Příloha
1
–
Konkrétní
subkultury,
s nimiž
se
identifikují respondenti výzkumů Tato příloha navazuje na kapitolu 2. Subkultury teoretické části práce. Zde se stručně pokusím charakterizovat jednotlivé subkultury, které jsou mými respondenty a informanty popisovány jako členské či referenční. Jelikož by se každé této subkultuře mohla věnovat samostatná práce, pokusím se opravdu pouze o uvedení do této problematiky, aby čtenář této práce byl obeznámen, s jakými respondenty se prostřednictvím výsledků výzkumu dostává do kontaktu. Důležité pak je také podotknout, že mezi subkulturami v různých zemích jsou podstatné rozdíly, které jsou dány různým průběhem rozvoje dané subkultury v konkrétní zemi a dále rozdíly v sociální struktuře a kultuře dané země (O´Connor, 2004). Snažila jsem se tak vycházet především z místních zdrojů o daných subkulturách. Dále se v této příloze pokusím ilustrovat, jak vypadají typičtí představitelé subkultur, které zde popisuji a jejichž zástupci se objevují mezi respondenty mého výzkumu. Za tímto účelem jsem využila fotografie z publikace Kmeny (Vladimír 518, Veselý, 2011) a fotografie volně dostupné na internetu.
Hip hop Subkultura hip hop je nejen hudební subkulturou, ale také specifickým životním stylem (Smolík, 2010), který vznikl zhruba v 70. letech v USA jako způsob projevu mladých obyvatel chudých a vyloučených oblastí, nejčastěji černošského původu. Tento styl však velmi brzy získal oblibu i u bělošského publika, což vedlo k pozdější silné komercionalizaci a dnes ho můžeme vnímat jako téměř mainstreamový proud s vlastním trhem a celebritami (Smolík, 2010). Hip hopoví umělci jsou běžně k vidění na mainstreamových televizních kanálech, hip hopové oblečení plní pulty mnohých mainstreamových obchodů, natočen byl již nejeden film s hip hopovou tématikou určený pro mainstreamové publikum. Nicméně stále existuje silná členská a interpretská základna pohybující se na pomezí undergroundu. V České republice se tato subkultura začala etablovat v 90. letech (Vladimír 518, Veselý, 2011). Hip hop jako umělecký žánr lze rozdělit do více oblastí, které se vzájemně silně ovlivňují: graffiti, breakdance (taneční styl), DJing (mixování melodické a rytmické
složky hudby) a MCing (rap – způsob vokalizace textu do rytmu hudby) (Smolík, 2010). Autor kapitoly o hip hopu v nově vzniklé publikaci Kmeny (Vladimír 518, Veselý, 2011) představuje členy hip hopové subkultury velmi podobně, jen v odpovídajícím slangu – jsou jimi rappeři, hudebníci, graffiti writeři, b-boys (breakdace tanečníci) a DJs. Hip hopovou hudbu nevytvářejí pouze Djové a rappeři, ale v neposlední řadě také beatboxeři (beatbox – vytváření zvuků zejména bicích nástrojů pomocí úst). Kromě hudební stránky je v hip hopu významná také obsahová stránka, texty hip hopových písní obvykle mají určité poselství nebo příběh (Heider, 2011), typicky se týkají života členů subkultury (obvykle na ulici, s problémy nebo naopak o novém životě, kterého dosáhli svou prací), reflektují společenské nebo osobní problémy (ve vztazích, v rodině). Typickými znaky subkultury hip hop je kromě výše zmíněných uměleckých forem také způsob úpravy zevnějšku (volné sportovní oblečení, sportovní obuv, kšiltovky, sluneční brýle, řetězy apod.) a slangová komunikace, často vulgární a agresivní (Smolík, 2010). Typické jsou i některé specifické značky oblečení. Volné oblečení je jeho členy považováno za funkční, a to jak z hlediska prezentace příslušnosti k subkultuře, ale také v umožnění volného pohybu jeho nositelů (Vladimír 518, Veselý, 2011). Subkultura hip hop se také často spojuje s konzumací marihuany (Smolík, 2010). Hip hop je typicky městskou subkulturou – největší hip hopové scény obvykle vznikají v chudších oblastech velkých měst, typicky na větších sídlištích obývaných lidmi s nižším socioekonomickým statusem. V České republice je tato subkultura silně zastoupena i mezi romskou populací. Subkultura hip hop tak operuje s jakousi frustrací svých členů a proto se například hip hopové texty věnují problematice života v podobných oblastech. Souvisí s tím také typické zájmy hip hoperů – často provozují například „městské sporty“ jako je parcour či skateboarding. V současnosti se hip hop v České republice pohybuje zejména na klubových scénách, jsou však pořádány i letní festivaly orientované na tuto subkulturu (např. Hip Hop Camp) nebo se mnozí hip hopoví interpreti objevují také na festivalech, které jsou určeny pro širší publikum. V subkultuře hip hop je kladen důraz na vlastní nezávislost, volnost a možnost svobodného projevu. Pro hip hop typické je slovo „respekt“ – respekt ke komukoli jako k lidské bytosti a respekt neboli úcta k někomu za jeho práci. Na druhou stranu se však
hip hopeři nevyhýbají ani „nerespektu“, který se nebojí otevřeně a upřímně vyjádřit (Vladimír 518, Veselý, 2011). V současné době je hip hop silnou subkulturou často rozeznatelnou i lidmi, kteří se v subkulturách příliš neorientují. Otázkou však je, nakolik se jedná o příslušníky, kteří vnímají pozadí této subkultury a nakolik jde spíše o podlehnutí jednomu ze současných proudů mainstreamového vkusu.
Skate Skate je především zájmovou či sportovní subkulturou, se kterou je spojován také životní styl, jinými slovy jde o spojení sportu a kultury (Vladimír 518, Veselý, 2011). Hudební stránka zde není tolik patrná či vyhraněná, příslušníci subkultury skate jsou v tomto ohledu velmi nejednotní, spojováni však nejčastěji bývají s hip hopem nebo naopak s „kytarovými“ žánry od rock´n´rollu, přes grunge, hardcore, až po punk a punk rock. Skate, neboli skateboarding, vznikl v 60. letech v USA jako pouliční varianta surfování (pův. označení: Sidewalk Surfer – chodníkový surfař). Tento sport spočívá
v jízdě na skateboardu, tedy desce s kolečky. Zpočátku se jednalo zejména o jízdu v běžném městském prostředí, později začaly být pro jízdu využívány a budovány různé překážky, bazény či rampy a vznikaly tak vymezené prostory pro skateování, tzv. skateparky. S tímto vývojem byla také zdokonalována technika jízdy – od prostého přesouvání se z místa na místo, po různé skoky a „triky“, které si jezdci sami vymýšleli a předávali. S tím je spojen také vznik mnoha soutěží zaměřených na různé styly jízdy na skateboardu, kde je hodnoceno právě provedení a náročnost jednotlivých triků a kde jsou zastoupeny profesionální týmy sponzorované výrobci skateových potřeb a oblečení, v České republice je pravděpodobně největší událostí tohoto typu Mystic Skate Cup pořádaný každoročně v Praze. Česká skateová scéna se začala rozvíjet již v 70. a 80. letech, nicméně velký boom nastal v letech 90., kdy začala mimo jiné i (legální) výstavba mnoha skateparků v českých a moravských městech (Česká asociace skateboardingu, 2012; Vladimír 518, Veselý, 2011). Subkultura skate je spojována se spíše volnějším sportovním oblečením, které by mělo být zejména funkční a umožňovat tak dostatečně volný pohyb pro vykonávání typické aktivity, tedy ježdění na skateu (Vladimír 518, Veselý, 2011). Toto oblečení bývá zpravidla značkové (výrobci potřeb pro skateboarding obvykle vyrábějí také oblečení a obuv). Dále je tato subkultura spojena také s vydáváním speciálních časopisů věnovaných skateové tématice a specifickým slangem tvořeným názvy různých triků a potřeb pro skateování. Ideologií této subkultury je zejména volnost, svoboda a radost z pohybu (Vladimír 518, Veselý, 2011), mírné rebelantství vůči mainstreamové společnosti v podobě překračování pravidel pro pohyb ve městě. Skateboarding se podobně jako hip hop stal poměrně běžnou součástí mainstreamové kultury. Typický „puberťák“ dnešní doby je velmi často například ve filmové tvorbě vyobrazován ve volném oblečení a se skateboardem v ruce. Oblečení dříve typické pouze skateboardisty se dnes stalo jedním z mainstreamových proudů, mnoho adolescentů se obléká či obouvá do skateového oblečení. O pravých členech této subkultury pak lze hovořit pouze v případě, že se jedná o aktivní „jezdce“, nikoli pouze o lidi oblečené v tomto stylu. O vztahu subkultury skate a mainstreamu hovoří velmi výstižně autorka kapitoly o této subkultuře v publikaci Kmeny (Vladimír 518, Veselý, 2011): „Mainstream
vykořisťuje subkulturu a subkultura se trošku nechá, když jí to přinese větší legitimitu, víc peněz a víc skateparků“.
Metal Subkultura metal je velmi obtížně uchopitelná a definovatelná, protože sám hudební žánr metal je velmi rozsáhlý a rozdělený do mnoha podstylů lišících se tím, jaké melodie, rytmy či texty upřednostňuje. Počátky této subkultury jsou obvykle datovány v 60. nebo 70. letech, kdy vznikaly první heavy metalové a hard rockové kapely (Smolík, 2010; Heider, 2011) zejména ve Velké Británii a následně i v dalších zemích Evropy a v USA. Od 80. let se hudební žánr metal velmi štěpí a vznikají nové žánry – glam metal, power metal, trash metal, death metal, black metal, christian metal, grindcore, nu-metal a další (Smolík, 2010). Jak již bylo zmíněno, tyto styly se od sebe vzájemně liší zejména svou úderností a agresivitou zvuku, důrazem na melodie, rytmus (s tím související také dovednosti interpretů) a způsob vokalizace – od melodického, někdy téměř operního zpěvu po
nesrozumitelný řev. Společný je však základ v silném zvuku elektrické kytary, která je součástí všech těchto podstylů. V České republice byl dán základ subkultuře metal v podobě bigbítu formujícího se od 60. let, pojem „metal“ se začal v našem kontextu používat až v 70. či 80. letech a jeho příznivci byli přinejmenším „podezřelí“ tehdejšímu režimu (Smolík, 2010). Situace se opět změnila po pádu komunismu, kdy se některé původní metalové kapely komercionalizovaly, nicméně nelze hovořit o tak silném převzetí metalu mainstreamem, jako je tomu u výše zmiňovaných subkultur hip hop a skate. V současnosti se v české republice každoročně pořádá několik festivalů orientovaných na metalovou hudbu a subkulturu (např. Metal Gate, Brutal Assault, Metal Fest, Masters of Rock apod.) a ty se tak stávají významnými akcemi pro příznivce této subkultury a místem jejich setkávání. Dále je pro tuto subkulturu typické pořádání drobných koncertů i méně známých kapel v klubech či hospodách, kde se setkávají členové subkultury z blízkého okolí, lze tak hovořit o metalové scéně. Zajímavostí také je, že subkultura metal je zastoupena nejen ve velkých městech, ale také v menších městech a na vesnicích (Heider, 2011). Pro členy této subkultury je typická poměrně nápadná image. Jejich oblečení bývá tmavé, obvykle černé, poměrně populárním materiálem je kůže. Výrazné jsou zejména detaily vzhledu metalistů – nejčastěji se jedná o potisk triček, nášivky či placky (odznáčky) s názvy nebo logy jejich oblíbených kapel a morbidními motivy, pásky či náramky s různým kováním či hroty, kovové doplňky (řetězy, přívěsky, prsteny), časté jsou také různě vysoké kožené boty na silné podrážce. Typickým účesem, a to jak pro mužské i ženské příznivce subkultury metal, jsou dlouhé vlasy (Smolík, 2010), výjimkou pak nebývá ani tmavé líčení očí či lakování nehtů (taktéž u žen i mužů). Tato specifická image (domněle) spojovaná se zálibou v morbidních, mystických a okultních zájmech vede ke stereotypu, že metal se pojí se satanismem (Smolík, 2010). Kromě pořádání různých hudebních akcí a sebeprezentace skrze úpravu zevnějšku se také tato subkultura prezentuje prostřednictvím časopisů pojednávajících o této subkultuře a jejích interpretech (Smolík, 2010). Ideologie subkultury není lehce generalizovatelná, jedná se spíše o jednotlivé ideologie podstylů (viz výše). Od uctívání mystických až temných sil, přes fantazy a mytologická témata, až po témata zabývající se každodenním životem, vztahy, emocemi
(Heider, 2011). Některé styly se také zaměřují na společenskou a politickou problematiku. Nicméně lze říci, že texty metalových kapel obvykle mívají určitý příběh či poselství. Subkultura metal je pro své nápadně vnější znaky a dlouhou tradici poměrně snadno rozeznatelná i lidmi, kteří se o subkultury příliš nezajímají. Protože i v České republice byla tato subkultura rozšířená již před několika desítkami let, objevuje se zde již několikátá generace jejích příznivců.
Gotik Gotik/gothic/goth je subkultura vycházející z tradic rocku, metalu a punku. Tato subkultura je popsatelná zejména prostřednictvím jejích vnějších znaků a zájmů, nicméně v oblasti hudebního vkusu se její příznivci poměrně rozcházejí (Vladimír 518, Veselý, 2011). Tato subkultura vznikala na počátku 80. let ve Velké Británii a USA jako navazující na tradici tzv. černého či gotického romantismu, což bylo literární hnutí na konci 18. století, které se zabývalo záhadami, smrtí, okultismem, provokací a podobnými
tématy (Smolík, 2010). A přesně v tomto duchu se nese i současná subkultura gotik. Jeho členové obdivují temnotu a tajemno. Typické je pro ně pocit vlastní vnitřní odlišnosti od mainstreamového okolí a schopnost určitého specifického vnímání a prožívání (Vladimír 518, Veselý, 2011). Navzdory jejich vzhledu se velmi často jedná a citlivé a romantické (v pův. smyslu) osoby. Vzhled a zájmy členů subkultury gotik se odkazují ke středověku, viktoriánské době nebo naopak ke kyberfuturistické budoucnosti (tzv. kyber-gotik). Typické je pro ně tmavé, zejména černé oblečení, které je velmi nápadné. Obvyklé jsou dlouhé kabáty, sukně (i u mužů), korzety nebo oblečení s potiskem různých morbidních či fantazy motivů. Mezi oblíbené materiály patří satén, latex, krajky či síťovina. Běžné jsou také různé doplňky – obojky, nápadné náhrdelníky, kříže (případně obrácené kříže), pentagramy, rukavice, opasky a kování. Gotici také využívají silné a kontrastní líčení, obvykle světlý make-up ve spojení s tmavým líčením očí a rtů, běžný je také nápadný piercing
a
tetování.
Některé
prvky
oblékání
zvýrazňují
sexualitu,
odkazují
k sadomasochismu či fetišismu (Smolík, 2010). Pro svůj vzhled a oblibu symbolických prvků (kříže, obrácené kříže, pentagramy, záliba v temných věcech) jsou gotici často považováni za satanisty, což sami většinou popírají, i když určitá část se k satanismu hlásí (Smolík, 2010). Kromě mystických a okultních věd je pro ně typický také zájem o upíry a obdiv k jejich „životnímu stylu“. V České republice není gotik příliš rozšířenou subkulturou, ovšem existuje zde několik stylových obchodů věnujících se zboží pro její příslušníky. Gotici pořádají nejen vlastní koncerty zaměřené na různé žánry gotik hudby (od metalu po elektronickou hudbu), ale také pikniky, módní přehlídky nebo plesy. Je zde patrná snaha stmelit jednotlivé dosud nepropojené skupiny vyznavačů subkultury gotik do jedné komunity (Vladimír 518, Veselý, 2011). Podobně jako všechny současné subkultury, i subkultura gotik bojuje s tím, že na její dnešní scéně se pohybují jak praví příslušníci tohoto stylu, kteří mu zasvěcují i celý život (viz rozhovor s 38letou gotičkou v publikaci Kmeny – Vladimír 518, Veselý, 2011), tak zároveň dospívající, kteří mu podlehli v pod vlivem módní vlny filmů o upírech a podobně. Hranice mezi nimi je však samozřejmě nejasná.
Emo Termín „emo“ je popisován jako zkratka pro „emocionální“, přeneseně také „emocionální hudba“ apod. Tento styl a subkultura se vyvíjí od 80. let v USA, kdy vznikaly první kapely, které samy sebe označovaly jako emotivní hardcore – tedy „emocore“, který je charakteristický pocity zranitelnosti a touhou po vyjádření emocí. V textech emo kapel jsou vyjádřeny postoje, hodnoty a emoce, které odkazují na pocity zranitelnosti, beznaděje, nostalgie, smutku, odmítání sebe sama a touha všechny tyto pocity otevřeně vyjadřovat (Sovová, 2010). V základech tohoto hudebního žánru byl punk, punk rock a také hardcore a kritická reakce na ně. V textech kapel, které se hlásí k těmto žánrům, se objevovala především zloba, agrese, touha po vzpouře a změně situace v tehdejší společnosti. To se
ale prvním emo interpretům nelíbilo a chtěli ve svých skladbách vyjádřit vztek citlivějším způsobem, a proto se odklonili od původních žánrů a zrodil se tak emocore. Interpreti byli stále rebelští a protestující, ale volili k tomu jiné způsoby vyjádření skrze popisování vlastních emocí a více reflektující písně. Jejich texty byly o vzpouře, pohrdání autoritami, odmítnutí mainstreamového hudebního průmyslu a kultury (Sovová, 2010). V současnosti samozřejmě ani tato subkultura není již k nalezení ve své původní podobě, nicméně mnoho současných vyznavačů a interpretů emo se k těmto základům odkazuje velmi silně, čímž se chtějí vymezit vůči nové vlně jeho příslušníků, kteří se k emu přidali pod tlakem velkého mediálního boomu, který před několika lety komercionalizoval tuto subkulturu i v České republice. Lze tak hovořit o rozdělení vyznavačů na „oldschool“, uznávajících za emo hudbu pouze emocore a „newschool“ (tzv. emo kids – Sovová, 2010), kteří považují za emo hudbu i mnohé mainstreamově známé kapely, staršími členy jsou však často označováni za pouhé oběti módy a touhy po zajímavé image (Vladimír 518, Veselý, 2011). Nicméně postoje obou proudů jsou jasné – chtějí skrze hudbu vyjadřovat své emoce. Obecně je vzhled vyznavačů subkultury emo popisován jako temný. Zahrnuje oblečení černé barvy, které je často kombinováno také s křiklavými barvami, typické jsou úzké kalhoty a upnutá trička, a to jak u dívek, tak u chlapců. Jako obuv jsou voleny nejčastěji plátěné boty (tzv. Conversky), skateové botasky nebo u dívek tzv. balerýnky. Vlasy bývají černé, případně doplněné jinou barvou (růžová, červená, modrá, bílá) a u dívek se objevuje také platinová blond, opět kombinovatelná s jinými barvami. Typickou se stala jejich „patka“, tedy sestříhané vlasy, které zakrývají jedno oko či celou polovinu obličeje. Je používáno silné a výrazné líčení především černé barvy, se silnými konturami a to se také může objevovat jak u dívek, tak u chlapců. Někdy jsou pomocí líčení také symbolicky vyjadřovány emoce a to například tím, že si emo kids namalují slzy konturovací tužkou apod. Běžný je také piercing v obličeji, nejčastěji v oblasti rtů. Často se objevují také různá doplňky jako výrazné přívěsky na řetízcích (např. žiletky), náramky, návleky na ruce, kované pásky, čelenky a různé jiné ozdoby do vlasů. Oblíbené motivy jsou hvězdičky, proužky, puntíky a lebky. Chlapci často mívají androgynní vzhled (Heider, 2011; Vladimír 518, Veselý, 2011). Takto tedy lze popsat současné emo kids, i když míra, do které se svou úpravou zevnějšku podřizují stylu je silně individuální (Sovová, 2010).
Jakousi podsubkulturou ema je pak subkultura „Scene“, která je jeho „mainstreamovou verzí“. V tomto případě jde prakticky pouze o image – vytrácí se zde zcela hudební či názorová složka. Příznivci stylu scene upravují svůj zevnějšek velmi podobně jako příznivci subkultury emo (úzké oblečení, patka, natupírované účesy, líčení), ale jejích oblečení i účesy bývají pestrobarevné, výjimkou nebývají ani dívky s dlouhými růžovými vlasy a podobně. Velmi často jsou vedeny různé spekulace o výskytu sebepoškozování či sebevražedných tendencí mezi vyznavači ema, nicméně dosud se zvýšená prevalence nepotvrdila a případně nebyla objasněna jako kauzální (tedy, že příslušnost k subkultuře vede k sebepoškozování). Sami emaři tento jev popírají (Sovová, 2010; Vladimír 518, Veselý, 2011, Heider, 2011).
Taneční subkultury – techno, drum´n´bass Ačkoli jsou hudební žánry uvedené v nadpisu této podkapitoly vzájemně odlišné po hudební stránce, z hlediska dělení subkultur je lze shrnout do většího okruhu „taneční subkultury“. V obou případech se jedná o elektronickou taneční hudbu, která se od sebe odlišuje mírou podílu melodické a rytmické složky. Techno je popisováno jako rychlá, strohá hudba vhodná pro taneční pódia zatímco Drum´n´bass je typické pro svůj těžký bicí rytmus a basovou linku, s občasným používáním samplů (Smolík, 2010) a jeho rytmus je obvykle o něco rychlejší než u techna. Osobně se domnívám, že rozeznat jednotlivé kategorie elektronické hudby je pro mainstreamového posluchače téměř nemožné a v tom pravděpodobně tkví specifikum vyznavačů těchto subkultur – dokážou rozpoznat „svou hudbu“ od hudby jiné subkultury. Nicméně důležitější, než přesné odlišení těchto hudebních žánrů, jsou společná specifika. Tato hudba a subkultura se rozvíjela v 80. letech v Evropě, kdy vznikaly první „sound systémy“, tedy společenství lidí, kteří vlastní potřebnou hudební aparaturu a jsou schopni se s ní přemisťovat z místa na místo a hrát tak svoji hudbu. Vznikaly tak první techno párty, organizované svépomocí vyznavačů dané subkultury a provázené volným životním stylem, bohužel velmi často spojeným s užíváním návykových látek, typicky extáze a LSD (Smolík, 2010). V současnosti se celá taneční scéna pohybuje od pólu klubové produkce, která se může přibližovat až stylu disko (ale nemusí), přes velké taneční párty ve městech po zcela volné techno párty konající se na přírodních pozemcích (Heider, 2011).
Samozřejmě se tyto hudební akce liší také dle konkrétního hudebního žánru, například velké ilegální techno párty jsou typické pro žánr freetechno. Podobně také vzhled vyznavačů této subkultury se liší v závislosti na jimi uznávaném žánru. Typické však je volné oblečení umožňující pohyb, které však často zvýrazňuje sexualitu tanečníků (například síťované topy a podobně). Některé styly mohou mít v oblibě zářivé barvy a bílou (zvýraznění při klubovém osvětlení), jiné naopak volí tmavší a „praktické“ barvy a vzory, jako je khaki nebo maskáčový vzor. Typické jsou také piercingy a tetování, výjimkou nebývají ani dredy u chlapců i u dívek (Heider, 2011). Taneční subkultury si vysloužily přirovnání k novodobým hippies právě pro svou touhu po svobodě a volnosti a mimo jiné také pro liberální přístup k drogám a sexu (Smolík, 2010).
Příloha 2 – Formulář dotazníku Před sebou máš dotazník, týkající se subkultur, které se v současnosti běžně objevují mezi teenagery, jako jsi ty. Chci tě poprosit o jeho pravdivé vyplnění – otázky nejsou nijak těžké, budu ráda, když mi napíšeš to, co znáš z vlastního života. Tento dotazník bude sloužit pro mou diplomovou práci o subkulturách a údaje o tobě nebudou poskytnuty žádné třetí osobě, bude zpracováván anonymně. Rozhodně se jakékoli odpovědi nedostanou k vyučujícím na tvé škole nebo ke tvým rodičům, samozřejmě ani ke spolužákům – jeho výsledky budou sloužit jen pro účely mé práce. Protože se opravdu v tomto ohledu nemusíš bát, chtěla bych tě poprosit o několik informací o tobě – tvůj věk a křestní jméno a e-mail, pokud bys byl/a ochotný/á se mnou dál spolupracovat na výzkumu a mluvit o tomhle tématu.
Jméno:
Pohlaví: dívka/chlapec
E-mail: Věk:
Třída:
Škola:
1. Znáš nějaké subkultury/styly? Prosím vyjmenuj.
2. Jaké subkultury/styly jsou teď, podle tebe, hodně rozšířené?
3. Podle čeho poznáš, že někdo patří ke stylům/subkulturám, které jsi napsal v otázce č.2? Napiš, prosím, několik typických znaků.
4. Řadíš se sám/a k nějakému stylu nebo subkultuře? K jaké?
5. Pokud ano, jak to dáváš najevo? V čem se to projevuje?
6. Pokud ano, jak dlouho?
7. Řadí se tvoji kamarádi k nějakému stylu nebo subkultuře? Pokud ano, k jaké?
8. Potkáváš často nějaké lidi, kteří patří k některé subkultuře? Pokud ano, tak k jaké a kde je nejčastěji potkáváš?
9. Jakou posloucháš hudbu?
10. Jaké je tvé oblíbené oblečení? Krátce popiš, prosím.
11. Jak nejraději trávíš svůj volný čas?
12. Další nápady k tématu…
Příloha 3 – Dotazníkové šetření – výzkumný vzorek
Příloha 4 – Dotazníkové šetření – příklad vyplněného dotazníku
Příloha 5 – Dotazníkové šetření – vyhodnocení odpovědí Otázka č. 1 Znáš nějaké subkultury/styly? Prosím vyjmenuj. výskyt emo hip hop disco punk gothik skate skinheads metal hippie rock barbie scene šampón bikeři japonské styly retro rasta satanisti neonacisti slušňáci lolitky technaři reggae šprti jazz ska Hooligans ostatní
106 81 65 58 53 50 40 47 30 25 27 23 14 11 11 10 9 9 6 4 4 5 3 4 3 4 3 32
celkem
736
% z celku odpovědí 14,4 11,0 8,8 7,9 7,2 6,8 5,4 6,4 4,1 3,4 3,7 3,1 1,9 1,5 1,5 1,4 1,2 1,2 0,8 0,5 0,5 0,7 0,4 0,5 0,4 0,5 0,4 4,3
% vzorku 87 66 53 48 43 41 33 39 25 20 22 19 11 9 9 8 7 7 5 3 3 4 2 3 2 3 2 26
Ostatní: 2x – etno, tectonic, anarchisti, cyber gotik, feťáci, hipsters, počítačoví maniaci 1x – country, hard rock, sekupultura, walkeři, tanečníci, afro, piercing, pseudo umělci, narcisové, indie, grunge, comixáci, čarodějnice, trash, sprejeři, alternativní, rock´n´roll, teenageři Japonské styly: harajuku (6x), otaku (3x), yaoi/yuri (1x), visual kei (1x)
Otázka č. 2 Jaké subkultury/styly jsou teď, podle tebe, hodně rozšířené? výskyt emo hip hop disco skate barbie punk šampón gothik bikeři skinheads metal hippies scene rock slušňáci retro visual hei ostatní celkem
% z celku odpovědí 58 59 46 33 14 12 12 11 8 6 7 5 7 5 3 3 2 13
19 19 15 11 5 4 4 4 3 2 2 2 2 2 1 1 1 4
% vzorku 48 48 38 27 11 10 10 9 7 5 6 4 6 4 2 2 2 11
304
Ostatní: 1x country, alternativa, reggae, lolitky, yaoi/yuri, piercing, pseudo umělci, UK styl, comixáci, otaku, počítačoví maniaci, satanisti, hipsters
Otázka č. 3 Podle čeho poznáš, že někdo patří ke stylům/subkulturám, které jsi napsal v otázce č.2? Napiš, prosím, několik typických znaků. Identifikující se (41 respondentů) 38 oblečení 11 hudba 17 účes 5 péče o zevnějšek 2 záliby 10 chování 2 chůze 7 čepice 1 vzhled 1 fyzická forma 2 tanec 6 obuv 6 make-up 3 piercing 3 řetězy 2 sluchátka 2 náramky 2 kamarádi 1 četba 1 názory 1 placky 2 skate 2 vyjadřování 1 sluneční brýle 1 image 1 odlišnost 1 fotky 0 tašky 0 tetování 0 šperky 0 styl života 0 drogy 0 akce 0 kolo 0 sprejování 0 nehty 0 vlasové doplňky
Neidentifikující se (81 respondentů) 72 13 44 2 0 16 1 10 4 0 1 12 19 6 0 1 3 2 0 4 0 5 5 2 1 0 0 1 1 6 2 2 1 2 1 1 2
vzhled sebeprezentace hudba postoje vztahy volný čas
Neidentifikující se Identifikující se Výskyt % z celku odpovědí výskyt % z celku odpovědí 188 78 96 73 21 9 14 11 13 5 11 8 6 2 1 1 2 1 2 2 12 5 7 5 242 131
Otázka č. 4 Řadíš se sám/a k nějakému stylu nebo subkultuře? K jaké? Ano hip hop rock metal disco slušňák skate/biker harajuku emo barbie "muzikant" hippie walker UK styl komixák gothik jumpstyle country scene celkem
8 3 4 3 3 4 2 3 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 41
Ne "ne"/"neřadím" sám sebou nosím co se odlišnost, mi líbí nezávislost originální svůj styl neutrální nevyčnívání, normální zapadání od všeho trochu celkem
54 4 5 2 6 2 4 4 81
Otázka č. 5 Pokud ano, jak to dáváš najevo? V čem se to projevuje?
Otázky č. 3 a 5 - porovnání
vzhled sebeprezentace hudba postoje "vnitřní" vztahy volný čas "vnější"
Idetifikující se Ot. 5 - % Ot. 3 - % 51 73 61 84 10 11 19 8 6 1 38 16 4 2 9 5
Neidentifikující se Ot. 3 - % 78 87 9 5 2 13 1 5
Otázka č. 6 Pokud ano, jak dlouho?
nevím 3 roky vždy 1 rok 7 let 4 roky 5 let 2 roky 6 let 8 let 10 let
8 7 5 5 3 3 3 3 2 1 1
celkem
41
% 20 17 12 12 7 7 7 7 5 2 2
Otázka č. 7 Řadí se tvoji kamarádi k nějakému stylu nebo subkultuře? Pokud ano, k jaké? ano
93
ne nevím, neřeším/neodpověděli
20 9
Ano hip hop disco emo skate, bike metal rock hippies harakuju rasta barbie vintage, retro skinhead punk šampóni
34 28 22 15 21 10 7 6 6 5 3 3 3 2
slušňáci gothik scene lolita walkeři, tanečníci satanista technaři anarchista
2 6 3 1 1 2 1 1
Otázka č. 11 Jak nejraději trávíš svůj volný čas?
kamarádi
Identifikující se výskyt % vzorku v sub 27 66
sport hudba počítač čtení příroda tanec televize s partnerem zvířata seriály nakupování koncerty hra na nástroj filmy kluby, party, kavárny malování rodina focení časopisy psaní
9 9 7 5 3 3 3 3 2 2 2 2 2 3 4 1 1 1 1 1
22 22 17 12 7 7 7 7 5 5 5 5 5 7 10 2 2 2 2 2
Neidentifikující se kamarádi počítač sport čtení tanec hudba kluby, party, kavárny rodina příroda hra na nástroj filmy televize s partnerem obchody festivaly spánek zvířata popíjení, kouření atd. učení focení
výskyt % vzorku mimo sub 51 63 28 22 10 10 10 7 7 5 4 4 5 4 3 3 2 1 1 1 1
35 27 12 12 12 9 9 6 5 5 6 5 4 4 2 1 1 1 1
Příloha 6 – Příklady otázek pro rozhovory Pro polostrukturované rozhovory s respondenty jsem si vytvořila dvě sady otázek, které obsahovaly témata, na která jsem se chtěla dotázat. Jedna sada byla určená pro respondenty, kteří se identifikují s některou ze subkultur a druhá pro respondenty, kteří se k žádné nehlásí. Obě sady obsahují téměř stejné otázky pouze jinak formulované „na míru“ daným respondentům, což mi mělo usnadnit samotnou realizaci rozhovorů. Otázky v uvedené podobě jsou pouze vzorem, který mi sloužil pro orientaci v tématu, během rozhovorů jsem samozřejmě jejich formulaci upravovala tak, aby byla adekvátní respondentům a situaci. Také jejich pořadí bylo velmi variabilní a pokud respondenti přišli s nějakým vlastním tématem, samozřejmě jsem je o něm nechala hovořit a další otázky jsem kladla v návaznosti na něj.
Otázky pro ty, kteří se hlásí k subkultuře: Víš co je to subkultura? Prosím popiš mi, co si pod tím představuješ (obecně) K jaké subkultuře se sám/a řadíš? o Jak bys ji popsal/a? Co je pro ni typické? Jaké jsou hlavní znaky příslušnosti k téhle subkultuře? Co je více a co méně důležité? Oblečení, vzhled Hudba Kamarádi Zájmy Jak bys popsal/a pravého člena? Jak bys popsal/a někoho, kdo si na to jenom hraje (pozéra)? Jak bys popsal/a většinu členů téhle subkultury? Co je pro ně typické? Co s nimi máš společného ty nebo v čem se cítíš odlišný/á? o Jak ji vnímáš ty sám/a? Co pro tebe tahle subkultura přímo znamená a proč se ti líbí? Je tam taky něco, co se ti nelíbí? Co je pro tebe v téhle subkultuře nejdůležitější? Co ti ta subkultura dává nebo naopak bere? Jaké jsou její výhody a nevýhody? o Jak to dáváš najevo, že k ní patříš? Čím vším to člověk může dávat najevo? Jaké jiné subkultury znáš?
o Znáš i konkrétní lidi? Jaký s nimi máš vztah? o Kolik toho o nich víš (jako o subkultuře)? o Jaký na ně máš názor? o Jak se snášíte mezi sebou (jako dvě různé subkultury)? o Co máte společného a co rozdílného? Jak ses k téhle subkultuře dostal/a? o Proč právě k ní? o Proč jsi v ní zůstal/a? o V jaké to bylo situaci? o Kolik ti bylo let? (jak dlouho se tedy hlásíš k této subkultuře?) o Jak to probíhalo? Kdo ti v tom pomáhal? (hrála tam role identifikace/imitace?) Co byly nutné „kroky“? Jak člověk musí postupovat, aby se do té subkultury dostal a stal se pravým členem? Co je nutné splnit? o Prošel/la sis i jinými subkulturami? (proč jsi je opustil/a, v čem byly stejné a jiné jako ta současná)? o Cítíš se být už opravdu součástí, a nebo se zatím do té subkultury snažíš proniknout? o Vyhovuje ti plně tahle subkultura nebo myslíš, že bys na ní chtěl/a něco změnit nebo najít jinou? Cítíš se v ní dobře? Máš hodně kamarádů ve stejné subkultuře? Znáš v ní hodně lidí? o Odkud je znáš? o Jsou to tvoji nejlepší přátelé? Máte hodně společného? o Stýkáš se s nimi často? o Je důležité bavit se a stýkat se s lidmi ze stejné subkultury? Máš hodně kamarádů i v jiných subkulturách nebo mimo? o Odkud je znáš a jak dobře? o Stýkáš se s nimi často? Co děláš nejčastěji ve volném čase? Váže se to nějak k té subkultuře? Myslíš si o sobě, že i když se hlásíš k této subkultuře, tak že jsi stále sám sebou? Že jsi originální? o A co ostatní lidé v téhle subkultuře nebo i jiných subkulturách? o Jak to poznáš, že je někdo originální, a nebo že třeba někoho/něco napodobuje? o Chceš vůbec, aby druzí lidé věděli, že patříš k této subkultuře? Je to pro tebe důležité? Nebo je to někdy třeba svazující a omezující? o Jak to člověk udělá, aby ho druzí rozeznali, jako že k subkultuře patří, ale zároveň aby byl v něčem originální? Je pro tebe jeden z těch pólů důležitější? Který a proč?
Co to přesně znamená „být sám sebou“? v čem se to projevuje a pozná? Myslíš, že je to pro tvoje vrstevníky hodně důležité? Myslíš, že se jim daří být sami sebou? o Cítíš se víc jako ten, kdo třeba udává trend, nebo naopak jako ten, kdo následuje ostatní? o A co lidé v „mainstreamu“ – ti jsou originální nebo všichni stejní? Myslíš, že ta subkultura má nějaké normy pro ty, kteří se k ní hlásí? Je něco, co správný člen „musí“? Existují nějaká nepsaná pravidla? o Jak moc jsou podle tebe silná a jak moc se jim člověk musí podřizovat? o Podřizuješ se jim? o Co by se stalo, kdyby je někdo nedodržoval/překračoval? (pořád by patřil k téhle subkultuře?) Jak se na tuhle subkulturu dívají ostatní lidé? o Co se o ní říká? o Co si o ní myslí tvoji rodiče/kamarádi mimo/spolužáci…? o Jaký na to máš ty názor? Máš pocit, že tu subkulturu třeba musíš bránit proti nepravdivým informacím o ní? Co všechno ti ta subkultura dává? o Kamarády? Blízké přátele? Komunikaci? Možnost srovnávání a poměřování se? Hodnocení? Začlenění do skupiny lidí? o A dává (dávala) ti to i nějaká jiná skupina? Zapomeň na všechno, o čem jsme se tu bavili a zkus se mi krátce popsat, jako bych tě nikdy dřív neviděla – jaký/á jsi, jak vypadáš, co máš rád/a, co je pro tebe typické, co tě charakterizuje, co o tobě třeba říkají jiní lidé…? o (odrazí se nějak ta příslušnost k subkultuře v sebeprezentaci a sebepojetí?)
Otázky pro ty mimo subkulturu: Víš co je to subkultura? Prosím popiš mi, co si pod tím představuješ (obecně) o Jaké subkultury znáš? Znáš i konkrétní lidi? Jaký s nimi máš vztah? Kolik toho o nich víš (jako o subkultuře)? Jaký na ně máš názor? o Čím vším svou příslušnost člověk může dávat najevo? Podle čeho je možné je poznat? o Myslíš si, že jsou subkultury dobré nebo špatné a čem? Co se ti na nich líbí a co ne? o Co myslíš, že subkultury znamenají pro ty, kteří se do nich řadí? A proč se do ní sám/a neřadíš? Má to nějaký důvod? Chtěl/a by ses do nějaké řadit? A proč?
Máš k nějaké subkultuře přece jen blízko? Kombinuješ prvky některých subkultur? o Co si třeba bereš z různých subkultur? Co máš s některými společného? Kamarádi, oblečení, zájmy, hudba…. o Jak je vnímáš ty sám/a a jak bys je popsal/a? Co se ti na nich líbí a co nelíbí? Proč se k nim opravdu nehlásíš? Hlásil/a ses někdy k nějaké subkultuře a jak ses do ní dostal/a? o Proč právě k ní? o V jaké to bylo situaci? o Kolik ti bylo let? (jak dlouho se tedy hlásíš k této subkultuře?) o Jak to probíhalo? Kdo ti v tom pomáhal? (hrála tam role identifikace/imitace?) Co byly nutné „kroky“? Jak člověk musí postupovat, aby se do té subkultury dostal a stal se pravým členem? Co je nutné splnit? o Proč jsi v ní nezůstal/a? o Jak probíhalo opouštění té subkultury? Bylo to těžké/snadné, co to znamenalo…? Máš hodně kamarádů v nějaké subkultuře? o Odkud je znáš? o Jsou to tvoji nejlepší přátelé? Máte hodně společného? o Stýkáš se s nimi často? Máš hodně kamarádů mimo subkultury? o Odkud je znáš a jak dobře? o Stýkáš se s nimi často? Co děláš nejčastěji ve volném čase? Proč se nehlásíš k žádné subkultuře? Má to nějaké důvody? o Jde ti o originalitu, individualitu, bytí sám/a sebou? Je to pro tebe hodně nebo málo důležité? Co to přesně znamená „být sám sebou“? V čem se to projevuje a pozná? Myslíš, že je to pro tvoje vrstevníky hodně důležité? Myslíš, že se jim daří být sami sebou? o A co lidé v subkulturách – myslíš si, že jsou všichni stejní, a nebo že jsou originální? Jak to člověk udělá, aby ho druzí rozeznali, jako že k subkultuře patří, ale zároveň aby byl v něčem originální? o Jak to poznáš, že je někdo originální, a nebo že třeba někoho/něco napodobuje? o Je to pro tebe důležité aby druzí věděli, že se k žádné subkultuře nehlásíš?
Vadilo by ti, kdyby si někdo myslel, že k nějaké patříš? Urazilo by tě to? Nebo je to někdy třeba pohodlnější vydávat se za někoho, kdo k nějaké subkultuře patří, aby zapadl? V jakých situacích? o Jak to člověk udělá, aby byl sám sebou a byl originální? Máš nějaké vzory (mezi vrstevníky nebo i celebritami), ke kterým se chceš přiblížit, které napodobuješ? Pokud ano, v čem konkrétně? Pokud ne, tak podle čeho se třeba řídíš při výběru oblečení/hudby atd.? Cítíš se víc jako ten, kdo třeba udává trend, nebo naopak jako ten, kdo následuje ostatní? o A co lidé v „mainstreamu“ (třeba všichni tvoji vrstevníci) – ti jsou originální nebo všichni stejní? Myslíš, že subkultury mají nějaké normy pro ty, kteří se k ní hlásí? Je něco, co správný člen „musí“? Existují nějaká nepsaná pravidla? o Jak moc jsou podle tebe silná a jak moc se jim člověk musí podřizovat? o Vadilo by ti se jim podřizovat? (je to jeden z důvodů, proč se k žádné nehlásíš?) o Co by se stalo, kdyby je někdo nedodržoval/překračoval? (pořád by patřil k téhle subkultuře?) Jak se na různé subkultury dívají ostatní lidé? o Co se o nich říká? o Co si o nich myslí tvoji rodiče/kamarádi mimo/spolužáci…? o Jaký na to máš ty názor? Máš nějakou skupinu blízkých kamarádů? o Jak často se vídáte, co spolu děláte? o Jsou tam i lidé, kteří se k nějaké subkultuře hlásí? o Co všechno ti ta skupina dává? Kamarády? Blízké přátele? Komunikaci? Možnost srovnávání a poměřování se? Hodnocení? Začlenění do skupiny lidí? Zapomeň na všechno, o čem jsme se tu bavili a zkus se mi krátce popsat, jako bych tě nikdy dřív neviděla – jaký/á jsi, jak vypadáš, co máš rád/a, co je pro tebe typické, co tě charakterizuje, co o tobě třeba říkají jiní lidé…? o (odrazí se nějak ta příslušnost k subkultuře v sebeprezentaci a sebepojetí?)
