KAM S NÍM (ČI S NIMI)
Kde život nemá vyšší smysl, kde vyšší smysl se zdá marný, tam nezbývá než přejídání, hromadění dalších a dalších tretek. Známkou dekadentní civilizace – jako v posledních dvou staletích římské říše – je právě to, že lidé už nevidí žádný cíl v životě než kumulaci majetku. Snad nejlépe to symbolizují starořímská vomitoria, místnosti určené k tomu, aby se hodující mohl vyzvracet a dál hodovat - protože co jiného už zbývá ? Ve starém Římě snadno rozpoznáme odraz naší civilizace. Nemáme vomitoria, ale máme skládky. Ač zdaleka nevyužíváme všeho, co máme, hromadíme dál. Protože jaký jiný už má život smysl, když se hroutí všechny ideály včerejška ? V nesmyslném světě nezbývá než konzumovat víc a víc. Erazim Kohák, Post scriptum: Psové
Výchovně – vzdělávací cíl: Hlavním cílem této činnosti je, že děti umí objasnit nebezpečí, které představují odpadky a vyvodí odpovědnost člověka za následky znečištění odpadky. Pracovní postup: •
motivace:
a) Jako motivace nám poslouží úryvek z knížky Země na misce vah od Al Gora. Pustina plná odpadků Jedním z nejzjevnějších příznaků těžké krize, v níž se ocitl náš vztah k ŽP planety, je záplava odpadků, která se valí z našich měst a továren. Naše „společnost na jedno použití“, jak bývá někdy charakterizována, je založena na předpokladu, že nám nekonečné přírodní zdroje dovolí produkovat nekonečné množství zboží a bezedné nádrže ( odpadní jámy v zemi, mořská smetiště ) nám umožní se zbavit nekonečného proudu odpadků. Právě teď se však v tomto proudu začínáme topit. Příliš dlouho jsme se spoléhali na staré rčení „sejde z očí, sejde z mysli“, teď nám začínají chybět metody pro takovou likvidaci odpadů, aby nám z očí i z mysli skutečně sešly.
b) Děti odpovídají na tyto otázky: Co je to globální problém? Co jsou to odpady? (Odpady jsou (z hlediska lidských činností) nejrůznější látky a energie (zejména e. tepelná) vystupující z výrobních i spotřebních procesů do prostředí bez dalšího využití.) Následující text je určen pro vedoucí, k objasnění dětem toho, co se stane s tím, co zahodíme. c) Co se stane s tím, co zahodíme? Ve většině zemí končí odpadky na obrovských skládkách. Co se odehrává uvnitř skládky? Odpad se stlačuje, aby se jej do daného prostoru vešlo co možná nejvíce, a protože se odpad takhle lisuje, nedostane se k odpadkům pocházející ze včerejška a předvčerejška žádný kyslík, jestliže není žádný kyslík k dispozici začnou přírodní látky kvasit a při tomto kvasném procesu se vytváří plyn, je to methan, a tento methan vznikající při kvašení pomalu uniká ze skládky vzhůru k jejímu povrchu. Jak dnes víme, je rostoucí obsah methanu v atmosféře jednou z příčin, proč se stal skleníkový efekt skutečnou hrozbou. Mezitím může také začít i pršet, to se stává, samozřejmě, že prší také na deponii (deponovat = dávat do úschovny) odpadků, dešťová voda pomalu prosakuje vrstvou odpadu dolů, nicméně vůbec nemusí ani pršet i ta vlhkost, která je tak jako tak uvnitř skládky postačuje, aby uvedlo do chodu tento proces. Jestliže se voda sloučí s těmito kvasnými produkty vytvoří organické kyseliny, které prosakují dál dolů. Jestliže např. přijde do styku se stránkou nějakého starého časopisu rozpustí na ní barvu v případě, že ten list z časopisu pochází z doby před několika lety mohou se z něj uvolňovat těžké kovy, v současné době nesmí barvy už obsahovat žádné těžké kovy. V každém případě to co tu spolu reaguje je jedovaté a prosakuje dál směrem dolů, pokud se dostane do kontaktu s plastickou hmotou, rozpouští to další látky, prosakuje stále dál a je to stále jedovatější, a když to přijde do styku s papírem užívaným do psacích strojů běleným za použití chloru, uvolňuje z něj chlor a stává se ještě jedovatější. V důsledku kvasných procesů a tlaku nahoře nakupeného materiálu vzniká teplo. Teplo to celé ještě urychluje a poněvadž tu není přítomen žádný kyslík, je to celé ještě nebezpečnější. To co nakonec uniká do podzemních vod pod deponií odpadu je zcela nekontrolovatelné a natolik jedovaté, že už nikdo nemůže říci, o co vlastně jde. Aby se to všechno nedělo, přišel člověk s nápadem. Moderní skládky smějí být zřizovány pouze tam, kde je zem nepropustná, a aby skutečně nic neprosáklo dolů, rozprostře se na povrchu tlustá vrstva jílu, tak 70 cm tlustá. Jíl je pro vodu
nepropustný. Na to přijde pás izolační hmoty přibližně 3 mm tlustý, když se jíl uhladí položí se na něj pruhy po celém údolí. A aby ani podél jejich okrajů, kde se jeden pás stýká s druhým nic nepronikalo, folie se mezi sebou svařují. Když se tohle všechno udělalo, položí se na to ještě tlustá vrstva plstě. Celé údolí pak vyhlíží takřka jakoby bylo vystláno kobercem, tohle celé je samo sebou nesmírně nákladné. Na vrstvu plstě přijdou trubky, jež mají nahoře vyřezané otvory. Do těchto trubek se voda svádí a jimi odtéká pryč. Na tyhle trubky ještě přijde tlustá vrstva štěrku a na ní vrstva humusu, jimiž voda musí prosakovat. Teprve tehdy, když je tohle všechno hotovo může se sem ukládat odpad. Voda, která pak prosakuje, se shromažďuje v nádobách. Voda, která se tu shromažďuje, je předčišťována a potom přichází do čistícího zařízení. Jenže při čištění zůstávají také jedovaté kaly, potom přijdou spolu s jinými odpady na skládku a celý koloběh začíná opět od začátku. Takto řízeně to ale probíhá pouze u moderních deponií, které se zakládají dnes. Dříve se o všech těch procesech nic nevědělo nebo se o to nikdo nestaral, tak tedy průsakovou vodu by člověk snad měl pod kontrolou. Zůstává však množství odpadů, kam vlastně s tím neustále větším množstvím. Místa je stále méně. Co se stane, až nebude už žádný prostor na vyhazování odpadků? Spalování odpadů je téma, kterým se mnozí zabývají. Donedávna se spalovny odpadků pokládaly za novátorské řešení problému „kam s ním“. A proč ne? Spálením odpadků se jich zbavíme, zároveň vyrobíme energii a vypadá to ekonomicky přitažlivé i správné z ekologického hlediska. Ale poté, co se začalo vyrábět stále více spaloven, ozvaly se první poplašné signály. Velké spalovny nejenom že odstraňují odpadky, ale také produkují některé podezřelé a přímo nebezpečné plyny, které se uvolňují do ovzduší.Teplota ve spalovnách je často nižší než 900 ˚C a při této teplotě uvolňují umělé hmoty, pesticidy a mořidla na dřevo dioxiny, jedny z nejjedovatější vědě známých substancí. Dioxiny jsou jen jednou ze stovek jednotlivých složek, které tvoří kouř ze spalovny. Dále se v něm nachází kyselina chlorovodíková z umělých hmot, kadmium, olovo, rtuť a selen, i když značná část zmíněných kovů zůstává v popelu, který pak musí být dopraven na skládku nebezpečných látek. Pokud se spalovna dobře prokysličuje a odpad v ní se dobře promíchává, může se obsah dioxinu TCDD ve vzniklém kouři udržovat na minimu. Zatím ale existuje jen málo spaloven vybavených potřebnou technologií, a navíc nikdo neví, zda toto „minimum“ je bezpečné. Nejsou stanoveny mezinárodní
normy na emisí, a tak mnozí pracovníci odpovědní za
bezpečnost spaloven mohou jen hádat, jaká by měli podniknout.
Kdo nemůže odpad zahrabat ani spálit, zbavuje se ho v moři. Mnohé země se k takovému kroku uchýlily, ale oceány nejsou nekonečné a život v nich už začíná trpět následkem jedů a odpadů, které se do nich denně házejí. Spalování se to celé množství zmenšuje, po pálení je toho méně než předtím, ale i v případě spalování odpadů existuje stejný problém jako u deponie odpadků. Vzhledem k tomu, že nikdo neví, co to všechno leží pohromadě, nemůže taky nikdo přesně říci, jaké škodlivé látky mohou spalováním tohoto materiálu vzniknout. Veškerý ten odpad se tedy vezme a vyklopí do pece. Horké kouřové plyny se využívají, ohřívají vodu, dělají z ní páru, potom se kouřové plyny čistí a teprve poté se pak dostávají do komína, pára slouží k dálkovému vytápění, s její pomocí lze např. vytápět byty. Kromě toho lze s této páry vyrábět el. proud, pára pohání turbíny. Všechno, co technici vědí o škodlivých látkách se snaží uplatnit při konstrukci nákladných filtračních zařízení, ale vědí opravdu všechno? V těchto odpadcích jsou předměty ze železa, pomocí magnetu se tedy vytáhnou a zpracují opět na nový kov. Co jiného nehoří, kameny a tak podobně se třídí a znovu používají při stavbě silnic. Když se třídí nemohl by to člověk udělat už předtím? Když to třídí potom nemohlo by se to dělat už předtím. Co vlastně tedy může člověk sám udělat? Mohl by tedy tyhle ty věci třídit? •
samostatná práce:
a) Recyklační běh (opětovné zhodnocování odpadu) Cíl: žáci dokáží rozeznávat recyklovatelné odpady Pomůcky: šest listů papíru, na každém z nich je napsán velkými písmeny jeden z následujících nápisů: „papír“, „kov“, „sklo“, „plast“, „textil“, „kompost“. Každý žák má k dispozice nastříhaný papír na čtverečky a tužku. Postup: Rozmístíme listy papíru s nápisy po místnosti. Učitel přečte žákům příběh (viz dále). Nejdříve jim však vysvětlí, že vždy, když si budou myslet, že v příběhu bylo odhozeno něco, co lze recyklovat, musí napsat recyklovatelný odpad na lísteček. Po přečtení příběhu žáci umísťují lístečky ke správnému papíru s nápisem. Následuje společná kontrola.
Dnes ráno jsem se vzbudil a šel jsem do koupelny. Na kartáček jsem vytlačil poslední zbyteček zubní pasty a tubu hodil do koše. Ze skříňky jsem si vzal nové mýdlo, rozbalil jsem je a obal vyhodil. Ve sprše mi došel šampon, a tak jsem hned zahodil plastovou láhev. Jakmile jsem se umyl a osušil, začal jsem se oblékat. Všiml jsem si, že mé ponožky mají na patě díru, a tak jsem je hodil do koše a vzal si nové. Sešel jsem dolů, abych si vzal něco ke snídani. Nejprve jsem ale musel nakrmit kočky. Prázdnou plechovku od krmení pro kočky jsem hodil do odpadkového koše. Z papírové krabice jsem vysypal zbylé kukuřičné lupínky a snědl jsem je s banány. K pití jsem si nalil pomerančovou šťávu ze skleněné láhve. Chutnala mi tak, že jsem láhev dopil. Podíval jsem se do poštovní schránky, ale našel jsem tam jen reklamní letáky, které u nás nikdo nečte a nechce. Vynášel jsem odpadky a po cestě jsem na schodech zavadil o sklenici kompotu. Sklenice se roztříštila a kompot se rozlil po zemi. Naštěstí byly po ruce papírové ubrousky. Chtěl jsem si ještě vzít krajíc chleba. Byl ale tak tvrdý, že se nedal ani ukrojit. Místo toho jsem tedy dojedl sušenky v plastikovém obalu. Z tašky jsem vytáhl sáček od páteční svačiny se zbytkem housky a ohryzkem jablka. Ještě jsem se zbavil vlněných rukavic, které mi už byly hodně malé, a vydal jsem se do školy. b) Koláže Pomůcky: kazetový magnetofon, kazeta s relaxační hudbou, 4 krát papír A3, různé odpadky, lepidlo, lepící páska, nůžky, tlustá fixa, papír, propisovací tužka, pastelky •
samostatná práce skupinek na výrobě koláže z odpadků:
1. odpad ve městě 2. odpad na vesnici 3. recyklovatelný odpad •
kontrola samostatné práce, diskuse nad jednotlivými kolážemi:
1. odpad ve městě Ve městě se vyhazuje vše do popelnic, a potom odváží částečně na skládku, částečně do spalovny – spotřebování kyslíku navíc. ( Děti počítají po skupinkách a vedoucí zároveň s nimi na papír A3.)
1 strom (100 letý buk) za 24 hodin vyrobí 36 kg kyslíku.
15
1 dospělý člověk spotřebuje 15 kg kyslíku za 24 hodin.
*6
Teď je na zemi 6 miliard lidí – spotřeba 90 mld kg kyslíku.
90
Pevnina : Evropa 10,5 mil km Asie
44,5 mil km
Amerika 45 mil km
140 mil km
Afrika
0,5 lidské stavby – města, silnice
30 mil km
Austrálie 10 mil km
z toho pro stromy asi 1/5 – 28 mil km
(Antarktida – bez lesů) 1 strom – 20 m x
- 28 000 000 000 000 m
1 km = 1000 m 1 km = 1000 000 m
1,400 miliard stromů 1 400 000 000 000 * 36 = 50,4 bilionu kg kyslíku lidi ……………………….0,9 bilionu kg kyslíku Nepočítali jsme s půdními bakteriemi, které spotřebují polovičku vyrobeného kyslíku , se zvířaty a s rostlinami, které mimo výroby kyslíku, potřebují kyslík k dýchání. Poznámka: Stromy zajišťují 1/4 kyslíku nutného pro lidi a zvířata. 3/4 zajišťují mořské řasy. Tzn. Že se znečišťováním oceánů a atmosféry (UV záření řasy zabíjí) se budeme stále více dusit! 2. odpad na vesnici •
kompost – slupky, noviny, bavlněné látky
3. recyklace (uvádím zde jen některé příklady) •
látky – cupanina, ze které ze dělají provazy, výplň do polštářů
•
sklo se dá recyklovat jenom na láhve na pití, ale už ne na sklo do brýlí nebo do mikroskopu •
plasty se dají recyklovat jen ty, které se zahřejí a následně tvarují. Z lisovaných plastů nic neuděláme.
c) Ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek je známka udělovaná v rámci národního programu označování výrobků ochrannou známkou. Ten je řízen Ministerstvem životního prostředí. Výrobky označené touto značkou jsou přezkoušeny státem akreditovanou zkušebnou. BIO – Produkt ekologického zemědělství je také státem garantovaná značka. Výrobky takto označené pocházejí z hospodářství, které splňuje poměrně přísné podmínky metodického pokynu pro ekologické zemědělství a je garantováno Ministerstvem zemědělství. Značka Ecopak je udělována
Státním
lehkého
Budějovicích. U této značky neexistují
průmyslu
v Českých
předem stanovená kritéria, která
zkušebním
ústavem
musí výrobek splňovat.
Známé značky Der Grune Punkt (zelený bod) a Resy označují
obaly
vyrobené
a
recyklovatelné
v Německu. V České republice tyto značky nemají žádný význam. Symbol
tří
šipek
z jakého
plastu
je
označuje
plastové
výrobky.
Číslo
označuje,
výrobek
zhotoven, což pak usnadňuje recyklaci.
d) Příběhy dětí na jedno ze zadaných témat Znečištění ŽP postihuje všechny formy života. Odpadky ohrožují život v přírodě a všechny živočichy. Mohou způsobit choroby, zranění nebo i smrt. Silonový rybářský vlasec se může zaplést kolem nohou a zobáků vodních ptáků, jako jsou husy a volavky. Někteří z těchto ptáků musí krátkou vzdálenost běžet, aby se vznesli. Rybářský vlasec tomu zabrání. Také jim ztěžuje plavání. Ptákům s dlouhým zobákem se často vlasec omotá kolem zobáku, ptáci potom nemohou zobák otevřít a zahynou hlady. Vlasec se jim také může zamotat do křídel a zabránit jim v létání.
Někdy se ryby nebo ptáci navlečou do smyčky z držadla plastové tašky. Zvíře roste dál, ale smyčka zůstává stažena. Výsledkem je pomalá smrt. Dalším problémem jsou polootevřené konzervy. Zvířata, např. jeleni, si o ně mohou rozříznout jazyk. Menší zvířata strčí někdy dovnitř konzervy hlavu a už ji nevytáhnou. Čeká je smrt hladem. Myši prolezou do otevřených lahví a uvnitř zůstanou chyceny jako v pasti, protože nejsou schopny zapřít se na hladkém skle, aby se protáhly ven skrze malý otvor. Volně žijící zvířata, včetně ryb, mohou spolknout lesklé uzávěry lahví, to jim způsobí zranění nebo i smrt. Obaly cigaret, celofánové pytlíky a plastové nádoby, pokud je sežere např. jelen, mohou zvířeti způsobit vnitřní problémy. Střepy skla z lahví a jiných skleněných předmětů mohou poranit člověka, domácí i volně žijící zvířata. - příběh odpadku - příběh zvířete, které uvízlo v odpadku Témata k zamyšlení pro děti, které jsou s příběhem hotovy: - odpadky, které se dají využít místo vyhození jinak - odpadky, které vůbec nemusíme používat, a lze je nahradit něčím jiným e) Prezentace příběhů f) Recyklace S
P
L
A
O
B
Ě
R
N
A
E
K
O
L
O
G
I
E M
P
O
S
T
E
Z
O
O
V
C
S
T
Y K
O
S
K
L
O
D
P
A
D
Ž
E
L
a) místo, kde se vykupují odpadové suroviny b) věda zabývající se ŽP
E
c) zvíře dávající vlnu d) jiným slovem umělé hmoty e) místo, kam dáváme odpad jako např. ohryzek, listí ze stromu apod. f) druh odpadu, který je většinou křehký a průsvitný g) vyřazené nepotřebné předměty a materiály h) i) kovový odpadový materiál Recyklace = sběr, třídění a opětovné využití surovin z odpadu = znovuvyužití Co všechno ve vašem okolí je z recyklovaného materiálu? (přání, obálky, toaleťák) I příroda recykluje – spadlé listí -
včely rozmělňují kusadly kousky kůry – hnízdo
něco také neumí využít – vápenité schránky měkkýšů – ukládají se na mořské dno -
skořápky od vajec (trvá jí to dlouho)
my jsme zvyklí na konzumní způsob života – koupit – spotřebovat – vyhodit obal umělé hmoty, chemické sloučeniny, kovové slitiny příroda nedokáže poradit g) Výroba papíru •
hned po chemickém průmyslu druhý největší znečišťovatel přírody
•
na každý kilogram papíru 2,5 litrů vody se ušetří při výrobě recyklovaného papíru
•
pohádka o Papírové Lhotě
h) Návrh textu na nástěnku i) Kontrolní otázky Jmenujte čtyři způsoby, jak mohou odpadky ublížit životu v přírodě Vyjmenujte tři věci, které můžete udělat, abyste odstranili tato nebezpečí. Navrhněte, co považujete za nejefektivnější způsob snížení množství odpadů.
•
závěr:
Spousta lidí je opojená, nadšená tím, co mohou koupit. Neuvědomují si následky. Planeta má svůj začátek i konec. Přemýšlejte, co s tím chcete dělat? Sbírat sběr, nekupovat a nepoužívat zbytečné obaly, nosit si na nákup vlastní igelitový sáček na pečivo. Uchovat skupinu lidí, pro kterou bude normální kupovat např. minerálku ve skle, nosit si na nákup vlastní tašku. •
použitá literatura:
Gore, Al Země na misce vah. Praha: Argo, 1994. Horká, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno: Paido, 1996. Horká, H.: Ekologická výchova na 1. stupni základní školy. Brno, MU 1994 Kohák, E.: Post scriptum: Psové. Praha, EVA- NSEV 1993 Ležák, Z. Recyklace skla. ABC. 1999, č.24. Selby, D., Pike, G. Cvičení pro globální výchovu. Praha: Portál, 2000. Project WILD
