přichází do druhé ěásti stroje, umístěné ve středním patře, kde jsou vlákénka spojována v přízi a upravována tak, aby

.

ß u to to atif& ce t\e$to bueika V minulém čísle jsme na druhé strán­ ce přinesli několik Ukázek toho, jak v Sovětském svazu mechanisují obtížné 6 namáhavé práce a řekli jsme si také» tte Vývoj směřuje k au tom atisai jednot­ livých výrobních pochodů i celých továrfttfeh dílen. Přinášíme další ukázky. N a dolním obrázku je nový stroj, kte­ rý vyrábí v nepřetržitém pochodu z hus­ té vazké suroviny, 2Vane viskosa, kor­ dovou přízi pro výrobu pneumatik. Dosud k tomu bylo třeba několika stro­ jů, nyní Cfelý proces proběhne ve v y ­ obrazeném agregátu P N - 800-12. Stroj bvl fia vržen a vyroben leningradským i&Vodem Karel Marx ve ispolupráci s v ě ­ deckými výzkumnými ústavy. Zařazením tohoto stroje bylo docíleno pronikavého snížení výrobních nákladů jak zmenšením počtu obsluhujícího per­ sonálu, tak úsporou elektrického proudu. S obsluze mohutného třípatrového stro­ je, který je 24 metrů dlouhý a skoro 7 metrů vysoký, stačí pouze tři lidé. V nejvyšším patře ^stroje je připrave­ ná viskosa vedena systémem trubic do trysek, kterými je Vytlačována jako polotekuté vlákno do vany naplněné ztužujícf tekutinou. Odtud, po ztuhnutí, přichází do druhé ěásti stroje, umístěné ve středním patře, kde jsou vlákénka spojována v přízi a upravována tak, aby

se zvýšila jejich pružnost. Ve spodní části stroje je příze vysoušena a po na­ vinutí na cívky opouští stroj hotová, připravená k odeslání. Už často jsme psali o tom, jak je v pravém slova smyslu „zprůmyslověna“ v Sovětském svazu výstavba obyt­ ných i továrních budov. Náš prostřední obrázek ukazuje, jak je tomu přizpů­ sobena i pomocná stavební výroba. Je na něm stroj, který samočinně vyrábí normalisované ocelové výztuže do žele­ zobetonových sloupů. Pracuje zcela auto­ maticky; bez účasti člověka řeže ocelové pruty, spojuje a sváří je navzájem v přesně stanoveném pořadí a vytváří tak hotovou ocelovou kostru, která je po dosažení předepsané délky odříznuta a v celku převezena na staveniště. N a hořením obrázku je kontrolní sta­ noviště, tak zvaný „velín“ , odkud je kon­ trolován a řízen chod vysoké pece a je­ jích pomocných zařízení. Je to výrobek německého znárodněného průmyslu, kte­ rý byl vystaven na podzimním veletrhu v Lipsku. N a fotografii je dobře vidět Stanoviště vedoucího provozu, řídicí pá­ ky a knoflíky, přehledně uspořádané kontrolní přístroje a názorné schema ce­ lého provozu, na kterém světla udávají, která část je právě v činnosti.

Na

TM

R

O

A

p o m o c kursům pio

K

T

O

T

C O

tiaktoristy

Y

R

K

A

L

V 23. čísle Védy a techniky mládeži jsmeužený z;' uM íÍju: a vctíSu,r.J^oj^í^.% ,na.:'^ M á d . mžiku ventil nadzvednou a zase spuslf. Vač­ upozornili, že bude CSM spolu se Svazar.takovýto: fotězec: kový hřídel je poháněn ozubeným soukolím ..man pořádat v okresních městech kursy “pro přirno qd hlavního hřídele motoru. Protože se řízeni traktorů a motocyklů, přůiláái-y s i na každý ventil otvírá jen jednou za dvě otočky okrese alespoň třicet účastníků. ; mótórut .:májl ozubená -feóM převod v poměru Pflchááíme četným posluchačům těchto ř:2. Kola bývají nékdyz.umělé hmoty. Aby kursů vstříc tím, že otiskujeme zhuštěný J ».i pří ...tepelném roztahováni ventily správobsah učebné látky. Jisté se tim zavděčíme .tiěToťvíraíý, bývá mezi: ventilovým dříkem a vačkou krátký ventilový zvedák; mezi zve­ i těm mladým'čtenářům, kteří sice nemohou Někdy .^é ^étěz délŠí», někdy je rozýětvédákem a dříkem ventilu je nepatrná me-' do kursů docházet, aie rádi se o řízení ,a ný nebo uzavřený í do kruhu. Cim je delší, žera (vůle), která má být přesně nařízena obsluze traktorů â motocyklů poučf. Kromě tím j e . kapalina hustší a méně íekavá.' podle údajů továrny. toho jsme ochotní odpovídat, i na .přímé doSurová nafta, čili ropa, je přirozenou smě­ . tir/.y, týkající se technických podrobností, sí Uikových uhlovodíku. Destilaci je třídíme CO SE DĚJE V JEDNOTLIVÝCH neboť nám jde o to, aby se naší mládeži dona benzin, motorovou naftu, mazací oleje TAKTECH siaío o těchto strojích co nejdokonalejáiho a vaseíínu Protože by těžké, frakce ( příliš poučení. ' ; - ■/ dlouhé ’ řetězce) přebývaly; rozlámeme j e ’ Slovem ,,takt" tu myslíme jeden pohyb podle vynalezu ruského inženýra Šuchova pístu, buď nahoru nebo dolů. Motor se na­ NEJPRVE M OT OR na kratší „krakováním--“ za horka a s pomoci zývá čtyřtaktní proto, že ze čtyř taktu po katalysátoru. Tím získáme z ropy více ben­ sóbé jdoucích pouze jeden je pracovní á Zdrojem hybné sily traktoru i motocyklu zinu. Alfe ve Stalinových závodech si vyrábí-, 'ostatní v tomto stádě se opakujícím cyklu jé s p a l o v a c í , mo t o r . . V jeho válci se me ň umělý, synthetický benzin, skládáním konají pomocné práce. ^spálí ošměs paliva (benzinu« ňáifty a p.) se řetězců, k nimž bereme uhlík z hnědého ' Postup dějů v tomto čtyřdobém cyklu lze vzduchem. Tím se najednou uvolní značné uhlí a vodík z vody. stručně popsat takto: množství tepla, kterým. se tlak. vzniklých Aby se využilo i téžlích uhlovodíků, staví­ _ I.' TAKT: Ss á n í. Píst jde dolů, isaeí ventil plynů náhle zvýší a působí jednak na steny me zvláštní motory poháněné takovými těž­ je vačkou otevřen. Atmosférický tlak vhání vilce, jednak na pi,-it. který značnou silou šími frakcemi, jimž §e říká motorová- nafta. vzduch potrubifri dó- válce. Proto mívají le-' 7. válce vytlačuje. Tim sc uvádí v pohyb hří­ Na rozdíl od benzinových motorů, které se tecké motory pro výškové lety 'zyáštní kom­ del- motoru a od ni převodem hnací kola motory v ý b u š n e. říkáme Lmoto-, presor, který při .sníženém atmosférickéiji ít t r o je r p * Z' jmenují růrn na těžší palivo motory n a f to v é nebo t laku vzduch do válce vtlačuje. -Prike konaná motorem závisí na řádě čiDieselový. Správný proud vzduchu za správné teplo­ ^ifeiůi kieré s i,musí každý Jřidiř uyěáónůť," ’ Podle toho, v jakém postupu plníme válec ty jé pro chód motoru velmi důležitý. -Vý.Předně jě nutno, aby se do válce; dostálo vz4uchem a palivem, rozeznáváme motory ' kori niotoru totiž velmi záleží na tom, aby nejvýše takové množství paliva v podobě vajec dostal za všech pracovních,podmínek jemné rozprášené mlhy, kolik se stačí s kysli-' ; siněs benzihu' a vzduchu ve vyhovujícím po­ kwn přítomného ■vzduchu sloučit, ftizení měru. Tomu slouží s p l y n o v ač čili k a r sumnúHo poměru paliva a vzduchu je důb ur á t_o r.- O něm přineseme zvláštní pod­ ' featou otázkou "při konstrukci i bbsluž& tíkvrobný článek, nebudeme se jim tedy na tom­ toru.: . . to místě zabývat.' Jen připomínáme, že se ■£$0s p á liv í se vzdučl^m musí být dobře nassávání benzinu provádí na podstatě t. zv, psanísena a musí se zapálit v pravý okaVenturiova zjevu: zúžime-li rouru, kterou , mžik, neboť se píst při jízdě rychle pohybu­ proudí vzduch nebo kapalina, musí se pfoüd je dolů a předčasné i opožděné zapálení zna­ v^tomtd místě zrychlit. Za zúžením zachová­ mená zbytečné ztráty výkonu. vá Setrvačnosti zvýšenou rychlost, takže ve Obr. 2. Proudí-li vzduch žůžsnoiitriibicíj , Výkon konečně záleží i na tom, jak byla znovu rozšířeném prostoru: nastává podtlak, vzniká za zúžením podtlak: rtu£%t> trubičce ,iaiés pří zaháleni stlačena; čím vyšší bylá a ten působi ssání z jemné trysky na tom­ tvaru ;ü} připojené před a za zúžením, ykáSe komprese, tím je příznivější. Jsou ovšem to místě (óbr. 2).' Nassátý benzin še rozpra­ r rozdíl tlüku. ‘ ■íé okolnosti, které kladou zvyšování komprese šuje na jemně kapičky a strhává do válce. určitou mez. II. TAKT: K o m p r e s e , Když došel píst 6 1 y v t a k t n i, (čtyřdobé) a -motory d v o »_ Když jsme se takto seznámili se základy do dolní krajní ^iolohy. šsaci ventil se uzavře, t a k t n i (dvoudobé). Každý z těchto t.ypů V této poloze by směs nemohla konat žádnou činnosti spalovacích . motorů, vysvětlíme si, ínotoru má své přednosti i nevýhody a hodí --jak motor provádí naplnění válce palivem a práci. Je třeba, aby se píst dostal dó horní se proto vždy pro určitý obor práce. polohy. Motor se' točí a píst stoupá. Směs Opáleni směsi. M ;-přifpm stlačuje. Tim se ovšem zahřívá. „SZaleží. především --na- tom. jakého paliva C T Y ß T A K T N t BENZINO VÝ MOTOR Nesmí še však zahřát na takovou teplotu, při používáme. Až na malé výjimky to jsou ka-„ níž b y se sama od sebe zapálila. plné uhlovodíky,., jejichž molekuly jsou slo­ Benzinové motory se hodí zvláště pro lehčí vozidla. Hlavni součásjň je litinový válec, v němž se pohybuje hliníkový píst, utěsněný ocelovými pístními ( kroužky. Pevnou, nelomenou ojnici (ha rozdíl od parniho stroje) je spojen Se zalomeným hřídelem,- takže při otáčení liřídéle. se píst pohybuje. nahoru ’ a dolů.. Aby. s e .válec Merozzhayili raíva dýójité: štěh>\ mezi'nimiž proudí chladívá voda, nebo má ha sobě-žebra. která se -stýkají ná veliké ploše se vzduchem. Na konci hřídele -je též-, feý -setrvačník, kteiý vyrovnává. nerovnoměr­ nost diodu motoru (viz obr; 1 ). Je-li píst v nejvyšší poloze, je nad ním ještě .v hlavě válce kompresní prostor, do kterého se rrmže stlačit směs vzduchu s ben­ zinem natolik, aby sc vzniklým zahřátim sama. nevzňaía. . . . .. .. . Do kompresního prostoru vedou dva otvo­ ry, uzavírané ventily. Jeden je ssacl a slouží, k přívodu směsi vzduchu s benzinem, druhý Ije výfukový a slouží k vypuštění spálených plynů. p Hlavy, ventilů mají talířový tvar a dosedají těsně na otvor. Jsou k němu pevně přitlačoHpUspořádání motoru. P, * vány silnými péry. Otvírájí se tak. že se pod Obr. 1. K klikový hřídel, O..ojiiifiß,, Ni Hs klir ■ spodním koncem ventilového dříku (stopky) 1 Obr. .1. Diagram, ukazující, jak se rozdělí toť i skříň, P píst s kroužky, B motorový sfKítřeba tejia v dobře pracujícím naftovém. oláči vačkový hřídel. Je to hřídel, na němž Sofc; V vačková hřídel, Z ventilová tyč. I motoru. 1... S3 ' i jsou výběžky — vačky, .které v daném oka­

4

VE D A

A ř T E C H N IK A

M LÁD E ŽI

3

III TAKT: E x p a n s e . Nyní je třeba směs zapálit Zdálo, by se* že bude nejlépe za­ pálit jí právě v nejvyšší poloze. Ale píst se velmi rychle, pohybuje a trvá určitou. «M B . než směs shoří. Je tedy nutné zapálit ji o nécó dřívek Tento p ř e d s t i h zálezí* na rychlosti motoru a do jisté rníry také ha jeho zatížení. U'některých motorů bývá^ řízen- sani<x:inné odstředivou silou, jindy jej nasta­ vuje řidič malou ruční páčkou. . Zapalování.se dnes* děje téměř výhradně elektrickou jiskrou, která přeskočí v pravý okamžik mezi kontakty „svíčky". IV. TAKT: V ý í u k . Píst by nemohl po­ kračovat v cestě vzhůru, kdyby se v nejnižsi poloze neotevřel výfukový venta. Pohy­ bem pistu nahoru se spálené plyny vytlačí ven. Samozřejmé ztrácíme výfukem plyny, které ještě mají určitý'tlak a teplotu. Také nutné chlazeni válce nám .odebírá .teplo. Motor má proto účinnost jen málo pres 20% (viz diagram obr. 3). Protože normálně vyrazí, výtukové _plyny ještě pod značným tlakem a působí zby­ tečný hluk. používáme tlumiču —* různě upravených rour, s úzkým vývodem, kde se plyny jen pozvolna rozpínají a vychá­ zejí .s nepatrným hlukem. Práce všech -čtyř taktů je. schematicky na­ značena na obr. 4. . Vzhledem k tomu, že jen jeden ze Čtyř, taktů pracuje, byl by chod jednovákového motoru značně nepravidelný Aby se dosáh­ lo rovnoměrného chodu, staví se pro větší výkony motory o» větším počtu .válců, Aby se lomený hřídel exploserai namáhal rovnoměrně... nenásledují u čtyřválce výbu­ chy ve válcích postupné, nýbrž podle scher matu 1., 3., 2„ 4., válec. Dodejme ještě maličkost, pro. praxi: .Někdy se. při demontáži stane, že si nebudete jisti jak zapojit kabely vedoucí Jfce svíčkám jed­ notlivých válců. Jednoduchá pomoc:, zatím co vána někdo ručně protáčí ^motor, sledujete, jak se po sobě otvírají dv&jice ventilů. Vidí­ te, že se otvírají po taktech u každého vál­ ce v pořadí: 1 — 2 — 0 — 0 —, 1 — 2 — 0 — atd, V tomto případě; značí jednička vý­ fukový ventil, dvojka ssací. Točíte tedy dále a počítáte: pe ssání následuje komprese a teď na svíčku takto sledovaného válce při­ pojíte kablík. který v tomto okamžiku dá jiskru, přiáržíte-li jeho korec na zlomek milimetru od kovové hmoty motoru. BENZINOVÝ DVOU T A K T

;{

U dvoutaktních rnotorů se všechny čtyři výkony. provedou na dva takty, tedy na jedno oteleni hřídele. Přirozeně tedy pnsluší každému taktu dva výkony. Ty se dají pro­ vádět tak, že k nim použijeme i prostoru pod pístem, který je samozřejmě vžduchotěsně uzavřen. Píst m á zvláštní tvar, jehož úkolem je usměrnit pohyb plynů vnikajících do kom­ presní!» prostoru. Válec nemá ventily, má však ve stěně tři otvory, které pohyby ply­ nů řídí. Jak se to děje, ukazuje názorně obr. 5. Otvírají a zavírají se spodní a horní hranpu pístu, který následkem toho je delší, než u čtyř takt u. Postup práce je následující: : I. TAKT: Válec dosáhl nejvyšší polohy, směs..se zapálila. Ale v témž-okamžiku je pod válcem podtlak a otvorem A se nassávš směs. Tento otvor se však brzy uzavře a směs se nyní p o d p í s t e m stlačuje. Ko­ nečně došel p s t ták nízko, že jeho horní hrana otevře výfukový otvor C, kterým zač­ nou spálené plyny unikat H, TAKT: V, nejbližším okamžiku se. však otevře i přepouštěcí kanálek B, který spomie nrostor pod> pístem s horní , částí válce. Směs, která býla mezitím dole stlačena, proudí nyní nahoru a je tvarem pistu nucena »roudft .tak. aby doslova „vypláchla“ ' " ’’ostor válce. Ale když už směs došla tak eko. že by sama začkla výfukovým ventxí'rn unikat, uzavře píst oba otvory. Píst., se ? chybuje nahoru. Nad nim nastává kompře4

VĚDA

A

T E CH N IK A

M LÁDEŽI

Obr. 4. Čtyři takty čtyřdobého výbušného motoru.

1, O b r 5. Práce divufaktntfio motory,. se, kdéžtó dplé se' zřeďuje vzduch, aby zase v nejvyšší' péfezě’ Bgssáí směs, jak .je uve­ deno na začátku. , ' Zapáleni směsi probíhá stejně jako u čtyřtaktniho motoru. ■' ; r Staví se i dvuutaktni motory, u nichž se místo zapáleni směsi svíčkou vatřikne do kompresního prostoru nafta. Dvoutaktní motory vyhovují hlavně pro menši výkony. Pro svou .jednoduchost jsou i levnější ve výrobě. Mají však o něpo nižší účinnost, protože výměna spálených plynů za čerstvě nassátou ,směá šé nikdy :- neděje docela přesné á dokonale. JEDEME! Než uvedeme traktor, automobil či mo­ tocykl do pohybu, musíme se postarat o to, jak převést v motoru Vyvinutou sílu na hnací kola. Není to tak jednoduchý problém jako na příklad u partií lokomotivy, kde se prostě pára opře o píst a táhne celý vlak. Spalo­ vací motor má své zvláštnosti, k nimž se musí při konstrukci přihlížet. Parní stroj se může otáčet i zcela poma­ lu, kdežto spalovací motor musdt^ práeovát nad určitým minimálním počtem obrátek, j i ž k nassáti směsi j e třeba určité průto­ kové rychlosti, I komprese může při po­ malém chodu klesat pro netěsnost krouž­ ků. A le především tlak ve válci je závislý na teplotě plynů, a ta stykem s chlazený­ mi stěnami rychle klesá Kromě toho ké spouštění, fcďy motor ješ­ tě není zahřát a netáhne, muší být motoir nezatížený, oddělený od poháněného ívo^ zidla. Jen první staré motocykly ku podivu dlouho vydržely s motorem pevně spřaženým s koly a jezdec se musil se svým

strojena rozběhnout a naskočit na něj v jíz­ dě. Dnes má každé vozidlo spojku, většinou třecí. Hřídel je ná cestě od motoru, ke hna­ cím kolům přerušen, a stýká se jen tak, že je na každé straně drsný kotouč. Oba ko­ touče Jsou k sobě přitlačovány pružinami, takže se otáčejí spolu, ale lze je stisknutím páky oddělit. A le ani tehdy, jede-li traktor do kopce, nebo v měkkém terénu, nemohl by nor­ mální motor dobře táhnout, nebo by musil být zbytečně, předimensován, aby při rych­ lých i pomáiých obrátkách dial dostatečný výkon. Tomu se vyhneme tak, že za spojkou hří-. del ještě jednou přerušíme v tak zvané ■rychlostní skříni či převodovce. ’ Normálně je tedy i bez stisknutí spojky v této .skříni motor od kol oddělen, takže ho můžeme při spouštění natočit a. neehat zahřát, aniž bv se kola pohnula. Teprve když motor správně pracuje, s t i s k n e m e s p o j k u, načež můžeme v rychlostní skří­ ni zařadit takovou kombinací ozubených kol, jaká dá při normálních otáčkách mo­ torů požadovaný výkon. Při rozjíždění, při jízdě do kopce a po­ dobně, dáme největší převod, kdy se mo­ tor rychle točí a vozidlo jede pomalu, ale s větší silou. Postupně, jak se vůz rozjíždí, zařadíme z této první rychlosti druhou á další — poslední znamená přímý záběr mo­ toru na zadní část hřídele. Po každé při změně převodu nejprve vypneme spojku, Upravíme phod motoru na správné obrátky (necháme zpomalit při rozjíždění, urych­ líme při přechodu na menší rychlost), a pak spojku’ opatrně, s citero pomalu pouš­ tíme. Pokračováni v příštím čísle.

B E N T O N I T zajímavý N E R O S T Fro „Vědu a techniku mládeži“ napsali PhMg. EVA K L U V A Ň K O V A a Ing. VLÁD. M AROBäEK Bentonit.... bentonit...? ‘ > 1 S Zní to nějak povědomě, jistě 'jsté už to slovonëk'de četli nebo slyšeli. S betonem ncniá — kromě podobného jména — nic sjk:lečného. Je to nerosí, který pro některé své neobvyklé vlastnosti na­ chází stále nové a nové způsoby použití. | Stručné zprávy o něm prošlý v posledních létech, občas ttik?m, když bylo objeveno několik nalezišť v sousedním Maďarsku. Je' však máo známé, Se se tento zajímavý a na východním Slovensku, a ještě méně je známé, že: se ho dá-použít 4 ve farmacii. Z Bratislavy jsme obdrželi příspěvek, Upozorňující na výzkumnou práci docenta dr, L. Zathureckého 2 Ústavu gdenické farmacie -při Slovenské universitě, který s? svými spolupracopmký .systemati&kyr zk/mmá možnost použití slovenského bentonitu ve farmacií Doplnili jsme jej několika infotmacemi o tom, jak bentonit slouží jiným odvitvírft průmyslu a d&konce i zerňéd&stiň,, a doufáme, zé-vásta bude zapmut. Poklid se nemůžeme vyhnout některým cizím odborným vý­ razům, vysvětlujeme je v poznámkách na, kotíci olánk'£j -s Po prvé byl bentonit objeven v blíz­ kosti Fort Bentonu v údolí Missouri USA a odtud má také své jméno. První písemnou zmínku nám zanechal Knight z roku '1897, ale už dříve ho užívala kolohisátorská firma Hudson Bay Company jako čisticí látky pro praní ovčí vlny. Od té doby je vlastně důležitou pomoc­ nou látkou při mnoha různých výrobních postupech. Později byl naležen v K alifor­ nii. Dakotě. Texasu, v Sovětském svazu, Japonsku, Anglii, Německu. Maďarsku, Rumunsku a před několika lety i u nás. Je to přírodní nerost, svým složením hvdrátovaný křemičitan hlinitý, to znamená, že jeho molekulu tvoří kysličník křemičitý, kysličník hlinitý a větší množství vázané a krystalické vody. Pa­ tti do skupiny jílů, nazývaných montmorillonity, které jsou prav­ děpodobně sopečného původu. Svým složením je podobný kaolinu, bílé hlince a fullerské hlince, liší s e j e n různým vzájemným por * měrem kysličníku hlinitého, křemičitého a vody a odpovídající toinu různou stavbou krystalové mřížky. ?• Podle katíontů, tvořících sgučást stavby molekuly, rozdělujeme bentonity na dvě .velké skupiny — natriumbentonity a kaloium■< bentonity. Prvaí mají značnou bobtnací/schopnost a stabilisační účinek, zatím co u druhých jsou tyto vlastnosti jěn nepatrné. U Fort Bentonu se nalézá ňatriumbentonit, nazývaný také pravý nebo sevémí bentonit, zatím co. bentonity z Dakoly. Kalifornie a většiny -evrovpských nalezišť jsou kaleiumbentonity Nazývají se také jižní bentonity. subbentonit nebo metabentonit. Sodík nebo vgpnik nejsou samozřejmě jediným.katíontem molekuly, ale jäou tim rozhodujícím, tím, který určuje fysikální a chemické vlast­ nosti bentonitu. Bentonit tvoří v přírodě-hrudky, které se dají. rozdrtit nájemný, bílý, nažloutlý nebo žlutohnědý prášek bez zápachu, zemité chuti, ť Ve vodě se nerozpouští. ale bobtná. To jé jeho nejžajímavější vlastnost a na tě také většinou spočívá jeho použití v praxí. Bobt['• ná tak, že může vázat pěti- až osminásobné množství vody a při­ tom zvětšuje svůj objem 8— 12krát! Bobtná i Jihem; acetonem, anhydridem kyseliny octové a j. O tom, jak při bobtnání bentonit vlastně může vázat taková množství vody, jsou různé názory, mezi kterými je dosud těžko určit ten pravý. Vázání vody pravdě­ podobně souvisí, s vnitřní stavbou molekuly a^krystaiků, ale ^ .b y ­ tí, chom zabíhali do velmi složitých cvtázék, kterými se v našem časo­ pisu, určeném širokému okruhu čtenářů, nemůžeme zabývat. . Po nabobtnání 5— 10 díly vody tvoří tak zvaný gol (t. j. rosolo­ vitou formu koloidního1) roztoku), který dalším přidáváním vody přechází v s o 1 — tekutou formu koloidního roztoku. Důležité při­ tom je to, že tyto koloidrií roztoky bentonitu jsou velmi stálé (sta­ bilní) a že pomáhají tomu, aby se z rozpouštědla neusazovaly ani jiné v něm rozptýlené, pevné nebo tekuté částečky. fiíkáme tomu, že bentonit stabflisuje různé suspense a emulse a právě této vlastnosti se dá dobře využit v e farmacii; kde je stá­ lost a stejnořodost (homogenita) přípravků velmi důležitým poža­ davkem, protože na n í závisí, přesné dávkování i spolehlivé udr/žehí účinnosti preparátu. Konečně už s estetického, hlediska je ® fe té , aby se na dně lahviček s lékem netvořila ssedlina. Jinou důležitou vlastností bentonitu je jeho schopnost vyměňo­ vat'ionty. Je schopný ve vhodném prostředí vyměnit vlastní kationty za jiné. Tato vlastnost nám umožňuje přeměnit kalciumbenionit ná ten hledaný á mnohem, cennější natriUmbentonit. Po­ dobně se dají připravit i amonium-, baryum,-, kalium-, mag'nesimn- a hydrogenbentonity. které se od sebe lisí barvou, bobtnacf schopností, vodíkovým exponentem3) a jinými jEysikálňími vlastnostmi. .

p o u ž it ! b e n t o n it u

v

PROM YSLU

Ve sl.évámách se přidává k čistému, pranému slévačskému pís­ ku asi 7 procent bentonitu. který váže zrnka pisku tak, že jé mož­ no odlévat i do čerstvých forem. Odli tky jsou přitom čistší. V hor­ nictví se ho s úspěchem použilo ná vázání sypkého písku, při Mubinných vrtech na zlepšení splachovacího písku. Přídavek 2—5 procent bentonitu značně zvyšuje plastičnost hubených hlin a ohnivzdorných; materiálů v keramickém průmyslu. Jeho adsorpční schopnosti3) se využívá při rafinaci (odbarvovátií) minerálních i rostlinných olejů a živočišných tuků. Zvy­ šuje se jiná ulpívačí schopnost přípravků proti hmyzu (tak zv. in­ sekticid), slouží i . U zahušťování ve vodě rozpustných barviv. Pro svůj čisticí účinek sé bentonit hodí jako přísada do tfíýdla. Při praní svou dost značnou aïkàlitou spolupůsobí při zmýdelňování a; emulgováni živočišných, rostlinných i minerálních- olejů. Jeho částice jsou ve vodném prostředí nábity záporně; proto, při­ tahují a vážou kladně nabité částice špíny a zvyšují tak čisticí. účinek mýdla, vě kterém slouží šoučasňě jako plnidlo. Jako plnidla se ho užívá i při výrobě papíru. , V Maďarsku, kde je ňýni už asi dvanáct nalezišť hodnotného bentonitu, byl vypracován i technologický postup, podle kterého se v některých případech dají bentonitem nahradit mazadla. V textilním průmyslu byly provedeny úspěšné pokusy s použitím bentonitu k náhradě škrobu při ztužování osnov; tlříve už se ho používalo i při praní hotového textilního zboží. Uplatní sě i při přípravě zubních past* holicích krémů, čisticích prostředků i při emulgování a suspendováni olejů, vasku, gumy, asfaltu artd. Podle laboratorních pokusů mohou některé maďarské bentonity nahradit i Silikagel. rosolovitý přípravek užívaný na vysušování vzduchu a průmyslových plynů 4) Zpracován s vodou se dá vyvá­ let na ohnivzdorné, ohebné a průsvitné desky, hodící se na výrobu baterií a k některým isolačním účelům. JakO ióntoměniče se ho užívá k čištění a změkčování vödy ve vodárenství a v různých průmyslových odvětvích. , Za zmínku stojí i jeho použití v zemědělství ke zlepšování pů­ dy., zejméha k vázání sypkého písku. Bentonit váže půdu a záro­ veň účinně reguluje její vlhkost. Prokázaly to pokusy, provedené v Maďarsku v suchém létě roku 1952. Zatím co na polích pohno­ jených bentonitem vyrostla kukuřice asi 1.50 m vysoká, na sou­ sedních polích zůstaly lodyhy nízké, při zemi. SLOVENSKÝ BENTO NIT v e f a r m a c i i U nás byl nalezen bentonit roku 1949 blízko obce Kuzmiçé na východním, Slovensku. Toto naleziště, přirozeně vzbudilo živý zá­ jem naších vědeckých pracovníků, inezi ,jiným i z oboru léčiv. Totiž už v roce 1946 četli -v zahraničních odborných časopisech o-použití bentonitu ve farmacii na přípravu léčiv pro vnější i vnitřní použití Začali- proto s pracnými „podrobnými zkouškami, abý zjistili, zdali se náš bentonit také hodí pro farmaceutickou • praxi. k Kuzmický bentonit patří- mezi mont­ morillonity a vedle kysličníků křemiči­ tého: a hlinitého obsahuje také maíá množství kysličníků železitého, vápena­ tého a hořeného. Tvoří žlutohnědé, vel­ ké, nepravidelné hroudy, které jsou na lomu bílé. Ve styku s vodou se rozpadá n a drobná zrnka, která — jak můžeme pozorovat - pod mikroskopem — mírné bobtnají. Smisíme-li he s větším množ­ stvím vody, tvoří se pod zakalenou teku­ tinou nerozpustná ssedlina. Několikaná­ sobnou dekaintací (slitím vrchní tekuti­ ny) můžeme oddělit tyto hrubozmné částky od jemné suspence, která se vsak ani po vysušení a í ozpráškování nehodí pro farma­ ceutickou praxi. Kuzmický, betonit je totiž metabentonit — ob­ sahuje vápník. v t. Docent Zathurecký a jeho spolupracovnici využili toho, že ben­ tonit jé iontoměničem a nahradili ionty vápníku .ionty sodnými. Takto zušlechtěný bentonit zkoušeli podle známých jim norem a zjistili, že barva, schopnost tvořit, gel, jemnost^ a ztráta sušením plně odpovídají ndrmám'. Bobtnavost-je sicé něco málo pod nor­ mou, ale zato stabilita suspensí je u kuzmického bentonitu vetsi než ů amerického. Když dále zjistili, že je sterilníma že neobsahu­ je škodlivé látky, zvláště arsen, bylo prokázáno, že po zušlechtem vyhovuje přísným požadavkům farmaceutické výroby.^ ■Bentonit někdy tvoří hlavní složku-léčiva, jindy zlepšuje jen- je ­ ho jakost, stabilitu a účinek. Uplatňuje se hlavně při přípravě suspensí, emulsí, mastí, pilulek, tablet a kožních přípravků (n® příklad ke stabilisoVání tekutých pudrů). Tablety, ve kterých ho bylo použito jako plnící a trhací látky, ^se vyznačují velmi krát­ kou dobon rozpadu — obvykle 5—10 vteřin. _• Přídavkem 6 procent bentonitu se dají na neomezene dlouhou

VĚDA A TECHNIKA 'MtADEZl 5

ĚSb

flobu stabiliswat siemense, oftsa ta jM m p W t w é ftásSsy m w * * pustných léčiv;. Na stafeifâsg»à(ïi tefcuáéh« pucteu stečiii přídavek: 5 procent. Pro masti můžeme z bentorůtu připravit nemastící základ, kíe*ý rná tu výhodu, že je indiferentní, t. j. nedráždi kůži; nevýhodou je jeho vysýchavost, která se dá však potlačit přidáním glycerinu

nefe© f c t é ya&elloy. lu n *eje«'tg rtS w & to y väMhnjr možností použitó; SaiamicMhOi bentonrfcu v e iacmaßiil SoMkttv pracovníků Üstavu gaïooické farmacie dále pokračuje ve výzkumu a hledá další pote pro uplatoění této nové domácí suroviny, jejímž závě­ děním do farmaceutické praxe se dá často snížit nutnost dovozu z ciziny.

J) Rozeznáváme _p r a v é r o z t o k y , kleté jsou homogenní ( s t e j n o r o d é f & ziwme®át že. jednaůivé čiísteeky rozpuštěné, látku se ne­ dají žádným způsobem v roztoku zpstít;- procházejí také viem idruhy filtrů.,-Bříklad: sůl ve; vodě-. Dále. j$ou k y l o i d n í r a s t o . k y j tm příklad kliá ve voáěj. Nejsem stejňmedé, jsou heterogenní, t. J. eb$akujL Mste&ky-opuštěně látky* ly ; jsou však tak ttepqtpté* že nejmu optickými mikroskopy viditelné a prothäzep rmrmämmi. füttrgf potaze tak zmrté idirafíltry je zadržk, JsauAi rozgtýtené částefiRzg iiětší, dajíj se zjistit opticky azaekytit fütrem. Mluvíme pak o, d i s p e r s í c h , které- jsou dvojího druhu: | u s p e n s e, jsou-li v nosném^_ tekutém prostředí rozptýleny částečky- pevné látky (na přiklad: jíl ve vsdč, grafit v efejtj a em u tse^ je-h v. tekutým prmtředí rozptýlena jiná tekutina (olej. nebo. defect ve m ) . *) Vodíkový exponent se označuje pa a vyjadřuje se jím stupeň kyselosti něho alkàiitÿ. ÇzàsaditostM vadných roztoků. 9) Je to schopnost vazfit z okolního■prostředí wrátíe pHmîÿënê l§íky -na? vlastní povrch. Známá je na příklad u dřevěného nebo- živoříšnéko uhlí. *) y podstatě je to mimořádné ‘pórovitá farma kyseliny kiemMUé. Sovětští radioamatéři se těší sie vSeeh výhod, které jim po­ skytuje domácí průmysl i pod­ pora veřejných činitelů a insti­ tucí. Na každoročmeh výstavách předvádějí své amatérské v ý ­ robky vysoké dokonalosti, ama­ téři-vysilači překvapuji svými výkony; velikého významu do­ sáhla i stavba teievisníeh přijí­ mačů a retranslačních stanic amatérskými kroužky. Také sovětský časopis .Ra­ dio,“ věnovaný amatérské čin­ nosti, přináší pravidelně řadu návodů i theoretických článků, které poslouží jak zkušeným, radiotechnikům, tak i naprostým, začátečníkům. Máme před sebou osnaé čisto časopisu a jako zajímavost ehce­ rne z něho pro naše čtenáře při­ nést ve zkratce některé »©vín­ ky, jež by mohly upoutat pazornost i těch, kdož se radio­ technikou nezabývají do hloub­ ky.

M AGNETICKÁ a n t é n a Tohoto nového, vysoce zajíma­ vého typu antény se poslední dobou začíná hojně používat pro je&o malé rozměry a poměrně veliký výkon. ' Má — podobně jako rámová anténa — směro­ vou charakteristikiší, ale je proti, ní mnohem účinnější a sklad­ nější, takže se dá pohodlně umístit i uvnitř skříně normál­ ního přijímače Základními elementy magne­ tické antény jsou cívky navleče-, né na jádro, z ferromagnetického materiálu rozptýleného v jemných částicích ve hmoté

Zajímavosti SOVĚTSKÉ RADIOTECHNIKY s příznivými dielektriekými vlastnostmi. U nás se namnoze pro- takové hmoty používá názvu „ferrocart“ , ač máme dnes k dis­ posici výrobky mnohem kvalitn&jši. než. byly původní hmoty tohoto jména.

Ferromagn etický materiál zhušťuje magnetické silokřivky svého okolí,, takže cívka, navle­ čená na takové jádro, dá mno­ hem větší výkon než veliká rá­ mová anténa. Vzhled magnetic­ ké antény je na obr. 1, její. za­ pojení do přijímače na obr; 2. Výkon záleží především na jakosti materiálu jádra;. Sovět­ ští arwatéři- používají vysoce hodaotného sovětského výrobku — ferritu. Popisovaná anténa využívá především magnetické' složky elektromagnetických vln a má vysloveně směrový účinek, čímž zvyšuje značnou měrou se­ lektivitu přijímače, Je-li vesta­ věna do skříně, musí se ovšem natáčet celý přijímače Tomu však lze odpomoci tím, že se na­ montuje Otâôivè. Natáčefií se provádí zvláštním knoflíkem po­ dle obr. 3. Jistě se i. na,ši amatéři pokusí vygkoušet tento zajímavý, typ antény. PftENO SKY PRO M IK E ODESKY Časopis řeší současně i úpravu přenosek pro dlouhohrající gra­ mofonové* desky. Uvádí k tomu cíli. dva články. Jeden jedná o úpravě normální přenosky, druhý je \iáv«dém aa zhotovení samostatné, přenosky krystalové. K přehrávání dlouhohrajících

6

VĚDA

A . TECHNIKA. MI.ABE2 I

li 12 je na konci sevřen mezi deskami 2 a 8. zhotovenými z plexiskla tloušťky 4 mra. sta­ ženými šroubem 1. V otvoru 9 se vyřízne závit pro šroub 1. Aby krystal dobře držel, jsou ’ k destičkám přilepeny lepidlem na gumu dva plátky gumy I I a 13» vystřižené z duše od kola. Plátek 5 je z tvrdého kartonu stejné tloušťky jako krystal. Takér on Je přidržován gumovými vložkami 3. a .ft Elektrické ná­ boje od polepů přenosky se od­ vádějí jemnými drátky 4 a 6, provléknutými otvory v desce 8.

desek je především zapotřebí snížit tlak na jehlu nej.výše na 10— 15 g, ža druhé zmenšit se­ trvačnost celého systému, za třetí upravit rameno tak, aby bylo lehce pohyfettvé /v horizon­ tálním i vertikálním,; směru. Snížení tlaku se dosáhne tím, že s Ťamene odstraníme všechny zbytečné kovové součásti a na­ hradíme je lehčím materiálem. To ještě samo o sohě nestačí. Upevníme tedy na. opačný konec ramene přiměřenou protiváhu. Správný tlak snadno zkontrolu­ jem e pomočí obyčejných závěs­ ných vah. P ři přehrávání, oby­ čejných desek ^lak musíme pro­ tizávaží sejmou't. Protože, mikrodrážka dává jehle menší výkyvy, bude i re­ produkce s normální přenoskou slabší. V mnoha případech však postačí zvětšit dodatečné zesí­ Před sestavením přenosky se lení, aby reprodukce byla dosti gumové vložky potrou lepidlem, zvučná. Většího zesílení dosáh­ takže po slabém utažení šrou­ neme jednak regulací pomocí b e m ! se pevně mezi sebou spojí. poteneiometru přímo u přenos­ Přívodní drátky se tak ohnou, ky, jednak zvýšením síly repro­ aby při stažení měly dobrý do­ dukce knoflíkem u zesilovače. tek se staniolovými proužky 19, Kdyby ještě hra byla slabá, bu­ tvořícími vývody od krystalu. de třeba wmiožnitt* větší výkyvy • K volnému konci krystalu, jehly, na příklad tím, že se po­ který jsme nejprve pomoci gu­ užije slabších gumových tlumi­ mového lepidla polepili vrstvou čů, nebo ti krystalové přenosky Cigaretového papíru, připévmíme ; tím, že se krystal opatrně břit­ korundovou jehlu. Jeji kovovou vou zkrátí, takže tatáž výchylka ručku 14 je třeba spilovat, jak je vidět nahoře na obrázku. Abychom dosáhli dobrého Spo­ jení, zaručujícího čistý pří jem bez rušivých pazvuků, připevní­ me jehlu podle vyobrazení ten­ kou nitko**, kterou pak dobře promažeme gumovým lepidlem. Na takto zhotovenou přenosku navlékneme plášť z tenkého ple­ chu. Přenoska upravená tímto způ­ sobem dává nejméně dvakrát silnější příjem než, krystalová jehly způsobí stočení krystalo­ přenoska obyčejného typu. To je následek zvětšení užitečných de­ vých ploch o větší úhel Aby se rameno lehce pohybo­ formací krystalu, jemuž se po­ hyby jehly předávají bez ztrát. valo. je třeba nahradit tuhou přívodní šifiůru (je-li taková) lehčí a jemnější, a namazat ole­ jem na šicí stroje všechna místa, kde- nastává při pohybu tření. Casopas však přináší také ná­ vod na zhotoveni vlastní krys­ talové přenosky pro mikrodrážky. Její součástky vidíme na obrázku. Krystal Seignfftovy so­

LIS T Y Z DĚJIN NAŠÍ VĚDY A TECHNIKY mořádná příležitost, neboť uplyne právě čtyři sta let od jeho úmrtí. Naše mládež denně sleduje úspěchy našich vědců a techniků ve Příkladů z dějin naší vědy a techniky by bylo možno uvést ne­ všech oborěcb vědy a techniky. S nadšením čtejzprávy o nových vy­ spočetné množství. Všechny V nás; vzbuzují pocit oprávněné hrdosti, nálezech,-o tisících zlepšeních, jimiž haši pracující přispívají k ne­ všechny nás nabádají k hrdému socialistickému vlastenectví. Není tak­ ustálému růstu vědeckého i technického rozvoje. Všichni tito naši řka vědeckého a: technického oboru, v němž by naši lide nevynikji, vědci, technici, konstruktéři i dělníci navazují tak na starou slav­ není průmyslové výroby, v níž by naši pracující nedovedli dosáhnout nou tradici české a slovenské vědy a techniky, která již po staletí světové úrovně. prokazuje svou vysokou úroveň a mnohdy soutěží s vědou a tech­ Časopis. „Věda a technika mládeži“ byl pivním z českých a slo­ nikou i těch nej větších národů. S významnou minulostí a slavnou přítomností naší vědecké i tech­ venských listů, který začal soustavně tuto otázku sledovat. Dnes se můžeme s radosti ohlédnout na minulé ročníky. Takřka y každém nické práce je třeba se co nejdůkladněji seznámit, co nejpečlivějí ji jejich, ěxslg: nacházeli čtenáři -,,Listy z dějin naši vědy-a techniky“ , prostudovat. Studium dějin vědy a techniky, průmyslu, a dopravy seznamovali se s osudy a dílem jednotlivých pracovníků á učili se je nutné k tomu, abychom správně chápali a hodnotili svůj dnešní milovat naše průkopníky,' jejichž jedinou touhou obvyklé bylo pro- . přínos v těchto oblastech společenské činnosti. Ze života a práce spět svému lidu, svému národu. Význam této uvěaomovací práce nej­ velkých osobností naší vědy a techniky můžeme načerpat mnoho zkušenosti i znalost podmínek, jichž je třeba k zdárnému rozvoji lépe vyjádřil :náměstek předsedy . vlády soudruh Václav Kopecký, když v. jednom ze svých projevů řekl: „Z dějin naší vědy a techniky vědy i techniky současné. čerpáme oprávněné' vědecké sebevědomí, které, povede vědecké a Naši pracovníci podstatnou měrou čerpají z bohatých zkušeností technické pracovníky k. tornu,- aby svou prá<& vykonávali s pocitem sovětských. Je třeba připomínat našemu lidu a hlavně mládeži,'že větně lásky k vlasti, s vědomím čestných závazků k národu a s nejJtesko-ruské vědecké a tím více i obchodní Styky existují již po mno­ ho staletí a.že oba národy v minulosti i dnes si vzájemně vyměňovaly •větší odpovědnosti k pracujícímu lidu, jehožjepší život musí být cí­ ’ nejen vědecké a technické poznatky, ale i hotové výrobky — ha př. ' lem každého českého a stóvenského yědce a technika.“ . Výsledky jsou již dnes všude patrny. Dějinami vědy a techniky-se stroje, sukna, iuroviny a pod. zabývá více pracovníků; než kdykoliv jinc^. Jsou. vydávány knihy, Zvlášť nutno připomínat práci těch našich vědců a techniků, kteří podporující tento mocný impuls, který napomáhá dalšímu zdárnému navazovali na objevy a vynálezy ruských průkopníků, prohlubovali růstu naší vědy a techniky, naší kultury, našemu dalšímu radostné­ je, jako ha př. v élektrotechnifce František Křižík, nebo je prosazo­ mu ž i vot u. " t ' ' ’ ' • 11 p f ,• ■ - ’i’ 1 . vali přes odpor a nepochopení mnohých cizích pracovníků v ostatním Tisíce dopisů, které redakce časopisu „Věda a.technika mládeži“ světě, jako v chemii Bohuslav Brauner. Někteří z našich techniků se dostala průběhem posledních let od svých čtenářů, jsou nejlepším dokonce zapsali do dějin ruské techniky; jako na př. v oboru želez­ dokladem, jáfe haše. mládež .touží po. podrobném seznámení s živou nic Frant. Ant. Gerstner se svými spolupracovníky, nebo v cukrovar-, minulostí i slavnou přítomností naší techniky. Některé _z historic­ siví. náš slavný průkopník tož., Hugo Jelínek. kých článků byly přímo napsány na přáni čtenářů, kteří še chtěli Až dosud se věnovala velmi slabá pozornost minulosti našeho hut­ podrobněji seznámit s prací určitých významných průkopníků, či nictví, strojírenství, pivovarství a cukrovarštví, ač právě tyto obóry s určitým průmyslovým oborem (na př. článek o Gerstnerovi, o výr proslavily, naší technickou práci široko ve světě. Ani. na minulost pří­ voji našich áutánobilů, ťo našich průkopnících v elektrotechnice a rodních ved nelze zapomínat, neboť právě na rozvoji práče našich pod.). Také v letošním ročníku budeme v .této. činnosti pokračovat přírodovědců-se teprve mohla úspěšně rozvíjět naše technika a ha a mnozí z čtenářů,,kteřínám psali loňského roku o určitá themata. jejích výsledcích byl a je závislý náš průitiýsl. Vyspělý průmysl jé ■ najdou je letos ve svém časopise. předpokladem hodnotné výroby a na výrobě je závislá hmotná i kul­ Oproti' loňskému', ročníku budeme přinášet více článků z historie turní úroveň národa, všeho lidu; ostatních věd, hlavně přírodních. A .hlavně věnujeme se i nejstarší Významnou tradici má zejména naše. technické školství. Stavovská historii haší vědy a technikÿy o. níž naše mládež neví téměř nic. Ne­ inženýrská škola a pražské technické i učení jsou první toho druhu bude zapornenuto ani na vývoj techniky slovenské, která-se ubírala v Evropě. Pomáhaly vychovávat naše mladé techniky, z nichž sé poz­ jinými cestami -— alespoň .před rokem 1918 M než technika česká. ději stavali nejen* vynikající .odborníci, ale i významní výnáležci a Na Slovensku se udržovaly feudální poměry mnohem déle než průkopníci, a tak byl vlastňě': položen základ novodobému rozvoji v Cechách a na Moravě a domácí slovenský průmysl se začal až na naši technické práce. A ještě slavnější' historii mají naše ostatní Vě-/ některé výjimky vyvíjet vlastně až po roce Í918, Ale i tehdy byl dy. Vždyť staroslavná Karlova universita byla zatažená ji% v ■roce brzděn, a podstatné se opožďoval za průmyslem v českých zerňích. 1348, a je tedy nejstarším vysokým učilištěm světa. I Právě pro tento ägrami, neprůmyslový ráz-:Země se’ vv minulosti, tak často stávalo, že mnoho schopných slovenských:'lidí muselo Vědecké a technické úspěchy však nikdy nebyly —' a pni dnes opouštět své krásné rodné Slovensko, aby namačkáni v podpalubí nejsou—’ Z á v is lé ' jen na vědcích a odborně školených pracovnicích. I prostí lidé v minulosti i dnes tvořili a tvoři nesmrtelné hodnoty a zaoceánských lodí šli hledat obživu jinam. zanechávají pozdějším generacím práce, které nás práyem udivují a Mezi,těmito obětmi,politického systému byli také mfiozí slovenští posilují naše vlastenecké sebevědomí. vědci, ïeëhnici a umělci, kteří pak v cizině tvořili vynikající díla, jimiž’ Se dodnes cizí země rády honosí, ale nijak nepospíchají, aby Připomeňme si na př. jedinečný dokument, svědčící o staré a slaypřiznaly jejích tvůrcům slovenský původ. Přineseme^ tedy letos po­ . iig tradici naší techniky, za který vděčíme práci moravského zvonaře drobnější články o zakladateli švýcarské1turbinářské' škelý ■— ínž;: Vavřince Křičky Z'Bitýšky. Křičkův rukopis, který chová ve svých dr. Aurelu Stodoloví, který pocházel z Liptovského Mikuláše. Stej­ sbírkách jako vzácný poklad pražská universitní^ knihovna, jo ve nou pozornost věnujeme i vynikajícímu vídeňskému fysiku a mate­ .skutečnosti nejstarší dochovanou českou literární prací. Je důle­ matiků dr: Josefu Petzvalovi, původem ze Spišské Belé. A jedním žitým dokladem naší techniky v 16. století: Jeho cena yzrçstà tím, že je psán jazykem českým, a to v době, kdy technické,, knihy i u vel­ z největšíph překvapení asi bude článek o Stefanu Baničovi, prostém kých národů byly psány latinsky. Vrstevník Vavřince Křičky, jáchy­ -slovenském dělníku-, který í v : době první světově války sestrojil zvláštní ‘fetecký padák, zavedený v tehdejší době-v americkém le­ movský lékař Jiři Agricola, zakladatel hutnické vědv, sepsal svoje tectvu. Čtenáře jistě bude zajímat, jakou odtóěnu Stefan Banič do­ díla o hornictví a hutnictví v jazyce tehdejších vedělanpů — v latině. . , ... ... V roce 1955 .bude třeba věnovat činností Jiřího Agricoly mimořád­ stal’ ..-,. . Listy z dějin naší vědy a techniky budou vycházet v kazdem cisie nou pozornost. Chystají se mohutné mezinárodní oslavy,, a. to neje­ našeho časopisu a uvitâme .všechny dopisy, které nám 'pomohou nom ve východním Německu, v Karl-Marx-Stadtu (býv- Kamenice ), k, ještě Větší pestrosti a rozmanitostí námětů,, abychom během roku ale,i v Sovětském svážu, Polsku, Maďarsku a samozřejme i u nás, mohli alespoň v průřezu naznačit mnohotvárnost naší vědecké í-techv zemi, kde tento veliký humanista, lékař, hutník a spi^dvátel mnoha ozdobných knih po určitou dobu žil a pracoval. V tomto roce bude - hîcké ,minulosti a ještě podrobněji seznámit své čtenáře s osudy vý­ . -n vzpomenuto jeho díla v měřítku .světovém, k čemuž se naskýtá mi-. znamných prácovníků včerejška i dneška.

VÉD A

A

TECHNIKA

MLÁDEŽI

^

-

C vrt sto letí od objevu „ V l á d c e te m n o t

CC

Pro „Yědu a techniku mládeži“ napsal O TA K A R E- KÄDNER V noci.21. ledna 1930 došlo k pozoruhod­ né události, která měla patnáctiletou pře­ denru a krátkou, « l e zato dramatickou do­ hru. Poslyšte zajímavý příběh poslední do­ sud známé planety naší sluneční soustavy,; již bylo později ha návrh jedénáctileté ško­ lačky dáno jméno P l u t o , t . j . , fVládce temnot“ . Historie začala vlastně už roku 1846, kdy německý hvězdář Galle objevil osmou pla­ netu sluneční soustavy, Neptuna. Objevil ji na základě početní předpovědi francouz­ ského matematika a astronoma Leverriera a — jak se ukázalo později — mladého astronoma Ada mse, '"který výpočet dokon­ čil o plnou čtvrtinu roku dříve než Leverrier, ale jeho byrokratičtí představeni od­ kládali uveřejněni tak dlouho, až už bylo pozdě. Jak byl vlastně Neptun objeven? Z četných pozorování sedmé planety, Urana, kterou r. 1781 objevil W. Herschel, v y ­ plývalo. že se TJran nepohybuje po té drá­ ze, po které by podle zákonů nebeské me­ chaniky měl, nýbrž že jeho dráha je ne­ ustále r O z r u š o v á n a , . a to nějakým dosud neznámým tělesem. Usuzovalo se na nějakou novou planetu, vzdálenější než Uran. Geniálním výpočtem nešťastného Adamse a šťastnějšího Leverriera se tato domněnka potvrdila a Galle pak už obsta­ ral ostatní: podle skvělých, právě zhotove­ ných map oblohy Neptuna objevil. To se odehrálo roku 1846. Zdálo se, že ,historie se bude opakovat. Dráha Neptuna byla téměř po šedesát let pečlivě sledována a stále jasněji a jasněji se ukazovalo, že je také rušena podobně jako dráha Uranova. Analogicky se hádalo opět na další planetu, a tak se roku 1905 hvězdář P. Lowell začal zkoumáním po­ ruch zabývat početně. Výsledky uveřejnil až roku 1915 a udal přibližnou polohu ne­ známé planety. Od té chvíle začíná horeč­ né pátrání, které- je však stále bezvýsled­ né. Když 13. března 1917 Lowell umírá, není po předpověděné planetě ani stopy. Astronomové, soudí, že bezvýsledné hle­ dání jé způsobeno nedostatečně mohut­ nými přístroji. A tak se roku 1929 oteví­ rá nová velká hvězdárna (tehdy největší na světě) v Arizoně, postavená výlučně pro tento úkol a nazvaná observatoři Lowellovou. Objektiv ňejvětšího dalekohle­ du má obrovský průměr 102 cm a slouží k fotografování oblohy. Práce na hvěz­ dárně se ujímá mladý astronom M. C. W. Tombcugh. Sedmdesát milionů hvězd mu­ sil prozkoumat, než v noci 21. ledna 1930 po prvé zachytil na fotografickou desku

Lépe než jehla v kupě sena je planeta Pluto (označena šipkami} ukrytá mezi miliony hvězd zachycených na fotografické desce.

S

VEDA

A

TECH N IK A

M LÁ D E ŽI

neznámé těleso blízko místa předpovědě­ ného Lowellem.' Těleso bylo ještě zachy-. ceno 23., 29. I. a 19. II. a pak po sedm t ý ­ dnů pečlivě sledováno, než byl objev s určitostí oznámen světu dne 13. března r 1930, v den třináctého výročí Lowellovy smrti. A ni pak. nedostala planeta ješ­ tě jméno, ale^byla pozorně zkoumána a prohlíženy štaré desky jiných hvězdáren* zda neznámé' těleso nebylo zachyceno již na dřívějších snímcích. A bylo skutečně nalezeno dokonce už na deskách z ro­ ku 1914. Pak teprve bylo možné vypočítat drá­ hu nového tělesa. Tvar dráhy, jak je v i ­ dět na našem obrázku,, s určitostí potvrdil dohady, že jd e o planetu naší sluneční soustavy, i když dráha je proti jiným pla­ netám velm i výstřední (excentrická). Ukázalo se, že planeta oběhne jednou ko­ lem Slunce za plných 248 Jet a že je/prav­ děpodobně o něco menší něž naše Země. Je ták daleko od Slunce, že je jí povrcho­ vá teplota je asi 231 stupňů Celsia pod nulou.. Jakýkoli život ria planetě je tedy vyloučen. Slunce z Plutona vypadá jako jasná hvězda a sluneční paprsek letí sVou ohromnou rychlostí (300.000 km za vteři­ nu) na planetu plnou čtvrtinu dne, za­ tím co na Zemi letí jen osm minut. Bylo uvažováno též o původu planety, ale ná­ zory se rozcházejí a není možno s urči­ tostí protkázat ani jeden z nich. Jedna část astronomů soudí, že jde o nejstarší planetu naší, soustavy, jiní jsou názoru, že je to jen bývalý měsíc planety Neptu­ na, který se z neznámých důvodů v y ­ prostil z gravitačního pole planety a n y­ ní Obíhá jako samostatná oběžnice. Do­ konce se soudí, že -zà Plutonem jsou, ješ­ tě: dvě další oběžnice, jejichž existence však dosud nebyla prokázána. Skuteč­ ností zůstává,, že naše znalostí o Pluto­ novi zasupíynulých 25 let od jeho obje­ vu téměř nepostoupily, neboť ani n ejvět­ ší dalekohledy na světě nemohou na tak. vzdáleném objektu, zjistit žádné podrob­ nosti. . A tak dnes zůstává. Pluto hraničářem naší sluneční soustavy, planetou na roz­ hraní světla a temnoty,. „vládcem tem­

not*', Jaik bylo jeho jméno přiléhavě zvo­ leno (také proto, že začáteční písmena upomínají na P. L o w ella). Avšak drama teprve začíná . . . Problémem výpočtu pravděpodobné polohy nové planety se jest? před jejím objevením zabýval jín-ý výtečný astro­ nom, W.-.H. Pickering. A jeho výpočty byly mnohem přesnější. L o w e ll určil po­ lohu neznámé planety chybně asi o šest. až osm stupňů, Piokering pouze o 69 mi­ nut; Zdálo se tedy, že budou vlastně dva objevitelé, z nichž druhý se dostál mno­ hem blíže k cíli. Tu však zasáhl; slavný

vědec B. W. Brown, který nezvratně do­ kázal, že Plyto svou malou hmotou nemů­ že vůbec vykonávat takový vliv na dráhy Uran a a Neptuna, 'aby se z poruch dala Vypočítat dráha nové planety.^Vždyť chyby pozorování jsou mnohokrát větší než tyto nesrovnalosti v drahách. Z toho tedy vyplývá, že materiál použitý Low el­ lem a Pickeringem naprosto nestačil k zís­ kání přesných údajů o neznámé planetě, takže je jf objev byl pouhou snůškou příznivých náhod, které někdy nastá­ v a j í , .. Tak promluvila nesmlouvavá věda. Ale řekněte sami: napadlo by někdy někoho hledat jehlu v kupe sena, kdyby někdo aspoň přibližně neukázal, kde ji hledat? A to je drama kolem dosud poslední planety naší sluneční soustavy, „vládce temnot“ , Plutona.

vě-dokončena stavba velkého pavilonu pro studio barevné televise. V Lamanšském průplavu vylovili potá­ pěči 96 sloních klů, které patřily k nákla­ SSSR. V těchto dnech, šestnáct roků po du dopravní lodi „Benin“ , jež se potopila prvním vysílání černobílé televise, .začalo V roce 1881. v Moskvě pracovat výzkumné studio te­ Rakouské himalajské expedici se poda­ levise barevné. Moskevské ústřední televisřilo dosáhnout vrcholku Čo Oju, jenž je ní studio používá těchto barev: červené, vysoký 8160 metrů. Poslední etapu výstupu modré a zelené. Antény vysílají tyto podnikli horolezci v noci bez kyslíkového barvy v setinách zlomku vteřiny po sobě. přístroje za mrazivé bouře. Signály se na obrazovce televisoru jeví ja­ Švýcarská himalajská expedice, která ko černobílé zabarvení. Před obrazovkou rovněž chtěja zdolat vrcholek Čo Oju, se televisoru se pohybuje disk i barevnými svého cíle pro špatné povětrnostní pod­ úseky a divák vidí obraz barevně. Sovět­ mínky vzdala. ským technikům se podařilo zachytit jak Sovětský svaz: čisté odstíny základních barev, tak i pro Písmo Májů už není hádankou. Mladý so­ vysílání nesnadné měkké tóny lidských větský ethnograf J. V. Knorosov je roz­ tváří. Aby bylo možno ještě lépe přenášet luštil a prohlásil, že písmo praobyvatelů' barevné obrazy, bylo do studia zavedeno Střední Ameriky se ve své gramatické zářivkové osvětleni, které, je nejbližší den­ skladbě neliší od egyptského nebo čínského nímu světlu. Nyní umělci a dekoratéři písma. Nyní připravuje Knorosov mono­ ústředního televisního studia připravují grafii o písmě Májů. výpravu budoucích pořadů. Ve Višněvsfcého institutu chirurgie děla­ V různých částech Moskvy i v jejích jí sovětští vědei pokusy s přenášením údů. Amputovali psovi nohu a potom ji opět obvodech byly zřízeny pokusné přijímače. k pahýlu přišili. Za nějaký čas oba djly Podle jejich zkušeností budou sestrojeny nohy srostly a brzy na to se obnovily vše­ m v e ořístroje pro příjem barevné televise. chny její funkce. V polovině letošního réku má být v Mosk­

Zajímavosti ze světa

Zelenou u lici sanit ním v o z ů m !

ZACHRÁNCI

ŽIVOTA

Pro „Vědu a techniku mládeži“ napsali RUDOLF FAU KNER a Dr RAD EK ROUBAL, tajemník horolezecké sekce SLVTVS, Bratislava Mezi obory, v nichž se za lidově demokratického režin^u tolik změnilo k lepšímu, jistě u nás patří péče o zdraví lidu. Není-li ještě dnes všechno tak, jak bychom si to ideálně představovali, vidíme všude nebývalý pokrok a poctivou snahu rychle se tako­ vému ideálu přiblížit. Vidíte-li na. titulním obrázku helikopteru, zachraňující zraně­ ného lyžaře někde v nepřístupné tatranské kotlině, není to sice * momentka z letošní zimy, ale také to není žádný utopistický obrá­ zek. Sledujeme-li směrnice ministerstva zdravotnictví pro organisaci a provoz záchranné služby, shledáme, že náš obrázek je do­ cela přirozeným promítnutím této zdravotnické péče do nedaleké budoucnosti, Má-li být pohled do naší záchranné služby úplný, musíme jej vzít alespoň ze dvou protilehlých perspektiv: podíváme se, jak je postaráno o lidii, kteří utrpí úraz nebo nebezpečný záchvat na ulici, a kterak se pečuje o ty, jež potká neštěstí na rekreaci nebo na výletě vé vysokých horách, jejichž zrádné úklady nezasvěcenei rádi podceňují.

mostatná vozidla, která mají přednostní právo na ulici a na sil­ nici, podobně jako hasiči. * Zásadně se pak. služba záchranné stanice dá rozdělit na tři typy případů. O prvním jsme právě jednali. V nejnaléhavějších pří­ padech jezdí s vozem lékař podrobně seznámený s klinickými methodami diagnostiky a první pomoci Je předepsáno, že stanice má mít na každých 100.000 obyvatel svého obvodu jeden vůz vyba­ vený jako první pomoc. Vůz má nejpozději do tří minut po hlá­ šení vyjet ze stanice; do deseti minut má být na místě. Do druhé skupiny patří případy, kde sice není život bezpro­ středně ohrožen, ale převoz musí být uskutečněn v nejbližší době. ■Jsou to na příklad úrazy a neštěstí, kde již byla poskytnuta první pomoc, asthmatické záchvaty, záněty mozkových plen, akutní zá­ nět slepého střeva, záchvaty žlučových kaménků a podobně. "Konečně jde O případy, kde není okamžitý zákrok ústavního lékaře nutný, nebo o převozy z nemocnice do domácího ošetřováni,

N A U L IC I Č ÍH Á S M R T ...

Ukážeme-li, jak používat záchranně služby na případech z Pra­ hy, znamená to, že obdobně lze už dnes volat záchrannou stanici v jiných velkých městech, především v Brně, Plzni, Ostravě, Bra­ tislavě, dále v Moetě, Kladně^ Üsti nad- Labem, Gottwaldově a Košicích. Postupně se zřizuje samostatná záchranná služba ve všech kra jských městech a bude dále rozšířena i na jiné důleži té obvody tak, aby se nakonec dostalo nutného lékařského ošetření kdekoliv po celé naší republice.

Je neuvěřitelné, jakému nebezpečí se člověk vystavuje na ulici. Kolik je tu dopravních nehod, kolik různých úrazů a náhlých onemocnění. Jen v Praze vyjíždí záchranka pětadvacetkrát až tři­ cetkrát denně, aby pomohla občanům v nebezpečí života. Dříve byla péče o takové případy obstarávána jen v rámci běž­ né služby nemocnic, po případě pohotovostní lékařské péče, pokud byla zavedena. Dnes se podle sovětského vzoru zařizují k tomuto cíli samostatné stanice záchranné služby. Však jste je jistě už viděli v činností: Jdete po ulici a vidíte, jak neopatrný chodec vstoupil do jízdní dráhy, právě do cesty je­ doucímu autu; nebo nedočkavý mladík se snažil naskočit do roz­ jeté tramvaje — a nepodařilo se mu to. Hned je kolem hlouček lidí, výkřiky, krev, plno bezradných diváků, kteří spíše překážejí, nez by pomohli. Ale konečně rozumný člověk — člen veřejné bezpečnosti — od, skočí k nej bližšímu telefonu. V e chvilce se ozve známá táhlá, pro­ nikavá houkačka. Na konci ulice se objeví ostrá modrá, světla. Tramvaje zastavují, vozy zajíždějí stranou. Modrá světla se řítí kupředu navzdor červeným dopravním signálům — vždyť jd e o lidský život. Dopravní, strážníci jim dělají místo. „Sanitka!“ oddechnou si diváci a rozestupují se s místa, kde, nebyli nic platní a překáželi. Konečně je tu někdo kompetentní, kdo ví, jak zakročit, a oo podniknout. Bílý vůz zajíždí k zraněnému, vystupují lékař a ošetřovatel s příručním kufříkem. Hned na místě poskytne lékař nešťastní­ kovi první pomoc, podle povahy úrazu: nejnutnější obvaz, injekci, zákrok k zastavení krve. Má s sebou i kyslíkový přístroj pro umě­ lé dýchání, léky, obvazový materiál, desinfekční prostředky. Mezitím byla vysunuta nosítka, nemocný je uložen. V okamži­ ku jsou nosítka ve voze, znovu se ozve poplašný signál a modrá světla mizí ztichlou ulicí k nejbližší nemocnici. Snad tu opravdu hrály úlohu vteřiny — kdož ví? Mohlo nastat • vykrvácení, infekce rány. Snad rychlý převoz zdánlivě mrtrvého umožní včasnou výměnu krve a vzkřísí znovu tělo, které už bylo zasvěceno smrti. V Sovětském svazu už ž ijí lidé, kteří byli do­ opravdy klinicky mrtví — a žijí-li dnes šťastně dále v kruhu svých drahých, děkují za to jen rychlému lékařskému Zákroku, okamžité dopravě na místo, kde měli zařízení a možnost vrátit do těla ztracený už život.

jak vo lat záchrannou

s t a n ic i?

Z Á L E Ž Í TÉD Y N A M IN U T Á C H ---• Tady právě je přednost nové organisace záchranné služby, jak se ji snaží ministerstvo zdravotnictví vybavit. Nejlépe bychom ji srovnali s hasiči, kteří mají v rychlém zákroku svou tradici. Zá­ chranná služba musí přijet na místo včas, musí hned nešťastníko­ vi poskytnout odbornou první pomoc a dopravit ho co néjrychleji do nemocnice, která podnikne potřebné vyšetření a léčbu. Aby mohl být tento úkol dokonale eplněn, je třeba v záchran­ ných stanicích roztřídit službu podle naléhavostd-případů a pře­ devším oddělit pro nehody a nemoci ohrožující život zvláštní sa-

Jde o jvový lidský ž iv o t... V ĚD A

A

TECH N IK A

M LADEZl 9

Praha má dnes ústředí záchranné služby na třídě Dukelských hrdinů 21, ale pobočky jsou ještě v Praze X V I a v Praze X II, aby neměly vozy na místa neštěstí daleko. Podobná organisace jistě bude později i v jednotlivých venkovských krajích. Dispečerská služba je však ústřední. To znamená, že voláte vždy hlavní stanici, a ta pak má přímé spojení s pobočkami a sama di­ riguje na místo vůz i lékaře ze stanice, odkud může být nejdříve rifi místě. Volací číslo v Praze se snadno zapamatuje —; je to pět sedmičík: 777-*77. Výjimku tvoří případy, týkající se infekčních nemo­ cí pro ity zařizuje odvoz desinfekční staruice na Bulovce, která má číslo telefonu 804-84. Telefonní zaříztení stanice musí také vyhovovat určitým pod­ mínkám. Je předepsán určitý počet telefonních přístrojů, stanice musí mít i přímé linky, jednak ke svým pobočkám, do nemocnic a na veřejnou bezpečnostní službu. Je zařízen i rozhlas do jednot­ livých provozních místností, do garáží, k pracovníkům konajícím . službu. Výzvy, osob, volajících stanici, přijímá dispečer, který je sezná­ men nejen s předpisy a se zdravotní službou, ale i s terénem své­ ho obvodu, a může podle toho osazenstvem i vozy nejlépe dispo-i novat. Je přitom podponoiván i samostatnou vysílačkou, kterou je možno dosáhnout spojení s vozy, které jsou v terénu, takže už bě­ hem jízdy je může dirigovat na patřičná místa, aniž ztrácejí čas návratem na stanici.

Členové THS, zúčastňující se horolezeckých výprav a zimních ho­ rolezeckých podniků v tatranských dolinách, kde se zdokonalují v ho­ rolezeckém sportu a čerpají nové zkušenosti.

Dispečer zaznamená každé volání na zvláštní lístek à pomoci automatických hodin na něm označí čas přijetí hovoru. Podle hlášení rozvrhne jednotlivé případy podle naléhavosti. Vycháze­ je z takto zjištěných fakt; řídí pak cesty jednotlivých vozů jak z vlastní stanice, tak i z ,poboček. Není to lehká práce, uvážíme-li,1že Praha sama má průměrně denně na č t y ř i s t a případů, Z nichž asi tak 25 až 30 jsou pří­ pady, jež spadají do prvního stupně, kde jde skutečně o nebez­ pečí života. . Ani lékař, tu nemá lehkou službu. Má se rozhodovat co nejrych­ leji, v omezené době, a mnohdy uprostřed shluku lidí a ve zvláště obtížném prostředí. K tomu jé třeba uvážit, že zejména při neho­ dách, nebo při podezřelých poraněních účastníci na místě nehody nezřídka svádějí lékaře záměrně s' cesty a uvádějí nepravdivé údaje, aby zakryli svou vinu, nebo stopy trestných; činů. Zjistí-li lékař nebo jiný pracovník, že by mohly být důvody k podezření z trestného činu, nebo i zanedbání povinné péče, Klár si takový případ okamžitě prostřednictvím vedoucího stanice pří­ slušným bezpečnostním orgánům. PŘEDČASNĚ n a r o z e n é d ě t i -,Zvláštním oborem služby záchranné stanice je péče o děti před­ časně narozené. Bývaly doby, kdy byly takové děti neodvratně odsouzeny k smrti. Nejsou ještě dostatečně vyvinuty, chybí jim P°tř?bná odolnost. Lze je udržet na živu jen- tak, že se jim oka­ mžitě dostane mimořádné péče. Ta spočívá přédeyším ý Udržová­ ní správné teploty, přiměřeného přístupu ^kyslíku a dokonalé ochrany proti mikroorganismům, kterým nevyvinuté teto nedo­ vede ještě dostatečně vzdoi-ovat. Potřebují správnou výživu, vhod­ né .ozařování ultrafialovými paprsky a neustálý dohled a odbor­ né ošetření.

Vjystupů^stwiými žíeby v Tatrách se mohou odvážit jen horolezci, vyr zbrojení horolezeckým latiem, sťoupacími železy, cepíny a hlavně £H zkušenostmi. Na obrázku je pohled zpod Černého štítu na Lom­ nický štít (zleva), Vlaštovčí věž a Pyšný štít.

Záchranná služba je i pro takovou pomoc odborně vybavena. Má zvláštaí vožy s inkubátory — schránkami, které jsou etektřic' ; ky. vytápěny po cestě pomocí akumulátorů. Odborný lékař s oše­ třovatelkou se ihned dostaví na místo a po prvním ošetření vloží nedonošené děcko do inkubátoru a odveze je do patřičného odbor/ ného ústavu, který je vypiplá až do stavu, v jakém by bylo pří non^álním porodu. •

TECHNICKÉ V YB A V E N I STANICE Nelze_ očekávat, že se nám vyloupnou dokonale vyzbrojené zá­ chranné stanice přes noc. Jde tu především o vhodné budovy s dokonalým zařízením jak po stránce lékařské, tak po stránce technického provozu. Jistě bpdě nutné postupně postavit nové, účelně plánované ústavy místo dosavadních, ne vždycky dokoná-, lých adaptací. M ají-li hasiči už dávno své vlastní samostatné sta­ nice, bylo by ostudou, kdyby se měly .záchranné stanice trvale tís­ nit v nějakých náhražkách ve státě, který má ve štítu heslo „Cáověk především!“ . Bude také třeba vyvinout nové typy záchranných vozidel. M y musíme co nejdříve vybavit záchranné stanicě vozy nejen dosta­ tečně silnými a dosti velikými, aby se do nich pacienti vešli v pří-s me poloze, ale také vozy dobře pérovanými^ prostornými, aby ne-> mocný netrpěl při převozu bolestí, nebo ^dokonce při vážných vnitřních zraněních nedošel újmy při jízd ě po nerovné dlažbě ne­ bo sumci. Sovětský Svá? nárn bude i tady vzorem. Staví skutečně dokona-i le vozy; stačí jistě říci, že mají spotřebu aiši 30 1, jsou měkce v y « pérované a tak upravené, že iůžko nemocného zůstává; při Všech ^třesech a sklonech vozu y klidu ve vodorovné poloze.

10

VEDA

A

TECH N IK A

M LÁDEŽI

yůz pražské úrazové pohotovostní dužby.

HORŠI JE TO V H O RÁCH . .; Docela zvláštní prostředí má : záehranfoá služba v horáíh, tede není pohodlných silnic a také tu aehi telefon na t e á d t e Mhu. Přitom je tu nebe2y?ečí uiazu větší než jinde, zejména když Ï ta­ dy, jako na táiči, h raje velkou roli neopatrnost, jak stálé nov# a nové případy ukazuji. . Tak v záři 1954 vfedJ úředník n. p. Turista z Liberce výprava rekreantů, na Stalinův ftát ve Vysokýph Tatr&áu KMyi vykoupali až.do sedla kotlového': štítit,' prohlásili rekreanti, že dál nepůjdou. Vůdce, místo aby sé s nimi vrátil, nechal své svěřence nà «edle a sám pokrajoval ve výstupu., A le zabloudil ve strmých- skalách a dostal se na místo, odkud nemohl ani dopředu, ant nazpět. B yl nucen volat o pomoc a jeho svěřenci se vrátili dolů, odkud zalarmovali záchrannou službu, která průvodce, ná štěstí nezraněném), druhý den vysvobodila, ;r; . -f Hůře dopadla výprava horníků ze střediska ROH na Slavkov, ský štít. P ři zpáteční cestě s i chtěli zkrátit sestup žlabem po sně­ hu. Jeden z nich, horník z Ústeckého kraje, otec jednoho neza­ opatřeného dítka, se smekl a sklouzl asi 250 metrů, kde narazil na ''skálu. Než seJdóstaváa záchranná služba, byl už m rtev. : Příliv návštěvníků do Vysokých Tater vedl. k tomu. že jíz roku 1949 byla při tehdejším Jedmotftém národním výboru obce Vysoké Tatry zřízena Tatranská horská služba — THS- Ppáledi^dabou byla v souvislosti s reorganisací a se zřízením Horské služby na ézemí ■celé naší republiky zřízena BwsM> ’služba *— éblasi Vysoké Tatry a přidělena k n. p TurM a. Podobnou službu mají nyní i Krkonoše, Beskydy}*, Roháče, Nízké Ta try,a Malá Fatra. V turis­ tické veřejností sě však pro tatranskou službu á dále ůžwá původ­ ního názvu THS. # _ „ Svou činnost v péči o bezpečnost a ochranu zdraví turistu deli na dva směry: p r e v e n t i v n í o c h r a n u a na skutečnou zá chrannou činnost. - ' ' . -, K plněni svých úkolů má TH S kádr stálých pracovníků — p ro ­ fesionálů, jimž pomáhá asi sto dobrovolníků. Všichni jsou zku­ šenými horolezci, kteří prošil řadou horolezeckých a záchranných kursů, takže své přáoi M BiffiUL. Posledně byl takový kurs J » řádán ve Státním tělovýchovném středisku, na Kežmarské chatě. Členové THS se loni V dubnu zúčastnili polských celo stá tn í* zá­ vodů záchranné služby. Letos budou podobné závody tt nás. * Preventivní ochraně slouží dobře udřžovana si£ značkovaných cest a systém orientačních a výstražných tabulek v celé oblasti Vysokých Tater. Terřto systém íje v zimě doplněn ještě tyčeným izhaěkováHím a 'tabtakarai, ozBaumujícími bebezpečí lavin. Zvýše­ nou pohotovost se záchrannými saněmi má THS v zimě na sjez­ dová dráze ze Setliska na Štrbské pleso a na náročné sjezdovce •fee Skalnatého plesa do .Tatranské ,Lomnice. lÆusime uvážit, že í j žařský výtah na Solisko má kapacitu 360 lyžařů za. hodinu.

I»ro vysokohorského turistu jsou některá přechody přes sedla zabezpečeny řetězy a kťamlemi, a jsou obnoveny řetězy při v ý ­ stupu na Stalin&v Štít '(2863 m) Batízovským a Velíekým žletoem. Stále obnovované značky na dobře udržovaných cestách, i v teré­ nech, kde není cest, dodávají návštěvníku nezvyklému na vyso­ kohorský terén, pocit Jistoty, Nové, vkusné orientační sloupy s pěknými nápisy a ortentaoni mapy volají rekreanta k návštěvě přírodních krás. Velmi odpovědnou práci má TH S o školských prázdniwidi, kdy Tatry nayštěvajé okolo 1«0.©00 návštěvníků z řad školní mládeže. THS .poskytuje^všemážné Informace; vypt®eoráv® nebo .sî a lu je programy vycházek a stará'se v rámci svých možnosti o bezpečnost děti. Ä Z Ä C n U A N N A ČINNOST . .. Každoročně několik desítek záchranných akcí, podnikaných THS, vydává svědectví jednak o neopatrnosti mnohých návštěv­ níků Vysokých Tater/jednak o ťěžitó a odppvědné práci členů.. THS. Vždyť THS Často zachraňuje nejen zdraví, ale i život ne­ opatrného rekreanta, který nemá ;zákMníeh :vědomostí z turisti­ ky. Od výronů krve a zlomenin na turistické stezce nebo na ly­ žařské dráze, a ž po těžké, nčkoMfcahodinové záchranně výplavy ípQ strmých tatawských. stěnách za horolezci postiženými neho­ dou, od ošetření jednoduché rány až po transport těžce raněné­ ho v nefichůdném teréMfe, to všechno .musí členově THS ovládat. Musí vySržttt namáhavý poehod s raněným na nosítkách musí vydržet za sněhové, vánice i v letním parnu. . K o lik času -a námahy vynakládá THS, když neopatrný rekreant nezná nebo nedbá záJdateMí pravkïeâ twrtstóky a když svou ne­ opatrnosti uvede do nebezpečí života sebe nebo své společníky! Potom členové THS často s nasazením vlastních životů zachrařtoí životy a zdraví jiných, TM S při každé příležitosti upozorňuje vše­ chny návštěvníky Vysokých T a t«:, aby se v e vlastním zájmu drželi značkovanými cest* a aby je neničili Äratkam i, aby še®Si turistické značky a orientační tabulky, aby neshazovali kameny, aby nevstupovali na sněhová pole, protože smeknutí na nich kon­ čívá obyčejně těžkým zraněním nebo smrtí. Můžeme s íadosti konstatovat, že se přes obtížné podmínky vy- . konalo U n ái pro záchrannoa službu mnoho. Nepochybujeme, *e sé bude zdárně rozvíjet í me z i oběma našimi perspektivními hle­ disky, velkoměstem i velehorami. Jsou tu ještě rozsáhlé venkov­ ské kraje, kde také bude třeba zdokonalit zdravotní a záchrannou službu, která přinese našim pracujícím pomoc a úlevu při oaemocn&ií a árazeéh, a v nesčetných případech jistě i zachrání ž i­ vot tam, kde je rychlý zákrok nutností. A bezpochyby se naše horská zaehisanná služba dočká i té zá­ chranné hëükoptery, kterou jsme amísBli na první stranu nové­ ho ročník«, jako cíl,, za *iímž všichni jdeme, pro který všichaaš pracujeme: á*gr se nám v naší milé vlasti dobře žilo!

Podle pramenů sovětských a z NDR pro „Vědu a techniku mládeži" «»p s a l I»r. Ing. A R tV Š SCH13NER Svým — poměrně. jednoduchým 'chemic­ kým vzorcem ;se našim čtenářům předsta­ vuje důležitá látka moderní chemie — aeetylen. Známe jej skoro sto let, mefoof v ro­ ce 1860 byl vyroben francouzským chemi­ kem Bertlielotem. .a to přímým sloučením vodíku a uhlíku. Ve velké skleněně báni feyl zápatei elektrický ■oblouk mezi dvěma «hlíky, všazehýtni do báně sé stran. K J ^ í horní zátce byl přiváděn vodík, který byl předem pí omýván v promýyací láhvi. Žárem elektrického oblouku nasládla reakce mezi •vodíkem a Ä ik eirf, j. lAMkem elektrod obloukové kmjiy. Touto reakcí se tvořil acetylón, který pak byl odváděn z dolního otvo­ ru baně do dvou promývacích lahví., Jedna í niäi obsahovala roztok měďňatých soli, druhá pak roztok solí V-obou rožtooích byl acetylén pohlcován a byl pak analy­ ticky v nich prokázán. Z. počátku_ zâstâs?al ácetylen značně pozadu vé sroynaní. s využi­ tím jiných látek y. xíhemii — zejména v qie■mií organické, .p ttrtÄ původm'.způsob vyrwy byln e vhodný. Teprve po objeveni kar­ bidu vájHiíku .(v r, 1.892) se ukázala poaätelná cesia k výrobě acetylenu. Od té doby je pojem „karbid1 spjat v běž­ né mluvě s pojmem acetylénu, ačkoliv che­

mie zná veliký p «ř«t ’l jiných karbidů. Pach karbidu« vápníku mě&í^však javMln acetyféitóra,''nýto^ : losíorovoáíkem, který «za i^ i při reakci karbidu, .s vodou proto, že při vý ­ robě karbidu bylo použito uhlí se stopami fosforu. Podstatu výroby karbidu tvoří slučo­ vání vápna s -úhlím. kdy v^níká karbiä väpr tiïka f^aCä) ateysli&iür tíhelnatf {‘CÖ).,'Pa$o reakce p r ö b Ä v elektrické peci při teplo­ tách 2200 sä 2F&tf0°■Č. Je nutno dodávat znač­ ný ’elektrický příkon, průměrně 2509 kWh « a Jednu tunu vyrobeného karbidu. Taková výroba m®s- být "’hospodářsky únosná jen tam," kde fe «Wftricäcä «tœrgïe z priroänidi zA-ojů ja a př, z vofetîdh #éktrárén). velmi íévná^ než i tak je tato výroba vlastně plýťtšním eláctrickou energii, která !by moh­ la b ýt' k, jiným ůčárům využita mntíhem ■hospod-áměj-i, . Proto V Sovětekém; svazu — i přes jeho velfcé ®nergeticfcé. zdroje — t^ia vyMedána hospodárnější cesta k výrobě acetylénu. Tuto cestu umožňuje poměrně snadné stějpení JednadiUCKých tihlovodflEŮ — ovšem takávýái, fe e ri. wTasahuJí více vodíku^než |ej má acetylen. TákdvŽ à lç e n î — Aktéři _se_ od­ borně nazývá kmkovant — ' se provádí na př. u-máraanu fÓ ilě)» který se v -elektriokam oblouku při 'teplotě kolem 1400oC ste­

pi na vodjk a acetylén. I u tohoto postupu se špQ|řebuje značně množství eiéktrMÍké ehergi^ aVšak, přece jen mnohem mené než v prvém případě. V obou případech je nutno použit k re->. akeím určité energie. Ta však .zůstává uki|řta.,v moÿbülÊ: vyrobeného .acstylénu a zpusobuje. že acetylén |e .mimdřáůně schopen M ších laeásď, čili Jak říkáme, je vysoce ;iseakÖ5« i l Jak ukazuje chemický vzorec ace­ tylenu, Je v něm .několik vazeb mezi atomy vodíku & uhlíku. Molekula acetylénu je však pejwíee reétóissií tam, kde je trojná vraha mezi oběma atomy uhlíku, tedy v našem vzorci H—C 3 0 - H právě, uprostřed.^ Tatc trojná vaása se ipoměa®ě snadno ruH, eíkáme. že taková sloučenina je „nenasycena'! •a může prote přibírat S tí „adovat” |itó sloučeniny. Samozřejmě, že takovým přibí­ ráním Š li «a d iď ’ se trojná _yazba ruší a nahražuje vazbami jednoduššími. ■ Adice voáy do molekuly acetylénu býla již v r. 1881 objevena ruským chemiksm M. G. Kučerovem: Při teplotě kolem 80 C proháněl sucetyJén vodným roztokem sirana rfiitnatéhe a kyseliny sírové. Získal tmi . däeatou látka — acétsM (*y4 tóery jé * h dnodiskem k výrobě dalšfch významných

VEDA

A

T E CH N IK A

M LA B E Z I

Hl

Jsou tylo způsoEy významné tím ,. že šetři -, z jeho molekulární stavby, tvořené kruho­ látek. Tak' na př. při redukci acetaldehydu vou strukturou (Odtud název „cyklo‘‘ ).- osmi.: vodíkem získáme ethylálkobol. Zaměníme-, dnes těžko dostupný fenol. Z tetrahydrofů(t. j. „okta") uhlíkových atomů, z , nichž li tuto redukci práyě opačným pochodem, ranu, který již známe, vyrobíme poměrné čtyři (t. j. „tftra ") . měly dvojité vazby. : i j. oxydaci, pak získáme z téhož acetalde­ snadno kyselinu adipovou. Je. to bílá pevná látka, která je již surovinou pro výrobu ny­ . VVillstiHter' musel při tom zpracovat 100 kg hydu další důležitou látku — . kyselinu kůry jabloně, aby. získal 3,4. gramu tohoto lonových vláken. octovou. Tato kyselina' octová je krajně'dů­ ' cyklooktátetraenu. ležitá zejména pro průmyslovou Výrobu Odvětvi chemie ; ácetylénu,. se. kterým jsme' I. tuto'.šÍaži|ou látku ryze přírodního .půrůzných látek, jako na př. zpracování cese seznámili při výrobě butadienu. má ješ-'-vodu vyrobil chemik Reppe z . ácetylénu. lulosy na acetyl-celulosu. Je to umělá hmo­ té datší odnože. Tak na př.: U.vedeme-li do Podařilo se mu sloučit čtyři molekuly aceta. podobná celuloidu, ale nehořlavá. Zprá-. *molekuly ácetylénu dusík ; ( pomoci čpavku), iylénu do kruhové vazby; reakci musel .pro­ covává ' seI,stříkáním do forem, . vyrábějí .se získáme novou látku, sluktuálně .podobnou t ni i folie, nehořlavé filmy, laky, , umělé .tetrahvdrofuranu, %totiž ;-.-,\-vinylpyrrolidon. v á d ě t,v ; roztoku tetrahydrofuranu za ku 15 až 20 atmosfér, při teplotě 60 a J. 70 hedvábí a mnoho, jiných. Kromě' uvedeného < Ten můžé.— právě tak jako ibutadién-jj?o•základního postupu Výroby alkoholu , a ky­ . Ivmerisovat a dává při tom vynikající ná­ •stupňů C a za přítomnosti kyanidu m 'rfnatého a nikelnatého jakožto katalysátorů. | seliny octové na základě ácetylénu, zná hradní tekutinu za krevní plasma — peris­ dnes chemie ještě řadu obměn těchto v ý - . ton. POprvé se seznamujeme s významem Tíhl není vývoj ukončen. Nasarovo’. « . :-ksřobních postupů s použitím ácetylénu. / chemie ácetylénu i pro medicínu. V té to . , ta od ácetylénu .j>řt!s vinvlacetátové .alkfjhoH chemii jsou tedy významné adični ’reakce' ly směřuje k složitým a dosud z valné části Acetylén se vůbec v organické chemii neprobádaným přírodním látkám — k hor­ Je jich veliké množství a řada z nich je důprojevuje velmi v^-àznç, takže: známý so­ monům. Jsou to látky, které se vyskytuji větský chemik Nasarov prohlásil .„v dobrém. Ic-žitá při výrobě umělých hmot. v1-nepatrném množství a přesto mají veliký Zmínili 'jsme se již "o ‘adici vody, kterou přirovnání: „Tak jako sochy ze sochařské vliv na regulaci energetické i látkové vý­ hlíny — tak můžeme i z ácetylénu vyfórprovedl v roce 1891 K učerov. Již o - rok měny v živém organismu. Molr-ktťá.' ní fiiovat všechny organické -sloučeniny !" později podařilo se Favoiskému adovat i al­ struktura hormonů je krajně si ožité a přesío. Vždyť již sama výroba alkoholu a octa z acekohol k molwkule acetýlénu. Takové adoyáji- dnes můžeme vybudovat — jako zé sta-’ ni není snadné. Proto teprve o řadu let íyléňu (t. j . z minerálních surovin vápna vebnicových kamenů —> z jednotlivých ace-i a uhlí) ukazuje, žé tyto látky nemusí být později,- když se vyvinula technika zachátvlénových jednotek. Ten. kdo se jen poně­ vyráběny ze zemědělských plodin (brambo­ *.zení ' se-: stlačeným í açetylénem (stlačený ry, víno). To znamená v přeneseném slova acetylén j# totiž výbušný!) a bylý /hotove­ kud -zabývá ehémií, pochopí, že bylo zapotře­ bí práce celých generací chemiků, aby se smyslu, že není obav z budoucího přelidně­ ny vhodné přístroje, nastal rozvoj v bádáni dospělo k takovým výsledkům. Tyto v ý ­ ní zeměkoule a tim i- z nedostatku potra­ V adičníeh reakcích. VýSledký se pak hrnuly sledky jsou vš^k nezvratitelným důkazem vin, neboť dnes dovede chemie vyrobit z ne­ přímo lavinovitě. o tom, že pro lidského ducha není hranic a rostných surovin látky i potraviny, o nicíjz Při adicích , alkohol u vzniká vinylether, že svět Jiení a také nebude pro člověka Uido nedávná bylo předpokládáno, že mohou který ,může být pólynferiSQván na__ne.irůzjemstvím! vzniknout jen jako produkt živé hmoty. riějši 'uméle hmotý;" Může, ho b ý t.çrimo použito ku zvýšeni viskosity mazacích olejů, LITERATURA: Jednou z nej hledanějších ' lá tek je kaučuk, ják dokázal Šoštakovský,. žák Favorského. M. F. Sóst akovskl j: ; ,,Acety l én v chemickém i ten-dovedeme dnes vyrobit uměle (ba do­ Z vinyletheru mohou být vyráběny, laky, . průmyslu“ , časopis ,,Wissenschaft und Fortkonce v lepších kvalitách než kaučuk přísohT-if.t“ , č, 2, roc. 1&54. lepidla i umělé pryskyřice. rodní!) a právě při jeho výrobě hraje ace­ tyl én důležitou úlohu. Výroba umělé gumy V Chemiť umělých hmot je důležitý vinyl-je ‘složitá uveďme proto jen její význačné acétát, který v 4: uhlíkový­ který ukazuje na složitost chemických ; pomi. atomy a se dvěma dvojitými vazbami; ihodů: Kyselina octová\ $é . přece vyrábí Jeho- struktuä'ni vzorec je CH »=CH —CH 7 ácetylénu. a W l — nyní se sama znovu = CH3. Ruský ehem:k — I L . Kondakov — na acetlén ad uje. Je to v podobenství asi iiž v r. 1900 ukázal, že z tohoto butadienu tak, jako když se „pejsek kousne do .vla st ize získat za určitých podmínek hmotu, vel­ ‘ níhó ocásku1" Z praktických oborů použití mi ..podobnou kaučuku. Jedná se tu v pod­ vinylacetáťu ůvédfííte }én vinylacetál" V Č ^la­ statě o sloučení (čili pilymerisaci ) velkého ky. ktéťé' pro- svoji ohnivzdornost používá­ V Y N Á L E Z K R O ZM R AZO VÁNI wočtu jednoduchých molekul ve velké, ba me hojně v letectví. přímo obrovské molekuly,, t.. zv. maki-omoleV O D N ÍC H K O NSTR UK CI Další chemická-kombinace vznikne spo­ kuiv Z lepch mimořádné velikosti se do­ lečnou polymerisaci vínylacetátu a vinyl-, Velkou překážkou budování našich vodních vozu ;p i. m;mořadná pružnost hmoty, kterou chloridu. Jsou to ovšem chemické. reakce, rtfrf, v tomto případě tedy'1'tnftnořádná staveb, přehrad, zdymadel a hydrocentrál je k jejichž zdárnému průběhu je třeba urči­ pružnost umělého kaučuku. Při této výrobě tých tlaků, -teplot i kátaIýsátořů._ Takto vy­ naráz, který v zimě poškozuje i hotová vodní uplatňuje-se též. prvek sodík—natrium. Pro­ robené , pol v viny Ichloridové umělé - hmoty díla. Naši dělníci a technici bojují proti jeho to ieden druh umělého kaučuků má název jsou vysoce odolné vůči chemikáliím, použí­ -škodlivým vlivům různými topnými tělesy. BUNA. t. j. BUtadien-NAtrium. Butadien vá so jich proto na potrubí, filtrační vložky jé však jšn meziproduktem a .vede k němu Dosud používaná topná tělesa byla složitá, a také na nádoby pro akumulátory. několik cest. Jedna z nich spočívá v tom, že nákladná, měla časté poruéhy a jejich opra­ Další; důležitéadični , reakce .jsou ony se spojí (čili „kondensují” ) dvě molekuly s kyanovodíkem a kysličníkem uhelnatým. vy byly nákladné a drahé. acetaldehydu v jedinou molekulu aldolu. Použije-li se při nich měďnatých solí jakož­ Z tohoto aldolu je (>ak přechod redukcí ha Konstruktér , ing. Jaromír Urbánek ■vyna­ to katalysátorů, získají se deriváty nenasy­ butadien. Pracovní postup jde tedy od pů­ lezl nová jednoduchá a velmi účinná topná cené kyseliny akrylové. -Z těchto reakcí se vodních surovin uhlí a vápna až k touně. pak získá důležitá látka — umělé sklo. kte­ tělesa. Jejich zkouška na zdymadlech ve Ště­ Mnohotvárnost Chemických, pochodů uka­ ré je pružné a ohebné PLEXISKLO. chovicích ukázala, že tento vynález jednou zuje jiná césta německého chemika ReppeV Sovětském svazu byly. podrobně zkou­ provždy odstraňuje potíže se Zahříváním vod­ ho: Je to kondensacé foí maldehydu š acetymány adice organických, sloučenin odvoze­ lénem. Za zvláštních podmínek1vznikají tu ních staveb i za Velmi nepříznivého.počasí: ných z acetonu. Tak sovětskému. chemiko­ áčetylenické alkoholy a již tím bylá objeve­ Podlé. ;způsobu inžénýra Urbánka jsou- -po-, vi Nasarovovi se v r. 1936 podařilo vyrobit na -levná cesta k získání cenného glycerinu. dél Ohrožených ploch isolovaně vedeny si;pé Jestliže še k molekule ácetylénu adujè.(ciii ..důležité výchozí produkty k výrobě cennveh umělých hmot, — vinÿlacetylénové alkoho­ vodiče, jimiž prochází: střídavý proud ríial.ípřipojí)' jen jedna molekula fořmaldchydu ly. Z ■vlastních jim připravených., umělých — vznikne (po dalším připojení dvou mo­ no. napětí a značné intensity. V blízkých žfeW lekul .vody ) I glycerin. Když však še k mo- s hmot je důležitý karbinolový tmel. Předmě­ lezných součástech vodní stavby- vznikají wty jím slepeně se dříve rozbijí mimo slepo­ íekule ácetylénu „ad uji DVĚ molekuly vanou spáru, než by se slepená spojení po­ ■čivé.;proudy, které ohřívají ohrožené plochy. aldehydu, získá se důležitý meziprodukt rušilo ! .Takový ř karbinolový tmel ’ zatlačuje -K rožmrazehí je součašné. také využito tep'», ' — butindiol, mající struktuální vzorec v optickém průmyslu. i známý ovšem HOH2—C = C —CH2OH. V tomto výrobním pojež vzniká v samotných vodičích. Vodiče jsou drahý — kanadský. balsám. 'stupu se výrazně uplatňuje jak acetylén .zapojený na •sekundář transformátoru, který C2H2, tak i formaldeh3'd CHsO. Pro úplnost Již při výrobě kyseliny octové z acetyléje zapojen přímo na síť. Protože sekumi;:r se zmiňujeme o tom, žé ve výrobním poštunu jsme ukázali.' že je možno látky; produ­ má hěkolik 'odboček, lze regulovat ohřuv po­ pu je mezi butindiolem a butádieněm ještě. . kované orgahišmyv vyrobit také Chemicky jeden mezistupeň tetiahýdrofuran. který dle potřeby, t. j. buď udržovat zařízen! ne-. z nerostných výchozích surovin. Uvoďme je významný*' při výrobě jiné látky, .»-jak •jen dva příklady: ’ -. 1 .přimrziá stálým malým ohřevem,, nebo rychihned uvidíme. ‘ » Tak v r. 1913 vyrobil německý chemik ■lým ohřevem uvolnit přimrzlé konstrukce.. ; >Mezi několika výrobními- způsoby známé­ WilW älter vžácijóu přírodní 'látku, která pro Celé 'zářízeňr jě 'jednoduché; ale přitom Vel­ ho a v moderní technice tak používaného svoji Iz v !áštni strukturu : měla značný Vý­ mi bezpečné',' takže jakékoliv poruchy jšou. nylonového vlákna stojí v popředí ony způ­ znam pro theoretickoň chemii. Byl to cyktéměř vyloučeny. soby, které vychází 2 ácetylénu. Především lo-oktu-tetraen. Tento . název byl odvezen

i

N a pom oc našim vodním stavbám

•12

VEDA- A

T E C H N IK A

M LÁ D E ŽI

(K poslední stra aě obálky.)

V sovětském měsíčníku ,>Krylja rodiny se• -rèm. V reaktoru je množství jemných otvozabVvà V. Leškovcev otázkou využití atomo­ , rů, aby se teplo reaktoru rychle’ předávalo vé energie k pohonu letadel. Vyjímáme z Je­ ..celému proudu. Vzduch nabude v .reaktoru teploty -mnohokrát převyšující hodnotu do­ ho obsáhlého pojednáni některé úvahy. saženou při normálním spalování pohonné Je nesporné, že spuštění' první atomové -látky. s ' ■ „ elektrárny světa v SSSR znamená rozhodný Následkem toho dosahuje i letadlo značné krok k využiti atomové energie k mírovým větší rychlosti. Ale překážkou k zavedeiíi ta ­ , účelům. Přirazené nej vhodnějším ^zařízením, kových motorů je okolnost, že. potřebují no­ které ize atomovou <eneigii pohánět, je elek­ vých materiálů, které by. bylý schopny tak trárna, Dnešní atomové reaktory potřebují vysoké teploty snášet, aniž by ztratily po'rozsáhlé betonové ochranné stěny, pa případě . třebncu pevnost. olověné pancíře, které by zadržovaly mohut­ Poněkud snadnější bude zhotovit te b o re ; né radioaktivní záření, vycházející z produk­ tů štěpeni uranu. Je. také třeba konečné pro­ aktivní atomový motor podle obr. 3/ jelikož teplota unikajících plynů tu může být pod­ dukty po čase z reaktoru vyjmout a třídit, statně nižší než u předešlého typu, I v tom­ ukíáďat je na místo.. kde by svým zářením to případě je spalovací komora nahrazena neohrožovaly obyvatelstvo. atomovým reaktorem. . Vzduch, v reaktoru Fíotože se především počítá s využitím ohřátý, uvádí do pohybu turbinu a. proudí tfep a získaného v reaktoru k výrefeě páry a ven velikou rychlostí:-tryskou, uváděje le­ tě pak k pohonu parní turbiny, je celé takovc iařfeení poměrně tiěžké a zaujímá i znač­ tadlo v pohyb. % aerodynamických podmínek plyne, že je ný prošton prozatím by bylo obtížně posta­ vit vhodný lehký motor na atomový pohon. tře la m it reaktor co n e jm ^ ih o objemu, což znamená v praxí, aby vyvíjel to největší Proto' se počítá především s elektrárnou, ve které se dají všechny těžké součásti dobře teplotu. Kromě to to se projeví nutnoístchirá; umístit a kde ani radioaktivní "zplodiny ne­ n it kovové součásti mwora od rozrušování budou obtěžovat obsluhtíjM personál. V blíz­ radioaktivními částicemi (tak zvaná radio­ aktivní korose), jelikož vzduch, procházející ké době se jistě použije atomové «energie i k pohonu velkých zaoceánských lodí, kde . ťov- reaktorem, s sebou unáší-zplodiny štěpem a 1 něž váha a prostor nehrají roli. Kromě toho je i sám aktivován. Také bilde mofnö . postavit letecký. motor ; bude možno bez nebezpečí vypouštět i roz­ s užavíéným cyklem podle obr., 4, v tomto padové produkty do volného moře. Ovšem nepatrná spotřeba pohonných látek případě jde o letadlp. vrtuloví. PéhĎnným láká k použití atomové, energie i v, letectví, strojem tu je parníťurbinav Spojená « vrtuli kde právě váha paliva hraje velikou roli. Jak společnou hřídeli . Pára, KtérS .vykonala p rá ­ známo, kilogram hmoty představuje energii ci, přichází- do kondensoru. a odtud je voda : žš-míliard kilowattových hodin, což odpoví» čerpadlem.opět Vháněna do reaktorů. . V Íet«dle: tohoto, typu nebudou_kiaďeny tak dá tepelné energii uvolněné spálením 2,7 mi■ironu 1 t i » uMl.’ Při štěpení uranových jadér vysoké nároky na materiál, takže jÿbo kon­ se ovšem uvolní jen asi tisfcina této energie; strukce bude činit méně potíži. Ovsem take ale i tak je možno obeplout velikým parní­ rychlost letu bude značně pod zvukovou kem celoa ,.teměkouli s pouhým -kiiográmem . rychlostí,... -. • . -uranu. To je jistě vábná vyhlídka pro letec­ Největšího významu nabude atomový po­ tví, neboť dosah letadel je velmi omezen zá­ hon v raketách určených pro meziplanetární sobou paliva, které je stroj schopen unéstlety. U nich sep rá v ě uskutečněni letů otáčí Ná barevné istraně obr. 1 ukazuje silně ^vy­ okolo problému váhy pohonných látek. S oby­ taženými křivkami, jak řýčhle stoupa potřeb- čejným palivem je třeba •;používat rozličných složitých, zásahů, jako na. příklad, vicedíl,...ně množství paliva a následkem toho i váha letadla p ři -zvýšenvrychtostí stroje a p ří pro­ ných raket, které po spotřebování části p ali­ va odvrhnou dosavadní motor a pokračují dlouženi doletu. % diagramu je patrno,, že při rychlosti 1O0Û km v hodině nelze vůbec do­ . : v cestě se značně zmenšenou vahou a rozmě­ sáhnout š normálním palivem doletu 10.000 ry. Tíftě je nutno použít co největšího zrych-. lení. jaké jen lidský organismus snese, obv ■kilometrů. m . - Jinak by tomu bylo s atomovým p o le­ se raketa co nejdříve dostala z dosahu zem­ nem: tomu by asi odpovídala tečkovaná čá- ské ’p řitažlivosti. Tyto starosti odpadnou,, až atomové palivo vm dolet by byl prakticky neomezený. mít tak nepatrnou valní. #» hebude hrát Obraťme pozornost k tomu,' jaké motory vbude zatížení ra k e ty . žádnou kritickou úlohu. by se k pohonu letadel hodily. Máme tu^ňá takového raketového atomového : mys1! dnes běžný uranový reaktor, v němž Uspořádám motoru je naznačeno na obr. Nomtólni ra ­ .jsou zpravidla uloženy uranové tyče verytodj keta s sebou veze palivo a zároveň te'néin moderátoru, na příklad v tuze. Tyče.bý-' nou zásobu .kyslíku k jeho shořeni dostateč­ Vznika­ van z normálního uranu, který 30 složen z jící horké zplodiny vyrážejí. prudce tryskou isotopů 238 a 235. -Štěpí se pouze lehčí iso­ ven a uvádějí raketu v pohyb opačným smě­ top 235. Ale část neutronů^ které se při ,rožr. rem Ale zásoba energie, -obsažená y .sk o v a­ nad u jádra uvolni, zasáhne |ednak dalpii ato®- ných látkách, není pMiš veliká, takže jen U 235, jednak vnikne do jádra uranu 233, stěží postačí k tomu, aby dopravila raketu :V ktftíé se tím po krátklm case proměni v plu- mÉao dosah zemské gravitace. : tonium. Ale .plutonium 'se štěpi právě tak Při štěpení uranu se uvolní daleko větší, jak-o uran 235, tákže zásoby štěpíteinéto pa: ' liva p-iakticky neubývá, nebo dokonce u ně­ množství, energie. Jé ovšem .zapotřebí látky,’ kterých reaktorů ji dokonce přibývá pokud která by byla' z rakety vymršťoýtóa, a to da­ leko větší rychlostí, než jaké by bylo možno _ se všechen přirazeny uran nevyčerpá. dosáhnout pouhým spálením, tedy jen che­ : -, Nejjednodušší schema. využití atomového mickou cestou. .: pálivá k pohonu letadel ukazujé obr. 2- Je. to Touto látkou může být na přiklad vodík, náporový reaktivní mstpr, v němž -se, přede? který se poveze V kapalném skupenství. h vším vyvíjí potřebná, energie nîkoïîÿ-sjwřé' nim směsi ve spalovací komoře, ale zahřaťm V řeáítórn se :záiřeje na mnohem vyšší tep? k vzduchu, který prochází atomovým reakto- lotu, než jaké bý-dpsáhbpři shořeni y čistém

kyslíku. Próto. také srtadno udělí raketě rycK* fest, kterou potřebuje k odpoutání od Země. Atomová eóergie postačí k uskutečněni letů nejen n a . Měsíc, ale i na sousední planety. iBude jen třeba učinit vhodná opatření, aby se vznikající teplo dosti rychle odvádělo-a ‘.nerozrušovalo, okolí trysky. . Aby se všechny uvedené způsoby pohonu -moMy co- nejryehleji -uskutečnit, je -třéba, aby véda a technika rozviníily na nejširšim -sakladě pokusy s konstrukcí atomových re­ aktorů. které by měly neveliké rozměry a malou váhiij Je zrejmo, že v tom bude hrát. velikou úlohu otázka ochrany osazenstva pro­ ti účinkům radioaktivních zplodin. V elek­ trárně nebo na zámořské lodi nezáleží ňa ně- kolika tunách betonu nebo olova, ale v le­ tadle, nebo v meziplanetární raketě je otáz­ ka. mrtvá, seužitečně váhy krajně důležitá. Také bude nutno najít vhodné materiály, které by neztrácely pevnost "při výjimečně vysokých teplotách a odváděly co nejlépe teplo v reaktortí vznikající. Velikou důleži­ tost budou mít i látky vzdorující radioaktiv­ ní t o r t ó To všechno jsou problémy, které vlastně nová sovětská elektrama už začíná prakticky řešit. Při jejím provozu se přijde krok za kro­ kem na nové zkušenosti, dosáhne, se nových zlepšení a zdokonalení,. Připravované Vetší a výkonněji stanice, na nichž sovětská 'techni\ ka už pracuje, budou už mit ' řadu zajíma­ vých novinek, založí se při nich nově , od­ větví techniky, atomově techniky, nová ge­ nerace střojnftů a inženýrů, nová škola, kon­ struktérů atomových motorů. l> , Sovětská atomová elektrárna zahájila no­ vou éru .energetiky. Lze předpokládat, že v dohledné době bude lidstvo převážnou vět­ šinu, energie pro průmyslovou spotřebu čerjpat z. atomového..jádra. Z počátku to. bude . ener^e vzniklá štěpením uranu a . plutonia, ale postupně se přejde i na thorium a jiné tžžlí pivký. To. už’ představuje zásoby energié, které vystačí hradit lidstvu spotřeta mnohokrát, zvýšenou proti dnešním požadav­ kům. -Ale'ani pak nebude, lidstvo s energií u končé, nefijí přijde ještě na řadu skládání jader v. vodíku a nakonec plné, využiti vešker re, energie ve hmotě utajené. . Letectví bude jistě, z- tohoto pokroku těžit největší měrou; brzy nám atomová energie , umožni pohodlné výlety nejen na sousední pevníný přes oceány ; a přes polární krajie, ale i cesty na naseto souputníka. Měsíc, a na jiné oběžnice naší sluneční .Soustavy.

ROZHLAS

pro vás vysílá

V pondělní vědecko-populární besedě na­ zvané T rh před branami vás zavedeme do středověké, Florencie. Pořad bude zakon­ čen kontrolní otázkou. Každou správnou odpověď odměníme. Pásmo vysíláme 3. I. 1955 v 16,00 hod. na stanici Praha I. A ještě jeden pořad jsme pro vás v tomto týdnu připravili. Je určen hlatfně *•našim m la-. dým mičurincům a -nazvali jsme ho Živé zásobárny. Pásmo pojednává o ukládání důležitých látek v kořenech, hlízách a cibulích rostlin (6. I. 1955 v 16,00—1C,-5, Praha I.) V obvyklé měsíční besedě nazvané Proč a nač', odpovídáme n a dotazy našich po­ sluchačů (10. I. 1955, 16,00—16,30, stanice Praha I.). O českých námořnících ze ště­ tínského přístavu v, Polsku vám budeme vypravovat v pořadu z cyklu Mládež svě­ ta, nazvaném u Českého m oře (12. I. 1955, 17,20—17,40, Praha I.}. V pravidelném kroužku mladých techniků, který vysíláme ve čtvrtek 13. I. 1955 v 16,00 hod. na sta­ nici Praha X s e dovíte, jak. cennou suro• vinou je pro naše. chemiky kouř. Pásmo má název- Bohatství v kouři. VÉDA

A

T E C H N IK A

M lA B i»

Technika zachraňuje historické písemno sti Pro „Vědu a techniku mládeži“ napsal J. CH. SIMON Státní ústřední archiv v Praze na Malé prací, konaných ve Státním ústředním ar­ Straně je jedním z nejvěrtsších archi­ chívu v Praze je nepřímo účasten’ i náš prů­ vů ve střední Evropě. Délka archivova­ mysl, jehož některé závody připravily pro po­ ných dokumentů je odhadována na 34 km, třeby konservátorských prací vhodné dru­ což je cesta z Prahy do Mělníka. K archi­ hy materiálu, jako kůží a tkaniv, dříve vu přináleží ještě řada budov v Praze a k nám dovážených. Především je to V ý­ jiných místech. Archivované dokumenty zkumný ústav koželužský v Otrokovicích, mají úctyhodné stáří a datují se od polo­ který od roku 1950 vyrábí speciální dru­ viny X II. století. Sestávají z nejrůznějšího hy usní: hověziny, vepřoviny, koziny, te-» materiálu, od středověkých rukopisů na le tiny a pergamen kozí, telecí a vepřový. pergamenu až do novinových tiskovin po­ Jsou to speciální druhy usní s velkou slední doby. trvanlivostí. Jsou vláčné, nevysušují še a . O udržování archiválií v použivatelném nerozpadávají se vlivem různých" klimatic­ stavu a jejich restaurování sé starají konkých a chemických podmínek, kterým je servačni a restaurační laboratoře, zařízené knižní Vazba mnohdy na celá staletí vy ­ po r. 1948 konservátorem Státního ústřed­ stavena. ního archivu v Prazë L, Skřivánkem. Vě­ Uchování pečetí nebyla Věnována Vždy decký způsob konservace se u •nás dříve ta největší -péče..Prakticky již od XIV . stoneprováděl á dostačovalo, byl-li restauro­ letí jsou listiny a s nimi i pečeti překlá­ vaný dokument v přijatelném stavu pouze dány s místa na místo, prošly mnoha skla­ pro oko. Díváme-li se dnes po několika le­ dišti. sklepeními a nejnevhodnějšími mís­ tech na výsledky tehdejšího restaurování, ty Poslední válka přispěla nemálo k je­ zjišťujeme s politováním, že značná část do­ jich poškození. Byly namačkány v krabi­ kumentů “byla přímo poškozena a do jistě cích po 30 až 40 kusech společně i s jiným míry i zničena. archivovaným materiálem. Dnes, při: otví­ V laboratořích se restaurují pergameny, :rání těchto krabic a uspořádávání doku­ listinný materiál, pečeti a celé knihy, čas­ mentů je žalostný pohled na pečeti polá­ to zetlelé, n©bo poškozené knižním červem. mané, nebo jinak poškozené, jakož i napa­ Nečitelné písmo se osvěžuje chemickými dené parasitem. Často jé nutno scelovat procesy tak, aby byl text vrácen do pů­ i pečeti, rozlámané na drobně kousky. vodního stavu. Doplňování poškozených Skoro každá pečeť vyžaduje individuál­ rukopisů, tisků i knih^ na kterých chybí ního postupu při opravě pro různost slo­ i část strany, nebo jsou některá místa pro­ žení materiálu, který sestává z včelího tržena, jé prováděno doléváním papiroviny vosku, loje, mastku, mouky, písku a jiných tak, že strukturálně je provedeno scelení plnidel. Oprava pečetí vyžaduje poznání z nové hmoty, odpovídající původnímu slo­ vědecky přesného složení materiálů a pří­ žení materiálu poškozeného dokumentu. pravu nového, odipovídájíčího původnímu. Xonservační procesy mají za účel, aby do­ Mnohé z pečetí jsou napadeny houbou a kument byl oživen, byl měkký, elastický, plíánl Výjimku tvoří barfevné pečeti s ofaí nelámal se a získal do budoucna veškeré sáhem kysličníku olovnatého, nebo měďvlastnosti k dalšímu uchování. Knihařské ného, které nejsou napadeny parasitem, práce pak jsou podstatnou složkou při res­ houbou ani plísní. Olověné pečeti bývají taurování knih v případech poškozeni va­ často postiženy morem, který práškuje zeb, převazování, nebo zhotovování vazeb a přivádí pečeť k zániku. A by Se tak ne­ zcela nových, věrně odpovídajících původ­ stalo, provádějí se složité oživovací che­ ní vazbě i materiálu, z něhož byla prove­ mické procesy. Dík úsilí Lad. Sedleckého dena. byla již značná část pečetí od roku 1950 Na dobrých výsledcích restaurátorských viácena svému historickému poslání.

Státní ústřední archiv má vedle kooservačních a restaurátorských laboratoří 1 fo­ tografické ateliery a laboratoře, kde se provádí nejobtížnější snímkování z obo­ ru archivní fotografie a speciální práce neobvyklé ve fotografické praxi. Setkáte-íi se na některé větší výstavě s reproduko­ vanými dokumenty nebo jejich faksimiliemi, byly jistě zhotoveny v těchto ate­ lierech a laboratořích. Zvláštním charak­ terem archivní fotografie je, že je rov­ něž součástí konservačních a restaurátor­ ských technik. Fotografickou cestou se zjiš­ ťuje za pomoci křemíkové lampy pravost dokumentů, dodatečné vpisování, přepi-

Vosková počeť obnovená renovaci. . sováni atd. S úspěchem se fotografuje, na infračervený materiál, jsou-li texty nejas­ né, zašlé, poškozené plísni, barvivém, nebo. špínou a pouhým okem nečitelné, Provádí; se makro- a mikroíotografické snímková­ ní. Zhotovují se feksimile některých planografidkých a tiskařských metod. Od roku 1949 vede fotografické ateliery a laboratoře Dalibor Cuda, který je založil á postaral se o jejich moderní vybavení všemi potřebnými přístroji pro provádění speciálních a neobvyklých fotografických prací. Jeho zájem še zvláště soustřeďuje na soustavný výzkum nových způsobů pře­ nášení obrazů fotograficko.u cestou a tis­ kovými metodami. . ■% Ž vědeckých pracovníků zachraňujících* a zabezpečujících naše historické doku­ menty jsou to chemici, entomologové, bio­ logové, mikrobiologové, stavební inženýři a zkušební a vědecké laboratoře Akademie věd. V neposlední řadě pak i výrobní pod­ niky. Státní ústřední a rch iv souatřeďujé yé svých depositech veškerý historický mate­ riál našeho státu. Jeho velkorysý program na zabezpečováni a uchování starých do­ kumentů odpovídá jeho významu a poslá­ ní. Je však třeba, aby měl mimo vědecké pracovníky i dostatečný počet odborně vy­ školených sil pro konservační laboratoře a vyškoloval nové kádry konservátorů a restaurátorů pro archivy, v jiných místech.

Odborná úprava staré mapy.

14

VE D A

A

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

Posláním Státního ústředního archivu je poskytovat archivovaný historický mate­ riál k vědeckému zpracování historikům, publicistům, odborným spisovatelům a všem vážným zájemcům, potřebujícím ke svým pracem historické podklady.


T yto okolnosti je třeba si uvědomit, protože rozložení hmoty těsně souvisí s rozložením energie. Z toho plyne, že v atomových jádrech je energie soustředěna v nesmírném množství. V ato­ mových jádrech je jí miliardakrát více než v elektronových obalech. : Základní částice hmoty — atomy — Se za obyčejných poměrů spolu spojují pouze svými élektronovými obaly. Proto běžně^ zná­ mé fysikální a chemické úkazy se zakládají pouze na vzájem­ ném působení těchto elektronových obalů a na změnách, které v těchto obalech probíhají. Následkem toho i energie, kteřá přitom vzniká, je poměrně ne­ patrná, porovnáme-li ji: s celkovou zásobou energie ve hmotě obsaženou. Je na příklad známo, že benzin, který má ze zná­ mých látek největší výhřevnost, Vydá při shoření z každého gra­ mu pouze 11 tišíc kalorií. Jiné látky vydají při spálení nebo při elektrochemických reakcích energii mnohem menší. Z toho plyne, že běžné, lidmi dávno používané procesy dovo­ lují vyu žít pouze neobyčejně malou část z ohromných zásob ener­ gie, které nás obklopují. Je to hlavně tepelná energie paliv a mechanická energie proudící vody a vzduchu, která rovněž po­ chází od tepelné energie Slunce. Množství energie využívané lidmi a je jí koncentrace se ne­ ustále zvyšuje. Před dvěma stoletími byl divém tehdejší tech­ niky Polzunovův parní stroj. Dával výkon jen několika desítek koní a měl velikou váhu. Dnes montujeme motory přibližně stej­ ného výkonu na lehké lidové automobily. Vezmeme-li nejnovější reaktivní motor stejné váhy, jakou má takový vůz, dá nám po­ rovnání výkonu překvapující výsledek. Takový reaktivní motor by při plném Využití dal výkon, blízký připravované největší elektrárně Světa — Kujbyševské nebo Stalingradské hydrocentrále n i Volze. Na základě podobných srovnání dojdeme k vývodu, že základ­ ním zákonem vý vo je moderní techniky je neustále rostoucí spo­ třeba energie a je jí stále větší koncentrace. Již nyní vysvítá ostrý rozdíl mezi oby­ čejnými zdroji energie a její; stále ros­ toucí spotřebou v dnešní technice. U važ­ me jen, kolik raketových motorů by mohlo současně pracovat, kdyby každý z nich potřeboval za hodinu dasítky tun paliva! K tomu by bylo zapotřebí doslova celé ře­ ky tekutého paliva, řeky, kterou by ne­ stačila naplnit žádná naftová pole a destilační závody. Technika se natolik rozvila, že při jejím širokém použití jí nepostačí zásoby energie, obsažené v elektronových obalech. Nepatrná koncentrace energie činí nové technice mnoho po­ tíží s dovozem a uskladňováním paliva. Představme si mohutný reaktivní letoun, který má vykonat delší cestu bez zastávkyB ude potřebovat takové zásoby paliva, že se celé letadlo proměni ly lé­ tající cisternu, která už nemůže s sebou vzít další užitečný ná­ klad. Ještě větší nesnáze s použitím obyčejného paliva vzniknou konstruktérům při stavbě raket pro meziplanetární lety. Vědě se skutečně podařilo najít zdroj energie mnohem více koncentrované, než energie obsažená ve dřevě, v uhlí, naftě a benzinu. Je to energie, obsažená" nikoli v elektronovém obalu, ale v j ádře atomu. Je zajímavé, že příroda sama nám podává atomové palivo p ři­ způsobené jednoduchému a vhodnému, využití. K získání atomové energie potřebujeme jediného prostého mechanismu, abychom totiž mohli řídit chod atomového reaktoru na dálku přes dvou­ metrovou betonovu stěnu, která zadržuje pro člověka nebezpečné Záření. Sám pochod uvolnění této energie je neobyčejně jedno­ duchý. Vezměme za příklad práci uranového reaktoru. Uran po prvé vyrobil francouzský chemik Péligot v roce 1840. A le po celé století se tohoto drahocenného materiálu používalo V Ě D A A T E C H N IK A M L Á D E Ž I

15

MODEL ATOMOVÉ ELEKTRÁRNY 1 —• atomový reaktor, 2 — výměníky tepla, 3 — parní kotel, 4 — hlavni parovod, 5 — čerpadla kondensátoru, 6 — turbo­ generátory, 7 — chladiče, 8 — nádrž ochlazené vody, 9 — transformační stanice, 10 — čerpací stanice, 11 — dílny, 12 — skla­ diště, 1 3 — administračni budova.

SCHEMA URANOVÉ ATOMOVÉ ELEKTRÁRNY

EL ATOMOVÉ E L E K T R Á R N Y — parní kotel) 4 — hlavní parovod, 5 — čerpadla kondensátoru, 6 — turbo)dy> 9 — transformační stanice, 10 — čerpací stanice, 11 — dílny, 12 — skla-

SCHEMA P L Y N O V É TU R B IN Y s atomovým reaktorem místo spalovací komory:

SCHEM A P L Y N O V É T U R B IN Y s atomovým reaktorem místo spalovací komory

SCH ÉM A A T O M OVÉ E L E K T R Á R N Y N A VYSO KÉ N A P Ě T Í pracujíc! v podstatě bes. rotujících součástí. Teprve přebytečné energie elektronůse užije k pohonu turbiny :

Jestliže přepočteme na benzin zásoby uranu a jiných podob­ k výrobě sloučenin, jim iž se barvilo sklo (uranová žluť) a por- ; ných těžkých prvků, schopných vydávat atomovou energii ště­ celán. Dnes nabyl uran nesmírného významu jako jádrové pa­ pením jader, pak dostaneme na zeměkouli vrstvu benzinu vyšší livo. než sto metrů, čili desettisíckrát mocnější než v předchozím pří­ Uranové tyče jsou v reaktoru uloženy v tuhovém obalu v přepadě. Je jasné, že takové Zásoby postačí lidstvu na mnoho tisíci­ dem přesně propočteném poměru. letí. Tuha zpomaluje a zpět do reaktoru odráží proud neutronů Přejdem e-E takto k jádrové energii, která je obsažena toliko uvolňovaných uranem. Neutrony pak štěpí'uranová jádra a mění v těžkém vodíku, přítomném na Zemi, pak rovnocenné množství je v nové látky. Přitom jsou vystřelovány i prudce letící elek­ benzinu bude skoro stejně mocné jako celá zeměkoule. trony, které rovněž zahřívají tyče i tuhu. Teplem, vznikajícím Ještě větší množství energie vsak mů­ v reaktoru, je možno zahřívat vodu a získat páru vysôlgého tlaku. žeme získat, jestliže se. naučíme využít Tato pára postupuje do parních turbin, které pohánějí elektrické obyčejného vodíku a lithia, z nichž lze generátory. Elektrický proud se dodává spotřebitelům. Pára pak spojováním jader vydobýt nesmírné množ­ ohřívá vodu, která se vede do domů a závodů k vytápění. ství energie. Lithia a zejména obyčejného Spotřeba atomového paliva je přitom zcela nepatrná. Výpočty vodíku je na Zemi velm i mnoho. Budou-li ukazují, že k provozu elektrárny o výkonu 100.000 kilowattů,_jež tyto prvky jednou použity k získání ato­ může krýt spotřebu velikého průmyslového města, stačí na čty­ mové energie, vzrostou lidstvu dosažitelné řiadvacet hodin jen asi čtvrt kilogramu uranu. Toto množství^ se zásoby energie ještě tisíckrát. může „transportovat“ v krabičce od cigaret. Elektrárna vytápěná Energie Skryté v jádrech uranu se již uhlím by v téže době spotřebovala celý vlak nejlepšího paliva. v Sovětském svazu používá k mírovým Řízení výkonu je v uranovém reaktoru mnohem jednodušší než úkolům. Několik základních schémat, uka­ při provozu normální tepelné elektrárny. V reaktoru je umístěna zujících možnosti jejího využití, je na naší tyč z kadmia nebo z jiné látky pohlcující neutrony. Zasouváme-li barevné straně. tuto tyč do reaktoru, jeho výkon slábne nebo še zcela zastaví. A le mimo uran je možno použít i energie ukryté v jádrech těž­ Tuto jednoduchou operaci provádí reaktor automaticky. kého vodíku na podkladě využití thermo jádrových reakcí, o nichž Parní turbina, poháněná teplem z reaktoru, je prvním energe­ se zmiňovala zpráva TASSu z 20. srpna roku 1953. tickým zařízením nové éry. Na celé řadě připojených nákrésů Sovětští vědci počítají s tím, že bude možno používat mohutné jsme se pokusili ukázat, jak je ještě možno využít jádrové ener­ síly atomových explosí k rychlé výstavbě hydrotechnických za­ gie. Je všeobecně známo, že j i Amerika použila k tomu, aby řízení, jak už o tom bylo v našem časopise referováno. Bude tak klidné japonské město Hirošimu zničila výbuchem atomové bommožno i vyrovnat řečiště mohutných toků, navršit ohromné pře­ by. Následujícím „skvělým úspěchem" Am eriky ve využití no­ hrady doslova v několika minutách, vyhloubit průplavy, jejichž vého zdroje energie byla katastrofální explose u atolu Bikini, stavba by jinak trvala po celá létá. příčina nesmírného žalu mnoha pokojných lidí. Také v hornictví bude možno této energie využít k odkrytí Sovětský svaz nevyužil nového druhu energie k ničení a smrti, velikých vrstev nadložních hornin, takže nebude třeba pracovat ale k mírovému budování. Je charakteristické, že právě v sovět­ pod zemí v úzkých štolách. Podobným způsobem bude možno v y ­ ské zemi, první na světě, byla uvedena v chod elektrárna pohá­ zdvihnout ohromné množství vody, jejíž energie pak bude slou­ něná energií atomových jader. Za touto první elektrárnou budou žit k pohonu hydroelektráren, jak ukazuje v hrubých rysech při­ v Sovětském svazu následovat další, stále mohutnější a dokona­ pojené schema. lejší. V USA není dosud ještě ani jediné atomové elektrárny, Tam slouží atomová energie, podle vůle monopolistických skupin Mor­ Nová atomová energetika otvírá lidstvu nedohledné perspek­ gana, Rockfellera, Mellona a Juppona, k výrobě zbraní hro­ tivy, Chladné vody, om ývající pobřeží polárních moří, bude mož­ madné zkázy. no ohřát více než Golfský proud. Zm izí tundra, subtropické pod­ O tom, k čemu je zaměřena atomová energie v rukou válečných nebí dosáhne Moskvy a na Kolym ě bude stejné podnebí, jaké má štváčů, svědčí provolání, kterým se obrátila k celému světu ja ­ dnes Francie. ponská Meteorologická společnost. Japonský lid ztratil dvěma Za několik desítiletí budou o pouštích děti číst už jen, v učeb­ výbuchy atomových bomb, svržených na Hirošimu a Nagasaki, nicích. Bude snadné nanést na libovolné území vrstvu úrodné statisíce obětí. Japonští vědci zkoumali následky nového, moc­ půdy a zavlažit ji potřebným množstvím vody. nějšího výbuchu v okruhu atolu Bikini, Prohlašují, že podobný­ Nekonečné lesy tajgy, rozkládající se na nesmírných prosto­ mi barbarskými pokusy Američané nejen ublížili pokojným ry ­ rách, budou obydleny a promění se v přívětivé krajiny. bářům, ale že otravují ovzduší naší planety radioaktivním po­ pelem. Takovéto „pokusy“ jsou hnusnými zločiny proti všemu Nová věda — jádrová chemie — dojde nejširšího rozvití. Pře­ lidstvu, počítaje v to i Američany. měna jádra umožní proměnit jeden prvek v druhý, dusík v kys­ K hlasu Japonska připojuje svůj protest i obyvatelstvo M arlík, rtuť ve zláto. Vznikne nový průmysl, radioaktivní techno­ šállských ostrovů, obrácených nesvědomitými americkými m íli- ; logie kovů, umělých hmot a jiných užitečných látek. taristy v pokusné území, kde se zkouší atomové i vodíkové zbra­ Jádrová fysika nesmírně prospěje lékařství, zemědělství i prů­ ně. Mnozí obyvatelé těchto ostrovů se skutečně stali mrzáky na myslu. cçly život, jiní byli vyhnáni ž rodné země. Nová energetická základna umožní v budoucnosti splnění plánů, Jak je známo, jsou Maršállské ostrovy územím stojícím pod které se dnes zdají fantastickými. Jestliže nyní vyzdvihujeme v ý ­ protektorátem Spojených států. Vyvstala otázka, se kterou se znam naší první atomové elektrárny, co nám přinese další roz­ sami američtí občané obrátili na OSN: „Je úplné zničení celého voj atomové energetiky? ostrova. .. a přeměna rozsáhlého území v neobyvatelnou pustinu činem odpovídající povinnostem ochránce?“ Proroci konce světa v čele s Jeansem hlásali lidstvu „tepelnou smrt“ . Slunce jednou zhasne, všechny prameny energie budou Imperialistickým vyděračům je lhostej­ vyčerpány, život zamrzne v zledovatělém vesmíru a vyhyne i po­ no, co se stane s budoucností lidstva a slední člověk. jeho kulturou. Vykořisťujíce bohatství ze­ mě, přidržují se hesla: „P o nás af přijde Je možno za dnešního stavu vědy mluvit o nekonečném roz­ potopa!“ A le pokrokové síly lidstva, které vo ji lidstva? Na takovou otázku můžeme jasně a tvrdě odpově­ nakonec musí zvítězit, přemýšlejí a starají dět: Ano! Již dnes si dovedeme představit několik cest, jimiž lid­ se o budoucnost tisíců a tisíců pokolení. stvo v -daleké budoucnosti překoná takové nebezpečí. Sledujíce úspěšný začátek atomově ener­ Jistě bude možné pomocí kosmických raket osídlit libovolné getiky, přicházíme k přesvědčení, že uhlí jiné planety. Především se pokusíme navštívit planety naší slu­ a nafta nebudou v nedaleké1 budoucnosti neční soustavy. Dostat se na jiné hvězdné systémy bude vyža­ palivem, ale cennou surovinou chemické­ dovat ještě mnoho času, i když už dnes víme, že to je theoreticky ho průmyslu. Vždyť zbývající zásoby uhlí možné. a nafty mohou dát lidstvu v poměru k jeho Otvírá se nám však ještě jiná cesta ke změně poměrů na naší potřebám v příštím tisíciletí jen poměrně málo energie. Využití Zemi. Jednou bude možno celou naši planetu proměnit v gigan­ jádrové energie nám zachová tyto suroviny, kterých je prozatím tický raketový koráb a uvést ji v pohyb po dráze určené člo­ ještě dostatek, pro výhodnější využití. věkem. Pokusíme se porovnat mezi sebou zásoby staré i nové energie, Autor článku ještě rozvíjí podrobněji plány, jak bude třeba které jsou na naší planetě. A le v jakých jednotkách je budeme umístit atomové nálože pohánějící zeměkouli, a zabývá se mož­ srovnávat? Vyřešíme tuto na první pohled těžkou otázku tak, že nými následky takové cesty. Končí pak slovy: odhadneme zásoby energie jednoduchým přepočtením na množ­ ství benzinu, který by dal týž tepelný výkon. „Od první atomové elektrárny do projektů v kosmickém mě­ řítku je dosud ještě velm i dlouhá cesta. A le pro mohutnost lid­ Známé zásoby uhlí a nafty odpovídají takovému množství ben­ ského rozumu není hranic, není mezí pro rozvoj vědy a mate­ zinu, které by mohlo pokrýt celý povrch zeměkoule do výšky riální kultury, jsou-li zaměřeny na m írový rozkvět lidstva.“ o málo větší než jeden centimetr.

18

V Ě D A A T E C H N IK A M X A D E ŽI

B -

A T E R I E B U B A T E R I E

D

A

O

T

U

O

C

N M

O S T I O V Á

Prof'Î.Vëdu a techniku mládeží“ napsal Ing. Dr. JAN TILLE Pokrokoví vědci, vědomi sd toho, žc v ý ­ sledky vědecké práce mají sloužit k po­ vznesení blahobytu všeho lidu, |snaží se najít způsob, jak přeměnit nukleární energii; která se uvolňuje při rozpadu ra­ dioaktivních prvků, přímo v elektrom o­ torickou sílu. Doposud se podařilo pouze přeměnit v reaktoru atomovou energii v energii te.pelnou. Teplo jsme vyučili k "výrobě pá­ ry, a teprve parní stroj poháněl dynama vyrábějící elektřinu. Vědečtí pracovníci _v oboru atomováenergie'však neustali ve své práci . Před krátkým časem sestrojili atomovou b a t e r i i , kde se molekulární-energie pře­ měňuje . v elektřinu p ř í m o. •: . Tento, nový typ baterie'.má jako aktiv­ ní zdroj uměle , vyrobené stroncium 90. Stroncium 90 fnejhojnější z prvků, které vznikají jako vedlejší produkt štěpením uranu v reaktoru), je Vplmí aktivní ra­ diový zdroj, beta-částic a vyzařuje je po .velmi dlo.uhou dobu. (Jehtj .poloviční, ži­ votnost je^asi 20 let. ) Beta .paprsky : nejsou nic jiného než elektrony s velmi, rychlou pohyblivosti ■ , ■■ Jak ;e vidno ze schematického znázor­ něni (obr. 1) pronikají beta-paprsky, v y ­ cházející z přvku, který radioaktivní zá­ ření vydává, do. jakéhďsi nárazníku v y ­ tvořeného z polovodivého krystalu ger­ mania. Za nárazníkem vftikaji paprsky do transistoru, uvolňují v něm pomalé elektrony. - V baterii se nanese, na. spojovací plá­ tek v tenké vrstvě jedna třísetina cm3 radioaktivního stroncia. Tato stronciová vrstva bombarduje polovodivý krystal germania ;nekolika biliony elektronů za vteřinu. Tím, že rychlé elektrony vnikají do transistoru, uvolňují v něm pomalé elek­ trony. ' ' Dřívější'- řadiošaktjvní generátory zachy­ covaly rychlé elektrony s tím účinkem, že na^ každý bombardovaci elektron při­ šel přibližně jeden , elektron n-ový. V ba­ terii,' o které se zmiňujeme, uvolňuje -kaž^ dý rychlý elektron průměrně 200.000 po­ malých elektronů. T yto uvolněné elek-trt>ny probíhají plátkovým spojem a v y ­ volávají napětí, . Napětí se může použít pro elektrický okruh, kde se vyvolá no-

přetržitý proud ' elektřiny. Tato činnost elektronů v . krystalovém plátku je známá jako elektrono-voltový efekt; je to zjev statické fysiky, Jžíerého až dosud n e­ bylo nikde prakticky využito, Když, se potenciál v síle 0.2. Voltu při­ pojí na oscilační kruh transistoru, dodá nám proud v síie 5 mikroampérů, což jé výkon jedné miíiotiny wattu. A ž dosud nebyla při této přeměně énergie dosaže­ na větší účinnost než.jedno procento — to znamená, že elektrická síla, kte.rou ba­ terie dodává,; je~ jen vjédnou setinou sku*: tečné energie beta-papršků. Největší část energie se ztrácí ve form ě tepla v krysta­ lovém plátku. Dosavadní výsledky • v ý ­ zkumu i-však nasvědčuji, že bude -možqé baterii technicky zdokonalit tak, aby še je jí účinnost .zvýšila na 10%. Ještě vic energie by se získalo, kdyby s e . zvětšilo -až dosud užívané množství 50 miUicurií stronc a 90. anebo kdyby, se umístilo ně­ kolik původních jednotek do jednoho obalu. v..:' Theoreticky by mohla být každá radio- aktivní látka, zdrojem energie, pro atomo­ vou baterii. Stroncium 90 bylo zvoleno proto, že má dlouhou životnost a poměrně velm i malou spotřebu ochranných; opa­ třen i ., Stroncium 90 se v atomovém reaktoru nedá získat v stavu dokonale čistém, po­ něvadž: štěpením vzn iká řada jiných vedlejších produktů. Protože některé z těchto nežádoucích radioaktivních látek vyzařují gama paprsky, je třeba, aby by­ la při laboratorních pokusech provedena patřičná ochranná opatření. Stroncium 90, je -li úplně čisté, vyzařuje pouze beta paprsky a tak pří malé atomové baterii prakticky nevzniká žádné nebezpečí, à ochranných opatření není třeba. Cena stroncia 90 je dosud značně vyso­ ká; počítá se však s tím. že by při výřoibě ve velkém značné klesla. A ž dosud není plně vyřešena otázka účinku záření beta paprsků na krysta­ lový nlátek. Je totiž známo, že krystalová struktura mnohých prvků se během do­ by portí$u je vlivem'bombářdujících etekr^ tronů. Konají se proto pokusy, aby úči­ nek tohoto působení byl o’ tolik snížen, že bv ho bylo možné prakticky zanedbat. Atomová baterie, tak jak byla sestroje­ na, má velmi malé rozměry (obr. 2). Je poměrně levná á počítá se s tím, že j e j í působnost potrvá ; 20 let.; Bude jí ovšem možno použit jen při aparaturách vyba­ vených ionovou sběrnou. S atomovou ba­ terií- se počítá hlavně tam. kde budou hrát značnou úlohu iejí velmi malé rozmě^y, t. j> v zcela malých' přenosných radiopři? jimnříeh. kapesních svítilničkách, apa­ rátech: pro nedoslýchavé zkrátka všu­ de tam, kde jsou malé rozměry nezbyt­ ností a kde se při tom vyžaduje zaručená _a dlouhotrvající působnost. Při vzniku atomové baterie je zajímavé připemenout si, že je tomu teprve 120 let, co Faraday po prvé vyrobil poměrně vel­ mi prostým f způsobem elektrický proud tím. že otáčel měděnou desku mezi. dvěí ma magnetickými póly. Faraday nemohl tehdv vědět, jakou budoucnost má jeho vynález. Pohleďme však. jak se dnes v ý uživá ohromných: sil. elektrické energie způsobena, který je ve své podstatě to­ tožný s Faradayovým objevem! Není dů­ vodu ŠDochybovat o tom. ž e :vývoj atomo­ vé baterie se bude ubírat-stejnou-cestou. Dnešní tvar* a úprava átomOvé. baterie' nejsou jiz dílem 'náhody: Vědečtí pracovňici, kteří se zabývali sfud'om tn»'-'*- >->rohlému, zkoumali různá řešení. j:cH^ v ý ­ sledkem je dnešftí tvar baterie. Tak na

příklad při jednom z prvých pokusů by-j lo použito silně dimensované vzducho-: prázdné roury, do které byl vložen malý dílec radioaktivní hmoty. V znikly zde ve-j liké" síiy — ale velmi málo elektrického proudu. Během dalších prací bylo použi-s to elektrického proudu tak, aby vzducho-j prázdna nebylo zapotřebí. Šlo zde o kon-j densátor. jehož jediná armatura byla po-a kryta látkou vyzařující beta paprsky,: kdežto druhá převzala úlohu sběrny. Zde W , vznjkaja použitelná elektrická napětí* avšak každý bombardující elektron vy-s dával potíže jeden použivatelný elektroiï další. Dnešní tvar atomové baterie, k ně-j muž se došlo, umožňuje podstatné zvýše-s ní účinnosti. I Kdyby se podařilo přeměnit atomovou energii přímo na energii elektrickou ve větším měřítku než tomu je U atomové baterie, znamenalo by to, že by palivo i vodní síla byly nahrazeny nukleární ener-í

Na dne válečku -je nanesena tenká vrstva z 1/300 cms stroncia 90. Nárazník z krysta­ lu germania tvoří transistor. gií a používání parních kotlů, t urbin a případně i jin ých strojů by se stálo zby­ tečným. Tím by podstatně stoupla život-! ní úroveň celého lidstva. Výsledky vědec­ kých prací v tomto oboru jsou jedno*, značně zaměřeny k využiti v mírové v ý f robě a budování,.« a rozdíl od amerických plánů na ovládnutí světa pomocí atomo­ vé pumy. Proto sledují všichni přísluš­ níci tábora míru s oprávněným zájmem další postup výzkumných prací a bádání na přím á. přeměně atomové energie X použitelnou elektřinu.

O m louvám e se čtenářů m. Sé tech n ickým neůopatrřeiiim nebyla v čistě 26 oti&tëna íé— amida 7c zadní b a rev n é . straně. U v e ře jň u j»m e j i tedy v tom to čisle.

LEG EN pA K ZADNÍ STRAN Ě č. 36 ' Typy proměnných zákrytových hvězd (1 a 2); 1. P ro m ě n n á h vězd a ty p u A lgola. O bráželi u k a­ z u je j e j í elip tic k o u d ráh u a zárov eň b o d ,, k d y se obě tě le s a n a v z á je m p řib liž u jí. 2. P ro m ěn n á h v ězd a ste jn é h o . u k a z u je e fe k t odrazu.

ty p u .

O brázek

3. Diagram» zachycující na Vertikální a hori­ zontální stupnici teplotu a svítivost hvězdy. Podle tohoto diagramu pak astronomové ur­ čují spektrální typ hvězdy. 4i K u lová hyězdpkupa M 10 v souhvězdí Oph i ti­ c h a . S n ím ek je exp on o v án 86 m in . Z eJssovým 60 cm. re fle k to re m . 5 ; Sch em a /;polj>hv slu n c e v M léčn é dráze^au n ej-' *' b liž ších hvézd . Z e sn ím k u j e patrno/, že .neíb ližší hvězd ou je € en tau rin k t e r á j e vzd álena ási 4 a pul sv ěteln ých rokilf od S*»mcé Svěř t e ln ý ro k j e vzd álen ost, k te ro u u běh n e sv ě­ te ln ý p ap rsek , l e t íc í ry c h lo s tí 300.000 km /sec* za je d e n ro k . (V ĚD A

A

T E C H N IK A

M LADEZl

19

Řídí ALEXANDER JANDERA Konsultoval: Univ. prof, Dr Bedřich Bouček

1. KDY A JAK VZNIKLA ZEMĚKOULE Vážení a mílí přatdě, ■ 'touto lekcí zahajujeme druhý ročník Lido~vé university Vědy a techniky miúdeže. Jisté tet*: zvědavi, jakým námětům |swe věnovtm leíožra dva kursy LU, nefeoï už víte, že i v tomto ročníku budeme opět s tří­ davě uveřejňovat dva kursy š různými ťhematy. Jeden, který bude vždy v lichém, čísle našeho časopisu bude v ě n o v á n n a š í r o d n é p l a n e t ě — Z e mi . pruhy, uve­ řejňovaný v každém sudém čísle, vás se­ známí s t a j e m s t v í m , h m o t y , s n u ­ k l e á r n í f y s i k o u . Domníváme se, že' jsme správně volili uvedená themata a že naši čtenáři, dosavadní, i noví, budou s obětria kursy spokojeni. Ještě vám prozradíme, že druhý kurs bude řídit ing. Jiří Čeleda, předseda krajské sekce Společnosti pro Si­ ření politických a vědeckých znalosti , , .lak bude letošní Lidová universita uspo­ řádána? Jako v minulých kursech budeme dávat po každé lekej, kontrolní otázku. Vaším úkolem bude na Mázku- správně -odpovědět, Vžd
táme -takové dopisy, protože jddkazují mačncm znalost čtenářů a odpovědni zprmovůní éané lekce. To však nikterak m zm m em , Se dobrá odpověď nemAže být vypvacová­ nu jenom z .otištěné itěkee.

Všem sptáupmcovníkům, kteří poäxm. afespoň pBéovmu odpovědí na kontrolní otázky, vystavíme po ttfew*éem Vidové university „Osvědčení o spolupráci.“ Těm, kteří odpo­ vídali p&néd správně dáme- „výbornou" Vě­ říme, Se takových bude větíina. Své vdp&vědi adresujte na .redakci časopisu Věda a ttedhnika m&úěeži, Krakovská 22, Praha 2 n na obálku či korespondenční. lístek připište

se hlavně a převážně zabývá studiem zem­ ského povrchu, p e v n é k ů r y /t* m s k <> čili Bthosféry. Jiných zemských obalů, na přiklad atmosféry nebo hydrosféry si geo­ logie všímá jenom potud, pokud souvisí s vývojem mnskéhó povrchu, pokwď na «ěho jiřimo působí. ■ Přesto však $e budeme v našich lekcích snažit, abychom. postihli všé, co je^ třeba k pochopení úkazu, které se odehrávají na naší planete. SESTRY A B R ATftl ZEMĚ Proto hned v- úvodu naší první lekce musíme se trochu zabývat k o s m o g o n i í éiii naukou o vzniku nebeských těles. To proto, že naše Země, jako* i všechna ostatní tětesa Vě vesmíru, nebyla tu odjakživa, nýhrl vznikla v procesu vývoje hmoty, která sama nemá počátku ani konce, neboť je nezniči­ telná. ■> ’ p Naše Země není jediná, která krouží kolem ůstředn-iho tělesa celé planetární soustavy — Slunce Slunce je obrovská, žhavá přyMová koule, jejíž stáří odhadujeme na 19 miliard roků a domníváme se (podle posled­ ních výpočtů), že bude-zářit ještě dalšfch 15 miliard roků.. Tato koule je liokráť véíší než-Země a hmotou převyšuje Zemi 3'32.tX)0 krát. 'řolikrát by se tedy hmota naší •Země vešla i do ; slunečního kotouče. Mohutnost Slunce :pochopíme tepe, když si uvědornřme, že hmota v š e c h planet, které kolem něho obíhají, by se v Slunci skryla jako makové zrnko v naší dlani. Uveďme jiný příklad, který nám ukááe velikost Slunce. Kdybý*.

Jeléň z prvních ůeutečně zdařilých snímků měsíčníhp Úplňku (14. květen, rok lSTD). tiskacími:, písm&ny LU — geologie, nebo LU — fysika. Zvláště upozorňujeme naše čtenáře se Sk/veňsku, aby posílali-0>é odpo­ vědi j e n o m rm tuto ůdrešul Přejeme všem naším spolupracovníkům koá»r .TVrm^pft fíztoril kursů Lidové university. -• • ■ GÉ = ZEMĚ, .LOGOS *

NAUKA

1-, Jedna .z planěk které obíhají, ■kotem naše­

ho -Slunce,^stala.Se kolébkçu a; dom ovin lid-' s tv a íje to -Zemé, Pochopit, je.ii- minulost,' p ří­ tomnost i budo^nost .zîfâÎMenà ,«èîi^se .a po­ znávat všechno, co. se n^Zeftii, V j^jím okolí a -daleko; ve.yésíniru dělo a děje., Ä jelikož všech»©. m světé fé v pohybu, musíme také tak studovat xpjíny. Zem ě.a z nloh, potom předvídat je jí blízkou a- vzdilefiějM budouc-

Temňs <priBvm) Mléčné dráhy r& ^ u h tS ž d í Taurus. (î?oîc J.907, ,9. led)ia.) 29

VEDA A

TE C H N IK A

M LADKZí

■ŠOSt. , - , 3 ■■■" 8 3 V | | , ‘i _._ ;? .- • . Vědki která se'^abyvá, studiem žeměkoule,' >je .gesácigie.- ío^p ;siovo je přegato -z řečtiny a jak ^ž : z -titulku jadinje.," žíia«iěná•doslova naukus?; vidu z& Z£mk.Říkala :j*ezeměvěda, ale., to. ne,ní ;T2ctíá. piosné,. protože ' pod tánío. pojmem yiíbec všedyiy '.probíéinv, které se Země., jako kosmického ‘f ^ í á ! fýkájíl.V«'skutéSáo^ je.igeatogié jako samostatný vědní obor poněkud užší, neboť

Komsta III Holmes jizvě oa mmovmy v Andromedě £21* listopadu 1S92).

ná teplota jeho povrchu je už značně pod • uu.ou a .činí asi minus 30. stupňů Ce sia. ... Všechny tyto piaoety jsou s, iiíi,íc,.,,';í: dosti podobné a proto ) m .říkáme z 0 ;u s k e p l a n e t y. Jejich prum: i ná hustota ye asi pětinásobkem hustoty vody. Marsem' vsak končí série zemských planet.: Mezi Mai sem ř a náb!'edir|icim cíUp terein obíhají ma e •$>&nctky, t..zv. asteroidy. Podle domněnek astro­ nomii jsou tyto úlomky zbytky někdejší . piaiwt.v. ..která. se - roztrhla a zanecha’a po . sobě zbytky svého „těla" Počet těchto úlom­ ků odhadujeme na 44.000 kusů Největší ' /. 'meh je planetka /vana ' Ct>res, je jíž. průměr je TT0 km. ' ■ Ža inimi .krouží J u p i t er, .pravý, to obr v rodině planet. Do Jupitera by se naše ' Země veš.ia jedenáctkrát. Jeho hustota je však značně nižší než hustota Země a dosa­ huje zhruba hustoty'vody. Z toho můžeme Dm historické snímky Měsíce. První je z února 1858, drahý ze srpna 1859,Oba pospolu usoudit, že na Jupiteru převládají lehčí dávají vlivem librace stereoskopický efekt. prvky. Tuto domněnku nedávno potvrdil sovětský astronom Fesenkov, který zjistil, že kový žár by byl pro živou hmotu těžko .sne- - povrch Jupitera je zahalen hustými mraky ehom si pořídili model Slunce o velikosti '.plynného methanu a zmrzlého čpavku. Tyto’ dvou metrů v průměru, potom by Země . siteiný. mraky plují ve vodíku a společně s ním vypředstavovala kuličku, jejíž průměr by byl Za Merkurem, směrem od Slunce, krouží tvářejí, silný ledový příkrov, který obepíná asi 1,5 cm. A aby náš model odpovídal sku­ V e n u š í ; kterou vidíme na nebi za sou­ tečné vzdálenosti Země od Slunce která je mraku iako Večernici a za-Svítání jako 'kovové jádro planety. Jupiter má o mnoho' delší dráhu kolem Slunce než země. Otočí se 149,500:(J00 km, musili bychom kuličku zná­ Jitřenku. Jé tak podobná .ZeraÇ'.že'Ji pova­ kolem Slunce jednou za 12 roků. Vzdálenost zorňující Zemi položit ve vzdáleností 215 žujeme zá její. sestru. Je o riěco menší cd Slunce má také vliv na jeho průměrnou. než Zèmè a kolem Slunce oběhne za necelých met;řů od modelu Slunce. Slunce je tedy oním ústředním tělesem osm měsíců. I teplota je už přijaté!gejši, _teplo.tu. která , je asi 150 stupňů pod nulou. systému, kterému říkáme sluneční či průměr činí 55 stupňů Celsia nad nulou. ' To už jc- mráz pro člověka a vyšší živočichy «■«la nepřijatelný a ani primitivní živé or­ planetární - soustava. ’Už byk> řečeno, Zdá se, že na Venuši jsou dosti příznivé pod­ ganismy by jej nesnesly. Proto jsme pře-* že Země ’ neni jediným tělesem, které mínky k rozvoji života, i když jsme dosud ivedceni, že na Jupiteru není život. Zvlášt­ do tohoto systému patří. Země je sou­ nezjistili přítomnost vodních par, tedy vody, ností Jupitera je. že kolem něho krouží dvačástí veliké rodiny planet, má tedy bez níž si neumíme život na -Zemi předsta­ ňáci mesic-ů. zatím co kolem Země iedeň. , své s bratry a sestry” . Mluvíme stále o, pla­ vit. Ovšem Venuše je neustále .obalena hus­ Některé z nich (Io, Europa, Ganymedé, netách a ještě jsme si nevysvětlili, co vlast­ tými bblakýkýsličniku. uhličitého, takže jsme ně, jsou. Slovo planety je řeckého původu a její povrch'dosud ani nespatřili. Není vy ­ ' Kallisto): můžeme , Spaťýit pouhým kukát­ kem. v překladu- znamená b l o u d í ci. Tento ná­ loučeno, »že pod tímto mračným jjpláštěm:; je Následuje S a t u r ň, známý svým čarov­ zev dostala tato nebeská tělesa proto, .' že dostatek vodních pař i kyslíku ným prstencem, který obepíná celou plane­ i prostým okem můžeme pozorovat jejich 7.a Venuší krouží kolem Slunce naše tu, Jde pravděpodobně o souvislý pás drob< ; pohyb na nebeské báni.. Naproti tomuhvězných úlomků, které jsou pozůstatky býva­ j,dy označujeme jinak .s t á 1i c e m i, protože ' rodná planeta : jgSž* e m j i Její průměr je zhruba 12.750 km a můžemě říci. že vypadá lého Saturnova měsíce, jež se příliš přiblí­ jéjteíi pohyb je., lidskému oku; skryt a může­ jako veliká koule, i když (jak poznáme žil k svému mateřskému tělesu a roztrhl se me jej rozpoznat pouze citlivými měřicími z další lekce): to . neodpovídá zcela skutečnaj malé kousky. • Tv pák, přidržovány při­ přístroji. Toto však není jediný rozdíl mezi tažlivou silou Saturna, vytvořily známý planetami p hvězdami, ba dokonce ani riej- j nosti. Průměrná teplota Zi.-mč je 15 stupňů Celsia nad nulou. Země se řítí prostorem prstenec. Saturn a s ním i jeho 10 měsíců, podstatnčjší. Nejdůležitějším rozdílem je ‘ rychlostí 30 km za vteřinu a tato rychlost oběhne kolem Slunce jednou za 30 roků. , skutečnost, že planety nezáří s v ý m v l a s t Za ; Saturnem krouží: U ran, který byl tt i m s v ě t Je m a kdyby nebyly osvětleny ' ji umožňuje oběhnout Slunce za 365 dní. Současně se otočí za 23 hodiny a 56 vteřin objeven až v róce-1781 známým badatelem Sluncem, splývaly by v meziplaiíetárním kolem švé osy. Naše planeta je obalena moc­ Hei-scholem. Kolem Slunçè oběhne za 84 prostoru s tmavým pozadím, které vid'me na nou vrstvou atmosféry, která podle posled­ ‘ roky. Na jeho povrchu panuje krutý mráz, příklad v noci na obloze. Nejsou to tedy ních údajů dosahuje výšky až 1000 km. jfl I jenž v průměru činí minus 210 Stupňů Cel­ žhavé koule, nýbrž studená, temná tělesa, sia. r -.";i : \ ; v .’ ' ' | další planetou je Ma j s, pojmenovaný po jejichž světlo je použe o d r a ž e, n ý m svět­ Předposlední dosud známou planetou je staronmsk-vm bohu války pro.-svoje nácferlem slunečním. Otáčejí se v Určitých čásbN e p t u n , jehož objev byl dlouho považo­ venalé, krvavé zabarvení. Je způsobováno yých - periodách kolem Slunce a společné ván téměř za zázrak lidského genia. Neptun pravděpodobně existenci rozsáhlých píseč­ 5 ním letí mezihvězdným prostorem kolem totiž, dříve než byl objeven, tedy spatřen, ných poušti, které jsou přerušovány ostrovy středu Mléčné dráhy. Kiomě tphoto pohybu, lidským okem, byl ..vypočítán'“. Slavní bvěztemnější namodralé až zelenavé barvy, jimž .t. j. kolem" Slunce a s ním okolo' Mléčné drádaří, I,eyerř'i£r. a Adams, .si povšimli,. „že dali I astronomové pojmenování „moře“, Ve hv konají planety ;ieštř syrůj vlastni pohybdráha tlrana je ovlivňována nějakou masou, skutečnosti tato moře nikdy nebyla naplně­ ■,0‘áčíí.ií se.ještě okolo své vlastní osy, která která se musila nacházet za ním. Na papíře na vodou. Mars je menší než Země á měří prochází přibUžne středem planety. vypočítali velikost této masy a místo, kde se asi polovinu zemského průměru. Oběhne Ždá se tedy,” že všechny planety jsou si nalézá. Zjistili, :že tato neznámá hmota je ve kolem Slunce za 1- rok a 11 měsíců. Průměr­ podobny jako vejce vejci. Znamenalo by to, 6 na všech jsou stejné podmínky k vývoji ' ■|;äko; na Zemi, že 'i živá hmota, má takové ’ prostředí*k svému vývoji jako -n nás. Tak tomu však není. Společné, je,' že žádná z pla­ net nepáří vlastním světlem...že", se .otáčejí k')Vm Slynce a okolo své osy. Avšak i mezi "p!atiotami jšojú;:podstatné rozdíly. Je to na p?'k!ad tíizn//t rychlost otáčení. kolem Sjuňce i kolem vlastní osý. rózličpá .vzdálenost od ■SMiiCe, velikost, přítomnost afmňsféry. vpdy, různá teplota atd. ; \ i I; r ? Pndréejtne ,sp( na tyto rozdíly podrobněji. <\'>kem známe dnes. devět planet. Nejblíže S!imcí: krouží má'á. »la'neta.. pojmenovaná po rmskem. bohu obchodu, iyi q rk u r. Veli- kosi: si? rovná asi čtyřem. desetinám ..zphiské1:0 průměni. Je ..-to velmi rychlá ; pi.àn'eta, neBof oběhoo SJu.hcé .za čtyrtljiu pozemské- '»o tutéž dobu ■ «■. otočí, i ko'ëiti své osý, takže jedna Jeji druhá má věčňou tmu. Tato skutečnost zp.ů: 'sobujp, že na slutíeční straně Merkurů, je .tie-1 i 'istálý žár. který v porovnání s průměrnou Planeta Saturn fotografovaná JS3 im reflektorem hvězdárny na ß ou n t Wüsönu v Kalifornii, teplotou Země činí 472 stupňů nad nulou. Ta­ VÉD A

A TECHNIKA

M LA D E Zl

21

vzdálenosti 4 miliardy 496 milionů km od Smnur Když Sytf propočty ’ oznámili v,*íieokemu I m ß i »ecíittí jim nikdo věřit. A lak teprve v roce 1846 objevil hvězdář Gálle pla­ netu. která se naiezaia přesně fia tona miste," které už před nim vypOČitalí JměáOv.ani t>adate e^pokonce i velikost souhlasila.' Planeta desta#název 'Neptun: Je ttyř&řát větsř než Zemí a její průměrnáteplota ukazuje w n ffi 222 stupňů. Celsia. Oběhne Slunce jednou"*»' 165 roků, "Poslední planetou, která byla objevena teprve v roce 1930, je P l u t o . Od Slunce je vzdálena 5 miliard «9.9 ' milionů' km a oběhne je z a '210 roků. Touto poslední pla­ netou zatím konci naše planetární soustava, i když nemůžeme ještě dnes s Určitosti řici, nenířli za Plutonem ještě'nějaká další pla­ neta. DALŠÍ „PftíB U Z N l“ N A Š I ZEMĚ 1 Planety jsou tedy nejdůležitějSmi, 'těle­ sy slunečního systému. Kromě planet pohy-' bují se v sluneční soustavě další tělesa, větSí 1 malá, až po nepatrně částiíé 'hmoty, které nemůžeme vidět ani silnými -dalekohledy. Pouze pomocí fysikálnuh zákonů určujeme jejich přítomnost v- meziplanetárním prosto­ ru. z- vétšiťh jsou to především měsíce,, tě­ lesa, která obíhají kolem planet. Jinými ßtesy jsou komety a meteory. Komety .jsou shluky malých částic hm&ty, které. obmají pa nej různějších, často zngčně eliptlcký:di drahách kolem Slunce. Vlivem slunečního zářen! se částice proměňují y plyny, které jsou slunečními paprsky tlačeny daleko za jádro komety. Vzniká překrásný chvost, kte­ rý se táhne ve vesmíru až do vzdálenosti ně­ kolika milionů kilometrů, Zvjáltaí místo-zaujímají v planetárním prostoru meteory. To proto, še jsou jedinými «metnými; částicemi vesmírného prostoru, ktere se občas dostanou až na povrch naší. Země. Meteorů, viditelných prostým okem, potká naše planeta asi 1Ö0 miliónů denně. S menšími meteory, které lidským okem ne­ můžeme spatřit, setká se Ze&ě až Mfcmkrát zazděn. Meteory většinou proletí toten Ze­ mě anebo vlétnou do její atmosféry, ohřejí se a vypaří, aniž dopadnou na zemský po­ vrch. Jenom nepatrná část se dostanedo bez­ prostřední blízkosti zemského povrchu, a " i těch zase pouze několik dopadne přímo na zemi. í Nedávno jsme znovu hiěíi příležitost vidět hořící meteor, který, míjel «aši Zemi ve výšce asi 50 kilometrů v prostoru nad Maďarskem). Pro' svoji záři dostaly meteory pojmenovaní .padající hvězdy” . Ve;:skutec-

Fot-oîfmfte 'cisfi f&zi plmetÿ Venuše. Swímky byly pořízen# objektivem o průměru $2 cm z Emoelovy? hvesánmy v Arizemêr _

22 VEDA A

T E C H N IK A

m la d e s é

nbsti nejde vůbec o hvězdy, nýbrž 0 nepa­ trné' kousky hmoty, které vletěly do zem­ ského ovzduší. Zde narazily na molekuly vzduchu. Jelikož lychlost těchto tělísek .je obrovská a dosahuje až 7Û km za vteřinu* nastane prudké třm i o molekuly vzduchů. Meteor se; zahřeje a počne pronikavě svítit« Světélkuje také okolní vzduch a nám so zdá, jako by někdo načrtl na nebi světelnou čá- • tu. Záhy však světlo zhasne, neboť, pada-. jící tělisko se vlastním teplem proměn i v plyn, vypaří se a mnohdy ani. nedopadne na zemský povrch. Všechna tato tělesa tvoři tedy planetární soustavu našeho Slunce. Dnes víme, že celá tato veliká soustava je. spjata zcela určitý­ mi přírodními zákony a nikoli nadpřirozenou mocí. Zákon,'gravitace, jehož objevitelem byl geniální myslitel Isaac Newton, zcela postačuje vysvětlit zákonitý pohyb yšech těchto èêl.es* Vždyť i v hašičh pozemských • laboratořích, jež jisté nesnesou co do veli­ kosti srovnání i nebeskými iaboràtofeasi, vědci prokázali, že každé těleso je nadáno přitažlivou siou, kterou si přitahuje tóteso, které je v jeho blízkosti, .
Befůrrrmee dnnečního fcetouěe při západu. Snímek se současnou proexposicí krajiny Ťnt/l umožněn červenán barvou Slunce, k te rá jeho aktiritH ztlumila. Fotografováno z U ckové hvězdárny na Petříně.

ný „doutník" kolem Slunce, jak . předpo­ kládal Jeans. Hmota vytížena ze Slunce by Jak vznikla tato planetární soustava, kte­ se musila po takovém katastrofickém setkáni rou jsme 1si’,nyní popsali? MnohO učenců se 3 mimoíetící hvězdou buď vrátit zpět do snafflo odpovědět na- tuto Otázku. Jedna slunečního lůna anebo odletět za prolétnuvší Z ,nejstaršíái kosniogon ických hvpothes je hvěadou do vesmírného prostoru. domněnka německého filosofa Imanuela Další, a můžeme říci, že první u c e 1e* K a n t á. Byla to prynï hypothesa.. která se n o u kostnogonickou hypothesu o vzniku obešla bez zásahu nadpřirozené bytosti a v y ­ sluneční soustavy podal sovětský vědec aka­ světlovala vznik nebeských täes jako záko­ demik F e s e n k o v . Jak vysvětloval Fesennitý vývoj hmoty,, která se za určitým lysíkov sluneční soustavy? Usuzoval, že hmota, kalně chemických podmínek shlukuje do. z níž se utvořily planety, je skutečně ;slupevných , těles. Podobnou . myšlenku, měl aečnilio původu. V době, kdy.. Slunce bylo i francouxký badatel Laplace a proto se ně­ ještě mladou protohvězdou, udály se na něm kdy uvádí, i •když v podstatě nesprávně, spo­ velké změny, které měly vliv na Jeho falečně s Kantem. ' . tační pohyb. Fesenkov vypočítal, ze každá Obě tyto hypothesy později zapadly á byly hvězda slunce ztrácí v průběhu mnoha na dlouhou obu nahrazeny theorii anglické­ miliard roků část hmoty, Což způsobuje ho astronoma Jamrse Jcanse, Jeans tvrdil, ■'.menšování rozměrů hvězdy. To má zase žé ^uňečni,'soustava, a fíiň i naše Země, -přímý vliv n a :zrychlováni jejího rotačního vznikla náhodným, katastroÍitScýra setkfin&n pohybu. S áim potom roste odstředivé, odnašeho Slunce ^ 'nějakou náhodnou mimo pudivá sila. a to vede k porušení mechanické letící hvězdou. Přiblížení těchto dvou hvězd rovnováhy hvězdy. Ta se potom vyrovnává . způsbbilb obrovský výron sluneční : tónerty tim, že z. hvězdy se začne vydouvat část srrižrem - k' .fcvfed&vieteřžt. proletěla kolem hmoty, která, už neni tak poutka .přitažHSlunce. Tato. ještě- žhavá plynná ;hmoto výyostí mateřského tělesa. V určitém okamži­ tržená ze Slunce počala" pototn bbihat Ve ku, kdy odpudivá sílá na pbvrehu hvězdy je tvaru protáhlého doutníku kolem svého ma­ větší .než. ala přitažlivá, můžé-se tato v y ­ teřského těleku Postupné chladla a rozpa­ dutá cáit hvězdné hmoty odtrhnout a odledala se. Tak prý podlé Jeaiïèe vznikly: vše- ’ tet do průSitoru. Jelikož však jde o nepatr­ ehny plan t , " ' -' ' Z nou část vyvržené hmoty, která se nemůže „ Jeansova hypothesa je nejslabší v tom. že .zcela ' vymanit z okruhu přitažlivé- síly mať předpokládá ke vzniku planet nějaké vnější tefskěho tělesa, počne toto nové těleso krou­ síly, v jeho případě mimoletíci hvězdv. .TO žit v určité vzdálenosti kolem protohvězdy, jinými slovy potvrasvalo biblickou báj, že v našem případě Slunce. Postůjme pak v Zemê^ vzniíďa nadpřirozeným zásahem ne­ mezihvězdném prostoru chladne a vytvoří se známých vnějších s il Další slabinou jé, že z něhd po miliardy roků trvajícím vývoji k náhodnému katastrofickému setkání dvou chladná planeta. Planeta chladne od povrchu hyěssd nemůže ve vesmíru prakticky dojit. a proto si uchovává ve. svém nitru původní Astronomově dosud podobný úkaz ještě ni­ sluneční hmotu, která je; v podobném stavu, kdy nejKJZorovali. Jeansova theorie tedy po­ jako je hmota na Slunci i dnes. tvrzovala, le k jakékoliv proměně hmaty ve Tak podle Fesenkova vznikla celá naše vesmíru můfe dojít jenom po obrová^ě ka­ sluneční soustava. Nedostatkem této domněn­ tastrofě, jinak je vesmír neměnný. ky je skutečnost, že ke zniku planet dochá­ zelo. postupné tolikrát, kolikrát Slunce vy­ Jeansova theorie svedla vědftčki bádání na' vrhlo část své hmoty. To by znamenalo, že cestu mystiky a protlvčdeckveh závěrů. Dr­ rozdíly ve stáři planet. by byly až několik tivou r&iu zasadil .Jearrsově domněnce sovět­ desítek miliard roků, neboř k takovým zá­ ský astronom Pariskij, který v .roce 1836 matematïckv dokázal nemožnost podobného sadním změnám na hvězdě nemůže pocíronUelně docházet přílii často a příliš úkazu ve vtsRÉv. Kdyby i nateýsně někdý doS.o k setkání dvou hvězd y nekonečném rychle. Avšak^ průzkum planet zatím uká^al, že jsou přibližně stejného stáří. Rovněž vesHiira, nwnphl by se vytvořit žádný htnot-

rozdíl ve velikosti planet nemohla Fesenkova lheorie dobře zdůvodnit. g ... 4 ,., íji • Pesenkovova hypothesa však çnôla veliký Význam pro rozvoj astronomie. Proces vzni­ ku sluneční soustavy vysvětlovala zákonitostí vývoje : hmoty samé, vycházela .ze správné poučky, že hmota a; pohyb jšQii-yjeod<Íélitel-i nou součásti. Bylá to theorie důsledně ma-terialistická. která' nepotřebovala k vysvět-' lení přírodních |úkazů žádných nadpřirozei ných . 'Sii-ani'■nevysvětlitelných katastrofic­ kých jevů. Rovněž připouštěla možnost po­ dobných procesů ú všech hvězd ve vesmíru.; : Pesenkovovou hypoihesou však bádání so-: větských vědců o původu planet neskončilo.; OBJEVUJE SE M ETEO ŘITIC K Á DOM NĚNKA . Diuhým významným badatelem. .který vy* stoupil r novou liypothesou o vzniku slu­ neční soustpvy, byl známý sovětský polární cestovatel akademik Oto Jurjevič Šmidt.. .

kamenem pro zrocL planet, může se obecně utvářet kolem každé hvězdy: Pomocí perio­ dických fotografických záběrů bylo zjištěno, že se kolem hvězdy vytváří jemný obláček silně rozptýlené mlhoviny. Obláček se po­ stupně vzdaloval od svého, .mateřského těle­ sa. Zvláště.-to bylö patrné při výbuchu t. zv. nových hvězd. Srovnávací methodou a s přispěním jiných sovětských badatelů, bylo - dokázáno, že si hvězda, vytváří sama v průběhu svého dlou­ hého vývoje .zásoby diíusní hmoty. Je to hmota, kterou hvězda ztrácí během, svého života v podobě různých druhů. zářění, jež vysílá dó mezihvězdného prostoru. Kolem hvězdy se postupně vytváří mračno drobí ných částic, které še shlukují , v difusní mlhoviny. Ty se potom stávají materiálem pro vznik, .planet a vlech těles planetární soustavy.

Z těchto propočtů vyplývá, že vznik pla­ netárních soustav kolem* hvězd je věcí ve . vesmíru obecnou. Jak dochází v dalším vý->. voji ke vzniku planet z tohoto difusního Jeho domněnka se rozcházela s Fesenkó-mračna? Akademik Šmidt na to odpovídá vem v tom. že Šmidt popřel''možnost vzniku takto: V mračnu, které má tvar /protáhlého planet z vytížené sluneční hmoty. Šmidt roje, nejsou všechny částice stejně veliké. navázal na objev ruského astronoma StruveJelikož 'každé těleso je nadáno přitažlivou lio, který tento vědec učinil v roce 1847. sílou, působí částice vzájemně na sebe. Ne-Struve dokázal, že: v naší galaxii -čili Mléčné dráze existují kromě hvpzd-sluncí a temných : jsou-li však stejně veliké, lépe řečeno stejně hmotné, přitahují větší částice menší.’ Tíin planet ještě obrovské shluky nějakých ne­ dochází Si; jákémusí, „nalepování" částic, k je-; patrných částic. Tyto částice tvořily v me­ jich zvětšování. Tento proces pokračuje tak zihvězdném prostoru obrovská mračna.' Jsou dlouho, dokud, je' dostatek stavebního mate­ ve «načne ^zředěném, t. zv. diíusňím štávťi. riálu. Skutečněji dnes, pozorujeme^ ze na naší Pozorováni bezpečně potvrdila existenci této planetu dopadají neustále drobné částice meprašné mezihvězdné hmoty. teoritické hmoty, a' přírůstek není; ’nijak V takovém mračnu difusní hmoty viděl malý. Za-.rök činí tisíce tun. Pochopitelně, že akademik Šmidt "zdroj materie , pro zrod no­ v minulosti, kdy bylo materiálu více, proces vých planet. Pečlivě zkoumal dráhu našeho utváření planet pokračovat’-rychleji. Slunce, ..jež letí vesmírným prostorem kolem Tak tedy sovětská věda vytvořila 'vědecky ■ středu Mléčné dráhy.' Dospěl- k. závěru, že zdůvodnitelnou hypothesu o vzniku naší Slunce se na své cestě Mléčnou drahou do­ Země a všech planet sluneční soustavy. Uká-stalo do takového shluku difusní ■hmoty. zalá, že podobných planetárních systémů Svou velkou přitažlivou silou strhlo, část může být ve: vesmíru nekonečné množství, mračna s sebou. Vytvořil se tak protáhlý a j tím potvrdila dávné geůiální myšlenky roj. rozptýlené prachové hmoty, Ta se stala V podle Šmidtovy domněnky záklátlním sta- - hrdinů vědy, že ani život nemusí být yázan jenom-na naši. planetu,: že může byt všude í.vefetiím' materiálem pro budoucí planety. tam, kde jsou příznivé podmínky pro vznik Sni nit matematicky propočítal, žo taková možnost skutečně existuje. Velkou nevýhoa rozvoj- živé hmoty.

Halleyova kometa fotografovaná z 'ostrova Honolulu 12. května 1910._ dou této hypothesy bylo, že uchvácení částic Sluncem bylo možné v přítomnosti třetího . velkého tělesa. To by zanášelo do Šmidtovy hypothesy nový neznámý prvek a tím by ?načně omezila možnost vzniku planet ii většiny hvězd.. A JE TO PŘECE SLUNEČNÍ H M O TA í V zápětí .přišel Smidtově domněnce na pomoc nový objev. Akademik Fesenkov uká’/.al, že matérie ke vzniku planet je přece , j.enom slunečního původu. Ovsem proces . zrodu planet se utvářel tak, jak to zdůvod­ ňovala Šmidtova hypothesa. Fesenkov s' ko­ lektivem badatelů dokázal, že ona difusní mlhovina, které je podle Šmidtá základním

1. K O N T R O L N Í O T Á Z K A ! V čem je podstatný rozdíl mezi Fesenkovovou Šmidtovou domněnkou?

L IT E R A T U R A : Především doporučujeme všem studentům L U — geologie, aby si opatřili knihu Bouček — Kodym , Geologie I., která nedávno vyšla v nakladatelství Československé akademie věd. Z ní budeme totiž čerpat základní vědecká fàkta a je jí thématické rozdělení nám pomůže p ři sestavování lekcí. K dnešní, lekci ještě do­ poručujeme knihu P. P. Pařena ga, Svět hvězd, k terá vyšla v témže nakladatelství. Obě knihy koupíte v prodejnách n. p. Kniha nebo přímo, y NČ SA V, Václavské náměstí, 34, Praha 2, k d e si jé můžete objednat i písemně.

r

k c d m d á fc

L LE D N A 1875 SE N A R O D IL VE SVO­ BO DNÝCH DVORECH Dr OTAKAR SRDtNKO, profesor histologie a embryo­ logie na lékařské fakultě K a rlo vy univer­ sity v Praze. Prof. Srdínko se vyznam e­ nal též svým i zoologickým i díly, učebnice­ m i a vědeckýnti pracemi, zvláště z oboru embryologie, genetiky a histologie. Ze­ m řel 21. prosince 1930 v Praze. i. LE D N A 1903 ZEM ŘEL V PR A ZE S ILVESTR K R N K A , proslulý vynálezce „rych lostíelky“ , slajvný český puškaí. Proslulá „rychlostřelka“ , zvaná též „krnkovka“ , byla vedle pruské Dreysovy jehlo vk y jedinou zezadu nabíjenou puškou. Krnka si' byl vědom předností své ručnice a proto nabídl tento vynález v roce 1849 rakouskému ministerstvu války. Puška by­ la podrobena přísným zkouškám, při nichž se velm i osvědčila, ale přesto nebyla při­ jata s odůvodněním, že se nehodí pro ar­ mádní účely. Později Krnka svou pušku dále zdokonaloval a vynalezl 1 průbojné střely s ' ocelovým jádrem. K e své pušce sestrojil kovové nábojnice, jichž bylo mož­ no použít až osmdesátkrat. Opakoval svou nabídku rakouské armádě, ale b yl opět odmítnut. Proto se obrátil do Srbska, Cer­ né Hory a posléze i do Ruska, které při­ jalo jeho „k m o vk u “ a prohlásilo j i za nejvýhodnější zbraň tehdejší doby. Roku 1869 byla Krnkova ručnice zavedena v rus­ k é armádě. Krnka se proslavil též jiným i vynálezy, na příklad zlepšením pušek opakovaček, speciální výzb rojí a pod. Za­ býval se též konstrukcí samochodných vo­ zíků, železných drah a j. Narodil se 31. prosince-1825 ve Velkém Boru u Horažďo­ vic. 6. LE D N A 1761 1SE N A R O D IL V PR A ZE K A S P A R ŠTERNBERK, vynikající fytopaleontolog a botanik, který jé zpravidla označován za zakladatele české fytopaleontologie (nauka o předvěkých rostli­ nách); Zemřel 20. prosince J.838 na zámku Březině u Radnic. 7. LE D N A 1922 ZEM ŘEL V PR A ZE F R A N T IŠ E K W ÜRM , ředitel p r v n í'státní reálky na Vinohradech, významný český přírodopisec a populařlsátor přírodních věd. Působil : též na řeálce v Rakovníku a zvláště se proslavil Svou vědeckou činnostr v přírodovědeckém klubu; b yl prvním jednatelem tohoto vědeckého sdružení (r. 1870) á později i starostou (r. 1896). Patřil dó okruhu \našich starších přírodovědců školy Celakovského. .Narodil se 8. září 1845 v Bystřici u Benešova, 7. LE D N A 1924 ZEM ŘEL V PR A ZE F I­ LIP PO CTA, profesor geologie a paleOn:o- logíe na K arlově universitě v Praze. Byl vyn ikajícím vědcem a .jeho práce, zvláště z mladších let, b yly považovány za díla evropského významu. B y l pokračovatelem tlila Barrandova a zpracoval dva svazky „Systému silurského“ . Z geologických stu­ dii Poctových nutno uvést jeho práce o příbramských horninách, práci o Barran­ dově skále, popis, geologie Prahys dále pa­ ralely mezi silurem českým, ■švédským a bretaňským. P ro .Archiv“ zpracoval geo­ logickou mapu Širšího pražského ’ okolí. Počta se též velm i zasloužil o p O p ularisa-1 ci geologie a paleontologie. .Tešte v 90 le­ tech minulého století uvéřejnil své yý- . znamné geologické v ýlety (io ^pražského okolí. Později napsal mnoho populárních knih a vydal dvě velké : učebnice paleon­ tologie a ufíelniici geologie. N a K arlové universitě působil, až do své smrti. Narodil r se 19. listopadu 1859 v Praže. V 1 7. LE D N A 1,911 ZE M Ř E L V .JINDŘICHO­ VÉ- HR AD C Í b e d r i c h ř e z n í č e k , pro­ fesor reálného ' gymnasia v ' Jindřichově Hradci, ' význam ný .popularisátor - m ikro­ skopie. Narodil se 12. února 186» v Pardu­ bicích. . 1/ ; , _ . 8. LE D N A 1642: ZAM ŘEL G ALILEO GA. L IL E I, slavný italský, fysik a astronom, * který bývá plným právem označován, za. hejvětšího pozorovatele ,a badatele yšech věků. B y l horlivým zastáncem a stoupcucem Koperníkovy nauky, která učila, že středem vesmíru je Slunce à Zetn? se ko­ lem něho otáčí; 'Pro tyto: své'n á zory byl f r. i6S? odsouzen církevní inkvisioí k do­ životnímu žaláři. ;t donucen odvolat své uíeftí. V letech 158Ó—Í609 b yl profesorem v Piste ä v Padově. Vynalezl hydrostatickou váhu. úměrné kružidlo a nin. j. Sestrojil • prvn í dalekohled na světě, který; zvětšoval třikrát. Objevil jím 4 měsíce Jupitera, skvrny na Slunci, fáze Venuše, Marsu a Merkura. Narodil se 18. února 1564 v Pise.

VĚD A

A

TECH N IK A

M LÁDEŽI

Fotografické diaposHivy Pro „Vědu a t echniku mládeži“ napsal ZDENĚK TO M Á ŠEK Výroba fotografic­ kých diapositivů, kte­ ré promítáme na, růz­ ných přednáškách neVFACÍA/r t o T D tK> i při vyučování, je jX A p ily l . ť U l i r ’ zajímavým oborem iA M A T E R U M užité fotografie. Hlavně fotografické kroužk y na školách budou mít při jejich výrobě příležitost se sezná­ mit s diapositivní technikou a doplnit mnohdy značně prořidlé školní sbírky dia­ positivů. Zkušenosti, které při. této práci nasbíráme, mohou být dobrou prupravou pro vlastní zpracování kinematografickych úzkých filmů, které jsou v podstatě stej­ né. Zájemci o barevnou fotografii necht nám prominou, že se zde omezíme Jen ňa diapositivy černobílé; kdybychom měli popisovat také zpracováni barevných ma­ teriálů, které je nepoměrně složitější, ne­ zbylo bv již asi místa pro jiné články.

daleko větším bohatstvím tónů. než sebe lepši kopie na papíre. ; Diapositivní desky koupíme levně V od­ borném obchodě v balení obvykle po 10 kusecru Formát volíme samozřejmě podle projektoru, pro který jsoú určeny. Běžně se používá formátu 50X50 mm s užitečnou plochou 36X36 m m , nebo 24X36 mm na výšku či na šířku (p ro snímky z kin ofil­ mu), a formátu 85X85 mm. Mnohé starší projektory jsou však zařízeny i na jiné rozměry, na příklad 85X100 mm, 18X24 mm, 60X90 mm, 90X90 mm, 90 X 120 mm atd. Desky těchto starých íormátů se již nevyrábějí. Musíme proto používat nor­ malise váných i desek 50X50 mm nebo 85X80 mm a promítat je pomocí vhod­ ných vložek, zhotovených z pertinaxu nebo překližky. Některé projektory jsou přizpůsobeny pro perforovaný film 35 mm, vhodný pro celé serie diapositivů. Zpracovává se stejně jako desky. Jde-li o zhotovení diapositivů prostým kopírováním, postupujeme stejně jako p ři práci s papíry, Do kopírovacího rámec-

Diapositivem v širším slova smyslu roz­ umíme obraz nakreslený nebo fotografo­ vaný na průhledné' podložce, na přiklad na skle nebo filmu, takže může být pro­ svícen a promítnut projektorem. S vý jim ­ kou zcela jednoduchých obrazců zhoto­ vujeme diapositivy výhradně cestou foto­ grafickou, a to buď procesem negativně positivním nebo inversním. O bě metody mají své přednosti a nevý­ hody. Zatím co proces negativně positiv­ ní se liší od obvyklého postupu při foto­ grafování vlastně jen tSm, že negativ ne- , kopírujeme na papír, ale na speciální des­ ku nebo film, používá inversní způsob zvláštního vyvolávacího postupu, kterým místo . negativu vznikne přímo diapositiv schopný prom ítáni Vidíme hned zásad­ ní rozdíl mezi oběma metodami: je -li již negativ k disposici, nebo potřetoujeme-li větší počet positivů, použijeme prvého způsobu. Naproti tomu se vyplatí inver­ se tam, kde musíme předmět teprve foto­ grafovat, a je přitom žádán jen jeden dia­ positiv. T o se ostatně praktikuje i v kine­ matografii: profesionální film ová výroba natočí nejprve negativ, z kterého snadno pořídí libovolný počet positivních kopií, ' které_ jsou půjčovaný biografům, zatím; co amatérský pracovník, jemuž stačí jediný exemplář, natáčí na film, který vyvolává inversně, protože ušetří náklad na nega­ t iv, jejž nepotřebuje. PROCES N E G A T IV — PO S IT IV JJžívá se v .praxi .nejčastěji a je snad­ nější a lépe ovladatelný pež inversní ,próces. Negativ okopírujeme, zvětším e. nebo zmenšíme na speciální diapositivní desku nebo film a vyvoláváme podobně jako obyčejné fotografické papíry. Diapositivní materiál má podobné vlast­ nosti jako kontaktní (kopírovací, ,,plyno­ vé“ ')- fotografické papíry. Jeho citlivá vrstva obsahuje obvyklé značné procento málo citlivého chloridu stříbrného a není žcitlivěna k barvám, takže snáší ř jasně Oranžové nebo i žluté ,osvětlení temné k o ­ mory. Pro svou velkou jemr.ozrnnost re­ produkuje dokonale všechny podrobnosti negativu, ba dokonce i jeho zrno. Právě tak jako p řip rá ci s .papíry, musí­ me zvolit vhodnou.gradaci.diapositivniho materiálu, přesně jej exponovat a úplně provyvolat. _ Splníme-li tyto podmínky, překvapí nás diapositiv věrnější ; repro­ dukci detailů ve stínech i ve světlech a

24

VED A

A

TECH N IK A

M LÁDEŽI

ku vložíme negativ a citlivou desku (vrstvam i k sobě) a přitiskneme je k so­ bě víkem. Pera, přitlačující víko, nutno někdy upravit je-li nebezpečí, že by des­ ka silným tlakem praskla. Protože des­ k y nejsou isolární, doporučujeme plstě­ nou stranu víka načemit tuší, aby se ne­ odráželo zpět žádné světlo, které by moh­ lo působit závoj. Může se také stát, že je žádán diapositiv buď menší nebo větší, než je původní negativ. V tom případě je_ nutno použít zvětšovacího přístroje. P ři zvětšování vycházejí exposicní doby poměrně dloůhé, neboť desky jsou málo citlivé. Zmenšování lze rovněž provádět běžným zvětšovákem. Pokud jejich výtah objektivitu zmenšování nepřipouští, pomů­ žeme si buď výměnou objektivu'-za-jiný o kratší ohniskové délce, nebo prodlou­ žíme výtah nástavcem z lepenky, jehož rozměry určíme zkusmo. ^ Exponujeme asi tak dlouho, jako Oby­ čejné kontaktní papíry. Znovu zdůrazňu­ jem e, že bezvadných výsledků dosáhne­ me jen při naprosto přesné exposici. A b y ­

chom neplýtvali materiálem, doporučuje-, me exponovat desky zkusmo tak, že po­ stupně odkrýváme úzké zkušební prouž-j k y a poznamenáváme si exposiění doby. Tím ušetříme spoustu materiálu, protože potřebnou exposici odhadneme dosti přes­ ně podle hustot a kontrastů negativu. Exponovanou desku vyvolám e při žlu­ tém světle v dobré vývojce na papíry ne­ bo ve speciální diapositivní vývojce. Uve­ deme jako přiklad předpis: metol 0,8 g hydrochinon 8,0 g siřičitan sodný bezvodý 40,0 g (nebo krystalický 80,0 g) potaš (uhličitan draselný) 50,0 g bromid draselný 5,0 g voda do 11 Vyvolávací doba je podle druhu mate­ riálu a žádaiiého kontrastu průměrně 2 až 3 minuty při 18 stupních Celsia; za tuto- dobu má být deska provyvolána tak, že na •íeií -zadní straně se objeví sVětlč, ale zřetelný obraz. Vyvolávání se přeruší proudem vody nebo přerušovací lázní (asi 50/0 roztok pyrosiřičitatiu sodného nebo draselného, zředěný ocet atd.) a deska se vloží do kyselého ustalovače, na příklad: sirnatan sodtný krystalický 200 g pyrosiřičitan sodný nebo draselný 20 g ! voda do 1 L kde ji ponecháme asi dvakrát tak dlouho, než zmizí mléčné zakalení (pozorovat se strany skla). Potom vypíráme tekoucí vodou asi půl hodiny a sušíme na bez- ; prašném místě. ) Zpracování positivních filmů je o to obtížnější, že se v lázních nepříjemně kroutí, takže se mohou poškrábat. N e j­ lépe je vyvoláme ve vývojnici (,,tanku‘‘ ) za stálého pohybování cívkou. PROCES INVERSNÍ Jak j.sme již poznali, využívají výhod inversního zpracování především >kinoamatéři. Skutečně jen inversní proces umožnil, že se amatérská kinematografie -tak rozšířila. Řekli jsme také, že Inversním zpraco­ váním vznikané hned positivní obraz bez okliky přes negativ. Ptáte se, jak je to možné? Dejte tedy dobrý pozor; expono­ vaný film ponoříme do vývojky. Je jas­ né, co se stane: vyvolá se negativní obraz fotografovaného předmětu, tvořený čer­ ným, jemně rozptýleným stříbrem. Co by­ lo ve skutečnosti bílé, je na negativu čer- : né: a naopak. A le černé stříbro vzniklo redukcí^ bromidu stříbrného, kterého je v citlivé desce jen zcela určité množství., Množství nespotřebovaného bromidu je tedy vzhledem k množství stříbra právě opačné, ^a orotože stříbro tvoří negativní obraz skutečnosti, představuje zbylý bro­ mid stříbrný svým rozložením obraz opač­ ný, t. j. positivní. A skutečně. Rozpustím e-li veškeré stříbro • třeba roztokem dvojchromanu draselného, objeví se po­ sitivní obrázek fotografovaného předmě­ tu,^ který je ovšem málo zřetelný a na světle nestálý. Proto následuje osvětlení rsitným rozptýleným světlem a druhé v y - voláni, kterým se všechen bromid stříbr­ ný přemění ve stříbro, _takže výsledkem je dokonalý' positivní obraz. Schematic- 1 k y znázorňuje mechanismus^ inverse ve srovnání š negativně positivníro procesem připojený obrázek. - V praxi se popsaný postup někdy růz­ ně obměňuje; tak lze na příklad . v jts.tých mezích vyrovnat odchylky v expo­ sic^ přesně odměřenými (diotsovanýiti) osvět­ lením a druhým vyvoláním. Potom je ovšem nutno zbylý bromid stříbrný odi stranit ustolovačem, což se ostatně doporuču je_ vždy. Je také možno sestavit ta­ kovou vývojku pro druhé vyvolání, která i redukuje bromid stříbrný i bez předcho­ zího osvětlení. Dosáhneme toho přísadou hydroxydu sodného, čpavku, sirníku sod­

ného a podobně. Dösud však nebylo takto - dosaženo bezvadných výsledků. Zvláštností inversních diapositivů je, že jsou stranově převráceny, takže se musí'.pozorovat se strany skla, resp. filmu. Podle toho můžeme snadno rozpoznat in ­ versní diapositiv od obyčejného. Dále je zajímavé, že mají velm i jemné zrno. T o vyplývá z okolnosti, že čím je bromid stříbrný hrubozrtnnějsí, tím je i ke svět­ lu citlivější Platí to nejen o různých druzích fotografického materiálu, ale i o jednotlivých krystalech bromidu stříbrné­ ho v jedné a téže citlivé, vrstvě. P ři p rv­ ním vyvolání se tedy redukují větší, t- jcitlivější krystaly bromidu stříbrného. .Ty jsou ovšem v dalším procesu odstra­ něny, takže pro vlastní inversní obraz zbudou jen méně citlivé, drobné krystaly, které poskytují i jemněji rozptýlené stříbro. Je v podstatě možno každý fotografic­ k ý materiál zpracovat inversně bez zvláštních obtíží. Speciální inversní mate­ riál, pro inversi zvlášť přizpůsobený, v y ­ rábí se jen jako úzký kinematografický film 8, 9, 5 a 16 mm. Proto pro naše úče­ ly použijeme běžného negativního filmu nebo desek, na nichž dosáhneme také vel­ mi dobrých výsledků. Nevýhodou inversního procesu je nut­ nost přesného stanovení exposice. V po­ chybných případech je lépe mírně podexponovat, než přeexponovat. Mírně podexponované diapositivy vyjdou totiž tma­ v é % lze je dostatečně seslabit, kdežto přeexoonováné snímky není možno již za­ chránit. Situace je tedy obrácená než při obyčejném fotografování. Teprve silná podexposice znamená ztrátu podrobností ve stínech a nemůžeme ani seslabovačam snítnek opravit. Vůbec sé- ukazuje, že zoracujeme-li jeden a tentýž materiál, stejně exponovaný, jednou inversí, po druhé na negativ, vykazuje inversní dia­ positiv poněkud lepší prokresleni stínů než negativ. Z toho vyplývá, že exposice pro inversní zpracování může být krat­ ší. Rozdíly činí podle údajů v odborné literatuře až 6/10° DIN, kolísají však sil­ ně Dodle druhu citlivého materiálu a v y ­ volávání. V každém případě je třeba sorávnr-u exposici si prakticky vyzkoU. set - Uvedli jsme již, že první operací při in­ versi je vyvolávání. Pro pokusy můžeme použít libovolné, spíše kontrastně pracu­ jící a energické vývojky, při čemž vy vo ­ láváme tak dlouho, až se^objeyí silný zá- ' voj. Přesnou wvoTávací dobu nutno Zjis­ tit pokusně Pro vážnou práci si sesta* víme; speciální vývojky,, které vedle ^obvvklvch chemikálií obsahují často různé přisadv. h’ avnë rozpustidla bromidu stříbrného iako rhodanid draselný^ nebo čuavok Dobré výsilédky dává na příklad tenta recept:! -Tnetol 1.5 ? hvdroehincn 15 g siričitan sodný bezvodý 8,0 g (nebo krystalický 16,0 g) rhodanid draselný (je d !) 3.0 g bromid draselný — 3-0 2 potaš (uhličitan, draselný") 20.0 g voda do 1,0 1 S rhodanidem draselným nutno praco­ vat velmi rychle, protože je silně hygroskopický (roztěká še na vzduchu). V y v o ­ lávací doba př: 18 stupních Celsia je, asi 1! až 10 minut. - , Jako příklad vý vo jk y se čpavkem uvá. dime: metol 3,5 g hydrochinon 1,0 g siřičitan sodný bezvodý 25,0 g (nebo krystalácký 50,0 g) bromid draselný lv5 g čpavek 25% 8,0 ccm voda ~ ß o 1.0 1 . - Vyvolávací doba při 18 stupních Celsia ».asi tři minuty.

vojni-c, který vadí i při zpracovávání ba-i řevných inversních filmů, odstraňují rio-i ' vější*výrobky tím, že mají spirálovou r ý ­ hu jen v jednom čele cívky. Osvětlený materiál vyvoláváme při umě-i lém světle libovolnou vývojkou pro pa­ pír, až všechen bromid stříbrný zčerná.Dobrá je na příklad tato vývojka : metol 2 g hydrochinon 4 g siřičitan sodný bezvodý 25 g (nebo krystalický 50 g) , soda bezvodá 20 g (nebo krystalická 50 g) bromid draselný ' 2 g voda do 1 l

Po vyvolání, které nutno provádět po­ tmě, pereme film rovněž potmě asi pět minut v tekoucí Vodě,_ načež rozpustíme Vyloučené stříbro v bělicí lázní. O bvyk­ le se používá okyseleného roztoku dvojchromanu draselného, na příklad: dvojehroman draselný (je d !) 5 g koncentrovaná kyselina sírová (jed!) 10 ccm í voda do 1 1 Pozor! Kyselinu sírovou přilévame roztoku tenkým proudem za stálého m í­ chání. Nikdy nesmíme lít vodu do k y se-v liny, jinak může směs_ náhlým zahřátim Vy střiknout a nebezpečně popálit. D vojchrorrlan draselný lze nahradit 2 g man­ ganistanu draselného ( hypermanganu). Bělení trvá při normální pokojové tep­ lotě, 3 až 5 minut a lze je po jedné miinu-í tě trvání lázně sledovat při žlutém svět­ le. Jakmile se všechno stříbro rozpusti­ lo, opláchneme film krátce vodou. Žlu­ té zbarvení odstraníme čisticí lázní, kte­ rá obsahuje buď 1Ö0 g bezvodého siři-. čitanu sodného (nebo 200 g krystalické­ ho), nebo asi 20 g pyrosiřičitanu sodného nebo draselného na 1 i vody. Po p ěti mi­ nutách následuje další praní (rovněž pět minut). T eď již můžeme rozsvítit bílou žárov­ ku. Film nebo. desku je nyní nutno silně osvětlit rozptýleným světlem, aby se zibylý bromid stříbrný stal schopným Vyvo­ lání. 100 W žárovkou osvětlujeme ze vzdálenosti 2 m asi 5 minut, nebo roz­ ptýleným denním světlem asi 1 minutu, (n ikoliv přímým sluncem). Filmy, které zpracováváme ve- vývojnici, je nutno k osvětlení vyjmout. T o je Achillova pata celého procesu. Silně zbobtnálá emul sní vrstva je velm i citlivá na mechanické pojškození, takže je nutno pracovat opatrně. Po osvětleni musíme film navinout zase zpět do vývojnice. Pokud jde o vý vojn i­ ce s pásán, podaří se to celkem snadno, ale do spirálových vývojnic nedostaneme mokrý -film za nic na světě. Musíme po­ nořit cívku do nádoby s vodou a opatrně zasouvat film do spirály pod yodoú^což si předem nacvičíme se starým neootřebným. filmem. Pro zajímavost poznamená­ váme, že tento nedostatek spirálových vý-.

V yvolá vádí doba při 18 stupních Celsia asi pět minut. Následuje krátké opláchnuti vodou â pro jistotu ustálení (asi 5 až 10 minut)* načež pereme v tekoucí nebo často vy-i mšňoivané vodě asi p ů l hodiny a zpraco-i vávání zakončíme usušením. Přehledně vypadá tedy postup inverse takto: 1. Vývojka. 2. Praní ve vodě. 3. Bělící lázeň. 4. Opláchnutí 5. Čisticí lázeň. 6. Praní ve vodě. 7. Osvětlení. 8 . Vývojka. 9. Opláchnutí. 10. Ustalovač. 11. Praní tekoucí vodou. 12. Sušení Komu dělá potíže osvětlení filmu, mů­ že místo osvětlení a druhéhp vyvolaní přímo zčernit bromid stříbrný čerstvě při-, praveným roztokem sirníku sodného (asi 10 až 20 g na 1 i vody). J e také mož-j né zčernit bromid hned po jjrvním vyvo-; láni a vývojkou redukovame stříbro roz­ pustit, třeba Farmerovým zeslabovačem: kyanoželezitan draselný (červená krevní sůl) VS g sirnatan sodný krystalický 100 g voda do 11 Roztok je třeba připravit těsně před použitím. Použiti sirníku má však nevý­ hodu, že zesiluje obraz (podobné se úmyslně zesilují negativy),^ t. j. činí jej kontrastnějším, takže je třeba déle ex­ ponovat a vyvolávací dobu poněkud zkrá­ tit. Pro úplnost poznamenáváme, že inversí 'je možné zhotovovat také' papírové zvět­ šeniny z diapositivů, třeba i barevných. Diapositiv zvětšíme běžným způsobem na obyčejný bromostříbrný papír, který pak inversně vyvoláme. Chceme-li, aby obrá-r zek měl bílé okraje, tou símě je dostatec-: ně osvětlit silným rozptýleným světlem: Inverse papíru je však obtizna a m ají-li být výsledky dokonalé, vyžaduje velkou zkušenost. — Kopírujem e-Ii místo diapo­ sitivu negativ* dostaneme po- inversními zpracování jeho duplikát, což má ^prak­ tický výzrtam tam, kde musíme původní negativ buď odevzdat, nebo nějak che­ micky opravit (zeslabit nebo zesílit). Duplikátem negativu se^ pojistíme proti náhodné ztrátě nebo zničení. Hotové diapositivy na deskách chrá­ níme pred poškozením krycím sklem stej­ ných rozměrů a okraje oblepíme černou lepicí páskou (t. zv. diapositivní). Filmo­ vé d ia w sitivy uzavíráme mezi dvě skla nebo použijeme prodávaných diapositivnich rámečků. VĚD A

A

TE C H N IK A

MÍ.ADEZi

25

ELEKTRICKÁ Nyní je právě vhodný cas k postavení à ' vyzkoušení elektrické líhně k pěstování kuřat. Není to žádná těžká práce, vyžadu­ je vsak trochu pozornosti a trpělivosti, protože neseženete všude stejnorodý ma­ teriál a musíte‘ si jej umět přizpůsobit. Základem bude dobrá bedna ze silných prken. Nesmí mít spáry, jimiž by proudil vzduch, ale na spodní straně uděláte vě­ trací otvory, které se dají zasouváním dob­ ře přiléhajícího prkna libovolně otvírat a zakrývat. Víko se musí pevně'zavírat. V y­ vrtáte v něm otvor, do něhož zasadíte přesný teploměr. Stačí rozsah do 50® C. V nejspodnější části napnete na porcelá­ nově nebo skleněné rolničky topné dráty. Tady 3e první, potíž. Protože na venkově neseženete stejné dráty ani stejnou bednu, musíte vyzkoušet to, co máte. Opatříte si odporový drát 00 nejténčí a napnete kli­ katě na rolničky. Pozor, aby vám drát nepropaloval podlahu, protože se po zahřátí protáhne. Zapojíte jej opatrně ňa sít, za­ vřete bednu a sledujete teploměr. Stoupa­ li teplota i při pootevřeném větrání nad 40°, musíte drátu přidat. Nedosáhne-li 40°, ubíráte drát. Je J i bednia příliš malá a ne­ máte drát s dostatečným odporem, nahra­ díte část odporu žárovkou nebo tlumivkou ''(předpokládáme, že topíte střídavým prou­ dem), kterou si můžete sami navinout na jádru ze starého transformátoru. Topit jen žárovkou bez odporu nedoporučujeme, pro­ tože základní vtip líhně spočívá v tom,: na­ jít takový odpor, který by udržoval teplo­ tu asi 40° sám, bez vypínání proudu. Když se vám konečně podařilo nařídit si topení udaným způsobem, sestrojíte si sa­ močinný. regulátor, který vám topení v y ­ pne, přestoupila-li teplota, žádanou hodno­ tu. Snažte se udržovat v líhni 37° C. Takový regulátor se dá pořídit různým způsobem' •Tak na příklad postavíte do bedny větší ten.kostěnnou láhev “(od piva)

OCHRANA SNÍMKtr Není snäd fotoamatéra, aby se mu někdy nepřihodilo, že hloubal nad filmem nebo kase­ tou: „Osvětleno nebo neosvět­ leno?“ Nakonec se rozhodl, a jak to bývá, že krajíc chleba dopadne na zem vždy namazat

26

VĚDA

^

T E C H N IK A

a vedete od ní podlç obr. X vzduchotěsně uzavřenou skleněnou rourku, na konci do ti zahnutou, v rííž je trochu rtuti. Stoupáli teplota, vzduch v láhvi se roztahuje a vytlačuje rtuť, ktérá v určitém okamžiku dojde k régulovatélnému železnému kon­ taktu. Ten zapne pomocné relé napájené malým transformátorkem, a relé vypne žhavící proud. Toto zařízení je trochu složité, ale má jednu výhodu: relé vypne proud najednou a zabrání opalování- kontaktů: obloučky, které vznikají při poncnáhlém odtrhování vypínače. Mnohem jednodušší je použiti bimetalo­ vého regulátoru. Snýtuj ete-li spolu dva

delší pásky,- jeden ze železa, druhý ze zin­ ku, bude sc takový proužek teplem stáčet. Čím bude delší, tím bude výchylka větší.Stačilo by tedy umístit takový proužek do uzavřené skřínky, chráněné prQti dote­ ku, ale opatřené otvory, aby ,v ni panova­ la stejná tepota vzduchu jako v líhni. Topný proud prochází plíákem a kontak­ tem, který se ho dotýká. Sroubkem se dá kontakt zkusmo nastavit tak, abý se proud přerušil, stoupne-li teplota nad do­ volenou hodnotu. Regulační šroub, musí být ovšem zajištěn proti doteku. Vadou je právě opalování-kontaktu při přerušení proudu, protože bimetal odtrhu­ je spojení ponenáhlu. Ù malých skříni je topný proud nepatrný; ale i tak se' dotek zakrátko Opálí a přestane fungovat.. Je možno omezit závadu tím, že doteky pono­ říme do nádobky s minerálním olejem a připájíme na ně kousky kovu, který tak snadno neoxydůje. Najděme je třebas ve starých elektronkách. Je však táké možno zařídit odtrhování podle obr. 2. K bimetalovému pásku B při­ pájíme kousek pružného plíšku P. Když bimetal normálně vypne proud u šroubku

DROBNÉ nou stranou dolů. nabil- do fo­ toaparátu film již jednou expo­ novaný, nebo vyvolával film úplně čistý; Takovým nepříjem­ nostem zamezí proužek lepicí pásky. Na proužky pásky asi 4 cm dlouhé napíšeme výrazně „NEOSVĚTLENO“ . a nalepíme je hned na čerstvě koupený materiál nebo na nově nabité kasety tak, aby začátek - slova, „,,Ne . .. zůstal nepřilepený. Po exposici prostě tento kousek pásky odtrhneme. Proti různým značkám barevnou tužkou à pod. je tu ta výhoda, že se

M LAD E2I

líh eň Š, dotýká se plíšek P ještě pomocného kontaktu K, takže proud není přerušen. Pohybem bimetalu se pérko dále napíná, » ž konečně prudce odletí a proud náhle přeruší. Vrací-li se bimetal, klouže plíšek po isolované plošce kontaktu, takže spoje­ ní nenastane. Naregulování tohoto, přerušovače vyža­ duje trpělivost. Birriétalový ' pás musí být došti dlouhý, aby konal.výkyvy ve znač­ ných mezích. Musí b ý t dosti silný, aby se sám znatelně, nezahříval proudem. Přeru­ šování je “třeba nařídit tak, aby nedopusti­ lo přehřátí nad 39° C a zapínalo proud, klesnedi teplota pod 37°, Ostatní zařízení líhně je jednoduché a je dobře.znát z obrázku 3. Nad topným prosto­ rem je podlážka z latěk a na ní stojí miska s vodou, neboť vejce musí mít přiměřeně vlhký vzduch. , Vejce jsou uložena v seně na lísce, která se dá pohodlně vyjmout. Dvakrát za den je opatrně obracíme. Ochlazení po dobu této manipulace jim neškodí. Je výhodné nařídit topení tak, aby udr­ žovalo stálou teplotu 37° a co nejméně v y ­ pínalo. Napomáháme tomu i větracími otvory ve dně, které za chladných nocí přivíráme a naopak po otvíráme „za teplých dnů. Vylihlým kuřátkům musíme nahradit teplo kvočny. Zařídíme to podle dalšího obrázku 4 tak, že doprostřed kruhové des­ k y o průměru asi 80 cm zespodu zasadíme žárovku a přikryjeme ji tenkým plecho­ vým krytem,' aby sice hřála, ale neobtěžo­ vala kuřata ostrým světlém. Nad spcdní desku’ upevníme ve výši asi 20 cm druhou, na'niž přibijeme úzké hadrové ústřižky v soustředných kruzích. Kuřátka mohou mezi ústřižky snadno procházet a-najít si v této „umělé kvočně“ místecko, které jim teplotou nejlépe vyhovuje.

RADY

v takto, označeném materiálu -vyzná i osoba nezasvěcená. DOMÁCÍ LED NICKÁ Chcete-li uéhovat maso či zele­ ninu svSží delší dobu po náku­ pu. zařiďte si improvisovanou ledničku. Vhodnou dřevěnou ná­ dobku, soudek nebo vědro, při­ kryjte dřevěným víkem, v němž vyříznete otvor pro vsazení lili11 í kovélio hrnce nebo kastrolu.. Prostor mezi soudkem a hrncem vyplníte směsí sněhu nebo jemně roztlučeného ledu, do něhož jste přidali asi polovinu objemu soli. Led dostanete i v létě v potra­

vinářských závodech nebo v pi­ vovaře. Pomocí soli se sníží tep­ lota směsi až na —20 stupňů Cel­ sia, a je-li celé zařízení v chlad­ né místnosti a jé tepelně dobře isolováno, vydrží v něm zásoby nepoškozené dlouhou řadu dni..

_________ PR O D O V E D N É R U C E __ _______

Mechanisovaná pilka

Nedávno -nás v redakci navštívil smadvuk Jar. Wittner s Ústí nad Labem — K iífc s předvedl nám motorkem pňáněnou lupm kářshm pilku, kterou si sám zhotovit'. Proto* že se nám Ubila je jí jednoduchá konstrukce, pniádali jsme soudruha Wittnera a zhotove­ ni náčrtku a jxjpisu. Nyní váni, jej předldádime, protože, mnoho našich čtenářů žádá ná­ vody tee zhotoveni jednoduchými strojků nebp modelů, které se dají vyrobit bez . dožité­ ho dílenského »říz e n í.

Mám matou domácí dílnu, ve které ve valném čase zhotovuji různé praktické drob­ nosti pra domácnost nebo modely —, na př. model jízdního kola, vystavený * Národním technickém museu na Letně. Abych si uleh­ čil práci, zhotovil jsem si asi před dvěma roky pro vlastní potřebu popsanou pilku, kte­ ré poýžíváí® k řezání dřev« od překližek až pa prkénka l O - l ä mm šilhá; 4á se: jí všafe řezat také mosaz, iněď a hliník. Měl ji půjče­ nou del Si dobu i hudební nástrojař, který na ní řezal překližky 1 silnější prkénka přísný­ mi- i zakřiven ynať řezy. Z počátku byla poháněna ručně, teprve později jsem ji ©patřil 50-wattovým motor­ kem z výprodeje. Převod zvolte tak, aby pil­ ka konala asi 200 zdvihů za minutu; záleží přitom také na druhu pilky (plátku). Pro ruční pohon je třeba dát větší a téišrřeriieničku, nejlépe litinovou. Jsou velmi levně k dostání v Kovomatu.

Ke zhotoveni je třeba-, Svěrák, pilka na želexo, stolní nebo ruční vrtačka, vrtáky 4, 8 a 1» mm, sekáč, plochý pilník. Kianstrokee. pálky je celokôvonfài Uvédiiü rozměry raatériálu* kterého jsem při ten ožití jisté ale není nutné dodržet je přesně a žvíéžtě některé *. nich si můžete sami při*způsobit podle toho, jaké součástky máte k dis,posici (ložiska, podložky atd.}. Přesné ťozméry udávám hlavně u táhla a. setrvační-: ku» protože při jejich dodržení (a .udané ván ze rámu pitky 26 dkg) budou pohybující se hmoty vzájemné vyváženy a pilka poběží klidně, bez velkého chvěni Stojan, jehož hlavni součástí jsou nosné ä vodicí sloupky profilu asi 10/12 mm, může být buď spojován šroubky, jak je to nazna­ čeno na výkresu, nebo může být snýtován. Vlastní rám pifky je nesen dvěma sloupky profil» asi;lö/lG mra. ktow?ajjeími vevnitř pa stoupách stojsm*. Ve správné svislé dráze jsEHJ tyto pohyblivé sloupky imdržovány & jednéstrany stojanu vodícím» Bštami i asi 1 mm sitoéto plechu, s druhé strany 1—1,5 milimetrů sálno,« ptecto.wu deskou, která zá­ roveň tvoří i příčné vyztuženi pohyblivé části. Setrvačník je- snýtován m dvou dílů. -Sloupky - stojanu ■jsou navasjem spejeny úhelníky. Vše je připevněno na nosnou kon­ strukci z třimiltaetroveho plechu, ve které

Rozměrový náčrtek obou částí setrvačníku. je usazeno,- ložisko a která nese nahoře pra­ covní desku. Tu je nejlépe zhotovit ze silněj­ šího plechu (asi 5 mm), aby se nekroutila. Na pracovní desku můžeme šroubem s křídlo­ vou (natkou: přidělat pohyblivé vodítko, po* die kterého vedeme dřeva do řezu. Jinak je vše celkem jasné z připojených obrázků-. Nýtu vám přeji jen hodně zdaru v práci a věřím ze' i vám bude pilka dobrým pomoc-1 níkem pří. dalším kutění, jako byla a i dosud mně. JAR W ITTNER VËQA

À TECHNIKA

M LADĚJI

27

gravitace, ale pokud jsme v prostoru sluneční soustavy, je rozumBěpí ,. i e letíme pomaleji,: Nástrah .tu na nas číhá dost — a při velkérýehíqsti bychom se těžce vyhýbali srážkám s meteority nebo s pla­ netkami, jako byla třeba Seversonova. Ostatně, ó mc ‘jste nepřišel. Jup*e|vje celkem nezajimavjt Je složen z měkké hmoty o liustote málo výssr než voda a celý je. zahalen do nedycliatehiých plynů. Marš je o mnoho žajímavější planetou a dokonce na něm existuje život. Po skončení směny vás s ním ráda seznámím. Máme tu v Paprsku.. totiž kopii dokumentárního filmu, který přivezla s Marsu skupina sovětských vědců.. Film chceme darovat inteligentním tvo­ rům na planetě X jako vědecký materiál." (22, pokračování) Severson se nemohl dočkat skončení směny. Reportáž končí. Začínají zprávy Světové tiskové a televishí kance­ Konečné přišli do laboratoře Fratev a Gruber, aby muže. s dívkou láře. § p í.:’ :-. .:. i ; . vystřídali. . Akademik ,Sýreov předložil dnes předsednictvu Světové akademie Skutečnost, kterou zjistili vědci na vzdáleném světě, působila na věd podrobně rozpracovány návrh na ovládnuti počasí. Podaří-li se Seversona daleko hlubším dojmem než Welsův fantastický román, ho uskutečnit, zabráníme nejen živelním pohromám, ale můžeme ve kterém si autor vymýšlel bojeditivě Marťany. také zároveň vytvořit nejpříznivější klimatické podmínky na celé Raketové letadlo přistává na zasněžené pláni. Obloha nad plání zeměkouli. Návrh se opírá ö vítězství nad Arktidou a je opřen není modra jako na Zemi, aie narůžovělá. Z letadla vystupují vědci o nové objevy v atomové fysice. ve skafandrech, neboť vzduch na Marsu je příliš řídký a nedychaNásleduje několik záběrů z pracoviště akademika Ilaringera. Podle telný pro člověka. posledních zpráv podařilo se mu prodloužit v ft do nitra Žemě na Drobnohledný snímek sněžných vloček. Mají podobný hvězdicový '305 kilometrů. Průzkum dolních vrstev potvrdil domněnku sovětských tvar jako naše, jenže jsou o něco jednodušší vědců: nitro Země se zřejmě neskládá ze železa, ale z kamenité , Pod nízkou vrstvou šněhŮHe objevují rostliny, připomínající li­ hmoty.šejníky^' 1 . ! A nyní přehled zpráv, které jsme vysílali přes den: Skupina vědců se vydává na průzkum okolí. .Za nízkým kopcem Průzkumná Bergeňova četa objevila v ledovcích nedaleko sever­ se .jí objevuje překvapující pohled: .ljustý. křóvinatý lesík. S chvě-’ ního pólu tři mrtvoly, lidí. Podle předběžných snímků še předpoklá­ jißima rukama zkoumaji védej stávbu rostlin. Jejich , kmeny jsou dá, že je mezi nimi Amundsen . •. “ roztroušeny pórovitými děrami. Ná konci zkroucených větví .rozevírají Severson vyskočil a vykulenýma očima sledoval obrazovku. ?.el, se vějíře modrozelených' týčinek, které zřejmě konají funkci listů. 1 na mlhavých snímcích nebylo možné rozpoznat detaily . .. ; ' Další, záběr: ", ■ " . Letadlo .stojí v rozbředlém sněhu; kterým protéká tisíce drobných potůčků. Sníh vftčihk-dě .mizí. Z; temné, hnědé; vlhké půdy/rychle vyrůstají nízké rostlinky. Ne­ Paprsek se přiblížil k Saturnu. mají stvoly, listy a květy jako'naše květiny Jsou to spíše kuličky, Severson pomáhal Aleně v laboratoři při přípravě jídel. K~ pří­ seřazené do různých tvarů jako korálky na .šňůře. strojům se postavil tak, aby se přes ně mohl dívat z okna. Pokudv Ž-iji -tu i -áivoěicho-véímu to práce dovolila, se zájmem si prohlížel zdánlivé malou kulič­ Anp, ar dokonce s tak podivným životem, že bychom na Zemi ne­ ku s tenounkým prgtencem, ovinutým kolem. našli pro ně obdobý.'Někteří z nich připomínají dlouhonohého pa­ „Země, Marš, Jupiter, Saturn," řekl spíše prp sebe. „Škoda, že vouka, jim. kudlanku nábožnou. Jsou našim, vědcům nějak nebezpeč­ jsme neletěli také kolem Marsu a Jupitera .. „Já v tom žádnou škodu nevidím, Leife," zasmála se Alena. „Na*, ní? Ne, neboť tito' živočichové jsou vlastně chodící rostliny. Mají stejné modrozelenou barvu jako ony — a dokonce tato barva je vrátil zvolil okamžik startu úmyslné ták, abychom se těmto plane­ opravdu svědectvím chlorofylu v jejich organismu* Při bližším zkoutám vyhnuli. Jsou teď právě na, druhé straně soustavy — za Slun­ cem -*• a je to dobře. Zbytečně bychom museli, složitě-manévrovat,, máni se /jistilo, že,stejně jako rostliny přijímají energii přímo od abychom překonali jejich gravitaci. A tá jé dosti velká — . zvláště - Slunce — a materiál ke stavbě svého těla berou ze země. Proč jsou tu chodící rostliny? To byla první otázka, kterou si vědci položili. u Jupitera. Mohli bychom sice zvýšit rychlost a tím zmenšit vliv Vysvětleni přišlo'-Sámo o ňéco později. Změnou roční doby a přícho­ dem .sněhu ustupovali tito tvorové do teplejšího pásma . . . ä Do klubovní místnosti se vřítil .Wroclawski a hned u dveří zvolal: .„Pojďte s e _ p o d i v a t - ..sem, k. iastrotelevisoru,'' ukázal ke vchodu do mavhf Spojovací chodby — à již pospíchal dál-. Alena se Seversonem ho následovali. Hlavní 'chodba byla podle našich pozemských představ spíše šachta, ve které se> členové .posádky pohybovali pomočí dlouhých pružných tyči. připevněných na válcovité. stěně. Nebylo to nijak n a m á h a l. neboť člověk je y těchto místech bez . váhy. Proto také stačilo několik pohybů a naši poutnici se ocitli v observatoři mezi­ hvězdného kolosu. : . - ' . • Snímek, promítnutý, na matnici astrotelevisorU, byl skutečně pře-; kvapujíeí. Jindy tak klidný a pochmurný Saturn zářil nyní jako neo-' nová trubice.. Tento. zvláštní úkaz. ještě žádný z astronomů nezpo,|oröval. Znali ho jako obrovskou koulí zahalenou do souvislého pásů , mračen. Jaká je příčina tohoto neobvyklého prozáření atmosféry? Snad nám to prozradí povrch planety. Wroclawski zapnul astroradíolokator. Po několika vteřinách se na obrazovce objevil úchvatný obraz: Půda planety jako by se v tisíci místech protrhla. Z hlubin Saturna vyšlehlo bezpočet plamenů, kte­ ré plápolaly na všechny strany. -„Objevila se sopečná činnost“ — uvažoval Wroclawski. „Zřejmě má takoypu sílu, jakou nepoznala ani Žemě v nej pohnutějším geolo­ gickém. údobí s. Studiem změn na Saturnu se současně, zabývali všichni členové posádky,, kteří právě nebyli zaměstnám řízením a obsluhou Paprsku. A dílčí výslfcdky bádání se na vlnách étheru rozletěly k rodné Zemi Paprsek. proťal dráhu Urana a Neptuna, aniž -je vědci spatřili zblízka. Teprve ná' samém okraji sluneční soustavy se setkali s po­ slední planetou — s Plutém. Plul věčnou nocí jako opuštěný siro­ tek. ,, Ditrichson se na hého,-díval s podivnými pocity v srdci. Ležel, již na póstefi yé své malé ložnici, ale na spáfiek nebylo ani pomyšleni,. Při pohledu na hvězdnou oblohu bez jediného většího tělesa se za­ chvěl po celém těle. Slunce — to. Slunce, které ti'ráno nahlíželo do oken a v jehož záři bujel bohatý život — dávno ůž ztratilo svoji ze­ lenavou svatozář. Je. už: jen hvězdou prvni velikosti a nezáří o nic ■ •víc něž na pozemské obloze Jitřěnka. Jeho světlo letí do těchto kon­ čin sluneční soustavy přes pět-hodin ... ' Zemi tu člověk neuvidí, ani kdyby mel orli zrak. Ztratila se v no28

VEDA

A

T E CH N IK A

M LÁ D E ŽI

konečném w m fc ii Kdyby ses, chtěl, na ni ještě Jednou podívat, ■také přibližně stejně velká-. Její povrch má* obdivuhodnou vlast* ísoste ktetá; ji.^chíánilaí přeá .Slídivými, zraky astronomů: Absor­ musel bys mit pořádně silný dafckohied * . f _ . buje slunpčrií světlo. PEawděpodotoě, obsahuje velké procóato “ Gelé letadlo se záchvělp stejně jako ustrasený Diínchson. Ale nebvl to strach, který projel mohutným tělem mezihvézdného korapu,. y.hiíku à navíc má porosní strí^tařU: Nedivme se. tedy, že se -ten­ Naopak Bylo to svědectví obrovské odvahy jeho vládců. ^Zapnuli to 'Černý pasaiég: tatk dlouho íBkrývál před, našimi zraky.“ „Nadivím se. že jsme ho neobjev'lî z naŘieh observatoři na Zemi právě další raketové motory, afeý zvýšili rychlcsť Ted" * * nestojt v cestě žádná překážka. Nuže, vpřed — o závod se světlem. Zbyteč­ ani m Měsíci, A le jak tó,.že ho nenašly průzkumně výpravy? N-ebo proč ho neprozradily gravitační síly?“ né neletíme na Paprsku .• • ' ..... - „ I na' túto námitku nám dali lidé z Paprsku odpověď Cemý pa­ Ditricbson se snažil usnout za každou cenu. Musí Naspat nejtizisažér je o d . dríhyš Plutona vzdálen téměř dvě světelné hodiny. vější okamžik letu — rozloučení se sluneční soustavou. .. Vzpo­ Když naše první výprava proťala Plutonovu •dráhu, nalézal se mněl si na osvědčený uspávací "íxrostředek: počítání do sta. Jedna, zřejmě na druhém, konci, sluneční soustavy. Podobně tomu bylo dyě t ř i ... dvacet pět, dvacet šest. .. čtyřicet osm ... i při druhé výpravě. A co se týče gravitačních sil, ty- jsou vzhle­ ; NedoBpčítal. Postel se mu najednou pohnula pod tělem. Poprudem k jeho nepatrně velikosti příliš malé, aby mohly nějak ovliv­ hy, kteřými byl připoután k posteli, stiskly mu hrudník. nit pohyb Plutona.“ ' , Polekaně nadzdvihl hlavu a naslouchal. ' President .akademie si znovu pozorně prohlížel snímek desáte ' Výbuchy pohonných reaktorů utichly. ■0o se stalo? Porucha v atomové elektrárně? PříMš brzy — vzdyt pîanrtÿ. V „ , ’^NuŽ, zatím nám P‘ Ç jiného nezbývá,’ než srdečně uvítat nového jsme teprve na začátku cesty. ; . • . ^ „ soúseda a opravit naše nedokonalé mapy-“ řekl v zamyšlení. „Sko­ Nahmatal vypínač a rozsvítil. Elektrické vedení je v pořádku. da, že ho nez®áim.e lépe. Možná, že nám prozradí mnohé z tajem­ Proč tedy nefunguje pohon? Ci snad vypověděly službu reaktory, ství, ktearé ještě obestírá vznik naší. sluneční, soustavy. Dokonce které obrovskou rychlostí vyvrhují z letadla částečky rozbitých nemůžeme aní vyloučit možnost, že Je to chybějící článek do Menafoiriů? ' , *, l . •“ ž.: dělejevovy tabull^y astronomu' která nám umožní přesně určit, „Musím honem do elektrárny,“ rozhodl sè, a jíž si rozepínal prv­ zákonitost pohybu a složení nebeských těles Kdybychom měli ní popruh. Nové výbuchy reaktorů ho, však znovu přitlačily k postejnou tabulku j.ako chemikové, stačilo by nám, abychom u vzda-^ steli. Už je všechno zase v pořádku -— oddychl si. Radost však ne­ trvala dlouho. Reaktor y o#Ět trttebly. K . « t o * vystrašený muž. . lenSua áwwse, ©ŮeviW třeba jenom tří: planety — a páro ostatní bychom s, naprostou jistoto» nechali volná okénka, ve kterých by křečovitě uehopü popruhy a zavřel «Si. Zdálo se miř, ie se i s ce­ byla přesně určena váha, rychlost, oběhu a složeni dosud nenaleze­ lým mezihvězdným letadlem řítí do bezedne, temné propasti ne­ ných planet-.... Nemohu si mmoei, aie znova a znova- se mi vtírá konečného vesmíru.. Reaktory se ještě občas ozvou, aï© jsou to jer myšlenka, Že sluneční soustavy, a atomy .mají v mnohém obdob­ nom jednotlivé výbucáry v nepravidelných intervalech. ..i I „Konec — konec. . . Proč — já bloud — jsem tak slepě duvěř©- v. nou z á k o n i t o s t , . „Chcete tím říůi^ .le nstše země je pouhým elektronem v- jakémsi vál moderní technice J..“ obrovském, atomu?“", ůsmá} se Chotěnkov22. CE RN? PASAŽÉR „To Se, -to, js,«m vám tím nechtěl- říci. — yy to ostatně dobré yi« te, Nemůžete vštíi.. vyvrátit, že studium.slunečních soustav nám .. Akademik Chotěnkov vstoupnete pracovny presidenta Světové již-’, vícekrát otevřelo očí I v atomové fysice. . . “ * * * . akademie věd s rozaářeraým obličejem. ■ „Narodil se vám další syn?“ zažertoval president. ^ .. . . '. Desátá' planeta „Černý pasažér“ plinutila posádku Paprsku,, aby „Ano, krúsnv. černovlasý syn, soudruhu presidente,“ usmál se ciít.elně pozróěnila plán c^ty. Po tak nepříjemné zkušenosti Na­ Chotěnkov. „Kluk jako buk • . , . ’ ’: | , “ , ', T-: .|3, vrátil aařídil, aby rychlost M u byla zvyšována daleko pomaleji, ,..To vám tedy z celého srdce blahopřejí, dvojnásobný tatínku, ríéž. ae původně j^edpokiádtalo. K do mohl zaruoit. ^ze se neobjeví radostně potřásl president příchozímu rukou. další pasažér? Pak by ta možná dopadlo ejaleka f e w , , . t • Chotěnkov se zatvářil vážně a přimhouřil oči. ^ .-<* Brzy se ukázalo*, že opatrnost byla na mtstě; Po několika dpecn „Syn se mi narodil, ale abych pravdu řekl, není .můj ----------“ Paprsek setkal s; dalším obyvatelem vesmíru.. Bloudil sam a „To je pěkné — a čí by tedy byl?“ S4m nekonečnými p^'osto-i.'y- Tentokrát to vsak nebyla planeta, ale „Stejně tak by mohl být váš'. . * . kometa, kterou přilákala zvědavost do rodday našelK> Slunce y „To snad nemyslíte vá ž n ě ...“ zamrkal president očima. Tušil Objevila se celkem nečekaně. Její lehounké,, témer nehmotné S'ce nějakou. čertovinU %f u Chotěnkova by to nebylo po prve tělo zazářilo bleděmodrým světlem na hvězdné obloze — a^ztrati­ ale tentokrát se opravdu tvářil Vážně. . . lo se'z dohledu. Nezanecháte za sebou-žédné> jiné stopyy aez neko*. ..Rozhodně na tom máte vínu I vy, že- sya není neúiprogne.- ijife nm Ýfh otaznaků v mj^lenkátái hvěadoplavců, kteří se zadu­ pokračoval akademik. „Vysvětlím vám to pozdíěji. Přišel jsem za mali nad zákonitostí existence komet. , -i • ,, vámi s jinou záležitostí. Podívejte se“ —* ukázal na stěnu — <;,co , A^trosEadiolokátíw.y a ástr^eleviSí^y -bez prOTuse-ní tótmatava*y myslíte, je tato mapa naší sluneční soustavy správná^* prostor^ před šeboii. Jejié^ hlášení b-ýla stejně stručná jako » „Domnívám se, že je. Jinak bych si ji zde n epovedl. . známy-astrogravimetrů:'Vein,®! ‘ - , i „Přesto si vám dovoliwi; tvrdit, že mapa je špatná.“ Atomové reakfeœÿ začalý« žvýšoVat svou cuumsí : : „Proč by měla být špatná? Yždyt je nesHslněkráti ověřen®; n »a Rychlost letu pvavidelně narůstala. hji pozorováními... V y dnes mluvíte v ! samýeh hádankách ... 10ft. kilometrů za vteřinu,.. Henapínejte mne a raději mi řekněte rovnou; co máte za lu­ ;5,8(k kilometrů za vteříntí . .. hem.,.^ . 100% kilometrů—,. „Nuže dobrá. Vrafme se tedy k mému novorozenému synovi.5000 kilometrů.;,.. • Clteéte vidět jeho -toto® »«*?“ Chotěakov^ vytáhl » k a p sy -něfeolik 10 . 0 0 0 . . . • snímků a položil je na stůl úmyslně obráceně, President je opa­ 50.00® ., trně otočil — a zarazil se Ttned se však rozesmál. 100 .0 0 0 . . . „Tó je dobré —* to j e ‘dobré — říkáte syn - - aïe vždyř je to dce­ Zprávy se Země se st|íe vice opožďovaly._ » ■ ra .. “ Za okamžik však zvážněl. A ť igem první dojička mléčné dráhy, jestli mne ta rychlost „Objevil jste další měsíc u Pluta?“ zeptal-se. světla W zy -neyy v ade' z m íry!“ rozčiloval se iríženýr ^Frátev. ,,At „Říkám vám, že to není můj syn. A měsíc to také není. Je to děláš, co. děláš, těch préfctetých tři síta tisíc kilometru za vtermu planeta. . . “ nepřekonáš-. N®ní jW> k vzteku?' Proč tomu vůbec Tikáme .? „Tedy přece dcera! Počkejte — co, to říkáte? Teď jsem si teprve Vždyf se ty radiovlnv vlečou jako, hlemýždí' Pro naši sluneční iívéfíorni l . . . Planeta? A v naší sluneční soustavě? Tvrdil jste soustavu :nám ještě- jakž takž stačily. A le co s. nimi teď » Na Propřeee před chvilkou, že mapa naši soustavy je chybné., ‘ 6 5d m « se -temácejf # e s <Styři roky. To Je mi pekny sdělovací pw r „Ano, to jsem tvrdil. A důkaz, že mám pravdu, leží před. vámfc,“ středek! Pozdravíš^ přítele Ui A lfy centauri ;,Nazdar* — a tea » „Tedy des4tá planeta? A j© to vůbec- možné? Jak mohl® ták pěkně čekej přeš osm roku, až zaslechneš, jeho odpověď -Buď dlouho unikat našim dokonalým přístrojům? Chcete mně snad zdrávř Ca ts®rve> 'a l se jednou podíváme ná čipačnoU stranu G «r tvrdit* žě my, kteří jsme už objevili planety u Sirta, feyíj jsmo ták laxié! Krásně š® pak dovíš ,až po sto letech, že sa- tt narodil syn. slepí, že- jsme asdokázali odhalit černého pasažére, skrývajícího Ještě'štěstí, žé jsme si dokážaM prodloužit žiVot na těeh. sto pade-^ se takřka na dosah ruky?“ sát let. Jmaái 'byctam se o stoletém ko-jenci vůbec B M O m eb „Černý pasažér — ano, to je správné slovo, trefil jste do čemePódiyiiou náhodou neodpověděl Fratevovi Mavrátil, kwrý již. ho,“ zasmál se Chotěnkov. „Tak se; totiž nově objevená -planeta otviral ústa, aby se rozhovořil, ale hlavní vysilač se Zesne ... skutečně jmenuje.“ ».D-ůl'ežitá zpráva pra Paprsek,“ několikrát oipakoval- hlasatel. „Nejde mi to do hl a v y . . . A kdo ji objevit?“ ..Oznamujeme vám, že Slovenský vědec doktor Zajac, vynálezce „Těžko říd. B ylo jich více najednou. Molodínová, Wroelawsfei, astrograí?irhetrU, oznámil Světové akademii věd, že se pokoust Madarász, Navr át i l . . ■ ■ Sj • o nový. způsob sdělováni pomočí gravitačního pole. Podle jeho do ' „Posádka paprsku! To je překvapující. Dvakrát Jsme již obe­ mněnký je to možné. POhěvaidžlse gravitace šíří mnohokrát, rycřucpluli celou sluneční soustavu — a nic. Prosún vás,, nenapínejte ji než světlé, znamenalo bÿ -to •že- by se take urychlilo meziplane­ mne už a řekněte mi rovnou, co o. tom víte,“ tární a mezihvězdné zprávodaj.ství Záfláme 'vás proto, abyste ie„Zatím toho není mnoho. Zprávu z Paprsku jsem obdržel před den zLasteôtslevissïâ trvale nařídili směrem k Zemi a Bcavideme deseti minutami » není ještě- úplná. Letěte k nám asi šest hodia, sledovali jeho kontrolní, zjáznamy, V případě, že se Zajáeova čili — před necelými: sedmi hodinami se Paprsek setkal s nezná,n m ü ia poivřd^ 0 » ^ první zpřáVy pomoci gravitace vyeleme v te-; rným tělesem* které mu málem zlomilo vaz.. Čeniý pasažér nedo­ legrafíekých'zr^čkác'1 • stal totfê své jméno náhodou. Planeta je skutečně čestná y praven : fPoSiraéoťání V lW*íšt! B» čis’ » ' slova smyslu Je naprosto bez atmosféry jako náš Měsíc — a je V ED A

A

TE CH N IK A

ML.ADEZ1

29

Odpovědi na o tá zk y z c. 26. Če t l i j s t e d o b í i e ? 1 Furacilin je nové synthetieké antibioti­ kum účinkující téměř na všechny druby bak­ terii — 2. Jeřáby usnadňuji dopiavu mate­ riálu na stavbách a tím je urychluji a zlev­ ňuji. - 3 Déšť vzniká ochlazením vzduchuobsahujícího nadbytek vodní páry^— 4. Pntnim automobilem u nás byl Božkův parovůz 1815, r. 1896 se začal v Kopřivnici vyrá­ bět typ „President“ . — 5. Pulsační motor je tryskový motor, který střídavě nassává. vzduch a vhání při zavřených ventilech za­ pálenou směs tryskou ven. 6. Jeřábová „kočka“ je z ocele; je to rám se zdvihovým i nosným mechanismem, který zvedá břeme­ na a po vodorovné koleji je dopravuje. — 7. ,Nejlepší protituberkulosríí přípravek je. rtiyazid. 8. Těžkotonážníci jsou strojvůdci a topiči, kteří se zavázalí zvýšit produktivitu lokomotivy zvýšením zátěže, při nejrychlejší dopi»vé, ZAJÍM AVÉ PROBLÉMY Vloha o tramva­ ji. Z připojeného nákresu,- kde jsou plné vytaženy ďrá\ I/ * j\ hy vozů T a tečko­ ví/.-'''’” lA / íi vaně dráha chodce. vyplývá řada po­ dobných trojúhel­ níků. Z nich vidíme, že úsek- a:b m 5:6. Dále hledaný čas x lze vyjádřit dvěma rovnicemi X ■= 5 + a, X — 6 — b. Násobíme-li první rovnici 6 a druhou 5 a sečteme, obdržíme 11 .T = 60, z toho x = 55/íí->Originální a vtipně grafické řešení zaslal J. Zárybnický, náštřojař ž Ghráátě, dáláí řeše­ ní poslali: K. Kieslieh.F, Loos. Jan Vrba, F. Podlipský. — Krásný pohled s pražské­ ho hradu. Zlaceni špičky hromcssvödu je zbytečne, ná blesk, který prorazil sta metrů dokonalého' isolátoru vzduchu, nemá vrstvič­ ka rzi vlivu; 'Stočeni měděného lana kolem železného jádra (tyče), vytváří cívku Se znač­ ným induktivním odporem pro vysokofrek­ venční průběh bleskového výboje. Nemá to všák praktického vlivu, protože výboj může * jít přímo" tyčí. — Tajemná konserva. Pocit tepla či chladu vzniká tím, že tělo určité množství tepla vyzáří a rovněž z okolí vyzá­ řené teplo přijímá. Rozhoduje rozdíl mezi .vy­ zářeným a přijatým teplém.. Lesklá konservová krabíce plně odráží a vrací teplo vyzá­ řené rukou, proto má ruka vložená do krabí­ ce příjemný pocit tepla. Jména odměněných čtenářů z č. 25 uveřej­ níme v příštím čísle.

t

o b s a h

Otázka zní : Jakou dráhu me proto čtenáře, aby náui lialétala svými střídavými ;vysygtJili, je-li takový vélety mezi oběma půlkami,. trnik , ve výkladní skřnil hnízda? Vzdálenost mezi ni­ k něčemu dobrý. mi se přece »neustále- zvět* J A K TO BUDE šovala. Jména prvních pěti správných řešitelů otiskne­ S HODINAMI? me! V jednom románě, jedna­ jícím o letu rakety* iia Mě­ 1)VA VftTKNlKY síc, nakreslil malíř na stěně Nedávno jsine šli po ulici rakety hodiny s kyvadlem -a. a zastavili jsme se u výkla­ závažím. du, v němž byly vyložtjny Jistěže to byl omyl, hodi­ salámy a jiné uzeniny. Pro­ ny nemohly asi - ukazov.at tože bylo venku ještě teplo, správný čas. Ale byli by­ otáčel se ve skříni, která chom rádi, kdyby nám čte­ bylá poměrně malá a uza­ NEŠŤASTNÁ V LA Š TOVKA, náři napsali, jak bý se cho­ vřený, elektrický větrník. V kůlně u stěny stál trak­ valy v takové raketě : tor a odpočíval přes zimu. 1. hodiny s kyvadlem a zá­ Aby nepřekážel, postavili ho važím, až těsně k trámu. , Vlaštovka si z jara stavěla 2. hodiny natahované pérem, hnízdo, á nešťastnou náho­ ale s kyvadlem, dou si zvolila příhodný pro­ 3. obyčejné kapesní hodinky. stor mezi trámem a střechou traktorů. Už vyseděla vajíč­ Pravděpodobně se tyto tři ka a krmila mláďata, když druhy hodin brzy rozejdou. se stala strašná věc; traktor Až budete popisovat jejifch sé dal do pohybu » hnízdo chováni, nezapomeňté je ta ­ se roztrhlo -na dvě části. ké z fysikálnich zákonů odů­ V každé půlce zůstala něja­ Bozpředla se debata, jaký vodnit! ká holátka. účel má onen ventilátor. Nešťastná, vlaštovka, když „Cožpa k nevité ze zkuše­ to Spatřila, začala zděšeně nosti, . jak takový větrák létat od trámu k jedoucímu v horku příjemně chladí?“ traktoru á hned zase. nazpět. poučoval nás jeden z přihlí­ Šlo jí to z počátku dobře, žejících; „J a k je příjemný protože traktor jet pouze takový' ventilátor v biografu rychlosti 12 km za hodinu, nebo v divadle!“ kdežto vlaštovka létala rych­ „V Itálii, kde je přece lostí šedť^áti kilo metrovou. větší horko než u nás, maji Ale jak se vzdálenost mezi takové; veliké ventflátory; u traktorem a trámem zvětšíš- ; stropu ve všech restaura­ vata,, vlaštovka slábla1 ,, -a cích à ve větších obchokdyž konečně traktor zasta­ de<;li,“ řekl .jiný. vil ve městě fetyřt kilometry . Přesto Se nám nechtělo vzdáleném, klesla a nomohl a v liéelnoHt ventilátoru ve dále. výkladní skříni věřil. Žádá­

ČE T L I J S TE

D O BR E ?

Jestliže ano zašlete odoorěd. na tyto otázky, týkající se hlavně obsahu posled­

ních článků, před čísla naši redakcí. Pět neýlepšich odpovědi odměníme knihámi Odpovědi a tměna odměněných nàidete v příštích čistech.

2. Jaký význam má 'předstih u- spálovácích motorů?

3. Jaká látka Je zná* zorněna t ímto vzor-^ cem?

4. K teré číslo voláme y Praze při nebezpečí života?

6.- K teré - Výhody. , nám přinese atomový věk?

7. Co zna^í vyvolávaní inversí?

8. Jaké jsou výhody ^ nevýhody dvoutaktního • motoru?

:

; . . . Str. Automatisace — heslo dneška .. . ; .. . ' 2 Traktor à motocykl . . . . . . . . -3 Bentonit, zajím avý nerost (PhM g E. Klùvanková, inž. V, Maroušek) . ... . . ✓ i . * 5. Zajímavostí sovětské radiotechniky . , 6 Listy ž dějin naší vědy a techniky . . r . 7 .Čtvrtstoletí oó objevu „vlád ce temnot“ (O Kádner) . . . . . . . . . *. 8 Zachránci života (R. Faukner, D r R, Roubal): 9 HG — CH. (D r inž. A. Schemer) *. . - . . 11 Atom ová energie v letectví . . . . . . is Technika zachraňuje historické- písemnosti i (J. c h Simon) . . .. , r .. .. ' %4 Začíná věk atomové energetiky . . .* . 15 Baterie budoucnosti — baterie atomová (inž. Dr J. Tille) . . . 4 . . . . 19 Lidová universita „Ž e života země“ . I. K d y a jak vznikla zeměkoule (A. Jandera, kons. univ. prof. D r B. Bouček) . . . - . 20 Historický kalendář . « . . . . 23 Fotografické diapositivy (Z. Tomášek) , . 24 Elektrická líheň . . . . . . . # , 26 Mechanisovaná pilka (J. Wittner) . * . * 2? Signály z vesmíru (V. Babula) . . , . , 23 Zajímavé problémy . , , e 30

5/Co značí THS?

Redakční

zkratka

Vedoucí redaktor Vladimír BABULA r a d a í Ing. O. DRGON. Z GREGOR, M. ÍLK. A. JANDERA. Z. KALOUS, Ing. V MAROUSEK. Ing. J RATH, J. RÜ&ICKA. L SEDLÁČKOVA, J. SZABADl, S. SlBAL, Ing. VRÁNA.

Adresa ústřední redakce: Praha II* K rakovská ZZ. T ele fo n y 23-29-67, 23-00-62. — Slovenská re­ dakce: Bratislava, pražská 9. — Technická redaktorka A. Wünschovâ. — Rukopisy se nevracejí.

Vydává ÜV CSM a Slovenský ÜV ČSM v Mladé frontě

K BAREVNÁM STRAN ÄM : P rvn í strana obálky: Ilustrace k článku „Zachrán•J- ci života“ . Prostřední dvoustrana: ilustrace k článku „Z ačí­ ná věk atomové energetiky“ na str. 15. Zadní strana obálky: Atom ové letecké motory (k článku „Atom ová energie v letectví“ ). Ba­ revné strany namaloval m alíř F. Skoda.

V E D A A T E C H N IK A M L Á D E Ž I — Čt rnáctideník pro, polýtechnickou vých ovu mládeže. V y c h á z í, v Českém, slovenském a maďarském jazyce ka?dý druhý pátek. Cena výtisku 2. Kčs. předplatné na rok 52 Kčs, na půl roku 26 Kčs. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky ^přijímá každý poštovní úřad i doručovatel T is k ň «; M ladá fronta, tiskařské závody, n p:, Praha, ba^ev* né sti'ar^ys Svoboda, tiskařské závody, n. p.. Prah a Smíchov. T oto čísla vyšlo 31. prosince 1954. A 29462

Zábavná věda INTERFERENCE SVĚTLA. Když vědci začali přemýšlet o podstatě světla, vznikl veliký spor mezi známým Newtonem a holandským fysikem Huygensem. Newton se domníval, žé světlo jsou drobná tělíska, korpuskule, vyletující ze zářícího tělesa, kdežto Huygens tvrdil, že je světlo vlnivě podstaty. Úkaz interfe­ rence potvrdil Huygensovu domněnku. Světlo tvoří miliardy jednotlivých zá­ blesků, které se šíří v podobě jakýchsi „vlnových pásů“ , jejichž délku můžeme měřit. Podaří-li se nám jeden takový pa­ prsek rozštěpit tak, aby se ho část opozdi­ la, pak nám obě takto získané vlny inter­ ferují: setkávají se buď tak, že se jejich fáze shodují, pak se jejich účinek^ sčítá, nebo stojí proti sobě, pak se jejich účinek ruší, jak ukazuje nákres. Poradíme vám řadu pokusů, jak můžete takovou interferenci prokázat. Ty nej jed­ nodušší znáte. Víte, že mýdlové bublinky hrají duhovými barvami. Denně vídáte na blátivé, černé silnici pestře a jasně zbar­ vené skvrny od oleje, který ukápl z auto­ mobilu a rozprostřel se v jemnou blanku na vodě.

Jak vznikají takové jasné barvy? Obr. 2. to vysvětluje: dopadající světel­ ný paprsek se odrazí částečně od povrchu takové velejemné blanky. A le část světla projde, lomí se v bláně, jak je při velikém zvětšení naznačeno, a odrazí se od její vnitřní plochy. Tím se tato část paprsku za prvou o něco opozdí, a obě vlny se nyní setkávají na stejné dráze, interferují spolu. Kdybychom takovou blanku osvětlili monochromatickým (jednobarevným) svět­ lem, na příklad sodíkovou výbojkou,^ vi­ děli bychom na ní střídající se oranžové a černé pruhy, podle toho, setkaly-li se paprsky ve fázi nebo v protifázi. Ale oby­ čejné sluneční světlo je složeno z paprs­ ků velmi různých vlnových délek, různých barev. Každá barva se jinak láme, jinak zpožďuje. Následkem toho se v určitém směru ruší vždycky jen jedna vlnová dél­ ka, ostatní zůstávají. My pak vidíme zbý­ vající doplňkové světlo, které odpovídá ně­ které z duhových barev. Tážete še, proč nevzniknou takové du­ hové pruhy také odrazem na obyčejné skleněné desce? Odpověď je jednoduchá: blanka muší být velmi tenká, aby vlna, zpožděná po odrazu na spodní stěně, do­ stihla ještě svůj vlastní konec. Je-li blá­ na nebo deska silnější, interference se ne­ projeví. Proto také můžete pozorovat interferenč­ ní zjevy, duhové barvy, někdy na tenkých bublinkách vzduchu ve skle, nebo na trhli­

. NAKLADATELSTVÍ CSM, M LADÁ FRONTA, P r aha II, Spálená 53.

Gilette Z i e g l e r o v á : Vražda v Kangse. Kniha G. Zieglerové dává ucelený obraz života ve Francii, kde rózhodují o všem Američané. Román přesvědčivě ukazuje, že americký imperialismus je úhlavním nepřítelem francouzského lidu a že škodí i jisté části francouzské buržoasie, která nechce-li se dát zničit, musí se nakonec spojit se silami lidu v" boji proti americ­ kým okupantům, v boji za mír. Cena váz. Kčs 11,05. Howard F a s t : Cesta svobody. Román známého amerického spisovatele vznikl V době urputného boje s fašistickým Ně­ meckem, pranýřuje s velkou silou a vášní duchovní otce amerického fašisrnu. Fast se projevil V románě jako skutečný novotář. Vnesl do americké literatury celou řadu nových obrazů, proniklých žhavou láskou k prostým lidem Ameriky, k černým i bí­ lým. Fast ve svém romáriě vytvořil posta­ vu černého hrdiny, udělal jej člověkem s velkým písmenem. (Vyšlo koncem pro­ since.) Cena váz. 19 Kčs. Jane B r o n t e o v á : Jana Eyrová. Ro­ mán jedné z nejznámějších anglických spisovateleR XÍX. století je oslavou věrné Taková mřížka jest ovšem velmi drahá, lásky dvpu lidí, kteří se po mnohých pře­ ale dá se zhotovit i fótográficky, jak jsme kážkách, stavěných jim do cesty různými v č. 11 popsali. A le nemusíte se ani tolik namáhat. Vezmete-li gramofonovou desku,, lidskými předsudky a zákony, nakonec se­ jdou a prožijí spolu šťastný život. Příběh má na sobě rovněž množství velmi jem­ přetavený v autorčině živé fantasii může­ ných rysek. Ty jsou však přece jen příliš me právem nazvat básní zkoušené a ví­ od sebe vzdáleny. Mý však můžeme tento tězné lásky. Román je psán pro všechny nedostatek opravit a rysky sblížit, jestliže mladé lidi, kteří dovedou vroucně milovat. desku skloníme hodně šikmo k oku, takže (Vyšlo koncem prosince.) Cena váz. Kčs se náš zomý úhel, pod kterým vidíme dvě 29,40. sousední rysky, hodně zúží. Již přitom spatříme na desce duhové ' barvy, které T. S v a t o p l u k : Mrtvá země. Román zvláště vyniknou, díváme-li se na odra­ „Mrtvá země“ od laureáta st. ceny T. Sva­ žené světlo žárovky, dopadající rovněž té­ topluka je pravdivým a silným příběhem měř rovnoběžně s plochou desky. krásné a svěží díyčí bytosti, děvečky Rózy. Tentp příběh boje o prosté právo na život Při trošce pozornosti se vám podaří vy­ a lásku, odehrávající se na valašské dě­ volat Interferenční zjevy i jednoduššími dině mezi dvěma válkami, vyznívá přes prostředky. Prořízněte do tvrdého kartonu všechnu tíživost prostředí neobyčejně plas­ (pohlednice) holicí čepělkou jemnou štěr­ ticky a ostře vylíčeného, jasně a optimis­ binu a podívejtfe se jí proti slunci, nebo ticky. (Vyšlo koncem prosince.) Cena váz. do ostrého světla žárovky. Přimhouřfte-li Kčs 12,25. oči, působí oční řasy jako optická mřížka a ve vhodné poloze oka 1 štěrbiny se vám Z. J i r o t k a : Muž se psem. Parodie na podaří zachytit duhové barvy vznikající brakovou detektivní literaturu, která po­ interferencí na této — ovšem hodně ne­ může naší mládeži k zdravému pohledu na dokonalé mřížce. škvár kolující dosud potají v jejích rukou. I jinak můžete pozorovat interferenční Cena brož. Kčs 6,90. zjevy, které snad doposud unikly vaší po­ Radovan K r á t k ý : Pásek. Vtipem a zornosti. Tak díváte-li se deštníkem na po­ satirou bojuje známý autor proti všem uliční lampy, vidíte zajímavé obrazce, nezdravým a parasitním zjevům ve spo­ vzniklé skládáním různě probíhajících pa­ lečnosti, upozorňuje na ně a bubnuje na prsků. Něco podobného můžete pozorovat poplach proti nim. Knížka o páscích ne­ i hlédíte-li na takové lucerny z přiměřené byla napsána pouze pro zasmání. Má býti vzdálenosti hustou záclonou. zároveň poučením i výstrahou. Cena brož. Kčs 5,30. Držíte-li těsně pod okem drát, asi 0,2 mi­ limetru silný* a díváte se na bodový zdroj Alexandr F a d ě j e v : Mladá garda. světla (hodně vzdálenou silnou lampu), Přepracované vydání slavného románu spatříte řadu světlých a tmavých pruhů, o boji krasnodonských komsomolců proti které vznikají ohybem světla a interfe­ hitlerovským okupantům. Cena váz. Kčs renci ohnutých paprsků. Takové pruhy se 21,90. dají zachytit v přiměřené vzdálenosti (ně­ Boris L j a p u n o v : Boj o rychlost. Boj kolik metrů) |; na fotografickou desku. o rychlost v současné sovětské technice je Také díváte-li se špendlíkovou dírkou na základním thematem této knihy. Autor žárovku, spatříte interferenční kroužky. vypráví o vysokorychlostní technice v růz­ Jak jsme uvedli na začátku, dopomohly ných oborech vědy a techniky, jako tyto interferenční úkazy Huygensově unobrábění kovů, letectví, meziplanetárních dulační theoríi světla k vítězství. Zajímavé letů, elektroniky atd. Kniha je doprováze­ je, že poslední doba zase objevila celou na četnými obrázky. Barevné ilustrace od řadu zjevů, které se dají vysvětlit pouze J. Kreuzigera. Cena polopl. váz. Kčs 21,15. korpuskulární theorií; je to na příklad tak Tyto knihy koupíte ve všech prodejnách zv. Comptonův zjev, emise fotoelektronů n. p. KNIHA, v prodejnách SPOTŘEB­ a mnoho jiných pokusů. Naše nová věda NÍCH DRUŽSTEV nebo přímo v knihku­ řeší tyto zdánlivé rozpory novým názorem pectví M LADÁ FRONTA, Praha II, Spá­ na podstatu světla — ale to už nespadá do lená 53. rámce našich zábavných experimentů.

nách průhledných krystalů. Uměle je vy­ voláte s upřesně rovinným sklem, na hra­ ně rovně zbroušeným, když podle obr. 3 položíte takové dvě desky na sebe a vlo­ žíte mezi ně tenký cigaretový papír, aby se mezera mírně rozšiřovala (na obrázku přehnáno). Podobně spatříte interferenční úkaz zvaný Newtonovy kroužky, položíte-li na rovinné , sklb velmi mírně vypouklou čočku (otír. 4). Čočka musí být co nejslabší, čtvrt dioptrie nebo méně, a po obou stra­ nách broušená, jinak se proužky projeví stěsnané na tak nepatrném prstenci, Je uniknou Vaší pozornosti. Jiný případ interference vznikne na optické mřížce, o níž to bylo již vícekrát psáno. Prochází-li světlo velmi jemnou mřížkou, na příklad ryskami, vyrytými rovnoběžně na skle tak, aby jich bylo na milimetr třebas sto, je každá mezera mezi ryskami sama pro sebe zdrojem vlnění. Tyto vlny se pak v různých směrech růz­ ně překrývají, takže taková mřížka půso­ bí jako skleněný trojboký hranol a použí­ vá se jí také k hotovení spektroskopů.

Ueikt v lisiU Ul kill'

chladný vzduch směr letu difusor reaktor tryska horký vzduch

1— kompresor 2 — reaktor 3 — turbina

pumpa reaktor kondensor turbina výstupní tryska

nádrž s palivem pumpa spalovaci komora tryska horké plyny