Pøíbìhy Gladys Davisové Turnerové a Davida Kahna

Gladys Davis a David Kahn

Pøíbìhy Gladys Davisové Turnerové a Davida Kahna

Eko–konzult

Pøíbìh Gladys Davisové Kapitola 1

Selma

Edgar po chvíli zaèal hovoøit: „Ano, máme zde tyto záznamy. Duše vstoupila do tìla veèer (Gladys se od své matky dozvìdìla, že se narodila mezi jednou a tøetí hodinou po pùlnoci. Duše údajnì do tìla vstoupila nìkolik hodin pøedtím.). Spící Edgar odpovìdìl: „Ano, máme zde tyto informace.” Uvedl, že touhy v tomto životì mají koøeny v pøedchozích životech v Atlantidì a v Persii a že sobecké já musí být eliminováno. Boyd, k nìmuž cítila obzvláštní náklonnost, s ní žil v Egyptì. Gertrudu znala v Egyptì, Persii a v Arábii a nyní se „mohou jedna pro druhou stát oporou”.

ISBN 80–89044–07–7 © Gladys Davis a David Kahn, 1900 © Translation: M. Židlický, 2001 © Eko-konzult, 2001

V kanceláøi Tissierova železáøství nepanovala pøíliš radostná atmosféra. Onoho srpnového dne v roce 1923 mìla Gladys Davisová pocit, že jí život utíká mezi prsty a že musí existovat nìco lepšího, než práce v zatuchlé kanceláøi. Tato èinnost jí pøipadala èím dál ménì snesitelnìjší. Nepochybovala o tom, že za hranicemi Selmy by našla cosi více, než jen svìt seznamù høebíkù, šroubù, nýtù, pluhù a kultivátorù! A pøesto den po dni usedala za psací stroj, aby se stala souèástí života, k nìmuž nemìla žádný vztah. Cítila se ztracená mezi kousky oceli a železa, lesknoucími se noži a vidlièkami. Když je èlovìku osmnáct, stále si pamatuje na to, jak bìhal naboso v trávì a plnými doušky vychutnával život. Když se onoho úterý znovu posadila na židli a uchopila do ruky formuláøe, do nichž by mìla zapisovat všechno zboží, které se minulý týden prodalo, napadlo ji, že pokud by ji v práci neèekalo nic jiného, pak by bylo nejlepší se vdát a starat se o dìti. Dùm plný dìtí by byl nepochybnì lepším údìlem, než tato nudná a jednotvárná èinnost, nikdy nekonèící štosy korespondence o nýtech a høebících. Pøestože øada jejích vrstevníkù rovnìž skonèila v kanceláøích, život musí mít hlubší smysl. Pracovala již od patnácti let. Po ukonèení støední školy byla pøijata do drogerie pana Colemna, kde se díky vedoucímu panu Leonardovi Weissingerovi nauèila psát na stroji. Vzhledem k tomu, že za písaøku pouze zaskakovala v pøípadì její nepøítomnosti, pøijala práci písaøky za sedmdesát pìt dolarù mìsíènì v Tissierovì obchodu. Pøipadalo jí to jako obrovská suma. V pìt hodin odpoledne s úlevou srovnala veškeré papíry na svém psacím stole, uložila je do pøíslušných zásuvek a pøi-

"

Mùj život s Edgarem Caycem

kryla psací stroj. Ještì jeden den a pøijde ètvrtek, kdy jsou v tomto malém dvacetitisícovém mìstì všechny kanceláøe zavøeny. Otevøeno je opìt v pátek a v sobotu. Tissierovo železáøství mìlo vchody z ulic Water a Broad. Broad Street byla hlavní ulicí, na níž lidé kupovali zboží od farmáøù, mlynáøù a od prodejcù døeva. Mìsto Selma se mohlo pochlubit ètyømi lékárnami, biografem, knihovnou a nìkolika kostely. Vèetnì kostela First Methodist, který Gladys a její rodina pravidelnì navštìvovaly. Dìti ze Selmy mohly po základní škole jít do Dallaské akademie nebo do Selmské støední školy. V prvním poschodí nad Colemanovou lékárnou na Broad Street byl fotoateliér nazývaný The Cayce Art Company. Gladys tam nedávno pan L. B. Cayce vyfotografoval. Rodinu Cayceových neznala pøíliš dobøe, nebo chodila do jiného kostela, kde pan Edgar Cayce v nedìlní škole vyuèoval její sestru Tiny. Tiny, která se ve skuteènosti jmenovala Mary Frances, byla o dva roky mladší než Gladys. Ta se, stejnì jako všechny dìti, které Edgar Cayce vyuèoval, úèastnila øady projektù pro mladé køesany a ve tøídì mìla nejlepší známky. Edgar byl tak, výborným uèitelem, že jeho tøída vyhrála øadu soutìží. Gladys Edgara Cayceho proto znala a když se potkali, vždy spolu krátce pohovoøili. Jednou pøišel do drogerie, kde pracovala a øekl: „Dobré ráno, sleèno Gladys!” Leonard Weissinger odsekl: „Cayce, neflirtuj s naší sekretáøkou!” Gladys a její pøítelkynì Ruth de Bardeleben, která pracovala v papírnictví, v cukrárnì u zmrzliny hovoøily o budoucnosti. „Ráda bych šla na vysokou školu,” øekla Ruth. Gladys si èasem uvìdomila, že kvùli tomu, že ukonèila pouze základní školu, jediné co jí zbylo, byly sny a romantické pøedstavy, živené filmy, které vidìla. Dìvèata spøádala plány jak to udìlat, aby nemusela psát na stroji. Vedoucí obchodního oddìlení Tissierova železáøství, sleèna Willie Grahamová, nìkdy Gladys „pùjèila”, aby nìkteré jejich

Selma

#

produkty ukázala hostùm v hotelu Princ Albert. Jednoho dne se sleèna Grahamová Gladys zeptala, zda by nechtìla zapsat jasnovidný výklad, jenž odpoledne poskytne pan Cayce. Gladys si okamžitì vzpomnìla na pana L. B. Cayceho, který ji vyfotografoval. Nenapadlo ji, že se jedná o vysokého pøíjemného uèitele nedìlní školy. Slíbila paní Grahamové, že jí dá vèas vìdìt. Když odcházela z práce, Ruth se usmála, když jí Gladys øekla: „Slyšela jste o výkladech pana Cayceho, že? Údajnì je schopen stanovovat diagnózy lidí, o nichž nic za bdìlého stavu neví a navrhnout pøíslušnou léèbu. Když se jeho radami øídí, vìtšinou se uzdraví.” Doma Gladys øekla o návrhu paní Grahamové své matce Annie Davisové. Tato milá paní se na nejstarší dceru podívala a zeptala se: „Komu bude výklad poskytnut?” „Malému synovci sleèny Grahamové. Od narození trpí øadou potíží.” „Chudinka. Nikdy jsem ho nevidìla, ale z toho, co jsem se o panu Caycem doslechla, pokud mu nepomùže on, pak už mu nejspíše nepomùže nikdo!” „Myslíš si tedy, že bych tam mìla jít?” „Tuto pøíležitost bych si nedala ujít za žádnou cenu!” Po svaèinì tedy spolu se sleènou Grahamovou vešly do ateliéru, kde v té dobì již bylo mnoho lidí. Tucet dívek a žen se pokoušel získat práci písaøky u pana Cayceho. „Potøebuje jednu spolupracovnici, nebo hodlá poskytovat nìkolik výkladù dennì,” øekla sleèna Grahamová. Když se Gladys rozhlédla po místnosti, spatøila uèitele nedìlní školy. Usmáli se na sebe. Vedle nìho sedìl jeho otec pan L. B. Cayce. Pozdìji se dozvìdìla, že Cayce Art Company patøila Edgarovi a že jeho otec mu pouze pomáhal. S retušemi mu pomáhala jeho manželka Gertruda Cayceová. Manželé Cayceovi se svými dvìma syny, šestnáctiletým Hugh Lynnem a pìtiletým Edgarem Evansem, žili v domì vedle ateliéru. Gertruda a její dva chlapci však v místnosti nebyli.

$

Mùj život s Edgarem Caycem

Zdálo se, že se pìtaètyøicetiletý Edgar snažil poznat, v jakém duševním rozpoložení se nachází a že s tím, co spatøil, byl spokojen. Uchopil malý stolek a postavil ho pøed ní. Ostatní již se zápisníky a tužkami sedìly u svých stolkù. Pak si Edgar Cayce lehl na pohovku. Jeho otec se posadil vedle nìj a krátce hovoøil o synovci paní Grahamové. Èekajíce na to, co se bude dít dál, si Gladys pomyslela, co asi tento muž mùže pro toto dítì udìlat. Zmínìného chlapce neznala, nicménì jejím úkolem bylo zaznamenat informace, které by mohly významným zpùsobem ovlivnit jeho budoucnost. Ostatní, stejnì jako ona sledovaly, jak se Edgar Cayce uvolnil a zavøel oèi. Mìly dojem, že má v úmyslu si na chvíli pøed zraky všech pøítomných zdøímnout. Po nìkolika minutách se zdálo, že usnul. Nato zaèal hovoøit jeho otec. Tichým hlasem Edgara požádal, aby prohlédl tìlo malého chlapce, popsal jeho stav a poté navrhl, jak by se mu mohlo pomoci. „Ano,” zaèal Edgar, „máme zde toto tìlo...” Tucet tužek se dal do pohybu. Gladys se snažila zaznamenat každý pojem, pøestože nìkterá slova slyšela poprvé. Její údiv se stupòoval. „Nyní zjišujeme, že v tomto systému existují abnormální podmínky,” øekl Edgar Cayce. „Je možné je napravit. Souvisejí s nervoKdyž Edgar Cayce spolu s Davidem vým systémem... Co se pøísunu krve týèe, Kahnem odjeli do Texasu hledat obèas se do mozku dostává naftu, Edgarùv otec se ujal vedení fotografického studia. Když tato dvì pøíliš velké množství krve...” pùvabná dìvèata fotografoval, netušil, Výklad poté doporuèil použi- že jedna z nich se pozdìji stane Edtí „Abrahmsova cykloklastu garovou písaøkou.

Selma

%

– pøíslušné elektrody by mìly být umístìny na pupek, a na zápìstí a na sedmém dorsálním.” Vibrace Abrahmsova cykloklastu mìly být aplikovány každý tøetí den. Gladys se cítila èím dál uvolnìnìjší a zcela se soustøedila na slova spícího muže. Cosi jí k nìmu pøitahovalo. Jako by to byl èlen její vlastní rodiny. Mìla pocit, že k tomuto momentu ji pøivedl osud. Vnímala pouze to, co Edgar øíkal. Vše ostatní, co se kolem ní dìlo, vùbec nebrala na vìdomí. Když psala jednu èást, její mysl jí øíkala – „Nevadí, když tomu co píšeš nerozumíš, snaž se být hlavnì pøesná... život tohoto chlapce lze zachránit...!” Vypadala jako všechny ostatní. Byla jednou z mnoha písaøek, snažících se dostat práci. Po výkladu se všichny postavily a protáhly. Edgar jim øekl, že jim dá vìdìt co možná nejdøíve. Jakmile se mu naskytne možnost si zápisy výkladu pøeèíst. „Dìkuji vám. Ozvu se brzy.” Když Gladys odcházela, všimla si podivného výrazu jedné písaøky. „Co se stalo?” zeptala se. „Nebudu pøijata!” „Proè ne?” „Byla jsem šokována natolik, že jsem nebyla schopna vùbec psát!” Gladys své dvì kopie výkladu dala sleènì Grahamové. Pøitom zdùraznila „Nepokouším se najít nové zamìstnání, práci již mám.” Pozdìji se jí její pøítelkynì Ruth Grahamová zeptala: „Jak to šlo?” Posadily se do trávy pod korunu javoru a Gladys odpovìdìla: „Dobøe, poslouchej,” a pøeèetla jí své poznámky, sestávající z podivných slov a frází. Ruth peèlivì naslouchala. „Nìkteré anatomické výrazy znám,” øekla. „Jak podivné pro úspìšného fotografa.” „Nebylo to divné,” namítla Gladys. „Jaký druh èlovìka je pan Cayce?” Gladys se usmála: „V jeho pøítomnosti jsem se cítila velmi dobøe. Dokonce mne z jakéhosi dùvodu pøitahoval. Mìla jsem pocit, jako bych ho znala odjakživa.” Sleèna Grahamová nejlepší pøepisy výkladù odevzdala panu Caycemu. Jednu kopii si nechala pro ošetøujícího lékaøe

&

Mùj život s Edgarem Caycem

svého synovce. Když se vrátila, øekla Gladys: „Pokud bys pro pana Cayceho chtìla pracovat, rád by s tebou mluvil.” Gladys byla trochu pøekvapena. „Všechny tyhle další dívky... a chce mne?” „Zdá se, že jsi odvedla nejlepší práci.” Usmála se. „Vìdìla jsem to.” Když Gladys znovu vstoupila do ateliéru Edgara Cayceho vyšel z tmavé komory. Utíral si ruce ruèníkem. Jeho prsty byly od chemikálií používaných k vyvolávání filmù hnìdé. „Jak se máte sleèno Gladysová?” zeptal se. „Jsem rád, že jste pøišla.” Opìt cítila, že ji s tímto mužem spojuje jakési pouto starého pøátelství. Jeho pøítomnost v ní vzbuzovala nejasné vzpomínky z dávné minulosti. Tento pocit byl natolik slabý, že se snažila vzpomenout, odkud ho zná. „Líbil se nám zpùsob, s jakým jste si s výkladem poradila. Potøebujeme sekretáøku na plný úvazek.” „Mìla bych o toto místo zájem.” „Dobøe.” Pohybem ruky jí ukázal, aby se posadila. „Je zde však problém,” pokraèoval laskavým hlasem. „Budeme hodnì cestovat. Budeme jezdit do New Yorku a do dalších míst. Nebude vám to vadit?” „Vùbec ne, spíše naopak. Velmi ráda cestuji!” Usmál se. „Už žádné nýty a høebíky, co?” Pøekvapenì se podívala do jeho modrošedých oèí. S pobavením sledoval její reakci. Zasmála se a odpovìdìla: „Musel jste mi èíst moje myšlenky!” Vìdìla, že koneènì našla, co tak dlouho hledala. To je její osud, práce urèená právì pro ni – k tomuto muži se obrátila stejnì, jako se sluneènice obrací ke slunci.

'

Dobrá duše

Kapitola 2

Dobrá duše 10. záøí 1923 v 8.45 Gladys vešla do vchodu Cayceho Art studia na Broad Street. Tentokrát si okolí všímala pozornìji. Bylo tomu snad proto, že mìla úzce spolupracovat s rodinou Cayceových? Když prošla chodbou, na jejíchž stìnách visely fotografie místních obèanù a po schodech vyšla do prvního poschodí, ocitla se pøed velkým zrcadlem. Spatøila v nìm vysokou, pohlednou dívku s modrýma oèima a vlnitými vlasy. Otevøela jí Edgarova manželka Gertruda Cayceová. Tato štíhlá tøiaètyøicetiletá brunetka s øeckým profilem ji krátce seznámila s tím, co ji èeká a dodala, že retušování negativù znaènì namáhá její oèi. Uvedla Gladys do èekárny, kde byla pohovka, stùl a velké okno s výhledem do ulice. Gladys zjistila, že bydleli v jedné èásti prvního patra sestávající z malého obývacího pokoje, dvou ložnic, kuchynì a koupelny. Zbytek tvoøilo fotografické studio a místnosti, v nichž Edgar pracoval. Na stìnách byly fotografie. Mezi nimi nìkolik snímkù dìtí, Hugh Lynna a Edgara Evanse. Náhle do studia pøišel malý Edgar Evans. Upadl na zem a zaèal se škrábat na tváøi. Paní Cayceová jej odvedla do koupelny, aby mu omyla oblièej, a pak jej pøedstavila Gladys. Upøenì se díval na tkanièky svých bot. „Øekni sleènì Davisové o své nové knížce,” napovìdìla mu. Odešel, našel zmínìnou knihu a pøinesl ji ukázat. „Možná, že bych ti z ní nìkdy mohla èíst? nabídla se Gladys. „Moji bráškové jsou zatím tak malí, že když jim ètu z knížky, nevydrží mne poslouchat dlouho.” Usmál se na ni. Gladys byla pøijata do rodiny. Bìhem prvního týdne se obì ženy staly dobrými pøítelkynìmi. Gertruda èi „Muddie” Cayceová, jak jí øíkali nejbližší pøátelé, vyprávìla hodnì o své rodinì, o prvních letech manželství v Bowling Green, o Edgarovì studiu a o výkladech.