Akademie výtvarných umění /Ateliér architektonické tvorby / škola Emila Přikryla / teoretická část diplomové práce / Dokumentační centrum českých Němců / Filip Kotlář / Prof. Emil Přikryl / oponent Mga. Michal Fišer / TÉMA – DOKUMENTAČNÍ CENTRUM ČESKÝCH NĚMCŮ V ÚSTÍ NAD LABEM Návrh Dokumentačního centra českých Němců vzniká ve spolupráci se společností Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem. Nová instituce se chce zabývat fenoménem německého obyvatelstva v českých zemích, jeho historií a kulturním dědictvím, které v českých zemích spoluvytvářelo. Práce si klade praktický cíl sestavit reálný stavební program, vytvořit podle něj referenční architektonickou studii a napomoci nadaci nalézt vhodné místo pro realizaci skutečného návrhu. VZTAH - ÚSTÍ NAD LABEM - ČEŠTÍ NĚMCI [1] Ústí nad labem (německy Aussig an der Elbe) bylo povýšeno na město králem Přemyslem Otakarem II. někdy ve 2. polovině 30. let 13. století. V té době také pozval německé osadníky aby kolonizovali české pohraničí. Lze předpokládat že obyvatelstvo města bylo převážně německojazyčné. Ještě ve 30. letech 19. století mělo pouhých 2000 obyvatel. Vlivem své výhodné polohy jako dopravní křižovatky a zdrojům kvalitního hnědého uhlí zaznamenalo v následujícím období bouřlivý rozvoj. V roce 1841 byla zahájena paroplavba na Labi, v roce 1851 byla zprovozněna železnice z Prahy přes Ústí nad Labem do Drážďan. Ve druhé polovině 19. století byla postupně vybudována hustá železniční síť, která spojila Ústí nad Labem se všemi významnými centry průmyslu a obchodu. Rozvoj říční dopravy dosáhl svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století, kdy se Ústí nad Labem stalo největším přístavem Rakousko-Uherska. V roce 1900 ve městě žilo již 37 000 obyvatel. Většina byla německé národnosti, neboť valná část přistěhovalců přicházela z německojazyčných oblastí. Dle sčítání lidu z roku 1930 tvořilo česky mluvící obyvatelstvo pouhých 20%. Ústí nad Labem se stalo nejdůležitějším průmyslovým centrem v s převážujícím německým obavatelstvem v Československu. Dnem 9. října 1938 se ústecko v důsledku Mnichovské dohody stalo součástí Německa. V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53 000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu, čímž v této oblasti došlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic. 31. července 1945 se v Ústí odehrál neobjasněný masakr německojazyčného obyvatelstva při kterém bylo zabito asi 80–100 lidí. Většina obětí byla shozena z mostu Edvarda Beneše do Labe a zastřelena. V sudetoněmecké publicistice se objevují výrazně vyšší čísla, až 2700 obětí [2]. COLLEGIUM BOHEMICUM [3] Nadace Collegium Bohemicum vznikla v roce 2006 v Ústí nad Labem s cílem stát se nezávislou, otevřenou a interaktivní institucí celostátního významu, zaměřenou na kulturní dědictví, které v českých zemích spoluvytvářeli německy mluvící obyvatelé. V současnosti připravuje v Muzeu města Ústí nad Labem první stálou expozici dějin a kultury německy mluvících obyvatel českých zemí. V budoucnu plánuje pro svoji další činnost vybudovat muzeum, archiv, knihovnu, vědecká a vzdělávací pracoviště a má být místem poznávání, setkávání a dialogu zájemců z řad odborné i laické veřejnosti z České republiky, Německa, Rakouska a dalších zemí. Chce být aktivním spolutvůrcem kulturního a společenského života v Ústí nad Labem. Collegium Bohemicum organizuje vlastní i mezinárodní kulturní akce, podporuje vědeckou historickou práci, vypisuje stipendia, vydává publikace a organizuje doprovodný vzdělávací program a výstavy. Organizuje také vzdělávací projekty pro základní a střední školy.
INTERPRETACE TYPOLOGIE A REFERENČNÍ PROJEKTY Dokumentační centra jsou instituty zkoumající daný fenomén z pohledu historie, kultury, společenských věd, v kontextu místa a jeho topografie. Jsou místem interdisciplinární činnosti. Jejich smyslem je propojování různých rovin jednoho tématu – komplexní vhled do „problému“ ve všech jeho dimenzích. Jsou platformou pro vědecké bádání, ale snaží se prostřednictvím kulturních a vzdělávacích aktivit oslovit i širokou veřejnost. Z mezioborového zaměření i způsobu působení těchto center vyplývá kolážovitost stavebního programu, který je syntézou různých funkcí a typologií s odlišnými požadavky. REFERENČNÍ PROJEKTY: PETER ZUMTHOR - TOPOGRAPHIE DES TERRORS - BERLIN [Obr.1] Günther Domenig - Dokumentationszentrum Reichsparteitagsgelände - NORIMBERK [Obr.2] Heinle, Wischer and Partner - TOPOGRAPHIE DES TERRORS - BERLIN [Obr.3] GEORG, SCHEEL, WETZEL ARCHITEKTEN - NS-DOKUMENTAZIONSZENTRUM - MNICHOV [Obr.4] Wandel, Hoefer und Lorch - Hinzert dokumentazionszentrum - HINZERT [Obr.5]
PROGRAM Program je vytvořen na základě konzultací s nadací Collegium Bohemicum a za pomoci referenčních projektů obdobné velikosti a zaměření (především. NS – Dokumentationszentrum v Mnichově a Topographie des Terrors v Berlíně). Celková plocha zhruba 4500 metrů čtverečních se dělí do čtyř základních oddělení: výstavní prostory, archiv s badatelnou, konferenční a seminární sál, administrativní plochy. Program se v základních rysech shoduje s programy podobných institucí. Expozice dějin a kultury německy mluvících obyvatel českých zemí (zhruba 1500 m2) nebyla po dohodě s nadací do programu zahrnuta a návrh počítá s jejím původním umístěním v prostorách Muzea města Ústí nad Labem. MÍSTO [Obr.6] Je výjimečné z mnoha důvodů. Plocha ve tvaru nepravidelného rovnoběžníku (vytyčena ulicemi Příčná, Pivovarská, Haltonská a Dlouhá) je vlastně koncipována jako malý blok a činí tak dům přístupným ze všech stran. Zajímavá je její poloha v horním cípu Mírového náměstí. Pěší zóna, která prochází ulicí Příčná a dále navazujícím dvorem přes ústecký magistrát, spojuje dvě hlavní náměstí v Ústí nad Labem – Mírové a Lidické. Dokumentační centrum se tak ocitá na ose, na níž leží řada dalších důležitých institucí. Kromě ústeckého magistrátu například Severočeské divadlo opery a baletu, Muzeum města Ústí nad Labem, sokolovna, Palác Zdar, bankovní dům atd. Potvrzuje tak logiku umisťování důležitých domů ve městě. Střetají se zde dva světy. Na jedné straně je to menší měřítko původní parcelace Mírového náměstí, na druhé straně velké měřítko palácových kolosů z dob socialismu v Dlouhé ulici. Parcela vznikla sloučením vícero menších parcel z předválečného období, které byly zasaženy během bombardování z 17. dubna 1945. Místo je v současnosti neuralgickým bodem města. Od roku 2008 na něm stojí rozestavěná kancelářská budova. Investor je v současné době v úpadku.
KONCEPT Dokumentační centrum českých Němců se zabývá historickým fenoménem, který je pro zvolené místo i historickým kontextem. Kontextem, ke kterému se společnost staví nejednoznačně. Vyhýbám se proto subjektivním interpretacím a tematizaci tohoto fenoménu. Zároveň však nechci jít cestou neutrálního domu, který svou urbanistickou a společenskou roli řeší uzavřením se do sebe. Má snaha je vytvořit silný městský dům, jenž obstojí ve složitém kontextu, nerezignuji na tvůrčí stránku věci. Stavební program podrobuji analytickému rozboru, syntetizuji jednotlivé části do logických celků, které pak navzájem propojuji. Fyzický dům je převedením této metody do hmoty. Výsledkem jsou čtyři navzájem provázané domy – typologie: lodžie, galerie, archiv s badatelnou a kancelářská budova s dílnami. Neinterpretuji poslání, nýbrž stavební program, který je provokativní svou fragmentací na zdánlivě nesouvisející celky. Tuto skutečnost se nesnažím popřít, nýbrž podtrhnout a využít. Zároveň tím tematizuji podstatu celé instituce a její největší přednost – interdisciplinaritu, schopnost přistupovat ke zkoumanému fenoménu vícero směry, vidět jej v mnoha souvislostech a umět jej v této podobě prezentovat společnosti. Tento přístup dále rozvíjím. Průhledy do jednotlivých budov – jak zvenku, tak z interiéru – odhalují návštěvníkům i kolemjdoucím rozmanitost vnitřního prostoru. CELEK ZE ČTYŘ DOMŮ Výsledkem je celek ze čtyř domů - různých typologií - jenž jsou propojeny horizontálními komunikacemi. Mezi galerií a archivem běží široké jednoramenné schodiště spojující první a druhé patro galerie a badatelnu. Výtahy probíhají v archivní části a jsou dostupné i ze sousedních budov Chráněná úniková schodiště jsou umístěna v domě kancelářemi a v galerii. Až na lodžii, která je oddělená, mají ostatní budovy společné foyer, které jimi prochází napříč jako jeden prostor. Jeho součástí jsou i seminární a konferenční sál. Vstoupit je možné jedním z vchodů z Haltonské, Pivovarské či Dlouhé ulice. Parcela je obklopena nestejnorodou architekturou o nestejném měřítku. Tato nejednoznačnost způsobuje jeho rozkolísanost. Výška říms v Příčné a Dlouhé ulici se značně liší, to samé platí i o ulicích Haltonská a Pivovarská. Uvedená situace umožňuje větší volnost při rozhodování výšky jednotlivých domů. Je možno se více řídit vnitřními požadavky. LODŽIE [Obr.7] Sousedí s Příčnou ulicí. Jde o prázdný zastřešený prostor bez předem daného využití. Lze najít mnoho příkladů, které potvrzují životaschopnost takového domu (Palazzo della Raggione v Padově, Loggia del Pesce ve Florencii). Umožňuje nejen vstupovat do kulturního a společenského života města, ale obecně do veřejného prostoru, může sloužit i jako kryté tržiště. Smyslem je pomoci nadaci zapojit do svých aktivit nejširší veřejnost, dostat nový dům na mentální mapu města a naučit jeho obyvatele jej používat. GALERIE [Obr.8] Jde o vysoký otevřený prostor s horním osvětlením. Výjimkou je temná část pro projekce a školní skupiny v druhém nadzemním podlaží. Velkorysé řešení umožňuje vystavování velkoformátových objektů či performance. Ochozy se naopak hodí k tematickým výstavám fotografií nebo objektů malého měřítka. Ideální je paralelní vystavování obojího. Do lodžie galerie vstupuje širokým balkonem, který může být zároveň tribunou do veřejného prostoru.
ARCHIV S BADATELNOU [Obr.9] Jednoduché schéma archivu s posuvnými regály se opakuje v několika patrech nad sebou. Nad ním je velká badatelna, stupňovitě uspořádaná, osvětlená velkým oknem ve střeše. Regály příruční knihovny jsou rozmístěny ve stupních a přístupny po vřetenovém schodišti. Pracovní místa jsou na nejnižším stupni uprostřed knihovny. Individuální, klidná místa pro studium pak nalezneme v obou koncích dispozice v horní části. DŮM S DÍLNAMI A KANCELÁŘEMI Stojí na uliční čáře Dlouhé ulice. Ve dvou patrech nad sebou jsou dílny na restaurování knih, technické místnosti a kurátorská dílna. V horních patrech kancelářský, otevřený prostor pro administrativu instituce.
REFERENCE: [1] Vladimír Kaiser a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí n. L. 1995, ISBN 80-901761-5-1 [2] Jan Havel, Vladimír Kaiser, Otfrid Pustejovsky: Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945 (Ústí nad Labem 2005, ISBN 80-86646-11-4) [3] Collegium Bohemicum, 2014 [online]. Poslední revize 2.5.2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.collegiumbohemicum.cz
V Praze dne 12. května 2014 Filip Kotlář
[1.1] [1.2]
[1.4]
[1.3]
[2.1]
[2.2]
[2.3]
[3.1]
[3.2]
[3.3]
[4.1]
[5.1]
[4.2]
[5.2]
[6.1 - SITUACE]
[ 9.2 - KNIHOVNA HUMBOLDTOVY UNIVERSITY BERLIN - MAX DUDLER ] [ 9.1 - DEUXIEME PROJET POUR LA BIBLIOTHÈQUE DU ROI ÉTIENNE-LOUIS BOULLÉE ]
[ 7.1 - LOGGIA DEI LANZI - FLORENCIE ]
[8.1 - SPACE THAT SEES JAMES TURREL - JERUSALEM
[ 7.2 - LOGGIA DEL PESCE - FLORENCIE ]
