Peter Zumthor Švýcarský architekt Peter Zumthor se narodil jako syn truhláře (nar. 26.dubna 1943, Basilej, Švýcarsko). Od svého otce se začal také brzy učit truhlářskému řemeslu. To mu záhy umožnilo objevovat jednak tajemství materiálů, jejich fyzické a estetické vlastnosti, struktury a možnosti zacházení s nimi a jednak také nesmírný cit pro detail a poctivé řemeslo, který pak naplno rozvinul při své práci architekta. Poté co se zaučil truhlářem, začal studovat uměleckoprůmyslovou školu v Basileji a později v šedesátých letech na New Yorker Pratt Institute (studijní obory: architektura a design). O Zumthorově realizacích lze říci, že se v nich spojuje jedinečný výkon řemeslníka s architektem - realizace vychází z jeho vlastní stavební hutě (v Haldensteinu) a jsou řemeslně náročné a dokonale provedené (Zumthor plně využívá optických i haptických vlastností zvolených materiálů pro evokaci atmosféry), architektonicky je jím vlastní originální myšlenka. Peter Zumthor není „pozdně moderní velkoproducent architektonických realizací“, realizace – jak opakovaně zdůrazňuje jako svůj hodnotový postoj architekta - si pečlivě vybírá a díky vlastní huti neméně pečlivě realizuje. Předběžné úvodní vydefinování architektova místa na soudobé mezinárodní scéně lze za prvé charakterizovat slovy: antipod architektů, jejichž tvorba se stala součástí rozptylující kultury společnosti masové spotřeby (tedy tzv. Unterhaltungsarchitekten), jeden z nejpřísnějších architektů švýcarské školy (ale ve své tvorbě nepřevoditelný jen na „švýcarský purismus“). Za druhé, ve švýcarském pavilonu EXPO 2000 v Hannoveru našla pregnantní vyjádření tendence, která nastupovala na konci devadesátých let XX. století: odklon od přetížení stavby významy, odklon od naodiv orientovaného zakotvení ve společenských tendencích. Na pořad dne se tehdy dostávala strategie označovaná jako „odsémantizování“: u stavby nemá jít prioritně o „čitelnost“(„Lesbarkeit“; srv. Jencks, Venturi a d.), ale její viditelnost („Sichtbarkeit“). Architektura se vymaňuje z požadavku něco vyjadřovat – do popředí vystupují jevové, smyslové vlastnosti „mlčícího“ materiálu a forma v „bezprostředním vnímání“. Zumthor vyvíjí architekturu, jak sám uvádí, která vychází z věcí a k věcem se navrací. Tento obrat naplňuje Zumthor explicitně – výslovně tento obrat formuluje a neméně zřetelně realizuje ve svých stavbách (Thermy ve Vals) a architektonické studio Herzog&deMeuron spíše implicitně. Zumthora, ateliér Herzog&deMeuron, Eisenmana (a mohli bychom přiřadit i architekta a teoretika architektury Dalibora Veselého), architekty různých pozic, spojuje odpor proti stírání hranic mezi realitou a simulací, důraz na předmětnou skutečnost a vědomě přehnaně řečeno – na „terapeutický impuls záchrany >bytí< a >skutečnosti< v architektuře a jejím prostřednictvím“ (U.Schwarz: Jenseits der Zeichen?. In: Werk, Bauen+Wohnen, 1999.Mai, č. 5, str. 22-23). Toto zdůraznění předmětnosti a materiálnosti, „ale reaguje nejen na dnešní inflaci mediálního zdání a všeobecné dějinně-filosofické oněmění, nýbrž odvrací se zřetelným způsobem od vládnoucího paradigmatu klasické architektonické moderny. Totiž od hledání podstaty za jevy. Mohlo by se hovořit o vývoji od esence k prezenci“ (U.Schwarz: Jenseits der Zeichen?. In: Werk, Bauen+Wohnen, 1999.Mai, č. 5, str. 23).
Jaké hodnotové postoje charakterizují tvorbu Zumthorova malého architektonického studia, ale rozhodně nepřehlédnutelného pro své výsledky? Zumthor vysoce respektuje ctnosti - hodnoty klasické modeny a „nikoli proti těmto ctnostem, nýbrž kvůli nim je rozhodným zástupcem doby po-moderně (Nachmoderne)!“(G. Franck, D. Franck). Právě z naplňování tohoto paradoxního postoje vyrůstá nezaměnitelná originalita a síla jeho tvorby. Zumthorovy realizace charakterizuje: „Redukce na podstatné“ a evokace „atmosféry“ v architektuře (plus využití „synesthesie“), sofistikované uplatnění přirozeného a umělého světla („světelná režie“; bazilikálním osvětlením, světlíky apod. Zumthor obdivuhodně zajišťuje jak požadovanou celkovou atmosféru, tak bodové nasvícení například v muzeích, kaplích či lázních), akcentace architektury jako „paměti místa“, „místa pro setkávání“ (tedy toho, co zůstává architektuře i v informační společnosti jako podstatné! - tento rys sbližuje dílo Petera Zumthora s tvorbou ateliéru Herzog&deMeuron), zakotvení stavby v místě a v čase (Zumthorovy stavby zjevně nemohou stát kdekoli, jak je to dnes u mnoha finančně náročných reprezentativních realizací běžné), absence okázalých gest, které nabízí architektům nové technologie a v neposlední řadě v Zumthorových realizacích dosahované „partnerství s přírodou“. Na začátku své architektonické kariéry se věnoval převážně restaurátorství a historickým rekonstrukcím, když pracoval na konci šedesátých let jako konzultant a inspektor na zachování historických památek v kantonu Grisons a později v sedmdesátých letech jako lektor konzervace a dokumentace historických památek na univerzitě v Curychu. Tato zkušenost mu umožnila získat širokou znalost rustikálních materiálů, historických konstrukcí a technologií, které pak uplatnil při svých vlastních, samozřejmě již moderních projektech. Rovněž se věnoval akademické činnosti na řadě významných univerzit. Jako externí profesor na Southern California Institute of Architecture v Santa Monice, na technické univerzitě v Mnichově nebo jako člen akademie umění v Berlíně. V současné době žije Peter Zumthor v Hadensteinu, kde také od roku 1979 vede svůj ateliér. Za své dílo získal samozřejmě mnoho ocenění, mezi nimiž například v roce 1989 cenu Heinricha Tessenowa udělenou technickou univerzitou v Hannoveru, v roce 1996 cenu Ericha Schellinga pro architekturu udělovanou v Německu, v roce 1998 získal Carlsberg architectural price za umělecké muzeum v Bregenzu a termální lázně ve Valsu nebo cenu nadace Thomase Jeffersona udělovanou na univerzitě ve Virginii z roku 2006, v roce 2009 obdržel prestižní Pritzkerovu cenu. Zumthorovy realizace – i po té co získal mezinárodní respekt - se geograficky zpravidla omezují na Švýcarsko (dokonce lze říci především na jižní část Švýcarska) a Německo. Architekt ve své tvorbě důsledně uplatňuje práci s materiálem, který pro něj představuje hybnou sílu vzniku díla, s tím úzce souvisí práce s detailem, který tvoří celek a prostor v architektuře. Na obou těchto aspektech je vidět sklon Zumthora vidět souvislosti v protipólech (detail versus celek, prostor obklopující budovu a prostor obklopený budovou), které však spolu nesoupeří, ale tvoří vzájemně se ovlivňující strany téže mince. Detailům přiznává velký význam, rozvádí prostou, ale silnou myšlenku, že detaily tvoří celek. Detaily dává do souvislosti s již zmíněným tématem materiálu a dále pak s funkčními požadavky architektury.
Prostor Zumthor nevidí přísně geometricky, ale spíše jako celkový architektonický kontext, například kontext krajiny, kde klade otázku, jak může budova do svého okolí dokonale zapadnout. Ony dva výše zmíněné protiklady, tedy prostor uvnitř a okolo budovy, které jsou v jádru nesouměřitelné, však srovnává z pohledu dopadu na lidský život. O svém pohledu na architekturu napsal několik knih. Atmosphären (Atmosféry, 2006), Wieviel Licht braucht der Mensch, um leben zu können, und wieviel Dunkelheit? (Kolik světla potřebuje člověk k žití, a kolik potřebuje tmy?, 2006). Nejznámější knihou zůstává jeho prvotina Architektur Denken (Promýšlet architekturu, 1998 a 2006), která vyšla v roce 1998 v nakladatelství Birkhauser. V této publikaci jasně formuloval svoji filosofii architektury, která je často spojována s myšlenkami slavného filosofa Martina Heideggera, jehož fenomenologický přístup nepochybně reflektuje. Pro Zumthora je důležitá nenahraditelnost zkušenosti a uvažování nad lidskostí staveb. Každý drobný prvek ve stavbě má být blízkou vzpomínkou jeho obyvatele, má ukazovat jeho nálady a názory. V architektuře se zdůrazňují smysly – všechny použité materiály mají být obyvateli příjemné, mají svými povrchy přinášet zajímavé vzpomínky a barvami navozovat klidnou atmosféru. Úlohou architekta je pak aranžovat tyto materiály a barvy tak, aby byly příjemné všem smyslům. Zumthor je ženatý, má tři děti. Rád hraje tenis, má rád dobré doutníky, margaritu a jazz, obdivuje filmy finského režiséra Akiho Kaurismäkiho a od té doby co věří, že architektura by se měla žít a užívat si ji takzvaně z první ruky (tedy ne zprostředkovaně na papíře) nejsou jeho díla téměř publikována. Peter Zumthor pobýval v Československu v roce 1989 a prožil zde několik dní, včetně bouřlivých událostí spjatých se 17. listopadem; z iniciativy známého herce a architekta D. Vávry a ve spolupráci s nadací Šumná města a společnosti Happy Materials navštívil Českou republiku v říjnu v roce 2009. Biografie 1943 - narodil se 26. dubna v Basileji 1958 - vyučil se nábytkářem 1963 - navštěvuje uměleckoprůmyslovou školu v Basileji 1966 - studuje na Pratt Institute v New Yorku 1968 - působí jako tech. konzultant a inspektor na zachování hist. památek kantonu Grisons 1978 - lektor konzervace a dokumentace historických památek na univerzitě v Curychu 1979 - otevírá vlastní architektonickou kancelář v Haldensteinu ve Švýcarsku 1988 - externí profesor na Southern California Institute of Architecture v Santa Monice 1989 - externí profesor na technice v Mnichově 1994 - člen Akademie umění v Berlíně 1996 - Čestný člen Spolku německých architektů (BDA) od 1996 - profesor Academia di architettura, Medrisio, Švýcarsko 2000 - přednáška během konání MSV v Brně 2009 - 20. a 21. října přednáška „3 buildings, 4 projects“ v Praze a Liberci
Ocenění 1987 Cena za vynikající stavbu, Kanton Graubüunden, Švýcarsko 1989 Cena Heinricha Tessenowa, Technická Universita Hannover, Německo 1991 Gulam, Evropská cena 1992 Mezinárodní architektonická cena za novou alpskou stavbu, Graubünden, Švýcarsko 1993 Cena za nejlepší stavbu roku, Graubünden, Switzerland. 1994 Cena za vynikající stavbu, Kanton Graubüunden, Švýcarsko 1995 Mezinárodní cena, Kámen v architektuře, Fiera di Verona, Itálie 1995 Mezinárodní architektonická cena za novou alpskou stavbu, Graubünden, Švýcarsko 1996 Cena Ericha Schellinga pro architekturu, Německo 1998 Cena Mies van der Rohe za evropskou architekturu 1998 Carlsberg Architectural Prize, Dánsko 2006 Medaile nadace Thomase Jeffersona, Universita ve Virginii 2008 Praemium Imperiale , Japonská asociace umění 2008 Arnold W. Brunner Memorial Prize in Architecture, Americké akademie umění a literatury 2009 laureát Pritzkerovy ceny za architekturu Zumthorova tvorba je často popisována jako skromná a zároveň smělá, jeho projekty se vyznačují charakteristickou jednoduchostí a čistotou, která téměř přechází až v minimalistickou formou, skutečnou zálibou pro přírodní prostředí, v němž umísťuje své stavby. Velmi silný je architektův zájem o kvalitní materiál, který vždy velmi pečlivě a citlivě vybírá a který odpovídá buď danému prostředí nebo účelu budovy. Použitý materiál volí na základě dotykových i jiných fyzických vlastností a ve svých dílech s ním pak zachází jako skladatel s notami a rytmem při kompozici symfonie. Jasným příkladem je budova termálních lázní ve Valsu, která svým vzezřením jako by přirozeně vyrostla ze země, svým barevným laděním s okolím je nejlepším příkladem možné (a až vzrušující) harmonie stavby a jejího okolí. Architektova pozoruhodná a unikátní díla nevycházejí jen ze znalosti materiálu, ale i z vynikajícího kreslířského umění a hlavně bezchybného konceptuálního principu. Věří, že stavby by měly být primárně stavěny pro bydlení a užívání svými majiteli než jenom jako pouhá socha či architektonický záměr, protože nežijeme v abstraktním světě, ale v reálném světě obklopeném věcmi (a hlavně architekturou) a to i když přemýšlíme. Jeho vize prostoru postaveného a existujícího v čase je převratná v přístupu zahrnujícím a vyjadřujícím všechny faktory, které ovlivňují konstrukci dané budovy, tedy světlo, klima, vegetaci, výškovou polohu, historii daného místa a budoucnost jejích uživatelů. Zumthorova díla stojí dnes mimo hlavní současný architektonický proud hlavně kvůli smyslu pro klid a vyrovnanost, která je oproštěná od jakýchkoliv šokujících a dramatických gest, jeho stavby nechtějí ovládnout a dominovat prostředí, ve kterém se nacházejí, nestrhávají veškerou pozornost na sebe. Jejich cílem není kontrast a prezentování se navenek, každá budova je naplněna rozdílným sebevědomím, důvěrou a pocitem zrozeným ze silné autonomní identity. Vnitřní prostory autorových staveb představují perfektní a logické rozvržení vyjádřené formálním minimalismem a hojností dokonale provedených detailů. Tyto prostory, které mají právo být prozkoumávány všemi smysly, jsou postupně zasazovány do širšího kontextu a perspektivy harmonie, vzájemnosti a udržitelnosti. Sjednocujícím znakem je pak jednoduchost a delikátnost. Dílo architekta Zumthora však není možné popsat jako minimalistické, ač z něho čerpá, nechává se jím inspirovat, tak v žádném případě není svázáno minimalistickými limity. Vedle skromnosti
a pokory, kterou se Zumthorovy stavby vyznačují, je z nich cítit silná monumentalita a nadčasovost, hravost a jemný autorův rukopis, rozpoznatelný především ve volbě materiálu, preciznosti práce s detailem, což není příliš slučitelné s principy minimalismu. Zumthorova tvorba přesahuje rámec tohoto směru, je mnohem variabilnější, otevřenější vlivům prostředí, v němž se má nacházet. Poznámka k minimalismu Minimalismus, který je někdy také nazýván jako literalist art, ABC art, reduktivismus nebo rejective art, se zrodil v 60. letech 20. století ve Spojených státech a to jako reakce na abstraktní expresionismus impuls nastal v době kritické nejen pro architekturu, ale pro vizuální umění vůbec. Hlavní myšlenkou minimalismu je zjednodušit umělecké objekty do takové míry, aby dosáhly svou zcela nepřikrášlenou základní geometrickou formu. Tyto objekty jsou také prosty jakékoliv stopy osobního přístupu či sebevyjádření umělce, jsou zcela abstraktní, což minimalismus diametrálně odlišuje od abstraktní expresionismus, který naopak staví na zachycení pocitů a rozpracovaných kompozicích. Minimalisté ve své tvorbě využívají jednoduchost geometrických forem, stejné tvary, opakování struktur a tvarů, neutrální čisté povrchy a industriální materiályDobry den, dodatecne posilam webovou adresu ke gehryho projevu. Projev je zverejnen primo na oficialnich strankach Pritzkerovy ceny The Pritzker Architecture Prize http://www.pritzkerprize.com/laureates/1989/essay.html
Promýšlet architekturu (Thinking architecture) Birkhauser. 1998. Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora. České vydání: Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009 Hledání ztracené architektury „Když přemýšlím o architektuře, vidím obrazy. Hodně z nich souvisí s mým vzděláním a prací architekta. Obsahují profesní znalosti o architektuře, které jsem získal v průběhu let. Jiné obrazy souvisí s mým dětstvím. Vzpomínám si na dobu, ve které jsem architekturu zažíval, aniž jsem o ní přemýšlel. Jako bych v ruce ještě cítil kliku od dveří, vypouklou jako hřbet lžíce, každý kousek toho kovu. Stejné vjemy mám, když vcházím do tetiny zahrady. Ještě dnes mi stejná klika připadá jako zvláštní symbol vstupu do světa rozličných nálad a zvuků. Vzpomínám si na zvuk oblázků pod nohama, na jemný lesk schodiště z dubového dřeva, slyším za sebou zapadnout těžké domovní dveře, běžím po temné chodbě do kuchyně, jediného skutečně světlého prostoru v domě.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.7 „Když pracuji na návrhu, jsem znovu ponořený do starých a polozapomenutých vzpomínek a snažím se ptát: Jak určitá architektonická situace přesně vznikla, co pro mě tenkrát znamenala a
co by mi pomohlo znovu navodit tu správnou atmosféru, ve které má každá věc své místo a tvar? Přitom by vůbec nebylo nutné vytvářet jakékoliv speciální formy. Intenzivní prožitek by vyvolal dojem: to jsme už jednou viděl, zároveň ale vím, že všechno je nové a jiné a žádný přímý odkaz na starou architekturu nevyzradí tajemství zasunutých vzpomínek.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.8 Práce na věcech „Projektování je umění vytvořit z mnoha jednotlivostí smysluplný celek. Stavby jsou dokladem lidské schopnosti budovat konkrétní objekty. Pro mě leží v aktu projektování vlastní jádro každého architektonického zadání. Kde jsou vybírány a spojovány konkrétní materiály, je fiktivní architektura částí reálného světa.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.10 Pro klid spánku „Miluji hudbu. Pomalé věty Mozartových Klavírních koncertů, Balady Johna Coltranea, dojímá mě zvuk lidského hlasu v některých písních. Přivádí mě k úžasu objevovat lidské schopnosti, melodie, harmonie a rytmus. Svět tónů ale také zahrnuje opak melodie, harmonie a rytmu. Známe disharmonie a lomený rytmus, fragmenty a shluky tónů, existují čistě provozní zvuky, kterým říkáme hluk. Současná hudba s těmito prvky pracuje. Myslím, že současná architektura by měla disponovat stejně radikálním přístupem jako musica nova. Tento požadavek má však své hranice. Pokud se kompozice stavby zakládá na disharmonii a fragmentech, na přerušovaném rytmu, na shluku prvků a porušování struktury, dílo sice může nést poselství, ale pochopením jeho výpovědi zanikne zvědavost a zůstane otázka po užitečnosti stavby v praktickém životě.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.11 Trhlina v kompaktním objektu „Domy jsou objekty vytvořené člověkem. Skládají se z detailů, které musí být vzájemně propojeny. Kvalita těchto spojení určuje ve vysoké míře kvalitu dokončeného objektu.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.13 „Když navrhuji budovy, snažím se propůjčit jim stejnou prezentaci. Na rozdíl od výtvarného umělce přitom ale musím vycházet z funkčních a technických požadavků, které musí každá stavba splňovat. Architektura požaduje vytvořit celek z nesčetných dílčích prvků, které se od sebe liší funkcí a tvarem, materiálem a velikostí. U hran a spár, kde se prolínají jednotlivé plochy objektu a navazují na sebe různé materiály, je nutné hledat vhodné konstrukce a formy,pro ty se určují jemné mezistupně uvnitř velkých proporcí stavby. Jednotlivosti udávají formální rytmus, dílčí poměrovost stavby.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.13 „Detaily, pokud se podaří, nejsou ozdobou. Neodvádějí pozornost, nerozptylují, ale vedou pochopení celku, jsou nezbytné pro jeho existenci. V každém uzavřeném útvaru sídlí magická energie. Je to, jako bychom podlehli kouzlu dostavěného objektu. Možná až teď padne náš pohled na detail a setrvá v údivu: tyhle dva hřebíky v podlaze, které přidržují ocelové desky vedle opotřebovaného trámu. Vnímavost stoupá. Něco nás zasáhne.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.15
Ucelenost krajiny „Každá nová stavba zasáhne do určité historické situace pro kvalitu tohoto zásahu je rozhodující to, zda se podaří vybavit Nové takovými vlastnostmi, které vstoupí do smysluplného jiskřivého vztahu se Stávajícím. Protože aby Nové mohlo najít své místo, musí nás nejprve podnítit k tomu, vidět Stávající v novém světle. Hodíte kámen do vody. Písek se zvíří a znovu usadí. Výzva byla nutná. Kámen našel své místo. Rybník už ale není stejný jako předtím.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.17 „Kolem předmětu, který je centrem vzpomínek, musí vzniknout paprskovitý systém podnětů, předmět pak můžeme pozorovat z několika aspektů současně: historického, estetického, funkčního, každodenního, osobního.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.17 Nečekané pravdy „Stavba může disponovat uměleckými kvalitami, pokud se její rozličné formy a obsahy shodují v základní náladě, která na nás může zapůsobit. Toto umění nemá nic společného s uspořádáním nebo originalitou. Je to věc rozumu pochopení a především pravdy. A možná že poezie je nečekaná pravda. Její zrod vyžaduje ticho. Propůjčit tomuto tichému očekávání uměleckou podobu, to je úkol architektury. Protože stavba sama o sobě není nikdy poetická. Může pouze disponovat jemnými vlastnostmi, díky nimž v určitém okamžiku pochopíme něco, čemu jsme dříve nemohli rozumět.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.18 Touha „Projektování spočívá v neustálé souhře pocitů a rozumu. Pocity záliby a vášně, které vznikají a formují se, je nutné prověřovat kritickým rozumem. Abstraktní úvahy nám potvrdí pocit. Projektovat znamená z velké části rozumět a seřazovat. Myslím si ale, že vlastní jádro hledané architektury vzniká z emocí a náhlých vnuknutí. Okamžiky vzácné inspirace se dostaví při trpělivé práci. Náhlé vnitřní vnuknutí, jediný nový tah ve výkrese, může ve vteřině změnit a přeformulovat celý dosavadní návrh. Je to stejné, jako když člověk najednou pocítí účinek vzácné drogy.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.19 Napsáno v prostoru „Nepožaduji vědět, co prostor skutečně znamená. Čím déle o existenci prostoru přemýšlím, tím se mi zdá tajemnější. Jedno ale vím jistě: když se prostorem zabývají architekti, zaměstnávají se pouze malou částí nekonečna, které obklopuje zemi. Každá stavba ale specifikuje nějaké místo tohoto nekonečna.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.21 Praktický rozum „Až později jsme musel konstatovat, že je v zásadě jen málo architektonických problémů, pro které se už dříve nenašlo platné řešení. Při zpětném pohledu mi mé vzdělání připadá historií nedotčené. Našimi vzory byli průkopníci a zakladatelé hnutí Neue Bauen. Historii architektury jsem chápali jako všeobecné vzdělání, které sotva kdy pronikne do našich návrhů. Tak jsme často vymysleli již objevené a leckdy se soustředili na neobjevitelné.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.21
„Minimálně jako praktikující architekt totiž člověk udělá dobře, když se zorientuje v obrovském množství znalostí a poznatků v historii architektury. Myslím, že když člověk je pak zahrne do návrhu, bude mít větší šanci na vlastní přínos.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.22 „Nic, co znám, se nezdá vhodné k tomu, co chci a o čem zatím nevím, jak by to mělo vypadat. V takovýchto situacích se snažím oprostit od svých studijních znalostí, které mě jen omezují. Pomáhá to. Dech se zklidní. Cítím pradávný vzduch průkopníků a objevitelů. Projektování se znovu stává objevováním.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.22 „Odpovědi na otázky, které se snažím formulovat coby architekt jsou omezené. Naše přelomová doba nedovoluje žádná velká gesta. Sdílíme jen málo společných hodnot, na které se proces budování vztahuje. Přimlouvám se proto za architekturu praktického rozumu, která vychází z toho, co ještě všichni známe, chápeme a co si můžeme osahat.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.22 Vzpoura „Věřím, že architektura se dnes musí rozpomenout na své původní úkoly a možnosti. Architektura není žádný starý vehikl nebo symbol pro věci, které neslouží své podstatě. Ve společnosti, která oslavuje bezvýznamné věci, může architektura vzdorovat, působit proti opotřebení forem a významů a mluvit vlastní řečí.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.25 Tvrdé jádro krásy „Podobně řekl John Cage v jedné své přednášce; on není ten typ skladatele, který v duchu slyší hudbu a pak se jí snaží napsat. Jeho způsob práce jej jiný. Rozpracuje si koncepty a struktury a nechá je zahrát, aby až poté zjistil, jak zní.“ Když jsem toto sdělení četl, vybavilo se mi, jak jsme nedávno v ateliéru pracovali na projektu termálních lázní v horách. Aniž jsme si nejdříve vyvolali duševní obrazy zadání a ty pak převedli na náš projekt, snažili jsme se zodpovědět zásadní otázky, které se týkaly místa a stavebních materiálů – hora, kámen, voda – a které na počátku nebyly obrazné.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.29 „Věty Petera Handkeho mi pomáhají se vyrovnat s nelibostí, která mě často přemůže, když si prohlížím novou architekturu. Stále se setkávám s nákladnými stavbami zvláštních tvarů a jsem rozladěn. Autor objektu sice není přítomen, ale neustále ke mně promlouvá z každého detailu stavby a opakuje to, co už mě tak intenzivně nezajímá. Dobrá architektura musí člověka přijmout, poznat a nechat bydlet, ne jej přemlouvat.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.31 „Často myslím na to, proč se tak málo pokoušíme o to, co je nejpochopitelnější? Proč se v pozdější architektuře tak málo setkáváme s důvěrou v prapůvodní věci, které architekturu tvoří: materiál, konstrukci, váhu a protiváhu, nebe a zemi a s důvěrou v prostory, které smí být skutečnými prostory; prostory, u kterých se staráme o jejich plášť a hmotnost, tvar dutin, prázdnotu, světlo, vzduch, vůni, kapacitu a schopnost rezonance? Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.31
„Jen mezi pravdivou věcí a obrazotvorností vzplane jiskra uměleckého díla.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.34 „Pojem bydlení obsahuje přesný odkaz na to, co pro mě coby architekta realita znamená. Není to realita teorií, je to realita konkrétního stavebního zadání, která cílí na bydlení, která mě zajímá, ke které chci směřovat svou představivost. Je to realita stavebního materiálu – kámen, látka, ocel, kůže… - a realita konstrukcí, které používám ke vzpřímení staveb, do jejich vlastností se snažím vtlačit svou představivost, snažím se o smysl a smyslnost, aby možná přeskočila jiskra, která umožní člověku zabydlet se. Realita architektury je konkrétno, zhmotnění ve formu, masu a prostor, její tělo. Nápady jsou pouze ve věcech.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.34 Od vášní k věcem „Je pro mě důležité o architektuře přemýšlet, mít odstup od každodenní práce, pozorovat, co dělám a jak to dělám. Dělám to rád a určitě je to i potřeba. Nejsem totiž architekt, který vychází z teorie, z teoreticky vymezeného místa a projektuji takříkajíc historicky, nýbrž jsem spíše propadl dělání architektury, stavění, ideálu dokonalosti věcí, tak jsem je dělal v mládí, podle vnitřní představivosti. Věci, které mohly být jen takové a ne jiné, z důvodu, které vlastně neznám. Existoval jen ten osobní pocit pro předměty, které pro sebe vyrábím, které tvoří jiní lidé.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.37 Místa „Pracuji v Graubündenu, ve vesnici obývané převážně rolníky, obklopené horami, bydlím tady. Občas se sám sebe ptám, jestli tato skutečnost ovlivňuje mou práci, a rád připouštím, že tomu tak může být.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.37 Postřehy „Hledáme možné důvody mého dojmu, rozkrývám detaily, aniž dospějeme ke společnému závěru, až pak jeden z mladých architektů řekne: Tato stavba je zajímavá z mnoha teoretických a praktických důvodů, problém je, že nemá duši.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.40 Poznávat architekturu, vyučovat architekturu „Architektura je vždy konkrétní materie. Není abstraktní, je konkrétní. Návrh, projekt namalovaný na papíře není architekturou, je to více nebo méně dostatečné zastoupení architektury, srovnatelné s notami. Hudba vyžaduje přednes. Architektura vyžaduje realizaci. Pak vznikne její tělo. A to je vždy smyslné.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.62 „Dělat architekturu znamená klást sám sobě otázky, znamená to najít vlastní odpovědi s pomocí učitele. Stále znovu.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.61 „Síla dobrého návrhu leží v nás samých a v naší schopnosti vnímat svět pocity a rozumem. Dobrý architektonický návrh je smyslný. Dobrý architektonický návrh je rozumový.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.61
„Architektura, která nás formovala, v nás zanechala obraza. Tyto obrazy si můžeme znovu v duchu vyvolat a zkoumat je. Tak ale ještě žádný návrh, žádná nová architektura nevznikne. Každý návrh vyžaduje nové obrazy. Naše „staré“ nám mohou jen pomoc najít ty nové.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.63 Magie reálna „Jako architekt pracuji na formách, výrazu, na hmotné přítomnosti, která vytváří náš životní prostor. Přispívám svou prací k reálným danostem a atmosféře prostoru, které jitří naše pocity.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.81 „Ve své práci dbám na to, abych vymýšlel a stavěl budovy jako lidská těla: s anatomií a kůží, jako masu, membránu, jako hmotu nebo plášť, sukno, samet, hedvábí a lesklou ocel. Dbám na zvuk prostoru, dorazovou kvalitu materiálu a povrchů a na ticho jako podmínku naslouchání. Důležitá je pro mě teplota prostoru, chlad, ochlazení a tepelné nuance, které jsou tělu příjemné“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.82 Světlo v krajině „Žasnu a učím se, a jsem si vědom toho, že je to sluneční světlo, které osvětluje budovy, které si vymýšlím. Prostory, materiály, struktury, barvy, povrchy držím na slunečním světle, zachytávám to světlo, odrážím je, filtruji, cloním, tlumím, aby se určité místo lesklo. Světlo jako účinná látka má mou důvěru. Ale když nad tím dostatečně přemýšlím, sotva mu rozumím.“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.87 „Jaké světlo chceme v čase mezi západem a východem slunce zažehnout? Co chceme ve svých domech, městech, krajinách ozářit? Jak a na jak dlouho?“ Peter Zumthor: Promýšlet architekturu, Archa, 2009, s.89 Nerealizované práce 1997 Topografie teroru, Dokumentační centrum nacistických zločinů, Berlín, Německo Topografie teroru 1997 Berlín, Německo Dílem se zvláštním osudem a smutným koncem je projekt nazvaný Topografie teroru v Berlíně v Německu. Tento projekt měl být zrealizován na základě vyhrané soutěže v roce 1993, ale který se kvůli nedostatku peněz a technickým problémům nikdy nedokončil, a ačkoliv byla stavba již v pokročilém stádiu, v roce 2004 byla zbourána a bude nahrazena jinou, která má vzejít z nové soutěže. Jednalo se o stavbu pro výstavu “topografie teroru“ a dokumentační centrum nacistických zločinů. Architektovým cílem byla snaha vytvořit stavbu, která by hovořila sama za sebe svým materiálem, konstrukcí a funkcí, aniž by se vázala na místo, kde stojí nebo možná jakoby se na protest vůči němu distancovala. Koncept návrhu počítal se štíhlými převýšenými dvoupodlažními věžemi s nosnými subtilními betonovými sloupy a skleněnými prvky.
10
Z realizovaných prácí 1983 Základní škola v Churwaldenu, Graubünden, Švýcarsko 1983 Dům Räth, Haldenstein, Graubünden, Švýcarsko 1986 objekt ochraňující nálezy z doby Římského impéria, Chur, Graubünden, Švýcarsko 1986 Atelier Zumthor, Haldenstein, Graubünden, Švýcarsko 1989 Kaple Svatého Benedikta, Sumvitg, Graubünden, Švýcarsko; půdorys dřevěné kaple s plochou střechou evokuje „oko“; využití bazilikálního osvětlení; při sakrálním objektu odděleně stojí prostá, výlučně na nosnou funkci simplifikovaná zvonice 1990 Museum umění, Chur, Graubünden, Švýcarsko; 1993 Bydlení pro starší občany , Masans, Chur, Graubünden, Švýcarsko 1994 Dům Gugalun, Versam, Graubünden, Švýcarsko 1996 Obytný soubor Spittelhof, Biel-Benken, Basel, Švýcarsko; uplatnění kvádru, využití pohledového betonu, matných skleněných desek 1996 (poč. realizace 1990) Termální lázně (Thermalbad) ve Vals, Graubünden, jižní Švýcarsko; podstatná přestavba hotelu spojená se změnou účelu objektu vyvolala mezinárodní odezvu; oblíbenost těchto lázní diskretně odkazujících k římským thermám byla a je tak velká, že kapacitních důvodů musí být návštěvnost regulována 1997 Museum umění, Bregenz, Vorarlberg, Rakousko 1997-2000 Švýcarský pavilon EXPO 2000, Hannover, Německo 1997 Vila v Küsnacht, Küsnacht, Švýcarsko 2007 Polní kaple Bruder Klaus, Wachendorf, Německo 2007 „Kolumba“ - Umělecké muzeum, Kolín nad Rýnem, Německo; do nové stavby z bílých cihel jsou integrovány: ruiny gotického kostela poničeného bombardováním za 2. světové války, kaple G. Böhma; i zde Zumthor vytváří díky „světelné režii“ pro prohlídku muzejních artefaktů nezaměnitelnou atmosféru.
Atelier Zumthor 1986 Haldenstein, Graubünden, Švýcarsko Ač se jedná o stavbu z počátku architektovy tvorby, přesto má již všechny znaky tvorby budoucí, tedy splynutí s prostředím, osobitost, užití přírodního materiálu s citem pro detail a v neposlední řadě jasnou účelnost a logiku uspořádání prostého, však jasně funkčního interiéru. V přízemí studia je společenská místnost propojená se zahradou, v patře pak projekční ateliér a ve sklepě je umístěn archiv. Celý dům je řešen jako jeden otevřený prostor, členěný pouze volně stojící stěnou, která odděluje severní komunikační prostor od jižního hlavního prostoru. Interiér zdobí malby od Matiase Specha. Dům je ze dřeva stejně jako místní tradiční stavby, ale přitom se svou strukturou spočívající v úzkých svisle orientovaných latí odlišuje. Jižní fasáda je převážně prosklená a nabízí výhled do zahrady, která je třešňovým sadem.
11
Kaple svatého Benedikta - 1988 Sumvitg, Graubünden, Švýcarsko Stavba je v hornaté krajině zapuštěna do svahu na kopci nad vesnicí a je obklopena rozlehlými loukami. Vede k ní klikatá stará cesta z vesnice. Kostel ve tvaru listu je celý ze dřeva a podporuje tak místní tradici dřevěných sedláckých stavení. Mnoho lokálních kostelů je v opozici k těmto dřevěným světským stavbám stavěno z bílého kamene, Zumthorova kaple se však o žádný kontrast nebo povyšování nesnaží a naopak využívá místní tradiční materiál, splývá s okolím a tvoří s ním dokonalou harmonii. Kaple je navržena ve tvaru štíhlého listu stromu s chórem orientovaným tradičně na východ. Ve vnitřním nečleněném sakrálním prostoru Zumthor využívá efektu basilikálního osvětlení: je osvětlen pásem skla probíhajícím po celém obvodě kostela pod stropem z lepených vazníků, které připomínají žíly listu nebo žebra trupu lodi. Po vnitřním obvodu kaple jsou samostatně stojící dřevěné sloupy a za nimi šedá stěna umožňující hru stínů. Vnější obklad kostela je tvořen šindeli. Tím, že je vnitřní prostor zaoblený a na straně chóru se rozšiřující, tak působí příjemně a hlavně přirozeně, to znamená, že vyplývá z podstaty a nikoliv je určen pravidly. Takto tvarovaný interiér připomíná starší centrální svatyně stavěné v regionech Disla nebo Vattiz. Do kaple se vstupuje po několika schodech tvořících tenký a zároveň nekompromisní přechod mezi okolním světem a klidným nezávislým vnitřním světem svatyně. 12
Umělecké muzeum v Bregenzu - 1997 Bregenz, Vorarlberg, Rakousko Zde se jedná o dílo ojedinělé v Zumthorově tvorbě, která spočívá především v práci se dřevem a kamenem. V tomto případě však navenek jednoduchá stavba, stojící nedaleko jezera Constance, je tvořena ze skla, oceli a betonu. Zvenku působí jako lampa, absorbuje měnící se světlo oblohy, mlhu z jezera, odráží světlo a barvy a poskytuje intimitu vnitřnímu životu, podle měnícího se úhlu pohledu, denní doby a počasí. Než světlo vstoupí do objektu, tak je nejprve rozptýleno průchodem skrz matné skleněné desky tvořící obvodový plášť konstrukčně důmyslné stavby. Plášť je dvouvrstvý s devadesáticentimetrovou mezerou umožňující osvětlit také suterén budovy, kde se nacházejí mimo jiné výukové místnosti. Díky skeletovému konstrukčnímu systému je umožněna maximální volnost prostoru, omezeného pouze třemi stěnami, za kterými se nacházejí schodiště a výtahy, které tvoří výrazný prvek na fasádě.
Budova švýcarského pavilonu pro EXPO 2000 Hannover, Německo
Tématem výstavy bylo spojení: člověk-příroda-technika. Tuto nápaditou stavbu na ploše zhruba 3000m2 tvořila do výše 9m pravidelně poskládaná dřevěná struktura (modřín, borovice) z více než čtyřiceti pěti tisíc horizontálně položených latí-trámů bez jakéhokoliv konstrukčního spojení (žádné šrouby a matky, žádné hřebíky - vše vždy sevřeno ocelovým lanem). Dešťovou vodu odváděly velká, široká plechová koryta žlabů tvarovaná do „U“, suplující obvyklou střechu – jejich mírná svažitost sledovala zvolený náklon od základů stavby. Pavilon byl koncipován jako alternativa vůči vnějšímu mediálnímu „spektáklu“ EXPO 2000, „pavilon sám je událost“ (E. Zumthor). Zumthor ukázal, že se dá dělat architektura jednoduše a zároveň vtipně. Vnitřní prostory, devět metrů vysoké a zastřešené mohutnými nosníky byly labyrintně uspořádané podle tématických náplní. Během výstavy, jak dřevo usychalo a měnilo se, tak se stávalo živoucí součástí expozice. Tento výstavní pavilon je příkladem z řady staveb, v nichž hraje hlavní roli materiál a jeho životní proces stárnutí, který je asi nejpatrnější právě na dřevě, které mění nejen svou velikost (nabobtnává a sesychá), ale také barvu (jinak podle toho zda je na osluněné straně či naopak). Zároveň také Zumthor ukázal, že i architekti si umí hrát, téměř bez použití techniky dokázal, že architektura v podobě přírodních materiálů si někdy vystačí sama. 13
Termální lázně ve Valsu - 1996 Vals, Graubünden, Švýcarsko Na počátku lázeňské historie tohoto místa byl malý lázeňský dům se sprchami a koupacími kabinami z roku 1893 stojící přímo u pramene a v blízkosti malý venkovní bazén napouštěný termální vodou. V roce 1960 zde na svazích Valské kotliny Karl Kurt Vorlop vystavěl hotelový komplex s více než tisíci pokoji, aby jeho hosté mohli pozorovat minerální prameny, které se v podobě Valské minerální vody prodávaly po celém Švýcarsku. Poté, co Vorlop na začátku 80. let zbankrotoval, koupilo město všech pět hotelů a rozhodlo se uprostřed zřídit vodoléčebné centrum neboli termální lázně. Jako architekt byl vybrán Peter Zumthor, ačkoliv za sebou ještě v té době neměl mnoho známých realizací. Nová budova jako radikální rekonstrukce a rozšíření staršího objektu dokončená v roce 1996 nemá architektonicky nic společného se vzhledem hotelu postaveným v šedesátých letech velmi jednoduchým stylem. Naopak, architektovým záměrem bylo splynout s okolním prostředím tvořeným kamenitými horskými úbočími a travnatými loukami a tak vznikla kamenná “jeskyně“ s travnatou střechou posetou lučními květinami, těleso, do kterého jakoby kameníci v místním lomu pouze vytesaly vnitřní prostory a zapustili hluboko do úbočí svahu. Výsledkem měla být budova sice moderní, ale vypadající, že zde stojí mnohem déle než okolní budovy, dokonce, že se zde nachází odpradávna. Ukázka architektovy schopnosti zakotvit budovu v čase a prostoru.. Žádné „lidové lázně“ v tradici moderny, spíše sui generis švýcarské antické „římské thermy“ v horách. Stavba je postavena z kombinace betonu a místního šedozeleného kamene, takzvané valské ruly; veškeré použité materiály jsou pečlivě volené a dokonale zpracované: kámen a teraco, dřevo, kůže. Stavba je obložena z více než šedesáti tisíc tenkých jeden metr dlouhých kamenných desek vytvářejících neuvěřitelně kompaktní dojem. Lázně jsou rozčleněny do patnácti pravidelných jednotek, z nichž každá má svou náplň; místnosti pro jednotlivé procedury (kruhový centrální prostor, bazény a bazénky, sauny, komůrky, šatny) jsou navzájem propojeny. Prostory nabízí – přes atmosféru, osvětlení, ozvučení, přes zvolené vyladění přirozeného a umělého barevného světla – doslova obdivuhodně přesvědčivá místa pro setkávání, jak pro aktivity, tak pro i klid, pro nerušenou intimitu i pro meditaci - jednotlivé prostory navozují mimořádnou sílu koncentrace, právě v tomto rozměru nemá Zumthor takřka konkurenci. „Budova přijímá formu velkého kamenného objektu pokrytého trávou, zasazeného hluboko ve svahu hory, vystavěného z hory, existujícího uvnitř hory-naše pokusy dodat tomuto sřetězení slov architektonickou interpretaci… vedly náš vrh budovy a postupně mu dávaly formu.“ (P. Zumthor, Stone and Water, cit.op.: J. Tichá (ed.): Architektura: tělo nebo obraz?, Praha, Zlatý řez 2009, s.52-53). Lokalizace do svahu hory otevírá pohled na protilehlé horské panorama – tento efekt nabízí klientům i velký venkovní termální bazén. Zumthorovo „partnerství s přírodou“ vyvěrá jak z konceptu – ideje stavby, z kontextu vřazení do přírody, tak z volby a ze způsobu použití materiálů. Část objektu zůstává skryta ve svahu. Do areálu se vstupuje tunelem – evokace atmosféry, architektovo využití synesthesie prostupuje objekt od počátku. Hlavním prvkem jsou všelijaké vyhloubeniny, otvory a stružky, ve kterých se usazuje termální voda, která je tím nejdůležitějším prvkem tvořícím interiér a která na vzduchu zčervená. Doplňuje jí samozřejmě, kámen ve všech podobách (kamenné obklady stěn, podlahy, schody, lavičky), světlo, tvořící intimní až mystickou atmosféru a pára stoupající z horkých pramenů, jejichž teplota dosahuje až třiceti stupňů celsia. Rozhodně zde panuje klidná a meditační nálada, poskytující uvolnění a vnitřní očistu, což byl jednoznačně architektonický záměr. Bloky tvořené geometrickými jednotkami plynule přecházejí jeden do dru-
14
hého, každý je spojen s částí podlahy a zároveň nese silnou betonovou desku. Mezi těmito stropními deskami vznikají štěrbiny, kudy dovnitř proudí denní světlo. Na začátku návštěvníci procházejí uměle osvětlenými místnostmi, pak následují tmavé šatny, aby o to větší efekt nastal při vstupu na vyvýšený skalní pas, ze kterého se jim otevře výhled na celý komplex. Touto originální přestavbou stavbou dosáhl architekt Zumthor uznání na mezinárodní scéně.
15
Polní kaple Bruder Klaus - 2007 Wachendorf, Německo Tato ojedinělá stavba vznikla díky horlivosti místních zemědělců a mecenášství manželského páru Scheidtweiler. Kaple je zasvěcena svatému Mikulášovi z Flü, kterému se ve zdejším regionu přezdívá „Bruder Klaus“. Z vnějšku prostá kaple v barvě načervenalého okru připomíná spíše betonové silo. Dvanáct metrů vysoký drsný monolit spočívající na pětibokém půdorysu byl vytvořen z pohledového betonu. Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem, který byl vykrojen do mohutného tělesa. Za pomocí bednění ze 120 smrkových kmenů vznikla uvnitř jediná místnost sloužící k bohoslužbám. Celý takto vzniklý prostor se postupně zužuje a nahoře je pak zakončen průzorem otevřeným k nebi. Na stavbě pracovali lidé z okolí a byla snaha co nejvíce použít staré a osvědčené místní pracovní postupy. Při tvorbě syrového těla kaple přibyla vždy každých 24 hodin jedna půlmetrová betonová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány pozvolna vyhořet. Vnitřní stěny jsou začerněny ohněm, který zde doutnal několik týdnů. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic víc než jejich negativní otisk v betonu. Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Výsledkem je magická černá dutina, zakončená světelným průzorem k nebi. Při vstupu do prostoru kaple padne na návštěvníka z šera tíseň, ale během pár kroků po podlaze z litého olova se obavy rozplynou a kdesi nahoře objeví světlo dopadající z výšky 12 metrů. Vnitřní vybavení je stejně jednoduché – prostá dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná bronzová hlava ženy od sochaře Hanse Josphsohna.
16
Kolumba - Umělecké muzeum - 2007 Kolín n/Rýnem, Německo Příprava této neobvyklé stavby–muzea trvala jedenáct let a spíše než jeho uměleckohistorická hodnota je inspirující srovnání, vedle sebe stojícího starého a nového církevního umění, které má podnítit zrod myšlenek o tom, jak se různá období v průběhu dějin věnovala sakrálním tématům. Hlavním poselstvím je reflexe. Zumthor vyhrál soutěž na muzeum s návrhem, v němž počítal se zachováním zbylých nepravidelných zdí po zbořeném gotickém kostele svaté Kolumby, zničeného za druhé světové války a také stávajících zdí po zbořené kapli z roku 1950 od Gottfrieda Böhma. Budova se tedy stala jakýmsi pokračovatelem ve staleté historii tohoto místa. Stavba působí navenek kompaktně a tvoří syntézu šedého kamene, tufu, bazaltu a cihel z ruin. Uprostřed se nachází klidný dvůr, v němž je umístěn středověký hřbitov. V největší místnosti obklopené “perforovanými“ stěnami se rozehrává příběh dva tisíce let staré historie krajiny, tyto stěny umožňují přirozenou cirkulaci vzduchu a přívod světla a vytváří schránku pro starou, provozně samostatnou kapli, která sem byla přesunuta. Nad tímto prostorem se pak jakoby vznáší na tenkých sloupech výstavní prostory variabilní v osvětlení, velikosti a proporcích, ale přitom vždy sjednocené v materiálovém výrazu tvořeném z kamene, cihel, omítky nebo terazza, tedy dokonalé podmínky pro vystavovaná díla. To vše a celkové velké měřítko a omezený přívod světla vytváří meditativní a až chrámovou atmosféru ve výstavních místnostech a nabízí tak návštěvníkům příležitost ponořit se do svých vzpomínek a opět je prožít jiným způsobem. Stává se tedy živým muzeem, kde si lidé mohou nejen prohlédnout vystavená exponáty, ale zároveň je mohou nechat na sebe působit a vnímat skrze ně sama sebe, což byl rozhodně Zumthorův záměr, neboť to potvrzuje jeho myšlenku, že prostor je utvářen lidmi, kteří v něm pobývají, nasává do sebe jejich energii a tu pak obohacenou o svoje kvality odráží zpět k lidem.
17
Peter Zumthor o sobě a své tvorbě „Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě.“ „Předsevzal jsem si myslet mnohem více ve své práci nejprve na jednoduché a praktické věci, dělat je velké, dobře a hezky, mít je jako záminku pro zvláštní formy, jako stavitel, který rozumí svému řemeslu.“ „Každá idea, aby byla smysluplná, vyžaduje formu, která ji musí smysluplně vyjádřit.“ „Můj úkol architekta je těžký. Má co dočinění s uměním, intuicí a řemeslem. A s důkladností, věcností a autentičností.“ Architekti o Peteru Zumthorovi a jeho tvorbě „Navštívil jsem všechny jeho stavby. Jeho síla spočívá v tom, že v sobě jako architekt nemá pýchu. Vyučil se truhlářem a později pracoval jako památkář, takže má v sobě jak vztah k materiálu tak vztah k historii. Jeho stavby jsou tedy zároveň pokorné a zároveň téměř monumentální, to je veliká vzácnost.“ Architekt David Vávra. „Nové kostely mají v sobě dnešek, přítomnost, zatímco tahle stavba v sobě má čas, tím se podobá gotickým či barokním kostelům.“ Architekt David Vávra o kapli Sv. Klause „Zatímco někteří nazývají jeho architekturu tichou, jeho budovy mistrovsky prosazují svou přítomnost tím, že zaměstnávají mnoho z našich smyslů, nejen zrak, ale i hmat, sluch a čich. Zumthorovy budovy nám znovu a znovu ukazují, že skromnost v přístupu a smělost celkového řešení se vzájemně nevylučují.“ Vyjádření mezinárodní jury, Pritzkerova cena. „Architekt oslavuje jedinečné kvality materiálů ve službě architektuře trvalosti.“ Vyjádření mezinárodní jury, Pritzkerova cena. „Přivádí architekturu k její podstatě a zdůrazňuje její nepostradatelné místo v dnešním křehkém světě.“ Vyjádření mezinárodní jury, Pritzkerova cena. „Peter Zumthor je mistr architektury s nekompromisním a výjimečným přístupem k tvorbě. Všechny jeho stavby mají silný a nadčasový výraz. Má výjimečný talent, v němž se pojí čisté, racionální myšlení s velmi poetickým nazíráním na svět.“ Vyjádření mezinárodní jury, Pritzkerova cena. „Peter Zumthor je mistr architektury. Za svou soustředěnost, nekompromisnost a neobyčejný přístup je obdivován kolegy po celém světě.“ Thomas J. Pritzker.
18
„Zumthorovy termální lázně ve Valsu jsou nádherný příklad toho, jak lze jednoduchými detaily vytvořit prostor s úžasnou atmosférou. Návrh dává do kontrastu chladný šedý kámen zdí s teplým bronzovým zábradlím a světlo a voda jsou povolány k tomu, aby modelovaly prostory. Horizontální spáry kamenného zdiva napodobují linie vody a jen nepatrná je změna textury kamene tam, kde se stýká s hladinou vody. Světlíky vložené do úzkých otvorů ve stropu přinášejí dramatické linie světla, které podtrhují pohyby vodní hladiny. Každý detail budovy tak zesiluje význam lázní na nejrůznějších úrovních.“ Architekt Miles Davis o termálních lázních ve Valsu
Výběr z pramenů: Sarah Sze: Peter Zumthor, Buildings and Projects 1986–2007. Architecture and Urbanism, 2008, č. 4, s. 58-72. Jan Kratochvíl (rec.): Termální lázně. Archiweb, http://archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=foreign&action=show&id=215, vyhledáno 19.6.2010 Jan Kratochvíl (rec.): Atelier Zumthor. Archiweb, http://archiweb.cz/buildings.php?type=arch& action=show&id=281, vyhledáno 19.6.2010 Jan Kratochvíl (rec.): Kaple svatého Benedikta. Archiweb, http://archiweb.cz/buildings.php?ty pe=arch&action=show&id=273, vyhledáno 19.6.2010 Jan Kratochvíl (rec.): Polní kaple Neuder Klaus. Archiweb, http://archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=2008 vyhledáno 19.6.2010 Jana Dostálová (rec.): Peter Zumthor. E-Architekt, http://www.earch.cz/clanek/5142-peter-zumthor.aspx, vyhledáno 19.6.2010 Výběr literatury: Peter Zumthor: Promýšlet architekturu. Praha: Archa 2009 Sophie Flouquet: L´architecture contemporaine. Paris: Scala 2004 Daniel Marzona: Minimalismus. Paříž: Slovart 2005 Roland Barthes: Nulový stupeň rukopisu. Základy sémiologie. Praha, Československý spisovatel, 1967. Elizabeth Couturier: Architecture contemporaine mode d´emploi. Paris, Flammarion SA, 2009. Sarah Sze: Peter Zumthor, Buildings and Projects 1986–2007. Architecture and Urbanism, 2008, č. 4, s. 58-72.
19
