PERSONÁLNÍ VZTAHY V ÚSTAVECH SOCIÁLNÍ PÉČE PRO MENTÁLNĚ RETARDOVANÉ Julius Sekera Smyslem našeho příspěvku je podat zprávu o výzkumu mezilidských vztahů pedagogického a zdravotnického personálu ústavů sociální péče pro mentálně retardované (dále USP). Výzkum nebyl součásti grantu a je výsledkem práce autora se skupinou studentů magisterského studia oboru vychovatelství na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Výzkum jsme uskutečnili v průběhu školního roku 1995/96. Cíl výzkumu Výchozí myšlenkou našeho projektuje předpoklad, že kvalita mezilidských vztahů pedagogických týmů (staffs) je fenomenem ovlivňujícím významně pedagogickou práci a její výsledky (např. A. Jones 1988, J. Poplucz 1973, J. Pelikán L. Lukš - V. Hrabal 1975 a další). Totéž lze říci také o pečovatelských týmech (Gold, M. 1978, Garner, H. 1982 aj.) Cílem výzkumu bylo získat informaci o kvalitách těchto vztahů a o specifických otázkách s nimi spojených v USP. Metody výzkumu Pro analýzu mezilidských vztahů mezi pracovníky ÚSP jsme zvolili tři základní metody: dotazník pro pracovníky výchovných a sociálních institucí (vlastní konstrukce), Škálu skupinové atmosféry (T. Kollárik a kol.), dotazník hodnotově orientační jednoty (metodika A. V. Petrovského).Za doplňující metodu považujeme volný rozhovor s pracovníky USP a orientační pozorováni v průběhu šetření.
Metody byly aplikovány jednotně v celém výzkumném vzorku. Dbáno na samostatnost práce a anonymitu respondentů. Popis vzorku V USP jsme se zaměřili na pracovníky bezprostřední výchovy a péče o svěřence, tj. na vychovatele a zdravotnický personál. Obě profesní skupiny se rekrutovaly převážně z pracovníků se středoškolským vzděláním. Vychovatelé byli absolventy různých typů středních škol. Jejich pedagogická odbornost byla nezřídka zabezpečována až doplňkovým pedagogickým studiem na vysoké škole. Absolventi středních pedagogických škol byli zastoupeni ve vychovatelském sboru našeho vzorku ÚSP spíše ojediněle. Zdravotnický personál byl tvořen pracovníky trojí roviny vzdělání: 1) střední zdravotničtí pracovníci (absolventi středních zdravotnických škol) bez dalšího specializačního vzdělání, 2) střední zdravotničtí pracovníci
s pomaturitním specializačním studiem (ošetřovatelská péče v psychiatrii, ošetřovatelská péče pro dospělé, ošetřovatelská péče o děti), 3) ošetřovatelé - nižší zdravotničtí pracovníci (dvouletá zdravotnická škola nebo rekvalifikační kurz „ošetřovatel"), 4) pomocní zdravotničtí pracovníci (kurz pomocného zdravotnického pracovníka). Jednotlivé USP jsme označili písmeny A, B, C, D, E a F (tab. č. 1: Výzkumný vzorek USP). Pouze v jednom přípa-
dě (ÚSP D) byl počet zdravotníků i vychovatelů účastných ve výzkumu menší jak 50 % (46.4 %) vzhledem k celkovému počtu pracovníků daného ústavu. Průměrné zastoupení ve všech šesti ÚSP činilo 64.7 % respondentů z celkového počtu pracovníků ÚSP našeho vzorku. Úhrnem se podařilo do výzkumu angažovat 64 vychovatelů a 110 zdravotníků (celkem tedy 174 pracovníků ÚSP). Poměr zdravotníků a vychovatelů byl ve výzkumném vzorku 65.4 % : 34.6 % (přibližně 2:1).
Tab. č. 1: Výzkumný vzorek ÚSP A
ÚSP
B
C
D
F
E
Celkem
Čj c
Cekem v instituci
48
13
36
20
28
31
176
I c "S
Celkem respondentů
42
7
21
7
12
22
111
Procento zastoupeni ve výzkumu
87.5
53.8
58.3
42.8
71.0
63.0
Celkem v instituci
32
9
23
8
12
9
Celkem respondentů
24
7
10
6
10
7
Procento zastoupení ve výzkumu
75.0
77.8
43.5
75.0
83.3
77.8
68.8
80
22
59
28
40
40
269
66
14
31
13
22
29
175
82.5
63.6
52.5
46.4
55.0
72.5
64.7
u « >
o -= u >> >
Celkový počet personálu vzorku Ú S P Celkový počet respondentů našeho vzorku Ú S P Celkové procentuální zastoupení ve výzkumu
Interpretace dat zjištěných dotazníkem pro pracovníky výchovných a sociálních institucí A. Názory na vztahy mezi vedením ÚSP a řadovými pracovníky byly zjišťovány prostřednictvím čtyř položek. V otázce zá-
35.0
93 64
jmu a podpory ze strany vedení instituce při potížích se svěřenci odpovědělo 60 % respondentů pozitivně. Znamená to, že asi 2/5 respondentů bylo opačného mínění. Zjistili jsme však statisticky významný rozdíl na 5 % hladině významnosti v názorech
význ. rozdíl. Můžeme tedy soudit, že existují mezi jednotlivými ÚSP rozdíly v poskytování prostoru pro samostatnou a tvůrčí práci poskytovanou vedením řadovým pracovníkům.
zdravotníků a vychovatelů. Zdravotnický personál se projevil jako pesimističtější. Z hlediska rozdílů v odpovědích na tento problém jsme nezjistili stat. význ. rozdíl mezi jednotlivými ÚSP. Konstatujeme, že méně spokojený je v dané otázce hlavně zdravotnický personál ÚSP. Možnost neformálního a otevřeného rozhovoru o služebních problémech s vedením instituce nepřipouští přibližně polovina respondentů (90 ze 171, tj. 52 %). Na 5 % hl. významnosti jsme zjistili stat. význ. rozdíl mezi názory vychovatelů a zdravotníků. Podobně jako v předchozí položce byli i zde zdravotníci skeptičtější než vychovatelé. Mezi pozitivními a negativními odpověďmi na danou otázku jsme zaznamenali u jednotlivých ÚSP stat. význ. rozdíl na 5 % hl. významnosti. Problém názorů na rozdělování úkolů na pracovišti. Většina respondentů (71 %) soudí, že úkoly jsou rozdělovány při srovnatelných funkcích rovnoměrně. Rozdíly mezi zdravotníky a vychovateli jsme tentokrát z hlediska statist. významnosti nezaznamenali. Avšak shledali jsme stat. význ. rozdíl na 5 % hl. význ. mezi jednotlivými ÚSP. Poskytování prostoru pro samostatnou a tvůrčí práci ze strany vedení je oblast, ve které byli respondenti nejvíce spokojeni (pouhých 21.5 % nespokojených). Nebyly zaznamenány stat. významné rozdíly mezi vychovateli a zdravotníky.
B. Názory na vztahy mezi řadovými pracovníky byly zkoumány rovněž čtyřmi položkami. Statisticky významné rozdíly mezi vychovateli a zdravotnickým personálem nebyly tentokrát prokázány ani v jednom případě. V položce jak se cítí v kolektivu spolupracovníků uvedlo 84 % respondentů, že dobře a spokojeně. Mezi ústavy neshledán stat. význ. rozdíl. Pomoc a pochopení ze strany kolegů při potížích se svěřenci očekává 68 % respondentů. Mezi ústavy neshledán stat. význ. rozdíl. Diskusi chyb a nedostatků v práci připouští ve svém kolektivu opět 68 % respondentů. Ani zde jsme mezi ústavy neprokázali stat. význ. rozdíl. Vzhledem k předchozí otázce se jevily jako poněkud překvapivé výsledky položky hodnocení kvality mezilidských vztahů svého vlastního pracovního kolektivu Plných 49.4 % respondentů považovalo pracovní kolektiv, v němž pracovalo, za skupinu,která ještě nedosáhla kvalitních mezilidských vztahů. Respondenti tedy očekávali další možnosti zlepšování situace. Mezi sledovanými ústavy jsme zaznamenali stat. význ. rozdíl na 5% hladině významnosti.
Mezi odpověďmi v jednotlivých ÚSP jsme zachytili na 5 % hl. významnosti stat.
C. V názorech na efektivitu práce mezi vychovateli a zdravotnickým personálem
nebyl opět zaznamenán statisticky významný rozdíl. V otázce jednotného výchovného postupu při práci se svěřenci se ukázalo, že 64 % respondentů se domnívá, že pracovníci postupují jednotně. Zaznamenali jsme ale stat. význ. rozdíl na 5 % hladině významnosti v názorech na tuto otázku mezi sledovanými ústavy. Účinnost práce své instituce hodnotí příznivě více jak 69 % respondentů. Statisticky významné rozdíly mezi ústavy nebyly shledány. Odraz výchovného působení v každodenním jednání svěřenců hodnotí naprostá většina respondentů kladně. Pouze 12 % z celkového počtu je opačného mínění. Zdá se, že existuje rozdíl mezi tím, co respondenti rozuměli pod pojmem
„účinnost práce ÚSP" a „každodenními výchovnými výsledky". Účinnost práce pojímali zřejmě šířeji (včetně zdravotnických výsledků) a také o výchovných výsledcích zřejmě uvažovali v rámci pojmu „efektivita" jako o trvalejších. Rovněž pozitivně respondenti pohlíželi na osobní spokojenost s výsledky své práce. Jen 10.5 % respondentů projevilo nespokojenost.
Interpretace dat zjištěných škálou skupinové atmosféry Konstatujeme, že autoři standardizované metody Škála skupinové atmosféry (T. Kollárik a kol. 1988) příliš nerozlišují mezi klimatem a atmosférou, která „...vyjadřuje charakter, obsah i směr
Tab. č. 2: Data získaná při měření škálou skupinové atmosféry ÚSP Aritm.průměr S A v percentilech
Variabil.skóre ( v % )
Směrodatná odchylka
Medián (prostřední hodnota)
Pořadí Ú S P z hlediska kvality S A
A vychovatelé
76.0
|
B
C
D
70.2
53.4
52.5
|
76 6
E
|
67.9
F
zdravotníci
63.7
56.3
70.0
64.9
67.5
52.9
celek
68.1
63.2
64.6
59.2
73.6
56.8
vychovatelé
25.7
40.9
58.1
57.0
17.1
17.2
zdravotníci
43.3
52.5
45.1
44.0
38.6
53.0
celek
37.5
45.7
48.1
48.4
29.7
44.9
vychovatelé
19.6
28.7
310
29.9
13.1
11.7
zdravotníci
27.6
29.6
31.6
28.5
26.1
28.1
celek
25.6
29.0
31.1
28.7
21.3
25.5 70.0
vychovatelé
80.5
81.5
60.3
44.0
75.0
zdravotníci
72.5
61.5
85.0
70.0
80.5
59.0
celek
72.5
73.8
77.5
70.0
78.5
59.0
2
4
3
5
1
6
aktuální psychologie členů skupiny" (T. Kollárik a kol. 1988:7). Výsledky dosažené v našem vzorku ÚSP uvádí tab. č. 2: Data získaná při měření škálou skupinové atmosféry. ÚSP A Výsledky skupiny vychovatelů představují vysoký stupeň skupinové atmosféry (dále také SA) při relativně dobré názorové konzistentnosti skupiny. Skupinovou atmosféru zdravotnického personálu můžeme považovat rovněž za relativně dobrou, avšak při zvýšené názorové inkonzistentnosti skupiny. Skupinová atmosféra ve skupině vychovatelů z hlediska dosažených percentilových hodnot se jeví ovšem jako lepší a konzistentnější v porovnání se skupinou zdravotníků. Nezjistili jsme však statistickou významnost rozdílů prostřednictvím F-testu a /-testu ani na 5 % hladině významnosti. Horší výsledky dosažené zdravotníky je snad možné přisoudit skutečnosti, že v době konání výzkumu se na tomto ÚSP uskutečňovaly na zdravotnickém úseku organizační změny (např. rušení funkcí staničních sester, snižování počtu zdravotníků ap.) Celkové hodnoty SA ÚSP A představují druhý nejlepší výsledek našeho vzorku. ÚSP B Skupinová atmosféra u vychovatelů se pohybovala na vysoké úrovni, ale byla poměrně inkonzistentní. U zdravotnického personálujsme naměřili spíše průměr-
nou kvalitu atmosféry. Zajímavé bylo překročení přijatelné míry variabilního skóre, které signalizuje značný stupeň nesourodosti ve skupině. Atmosféra mezi vychovateli byla tedy v porovnání se zdravotnickým personálem lepší. Nezjistili jsme však stat. významnost rozdílů prostřednictvím F-testu a /-testu ani na 5 % hl. významnosti. Celkové hodnoty SA ÚSP B představují 4. nejlepší výsledek ze šesti ÚSP našeho vzorku. ÚSP C Skupina vychovatelů byla silně inkonzistentní, přičemž dosahovaná úroveň SA je poměrně nízká (předposlední hodnota mezi skupinami vychovatelů našeho vzorku). Tento ústav v době sběru dat prožil v předchozích měsících silné ataky ve sdělovacích prostředcích a v relativně krátkém časovém období se v něm střídali ředitelé. Kritika ve sdělovacích prostředcích se zaměřila především na kvalitu výchovné péče a personální spory. Situace ve skupině zdravotníků se podle naměřených hodnot jevila jako příznivější v porovnání s vychovateli. Rozvrat v ÚSP se zřejmě dotkl více výchovného než zdravotnického personálu. Prostřednictvím F-testu a /-testu jsme ověřovali stat. významnost rozdílů mezi výsledky dosaženými ve skupině vychovatelů a ve skupině zdravotníků. Na 5 % hl. významnosti jsme nezaznamenali stat. význ. rozdíl. Celkové hodnoty SA za celý ústav představovaly 3. pořadí ve vzorku ÚSP.
ÚSPD Skupina vychovatelů dosáhla hodnot SA, které signalizovaly značnou inkonzistentnost. Rozhovory jsme zjistili, že pracovníci výchovného úseku mají pocit nepřízně vedení vůči nim, vyvolávání častých a zbytečných sporů. Objektivně bylo možno konstatovat značnou migraci vychovatelů tohoto ÚSP. U zdravotnického personálu jsme naměřili hodnoty, které při použití neparametrického ÍZ-testu signalizují, že mezi výsledky obou výběrů (vychovatelé - zdravotníci) jsou stat. významné rozdíly. Celkové hodnoty SA ÚSP D z hlediska umístění v našem vzorku ukazují, že se tato instituce ocitla na předposledním místě s málo příznivými výsledky skupinové atmosféry.
zdravotnickým personálem. U zdravotníků jsme zaznamenali silnou inkonzistentnost skupiny. F-testem a /-testem jsme nezjistili stat. význ. rozdíly mezi vychovateli a zdravotníky ani na 5 % hl. významnosti. Celkové srovnání hodnot SA ÚSP F s ostatními ÚSP našeho vzorku představuje nejhorší výsledek zvláště v důsledku poměrně špatné situace u zdravotnického personálu. Příčiny této skutečnosti se nám nepodařilo zjistit. Výsledky aritmetických průměrů skupinové atmosféry vzorku ÚSP uvádí grafč. 1.
ÚSP E Vychovatelé byli podle naměřených hodnot velice konzistentní skupinou. Výsledky byly nej lepší mezi skupinami vychovatelů zařazených do výzkumu. Rovněž zdravotničtí pracovníci dosáhli kvalitních výsledků v hodnotách skupinové atmosféry. /•"-testem a /-testem jsme nezjistili stat. významné rozdíly ani na 5 % hl. významnosti mezi skupinou vychovatelů a skupinou zdravotníků. Celkové hodnoty SA ÚSP E byly nejlepší v našem vzorku.
Interpretace dat získaných metodou hodnotově orientační jednoty Metodou hodnotově orientační jednoty jsme zjišťovali dvě základní skutečnosti. 1. Hierarchii závažných pracovních hodnot skupin vychovatelů a zdravotníků ÚSP. 2. Stupeň sjedocení (koheze) v názorech na tyto hodnoty skupin vychovatelů a zdravotníků jednotlivých ÚSP. Měrnou jednotkou nám byl Spearmanův koeficient korelace (dále SKK), který dosahuje rozpětí od 0.0 do 1.0. Čím se hodnoty více blíží 1.0, tím je vyšší úroveň koheze skupiny. Rozložení dosažených hodnot přibližuje tab. č. 3: Stupeň hodnotového sjednocení (koheze) ÚSP a graf č. 2: Stupeň hodnotového sjednocení (koheze) vzorku ÚSP.
ÚSP F Podle dosaženého výsledku u vychovatelů se atmosféra jevila jako lepší ve srovnání se
ÚSP A Vychovatelé dosáhli hodnoty 0.64 SKK, což siganalizuje poměrně vysokou
úroveň názorové koheze. Zdravotnický personál dosáhl hodnoty 0.704 SK.K korelace. Mezi skupinami zdravotníků našeho vzorku ÚSP to byla vůbec nejvyšší míra názorového sjednocení. Prověřovali jsme rovněž míru shody hierarchie hodnot vychovatelů a zdravotníků. Dosažená úroveň 0.9036 SKK představuje vysokou míru shody. Jako příklad uvádíme celkové pořadí hodnot platné pro ÚSP A jako celek: 1) pozitivní vztah ke svěřencům, 2) schopnost empatie, 3) samostatnost v práci, 4) řídící práce ze strany vedeni, 5) rozpory v pracovních týmech, 6) individuální přistup k dítěti,
7) rozpory mezi pracovníky a vedením, 8) modernizace technického vybavení, 9) přebujelá administrativa, 10) vztahy mezi pracovníky a zákonný mi zástupci dětí, 11) formalismus ve vzdělávání, 12) porady a schůzováni, 13) kázeň na pracovišti, 14) nároky na plněni úkolů ze strany vedeni, 15) pracovni doba. Na předních místech se objevují hodnoty spojené s péči o děti. Rovněž tak jsme mezi prvními pěti hodnotami zaznamenali aspekt řídící práce ze strany vedení (zdravotníci) a rozpory v pracovních týmech (vychovatelé i zdravotníci). U vy-
Grafč. 1 Skupinová atmosféra v ÚSP
Utt*y lociainlptta
chovatelů v popředí též položka „přebujelá administrativa". Jako málo významné jsou vychovateli i zdravotníky hodnoceny položky, které se pracovníkům jevily spíše jako formální: schůzování (většinou ve smyslu různých porad), dodržování pracovní kázně, pracovní doba. Patří zde i hodnota zvyšo-
vání nároků na plnění úkolů ze strany vedení. Mezi nepříliš významnými hodnotami se objevil i formalismus ve vzdělávání (čili vzdělávání nebylo vnímáno jako formální). Celkově dosáhl ÚSP hodnoty koheze 0.672 SKK, což lze považovat za poměrně vysokou úroveň sjednocení.
Tab. č. 3: Stupeň hodnotového sjednocení (koheze) ÚSP Hodnoty Spearmanova koeficientu korelace
USP
Vychovatelé
Zdravotníci
Korelace mezi vychovat, a zdr.
Ú S P celkem
A
0.64
0.704
0.9036
0.672
B
0.41
0.43
0.41
0.416
C
0.7
0.53
0.875
0.587
D
0.49
0.49
0.661
0.494
E
0.728
0.56
0.729
0.644
F
0.404
0.408
0.66
0.41
Graf č. 2 K o h s z * v ústavech sociální p飫
80 70
80 u n
S » £
g
«
10
A
B
C O E 100 K n p«£• 62 Vy<*<m»» SS Zaparia GS CO t am
F
•
ÚSP B Skupina vychovatelů dosáhla koheze 0.41 SKK. Skupina zdravotnického personálu hodnoty 0.43 SKK. V obou případech se tedy jedná spíše o nižší úroveň názorového sjednocení na sledované hodnoty. Navíc jsme prokázali nezávislost pořadí hodnot mezi vychovateli a zdravotníky. Vychovatelé upřednostňovali schopnost empatie, individuální přístup, pozitivní vztahy ke svěřencům. Zdravotníci na prvních třech místech uváděli rovněž tyto hodnoty, i když v jiném pořadí. Jestliže vychovatelé na 4. místě uvedli rozpory mezi kolegy, pak zdravotníci je prezentovali až na 9. místě. Nápadné bylo umístění položky „přebujelá administrativa" u zdravotníků na 4. místě, kdežto u vychovatelů až na 8. místě. Zdravotníci za významnou považovali dále pracovní dobu (5. místo), kdežto vychovatelé tuto položku zařadili mezi nevýznamné (spolu s problematikou kázně, formalismu ve vzdělávání, vztahů mezi pracovníky a zákonnými zástupci dětí). Zdravotníci považovali za nevýznamné položky: formalismus ve vzdělávání (vzdělávání zdravotníků je tradičně důkladné), zkvalitnění řídící práce, modernizace materiálního zabezpečení a schůzování. Obecně můžeme konstatovat, že v popředí hodnot v ÚSP B byly hodnoty ve vztahu ke svěřencům. Naopak hodnoty formálního fungování instituce se ocitly v pozadí. Celkově bylo dosaženo úrovně koheze 0.416 SKK, což klasifikujeme jako
spíše nižší (druhé nejhorší pořadí v našem vzorku ÚSP). ÚSP C Skupina vychovatelů dosáhla hodnoty 0.7 SKK, skupina zdravotníků 0.53 SKK. Prokázali jsme podobnost pořadí hodnot u sledovaných pracovních a profesních skupin (0.875 SKK). Byl upřednostňován pozitivní vztah ke svěřencům, potřeba empatie, individuální přístup. Zdravotníci vyzvedli rozpory s vedením instituce a potřebu zkvalitnit řídící práci. U vychovatelů byla více akcentována potřeba materiálního vybavení a samostatnosti v práci. Celkově dosáhl ústav koheze 0.587 SKK, což lze považovat za poměrně vysoké názorové sjednocení. ÚSP D Skupina vychovatelů dosáhla hodnoty koheze 0.49 SKK. U zdravodnického personálu bylo dosaženo téže hodnoty. Mezi vychovateli a zdravotníky byla prokázána statisticky významná závislost (0.661 SKK). U obou sledovaných skupin se do popředí dostaly hodnoty spojené s řízením instituce a mezilidskými vztahy na pracovišti (zkvalitnění řídící práce, rozpory s vedením, rozpory mezi kolegy) a také m o d e r n i z a c e m a t e r i á l n í h o vybavení (u zdravotníků). U vychovatelů se do popředí dostala také potřeba samostatnosti v práci a přebujelá administrativa. Jako méně důležité se zde na tomto ÚSP prokázaly hodnoty spojené s bezprostřední péči o svěřence.
Celkové dosáhl ÚSP D hodnoty koheze 0.494 SKK, což se nám jeví na hranici nesourodých a kohezních skupin. ÚSP E Skupina vychovatelů dosáhla hodnoty koheze 0.728 SKK . Zdravotnický personál dosáhla hodnoty 0.56 SKK. V případě vychovatelů se jedná o vůbec nejvyšší kohezi našeho vzorku ÚSP. V obou skupinách jde o vysokou míru názorové jednoty. Byla prokázána stat. významná závislost hodnot mezi skupinou vychovatelů a zdravotníků (0.729 SKK). U vychovatelů i zdravotníků jsou v popředí zastoupeny nejvýrazněji hodnoty vztahu ke svěřencům. Na čelném místě se zde také objevuje položka samostatnosti v práci a modernizace materiálního zázemí. Jako v jiných ÚSP se málo významnými stávaji položky spojené především s formálním fingováním ústavu (administrativa, pracovní doba, kázeň na pracovišti, schůzování). ÚSP E hodnotíme z hlediska názorové koheze jako jeden z najucelenčjších (0.644 SKK). ÚSP F Úroveň koheze vychovatelů byla spíše nízká (0.4035 SKK). Stejných výsledků dosáhli zdravotníci (0.408 SKK). Mezi hierarchiemi hodnot vychovatelů a zdravotníků byla prokázána závislost (0.66 SKK). V popředí u vychovatelů i zdravotníků se objevily hodnoty spojené s péčí o svěřence. Byly tu ale také hodnoty signali-
zující potřebu samostatnosti (vychovatelé), rozpory mezi kolegy (zdravotníci), rozpory s vedením (u obou skupin). Na posledních místech se ocitly hodnoty spojené spíše s formálním fungováním ÚSP: schůzování, pracovní doba, kázeň na pracovišti ap. A. V. Petrovskij (1979), jehož metodiku měření koheze jsme ve výzkumu aplikovali, uvádí jako málo sjednocené ty skupiny, které dosáhly hodnot do úrovně 0.5 SKK. Hodnoty nad tuto hranice považuje za faktor vysoké míry sjednocení ve sledovaném okruhu hodnot. Závěrem k této pasáži tedy můžeme konstatovat, že polovina našeho vzorku ÚSP dosáhla vysoké míry koheze (ÚSP A, C, E). Druhá polovina vzorku však zůstala na nízké úrovni sjednocení (ÚSP B, E, F). Závěry a diskuse Podle očekávání byly prokázány rozdíly v názorech řadových pracovníků na vedení jednotlivých ÚSP. Přibližně 2/3 pracovníků hodnotí vedení těchto institucí příznivě, což je srovnatelné s našimi poznatky v pedagogických sborech středních škol (Sekera, J. 1991). Zjistili jsme odlišnost názorů skupin vychovatelů a skupin zdravotnického personálu, pokud jde o očekávanou pomoc ze strany vedení a možnosti otevřeného rozhovoru s vedením. Zdravotnický personál byl v našem vzorku statisticky významně kritičtější k vedení ÚSP. Přitom i vychovatelé, přes převahu pozitivních názorů, byli v daném
směruv nezanedbatelném počtu skeptičtí. Nebyly shledány významné rozdíly mezi skupinami vychovatelů a skupinami zdravotníků v hodnocení problematiky mezilidských vztahů mezi řadovými pracovníky navzájem. Rozdíly byly prokázány v některých případech jen mezi ústavy jako celky. Přibližně 1/3 respondentů se cítila nespokojená (bez rozdílu odbornosti). Zároveň plná polovina sledovaných pracovníků ÚSP našeho vzorku by uvítala, či očekává, zkvalitnění existujícího statutu quo v mezilidských vztazích. Implicitně jsme předpokládali pesimističtější názory na efektivitu práce v ÚSP. Celkové naladění pracovníků se jeví v daném směru jako příznivé. Spolu s tím je potěšitelné, že u vychovatelů i zdravotníků stály v popředí hodnotové orientace pololky spojené s bezprostřední péči o svěřence. Zdá se, že obtíže spojené s organizačními změnami i určitou změnou „filozofie" ÚSP (viz dále), kterým přisuzujeme v některých případech zhoršenou skupinovou atmosféru, se nepromítly do hodnotové orientace pracovníků. Byly prokázány rozdíly ve skupinové atmosféře jednotlivých ÚSP. V našem vzorku jsme zaznamenali ústavy s poměrně vysokou i poměrně nízkou skupinovou atmosférou, která v zásadě korelovala s výsledky zjištěnými dotazníkem zkoumajícím vztahy k vedení i mezilidské vztahy mezi řadovými pracovníky navzájem. Některé pracovní skupiny se přitom jevily jako značně inkonzistentní.
Soudíme, že do skupinové atmosféry se promítl jak trvalejší vztah řadových a řídících pracovníků, tak aktuální změny, které v některých ÚSP v době výzkumu probíhaly. Jejich hlavním obsahem byly již zmíněné změny „filozofie práce ÚSP". Z převážně zdravotně-pečovatelské orientace na orientaci pedagogickou. Uvedený moment je reflektován také odbornou literaturou české provenience (např.Hollge, 1989,1990). Přestože náš výzkum bezprostředně nesledoval kvalitu řízení, nemohli jsme si nevšimnout, že mnozí ředitelé ÚSP soustřeďují hlavní pozornost na úkoly spojené s materiální existencí instituce a na „technické" otázky provozu. Pravděpodobně jde do jisté míry o nezbytnost. A. Aveli (sborník Ústavní péče o děti ve světě 1994, s. 8) konstatuje, že ředitelé jsou nuceni orientovat se především na vnější efekt a zabezpečení provozu. Potom ,,.. dají na dojmy, které na ně personál udělá podle kvality své práce, nemají však čas ani energii (v případě ÚSP nezřídka ani dostatečnou odbornou kvalifikaci - pozn. J. S.) vhodnou ke kontrole „techniky" jeho práce. Jsou plně pohlceni plněním požadavků okolí instituce" Méně pozornosti ze strany ředitelů potom může být věnováno vlastním pedagogickým a pečovatelským cílům i problematice mezilidských vztahů. Zdá se, že také své sociální dovednosti někteří ředitelé nepovažují za významnou osobnostní charakteristiku důležitou pro říze-
ní „podniku", jak se vyjadřovatl jeden z nich. Zvláště u tzv. „usazených ředitelů" v institucích s uzavřenými personálními vztahy (Henkin, Wanat, Davis 1996) může být podceňování sociálního cítění a sociálních dovedností u ředitelů poměrně častým jevem. V souladu s tím jsme v našem výzkumu zaznamenali u některých USP velký důraz na subordinaci jednotlivých pracovníků. Podle našeho názoru je tato tendence v rozporu s žádoucím charakterem výchovně-pečovatelské instituce. ÚSP by měly mít spíše povahu (řečeno s A. Etzionim) normativních institucí. V nich jsou samozřejmě pracovníci za svůj výkon odměňováni, avšak v popředí jejich hodnotových struktur stojí výrazně altruismus a morální aspekty práce. Uspokojení jim přináší též výrazně kvalitní mezilidské vztahy, bez kterých v podstatě ani nelze dosahovat výraznějších cílů asylového zařízení. V souhladu s trendem neziskových organizací by i výchovné či pečovatelské instituce měly být směřovány spíše k rozvoji informačních a komunikačních systémů a mnohem méně by si měly zakládat na hierarchických (subordinačních) vztazích (Drecker 1994, s. 103).
Literatura l.Arieli.A.: Péče o „problémové děti" ve stále otevřenějších institucionálních zařízeních. In: Sborník Ústavní péče o děti ve světě. Praha, Federace dětských domovů FIC E - ČR 1994, s. 1 -9.
2. Bacik, F. - Kalous, J. - Svoboda, J. et al.: Úvod do teorie a praxe školského managementu, I. a II. díl. Praha, UK 1995. 3. Drucker, F. P.: Řízení neziskových organizaci. Praha, Management Press 1994. 4. Etzioni, A: A ComparativeAnalysis of Complex Organizations. New York, The Free Press 1975. 5. Etzioni, A.: The Semi-Professions and Theirs Organization. New York, The Free Press 1969. 6. Garner, H.: Teamwork in programs for children and Youth. Springfield, //., 1982. 7. Gold, M.: Scholastic experiences, self esteem and delinquent behavior. Crime andDeliquency, 1978, 24(3), pp. 290 -308. 8. Goode, J. W. : The Theoretical Limits of Professionalization. In: Etzioni, A.: The Semi-Professions and Their Organization. New York, The Free Press 1969, s. 266-313. 9. Henkin, A.B.- Wanat, C L. - Davis, J.H: Sociál Skills of Principals: A Profile in Context. In: Journal ofSchool Leadership. Volume 6, No. 4, July 1996, pp. 399 - 423. 10. Hôllge, J. : Prognóza mentálně retardovaného dítěte v současném provozu ustavní péče. Československé zdravotnictví, roč. 38, 1990, č. 8-9, s. 355 - 360. 11. Hôllge, J.: Význam odborných vyšetřeni dětí při předáváni žádosti do ustavní péče. Československá psychiatrie, roč. 85, 1989, č. 4, s. 234 - 237.
12.Kashti, Y.: Výchovná péče „sociologická perspektiva". In: Sborník Ústavní péče o děti ve světě. Praha, Federace dětských domovů FICE - ČR 1994, s. 17-23. 13. Kollárik, T. a kol.: Škála skupinovej atmosféry. Příručka. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy, n.p. 1988. 14. Melanová, A.: Standardizace ošetřovatelské péče. Sestra, roč. 6, 1996, č. I, s. 7-9. 15. Pelikán, J. - Lukš, L. - Hrabal, V. : k problematice výzkumu osobnosti středoškolského profesora a jeho pedagogického působeni. Praha, VÚOŠ 1975. 16. Petrovskij.A. V.: Psichologičeska-
SPECiALNI
O O
o < Q W cu
ja teorija kollektiva. Moskva, Pedagogika 1979. 17. Petrovskij, A. V. - Špalinskij, V. V.: Socialnaja psichologija kollektiva. Moskva, Prosvješčenie 1978. 18. Preiss, M. : Komunity pro mentálně postižené v Anglii. Česloslovenskápsychologie. XXXVI, 1992. č. 2, s. 159-160. 19. Schein, E. H.: Psychologie organizace. Praha. Orbis 1969. 20. Sekera, J.: Hodnotová orientace a mezilidské vztahy v pedagogických sborech. Spis. Ostrava, Ostravská univerzita 1994. 21. Staňková. D.: Výchovná problematika svěřenců v ústavech sociálni péče. Teorie a praxe speciální pedagogiky, roč. 1989/90, č. 6, s. 254 - 262.