přepracovaný materiál Ing. Pinkasové

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 1 PODSTATA A ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU .......................................................................................... 3 Řízení výroby .............................................................................................................................................................................. 3 Pravidla trţní ekonomiky................................................................................................................................................................ 3 Výroba ........................................................................................................................................................................................ 3 Výrobní proces ............................................................................................................................................................................ 3 Věcná struktura výrobního procesu ............................................................................................................................................ 3 Výrobní proces z technického hlediska .......................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska vstupních prvků .................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska charakteru výroby ................................................................................................................................ 4 Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů .............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu ............................................................................................................... 4 Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka v výrobě............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti .................................................................................................................................... 5 Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu .................................................................................................... 5 Individuální rozmístění pracovišť ................................................................................................................................................... 5 Skupinové rozmístění pracovišť ..................................................................................................................................................... 5 Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu .......................................................................................................... 6 Směnnost ........................................................................................................................................................................................ 6 Způsoby předávání součástí ............................................................................................................................................................ 6

VÝROBEK JAKO VÝSTUP PRODUKČNÍHO PROCESU ....................................................................................... 7 Charakteristika produktu ............................................................................................................................................................ 7 Výrobek a výrobní sortiment .......................................................................................................................................................... 8 Inovace produktů ........................................................................................................................................................................ 8 Klasifikace inovací podle prof. Valenty ......................................................................................................................................... 8 Životní cyklus výrobku ................................................................................................................................................................ 8 Benchmarking ................................................................................................................................................................................ 9 Moderní metody vývoje výrobku ................................................................................................................................................ 9 Vztah výroby a okolí ...................................................................................................................................................................... 9

PODSTATA, FUNKCE A OBSAH PŘEDVÝROBNÍ ETAPY .................................................................................. 9 Ekonomické hledisko přípravy výroby ....................................................................................................................................... 10 Podkladové materiály ................................................................................................................................................................... 10 Metodické aspekty ekonomického zadání ................................................................................................................................ 10 Postup vypracování ekonomického zadání ............................................................................................................................... 10 Výstupy ekonomického zadání ................................................................................................................................................. 11

VĚCNÉ, ČASOVÉ A PROSTOROVÉ HLEDISKO PŘÍPRAVY VÝROBY ...........................................................11 Konstrukční příprava výroby ..................................................................................................................................................... 11 Technologická příprava výroby ................................................................................................................................................. 12 Materiálová příprava výroby .................................................................................................................................................... 12 Organizační příprava výroby ..................................................................................................................................................... 12

STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ...........................................................................................................................13 Strategické cíle .......................................................................................................................................................................... 13

TAKTICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ...................................................................................................................................13 Taktické cíle .............................................................................................................................................................................. 13 Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu) ........................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti ............................................................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů ............................................................................................................................ 14 Hospodárnost ................................................................................................................................................................................ 14

OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY ..............................................................................................................................14 Funkce operativního řízení výroby ............................................................................................................................................ 14 Operativní plánování výroby ........................................................................................................................................................ 15 Řízení průběhu výroby ................................................................................................................................................................. 15 Operativní řízení výroby na úrovni podniku .............................................................................................................................. 15 Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu) ................................................................................................................ 15 Operativní řízení na úrovni dílny ............................................................................................................................................... 15

OBSAH NORMATIVNÍ ZÁKLADNY .......................................................................................................................15 Standardizace v řízení výroby ................................................................................................................................................... 15 1

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Úkoly standardizace .................................................................................................................................................................. 15 Typy standardů ......................................................................................................................................................................... 16

FUNKCE A METODY STANDARDIZACE ..............................................................................................................16 Funkce standardů ..................................................................................................................................................................... 16 Základní metody standardizace ................................................................................................................................................ 16

TECHNICKOHOSPODÁŘSKÉ NORMY..................................................................................................................16 Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů .................................................................................................. 17 Technickohospodářské normy spotřeby času (práce) ................................................................................................................ 17 Kapacitní normy........................................................................................................................................................................ 18 Normy spotřeby energií ............................................................................................................................................................ 18

DEFINICE A VÝZNAM PRODUKTIVITY...............................................................................................................18 Čistá produkce .......................................................................................................................................................................... 19

JUST IN TIME ..............................................................................................................................................................19 Přístup k zásobám ..................................................................................................................................................................... 19

METODA KANBAN ....................................................................................................................................................20 TEORIE OMEZENÍ .....................................................................................................................................................20 ORGANIZACE PRÁCE, VÝBĚR A ROZMÍSTĚNÍ PRACOVNÍKŮ......................................................................20 Podstata a obsah organizace práce ........................................................................................................................................... 21 Dělba práce a kooperace........................................................................................................................................................... 21 Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace ................................................................................................................................. 21 Postavení člověka ve výrobě ..................................................................................................................................................... 21

ORGANIZAČNÍ STRUKTURY ..................................................................................................................................22 Dělení organizačních struktur ................................................................................................................................................... 22 Faktory ovlivňující organizační strukturu .................................................................................................................................. 23

PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ PRACOVIŠTĚ ..................................................................................................................23 Typové projekty organizace ...................................................................................................................................................... 24

POSTAVENÍ ÚDRŽBY VE VÝROBNÍM PROCESU A ÚDRŽBÁŘSKÉ SYSTÉMY ..........................................24 Údržbářské systémy .................................................................................................................................................................. 24

2

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové

1 Podstata a členění výrobního procesu Pojmy: Řízení výroby, Výroba, Výrobní proces, Věcná struktura produkčního procesu, Prostorová struktura produkčního procesu, Časová struktura produkčního procesu

Řízení výroby Řízení výroby je neustálé reagování na měnící se podmínky okolí, jehoţ cílem je:  zabezpečení výroby na vysoké úrovni (technicko-ekonomické a kvalitně) + v souladu s poţadavky zákazníka  včasné zavádění výrobkových inovací  zabezpečení pruţnosti výroby  zdokonalování informačního systému řízení výroby  optimalizace spotřeby výrobních faktorů a sniţování nákladů  zkracování průběţné doby přípravy a výroby = min. výrobních zásob + rozpracované výroby; krácení materiálových toků  zabezpečení vysoké produktivity všech procesů (konkurenceschopnost)

Pravidla tržní ekonomiky      

V trţní ekonomice nemá podnik zaručen odbyt – primární je prodat. Úspěšnost je posuzována ekonomickými kritérii (růst A, růst kapitálu, …). Kvalita a inovace jsou klíčovou otázkou dalšího rozvoje (strategie kvality) Existence podniku není zaručena Cena produktu je určována trhem (objektivně) Úroveň výrobků určuje spotřebitel! => Trh výrobce byl nahrazen trhem spotřebitele!

Výroba Výroba je transformační proces, jehoţ vstupy jsou: suroviny, materiály, polotovary, energie, informace a výstupy jsou: výrobky, sluţby, odpad (vč. emisí), informace o průběhu a výsledku produkčního procesu). Výroba se člení na řadu procesů – posuzujeme z pohledu věcné, prostorové a časové struktury produkce.

Výrobní proces Výrobní proces je cílevědomá činnost, která je organizována za účelem tvorby materiálních i nemateriálních statků, s cílem uspokojit potřeby spotřebitelů. Výsledkem jsou výrobky nebo sluţby. Je to postupná nebo jednorázová přeměna výchozího materiálu na hotový výrobek.

Věcná struktura výrobního procesu Výrobní proces z technického hlediska Výrobní proces z technického hlediska je charakteristický přeměnou tvaru, sloţení. Jádrem je:  pracovní proces – vyjadřuje míru uplatnění a využití práce člověka  nepracovní proces – automatický proces – bez člověka  přírodní proces – účinky přírodních sil  procesy technologické – změna tvarových i strukturálních charakteristik  procesy netechnologické – nepřetvařují mater. vstupy – slouží k zajištění procesu technologických (manipulace s materiálem, kontrola kvality, …)

Výrobní proces z hlediska vstupních prvků Surovina je vytěţená nebo jinak získaná hmota – neobsahuje zhmotnělou práci, kdeţto materiál obsahuje zhmotnělou práci – je to tzv. přeměněná surovina.  Surovinové vstupy o Suroviny:  základní – podstata výrobku, předurčuje charakteristické vlastnosti 3

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové  

pomocné – nestávají se součástí produktu - jejich přítomnost je však nezbytná (vytváří optimální podmínky – suroviny pro chlazení, čištění, …) energetické – jsou zdrojem energie, která je nutná pro uskutečnění technologické přeměny



Informace a technologie o informace - znalosti a dovednosti o technologie – souhrn znalostí a dovedností, jejichţ pouţitím jsme schopni výchozí suroviny a materiály přeměnit na konečný produkt. Nové lze získat vlastním výzkumem, zakoupením licence, případně zaloţením společného podniku, kdy je kapitálovým vstupem společníka právě technický postup



Technické prostředky – závisí na výrobním zaměření a technické úrovni, tvoří základ, který určuje rozsah, strukturu i výsledky VP. Patří sem stroje, zařízení, nástroje, nářadí, přístroje, budovy a hodnotí se spolehlivost, výkonnost, náročnost na obsluhu a údrţbu, stupeň opotřebení, ţivotnost, ...



Sociální subsystém – lidská pracovní síla je rozhodujícím vstupním prvkem VP. Při hodnocení – časové vlivy ( čas. fond, směny, absence,...); kvalifikační (profesní skladba, délka praxe,...)



Okolí výrobního systému o přírodní zdroje o finanční okolí (spolupráce s bankami) o právní okolí (legislativa) o ţivotní úroveň regionu o trţní prostředí, konkurence atd.

Výrobní proces z hlediska charakteru výroby Etapy výroby:  Předvýrobní – činnosti technické přípravy výroby a zajišťování materiálu  Výrobní – vlastní výrobní proces o předzhotovující – příprava a zpracování surovin a materiálů pro vlastní výrobní proces (odlitky, výlisky, ...) o zhotovující – podstata VP, výrobky dostávají konečnou podobu (výroba součástí a montáţ skupin) o dohotovující = dokončovací – finální montáţ, vzhledová a ochranná úprava (nátěry), příprava k expedici  Povýrobní – prodejní, odbytová – expedice, doprava, předání zákazníkovi, zaškolení, zajištění servisu

Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů   

Mechanické procesy – nemění se látková podstata, ale tvar, vzhled a jakost Chemické procesy – změna látkové podstaty surovin a materiálů Biologické a biochemické procesy – vyuţívá se ţivých organismů a biologických pochodů (zrání, kvašení, ...) a mění se látková podstata

Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu  

Plynulá – kontinuální; technický proces se nepřerušuje ani ve dnech pracovního klidu; hromadná výroba; automatizace; zastavení i rozběh spojeno s náklady Přerušovaná – diskontinuální; z hlediska organizace sloţitější; dále se dělí na o hlavní výrobní procesy o pomocné výrobní procesy o obsluţné procesy

Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka ve výrobě 



S přímou účastí člověka o ruční výrobní proces o mechanizovaný výrobní proces S nepřímou účastí člověka 4

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové o o

automatizovaný výrobní proces aparaturní výrobní proces

Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti   

Kusová – výroba velkého počtu různých druhů v malých mnoţstvích, průběh se opakuje nepravidelně. Je vyţadována vyšší kvalifikace pracovníků. Sériová – výroba stejného druhu se opakuje v sériích - malosériová, středně-sériová , velko-sériová Hromadná – velké mnoţství jednoho, nebo malého počtu druhů Ukazatel Množství výrobků 1 typu za rok Počet druhů výrobků Počet typů výrobků Opakování výroby výrobku 1 typu Uspořádání dílen

Kusový výroba

Sériová výroba

Hromadná výroba

Desítky

Sta aţ tisíce

Desetitisíce

Stovky Desítky Nepravidelné (příp. ţádné) Technologické, výjim. předmětné

Malé Velmi malé (1-3)

Multikvalifikovanost Dlouhá (měsíc – rok) Malá

Desítky Malé (3-10) Pravidelné (např. měsíční) Předmětné, někdy technologické Univerzální, někt. souč. na linkách Dobrá Kratší (týdny – měsíce) Částečná

Specializované, jednoúčelové linky Nízká, jen zaučení Krátká (dny – týdny) Úplná

Snadná

Obtíţná

Velmi obtíţná

Náročné

Středně obtíţné

Snadné

Nízké Vysoké Relativně vysoké Dlouhé

Dobré Poměrně nízké

Vysoké Nízké

Malé

Minimální

Krátké

Minimální

Výrobní a dopravní zařízení Kvalifikace dělníků Průběžná doba výroby Specializace pracovišť Možnost změny výrob. programu Plánování a řízení Využití výrob. zařízení Náklady na jednici

Univerzální, unikátní

Výrobní zásoby Materiálové toky

Nepřetrţitá výroba Předmětné

Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu Základní element je pracoviště, přičemţ soustava pracovišť je prostorová struktura výrobní jednotky. Prostorové řízení výroby ovlivňují:  technologický postup  typ výroby – směrem od niţších typů k vyšším rostou  vnitropodniková specializace  generel organizace = komplexní situační rozmístění výrobních, skladovacích, energetických a ostatních objektů Prostorové řízení je téţ ovlivněno materiálovými toky = pohyb materiálu ve výrobním procesu. Charakterizuje se směrem, intenzitou (mnoţství/čas), délkou, frekvencí a rychlostí pohybu.

Individuální rozmístění pracovišť Vyskytuje se u niţších typů výrob, výrobní procesy se neopakují a celkový počet pracovišť je malý. Patří sem např. laboratoře a prototypové dílny.

Skupinové rozmístění pracovišť Vyskytuje se ve sloţitějších výrobních procesech. Vyčleňování, slučování pracovišť podle:  Technologického uspořádání – stroje a zařízení seskupovány podle tech. příbuznosti (= vznikají pracoviště, kde se provádějí podobné technické operace) - materiálové toky jsou dlouhé a často se křiţují. o Výhody:  jednodušší organizace a větší operativnost 5

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové  pruţnost výroby  je moţná zaměnitelnost strojů (poruchy)  snadnější zabezpečení údrţby o Nevýhody  sloţitější řízení výroby  velké nároky na manipulaci s materiálem  prodlouţení výrobního cyklu  vznik velkých zásob rozpracované výroby (vázané fin. prost.)  zvýšené nároky na skladovací prostory  náročnější mezioperační kontrola kvality Hlavní kusová a malosériová výroba – jednoduchost, nenáročnost, přizpůsobivost při změnách výrobního sortimentu. 

Předmětného uspořádání – stroje sestaveny tak, jak to vyţaduje technologický postup (stroje za sebou řazeny podle sledu technologických operací). Dosahuje se maximálního krácení průběţné doby výroby sériové a hromadné typy výrob o Výhody:  zkrácení dopravních cest, sníţení počtu pracovníků manipulace  niţší objem rozpracované výroby  sníţení počtu meziskladů  krátká průběţná doba výroby o Nevýhody  technicky i organizačně náročnější řízení výroby  vysoké poţadavky na úroveň přípravy výroby  vyšší nároky na údrţbu strojů  malá pruţnost – obtíţně se provádějí změny výrobního programu o 2 základní formy:  linkové uspořádání - při výrobě většího mnoţství technologicky podobných produktů  proudová (jednopředmětná) linka – produkce 1 výr.  pruţná (skupinová) linka – výroba různých podobných produktů  hnízdové uspořádání – vhodné pro výrobu většího počtu typů a niţšího výrobního mnoţství technicky podobných výrobků

Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu Výrobky neprocházejí pracovištěm samostatně, ale v tzv. dávkách (strojírenství a elektrotechnika). Dávka představuje mnoţství výrobků, které na dané pracoviště přichází současně a je zpracováno v těsném časovém sledu. Počet výrobků není dobrovolný. V chemickém a potravinářském průmyslu jsou to várky a šarţe 1. průběžná doba výroby – výrobní cyklus výrobku - doba od zahájení do dokončení výroby určitého výrobku (zahrnuje technologické operace, netechnologické operace i časy přestávek) 2. průběžná doba přípravy výroby výrobku – TPV (technická příprava výroby) - doba od uplatnění poţadavku na výrobek aţ po zahájení jeho výroby. Zahrnuje konstrukční, materiálovou, technologickou a organizační přípravu výroby Součet 1. + 2. tvoří průběžnou dobu výrobku – zkracování vede k efektivnosti a konkurenceschopnosti.

Směnnost    

v kontinuálních výrobách je směnnost vysoká v diskrétních výrobách je směnnost zpravidla niţší zvyšování směnnosti vede ke zvýšenému vyuţití výrobního zařízení, zkracování průběţné doby výroby, sniţování nákladů a zvyšování efektivnosti umoţňuje zvyšovat objem výroby a zajistit rychlejší obměnu výrobního zařízení před morálním opotřebením

Způsoby předávání součástí  postupný – na pracovišti je provedena poţadovaná operace na všech dílech jedné dávky, následně je celá dávka předána dál 6

 

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové souběžný – jakmile je na pracovišti provedena poţadovaná operace na jedné součástce, tato se ihned předává dál (nečeká se na ostatní díly z dávky) smíšený – kombinace obou předchozích; zahájení kaţdé další operace začíná dříve, neţ je dokončena předchozí operace na všech součástech dané dávky; nevznikají prostoje; ekonomicky optimální, ale organizačně nejnáročnější

Výrobek jako výstup produkčního procesu Pojmy: Charakteristika produktu, Inovace produktů, Ţivotní cyklus výrobku, Moderní metody vývoje výrobků Firma se snaţí upoutat pozornost spotřebitele prostřednictvím svého produktu. Díky jeho vlastnostem chce mít mezi výrobci nejlepší konkurenční pozici = konkurenční výhoda. Lze jí dosáhnout:  co nejniţšími výrobními náklady  diferenciací vlastní produkce – jedinečnost, nenapodobitelnost Aby mohl podnik realizovat konkurenční výhodu, musí hledat zdroje vstupů v nejlevnějších lokalitách, musí hledat mezinárodní zdroje kapitálu a budovat závody v zemích s nízkými mzdovými N (je-li výroba náročná na spotřebu lidské práce) Konkurenční výhoda lze budovat také na základě produkce výrobků vysoké technické i kvalitní úrovně – nutná schopnost zavádět nové, nebo inovované produkty => větší dynamika trhu, loajalita zákazníků a distributorů. Záporem jsou zvýšené N v oblasti realizace inovací. Vţdy třeba provést vyhodnocení efektivnosti inovací.

Charakteristika produktu  

Výrobky – představují soubor hmotných vlastností, kterými jsou uspokojeny potřeby zákazníka Produkt – jakákoliv nabídka, která je určena trhu za účelem uspokojení hmotných nebo nehmotných potřeb o výrobky, služby, originální nápad nebo myšlenka o rozumí je jím i ostatní okolnosti – značka, obal, záruční podmínky, pozáruční servis, speciální sluţby (leasing, dárkové balení, ...) image výrobce nebo prodejce= celková nabídka zákazníkovi Nejdůleţitější technické podklady ke zhotovení strojírenských výrobků tvoří technickou dokumentaci. Patří sem: o náčrty a nákresy výrobků o výkresy součástek o konstrukční rozpisy o výkresy sestav výrobků, ... Tyto informace jsou důleţité pro další etapy ţivotního cyklu  Skupinová technologie – klasifikační kódovací systém pro seskupování součástí do skupin (podobné tvarem, velikostí, materiály, pouţitými nástroji, ...) Mnoţství suroviny a mnoţství, které se dostane do výrobku, je rozdílné:  Ztráty – vznikají při chemických a fyzikálních pochodech. Těkáním, vysoušením, rozprašováním, ...  Odpad – nevyuţité suroviny (základní i pomocné materiály)  Technologicky nezbytný odpad – vzniká v důsledku uplatnění daných výrobních postupů. Bývá zahrnut do přísl. norem spotřeby materiálu. Podle moţnosti dalšího vyuţití odpadu se dělí na: o nevratný odpad – natolik znehodnocen, ţe ho není moţné ve výrobě dále vyuţít o vratný odpad – dále moţno technologicky zpracovat  Zmetek – stejně jako odpad rovněţ ztráta. Je to neuţitečný výsledek výrobního procesu, tzn., ţe nesplňuje uţitné vlastnosti. Práce při výrobě byla vynaloţena zbytečně. Vzniká jako projev nedokonalosti výrobního procesu nebo projevem porušení technické kázně. Podle stupně znehodnocení práce dělíme na: o zmetek neopravitelný – úplný; nelze jinak přizpůsobit ani opravit. Má pouze hodnotu odpadu. Pro podnik to znamená úplnou ztrátu o zmetek opravitelný – po vynaloţení práce na opravu můţe získat předpokládané uţitné vlastnosti. Pro podnik – ztráta; zvyšuje vlastní N výroby o vadný výrobek – výrobní vada není tak velká, aby znemoţnila jeho pouţívání, má kosmetické nedostatky. Pro podnik ztrátové – niţší jakostní a cenová skupina.

7

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Výrobek a výrobní sortiment Aby výrobce neztratil své postavení na trhu, musí nepřetrţitě inovovat stávající produkci a současně se věnovat vývoji nových výrobků. Nové musí mít firma připraveny v okamţiku, kdy prodej starého začíná klesat. Plynulou výměnou starého za nový se zabrání propadu v trţbách.  výrobní řada – skupina příbuzných produktů s podobnou fcí, prodávané stejným skupinám zákazníků, spadající do téţe cenové kategorie, distribuované stejným způsobem. Počet prvků v řadě = délka výrobní řady  výrobní sortiment – souhrn všech výrobních řad a jednotlivých výrobků (sluţeb), které výrobci nabízí trhu počet výrobních řad udává šíři výrobního sortimentu

Inovace produktů Inovace je elementární změna provedená na výrobku nebo ve výrobním procesu. Vlastní inovaci předchází invence – nápad, myšlenka, vědecký poznatek. Nejčastěji se inovační aktivity týkají:  technického řešení výrobku = výrobková inovace  technologie výroby = technologická (procesní) inovace  pouţitých surovin a materiálů = materiálová inovace  vstup na nové trhy = odbytová inovace Podle J. A. Schumpetera také organizační inovace = vytvoření nových organizačních struktur ve výrobním procesu Klasifikace inovací podle prof. Valenty 7 zákl. řádů + 0 – zásady pro zabezpečení základní funkce výrobku Stupeň Charakter inovace Charakteristika inovačního stupně inovace 0 Regenerační změny Zabránění degenerativním změnám (údrţba) I Změna kvantity Zvětšení výrobní kapacity, počtu pracovníků,... II Změna struktury Organizační a strukturální změny mezi prvky III Změna kvality Nemění se podstata, ale fce IV Změna variant Kvalitativní změna některé zákl. vlastnosti (nová varianta) V Změna generace Kvalitativní změna všech podstatných vlastností (koncepce se nemění) VI Změna koncepce Koncepční změna výrobku, původní princip se nemění (vzniká nový druh) VII Změna principu Principiální změna výrobku (vzniká nový rod) Výrobek je povaţován za nový po dobu 3 let od zahájení výroby (příp. prodeje)

Životní cyklus výrobku Ţivotní cyklus výrobku je tvořen dobou od jeho vytvoření aţ do okamţiku vyřazení z provozu. Nelze jej nezaměňovat s trţním cyklem produktu. Etapy:  přípravná – realizace námětu, rozhodnutí vyrábět  návrhová – návrh koncepce, konstrukční, materiálová, technologická a organizační příprava výroby  realizační – vlastní výroba  odbytová – distribuce  provozní – vlastní pouţívání spotřebitelem  likvidace Pouze 2-5% nových výrobků je zcela úspěšných a 20% končí jako zcela neúspěšných. Ţivotní cyklus výrobku, příp. úspěšnost na trhu, je dán:  technickou úrovní  spolehlivostí  bezvadnou funkčností  opravitelností Hodnotit technicko-ekonomickou úroveň je moţné pomocí benchmarkingu.

8

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Benchmarking Je to soubor metodik a podpůrných nástrojů, které umoţňují výrobní procesy a jeho parametry, příp. charakteristiky srovnávat s parametry obdobných procesů, např. v jiných úspěšných firmách. Tyto podniky slouţí jako vzor (cíl). Pro aplikaci se pouţívají tyto kroky:  stanovit kritéria (čeho má být dosaţeno  připravit interní data pro srovnání (určit ukazatele, které se budou sledovat)  vybrat objekt pro srovnání (nejlepší podnik, výrobek)  shromáţdit potřebná data, analyzovat, interpretovat  stanovit pro podnik nové cíle  zpracovat postup k jejich dosaţení Rozlišujeme tyto typy:  benchmarking vnitřní – pouţívají velké firmy pro porovnání výkonnosti vlastních dílen s cílem zvýšit výkonnost zaostávajících úseků  benchmarking vnější – slouţí pro srovnání vlastního podniku se stejnou nebo podobnou konkurenční firmou  benchmarking funkční – slouţí k získávání poznatků v oblasti zdokonalování celého produkčního procesu srovnáváním s firmami z jiných oblastí

Moderní metody vývoje výrobku Hlavním kritériem úspěšnosti je faktor času a nízké náklady. Simultánní inţenýrství – organizační strategie; způsob organizace činností. Tradiční přístup Členění úloh podle funkcí Oddělený vývoj výrobku a produkčního procesu Priorita managementu – náklady Současný postup na více projektech Úzká místa – řešení zvětšením mezioperačních zásob

Simultánní inženýrství Funkční hranice se překrývají, paralelní řešení úloh Paralelní vývoj výrobku i produkčního procesu Priorita managementu – čas Koncentrace na jeden projekt Úzká místa – odkrytí a zvětšení produkční kapacity

Vztah výroby a okolí Podniky nesmí produkovat výrobky, které neumí příroda nebo člověk zlikvidovat a absorbovat, nesmí plýtvat látkami, které jsou v přírodě vzácné. Ekologická strategie:   

stanovit vlastní ekologické cíle informace o aktuálních ekologických normách a limitech dlouhodobé ekologické záměry regionu Součástí je rovněţ strategie produktu, který firma hodlá vyrábět a dodávat na trh.  fáze výroby – kaţdá činnost poškozuje určitým způsobem ţivotní prostředí - zvolit nejšetrnější postup  fáze spotřeby – některé výrobky jsou škodlivé v této fázi (elektrárny, chemické prostředky, dopravní prostředky, spotřební zboţí – chladničky) - zodpovědnost se přesouvá na výrobce, který má odpovědnost za nezávadnost po celou dobu uţívání  fáze likvidace – recyklovatelné materiály - podnik se musí podílet na likvidaci té části produkce, která by neúměrně zatěţovala ţivotní prostředí

Podstata, funkce a obsah předvýrobní etapy Pojmy: Ekonomické hledisko přípravy výroby, Metodické aspekty ekonomického zadání, Postup vypracování ekonomického zadání, Výstupy ekonomického zadání Příprava výroby je jednou z předvýrobních etap celého produkčního procesu. Případné změny ve výrobním procesu, odstranění chyb, nebo zdokonalení finálního výrobku lze v této fázi provést relativně snadno a s minimálními náklady. Hlavní funkcí předvýrobní etapy – zabezpečení přenosu výsledků mrk průzkumu trhu do výroby. Etapy: 9

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 1. Ekonomické hledisko

metodický postup a vypracování ekonomické zadání ekonomické přínosy nové výroby 2. Vlastní náplň věcné, časové a prostorové přípravy (další otázka) o o

Ekonomické hledisko přípravy výroby Součástí přípravy výroby je i ekonomické posouzení celého projektu. Mělo by obsahovat zejména tyto informace:  předpokládané parametry nové produkce (výrobní mnoţství, jakost, ...)  vymezení, pro jaké skupiny odběratelů bude produkce určena  na jaké trhy bude produkce orientována  přípustné N  předpokládané ceny  moţný konkurenční producent  předpokládané výnosy

Podkladové materiály 

    

Cenové limity – ohraničují cenu budoucích výrobků. Náročná analytická práce – musí se udělat analýza cen nakoupených surovin, materiálů, energií, ... Nejsloţitější je určení cen zahraničních dodávek – ovlivněno změnami kurzů. Součástí je i analýza cenové tvorby konkurence a analýza nasycenosti trhu Rozpočty nákladů nové produkce – předkalkulované N poloţky vytváří manévrovací prostor Kalkulace cen nových výrobků – zejména předběţná sumarizace N je významným ekonomickým nástrojem pro tvorbu zadání nové produkce Normativy a technicko-hospodářské normy spotřeby času, materiálu, energie, ... Komerční a jiné studie trhu – poskytují reálný přehled o situaci na trzích Technické normy a předpisy – musí být v rámci ekonomického zadání respektovány, jedině pak produkt nebude v rozporu s legislativou

Metodické aspekty ekonomického zadání Metodický postup tvorby ekonomického zadání se po obsahové stránce liší podle stupně inovace řešení nové produkce.

Postup vypracování ekonomického zadání Vlastní vytvoření ekonomického zadání předpokládá:  Stanovení cílů – vytyčuje vrcholové vedení; výchozí krok pro vypracování konkrétního zadání  Vytvoření týmu, který specifikuje a zpracuje zadání – týmová práce je důleţitá zejména při náročných projektech  Vypracování koncepce nové produkce – vztahuje se zejména na perspektivní výrobu, kterou je třeba rámcově připravit o jaké druhy výrobků o které z nich budou klíčové o jaké změny se musí provést, aby mohla být koncepce realizována o jaké budou přínosy z nové produkce  Zpracování informační analýzy – označuje hl. nedostatky dosavadní produkce. Hlavním posláním je vypracovat variantní náměty a změny řešení nové produkce  Sestavení zadávacího protokolu – konečný krok při vypracování ekonomickém zadání o základní manaţerský dokument pro řešitele úlohy o na definitivním zadání pro tvorbu nové produkce se podílejí i externí spolupracovníci, interní odborné týmy a útvary Zadání pro tvorbu nové produkce má obsahovat:  cíle – hlavní i vedlejší  objekty, které mají být předmětem analýzy a řešení celého programu přípravy výroby  subjekty, které se tohoto řešení zúčastní  věcná, finanční, legislativní omezení pro řešení 10

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové   

zdroje, které jsou k dispozici harmonogram hl. etap při tvorbě nového projektu očekávané efekty nové produkce

Výstupy ekonomického zadání Jsou tvořeny syntézou 2 podmíněných stránek – potřeb a efektů.  Potřeby: o finanční zdroje pro rozvoj produkce o nové suroviny, materiály, energie, ... nezbytné pro výrobu o nová patentová práva, licence, ... o N na výzkum a vývoj  Efekty: o vyšší parametry kvality o výhodná cenová úroveň o zkrácení výrobních cyklů a tím i dodacích lhůt o úspory N ve výrobě o zvýšená exportní schopnost Přínosy a případně zvýšené N musí vţdy management zhodnotit a zaujmout k nim stanovisko – přijmout, nepřijmout

Věcné, časové a prostorové hledisko přípravy výroby Pojmy: konstrukční příprava výroby, technologická příprava výroby, materiálová příprava výroby, organizační příprava výroby

V praxi mají různou podobu - ovlivňuje to zejména:  sloţitost výrobku  typ a charakter výroby  tradice podniku a jeho technické vybavení Příprava výroby se skládá z několika fází: 1. konstrukční příprava výroby (KPV) 2. technologická příprava výroby (TgPV) 3. materiálová příprava výroby 4. organizační příprava výroby Souhrn těchto 4 kroků se označuje jako technická příprava výroby (TPV).

Konstrukční příprava výroby Navazuje na průzkum trhu. K dispozici je tedy jiţ představa o koncepci nového výrobku. Náplní této etapy je rozhodnout o:  tvaru  rozměrech  konstrukčním řešení  výkonu  pouţitém materiálu Správnou volbou je dána uţitná hodnota, ale i hospodárnost a efektivní výroba. Součástí KPV je rovněţ zajistit technologičnost konstrukce = taková volba kvalitativních parametrů a znaků řešení výrobků, které dávají předpoklad pro technicky reálnou a ekonomicky úspěšnou výrobu. Výsledkem této fáze je zhotovení konstrukční dokumentace.  výrobní výkresy  montážní sestavy výrobků a skupin  konstrukční rozpisky (kusovník) – soupis všech součástí, materiálů, rozměry, přesnosti, drsnosti povrchů, ... Výstupem KPV jsou rovněţ technické podmínky pro výrobu, provoz, zkoušení a přejímání výrobku (vč. návodu k pouţití, obsluze, údrţbě, přepravě a uskladnění). V současné době se přihlíţí i k estetičnosti, ergonomii, výtvarnému 11

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové řešení, ... Volba konstrukčního řešení, designu a technologie představuje rozhodovací problém ve fázi přípravy výroby - mají totiţ vliv na výrobní proces, jeho nákladovost a kvalitu konečného produktu, pracnost, ... Optimálních rozměrů se dosahuje také metodou hodnotového inţenýrství (hodnotové analýzy) – na jedné straně se hledá nové zlepšené řešení a na straně druhé výše N, které splnění těchto funkcí podmiňují Cílem je nalézt takové konečné řešení (materiálové i konstrukční), které zajistí splnění poţadovaných funkcí při stávajících N. Optimální řešení představuje maximalizaci vztahu:

E

E … efektivnost produktu F … stupeň splnění funkcí, které zařízení poskytuje N … celkové N pro zajištění poţadovaných funkcí

F N

Technologická příprava výroby Stanovuje způsob, jakým budou provedeny jednotlivé operace, během nichţ se mění tvar nebo látková podstata materiálu. Určuje posloupnost operací, výrobních strojů a zařízení, na nichţ bude výroba probíhat. Součástí je rovněţ zajištění bezpečnosti, hygieny a kultury práce. Výstupem této etapy PV jsou:  technologické postupy (normy)  doporučené normy spotřeby materiálu  normy spotřeby času Technologická příprava výroby musí tedy připravit podklady pro zajištění:  poţadované jakosti výroby součástí  hospodárného vyuţití surovin, materiálů a energií s min. ztrátami  min. N, které zabezpečí rentabilní výrobu  optimálního vyuţití výrobního zařízení  min. pracnosti výroby Z podstaty vyplývá, ţe musí být řešena v souladu s konstrukční i materiálovou PV, protoţe zvolená technologie musí akceptovat tvarové a pevnostní charakteristiky. TgPV se odlišuje, jedná-li se o výrobu kusovou, sériovou nebo hromadnou. Zvýšení hospodárnosti lze dosáhnout i uplatněním typizace výrobků i výrobních postupů – rozšiřování počtu výrobkových typů i řad.

Materiálová příprava výroby Spočívá ve správné volbě základní suroviny pro přípravu finálního produktu. Volba ovlivňuje kvalitu, uţitnou hodnotu, ale i technologické postupy, které budou pouţity (speciální materiály vyţadují speciální zpracování). Správná volba předurčuje tedy i volbu pouţité technologie = vliv na celou ekonomii projektu (produkčního procesu). Součástí této etapy je i nalezení seriózního dodavatele. Podkladem pro objednání materiálu je:  výstup z KPV,  výrobní výkres  rozpiska Cílem je, aby výroba probíhala z hlediska potřeby materiálu plynule a s min. N

Organizační příprava výroby Cílem této fáze je sladit všechny předchozí etapy. Výstupem je tedy stanovení materiálových toků jednotlivými pracovišti, jejich intenzita a rychlost. Z předpokládaného objemu výroby lze pak určit technicko-hospodářský projekt:  počet a struktura strojů  jejich předmětné a technologické uspořádání  počet a umístění měřících, kontrolních a registračních stanovišť  mnoţstevní a kvalifikační sloţení pracovníků Závěrečnou fází je ověření navrhovaného řešení výrobou a odzkoušením ověřovací série.

12


Strategické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle Přísluší vrcholovému managementu (generální ředitelé + odborní ředitelé pro jednotlivé útvary). K otázkám základního směřování firmy se vyjadřuje i vlastník firmy. Úkolem vedení je stanovení cílů v dlouhém časovém horizontu (10-20 let). Vytváření strategie firmy, která je východiskem tvorby cílů, plánování a vytváření základních předpokladů pro fungování firmy

Strategické cíle  určení produktů, s nimiž se chce firma prosadit na trhu (= výrobková politika; výrobkové portfolio)  rozvoj nových výrobních technologií  výběr trhů, na nichž chce firma oslovit zákazníky  stanovení a realizace konkurenční výhody  stanovení harmonogramu rozvoje Uvedená rozhodnutí můţe management přijmout aţ na základě SWOT analýzy. Strategie má dlouhodobý dosah, přesto má však dynamický charakter, coţ předpokládá, ţe bude korigována v průběhu produkčního procesu. Úkolem je stanovení základní výrobkové řady, ale současně i její inovace a přizpůsobování vlastních produktů konkrétním poţadavkům spotřebitelů. Navíc musí být firma schopna prognózovat moţný vývoj v daném trţním segmentu. Firma musí stanovit vhodné vstupy:  suroviny  energie  informace (technologie)  pracovní síla Součástí je: koncepce rozvoje a strukturálních změn – v oblasti pracovních sil i organizace firmy. Další důleţité rozhodnutí se týká konkurenční výhody. Vedení stanoví zpravidla orientaci na některý důleţitý ukazatel a v tomto aspektu se snaţí vybudovat si mezi konkurencí vedoucí postavení (např. orientace na nízké výrobní N, orientace na vysokou jakost produkce, orientace na určité skupiny zákazníků,...) V dnešním konkurenčním prostředí je třeba dosáhnout optimální hodnoty všech parametrů současně. S pronikáním a expanzí na nové trhy musí vrcholový management v rámci strategického řízení řešit rovněţ i problematiku volby nových odbytových cest a forem zajištění prodeje Detailnější rozpracování řeší taktické řízení výroby. V současné době se začíná stále více prosazovat tendence delegovat větší rozhodovací pravomoci na niţší úrovně = rozšíření autonomie taktického a operativního článku řízení výroby.

Taktické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle, Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace produktu, Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti, Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů Úkolem je rozpracování strategie, která byla vytyčena na vrcholové úrovni, do konkrétních podmínek výroby. Taktické řízení je záleţitostí středního managementu, zejména pak manaţerů odd. konstrukce, technologie a materiálně-technického zásobování, příp. personalisté.

Taktické cíle Cílem je definování výrobního programu a rozpracování vytyčených strategických cílů, zejména:  Definitivní stanovení podoby organizace vlastní výroby  Upřesnění vlastní výrobkové politiky (počet typů výrobků – výrobkové portfolio) o šířka výrobního sortimentu (Superb, Octavia, Fabia) o hloubka výrobního sortimentu (sedan, kombi, pick-up)  Stanovení materiálových toků a uspořádání strojů  Další konkretizaci postupu při vytváření konkurenční výroby 13


Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu) Jedná se o přístup, kdy firma nabízí širokou paletu výrobků s cílem uspokojit individuální přání co nejvyššího spektra zákazníků. Cílem je snaha max. objem prodeje výrobků a zaujmout významný podíl na trhu. Tuto strategii realizuje firma zpravidla důslednou unifikací a stavebnicovým řešením svých výrobků = je schopna vyrábět standardní díly, které upraví zákazníkovi dle přání (vůz - bezpečnostní prvky, klimatizace, střešní okno,...). Uţitná hodnota je „šita na míru“ pro kaţdého spotřebitele.

Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti Udrţet jí po delší dobu vyţaduje schopnost vytvářet nepřetrţitě nové výrobky - to přispívá k dynamice trhu a loajalitě zákazníků a distributorů. Nové výrobní procesy upevňují tuto výhodu niţšími N, vyšší jakostí a spolehlivostí, větší pruţností => zvyšování kvality začíná být chápáno jako dokonalé splnění poţadavků zákazníka, tzn. ne nabízet absolutně nejvyšší technickou úroveň jakosti, ale jakost přiměřenou spotřebitelským poţadavkům a moţnostem Největší boom v této oblasti byl zaznamenán počátkem 90. let. V současné době je špičková kvalita samozřejmostí (pokud není producent schopen tuto kvalitu nabídnout, nemá na trhu místo).

Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů Cílem je zabezpečení co nejniţších celkových N na jednotku výroby (= min. variabilní N – ceny vstupů a mzdové N). Toto je ovlivněno:  velikostí trhu (určí objem výroby)  stupněm vyuţití výrobních kapacit  úrovní výrobní spolupráce  integrací jednotlivých činností  umístěním výroby  legislativními vlivy Sníţení výrobních N a tudíţ i ceny se můţe stát zdrojem konkurenční výhody, dostane-li se s jejich úrovní pod hranici, která je v daném odvětví průměrná a které dosahuje konkurence.

Hospodárnost Hospodárnosti představuje poţadovaný výstup při min. vstupech; max. výstup při daných vstupech. Princip hospodárnosti můţe být aplikován na výrobek, pracoviště nebo průběh výroby. Je třeba hodnotit ekonomický výsledek výroby ve vztahu k personálním a sociálním důsledkům, pro něţ jsou hl. indikátory:  počet pracovníků  obsah prováděné práce a potřebná kvalifikace  pracovní vytíţení a nároky na práci  odměňování  vliv okolí

Operativní řízení výroby Pojmy: Charakteristika, Funkce operativního řízení výroby, Operativní řízení výroby na úrovni podniku, Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu), Operativní řízení výroby na úrovni dílny Jedná se o nejniţší úroveň řízení výrobního procesu, úkolem je rozpracování strategického a taktického plánu aţ do podmínek vlastní výroby do prostředí produkčních provozů a dílen. Je nedílnou součástí vnitropodnikového řízení a vyuţívá informace a data v jejich základní podobě, jak to vyţaduje bezprostřední ŘV Tím se z hlavní šíře a podrobnosti vyuţívaných dat odlišuje od ostatních druhů řízení. Má velmi úzký vztah k datové základně (tj. k jednotné soustavě vstupních údajů řízení podniku). Tato datová základna poskytuje normy, které jsou předpokladem pro stanovení výrobních úkolů

Funkce operativního řízení výroby Hlavní funkcí je zajistit optimální průběh výroby při max. hospodárném vyuţití všech vstupů. Konkretizuje výrobní úkoly – kdo, co, kdy a kde má vyrábět. Rozlišujeme dvě skupiny činností:  operativní plánování výroby  řízení průběhu výroby 14

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Operativní plánování výroby Spočívá v postupném rozpracování výrobních úkolů do dílčích úkolů, velmi podrobně určuje průběh realizace na krátká časová období.

Řízení průběhu výroby  

Řízení vlastního výrobního procesu Dispečerské řízení – regulování podle odchylek – zpravidla pro hromadnou nebo velkosériovou výrobu Přímé řízení – pro výrobu s nízkou opakovatelností

Operativní řízení výroby na úrovni podniku Zajišťuje trvalý soulad mezi výrobními a ekonomickými cíli podniku - zabývá se jím specializovaný dispečerský útvar, který spolupracuje s ostatními.

Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu) Hlavním úkolem je provedení plánovaných výrobních úkolů. Převáţnou část provádí výrobně dispečerská kancelář – upřesňuje měsíční operativní plány, zajišťuje materiál, …

Operativní řízení na úrovni dílny Je zajišťováno společnou činností vedoucího dílny, směnových mistrů,… Je to těţiště operativního ŘV a určuje se pořadí jednotlivých prací na pracovištích, kontroluje se průběh výrobních operací, koordinuje se mezioperační pooperační přeprava.

Obsah normativní základny Pojmy: Standardizace v řízení výroby, Úkoly standardizace, Typy standardů

Standardizace v řízení výroby Standardizace představuje proces výběru , sjednocování a stabilizace jednotlivých prvků procesů, řešení, výstupů, ... ve výrobním procesu. Je uplatňována v etapě předvýrobní (= týká se vývoje a navrhování výrobků), ve vlastním výrobním procesu i ve fázi prodeje Cílem standardizace je systematicky sniţovat neţádoucí jevy v řízeném procesu a zajistit, aby základní i ostatní činitelé byly omezeny na účelnou míru Výsledkem standardizace je standard, který můţe mít podobu normy, vzoru nebo předpisu. Soubor norem = normativní základna.

Úkoly standardizace     

vybrat nejvhodnější alternativu z pouţívaných nebo moţných řešení redukovat počet různých variant řešení (na základě optimalizačního výběru) zvyšování technické úrovně provedení a výkonnostních parametrů produkce optimalizovat parametry výroby z hl. bezpečnosti, hygieny a kultury práce respektování poţadavků trhu z hl. kvalitativní a sortimentní nabídky Předmětem normalizačního sjednocování a zjednodušování jsou suroviny, materiály, polotovary, jejich vlastnosti a kvalita, výrobky, řízení a plánování výroby, apod. Uplatňování standardizace přináší:  lepší vyuţití výrobních činitelů  moţnost zhromadňování výroby  zvyšování technické a ekonomické úrovně výroby a výrobků  zajišťování jednodušší evidence, plánování a řízení  vytváření podmínek pro vyšší automatizaci  usnadnění obchodních styků s jinými zeměmi  zlepšování pracovního prostředí

15


Typy standardů Členění normativní základny se provádí z různých pohledů. Podle etap výrobního procesu rozlišujeme několik typů standardů:  Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu – vytváření materiálového standardu (výběr materiálů) a standardizace výrobního zařízení a nástrojů  Standardizace činností – výběr a sjednocování pracovních postupů, kontrolních a zkušebních metod apod.  Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů – tvořena soustavou norem - norma spotřeby času, spotřeby materiálu, nářadí a nástrojů, spotřeby energie a normy kapacitní. Dále normy výrobních zásob, rozpracované výroby a zásob hotových výrobků, a také normy technologicky nutných ztrát  Standardizace vstupních prvků při operativním řízení výroby – normativy průběhu výroby = standardy, které slouţí věcnému i časovému uspořádání výrobního procesu. Jde o velikost výrobních dávek, výrobní takt a rytmus, výrobní předstih, průběţné doby výroby, zásoby rozpracovaných výrobků a podíly jakostních tříd výrobků. Komplexní normativ pak představuje standardní plán práce linky  Standardizace vstupních prvků výrobního procesu – standardizace vlastní součástkové základny i finálních výrobků (typizace, unifikace, normalizace, stavebnicové řešení).

Funkce a metody standardizace Pojmy: Funkce standardů, Základní metody standardizace V přípravě výroby a ve výrobě slouţí standardy pro optimální realizaci procesů. Plní zde řadu funkcí.

Funkce standardů   

Funkce evidenční (informační) – umoţňuje shromaţďovat a poskytovat informace o stavu a průběhu výrobního procesu Funkce plánovací – umoţňuje určit prostorový a časový průběh výrobního procesu, ale také stanovit poţadavky na jednotlivé činitele výroby; jejím prostřednictvím je určena výše spotřeby sledovaných činitelů Funkce racionalizační – zajišťuje optimalizaci normativní základny, porovnávání skutečnosti s plánem a aktualizaci standardů prostřednictvím odchylkového a změnového řízení; slouţí ke zdokonalování metodologie tvorby standardů

Základní metody standardizace     

Simplifikace – zjednodušení; výchozí metoda, která je zaloţena na prosté redukci počtu moţných variant řešení na počet technicky nebo ekonomicky přijatelný Unifikace – zjednodušení různých předmětů nebo procesů za účelem jejich pouţití (ve stejném provedení nebo stejným postupem) u řady různých nebo podobných výrobků; např. unifikovaná řada traktorů – stejné kabiny, sedačky, pedály, ...., ale různé motory Typizace – hospodárný výběr předmětů nebo procesů podle typických vlastností tak, aby tvořily soubor, nebo řadu předmětů; např. ţárovky tvoří odstupňovanou řadu podle velikosti příkonu: 15W, 25W, 40W, 60W, 75W, 100W .... tzn., ţe neexistuje ţárovka 30W, ale tato výkonová řada uspokojí běţné poţadavky zákazníků Specifikace – stanovení poţadavků na vlastnosti výrobků a poţadavků na způsoby zajišťování, zda výrobek dané vlastnosti skutečně má Normalizace – stanovení co nejmenšího počtu technických řešení opakovaného případu, které jsou za daných předpokladů (konstrukce, technologie) optimální. Výsledkem je závazná technická norma. Normalizace je také nejvyšším stupněm standardizace.

Technickohospodářské normy Pojmy: Charakteristika a třídění, Technickohospodářské normy spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů, Technickohospodářské normy spotřeby času (práce), Kapacitní normy, Normy spotřeby energií V oblasti hospodářské činnosti mají základní význam normy udávající max. nebo min normy přípustnou mez vyuţití jednotlivých činitelů v naturálním nebo hodnotovém vyjádření. Důleţitým poţadavkem je aktualizace THN – plynulé promítání změn ve výrobě do norem. THN jsou zpravidla tříděny podle následujících hledisek:  Podle předmětu normování 16


 

o normy spotřeby materiálů o normy spotřeby práce o normy kapacit o normy spotřeby energie o normy výrobních zásob Podle kalkulačního hlediska o normy přímých jednicových nákladů o normy reţijních nákladů Podle rozsahu spotřeby o dílčí technickohospodářské normy o souhrnné technickohospodářské normy

Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů Vymezuje kvalitativní a kvantitativní vztah mezi materiálem a jednicí výrobku (výkonu). Norma spotřeby materiálu zahrnuje čistou spotřebu (uţitečnou), která se stává buď součástí výrobku (základní materiál) nebo která byla nezbytná při jeho výrobě (pomocný materiál) a nezbytnou neužitečnou spotřebu, která zahrnuje technologický odpad a ztráty Výpočet se provádí nejčastěji těmito metodami:  Metoda typového reprezentanta - pouţívá se zejména v podmínkách, kde se jedná sice o široký sortiment výrobků, které ale tvoří typizované unifikované (normalizované) řady výrobků. A kde nejsou v daném okamţiku k dispozici úplné technické podklady  Metoda aplikace součinitele využití materiálu - pouţívá se nejčastěji v případech kdy se jedná o poměrně různorodý sortiment výrobků součástí polotovarů, které sice netvoří homogenní řady, ale jsou si technologicky podobné  Metoda konstrukční a technologické analogie (podobnosti). - Jinak také metoda struky spotřeby, vychází z předpokladu, ţe nový výrobek je konstrukčně a technologicky podobný jiţ existujícímu výrobku a proto se usuzuje, ţe poměr spotřeby materiálu jednotlivých poloţek nového výrobku a jeho souhrnné spotřeby materiálu je analogický, jako u dosavadního výrobku. Pouţívá se především v kusové a malosériové výrobě. Tato skupina plní úlohu v operativním řízení výroby jako základní podklad pro výpočet spotřeby materiálu, na základě toho pro výpočet potřeby dodávek i pro vlastní organizaci přísunu materiálu

Technickohospodářské normy spotřeby času (práce) Vyţadují mnoţství ţivé práce potřebné k vykonání pracovního úkolu. Základem normování práce je třídění spotřeby času v pracovní směně. Čas vynakládaný pracovníkem v průběhu směny se člení na čas nutný (normovaný) a čas ztrátový (zbytečný)  Čas nutný – zahrnuje časy potřebné pro průběh pracovního procesu. Člení se na čas práce, na čas obecně nutných přestávek a na čas podmínečně nutných přestávek  Čas práce – čas vynakládaný na provedení činností, které jsou nezbytné pro splnění pracovního úkolu  Čas obecně nutných přestávek – vyjadřuje dobu nutných přerušení činnosti, která vyplývá z fyziologických potřeb pracovníka (svačiny, oddech, přirozené potřeby)  Čas podmínečně nutných přestávek – doba klidu, která vyplývá z dané úrovně techniky, technologie a organizace práce (čekání dělníka na skončení automatického chodu stroje, na skončení taktu linky, ...)  zbytečný čas – je čas nepotřebný a vţdy představuje pro firmu ztrátu. Je zpravidla způsoben nesprávným vyuţíváním pracovní doby (svévolným prodluţováním přestávek,...) Čas práce a přestávek můţe mít charakter času jednotkového, času dávkového nebo času směnového  Čas jednotkový (jednicový) – je skutečná doba, po kterou probíhá technologická operace na dané součásti a která v podstatě zvyšuje hodnotu dané součásti. Podíl jednicového času na jednu součást se nazývá čas kusový – představuje dobu trvání jedné konkrétní operace na jedné součásti.  Čas dávkový – čas, jehoţ spotřeba je přímo úměrná počtu zpracovaných výrobních dávek bez hledu na jejich velikost. Jedná se zpravidla o přípravu strojů, jejich seřízení, instalace výrobních přípravků, ... Označuje se TB - jeho hodnota představuje součet všech dávkových časů za směnu. Podíl tohoto času na jednu dávku se označuje tpz – čas na přípravu a zakončení výrobní operace 17

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 

Čas směnový – jeho spotřeba je přímo úměrná počtu odpracovaných směn bez ohledu na mnoţství jednotek nebo dávek zpracovaných během směny. Časem směnové práce je např. příprava pracoviště na začátku směny, nebo jeho úklid na konci směny

Kapacitní normy THN výrobní kapacity vyjadřuje mnoţství určitého druhu výrobku, které za určitou časovou jednotku vyrobí dané výrobní zařízení. Člení se na:  THN využitelného časového fondu výrobního zařízení – za urč. období (zpravidla 1 rok)  THN výrobnosti – udává max. mnoţství výrobků, které vyprodukuje výrobní zařízení za jednotku času (1 hodina...)  THN pracnosti – určuje čas potřebný na výrobu jednice výrobku na určitém zařízení  THN celkové kapacity – max. objem výkonu za dobu vyuţitelného časového fondu Při hodnocení efektivnosti vyuţívání strojního času (času, po který stroj skutečně pracuje), se pouţívá ještě následující rozdělení časů:  čas hlavního chodu – uskutečňují se hlavní přeměny o strojní čas – přímé působení stroje o strojně ruční čas – přímá účast pracovníka  čas pomocného chodu – nedochází k přeměně materiálu na výrobek, ale jsou prováděny operace nutné k přípravě, zabezpečení a zakončení hl. chodu  čas nevýrobního chodu – nezbytná krátkodobá přerušení činnosti, při nichţ se provádějí ruční úkony na výrobku  doba interference – čas čekání zařízení na pracovníka při vícestrojové obsluze  čas nečinnosti – čas pro neplánované opravy

Normy spotřeby energií   

Pro energické účely – norma spotřeby paliva na výrobu páry, ... Pro technologické účely – norma spotřeby energie pro pohon výrobního zařízení Pro netechnologické účely – norma spotřeby paliva na vytápění Problémem při zajišťování spotřeby energií je jejich měření (většinou měřena pro větší celky) – odhadem. Vyuţívání druhotné energie – odpadní produkt z výroby (teplo – pára nebo teplá voda) – měla by se měřit a vyuţívat.

Definice a význam produktivity Pojmy: Definice produktivity, Index produktivity, Parciální produktivita, Přidaná hodnota, Čistá produkce Produktivita vyjadřuje mnoţství spotřebovaných vstupních veličin na jednotku konečné produkce (výstup poměřený s jednotkou pouţitého vstupu) P = výstup / vstup. Měří se přidanou hodnotou nebo čistou produkcí na součet vstupů (pracovník, materiál, strojní hodiny, …). Cílem managementu je snaha o rostoucí trend produktivity. Růst je moţno zajistit: 1. Roste výstup; vstup konstantní – podařilo se zvýšit mnoţství či kvalitu produktů, aniţ bylo třeba zvyšovat vstupy (energie, materiály, …) 2. Vstup a výstup rostou současně, avšak výstup rychleji – zvyšuje se mnoţství i kvalita, ale růst vstupů je pomalejší 3. výstup roste, úroveň vstupů klesá – nejlepší moţnost, v praxi obtíţné 4. výstup konstantní, vstupy nižší – úsporami energie, materiálu, … 5. výstup klesá, avšak vstupy ještě rychleji – tzn., ţe celková hodnota zlomku produktivity roste Jsou-li v čitateli a jmenovateli pouţity celkový měřitelný vstup a celkový měřitelný výstup, označujeme hodnotu produktivity jako celková (totální) produktivita TP.  index produktivity (IP) – porovnání se standardem x 100%  parciální produktivita (PP) – celkový vstup/1 vstupní faktor; určí, kde je chyba  přidaná hodnota - hodnota výstupu firmy zmenšená o hodnotu vstupů zakoupených u jiných firem (outsourcing) 18

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Vyjadřuje, co se ve výrobě přidá k hodnotě spotřebovaného materiálu, energie. Početně jde o rozdíl mezi cenou vyrobené produkce nebo poskytnutých sluţeb a spotřebou všech nutných sloţek vstupů - zdroj prostředků pro mzdy, investice, daně, dividendy, …

Čistá produkce Čistá produkce – ve firmě vytvořená přidaná hodnota, která je sníţená o odpisy. Existují 4 zdroje, které je nutné z hl. produktivity sledovat.    

kapitál hl. materiální aktiva lidské zdroje znalosti, vědomosti, informace

Just In Time1 Pojmy: Charakteristika, Přístup k zásobám Just In Time – podniková filozofie, která umoţňuje kontinuální zvyšování produktivity. Metoda je zaměřena na skutečnost, ţe jednotlivé výrobky musí být produkovány ve správném čase, mnoţství a kvalitě tak, aby byly odevzdány právě v tom okamţiku, kdy potřebuje zákazník Základy poloţil J. Toyota (Toyota Motor Corp.) – 1938. Obecně se snaţí JIT redukovat všechny činnosti, které netvoří přidanou hodnotu.  sniţuje mezioperační zásoby tím, ţe probíhá v malých dávkách  zkracuje dobu obratu zásob  dosahuje vyšší hospodárnosti sníţením seřizovacích N  zkracuje průběţné doby výrobků Absolutní eliminace výrobních ztrát, mezi které patří:  nadprodukce – buď vyrobeno více, neţ je třeba (kvantitativní), nebo dříve, neţ je třeba (předčasná)  čekání – např. špatné zásobování  přepravní ztráty – např. nevhodným uspořádáním strojů  zpracovatelské ztráty – zbytečné, nevhodně připravený materiál nebo zmetek

Přístup k zásobám Existují 2 filozofie:  

zásoby jsou nutné (z hl. zajištění plynulé výroby) zásoby jsou zlo (z hl. nákladového) JIT = výroba bez zásob. Odstranění zásob však znamená zbaven se pojistné funkce, kterou plní, proto je třeba eliminovat abnormality, které rovněţ znamenají ztráty a pak sniţovat zásoby. JIT je nejnáročnější výrobní systém z hlediska jeho projektování i zavádění. Nejprve implementovat uvnitř podniku, pak do toho zatáhnout i externí dodavatele. Vhodné začít na konci výrobního procesu a postupně zapracovávat do předcházejících stupňů.

Pull system – vyrábí pouze tolik, kolik vyţaduje trh (zákazník):      

1

zvyšuje produktivitu procesů sniţuje nároky na výrobní plochu zkracuje průběţnou dobu výroby sniţuje rozpracovanou výrobu sniţuje celkové výrobní N sniţuje nároky na počítačovou podporu výrobního plánování

Doporučuji si přečíst JIT článek z EKONOMA, kt. jsem dala ke stáhnutí téţ…. 19


Metoda Kanban Metoda Kanban představuje výrobní informační systém pro řízení toku výrobků. V japonštině = „štítek“, „kartička“. Tento štítek obsahuje veškeré informace, které dělník potřebuje, aby byla zajištěna plynulost výroby. Existují 2 druhy štítků (kanonů).  

Výrobní kanban (objednávka) Dopravní kanaban(dodací list) Princip fungování v systému KANBAN je zaloţen na následujících principech:  Povinnosti odběratele o odebrat díly na svém vstupu, kdyţ je objednal o v předstihu zaslat dodavateli KANBAN kartu, která je pro něj objednávkou pro výrobu dalšího mnoţství  Povinnosti dodavatele o připravit poţadovaný materiál o připojit kartu (dodací list) o ţádné pracoviště nesmí vyrábět, kdyţ k tomu nemá objednávku (kartu KANBAN) o zákazník se nesmí předzásobovat Systém funguje tedy následovně: obrobky opracované na prvním pracovišti se ukládají do kontejneru s výrobním kanbanem. Po naplnění kontejneru se tento opatří dopravním kanbanem a převezme jej odběratel. Pokud nedostane dělník na první operaci další výrobní kanban (objednávku), nemůţe začít s další prací. Teprve aţ na druhé operaci dostanou pokyn, ţe následující pracoviště poţaduje novou zakázku, předají výrobní kanban prvnímu pracovišti a to můţe začít s další prací. Princip KANBAN umoţňuje pomocí karet přítomných v systému sledovat rozpracovanost výroby. I kdyţ byl vyvinut pro řízení uvnitř, je moţné jej aplikovat také na řízení výroby mezi provozy. Vyţaduje rovnoměrný a jednosměrný materiálový tok a synchronizaci jednotlivých operací. Nejvhodnější pro opakovanou výrobu stejných součástí s velkou setrvačností v odbytu.

Teorie Omezení Princip DBR – Drum Buffer Rope Je to jedna z částí teorie omezení. Zaměřuje se na úzká místa a na regulování vstupu výrobních úkolů do výroby. Prvním předpokladem je tedy odhadování úzkých míst ve výrobě, další kroky směřují k odstranění plýtvání v úzkém místě. Toho je dosahováno těmito kroky:  zjednodušením řízení pomocí organizačních opatření  sníţením strojů na pracovišti  zabráněním výroby zmetků  zřízení zásobníku před pracovištěm  technickou kontrolou jakosti před pracovištěm se zabrání přísunu zmetků k úzkému místu Mezi další zásady patří skutečnost, ţe úzké místo si odebírá („tahá“) výrobní úkoly ze vstupu (vstup regulován podle výše mezioperačních zásob). Dále se redukuje velikost výrobních dávek a tím se zkracuje průběţná doba výroby, coţ vede k rychlejšímu plnění poţadavků zákazníků a lepší informační vazbě na trh. Postupným odstraňováním problému v úzkých místech tato místa zanikají, ale vznikají nová v jiné části výroby = analyzovat a neustále přehodnocovat.

Organizace práce, výběr a rozmístění pracovníků Pojmy: Podstata a obsah organizace práce, Dělba práce a kooperace, Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace, Postavení člověka ve výrobě Lidská pracovní síla je rozhodujícím aktivní činitelem výroby, hodnota konečného efektu závisí na kvalifikaci, zkušenostech a schopnostech pracovníků 20

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Podstata a obsah organizace práce Organizace práce hledá optimální sladění činností lidí a techniky ve výrobě tak, aby pracovní a materiálové zdroje byly co nejlépe vyuţity, aby se dosahovalo vysoké efektivnosti výroby a aby byla zabezpečena ochrana zdraví pracovníka. K hlavním oblastem organizace práce patří:  dělba práce  organizace pracovišť  organizace a vyuţívání pracovní doby  vytváření pracovního prostředí

Dělba práce a kooperace Organizace práce předpokládá stanovení dělby práce, příp. zajištění kooperace při pracovní činnosti mezi různými útvary. Rovněţ je běţné formou outsourcingu zajistit dodání dílů nebo prací od externího dodavatele.

Dělba práce představuje rozčlenění pracovního procesu na dílčí části, které jsou přidělovány jednotlivým pracovníkům. Rozlišuje se funkční, technologická a kvalifikační dělba práce   

funkční – představuje proces vyčleňování jednotlivých druhů prací v závislosti na jejich funkci ve výrobě technologická – člení činnosti podle technologického charakteru kvalifikační – člení činnosti podle nároků, které kladou na kvalifikaci pracovníka (na základě toho je odvozena tarifní soustava odměňování) Neúměrně detailní dělba práce můţe mít negativní důsledky (prodluţování průběţné doby výroby, růst pracnosti, …). K základním směrům zdokonalování patří:  Střídání pracovišť (rotace práce) – cílem je udrţet pozornost pracovníka na prováděnou práci o postupné přemísťování pracovníků na jiné pracovní úkony o vede k rozšíření obsahu práce o umoţňuje zvyšovat kvalifikaci o vytváří podmínky pro zastupitelnost ve výrobním procesu o ale přináší téţ počáteční sníţení výkonu při převedení na jinou práci  Sdružování operací – dlouhý, relativně samostatný úsek práce s nutností provádět věší mnoţství různých činností. Prodluţuje dobu, po které se práce opakuje, zvyšuje rozmanitost a odstraňuje jednostrannou zátěţ  Spojování profesí – pracovník je schopen na základě své široké odbornosti vykonávat činnosti, které odpovídají několika profesím. Souvisí zejména s technickým rozvojem a růstem úrovně pracovníků.  Vícestrojová obsluha – spočívá v tom, ţe pracovník vyuţívá čas čekání na skončení automatického chodu stroje pro obsluhu jiných strojů  Uplatňování kolektivních forem organizace práce – kdyţ je třeba spojit úsilí většího mnoţství pracovníků Kooperace – spočívá ve spojování dílčích činností v pracovním procesu do uceleného výrobního postupu, aby jeho výsledkem byl jakostní finální produkt

Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace Významnou náplní personálního oddělení je výběr, rozmisťování, příprava a případná rekvalifikace pracovníků. Všechny uvedené činnosti se musí provádět soustavně a nepřetrţitě (doplňovat stav). Musí se provádět i v souvislosti s technickým rozvojem (vede ke změnám profesí a neustále zvyšuje poţadavky na znalosti a dovednosti).

Postavení člověka ve výrobě Spolehlivost člověka je dána bezchybností jeho práce. Pokud selţe, můţe to být způsobeno vnějšími nebo vnitřními příčinami. Je třeba zkoumat příčiny a hledat cesty ke zvýšení spolehlivosti. Pracovní metody – jsou určeny technologickým postupem a konkrétním prováděním pracovních operací. Rozdíly ve výkonnosti nejlepších a nejhorších pracovníků jsou značné a jsou způsobeny zpravidla rozdíly v pouţívaných pracovních metodách. Hlavním kriteriem pro rozhodování o účelnosti pracovní metody je ekonomická efektivnost, která se posuzuje ukazateli produktivity, pracnosti, … Zdokonalování pracovních metod se provádí zpravidla v následujících krocích:  výběr objektu zdokonalování 21

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 

navržení zdokonalené pracovní metody – zahrnuje i volbu pracovníka, který uskuteční racionalizační záměr, sestavení harmonogramu a určení přínosů  návrh nové pracovní metody  realizace zdokonalené pracovní metody – zahrnuje zaškolení pracovníků pro její pouţívání Z hlediska výroby má největší důleţitost stanovení potřebného počtu dělníků. Stanovuje se:  na základě předpokládaného objemu produkce – u prací, kdy je objem výroby přímo úměrný výkonům pracovníků  na základě metodiky norem obsluhy – u prací, při nichţ jde o individuální nebo skupinovou obsluhu zařízení, kdy objem výroby není přímo úměrný pracnosti obsluhy, ale je určován činností výrobního zařízení (automatizované výroby)

Organizační struktury Pojmy: Charakteristika, Dělení organizačních struktur, Faktory ovlivňující organizační struktury Vytváří podmínky pro delegaci pravomocí, odděluje vlastníky od managementu, zvyšuje efektivnost spolupráce zaměstnanců a usnadňuje komunikaci v podniku.

Dělení organizačních struktur Organizační strukturu podniku dělíme: 1. Podle rozpětí o Strmou organizační strukturu (úzké rozpětí) – má vyšší počet organizačních úrovní. Jednotliví vedoucí pracovníci mají omezené kompetence. Vyšší dělba práce (efektivní)

o

Plochou organizační strukturu (široké rozpětí) – málo organizačních úrovní, ve velké spoustě případů je dvě. Problémem je sehnat jednoho člověka, co umí vše. Vyskytuje se v malých firmách.

2. Podle průběhu komunikace

o

Jedno-liniová – kaţdý podřízený má pouze jednoho nadřízeného, pomalá komunikace

o

Více-liniová – komunikace probíhá ve všech liniích, jeden podřízený dostává pokyny od více nadřízených – dochází k rychlému průběhu informací, ale také k informačnímu šumu

22


o

Liniově-štábní – přikazovací rozkazy probíhají po jedné linii, ale sběr informací a odborné konzultace po více liniích přes štábní jednotky. Štáby tvoří například sekretariát, ředitel, externí konzultační firmy pod.

Organizační struktura musí být vytvořena na míru pro kaţdou firmu samostatně Dále máme také:  formální organizační struktura – účelové sestavení vztahů nadřízenosti a podřízenosti ve firmě  neformální organizační struktura – síť osobních a sociálních vztahů, které vznikají spontánně na základě společných zájmů skupin lidí

Faktory ovlivňující organizační strukturu 1. Podle původu o Vnitřní o Vnější 2. Podle ovlivnitelnosti – z pohledu managementu o Ovlivnitelné o Neovlivnitelné Jednotlivé faktory musíme hodnotit z obou hledisek. Faktory: 1. Právní předpisy = vnější a neovlivnitelný 2. Vztahy mezi vlastníky a managementem = vnitřní a ovlivnitelný faktor. Také velice významný 3. Obor, v němž podnikáme = vnitřní a neovlivnitelný 4. Personální obsazení podniku, odbornost a kvalifikace pracovníků = vnitřní a ovlivnitelný 5. Stav na trhu = v jaké fázi je trţní ekonomika a jaký je stav konkurence na trhu, vnější a neovlivnitelný Smyslem organizování je vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci všech zaměstnanců. Výsledkem organizování je organizační struktura podniku, která by měla být vytvářena na míru kaţdé jednotce. Pomocí organizační struktury dochází k oddělení vlastnictví od řízení. Pomocí organizační struktury můţeme delegovat pravomoci. Při tvorbě organizační struktury musí kaţdý znát svou roli při plnění strategických cílů podniku. Typ organizační struktury výrazně ovlivňuje úroveň komunikace ve firmě.

Prostorové řešení pracoviště Prostorové řešení pracoviště spočívá v účelném prostorovém rozmístění veškerého vybavení pracovního místa se snahou zajistit pro pracovníka pohodlný a bezpečný výkon pracovní činnosti s minimální námahou. Současně je potřeba zajistit optimální vyuţití výrobní plochy i pracovního času pracovníka. Musí zajistit vhodnou pracovní polohu, optimální zorné podmínky, příznivé manipulační prostory, … Správná volba pracovní polohy umoţňuje předcházet únavě pracovníka. Musí být dodrţeny následující principy:    

vytvoření pohybových návyků v důsledku toho, ţe kaţdý předmět má na pracovišti přesně určené místo materiál, nářadí a ovladače mají být umístěny tak, aby byl zajištěn optimální sled pohybů (předměty pouţívané pravou rukou – vpravo, předměty pouţívané levou rukou – vlevo, …) mezi jednotlivými předměty má být na pracovišti co nejmenší vzdálenost uloţení materiálu a nářadí má dovolovat rychlé a snadné uchopení 23

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové Z bezpečnostních důvodů má být pracoviště dobře viditelné ze sousedních pracovišť, musí tam být pohodlný přístup a v případě nutnosti musí jít rychle opustit. Obsluha pracoviště musí být prováděna komplexně.

Typové projekty organizace Při projektování pracovních míst ve výrobním procesu se pouţívá tzv. typových projektů organizace – zpracovány zejména pro frekventované profese. Skládá se zpravidla z následujících částí  charakteristika a určení pracoviště – druh a typ výroby, směnnost, stručná charakteristika zařízení, přehled prováděných prací, …  přehled technologického a organizačního vybavení pracoviště, manipulačních, zvedacích a dopravních prostředků  prostorové uspořádání pracoviště – rozmístění materiálu, hotových výrobků, …  návod pro vytvoření optimálních pracovních podmínek pro obsluhu – osvětlení, hluk, bezpečnost práce, čistota, … Typové projekty jsou základním podkladem pro organizaci pracovišť.

Postavení údržby ve výrobním procesu a údržbářské systémy Pojmy: Péče o výrobní zařízení, Technické opotřebení, Ekonomické opotřebení, Obnova, Údrţbářské systémy Péče o výrobní zařízení – u velkých firem – vlastní útvar; u menších externí servisní sluţby opotřebovávání – plynulý proces, ve kterém dochází ke ztrátě funkčních a technických parametrů Technické opotřebení – způsobeno pouţíváním ve výrobním procesu, kdy dojde k celkové ztrátě výrobní přesnosti, někdy ke sníţení výkonu, u produkčních strojů k zvětšení vůle loţisek, … Ekonomické (morální) opotřebení – stav, kdy stroj v důsledku nízkého vyuţívání má všechny produkční parametry nového stroje, avšak pro své stáří jiţ nesplňuje poţadavky, které jsou dány současnou úrovní vědeckotechnických poznatků Obnova – opak opotřebení; dochází k odstranění důsledků opotřebení (udrţováním, opravováním, rekonstrukcemi, modernizacemi, …)

Údržbářské systémy Údrţba představuje soubor organizačních, časových, finančních a jiných úkonů, které dovolují ve vymezených podmínkách provádět realizační zásahy tak, aby údrţba byla včasná a spolehlivá 1. údržba po poruše – stroje jsou pouţívány bez údrţbářských zásahů aţ do doby, kdy dojde k jejich zastavení z důvodu poruchy či havárie o odstávky vznikají většinou neočekávaně o při tomto způsobu je zabezpečování údrţby je náročnější operativní řízení výroby vzhledem k obtíţně předvídatelným výpadkům strojního zařízení 2. údržba podle časového plánu – údrţbářské zásahy se provádějí preventivně v pevných časových intervalech, často bez ohledu na stav opotřebení - typickými jsou: o prohlídkový systém – periodické prohlídky výrobního zařízení, které dávají přehled o opotřebení zařízení a umoţňují tak stanovit obsah nutných oprav o systém standardních oprav – oprava se provádí povinně po uplynutí určité časové lhůty bez ohledu na skutečný technický stav zařízení. V těchto lhůtách se povinně opraví či vymění předepsané komponenty a součásti o systém preventivních periodických oprav – provádí se podle vypracovaného plánu o systém diferencované proporcionální péče – současný progresivní systém zdůvodněný potřebami max. úspor. Diferencovaný přístup k opravám zařízení podle jeho důleţitosti ve výrobním procesu 3. údržba podle skutečného stavu – vyuţívá speciální měřící techniky a optimalizační metody. Stroje se odstavují jen tehdy, kdyţ to jejich zjištěný stav vyţaduje, díly se vyměňují, jen kdyţ vykazují skutečné poškození. Vyţaduje dokonalou měřící techniku z oblasti technické diagnostiky a tribo-techniky o technická diagnostika – vyuţívá se technika k měření jednoho nebo několika parametrů (otáčky, kmitání hřídelí a loţisek, …) 24

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové o

tribo-technika – součást diagnostických metod, kdy se odbírají pracovní kapaliny, oleje a maziva (sleduje se provozní degradace olejů, mnoţství otěrových kovů, …)

25

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové

Recommend Documents