Přehled zpráv : konec války ČT 1 + ČT24 ~ str. 21 ~ 19:00 Události

Přehled zpráv MÉDIA: Pondělním Hostem Radioţurnálu bude mediální expert Jan Jirák ..................................................... 8 30.4.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM + informace ČRo - Nicole Tobišková, (mai)_ 30. 4. 1975: konec války ........................................................................................................................................ 8 30.4.2010 ČT 1 + ČT24 ~ str. 21 ~ 19:00 Události_  _ Debata kandidátů ................................................................................................................................................... 9 30.4.2010 ČT 24 ~ str. 03 ~ 05:59 Studio 6_  _ PERSONÁLIE .......................................................................................................................................................... 9 30.4.2010 HR management (newsletter) ~ str. 03 ~ Personálie_  _ Bungee jumping je relax .....................................................................................................................................10 30.4.2010 Pátek Lidových novin ~ str. 42 ~ Můj svět_  Bedřich Kratochvíl_ Prezident vetoval zvýšení mateřské ..................................................................................................................11 29.4.2010 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 10 ~ 12:00 Ozvěny dne_  _ Rozhovor s rektorem Univerzity Karlovy ..........................................................................................................13 29.4.2010 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 01 ~ 10:05 Host radioţurnálu_  _ Jako rezervu mám obor na zemědělce ..............................................................................................................20 29.4.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Vzdělávání_  (mich)_ Kdyţ Francouz jí, vše ostatní se odsouvá ........................................................................................................21 27.4.2010 Českolipský deník + deníky: Děčínský, Chomutovský, Jablonecký, Liberecký, Litoměřický, Mostecký, Teplický, Ústecký, Ţatecký a lounský ~ str. 08 ~ Publicistika_  LIBUŠE JELÍNKOVÁ_ Zoo v paneláku, jak ji všichni dobře známe ......................................................................................................23 27.4.2010 Děčínský deník + deníky: Chomutovský, Jablonecký, Litoměřický, Mostecký, Teplický, Ústecký, Ţatecký a lounský ~ str. 08 ~ Publicistika_  JANA SOUKUPOVÁ_ Best Communication dále rozšiřuje svůj tým ...................................................................................................26 27.4.2010 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz_  _ Erik Tabery šéfredaktor z divadelnického rodu ................................................................................................27 27.4.2010 Xantypa ~ str. 30 ~ Interview_  Vašek Vašák_ Umoţnit jiný svět .................................................................................................................................................30 26.4.2010 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov_

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz



Redakce DR_

lidé a podniky .......................................................................................................................................................31 26.4.2010 Euro ~ str. 30 ~ Lidé a podniky_  _ Máchovu Máji by sluneční paprsky příliš nesvědčily ......................................................................................33 26.4.2010 Mělnický deník ~ str. 02 ~ Mělnicko - region_  PETRA ŠPITÁLSKÁ_ Anketa ...................................................................................................................................................................34 26.4.2010 Respekt ~ str. 06 ~ Anketa_  _ Camus byl v dobách komunismu úţasným objevem ......................................................................................35 25.4.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici občanům_  Václav Klaus_ Anketa: Měla by se regulovat negativní předvolební kampaň politických stran? .......................................36 25.4.2010 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_  Redakce Respekt_ Je mi 25, mám Oxford a chci slouţit ..................................................................................................................37 24.4.2010 Lidové noviny ~ str. 21 ~ Orientace_  TEREZA NOSÁLKOVÁ_ Prezident Václav Klaus se stal terčem vtipálků ................................................................................................39 24.4.2010 Prima TV ~ str. 13 ~ 18:55 Zprávy TV Prima_  _ Česká předvolební scéna ţije šancemi na úspěch menších politických subjektů .......................................41 23.4.2010 ČRo 6 ~ str. 02 ~ 22:10 Studio STOP_  _ Debata kandidátů .................................................................................................................................................43 23.4.2010 ČT 24 ~ str. 04 ~ 05:59 Studio 6_  _ Zadluţené Řecko poţádalo o finanční pomoc ..................................................................................................43 23.4.2010 ČT 24 ~ str. 09 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ Češi se uzavírají do rodin a nedůvěřují úřadům ...............................................................................................48 23.4.2010 Evropské noviny ~ str. 13 ~ Publicistika_  Vlastimil Růţička_ Krize v Británii přejí liberálům ............................................................................................................................49 21.4.2010 E15 ~ str. 19 ~ Názory_  Radek Palata_ Radek Palata: Krize v Británii přejí liberálům ...................................................................................................50 21.4.2010 e15.cz ~ str. 00 ~ Komentáře_  _ Stále ještě ţije šance na úspěch ve volbách hned u několika menších politických subjektů.....................52



20.4.2010 

ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Anglie před volbami.............................................................................................................................................62 20.4.2010 ČT 24 ~ str. 05 ~ 05:59 Studio 6_  _ Vizitky končících místopředsedů praţské ODS ................................................................................................62 19.4.2010 ceskenoviny.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  ČTK_ Rozhovor s fotografkou Nguyen Phuong Thao ................................................................................................63 19.4.2010 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 01 ~ 10:05 Host radioţurnálu_  _ Čistka v praţské ODS ..........................................................................................................................................76 19.4.2010 ČT 24 ~ str. 10 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ lidé a podniky .......................................................................................................................................................78 19.4.2010 Euro ~ str. 32 ~ Lidé a podniky_  _ Postupná ztráta svéprávnosti? ..........................................................................................................................80 19.4.2010 Literární noviny ~ str. 06 ~ Osobně_  _ Sny? Chci vidět a letět ve stíhačce ....................................................................................................................81 19.4.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Kraj Plzeňský_  Michael Bereň, iDNES, Martin Polívka_ MÉDIA: ČT24: Věřte, nevěřte ..............................................................................................................................84 18.4.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM (OB, mud)_ Jobbik volí slušní lidé frustrovaného národa ...................................................................................................85 17.4.2010 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Orientace / rozhovor_  PETR KAMBERSKÝ_ Co se nabízí ke čtení............................................................................................................................................88 17.4.2010 Magazín Víkend DNES ~ str. 43 ~ Kavárna - glosa_  _ Bodejť jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! ..................................................................................................89 16.4.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Štěpán Kotrba_ Univerzita Karlova hostila portugalského prezidenta ......................................................................................96 16.4.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Věda a školy_  _ Nejlepší studentská práce s vyuţitím softwaru SAS má svého vítěze ...........................................................97 16.4.2010 personalista.com ~ str. 00 ~ zajímavosti odjinud_  redakce_



Radko Kubička nahradí v čele rozhlasové Šestky Daniel Raus .....................................................................98 15.4.2010 digizone.cz ~ str. 00 ~ _  _ Tak trochu zvláštní vizionář ................................................................................................................................98 15.4.2010 Ekonom ~ str. 56 ~ kariéra a řízení_  Tomáš Plhoň_ Političtí servismani ..............................................................................................................................................99 15.4.2010 Ekonom +ekonom.cz ~ str. 38 ~ analýzy a trendy_  Blahoslav Hruška_ NezištNí rádci .....................................................................................................................................................101 15.4.2010 Ekonom + ekonom.cz ~ str. 36 ~ analýzy a trendy_  Josef Pravec_ Tak trochu zvláštní vizionář ..............................................................................................................................104 15.4.2010 Ekonom.cz ~ str. 00 ~ EKONOM.IHNED.CZ_  Tomáš Plhoň_ Není průměr jako průměr ..................................................................................................................................105 15.4.2010 Fresh marketing ~ str. 32 ~ Komentáře_  _ S dětmi na billboard. To zabírá .........................................................................................................................106 15.4.2010 Lidové noviny ~ str. 02 ~ Téma_  JARKA SYNÁČOVÁ PAVLA KUBÁLKOVÁ_ Fotografie slavných, které můţete znát z novin .............................................................................................107 15.4.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Praha_  Zuzana Drtilová_ Portugalský prezident chystá přednášku a besedu na Univerzitě Karlově .................................................108 15.4.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Věda a školy_  ťas_ Romea.cz viní z kauzy kolem Mikeše média ...................................................................................................108 15.4.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  az_ Kdo radí s čísly politikům? Zástupci bank, či univerzit .................................................................................110 15.4.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika_  olb_ Nejlepší studentská práce se softwarem SAS má svého vítěze ...................................................................111 15.4.2010 Technik (newsletter) ~ str. 04 ~ Zajímavosti_  _ nalézt svou přítomnost......................................................................................................................................112 15.4.2010 Tvar ~ str. 01 ~ Titulní strana_  _ Trafika pro Topolánka, pohřeb na Wawelu a ekonomie není věda ...............................................................117 14.4.2010 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ Blog.iHNed.cz/machacek_  Jan Macháček_



Topolánkova trafika, pohřeb na Wawelu a ekonomie není věda ..................................................................118 14.4.2010 respekt.cz ~ str. 00 ~ Respekt.iHNed.cz_  Jan Macháček_ Budoucnost 3D a 4D televizí .............................................................................................................................120 13.4.2010 ČT 24 ~ str. 05 ~ 05:59 Studio 6_  _ PR vysokých škol není podbízení ....................................................................................................................120 13.4.2010 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Akademie_  MARTIN RYCHLÍK_ TISKOVÁ ZPRÁVA: ”Příští velká” se jmenuje NextBig ..................................................................................123 12.4.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_  Tisková zpráva NextBig - Libor Rychetský, (mai)_ Opustí s Mirkem Topolánkem politickou scénu i další představitelé ODS? ...............................................123 12.4.2010 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 16 ~ 18:00 Ozvěny dne_  _ Týdenní smutek v Polsku ..................................................................................................................................125 12.4.2010 ČT 24 ~ str. 02 ~ 08:30 Zprávy_  _ "Příští velká" se jmenuje NextBig ....................................................................................................................126 12.4.2010 e15.cz ~ str. 00 ~ Technologie a média_  _ Evţen Hart ..........................................................................................................................................................127 12.4.2010 HR Forum ~ str. 14 ~ Profesionál_  Alena Králíková_ Ţeny z Persepole - ţenská otázka v moderním Íránu .....................................................................................129 12.4.2010 Mezinárodní politika ~ str. 24 ~ Írán_  Naďa Aliová, Jan Kuţvart_ Umřu jako novinář .............................................................................................................................................132 12.4.2010 Týden ~ str. 28 ~ Rozhovor týdne_  Renata Kalenská_ Boj o média .........................................................................................................................................................137 10.4.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_  Petr Ţantovský_ Ekonom a autor knihy Ekonomie dobra a zla Tomáš Sedláček byl znovu v Příbrami ...............................137 10.4.2010 Příbramský deník ~ str. 06 ~ Příbramsko / servis_  Irena Karpíšková_ Studie: Zastoupení ţen v médiích je jen 24 procent ......................................................................................138 9.4.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / spolecnost_  Robert Břešťan,Dalibor Zíta ,Marián Vojtek_ Vládu v Kyrgyzstánu převzala opozice............................................................................................................138 8.4.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / asieaustralie_  Tomáš Pavlíček,Lenka Kabrhelová,Marika Táborská,Alice Kottová_



Ubavit se k smrti Neil Postman ........................................................................................................................139 8.4.2010 VTM Science ~ str. 84 ~ Servis - knihy_  Ivan Verner_ Důleţitější neţ smlouva je společný postup proti Íránu, míní politolog ......................................................140 8.4.2010 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy iDNES.cz / Zahraniční_  iDNES.cz, Barbora Němcová_ Obama učinil jaderný krok. První, ale zatím malý ..........................................................................................141 7.4.2010 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Amerika - Zahraničí_  Roman Gazdík_ Co nás čeká? Scénáře moţných budoucností. ..............................................................................................143 7.4.2010 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 706_  Martin Potůček_ 24 Hodin ..............................................................................................................................................................144 7.4.2010 Hospodářské noviny ~ str. 02 ~ téma_  _ Lodge: Permanentní kongres cynických literárních semiotiků ....................................................................145 6.4.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Štěpán Kotrba_ OECD: Česko musí změnit systém důchodů i zdravotnictví.........................................................................149 6.4.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / domaciekonomika_  Ondřej Bouda,Alice Kottová,Naďa Bělovská,Ondřej Černý,Veronika Sedláčková,Jan Piroch_ Ekonomický přehled OECD pro Českou republiku na letošní rok ...............................................................150 6.4.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 13:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Uplatnění absolventů vysokých škol v ČR na pracovním trhu .....................................................................152 6.4.2010 Lidové noviny ~ str. 33 ~ Akademie_  _ Tekuté časy ........................................................................................................................................................159 2.4.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Tribuna_  Petr Ţantovský_ K Paroubkovu návrhu zrušit post ministra pro evropské záleţitosti se ODS vyjádří příští týden ............160 2.4.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / politika_  Tereza Bartůňková,Milan Kopp_ Předseda ČSSD Paroubek navrhl zrušit post ministra pro evropské záleţitosti ........................................161 2.4.2010 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 08 ~ 21:00 Stalo se dnes_  _ Otázka nezaměstnanosti v programech stran ................................................................................................163 2.4.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_  _ KDO KAM ............................................................................................................................................................170 1.4.2010 Ekonom + ekonom.cz ~ str. 21 ~ Lidé_  _



VERZE 2-Topolánek odstoupí 12.dubna, ODS povede Petr Nečas ..............................................................170 1.4.2010 finance.cz ~ str. 00 ~ Zpravodajství ČTK_  Reuters_



Plné znění zpráv MÉDIA: Pondělním Hostem Radioţurnálu bude mediální expert Jan Jirák 30.4.2010 ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM + informace ČRo - Nicole Tobišková, (mai)_ Toto pondělí, tedy na Světový den svobody tisku, přijde do pořadu Host Radioţurnálu prof. PhDr. Jan Jirák z Centra pro mediální studia při Fakultě sociálních věd UK Praha. V kolika zemích světa dnes ještě novináři musí bojovat s cenzurou? V jakých státech je povolání novináře tím nejméně bezpečným? A jak se naučili čeští ţurnalisté nakládat se svobodou během uplynulých dvaceti let? Také na to se ho od 10:05 hodin zeptá moderátorka Hanka Shánělová a své dotazy mohou prostřednictvím webových stránek Radioţurnálu poloţit i posluchači.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=331757 _

30. 4. 1975: konec války 30.4.2010

ČT 1

str. 21 _

19:00 Události_

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Před 35 lety definitivně skončila vietnamská válka. Vleklé a těţké boje v rozdělené zemi si vyţádaly ţivoty milionu 600 tisíc lidí. Ve válce se angaţovaly i světové mocnosti. Na straně jihu Spojené státy, na straně komunistického severu Sovětský svaz. 30. dubna roku 1975 válka skončila vítězstvím vietnamských komunistů a pádem vlády v jihovietnamském Saigonu. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Zmatek, křik, marná snaha utéct, pád Saigonu do komunistických rukou znamenal definitivní konec konfliktu ve Vietnamu. pamětník -------------------Lidé pořád běhali po městě, jedni utíkali pryč, druzí vítali komunistické vojáky. Ulicemi se pořádně nedalo projít. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Pro Američany je neúspěch ve Vietnamu dodnes traumatem. Počátkem 70. let vstoupili do původně koloniálního sporu, brzy ale bojovali na nové frontě studené války. První úspěchy vystřídaly velké problémy. Kryštof KOZÁK, amerikanista, FSV UK -------------------Američané postupně začali chápat, ţe prostě ta situace je daleko sloţitější, neţ si ze začátku mysleli a ţe se nejedná o nějaký jako jednoduchý boj proti fanatické hrstce komunistů. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Masivní nasazení chemických zbraní navíc začalo budit pochyby v Americe. Záběry mrzačených Vietnamců obletěly svět a provokovaly čím dál silnější protesty. Konec války byl nevyhnutelný, s ním i počítání ztrát. V krvavých jatkách zemřelo 1,5 milionu Vietnamců a skoro 60 tisíc Američanů. Osud některých z nich je dodnes nejasný. Josef Pazderka, Česká televize. Plné znění zpráv


_

Debata kandidátů 30.4.2010

ČT 24

str. 03 _

05:59 Studio 6_

Velká Británie má za sebou poslední z předvolebních televizních debat šéfů tří nejsilnějších stran. Labouristického premiéra Gordona Browna, předáka opozičních konzervativců Davida Camerona a šéfa liberálních demokratů Nicka Clegga. Téma debaty, kterou vysílala veřejnoprávní BBC, bylo citlivé - ekonomika. Vystupující - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Ivan KYTKA, spolupracovník ČT - Bořivoj HNÍZDO, politolog, Fakulta sociálních věd UK (pouze anotováno) _

PERSONÁLIE 30.4.2010

HR management (newsletter) _

str. 03

Personálie_

* Best Communications rozšiřuje svůj tým o Danu Horalíkovou, jeţ byla jmenována na pozici Account Executive, a o Lukáše Tomise, který nastoupil na pozici Account Manager. Dana Horalíkvá je absolventkou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati. Pracovala pro agenturu IpsosTambor a pak pro komunikační agenturu Thamesdown. Lukáš Tomis je absolventem FSV UK, na Curtin University of Technology v australském Perthu úspěšně absolvoval studia mezinárodních vztahů. * Ředitelem Nadace ČEZ se stal Ondřej Šuch, který nahradil dosavadní ředitelku Lucii Speratovou. Nadace zastřešuje dárcovskou činnost energetické společnosti ČEZ. Profesní zkušenosti nabyl v médiích a komunikačních agenturách, mj. působil jako vedoucí vnějších vztahů ve společnosti Skanska. * Obchodní ředitelkou firmy Netretail Holding, jeţ je mateřskou společností internetového obchodu Mall.cz, byla jmenována Jitka Dvořáková. Vystřídala Tomáše Jeřábka. Předtím byla generální ředitelkou a marketingovou ředitelkou ve společnosti Philips. * Obchodním ředitelem společnosti TTC Telekomunikace se stal dosavadní šéf strategického rozvoje dceřiné TTC Marconi Lubomír Bokštěfl. Nahradil tak Vladimíra Karase. * Generálním ředitelem české pobočky společnosti Konica Minolta je od začátku dubna dosavadní výkonný ředitel Tomáš Bednář. Nahradil Romana Tihelku, který povýšil na post regionálního ředitele v zemích střední a východní Evropy včetně Ruska. * Ředitelem českého a slovenského zastoupení německé automobilové značky Opel byl jmenován dosavadní prodejní ředitel Pavel Šilha. Dosavadní ředitel zastoupení Stephane Chaville značku Opel opustil. * Generálním ředitelem společnosti Volvo Auto Czech bude dosavadní ředitel pro optimalizaci obchodů automobilky Frank Versaevel. Funkci převezme od Grega Maruszewského, který bude prezidentem automobilky pro východní a centrální Evropu. Versaevel pracuje pro Volvo devatenáct let. * Novým předsedou představenstva tuzemské banky LBBW bude od poloviny května Gernot Daumann. Přichází z tuzemské Volksbank. Ve funkci nahradí Markuse Hermanna, který rezignoval v půlce února. Plné znění zpráv


* Nové oddělení channel marketingu v Plzeňském Prazdroji povede Luboš Kastner. Má na starosti koordinaci promo aktivit a marketingových kampaní značek v místech prodeje. * Jako group brand manaţerka značky Orbit pro ČR a SR do Wrigley nastoupila Alexandra Hulíková. Nahradila tak Janu Petrovou. * Brand marketing manaţerkou pro Balakryl a Johnestone's ve společnosti PPG se stala Silvia Dyrcová. * Výkonným ředitelem CCV Informační systémy je Václav Pinkava. Dosud působil ve Vltava-Labe-Press. Bude zodpovědný za strategické a operativní řízení celé společnosti a její rozvoj jak v rámci ČR, tak i v zahraničí. * Miroslav Řezník byl zvolen členem představenstva penzijního fondu Generali. Od února letošního roku je pověřený vedením úseku externích partnerů v Generali. * Generálním ředitelem společnosti Nokia Siemens Networks (NSN) v ČR jmenovalo vedení firmy Aleše Voţenílka, který dříve působil v centru integračních aktivit společnosti a reorganizačního globálního týmu. Ve funkci nahradil Michela Forro. * Výkonným ředitelem podnikové divize Enterprise Business Hewlett-Packard pro region Evropy, Blízkého východu a Afriky jmenovalo vedení firmy Čecha Jana Zadáka. Zadák, dosud obchodní ředitel divize v regionu, se tak stal zřejmě nejvyšším výkonným manaţerem IT firmy pocházejícím z ČR. * Marketing firmy Google ve Velké Británii a Irsku bude od května řídit Kateřina Holcmanová. Dosud působila na stejné pozici v ČR. Na její místo nastoupil Luděk Motyčka. * Na pozici obchodního ředitele společnosti AdMarket.cz nastoupil František Peterka. Zkušenosti má ze společností Actebis Computer, Active 24 a Telefónica O2. Bude mít na starosti kompletní obchodní aktivity firmy. * Miloslav Albrecht, ředitel společnosti ACM Money ČR, se stal novým prezidentem Českého institutu pro marketing (CIMA). Jeho úkolem bude především další rozvoj institutu, rozšíření znalosti značky CIMA a rozvoj portfolia systému certifikovaného vzdělávání. * Oblast Morava přední tuzemské stavební firmy Eurovia CS vede od začátku dubna nově Ján Špaňo. Ve funkci nahradil Libora Ţádníka, který odchází do důchodu. Foto popis| _

Bungee jumping je relax 30.4.2010

Pátek Lidových novin str. 42 Bedřich Kratochvíl_

Můj svět_

Jezdí divokou vodu a skáče padákem, velmi rád čte a je ředitelem Památníku národního písemnictví. Jmenuje se Zdeněk Freisleben. Záhady nahradil Kerouacem a ve volném čase rád adrenalin. Ředitel Freisleben, menší podsaditý chlapík s jednodenním strništěm a blankytně modrýma očima, sedí naproti mně ve své rohové kanceláři ve Strahovském klášteře. Jak se na dobrodruha a sportovce sluší, hned v úvodu zmíní jméno svého oblíbeného autora, Američana Cormaca McCarthyho. „Naprosto mě pohltil. Nejen příběhem, ale i obrazem. První jsem četl Krvavý poledník anebVečerní červánky na západě, tato kniha má velmi dramatický příběh. Pak jsem četl Cestu a nakonec Dítě Boţí. K dalším jeho dílům se musím propracovat. To chce čas a toho je samozřejmě stále málo,“ říká Freisleben. U postele má neustále dvě hromádky knih, například Paměti Josefa Váchala, dřevorytce, ale přesto si v horizontální poloze čte nerad. „Já ke čtení potřebuji dostatek světla. Asi je to kvůli tomu, ţe jsem ţil v dětství v Plné znění zpráv


přízemí,“ vypráví. Proto podle svých slov čte nejraději na své chalupě na Sázavě nebo kdekoliv u vody, a to vsedě. Freisleben rád a stále čte poezii, nejraději Vladimíra Holana. „Dřív jsem četl i sci-fijako Raye Bradburyho nebo Arthura C. Clarka. Teď jsem se po letech vrátil i k Jacku Kerouacovi a k jeho románu Na cestě,“ usmívá se Freisleben. Minimálně dvě třetiny jeho knihovny ale tvoří publikace o výtvarném umění. „To jsou monografie, úvahy a knihy o současném umění, například publikace Art to Date, a teď zrovna čtu útlou kníţečku Selhala moderna od Suzi Gablikové,“ dodává Freisleben. *** Z. FREISLEBEN ? „Ze soutěţe o nejkrásnější českou knihu roku 2009 mě zaujala kniha o Litomyšli. Je to monografie o dějinách města od Milana Skřivánka,“ říká Freisleben. ? „Čtu filozofické spisy Friedricha Nietzscheho. Ten mě provází uţ od dob studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy,“ tvrdí. ? „Mám rád adrenalinové sporty. Asi to moc nezapadá do představy ředitele Památníku národního písemnictví,“ směje se dotazu na neobvyklé koníčky. Foto autor| Foto LN – Viktor Chlad _

Prezident vetoval zvýšení mateřské 29.4.2010

ČRo 1 - Radioţurnál str. 10 _

12:00 Ozvěny dne_

Jan BUMBA, moderátor -------------------Prezident Václav Klaus drţí slovo. Uţ předem avizoval, ţe bude vetovat zákony, které mu přijdou z parlamentu a znamenaly by další nepříznivý zásah do rozpočtu. Dnes tak učinil u předlohy, podle níţ by se měla mateřská vrátit na úroveň z loňského roku a upozornil, ţe by to uţ tak napjaté státní finance zatíţilo 2 miliardami korun. Je přitom pravděpodobné, ţe sněmovna veto ještě před volbami přehlasuje. Návrh tam má asi dostatečnou stranickou podporu s výjimkou ODS a TOP 09. Na lince je nyní politolog Jan Kubáček. Dobré poledne. Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Dobré poledne i vám. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zdá se vám, ţe postup prezidenta, kdyţ tedy posílá zpátky zákony, které by mohly zvýšit zadluţení státu, je motivován čistě ekonomicky? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Myslím si, ţe je to jeden z argumentů, ale zároveň je to určitá snaha výrazně se vymezit a přinejmenším jakoby komplikovat politiku Jiřího Paroubka, která je teď v současnosti zejména volební taktikou, volební strategií. Takţe, myslím si, ţe to má i ten vnitropolitický rozměr, nejen ten prezidentský a ekonomický, ale ţe je tam snaha přece jen trochu tlumit ty volební taktiky, volební sliby, volební strategii sociální demokracie. Jan BUMBA, moderátor -------------------V případě mateřské se mluví o 2 miliardách navíc oproti původně plánovaným škrtům v rozpočtu. Moţná někdo by řekl ne aţ takový zářez do státních financí. Navíc moţná z principu je na místě, aby prezident takto sděloval parlamentu svůj pohled na hospodaření s rozpočtem? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Plné znění zpráv


Tak pravdou je, ţe prezident tuto vůli má. Zároveň parlament, tedy obě komory, jak sněmovna, tak Senát má samozřejmě právo zase vyjádřit buď ano, nebo ne k postoji prezidenta republiky. Takţe, svoji roli nepřekročil, vyuţívá maxima svých privilegií, svých moţností. A teď je to opravdu čistě na sněmovně a její většinové vůli, jestli se přidá k prezidentu republiky, nebo naopak jeho názory odmítne a prezidentské veto přehlasuje. Jan BUMBA, moderátor -------------------Myslíte, ţe dokázali obhájci zákona, který má zvýšit mateřskou na loňskou úroveň, vyargumentovat, proč stojí za to podobný ústupek udělat? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Bohuţel i v případě mateřské se ukazuje, ţe je to zkrátka agenda předvolební a ţe v podstatě to věcné argumentování jak té pozitivní nebo té strany, která by chtěla přidat a zvýšit mateřskou, tak zároveň těch kritiků, kteří by chtěli zůstat u stávajícího systému, u stávajícího zmrazení, zkrátka bohuţel věcně vyargumentována nebyla. Opravdu uţ se tam v podstatě tříbily volební kampaně, volební poselství, uţ se to cílilo na jednotlivé politické skupiny. Takţe, myslím si, ţe i tak to zůstane, ţe to hlasování bude opravdu vedeno velmi často tím volebním prizmatem a tím, ţe za ani ne dva týdny od rozhodování Poslanecké sněmovny bude probíhat uţ klasické regulérní hlasování nás občanů, nás voličů. Jan BUMBA, moderátor -------------------Ale řekl byste tedy, ţe z obou stran slyšíme, co se mateřské týká, ideologické floskule? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Ano, je to velmi často debata vyprázdněná, velmi často ideologická. Jan BUMBA, moderátor -------------------Kritici označují ten příslib ohledně mateřské za populistický předvolební tah. Myslíte, ţe se to dá aţ takto hodnotit a hlavně, ţe na to voliči slyší? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Tak samozřejmě voliči tohle téma sledují, protoţe je to obecně agenda velmi citlivá, je to tématika přece jen rodin s dětmi, coţ je skupina, která je dlouhodobě tady proslibována. Na druhou stranu v podstatě je relativně populární u všech věkových skupin nehledě na to, ţe jestli uţ rodiny zaloţily nebo ji zakládaly v minulosti nebo ji plánují zakládat. Takţe i tomu ty politické strany uzpůsobí tu rétoriku. Ono spíš se ukazuje, ţe stát není schopen systémově podporovat rodiny v jiných aspektech, hlavně v tom aktivním zapojování, ve výhodách sluţeb, zapojování matek do praktického ţivota. A v podstatě to kompenzuje jenom na ty v uvozovkách dávky a na to mechanické vyplácení. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zdá se vám při současné konstelaci praktické jisté, ţe sněmovna veto prezidenta přehlasuje? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Myslím si,ţe je velmi reálné, ţe Poslanecká sněmovna veto prezidenta přehlasuje a ţe bude podporovat zvýšení mateřské. Jan BUMBA, moderátor -------------------A měli by se poslanci vůbec ještě scházet v čase do voleb, kdyţ, jak jste i teď vysvětloval, dá se očekávat, ţe to bude silně poznamenáno ideologií, předvolební rétorikou? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Plné znění zpráv


Kdyţ se podíváte do zahraničí a i do naší minulosti, tak obecně platilo pravidlo, ţe poslední měsíc před volbami se ţádný legislativní orgán neschází, protoţe to uţ je ovlivněno opravdu horkou kampaní a je to velmi často na úkor věcnosti rozhodování. Takţe, spíše ne. Jan BUMBA, moderátor -------------------Dodává politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Kubáček. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Děkuji. Přeji hezký den. Díky. _

Rozhovor s rektorem Univerzity Karlovy 29.4.2010

ČRo 1 - Radioţurnál

str. 01 _

10:05 Host radioţurnálu_

Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Dopolední Radioţurnál je tu dnes od toho, aby především hledal cesty mezi výzkumem, vzděláním, ţivotem a běţnou praxí. Tak tohle je cíl také našeho dnešního hosta, je to profesor Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy. Pane rektore, vítám vás, dobré dopoledne. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jdete se vy osobně občas takhle podívat mezi studenty, jestli jsou spokojení anebo naopak na vaší škole? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Jdu se samozřejmě podívat mezi studenty, já taky trochu učím. Teďka začínáme nebo blíţí se zkouškové období, tak to se náramně dozvím, jak jsou studenti spokojení. Nicméně samozřejmě většinu mého času to nepředstavuje. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A slyšel jste uţ něco o sobě, co se o vás šíří ve studentských řadách? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------No, tak to se asi šíří leccos. Ale na tak velké univerzitě s tolika studenty a s prostě tak strašně různými obory, tak to spektrum bude velmi široké, čili i těchhle těch názorů. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Otevřeme teď jednu takovou otázku, co by podle vás, pane profesora, měla studenta naučit vysoká škola? S čím by měl odejít? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe vysoká škola je taková jako směs trochu. Ona na jednu stranu připravuje pro vysoce kvalifikovaná, sofistikovaná povolání, ale neměla by to být zase jenom jakoby přípravka na konkrétní Plné znění zpráv


zaměstnání, měla by mu především rozšířit obzory, měla by prostě kultivovat jeho intelekt, jeho nadání a prostě připravit ho jako prostě kreativní osobu schopnou jaksi kvalitně proţít uţitečně ţivot. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak společně s profesorem Václavem Hamplem dnes můţeme pojmenovávat novinky třeba i, které se na nás chystají na poli výzkumu, vzdělání, ale také velmi úzkého propojení s praxí. A pokud vás zajímá takovéhle téma, tak se určitě ptejte i vy. Ptejte se na našich internetových stránkách, které jsou www.radiozurnal.cz. Odpovědi v ţivém vysílání. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Máte šanci teď poslouchat dopolední vysílání Radioţurnálu. My u sebe máme teď rektora Univerzity Karlovy profesora Václava Hampla. Akademie věd a Univerzita Karlova má před sebou teď velký projekt, kterému se zkráceně říká BIOCEV a který potřebuje tři a čtvrt miliardy korun. To je poměrně hodně peněz, tak o co jde, pane profesore? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Ten BIOCEV, to je taková zkratka Biotechnolotické a biomedicínské centrum Vestec. Vestec implikuje místo, kde by to mělo stát, taková vesnice kousek od Prahy, na jih od Prahy. To místo mimochodem právě je docela zajímavé i z hlediska toho, ţe v době, kdy by toto centrum mělo být dokončeno, tak zrovna také mohlo mít zajímavou dopravní dostupnost směrem k letišti, směrem k velkým městům typu Vídeň, Mnichov, coţ je důleţité z hlediska mezinárodní spolupráce. Ale kaţdopádně to centrum je vlastně myšleno jako centrum skutečně špičkových technologií vědeckých, špičkových metod a špičkového výzkumu v biomedicíně a v biotechnologickém výzkumu. A dali jsme se v tomhle dohromady právě s několika ústavy akademie, které v tomto uţ v tuto chvíli patří doloţitelně k velmi kvalitním pracovištím a tímto sdruţením sil si myslíme, ţe opravdu jsme schopni dát dohromady něco, co opravdu v rámci Evropy a světa bude zcela jistě nepřehlédnutelné. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ se na to podíváme vašima očima, tak je to propojení vlastně toho vzdělávání a jejich budoucí praxe? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------O to tam jde. My to chceme financovat z evropských strukturálních fondů, kde vlastně toto je důleţitou a zásadní podmínkou, aby to propojení na to, řekněme, praktické vyuţití těch výsledků bylo uţ předem doloţitelné, ţe k němu dojde a tak je to součást financování toho provozu potom toho projektu. Takţe, ano, to je tam jeden ze zásadních důrazů. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Těmi podílníky jsou vlastně dvě fakulty Univerzity Karlovy, šest ústavů Akademie věd. Co konkrétně by na těch čtyřiadvaceti tisíci metrech čtverečních mělo stát? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Tak měly by tam stát v podstatě, řekněme, prostory dvojího typu, kdyţ to tak rozdělíme. Jednak, řekněme, takové jakoby standardní laboratoře, kde prostě bude probíhat ta vědecká práce a samozřejmě součástí té vědecké práce také příprava těch doktorandů, té nové generace vědců a potom taková jakoby společná pracoviště, kde budou pro společné vyuţití takové ty nejsofistikovanější vědecké přístroje k dispozici a současně to bude také jakoby expertní středisko pro pouţívání těch technologií, protoţe oni dneska ty vědecké přístroje, s nima to bývá tak, ţe to není prostě černá krabička, kde se zapne, vypne a vodečte číslo,ale musí člověk velmi dobře, do hloubky rozumět principu toho, jak se měří. Čili, tam prostě jsou lidi, kteří jsou skoro součástí té metodiky, aby vůbec to celé mohlo fungovat. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Kdyţ všechno půjde podle těch vašich ideálních plánů, které moţná v hlavě máte, tak kdy by se mělo začít stavět? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------No, ten projekt, jak uţ jsem zmínil, tak usiluje o financování ze strukturálních fondů a to rozhodnutí o tom financování by mělo v podstatě padnout někdy během tohoto roku a pak vcelku bezodkladně by měla začít ta výstavba, protoţe my samozřejmě do toho uţ v tuto chvíli asi dva roky dáváme vlastní peníze do přípravy toho projektu. Takţe, to rozhodně není věc, která by teprve se začala potom malovat nějaké plány a tak, to uţ je v tuto chvíli poměrně velmi pokročilé. Takţe, pak se vrhnem poměrně rychle do výstavby a do realizace. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Ona je to určitě svým způsobem velká investice hlavně do budoucna. V jakém časovém období podle vašich odhadů bychom měli očekávat výsledky takového výzkumného centra? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------To centrum je plánováno, ţe by se mělo otevírat v roce 2013 a rovnou musí začít chrlit výsledky. To tam celkem není ţádný zvláštní důvod pro odklad. Ono to souvisí skutečně s tím, ţe to centrum vlastně bude ze začátku obydleno, kdyţ to tak řeknu, lidmi, kteří uţ v tuto chvíli jsou velmi produktivní. Ale má taky působit jako takový magnet, který natáhne zejména mladé lidi, lidi, kteří třeba u nás vystudovali a šli do světa takříkajíc na zkušenou, něco se ještě další naučit tak, aby měli kam se vrátit, do dobrého, špičkového pracoviště. A ti samozřejmě velmi znásobí potom ten výkon, vědecký výkon toho centra. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A můţe takováhle akce, takovýhle váš projekt spustit i nějakou, řekněme, reakci? Teď mám na mysli, ţe by vznikly nějaké další firmy, které by právě z BIOCEVem spolupracovaly? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe ano. To je právě součást té strategie pro ten přenos vědeckých poznatků k nějakému praktickému vyuţití. My samozřejmě v tuto chvíli připravujeme spolupráci s existujícími firmami v tom biotechnologickém sektoru. To je potřeba. Nicméně předpokládáme, ţe tak, jak se to děje na špičkových univerzitách ve světě,takţe také ty nápady budou jako jedním ze způsobu vyuţití těch objevů, kdyţ to tak řeknu, těch výsledků,tak můţe taky být zakládání třeba ad hoc firmy, která zrealizuje nějakou tu myšlenku a případně pak třeba s něčím zfúzuje, nebo ne. Takţe, to si myslím, ţe se dá rozhodně očekávat, ţe takovýto nějaký řetězový efekt tady bude. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jak dokáţí naše vysoké školy spolupracovat třeba i s podniky, tak také o tom si budeme povídat v dnešním dopoledním Radioţurnálu. Hostem je rektor Univerzity Karlovy. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Dopolední Radioţurnál dnes navštívil profesor Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy. My uţ jsme tady, pane profesore, mluvili a stále mluvíme o projektu, který se jmenuje BIOCEV. Padly tady tři miliardy a čtvrt. Budou stačit ty peníze ze strukturálních fondů, o kterých jste mluvil? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------To by stačilo. Ten projekt je spočítán poměrně velmi realisticky, takţe ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Tenhle projekt prošel také s připomínkami mezinárodním hodnocením. Konečné hodnocení snad bude i na konci roku. Jaké připomínky konkrétně tohle byly? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Těch hodnocení bylo několik takových hlavních vln. Z mého pohledu velmi důleţité je to mezinárodní expertní hodnocení, které vlastně hodnotí tu vědeckou připravenost toho projektu a to bylo skutečně bez ztráty kytičky, tam jsme měli prakticky maximální počet moţných bodů. Pak bylo hodnocení českým panelem, který hodnotil právě toto propojení na, řekněme, vyuţitelnost v praxi. Tam byly některé připomínky k jedné z částí toho projektu ve smyslu právě propojení na existující biotechnologické firmy, respektive na spolupráci v rámci Evropy, konkrétně u té části, která se týká fenogenomiky. Takţe, to jsou věci, které je prostě potřeba doladit. To je spíše věc, která není jaksi fundamentálním problémem toho projektu jako takového, ale spíš prostě něčím, co je potřeba dopsat do toho materiálu, doplnit to tam, dopracovat. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Pošlete teď, pane profesore, hodně konkrétní informace o tom, jak velká byrokracie je dosáhnout na evropské peníze. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Na tyto strukturální fondy to je strašná práce. Zase na druhou stranu tři miliardy korun nejsou tak malé peníze, aby člověk čekal, ţe se to vyřídí za čtrnáct dní pochopitelně. Takţe, to se asi dá do jisté míry pochopit. Ale tady se bavíme samozřejmě o velkém stavebním projektu, takţe to zahrnuje i celou tu agendu přípravy velké stavby, coţ samo o sobě je taky obrovská administrativní práce. Takţe,vlastně ti lidi, kteří se tím projektem zabývají, coţ vlastně do značné míry jsou i velmi aktivní a úspěšní vědci, tak ti asi dva roky opravdu tráví většinu nebo významnou část svého času přípravou tohohle projektu a samozřejmě potom vyuţívají sluţeb, které se dají najmout pro ty různé jednotlivé administrativní úkony, pro přípravu těch územních řízení a všech těchhle těch záleţitostí. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ dál zůstáváme u financí, tak umíme uţ dnes, v dnešní době oslovovat podniky, aby třeba finančně vypomáhaly vědě? Jak v té dnešní době funguje spolupráce mezi podniky a univerzitami? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------No, tak to je takové téma, které se v poslední době hodně diskutuje. Z mého pohledu, já si myslím, ţe to je věc, která neběţí v Česku úplně optimálně, to si myslím, ţe je potřeba říct. A má to takové dvě části, ten problém. Ten jeden problém je na straně asi těch vysokých škol a těch vědeckých pracovišť a druhý je na straně těch podniků překvapivě. A na straně těch vysokých škol, my se samozřejmě snaţíme v rámci svých sil s tím něco dělat. My jsme asi předloni zaloţili po poměrně pečlivé přípravě a prostě analýze toho, jak to běhá v Evropě a tak, tak jsme zaloţili takové univerzitní centrum právě pro tyto aktivity, které vlastně má působit jako takový most, který vlastně zkoumá po té univerzitě, aby ta univerzita veliká vlastně sama věděla, co se dá potenciálně nějakým způsobem nabídnout pro ty podniky. A nabízela jim to. A na té straně podniků si myslím, ţe zejména v Česku je trochu problém v tom, ţe oni mají poměrně malou absorpční kapacitu pro tyto věci, takţe spíše se mají tendenci se věnovat nějakému vývoji, který si dělají v rámci svých kapacit, do toho dávat své peníze a poměrně zatím je málo firem, které by byly významněji motivovány investovat do výzkumu mimo své vlastní brány takříkajíc. Je to trochu problém asi toho českého prostředí. Přece jen ten ekonomický segment celý je relativně menší, kdyţ to srovnáme třeba s těmi zeměmi, kde ty transferové aktivity běţí lépe. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jestli vás napadají nějaké jiné otázky, a je to pravděpodobné velmi, tak rozhodně nám je napište, dejte nám o tom vědět a napište nám na adrese www.radiozurnal.cz. Vaše otázky teď zodpoví také profesor Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy. Posloucháte dopolední vysílání Radioţurnálu. My uţ vám teď posíláme píseň od skupiny Beatles, která se jmenuje Let it be. Plné znění zpráv


/ Písnička / / Reklama / / Zprávy / / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jana Kirschner a Petr Hapka byli teď na vlnách dopoledního Radioţurnálu. My jsme si dnes do vysílání pozvali jako hosta pana profesora Václava Hampla, se kterým do vysílání vlastně vstoupila celá Univerzita Karlova. Já předpokládám, pane profesore,ţe vy jako rektor jste na své studenty patřičně pyšný. Kdyţ se teď zamyslíte, buďte klidně hodně konkrétní a řekněte nám o nějakých hodně úspěšných studentech a projektech. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Tak my těch studentů máme dneska přes 52 tisíc, takţe není snadné vybírat. Nicméně my samozřejmě se snaţíme i oceňovat nějaké mimořádné výsledky našich studentů. Takţe, ano, jsem schopen pár jmen tady říct a nebudu v tom snad nespravedlivý. V poslední době my jsme dali takovou jako zvláštní cenu univerzity dvěma studentům z matematicko-fyzikální fakulty, jmenujou se Lukáš Peroutka a Imrich Ţečák a oni totiţ se účastnili opakovaně soutěţe, která se jmenuje Imagine Cup a to dělá Microsoft celosvětově a je to v podstatě záleţitost umělé inteligence, taková soutěţ studentská v tom a oni to vyhráli celosvětově. Tak to si myslím, ţe je rozhodně něco, na co je moţno být hrdý. Ale zase z jiné končiny, třeba mě opravdu moc potěšila Anna Kníţková, to je naše studentka z fakulty sociálních věd a ona je poměrně významně zrakově postiţená a vyhrála bronzovou medaili na paraolympiádě ve Vancouveru ve sjezdovém lyţování. Tak to je taky moc pěkný úspěch. A ostatně to, ţe naše studentka Veronika Machová se stala Miss World České republiky, tak je také svým způsobem hezký úspěch. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak ze všech různých oborů jsme teď vybírali. Jak si vlastně stojí Univerzita Karlova v té úspěšnosti se srovnání s jinými univerzitami světa? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------To se samozřejmě velmi obtíţně hodnotí,ale v poslední době se vynořilo několik takových ţebříčků, které se snaţí to nějakým způsobem hodnotit. Ty ţebříčky pochopitelně mají své slabiny, takţe je potřeba je brát s jistou rezervou, ale prostě je to asi v tuto chvíli jediné, co kloudně na to máme. A dva takové nejrespektovanější jsou takzvaný šangajský ţebříček a ţebříček časopisu Times a v nich obou my jsme, Univerzita Karlova je někde kolem 250. msta a mírně se zlepšuje během posledních let, coţ samo o sobě z mého pohledu se na to můţem dívat jako buď, ţe láhev je poloprázdná nebo poloplná, ţe jo. Rozhodně bychom chtěli být na ještě lepším umístění, na druhou stranu to, ţe se zlepšujeme v situaci, kdy tam je opravdu velmi drsná konkurence na těchhle příčkách uţ, tak si myslím, ţe je docela dobrý příznak. A také je třeba si uvědomit, ţe většina těch univerzit, které jsou hodnoceny podobně někde kolem nás, tak má výrazně silnější financování. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Nebyl by to ţivot, kdyby někde nebylo nějaké slabé místo, kaţdá vysoká škola má svá slabá místa. Tak co by bylo potřeba změnit na Univerzitě Karlově? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe naším velkým problémem v tuto chvíli, kdyţ odhlídnu od toho financování, které jsem právě teďka zmínil, tak si myslím, ţe v tuto chvíli je opravdu záleţitost prostorové tísně. To je zejména u humanitních oborů velký problém, protoţe ty se velmi rozrostly, co se počtu studentů týče v uplynulých letech nebo v uplynulých dvou dekádách a jejich prostory se prostě adekvátně nezvětšily. Takţe, to je věc, kterou usilovně řešíme a vidím to jako jeden z velkých limitů dalšího rozvoje v tuto chvíli. Takţe, to mimo jakoukoliv pochybu i v těch oborech, které nejsou humanitního zaměření, které obecně z hlediska prostoru mají tendenci na tom být Plné znění zpráv


mírně lépe,ale tam zase potřebujeme opravdu, abychom nezůstali pozadu v tom sofistikovaném, moderním vybavení. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Přišla vám teď také na internet jedna taková otázka, která moţná na jedno slabé místo také trochu upozorní: "Proč mají pedagogové humanitních fakult vaší univerzity, pane rektore, tak nízké platy a tak špatné podmínky pro výuku?" A moţná jeden námět: "neměla by jim jako slabším univerzita víc pomáhat?" Co myslíte? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Já bych začal od konce. Já se trochu bráním tomu,ţe jsou slabší. Oni mají moţná slabší financování nebo moţná, to určitě, ale nemyslím si, ţe se dá takhle paušalizovat, ţe jsou slabší a v tom je potom trochu jádro pudla. My samozřejmě v rámci univerzity děláme jisté jaksi posuny v tom financování tak, abychom ty rozdíly, které přijdou takříkajíc zvenku v tom financování, tak abychom trochu zmenšily, trochu uhladily. Ale rozhodně to není proto, ţe bychom si mysleli,ţe jsou slabší. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------S profesorem Václavem Hamplem jste v dopoledním Radioţurnálu. Je naším hostem a vaším můţe být pochopitelně také s otázkami, které posíláte na www.radiozurnal.cz. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Rektor Univerzity Karlovy, to je náš host v dopoledním Radioţurnálu, je to pan profesor Václav Hampl. Pane profesore, jaké máte poţadavky na vysokoškolské učitele? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------No, tak samozřejmě existují formální poţadavky, příslušné vzdělání a tak, ale hlavně asi máte na mysli to, ţe především chceme prostě, aby to byly osobnosti, které prostě zanechali v těch lidech nějakou stopu, pokud moţno, celoţivotní a, pokud moţno, pozitivní. Existuje známá řada různých historek o profesorech, kteří moţná nebyli jaksi učebnicoví ve všem, ale prostě byli tak výrazní,ţe ti lidé si je pamatují do dneška. Hlavně si pamatují to,co jim přinesli. Takţe, to je z mého pohledu moţná vůbec to nejhlavnější očekávání od vysokoškolských učitelů. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Do jaké míry vy dáváte důraz na to, aby to byl pedagog, který má zároveň také jistou spojitost s praxí, aby nebyl odříznut a nezůstával vlastně pouze na univerzitě? Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Poměrně hodně a v tom se, dluţno říct, liší různé obory, ţe jo, třeba medicíny, které jsou vlastně 20 % toho, co celá univerzita dělá, tak tam je to dlouholetá samozřejmě, ţe prostě se učí přímo v nemocnici a tak. Podobně je to třeba na právech, podobně je to vlastně i na řadě dalších oborů, kde se vlastně učí věda, to znamená, učí ti lidé to, co sami dělají. Jako ve všem i v tomto se nepochybně dají hledat rezervy a někde budou větší, někde budou menší. Ale třeba i, co se týče přípravy učitelů, tak zase ta praxe je tam hodně. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A za chvíli uţ budeme hledat také odpovědi na otázky, které jste nám poslali vy, naši posluchači a díky za ně uţ teď. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------V Radioţurnálu se teď sešly otázky, které od vás dostane profesor Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy. "Pane profesore, jak vidíte potenciál ve Vestci u Prahy.?" Tady navazujeme vlastně na BIOCEV, na ten projekt, o kterém jsme mluvili. "Bude tam stavba, bude tam nepořádek, doprava je uţ teď katastrofální." Tady je podepsán pan Jurák. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Já uţ jsem to trochu zmínil na začátku. Samozřejmě, ţe my jsme si velmi dobře vědomi toho, ţe v tuto chvíli je doprava ve Vestci velmi problematická, nicméně míříme na zahájení provozu 2013 a tou dobou by uţ měl být obchvat Prahy v těch místech v provozu a v tu chvíli to bude samozřejmě dost jinak. Pochopitelně během té stavby to můţe znamenat nějaká další omezení, byť v té oblasti se staví pořád něco, takţe to si myslím, ţe moţná nebude zas tak dramatický rozdíl. My jsme o tom opakovaně jednali s vedením kraje, které zase vnímá to, co my. Také povaţujeme za důleţité, ţe to prostě je rozvoj toho kraje, přitáhne to specifický typ lidí do té oblasti, oni také budou mít chuť tam asi spíše bydlet někde poblíţ. Takţe, si myslíme, ţe skutečně pro rozvoj toho kraje, toho regionu to ve výsledku bude jednoznačně pozitivní. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------"Dobrý den, pane rektore, kde nalezneme podrobné informace o projektu BIOCEV, o kterém jste mluvil?" Děkuje vám paní Kadeřábková. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------www.biocev.eu. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak a další otázka, ta je také hodně konkrétní: "Tu vaši univerzitu, pane rektore, stále vedou jen muţi a navíc samí doktoři nebo přírodovědci. Proč ani vy sám mezi členy kolegia nemáte víc ţen?" Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------No, tak já uţ jsem se polepšil, já jsem neměl ţádnou, teď uţ mám jednu paní prorektorku. Ono to trochu odráţí to, ţe prostě na té univerzitě a nejenom na naší, to prostě obecně tak je, ţe v zásadě máme o něco více studentek neţ studentů, ale jak pokračuje ta akademická kariéra, tak prostě těch ţen relativně ubývá oproti muţům, takţe kdyţ se potom dostaneme na úroveň profesorů a profesorek, tak je tam poměrně velký nepoměr. A to je prostě ta nádrţ, z které vybírám ty členy vedení. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak Štěpán Doušek vás zdraví a zároveň vám děkuje uţ teď za odpověď. "Chtěl bych se vás zeptat na to, co si myslíte o placeném školství." On si osobně myslí, ţe by to českým vysokým školám pomohlo a zatraktivnilo například pro nové rektory. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Pro nové rektory. To je otázka, která skutečně se nedá příliš probrat za pár minut, které nám zbývají. Já si myslím, ţe je to velmi komplexní, ţe samozřejmě peníze navíc, které by to pro vysoké školy znamenalo, tak by rozhodně byly ţádoucí. Na druhou stranu si musejí dát pozor na jinou věc, ţe čím dál víc se svět bude dostávat do pozice, kde bude soutěţit o ty nejlepší hlavy studentské a tam potom zase naopak i nabídka, řekněme, niţší cenou bude zajímavá a bude schopná přitáhnou lidi, kteří ve výsledku nakonec sem peníze přinesou. Takţe, to jsou prostě věci, které se tady potkávají proti sobě a je potřeba je velmi pečlivě zvaţovat a velmi pečlivě připravovat. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka --------------------



Ještě jedna krátká otázka od pana Podzimka. Ona je teda pravda trochu delší, ale já ji musím zkrátit. Má nějakou špatnou zkušenost se spoluprací s vysokou školou, konkrétně s VŠCHT, ţe prý si škola neví, co si za spolupráci s jejich podnikem má říci. Jestli nejsou problémy právě tam. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------To já nevím, jakou konkrétní zkušenost má a nelze prostě vyloučit, ţe v nějakých konkrétních jednání to nedopadne z různých důvodů. A jedním z těch důvodů můţe samozřejmě i být to, ţe ti lidé na vysoké škole prostě neumí dobře ještě to prostředí, neumí dobře ten obchodní duch, jak uţ jsem o tom mluvil. Prostě to jsou věci, na kterých je třeba pracovat. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------V dopoledním Radioţurnálu jsem si dnes mohla povídat s rektorem Univerzity Karlovy, panem profesorem Václavem Hamplem. Pane profesore, díky, ţe jste nám věnoval hodinu svého času, pozdravujte studenty. A hlavně vám přeji hodně štěstí, budete ho potřebovat. Na slyšenou. Václav HAMPL, rektor Univerzity Karlovy -------------------Děkuju moc. Na shledanou. _

Jako rezervu mám obor na zemědělce 29.4.2010

Mladá fronta DNES str. 04 (mich)_

Vzdělávání_

Anna Kozáková studentka 4. ročníku gymnázia * Na kolik vysokých škol a jaké obory jsi podala přihlášku? Podala jsem si tři přihlášky. Na fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy - obor ţurnalistika, na Vysoké škole ekonomické v Praze obor Arts management, který je poměrně nový a stejně jako na ţurnalistice berou asi 10 procent lidí. Poslední přihlášku jsem dala na provoz a management na ČZU. * Jaké budeš dělat přijímačky? Uţ to víš přesně? Na VŠE písemné testy z kulturního přehledu a z angličtiny, na ţurnalistice to samé, ještě ústní v případě, ţe udělám ty písemné. Na ČZU písemný test z matematiky a z angličtiny. * Jak se připravuješ? Nebo se začneš učit, aţ doděláš maturitu? Čtu noviny a snaţím se mít všeobecný přehled, který potřebuju na FSV a VŠE. Chodím na přípravný kurz na ţurnalistiku. Po maturitě se budu zabývat odbornou četbou, teď na to moc nemám čas. * Kolik peněz bys byla ochotná do přípravy investovat? Chodím na semestrální přípravný kurz na ţurnalistiku od Tutoru, stál 3 300 kč. Úplně nadšená z toho nejsem, asi neprobereme všechno, co je uvedeno v sylabu. Víc bych do přípravy asi neinvestovala. * Zkoušela sis uţ dělat nějaké ukázkové testy? Zkoušela jsem testy na Arts management, které jsem našla na webu VŠE. Angličtina je docela jednoduchá, ale kulturní přehled dost náročný. * Z čeho máš největší strach a co si myslíš, ţe zvládneš v pohodě?



Nebojím se testů z angličtiny, s tou snad nebudu mít problém. Strach mám právě z těch kulturních přehledů, ty jsou hrozně všeobecné a můţe se tam objevit prakticky cokoliv. * Máš nějakou rezervu, kdyby tě na vybranou školu nepřijali? Jako s rezervou počítám s tou zemědělkou. Foto popis| _

Kdyţ Francouz jí, vše ostatní se odsouvá 27.4.2010

Českolipský deník str. 08 LIBUŠE JELÍNKOVÁ_

Publicistika_

Jan Šmid, známý zpravodaj Českého rozhlasu zavítá do Liberce. Návštěvníky Experimentálního studia zavede ve středu 28. dubna do „své“ Paříţe. Liberec - Zatímco tu vymýšlím otázky, které by vyzpovídaly Jana Šmida, on si kráčí kdesi po Paříţi a snad přemýšlí nad svou další reportáţí. Kam asi míří teď jeho kroky? Do nějaké zapadlé kavárny? Zkusím ho na chvíli vyrušit a posadit se k němu. Alespoň takhle, z dálky.. * Jak jste se dostal jako zpravodaj do Paříţe? Bylo to splnění snu. Nevěřil jsem, ţe bych tady mohl pracovat jako zpravodaj Českého rozhlasu, udělal jsem dobře, ţe jsem se v roce 2003 sebral, domluvil se s redakcí a odjel jsem do Paříţe na roční zkušenou. Bydlel jsem sice v „bytě“ o devatenácti metrech čtverečních, ale určitě jsem nelitoval. „Regulérním“ zpravodajem jsem se stal v roce 2006 a od ledna tohoto roku mě vystřídal Honza Pokorný. Práce zpravodaje je dost náročná, a protoţe je ještě spousta věcí, které bych chtěl ve Francii vidět, zatím jsem tu zůstal a snaţím se více spolupracovat s Českou televizí. Připravujeme například reportáţe pro pořad Objektiv. * Do Paříţe se chci uţ dlouho podívat. Pojďme tam teď spolu. Kam byste mě vzal? Nejmilejší místa, která mám v Paříţi rád, nejsou tak úplně turistická. Ale třeba Eiffelovka mě stále fascinuje, i kdyţ se do jejího okolí moc často nedostanu. Myslím, ţe nejhezčí paříţská místa najdete v Latinské čtvrti, v Marais, v okolí Lucemburských zahrad. Zajímají mě místa, kde ţijí Paříţané - v okolí dominant jich tolik nenajdete. * Na svém blogu píšete, ţe posluchačům povyprávíte o „své“ Paříţi. Jaká ta vaše Paříţ tedy je? Já Paříţ podle průvodce zase vůbec neznám. Dá se říci, ţe se snaţím hledat svou vlastní Paříţ, místa, kterámě zajímají a k nimţ mám nějaký vztah. I proto, ţe se tam v minulosti odehrávaly zajímavé věci. Aprávě o takové Paříţi bych chtěl vyprávět. * Je zřetelný rozdíl mezi stylem novinařiny zdejším a tamním? Je výrazný. První rozdíl je v tom, ţe u nás nevycházejí ţádné noviny označované jako „quality paper“. Do této kategorie patří například The Times nebo tady ve Francii Le Monde. Nejčtenější seriozní list u nás MF Dnes patří spíše do kategorie lehčího bulváru a to nemyslím nijak pejorativně - sází prostě více na různé supestar a popksichtíky - to byste v LeMondu nenašli. Jinak si myslím, ţe na rozdíl od nás tady dokáţí novináři rozlišovat mezi zprávou a komentářem. A pokud někdo ţije nějaký čas venku a čte naše noviny, pak se asi diví, kolik prostoru je věnováno vzájemným uráţkám mezi jednotlivými politiky. Ataké máte časem dojem, ţe drtivá většina politiků není lidsky zajímavá. Ve Francii ten dojem nemám. * Pokud existuje něco jako váš běţný den, jak vypadá?



Kdyţ jsem byl zpravodajem, tak jsem musel denně poslat pět aţ šest zpráv, chodil jsem ven dělat rozhovory a připravoval jsem reportáţe. Doma jsem je na počítači stříhal a takto to šlo den za dnem. Je to opravdu namáhavá práce. Znovu jsem si to uvědomil, kdyţ jsem si šel nedávno zahrát tenis s Honzou Pokorným, který mě vystřídal. Během hry mu snad osmkrát zvonil mobil. Chci říci, ţe můţete pracovat dvanáct hodin denně, a kdyţ si vyšetříte hodinku na sport, stejně musíte být pořád na příjmu. Teď je to trochu jiné, snaţím se pracovat na nějakých televizních projektech s nadějí, ţe někdy budou realizovány. Před několika dny jsme tady v Paříţi dokončili natáčení hodinového dokumentu s Českou televizí Ostrava o ţivotě Alfonse Muchyvysílat se to bude v květnu. * Velkou francouzskou kapitolou je samozřejmě jídlo a dobré víno. Jak jste se v tomto ohledu vyvinul během pobytu ve Francii? „Vyvinul“ je myslím celkem trefná charakteristika. V kaţdém případě toho o jídle a víně vím mnohem více, neţ jsem věděl před příchodem do Francie. Zajímám se ţivě o nové gastronomické trendy, snaţím se hledat dobré restaurace a čas od času se dostanu i do těch hvězdičkových. Líbí se mi francouzské pojetí gastronomie - sázka na čerstvé produkty, omezený výběr v restauracích, menu, nápaditost a kreativita a také je mi sympatické, ţe lidé tady utratí v poměru ke svému platu za jídlo mnohem více neţ u nás. Tedy, utrácí často více, neţ si mohou dovolit. * Další z vyčtených superlativů: Paříţanky jsou prý neodolatelné, krásné, šik - a to nesrovnatelně s jinými Evropankami. Prosím o informace z první ruky. Myslím, ţe naše dívky jsou hezčí, co se týče přirozené krásy, ale Francouzky jsou šarmantnější, elegantnější, více na sebe dbají. Líbí se mi také jejich větší nezávislost. * Co je pro Francouze typické ? Nedochvilnost. Ale musím říci, ţe pro tuto francouzskou vlastnost jsem byl uţ dobře vybaven z domova. Kdyţ si domluvíte schůzku a přijdete o čtvrt hodiny pozdě, tak jste tam akorát. Ţádný Francouz nechodí přesně a pokud přijde ještě o něco později s tím, ţe se zdrţel na obědě, tak je to legitimní omluva. Kdyţ Francouz jí, tak se všechno ostatní odsouvá. * Na co se mohou Liberečané na vaší besedě nejvíce těšit? Myslím, ţe by řadu lidí mohlo zajímat, kde třeba bydlel Alain Delon, kde se peče nejlepší bageta, kde můţete potkat známé osobnosti či kde se točily filmy, které je moţné vidět i u nás. Ke kaţdému místu se váţou i zajímavé příběhy a to je to, comězajímá. Jinak bych chtěl ale promítnou i některé reportáţe, které připravujeme pro pořad Objektiv České televize - účastníci besedy je tedy uvidí dříve, neţ půjdou v televizi - například pohled do zákulisí Moulin Rouge prostřednictvím našeho ţongléra Maria Berouska, který tam vystupuje. Ataké bych rád vyprávěl o tom, jak podobné reportáţe vlastně vznikají. Snaţím se i přijít s určitými tipy, třeba na ubytování pro ty, kdo se chystají do Paříţe individuálně. Dostávám dost emailů s ţádostmi o rady, proto zřejmě v blízké době na svých stránkách www.jansmid.cz zveřejním takový seznam hotýlků a fotografií, které osobně znám a doporučuji. Třeba to někomu přijde vhod. * Slibujete také překvapení. Můţete nám něco blíţe prozradit ? Naautora nejzajímavější otázky v sále čeká hlavní cena a tou je skvělé víno Galifay z regionu Chateauneuf de Pape, víno si také mohou účastníci besedy koupit. Tato vinice je zajímavá tím, ţe ji najdete přímo uprostřed lesa, další zajímavé otázky odměním průvodcem Paříţí, který vyšel před nějakou dobou pro časopis Reflex s fotkami Jana Šibíka. Ale třeba i při projekci fotek, k nimţ vyprávím různé příběhy poloţím čas od času nějakou otázku a správnou odpověď také odměním. ŢIVOTOPIS b Narodil se 4. ledna 1965 v Pelhřimově b Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, absolvoval stáţ v USA a v BBC ve Velké Británii b Zpravodaj Českého rozhlasu 1 - Radioţurnálu v USA b Autor knih Tenkrát v Americe, dvoudílné biografie Jaromíra Jágra Z Kladna do Ameriky aMá léta v Pittsburghu a Portugalský deník b Působil jako šéfredaktor Nedělních novin b Od roku 2000 připravuje pro Českou televizi v rámci pořadu Postřehy odjinud sérii cestopisů z francouzských regionů, které provázejí kniţní vydání: Obrázky z Provence, Obrázky z Normandie, Obrázky z Bretaně, Obrázky z Korsiky a Obrázky z Paříţe. b Nyní pracuje na novém svazku Obrázky z Burgundska Plné znění zpráv


Foto popis| PAŘÍŢ. Právě o jejích kouzelných místech, uličkách, kavárnách, zákoutích bude vyprávět zpravodaj Českého rozhlasu a České televize Jan Šmid v besedě tuto středu v Liberci. Představí i doposud neodvysílané reportáţe, které připravuje pro televizní pořad Objektiv. Pan Šmid má také připravené fotografie o zajímavých místech, o kterých se v průvodcích mnoho nedozvíte. Autor nejoriginálnější otázky v sále obdrţí dvě vína z Domaine de la Presidente. Dozvíte se, kde bydlí slavní, kterým místům se raději vyhnout, kde jsou levné a slušné hotely a kde se pečou nejkřupavější bagety v Paříţi. Foto autor| Foto: Jan Šmid Foto popis| JAN ŠMID. Podle jeho slov se mu splnil sen. Mohl dělat svou milovanou práci zahraničního zpravodaje a při tom poznávat kouzelná místa Paříţe. Poznal neobyčejnost francouzských kaváren a uliček, do kterých láká návštěvníky své besedy, která se uskuteční tuto středu v Liberci. Foto autor| Foto: Jan Šmid Region| Severní Čechy Publikováno| Liberecký deník; Publicistika; 08 Publikováno| Jablonecký deník; Publicistika; 08 Publikováno| Českolipský deník; Publicistika; 08 ID| 1a0db342-2f72-4d15-87a7-b7e082d27b16 _

Zoo v paneláku, jak ji všichni dobře známe 27.4.2010

Děčínský deník str. 08 Publicistika_ JANA SOUKUPOVÁ_

Kůň Láďa není jen tak obyčejný kůň, protoţe rád mlsá a víc neţ tráva mu chutnají sladkosti. A tak je na statku opět pořádně veselo Myslím, ţe navenek působila a působí naše rodina jako celkem normální. Ti, kdo mají pracovat, normálně pracují, ti, kdo mají chodit do školy, tam normálně chodí, spíme v posteli, jíme u stolu, čistíme si zuby a dáváme si pusu na dobrou noc. Zádrhel je v tom, ţe jsme vţdycky bydlívali v nějakém normálním bytě. O někom se říká, ţe se minul povoláním. My jsme se minuli bytem. Vlastně všemi byty, ve kterých jsme postupně ţili. Měli jsme totiţ bydlet v safari. Nebo alespoň v hájovně. Na statku by to s námi bylo horší, protoţe kaţdý statek, do něhoţ bychom se nastěhovali, by se okamţitě stal útulkem pro všechna zvířata, která by o to jen trochu stála. To, ţe stále mluvím o celé rodině, znamená, ţe se to netýká jenom nás dvou holek, i kdyţ to tak nejdřív moţná bude vypadat. Platí to i pro naše rodiče, kteří se dlouho snaţili tvářit, ţe s nimi to tak není, ale stejně se to na nich dalo poznat. Posuďte sami. Budu vám vyprávět, co se stalo, kdyţ... ... KONÍK pana Pepíka Ráno mě vzbudilo nesnesitelné horko, i kdyţ bylo ještě hodně brzy a sluníčko koukalo teprve z okraje oblohy. Ono to horko taky nebylo od sluníčka, nýbrţ od toho, ţe jsme byly obě pevně zabalené ve spacákách a ještě ze všech stran přikryté velkými chundelatými psy. Měla jsem z toho vedra pocit, ţe uţ v chatičce nezbyl ţádný vzduch. Potichu, abych nevzbudila ségru, jsem se vymotala ze spacího pytle a z Metodějových chlupů a šla jsem pootevřít okno. Dostat se zpátky mezi ostatní tři spáče byla dřina, ale zvládla jsem to a zase jsem usnula. Vzbudilo mě aţ drmolení sestry, která se z polospánku starala o to, jestli se vůbec dneska rozední. Zajímavé bylo, ţe při tom drmolení ještě stihla chrápat. Chtěla jsem říct, ţe uţ je sluníčko dávno venku, ale najednou jsem si uvědomila, ţe je kolem nás podezřelé šero. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala z okna a v tu ránu jsem oněměla. Místo otevřeného okna byla ve stěně tmavá koňská hlava a to, co jsem povaţovala za sestřino pochrupávání, vycházelo z velkých nozder na té hlavě. Plné znění zpráv


„É... é!“ vykvikla jsem, kdyţ se mi trošku vrátil hlas. „É... kůň!“ Sestra si zaťukala prstem kousek nad zavřené oči. Hlídací psi se podívali na koně, zavrněli a zase usnuli. „Kůň! Hnědej, velikej! Okatej!“ vyhrkla jsem znovu. „Prase,“ zakňourala ségra, která si ve své rozespalosti myslela, ţe hrajeme zase hru na přídavná jména, „tlustý, růţový... a špinavý. Ještě dost spím!“ „Ale ne,“ zatřepala jsem s ní po hmatu, abych nemusela spustit z očí koňskou hlavu. „Opravdovej! Teda jenom hlava! Otevři oči!“ Cyril a Metoděj mi přísně vynadali pohledem, ţe tak řvu kvůli nějakému koni. Ale sestra konečně poslechla a vmţiku byla vzhůru. Zírala na místo, kde bylo před koňskou hlavou okno a pomalu se zeptala: „Kouše?“ To jsem opravdu nevěděla. Ale uţ jsem byla daleko klidnější a náš nezvaný host se mi začínal hodně líbit. Taky jsem s určitostí věděla, ţe ho zkusím pohladit, jenmětrochu zviklala sestřina otázka. „Koníčku,“ šišlala jsem na velkou hlavu a pomalu se přibliţovala, „viď, ţe nekoušeš...“ Kůňsi odfrkl tak, ţe mi osprchoval holé lokty. „Fůj,“ řekla ségra, která nás pozorovala z postele, na rozdíl od psů, jeţ by pravděpodobně nevzrušilo ani kdyby do okna koukal slon. Utírala jsem si lokty a nepřestávala šišlat. „Čopak tady dělánkuješ, koníčku?“ „Mátaky zadek?“ rušila sestra. „Je nějaký nemocný,“ lekla jsem se. „Tečemu odporná hnědá slina a divně mlaská.“ „Ta slina mlaská?“ nebrala mě sestra váţně. Přemýšlela jsem, jestli můţe být hnědé slintání nakaţlivé. Ale pak mě čirou náhodou napadlo podívat se pod okno, kde na miniskříňce původně leţely koláčky a čokoládové bonbony. Miska od koláčků byla vyjedená do posledního drobečku a z bonbonů tu zbyl jeden jediný sirotek, na který koňská hlava zřejmě nemohla dosáhnout. Poloţila jsem si ho na dlaň a podala koníčkovi. Chňapl po něm, aţ mě trochu vylekal. Ale ten můj úlek překrylo překvapení z toho, jak má kůň měkkou a něţnou pusu. „Jé,“ vypískla ségra a vystartovala z postele tak, ţe donutila vstát i Cyrila a Metoděje. Všichni čtyři jsme pak vyběhli před chatu. Návštěva mezitím vyndala hlavu z okna, takţe najednou před námi stál úplně celý kůň. Tmavě hnědý, lesklý a štíhlý, prostě jako z pohádky. Cyril a Metoděj ho přivítali jako starého známého a on se ani trochu nebál. Sestra utrhla kus té nejšťavnatější trávy, jakou sekala teta králíkům a podala mu ji. Opatrně přičichl a hned odfrkl, jako by ho chtěla otrávit. „Asi ţere jenom čokoládu a koláče,“ řekla smutně. „To je u koně divný, ne?“ zamyslela jsem se. „Počká tady, neţ přijdeme ze snídaně?“ zeptala se sestra. „Ty tady máš koně a i tak myslíš jen na jídlo,“ obořila jsem se na ni. „Co na jídlo?“ vyjela naštvaně. „Můţeme mu donést čokoládu, ne?!“ „A jó!“ řekla jsem pochvalně. „Počkej tady!“ nařídily jsme koňské návštěvě a odkráčely ke statku. Zvířecí kamarád „Tak co?“ utahoval si z nás strejda u snídaně. „Jak jste se bály?“ „Vůbec,“ lhaly jsme. „Vlastně... trošku.“ „A moc nám chutnaly ty bonbony,“ dodala rychle moje nedočkavá sestra. „To je dobře,“ řekla teta, „klidně si vemte ještě, já bych moc přibrala a strejda to nejí.“ Jenomţe pak to sestra pohnojila svojí zvědavostí. S miskou bonbonů se zastavila ve dveřích a zeptala se: „Strejdo, a co jí NORMÁLNÍ kůň?“ Teta se zarazila v půli cesty ke sporáku a zkoumavě se na nás zadívala. Pak zničehonic přiskočila k ségře a vytrhla jí misku bonbonů z ruky. „Tak to teda ne!“ řekla hodně nahlas. Přikrčily jsme se a čekaly, co se bude dít. Vypadalo to skoro na pohlavek. Ale místo toho teta otevřela kuchyňskou linku, vyndala čokoládu na vaření a podala nám ji. „Mně je to úplně jasný! Ale krmit koně bonboniérou za dvě stovky, to teda ne! Dejte mu tohle levný, on se v tom stejně nevyzná!“ řekla uţ mírněji. Strejda zavrtěl hlavou a pravil: „Normální kůň ţere trávu, seno, směsky a spoustu dalších KOŇSKÝCH jídel. Láďa ovšem není normální kůň a v tom je ten zádrhel. Takţe Láďa, co? Zavolám Pepikovi, aby neměl starost. Jak se tam, sakra, zase ten kůň dostal?“ Plné znění zpráv


Divily jsme se s vykulenýma očima, jak to teta se strejdou všechno vědí. Ale oni nám vysvětlili, ţe kůň Láďa je něco jako prasátka Bertík a Hai-Phong. Prostě je společenský a rád chodí na návštěvy. Aţe si ho můţeme na třetí zahradě pár dní nechat, protoţe si stejně odejde teprve aţ sám bude chtít, neboť je velmi tvrdohlavý a taky ho strejda Pepík pěkně rozmazlil. Atak jsme získaly dalšího perfektního zvířecího kamaráda. Ale taky jsme zjistily, ţe strejda a teta jsou ještě bezvadnější, neţ vypadali, a ţe je vůbec celá vesnice bezvadná. Protoţe co můţe být lepší neţ vesnice, kde zvířata chodí -stejně jako jejich lidi - na návštěvu k sousedům a dostávají taky občerstvení a nikdo se tomu nediví a nikdo se na nikoho nehněvá. Kdyţ navečer volala maminka, jestli nezlobíme, řekly jsme, ţe moc ne, ţe ani nemáme čas, protoţe teta má chatičku na třetí zahradě, spoustu zvířátek a ještě je u nás na návštěvě Láďa, který ţere hlavně čokoládu. Maminka nás okřikla, jak to mluvíme o kamarádovi, a zároveň se divila, ţe to maminka Láďovi dovolí, kdyţ příliš mnoho čokolády člověku neprospívá. Strašně jsme se smály a do toho jsme mamince vysvětlovaly, ţe Láďa není chlapeček, nýbrţ kůň, a ţe uţ nebydlí u maminky, nýbrţ u strejdy Pepika. Potom uţ se smála i maminka. Akdyţ se dost vysmála, tak nám řekla, ţe si uţ není jistá, jestli nám udělá radost tím, ţe týden potom, co přijedeme ze statku, odjíţdíme k moři do severního Řecka. My jsme na to řekly, ţe nám samozřejmě radost udělala, jenom nám bude trochu líto, ţe s námi nemůţou k moři Cyril a Metoděj, Bertík a Hai-Phong, Láďa, teta a strejda, Kryšpína a tele a všichni ostatní. Čas na statku u tety Dáši a strejdy Jindřicha utíkal daleko rychleji neţ čas jinde. Alespoň se to zdálo nám dvěma holkám. Hodně jsme si tam vyhrály, ale zároveň jsme se hodně dozvěděly o domácích zvířátkách i o tom, ţe starost o ně neznamená jenom zábavu, ale taky hodně práce. Apak přišla sobota, kdy si pro nás měl přijet tatínek. A to jsme se od rána nachodily, abychom se stihly rozloučit s celou vesnicí, ale hlavně se strejdou Pepikem a jeho koněm Láďou a s hodnou paní prodavačkou, která nám prodávala pro Láďu čokoládu na vaření. Apak samozřejmě se všemi zvířátky na statku. Nejvíc se nám chtělo brečet při loučení s krávou Kryšpínou a jejím telátkem, které dostalo jméno Otesánek, protoţe pořád jedlo, a s prasátky Bertíkem a Hai-Phongem. Odpoledne přijel tatínek, ale nepřijel se strejdou Jardou, nýbrţ s maminkou. A kvůli mamince jsme museli znovu ke strejdovi Pepíkovi, protoţe maminka moc chtěla vidět koně, který ţere čokoládu, a znovu do stáje ke Kryšpíně a telátku a znovu k čuníkům. A maminka celou dobu dělala jé a ťuťuňuňu, protoţe je úplně stejná jako my dvě, jenom je dospělá, takţe se často musí krotit, aby se nepoznalo, ţe by nejraději bydlela v hájovně nebo v safari. Nakonec táta nastartoval auto a řekl, ţe se nedá nic dělat, ţe musíme jet. Tetanám dala kaţdé pusu a poprosila nás, abychom zase brzy přijely. Strejda nás poplácal po zádech a řekl to samé, jen trochu víc chlapsky. ACyril s Metodějem stáli u brány se strašně svěšenými ocasy, protoţe nás určitě měli taky rádi, a navíc jim bylo jasné, ţe spaní v posteli končí a ţe se musí vrátit do boudy. Slíbily jsme jim, ţe hned jak příště přijedeme, vezmeme si je znovu do chatičky, aby měli zase prázdniny od hlídání dvora. A taky jsme jim daly pusy na čenichy, i kdyţ strejda hudral a maminka se strašlivě mračila. Kdyţ jsme všichni nalezli do auta, přistoupila knámteta Dáša s tajemným výrazem ve tváři a s proutěným košíkem, který mi dala na klín. Byl to docela lehký košík, přikrytý barevným šátkem. „Copak? Výsluţka?“ zeptala se maminka s úsměvem. „Urazím se, jestli si to nevezmete,“ řekla teta váţně. Poodhrnula jsem šátek a úplně jsem vypískla. V košíku byl... (Pokračování příště...) Knihu z nakladatelství Kapucín Duchcov si můţete zakoupit na e-mailové adrese: [email protected] „ Asi ţere jenom čokoládu a koláče,“ řekla ségra smutně. „To je u koně divný, ne?“ přemýšlela jsem... Kdo je... Jana Soukupová se narodila v Mostu, od osmnácti let ţije v Ústí nad Labem. Původní kvalifikaci zdravotní laborantky nikdy nevyuţila (z ohleduplnosti k pacientům, jak sama s humorem sobě vlastním říká) dospěla k závěru, ţe raději zkusí pomáhat slovem… Po novinářských začátcích v závodních novinách Spolchemie přešla do krajského deníku a při práci absolvovala ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po letech práce v denním tisku se třináct let věnovala outcomingovému turismu do Řecka, kde také na Aristotelově univerzitě v Soluni dokončila studia novořečtiny započatá na Státní jazykové škole v Praze. Řecko zůstává jejím největším koníčkem přesto, ţe se vrátila k novinařině. Je členkou Obce českých spisovatelů. Kniţně vydala sbírku veršů S něhou i bez a Společné hříchy. Spolupodílela se na antalogii severočeských a luţickosrbských autorů Strach o moudivláčka a na sbornících Sčítání tónů, nemůţeš zadrţet oblaka či Poetický kód 200-20-2. Povídková kniha Zoo v paneláku je určena nejen dětem, ale i jejich rodičům a Plné znění zpráv


všem, kteří mají rádi zvířata, i kdyţ na ně nemají prostor. V současné době pracuje na veselých povídkách ze ţivota české ţeny z města na řecké vsi s třemi sty obyvateli. I tady vychází z vlastních zkušeností. Foto popis| KONÍK LÁĎA nekouše, nebojí se psů ani malých holek, protoţe je zvyklý chodit sám na návštěvy po celé vesnici... Zdroj: kotanec.wsn a prohorses Region| Severní Čechy Publikováno| Ústecký deník; Publicistika; 08 Publikováno| Děčínský deník; Publicistika; 08 Publikováno| Chomutovský deník; Publicistika; 08 Publikováno| Litoměřický deník; Publicistika; 08 Publikováno| Ţatecký a lounský deník; Publicistika; 08 Publikováno| Mostecký deník; Publicistika; 08 Publikováno| Teplický deník; Publicistika; 08 ID| aa026120-331b-41b2-8b33-4c6619c26a9e _

Best Communication dále rozšiřuje svůj tým 27.4.2010

Kariera.iHNed.cz

str. 00

Kariera.iHNed.cz_

_ Best Communications s potěšením oznamuje rozšíření svého týmu o Lukáše Tomise, který nastoupil na pozici Account Manager, a Danu Horalíkovou, jeţ byla jmenována na pozici Account Executive. #d-text-imgdisplay:none !important Lukáš Tomis začal své první zkušenosti v mediální sféře sbírat jiţ před svými vysokoškolskými studii, kdy spolupracoval s časopisem Koktejl. Během svých studií na vysoké škole působil v life-stylových magazínech a spolupracoval na PR kampaních ve zdravotnickém sektoru. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy ískal bakalářský titul v oboru ţurnalistika v roce 2004 a dva roky později i magisterský titul v oboru mediální studia. Po promoci odjel do Austrálie, kde strávil téměř tři roky studiem na místní univerzitě, poradenstvím v oblasti PR pro české a australské subjekty a zdokonalováním angličtiny. Na Curtin University of Technology v australském Perthu úspěšně absolvoval studia mezinárodních vztahů. V současné době pracuje na dokončení diplomové práce k získání titulu M.A. (Master of Arts). Ve společnosti Best Communications patří mezi Lukášovy klienty developerské a finanční společnosti a mezi jeho hlavní záliby patří sport a cestování. Dana Horalíková je absolventkou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati, kde v roce 2007 získala magisterský titul v oboru marketingové a sociální komunikace. Během posledního ročníku začala pracovat pro agenturu Ipsos-Tambor a následně pro komunikační agenturu Thamesdown. Ve svém volném čase studuje norštinu, cestuje a poslouchá rockovou hudbu. “Jsme moc rádi, ţe se Dana s Lukášem připojili k našemu týmu. Jsem si jistý, ţe se oba stanou velkým přínosem pro náš tým v době, kdy se Best Communications významně rozrůstá,” uvedl Euan Edworthy, CEO Best Communications. Best Communications je přední česko-anglická PR agentura působící v regionu střední Evropy. Agentura má široké portfolio mezinárodních klientů a sídlo v centru Prahy.

URL| http://Kariera.iHNed.cz/c1-42963270-best-communication-dale-rozsiruje-svuj-tym _



Erik Tabery šéfredaktor z divadelnického rodu 27.4.2010

Xantypa str. 30 Vašek Vašák_

Interview_

Narodil se do divadelnické rodiny (jeho dědečkem byl Zdeněk Štěpánek), ale za své povolání si nakonec vybral novinařinu. V ní uţ posbíral řadu cen a v týdeníku Respekt se vypracoval postupně z eléva aţ na šéfredaktora. * Zajímal jste se někdy o to, kde se vzalo v Čechách jméno Tabery? Moji praprarodiče byli maďarského původu. Proto to ypsilon na konci příjmení. Ale prapůvodní kořeny máme mít kdesi ve Francii, jenomţe to jsou dohady. Spíš mi připomínáte Attilu. Jak dlouho nosíte vousy? V roce 1997 jsem měl komplikovaný výron kotníku, a protoţe jsem musel leţet, tak jsem se neholil. Pak jsem šel poprvé do poslanecké sněmovny a všiml jsem si, jak jsou tam všichni stejní, já tak ale vypadat nechtěl. Co vás zajímalo jako kluka? Pro mě byl asi hodně důleţitý zlom, kdyţ jsem začal číst, čemuţ jsem se nějaký čas bránil. Zásluhu na tom měl brácha, který mi vyprávěl o ZÁHADĚ HLAVOLAMU. Foglarův svět se mi zalíbil. Přinesl Hni do ţivota dobrodruţství - za bolševika okořeněné zákazem - a rebelství. Později jsem začal chodit i do skautského oddílu. Kromě toho mě vţdycky přitahovalo divadlo, protoţe tatínek byl herec a maminka reţisérka, takţe jsem tam často pobýval. Jak jste vnímal listopad 1989, který vás zastihl ve dvanácti letech? My jsme nebývalé politická rodina. S jistou nadsázkou lze říct, ţe mi rodiče vysvětlovali dřív politiku neţ i třeba sex. Neexistovalo, ţe by řekli: Tomu nemůţeš rozumět. Navíc jsem na ten reţim naráţel i jako dítě. Třeba se nás ve škole ptali, kdo nosí dárky, a my jsme s bráchou odpověděli, ţe Jeţíšek. Hned nato si tam povolali rodiče a vytýkali jim, proč nás neučí, ţe dárky nosí Děda Mráz. Ještě zajímavější bylo, kdyţ vybuchl Černobyl. Naši tehdy zaslechli na Svobodné Evropě, ţe se sem blíţí radioaktivní mrak, a řekli nám, abychom nechodili ven. Ve škole pak učitelé zjišťovali, jestli o tom děti něco vědí, aby na základě toho poznali, kde se :o poslouchá. My jsme s bratrem zapřeli, ţe jsme o tom něco slyšeli. Rodiče byl na jednu stranu rádi, na druhou stranu je ale děsilo, ţe si uţ osmileté dítě uvědomí je, ţe nesmí říkat pravdu. No a pak jsme se v roce 1988 přestěhovali do Prahy i nestačil jsem se divit, jak to tady tylo proti Českým Budějovicím volné. Včetně přístupu učitelů, kteří nás 17. listopadu 1989 dokonce zvali na demonstraci. * Do jaké míry byl ve vaší rodině tématem dědeček Zdeněk Štěpánek? Maminka má k rodičům silný vztah a samozřejmě nám o svém tátovi vyprávěla. Rodiče se ale chovali tak, abychom nikdy necítili, ţe jsme z nějak známé rodiny. Ale občas mi to docházelo. Vzpomínám si, jak jsem jednou leţel v nemocnici, kde se ke mně chovali příšerně, a v den mých narozenin mi telefonicky blahopřál strýc Petr Štěpánek. Kdyţ personál zjistil, ţe jsem z TÉ rodiny, jejich přístup ke mně se rázem změnil. Tomu jsem jako dítě nerozuměl. Dědu jsem vnímal jako inspirativního člověka, který byl ve své profesi tak mimořádný proto, ţe ji dělal poctivě. Od přípravy rolí přes hledání souvislostí aţ po samotné nastudování her, coţ dokládají štosy divadelních textů s jeho poznámkami a koneckonců i maminčiny vzpomínky. Váš dědeček byl národem milován s výjimkou situace, kdy přečetl v rozhlase vládní stanovisko k odstoupení Sudet... Oni ho tam tenkrát zavolali s tím, ţe bude mít za úkol něco přednést, a ten papír mu dali pět minut před vysíláním. Dědeček se bránil, ale marně. Jednou jsem měl moţnost to prohlášení slyšet a v jeho druhé půlce je patrné, jak se mu láme hlas. Zdeněk Štěpánek byl po válce obviněn z kolaborace a na jeviště se vrátil aţ na podzim roku 1946. Pídil jste se po tom, jak to vlastně bylo? To je ještě větší noční můra neţ přednesení nějakého vládního prohlášení. Za války za ním přišli Němci, ţe má přečíst v rádiu nějakou kritiku Beneše. Dědeček to odmítl a Němci řekli: Pokud to neuděláte, pošleme celé divadlo - a teď nevím přesně - do lágru nebo na nucené práce. Dědeček si zavolal kolegy a povídal, ţe to i s tím rizikem odmítne. A oni ho přemlouvali, ţe mají rodiny a ţe to prohlášení nebude brát stejně nikdo váţně, protoţe lidi vědí, jaký je. Nakonec souhlasil. Svoje skutečné postoje ukázal při setkání divadelníků s K. H. Frankem, kterému řekl, ať propustí lidi z koncentračních táborů. Všichni ztuhli, naštěstí byl Frank tak opilý, ţe si to druhý den nepamatoval a neudělal z toho ţádný malér. Po revoluci pak vznikly takové ty „rychlosoudy", které měly za úkol zlikvidovat burţoázni herce, včetně jeho, a co dělali lidi za války, neřešily. Díval jsem se do zápisů z těch soudů a spousta lidí vypovídala v tom smyslu, ţe ostatním hodně pomáhal. Za války třeba schovával členy odboje. Nebo kdyţ dostal Hugo Haas v roce 1939 z rasových důvodů výpověď z Národního divadla, byl dědeček v podstatě jediný, kdo s ním dál komunikoval. Soud mu nakonec ţádnou spolupráci a přímou kolaboraci nedokázal. Na druhou stranu to nechci z pozice jeho potomka zlehčovat. Přečíst cokoli v té době do rádia nebylo čisté. Ale nechci to soudit, jen o tom přemýšlet. Bůhví, jak by se člověk v jeho situaci zachoval. Pouhé odmítnutí mohlo tenkrát znamenat trest smrti pro něj i jeho blízké. * Proč jste se rozhodl pro novinařinu a ne pro herectví? Plné znění zpráv


K divadlu mám tak zvláštní osobní vztah, aţ mi to přišlo nemoţné. Víc neţ herectví by mě asi lákala reţie, protoţe jsem se vţdycky styděl a neuměl jsem si představit, ţe bych vylezl na jeviště. Divadlo je strašně těţké povolání. Polyká spoustu energie, je v něm mnoho rizik a závislosti na schopnostech řady lidí. Zároveň si uvědomuji, jak je kruté, pokud si ho člověk vybere a nemá pro něj talent. Kdyţ jdu dneska do divadla, cítím jistou kombinaci pocitů: ţe jdu domů a zároveň do kostela. Je mi to blízké a současně posvátné. * Jako téma seminární práce na ţurnalistice jste si vybral Ferdinanda Peroutku, o němţ jste pak napsal místo dvou stránek sedmdesát. Čím vás tak zaujal? Kdyţ jsem byl na vysoké škole, která mě v mnoha ohledech moc nebavila, mohli jsme si vybrat téma na seminář a mě napadl v podstatě náhodou Peroutka. Tak jsem začal pátrat v knihovně - tenkrát tam toho moc nebylo, takţe jsem si půjčil ročníky týdeníku Přítomnost, kam za první republiky psal - a najednou přede mnou rostl mimořádný autor se strhujícím příběhem. Novinařinu začal dělat uţ jako mladý a velmi brzo patřil mezi elitu. V roce 1939 za protektorátu ho poslali do koncentráku, pak ho asi za dva roky přivezli zpět do Prahy, pohostili a řekli mu: „Tohle teď budete mít pořád, kdyţ uděláte z Přítomnosti (jejíţ byl šéfredaktorem) kolaborační časopis." -Tedy kolaborantský... A on jim odpověděl: „Odvezte mě zpátky do koncentráku." To je přeci fascinující! Ten člověk ţil tak, jak psal. To, co chtěl po politicích a po společnosti, poţadoval i sám od sebe. Navíc to samé zopakoval později, kdy odmítl kolaborovat s komunisty a raději emigroval. Zároveň je obdivuhodné, jak jsou jeho články ještě dnes ţivé. Doba se samozřejmě zrychlila, ale jeho formulace, argumentace, lehkost, znalost a vtip mi přišly naprosto úţasné. Navíc jsem se dozvěděl, ţe se znali s mým dědou a v roce 1946, kdy s ním probíhal soud, poskytl Peroutka ve svých novinách jeho příběhu prostor a napsal, ţe je nesmysl za něco ho popotahovat. * Na co byste se ho zeptal, kdyby ještě ţil? To by byla smršť otázek. Třeba jak by definoval roli novináře ve společnosti. Za první republiky, kterou si i po novinářské stránce dost idealizujeme, vlastnily víceméně všechny noviny a časopisy politické strany. Výjimkou byla pouze Přítomnost. Peroutka byl jedním z mála nezávislých novinářů, ne-li jediný. Byť měl rád Masaryka a Beneše, hlídal si, aby to nikdy nebylo z jeho článků poznat. A vůbec by mě zajímalo, jak tehdy novinařina fungovala. Kde hledal inspiraci, jak si oţivoval jazyk, protoţe při psaní se člověk vyčerpá a musí si dávat pozor na to, aby nepouţíval pořád stejná slova a přirovnání. U něj jsem ten pocit nikdy neměl. * Jako student ţurnalistiky jste udělal rozhovor s šéfredaktorem Respektu Vladimírem Mlynářem, který vám pak nabídl, abyste pro ně něco napsal. Co jste přinesl jako první? (smích) Z toho se v Respektu stala legenda. Přišel jsem na poradu, kde padlo téma ukrajinských dělníků, kteří jsou najímáni na černém trhu, a já se přihlásil, ţe bych si ho zkusil udělat. Tak jsem to napsal, dal editorovi, kterým byl Ivan Lamper, ten mi to se spoustou poznámek vrátil, a to se opakovalo desetkrát nebo ještě vícekrát. Na článku jsem pracoval asi tři měsíce -a nikdy nevyšel, protoţe nebyl dobrý. Ale ty tři měsíce, kdy se mnou editor procházel text a upozorňoval mě na chyby, byly pro mě to nejdůleţitější, co jsem v novinařině zaţil. Přišlo mi neuvěřitelné, ţe se ti lidi, které jsem povaţoval za absolutní novinářskou špičku, ke mně chovali příjemně a nikdy mi nedali najevo, ţe jsem přihlouplý začátečník, který jim ubírá čas. * Jaký by měl být politický komentátor? V první řadě férový a otevřený i k jiným názorům, coţ se nevylučuje s razancí názoru. Důleţité je na sobě neustále pracovat: beru jako samozřejmé, ţe kdyţ se věnuji politice, tak se vzdělávám v historii a politologii. To vám umoţní dát věci do souvislostí. A co se týká zdrojů - u nás příliš mnoho komentátorů zůstává ve své kanceláři. Já si myslím, ţe aby věcem rozuměli v maximální moţné míře, musejí mít informace, na které si sáhnou. Nejhorší je, kdyţ je přebírají jen od kolegů zpravodajců, protoţe se můţe stát, ţe jsou špatné nebo nedostatečné. Já se informace snaţím ověřovat, abych si za nimi mohl stát. Zároveň je důleţité, aby komentátor nepouţíval výrazy „myslím si... podle mě" apod. V článku mají být fakta, ze kterých vyplývá silný názor. * Dokázal vás některý politik vyprovokovat k emocím? Čím větší klid zachováváte, tím větší máte převahu, protoţe oni mají k emocím aţ překvapivě blízko. Já se snaţím ke kaţdému politikovi - nehledě na to, odkud je -chovat s maximální úctou. Reprezentují a řídí tuhle zemi, coţ je jejich role. Já mám zase jinou, takţe pokládám i nepříjemné otázky. Ale emoce musí stranou. Kdybych jim nadával nebo něco podobného, tak bych svou profesi sniţoval. Plné znění zpráv


* Jsou současné ČSSD a ODS horší, neţ byly za Zemana a Klause? Určitě ne, protoţe ty strany mají přese všechno daleko větší volnost, neţ mívaly dřív. Kdyţ přijdete na kongres ODS, tak se tam lidi dohadují, přou, jsou tam názorové proudy, ta strana nějakým způsobem ţije. Není to monolit, vzývající jen jeden názor. To dříve nebývalo. U sociální demokracie je to trochu jiné, protoţe tam i za Zemana byli odbojníci. Dneska moc vidět nejsou, ale taky je najdete. Paroubek třeba řekl, ţe by viděl v krajích radši koalice s komunisty neţ s ODS a menšími stranami, a některé regiony - třeba Jihomoravský - prohlásily: My komunisty nechceme. Navíc se za Zemana objevila řada temných kauz. Vzpomeňte si, jak se třeba při aféře se sponzory ČSSD střílelo. Dneska se nám spousta věcí nelíbí, ale tak daleko to nezašlo. Napsal jste úspěšnou knihu o opoziční smlouvě VLÁDNEME, NERUŠIT. Jaký je rozdíl mezi velkou koalicí, která je běţná třeba v Rakousku, a opoziční smlouvou? Asi budete argumentovat tím, ţe si ODS a ČSSD přitom rozdělily různé prebendy... V Rakousku to bylo svým způsobem ještě horší, protoţe to trvalo několik let a oni si moc doslova rozpůlili ve smyslu: nám patří rozhlas, vám televize a podobně. Velká koalice je ale přiznaný projekt. Obě strany jsou ve vládě, nesou za to odpovědnost a něco tím pádem deklarují. Kdyby vznikla tenkrát u nás, jsem stoprocentně přesvědčený, ţe by ODS nad spoustou věcí nemávla rukou. Určitě by například jinak jednala o rozpočtu. A jsem rád, ţe to dnešní ODS přiznává. Oni uvěřili tomu, ţe jejich hru společnost spolkne. Jenomţe voliči jim vzkázali: My nejsme blbí. Viděli jsme, ţe jste si rozdělili moc, a nám se to nelíbí. Problém byl, ţe velké strany neřešily skandály a korupci, která se v té době hodně rozbujela. Místo toho se snaţily změnit politický systém ve svůj prospěch. Jak v Rakousku, tak v Německu velká koalice neměnila účelově ústavu, volební zákon a pravomoci centrální banky. Tady ano. * Je zajímavé, ţe z toho vyšla před voliči špatně jen ODS... Sociální demokracie měla obrovské štěstí, ţe kdyţ přišel po Zemanovi Špidla, tak zavelel ke změně. Tím jako by řekl: My uţ jsme jiná strana. Ono to tak samozřejmě nebylo, ale veřejnost to v tu chvíli ocenila. Jinak máte pravdu - ten propad u voličů nesla jenom ODS. Taky má jiné voliče neţ ČSSD - vzdělanější a náročnější, kteří míň věcí odpouštějí. Z toho h v si měla vzít velké ponaučení i do budoucha. * Je reálné, ţe by mohla ODS a ČSSD, jejíţ špičky uţ jsou na sebe za ta léta alergické, sestavit nějakou funkční koalici? Myslím, ţe bychom byli překvapeni, jak rychle by ji uměli udělat. Něco jiného je, kdyţ se v průběhu volebního období řeţete hlava nehlava, neţ kdyţ stojíte před nějakým volebním výsledkem a řešíte, co bude dál. Ani jeden z lídrů by to určité neudělal s chutí, ani jeden by asi v té vládě nebyl, ale v nouzi by se dohodli. A rychle. Náznaky máme - třeba výběr evropského komisaře. Uvědomují si, ţe pořád je lepší být součástí moci, neţ aby se dohodl někdo jiný. Kdyby se ale měl opakovat model opoziční smlouvy, tak by to byl průšvih. * Bude hrát ve volbách důleţitou roli Zemanova Strana práv občanů? Nic zatím nenasvědčuje tomu,! ţe by mohli dosáhnout nějak slibného výsledku, ale můţe se stát, ţe uberou sociální demokracii pár procent a při těsných preferencích mezi ČSSD a ODS to můţe (rozhodnout volby. Podle mě by byl Zeman rád, kdyby se do sněmovny dostal. Po těch mnoha prohrách by to pro něj byla salisfakce. Na druhou stranu - umíte si ho představit jako řadového poslance? Šlouf naznačuje, ţe je ve hře i skutečnost, ţe se zbaví Paroubka a oni se pak do ČSSD vrátí. Překvapení můţe být celá řada. Do obchodování s mocí vstupuje toli c zájmů, ţe co je dáno dnes, uţ zítra nemu ú platit. * Zeman ani Šlouf se neobávají energetické závislosti na Rusku. J i pro nás reálným nebezpečím? Energetika dnes rozhoduje o b; 'tí a nebytí svobodných zemí a musí se s tát jedním z ústředních politických tenat u nás. Zatím se jím stává spíš nahodile, ale je to téma, v němţ se pojí všechno: vliv, peníze, moţnost zasahovat do dění v menších zemích... O energetickou závislost se mohou vést v budoucnu války. Kdyţ o tom mluvíme dnes, tak se to mnoha lidem jeví jako zbytečné obavy, ale Rusko je nevyzpytatelná země a mnohé dnešní dohody uţ zítra neplatí. Máme stále malou představivost a vizi, co můţe přijít. Příklad: V roce 1994 se diskutovalo o tom, jestli se má vytvořit alternativní přísun plynu z Norska. Skoro všichni říkali: To není nutné, Rusko je na cestě k demokracii a bude stabilní. Jenţe vývoj šel jinou cestou a nemít norský plyn, tak nás Plné znění zpráv


loňská energetická krize tvrdě zasáhla. A víte, jak těţko se to tehdy prosazovalo? Václav Klaus tvrdil, ţe plyn z Norska nepotřebujeme, a nebýt ODA, která vyhroţovala, ţe odejde z vlády, tak ho nemáme. Tehdy se to zdálo taky jako fantasmagorie, a pár let nato se to ukázalo jako jeden z nejprozřetelnějších kroků 90. let. * Na konci vaší knihy HLEDÁ SE PREZIDENT upozorňujete, ţe majitelem časopisu Respekt je Karel Schwarzenberg. Proč nezmiňujete i podnikatele Zdeňka Bakalu? Pan Schwarzenberg byl senátor a volil, kdeţto pan Bakala neměl s prezidentskou volbou nic společného. Vůči čtenářům mi přišlo férové sdělit, ţe mám pracovní vztah k jednomu z lidí, kteří hlasovali, aby mohli posoudit, jestli knize důvěřovat, nebo ne. * Mohl byste si dovolit psát v Respektu o svých majitelích hanlivě? Zatím cítím naprosté ctění nezávislosti ze strany dnešního i minulého majitele. Těţko si dovedu představit, ţe bych psal hanlivě o panu Schwarzenbergovi, protoţe se chová slušně. Psal jsem velmi kriticky o TOP 09, coţ nám spousta lidí vyčítala s tím, ţe jsme k němu nevděční. Pana Schwarzenberga ctím jako mimořádného člověka, a právě proto se musím chovat jako novinář, a ne jako jeho vazal. On by byl první, kdo by mi za to „nafackoval". X *** S jistou nadsázkou lze říct, ţe mi rodiče vysvětlovali dřív politiku neţ treba sex. Neexistovalo, ţe by řekli: Tomu nemůţeš rozumět. Důleţité je na sobě neustále pracovat: beru jako samozřejmé, ţe kdyţ se věnuji politice, tak se vzdělávám v historii a politologii. To v ám umoţní dát věci do souvislostí. Pana Schwarzenberga ctím jako mimořádného člověka, a právě proto se musím chovat jako novinář, a ne jako jeho vazal. On by byl první, kdo by mi za to „nafackoval". ERIK TABERY (nor. 1977) Pochází z divadelnické rodiny Štěpánkových, také jeho otec byl herec, maminka divadelní reţisérka. Uţ v roce 1997 při studiích na Fakultě sociálních věd UK začal Erik pracovat jako elév Respektu, kde se stal v roce 199 ? redaktorem. Dnes je jeho šéfredaktorem a komentátorem. Píše hlavně o domácí politice. V roce 2003 byl oceněn Novinářskou křepelkou, za rok 2008 získal Cenu Ferdinanda Peroutky Jeho první kniha VLÁDNEME, NERUŠIT - OPOZIČNÍ SMLOUVA A JEJÍ DĚDICTVÍ byla nominována na cenu Magnesia Litera a stala se předlohou pro dokumentární film, jenţ získal cenu Trilobit. I druhá kniha se rovněţ dočkala nominace na tutéţ kniţní cenu a jmenuje se HLEDÁ SE PREZIDENT. Věnuje se v ní volbě hlavy státu od roku 1918 po současnost. Erik Tabery je ţenatý a dosud bezdětný. Mezi jeho koníčky patří období první republiky, sbírání tehdejšího tisku, skauting ci basketbal, kterému se jako dorostenec věnoval. Foto autor| Jakub Tabery O autorovi| Vašek Vašák (Týdeník Televize) _

Umoţnit jiný svět 26.4.2010

denikreferendum.cz str. 00 Redakce DR_

Domov_

V úterý 27. dubna otevírá Masarykova demokratická akademie za mediální podpory Deníku Referendum novou řadu seminářů, jejíţ název se kryje s heslem Světového sociálního fóra „Jiný svět je moţný“. Nová řada seminářů chce vytvářet platformu pro dialog v té části občanské společnosti, která hledá či realizuje projekty alternativní vůči neoliberálně pojaté globalizaci, bezohlednému vztahu k ţivotnímu prostředí, násilí při řešení konfliktů, komerční kultuře apod. Plné znění zpráv


Semináře „Jiný svět je moţný“ by měly spojit alternativní ekonomy, akademiky, ekologické a mírové aktivisty, bojovníky za práva menšin, odboráře, alternativní umělce, interesované jednotlivce různých zaměření. Mají za cíl uvést do problematiky v jednotlivých oblastech a těm, kteří na konkrétních projektech pracují, slouţit k lepšímu vzájemnému informování a výměně zkušeností. Ve svém celku pak chtějí nabídnout perspektivu, z níţ by bylo moţné nahlédnout, zda se ze spolupráce tohoto souostroví „pozitivních deviací“ rýsuje nějaká reálná alternativa vůči uspořádání, které se ocitá ve stále zřejmější krizi, jak o tom svědčí narůstající demokratický deficit v politice i ekonomice, ekologické hrozby a světová ekonomická krize. Výstupem z jednotlivých seminářů by se měl stát téţ kratší odborný materiál, který bude slouţit k dalším kampaním, prezentaci v médiích apod. První z řady seminářů nese název „Lokální a komunitní ekonomiky“ a koná se v úterý 27. dubna v 17:00 hodin v Klubu techniků na Novotného lávce 5, Praha 1, v sále č. 319. S úvodními příspěvky vystoupí ekologická ekonomka Naďa Johanisová z Trastu pro ekonomiku a společnost, ekonomka Ilona Švihlíková z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů a ekonom Petr Teplý z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Seminář bude hledat odpovědi na otázky, zda lze podnikat sociálně, jaké jsou moţnosti bezúročného bankovnictví, jak změní ekonomická krize zaběhnutý systém bankovnictví či zda je latinskoamerický model komunitní ekonomiky přenosný do ČR. O výstupech ze seminářů budeme na stránkách Deníku Referendum informovat. URL| http://denikreferendum.cz/clanek/3164-umoznit-jiny-svet _

lidé a podniky 26.4.2010

Euro

str. 30 _

Lidé a podniky_

REGIONÁLNÍ ŘEDITEL AREVA T&D SAS Thomas Epron Francouzská energetická společnost Areva jmenovala Thomase Eprona (36) do pozice central and eastern europe regional business development directora v Praze. Epron bude zodpovědný za účast společnosti v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín v jiţních Čechách, která je provozována státní společností ČEZ. Epron pracuje ve společnosti Areva od roku 2004. Dříve byl zodpovědný za sekci Sales Operations v rámci divize Areva Transmission & Distribution, která je globálním lídrem integrovaných řešení v hospodaření s energií pro energetické sítě. Zastával také různé manaţerské pozice v divizi T&D v zahraničí. Epron je drţitelem magisterského titulu v oboru strategie, je ţenatý a má dvě děti. JP MORGAN Jiří Švarc, Aleš Mydlář ředitelé Největší globální investiční banka JPMorgan povýšila dva Čechy do seniorních pozic. Jiří Švarc (35) je výkonným ředitelem pro střední a východní Evropu s primární zodpovědností za Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Zároveň zůstává nejvýše postaveným Čechem v regionu EMEA. Švarc pracuje v JPMorgan od roku 1999. Aleš Mydlář (29) byl povýšen do pozice viceprezidenta pro akciové kapitálové trhy ve střední a východní Evropě. Mydlář má za sebou mnoho transakcí pro emitenty v regionech od České republiky po Rusko, Turecko či Izrael. V JPMorgan pracuje od konce roku 2003, dříve byl redaktorem týdeníku EURO pro bankovnictví. DKV EURO SERVICE Alexander Trautmann generální ředitel, jednatel Jediným jednatelem a zároveň generálním ředitelem společnosti DKV Euro Service, evropského poskytovatele tankovacích a servisních karet v oblasti přepravy, se stal Alexander Trautmann (51). Jeho předchůdce Eckhard Köhn DKV po vzájemné dohodě opustil. Trautmann ve vedení DKV pracuje jiţ osmým rokem. Plné znění zpráv


TOUAX Petr Fanta obchodní ředitel Novým obchodním ředitelem společnosti Touax (součást francouzské skupiny Touax) byl jmenován Petr Fanta (32), který přichází z firmy Saint-Gobain Isover, ve které působil posledních devět let v různých obchodních pozicích ve Finsku a v Česku. Vystudoval praţské ČVUT a Univerzitu v Tampere ve Finsku, hovoří anglicky a ve volném čase se věnuje sportu, cestovaní a rodině. AVANT FUND MANAGEMENT Pavel Doleţal výkonný ředitel a předseda představenstva Novým výkonným ředitelem a předsedou představenstva Avant Fund Management investiční společnosti je Pavel Doleţal. Ten působil jedenáct let v bankovnictví v různých manaţerských pozicích v ČSOB. MT LEGAL David Mlíčko právník Tým právníků společnosti MT Legal posílil David Mlíčko (33). Jeho specializací bude především oblast veřejných zakázek a koncesí (PPP). Mlíčko je absolventem Právnické fakulty a Fakulty sociálních věd UK v Praze a politologie na Uppsala Universitet ve Švédsku. Před nástupem do MT Legal působil v Úřadu vlády České republiky. Zaměstnán byl také v Pozemkovém úřadu v Praze a na ministerstvu pro místní rozvoj. Mlíčko je autorem odborných článků a autorizovaným školitelem ministerstva pro místní rozvoj v oblasti veřejných zakázek. Mlíčko hovoří anglicky, domluví se německy, švédsky, polsky, rusky a francouzsky. K jeho zálibám patří hudba, amatérská fotografie a turistika. KERIO TECHNOLOGIES Milan Bachleda channel sales manager Společnost Kerio Technologies jmenovala Milana Bachledu novým channel sales managerem pro Slovensko a Polsko. Před Keriem pracoval Bachleda ve firmě ASUS Computer CR. Bachleda získal titul MBA na ESMA University Barcelona se sídlem v Praze. Jeho rodným jazykem je slovenština. SMART OFFICE & COMPNIES Jana Babůrková, Petra Janáková obchodní manaţerky Společnost Smart Office & Companies jmenovala nové obchodní manaţerky. Obchodní manaţerkou značky Smart Office byla jmenována Jana Babůrková, která v současné době studuje VŠE a ve společnosti Smart Office & Companies pracuje od roku 2006. Obchodní manaţerkou značky Smart Companies byla jmenována Petra Janáková, která pracuje ve společnosti Smart Office & Companies od roku 2007, předchozí pracovní zkušenosti získala v oblasti realit a developerství. ALBERT Zlata Ulrichová marketingová ředitelka Maloobchodní síť prodejen Albert jmenovala Zlatu Ulrichovou ředitelkou marketingu, která bude ve své pozici odpovědná Edu van de Weerdovi, viceprezidentovi pro oddělení marketingu, formatu & merchandisingu. Ulrichová má bohaté profesní zkušenosti. Působila ve společnosti OBI ČR či ConocoPhillips. Ulrichová vystudovala Univerzitu J. A. Komenského a ve volném čase nejraději cestuje a jezdí na kolečkových bruslích. JURYS INNS David Prchal director of sales Do pozice directora of sales praţské pobočky irského hotelového řetězce Jurys Inns byl jmenován David Prchal (33), který nahradil Radku Březovjakovou. Prchal svou kariéru zahájil roku 1997 u tour operátora, pak pracoval pro Clarion Congress Hotel řetězce CPI Hotels. CNC PRAHA Pavla Hasson ředitelka pro prodej Společnost CNC Praha jmenovala ředitelkou pro prodej řešení teleprezence Pavlu Hasson (34). Ta je absolventkou Institut Pratique du Franc5ais při Université de Fribourg a The Open University Business School. Dříve pracovala v SAP BSCE. Hasson hovoří anglicky a francouzsky. Mezi její záliby patří cestování, četba a běh. GARTNER Markéta Kudrnová account executive Plné znění zpráv


Do pozice account executive společnosti Gartner nastoupila Markéta Kudrnová, která přichází z analytické společnosti IDC. Funkci account executive Kudrnová přebírá po Janě Rydziové, která se stala country manaţerkou pro Slovensko. Foto autor| FOTO: archiv O autorovi| RUBRIKU LIDÉ A PODNIKY PŘIPRAVILA: Rita Kindlerová ([email protected]) _

Máchovu Máji by sluneční paprsky příliš nesvědčily 26.4.2010

Mělnický deník str. 02 Mělnicko - region_ PETRA ŠPITÁLSKÁ_

U poutního místa Miluji v Neratovicích bude znít v prvním májovém večeru poezie Rozhovor Deníku Neratovice – Dvě stě let od narození Karla Hanka Máchy budou slavit Neratovice v prvním májovém večeru po setmění u poutního místa Miluji. „Kulaté výročí Karla Hynka Máchy snad připomene veřejnosti význam poezie. Mácha je spjat se Středočeským krajem svou tvorbou i svými cestami,“ uvedl ředitel pořádajícího Společenského domu v Neratovicích Ivan Fried. * Proč jste zvolili právě poutní místo Miluji? Pokud je v Neratovicích nějaké místo vhodné ke vzpomínce na Máchu, je jím bezesporu umělý kopec s kamenným nápisem Miluji. Akademická sochařka Lenka Klodová vytvořila hodnotu, kterou stejně jako báseň Máj ocení aţ následující generace. Sama svůj objekt nazvala Poutní místo, takţe se spojení přímo nabízí. * Byl začátek stanoven aţ po setmění z nějakého zvláštního důvodu? Máchův Máj je poněkud temná a magická skladba, i kdyţ je povrchními znalci líčena spíš jako oslava jara. Sluneční paprsky jí ale moc nesvědčí. Navíc si myslím, ţe ve spojení s naším místem bude působit Genius loci. * Prý dorazí i sám Mácha... Jak jste toho dosáhli? S reinkarnací by byl jistě malý problém a spirituální lov také neumíme. Zbylo nám tedy divadlo jako prostředek pro oklamání času. Ostatně Mácha divadlo hrál a nalezl v něm i svou lásku. Věřím, ţe neratovičtí mladí ochotníci naváţou na tradici Besedy. * Jaký program herci připravili? Kromě neratovické 1. divadelní vystoupí ještě profesionální divadlo Mimotaurus pouţívající výrazových prostředků pouličního divadla, ve kterém nechybí ohně a chůdy. * Kde přespolní návštěvníci poutní místo , kde se akce koná, najdou? Poutní místo je přístupné z ulice dr. E. Beneše v Neratovicích. Akce začíná v půl deváté večer a skončí za necelou hodinu. Na místě bude připraven i stánek s občerstvením. * Jakou další nabídku má společenský dům v nejbliţší době? Na sobotu 1. května připravujeme tradiční Divadelní pouť dětem, kterou pořádáme od 14 do 17 hodin před společenským domem. V nabídce pořadů nebude chybět ani oblíbený bublinář Václav Strasser, komedianti na chůdách i mnoho loutkových pohádek. Vstupné se samozřejmě nevybírá. Dále bych chtěl upozornit na Plné znění zpráv


vernisáţ výstavy obrazů autora jezdecké sochy v Kostomlatského sadech Jana Novotného a kreseb Kurta Gebauera. Koná se za účasti autorů 4. května od 18 hodin. Třináctého května se v jazzovém klubu představí naprosto výjimečná skupina 5 P s Lubošem Pospíšilem zpívajícím texty Pavla Šruta. *** Ivan Fried Ředitel Společenského domu v Neratovicích se vyučil typografem. V devadesátých letech vystudoval Fakultu sociálních věd UK obor ţurnalistika se specializací na public relation. Pracoval v Divadle Minor jako šéf public relation a mluvčí. Byl také redaktorem časopisu 150 Hoří. Je rozvedený, má syna a dceru. Foto popis| MILUJI, poutní místo v Neratovicích, jehoţ autorkou je sochařka Lenka Klodová. Foto autor| Foto: Archiv SD Neratovice Region| Střední Čechy _

Anketa 26.4.2010

Respekt

str. 06

Anketa_

_ Měla by se regulovat negativní předvolební kampaň politických stran? Čtěte také článek na str. 24-25 Zdeněk Strnad, časopis Strategie Základní regulace by měla nastat u tvůrců těchto kampaní - a pokud přiznáme většinové populaci alespoň základní inteligenci, pak buď v této oblasti nefunguje zdravý rozum, nebo jsou autoři kampaní absolutně bez ostychu a svědomí (soudě podle toho, co dokáţou stranické týmy ve spolupráci s profesionály v některých případech generovat). Co se formální regulace týče, je více neţ dostatečná - máme platný soubor zákonů, jeden z nich se dokonce jmenuje „zákon o regulaci reklamy“, máme také Kodex reklamy, coţ je rozšířený soubor zásad, k jehoţ dodrţování se agentury zavazují v rámci samoregulace. Ţádná další formální omezení uţ nejsou potřeba. Jakub Horák, komunikační agentura TBWA Praha Negativní předvolební kampaň není třeba regulovat o nic víc neţ negativní předvolební články v tisku a televizi. Dobře načasovaná bomba ve zpravodajství TV Nova má větší účinek neţ padesát billboardů. Volební kampaň jen akcentuje určitou náladu, aktivuje, přesvědčí lidi, ţe má smysl jít hlasovat, dá na něco důraz -ale málokdy přichází s něčím novým. Je ale otázka, zda by se neměl regulovat celkový objem prostředků investovaných do volební kampaně. Pokud na ni politické strany dostávají desítky milionů od sponzorů, těţko se divit, ţe jim to pak někde zase musejí vrátit. Denisa Kasl Kollmannová, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK Neměla. Neznám ţádný zákon, který by v demokratických zemích reguloval „negativní kampaň“, přestoţe takové pokusy zejména v USA byly. Pokaţdé však narazily na svobodu slova. U nás jsou zatím negativní kampaně v porovnání se zahraničím mírné. V Británii toryové tvrdili, ţe vítězství labouristů vpustí do ulic vrahy a násilníky (kvůli plánované amnestii). Spíš bych zakázala „klamavou reklamu“, která slibuje nemoţné. Rada pro reklamu však politickou reklamu principiálně neřeší, proto si není ani kde stěţovat. A obecné morální standardy u nás chybějí. JAN RUML, bývalý politik Plné znění zpráv


Dle mého názoru se negativní předvolební kampaň regulovat nemá, stejně jako se nemá regulovat cokoli, co se týká svobody projevu. Pokud jde o samotnou předvolební politickou kampaň, je ta legální natolik směšná a tupá, ţe to ta negativní v konečném důsledku můţe jedině zlepšit. Takţe ani případná regulace negativní kampaně by nic nevyřešila, protoţe obě - pozitivní i negativní - jsou jednoduše špatné. Jediný problém vidím ve financování nelegální kampaně, protoţe není jasné, v čí prospěch je to děláno, a mohou se za tím skrývat daňové úniky firem, které to vykáţou jako falešný sponzorský dar politické straně. Foto autor| foto günter bartoš Foto autor| foto archiv Foto autor| foto archiv Foto autor| foto archiv _

Camus byl v dobách komunismu úţasným objevem 25.4.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Václav Klaus_

Politici občanům_

Předmluva ke sborníku CEPu „Albert Camus – padesát let od úmrtí“ Padesát let od smrti francouzského spisovatele Alberta Camuse je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout. Zachycení absurdity lidské existence Camusem je mistrovské. Camus se stal hlavním představitelem francouzského existencialismu, i kdyţ sám se k němu příliš nehlásil. O tom, nakolik je jeho dílo aktuální i dnes, pojednává nový sborník centra pro ekonomiku a politiku. V části A uveřejňujeme texty ze semináře „Albert Camus – padesát let od smrti“ z 6. ledna 2010. Profesor Miloslav Bednář z Filozofického ústavu Akademie věd ČR vykládá Camusovo pojetí absurdity jako výraz polovičatosti moderního myšlení. Václav Jamek z Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy hodnotí Camusovo literární dílo. Vedoucí katedry filozofie Vysoké školy ekonomické v Praze Ján Pavlík vsazuje Alberta Camuse do kontextu filozofické tradice. Jiří Pechar z Filozofického ústavu Akademie věd ČR vyzdvihuje Camusovu etiku lidské solidarity. V části B přinášíme další zajímavé doplňkové texty. Spisovatel Benjamin Kuras se zaměřuje na vztah Alberta Camuse a Jean Paul Sartra. Profesor Fakulty sociálních věd UK Miloslav Petrusek načrtává recepci Camusova díla v Čechách. Eva Oldřichová-Beránková z Ústavu románských studií FF UK vykládá Camusovu jazykovou zdrţenlivost jako konzervativní ctnost. Reţisér Jiří Svoboda vzpomíná na objevení Camusova díla jako na zjevení. Redaktor Hospodářských novin Jiří Sládek přetiskuje svůj článek, podle něhoţ francouzský prezident Nicolas Sarkozy pohněval francouzské intelektuály tím, ţe chce přestěhovat Camuse do paříţského Panthéonu. Právník Pavel Vedral připojuje pár glos k Albertu Camusovi. Farářka Církve československé husitské Michaela Procházková polemizuje s Camusem jako ateistou. V části C přetiskujeme tradiční přílohy – tentokrát úryvky z díla Alberta Camuse. Jde jednak o kapitolu z eseje „Mýtus o Sisyfovi“ (1942) o absurditě lidské existence, ze stejné knihy kapitolu vykládající Mýtus o Sisyfovi. Nechybí ani kapitola z Camusovy knihy „Člověk revoltující“(1951). Camusova klíčová díla jsem měl příleţitost číst uţ v mládí. Camus byl v dobách komunismu úţasným objevem. Předmluvy Ivana Svitáka byly prorocké. Camus se svou revoltou proti reţimu se stal zdrojem k rozbíjení marxistické doktríny. Potřeba revolty obsaţená v „Člověku revoltujícím“ byla výzvou k aktivitě. Věřím, ţe sborník Centra pro Plné znění zpráv


ekonomiku a politiku najde pozorné čtenáře. Václav Klaus, sborník CEPu č. 82/2010

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=2221 _

Anketa: Měla by se regulovat negativní předvolební kampaň politických stran? 25.4.2010

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Redakce Respekt_

ZDENĚK STRNAD časopis Strategie Základní regulace by měla nastat u tvůrců těchto kampaní - a pokud přiznáme většinové populaci alespoň základní inteligenci, pak buď v této oblasti nefunguje zdravý rozum, nebo jsou autoři kampaní absolutně bez ostychu a svědomí (soudě podle toho, co dokáţou stranické týmy ve spolupráci s profesionály v některých případech generovat). Co se formální regulace týče, je více neţ dostatečná - máme platný soubor zákonů, jeden z nich se dokonce jmenuje “zákon o regulaci reklamy“, máme také Kodex reklamy, coţ je rozšířený soubor zásad, k jehoţ dodrţování se agentury zavazují v rámci samoregulace. Ţádná další formální omezení uţ nejsou potřeba. JAKUB HORÁK komunikační agentura TBWA Praha Negativní předvolební kampaň není třeba regulovat o nic víc neţ negativní předvolební články v tisku a televizi. Dobře načasovaná bomba ve zpravodajství TV Nova má větší účinek neţ padesát billboardů. Volební kampaň jen akcentuje určitou náladu, aktivuje, přesvědčí lidi, ţe má smysl jít hlasovat, dá na něco důraz - ale málokdy přichází s něčím novým. Je ale otázka, zda by se neměl regulovat celkový objem prostředků investovaných do volební kampaně. Pokud na ni politické strany dostávají desítky milionů od sponzorů, těţko se divit, ţe jim to pak někde zase musejí vrátit. DENISA KASL KOLLMANNOVÁ katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK Neměla. Neznám ţádný zákon, který by v demokratických zemích reguloval “negativní kampaň“, přestoţe takové pokusy zejména v USA byly. Pokaţdé však narazily na svobodu slova. U nás jsou zatím negativní kampaně v porovnání se zahraničím mírné. V Británii toryové tvrdili, ţe vítězství labouristů vpustí do ulic vrahy a násilníky (kvůli plánované amnestii). Spíš bych zakázala “klamavou reklamu“, která slibuje nemoţné. Rada pro reklamu však politickou reklamu principiálně neřeší, proto si není ani kde stěţovat. A obecné morální standardy u nás chybějí.

JAN RUML bývalý politik Dle mého názoru se negativní předvolební kampaň regulovat nemá, stejně jako se nemá regulovat cokoli, co se týká svobody projevu. Pokud jde o samotnou předvolební politickou kampaň, je ta legální natolik směšná a tupá, ţe to ta negativní v konečném důsledku můţe jedině zlepšit. Takţe ani případná regulace negativní kampaně by nic nevyřešila, protoţe obě - pozitivní i negativní - jsou jednoduše špatné. Jediný problém vidím ve financování



nelegální kampaně, protoţe není jasné, v čí prospěch je to děláno, a mohou se za tím skrývat daňové úniky firem, které to vykáţou jako falešný sponzorský dar politické straně.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-42813730-anketa-mela-by-se-regulovat-negativni-predvolebni-kampanpolitickych-stran _

Je mi 25, mám Oxford a chci slouţit 24.4.2010

Lidové noviny str. 21 Orientace_ TEREZA NOSÁLKOVÁ_

Kam zmizely mladé talenty, které loni zachránily české předsednictví EU? Kdyţ se z Prahy vládlo Evropě, po chodbách Strakovy akademie se procházeli sebevědomí mladí Češi s diplomy ze západních univerzit. V telefonu přecházeli z angličtiny do francouzštiny a ve vzduchu bylo cítit něco, co připomínalo vznešenost anglického výrazu „public service“. Kam se poděli? Nové členské země Evropské unie mají dodnes jednu výhodu: mladý člověk se špičkovým vzděláním zde můţe udělat závratnou kariéru ve státní správě. Radek Špicar, absolvent Cambridge, to můţe dosvědčit: „Kdyţ jsem chodil v šestadvaceti na vládu, připadal jsem si... zvláštně. Moji spoluţáci z Cambridge z toho byli úplně vyřízení. Ti se na náměstka místopředsedy vlády ve svých zemích dostanou v šedesáti – a bude to vrchol jejich kariéry. Pro mě to byl můj první job.“ Tehdy, za éry technokratického vicepremiéra Martina Jahna, byl Radek Špicar jediný. Loni během klopýtavého českého předsednictví EU se však řada mladých absolventů elitních západních škol zaslouţila – jak říkali i největší kritici – o pověst země s mizernými politiky, ale velmi dobrými úředníky. A nyní je rok po kritických chvílích českého předsednictví. Co se stalo se všemi těmi báječnými mladými muţi a ţenami? Řekni, kde ty dívky jsou Voda je vzala. Například do Francie – jako Lindu Kopeckou, čerstvou třicátnici. Českému státu nabídla své vzdělání z univerzity v Bonnu, kde získala titul Master v oboru evropských studií, a zkušenosti z Evropského parlamentu. Od juniorských úkolů v Bruselu se vyšvihla vysoko – tehdejšímu vicepremiérovi pro Evropu Alexandru Vondrovi pomáhala s projevy nebo připravovala podklady pro zahraniční cesty. „Do státní správy jsem šla kvůli předsednictví – chtěla jsem být u toho. Nebudu zapírat, ţe jsem se státní správy dříve trošku štítila,“ říká Kopecká. Za zdmi úřadu ji však prý čekalo spíš příjemné překvapení: očekávala těţkopádnost a neprostupnou hierarchii, která škrtí vlastní iniciativu, ve skutečnosti se setkala se sviţným a semknutým prostředím. Hlavně sama začala vysoko, a tak se rovnou dostala k důleţité agendě, aniţ by roky čekala v zástupu dalších úředníků. Bavilo ji prý také proţívat to, o čem ostatní mohli jen číst v novinách. „Moje zkušenost moţná není úplně přenosná: byli jsme malý a hodně motivovaný tým schopných mladých lidí, kterým šlo o úspěch předsednictví,“ dodává. Měli i znatelně vyšší platy. Pokud si výše postavený úředník řekněme na ministerstvu dopravy přijde na třicet tisíc, člověk v obdobné pozici na Úřadu vlády dostával po dobu předsednictví o deset tisíc víc. U této skupiny velmi zdatných mladých lidí bylo od počátku jasné, ţe jsou najímáni jen dočasně a ţe je hned po jejich instantním, jedinečném záţitku budou lovit personalisté ze soukromé sféry i z Bruselu. Po konci českého předsednictví se tým více méně rozpadl. Někdejší ředitelka pro koordinaci evropských politik Karolína Kottová (domluví se čtyřmi světovými jazyky a má za sebou dobrodruţnou misi v Kosovu) dnes pracuje u eurokomisařky pro vnitřní záleţitosti Cecilie Malmströmové. Někdejší Vondrův náměstek Marek Mora se do Bruselu vrátil nedávno – pracuje na generálním sekretariátu Rady EU. Linda Kopecká je dnes k vidění spíš na francouzském úřadu vlády. Prošla několikakolovým výběrovým řízením a dnes v Paříţi studuje na Ecole nationale d‟administration (ENA), školu pro špičkové francouzské státní úředníky, a momentálně je na stáţi v kabinetu francouzského ministra pro evropské záleţitosti. Prý si tam po náročném předsednictví dává pauzu – do Paříţe ji ale odvedly i soukromé důvody, čekal tam na ni přítel Francouz. A nijak zvlášť se jí teď nestýská. „U nás chybí státní správě prestiţ, kterou získá, aţ v ní bude méně lidí, zato schopnějších a lépe zaplacených. A také aţ mladí pochopí, ţe tam jde hodně ovlivnit,“ tvrdí Kopecká. Et in Arcadia ego! Plné znění zpráv


„V projektových záleţitostech, jako bylo předsednictví nebo také organizování summitu NATO, se mi sázka na mladší lidi se vzděláním, kteří nebyli zaběhlí ve státní správě, osvědčila. Chtějí se ukázat,“ říká bývalý místopředseda vlády Vondra. I tak si někteří přišli ke státní správě přivonět, pořídit si poloţku do profesního ţivotopisu a ten si pak následně nechat zaplatit v byznysu. Během šesti měsíců předsednictví prý 10–15 procent z nově nabraných odešlo ještě před koncem. Stejně byl předsednický kabinet nadstandardem. Ilustrují to i aktuální čísla z českých ministerstev. Například na ministerstvu dopravy je sice celkem mladé osazenstvo, překvapivě nejvyšší podíl mají zaměstnanci ve věku 26–30 let, nicméně při bliţším dotazu na úředníky se západním vzděláním se dozvíme, ţe tam nikoho takového nemají. Na ministerstvu financí sice lze najít lidi se „západním“ vysokoškolským titulem za jménem, ale suverénně tu vedou ostřílení daňaři ve věku 51 aţ 60 let, na ministerstvu obsadili třicet pět procent pracovních míst. V odborech „pro zahraniční styky“ nebo „pro unijní záleţitosti“ mají samozřejmě stále šanci uspět dvacátníci a třicátníci, kteří ovládají cizí jazyky plynuleji neţ starší kolegové svádějící po večerech nerovný boj s učebnicí angličtiny. Jinak ale státní správa ţádné horké konkurenční prostředí, v němţ by se bojovalo o vzestup, ze své tabulkové podstaty nepřipouští. Pro lidi z pomyslné kategorie je mi 25 a mám Oxford se tak stane spíš přestupní stanicí za jinou kariérou. To byl nakonec i případ Radka Špicara, zmíněného v úvodu: byť v jeho případě to bylo 26 let a Cambridge. Vy nevíte, co je košilka? V roce 2004 měl uţ Radek Špicar britský diplom na stěně a díky Fulbrightovu stipendiu pracoval ve Washingtonu na doktorátu z politologie. Po letech studií se zrovna začal obávat, ţe skončí jako celoţivotní student a chronický účastník konferencí. A do toho mu zavolal čerstvý místopředseda středolevé vlády Martin Jahn a nabídl mu místo náměstka – aniţ se předtím znali. Prý ho doporučila Americká obchodní komora, pro kterou ještě při studiích v Česku dělal Špicar se svými kolegy drobné ekonomické analýzy. Špicar podle svých slov po kariéře státního úředníka netouţil – i kdyţ Cambridge se studentům snaţí vlít do ţil pocit, ţe vzdělání si nemají nechávat pro sebe, ale své privilegium by měli nějak vrátit společnosti. A na rozdíl od spoluţáků měl výhodu: extrémně vysoké školné (kolem milionu korun ročně se vším všudy) ho nezadluţilo jako některé kolegy ze studií v Británii; platil ho ze stipendií. Navíc ho čekal obstojný plat asi čtyřicet tisíc korun měsíčně. Dlouholetí úředníci ale nebyli z mladíka, který je přeskočil, zrovna nadšeni. Pokračování na straně 22 Je mi 25, mám Oxford a chci slouţit Dokončení ze strany 21 „Ty začátky byly těţké. Lidi kolem mě mi dělali i naschvály, šel jsem třeba na jednání se svým protějškem, jenţe on si vše dohodl s mými lidmi,“ vzpomíná Špicar. Samostatným úkolem bylo proniknutí do českého úřednického jazyka s referátníky (vnitřní ministerské oběţníky), košilkami („titulní strana“ ministerského materiálu) a zkratkami jako FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb – z něj se po konzultacích s odbory platí různé výhody pro státní zaměstnance). Jak říká, pomohl mu cambridgeský trénink pro práci v absolutním stresu. V tom se podle něj také liší české univerzity od světových: ty naše vyrábějí intelektuály, zahraniční školy posílají do světa praktiky. Po dvou letech to s ním skončilo jako s talenty z českého předsednictví: velmi mladý a velmi vzdělaný náměstek zmizel i s Martinem Jahnem do Škody Auto. Jeho šéf a protektor odešel z tehdejší Paroubkovy vlády a Špicar neviděl mezi vládními politiky obdobně spolehlivého spojence. Zkušeností ze státní správy si cení, a nejen kvůli kontaktům a znalosti úřadů: nejvíc se podle svých slov poučil v tom, jak řídit lidi a vyjednávat. „Musel jsem se naučit motivovat lidi i jinak neţ penězi a příslibem kariérního postupu, jako to jde v byznysu. Pochopil jsem například, ţe moji podřízení jsou frustrovaní, poněvadţ máloco z jejich práce se nakonec prosadí kvůli tomu, jak se střídají náměstci, a leccos spadne ze stolu. Zaměřil jsem se tedy na úkoly, které bude moţné prosadit. Zdlouhavá připomínková řízení na ministerstvu jsou také nejlepší školou pro vyjednávání do byznysu,“ popisuje Špicar. Bohuţel nejsme v Rumunsku Přes veškeré snahy je to tedy stále stejný příběh: mimořádně vzdělané a akční zaměstnance státní správa prostě nezaplatí, leda kdyţ nabídne bonus v podobě rychlé kariéry. Navíc potřebují silnou postavu patrona. Jak Martin Jahn, tak Alexandr Vondra měli společné „tak trochu byznysové“ uvaţování a znalost amerických poměrů. Bývalý velvyslanec v USA Vondra vzletně mluví o politice jako o „veřejné sluţbě“, ale také realisticky vyjmenovává důvody, proč tolik schopných lidí dává přednost byznysu: lepší peníze, víc volného času a větší svoboda v rozhodování. Jedním z těch, kdo se rozhodli – i kvůli notné dávce „zeleného idealismu“ – zůstat, je absolvent Oxfordu Jan Dusík, donedávna ministr ţivotního prostředí v úřednické vládě. Stipendium v Británii dostal uţ během práce v tomto resortu. „Unijní agenda, kterou jsem měl na ministerstvu na starosti, byla mimořádně zajímavá. Situace by se asi také lišila, kdybych pracoval na jiném Plné znění zpráv


ministerstvu. Pro ţivotní prostředí – na ministerstvu i jinde – pracují lidé nejen kvůli mzdě, ale často i z přesvědčení o vyšším zájmu,“ soudí Dusík, který po neshodě s premiérem Janem Fischerem rezignoval a teď se rozmýšlí, kam půjde dál. „Stává se, ţe naši absolventi, kteří jdou do státní správy, jsou po dvou třech letech tak otrávení, ţe odejdou do soukromého nebo občanského sektoru. A nejde jen o peníze – odcházejí i kvůli tomu, ţe nedostanou dostatečný prostor plně uplatnit to, co se ve škole naučili,“ doplňuje Martin Potůček, jeden ze zakladatelů oboru Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tento obor chce v českých poměrech alespoň zčásti suplovat francouzskou školu pro státní zaměstnance ENA, vychovávat státní úředníky a analytiky pro různé think tanky, takţe nabízí směs sociologie, ekonomie i politologie. „Rozvíjíme obor tak, aby vybavil absolventy praktickými dovednostmi,“ říká Potůček. Potůček tvrdí, ţe v některých jiných postkomunistických zemích se podařilo státní správu oţivit a naučit ji světovým jazykům lépe neţ v Česku. Měly totiţ mnohem horší výchozí stav. Připomíná příklad Rumunska, kde stát před vstupem země do EU dotoval stipendia pro studenty veřejné správy na zahraničních univerzitách. Radikálnější řez do struktury úřednictva v Estonsku po převratu v roce 1991 zase vyţadoval sovětský ráz tamní administrativy. Naštěstí je návyková Česká státní správa zaţila i systematičtější pokusy o pozvednutí prestiţe a vzdělanosti úředníků neţ jen jednorázové Vondrovy a Jahnovy experimenty. Různé odváţné moţnosti zvaţovalo ještě nedávno ministerstvo vnitra pod vedením svého bývalého šéfa Ivana Langra (ODS). Dokonce se mluvilo i o tom, ţe by si úředníci doplňovali vzdělání právě na akademii ENA. Jenţe projekt se mimo jiné dostal do začarovaného kruhu – Češi by kvůli slabé znalosti jazyků jen těţko mohli studovat ve francouzštině. Nakonec ale tyto plány usnuly. Lze se proto spolehnout jen na jedno – politika je prý návyková, a kdo ji jednou ochutnal, zpravidla připouští, ţe se do ní vrátí. „To bude záleţet na konkrétní příleţitosti, ale určitě spíš ano,“ vzkazuje Linda Kopecká – zatím ale z Paříţe. *** Karolína Kottová dnes pracuje u eurokomisařky Cecilie Malmströmové, Linda Kopecká je dnes k vidění spíš na francouzském úřadu vlády Samostatným úkolem bylo proniknutí do úřednického jazyka s referátníky, košilkami a zkratkami jako FKSP. Jak říká, pomohl mu cambridgeský trénink pro práci v absolutním stresu. Foto autor| Kresba Lela Geislerová Foto popis| Karolína Kottová Radek Špicar Linda Kopecká Foto autor| FOTO: LN-JINDŘICH MYNAŘÍK, ČTK, ARCHIV // KOLÁŢ ŠIMON / LN _

Prezident Václav Klaus se stal terčem vtipálků 24.4.2010

Prima TV

str. 13 _

18:55 Zprávy TV Prima_

Roman FOJTA, moderátor -------------------Prezident Václav Klaus se stal terčem vtipálků, po Internetu koluje jeho fiktivní blahopřání k narozeninám ředitele Národní galerie Milana Kníţáka. I přestoţe je z textu zřejmé, ţe ho hlava státu psát nemohla, některá média na něj naletěla. Čtenáři se tak dozvěděli, ţe si prezident Kníţáka váţí třeba i kvůli tomu, ţe nikdy nenosil tesilové kalhoty. Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, redaktor -------------------Kdyby Milan Kníţák podobné blahopřání opravdu dostal do schránky, nejspíš by se nestačil divit. redaktor /Hradní Partička, satirický web/ -------------------"Milan Kníţák stejně jako já rád čurá proti větru a za to ho mnozí nemají rádi." Plné znění zpráv


Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, redaktor -------------------Píše prý Václav Klaus. Asi by zůstalo jen u ţertování, kdyby blahopřání jako nadsázku pochopili úplně všichni. Ovšem časopisy, parlamentní listy a fragmenty text z nepochopitelných důvodů vydaly jako oficiální prezidentský dokument. Tomáš TRAMPOTA, mediální teoretik, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nejsou to určitě politicky nezávislá média. O to to je moţná trochu záhadnější, jak k tomu došlo. redaktorka /Iva Haslingerová, šéfredaktorka Fragmenty/ -------------------"Uvěřila jsem tomu, ţe to je exaktní text, kdyţ byl podepsán panem prezidentem, proto jsem přání přetiskla a dál nehledala jiné." Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, redaktor -------------------Tento text ale napsali neznámí recesisté na web Hradniparticka.cz. Na první pohled můţe vypadat jako skutečné prezidentské blahopřání, na ten druhý je ale všechno jinak. Styl autoři opsali ze skutečné Klausovy gratulace. Obsah je ale tak trochu jiný. Ostatně posuďte sami. redaktor /Václav Klaus, prezident republiky/ -------------------"Milan Kníţák vţdycky šel a jde i nyní svou cestou, nenechává se ovlivnit dobovou módou." redaktor /Hradní Partička, satirický web/ -------------------"Nenechá se ovlivnit dobovou módou. Nikdy nenosil tesilky." redaktor /Václav Klaus, prezident republiky/ -------------------"Od 60-tých let je nedílnou součástí nejen v oblasti a výtvarného umění, ale i v hudbě a literárním projevu." redaktor /Hradní Partička, satirický web/ -------------------"Jeho příspěvek k našemu umění se pohybuje někde mezi k našemu mění se pohybuje někde mezi Antonínem Dvořákem a strýčkem Jedličkou." Tomáš TRAMPOTA, mediální teoretik, Fakulta sociálních věd UK -------------------Při zachování zdravého rozumu by přeci jen mělo zkušenému novináři zablikat ono červené světýlko a říci: je tohle moţné, aby tímhle způsobem se opravdu vyjadřoval prezident Klaus? redaktor /Radim Ochvat, mluvčí prezidenta republiky/ -------------------"Recesistických webových stránek najdeme spousty. Smutné je, ţe na to dokáţí naskočit i některá média. Čestné a sportovní by bylo, kdyby se autor dokázal podepsat a neschovával se. Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, redaktor -------------------Terčem mystifikátorů se Václav Klaus rozhodně nestal poprvé, tak třeba na Silvestra internetový deník Referendum uveřejnil prezidentův novoroční projev, který údajně unikl z hradní kuchyně, k podvrhu se redaktoři přiznali aţ poté, co je citovala téměř všechna seriózní média. Tomáš Drahoňovský, televize Prima. _



Česká předvolební scéna ţije šancemi na úspěch menších politických subjektů 23.4.2010

ČRo 6

str. 02 _

22:10 Studio STOP_

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Česká předvolební scéna zhruba měsíc před sněmovními volbami ţije téţ šancemi na úspěch několika menších politických subjektů. Mimo jiné to znamená, ţe v současné době se dá hůře neţ v minulosti odhadovat, jaká bude v dolní parlamentní komoře po volbách sestava. Zároveň to znamená, ţe ve hře je i nadále větší škála moţností, jak vytvořit vládní koalici. Zkrátka v květnových volbách sehrají menší strany důleţitou roli. I kdyţ se to na první pohled nemusí zdát. S trochou nadsázky by se tedy dalo říci, ţe jejich případný úspěch či propad na poslední chvíli můţe mít na fungování české politiky větší vliv neţ to, zda a jakým rozdílem porazí patrně sociální demokraté ODS. Právě o menších stranách a jejich významu ve volebním a povolebním politickém dění se hovořilo v úterním vydání Studia STOP Petra Hartmana. Při pohledu do výsledků volebních preferencí nejrůznějších společností je zřejmé, ţe si to o vítězství ve volbách rozdají sociální a občanští demokraté. Komunisté by měli mít své jisté a jejich zisk by se měl pohybovat kolem 10 procent. Do sněmovny má nakročeno také uskupení TOP 09, které má jiţ nyní poslance. Ti se o přízeň voličů ucházeli v roce 2006 na kandidátce KDU-ČSL. Právě lidovci oscilují kolem pětiprocentní hranice. Nad ní se celkem bezpečně usadil nováček, kterým by ve sněmovně měly být Věci veřejné. Strana zelených a rovněţ Strana práv občanů Zemanovci se pokouší atakovat zatím marně pětiprocentní hranici. Přesto tyto uskupení nelze zatím zcela odepsat. Pokud do kategorie menších stran zahrneme TOP 09, Věci veřejné, KDU-ČSL, zelené a Zemanovce, máme zde 5 subjektů, které mohou ve volbách uspět. Nakolik je to výjimečná situace podle politologa Jana Bureše? V sestřihu, jeţ jsme pro vás vybrali, také uslyšíte politoloţku Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze a politologa Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ale nejprve Jan Bureš. Jan BUREŠ, politolog -------------------Ta situace je nová, odlišná od těch posledních voleb v roce 2006, kde v zásadě roli malé strany v těch volbách hrála prakticky jenom Strana zelených a ty ostatní strany, které byly takzvaně malé, byly prostě tak malé, ţe vůbec neměly šanci proniknout. Dneska kolem té pětiprocentní hranice se pohybuje více stran. Zároveň vlastně lidová strana, která byla dříve povaţována za stranu středně velkou, se prakticky stala malou stranou. Čili najednou je tady 4 aţ 5 malých stran, které se pohybují kolem tý pětiprocentní hranice. A to pochopitelně tu situaci znepřehledňuje a do jisté míry myslím, ţe bude v podstatě aţ do těch voleb ne zcela jasné, která strana bude mít šanci z těchto malých stran se dostat do sněmovny. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik politolog Jan Bureš. Souhlasí politoloţka Vladimíra Dvořáková s tím, ţe v současné době skutečně proţíváme neobvyklou situaci z hlediska případného úspěchu menších stran? Ţe to v předchozích letech nebylo aţ tak obvyklé? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Já tu situaci nevidím nijak zvlášť dramaticky. Osobně si myslím, ţe tady sehrají roli ještě další faktory. A mezitím bude i třeba ta zkušenost voličů, ţe ta hranice není jenom pětiprocentní, ale ţe ta hranice v jednotlivých obvodech je vlastně mnohem vyšší. To byla zkušenost voličů třeba na Liberecku se Stranou zelených, kde i při vysokém procentu vlastně ta strana se nedostala do parlamentu. A to můţe vlastně voliče ovlivnit. Další věc je, co budeme povaţovat za malé strany. Ukazuje se, ţe TOP 09 je strana, která prostě přebírá velmi výrazně voliče ODS. A bude se pravděpodobně pohybovat teda v té kategorii těch stran středních. Takţe to, co bych povaţovala za malou stranu a určitou výzvu tomu stranickému systému, bych viděla ve Věcech veřejných, který skutečně mají pravděpodobně šanci v této chvíli teda do parlamentu se dostat. A ta druhá otázka bude ohledně KDU-ČSL. Tam bude záleţet i v některých okrscích KDU-ČSL má zase poměrně silné zastoupení. Takţe pokud překročí celkově tu pětiprocentní hranici, tak si myslím, ţe zejména v těch klasických obvodech můţou získat poměrně dosti dobré zastoupení. Coţ jim umoţní potom hrát určitou významnější roli při sestavování třeba vlády.



Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ono to skutečně v minulosti fungovalo tak, ţe čím víc se blíţily volby, tím víc si lidé uvědomovali tu ošidnost pětiprocentní hranice a přikláněli se spíše k těm větším nebo velkým stranám s vědomím toho, ţe mají jistotu, ţe ten jejich hlas nepropadne. Podle Josefa Mlejnka můţe se v současné době ta situace nějak měnit? Protoţe jsme zhruba měsíc před volbami a ty šance těch menších stran stále ještě ţijí. Coţ aţ u tolika nebylo. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já jsem sám zvědav na to, jak se nakonec voliči zachovají v ten konkrétní volební den nebo u nás to jsou dva dny. Jestli se skutečně projeví to, ţe se zaleknou působení pětiprocentní klauzule, působení těch více neţ pětiprocentních přirozených prahů, které jsou v některých těch menších volebních obvodech. A nakonec se zase přikloní k těm velkým stranám, anebo zda přeci jenom dají přednost těm stranám menším. Myslím si, ţe v těch letošních volbách přeci jenom ty menší strany mají větší šance proniknout do parlamentu a přispívá k tomu zejména pokračující velké problémy ODS, poněvadţ z těch malých stran vlastně většina se pohybuje ve středu politického spektra nebo napravo. Na levici vlastně je jenom strana Zemanovci, a to je myslím i dost specifický případ. Ale většina těch stran, které jste vyjmenoval, teda kromě těch Zemanovců, tak ty se pohybují ve středu nebo v pravé části spektra. Čili oni nějakým způsobem i jejich existence myslím byla umoţněna nebo usnadněna problémy ODS. A kdyţ se podíváme na TOP 09, tak svým programovým zaměřením hodně připomíná Občanskou demokratickou alianci. A jakoby TOP 09 vyhovovala těm voličům ODS, kterým vadí, ţe ODS jakoby ztratila jednoznačný ideový profil. A kdyţ se podíváme na Věci veřejné, tak ty zase mají postavenou kampaň a vůbec politický projev na kritice korupce a zneuţívání moci. A to je samozřejmě zase věc, která vadí řadě voličů ODS, poněvadţ řada představitelů ODS v uplynulých letech se stala předmětem různých afér, vyplavaly na povrch různé věci spojené právě s korupcí a se zneuţíváním moci. Takţe zdá se, ţe někteří voliči ODS, anebo prostě lidé, kteří potenciálně by mohli volit ODS, tak ţe ji prostě volit nechtějí. Buď ţe ztrácí nějaký jednoznačnější ideový profil, anebo ţe je příliš zkorumpovaná. A proto se přiklání k TOPu nebo k Věcem veřejným. A můţe se stát, ţe ani ta hrozba propadnutí hlasu je nakonec od té volby neodradí, poněvadţ ta sympatie pro ty strany přeci jenom je nějak hlouběji v těch voličích zakotvena. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Myslí si politolog Josef Mlejnek. V předvolebních preferencích se voliči velkých stran začínají klonit k menším. Co o tom soudí politoloţka Vladimíra Dvořáková? Souvisí tato tendence s krizí ODS? Nebo jde o hlubší jev? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Tak, moţná, ţe to můţe trochu vysvětlit ta situace, která byla před 4 lety, kde právě lidé se odklonili od jakýchsi alternativ a šli hlasovat pro jednu z těch dvou hlavních stran, protoţe si uvědomovali, ţe ta strana bude vlastně potom určovat politiku a sestavovat vládu. A připadalo jim to vlastně podstatný posílit, to znamená i radikálně levicovější skupiny se přikláněly k ČSSD a hlasovaly pro ČSSD. Stejně tak třeba středoví voliči se přikláněli k ODS. Bylo to takovýmhle způsobem, myslím, ten pocit, ţe musí se podpořit ta silná strana. Tady můţe nastat teďko právě ten opak, ţe si řeknou, ţe ty nové strany mohou změnit celkovou tu politiku a bude hodně záleţet na tom, jak dalece se ti voliči budou představovat, ţe je moţné sestavit koalici nebo sestavit vládu. Já si myslím, ţe řada voličů i v tomto smyslu potom uvaţuje, co je moţné a co vlastně není moţné. A v tomto okamţiku je velmi jednoduchý přechod z toho, z těch lidí, který potenciálně by volili ODS pro všechny ty alternující další subjekty, protoţe oni vědí, ţe i kdyţ budou hlasovat pro Věci veřejné, nebo kdyţ budou hlasovat pro TOP 09, ţe nevyloučí z moţné koalice ODS, ale spíš jako dají tý straně najevo, ţe má se sebou něco udělat a ţe se má prostě vzpamatovat. Kdeţto u Zemanovců na tom, levé části politického spektra, tam je zřetelné, ţe prostě kdo bude hlasovat pro Zemanovce, tak vlastně bude hlasovat pro zeslabení levice. A s velkým rizikem, ţe vlastně bude pouze odebírat hlas levici, ale nebude vytvářet tu alternativní vládu levicovou, která by měla být třeba trošku jiná neţli jak si ji oni představujou pod vedením Paroubka. Kdeţto ty pravicoví voliči mohou vlastně mít šanci ovlivnit sestavování vlády a zároveň vlastně donutit jakoby tu ODS, aby prošla vnitřní proměnou. Takţe pro tu pravici ta situace je mnohem jednodušší volit ty menší politické strany neţ je to na té levé části politického spektra. Petr HARTMAN, moderátor --------------------



Ale jaký můţe být výsledný efekt? Protoţe pokud se tyto hlasy budou jenom přelívat, tak pak to můţe dopadnout podobně jako to dopadlo v minulých volbách. Ţe ty hlasy pro pravici se jenom rozprostřou více mezi subjekty neţ pouze pro ODS, dejme tomu, a jednoho partnera, ale můţe jich tam být víc. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ty efekty mohou být různé. A vlastně vůbec teďka nemůţeme předvídat výsledek voleb. Pokud jde o sloţení sněmovny, a to je vlastně rozhodující. Protoţe můţe se stát, ţe některé strany překročí tu klauzuli, některé nepřekročí. A to nevíme přesně. Potom, kdyţ, kdyby všechny ty malé strany, o kterých jsme hovořili, překročily tu pětiprocentní klauzuli, tak ten volební systém patrně zapůsobí u nich velmi podobně jako v roce 2006 v případě Strany zelených. Takţe dá se předpokládat, ţe i kdyţ třeba bude mít nějaká z těch menších stran 6 procent, tak to bude znamenat třeba jenom 3 procenta mandátů. Čili oni budou patrně některé z těch menších stran, i kdyţ překonají pětiprocentní klauzuli, výrazně podreprezentovány. Zase těţko odhadnout, co to můţe přinést z hlediska sloţení sněmovny. A pak se také zase můţe stát, ţe kdyţ část těch stran nepřekoná tu klauzuli, tak bude velký podíl propadlých hlasů, ty si zase budou vlastně v tom přepočtu na mandáty jakoby přerozdělovat ty strany, které překonají tu klauzuli, takţe tam některé strany pak mohou získat zase nějaký nadproporční bonus, kdyţ se jim přerozdělí ty propadlé hlasy. A pak samozřejmě i zase ještě to můţe mít ten důsledek, ţe některé z těch malých stran, i kdyţ nepřekonají tu klauzuli, tak budou ubírat hlasy těm stranám velkým, jo. Týká se to třeba právě vztahu těch Zemanovců a ČSSD. Kdyţ budou mít Zemanovci 4,9 procent, tak prostě do sněmovny nejdou, ale ČSSD tak přijde o 5 procent a tím můţe definitivně přijít o nějakou moţnost sestavovat vládu. A podobně to samozřejmě můţe zafungovat i v případě ODS. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Uzavřel politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. _

Debata kandidátů 23.4.2010

ČT 24

str. 04 _

05:59 Studio 6_

A volby ještě jednou, tentokrát ty britské. Británie má za sebou druhou ze tří předvolebních televizních debat šéfů stran. Terčem kritiky části britského tisku se stal překvapivý vítěz předchozí debaty, šéf opozičních liberálních demokratů Nick Clegg. Média mu vyčítala jeho příjmy i jeho zahraniční a přistěhovaleckou politiku. Vystupující - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Bořivoj HNÍZDO, politolog, Fakulta sociálních věd UK (pouze anotováno) _

Zadluţené Řecko poţádalo o finanční pomoc 23.4.2010

ČT 24

str. 09

22:00 Události, komentáře_ _

Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Řecko se dnes definitivně rozhodlo. Tamní vláda oznámila, ţe poţádá Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond o pomoc. Mimořádně zadluţená jihoevropská země si chce půjčit v přepočtu přes bilion korun. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Ještě včera hrdé Řecko pomoc odmítalo. Stačila jedna noc a bankrotující stát sklopil hlavu. Jorgos PAPANDREU, řecký premiér -------------------Je nevyhnutelné, abychom poţádali o aktivaci tohoto mechanismu. Naší povinností je přijmout jakékoliv rozhodnutí, které zabrání tomu nejhoršímu, co by mohlo Řeky potkat. Dominique STRAUSS-KAHN, výkonný ředitel, Mezinárodní měnový fond -------------------Je jasné, ţe situace v Řecku je velmi váţná. Neexistuje ale ţádný jednoduchý způsob, jak problémy vyřešit. Jakub LINKA, redaktor -------------------A tak Řecko natahuje ruku směrem k Evropě. Pořádně plácnout je přes ni můţe Brusel. Odtud totiţ přijde pokyn, zda peníze do Atén poslat nebo ne. Rozhodnutí by mělo padnout během několika dní. Amadeu ALTAFAJ, mluvčí Evropské komise -------------------V první řadě Evropská komise a Evropská centrální banka vydají stanovisko, zda je aktivace mechanismu nutná a v době, kdy bude toto stanovisko existovat, euroskupina formálně rozhodne o aktivaci mechanismu. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, redaktorka -------------------Potíţe Řekové přiznali před půl rokem. Věřili, ţe si od nich pomůţou sami, zvýšením daní, sníţením platů, zmraţením důchodů. Jakub LINKA, redaktor -------------------Vaz jim ale srazila včerejší statistická zpráva. Řecko je víc zadluţené, neţ se čekalo. Jen za loňský rok dluh nabobtnal o víc neţ 32 miliard eur. Čísel se lekli i investoři a euro spadlo na roční minimum vůči dolaru. Angela MERKELOVÁ, německá kancléřka -------------------Pro mě je důleţité, aby byla jednání o řeckých škrtech i půjčce se všemi podrobnostmi co nejdříve dotaţena do konce. Není to totiţ jenom řecký problém, ale problém celé eurozóny a stability měny. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, redaktorka -------------------A především Německa, coby nejbohatší země eurozóny, zaplatí v případě pomoci nejvíc. Skoro třetinu peněz. Pavel HNÁT, Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE -------------------Na druhou stranu německé banky vlastní poměrně velkou část toho řeckého dluhu. Takţe, pokud by se Řecku nepomohlo, německé banky čekají odpisy. Pokud se Řecku pomůţe, zaplatí to německý daňový poplatník. Jakub LINKA, redaktor -------------------Nejen on. Na problémy Řecka by mohli doplatit i Češi. Jan JEDLIČKA, analytik, Česká spořitelna -------------------To jádro eurozóny si uvědomí, ţe třeba přijetí Řecka do eurozóny bylo chybou, a tudíţ výrazně zpřísní kritéria na vstup dalších zemí do eurozóny. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, redaktorka -------------------Vysoké dluhy přitom nepálí jen Řecko. Zápolí s nimi i Itálie, Belgie, Francie nebo třeba Portugalsko. Pavel HNÁT, Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE Plné znění zpráv


-------------------V podstatě se ukazuje, ţe pokud eurozóna teď pomůţe Řecku, tak ty další země nebudou s tou ţádostí o pomoc zřejmě moc dlouho otálet. Jakub LINKA, redaktor -------------------A pokud by se do seznamu ţadatelů zapsalo i Španělsko, tedy 5. největší evropská ekonomika, Mezinárodní měnový fond nebo eurozóna by na její spasení peníze neměla. Daniela Písařovicová a Jakub Linka, Česká televize. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Michal Mejstřík. Dobrý večer. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------A investiční bankéř Ondřej Jonáš. Vítám i vás. Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------Dobrý večer. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Pane profesore, spasí tedy teď peníze Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu řeckou ekonomiku? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Zaprvé je určitě nespasí. Kdyţ se podíváme na tu částku, o které hovoříme, tak ta je jenom zlomkem celkového dluhu, který dosahuje nějakých 300 miliard euro. Takţe z tohoto hlediska je jasné, ţe to je pouze start. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Ještě vloni v létě varovaly mezinárodní organizace, ţe řecký rozpočtový schodek se můţe vyšplhat aţ na 6% HDP. Včera Eurostat zrevidoval odhady aţ na 13,6%. Pane Jonáši, můţe teď soudní investor ještě Řecku věřit a hlavně tedy mu opravdu půjčit? Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------To bych řek, ţe byla ta nejdůleţitější zpráva tohoto týdne. To je důvod, proč Řecko dnes poţádalo o tuto pomoc, a dokonce o několik dní uspěchalo její oznámení. Obecně se mělo za to, ţe počká aţ na washingtonské setkání IMF a jednání G7 tento víkend. Takţe ta situace je váţná, je to vlastně další sága v této řecké tragédii a myslím, ţe pro nás je to jednak výstrahou, protoţe je to odrazující příklad, kam vlastně rozklad veřejných financí můţe dospět, ale téţ je to velice zajímavé pro to, co to vypovídá o fungování Evropské unie a jejích vnitřních pravidlech. Respektive moţnosti vymáhání těchto maastrichtských kritérií a podobných. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Co to tedy vypovídá? Ţe je to vlastně nemoţné v podstatě? Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------No, ţe to je, ţe to je v toku, je to ve formě utváření. Já bych nechtěl být ani skeptický ani, řekl bych, optimistický. Myslím si, ţe Řecko je malý problém. 3% z HDP Evropské unie. Věřím, ţe nějaké řešení se najde, ale nebude Plné znění zpráv


to bezbolestné. Myslím, ţe pro Řecko to bude mít velice váţné dopady a o to především evropským politikům jde. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Pane profesore, jak by měla vypadat ta dohoda o řecké půjčce, aby zároveň Aténám poskytla prostor a věřitelům samozřejmě jistotu, ţe se peníze neháţou do moře? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já vám řeknu, já tuto dohodu vidím jenom jak odloţení problému. S ohledem na to, ţe tady máme, hovoříme o 300 miliardách euro, které vlastně, z nichţ polovina se musí splatit během příštích pěti let, tak si představme, ţe v tuto chvíli tento týden vlastně úroky dosahovaly 8 aţ 10%. Kdyţ si představíte, ţe oni dluţí 120% hrubého domácího produktu, tak kdyby se všechno přetočilo na těch 10%, tak oni by museli splácet 12% z hrubého domácího produktu kaţdý rok. Umíme si všichni lehce představit, ţe něco takového není moţné. Takţe v ţádném případě toto není konečné řešení, to je pouze start. Na druhé straně, to skutečně, to, co uţ zaznělo v tom úvodním příspěvku, to můţe nastartovat drţitele bondů, aby vystartovali i na ty další země. A ty další země automaticky poţádají také o půjčku IMF a v tu chvíli zbytek světa prostě začíná být velmi silně nervózní, protoţe v tu chvíli IMF vlastně přijde o ty své zdroje. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Ano, omlouvám se, vím, ţe je to vaše hantýrka, IMF je Mezinárodní měnový fond, aby to bylo všem ... Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ano, Mezinárodní měnový fond, který je vlastně určen pomoci těm méně rozvinutým zemím. A ty méně rozvinuté země v tuto chvíli začínají být velmi nervózní, poněvadţ vidí, ţe vlastně hrozí, ţe část těch peněz půjde směrem k tomu jiţnímu křídlu Evropské unie. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Pane Jonáši, uţ teď je v Řecku hodně nespokojenosti. Nepovedou paradoxně přísné podmínky, půjčky k tomu, ţe investoři nebudou věřit tomu, ţe je Řekové, lidově řečeno, skousnou a tudíţ dále spekulovat na krach řecké ekonomiky? Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------No, ono je to ještě komplikovanější. Kdyţ sledujete to, co se tento týden odehrálo na trzích, tak investoři paradoxně znervóznili, protoţe IMF a státy, které půjčí z Evropské unie Řecku, budou první, které budou chtít peníze zpět. To znamená, ţe investoři v obligacích vlastně budou sesazeni z této pozice, takţe se dá říct, ţe vlastně ten úprk soukromých investorů z řeckých obligací je mimochodem dán také tím, ţe mezinárodní instituce se takto hlasitě angaţují. Já bych řek, ţe to kritické období budou příští 4 týdny, aţ vlastně do, tuším, devatenáctého května Řecko musí refinancovat nějakých 20 miliard a tato záplata, souhlasím, ţe to je jenom dočasné vlastně odloţení řešení problému. Myslím, ţe příští 4 týdny budou velice zajímavé. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Jedna věc je, ţe Řecko poţádalo o pomoc a o půjčky, druhá věc je, kdo to zaplatí. Německo se teď vůbec netváří, ţe by v Řecku chtělo utrácet miliardy eur. Narazila tedy evropská měnová solidarita na svůj limit, na svoje dno? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ten problém je, ţe ona vlastně pozdě ty monitorovací mechanismy evropské eurozóny vlastně pozdě zareagovaly a samozřejmě pro Německo jako takové, kterému brání ústava v poskytování vlastně něčeho, co je proti maastrichtským dohodám, tak se ocitá v takových vnitřních kleštích, ano. Jejich ústavní soud do té věci můţe zasáhnout a z tohoto hlediska vlastně Německo jako rozhodující přispěvatel do rozpočtu Evropské unie se dostává do situace, kdy vlastně ohroţuje celou tu klíčovou půjčku právě tím, ţe by zrovna ..., o tu třetinu Plné znění zpráv


vlastně ta půjčka, dokud nebude kompletní, tak je to jasné. Ale já bych jenom chtěl znova zdůraznit. Ten problém je ještě daleko váţnější nejenom z hlediska eurozóny a Řecka, ale z hlediska toho, ţe jiţní křídlo eurozóny, jak říkáme těm zemím, někdy hanlivě nazývaným /nesrozumitelné/, je v situaci, ţe oni nemají jenom východisko makroekonomické, oni jsou dlouhodobě v problému mikroekonomickém. Oni jsou nekonkurenceschopní. Jim ohromně stouply mzdy, oni se vyřadily z konkurence na trzích. Tím se dostávají automaticky do situace, ţe mají nejenom problém jak splácet, ale do budoucna jak konkurovat a v tu chvíli ten problém není uţ jenom pouze krátkodobý a finanční, ale je to problém reálné konkurenceschopnosti těchto zemí, kterým euro vlastně pomohlo navýšit mzdy, vlastně leţet v pohodlných prostředí, časných odchodů do důchodu a tak dále. A teď se najednou začínají bouřit. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Dá se Německu v tomto případně něco vytýkat, nebo se dá ten německý skepticismus v tomto případě chápat? Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------Já samozřejmě bych řekl spíše, ţe se dá chápat. Řecko se snaţilo dokonce Němce nestydatě vydírat zneuţitím odkazu druhé světové války a údajné zodpovědnosti Němců a tudíţ zodpovědnosti dnes Němců. Myslím, ţe pro Řecko, která nemá moţnost devalvace, je právě vyrovnání, o kterém mluví kolega, velice bolestivé, protoţe by to znamenalo, ţe mzdy a ceny se v nominálu sníţí. A to je politicky nesmírně obtíţný tah a i pod kuratelou IMF, tedy Mezinárodního měnového fondu, a tlaku Evropské unie se obávám, ţe v příštích měsících bude velice obtíţné dosáhnout právě té, toho /nesrozumitelné/, o kterém mluví kolega. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Poslední věc, i kdyţ se ta otázka zastáncům společné evropské měny logicky nebude líbit, rozhoduje se teď v relativně malém Řecku o další existenci, o budoucnosti eura, eurozóny, celého toho projektu. Zaznívají hlasy včetně třeba i českého prezidenta, ţe se teď ukazuje, ţe ten projekt je uţ vlastně v tuto chvíli mrtev. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já nevím, jestli je mrtev, já si myslím, ţe ani pan prezident se takhle úplně ostře netváří. V podstatě ten projekt má své váţné chyby. Například ten samotný fakt, ţe Řecko bylo přijato jako součást eurozóny, je fatální chyba, poněvadţ evidentně Řecko do eurozóny nikdy nepatřilo. Ale na druhé straně ... Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Ale říkáte fatální chyba, tak to zní jako konec. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------No, fatální chyba z hlediska Řecka, ano. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Ale ne z hlediska celého systému? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ta lekce pro Řecko bude nesmírně obtíţná a bude určitě spojena s tím, ţe vlastně ti lidé se tam budou bouřit. Ale ona to je lekce i pro nás. Pro všechny ostatní země. Ondřej JONÁŠ, investiční bankéř -------------------Ţe by to narušilo euro, myslím, ţe to je přehnaná obava. Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------U ekonomiky ještě zůstaneme, ale vám, pánové, díky za návštěvu ve studiu. Na shledanou. Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Taky. _

Češi se uzavírají do rodin a nedůvěřují úřadům 23.4.2010

Evropské noviny str. 13 Vlastimil Růţička_

Publicistika_

O dlouholetých výzkumech českých a evropských hodnot hovoříme se sociologem Liborem Prudkým Co jsou hodnoty a jakým způsobem je zkoumat; jak je vnímají jednotlivé členské státy a ve výsledku i celá Evropské unie, jaké priority si zvolila česká společnost. To vše bylo předmětem diskuse v Centru pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Evropským novinám odpovídal Libor Prudký, vedoucí týmu, který vydal publikaci s názvem Inventura hodnot. * Lze vůbec hodnoty empiricky zkoumat? Do hry můţe vstupovat tolik proměnných... Výzkum hodnot patří k podstatným výzkumným tématům v řadě věd, protoţe porozumět hodnotám je pro pochopení společnosti a chování lidí zásadní. Vţdycky však jde o problém ohraničení tématu. My jsme zkoumali hodnoty ve společnosti srovnáváním výsledků reprezentativních sociologických výzkumů, a to hodnoty jako to, co je, co společnost přijala za své a co existuje, ať se nám to líbí nebo ne. Co tudíţ můţe být vyuţitelné i pro relevantní instituce nejen v České republice, ale také v Evropské unii. Jedná se o inventuru českých hodnot od sedmdesátých let minulého století aţ do současnosti, na základě analýzy vlastně všech empirických reprezentativních sociologických šetření, která byla u nás realizována. Často šlo o mezinárodní výzkumy, takţe lze porovnávat společnost České republiky s jinými zeměmi Evropy. Nešlo jen o popis, ale o hledání moţností a cest, které mohou vést k posilování sociální soudrţnosti a sníţení tenzí vyplývajících z rostoucích sociálních diferencí. * Jak se proměňuje podle závěrů výzkumu struktura hodnot přijatých českou společností? Odpovědí na tuto otázku je celá publikace, tady lze zmínit jen zlomek poznatků. Hodnotové struktury se obecně mění velmi pomalu. Platí to i pro hodnoty, které jsou vlastní společnosti v České republice. Nicméně z dlouhodobé analýzy vystupují určité tendence. Nejvýraznější je nárůst hédonistických hodnotových orientací (potěšení, slast) – konkrétně ze sedmdesáti procent v polovině devadesátých let na současných třiadevadesát procent u celé populace. Zároveň vzrostly rovnostářské orientace a orientace na konformitu, stagnují (avšak stále jsou vlastní velké části společnosti) etatistické (posilují moc státu), individualistické a xenofobní orientace, mírně klesající tendenci mají liberální a náboţenské orientace. Detailní analýza české společnosti ukazuje na vnitřní nesourodost hodnotových orientací, coţ není příliš dobrá zpráva. Pokud srovnáváme výsledky výzkumů z let osmdesátých, zjistíme, ţe i v současné době jsou na prvním místě hodnoty spojené s uzavíráním rodiny vůči vnějším vlivům, hodnoty spojené se sociální konformitou a s jasným oddělováním soukromého od veřejného. Naopak dole na pomyslném ţebříčku zůstávají i nadále hodnoty nonkonformismu, sebeprosazení, tvořivosti a participace na veřejném ţivotě. Nejniţší podíl náleţí otevřeně náboţenským hodnotovým orientacím. Ty u nás působí spíše jako zdroj rozdílů, nikoli jako zdroj konsenzu. * Liší se české hodnoty nějak výrazněji od evropských? Evropa není hodnotově „jednotná“. Lze v ní rozpoznat několik oblastí, například skandinávský sever (včetně Dánska i Holandska), Středomoří, západostřední Evropu a postkomunistické země. My jsme kdesi „mezi“. Spolu se Slovinskem se pohybujeme blíţe západostřední Evropě (či v některých směrech Středomoří) a současně patříme k postkomunistickým zemím. Jsou oblasti, kdy se vymykáme. Jako příklad bych uvedl velmi výrazný vztah mezi xenofobními a individualistickými orientacemi v české společnosti, který by se dal lapidárně vyjádřit názorem „já jsem sám pro sebe a ať se mi do toho nikdo cizí nemíchá“. Spojení individualismu a xenofobních orientací snad souvisí či dokonce vystihuje českou variantu neoliberalismu. V naší společnosti je hluboce pod evropskými standardy důvěra obecně i vůči institucím. Tedy chybí jeden ze základních stavebních kamenů tvorby kaţdého společenství, Evropskou unii nevyjímaje. K důvěře se ale dopracuje pouze ten, pro Plné znění zpráv


koho jsou druzí rovnocennými partnery. A důvěru nemůţe deklarovat ten, kdo ji soustavně porušuje. Příznačné pro naše „vzory“ (politické, mediální atp.) je, ţe si neuvědomují význam, který mají v utváření hodnot ve společnosti. A postrádají schopnost sebereflexe. Naše poznatky o vývoji hodnot bohuţel nesvědčí o tom, ţe by změny v naší zemi sledovaly cestu otevřené společnosti. Přitom je cesta k otevřené společnosti, řečeno slovy sociologa Ralpha Dahrendorfa, nezbytnou podmínkou úspěšné transformace z totality do demokracie. Toto zjištění povaţujeme za nejvíce varující. * Jaký lze podle vás očekávat další vývoj „v boji“ o takzvané evropské hodnoty? Jde o to, která z dosavadních podob hodnotových struktur převáţí. Kdyţ převáţí hodnoty spojené s „růstem pro růst“, lze předpokládat vyprazdňování hodnot pocházejících z kořenů křesťansko-ţidovských a antických tradic. Kdyţ převáţí hodnoty spojené spíše s rozvojem kvality a udrţitelnosti ţivota (a ty jsou nejdále v Evropě právě ve skandinávských zemích), je moţné na dávné evropské tradice navázat. Souvisí to vlastně s mírou humanizace společnosti. Sociální systémy vyvinuté evropskými státy po 2. světové válce více respektují člověka. Kdyţ se je podaří udrţet a rozvíjet, můţe dojít k posilování prostoru pro cesty ke sdílení hodnot. Koncept otevřené vřené společnosti je tu velmi inspirativní. Je to samozřejmě velmi obtíţné. Problémem je, ţe jsme připustili příliš povrchní a zjednodušený koncept svobody a teď nevíme, jak se s tím vypořádat. Svoboda měřená penězi je nonsens. Svoboda bez odpovědnosti je zničující. A hlavně bez zakořenění člověka. Jak říká jiţ zmíněný Dahrendorf: anomický člověk (člověk bez identity) nejprve ničí svobodu a pak i sebe… * Obecně vţitým tvrzením bývá to, ţe nová generace nezatíţená minulostí bude lépe připravena pro demokracii. Potvrzují to závěry vašich studií? Naše výzkumy podobné naděje nepodporují. Ukazuje se, ţe se jedná spíše o vývoj hodnot spojený s postupem ţivotní dráhy. Mladí lidé mají opravdu větší tendence ke změnám, k otevřenosti, k tvořivosti a nonkonformitě. Během ubíhajícího ţivota se ale většinou vracejí ke konformitě, ke stereotypům a k setrvávání na zajištěných a zavedených postupech, i kdyţ v trochu jiném kabátě. Pokud ovšem do cesty nevstoupí nějaký silný hodnotový mediátor, který je z tohoto procesu vytrhne. Ale je potřeba znovu připomenout, ţe naše výzkumy vycházejí jen a jen z reprezentativních výzkumů za celou dospělou populaci. Tím samozřejmě není poznání hodnot vyčerpáno. Skutečnost je mnohem diferencovanější. I kdyţ jsme asi hlavní trendy stavu a vývoje hodnot rozpoznali. Foto popis| Ing. Libor Prudký, Ph. D. je výzkumným pracovníkem Centra pro ekonomické a sociální strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se věnuje zkoumání hodnotových struktur, věr a norem chování, především s vyuţitím empirických sociologických šetření. Je autorem mnoha sociologických studií, v únoru tohoto roku vyšla v nakladatelství Academia publikace s názvem Inventura hodnot, jejíţ zpracování inicioval a vedl. _

Krize v Británii přejí liberálům 21.4.2010

E15 str. 19 Názory_ Radek Palata_

V předvolební kampani ve Velké Británii nastal nečekaný obrat. Opomíjení liberální demokraté se ze třetí síly vzadu stávají silou první. Dá se totiţ očekávat, ţe květnové parlamentní volby skončí nerozhodně. Dosavadní hlavní hráči britské scény, konzervativci a labouristé, tak nezískají většinu, jeţ by jim dovolila samostatně sestavit vládu. Budou to nakonec věční oponenti liberálové, kteří rozhodnou. Popularita není vítězství Některé průzkumy preferencí dokonce uvádějí, ţe liberálové mohou volby vyhrát. Při bliţším pohledu je však toto očekávání přehnané. Procenta popularity totiţ v britském většinovém volebním systému ještě neznamenají získání křesla v parlamentu. Aţ do konce února se přitom zdál výsledek voleb jistý. Konzervativci měli v popularitě nad labouristy dlouho navrch téměř o dvacet procent. Nečekaně však nastává vyrovnávání sil. Plné znění zpráv


Podle posledního průzkumu, jenţ bere v úvahu rozdělení parlamentních křesel, si labouristé, ač si pohorší o 81 křesel, udrţí prvenství s 275 z 650 mandátů v Dolní sněmovně. Konzervativní strana si polepší o 47 poslanců na 245 a Liberálně dekomokratické straně přibude 37 hlasů a v parlamentu se jejich počet markantně zvýší na 99. Ţádný „liberální“ převrat se tedy podle těchto údajů v Británii nekoná. Zdánlivě. Rychlý průzkum veřejného mínění následující po historicky první předvolební televizní debatě stranických vůdců z minulého čtvrtka a otištěný bulvárním deníkem Sun, odhaluje, ţe kdyby rozhodovala popularita, šéf liberálů Nick Clegg by se stal předsedou vlády. Ten tyto ambice nepopírá. Změna systému Zdá se tedy, ţe Cleggovy tvrdé útoky proti polarizaci politiky ve prospěch pouhých dvou variant, zabralo. Jedinou moţností, jak se můţe stát Cleggův pestřejší svět skutečností, je ovšem změna volebního systému z většinového na poměrný. Liberálně demokratická strana má ústavní změny v tomto směru tradičně ve svém programu. Dá se tedy očekávat, ţe v koaličních jednáních, jeţ budou podle všeho dosti tvrdá, je bude prosazovat. Jak připomíná politolog Fakulty sociálních věd UK Miroslav Novák, jiţ v sedmdesátých letech, kdy liberálové spoluvytvářeli pro Británii neobvyklou koaliční vládu, údajně labouristé takové změny připouštěli. Clegg zatím odmítá sdělit, komu by dal při vytváření koalice přednost. Vzhledem k obecně levicovějšímu charakteru britských liberálů, na rozdíl třeba od německé FDP, se však dají očekávat větší sympatie k labouristům. Pokud ovšem jejich volební výsledek bude podobnému rozhodování přiměřený. Na okraj a zpět Liberálové, někdejší whigové, se od nástupu labouristů s počátkem dvacátého století a posílení role odborů a dělnické třídy v souvislosti s průmyslovou revolucí ocitli z dřívějšího výsluní na okraji britské politické scény. Jako tmelicí síla v nerozhodných duelech vystupují do popředí obvykle v dobách krizí. Naposledy se to stalo po ropném šoku z roku 1973. Po pominutí problémů se britský politický systém vracívá k tradičnímu bipartismu. Moţná ztráta pro konzervativce „předem vyhraných“ voleb však naznačuje, ţe skutečně dochází k proměnám politického spektra v Británii ve prospěch liberálů. Lze to přičíst především rozmachu středních tříd v důsledku rozvoje obchodu a sluţeb v posledních desetiletích. Právě zájmy těchto vrstev liberálové vţdy obhajovali v první řadě. Foto popis| O autorovi| Radek Palata, Autor je publicista _

Radek Palata: Krize v Británii přejí liberálům 21.4.2010

e15.cz

str. 00 _

Komentáře_

V předvolební kampani ve Velké Británii nastal nečekaný obrat. Opomíjení liberální demokraté se ze třetí síly vzadu stávají silou první. Dá se totiţ očekávat, ţe květnové parlamentní volby skončí nerozhodně. Dosavadní hlavní hráči britské scény, konzervativci a labouristé, tak nezískají většinu, jeţ by jim dovolila samostatně sestavit vládu. Budou to nakonec věční oponenti liberálové, kteří rozhodnou. Popularita není vítězství Některé průzkumy preferencí dokonce uvádějí, ţe liberálové mohou volby vyhrát. Při bliţším pohledu je však toto očekávání přehnané. Procenta popularity totiţ v britském většinovém volebním systému ještě neznamenají získání křesla v parlamentu. Aţ do konce února se přitom zdál výsledek voleb jistý. Konzervativci měli v popularitě nad labouristy dlouho navrch téměř o dvacet procent. Nečekaně však nastává vyrovnávání sil. Plné znění zpráv


Podle posledního průzkumu, jenţ bere v úvahu rozdělení parlamentních křesel, si labouristé, ač si pohorší o 81 křesel, udrţí prvenství s 275 z 650 mandátů v Dolní sněmovně. Konzervativní strana si polepší o 47 poslanců na 245 a Liberálně dekomokratické straně přibude 37 hlasů a v parlamentu se jejich počet markantně zvýší na 99. Ţádný „liberální“ převrat se tedy podle těchto údajů v Británii nekoná. Zdánlivě. Rychlý průzkum veřejného mínění následující po historicky první předvolební televizní debatě stranických vůdců z minulého čtvrtka a otištěný bulvárním deníkem Sun, odhaluje, ţe kdyby rozhodovala popularita, šéf liberálů Nick Clegg by se stal předsedou vlády. Ten tyto ambice nepopírá. Související články

Zahraniční politika

Politická hvězda Nick Clegg

Je Nick Clegg britský Obama, nebo spíš Susan Boyleová?

Zahraniční ekonomika

Nezaměstnanost v Británii nejvyšší od roku 1996

Volný čas

Ve Walesu se na golfu běhá

Zahraniční tisk

The Independent: Nepřesvědčivý manifest

Změna systému



Zdá se tedy, ţe Cleggovy tvrdé útoky proti polarizaci politiky ve prospěch pouhých dvou variant, zabralo. Jedinou moţností, jak se můţe stát Cleggův pestřejší svět skutečností, je ovšem změna volebního systému z většinového na poměrný. Liberálně demokratická strana má ústavní změny v tomto směru tradičně ve svém programu. Dá se tedy očekávat, ţe v koaličních jednáních, jeţ budou podle všeho dosti tvrdá, je bude prosazovat. Jak připomíná politolog Fakulty sociálních věd UK Miroslav Novák, jiţ v sedmdesátých letech, kdy liberálové spoluvytvářeli pro Británii neobvyklou koaliční vládu, údajně labouristé takové změny připouštěli. Clegg zatím odmítá sdělit, komu by dal při vytváření koalice přednost. Vzhledem k obecně levicovějšímu charakteru britských liberálů, na rozdíl třeba od německé FDP, se však dají očekávat větší sympatie k labouristům. Pokud ovšem jejich volební výsledek bude podobnému rozhodování přiměřený. Na okraj a zpět Liberálové, někdejší whigové, se od nástupu labouristů s počátkem dvacátého století a posílení role odborů a dělnické třídy v souvislosti s průmyslovou revolucí ocitli z dřívějšího výsluní na okraji britské politické scény. Jako tmelicí síla v nerozhodných duelech vystupují do popředí obvykle v dobách krizí. Naposledy se to stalo po ropném šoku z roku 1973. Po pominutí problémů se britský politický systém vracívá k tradičnímu bipartismu. Moţná ztráta pro konzervativce „předem vyhraných“ voleb však naznačuje, ţe skutečně dochází k proměnám politického spektra v Británii ve prospěch liberálů. Lze to přičíst především rozmachu středních tříd v důsledku rozvoje obchodu a sluţeb v posledních desetiletích. Právě zájmy těchto vrstev liberálové vţdy obhajovali v první řadě. Autor je publicista

URL| http://www.e15.cz/nazory/komentare/krize-v-britanii-preji-liberalum _

Stále ještě ţije šance na úspěch ve volbách hned u několika menších politických subjektů 20.4.2010

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud moţno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Zhruba měsíc před sněmovními volbami stále ještě ţije šance na úspěch hned u několika menších politických subjektů. Mimo jiné to znamená, ţe se v současné době dá poněkud hůř neţ v minulosti odhadovat, jaká bude v dolní parlamentní komoře po volbách sestava. Zároveň to znamená, ţe ve hře i nadále teoreticky zůstává větší škála moţností, jak vytvořit vládní koalici. Zkrátka v květnových volbách sehrají menší strany důleţitou roli. I kdyţ se to na první pohled nemusí zdát. S trochou nadsázky by se dalo tvrdit, ţe jejich případný úspěch či propad na poslední chvíli mohou mít na fungování české politiky větší vliv neţ to, zda a jakým rozdílem porazí patrně sociální demokraté ODS. Právě o menších stranách a jejich významu ve volebním a povolebním politickém dění uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám politoloţku Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze a politologa Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Dobrý den. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Při pohledu do výsledků volebních preferencí nejrůznějších společností je zřejmé, ţe si to o vítězství ve volbách rozdají sociální a občanští demokraté. Komunisté by měli mít své jisté a jejich zisk by se měl pohybovat kolem 10 procent. Do sněmovny má nakročeno také uskupení pod názvem TOP 09, které má uţ nyní poslance. Ti se však o přízeň voličů ucházeli v roce 2006 na kandidátce KDU-ČSL. Právě lidovci oscilují kolem pětiprocentní hranice. Nad ní se celkem bezpečně usadil nováček, kterým by ve sněmovně měly být Věci veřejné. Strana zelených a rovněţ Strana práv občanů, Zemanovci se sice pokouší atakovat zatím marně pětiprocentní hranici. Přesto tyto uskupení nelze zatím úplně odepsat. Pokud do kategorie menších stran zahrneme TOP 09, Věci veřejné, KDU-ČSL, zelené a Zemanovce, máme zde 5 subjektů, které mohou ve volbách uspět. Nakolik je to výjimečná situace podle politologa Jana Bureše? Jan BUREŠ, politolog -------------------Ta situace je nová, odlišná od těch posledních voleb v roce 2006, kde v zásadě roli malé strany v těch volbách hrála prakticky jenom Strana zelených a ty ostatní strany, které byly takzvaně malé, byly prostě tak malé, ţe vůbec neměly šanci proniknout. Dneska kolem té pětiprocentní hranice se pohybuje více stran. Zároveň vlastně lidová strana, která byla dříve povaţována za stranu středně velkou, se prakticky stala malou stranou. Čili najednou je tady 4 aţ 5 malých stran, které se pohybují kolem tý pětiprocentní hranice. A to pochopitelně tu situaci znepřehledňuje a do jisté míry myslím, ţe bude v podstatě aţ do těch voleb ne zcela jasné, která strana bude mít šanci z těchto malých stran se dostat do sněmovny. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik politolog Jan Bureš. Souhlasí politoloţka Vladimíra Dvořáková s tím, ţe v současné době skutečně proţíváme neobvyklou situaci z hlediska případného úspěchu menších stran? Ţe to v předchozích letech nebylo aţ tak obvyklé? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Já tu situaci nevidím nijak zvlášť dramaticky. Osobně si myslím, ţe tady sehrají roli ještě další faktory. A mezitím bude i třeba ta zkušenost voličů, ţe ta hranice není jenom pětiprocentní, ale ţe ta hranice v jednotlivých obvodech je vlastně mnohem vyšší. To byla zkušenost voličů třeba na Liberecku se Stranou zelených, kde i při vysokém procentu vlastně ta strana se nedostala do parlamentu. A to můţe vlastně voliče ovlivnit. Další věc je, co budeme povaţovat za malé strany. Ukazuje se, ţe TOP 09 je strana, která prostě přebírá velmi výrazně voliče ODS. A bude se pravděpodobně pohybovat teda v té kategorii těch stran středních. Takţe to, co bych povaţovala za malou stranu a určitou výzvu tomu stranickému systému, bych viděla ve Věcech veřejných, který skutečně mají pravděpodobně šanci v této chvíli teda do parlamentu se dostat. A ta druhá otázka bude ohledně KDU-ČSL. Tam bude záleţet i v některých okrscích KDU-ČSL má zase poměrně silné zastoupení. Takţe pokud překročí celkově tu pětiprocentní hranici, tak si myslím, ţe zejména v těch klasických obvodech můţou získat poměrně dosti dobré zastoupení. Coţ jim umoţní potom hrát určitou významnější roli při sestavování třeba vlády. Petr HARTMAN, moderátor -------------------K těm menším a malým uskupením se samozřejmě ještě dostaneme. Rovněţ se potom zastavíme u specifických záleţitostí týkajících se Dontovy metody přepočtu hlasů na mandáty. Já bych zůstal zatím u těch vyhlídek menších stran a u těch neobvyklých situací při srovnávání s jinými volbami. Ono to skutečně v minulosti fungovalo tak, ţe čím víc se blíţily volby, tím víc si lidé uvědomovali tu ošidnost pětiprocentní hranice a přikláněli se spíše k těm větším nebo velkým stranám s vědomím toho, ţe mají jistotu, ţe ten jejich hlas nepropadne. Podle Josefa Mlejnka můţe se v současné době ta situace nějak měnit? Protoţe jsme zhruba měsíc před volbami a ty šance těch menších stran stále ještě ţijí. Coţ aţ u tolika nebylo. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


No, já jsem sám zvědav na to, jak se nakonec voliči zachovají v ten konkrétní volební den nebo u nás to jsou dva dny. Jestli se skutečně projeví to, ţe se zaleknou působení pětiprocentní klauzule, působení těch více neţ pětiprocentních přirozených prahů, které jsou v některých těch menších volebních obvodech. A nakonec se zase přikloní k těm velkým stranám, anebo zda přeci jenom dají přednost těm stranám menším. Myslím si, ţe v těch letošních volbách přeci jenom ty menší strany mají větší šance proniknout do parlamentu a přispívá k tomu zejména pokračující vnitřní rozklad a velké problémy ODS, poněvadţ z těch malých stran vlastně většina se pohybuje ve středu politického spektra nebo napravo. Na levici vlastně je jenom strana Zemanovci, a to je myslím i dost specifický případ. Ale většina těch stran, které jste vyjmenoval, teda kromě těch Zemanovců, tak ty se pohybují ve středu nebo v pravé části spektra. Čili oni nějakým způsobem i jejich existence myslím byla umoţněna nebo usnadněna problémy ODS. A kdyţ se podíváme na TOP 09, tak svým programovým zaměřením hodně připomíná Občanskou demokratickou alianci. A jakoby TOP 09 vyhovovala těm voličům ODS, kterým vadí, ţe ODS jakoby ztratila jednoznačný ideový profil. A kdyţ se podíváme na Věci veřejné, tak ty zase mají postavenou kampaň a vůbec politický projev na kritice korupce a zneuţívání moci. A to je samozřejmě zase věc, která vadí řadě voličů ODS, poněvadţ řada představitelů ODS v uplynulých letech se stala předmětem různých afér, vyplavaly na povrch různé věci spojené právě s korupcí a se zneuţíváním moci. Takţe zdá se, ţe někteří voliči ODS, anebo prostě lidé, kteří potenciálně by mohli volit ODS, tak ţe ji prostě volit nechtějí. Buď ţe ztrácí nějaký jednoznačnější ideový profil, anebo ţe je příliš zkorumpovaná. A proto se přiklání k TOPu nebo k Věcem veřejným. A můţe se stát, ţe ani ta hrozba propadnutí hlasu je nakonec od té volby neodradí, poněvadţ ta sympatie pro ty strany přeci jenom je nějak hlouběji v těch voličích zakotvena. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ si člověk čte různé komentáře k výsledkům volebních preferencí, tak se tam dost často dočítá zajímavou věc, ţe lidé se začínají odklánět od těch velkých stran a přiklánět k těm menším ve větší míře neţ bývalo obvyklé. Podle Vladimíry Dvořákové, souvisí to skutečně pouze s krizí ODS, nebo je to nějaký hlubší jev? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Tak, moţná, ţe to můţe trochu vysvětlit ta situace, která byla před 4 lety, kde právě lidé se odklonili od jakýchsi alternativ a šli hlasovat pro jednu z těch dvou hlavních stran, protoţe si uvědomovali, ţe ta strana bude vlastně potom určovat politiku a sestavovat vládu. A připadalo jim to vlastně podstatný posílit, to znamená i radikálně levicovější skupiny se přikláněly k ČSSD a hlasovaly pro ČSSD. Stejně tak třeba středoví voliči se přikláněli k ODS. Bylo to takovýmhle způsobem, myslím, ten pocit, ţe musí se podpořit ta silná strana. Tady můţe nastat teďko právě ten opak, ţe si řeknou, ţe ty nové strany mohou změnit celkovou tu politiku a bude hodně záleţet na tom, jak dalece se ti voliči budou představovat, ţe je moţné sestavit koalici nebo sestavit vládu. Já si myslím, ţe řada voličů i v tomto smyslu potom uvaţuje, co je moţné a co vlastně není moţné. A v tomto okamţiku je velmi jednoduchý přechod z toho, z těch lidí, který potenciálně by volili ODS pro všechny ty alternující další subjekty, protoţe oni vědí, ţe i kdyţ budou hlasovat pro Věci veřejné, nebo kdyţ budou hlasovat pro TOP 09, ţe nevyloučí z moţné koalice ODS, ale spíš jako dají tý straně najevo, ţe má se sebou něco udělat a ţe se má prostě vzpamatovat. Kdeţto u Zemanovců na tom, levé části politického spektra, tam je zřetelné, ţe prostě kdo bude hlasovat pro Zemanovce, tak vlastně bude hlasovat pro zeslabení levice. A s velkým rizikem, ţe vlastně bude pouze odebírat hlas levici, ale nebude vytvářet tu alternativní vládu levicovou, která by měla být třeba trošku jiná neţli jak si ji oni představujou pod vedením Paroubka. Kdeţto ty pravicoví voliči mohou vlastně mít šanci ovlivnit sestavování vlády a zároveň vlastně donutit jakoby tu ODS, aby prošla vnitřní proměnou. Takţe pro tu pravici ta situace je mnohem jednodušší volit ty menší politické strany neţ je to na té levé části politického spektra. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ale jaký můţe být výsledný efekt? Protoţe pokud se tyto hlasy budou jenom přelívat, tak pak to můţe dopadnout podobně jako to dopadlo v minulých volbách. Ţe ty hlasy pro pravici se jenom rozprostřou více mezi subjekty neţ pouze pro ODS, dejme tomu, a jednoho partnera, ale můţe jich tam být víc. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ty efekty mohou být různé. A vlastně vůbec teďka nemůţeme předvídat výsledek voleb. Pokud jde o sloţení sněmovny, a to je vlastně rozhodující. Protoţe můţe se stát, ţe některé strany překročí tu klauzuli, některé nepřekročí. A to nevíme přesně. Potom, kdyţ, kdyby všechny ty malé strany, o kterých jsme hovořili, překročily tu pětiprocentní klauzuli, tak ten volební systém patrně zapůsobí u nich velmi podobně jako v roce 2006 v Plné znění zpráv


případě Strany zelených. Takţe dá se předpokládat, ţe i kdyţ třeba bude mít nějaká z těch menších stran 6 procent, tak to bude znamenat třeba jenom 3 procenta mandátů. Čili oni budou patrně některé z těch menších stran, i kdyţ překonají pětiprocentní klauzuli, výrazně podreprezentovány. Zase těţko odhadnout, co to můţe přinést z hlediska sloţení sněmovny. A pak se také zase můţe stát, ţe kdyţ část těch stran nepřekoná tu klauzuli, tak bude velký podíl propadlých hlasů, ty si zase budou vlastně v tom přepočtu na mandáty jakoby přerozdělovat ty strany, které překonají tu klauzuli, takţe tam některé strany pak mohou získat zase nějaký nadproporční bonus, kdyţ se jim přerozdělí ty propadlé hlasy. A pak samozřejmě i zase ještě to můţe mít ten důsledek, ţe některé z těch malých stran, i kdyţ nepřekonají tu klauzuli, tak budou ubírat hlasy těm stranám velkým, jo. Týká se to třeba právě vztahu těch Zemanovců a ČSSD. Kdyţ budou mít Zemanovci 4,9 procent, tak prostě do sněmovny nejdou, ale ČSSD tak přijde o 5 procent a tím můţe definitivně přijít o nějakou moţnost sestavovat vládu. A podobně to samozřejmě můţe zafungovat i v případě ODS. A i kdyţ zase jako, kdyţ někdo počítá hypotetické pravicové nebo středopravicové koalice, a kdyţ to počítá na základě nějakých preferencí z hlediska podílu odevzdaných hlasů, tak to jsou úplně nějaké nesmyslné počty, poněvadţ se pak můţe stát, ţe sice jako ty středopravicové straničky do sněmovny postoupí, ale budou tak podreprezentovány, ţe stejně ta pravice tu nadpoloviční většinu ve sněmovně nedá dohromady. Takţe ten výsledek jako nikdo nemůţe odhadovat a bude to dost, dost loterie, by se dalo říct. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Vladimíry Dvořákové, ono se mohlo zdát, ţe česká politická scéna se postupně krystalizuje, ţe těch stran spíše ubývá, ţe by se to mohlo dostat do té polohy, ţe by tam byli silní občanští a sociální demokraté, komunisté a ještě čtvrtí k nim. Ale pokud se díváme na vývoj volebních preferencí, tak naopak v současné době se můţe zdát, ţe těch stran by tam mohlo být 6. Lze z toho něco vyvodit, ţe lidé zatím neztratili zájem o politiku, ale ztratili důvěru uţ v ty stávající strany a chtějí volit někoho jiného, dát šanci někomu jinému, nebo co z toho lze vyvodit? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------No, tak z hlediska stranického systému a jeho vývoje 6 politických stran není ţádné dramatické číslo, to je poměrně běţné v evropských parlamentech. To, co se vţdycky zjišťuje, je nakolik z těch 6 politických stran, jestli jsou všechny ty politické strany vlastně vůbec schopny vytvářet koalici a mohou být zahrnuty do toho koaličního vyjednávání. V tomto okamţiku, pokud jsou prostě některé strany, které se nemohou stát součástí koalice, protoţe jsou odmítány, coţ v našem případě jde o komunistickou stranu, tak to představuje určitý problém z hlediska profilace celého toho politického spektra. A z hlediska toho, ţe vlastně se jakoby z moţností vytváření vlády vylučuje strana s určitým procentem. V zásadě se tvrdí, ţe kdyţ takové procento vyloučených přesahuje 20 procent, tak to můţe představovat určitý výraznější problém pro celý vývoj toho stranického systému a politický systém jako takový. Takţe to je vlastně jedna věc, která si myslím, ţe je docela podstatná pro to, jestli ty strany jsou schopné koalice nebo ne. Druhý problém je, pokud by se nám pak sestavovala vláda, kde bychom museli mít jako 3 malé strany, která kaţdá by měla 3, 4 poslance. A v tom okamţiku je zase jiný problém, a ty strany třeba mají velký koaliční potenciál, ale také velký vyděračský potenciál, de facto, kdy poté se je velmi obtíţné dohadovat se na jakékoliv vládním programu, protoţe kaţdá ta ministrana se 3, 4 poslanci chce prosadit do té vlády ty svoje vlastní cíle. A vlastně ta vláda není schopná vlastně dohodnout se na základních koncepcích, nebo lépe řečeno podpora dílčích věcí těch malých stran je podmiňována potom třeba podporou základních věcí, který je nutné, aby ta vláda dělala. Takţe tohleto, jak se to sloţí spíš opravdu záleţí na tom, jak jsou ty strany silné, jak jsou schopné komunikovat, jak jsou schopné si programově být blízko a ještě na jedné věci, která je právě tou, tím hlavním problémem, bych skoro řekla, v naší politice. Jak jsou schopný vlastně kulturním způsobem vyjednávat a dohadovat se na určitých kompromisech. A tohleto je věc, která, myslím si, je jedna z nejbolavějších míst vlastně naší politiky. A je to, vysvětluje to taky ten začátek té vaší otázky, nebo mohu na to odpovědět, proč lidé hledají alternativu v malých stranách. Protoţe je zde neustále nějaká naděje, ţe se mezitím objeví politici, kteří třeba nebudou skákat jeden druhému do slova, který nebudou se vzájemně obviňovat ze všech moţných zločinů, které kdy kdo spáchal. Ale budou schopni si sednout a budou schopni, řekněme, nějakým způsobem racionálně hledat jakési řešení pro problémy této země. Ale tato naděje tady byla dlouho. Vţdycky je spjata s novou stranou a vţdycky následuje frustrace, kdy se zjistí, ţe to vlastně takto nefunguje. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s fungováním politické scény, s povolebním vyjednáváním se samozřejmě dost často spekuluje nebo diskutuje o tom, co je pro českou politiku lepší. Zda by bylo lepší, kdyby bylo méně stran, nebo více. Mám Plné znění zpráv


tím na mysli právě vytváření vlád. Nyní sociologové tvrdí tváří v tvář tomu, ţe skutečně do sněmovny se můţe probojovat 6 subjektů, ţe je to zároveň signál toho, ţe ani po těchto volbách se nějaké silné vlády nedočkáme. Samozřejmě pokud vyloučíme tu variantu velké koalice občanských a sociálních demokratů. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe není úplně nejzákladnější problém, jestli méně nebo více. Pokud se pohybujeme v nějakém intervalu do 6, 7 stran. Ale tady s těmi českými malými stranami je ještě jeden problém. Věci veřejné, TOP 09 i ti Zemanovci, to jsou z větší části takové marketingové produkty. To není nějaké hnutí, které by vyrostlo nějak zezdola, které by bylo výrazem nějakýho, nějakýho problému sociálního nebo nějaký kulturní menšiny nebo něčeho takovýho. To si prostě vţdycky vyrobí nějaká skupina politiků a podnikatelů, kteří stojí v pozadí. A ten program, to se spíš tak jako vymejšlí aţ ex post, kdyţ uţ zasedá nějakej štáb a přemejšlí, tak jak na to, jak na ty voliče. A oni teda, nedá se říct, ţe by oni reprezentovali nějakej pevnější, usazenější společenskej zájem o nějakou sociální skupinu, oni spíš, kdyţ uţ teda dělají program, tak to je spíš takový čtení volebních průzkumů a průzkumů veřejného mínění a snaha se nějakým způsobem zalíbit a nabrat nějaký body a hlasy. A pak je, bude velký problém, pokud takto zkonstruované strany budou vyjednávat o vládní koalici. Já se obávám toho, ţe ti podnikatelé v pozadí si prostě budou chtít ty peníze vloţené do těch stran vybrat a budou strašně tlačit na to, aby ty strany vstoupily do vlády za kaţdou cenu. Takţe se i můţe stát, ţe ta vláda pak bude nějaký slepenec, který ideově nějak moc dohromady nepůjde. A ţe i to obsazování vlády pak bude takové, ţe to ministerstvo oni budou vnímat, ţe to je nějaké dobyté území, nějaká kolonie, kterou prostě oni musí vytěţit a přihrávat si z toho ty zakázky. Takţe to můţe i vést k tomu, ţe ty problémy současné české politiky, na které si lidi čím dál tím víc stěţují a ta poptávka po těch menších stranách je vlastně vyjádření deziluze české společnosti, tedy z toho obchodnického pojetí politiky. A paradoxně jako ti obchodních v pozadí jako tu poptávku cítí a vyrobí produkt, který ovšem se obávám, ţe aţ, kdyţ uspěje ve volbách a vstoupí do vlády, tak se bude chovat velmi podobně. Takţe tuto krizi ještě můţe ještě prohloubit. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Vladimíry Dvořákové, je to nějaké české specifikum, ţe skutečně vznikají často politické subjekty, které jsou produktem marketingu, které nevznikají na základě nějakých názorů na řešení daných problémů, ale spíš je to takový shluk různých populárních tváří, podnikatelů a podobně, podpořený právě dobrým čtením výsledků průzkumů veřejného mínění? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Politický marketing hraje velmi významnou roli vlastně ve všech zemích při vytváření volebních kampaní. Ale jde o to, jestli ty strany jsou skutečně tam hlouběji zakotveny, jestli mají určitou vlastní identitu a potom i ten dobrý politický marketing, ono ne všechno, co se děje, je opravdu dobrý politický marketing, musí vlastně ty věci naroubovat na tu identitu té strany. Spíš jako vytvořit, posílit určité věci a moţná někde obrousit určité hrany. Ale nemohou jít úplně prostě proti té celé logice. To, co se děje občas u nás, je naprosto proti logice, identitě, hledání těch lidí a nedává to, ta strana vlastně ztrácí tvář, tudíţ se nakonec naprosto rozpadá. Jako krásný příklad tohoto by moţná byl závěr kariéry Unie svobody, jestli si někdo vzpomene, pod panem Němcem, kdy nakonec přišla s legalizací marihuany a bylo to něco tak neuvěřitelně neskutečného a nejvíc mě fascinovali ty mladí lidi, kteří koukali na toho Němce vytřeštěně, co jeho to zrovna napadlo, ale prostě někdo z jeho okolí řekl, ţe tohle by byl dobrý nápad, a byl to právě to, jakoby marketingové, ale naprosto špatně udělané. Já si nejsem jistá úplně, jestli, samozřejmě, tyhlety produkty, ţe se ví přesně, jak na ty voliče, jak je oslovit. My jsme nová strana, člověk se podívá na TOP 09 a řekne, proboha, co je tam novýho na té politické straně. My jsme čistá strana, coţ taky tedy, po pravdě řečeno, vyvolává jisté otazníky a jisté úsměvy, pokud tedy člověk má zachovanou určitou historickou paměť. Ale ti lidé samozřejmě očekávají, ţe to půjde někam jinam. Ten základní problém, který je ale u nás je v tom, ţe vlastně my nemáme to prostředí, do kterého ty strany půjdou. Proto vlastně kolega tady říká, najednou se to začne chovat ve stejné logice. Mě velmi zajímalo, jestli někdo, kdyţ všichni hovoří, ţe budou bojovat proti korupci, tak, byť jsem to u jedné strany částečně zaslechla, jestli prostě někdo řekne, ţe uţ konečně by měl být v platnosti zákon o tom sluţebním postupu, nebo teda o úřednících. Abych to laicky vysvětlila, který prostě je nesmírně důleţitý pro to, aby ty strany se nemohly poté, co převezmou vládu, chovat k té vládě jako na tom dobytém území a to ministerstvo ţe není zdrojem jejich moci a jejich financování. Ale prostě toto, pokud nebude a pokud to nebude prostě opravdu dovedeno, prostě to znamená, pokud to nebude systémově nastaveno, tak my můţeme mít jaké agenty chceme, provokatéry a můţeme vyhlašovat cokoliv proti korupci. Ale ta logika bude taková a bude tlačit i ty malé strany vlastně k tomu chování, které oni slovně odmítají, ale nakonec se dostanou do logiky toho systému. A tohleto je právě problém. A já Plné znění zpráv


čekám neustále, kdy někdo řekne, ţe půjde do těchhle systémových věcí a neříká jenom takové ty jednoduché poučky o tom, jak budeme usilovně bojovati s korupcí. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ty jednoduché poučky se dobře poslouchají. A strany mají zájem na tom, aby lidi je poslouchali. Protoţe před volbami hrají poměrně významnou roli průzkumy veřejného mínění. Ostatně uţ jsme to zmiňovali, ţe strany, které se pohybují nad pětiprocentní hranicí, tak mají větší šanci, ţe nakonec jim lidé svůj hlas odevzdají. Jakým způsobem tedy mohou ovlivňovat volební preference, rozhodování voličů? O tom hovoří politolog Milan Znoj. Milan ZNOJ, politolog -------------------Tady je ten psychologický efekt, ţe voliči si řeknou, no, tak asi to má smysl je volit. A také novináři zbystří, dostanou se do televize mnohem častěji. A nastartuje se jaksi mnohem více viditelná kampaň. Věci veřejné dlouho, dejme tomu rok, se pokoušely na té veřejné scéně nějak prosadit. Dělaly to nejdřív lokálně, na Praze. Ten celorepublikovej dosah nikdy neměly a rozhodly se tak před rokem, ţe do toho vstoupí. A strašně pomalinku ta jejich podpora stoupala. A teprve před nedávnem se to začíná lámat. U nich je to vytrvalý trend, takţe vţdycky je lepší se dívat na ty trendy a nevěřit nějakým výbuchům nahoru nebo dolů. A určitě bych z toho nevinil ty agentury. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik politolog Milan Znoj. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Tentokrát hovoříme o blíţících se sněmovních volbách a vyhlídkách menších a malých stran na úspěch v nich. Hosty ve studiu jsou politologové Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Kdybych se měl vrátit k průzkumům volebních preferencí, tak samozřejmě se ozývají nejrůznější názory, ţe dost často je s nimi manipulováno. Ani ne tak z hlediska toho, jak jsou data sbírána, ale jak pak jsou prezentována. Ţe dost často i média zaměňují různé věci. Ţe se omylem přepočítávají různé výsledky na mandáty, i kdyţ to s tím úplně nesouvisí. A tak dále. Jakou podle vašeho názoru hrají roli průzkumy preferencí veřejného mínění? Jsou skutečně tak zásadní v tom, jak se lidé rozhodují? Josef Mlejnek. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě jsou zásadní a zejména v té situaci, kdyţ tady máme několik stran, které jakoby, nebo ne jakoby, oni oscilují kolem té hranice 5 procent, která je tou rozhodující psychologickou hranicí, tak jim se obrovsky zvyšuje, nebo měl by se zvyšovat nárok na kvalitu těch průzkumů. Na to, aby jimi nikdo nemanipuloval a také se zvyšuje i nárok na média, aby ty průzkumy jako správně interpretovala. A tady třeba v té oblasti médií to je bohuţel často patrné, ţe média si s tím nevědí rady. Ţe kdyţ agentura vydá průzkum stranických preferencí, z čehoţ se teda výsledek voleb skoro vůbec odhadovat nedá, tak to klidně uvedou v médiích titulkem Volby by vyhrála, prohrála, ztrácí. Tady je několik agentur, kaţdá z nich má trošku jinou metodologii a média to směšují a pak se i stává to, ţe někdy nebo v tom období před volbami se objevují agentury, které se soustavně průzkumům politických preferencí nevěnují, dokonce se objevují v médiích výsledky průzkumů, které si objednaly politické strany samy pro sebe. Média si příliš nedávají práci s tím třeba zjistit, co to je za novou agenturu a upozornit na to, ţe to je nějaká agentura, o který teď slyšíme poprvé. Takţe to asi přece jenom trochu něco jiného neţ kdyţ dostanou média čísla od agentury, která to dělá dlouhodobě a trvale ty výsledky. A pak samozřejmě při té interpretaci tam je celá řada problémů. Já bych uvedl teď jenom jeden z nich. Kaţdý ten průzkum má nějakou statistickou chybu, to znamená, ţe ty výsledky vlastně reálně jsou nějakým intervalem. Kdyţ prostě bude statistická chyba 2 procenta a oni řeknou, ţe, dejme tomu, ODS má 20 procent, tak to je ta nějaká střední hodnota, jako reálně je to tak, ţe preference ODS se pohybují v intervalu 18 aţ 22 procent. Takţe to ODS dvacetiprocentní, nebo kolik teďka má, tak to zas tak velký problém není. Ale kdyţ máte malou stranu, která má prostě 5, 6 procent a máte tam statistickou chybu 2 procenta, no, tak kdyţ prostě oznámíte, ţe má 4,5 s palcovým titulkem, tak to můţe hodně voličů té strany odradit. Ale ono vlastně ta strana se pohybuje v intervalu 6,5 aţ 2,5 reálně, jo. Z hlediska tý statistický chyby. Takţe je to nějakej interval, kde zčásti patrně překračuje klauzuli, z nějaký části ne. Ale nedá se tomu dávat palcový titulek strana XY propadla pod pětiprocentní laťku, jo. To prostě, to je jedna z moţností, jak s těmi výsledky manipulovat a myslím si, ţe hlavně média by měla být v tom předvolebním čase velmi opatrná na interpretaci těch výsledků. Petr HARTMAN, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Navíc je třeba zdůraznit, zjednodušeně řečeno, ţe rozdíl, pokud jsou do těch výsledků zahrnováni všichni lidé, nebo pouze ti, kteří jsou rozhodnutí jít k volbám, nebo spíše jít k volbám. To je také výrazný posun. V této souvislosti podle Vladimíry Dvořákové, má vůbec šanci uspět nějaká menší strana navzdory průzkumu volebních preferencí, ţe by ty průzkumy ji trvale posílaly pod 5 procent? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Tak, můţe to být velmi obtíţné, ale samozřejmě můţe se to stát, můţe být celá řada motivací. Vlastně voličů, kteří budou volit úmyslně stranu, která třeba nemá velkou šanci projít, jenom proto, ţe chtějí dát signál politické straně, kterou vlastně opouštějí v některých volbách se třeba dávají prázdné lístky. Lidé přijdou k volbám, zvyšují vlastně počet těch voličů a dávají prázdné lístky. A totéţ tedy můţe být to, ţe se prostě lidé rozhodnou, ţe půjdou hlasovat jakoby protestně, ale budou se úmyslně vlastně dávat, posílat signál té politické reprezentaci, ţe si nemůţou mezi nimi vybrat někoho, kdo postoupí do toho parlamentu. A budou chtít, aby mnoho hlasů propadlo. Samozřejmě, to uţ je sofistikovanější věc. Muselo by to být pravděpodobně i k tomu, většinou bývá pak nějaká kampaň, někdo vyzve voliče, ukaţte, ţe nejste spokojení a volte strany, které se nemohou dostat třeba do toho parlamentu a pak třeba u některé strany to můţe projít. Ale tady je ještě i jiná věc. Ty průzkumy veřejného mínění nejenom to, ţe teda je rozdíl volebních preferencí a volebních potom, teda stranických preferencích a potom tedy jakoby modelů, kdy uţ se berou jenom ti lidé v úvahu, kteří opravdu říkají, ţe k těm volbám půjdou. Ale také by se to vlastně mělo počítat podle těch obvodů. To znamená tam, jak vám vyjde vlastně ta přirozená hranice a navíc ovšem u nás je ještě ta specifika, ţe tam vlastně se neví přesně počet mandátů u některých, protoţe to závisí na tom, kolik těch voličů vůbec k těm volbám přijde. Takţe opravdu ty modely zejména tam, kde jde o velmi těsné hranice, tak mohou být velmi také problematické a i tady by to bylo nutné být velmi opatrný při těch interpretacích. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ uţ jsme se zmínili o volebních preferencích, tak volební preference nadělaly hodné zlé krve také v souvislosti s předvolebními televizními debatami, kde některé strany se cítí poškozeny. Jak vůbec lze určit, kdo by měl dostat tu příleţitost vystupovat v těch celostátních televizních debatách? Byť vysílaných z jednotlivých krajů, kdyţ jsou ty průzkumy dělány na základě jednotlivých krajů. V kaţdém kraji jsou dělány v jiném časovém okamţiku. Přitom volby jsou celostátní a pokud ta strana nepřekročí na celostátní úrovni pětiprocentní hranici, tak jí není nic platné, ţe mimořádně uspěje v jednom kraji, protoţe stejně se do té sněmovny nemá šanci dostat. Jak moc toto můţe znevýhodňovat některé politické strany a mají pravdu, kdyţ si na to stěţují? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Já si myslím, ţe zase musí být vţdycky určitý limit. A mně toto nepřipadá jako velký problém. Ono se můţe stát dokonce to, ţe ta strana nebude se objevovat ve volebních průzkumech a najednou se objeví někde v nějakém kraji, kde bude silná. Na to se nedívají jenom lidé z toho kraje a najednou ta strana můţe obecněji zaujmout, protoţe prostě tam najednou vystoupila osobnost, která můţe lidem připadat zajímavá a není to tak spjatý s tím krajem. Navíc my si musíme uvědomit, ţe ty, třeba ty lídři stran se dostávali do různých krajů, za který kandidovali. To znamená snaţili se ve svý podstatě oslovit určitý nějaký zvláštní okruh voličů. Takţe já si myslím, ţe ten limit tak, jak se to udělalo pro ty veřejné debaty, ţe to je podle těch krajů a je tam těch 5 procent, teda pokud je to v daném kraji, ţe nakonec dává moţnost třeba i stranám, který budou více regionálně zakotvený. Aby se představily, kdyby se to vzalo celostátně a v jednom momentě, tak třeba strany se 4,5 procentem by se jakoby nedostaly tak přes ty různé kraje to můţe nějakým způsobem voliče oslovit. Vţdycky je to problém samozřejmě, koho pustit do té debaty a koho nepustit. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ jsme u těch volebních preferencí a průzkumů veřejného mínění, tak samozřejmě nezjišťuje se jenom oblíbenost jednotlivých stran, ale i oblíbenost jednotlivých politiků. A v této souvislosti se nyní objevil výsledek společnosti STEM a podle něj se stal nejpopulárnějším tuzemským politikem předseda Věcí veřejných Radek John. Je to člověk, který je znám především jako tvář televize Nova, ne jako politik, protoţe v politice nějak nepůsobil, aţ nyní se profiluje jako předseda Věcí veřejných. O čem to vypovídá, jeho prvenství? Je to důkaz toho, ţe ti, kteří sestrojovali projekt Věcí veřejných, tak vsadili dobře na tvář z televize Nova? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Já si myslím, ţe to hodně vypovídá právě o náladách v české společnosti, která je aţ rozčilená, nebo se jí hrubě nelíbí právě korupce a zneuţívání moci tak, jak to provozovala ta dosavadní politická elita. A Radek John, on vystupuje trochu jako zbojník, nebo, jo, ţe jako člověk, který přišel z prostředí mimo tu politickou scénu a vyvolává dojem, ţe on tam jako zavede pořádek. On a jeho strana. A jeho vystupování je do jistý míry hodně populistický. On se samozřejmě obrací na určitou část společnosti, ale ta jeho kritika korupce a zneuţívání moci je taková hodně obecná, hodně publicistická. Kdyţ dostane nějakou konkrétní otázku, jak to řešit, tak uţ ta odpověď tak přesná není. A kdyţ něco přesného odpoví a ten novinář, který se teda optá nějak detailně, mu na to něco namítne, tak to uţ se pan John dostává do velkých problémů a většinou jako vycouvává při těch debatách z debaty, kde uţ se jako konkrétně diskutují nějaká třeba protikorupční opatření. Ţe on něco řekne a někdo mu namítne, kdo se v tom vyzná, no jo, ale to zkoušeli támhle někde v Německu před 20 lety a to nezabralo. A najednou prostě pan John uţ jen tak musel by zalapat po dechu jako ryba na suchu, a to si nemůţe dovolit, tak většinou jako skočí někam jinam. Tam je problém podle mě u těch Věcí veřejných, nebo jeden z problémů této strany spočívá v tom, ţe oni se jako trefili do těch nálad veřejnosti na tý poptávce po někom, kdo trochu jako zbojník z lesa zamete s korupcí. A oni mají takovej jako takovej populistickej tón, aby se na to chytla část veřejnosti, která si vlastně ani myslím neuvědomuje, ţe to vlastně je populismus. Ale oni nemají ţádný řešení nebo to, s čím oni přicházejí, to si vypůjčovali nějaké řešení, která jsou dlouhodobě známá a o nichţ se i zase ví, ţe kdyţ se aplikovaly v nějakých jiných zemích, tak to samozřejmě třeba přineslo nějaké plusy, ale mělo to i nějaké minusy a nedá se to prezentovat jako nějaký všelék. A to Věci veřejné často dělají. Takţe já si myslím, ţe on prostě se trefil do těch nálad, ale obávám se toho, ţe kdyţ uspěje v těch volbách a bude pak muset prosazovat nějaká protikorupční řešení, tak to, co prosadí, to bude stejně víceméně k ničemu, poněvadţ to budou takové povšechné věci, nebo něco, co bude hodně problematické z nějakých jiných důvodů. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdybych navázal na slova Josefa Mlejnka, tak Věci veřejné se trefily do těch veřejných nálad. Ale podobnou podporu, nebo moţná ještě o něco vyšší má TOP 09, která se zrovna do veřejných nálad, alespoň na první pohled trefit nemusela, protoţe ona alespoň z hlediska svého programu, co slibuje, ţe by dělala, tak slibuje věci, které zrovna nejsou populistické, ani populární. Lze na příkladu těchto dvou stran nějak dokládat určitou zvláštnost předvolební situace, ţe mají šanci na úspěch i subjekty, které jsou relativně populistické, i které nejsou populistické? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------No, já bych úplně se neztotoţnila s tím klasickým populismem pro Věci veřejné, byť asi některé prvky bych tam viděla. Tam je jeden velký rozdíl, pokud bych měla srovnávat TOP 09 a Věci veřejné. A to je, to zaznělo vlastně i od kolegy Znoje, vlastně Věci veřejné jsou politickou stranou, která dosti dlouho působila v místech. Jako tam přeci jenom oni opravdu, to není jenom centrum Praha, tam jako pracovali v těch místech a reagovali, vytvářeli tam i občanské poradny, reagovali, to znamená reagovali na kaţdodenní problémy těch občanů. A to je jedna věc, která ten, ta jejich popularita, kdyţ rostla a objevuje se v těch krajích poměrně, řekněme, rovnoměrně, protoţe se většinou aspoň do těch pořadů se dostávají, těsně je to nad tou pětiprocentní, nebo k osmiprocentní hranici. Tak je do značné míry podle mě výsledek tento, a to je velký rozdíl proti jiným stranám a jde o dlouhodobější trend proti všem těm ostatním, které tady vznikaly. Takţe tam, i kdyţ uznám, se tam objevují některé rysy jako reakce na něco a vědí, ta korupce a prostě jako vědí, na co ti lidé reagují a někdy vlastně jim odpovídají tak, jak je to pro ty lidi srozumitelné, tak je to prostě jiná věc. TOP 09 vsadilo na jednu zajímavou věc, a já bych řekla, ţe moţná je taky populistická, protoţe já ten populismus chápu tam, kde se pracuje s emocemi, tak to podle mého názoru je teda populistický apel. A to je, ţe se rozhodla odebrat, TOP 09 nehledá kupodivu příliš středové voliče. Ona je nepotřebuje. Ona potřebuje odebrat ODS, aby teda se udrţela, tak bere ty velmi pravicové voliče, ty voliče, který skutečně jsou ve smyslu, ţe chtějí velmi omezit i tu sociální solidaritu, chtějí mít naprosto jednoznačnou odpovědnost jednotlivce a ten populismus, o kterým já hovořím, je ta práce s emocemi v tom smyslu, ţe podívejte se, pokud se neudělá toto, a my jsme jediný, který říkají, ţe budem velmi nepopulární, a uděláme, protoţe my chceme zabránit bankrotu. Ta rovina toho bankrotu tohoto státu, tohoto vyvolávání strachu, to je to, v čem já vidím teda ten populistický přístup. A TOP 09 se nerozmachuje široce, ona přebírá jednoznačně pravicové voliče, nikoliv voliče pravého středu, ale jednoznačně pravicové voliče, kteří prostě přijmou tuto myšlenku. V ţádném případě nebudeme zvyšovat daně, omezíme sociální výdaje a jednoznačně, protoţe naším cílem je zabránit bankrotu, podívejme se, co se děje v Řecku, podívejme se, co se děje ve Španělsku. Takţe to je velký rozdíl, který, kdyţ to srovnám jako ty jednotlivé strany. Ty další strany, jako ty Věci veřejné a tak dále, se, zelení, KDU-ČSL a tak dále, ty všichni vlastně bojují o toho voliče středu. A svým způsobem i ODS, přestoţe Nečas patří k velmi jako pravicovým konzervativním voličům a vlastně on by se víc Plné znění zpráv


hodil k tý TOPce svým způsobem, tak ale ta ODS musí být a posouvá se ve svý podstatě více k tomu středu, jestli se tedy někam posouvá. Protoţe ten problém toho, ţe momentálně nikdo neví, co je ODS a kdo je ODS a co vlastně tam představuje, ale ona nutně musela vyklidit tohleto pole, takţe ten střed bude velmi silný a je otázka, jestli ty pravicové strany, pravého středu teda si nakonec to neodeberou ty hlasy navzájem a nedojde k velkému propadu vlastně hlasů pravého středu. A v momentě, kdyţ si to vezmeme, ţe by tam byly 3 strany, které by se blíţily 5 procentům a propadne vám skoro, řekněme plus ještě Bobošíková, vám propadne 15 procent hlasů na pravici, tak vám to potom vlastně něco s tím systémem udělá, nebo udělá to s výsledky voleb. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ono uţ zde zaznělo, ţe KDU-ČSL bojuje o voliče, ţe se pohybuje kolem pětiprocentní hranice. V minulosti se hovořilo o tom, ţe má své jisté, ţe těch 7 aţ 9 procent udělá. Uţ před minulými volbami se pochybovalo o tom, zda pětiprocentní hranici překročí, nakonec se to podařilo. Znamená to postupný ústup z výsluní, ţe se blíţí čas, kdy KDU-ČSL zmizí ze sněmovny a bude mít velmi těţké se vrátit? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ten čas se určitě blíţí. Nebo demografické charakteristiky tradičního elektorátu KDU-ČSL jsou v tomto ohledu neúprosné. Ale je otázkou, kdy přesně ten čas nastane. Je moţné, ţe KDU-ČSL ještě v letošních volbách překoná tu pětiprocentní laťku. Ona má ve srovnání třeba s Věcmi veřejnými nebo s nějakými jinými středovými stranami velkou výhodu právě v tom, ţe má stabilní elektorát. A můţe spoléhat na to, ţe ti lidé k těm volbám přijdou a ten hlas jí dají. Ale zase, to je to příjemné, ale to nepříjemné na tom jejím, na tom lidoveckém elektorátu je to, ţe on vymírá a oni nemají schopnost ten elektorát omlazovat a udrţovat se aspoň, udrţovat aspoň, řekněme, prostou reprodukci, ţe by si udrţovali nějakých 6, 7 procent. A hráli v tom stranickém systému nějakou trvalou úlohu. Prostě jim to neustále klesá a jim se nedaří ten pokles zastavit. Samozřejmě část voličů jim teď odebere i TOP, byť já souhlasím s tím, ţe hlavním zdrojem voličů pro TOP 09 je ODS, ale i těm lidovcům oni moţná něco uberou. A čili bude, pokud KDU-ČSL pronikne do sněmovny, tak to bude s odřenýma ušima, o fous. A pokud oni v tom volebním období po těchto volbách nepřistoupí k nějakým radikálním krokům, tak uţ v těch volbách 2014 se do sněmovny nedostanou. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s menšími stranami, nebo s malými nemůţeme zapomenout na zelené, kteří v současné době jsou, ve sněmovně sehráli tu roli takové té nové strany, která měla přinýst nový styl politiky. Nakonec se ukazuje, ţe se to nepodařilo. Mohou na současné situaci více prodělat, kdyby těch menších a malých stran bylo méně, byla by jejich šance na případné znovudostání se do sněmovny vyšší neţ je v současné době? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------No, samozřejmě, myslím si, ţe třeba Věci veřejné mohou odebírat část potenciálu těch voličů zelených, i kdyţ já mám obavy, ţe moţná i části těch zelených to odebírá taky TOP 09, coţ je hrozně zvláštní, kdyţ jsem předtím říkala, ţe TOP 09 je skutečně napravo od ODS. Ale byla toto celá řada lidí, která spojovala, kde ta ekologie nebyla, řekněme, ta úplně nejpodstatnější otázka, ale byly to, řekněme, ty otázky kvality ţivota obecně. Přihlášení se k určitému novému vidění toho světa nebo hodnotové orientace, coţ tady představuje především tedy pan Schwarzenberg jakoţto, řekněme, reprezentant teďko TOP 09 a který pro ty zelené něco znamenal. Já osobně nevidím moc velkou šanci pro zelený dostat se v této chvíli do parlamentu. Právě proto, ţe mám pocit, ţe tam je velké zklamání voličů, ale také právě proto, ţe ti zelení se do toho parlamentu dostali tím, ţe propojili hlasy, které byly normálně svým způsobem nepropojitelné. A to jak teda ty zelené, řekněme, levicovějšího charakteru, jako tuhletu skupinu, která na západě běţné bývá vnímána jako levicová, tak jakoby náhraţku tehdy propadlé vlastně Unie svobody. Takţe to byla taková, jako takový velmi zvláštní konglomerát. Kdyţ se podařilo panu Bursíkovi dát na určitou dobu dohromady, dostali se do toho parlamentu, ale ten další vývoj potom vedl znova k tomu rozdělení a myslím si, ţe rozdělení té voličské základny. A zatímco, si myslím, ţe ta pravá část má řadu alternativ, kam jít, ta levá část zase nepůjde pravděpodobně za panem Liškou. Takţe tam vidím opravdu dosti velký problém na to, aby překročili pětiprocentní hranici. Petr HARTMAN, moderátor -------------------My jsme zde stále mluvili o tom, jaký úspěch nebo případný neúspěch můţe potkat ty menší nebo malé strany. Zapomněli jsme, nebo nezapomněli, ale nehovořili jsme v souvislosti s tím také o těch velkých stranách. Mám Plné znění zpráv


na mysli občanské a sociální demokraty. I kdyţ jsme hovořili o tom, ţe občanští demokraté výrazně ztrácejí. Jakým způsobem se tedy mohou ty velké strany stavět k těm malým? Mají proti nim nějak bojovat nebo to mají pouze z dálky pozorovat? Nebo naopak je pro ně výhodné některé menší subjekty podporovat? Jak se k tomu postavit, k tomuto fenoménu? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------No, je to těţký, protoţe oni musí přemýšlet nejenom o volbách, kde si berou hlasy a povolební spolupráci. Samozřejmě TOP 09 a ODS vědí, ţe tedy bojují o přibliţně stejné voliče. Kdyţ to vezmeme tímto způsobem. Ale zároveň vědí, ţe mohou vytvořit koalici do budoucna. Samozřejmě ČSSD musí likvidovat Zemanovce ve svý podstatě, protoţe pro ně nemůţe představovat ani partnera do budoucna. Tam je jasné, ţe by to nešlo a rozhodně jim bude pouze ubírat hlasy. Takţe ta strategie těch stran musí být samozřejmě, zvaţovat i tyto věci. A druhá otázka je nakolik je nutné se profilovat vůči té druhé straně té hlavní, to znamená, jestli je moţné znova pokusit se opakovat situaci z roku 2006. Kdy nakonec voliči se rozhodli, ţe klíčové bude, jak dopadnou ty hlavní velké strany a vlastně šli do tohoto soupeření, takţe prostě podpořili a zesílili spíše tu podporu těch velkých stran. Tehdy vlastně 2006, pokud se nemýlím, kolega mě kdyţtak opraví, vlastně obě dvě strany získaly nejvíce hlasů fyzicky za celou tu svoji historii. Takţe prostě opravdu ty voliči tam přišli a podpořili ty strany. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Josefa Mlejnka na závěr, jaký dopad na velké strany můţe mít případný úspěch či neúspěch těch malých? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To se dá těţko odhadovat. Poněvadţ my nemůţeme odhadovat výsledek voleb. Takţe ty dopady můţou být různé a bude to záviset hodně právě na tom, které z těch malých stran uspějí, jakým způsobem a ... Petr HARTMAN, moderátor -------------------Teoreticky, co by více nahrálo těm větším stranám? Kdyby se do sněmovny dostalo více malých stran, kdyby například sociální demokraté měli více variant a nemuseli řešit otázku, zda se nechat nějakým způsobem podporovat komunisty, nebo zda spolupracovat s občanskými demokraty, nebo by pro ně bylo výhodnější, kdyby ty hlasy propadly a oni je pak posbírali? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe pro sociální demokraty je nejvýhodnější taková situace, kdy oni budou moci udělat většinovou koalici, nebo podporu s komunisty a zároveň, kdy oni budou mít zase moţnost udělat i nějakou většinovou vládu koaliční bez komunistů. To je pro ČSSD strategicky nejvýhodnější povolební situace, ţe by vlastně byli v situaci, kdy jako je tomu třeba teď v některých krajích, tak v některých krajích oni mají ty aliance s komunisty a v jiných zase mají ty aliance jako od středu doprava, s těmi menšími stranami. Tak kdyby oni v tom celostátním parlamentu měli tu situaci, tak bychom to tak jako shrnuli, tak to je pro ně nejvýhodnější. A myslím si, ţe pro ně asi, oni by moţná dali přednost té moţnosti udělat vládní koalici s některými z těch menších stran, které se pohybují v tom středu spektra, ale mít v záloze tu moţnost je přehlasovat s těmi komunisty. Tak to by asi pro ně bylo nejlepší. Ale samozřejmě těţko odhadovat, jestli jim to vyjde a opravdu, já si myslím, ten volební výsledek to bude dost loterie a těţko teď předem spekulovat, co všecko se můţe stát. Poněvadţ těch hypotetických variant je nejmíň 20, jo, i víc. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Uvidíme, jak to dopadne. Musíme si počkat do konce května, kdy se uskuteční volby do Poslanecké sněmovny. V tuto chvíli můţeme říct pouze to, ţe je stále nejisté, kolik stran nakonec uspěje a s jakým volebním výsledkem. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty ve studiu byli politoloţka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------Plné znění zpráv


Na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Anglie před volbami 20.4.2010

ČT 24

str. 05 _

05:59 Studio 6_

Jak můţe jedna televizní debata ovlivnit volby, tak to v tuhle tu chvíli v praxi ukazuje Velká Británie. Po desetiletích pozice outsidera totiţ stačila jedna diskuse a tradiční britský systém dvou stran moţná vezme za své. Vystupující - František LUTONSKÝ, moderátor - Helena ŠULCOVÁ, moderátorka - Bořivoj HNÍZDO, politolog, Fakulta sociálních věd UK (pouze anotováno) _

Vizitky končících místopředsedů praţské ODS 19.4.2010

ceskenoviny.cz str. 00 ČTK_

Z domova_

Praha - Vizitky odvolaných místopředsedů praţské ODS Jiřího Janečka a Tomáše Chalupy a místopředsedkyně Andrey Vlásenkové, která sama rezignovala. Tomáš Chalupa Datum a místo narození: 3. července 1974 v Praze Vzdělání: Fakulta sociálních věd UK Praha, katedra ţurnalistiky a masové komunikace (1993-95), Filozofická fakulta UK, obor politologie a historie (1993-96), Právnická fakulta UK (1994-02) Praxe: redaktor, zástupce šéfredaktora deníku Nový Telegraf, tiskový mluvčí, vedoucí tiskového oddělení na Úřadu vlády ČR, zaměstnanec hlavní kanceláře ODS, místostarosta (1998-02) a starosta (od 2002) městské části Praha 6; je členem zastupitelstva hlavního města Prahy (od 2006). Členství a funkce v politických stranách: ODS (od 1992), předseda oblastního sdruţení ODS Prahy 6 (od 2002) a místopředseda praţského regionálního sdruţení ODS (od 2004); člen výkonné rady ODS (od 2006). Jiří Janeček Datum narození: 29. prosince 1973 Vzdělání: Podle svých webových stránek dálkově studuje vysokou školu. Praxe: Poslanec Parlamentu ČR (od roku 2008), člen zastupitelstva hl. m. Prahy a praţský radní (od roku 2006), radní městské části Prahy 11 (od roku 2006). Členství a funkce v politických stranách: Člen ODS od roku 2002. Od roku 2004 je předsedou ODS v Praze 11. V roce 2005 byl zvolen místopředsedou praţské organizace ODS, dnes jej sněm praţské ODS z této funkce odvolal. Ostatní: Ve svých 18 letech začal podnikat, jeho koníčkem je závodění v automobilových rallye. Andrea Vlásenková Datum narození: 1970 Vzdělání: vystudovala Střední zemědělskou školu Poděbrady Praxe: starostka městské části Praha 21 (Újezd nad Lesy; od 2002) Členství a funkce v politických stranách: členkou ODS je od roku 1994, místopředsedkyně Oblastního sdruţení ODS Praha 14 (od 1998), místopředsedkyní praţské ODS byla zvolena loni v listopadu. Plné znění zpráv


URL| http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/vizitky-koncicich-mistopredsedu-prazske-ods/465511?nt _

Rozhovor s fotografkou Nguyen Phuong Thao 19.4.2010


str. 01 _

10:05 Host radioţurnálu_

Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Dobré dopoledne vám všem. My si v Radioţurnálu dnes můţeme povídat s někým, koho moţná neznáte podle obličeje, ale rozhodně ji znáte podle jejích prací. Vlastně můţeme říci také obličejů a portrétů, které fotografuje a musím říci, ţe velmi hezky. Naším hostem je dnes fotografka Mladé fronty DNES Nguyen Phuong Thao. Řekla jsem to aspoň trošku dobře? dobré dopoledne. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Dobrý odpoledne. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý den. Tak patrně se budu muset smířit s tím, ţe vaše jméno nikdy nevyslovím úplně přesně. My jsme se dohodly, ţe vám bude stačit, kdyţ vám budu říkat Thao. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, budu ráda. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Velké díky. Ale to vaše příjmení to Nguyen, nebo tak nějak to můţe znít, je velmi časté? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Je velmi časté příjmení ve Vietnamu, a proto ve Vietnamu neříkáme, neoslovíme příjmením, ale vlastně jménem, tak proto. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Kdybyste je oslovili příjmením, tak by se otočilo spoustu... Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Spoustu lidí. Vy za ta léta, co ţijete tady u nás v České republice, mimochodem teď to bude 20 let uţ, dostalo vaše jméno nějakou počeštělou podobu? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------To lidi se snaţili mi dát nějaký český jméno, ale vlastně jsem s tím nikdy nesouhlasila. Dokonce trošku změnili Thao jako Thajko nebo něco takového, Thaolino. Ale mně se zdálo nějak jako trapný si dát nějaký český jméno, kdyţ se jmenuji Thao, tak ale... Plné znění zpráv


Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jste prostě Thao, já to budu respektovat. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, já jsem prostě Thao. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A uţ jste se setkala s tím, ţe by vaše jméno někdo překládal? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, všichni se mě ptají, co to znamená to jméno. Tak Phuong Thao znamená vůně trávy. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A říkají vám tak lidé, zkoušejí to? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Taky, taky. Uţ dokonce ten překlad zná i pan prezident Václav Klaus. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A víte, co by mě zajímalo, jestli vám dělá v češtině, co vám dělá ty největší problémy? Protoţe vy mluvíte naprosto fantasticky, jenom mi řekněte, kde vidíte ten největší úskalí? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe vůbec nemluvím dobře, a nejvíc mně dělá problém ta výslovnost, ţe vlastně čeština je mnohoslabiková, je mnohoslabikový jazyk a vietnamština je jenom jednoslabikový. Tak vlastně, vlastně nikdy si na to nemůţu zvyknout. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Je vám báječně rozumět. Kaţdopádně jak vy se vypořádáváte s těmi českými nespisovnými výrazy? Vy kdyţ jste se učila česky, tak všechno bylo spisovně, všechno bylo tak, jak mělo být a pak jste najednou vylezla ven a všechno bylo asi jinak. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, právě ţe já jsem měla jeden rok jazykovou přípravu v Poděbradech a tam jsme se učili gramatiku. Takţe jsme správně museli dělat testy gramatiky. A kdyţ jsem přišla do Prahy, tak poprvé jsem slyšela slovo "koukněte přes okno" nebo "hezký holky", tak jsem říkala: co to je za pád a vlastně... ale dneska uţ jsem si na to zvykla. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A vypadne to z vás někdy? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Taky sem tam. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Fotografka Nguyen Phuong Thao dnes bude hostem v Dopoledním Radioţurnálu a spolu s ní také fotografie, které mimochodem teď mají aktuálně i svou výstavní podobu. No, a za chvíli se na tu výstavu můţeme teď virtuálně v Radioţurnálu podívat. No, a vy samozřejmě můţete psát své otázky na www.radiozurnal.cz. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------V Dopoledním Radioţurnálu teď můţeme zkusit jednu výstavu, po které se projdeme teď společně s, jenom ve zvuku, pravda, ale snad vám to bude stačit. A kdyţ ne, tak se na tu výstavu všichni můţete jít podívat. Naším hostem je fotografka Thao, která ţije tady u nás v naší republice uţ 20 let. Čemu se nejvíc smějete, kdyţ se podíváte na lidský obličej, co vám přijde, řekněme, komické? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe lidskou tvář obdivuju. Mně nepřipadá nic komickýho. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A víte, co je zvláštní, ţe si my Češi myslíme o vás, abych tak řekla, ţe máte mimiku mnohem menší a v mnohem menší míře neţ my tady v Čechách. Je to jenom naše zdání, anebo je to takový... Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe to je jenom vaše zdání. A právě mě hrozně překvapuje, ţe Češi o Vietnamcích nebo o Asiatech myslí, ţe kdyţ se smějeme, tak, tak máme jenom jeden jako takovej, ţe oni nepochopěj, jestli je to jenom póza nebo ţe opravdu myslíme upřímně. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Ţe máte vlastně jenom jeden výraz. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Aha. A ono to tak není, vy to umíte číst. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já to, já to poznám. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Určitě. Zkuste nám vybrat nějaký obličej v České republice nebo moţná i ve světě, který vám přijde opravdu hodně extrémně zajímavý a který byste si teď hned zmáčkla spoušť a chtěla ho vyfotit. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak třeba já mám ráda český herce nebo kdyţ portrétuju, tak si myslím, ţe já umím hodně zobrazit chlapy. Tak moţná proto, ţe jsem ţenská, tak já umím, nevím. Ale třeba jednou jsem fotila Karla Rodena, tak bylo to velmi taková bleskovka, akce. My jsme ho zastavili v divadle takhle na foji a zastavil se, jakou kouknul do foťáku, trošku jsem na něj svítila světlo a uţ je ten takovej psychologickej výraz. Je to strašně zajímavý člověk. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Takţe někdy stačí opravdu jenom jedno zmáčknutí spouště a je to tam. Plné znění zpráv


Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Jedno zmáčknutí to není, ale musíte vidět ten moment a to pak uţ... s fotkama teda musíte to vidět, ten moment, kdy je ten správnej okamţik. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Chápu, a v tom je to vaše umění. Já tomu rozumím. Do tohohle umění se rozhodně nějakým způsobem nepletu. Vy praţském café-baru Platýz máte teď nově otevřenou výstavu osobností, které se třeba i trochu vyhýbají těm objektivům. Co byl váš nejtěţší úlovek, který si na tuhle výstavu ulovila? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Moţná, jo, tak teď uţ vím, tak nejtěţší to bylo právě Sáblíková. Právě ţe všichni známe, Sáblíková, my jsme dostali zadání v srpnu vloni dělat olympijský magazín k zimní olympiádě. A Sáblíková byla medailová naděj, takţe jsme ji se snaţili oslovit. Jenţe Sáblíková pořád trénovala, trénovala a nikdy nenašla ten čas. A těsně před odletem si udělala dvě hodiny čas, tak jsme za ní museli dojet aţ do Itálie v době, kdyţ v Evropě byla největší sněhová kalamita. Ale kdyţ uţ teda ona je strašně milá holka, ochotná, a udělala maximum, abysme měli tu krásnou fotku. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Thao, to vás musel nenávidět její trenér. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------To já vím. Teda přála bych vás tam vidět, jak byl překvapenej. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je krása. Vy jste fotila ale další takové české olympioniky. Vy jste prý dokonce Tomáše Vernera, našeho krasobruslaře, také velkou medailovou naději, donutila stát několik hodin takřka bez hnutí. Je to pravda? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------To ne, on se hejbal, já jsem naopak chtěla, aby roztančil. Takţe udělal i takový skok a byl hrozně ochotnej a říkal: jenom abych vám tady nezničil ateliér tím skokem. Protoţe měl ještě brusle. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Opravdu? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A jaký skok skončil, netušíte? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Takovej jako rádoby krasobruslení. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Ta fotka je rozhodně velmi krásná, jinak dokonce portréty Martiny Sáblíkové a Tomáše Vernera dokonce přinesly v draţbě skoro 160 tisíc korun pro konto bariéry. Plné znění zpráv


Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Děkuju mockrát, to jsem ani nevěděla. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je krásná informace. No, a ty fotografie, pravda, vynesly asi také hodně času a hodně vašeho umění. My si o tom samozřejmě budeme v Radioţurnálu povídat i dál. Jinak připomínám, ţe výstava v praţském café-baru Platýz bude aţ do 15. července. Autorkou výstavy je fotografka Nguyen Phuong Thao, náš dnešní host. Pokud chce, můţete poslat rozhodně i svou otázku. Pošlete nám ji na internetových stránkách www.radiozurnal.cz. Díky na za ně. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Fotografka Mladé fronty DNES Thao je naším dnešním hostem v Dopoledním Radioţurnálu. Thao, kdyţ se řekne doma, tak co to pro vás je, je to Praha, nebo je to Vietnam? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak dneska já mám pořád Vietnam jako můj domov a Praha je můj druhý domov. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste vlastně celé to dětství proţila ve Vietnamu, takţe máte obrovské vzpomínky, ale které vzpomínky se vám nejčastěji vracejí? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak já jsem měla krásný dětství, ačkoliv musím o sobě říct, ţe patřím ještě do tý poválečný generace. To znamená, byla taková doba nedostatku zboţí a ekonomická krize. Tak jsme, tady to také pamatuju, na období, kdy všechno bylo na příděl a o prázdninách jsem stála ve frontě na maso, tak si to dodneska vybavuju. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A kdybyste si přeci jenom mohla z toho Vietnamu něco sbalit, něco vzít a vzít si to sem do svého druhého domova, tak co by to bylo? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak určitě budou to moji, moje rodina, moji rodiče. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Teď to bude 20 let, jsme říkali, v srpnu myslím, dokonce 24., nebo kolikátého? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak to máte přesnou informaci. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Vy si den asi taky dobře pamatujete velmi. Změnilo vás to, těch 20 let, jste jiná? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já jsem jiná. Já jsem mnohem starší. Plné znění zpráv


Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Počkejte, počkejte, o věku to nebude. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Aha, tak, tak moţná, moţná, no, kdyţ... já kdyţ jsem přijela, tak jsem byla přesvědčená, ţe po studiu hned se vrátím domů. Ale teď uţ jsem tady a já jsem si na českou kulturu natolik zvykla, ţe uţ jsem tady. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Asi ptát se vás, co vás tady udrţelo, nemá smysl, spíš kdo vás tady udrţel? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak já mám, já mám dlouhodobý vztah s českým přítelem a s ním uţ jsem 15 let, tak to je ten hlavní důvod. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je jasná odpověď. Kdyţ si vezmete české ţeny, co by na rozdíl od nás Vietnamka nikdy neudělala? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak asi ve Vietnamu je stoprocentně méně těch rozvodů, protoţe Vietnamky nebo Vietnamci povaţujou rozvod za ostudu, něco jako společenský neacep... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Neakceptovatelné. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, ano, ano. Tak to by vietnamský ţeny nikdy neudělaly. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ zůstaneme v té rodině, tak kdo má trochu rozmazlenější děti, Vietnamci, anebo tady u nás? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Vietnamci. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Stoprocentně? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano. To jsou takový strašně rozmazlený. Dokonce třeba kdyţ jsem byla v 7 letech, tak uţ jsem uměla vařit, ale moje neteř teďko se nechá ještě krmit od chůvy. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A co vy vaříte, kdyţ jsme u toho jídla, vaříte česká jídla? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------To neumím, jenom řízek, ale jinak vařím různě, vietnamsky, asijsky a italsky. Plné znění zpráv


Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A chutná? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Chutná. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak s Dopoledním Radioţurnálem je dnes fotografka Nguyen Phuong Thao. Pokud chcete vědět, jak vypadá její práce, tak můţete zkusit výstavu v café-baru Platýz v Praze a vaše otázky uţ chodí, díky za ně. Poprosím jenom o stručnost a pište na www.radiozurnal.cz. / Písnička / / Reklama / / Zprávy / / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Fotografka Thao, fotografka Mladé fronty DNES je dnešním hostem v Dopoledním Radioţurnálu. My vám teď, milá Thao, ještě pomyslně necháme ten fotoaparát v ruce, jestli dovolíte. Jak jste se k tomu fotografování vlastně dostala? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe úplně náhodou. Kdyţ jsem chodila na Fakulta sociálních věd, já jsem měla obor ţurnalistiku, tak jsem měla kamarádku, která hrozně chtěla být fotografkou, a protoţe se styděla být sama, nebo, nebo aby měla kamarádku na tom kurzu, tak mě přesvědčila, abych se tam přihlásila taky. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A vás to začalo bavit. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Mě to začalo ohromně bavit, protoţe já jsem měla nejlepší profesorku na tý tvůrčí dílně, paní doktorka Alena Lábová. A právě ţe se mi hodně věnovala a právě ţe ačkoliv jsem byla dobrá studentka, ale v jiných předmětech jsem cítila nějakou bariéru jazykovou, ale tady ne. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A nelákalo by vás to vrátit se k té novinařině s pomocí slov, abych tak řekla? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Dneska uţ vůbec ne, protoţe uţ jsem přemýšlela obrazama, obrazy. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Uţ to máte nastaveno jinak. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Plné znění zpráv


Ano, ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A kdyţ půjdete fotit nějakou osobnost, půjdete jí udělat portrét, víte o ní něco, zjišťujete si o té osobnosti nějaké informace nebo raději vůbec ne a jenom se podíváte na tvář? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, kdyţ jsem dostala nějaký jméno, tak nejdřív samozřejmě kouknu na internet, jak, jak ten člověk vypadá a vyhledávám všechny nejznámější fotky, aby... vlastně dělám takovou malou studii jeho obličeje. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A zajímá vás třeba, teď se ptám na to, jestli vás zajímá jeho profese, třeba co dělá, něco dalšího. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------To taky, to taky. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Patří to k tomu také. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe si myslím, ţe se nesnaţím docílit jako lepší obraz o tom člověku, ale, ale aby ten, ta fotka jeho povolání, jeho osobnost přibliţuje. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Stává se vám často, ţe vám lidé odmítají focení a říkají: ne, ne, mě nefoťte? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Dneska, dneska asi uţ čím dál tím míň. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A umíte je přesvědčit? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Já se ptám na to, jestli třeba musí být fotograf dobrý psycholog. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe to je rozhodující faktor. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A mluvíte se svým objektem, který fotíte? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Plné znění zpráv


Tak já moc nerada mluvím, ale jenom něco málo řeknu. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Já úplně si vás dokáţu ţivě představit. Ale kolik práce je na té fotografii, kterou vy v ateliéru třeba vyfotíte, kolik práce je potom doma? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe dneska v digitální... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Době. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------... době tam jednak fotíte a pak druhá věc je další práce na tom počítači, ţe mnoho, mnohokdy se to dá daleko líp ještě zlepšit, ten obraz. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A jak se vy jako fotografka díváte na to, kdyţ vám někde řekne, ţe chce vymazat vrásky, ţe chce vypadat trochu lépe? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Uberte mi pár kilo. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Bohuţel, bohuţel dneska ţijeme v době, kdyţ lidi se klamou a hlavně celebrity, teda i zahraniční hlavně, teďko všichni znáte, ţe vyšly fotky Britney Spears, který nejsou vyretušovaný a vypadá úplně jinak. Tak si myslím, ţe já jsem lehce zklamaná, ţe lidi obdivujou nějaký idoly, který vůbec neexistujou. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A říkají si o to retušování skoro všichni? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe ne. Třeba paní Iva Janţurová, tak mě poprosila, abych ji nevyretušovala. Ona má takovouhle vrásku pod... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Pod nosem. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, pod nosem, a říkala, ţe některý jsou tak hodný, ţe vyrerušujou a pak se sama nepozná. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tady u nás se říká, ţe kaţdá ţena můţe být krásná. S tím souhlasíte jako fotografka? Plné znění zpráv


Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe kaţdou ţenu se dá vyfotit dobře. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Věřím vám to. Jako host v Dopoledním Radioţurnálu je fotografka Thao. Pokud chcete, i dál můţete posílat své otázky, i kdyţ uţ jich je, pravda, docela dost. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Dopolední Radioţurnál si pozval jako hosta ţenu, která ţije a pracuje v naší zemi uţ docela dlouho, je to fotografka Thao. Milá Thao, ráda bych se vás ptala dál, ale protoţe naši posluchači mají přednost a protoţe se nám tady sešlo opravdu obrovské kvantum otázek, tak doufám, ţe vám to nebude vadit, ţe vám teď budu dávat vysloveně posluchačské otázky. Pan Margita se vás ptá: před dvěma týdny nebo moţná paní, nevím, před dvěma týdny v Magazínu Mladé fronty DNES hledali ţeny nad 50 let. A tak se vás ptá, zda je budete fotografovat vy. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, budu fotografovat já. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Budete. A proč starší dámy, jestli vám přijdou zajímavější? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, právě ţe já jsem inspirovaná herečkou Eliškou Balzerovou. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Ano? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, která se před nedávnem nechala vyfotit nahá v 60. letech a vypadá úţasně. Tak jsem přemýšlela, ţe něco takovýho bych mohla taky zkusit, ale na obyčejný ţeny, aby... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Aby ukázaly svou krásu? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, ano. A právě ţe jsme prostřednictvím toho Magazínu oslovili odváţný ţeny a mysleli jsme, ţe by se tak, kdyţ ozvou 5 nebo 7, tak, tak jich by bylo dost. Ale opravdu... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Kolik se jich přihlásilo? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------No, asi zatím je to 50. Takţe opravdu si myslím, ţe i Eliška Balzerová je inspirace pro mnoho ţen, ano. Plné znění zpráv


Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je krása. To byla fotografie mimochodem k Ţenám v pokušení, coţ je nový, nový český film. Eliška Balzerová byla také naším hostem tady u nás. Bude tam casting teda z těch 50 nebo vyfotíte všechny? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, to bude něco jako konkurz. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Tak dobrý den, Nguyen. Máte raději fotografie na zakázku, anebo volné kompozice? A co máte při fotografování na mysli? Děkuji vám za odpovědi, Petr Šašek. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Jo, tak nevím, jestli jsem dobře rozuměla otázce, ale... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Moţná na co myslíte, kdyţ fotografujete. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak asi na to, jak to udělám tu fotku, takţe... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Úplně nejlépe. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, nejlíp. Takţe před tím neţ fotím, tak připravuju nějakou vizi, to znamená, ţe uţ mám nějaký plán. Ale samozřejmě ţe ţádný plán nemusí... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Vyjít. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------... někdy vyjít. Tak vlastně kdyţ je prostor pro volný, teda... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Improvizaci? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Improvizaci, tak ráda také... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Improvizujete. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, improvizuju. A spoustu nápadů mě napadá aţ jako během... Plné znění zpráv


Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Toho focení. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------... focení, ano. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Milá paní Thao, podle fotografií jste křehká ţena, coţ mohu potvrdit, nejenom podle fotografií. Jak se vyrovnáte s těţkým fotografickým vybavením a kolik si toho na focení například portrétu s sebou berete? Ptá se vás Láďa. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, tak moţná já jsem křehká, ale léta praxe mě vycvičila, tak dneska unesu i těţkou baterku, která váţí klidně skoro 20 kilogramů. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je skoro polovina vaší váhy, Thao. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------No, právě ţe člověk je silný tvor, který unese strašně moc. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To je neskutečné. Dobrý den, děláte krásné fotky, obdivuji vaši práci. Píše vám Emília. Setkáváte se často s rasismem u nás? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Tak vzhledem k tomu, ţe dneska se věnuju hlavně portrétování, tak, tak tomu problému se úspěšně vyhýbám. Ale kdyţ jsem byla ještě fotoreportérka a chodila jsem na akci, tak na demošky nebo i normálně jako ulici, tak časem sem tam někdy jsem se setkala také s projevem rasismu. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A nebudu to rozvádět dál, ale můţeme to trochu odlehčit. Doporučíte v Praze nějakou dobrou vietnamskou restauraci? My jsme se dohodly, abyste neřekla konkrétní jméno, ale jsou v Praze kvalitní restaurace? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Právě ţe, právě ţe je škoda, ţe Vietnamci nevaří vietanmsky typicky jídlo, ale dělají tu čínu. Ale pokud někdo je znalec asijskýho jídla a miluje vietnamský jídlo, pravý vietnamský jídlo, tak můţe zajít na trţnici. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Jako host je v Dopoledním Radioţurnálu dnes fotografka Nguyen Phuong Thao, bude i dál, své otázky můţete posílat. / Písnička / Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Fotografka Nguyen Phuong Thao teď dostane pár otázek dalších, co přišly k nám po internetu. Milá Thao, lákalo vás někdy vyfotit si Járu Cimrmana? Plné znění zpráv


Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, vzhledem k tomu, ţe, ţe mám představu o Járu Cimrmanovi jako něco jako Smoljak se Svěrákem dohromady, takţe... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Takový jejich klon. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, takţe si to umím představit. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Milá paní Thao, zajímalo by mě, které z vašich fotografií, co jste nafotila, které váţíte nejvíce a třeba jste za ně dostala i nějakou tu cenu? Děkuji. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Aha, tak kdyţ o tomhle mluvíme, tak asi to bude taková fotka docela stará. To je fotka z Vietnamu. To jsou vietnamský děti, který si hrály na stromě a já jsem za to dostala cenu Canona a pokaţdý kdyţ na, to není s portrétováním nic společnýho. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------To nevadí. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------A ţe to, to spíš má dokumentární charakter a moţná to mám ještě radši. A pokaţdý kdyţ si na tu, teda na tu fotku kouknu, tak vzpomínám na svou maminku, protoţe ta mě doprovázela na, na cestách ve Vietnamu. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Další otázka se týká tak trochu vašeho soukromí, i kdyţ, pravda, s tím, s tou vaší praxí to má také hodně společného, jestli vás kritizuje váš partner a jestli si to necháte líbit? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Ano, David, teda můj přítel, taky fotograf a je mým největším kritikem. A on hlavně strašně je upřímnej. A on je natolik upřímnej, ţe kdyţ mě kritizuje, tak si to jako beru na vědomí a mám šanci se nějak jako zlepšit. Díky tomu jsem teď, kde jsem. A naopak kdyţ mě něco pochválil, tak jsem řekla, ţe jsem fakt dobrá. Já mu fakt věřím. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Je těţké podle vás rozhýbat české politiky před objektivem? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Já si myslím, ţe, ţe... Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Fotí se dobře politici? Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Plné znění zpráv


Nefotíte se dobře, protoţe, protoţe třeba kdyţ sice jsem nikdy nefotila americké prezidenty, ale probírám ty fotky z agentur a opravdu oni umějí mávat, usmívat se na kameru a i kdyţ to je jenom fototermín, tak ten fotograf udělá dobrou fotku. A čeští politici tohle to ještě neumějí a někteří vyloţeně nesnášejí fotografování. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------Fotografka Nguyen Phuong Thao přišla do vysílání Dopoledního Radioţurnálu. Já děkuji, ţe jste přišla, protoţe vy neposkytujete rozhovory moc často, tak si toho váţíme. Díky ještě jednou, mějte se moc hezky a na slyšenou. Nguyen Phuong THAO, fotografka Mladé fronty DNES -------------------Děkuju vám mockrát. Hanka SHÁNĚLOVÁ, moderátorka -------------------A jenom připomínám, ţe ta výstava, o které jsme mluvily v našem vysílání, je aţ do 15. července v praţské café-baru Platýz. _

Čistka v praţské ODS 19.4.2010

ČT 24

str. 10

22:00 Události, komentáře_ _

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Šéfredaktor Respektu Erik Tabery a sociolog Petr Soukup jsou ve studiu komentovaných událostí právě teď. Pánové, dobrý večer. Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------Dobrý večer. Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Sněm tedy večer odvolal místopředsedy ODS, kontroverzního starostu Milana Jančíka a také Tomáše Chalupu. Skončili i další dva. Praţská Občanská demokratická strana tím chtěla vyjádřit jakousi touhu po změně a očistit se. Není trochu pozdě pár týdnů před volbami? Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------No, působí to pozdě. Ale hlavně i po tomhle tom rozhovoru mě by zajímalo, co tím chtěli tedy jakoby říci? Tady bylo celkem znám, ţe pan místopředseda nechce definovat, kde byl problém pana Jančíka a těch odvolaných místopředsedů ... Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Slyšeli jsme touha po změně a špatný obraz. Působí to velmi neuchopitelně. Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------Ta touha po změně tady byla poměrně dlouho. Pan Jančík byl zvolen do čela nebo jako místopředseda praţské ODS před de facto několika měsíci, kdyţ to zjednoduším. Co se za tu dobu změnilo? Nedává to příliš logiku, Plné znění zpráv


pokud ..., a smysl, a to ani nebude dávat, pokud ta strana nebude chtít to vysvětlit, protoţe pokud to neřekne veřejnosti, my jsme se poučili z nějakých chyb, nechceme je opakovat, proto jsme tyto kroky udělali, tak k čemu to celé bude? Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ani vám to nedává ţádnou logiku, pane Soukupe? Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------No, je to zvláštní. Navíc tady jasně zaznělo, ţe je to změna jenom ve vedení praţské ODS, není to změna na radnici, není to změna ve volebních kandidátkách a tak dál, to znamená, ta změna je opravdu naprosto nečitelná. A myslím si, ţe jak uţ byl volič zmaten tím, ţe třeba byl odvolán předseda ODS, tak tohle ho musí asi úplně definitivně zmást a uţ neví, na čem je vlastně s ODS. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Takţe podle vás na tu "hru" volič nepřistoupí? Vezme to jako předvolební populismus, anebo uvěří, ţe je to nějaká upřímná snaha vyjít voliči vstříc, vyčistit tu zamořenou stranu, nebo jak to, jak to nazvat? Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Já se domnívám, ţe to moţná není hra v uvozovkách, ale hra prostě bez uvozovek, ţe se hraje, ale jestli tím cílem je nějak ovlivnit voliče, to bych si netroufal spekulovat. Moţná jo, ale bůh suď. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Čekáte nové ortely nad politiky i dalších stran? Aktuální problémy má taky významný politik ČSSD, předseda sněmovny Miloslav Vlček. Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------Tak já myslím, ţe ten na to tak uzrál, ale samozřejmě záleţí na tom, jak se sociální demokracie rozhodne ten problém řešit. Jenom sledování té kauzy z tisku myslím, ţe musí znamenat pro tu stranu velkou potíţ. Ta, ten případ vypadá tak jasně a tak komplikovaně pro pana předsedu, ţe bych očekával, ţe ten tlak na to, aby odešel, bude. Ale samozřejmě bude záleţet na tom, jestli předloţí do vnitra té strany nějaké argumenty, ale vzhledem k tomu, ţe není schopen /nesrozumitelné/ předloţit nám jako veřejnosti, tak bych předpokládal, ţe to nepředloţí ani té straně. Tady je ta situace, myslím, ţe pro nás jako pro veřejnost zajímavá, protoţe je cítit, ţe politické strany uţ se bojí veřejnosti, ţe tady reagují na to, ţe není všechno moţné, ţe ta společnost je citlivější, neţ bývala dřív, takţe byť to působí zmateně a my se tady trochu usmíváme i té situaci v ODS, tak je to vlastně něco pozitivní, protoţe je vidět, ţe těm politickým stranám dochází, ţe uţ ta veřejnost s nima má problém. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pane Soukupe, jak si vysvětlujete, ţe nejpopulárnějším politikem je podle aktuálního průzkumu STEM Radek John? Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak to je asi relativně jednoduše vysvětlitelná záleţitost. Jeden z faktorů, který ovlivňuje ten ukazatel populárnosti, je známost toho politika. To prostě víme, kdyţ se díváme na ty výsledky. A další zpravidla aspekt, který výrazně pomáhá populárnosti, je, ţe ten člověk ještě neměl moţnost nic "pokazit". Vzpomeňme, ţe třeba dřívější ministerský předseda Gross do té doby, neţ se stal ministerským předsedou, byl jedním z nejpopulárnějším v některou dobu, nejpopulárnější politik a tak dál a pak zpravidla ještě lidé vstoupí do těch nejvyšších funkcí, najednou jsou s nimi spojovány některé neúspěchy, tak ta popularita klesá, takţe Radek John je logicky prostě jasným favoritem. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Můţete říci, jaké ingredience se tedy smíchávají v tom koktejlu, z něhoţ pak vzejde taková popularita? Co vlastně na voliče zabírá? Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak to je otázka samozřejmě rozlišit ty politiky, kteří uţ v té politice jsou a ty "nové" politiky, jako je Radek John, ale určitě prostě klíčová je ta známost. Prostě v okamţiku, kdy ty lidi toho politika neznají, tak se nestane ani jejich oblíbeným politikem. A další důleţitá věc, aby opravdu nebyl spojen s nějakými negativními věcmi, s nějakou funkcí, která s sebou nese potenciální problémy a tak dál, to prostě obecně zabírá. Podívejme se, ţe jedním z nejúspěšnějších v současnosti je třeba bývalý ministr Sobotka. Uţ se dávno zapomnělo na nějaké problémy na ministerstvu financí a prostě v té opozici si ţije relativně spokojeně. Prosazuje relativně populistické návrhy a to všechno přispívá té popularitě. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Můţe odvolávání politiků těsně před volbami, ale třeba i právě takováto rychlozkvašená politická popularita u bývalého novináře přejít, transformovat se v nějaký opravdu skutečný výrazný volební zisk? Funguje to takto? Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------No, ono většinou to funguje tak, ţe se stane, ţe z novináře se stane politik a ten vstoupí do nějaké politické strany a časem se z něj třeba stane výrazná osobnost. To se stává na západě běţné. Nejsem si jist, jestli máme nějaký případ, kde by se novinář rovnou stal předsedou. Tady zaţíváme jistý fenomén Nova, coţ je ..., bylo to vidět u pana Ţelezného, u paní Bobošíkové, teď u pana Johna, prostě známé tváře z obrazovky, které byly často vidět, tím pádem jsou populární. Já nevím jako, jestli veřejnost usuzuje, ţe novinář, kdyţ dobře dělá svoji práci a referuje o něčem, ţe by byl dobrý politik. No, to ze své profese tedy můţu říct, ţe bych spíš proti tomu varoval. Ale já myslím, ţe tam je opravdu jenom dáno to, ţe on vystupoval kaţdý týden v jednom z nejpopulárnějších pořadů, mluvil zaníceně o boji s korupcí, coţ je samozřejmě úplně něco jiného, neţ kdyţ s ní opravdu potom bojujete jako politik. Takţe ono je to taková, skutečně je to taková trochu virtuální realita, která samozřejmě mu pomáhá, ale jako podle čeho bysme dnes hodnotili jeho kroky, jeho návrhy, tu stranu jako takovou ... Je to velice sloţité jak pro novináře, tak pro analytiky, samozřejmě potaţmo i potom pro veřejnost, protoţe neví úplně přesně, co volí. A ono se to můţe ukázat potom, kdy bude pozdě, kdyţ bude v Poslanecké sněmovně a najednou tam bude síla, o které skutečně víme jenom pár vyjádření z tisku. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, děkuji vám, děkuji vám a přeji dobrou noc. Na shledanou. Erik TABERY, šéfredaktor, Respekt -------------------Na shledanou. Pavel SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Díky, nashle. _

lidé a podniky 19.4.2010

Euro

str. 32 _

Lidé a podniky_

CFO PENTA INVESTMENTS František Tregler Novým CFO společnosti Penta Investments se stal František Tregler, který vedle této funkce nadále zůstává v pozici head of investment risk. Tregler působí v Pentě na různých analytických pozicích jiţ od roku 2005. Za tu dobu se podílel na významných akvizičních a strategických valuacích investic Penty (Ţabka, Aero Vodochody, Dr. Max, Fortuna, Okna Rabien, Gimborn a PetCenter, Drumet či Stream). Vystudoval VŠE v Praze a v Plné znění zpráv


současné době dokončuje doktorské studium. Ve funkci CFO střídá Lucii Toperczerovou, která jiţ od minulého roku působí v pozici COO Penty. ČEZ DISTRIBUCE Richard Vidlička generální ředitel Novým generálním ředitelem společnosti ČEZ Distribuce se stal Richard Vidlička (44), který vystřídal odstupujícího Josefa Holuba (59). Vidlička je absolventem VŠE v Praze. Titul MBA získal na Katz Business School, University of Pittsburgh. Do Skupiny ČEZ nastoupil v roce 2004, v ČEZ Distribuci následně vedl obnovu sítí „Střed“ a od podzimu 2009 působil jako vedoucí odboru rozpočtování a standardizace. Před nástupem do ČEZ zastával manaţerské pozice v privátním i veřejném sektoru. Vidlička je ţenatý a má syna. Mezi jeho záliby patří literatura faktu, pěší turistika, lyţování a tenis. ROSSMANN František Wagner, Vladimír Mikel jednatelé Novými jednateli společnosti Rossmann se stali František Wagner (35) a Vladimír Mikel (52). Oba jsou ze společnosti a převzali veškeré odpovědnosti dosavadního generálního ředitele Floriana Knauera. Ten byl přesunut do pozice generálního ředitele firmy Rossmann v Maďarsku. František Wanger začal pracovat v Rossmannu v roce 2006. Nyní je přímo odpovědný za oddělení provozu, nákupu, marketing a za logistiku. Předchozí zkušenosti získal v řetězcích Tesco, Billa a Kaufland. Vladimír Mikel zastával od roku 2008 v Rossmannu pozici finančního ředitele. Zde zúročil své zkušenosti z řady společností (Kotva, AAA Auto, Delta Plus ČR). COLLIERS INTERNATIONAL John Verpeleti ředitel investic Do pozice ředitele investic ve střední a východní Evropě mezinárodní realitně poradenské společnosti Colliers International byl jmenován John Verpeleti. Bude řídit investiční transakce v Polsku, České republice, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, na Slovensku a Ukrajině. Rodilý Australan se na středoevropském investičním trhu pohybuje jiţ od roku 1991. Do firmy Colliers International přichází ze společnosti AXA Real Estate Investment Management. Verpeleti je členem Královského institutu certifikovaných znalců a Australian Property Institutu. POINTPARK PROPERTIES Dina Lašová, Arthur Apostoł, Alan Waggoner, Jonathan Farrell ředitelka, analytik, ředitel, poradce Novou ředitelkou oddělení lidských zdrojů společnosti PointPark Properties se stala Dina Lašová, která přináší zkušenosti z PRK Partners, kde pracovala téměř devět let. Lašová mluví anglicky, německy a řecky. Vystudovala VŠE, ve volném čase ráda lyţuje, surfuje a nakupuje. Artur Apostoł je hlavním obchodním analytikem skupiny PointPark Properties Poland. Dříve pracoval pro AKJ Investment TFI a PricewatershouseCoopers ve Varšavě. Apostoł vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Krakově. Mezi jeho koníčky patří výlety po neznámých městech Evropy, plachtění, lyţování a volejbal. Alan Waggoner přišel ze společnosti Heitman, dříve působil u firem Lend Lease Real Estate Investments a Equitable Real Estate. Jonathan Farrell přichází z firmy Linklaters, je kvalifikovaným anglickým právníkem a registrovaným právním poradcem jako člen Komory právníků v Polsku. Farrell studoval na oxfordské univerzitě a oxfordském institutu právní praxe ve Spojeném království. Rád plave, hraje vodní pólo a vesluje. Mezi jeho koníčky dále patří fotografie a vaření. PRICEWATERHOUSECOOPERS Milan Severin, Miroslav Klose senior manaţeři Tým poradenských sluţeb PricewaterhouseCoopers Česká republika posílili na postu senior manaţera Milan Severin (36) a Miroslav Klose (47). Severin se do Prahy vrátil po téměř šestiletém působení v londýnské kanceláři PricewaterhouseCoopers UK. Ve firmě působí od roku 1999. Je absolventem Institutu ekonomických studií při Fakultě sociálních věd UK v Praze a členem Asociace certifikovaných účetních (ACCA). Je ţenatý, ve volném čase se věnuje sportu a cestování. Klose je odborníkem, který má dlouholeté zkušenosti z energetických a strojírenských podniků, kde působil jako generální ředitel či člen vrcholového vedení. Vystudoval obor mikroelektronika na ČVUT Praha a získal titul MBA na UNYP. Absolvoval řadu stáţí zaměřených na transformace firem a zvyšování jejich výkonnosti v EU, USA a Japonsku. PRICEWATERHOUSECOOPERS ČR Petr Draxler senior manaţer Do pozice senior manaţera v oddělení poradenství pro řízení lidských zdrojů (HRM) společnosti PricewaterhouseCoopers ČR nastoupil Petr Draxler (39), který dříve pracoval v IBM ČR a předtím pro společnosti Motorola či DHL. Plné znění zpráv


PLZEŇSKÝ PRAZDROJ Robert Lobovský vedoucí mezinárodního marketingu Dosavadní manaţer rozvoje zahraničního obchodu Plzeňského Prazdroje Robert Lobovský (35) bude nově odpovědný za mezinárodní marketing značky Pilsner Urquell v Evropě. V Plzeňském Prazdroji působí Lobovský od roku 2003. Absolvoval Victoria University of Technology v Austrálii. Je ţenatý, má syna, hovoří anglicky. Ve volném čase se věnuje rodině, sportu a fotografování. ČESKÁ POŠTA Vladimír Měkota, Michal Kasal ředitelé Novým vrchním ředitelem divize korporátní sluţby a řízení zdrojů České pošty je Vladimír Měkota (45), obchod a marketing povede Michal Kasal (38). Do České Pošty Měkota přišel z Letiště Praha, dříve se podílel na privatizaci Českého Telecomu. Absolvoval ČVUT v Praze a kurz Strategického plánování a řízení organizace na britské Sheffield Hallam University – Sheffield Business School. Věnuje se lektorské činnosti na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT a NEWTON College. Měkota je ţenatý a má dvě děti. Rád sportuje a chodí za kulturou. Michal Kasal přišel do České pošty z Českých aerolinií. Je absolventem VŠE v Praze a Bankovního institutu vysoké školy Praha. Je ţenatý a má tři děti. Volný čas tráví s rodinou a rekreačně se věnuje tenisu a cyklistice. Foto autor| FOTO: archiv O autorovi| RUBRIKU LIDÉ A PODNIKY PŘIPRAVILA: Rita Kindlerová ([email protected]) _

Postupná ztráta svéprávnosti? 19.4.2010

Literární noviny _

str. 06

Osobně_

Ve chvíli, kdy dochází k největšímu zakrývání politických reálií tunami billboardů, je nejlepší doba rozhodnout se, jak vlastně s těmi volbami naloţit. Uvědomit si, kdo jsme jako občané, jak nás definují zákony a co vlastně máme chtít po státu, který tvoříme. Ústava České republiky praví, ţe lid je zdrojem veškeré státní moci. Ústavou kooptovaná Listina základních práv a svobod dále uvádí, ţe lidé jsou svobodní a rovní ve svých právech. Současný stav? „Příliš“ zastupitelský politický systém dělá z většiny zajatce, kteří mají jen formální moţnost odporu a z jejichţ mocenského podílu významně ujídá kasta privilegovaných hodovníků na veřejných statcích. Podle ústavy není mezi občany rozdíl, avšak tato forma jejího naplnění legitimizuje systém, v němţ neplatí politická svéprávnost. Změní to politický marketing s projektovým názvem Věci veřejné, nebo snad uzákonění referend na úrovni krajů? Nejde ani tak o to, ţe přístup k výkonu moci je nerovnoměrný, k tomu asi bude docházet v konkrétních případech vţdy. Daleko horší je, ţe nerovnoměrnost přístupu je zavedeným principem. Na jedné straně stojí mocensky impotentní občan, který se jednou za čas vydává k volbám, aby rozdal karty pro pokračování politické hry, a na straně druhé etablovaný politik, vybavený osobní i stranickou suitou. Vzniká síť, která má moţnost dosahovat na veřejné statky a těţit z nich o to více, o kolik je běţný občan zkrácen. Je to princip provázaný s trojí mocí - s exekutivou, legislativou i justicí. Výkonná moc je prvotním hybatelem a správcem. Vznikající nerovnoměrnost v právech a povinnostech lze snadno podepřít legislativně, a justice pak dokončí obklíčení. Kde se lze odkázat na zákon, případně spolehnout, ţe čin bude definován jako beztrestný, je úplně jedno, ţe se vše děje v rozporu se „zdravým selským rozumem“. Jinými slovy, nejlepší krádeţ je ta, která je provedena podle zákona. Co mají společného velké aféry divokých let devadesátých jako třeba lehké topné oleje nebo Harvardské fondy s korupčními a klientelistickými kauzami nového tisíciletí typu „pět na stole v českých“, půjčky Stanislava Grosse od nemajetných strýců, kontakty „Íčka“ s kmotrem Mrázkem, předraţené mýtné brány, prodeje titulů na právech v Plzni, Opencard a další mediálně méně známé či zcela neveřejné kousky? Mají společný princip nerovnoměrnosti přístupu k výkonu moci a ztrátu účinné kontroly. Mají společnou politicko-ekonomickou strukturu, v níţ se odehrávají. Někdy moţná mají společné i konkrétní aktéry. Dokonce, i kdyţ jsou tyto kauzy zveřejněny a známy, v drtivé většině nekončí pravomocným rozsudkem. A tak vůbec není jasné, zda veřejné statky jsou zde proto, aby uspokojovaly veřejné potřeby, nebo zda do nich veřejnosti nic není Plné znění zpráv


a slouţí jen jako hřiště pro pólo vyvolených. Není divu, ţe na veřejnost doléhá vězeňský syndrom odevzdanosti a ţe „polis“ je politicky (sociálně) demotivovaná, trpí blbou náladou. Kulisy tvoří ztráta důvěry a společenské integrity a zejména děsivá redukce uvaţování na billboardech a ve výkřicích novinových titulků, které se tváří, ţe hledají řešení. Co změní tento stav? Znovu - změní to politický marketing s projektovým názvem Věci veřejné, nebo snad uzákonění referend na úrovni krajů? Případně něco jiného? Nemyslím si to, i kdyţ věřím (a pevně v to doufám), ţe zejména forma přímé politické participace na úrovni krajů se pozitivně zvrhne. Ţe se vymaní záměru většího manévrovacího prostoru krajských politiků vůči státu, s nímţ byla pravděpodobně prosazena. Aby se tak stalo, „polis“ se bude muset zrodit zespodu, nikoliv ovšem na náměstích, ale na sítích. Na svých vlastních sítích. Ale i síť je pouhým prostředkem. Na úplném začátku musí být obnovený zájem zajatců o „integraci“, o návrat do skutečného politického ţivota. Jenţe zajatci si zatím na roli „papírového“ účastníka moci zvykli. Proto vidíme tolik rezignace a nechuti k veřejné spoluúčasti, tolik nezájmu a atomizace společnosti, jakou bychom hledali spíše u totalitních reţimů. Papírová demokracie funguje v individuálních případech a v určitých konkrétních společenských situacích, ale na úrovni zavedených principů výkonu politické moci není brána váţně. Aţ tedy půjdete volit, měli byste si uvědomit, ţe je třeba zastavit politickou degeneraci a ţádat více práv (a odpovědnosti) pro sebe a méně pro zastupitele. Nechat se zastupovat nad míru totiţ znamená, z ústavního hlediska, ztrátu svéprávnosti. *** Příliš zastupitelský politický systém dělá z většiny zajatce, kteří mají jen formální moţnost odporu a z jejichţ mocenského podílu významně ujídá kasta privilegovaných hodovníků na veřejných statcích. Foto popis| Z magistrátu do sněmovny. Praţský primátor Pavel Bém v předvolebním klání. O autorovi| Bohumil KARTOUS Autor je publicista, doktorand na FSV UK v Praze. _

Sny? Chci vidět a letět ve stíhačce 19.4.2010

Mladá fronta DNES str. 04 Kraj Plzeňský_ Michael Bereň, iDNES, Martin Polívka_

Lyţovat se učila na šumavských svazích. A i kdyţ uţ řadu let ţije v Praze, do domu v Ţelezné Rudě, patřícího rodině, se nevidomá lyţařka a drţitelka medaile z kanadského Vancouveru Anna Kulíšková stále ráda vrací. V sobotu byla v Plzni jedním z hostů Běhu pro Paraple. PRAHA, PLZEŇ Dva týdny poté, co získala bronz v superobřím slalomu na paralympiádě v Kanadě, uţ se Anna Kulíšková proháněla se snowboardem na Špičáku. Byly Velikonoce, poslední lyţovačka šumavské sezony. V Ţelezné Rudě proţila dětství a naučila se tu lyţovat. „Já se tam strašně ráda vracím,“ říká dívka, která je mimo jiné sestřenicí dalšího šumavského sportovce a olympijského medailisty, běţkaře Martina Jakše. * Jezdíte na Šumavu pravidelně? - Jezdím tam, ale ne moc často. Ţiju v Praze, trénuji na ledovci, přes zimu závodím především v zahraničí... * Jak dlouho jste vlastně ţila v Ţelezné Rudě? - Deset let, do mých patnácti. Pak jsem šla na střední školu do Prahy. Pryč uţ jsem osm let. Ale máme tam stále dům. * Naučit se lyţovat se zrakovým postiţením asi nebylo snadné... - Tu oční vadu mi lékaři určili aţ v mých osmi letech. Lyţovat mě učili naši snad od chvíle, kdy jsem se naučila chodit a brali mě jako naprosto zdravé dítě. Prostě jsem musela jezdit (smích). Plné znění zpráv


* Studujete ţurnalistiku. Proč jste si vybrala zrovna tenhle obor? - Kdyţ jsem se vrátila z olympiády v Turíně, poskytovala jsem hodně rozhovorů a zjistila, ţe bymě mohlo bavit tu práci dělat. Navíc bych chtěla psát o sportu handicapovaných. Mrzí mě, ţe není tolik propagovaný. * Věříte, ţe tomu můţou vaše úspěchy a případná budoucí práce pomoct? - Já sama nic nezmůţu, tohle nestojí na jednom člověku. Mě by bavilo se tomu věnovat a potěšilo by mě, kdyby se to někam hnulo. * Jak těţké je ţít s handicapem? - Na základní školu jsem chodila do Ţelezné Rudy, kde jsem znala kaţdý kout, takţe jsem se mohla pohybovat sama. Horší byl přesun do Prahy. * Jak moc náročný byl? - Dokud jsem neměla psa, nemohla jsem se pohybovat sama. Byla jsem odkázaná na pomoc ostatních. Pes je obrovská pomoc, jinak bych to asi nezvládla. Nejhorší jsou pro mě lidi, protoţe sloupu se pes vyhne, člověku ne. * Dívají se na vás lidi jinak neţ na zdravého člověka? - Je to jiné, kdyţ vidí člověka na vozíku. Na něm je postiţení vidět na první pohled. U mě ne. Kolikrát si lidé myslí, ţe psa cvičím. Pak je trochu úsměvné vysvětlovat, ţe špatně vidím. * Jak se liší vaše příprava a trénink od zdravých sportovců? - Fyzický trénink a jízda v brankách, to je stejné. Akorát u nás je důleţitá souhra s trasérem. * Jaká jsou vlastně kritéria na ideálního traséra? - Musí to být člověk, který má zkušenosti se závodním lyţováním, aby věděl, jak najíţdět do branek. Nemusí to však být špičkový lyţař, protoţe u nás rychlosti nejsou takové jako u zdravých. * Vystřídala jste tři traséry, resp. trasérky. Po otci nastoupily dvě dámy, Štěpánka Lučanová a vaše současná partnerka Michaela Hubačová. Jak je těţké si na změnu zvykat? - Někdy to trvá klidně celou sezonu. Je to hlavně proto, ţe nejlepším tréninkem je závod. Tam se poznají chyby. Jedna od druhé se učí. Není to jednoduché. * Trávíte spolu čas imimo soustředění? - Ne. Stačí nám, kdyţ jsme spolu na pokoji mezi závody. Jsme normálně kámošky, tam není problém. * Povaţujete jednu medaili z letošních paralympijských her za úspěch? - Určitě ano. Já jsem rozhodně spokojená. Mohla jsem zajet dvě medaile, ale při mé smůle taky nemusela být ţádná. * Cítila jste tlak od vašeho okolí, ţe cenných kovů mohlo být víc? - Asi jo. Ale byl to můj závod, takţe... Chodilo mi pár SMS zpráv, ať nejsem zklamaná. Odpovídala jsem, ţe nemám proč. Být zklamaná z bronzu? * Líbilo se vám prostředí ve Vancouveru?



- Dolů do města jsme se tolik nedostali, byli jsme spíše ve Whistleru. Ale i tak to bylo jen 150 km k moři. To je krása Vancouveru, ţe můţete v podstatě z pláţe přejít do hor. * Jak Kanaďané proţívali paralympiádu? - Bylo to hodně výjimečné, olympijská euforie lidem v Kanadě zůstala. Ve Whistleru sledovali závody na velkoplošných obrazovkách. * Mohla byste srovnat letošní paralympiádu s tou předchozí v Turíně? - Tam fanoušci přišli, ale tolik to neproţívali. Ubytování taky asi bylo lepší v Kanadě. V Turíně jsme si připadali jako v králíkárně, Slovákům dokonce praskly nějaké trubky. * A co se týče sportovišť? - Na závod se snaţili připravit kopec v obou městech. Pro kanadské organizátory bylo neštěstím špatné počasí. * Jaké počasí vám tedy vyhovuje? Sluníčko, vítr nebo mlha? - Sluníčko je blbé, mlha taky. Nejlépe se mi jezdí, kdyţ je pod mrakem. * Přemýšlíte uţ o příští paralympiádě v Soči? - Zatím ne. Jsem ráda, ţe jsem se tam třetím místem kvalifikovala. Ale teď si chci dát sezonu dvě trochu volnější. Pak se uvidí. * V rozhovoru z Whistleru s Jakubem Baţantem pro ČT jste před kamerou vypadala trochu nervózně. Budete tedy spíše psát? - Chtěla bych se věnovat psané ţurnalistice, ale myslím, ţe kdybych byla v pozici zpovídajícího, tak nervózní nebudu. Jenom jsem v tu chvíli nevěděla, co odpovědět. * Můţe pomoci, ţe znáte práci ţurnalistů z druhé strany a můţete při rozhovorech takříkajíc ošálit novináře? - Neřekla bych. To je o řečnickém umu, který já nemám. Takhle kdyţ si povídáme, tak je to v pohodě, ale narychlo dělat rozhovor do televize... Raději zůstanu u psané ţurnalistiky. * Je něco, co byste chtěla na škole změnit? - To jsou otázky. Strašně dlouho jsem nebyla ve škole, takţe pořádně nevím, co mám za předměty. Je toho moc, letošní semestr bude náročný. * Pozorujete, ţe by vás přednášející podvědomě šetřili? - Jak kdy. Někdy mi samozřejmě kvůli zraku něco odpustí, ale není to kvůli tomu, ţe bych byla mediálně známá. * Je vaše postiţení překáţkou v učení? - Trvá mi déle, neţ přečtu jednu stránku. Ale mezi zrakově postiţenými mám výhodu, ţe můţu číst i psát. * Umějí uţ někde na světě lékaři odstranit zrakovou vadu, kterou trpíte? - Zatím ne. Někde jsem prohlásila, ţe jednou budu vidět. Věřím, ţe se to můţe podařit, ale je to ve hvězdách. * Kromě tohoto snu, existuje i nějaký další? Plné znění zpráv


- Proletět se ve stíhačce a ve škole zdárně dokončit semestr. *** FAKTA Anna Kulíšková Čtyřiadvacetiletá rodačka z Plzně trpí od narození oční vadou. Má trubicovité vidění. To znamená, ţe na rozdíl od zdravého člověka, který periferně vidí 180 stupňů, ona jen čtyři stupně. Druhým rokem studuje ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Kromě aktivního sportu ji baví i hudba. Na konzervatoři vystudovala hru na flétnu. „Teď nemám moc času, ale určitě bych se tomu chtěla v budoucnu věnovat.“ Sport také ráda sleduje v televizi, na olympijských hrách ve Vancouveru fandila Bode Millerovi. „No jo! To je miláček.“ Z posledních paralympijských her si přivezla bronzovou medaili ze super-G. V roce 2006 v Turíně byla ve stejné disciplíně druhá. Foto popis| Rodačka z Plzně Anna Kulíšková byla v sobotu v Plzni jedním z hostů tradičního Běhu pro Paraple. Foto autor| Foto: Jaromír Pech Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj _

MÉDIA: ČT24: Věřte, nevěřte 18.4.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM (OB, mud)_

Dnes od 18:30 odvysílal veřejnoprávní televizní kanál ČT24 první vydání pořadu Věřte, nevěřte. Ten se má zabývat kritickou reflexí práce médií. Hned v premiérovém díle se pořad zabýval přešlapy médií, zejména televizního zpravodajství. V úvodu pořadu řekl ředitel zpravodajství ČT a manaţer rozvoje zpravodajského kanálu ČT24 Milan Fridirich, ţe zobecňování a generalizace je to, co ho v ţurnalistice nejvíce rozpaluje. Hned jako příklad uvedl zveřejnění reakcí na průběh Otázek Václava Moravce, ve kterém se vyjadřovali mediální experti. Synchron s reakcí byl odvysílán okamţitě po skončení Otázek a obsahoval vyjádření pouze jednoho z mediálních odborníků. Na tomto základě, jednoho vyjádření, si pak vytváří diváci obrázek. "Ve Velké Británii si televize obvolá 20-30 odborníků a aţ poté se vyvozují závěry," řekl Milan Fridrich. V pořadu dále zaznělo, ţe média jsou prostředníkem mezi realitou a námi. Na celém procesu je nejdůleţitější to, jak média informace zpracují a předají dále, řekl moderátor pořadu Ondřej Cihlář. "Média svět uţ nepopisují, ale vytvářejí." Další diskutovanou kauzou byl zveřejněný rozhovor Mirka Topolánka s redaktory magazínu LUI, který nahráli při pořizování fotografií. Celý záznam pak "de facto" odstartoval několika informacemi zcela vytrţenými z kontextu odchod Mirka Topolánka z pozice volebního lídra a předsedy ODS. Informaci přinesl deník Blesk. Blesk se, podle Cihláře, těmito notickami nestal pro další média inspirací, ale přímo zdrojem informací. Neţ se situace vyjasnila, Topolánek odstoupil ze všech funkcí. Podle Cihláře stála na začátku jeho odchodu právě média. Stand-up pomáhá navazovat kontakt s diváky a umoţňuje doplnit informace. Dnes uţ ale slouţí k pobavení, stává se zábavou a nesděluje nic. Někdy se dokonce stává rekvizitou a reportér předvádí herecké etudy. Do popředí se tak dostává i druhý výstup spojení stand-up - vystoupení baviče před diváky. "Je-li to ţurnalistika, to ať posoudí divák sám," řekl Cihlář k dalšímu tématu pořadu Věřte, nevěřte. Na vzniku pořadu Věřte, nevěřte spolupracuje i prof. PhDr. Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK. Vysvětlil, ţe pořadu jde o to, aby zhodnotil zpravodajství a pořady všech médií. "O zpravodajství přemýšlíme nejméně," řekl Jirák. Dále zmínil to, ţe tvůrci pořadu zaručují stejné kritické oko ke všem médií, i nevysílacím médiím - tisku. Česká média jsou podle něj vystavena neustálému tlaku těch, kteří by v nich chtěli být, nebo by si je chtěli podmanit. Jsou případy, kdy se tomuto tlaku podaří novinářům odolat. A to je prý velmi dobře. "Pořady jako je Věřte, nevěřte mají pomáhat lidem, aby mohli média co nejlíépe vyuţívat a přistupovali k nim kriticky," řekl Jan Jirák v závěru dnešního vydání nového pořadu ČT24.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=329977 _ Plné znění zpráv


Jobbik volí slušní lidé frustrovaného národa 17.4.2010

Lidové noviny str. 26 Orientace / rozhovor_ PETR KAMBERSKÝ_

S Bohumilem Doleţalem o maďarské frustraci, slovenských provokatérech, vyhoření Václava Klause a o tom, co se stane, aţ Rusko začne napětí ve střední Evropě rozdmýchávat Maďarsko bylo první – a zatím jedinou – středoevropskou zemí, jiţ od státního bankrotu musel zachraňovat půjčkami a drastickými úsporami Mezinárodní měnový fond. Aby nebylo starostí málo, v druhém kole parlamentních voleb nejspíše získá opoziční pravicový Fidesz ústavní většinu a třetí nejsilnější stranou se stalo skutečně extremistické Hnutí za lepší Maďarsko, známé pod údernou zkratkou Jobbik. * LN Stalo se něco zvláštního? Nebo jsme jen viděli klasické maďarské volby, kde jedna z hlavních stran získala nadpoloviční většinu, tak jako jiţ mnohokrát? Bohuţel stalo. V kaţdé zemi je dost velké neštěstí, kdyţ se jedna partaj zmocní ústavní většiny. Pak to znamená, ţe má ten stát v ruce. Ústavní většina se dělá právě proto, aby si jedna strana nemohla dělat se státem úplně, co chce. A reálně hrozí, ţe Fidesz v druhém kole tu ústavní většinu získá. Na druhou stranu Fidesz určitě neudělá koalici s nikým – a rozhodně ne s Jobbikem. To jsou prostě ohavné pomluvy, co tady píšou někteří... lidé v novinách. Nevím ani, jak je slušně nazvat. * LN A není to výhoda? Nás trápí, ţe tady uţ patnáct let není faktická a silná vládní většina. Není ve chvíli, kdy ta země je v poměrně velké krizi, skvělé, kdyţ je silná většina schopná prosadit svoje vize? To je samozřejmě obrovská výhoda. Mají ji proti nám rozhodně Maďaři a svým způsobem i Poláci. V Maďarsku to ale má i určitou stinnou stránku v tom, ţe jejich společnost je hodně rozdělená. Mezi stranami vládne obrovská averze, moţná ani ne tolik mezi poslanci a činovníky, ale hlavně mezi voliči. U nás sociální demokrati byli vlastně „kabaři“, nedostali se na úplném začátku k dělení majetku, takţe z transformace vyšli jako ti nespokojení. Zatímco v Maďarsku si tiše privatizovali v době, kdy ostatní budovali stát – coţ jim pravicová část společnosti nemůţe dodnes odpustit. Tím pádem je tamní společnost hodně polarizovaná – včetně tisku, který je mnohem straničtější neţ u nás. * LN Co je zač Jobbik? Je to spíše Dělnická strana, která by měla být rozpuštěna kvůli svým ozbrojeným gardám? Nebo je to spíš „klasický kanál“, v Polsku to je Liga polských rodin, u nás komunisté, na Slovensku Slota, v Maďarsku Jobbik? Problém je v tom, ţe maďarské populistické strany – protoţe Jobbik není první – volí strašná spousta úplně normálních, slušných, rozumných lidí. Ale přirovnání k Dělnické straně není úplně od věci. Dělnická strana nestydatě těţí z toho, ţe si česká společnost neví rady s romskou otázkou. A Jobbik těţí z toho, ţe některé historické problémy zkrátka nebyly nijak uzavřeny nebo překonány, takţe zůstávají ţivé a nikdo je raději neřeší... A hlavně, neřeší je ani všichni ti sousedé, kteří jsou v tom namočeni. To je skutečný problém, a proto je Jobbik zhruba sedmnáctkrát silnější neţ Dělnická strana. * LN Takţe to není optický klam, tedy ţe na pravicový extrém je Evropa mnohem citlivější a přísnější neţ na ten levicový? Ne. Problém Jobbiku je opravdu jiný – ţe ho nevolí jen spodina. A důvod je prostý: Maďarsko je stát, který prohrál válku. Ta válka sice byla před šedesáti lety, ale to nevadí, ten pocit tam stále je. Vlastně prohráli dvě války za sebou. Historické Maďarsko, kterému Slováci říkají Uhersko, v roce 1918 nemělo šanci dál existovat. Bylo třeba ho nějak rozdělit a bohuţel Maďaři na toto dělení těţce doplatili. Ztratili zcela po právu jinonárodní území, ale ztratili také území, která byla čistě maďarská. Kdyby se uplatnilo striktně právo sebeurčovací, tak by Maďarsko bylo dnes větší, neţ je. A my bychom byli o něco menší. Pokud jde o československo-maďarské hranice, tam to bylo jinak, tam... * LN ... je malovali francouzští důstojníci podle toho, jak by se daly nejlépe bránit. Plné znění zpráv


Tak nějak. První pokus o ustanovení hranic udělal náš tehdejší velvyslanec v Maďarsku Hodţa. V novém Slovensku by nebyla ani Bratislava, protoţe Bratislava byla německé město s velkou maďarskou menšinou a ještě menší minoritou slovenskou. Kdyţ se o tohle Hodţa pokusil, dostal dost vynadáno od Beneše z Versailles, a celá ta věc spadla pod stůl. Udělaly se hranice víceméně strategické, přesně jak říkáte. Ale ani tyto strategické hranice Čechům nestačily, takţe se pokusili zabrat ještě kus Maďarska. To se nepovedlo, skončilo to strašnou ostudou a celá ta situace silně zkomplikovala naše vztahy – Maďaři se v tom právem cítí poškozeni. Ale dnešním problémem není to, co se tenkrát stalo. Problém je v tom, ţe nikdo není schopen tohle uznat. V ţádném případě neměnit hranice, to je samozřejmě šílenost, ale uznat chyby a stavět se k menšinám vstřícně. Viníci jsou dva: Fico a Slota * LN Není velikou součástí neporozumění jazyk? Mezi Čechy a Slováky a Poláky je snadné alespoň základně rozumět novinám či televizi... V roce 1918 všichni slovenští intelektuálové uměli maďarsky. To bylo dané uţ tím, ţe Maďaři jim doslova brutálně zlikvidovali všechno školství kromě základního. Kdyţ je smíšená česko-německá oblast, tak skoro všichni Češi umí německy, a strašně málo Němců umí česky. Tyto problémy se v slušných zemích dají řešit jenom za předpokladu, ţe existuje opravdu dost velká dobrá vůle. Ta v současné době neexistuje a já jsem přesvědčený, ţe v maďarsko-slovenském konfliktu za to jednoznačně můţe současná vládní reprezentace, to znamená Fico a Slota. * LN A čím? Skutky, nebo jen řečmi? Já myslím, ţe výroky i skutky. I takové drobné zlomyslnosti. Slovenské ministerstvo školství se pokoušelo prosadit strašné hlouposti ohledně maďarských názvů obcí ve školních učebnicích. Kdyţ je nějaké národnostní napětí, tak na té silnější straně patří k populismu brát slabší u huby. A to je problém slovenskomaďarského napětí. * LN Vţdyť trojnásobná, půldruhamilionová maďarská menšina je v Rumunsku. Ano. Ale zase Rumunů je o hodně víc neţ Slováků. Nezapomínejte na to, ţe Rumunsko má státní tradici dost velkou, celé 19. století mělo buď relativní, nebo úplnou samostatnost. Aţ se Rusko začne starat... * LN Čili naznačujete, ţe důvody jsou kulturněhistorické: slovenský národ, který nikdy neměl své vlastní vládce, vlastní krále, vţdycky byl v nějakém područí, neumí zacházet s minoritou – obzvláště takovou, která navíc měla dříve navrch. U sebevědomého národa nezáleţí na historických kořenech. Finsko je stát ve srovnání Českem s daleko mělčími historickými kořeny, a srovnávat současné Finsko s Českou republikou nějak nejde. Nezáleţí na tom, jakými historickými výkony se ten který národ můţe vykázat, ale na tom, co je schopen dělat do budoucna. Na Slovensku je trochu stres z nedostatečného sebevědomí. Maďarská politika po vyrovnání, poté, co dostalo Maďarsko obrovskou míru samostatnosti v rámci Rakouska-Uherska, se nejdřív pokoušela udělat stát, který by byl v jistém smyslu multinacionální. Coţ se nepovedlo, nikde ve střední Evropě se to nepovedlo, ačkoli to byla například Rádlova koncepce Československa. A kdyţ Maďaři zjistili, ţe to nejde, tak nastolili tvrdou politiku pomaďaršťování, která Slováky hrozně zasáhla. A ta nevraţivost a strach se datuje z téhle doby. * LN Vědomí národnostně a kulturně obklíčeného národa je hlavní příčinou přítomnosti nacionálních témat i v projevech „slušných“ stran? Oni mají stále jakýsi syndrom cizoty tady. Pocit, jsme sami, ten stres, byl neobyčejně posílený jednak jazykovou izolací a jednak tím, jak se s Maďarskem zacházelo ve 20. století. Toto je věc, která pokud by se nějakým způsobem překonala, tak bychom měli s Maďary strašnou spoustu společných zájmů. Ten největší je, abychom se náhodou znovu nedostali do područí Ruska. Uţ z tohohle hlediska je důleţité, aby se ty národy dokázaly mezi sebou nějak domluvit, protoţe tady je jakýsi velký skrytý problém, kterého by Rusko mohlo – jestli se někdy vzmůţe a jestli se dostane k moci někdo, komu na tom bude moc záleţet – samozřejmě vyuţít. A taková cukání tam jsou celkem pochopitelná. Oni přišli o velkou část svého státu a ta ruská frustrace je samozřejmě obrovská a můţe být obrovsky nebezpečná... Bez silné ODS jsme v pěkné kaši



* LN LN: Maďarsko si ţilo „nad poměry“ finančně, za coţ teď tvrdě platí. Neţili si Češi nad poměry politicky? Nezakrývalo charisma Václava Havla a posléze Václava Klause skutečnou, tedy rovnostářskou a v mnohém bolševickou podstatu země? Tohle je hrozně těţké říct. Je otázka, jestli prostě to Havlovo a Klausovo charisma jenom nezakrývalo to, ţe tahle země postupně upadala do hlubší a hlubší krize. Vţdyť my jsme od roku 1996 neměli většinovou vládu. U nás ten dlouhatánský pat skončí tím, ţe nejspíše získá na svou stranu většinu lidí Paroubek. A já se obávám, ţe Paroubek je horší neţ maďarští socialisti, Paroubek je něco takového jako Fico. On ten Paroubek je trošku taky důsledek politiky ODS, která tak tvrdě útočila na Vladimíra Špidlu, který volil křehkou a slabou koalici místo spolupráce s komunisty. Paroubek se „poučil“ a zvolil opak. Ta jeho politika je bohuţel do určité míry pochopitelná, ale strašlivé je, ţe ten člověk asi nemá vůbec ţádné zábrany. Klausově politice nerozumím * LN Vidíte paralely mezi lety 97/98 a 2009/10? Recese, problémy v koalici, pád vlády, prezidentem reţírovaný pokus o likvidaci šéfa ODS? Ona ta situace je teď daleko horší, protoţe jde o daleko víc. Miloš Zeman přece jenom byl člověk, se kterým byla moţná domluva. Jiří Paroubek je pragmatik v tom nejhorším slova smyslu, tomu nezáleţí vůbec na ničem. Zeman měl spoustu hloupých řečí, ale Paroubek je schopen skutečně relativizovat oba dva základní pilíře, na kterých stál tenhle reţim od svého vzniku, to znamená liberální demokracie a zahraniční politika postavená na evropské a transatlantické vazbě. * LN Ve svých textech dáváte najevo, ţe povaţujete odstranění Topolánka za puč. Nebylo to naopak racionální zbavení se zátěţe? Ono je to trošku podobné sarajevskému atentátu. Ona je to věc pochopitelná, provedená neslušným způsobem. Ale já si myslím, ţe takové věci se nemají dělat, protoţe se to vymstí. Já nedovedu říct kdy a jak, ale vymstí. Nelze se na základě jedné provokace zbavit předsedy. * LN Nezablokoval včasné změny v ODS prezident, kdyţ na podzim 2008 podporoval snahy o Topolánkovu likvidaci, čímţ semknul všechny různé proudy v ODS – od Langra po Bendu i Nečase – za Topolánka a proti Bémovi? To je nešťastný problém zasahování našich prezidentů do politické sféry. Já osobně si myslím, ţe podobně jako pověst George Bushe ml. je daleko horší, neţ byla jeho politika (a to říká Henry Kissinger), tak i pověst Topolánkova je daleko horší, neţ byla jeho politika. Ten člověk byl schopný racionálně komunikovat s velmi disparátními politickými silami, udrţet tu vládu bez většiny byl akrobatický výkon... * LN Svého času jste měl blízko k Václavu Klausovi. Rozumíte jeho krokům v posledních dvou letech? Nesnaţí se – poté, co byl znovu zvolen – ODS škodit? Ten člověk se podle mého zbláznil. Podívejte se na jeho politickou linii: on prezentuje jako hlavní problémy a nebezpečí šiřitele teorií globálního oteplování, zelené a Brusel. A dle Klause se musíme chovat racionálně k Rusům a snaţit se na ně být hodní a hlavně je neprovokovat. Já tomu absolutně nerozumím. K tomu si přidejte takové ty školometské představy o kapitalismu... Mně se zdá, ţe ten člověk je totálně vyhořelý, vyčerpaný, a jestli se dostane do čela té strany – a je docela dost moţné, ţe o to mu takovým či makovým způsobem jde –, tak tu stranu zničí. Ale taky nás. Protoţe ODS je jedna z páteřných stran našeho politického systému, a pokud vezme zasvé, tak to ţádný Schwarzenberg nevytrhne. *** ŢIVOTOPIS Bohumil Doleţal Narodil se 7. ledna 1940 v Praze, V roce 1962 absolvoval germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1964 působil jako literární kritik v časopisu Tvář, kde se seznámil s Václavem Klausem. V době normalizace vystřídal různé dělnické profese, patří k prvním signatářům Charty 77. Ještě před převratem v roce 1989 zakládal stranu Demokratická iniciativa, po převratu byl kooptován do Federálního shromáţdění. V době, kdy byl Václav Klaus předsedou vlády České republiky, byl jeho hlavním politickým poradcem. Maďarské dějiny dlouhé roky přednášel na Institutu středoevropských studií FSV UK, často se věnuje kritice Benešových dekretů. Plné znění zpráv


Foto autor| Foto LN – František Vlček _

Co se nabízí ke čtení 17.4.2010

Magazín Víkend DNES _

str. 43

Kavárna - glosa_

vybírá: Josef Chuchma redaktor MF DNES Jazykověda Václav Cvrček a kol. Mluvnice současné češtiny 1 Přívlastek „současné“ je zde důleţitý: tato společná práce bere v potaz jak psanou, tak mluvenou češtinu. První díl probírá fonetiku, morfologii, slovotvorbu a stylistiku. Syntaxi pokryje díl druhý. A ještě: Praţský lingvistický krouţek zve na uvedení knihy - 20. dubna v 18 hodin, v budově FF UK (nám. Jana Palacha 2, Praha 1, posluchárna 104). Karolinum, Praha 2010, 354 stran, cena 320 korun. Mediální studia Jan Jirák, Barbora Köpplová Masová média Známá pedagogická i autorská dvojice z FSV UK, podepsaná např. pod knihou Média a společnost, si v nové práci dala za cíl „nabídnout základní poznatky o povaze, postavení a vývoji těch komunikačních prostředků, které jsme si zvykli označovat jako masová média“. Jde o soustavný, aţ učebnicový výklad, který zohledňuje sílící vliv médií na síti. Portál, Praha 2009, 416 stran, cena 539 korun. Výtvarné umění Josef Hoffmann Autobiografie. Selbstbiografie Česko-německé vydání autobiografického eseje proslulého architekta, rodáka z Brtnice, studenta mj. z Brna a tvůrce z Vídně Josefa Hoffmanna ( 1870 - 1956 ). Stručný esej doprovází 95 vydatných poznámek. A uprostřed svazku čtenář nalezne sloţený list s rodokmenem rodiny Hoffmannovy. Editoři Peter Noever a Marek Pokorný. MAK a Moravská Galerie, Vídeň a Brno 2009, 144 stran, cena 550 korun. Časopis Art + Antiques 04/2010 Titulní materiál měsíčníku o výtvarném umění a trhu s ním patří praţské výstavě J. G. Dokoupila. O své fotografické tvorbě hovoří dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák. O tom, jak se v Česku vůbec vybírají projekty veřejných staveb, se rozepsala Karolina Jirkalová. Recenze hodnotí například výstavu Bedřicha Dlouhého v Praze či Viktora Pivovarova v Brně. Vydává Ambit Media, šéfredaktor Jan Skřivánek, 80 stran, cena 90 korun. Foto popis| _ Plné znění zpráv


Bodejť jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! 16.4.2010

blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba_

_

Předseda romské organizace Roma Realia sepsal veřejné prohlášení a dopis ministryni školství a na vědomí i ombudsmanovi, ve kterém protestuje proti knize Josefa Lady Kocour Mikeš a jejímu čtení ve školách, neb je podle něj rasistická: „Vedení Roma Realia spolu představiteli Hnutí romského odporu, Aliance romských komunit a Futurum Roma vyjadřují znepokojení nad opět nekontrolovaným přístupem školství ČR a rasistickým přístupem české kultury". Václav Miko ve své sémantické nevinnosti velmi expresivně kritizuje výrok, následující po únosu kocoura a jeho strčení do pytle. Inkriminovaná věta zní: "Milé děti, ti lidé byli cikáni." "To je šíření exodu", dí český Rom Miko. "Podle mého názoru to musel být rasista, kdyţ něco takového napsal. Uţ není mezi námi, nelze po něm chtít opravu, ale já osobně bych zakázal všechny jeho kníţky," horlí romský Koniáš. Pokud prý ministerstvo školství nevyjde poţadavkům romských sdruţení vstříc, chce Miko podat trestní oznámení kvůli šíření nenávisti ve školách. A Češi se škodolibě baví... Novináři, politici i uţivatelé sociálních sítí se předhánějí, kdo objeví další politicky nekorektní výroky ve školní četbě. ?Povaţujeme za tragické, ţe české školství podporuje neustálou nevraţivost a vystavuje romské děti výrazným tlakům a poníţení,? cituje zpravodajský server Novinky Mika. Netrvalo to ani týden, a romský aktivita skončil. Prý kvůli mediálním tlaku... Organizace Roma Realia vzala zpět protest, který poslala na ministerstvo školství. Všechny bojovníky za hyperkorektnost upozorňuji, ţe titulek je citátem klasika české poezie - Karla Jaromíra Erbena z jeho básně Polednice Týden, Michal Verner: Romský aktivista končí kvůli kauze Mikeš ZDE Týden: Lada rasista? Mikeš rozdělil romskou komunitu ZDE Týden? Části Romů se nelíbí kocour Mikeš. Lada prý byl rasista ZDE Týden: Mikeš? To ne, zakaţte Sněhurku a Ferdu Mravence ZDE Díky desítkám tisíc dobře se bavících lidí tak v návrzích na lustraci povinné četby uţ stojí ve frontě Babička Boţeny Němcové, Krteček, Křemílek a Vochomůrka. Nejhůře dopadla Červená karkulka a Otesánek. V pohádce o Červené karkulce se přeci zabíjí chráněný vlk a v Otesánkovi se provádí sadisticky vivisekce. Babička vyhání cikány na zahradu, aby jí nevstoupili do stavení a velmi xenofobně to komentuje. Vizáţ Křemílka a Vochomůrky nabízí asociaci s kápěmi Ku-klux-klanu. Maxipes Fík je alkoholik, který na jedno posezení vypije sud piva a Čapkův Pejsek a Kočička nedodrţují totiţ normy pro zdravé stravování Evropské unie. Rumcajs zase mezi dětmi svéráznými metodami propaguje do vlastních rukou vzatou spravedlnost - trestnou činnost násilí a omezování osobní svobody, loupeţe a nedovolené ozbrojování, stejně jako maření výkonu orgánů veřejné moci. Co teprve Mikešův bílý souputník Nácíček? Změňme mu jméno ! Dcera lidskoprávního aktivisty Petra Uhla, redaktorka "Deníku Referendum" Saša Uhlová ve svém článku píše, ţe s názorem téměř všech občanů České republiky, ţe věta z Mikeše je naprosto nezávadná, se neztotoţňuje. "...souhlasím s Václavem Mikem. Ta věta k předsudkům samozřejmě vede, a to nikoliv pro pouţití termínu cikán, ale pro své sdělení." Sice smířlivě dodává, ţe to však není důvod k tomu, aby byla kniha zakázána, nebo cenzurována. Uhlová tvrdí,ţe mnozí lidé touţí po moţnosti prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, ţe je to normální. DR, Saša Uhlová: Pojďme řešit Mikeše ZDEJejí redakční kolega Lukáš Matoška zase mudruje: "Co z toho plyne? Jakkoli Mikeš není na vině a rozhodně nepatří na index, měli bychom si rozmyslet, je-li pro nás literatura - kterou teď domněle hájí tisíce mladistvých ve výše zmíněné skupině ? tou poslední instancí, nebo jsou-li pro nás ještě vyšší hodnoty. Vyššími hodnotami zde rozumím respekt k Romům a empatii k dítěti, jeţ je (nebo můţe být) za stávajících romofobních podmínek školním čtením inkriminovaného textu zesměšněno. Mám dokonce podezření, ţe spontánní „obhajoba" Ladova textu není projevem obhájců literatury jako je projevem oportunismu, který se chytl příleţitosti ponouknut latentním rasismem. " DR, Lukáš Matoška: Rasismus v Ladově kraji ZDE Plné znění zpráv


Jak je z článků těchto publicistů, teoretickými studii zocelených bojovníků a zaťaých lidskoprávních aktivistů patrné, občanská válka proti symbolům můţe vypuknout uţ zítra a ani Česko není imunní vůči etnické či náboţenské nevraţivosti. Stačilo by, aby ministerstvo ustoupilo skupince sebezviditelňujících se romských aktivistů a vydalo obecně pojatý seznam "nedoporučené" školní četby, tzn. četby, ve které by docházelo k zobecňování a uráţlivým výrokům. Jednou na stranu Romů (Mikeš), podruhé na stranu Ţidů (Jánošík), potřetí na stranu zrzavých, ţen či zemědělců. Copak Hloupý Honza je korektní? Mučení či jinak agresivní chování dětských hrdinů vůči zvířatům lze najít v řadě knih, nejen v Červené karkulce, kde je obětí fyzického násilí hrdinů zákonem chráněný vlk. A co teprve rasista Bezruč? Velmi emocionální ukázky verbální třídní nenávisti najdeme v řadě děl českých klasiků. Společnost s rozdělovala či byla rozdělen prakticky vţdy - v minulosti i dnes.Existuje přece „svoboda slova", čili kdokoli v zásadě můţe říkat cokoli. A cokoliv řeknete, můţe být a bude pouţito proti vám. Miko ovšem svůj výrok o Mikešovi neřekl jen tak, ale jako součást váţně míněné diskuze s médii o záměru romských organizací zorganizovat emigraci do ... Vatikánu. Ano, čtete správně. Apríl uţ byl. Do Vatikánu. Ne snad proto, ţe v sídle katolického kléru je sexuální styk povolen od dvanácti let, ale proto, ţe "co se tady děje, to je teror. Máme dvě moţnosti: buď útok nebo útěk. A ţe nás k tomu vedou i ekonomické důvody? Ano, ale vţdyť Češi za komunismu odcházeli nejen z politických, ale také právě z ekonomických důvodů," sdělil médiím romský aktivista Miko. Stovky romských rodin prý poputují do Vatikánu. Podle Mika chtějí obsadit Svatopetrské náměstí a současně s podáním ţádosti o azyl se domoci i audience u papeţe Benedikta XVI. "Chceme ho informovat o věcech, které nejsou mediálně známé. Připravujeme proto i depeši, ve které ho seznámíme se současným stavem a našimi poţadavky," vybízí Miko věřící Romy. Na vině českého rasismu je podle Mika i školní četba, posilující stereotypy. "Nejde o výraz cikán, jde o to, co vyplývá z té ukázky. Lada je rasista. Říká tím: vidíte, jak jsou zlí! Je hrozné, jak to generalizoval. Moţná to beru moc emotivně, ale dotklo se mě to, proto říkám, ţe je rasista," doplnil své výroky pro iDNES.cz Miko. iDnes: Emigrujte do Vatikánu, vybízí Rom Romy. I kvůli kocouru Mikešovi ZDE Týden, Martina Macková: Mikeš? To ne, zakaţte Sněhurku a Ferdu Mravence ZDE Týden, Ivana Svobodová: Části Romů se nelíbí kocour Mikeš. Lada prý byl rasista ZDE Sémiotickým kursem pro studentky genderových studií nejspíš ohlupený romský aktivista si zaţil svých několik minut mediální slávy, kdyţ se veřejně pokoušel znalosti nabyté ve škole sdělit svým přátelům. Ti chytřejší ho poslali k čertu hned. Romské sdruţení Romea jeho názor opatrně označilo za úsměvný. „Romové netvrdí, ţe Lada je rasista, to tvrdí pan Miko," zdůraznilo sdruţení. Romská kandidátka Bursíkovy Strany Zelených Lucie Horváthová se od Mika distancovala. Náměstek praţského primátora Rudolf Blaţek také pochopil mediální příleţitost a na facebooku zaloţil skupinu na obranu Mikeše. Okamţitě se toho chytly Lidovky. Dokonce i známý xenofob z brněnské ODS Paulzcyňski se ozval, větříc tučnou mediální kořist. Jen protikomunistický aktivista Šinágl ještě mlčí... Bratr Mária Banga aka Gypsyho Patrik Banga označil Mika z nenormálního a jeho výtvor za bláboly. Romské organizace řeší krizovou komunikaci a kaţdý, kdo á přístup k internetu, píše o tom, co i myslí o kocouru Mikešovi, Ladovi a Romech. Takový je efekt motýlích křídel v době síťové občanské ţurnalistiky a tematických rss kanálů. Parlamentní listy: My nic, my nechceme zakázat Ladu, tvrdí sdruţení Romea ZDE Stanovisko sdruţení ROMEA ke "kauze Mikeš" ZDE Pane Miko, nehovořte prosím za Romy, stydím se!! ZDE D. R. Horváth ke kauze "Mikeš" ZDE Návod jak číst noviny aneb "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Bodejţ jsi je trochu málo, ty cikáně mlčelo!" ZDE Ona by to byla legrace, ale co americké vzory? Katastrofický mediální scénář, ve kterém ministerstvo podlehne a vydá obecně závazné nařízení o politické korektnosti ve školní četbě, se bohuţel realizoval. Ve Spojených státech amerických z řetězu urvaní mediální cenzoři, dbající uţ více neţ padesát let na mediální neposkvrněnost mládeţe, začali v uţ v polovině 50 let cenzurovat předválečné a válečné kreslené pohádky a komixy z dílen Looney Tunes a Merrie Melodies. Pak pokračovali i v produkci Williama Hanny a Josepha Barbery. Vinu na tom má klasifikace audiovizuálních děl dle Plné znění zpráv


jejich vhodnosti pro děti a mládeţ, u nás známá doposud jen jako "hvězdička". Obsáhlou analýzu této doposud u nás neznámé rasové cenzury přináší diplomová práce Ireny Ryšánkové z FSV UK. Tom a Jerry jsou spolu s Králíkem Bunnym jedním z nejkrutějších a nejrasističtějších mainstreamových animovaných seriálů historie, určené pro děti. V pozdějších dobách se kvůli nepřijatelnosti obsahu - většinou s ohledem na „překonání předsudků vůči jiným kulturám" musely některé díly dodatečně upravovat i pro americké publikum, zejména pro síť Cartoon Network. Přestoţe se uvádějí aţ pozdě v noci pro „vyspělé publikum", běţí před nimi upozornění vysílatele: „Cartoon Network nepodporuje pouţívání rasových nadávek. Tyto karikatury jsou prezentovány jako zástupce doby, v níţ byly vytvořeny a jsou prezentovány pro svou historickou hodnotu." [1] Mnoho dílů Toma a Jerryho bylo sestříháno do „politicky korektní" podoby uţ v polovině 50 let, jiné aţ v 60. letech, některé jsou editovány dodnes [2] [3]. Jedná se o díly [4] [5]: Puss Gets the Boot (10. 2. 1940) - redabing „jiţanského" hlasu Mammy Two-Shoes Fraidy Cat (17. 1. 1942) - vystřiţení scény, kdy Tom šahá Mammy Two-Shoes na zadek Dog Trouble (18. 4. 1942) - redabing „jiţanského" hlasu Mammy Two-Shoes Puss n' Toots (30. 5. 1942) - vystřiţení poloviny scény na gramofonu, kde Tom paroduje čínštinu, scénky s registraturou a Mammy Two-Shoes Lonesome Mouse (22. 5. 1943) obsahuje karikaturu Hitlera [6] The Yankee Doodle Mouse (26. 6. 1943) - vystřiţena scénka, kde je Tom jako černohubá květinka po explozi čajníku Mouse Trouble (23. 11. 1944) někdy vystřiţena scénka „Je v tomhle domě doktor?" The Mouse Comes to Dinner (2. 5. 1945) odstraněna scénka, kdy Tom se tváří jako Indián Mouse in Manhattan (7. 6. 1945) odstraněn „černohubý" gag, ve kterém Jerryho hlava zůstane přilepená v láhvi s krémem na boty Flirty Birdy (22. 9. 1945) odstraněna scénka, kdy se tom změní na Indiána. Odstraněn zvuk, kdy supice říká „Ona mě miluje" The Milky Waif (18. 5. 1946) vystřiţeny scénky, „stereotypně" parodující některé postavy Trap Happy Plné znění zpráv


(29. 6. 1946) zkrácena scénka, kde Jerry rozseká sekerou Tomův ocas Part Time Pal (15. 3. 1947) Mámin hlas je předabovaný a některé její hlášky byly změněny. Zmizela hláška „Já si nafackuju?", i opilecký popěvek ?One for the money, two for the show?" (odkazující na „One for the money, Two for the show, Three to get ready, And four to go"- z „prasečího? skeče ?Porky Pig's Feat" - Looney Tunes, Frank Tashlin 1943) A Mouse in the House (30. 8. 1947) cenzurována „černohubá" scénka po výbuchu trouby Kitty Foiled (1. 6. 1948) odstraněna scénka, kde se objeví jako rudé indiánské děťátko The Truce Hurts (17. 7. 1948) odstraněna „černohubá" scénka po pocákání blátem Old Rockin' Chair Tom (18. 9. 1948) hlas Mámy je předabován a dialog „Take care of old old Uncle Tom," odkazující na román o otrocích Harriet Beecher Stoweové „Chaloupka strýčka Toma", je změněn na „Take care of old Tom" Mouse Cleaning (11. 12. 1948) zkrácena scéna, ve které se Máma ptá „černohubého" Toma, jestli tady někde viděl kočku a jeho odpověď „Ne madam, já neviděl ţádnou kočku, nikde, v ţádném případě!" Tento díl byl nakonec dán celý do trezoru. The Little Orphan (30. 4. 1949) scénka, ve které je svíčkou spálen Tomův ocas a Tom vypadá jako černoch s afro účesem, byla v 50 letech vystřiţena a v 60. letech přeanimována tak, ţe vypadá jako indián Jerry's Diary (22. 10. 1949) odstraněna „černohubá květinka" Saturday Evening Puss (14. 1. 1950) Nová verze má překreslené záběry mladého bílého teenagera, který jde na večírek. Nahrazuje původní záběry se sexy Mámou s hlasem z Bronxu, která šla ven hrát karty. Původní, nesestříhaná verze je také jediná, která ukazuje Máminu tvář? Safety Second (1. 7. 1950) odstraněna „černohubá květinka" The Framed Cat (21. 10. 1950) černá máma byla nahrazena na některých verzích bílou sluţkou (nebo jen její hlas) Casanova Cat (6. 1. 1951) odstraněna scénka, ve které „černohubý" Jerry tancuje na rozpálené ploše vařiče. Nakonec celý díl skončil v trezoru. His Mouse Friday (7. 7. 1951) Ořezaná verze má všechny lidojedské dialogy „Hmm mmm opečená kočka.. Hmm mmm opečená myš" vystřiţené. Některé verze odstranily celou kanibalskou scénku s „malým" Jerrym Plné znění zpráv


Nit-Witty Kitty (6. 10. 1951) Na konci tohoto animovaného dílu máma se nahýbá na Tomem s baseballovou pálkou a čte z knihy „Píšou tady: ostrá rána po hlavě je jistý lék na amnézii a jistota, ţe to, co jste chtěli, dostanete". Celá věta vystřiţena, a posléze zase dána zpět. The Two Mouseketeers (15. 3. 1952) Původní konec ukazoval, ţe král sťal Toma gilotinou. Celá scénka vystřiţena. Little Runaway (14. 6. 1952) vystřiţen Tomův čínský gag (s lavórem na hlavě) Life with Tom (21. 11. 1953) Ve scéně totoţné s „The Little Orphan" byla zkráceno popálení Tomova ocasu Ač to působí zvláštně a na dnešní dobu nepochopitelně, zvlášť pro mne jako českého diváka, labelling audiovizuálního obsahu dle zásad Broadcast Standards and Practice [7] a dalších „nevinných" doporučení měl za následek, ţe od 22. srpna 2006 Velká Británie zakázala prostřednictvím regulátora Ofcom všechny scény Toma a Jerryho, kde se kouří. [8] Kouření můţe být dle regulačního orgánu povoleno pouze tehdy, bude-li prováděno 'stylizovaným způsobem' a nikoliv jako „odpustitelné, akceptovatelné nebo okouzlující"?, i kdyţ Ofcom uznal, ţe „historické" karikatury byly provedeny v době, „kdy bylo kouření všeobecně uznávané". Na základě tohoto rozhodnutí kanál Boomerang cenzuroval obsah scének Tenis Chumle (1949) a Texas Tom (1950). Turner Broadcasting bude ovšem na základě téhoţ rozhodnutí cenzurovat na 1500 klasických karikatur z dílny Hanna-Barbera. „Budeme editovat celý katalog," konstatovala Yinka Akindele, mluvčí Turner Broadcasting pro Evropu. „Jedná se o dobrovolný krok, který jsme přijali s ohledem na měnící se dobu." [9] A právě to je ta tragédie. Budeme zdravější, jestliţe veškeré filmy s kouřícími herci budeme uvádět v „bezpečném čase" po 22 hodině? Budeme skutečně lepší, jestliţe „s ohledem na měnící se dobu" neskončí Romeo a Julie tragédií, ale happy endem? Ještě v roce 2007 [10] v USA došlo k cenzuře [11] obsahu minimálně dvou dílů Toma a Jerryho - Mouse Cleaning (1948) [12] a Casanova Cat (1951) [13] z důvodu podpory rasových stereotypů. Ačkoliv byla kolekce scének určena vyspělému publiku (klasifikace mature audience) a sběratelům (collectors), Warner Home Video učinilo rozhodnutí tyto dva díly vynechat z výběru. [14] Původně černou Mammy Two-Shoes se silným, černošky jiţanským přízvukem nahradili animátoři pro televizi CBS [15] „rasově čistší" bílou mámou s irským přízvukem? Nicméně internetová pirátská komunita zareagovala a tak se všechny necenzurované díly objevily na P2P sítích ke staţení - ať uţ zdrojem byla čínská pirátská síť Budda Video, či distributorem The Pirate Bay Plné znění zpráv


[16]. Stejně jako jiné cenzurované cartoons. United Artists se to nemusí líbit, ale to je asi tak všechno, co s tím můţe dělat. Internet se svou redundancí a nemoţností regulace či soukromé knihovny našich předků se ukazují jako dnes uţ jediná svobodná místa bez reglementace nevhodného obsahu „s ohledem na měnící se dobu". Další kolekce cenzurovaných animovaných filmů, známá pod názvem Censored Eleven[18] je z produkce Looney Tunes a Merrie Melodies, obsaţené v knihovně Asociated Artists Production, které byly zadrţeny při syndikaci obsahu společností United Artists v roce 1968. Kolekce obsahovala „černohubý humor" - snímky s rasistickým zobrazením Afromeričanů, které byly povaţovány za „příliš uráţlivé pro současné publikum". Kdyţ získal distribuční práva na všechny snímky vzniklé před rokem 1948 v roce v roce 1986 Warner Bros, Ted Turner, slíbil, ţe karikatury z kolekce Censored Eleven nebude jakkoliv šířit. Od Time Warner koupil Turner Entertainment celý balík v roce 1996 a v této politice pokračoval. Aţ ve chvíli, kdy na pirátské sítě unikly nesestříhané verze Censored Eleven, politika se uvolnila - některé filmy byly uvedeny do distribuce, ovšem s vysvětlujícím omluvným komentářem. Těch se ovšem nedočkaly také „trezorové" válečné snímky Bugs Bunny Nips the Nips , zaměřené na „Japončíky" nebo Gone With the Wind , Confederate Honey , Any Bonds Today?, All This and Rabbit Stew zesměšňující „negry", a Frigid Hare, zesměšňující Eskymáky či Bushy Hare, zesměšňující domorodce. Rabbit Stew je nyní ve veřejné doméně, neboť uplynula doba ochrany. Králíka Bunnyho ovšem nejspíš uţ nikdy neuvidíme takového, jako byl v době, kdy byl vytvořen. Kolekce Censored Eleven [19] je dostupná na The Pirate Bay [20] Hittin' the Trail for Hallelujah Land (1931, reţie Hugh Harman a Rudolf Ising ) Sunday Go to Meetin' Time (1936, reţie Friz Freleng ) Clean Pastures (1937, reţie Friz Freleng) Uncle Tom's Bungalow (1937, reţie Tex Avery ) Jungle Jitters (1938, reţie Friz Freleng) The Isle of Pingo Pongo (1938, reţie Tex Avery) All This and Rabbit Stew (1941, reţie Tex Avery) Coal Black and de Sebben Dwarfs (1943, reţie Robert Clampett - jazzová parodie na Snow White and the Seven Dwarfs - Sněhurku a sedm trpaslíků ) Plné znění zpráv


Tin Pan Alley Cats (1943, reţie Robert Clampett - parodie na Porky in Wackyland ) Angel Puss (1944, reţie Chuck Jones ) Goldilocks and the Jivin' Bears (1944, uvedeno jako Blue Ribbon v roce 1952, reţie Friz Freleng) Písničku k tehdy ještě „slušné" české verzi Tom a Jerry, počeštěné studiem Warner Bros, nazpívala českými dětmi milovaná Hana Zagorová. A tak Tom a Jerry, kteří jsou v USA klasifikováni MA[21], byli vysíláni v neděli ráno a dopoledne v „pohádkovém" bloku. Daleko méně strachu a násilí, ovšem o to více škod na ekonomistním myšlení dětí napáchal po „sametové revoluci" Strýček Skrblík a Kačer Donald, ovšem téma odůvodněné agrese bohatě vynahradily svět zachraňující ţelvy „ninja" (The Teenage Mutant Ninja Turtles, Mirage Studios 1984, I. animovaná verze 1987-1996, II. animovaná verze 2003). [1] DOUVALAS, Chris. Buzz Cut archive: Racism in Bugs Bunny and 'Tom http://www.animatedbuzz.com/WB/13.html [2] Censorship Team , Sarah. The Tom and Jerry Censorship Comparison Guide http://home.worldwidedvdforums.com/forum/viewtopic.php?p=58315

.

[3] Censorship Team , Sarah. The Tom and Jerry Censorship Comparison Guide http://home.worldwidedvdforums.com/forum/viewtopic.php?p=58315

6.

.

6.

8.

2008

Tom

8.

2008

Tom

[4] The Tom and Jerry Censorship Comparison Guide [5]

http://home.worldwidedvdforums.com/forum/viewtopic.php?p=58315

[6]

http://en.wikipedia.org/wiki/The_Lonesome_Mouse

[7] DESSART, George. Standards and Practices . The Museum of Broadcast Communications. [online] URL: http://www.museum.tv/archives/etv/S/htmlS/standardsand/standardsand.htm [8] Smoke's no joke for Tom and Jerry . BBC NEWS, Entertainment. 21. 8. 2006 [online] URL: http://news.bbc.co.uk/1/hi/entertainment/5271470.stm [9] REUTERS. 'Tom and Jerry' smoking scenes snuffed out . ABC News Online. 22. 8. 2006 [online] URL: http://www.abc.net.au/news/newsitems/200608/s1720606.htm [10] LACEY, Gord. Tom and Jerry - Two shorts missing - Statement from Warner Bros . 10. 9. 2007 [online] URL: http://www.tvshowsondvd.com/news/Tom-Jerry-Missing-Shorts/8048 [11]

Censorship



Team , Sarah. The Tom and Jerry Censorship Comparison Guide http://home.worldwidedvdforums.com/forum/viewtopic.php?p=58315

.

[12]

Mouse Clearing. IMDb. [online] URL: http://www.imdb.com/title/tt0040611/

[13]

Casanova Cat. IMDb. [online] URL: http://www.imdb.com/title/tt0043384/

6.

8.

2008

Tom

[14] Tyto dva krátké filmy, a to bez ohledu na jejich historické souvislosti a uměleckou hodnotu, obsahují některé odporné scény, obsahující nevhodné rasové stereotypy, které by omezily poţitek z kolekce dalších 35 klasických kreslených seriálů pro velkou část publika, konstatuje se v prohlášení z 10. 9. 2007. [15] The Butchery of Tom and Jerry. Tom and Jerry Online.com [online] URL: www.tomandjerryonline.com/censoredtnj.cfm [16] Tom and Jerry censored cartoons. The Pirate Bay. [online P2P] torrent: http://torrents.thepiratebay.org/4435930/Tom_and_Jerry_censored_cartoons__velvetfog.4435930.TPB.torrent [17] Best Censored 11 Titles. IMDb. [online] URL: http://www.imdb.com/keyword/censored-11/ [18]

http://www.imdb.com/keyword/censored-11/

[19]

http://en.wikipedia.org/wiki/Censored_Eleven

[20] The Pirate Bay. The Infamous Censored 11 Warner Brother Cartoons [online] torrent: http://torrents.thepiratebay.org/3244796/The_Infamous_Censored_11_Warner_Brothers_Cartoons.3244796.TP B.torrent [21] „MA15 +" Restricted - obsah je povaţován za nevhodný pro shlédnutí osobou mladší 15 let. Osoby do 15 let mohou legálně zakoupit obsah hodnocený MA15 +, pouze pod dohledem dospělého opatrovníka. Jedná se o právně omezenou kategorii. Obsah má silný dopad. Můţe obsahovat silné a hrůzné násilí, je-li to odůvodněno kontextem i silné důsledky sexuální aktivity, moc hrubý jazyk (i kdyţ „velmi hrubý jazyk" by neměl být častý), a „silná témata?. V televizi lze takový obsah promítat od 21:00-5:00. Hry, které překračují potřebu klasifikace MA15 + jsou odmítnuty a zařazeny do kategorie Refused Classification (RC) in: RYŠÁNKOVÁ Irena. Označování audiovizuálních obsahů v České republice. Praha, 2009. 253 s. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK, Vedoucí bakalářské diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph. D.

URL| http://www.blisty.cz/art/52104.html _

Univerzita Karlova hostila portugalského prezidenta 16.4.2010

novinky.cz

str. 00 _

Věda a školy_



Prezident Portugalské republiky Aníbal Cavaco Silva s chotí dnes navštívil akademickou půdu Univerzity Karlovy. Portugalský prezident i rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl ocenili dobré vzájemné vztahy a rostoucí studentskou výměnu. Návštěva vyvrcholila přednáškou portugalského prezidenta a diskusí se studenty. Slavnostní setkání se uskutečnilo ve Vlasteneckém sále Univerzity Karlovy. Šárka Grauová z oddělení portugalistiky Ústavu románských studií FF UK při něm seznámila přítomné s historií a vývojem výuky portugalštiny na UK a připomněla význam Centra portugalského jazyka. „V tomto centru získala česká portugalistika nejen naprosto nedocenitelnou oporu pro svou činnost, ale také prostor k setkávání se všemi zájemci o portugalský jazyk a kulturu,“ uvedla Grauová. Následně vystoupil se svou přednáškou portugalský prezident prof. Dr. Aníbal Cavaco Silva. Plné znění projevu v českém překladu najdete zde. Po přednášce přišla na řadu diskuse se studenty portugalistiky Ústavu románských studií FF UK a se studenty Institutu mezinárodních studií FSV UK. Na programu prezidenta byla také prohlídka výstavy výtvarných děl Jiřího Vovse, jehoţ dílo je inspirováno poezií portugalského básníka Fernanda Pessoy. Zde hosty přivítal J. E. Dr. Jose Julio Pereira Gomes, zplnomocněný velvyslanec Portugalské republiky, a Joaquim Coelho Ramos, ředitel Portugalského centra Institutu Cam?es v Praze. Univerzita spolupracuje s Portugalskem od roku 1987 Univerzita Karlova spolupracuje s Portugalskem jiţ od roku 1987, kdy byla uzavřena první meziuniverzitní dohoda s Universidade de Coimbra týkající se zejména výměny vědecko-pedagogických pracovníků v oborech farmacie, mikrobiologie, pedagogika, právo, psychologie, romanistika a ţivotní prostředí. V roce 2003 podepsala Univerzita Karlova Protokol o spolupráci s Instituto Cam?es Portugal, a na Filozofické fakultě UK tak oficiálně vzniklo Centrum portugalského jazyka. Jeho náplní jsou např. přednášky, tematické akce, koncerty nebo filmové projekce. Tři stovky portugalských studentů V současné době studuje na Univerzitě Karlově 312 portugalských studentů-samoplátců (nejvíce jich je na Lékařské fakultě v Plzni, 2. LF UK a 1. LF UK) a na UK působí v současné době i 36 portugalských stáţistů. Dalších 49 studentů na UK v tomto akademickém roce působí na základě programu Erasmus LPP, v jehoţ rámci má univerzita uzavřeny dohody s 12 portugalskými univerzitami.

URL| http://www.novinky.cz/veda-skoly/197751-univerzita-karlova-hostila-portugalskeho-prezidenta.html _

Nejlepší studentská práce s vyuţitím softwaru SAS má svého vítěze 16.4.2010

personalista.com str. 00 redakce_

zajímavosti odjinud_

Společnost SAS ČR v loňském roce uspořádala 1. ročník soutěţe o nejlepší studentskou práci za pouţití softwaru SAS. Vítězem soutěţe určené autorům bakalářských, diplomových, disertačních i jiných studentských prací se stal Petr Jakubík z Univerzity Karlovy v Praze. Hlavní výhrou je finanční odměna 10 000 Kč a společně s druhým oceněným studentem získávají kompletně hrazenou účast na světové konferenci SAS Global Forum v Seattlu. Přihlášené práce hodnotili odborníci ze společnosti SAS podle více kritérií. „Jsme rádi, ţe SAS můţe podporovat talentované studenty a motivovat je k realizaci zajímavých prací. Soutěţ, která umoţní prvním dvěma výhercům účast na světové konferenci SAS Global Forum v Seatllu, se uskuteční i v letošním roce a věříme, ţe o ni bude stejně velký zájem, jako v roce 2009,“ dodala k soutěţi Petra Lávičková, marketingová manaţerka společnosti SAS. Podmínkou v soutěţi bylo pouze pouţití SASu a obhajoba práce v kalendářním roce 2009 na vysoké škole v ČR. Vítěze vybral tým odborníků společnosti SAS podle následujících kritérií: •

moţnost praktického vyuţití výsledků práce

•

správná aplikace metod SAS pro řešení daného problému a šíře aplikovaných postupů SAS



•

inovativní vyuţití nástrojů SAS pro uchopení dané problematiky

Výsledky ročníku 2009: 1. místo: Petr Jakubík - Household Response to the Economic Crisis Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze 2. místo: Matěj Bajgar - Cross-Price Elasticities With Leisure: Estimation and Implications for Environmental Taxation Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze 3. místo: Julie Poláčková - Modelování závislosti cen nemovitostí v Praze a okolí na vybraných ukazatelích Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze V oceňování nejlepších studentů za jejich práce bude SAS pokračovat i nadále a v září 2010 bude vyhlášen 2. ročník soutěţe o nejlepší studentskou práci se softwarem SAS. Studenti mohou přihlašovat své práce, které budou obhájené v kalendářním roce 2010. Více informací o dalším ročníku soutěţe i o celém akademickém programu SAS naleznete na www.sas.com/cz/academic

URL| http://www.personalista.com/zajimavosti-odjinud/nejlepsi-studentska-prace-s-vyuzitim-softwaru-sas-masveho-viteze.html _

Radko Kubička nahradí v čele rozhlasové Šestky Daniel Raus 15.4.2010

digizone.cz _

str. 00

_

UVNITŘ FOTO Radko Kubička, který byl pověřený řízením Českého rozhlasu 6, nahradí v jeho čele Daniel Raus, dosavadní vedoucí Redakce náboţenského vysílání. Dnes to oznámilo tiskové oddělení ČRo. Tato změna je platná k dnešnímu dni, informovala vedoucí Oddělení komunikace Eva Vecefrová. Kubičko, který z postu odchází, vystudoval gymnázium v Brně a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Raus byl v letech 1993 aţ 1995 bratislavským dopisovatelem českého vysílání Svobodné Evropy, od roku 1995 aţ do roku 2004 pracoval pro slovenské vysílání Svobodné Evropy v Praze se zaměřením na zahraniční politiku. V Českém rozhlase 6 pracuje od roku 2004. Vedoucím Redakce náboţenského vysílání se stal v roce 2007. Vystudoval Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě se zaměřením na systémy a automatizaci. Daniel Raus, nový šéf Českého rozhlasu 6 (Foto: Český rozhlas)

URL| http://www.digizone.cz/aktuality/radko-kubicka-nahradi-vcele-rozhlasove/ _

Tak trochu zvláštní vizionář 15.4.2010

Ekonom str. 56 kariéra a řízení_ Tomáš Plhoň_



RECENZE Ţivotopis Teda Turnera se snaţí představit zakladatele CNN, jak ho neznáme. Otázka je, zda o to někdo stojí. Podnikatel, mediální magnát, úspěšný sportovec a jeden z těch, kteří doslova utvářeli druhou polovinu 20. století. Ted Turner. Zakladatel CNN a společnosti Turner Broadcasting, který svou pestrou a na dramatické přemety bohatou kariéru shrnul v ţivotopisu nazvaném »Říkejte mi Ted«. Knihu v překladu Pavla Ivana vydalo nakladatelství Eastone Books. Vydalo ji s řadou překlepů a gramatických chyb, coţ však není zdaleka jediný problém této knihy. Tím hlavním zůstává především v Česku málo známá osoba Teda Turnera. Téměř čtyřsetstránkový příběh bohatý na události z řad americké podnikatelské smetánky totiţ vychází z toho, ţe čtenář je s osobností autora alespoň zběţně obeznámený. Umíněný klaun Po absolvování vojenské školy, kde si prošel ostrým stadiem mladistvé rebelie, se Turner usadil v otcově billboardové společnosti. Problematický vztah s autoritativním otcem alkoholikem sice vypráví velmi dopodrobna, přesto však jako by příběhu chyběla hloubka. K vlastnímu podnikání se Turner dostává po otcově tragické sebevraţdě a český čtenář po sto padesáti stránkách konečně dochází k tomu, proč knihu číst – aby se o Turnerovi »podnikateli« něco dozvěděl. Tady ze stránek konečně promlouvá miliardářova divoká osobnost, kterou nezbývá neţ fascinovaně obdivovat. Zkuste si představit podnikatele, jenţ by před investory klekl na kolena a ţadonil o finanční podporu tak dlouho, dokud se mu to nepodařilo! A podobných excesů jsou stránky plné. Všechny tyto cirkusové kousky jsou ale vedeny touhou něco dokázat. Takhle ostatně Turner skupoval kabelové sítě – v 70. letech novou televizní technologii, v jejíţ úspěšnost věřil jen málokdo. Poté, co se jeho společnost rozrostla natolik, aby mohl konkurovat velkým televizním sítím ABC, CBS a NBS, rozhodl se zaloţit zpravodajskou kabelovou televizi. Skutečnost, ţe CNN stihla za tři dekády doslova dobýt svět a způsobit mediální revoluci, je dnes dostatečně známá. Trvalo necelých deset let, neţ se CNN dostala do zisku. Kdyţ si následně Turner chtěl splnit svůj bizarní sen o koupi filmového studia, k čemuţ si vybral tehdy problematickou značku MGM, přivedlo ho to téměř ke krachu. Jak se ale dozvídáme, všechny potíţe vţdy ustál. Bylo to aţ prasknutí dot-com bubliny, co ho srazilo z piedestalu. Poraţený a smířený Ke konci knihy autor popisuje nadšení okolo internetových firem, které na něj působily jako prázdné skořápky, ale které mu také umoţnily provést jednu z největších akvizic v historii – společností Time Warner a AOL. Tato nejzajímavější pasáţ se bohuţel vtěsnala jen na několik stran. I tak ale poskytuje velmi cenná fakta o průběhu jedné z nejtěţších recesí posledních deseti let, ve které byl navíc Turner osobně angaţovaný. Jeho vnímání otřesů na finančním trhu je navíc obohacené o skutečnost, ţe Turner byl velmi podlým způsobem »vyšachován« ze své vlastní firmy. Na toto období, ve kterém musel nečinně přihlíţet, jak jeho akcie ztrácejí hodnotu (během devíti měsíců přišel o pět miliard), vzpomíná sice s logickou záští, je z něj ale cítit smíření. Autor se tak díkybohu vyhnul vyznění ve stylu »ukřivdili mi a teď na ně naháţu všechnu špínu světa«. Takto bilanční a rozsáhlý ţivotopis by mohl být velmi dobrou knihou, kdyby ovšem její záběr mířil skutečně do hloubky Turnerovy osobnosti. Pro rozšíření povědomí o jednom z nejdůleţitějších podnikatelů naší doby je však jeho ţivotopis více neţ uspokojivým zdrojem. * *** Tomáš Plhoň (23) Absolvent bakalářského studia ţurnalistiky na FSV UK. Nyní na stejné fakultě studuje obor veřejná politika. V Ekonomu se specializuje na peníze a burzy. Foto autor| Foto: Jan Rasch _

Političtí servismani 15.4.2010

Ekonom str. 38 analýzy a trendy_ Blahoslav Hruška_



Spojené státy i Německo sázejí na vlastní stranické think-tanky, odkud loví experty. ekonomičtí poradci Myslím, ţe je to republikán. Určitě je, prohlásil loni v lednu Harry M. Reid, předseda frakce republikánů v americkém Senátu poté, co si vyslechl projev Marka Zandiho. V hodnocení šéfekonoma agentury Moody‟s, který radil neúspěšnému republikánskému kandidátovi na prezidenta Johnu McCainovi, se ale vlivný senátor pořádně zmýlil. Mark Zandi totiţ volí demokraty. Historka ilustruje, ţe ani v Americe, kde dominují dvě politické strany, není zdaleka výjimkou, ţe fundovaní ekonomové politicky preferují jinou stranu neţ tu, které vymýšlejí program. Na druhou stranu je téměř vyloučené, aby poradce, který se jiţ jedné straně »upsal«, přešel ke konkurenci. Prodává totiţ své názory a ty se těţko mohou líbit všem politikům. A profesionálové si za svými radami stojí. Bariéra mezi poradenskou a politickou funkcí je ale křehká a tradice dokonce velí dělat ze špičkových poradců zaměstnance Bílého domu, tedy vysoké státní úředníky. »Mají-li prezidenti zájem na tom, aby se ekonomické studie uplatnily i v praxi, často si vytáhnou konkrétní poradce přímo do politiky,« říká Kryštof Kozák, amerikanista z Fakulty sociálních věd UK. Od katedry do Bílého domu Od roku 1946 je součástí prezidentské administrativy Rada ekonomických poradců. Té současné šéfuje Christina Romerová, která pomáhala spoluvytvářet ekonomické reformy Baracka Obamy. V jeho volebním týmu byl také někdejší hlavní ekonom Světové banky Larry Summers, který se po nástupu svého šéfa do Bílého domu stal prezidentovým šéfporadcem. Po americkém vzoru si svůj tým ekonomických poradců ostatně v roce 2003 vytvořil na Hradě také Václav Klaus, i kdyţ česká »rada moudrých« ţádnou oporu v zákoně nemá. Princip vzestupu k moci ale můţe v Americe fungovat i obráceně: z politiků na penzi se stávají profesionální rádci. Například šéfporadcem kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera je dnes devětasedmdesátiletý republikán George P. Shultz, který byl ministrem financí za Richarda Nixona a ministrem zahraničí za Ronalda Reagana. Hlavní líhní ekonomických poradců jsou univerzity a think-tanky, které často názorově inklinují k politickým stranám (viz infobox Nejznámější think-tanky v USA). A ty zase loví své experty v akademických vodách. Mezi špičkovými postavami světové ekonomie se to poradci jen hemţí. Nositel Nobelovy ceny Milton Friedman byl poradcem prezidenta Richarda Nixona, Joseph Stiglitz zase vedl skupinu ekonomických expertů Billa Clintona. Symbióza politiky a vědecké sféry je oboustranně výhodná. I vědci totiţ touţí po vyzkoušení svých myšlenkových postupů v reálném světě. Kromě byznysu mají největší šance právě u politiků. »Pokud má nějaký akademik zájem, aby se jeho teorie aplikovaly také v praxi, vytváří konkrétní ekonomické studie, které pak think-tanky nabízejí politikům,« popisuje Kryštof Kozák. Být poradcem prezidenta nebo alespoň kandidáta na vrcholný post americké politiky je prestiţní ještě z jiného důvodu, neţ je pouze završení akademické kariéry testem z praktické politiky. Špičkoví poradci totiţ svou práci nedělají pro peníze. Většinou jsou dobře zajištěni a místo po boku politiků povaţují za prestiţní záleţitost. Peníze nelákají Například Larry Summers bere v Bílém domě půl milionu dolarů ročně. Jako emeritní prezident Harvardovy univerzity si ale v roce 2008 vydělal šestkrát tolik za přednášky. Za hodinové vystoupení s diskusí a následným rautem dostal od Goldman Sachs 135 tisíc dolarů. Špičkoví poradci v sousedním Německu si musejí vystačit s mnohem skromnějšími částkami. Jens Weidmann, hlavní ekonomický poradce kancléřky Angely Merkelové, pobírá jako vedoucí referent oddělení IV v kancléřství zhruba stejný roční plat v eurech jako Larry Summers za jediné vystoupení na Harvardu. Se svým protějškem v Bílém domě má ale jedno společné: výtečné kontakty na bankéře i firmy. Jens Weidmann je bývalý analytik Bundesbanky a Mezinárodního měnového fondu. A mj. spoluţák Jörga Asmussena, člena sociální demokracie (SPD), který předsedá státnímu fondu na záchranu bank. Expertní »rybník« je tak nakonec stejně malý jako ten český. Ovšem s tím rozdílem, ţe i sousední Německo stejně jako USA spoléhá na své vlastní líhně stranických expertů. Nadace placené státem Kaţdá parlamentní strana má vlastní nadaci, která ovšem není placena z partajní pokladny. Svou činnost tyto thinktanky hradí ze státního rozpočtu. Takový model nikde v Evropě nefunguje. Není divu: jde totiţ o relikt z doby, kdy bylo poválečné Německo pod spojeneckou správou, která mu naordinovala především osvětu a výchovu k demokracii. Politické nadace dnes fungují nejen jako osvětové organizace, ale především jako servis pro své strany. Například Nadace Konrada Adenauera vládních křesťanských demokratů má vlastní oddělení pro politiku a poradenství. »Jako think-tank a poradenská agentura vypracováváme vědecké podklady a aktuální analýzy především pro potřeby politického rozhodování,« popisuje šéf nadace CDU Hans-Gert Pöttering. Plné znění zpráv


Mezi činností nadace a politickou stranou pak existuje úzká vazba. Týmu hospodářských expertů při Adenauerově nadaci šéfoval aţ do loňského roku Bodo Herzog, ekonom, který se podílel na úspěchu volební kampaně kancléřky Angely Merkelové. Nadace Friedricha Eberta, kterou provozuje SPD, zase vydává vlivný odborný časopis Neue Gesellschaft/Frankfurter Hefte. Jeho vydavatelem je předseda německé sociální demokracie Sigmar Gabriel, který si také vyzkoušel roli poradce. Nikoliv ovšem v politice, ale v podnikové sféře: v letech 2003 aţ 2005 radil Volkswagenu v evropských projektech. V té době ovšem Sigmar Gabriel stál mimo politiku. Být zaangaţován současně v politické i firemní sféře je v Německu povaţováno za souběh zájmů. Kdyţ se například Bert Rürup, člen SPD a jeden z nejcitovanějších evropských ekonomů, nechal zaměstnat u švýcarské pojišťovny Swiss Life, sloţil svůj post v berlínské radě moudrých. Tedy obdobě českého NERV. I kdyţ je poradenský servis v ekonomických otázkách ve Spojených státech i Německu mnohem profesionálnější neţ u nás, ve své podstatě záleţí jen na konkrétním politikovi, k čemu dobře míněné rady pouţije. Všude totiţ platí, ţe ani špičkoví poradci volby nevyhrávají. Jak trefně píše německý politolog Birger Priddat: »Ekonomové si přejí, aby politici mysleli ekonomicky. To je srozumitelné přání, je ale zcela nerealistické něco takového od politiků očekávat.« *** 135 tisíc dolarů Tolik dostal za jedinou přednášku Obamův poradce Larry Summers. Po americkém vzoru si svůj tým ekonomických poradců v roce 2003 vytvořil na Hradě také Václav Klaus. Nejznámější think-tanky v USA American Enterprise Institute Republikánský institut byl zaloţen v roce 1938. Je spjat především s lidmi, kteří tvořili vládní tým exprezidenta George W. Bushe. Pro AEI pracuje například expředseda Světové banky Paul Wolfowitz. Cato Institute Nadstranická organizace vznikla v roce 1977 a často kritizuje jak demokraty, tak republikány. Zastává teorii volného trhu, a to i v citlivé otázce imigrace. V představenstvu institutu sedí například šéf FedEx Frederick Smith, několikrát na půdě think-tanku mluvil Václav Klaus. Brookings Institution Jeden z nejstarších think-tanků funguje od roku 1916. Profiluje se jako nadstranický, média jej ale v poslední době často řadí k republikánům. Šéfem je Strobe Talbott, náměstek ministra vnitra za Billa Clintona. Council on Foreign Relations Think-tank, který ovlivňuje zahraniční politiku amerických prezidentů, vznikl roku 1921 v New Yorku. Vydává prestiţní časopis Foreign Affairs. Mezi odchovance institutu patří exministr zahraničí USA Henry Kissinger. Foto autor| Ilustrace: Filip Černý _

NezištNí rádci 15.4.2010

Ekonom str. 36 analýzy a trendy_ Josef Pravec_

Ekonomičtí poradci Ekonomů, kteří radí politikům, je málo. A tak není divu, ţe jeden člověk radí dvěma stranám. Před televizními kamerami se promenují zástupci politické strany a představují svůj ekonomický program. V záběru se mihne i její poradce. Jaké je překvapení diváků, kdyţ dva dny nato prezentuje v médiích další strana svoje hospodářské teze a v záběru je opět stejný muţ. Tím je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Miroslav Zámečník. Plné znění zpráv


Odborníků, kteří by takovou práci ochotně vykonávali, je málo. Na otázku týdeníku Ekonom, jestli si nepřipadá jako na dvou ţidlích, Zámečník krčí rameny: »V kaţdém případě za to nemám ani korunu,« dodává. Komu radí, radí rád Jeho angaţovanost potvrzuje letmý pohled na ekonomické pasáţe volebních programů těchto stran. I některé návrhy zelených týkající se daní jsou docela podobné tomu, co v ODS připravovali a nakonec nepředloţili. Například poţadavek na rušení daňových výjimek. »K zeleným jsem přišel s nápadem zavést spotřební daně na škodlivé tuky a rafinovaný cukr. Nebo s majetkovými daněmi z nemovitostí a automobilů,« řekl Ekonomu Zámečník. Uspěl u nich i s druhým pásmem u daně z příjmů fyzických osob tak, aby z rovné daně zmizela degrese. Právě z takových zdrojů se má plnit rozpočet, aby bylo moţné ulevit při zdanění práce, usnadnila se tvorba nových míst a šlo podpořit vědu a výzkum. Zelení se ale uţ dříve přihlásili k obdobným doporučením někdejší Národní ekonomické rady vlády (NERV) a radí jim i další její člen, makroekononom ČSOB Tomáš Sedláček. Zámečník má ale více zkušeností. Kolem politiků se pohybuje dvacet let a dobře ví, co kde můţe říci. »Jsou mi blízké ekologické daně nebo aukce ekologických povolenek za peníze, ale je jasné, ţe s něčím takovým u ODS nemohu uspět. Té nabízím hlavně projekt národní rozpočtové rady,« říká. Její zřízení by údajně moc nestálo a přitom ji povaţuje za nástroj, jak konečně dostat státní rozpočet pod kontrolu. A jak se vlastně do ekonomického týmu ODS dostal? »Kdyţ vynaloţíte čas a energii v poradním sboru Topolánkovy vlády, tak nechcete, aby vše zapadlo. Martin Kocourek, hlavní ekonomický poradce ODS, mi nabídl spolupráci a já jsem souhlasil,« uvádí Zámečník. Tím se vysvětluje Zámečníkovo zapojení do modrého týmu. Spojnicí k zeleným je zase jeho letitý zájem o přírodu. Nejenţe biologii chtěl studovat, ale vloni se marně ucházel o místo ředitele praţské zoologické zahrady. Důvodů však můţe být víc. Spekulovat je moţné o vlivu bývalého prezidenta Václava Havla, který Stranu zelených podporuje. Zámečník byl po tři roky na Praţském hradě jeho ekonomickým poradcem. To, ţe radí i zeleným, nechává předáky ODS v klidu, strana se tímto směrem ostatně před časem rozkročila. »Lidé, s nimiţ spolupracujeme, přece nejsou členové ODS, jde nám o jejich nápady,« zdůrazňuje Kocourek. Sám Zámečník odmítá, ţe by šlo o nějaký střet zájmů, s tím, ţe obě strany stejně oslovují jiný typ voličů. Navíc pokud by zelení v květnových volbách uspěli, stali by se zřejmě, stejně jako před čtyřmi lety, koaličním partnerem v případné pravicové vládě. O konkurenci asi skutečně nemůţe být řeči. Politizující ekonomové ODS radí také Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jinak specialista na rozpočty a bankovní sektor. V tom, ţe vystupuje na tiskových konferencích strany a současně reprezentuje akademickou sféru, která si tolik zakládá na nezávislosti, větší rozpor nevidí. »Kaţdý názorově někam patříme, to přece nemá cenu zastírat,« zdůrazňuje. Proto mu nevadí, ţe institut, který zakládal počátkem devadesátých let, se postupně stal základnou dalších politizujících ekonomů. Často těch, kteří dost pamatují a kariéru začínali v době transformace české ekonomiky. Mejstřík dodává, ţe je s ODS spojen volně a nikdy nebude jezdit po jejích předvolebních shromáţděních. To jeho kolega z vysokoškolské katedry Jiří Havel si podobné rezervy nedává. Nejenţe je za ČSSD europoslancem, ale patří do okruhu blízkých Paroubkových poradců. Jeho názory se podstatně liší od Mejstříkových, ten například důrazně varuje před hrozbou státního bankrotu. Havel odmítá »taţení« proti domácímu sociálnímu státu. Mezi ekonomické poradce ČSSD patří i další z těch, kdo v praţském institutu učí na částečný úvazek – Pavel Mertlík, někdejší ministr financí Zemanovy vlády a nynější hlavní analytik Raiffeisenbank. Na rozdíl od Havla nebo šéfekonoma ČSSD Jana Mládka je jeho vazba na stranu volnější. Zprostředkovává jí pohled velkého byznysu. Klíčové podle něho bude po volbách uklidnit zahraniční investory. Všichni se znají Nemají ale studenti v hlavách zmatek, kdyţ je v institutu učí lidé, kteří v různých odstínech inklinují doprava či doleva? »Inteligentní člověk se umí sám rozhodnout a vybere si to, co je mu blízké. I bez toho, ţe někteří z nás jsou více či méně zapojeni do veřejných záleţitostí, jsme u nás vţdy vedli ostré debaty. Od počátku jsme chtěli dát dohromady chytré lidi, i kdyţ se spolu hádají,« konstatuje Mejstřík. Ani předvolební kampaň na takové symbióze nic nemění. Za podstatnější neţ občasné animozity povaţuje fakt, ţe se zvolna daří měnit stav, kdy politici radám ekonomů příliš nenaslouchali. Mejstřík soudí, ţe lidí pohybujících se na pomezí ekonomiky a politiky je v republice poměrně málo a je přirozené, ţe se vzájemně stýkají. Institut je dokonce ještě barevnější. Pod Mejstříkem pracuje i Lubomír Mlčoch, kterého šéf KDU-ČSL Cyril Svoboda uvádí jako hlavního z ekonomů, kterým lidovci naslouchají. »Drţím se svého kopyta a nechávám na politicích, aby si vybrali, co se jim z mých názorů hodí,« prohlašuje Mlčoch. Plné znění zpráv


Před dvaceti lety proslul analýzami podnikové sféry. Teď se lidovcům líbí jeho současné studie o ekonomice rodiny a tvrzení, ţe hospodářství musí být zaloţeno na vzájemné důvěře. Nebo teze, ţe i v ekonomice musí dostat prostor princip společného dobra, s nímţ operoval jiţ filozof Aristoteles. »Tuto zásadu u nás kdekdo popírá, ale bez ní platí zákon vlčí smečky,« varuje Mlčoch. Na spolupráci s experty spoléhá rovněţ nová strana Věci veřejné. »Právě sedím na obědě s Janem Švejnarem. Konzultujeme s ním ekonomickou část našeho volebního programu a budeme s ním spolupracovat dál,« řekl Ekonomu předseda strany Radek John. Za dalšího poradce označil bývalého eurokomisaře Pavla Teličku. Švejnarova spolupráce s Věcmi veřejnými je velkým překvapením. Donedávna se o tomto českoamerickém ekonomovi mluvilo jako o personě, která by měla pomoci ČSSD. Přilákat k ní mladší, vzdělanější a lépe situované městské voliče. V jiných stranách stavějí na vlastních lidech. Platí to třeba o TOP 09. Ač přebírá hlasy ODS, její experty zatím nepřetahuje. »Jako bývalý šéf Hospodářské komory ČR a současný předseda Mezinárodní obchodní komory se neformálně, ale pravidelně setkávám s většinou významných domácích ekonomů. Není nutné, abych s nimi znovu jednal na stranické půdě. Stejně bych slyšel to samé,« tvrdí místopředseda TOP 09 Jaromír Drábek . Strana práv občanů-zemanovci (SPOZ) si z valné části vystačí sama. Její předseda Miloš Zeman v prosinci zformuloval hospodářský program zaloţený na podpoře podnikání a investicích do infrastruktury. Vlastnoručně ho napsal na psacím stroji, po konzultacích s šéfem někdejším Agokombinátu Slušovice Františkem Čubou. Teď uţ má ekonomický tým. Významné slovo má exministr průmyslu a příznivec jaderné energetiky Miroslav Grégr, v jeho čele ale stojí bývalý ministr dopravy Jaromír Schling. Podle něho má strana spojení i na akademickou sféru. Jména však tají. Nechce tyto spolupracovníky vystavovat problémům. »Mnohdy pracují tam, kde má hlavní slovo ČSSD či ODS,« uvádí. Z obdobného důvodu nezveřejní jména svých spolupracovníků-ekonomů ani komunisté. Hlavní slovo u nich stejně má Jiří Dolejš, poslanec a absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Komunisté spoléhají i na stranické ekonomy. Na osmdesátníky, kteří spojili osud s ekonomikou socialistického Československa. Václav Věrtelář po dlouhá léta náměstkoval na Státní plánovací komisi, Zdeněk Hába ve stejné době psal vysokoškolské učebnice ekonomie. *** Nové straně Věci veřejné překvapivě radí ekonomický expert Jan Švejnar. Ekonomičtí rádci politiků ODS MICHAL MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Specialista na rozpočty a bankovnictví. ODS a Zelení MIROSLAV ZÁMEČNÍK, poradce na volné noze, někdejší poradce prezidenta Václava Havla a bývalý zástupce ČR ve Světové bance. Odborník na finanční restrukturalizaci a ekonomiku zdravotnictví. Zelení TOMÁŠ SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický analytik ČSOB. Prosazuje reformu veřejných financí. Věci Veřejné JAN ŠVEJNAR, předseda dozorčí rady ČSOB, spoluzakladatel praţského Centra pro ekonomická studia. Neúspěšný protikandidát Václava Klause při prezidentské volbě. ČSSD PAVEL MERTLÍK, hlavní analytik Raifeisenbank, ministr financí v dobách vlády Miloše Zemana. Zastánce rychlého ozdravení veřejných rozpočtů. JIŘÍ HAVEL, europoslanec za ČSSD, vyučuje na Institutu ekonomických studií při Univerzitě Karlově. Odpůrce omezování sociálních výdajů. Plné znění zpráv


KDU-ČSL LUBOMÍR MLČOCH, profesor Fakulty sociálních věd Univerity Karlovy a člen Papeţské akademie sociálních věd. SPOZ MIROSLAV GRÉGR, někdejší ministr průmyslu a obchodu vlády Miloše Zemana. Zastánce silného českého průmyslu. TOP 09 JAROMÍR DRÁBEK, šéf mezinárodní obchodní komory a bývalý šéf Hospodářské komory ČR. KSČM VÁCLAV VĚRTELÁŘ, náměstek Státní plánovací komise v dobách komunistické vlády Lubomíra Štrougala. Foto autor| Ilustrace: Filip Černý _

Tak trochu zvláštní vizionář 15.4.2010

Ekonom.cz str. 00 EKONOM.IHNED.CZ_ Tomáš Plhoň_

Ţivotopis Teda Turnera se snaţí představit zakladatele CNN, jak ho neznáme. Otázka je, zda o to někdo stojí. Podnikatel, mediální magnát, úspěšný sportovec a jeden z těch, kteří doslova utvářeli druhou polovinu 20. století. Ted Turner. Zakladatel CNN a společnosti Turner Broadcasting, který svou pestrou a na dramatické přemety bohatou kariéru shrnul v ţivotopisu nazvaném Říkejte mi Ted«. Knihu v překladu Pavla Ivana vydalo nakladatelství Eastone Books. Vydalo ji s řadou překlepů a gramatických chyb, coţ však není zdaleka jediný problém této knihy. Tím hlavním zůstává především v Česku málo známá osoba Teda Turnera. Téměř čtyřsetstránkový příběh bohatý na události z řad americké podnikatelské smetánky totiţ vychází z toho, ţe čtenář je s osobností autora alespoň zběţně obeznámený. Umíněný klaun Po absolvování vojenské školy, kde si prošel ostrým stadiem mladistvé rebelie, se Turner usadil v otcově billboardové společnosti. Problematický vztah s autoritativním otcem alkoholikem sice vypráví velmi dopodrobna, přesto však jako by příběhu chyběla hloubka. K vlastnímu podnikání se Turner dostává po otcově tragické sebevraţdě a český čtenář po sto padesáti stránkách konečně dochází k tomu, proč knihu číst - aby se o Turnerovi podnikateli« něco dozvěděl. Tady ze stránek konečně promlouvá miliardářova divoká osobnost, kterou nezbývá neţ fascinovaně obdivovat. Zkuste si představit podnikatele, jenţ by před investory klekl na kolena a ţadonil o finanční podporu tak dlouho, dokud se mu to nepodařilo! A podobných excesů jsou stránky plné. Všechny tyto cirkusové kousky jsou ale vedeny touhou něco dokázat. Takhle ostatně Turner skupoval kabelové sítě - v 70. letech novou televizní technologii, v jejíţ úspěšnost věřil jen málokdo. Poté, co se jeho společnost rozrostla natolik, aby mohl konkurovat velkým televizním sítím ABC, CBS a NBS, rozhodl se zaloţit zpravodajskou kabelovou televizi. Plné znění zpráv


Skutečnost, ţe CNN stihla za tři dekády doslova dobýt svět a způsobit mediální revoluci, je dnes dostatečně známá. Trvalo necelých deset let, neţ se CNN dostala do zisku. Kdyţ si následně Turner chtěl splnit svůj bizarní sen o koupi filmového studia, k čemuţ si vybral tehdy problematickou značku MGM, přivedlo ho to téměř ke krachu. Jak se ale dozvídáme, všechny potíţe vţdy ustál. Bylo to aţ prasknutí dot-com bubliny, co ho srazilo z piedestalu. Poraţený a smířený Ke konci knihy autor popisuje nadšení okolo internetových firem, které na něj působily jako prázdné skořápky, ale které mu také umoţnily provést jednu z největších akvizic v historii - společností Time Warner a AOL. Tato nejzajímavější pasáţ se bohuţel vtěsnala jen na několik stran. I tak ale poskytuje velmi cenná fakta o průběhu jedné z nejtěţších recesí posledních deseti let, ve které byl navíc Turner osobně angaţovaný. Jeho vnímání otřesů na finančním trhu je navíc obohacené o skutečnost, ţe Turner byl velmi podlým způsobem vyšachován« ze své vlastní firmy. Na toto období, ve kterém musel nečinně přihlíţet, jak jeho akcie ztrácejí hodnotu (během devíti měsíců přišel o pět miliard), vzpomíná sice s logickou záští, je z něj ale cítit smíření. Autor se tak díkybohu vyhnul vyznění ve stylu ukřivdili mi a teď na ně naháţu všechnu špínu světa«. Takto bilanční a rozsáhlý ţivotopis by mohl být velmi dobrou knihou, kdyby ovšem její záběr mířil skutečně do hloubky Turnerovy osobnosti. Pro rozšíření povědomí o jednom z nejdůleţitějších podnikatelů naší doby je však jeho ţivotopis více neţ uspokojivým zdrojem. Tomáš Plhoň Tomáš Plhoň (23) - Absolvent bakalářského studia ţurnalistiky na FSV UK. - Nyní na stejné fakultě studuje obor veřejná politika. - V Ekonomu se specializuje na peníze a burzy.

URL| http://EKONOM.IHNED.CZ/c1-42546050-tak-trochu-zvlastni-vizionar _

Není průměr jako průměr 15.4.2010

Fresh marketing _

str. 32

Komentáře_

Kampaně Petra Majerika Při nedávné přípravě nové kampaně pro jednoho ze zadavatelů reklamy jsme v jejím zadání postrádali informaci, na koho ţe máme vlastně cílit. Na dotaz ohledně upřesnění marketingové cílové skupiny jsme po chvilce zaváhání obdrţeli od marketingového manaţera odpověď: „Tak vezměte nějaký průměr.“ Na tuto situaci jsem si vzpomněl hned ten samý večer, kdyţ jsem navštívil setkání spoluţáků ze střední školy po 25 letech. V mém nejbliţším okolí byli tři muţi věkové kategorie 40–45 let, s vysokoškolským vzděláním, bydlící v Praze nebo jejím bezprostředním okolí. Takţe podle sociodemografické klasifikace na první pohled naprosto homogenní skupina. Jenţe tady veškerá podobnost končila. První z nich je manaţerem nadnárodní poradenské společnosti s vysoce nadprůměrnými příjmy. Vlastní dva luxusní vozy, metrem nebo tramvají nejel více neţ deset let a většinu času tráví na zahraničních cestách. V letadle čte převáţně zahraniční ekonomické tituly. O víkendech se pohybuje zejména na golfových hřištích, večery tráví v prestiţních restauracích se svou milenkou. Splácí astronomickou hypotéku na vilu v atraktivní lokalitě Prahy 6. Měl lehký tik ve tváři a neustále vyřizoval maily přes mobilní telefon nejnovějšího typu. Druhý z bývalých spoluţáků pracuje jako odborný asistent na vysoké škole. Jeho průměrný příjem mu umoţňuje jezdit automobilem značky Škoda, samozřejmě na leasingové splátky. Večery tráví opravováním seminárních prací Plné znění zpráv


studentů a poslechem ČRo, případně sledováním ČT 2. Čte Respekt a Lidové noviny. Čtyřikrát za rok si v rodinném kruhu dopřeje narozeninovou oslavu v restauraci střední úrovně, na coţ následně celá rodina dlouho vzpomíná jako na mimořádný záţitek. A konečně poslední ze spoluţáků – ten se odstěhoval těsně za hranice hlavního města do skromné chatky v zahradní kolonii. Nemá hodinky ani pevnou pracovní dobu. Nevlastní televizi a média téměř nekonzumuje. Jeho podprůměrné příjmy a plody z vlastní zahrady mu dostačují na pokrytí všech nákladů, aniţ by se musel zadluţovat. Při návštěvě Prahy vyuţívá chůzi v kombinaci s prostředky MHD. Mimochodem, vypadal z nás všech paradoxně nejšťastněji. A pak ţe průměr stačí k efektivnímu zacílení reklamní kampaně! Při úvahách o kampani je dobré mít k dispozici nejen výsledky dostupných výzkumů, ale zároveň se musíme dívat kolem sebe a nesmíme zapomínat na zdravý selský rozum. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik Autor je ředitelem mediální agentury ZenithOptimedia Prague. Působí rovněţ jako lektor na FSV UK a na VŠFS. _

S dětmi na billboard. To zabírá 15.4.2010 Lidové noviny str. 02 Téma_ JARKA SYNÁČOVÁ PAVLA KUBÁLKOVÁ_ Nemají právo volit, někdy ještě neumějí mluvit, politici však děti stejně vyuţívají v předvolebním klání V reklamě se traduje: „Kdyţ nevíš, čím zaujmout, pouţij poodhalenou slečnu či dítě.“ Politici mají volbu jasnou: v předvolebních kláních sázejí na děti a rodinnou kartu. PRAHA Kdyţ se před dvanácti lety tehdejší lídr ODS Václav Klaus objevil se svým vnukem na titulní straně časopisu Xantypa a billboardech s obálkou magazínu, vzbudilo to vlnu nevole u jeho rivalů. Soupeři mu vyčítali hned dvě věci: ţe obchází zákaz billboardové kampaně, na kterém se parlamentní strany domluvily, a ţe pro zlepšení svého politického kreditu zneuţívá dětskou tvář. Volby nade vše Lovení voličů na dětský úsměv se v Česku postupně stalo jakýmsi „sportem“ politiků. Vzorovým příkladem můţe být situace z před dvou let, kdy za zvolení lidoveckého kandidáta Johna Boka do Senátu lobboval na předvolebních plakátech jeho tříletý vnuk Šimon. „Není to etické,“ zlobil se tehdy odborník na slušné chování Ladislav Špaček. O dva roky později je zřejmé, ţe trend, kdy čeští politici své blízké vtahují do veřejných kampaní, sílí. Posledním důkazem je spor, který se kvůli dětské kartě rozhořel na severu Čech: lídr kandidátky zelených Martin Bursík se opřel do Jiřího Paroubka, ţe od něj opsal kampaň, kdyţ se v kraji objevily billboardy, na nichţ pod heslem „Naplňme sny našich dětí“ pózuje Jiří Paroubek se svou manţelkou Petrou a několikaměsíční dcerkou Margaritou. „Nemám pochyb, ţe Jiří Paroubek reagoval na naši kampaň. Kdyţ shodí občanští demokraté Topolánka, jsou schopni za dva dny udělat billboardy s Nečasem, mají na to kapacity a peníze,“ zlobí se Bursík. Paroubek takové nařčení odmítl. Za vyuţití dětí uţ dnes odsuzuje politiky jen málokdo. „To, ţe se pracuje s dětmi, je nyní jedna ze základních povinných výbav kampaně,“ míní naopak politolog Jan Bureš. A s veřejným angaţmá dětí nemají potíţ ani psychologové. Na ţádná ţivotní traumata jim v politice činní rodiče nezakládají. „Úplně malé děti účast v reklamě nijak ovlivnit nemůţe a nemůţe jim to způsobit ani ţádnou újmu,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. „U starších je pak otázka, jak zareaguje jejich okolí. Protoţe jde ale většinou o případy, kdy se o popularitě rodiče ví, pak potíţe nebývají,“ dodává. Etický problém by mohl podle odborníků vzniknout snad jen v extrémních situacích. Třeba kdyţ by politik své potomky k vystupování nutil. „Dovedu si představit, ţe by agresivní otec donutil třeba adolescenta, který by to za nic na světě nechtěl a musel by ze strachu, tam bych to povaţoval za vysoce neetické,“ říká další z řad psychologických expertů Slavomil Hubálek. Děti zabírají Marketingoví experti ve sluţbách politických stran počítají s tím, ţe jejich kandidátovi dokáţe zajistit hlasy voličů právě dětský úsměv. A praxe jim dává za pravdu. „Kdyţ nevíš co, dej tam poodhalenou slečnu nebo dítě, to funguje,“ zdůvodňuje motivaci politiků „otřepanou“ reklamní poučkou marketingový specialista z Fakulty sociálních věd UK Pavel Dolanský. *** Plné znění zpráv


Kampaň s dětmi pohledem Martina Bursíka a Jiřího Paroubka „Kampaň Jiřího Paroubka a jeho rodiny vznikla mimo původní plán ČSSD a velmi narychlo poté, co odstartovala kampaň v kraji Strana zelených, jejímţ jsem lídrem. Jiří Paroubek reaguje na naši kampaň, která pracuje s dětmi. Dovoluji si však upozornit na podstatný rozdíl motivací pro tak závaţné rozhodnutí, jakým je zapojení dětí do politického boje. Strana zelených a já vycházíme z toho, ţe je v kraji budoucnost dětí váţně ohroţena. Na zakladě alarmujících výsledků výzkumu vlivu jemného polétavého prachu a polyaromatických uhlovodíků na zdravotni stav obyvatel Ústeckého kraje a zejména dětí jsme se rozhodli vyfotografovat na billboardu spolu se mnou právě NAŠE děti...“ Úryvek z Bursíkova textu zaslaného redakci LN „Já myslím, ţe Martin Bursík, jestli uţ nemá lepší nápad neţ tenhle, tak je mi ho líto... Ale já jsem to řekl (o pouţití snímku s potomkem) uţ dávno na tiskové konferenci. V té době, kdy se mě ptali, proč jsme dali dánské figuranty na náš billboard, coţ u jiných politických stran nevadí, tak jsem řekl, ţe tam přijde na naše billboardy naše rodina. Takţe kdo mě poslouchal, tak uţ byl o tom informován zhruba v té době, kdy se o tom psalo.“ Reakce Jiřího Paroubka na Bursíkovu kritiku Sázka na děti * Jako jeden z prvních vyuţil dětský motiv v předvolební kampani prezident a tehdejší předseda ODS Václav Klaus, který se v roce 1998 nechal vyobrazit na titulní straně společenského měsíčníku Xantypa se svým vnukem Vojtěchem. Snímek se pak objevil i na velkoplošných poutačích, které anoncovaly zmíněné číslo časopisu. * Pohoršení vzbudilo angaţování teprve tříletého Šimona, syna Kristýny Liškové Bokové a herce Pavla Lišky, jenţ na billboardech před dvěma roky lobboval za zvolení svého dědy, bývalého disidenta Johna Boka, do Senátu. „Není to etické,“ zlobil se odborník na etiketu Ladislav Špaček. * Na rodinnou kartu vsadil před volbami v roce 2006 tehdejší lídr ODS Mirek Topolánek. Soudrţnost měla demonstrovat kompletní pětičlenná rodina, v čele s usmívající se manţelkou Pavlou. Topolánek v té době jiţ docházel za milenkou ze sněmovních lavic Lucií Talmanovou. * Posledním případem, kdy politici sázejí na děti, je marketingová kampaň rivalů z Ústeckého kraje. Drobotinu umístil na billboardy lídr ČSSD Jiří Paroubek i kandidát za Stranu zelených Martin Bursík. Ten však zdůrazňuje, ţe motivaci pro takový krok měl kaţdý jinou. „Kdyţ nevíš co, dej tam poodhalenou slečnu nebo dítě,“ tvrdí marketingová poučka. Foto autor| FOTO: LN-ONDŘEJ NĚMEC, ZELENÍ // KOLÁŢ ŠIMON / LN _

Fotografie slavných, které můţete znát z novin 15.4.2010

Mladá fronta DNES str. 06 Zuzana Drtilová_

Praha_

V Platýzu byla zahájena výstava portrétů známých osobností fotografky MF DNES Nguyen Phuong Thao. Na snímky se přišla podívat herečka Zuzana Stivínová nebo fotograf Antonín Kratochvíl. NOVÉ MĚSTO Zdeněk Svěrák, Martina Sáblíková i kardinál Vlk se sešli včera večer v praţské kavárně Platýz. Byť někteří jen na fotografiích. Desítky portrétních snímků tam vystavila fotografka MF DNES Nguyen Phuong Thao. „Vybírala jsem fotografie, které pro mě mají nějakou hodnotu, na jejichţ focení mám hezké vzpomínky. Snímky osobností, které jsou mi něčím blízké, ale i portréty, jeţ se prostě povedly,“ říká Thao. Fotografuje bezdomovce, narkomany, politiku, dokonce i sportovní události. „Portréty mě však zajímají úplně nejvíc. Mám ráda lidi, lidské tváře a zachycení jejich osobitosti, charizmatu, kouzla,“ vysvětluje fotografka. Slavnostní vernisáţ si nenechali ujít ani Zuzana Stivínová, Ondřej Neff či Pavel Zedníček. „Fotky Ani Geislerové jsou pro mě ty nejkrásnější,“ vyznala se majitelka kavárny Zuzana Donutilová. To samotná fotoreportérka měla jiný tip. „Mojí nejoblíbenější fotografií je tady portrét Livie Klausové. Nemá ráda fotografování, pořád byla velmi soustředěná. Tady ji však rozesmál nějaký vtip a podařilo se zachytit její Plné znění zpráv


přirozenost a laskavý úsměv,“ poznamenává Thao. Ocenit práci kolegyně přišli i fotografové Jan Saudek nebo Antonín Kratochvíl. *** FAKTA Fotografka Nguyen Phuong Thao se narodila v roce 1972 v Hanoji ve Vietnamu. V roce 1990 přijela na zahraniční stipendium do Československa a rok nato byla přijata na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1997 nastoupila do MF DNES, kde získala bohaté zkušenosti fotoreportéra. V současnosti se věnuje hlavně fotografování portrétů osobností pro Magazín DNES. Foto popis| Autorka Fotoreportérka Nguyen Phuong Thao pracuje v MF DNES od roku 1997. Foto autor| Foto: Michal Růţička, MF DNES Foto popis| Pocta od známých kolegů Na včerejší vernisáţ do galerie v Platýzu přišli i fotografové Jan Saudek (vlevo) a Antonín Kratochvíl (nahoře) Foto autor| 2x foto: Michal Růţička, MF DNES Foto popis| Moderátor a hlavní hvězda Moderátorem vernisáţe byl populární herec Miroslav Donutil. Foto autor| Foto: Michal Růţička, MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha _

Portugalský prezident chystá přednášku a besedu na Univerzitě Karlově 15.4.2010

novinky.cz

str. 00 ťas_

Věda a školy_

Rektor Univerzity Karlovy profesor Václav Hampl přivítá v pátek 16. dubna v 10 hodin ve Vlasteneckém sále portugalského prezidenta Aníbala Cavaco Silvu a jeho manţelku paní Máriu Cavaco Silvu. Prezident pronese přednášku a pak bude diskutovat se studenty portugalistiky Ústavu románských studií FF a se studenty Institutu mezinárodních studií FSV UK. Prezident se poté zúčastní vernisáţe výstavy výtvarných děl Jiřího Vovse, jehoţ tvorba je inspirována poezií portugalského básníka Pessoy. Výstavu pořádá Portugalské centrum Institut Camoes v Praze v Kříţové chodbě Karolina, kde portugalského prezidenta a ostatní hosty přivítá Joaquim Coelho Ramos, ředitel Institutu Camoes a mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Portugalské republiky. Univerzita Karlova spolupracuje s Portugalskem od roku 1987, kdy uzavřela dohodu s Universidade de Coimbra týkající se zejména výměny vědecko-pedagogických pracovníků. V roce 2003 na FF UK oficiálně vzniklo Centrum portugalského jazyka poté, co UK podepsala Protokol o spolupráci s Instituto Cam?es Portugal. Prezident Portugalské republiky Aníbal Cavaco Silva s manţelkou Marií Cavaco Silva přijíţdí na státní návštěvu České republiky na pozvání prezidenta republiky Václava Klause.

URL| http://www.novinky.cz/veda-skoly/197613-portugalsky-prezident-chysta-prednasku-a-besedu-nauniverzite-karlove.html _

Romea.cz viní z kauzy kolem Mikeše média 15.4.2010

parlamentnilisty.cz az_

str. 00


Zprávy_


Během několika dnů se jiţ desítky let mrtvý autor přesunul ze škatulky „povinná četba" do pozice „hrdina národa", z Romů se stali prznitelé české literatury a celý internet zasáhla proladovská euforie. A příčina? Předseda organizace Roma Realia Václav Miko se pro média vyjádřil, ţe Romové hodlají emigrovat do Vatikánu a do Švýcarska. Mimo jiné i kvůli rasistickému podtextu Ladova Mikeše, kterého při jeho trampotách přepadli lidé označovaní za Cikány. Lada přitom zůstává povinnou dětskou četbou. V rychlém sledu se vyjádřením Václava Mika začala zabývat nejen internetová média. Krátce nato vydalo sdruţení Romea.cz odmítavé stanovisko k postoji pana Mika. Kauza jiţ ovšem byla nastartována. Mikeš je populárnější neţ kdy dřív Na Facebooku se objevily desítky skupin sdruţující milovníky díla českého malíře. Ta největší s názvem „Zachraňte kocoura Mikeše" má téměř 80 tisíc členů a stále přibývají další. Tématu se chytila i politická scéna. Jana Bobošíková se rozhodla obrátit na právníky, aby očistili jméno slavného kocoura a je připravena pořádat i petiční akce za jeho záchranu. „Média si nezjišťují, kdo jim posílá informace. Pan Miko rozhodně nemluví za Romy a já osobně jej neznám a neznám ani to sdruţení, které zastupuje. Kdyby nějaký Pepa z Horní Dolní uvedl, ţe Česko s okamţitou platností vystupuje z EU, jak psal na svém blogu pan Banga, taky by ho snad nikdo nebral váţně?" podivuje se výkonný ředitel občanského sdruţení ROMEA Zdeněk Ryšavý. Romea.cz věří, ţe se co nejvíc Romů postaví za Ladova kocoura „Na jednu stranu prohlášení, s kterými pan Miko bombarduje média, jsou fakt úsměvná a totálně nevěrohodná. Kdyţ my pošleme anonci, ţe časopis pro mládeţ Romano vod´ori spouští webové stránky, nebo jinou pozitivní zprávu, tak to není zveřejněné nikde," stěţuje si Ryšavý na stávající mediální praxi. „Za pocit, ţe ‚Romové nám chtějí vzít Ladu„, i za facebookovou skupinu o šedesáti tisících členech s názvem ‚Zachraňte kocoura Mikeše„ mohou média. I proto se na tom přiţivila paní Bobošíková a hnutí Suverenita, které ihned zaloţilo na svých stránkách za Ladu Petici," vypočítává pro ParlamentniListy.cz výkonný ředitel Romea.cz Zdeněk Ryšavý důsledky mediální kauzy. Jeho sdruţení jiţ další kroky dělat v tuto chvíli nehodlá. „Vydali jsme odmítavé stanovisko, čekáme, aţ se vyjádří další sdruţení, co se touto oblastí zabývají, jako IQ Roma servis, Muzeum romské kultury a mnohá a mnohá další," vysvětluje Ryšavý současnou strategii Romea.cz. Související: My nic, my nechceme zakázat Ladu, tvrdí sdruţení Romea Jirák: Média na vině nejsou, byla zneuţita Profesor Jan Jirák z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze pro ParlamentniListy.cz uvedl, ţe souhlasí s tím, ţe celou kauzu spustila média. Neklade jim to však za vinu, protoţe se chovají podle své logiky. „Média nemají nástroj, jak se publikování takovýhto materiálů bránit, protoţe je tu riziko, ţe o tom bude informovat jako první někdo jiný." „Spíš neţ o vinu médií jde o snahu vyuţití jejich logiky," domnívá se Jirák a zároveň dodává, ţe v současné době dojem velké kauzy vytvářejí i sociální sítě. Ty dle jeho slov podporují emocionálně vypjaté akce. Kauza skončí tak rychle, jako začala. Uţ jen kvůli Ladovi „Ten poţadavek je samozřejmě přehnaný a podobná reakce se dala očekávat," uvádí mediální odborník. Vinu by nekladl ani na bedra veřejnosti za to, ţe nedokázala zprávu hodit pod stůl. „Veřejnost to vzala váţně, protoţe zde čte riziko cenzorních zásahů." Jirák však celou situaci nevidí tak dramaticky. „Tyhle kauzy většinou končí stejně rychle, jako začaly. Alespoň v to doufám. Uţ jen proto, ţe si to Lada skutečně nezaslouţí." Plné znění zpráv


Foto: Hans Štembera

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=163361 _

Kdo radí s čísly politikům? Zástupci bank, či univerzit 15.4.2010

parlamentnilisty.cz olb_

str. 00

Politika_

Aby politici byli v ekonomických otázkách a číslech jako doma, musí jim radit renomovaní ekonomové. Na základě jejich rad pak politické strany vypracovávají i volební programy. ODS nejvíce radí ekonom Miroslav Zámečník. Jako bývalý člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), která fungovala v době Topolánkovy vlády, se stal poměrně známým. Často si ho zve do studia i Česká televize, aby okomentoval ten, nebo onen problém české ekonomiky. Jak uvedl týdeník Ekonom, Zámečník ovšem souběţně radí i zeleným. Jeho znalostí vyuţíval kdysi i Praţský hrad - po tři roky tam byl ekonomickým poradcem. „K zeleným jsem přišel s nápadem zavést spotřební daně na škodlivé tuky a rafinovaný cukr. Nebo s majetkovými daněmi z nemovitostí a automobilů," řekl týdeníku Ekonom Zámečník Strana zelených pak jeho rady zakomponovala do svého volebního programu. Uspěl u nich i s druhým pásmem u daně z příjmů fyzických osob tak, aby z rovné daně zmizela degrese. Jenţe Zámečník podobné návrhy vypracovával i pro ODS. Ta je ale do programu nakonec nezařadila. Zeleným radil i další člen NERVu, makroekononom ČSOB Tomáš Sedláček. Jemu jsou blízké ekologické daně nebo aukce ekologických povolenek za peníze. Pro ODS pak vypracovával projekt národní rozpočtové rady. Občanským demokratům radí také ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Mejstřík. Je specialistou na rozpočty a bankovní sektor. Paroubek si vybral Havla a Mertlíka Sociální demokraté uţ několik let vyuţívají europoslance za ČSSD Jiřího Havla, který vyučuje na Institutu ekonomických studií při Univerzitě Karlově. „Jeho názory se podstatně liší od Mejstříkových, ten například důrazně varuje před hrozbou státního bankrotu. Havel odmítá ´taţení´ proti domácímu sociálnímu státu," napsal k Havlovi týdeník Ekonom. Mezi ekonomické poradce ČSSD patří i nynější hlavní analytik Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Bývával někdejším ministrem financí Zemanovy vlády a na rozdíl od Havla nebo šéfekonoma ČSSD Jana Mládka je jeho vazba na stranu volnější. Zprostředkovává jí například pohled velkého byznysu. Sociální demokraté prý také od něj očekávají, ţe jim dodá rozbory vztahující se k zahraničním investorům. Mlčoch staví teze na ekonomice rodiny Jako ekonomickou hlavu pak představují lidovci profesora Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lubomíra Mlčocha. „Drţím se svého kopyta a nechávám na politicích, aby si vybrali, co se jim z mých názorů hodí," prohlašuje Mlčoch. Lidovcům se líbí jeho současné studie o ekonomice rodiny a tvrzení, ţe hospodářství musí být zaloţeno na vzájemné důvěře. Švejnar nakonec radí Johnovi Plné znění zpráv


Na spolupráci s experty spoléhá rovněţ nová strana Věci veřejné. Pracuje pro ně předseda dozorčí rady ČSOB, zakladatel Centra pro ekonomická studia Jan Švejnar. Ten působil ještě donedávna na univerzitě v USA, v Česku pak proslul jako neúspěšný kandidát na prezidenta ČR. „Donedávna se o tomto česko-americkém ekonomovi mluvilo jako o personě, která by měla pomoci ČSSD," napsal k jeho jménu Ekonom. V jiných stranách stavějí na vlastních lidech. Platí to třeba o TOP 09. Ta vyuţívá znalostí bývalého šéfa Hospodářské komory ČR a současného předsedy Mezinárodní obchodní komory Jaromíra Drábka. Strana práv občanů-zemanovci (SPOZ) si z valné části vystačí sama. Její předseda Miloš Zeman je totiţ ekonomem. Spolupracuje ale s šéfem někdejšího Agrokombinátu Slušovice Františkem Čubou, či exministrem průmyslu Miroslavem Grégrem a bývalým ministrem dopravy Jaromírem Schlingem. Spoléhají hlavně na Dolejše A komunisté? Ti tradičně nechtějí o „svých lidech" moc hovořit. Nejhlavnějším ekonomem je ale pro stranu poslanec a někdejší místopředseda strany Jiří Dolejš. Vystudoval ekonomickou školu a pracoval před rokem 1989 v prognostickém ústavu. Komunisté spoléhají i na zkušenosti někdejšího náměstka Státní plánovací komise Václava Věrteláře. V komisi působil v době, kdy byl předsedou vlády Lubomír Štrougal. Více: Strany daly od roku 2005 na kampaně miliardy Foto: Hans Štembera

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1332&clanek=163356 _

Nejlepší studentská práce se softwarem SAS má svého vítěze 15.4.2010

Technik (newsletter) _

str. 04

Zajímavosti_

SOUTĚŢ: Společnost SAS ČR v loňském roce uspořádala 1. ročník soutěţe o nejlepší studentskou práci za pouţití softwaru SAS. Vítězem soutěţe určené autorům bakalářských, diplomových, dizertačních i jiných studentských prací se stal Petr Jakubík z Univerzity Karlovy v Praze. Hlavní výhrou je finanční odměna 10 tisíc Kč a společně s druhým oceněným studentem získávají kompletně hrazenou účast na světové konferenci SAS Global Forum v Seattlu. Podmínkou v soutěţi bylo pouze pouţití SAS a obhajoba práce v kalendářním roce 2009 na vysoké škole v ČR. Přihlášené práce hodnotil tým odborníků ze společnosti SAS podle více kritérií. Těmi byla především moţnost praktického vyuţití výsledků práce, správná aplikace metod SAS pro řešení daného problému a šíře aplikovaných postupů SAS a inovativní vyuţití nástrojů SAS pro uchopení dané problematiky. Výsledky ročníku 2009 vypadají následovně: 1. místo získal Petr Jakubík z Fakulty sociálních věd Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze za práci Household Response to the Economic Cisis. Na druhé pozici se umístil Matěj Bajgar z téţe školy s prací Cross-Price Elasticities With Leisure: Estimation and Implications for Environmental Taxation a třetí místo obsadila Julie Poláčková z Provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze se studií Modelování závislosti cen nemovitostí v Praze a okolí na vybraných ukazatelích. V oceňování nejlepších studentů za jejich práce bude SAS pokračovat i nadále a v září 2010 bude vyhlášen 2. ročník soutěţe o nejlepší studentskou práci se softwarem SAS. Studenti mohou přihlašovat své práce, které budou obhájené v kalendářním roce 2010. Více informací o dalším ročníku soutěţe i o celém akademickém programu SAS lze najít na www.sas.com/cz/academic . „Jsme rádi, ţe SAS můţe podporovat talentované studenty a motivovat je k realizaci zajímavých prací,“ dodala k soutěţi Petra Lávičková, marketingová manaţerka společnosti SAS. Plné znění zpráv


_

nalézt svou přítomnost 15.4.2010

Tvar

str. 01 _

Titulní strana_

rozhovor se Zdeňkem Freislebenem Zdeněk Freisleben (nar. 26. 4. 1947 v Praze) vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara, poté Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Původně pracoval jako reklamní výtvarník a umělecký publicista (Atelier, Design bulletin, Design trend, Umění a řemesla, Image, cART - jako šéfredaktor, Art & Antiques a další). Podílel se jako kurátor na řadě uměleckých výstav jak doma, tak i v zahraničí např. Voice from the interval (Mappin Art museum, Sheffield, Velká Británie), Tři / Drei (České centrum v Berlíně), Duţina a jádro (Míčovna, Praţský hrad), Tam (Národní galerie, Veletrţní palác), Dalibor Chatrný / Cosi jako kniha (Výstavní síň PNP), Obrazy slov (Letohrádek Hvězda PNP). Od roku 1996 působil v Památníku národního písemnictví, kde se podílel na výtvarných realizacích literárních výstav, např. Ztráty a nálezy / 50. a 60. léta v české literatuře, Dnešek je celý nesvůj / Česká literatura 1945-1948, Umění zůstat stát / Milena Jesenská, Jaroslav Seifert, Václav Havel / Lettres á Olga, Prostý Jan Neruda, Kam se v Praze chodilo za múzami, Rudolf Medek-spisovatel / Lví srdce, Libuše Moníková / Moje knihy jsou drahé. Do roku 2008 byl také tajemníkem soutěţe Nejkrásnější české knihy roku. Od konce roku 2008 je ředitelem Památníku národního písemnictví. * Kdy jste věděl či začal tušit, ţe se chcete věnovat literatuře na odborné úrovni? Co všechno tomu předcházelo? Literatura a umění, povzneseně řečeno, je se mnou uţ velmi dlouho. Předcházelo tomu asi to, ţe v našem sklepě na praţských Vinohradech byla uloţena bývalá soukromá půjčovna knih. Majitel tehdy poţádal moji matku o uschování, neţ bude opět jiná doba. To byla má první škola. Četl jsem vše od beletristických románů aţ po Platónovy spisy. Řada knih byla pochopitelně zajímavá jiţ jen tím, ţe vyšla v rozmezí od třicátých do čtyřicátých let, a v době, kdy jsem je četl, byla velká část z nich uţ mimo moţnost dosaţení. Později jsem spíše inklinoval k výtvarnému umění, ale to neznamená, ţe jsem neměl nablízku literaturu. Bylo období, kdy jsem v juvenilních letech i psal, ale to snad je asi normální. Neţ jsem odešel na základní vojenskou sluţbu, byl náš byt na Vinohradech takovým průchozím místem, kde se scházeli přátelé, kteří se věnovali výtvarnému umění, poezii, divadlu a podobně. Tady jsem se například poznal s básníkem a autorem pozdějších happeningů Eugenem Brikciusem. * Český jazyk a literaturu jste ale studovat nešel… Nejdříve jsem studoval na Hollarce a později pracoval jako grafik. Protoţe jsem se zabýval výtvarným uměním i jako teoretik, vedlo mě to ke studiu na Fakultě sociálních věd. Tady se učila literatura, psaní, estetika, sociální a kulturní antropologie, filozofie a řada dalších pro mě zajímavých oborů. Právě zde jsem se začal víc zajímat o literaturu a výrazněji publikovat v uměleckých, ale i designérských časopisech. V devadesátých letech jsem působil sice v reklamní firmě, ale přesto jsem se stále více věnoval jako teoretik výtvarnému umění. Protoţe jsem ale chtěl pracovat přímo v instituci se zaměřením na literaturu s určitými přesahy, přihlásil jsem se k výběrovému řízení na místo vedoucího prezentace sbírky Památníku národního písemnictví. * Je zvláštní, ţe tahle instituce vznikla zrovna v 50. letech… Z jaké potřeby či s jakým záměrem byla tehdy zaloţena? Původním záměrem bylo vytvořit na Strahově Muzeum národního obrození. ...4 ...1 Paradox, který bohuţel souvisel s předchozím násilným odchodem premonstrátů v padesátých letech. Konkrétně 14. dubna 1950 převzala celý klášter Národní kulturní komise. Jejím úkolem bylo vyuţít kláštery a jejich sbírky knih, uměleckých předmětů a také stávajícího mobiliáře. O rok později přišla další varianta, která uţ – vzhledem k rozsáhlé Strahovské knihovně a jejím fondům – počítala s literaturou. V lednu roku 1952 byl Plné znění zpráv


zaloţen Památník národní kultury, který převzal celý Strahovský klášter. Zároveň sem byl umístěn Ústav pro českou literaturu. O rok později bylo ale zase všechno trochu jinak. Vznik Památníku národního písemnictví lze datovat od roku 1953, kdy pod tímto názvem začalo fungovat specializované muzeum české literatury. V té době byla také otevřena expozice o vývoji české literatury. Ve své podstatě docházelo k profilaci a změnám aţ do sedmdesátých let minulého století. Šlo o přičlenění letohrádku Hvězda, kde vzniklo muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše, předání muzea Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany Národnímu muzeu a naopak přičlenění literárního archivu, který byl součástí knihovny této instituce. Pochopitelně naše instituce vznikala za dobových podmínek a určitě i to mělo později pro ni jistý pejorativní nádech. Na druhé straně tu postupně vznikalo muzeum, které má dnes vynikající sbírky a především mnoho pozitivních aktivit jak pro badatele, tak pro veřejnost. Je nutné také říci, ţe v roce 1990 byl klášter vydán řádu premonstrátů včetně knihovny. Postupně byly předávány i kniţní fondy, nespravedlivě nabyté v minulosti. * Nebyl to trochu paradox, ţe komunistická moc se snaţila vybudovat jakousi skrytou paměť kultury národa, díla a rukopisy jí samotnou zakázaných autorů nevyjímaje, zatímco v době posttotalitní se začalo uvaţovat dokonce o zrušení Památníku? Máte pravdu v tom, ţe v totalitě nikdo nezpochybňoval instituci, jakou PNP byl. Navíc zde byla shromáţděna řada rukopisů a děl zakázaných autorů, z nichţ někteří našli v Památníku jistý pracovní úkryt. Jak se říká – pod svícnem bývá největší tma. Kromě toho se tady uskutečnila řada autorských večerů tvůrců mimo oficiální zónu. Bohuţel Památník byl po roce 1989 někdy vnímán ve vztahu k době, v níţ vznikl. Pochopitelně vývojem se vše změnilo, ale toto stigma přetrvávalo. A tak jiţ minulé vedení bylo od devadesátých let v určité nejistotě. To vše vyvrcholilo v roce 2007, kdy se objevil na ministerstvu kultury názor, ţe by se některé instituce mohly sloučit. Vznikla nakonec komise, která měla za úkol celou věc projednat a podat návrh. Pochopitelně se ukázalo, ţe tímto způsobem by zaniklo nejen toto specializované muzeum, ale také by se to dotklo nenahraditelným způsobem provázanosti sbírek. Svou roli sehrála i iniciativa odborné veřejnosti, která se v této věci aktivně angaţovala ve prospěch PNP. Nakonec závěr ministerstva byl, ţe Památník je unikátní institucí právě v této podobě. * Slučování byl před několika lety téměř trend, a to i na niţších úrovních – v jednom okresním městě se dokonce jednalo i o takové absurditě, jakou by bylo sloučení knihovny, botanické zahrady a plavecké haly. Schylovalo se v Památníku k podobné kuriozitě? Tak taková opravdu absurdní situace to sice nebyla, ale stalo by se něco skutečně nenapravitelného. Ucelenost sbírky by se vlastně rozpadla. Záměr jednotlivé sbírkové předměty přesunout do různých institucí znamenal ztrátu vzájemné provázanosti. Umělecké sbírky by putovaly do galerijní instituce, knihy do knihovny a literární archiv do jiného muzea. Dlouholeté úsilí, které dělá ze sbírkového hlediska Památník národního písemnictví unikátním muzeem, by tak bylo navţdy ztraceno. Nelze zapomenout ani na „pamět“ pracovníků, kteří se jednotlivými fondy zabývají. Ta je často nenahraditelná. Znají řadu souvislostí, které se nakonec projevují ve vědecké, publikační a výstavní činnosti. * Na to upozorňoval uţ Jan Šícha, který v době, kdy Památníku hrozilo „z úsporných důvodů“ uzavření, ve svém textu nazvaném K čemu jsme měli a máme PNP napsal: „Je to projev nevyslovené vůle všeobecně zblbnout a vystavit se zapomnění. Kdyţ nám bude chybět vlastní paměť, budeme muset převzít nějakou cizí. Nebo se pohybovat jako náměsíčníci, kteří za hlavní četbu mají noviny zadarmo a letáčky o posledních slevách v blízkém obchodním domě.“ Dopad takového kroku by byl jistě tragický… Jiţ jsem v podstatě důsledky naznačil. Byla by to především velká kulturní ztráta, která je často různě motivována. Ať uţ se jedná o ekonomické, politické nebo kariérní důvody. Musíme si také uvědomit, ţe to je i ztráta smyslu pro hodnoty a zmiňovanou paměť. Ztrácíme tak sami sebe a pochopitelně ona vykořeněnost je počátek ztráty kulturnosti a vlastní existence. * Vraťme se ještě k vám. S jakým očekáváním jste do PNP před lety nastupoval a na co se tehdy vaše práce soustředila? Myslím, ţe jsem konkrétní představy úplně neměl. Překvapil mě ale samotný chod instituce. Přišel jsem z jiného světa, kde vyřízení problému bylo často otázkou pouhé chvíle. Tady je přece jenom jistá, bohuţel asi daná, „úředničina“. Především mě zde zaujala práce na literárních výstavách, ať jiţ s pracovníky muzea, nebo se zahraničními partnery. Kromě toho jsem se podílel na vydavatelské činnosti PNP, která byla v té době poměrně rozsáhlá, a také na programové části, která se věnovala představování spisovatelů a osobností kolem Plné znění zpráv


literatury. Mimo to nesmím zapomenout na soutěţ Nejkrásnější české knihy roku. Ta umoţňovala kontakt s knihou jako kulturním artefaktem, který spojuje ve své podobě vyváţený obsah s kvalitní vizuální podobou. * Podařilo se vám vydat nějaký titul nebo uspořádat výstavu, která by takříkajíc rozbouřila literární vody a vyvolala diskuze? Toho si nejsem vědom, naše výstavy měly vţdycky spíš dokumentační charakter, i kdyţ já sám bych raději preferoval otevření nějakého problému. Čas od času se přesto podařilo přijít s určitým objevem. To se týkalo například výstav o ţivotě a díle Vladimíra Holana nebo Mileny Jesenské. Abych byl ale konkrétní: V případě Vladimíra Holana to byla moţnost představit podstatnou část pozůstalosti, která obsahovala mimo jiné jeho osobní dopisy a pro veřejnost neznámé dokumenty z jeho ţivota. Právě ty měly velkou výpovědní hodnotu o Holanovi a době, ve které ţil. U výstavy o Mileně Jesenské to byla celá řada neuveřejněných dokumentů, vztahujících se k Franzi Kafkovi. I v té vydavatelské činnosti byl Památník vţdycky poněkud uzavřenější a konzervativnější, nicméně kaţdý rok tu vycházel a dodnes vychází sborník Literární archiv, ve kterém převaţují odborně zaměřené příspěvky. Potom to byly různé katalogy a knihy podpořené v některých případech granty, například kniha Pannwitzovy deníky. * Kdyţ se trochu ohlédnete zpátky a zkusíte srovnat počátky své práce v PNP s dneškem, jak vám to srovnání vychází? Ne tak, jak bych si představoval. Tato instituce je velmi specifická v tom, ţe má tři sbírková oddělení – literární archiv, umělecké sbírky a knihovnu. Některé sbírkové fondy spolu velmi souvisí. A tak zde nalezneme například od jednoho autora jeho rukopisy, výtvarná díla, která mají nějaký vztah k jeho tvorbě a třeba i k jeho knihovně. Příkladem můţe být zejména Josef Váchal. Bohuţel Památník národního písemnictví nemá v současnosti celoroční výstavní síň, a tak se často prezentují jeho sbírky mimo něj. To je jedna z negativních věcí, která mě trápí. Měli jsme výstavní síň v refektáři u premonstrátů o velikosti sto metrů čtverečních, vybavenou výstavním fundusem. Tam jsme mohli vystavovat celoročně. Uskutečnili jsme i řadu mezinárodních výstav, především ve spolupráci s Rakouským kulturním institutem, ale i se španělským, francouzským, slovenským a italským. Vzhledem k finančním důvodům, které souvisely s tím, ţe jsme od roku 2000 začali také po rekonstrukci opět provozovat letohrádek Hvězda na Bílé hoře, jsme ovšem během dvou let museli tento výstavní sál opustit. Tak nám zůstal jenom letohrádek Hvězda, který není pro celoroční výstavy vhodný, coţ je dáno nejen jeho vzdáleností od centra, ale také sezonním provozem. A zůstala nám i Malá výstavní síň na Strahově, kde děláme výstavu Nejkrásnější české knihy roku a komornější projekty, například výstavu věnovanou osobnosti Josefa Kajetána Tyla, Oty Pavla nebo Libuše Moníkové. * Zmínil jste literární archiv… Jak široké období ve vývoji literatury odráţí a co zejména stojí za pozornost, případně čím na vás ta minulost dýchá? Literární archiv je zaměřen na fondy od konce 18. století do současnosti. Jde o osobní fondy spisovatelů, literárních vědců, kritiků, novinářů, ale i dalších osobností z oblasti kultury. Jsou zde také archivy nakladatelů, redakcí novin a časopisů, různých uměleckých spolků a podobně. Kromě toho tu nalezneme archiv fotografií v různých podobách od skleněných desek aţ po současné digitalizované záznamy. Pochopitelně kaţdého láká ze sbírek něco jiného, ale z osobností lze zmínit například Boţenu Němcovou, Karla Havlíčka Borovského, Vladimíra Holana, Bohumila Hrabala či nyní Karla Hynka Máchu – právě této osobnosti bude věnována připravovaná výstava v letohrádku Hvězda. Najdeme tady také novou modernu, zastoupenou mimořádnou kolekcí osobností. V tomto případě ještě navíc provázanou s díly, která jsou v našich uměleckých sbírkách. Je zde také fond Franze Kafky, doplněný v nedávné době o jeden unikátní nález. Najde se tu i řada autorů experimentální poezie. Vzácné materiály, zahrnující velký fond Jiřího Koláře, nám poskytla Běla Kolářová nebo Bohumila Grögerová a Josef Hiršal. Právě to je, alespoň pro mne, velice zajímavý materiál, vypovídající o době nových experimentů a moţností, kdy se literatura dotýká hudby, výtvarného umění, filmu a divadla. Určitě je velmi vzrušující pocit mít moţnost setkat se s rukopisy, které jsou osobní autentickou výpovědí. To se mi například stalo u Máchových deníků či Boudníkova sešitu s jeho poznámkami. * Co překvapivého lze ještě nalézt v pozůstalosti osobnosti, která je s prominutím tak „provařená“ jako Franz Kafka? Je pravda, ţe v jeho případě je jiţ asi vše známo, zpracováno a navíc publikováno. V tomto případě to byl ale neznámý dopis Franze Kafky, zaslaný jeho druhé snoubence Julii Wohryzkové potrubní poštou. Šlo o Plné znění zpráv


tzv. zálepku, která se pro tento druh pošty pouţívala. Podobný dopis této snoubence dosud nalezen nebyl. V tomto případě se tedy jednalo o unikátní dokument, doplňující právě fond Franze Kafky v našem muzeu. * S jakou vizí či s jakými plány do budoucna jste v roce 2008 nastupoval na post ředitele PNP ? S tím, ţe snad mohu pomoci řešit některé problémy a časem vytvořit instituci, která je významná a směřuje svým pojetím do 21. století. Pochopitelně to lze uskutečnit pouze postupnými kroky. Nyní se nám podařilo získat prostor pro centrální depozitář, a to v Litoměřicích, v areálu bývalých kasáren. Mít podobný centrální depozitář bylo přáním uţ od devadesátých let, a tak to pro instituci povaţuji za úspěch. Bude potřeba také řešit nové sídlo PNP, ale i to vypadá do budoucnosti nadějně… * Opravdu? Ano, ale je to trochu sloţité. V současné době jsme v klášteře v pronájmu a zároveň také řešíme řadu problémů týkajících se depozitářů. Jeden z velkých depozitářů byl ve Starých Hradech, ale nyní je tam nový vlastník a vše je tak komplikovanější. Bylo nutné část sbírek přemístit do nového depozitáře v Duchcově. Ne všechny depozitáře jsou v optimálním stavu. Instituce se také dotklo to, ţe nemá onu stálou expozici, ale ani takový výstavní sál, který by vyhovoval příleţitostným výstavám. Nevyhovující jsou také stávající prostory pracovišť a studoven. Nicméně ještě paní ředitelce Evě Wolfové se podařilo získat pro naše nové sídlo bývalou Petschkovu vilu v Praze 6 – Bubenči, protoţe tady na Strahově jsme jen takovými bezmocnými dětmi od chvíle, kdy jsme se stali nájemci, takţe nemůţeme nic přestavovat ani opravovat. Problém ovšem nastal při uplatnění restitučních nároků města Prahy. V současnosti proběhla jiţ dvě soudní řízení, u obvodního a městského soudu, a obě ve prospěch naší instituce. Na ministerstvu financí máme blokovanou určitou finanční částku, takţe počítám, ţe do takových tří aţ pěti let bychom mohli realizovat první výstavy. Podobné to bylo i s depozitáři, které se podařilo získat v loňském roce. Nyní se pouze čeká na faktický převod. Z toho plyne, ţe před sebou máme spoustu práce nejen po stránce organizační, ale celkově směrem k veřejnosti, coţ třeba znamená vymanit Památník národního písemnictví z té stále přetrvávající představy coby archaického muzea, který nám tak trochu v současnosti vyznívá z jeho názvu. Proto bych byl velmi rád, kdyby se stal institucí fungující v podmínkách 21. století. * Co si pod tím mám představit? Běţný člověk si ani neuvědomí, kolik se toho v muzejnictví za poslední dobu změnilo. Řada sbírek se digitalizuje, servis vůči badatelům a veřejnosti vůbec je úplně jiný, neţ na co jsme byli zvyklí. Kdybych to měl srovnat se zahraničím, tak tam je takové muzeum vyloţeně „pro člověka“. I kdyţ některé sbírky jsou v určitém pevně stanoveném reţimu a podléhají zákonu o archivnictví, tak muzeum nepůsobí dojmem do sebe uzavřené instituce. Kdybychom v Památníku měli stálou výstavní síň nebo kavárnu s čítárnou, tak uţ by to bylo o něčem jiném. Kdyţ uvedu příklad – přijedete do Prahy a řeknete si: tak, já si teď zajdu do Památníku do kavárny, protoţe tam můţu potkat spoustu známých literátů… * Čili aby Památník byl i jakýmsi centrem „ţivé“ literatury? Ano, takovou představu mám. Podobné je to třeba v německém Marbachu nebo v některých francouzských muzeích. Ale nemusíme ani chodit do ciziny, vezměte si naši Národní technickou knihovnu – to je standard, o který bych chtěl usilovat, byť nebudeme v novém objektu, ale v rekonstruované vile. V prostorách, kde sídlíme nyní, právě tohle postrádám, i kdyţ zase na druhé straně badatelům vycházíme vstříc, myslím, maximálně. * Kdyţ uţ jsme se dotkli „ţivé“ literatury, jak se vám jeví ta česká v evropském či světovém kontextu? Někdy se říká, ţe z ní mizí velká témata či příběhy. To si nemyslím. Pro mě osobně velké téma z literatury nemizí. Velkým tématem můţe být přece i něco jednoduchého a úplně obyčejného a můţe se týkat drobných, prostých věcí – namátkou bych mohl jmenovat knihy Jáchyma Topola nebo Libuše Moníkové. Z té starší generace nelze opomenout Bohumila Hrabala, Milana Kunderu, Ivana Klímu… Takţe si myslím, ţe současná česká literatura ve srovnávacím kontextu určitě obstojí. Nakonec svědčí o tom i účast našich spisovatelů na kniţních veletrzích, kde mají svá autorská čtení a prezentace. Velká témata měl například Karel Čapek, který překročil určitý místní rámec literatury. Česká literatura ale měla také svůj další vývoj a domnívám se, ţe velkým tématem můţe být samotné hledání přítomné existence v daném čase. Plné znění zpráv


* To není snadná věc. Opět ocituji Jana Šíchu: „Nedávno jsem četl u jednoho francouzského intelektuála povídání o tom, jak je těţké být svým současníkem. Tvrdil, ţe většina lidí se svou dobou pohybuje jako náměsíčníci. Myslí a proţívají buď tak, jak se myslelo a proţívalo někdy kdysi, nebo rovnou stojí bokem, mimo vlastní čas.“ Má pravdu? A pokud ano, co to odráţí? Tedy zde bych si zrovna netroufl na vyhraněnost, která z toho částečně pramení. Je sice pravda, ţe současný svět je komplikovanější přílivem informací a daných sociálních moţností, ale také určitou ztrátou kulturního povědomí. I proto se řada lidí uchyluje k nostalgii uplynulého času, nebo k víře v osvícené monarchy, či agresivně působí na své okolí. Na druhé straně najdeme mladou generaci, která se zajímá o poezii, literaturu, hudbu a je citově zaloţená. Zároveň se odvrací od pouhého konzumního ţivota a hledá alternativní moţnosti. Moţná právě díky současné všeobecné ekonomické krizi, ale i krizi hodnot, najde člověk opět svou přítomnost a danou chvíli. * Jakým směrem se podle vás bude ubírat vývoj národních literatur? Kdyţ to trochu přeţenu, čeká je cosi jako „rozpouštění se“ v unifikované Evropě, potaţmo v globalizovaném světě? Tohle je téma, které si zasluhuje určitě širší záběr, neţ jaký je moţný v našem rozhovoru. Nakonec téma evropského literárního kánonu bylo předmětem mezinárodní konference. Současná propojenost informací včetně moţností dané konfrontace můţe být prvkem, který přispívá k určité formě, jeţ můţe mít jiná specifika. Přesto se domnívám, ţe podstata tvorby vyplývá z osobních zkušeností místa, které ovlivňuje, a přes různé, moţná na první pohled ne zcela zřejmé podněty, je svým způsobem určující. Nakonec i v minulosti – mám na mysli výtvarné umění, architekturu, ale i vědu. Vţdyť ani ve středověku nebyla Evropa uzavřená. Vznikala tady řada uměleckých děl ze stejného kánonu, a přesto ve specifické formě. * Kdyţ to zase vztáhnu na českou literaturu, nepřipadá vám, ţe stále víc zdejších autorů vyjíţdí za tématem do ciziny a vrací se s napsaným, řekněme lepším cestopisem, ale v podstatě jen s cestopisem? Jako by tady pro sebe podstatná a reflexe hodná témata nenacházeli, anebo si s nimi nevěděli rady… V tom s vámi naprosto souhlasím. Čerpat témata odjinud je zřejmě snazší. Ale moţná, ţe je to nutné, aby se potom zase vrátili… Nebo se to týká hledání určitých ztrát – vezměte si třeba českou vesnici, která vţdycky měla svůj charakteristický kolorit, ale ten za totality skoro nenávratně zmizel. * S tím můţe souviset i fakt, ţe se vytrácí vnímání konkrétního místa jakoţto domova – ať uţ jde o vesnici nebo město, které se hodně proměnilo zase v době posttotalitní… … a naskýtá se otázka, jestli i tohle není ztráta. To se ovšem týká nejen literatury, ale i výtvarného umění. Kdyţ navštívíte třeba galerii v Curychu, Frankfurtu nebo v Paříţi, tak zjistíte, ţe mají úplně stejné kolekce. Určitě to ale neznamená, ţe by tam na místní úrovni nic nového nevznikalo. * Zůstaňme u literatury a přijměme hypotézu, ţe jste spisovatel, který je tu od toho, aby reflektoval konkrétní domácí témata, samozřejmě ve vztahu k okolnímu světu. Která by to byla a proč? Měla by asi několik rovin a vycházela z prostředí, které znám. Současný svět umělců, který je často v kontextu doby velmi zajímavý, ale i těch, kteří o jejich práci nestojí. Myslím, ţe v této souvislosti najdeme právě polohy, které mají řadu výpovědních moţností. Tématem by mohlo být i ono dějinné stigma malosti a skepse, která se dnes tak často objevuje, ale také by to mohl být příběh jedince, který proţívá svůj čas, a není schopen se bránit přítomné době. Není to opravdu jednoduchá otázka, a jak vidíte, budu muset nakonec snad něco napsat a tam moţná teprve najdete odpověď… * Literatura se v poslední době potýká také se změnou média – knihu začíná vytlačovat internet, mnoţí se blogové romány… Co s tím? Ano, všichni se stávají píšícími a kaţdý se alespoň chvíli cítí být autorem… Moţná je to někdy i literatura, ale spíš se jedná o specifický fenomén dnešní doby. Kdyţ to zase srovnám s výtvarným uměním, tak i tam najdete věci, které se vyprazdňují – celý svět se najednou vrhne na módní instalace, ale za chvíli od nich upustí a my jsme zase svědky návratu k malbě. Podobně lze v literatuře vnímat návrat k příběhu. Faktem ovšem je, ţe se literatura hodně otevřela, ne ţe by byla odosobněná, ale je otevřenější a někdy jde aţ do krajních extrémů. Mám tím na mysli niterné věci, které se třeba za národního obrození ani neříkaly, ani nepsaly, a Plné znění zpráv


najednou je tady člověk beze studu předkládá a konfrontuje s nimi svět, a asi nejen proto, ţe by chtěl za kaţdou cenu šokovat. S tou výpovědí konfrontuje i sám sebe a posunuje své meze. Asi před čtyřmi nebo pěti lety jsem chtěl dokonce udělat v Památníku výstavu, která by se internetovému psaní věnovala, ale zjistil jsem, ţe kvalitních autorů není tolik, a i ti mnohdy psali jen určitou dobu, někdy šlo jen o jakési jednorázové gesto nebo sebeprezentaci. Takţe jsem od výstavy, i kdyţ jsem ji uţ měl v návrhu, nakonec upustil a přestal se o toto téma zajímat. * Moţná se k němu ještě vrátíte… S novým médiem a s generací, která bude jeho prostřednictvím čím dál víc vstupovat do literatury, se patrně bude měnit nejen sama literatura, ale v návaznosti na to, dovolím si tvrdit, i obsah sousloví „národní písemnictví“. Nebo to vidíte jinak? Dnes si myslím, ţe je to jiţ zřejmé. Přece jenom se něco změnilo. Přibývá webových stránek, kde se objevuje zajímavá poezie, ale i různé debaty a vzájemná komunikace. Je to virtuální, nový ţivot literatury. Dnešní komunikace, která umoţňuje hovořit s někým na druhé straně světa, je neuvěřitelná a obohacující. To vše bude mít zcela jistě vliv i na vývoj „národní“ literatury. Do jaké míry, to si dnes, stojíce ve středu času, asi neuvědomíme. Ostatně to je jiţ zkušenost i z lidské minulosti. Něco zůstává a něco se odplaví do zapomnění. Věřím ale, ţe literatura zůstane. Foto autor| foto Oto Palán Foto autor| foto Oto Palán O autorovi| Připravila Svatava Antošová _

Trafika pro Topolánka, pohřeb na Wawelu a ekonomie není věda 14.4.2010

blog.ihned.cz str. 00 Blog.iHNed.cz/machacek_ Jan Macháček_

Stovky Poláků uţ protestují proti tomu, ţe polský prezident Lech Kaczynski bude mít pohřeb v katedrále na krakovském hradě Wawel. Důvodem je, ţe katedrála je pro Poláky posvátným místem, jsou zde uloţeny ostatky polských králů. Gazeta Wyborcza v úvodníku napsala, ţe jde o “ukvapené rozhodnutí." Kritici při vší úctě nepovaţují Kaczynského za tak velkého hrdinu, aby si zaslouţil královských poct, nehledě na to, ţe v Polsku mají republiku a pohřbívají tedy prezidenta, nikoli krále. Tak vida, úvahy o tom, ţe černobílé rozdělení polského politického spektra (je to vlastně podobné ve většině postkomunistických zemí) bude alespoň na chvíli zahlazeno, ţe kampaň bude mírnější, se vypařují jako pára nad hrncem. Nešťastný Kaczynski uţ zase začíná rozdělovat společnost a to je týden státního smutku teprve ve své polovině. ... Kolegyně Sabina Slonková odhalila, ţe uprchlý Tomáš Pitr, řídí z ciziny výrobu a distribuci černého alkoholu. Podle expertů je prý uţ pomalu kaţdá druhá láhev alkoholu falešná. Tohle by mne zajímalo spíše ze spotřebitelského hlediska. Jaký druh alkoholu a jaké značky se nejvíce falšují? Kde je pravděpodobné, ţe mi nalijí padělek či pajcovaný alkohol? Jaké prodejny, trţnice a hospody jsou bezpečnější? Jsou padělky zdraví nebezpečné? Prodává Pitr skrze asijské trţnice nebo lze koupit padělky i v normálních obchodech? ... Pro Mirka Topolánka prý hledají jeho bývalí kolegové nějaký post. Karel Schwarzenberg nedávno řekl, ţe by to neměla být “trafika", ale něco kde by se mohl Topolánek “vydovádět". Plné znění zpráv


Potíţ je v tom, ţe v dosahu státu prostě nic takového neexistuje a hledání je prostě marná věc. I malé dítě ví, ţe Topolánek je poslední vhodný tip pro diplomacii a stejně tak je vzhledem ke svým podnikatelským úspěchům nepouţitelný pro nějakou zodpovědnou funkci ve státním podniku. Stát tentokrát prostě nepomůţe, v privátním sektoru je ale pro bývalé premiéry vţdy místa dost na místech konzultantů, poradců a převlečených i nepřevlečených lobbistů: mohou snadno zpeněţit své kontakty. Paradoxně nejlepší nápad pro post blízký politice by byl Topolánkův vstup do TOP09. Škoda, ţe to byl jen aprílový ţert kolegů z aktuálně.cz a kandidátky uţ byly uzavřeny. ... Čtenář pracující v Bruselu doplnil nedávno můj lingvistický koutek o tom, jak překládat výraz “ekonomická vláda" nebo “ekonomické vládnutí". Prohlášení březnové Rady k Řecku se skutečně liší podle výkladu: Francie lpí na “gouvernement", Berlín na “wirtschaftspolitische Steurerung", Slovensko volí “ekonomické riadenie", Holandsko překládá napůl “economische governance", Česká republika z popudu premiéra tentokrát nepřekládá vůbec... Podobně se různí i překlad názvu budoucí kvaziinstituce European External Action Service, Německo Europäischer Auswärtiger Dienst, Česká republika - Evropská sluţba pro vnější činnost (ne tedy: externí akci, právníci na Úřadě vlády prostě nemají rádi cizí slova). Jelikoţ je ale Lisabonská smlouva uţ schválená ve všech jazykových verzích, nejde s tím uţ prakticky nic dělat... ... John Kay, přispěvovatel Financial Times zhodnotil vznik Institutu pro nové ekonomické myšlení (Institute for new economic thinking), který před pár dny za finančního přispění George Sorose vznikl v Oxfordu. Dodejme, ţe Kay je členem poradního sboru tohoto institutu. Titulek článku naráţí na to, ţe o ekonomii se říká, ţe je to pochmurná věda “Ekonomie je moţná pochmurná, ale není to věda." Zde pár výňatků: centrální idea efektivních trhů spočívala v tom, ţe ceny reprezentují nejlepší odhad hodnoty aktiv. Tato teorie ovšem zkrachovala po prasknutí bubliny na trhu s americkými nemovitostmi. Podle Kaye neplatí ale uţ od pádu fondu LTCM v roce 1999 a krachu internetové bubliny či nové ekonomiky. Ekonomické teorie se ukázaly jako neuţitečné ve schopnosti odhadnout blíţící se krizi...Není ţádná universální ekonomická teorie a nové ekonomické myšlení musí být nutně eklektické. Tento pohled na věc je největším Keynesovým dědictvím. Tak. Zde bych jen dodal, ţe za tuto “kecací ekonomii" by na FSV UK neschválili (podobně jako Tomáši Sedláčkovi) Kayovi doktorskou práci podle hesla (copyright Ondřej Štindl) “vědu si rozvracet nedáme".

URL| veda

http://Blog.iHNed.cz/machacek/c1-42530100-trafika-pro-topolanka-pohreb-na-wawelu-a-ekonomie-neni-

_

Topolánkova trafika, pohřeb na Wawelu a ekonomie není věda 14.4.2010

respekt.cz str. 00 Respekt.iHNed.cz_ Jan Macháček_

Stovky Poláků uţ protestují proti tomu, ţe polský prezident Lech Kaczynski bude mít pohřeb v katedrále na krakovském hradě Wawel. Důvodem je, ţe katedrála je pro Poláky posvátným místem, jsou zde uloţeny ostatky polských králů. Gazeta Wyborcza v úvodníku napsala, ţe jde o “ukvapené rozhodnutí.“ Kritici při vší úctě nepovaţují Kaczynského za tak velkého hrdinu, aby si zaslouţil královských poct, nehledě na to, ţe v Polsku mají republiku a pohřbívají tedy prezidenta, nikoli krále. Tak vida, úvahy o tom, ţe černobílé rozdělení polského politického spektra (je to vlastně podobné ve většině postkomunistických zemí) bude alespoň na chvíli zahlazeno, ţe kampaň bude mírnější, se vypařují jako pára Plné znění zpráv


nad hrncem. Nešťastný Kaczynski uţ zase začíná rozdělovat společnost a to je týden státního smutku teprve ve své polovině. … Kolegyně Sabina Slonková odhalila, ţe uprchlý Tomáš Pitr, řídí z ciziny výrobu a distribuci černého alkoholu. Podle expertů je prý uţ pomalu kaţdá druhá láhev alkoholu falešná. Tohle by mne zajímalo spíše ze spotřebitelského hlediska. Jaký druh alkoholu a jaké značky se nejvíce falšují? Kde je pravděpodobné, ţe mi nalijí padělek či pajcovaný alkohol? Jaké prodejny, trţnice a hospody jsou bezpečnější? Jsou padělky zdraví nebezpečné? Prodává Pitr skrze asijské trţnice nebo lze koupit padělky i v normálních obchodech? … Pro Mirka Topolánka prý hledají jeho bývalí kolegové nějaký post. Karel Schwarzenberg nedávno řekl, ţe by to neměla být “trafika“, ale něco kde by se mohl Topolánek “vydovádět“. Potíţ je v tom, ţe v dosahu státu prostě nic takového neexistuje a hledání je prostě marná věc. I malé dítě ví, ţe Topolánek je poslední vhodný tip pro diplomacii a stejně tak je vzhledem ke svým podnikatelským úspěchům nepouţitelný pro nějakou zodpovědnou funkci ve státním podniku. Stát tentokrát prostě nepomůţe, v privátním sektoru je ale pro bývalé premiéry vţdy místa dost na místech konzultantů, poradců a převlečených i nepřevlečených lobbistů: mohou snadno zpeněţit své kontakty. Paradoxně nejlepší nápad pro post blízký politice by byl Topolánkův vstup do TOP09. Škoda, ţe to byl jen aprílový ţert kolegů z aktuálně.cz a kandidátky uţ byly uzavřeny. … Čtenář pracující v Bruselu doplnil nedávno můj lingvistický koutek o tom, jak překládat výraz “ekonomická vláda“ nebo “ekonomické vládnutí“. Prohlášení březnové Rady k Řecku se skutečně liší podle výkladu: Francie lpí na “gouvernement“, Berlín na “wirtschaftspolitische Steurerung“, Slovensko volí “ekonomické riadenie“, Holandsko překládá napůl “economische governance“, Česká republika z popudu premiéra tentokrát nepřekládá vůbec... Podobně se různí i překlad názvu budoucí kvaziinstituce European External Action Service, Německo Europäischer Auswärtiger Dienst, Česká republika - Evropská sluţba pro vnější činnost (ne tedy: externí akci, právníci na Úřadě vlády prostě nemají rádi cizí slova). Jelikoţ je ale Lisabonská smlouva uţ schválená ve všech jazykových verzích, nejde s tím uţ prakticky nic dělat… … John Kay, přispěvovatel Financial Times zhodnotil vznik Institutu pro nové ekonomické myšlení (Institute for new economic thinking), který před pár dny za finančního přispění George Sorose vznikl v Oxfordu. Dodejme, ţe Kay je členem poradního sboru tohoto institutu. Titulek článku naráţí na to, ţe o ekonomii se říká, ţe je to pochmurná věda “Ekonomie je moţná pochmurná, ale není to věda.“ Zde pár výňatků: centrální idea efektivních trhů spočívala v tom, ţe ceny reprezentují nejlepší odhad hodnoty aktiv. Tato teorie ovšem zkrachovala po prasknutí bubliny na trhu s americkými nemovitostmi. Podle Kaye neplatí ale uţ od pádu fondu LTCM v roce 1999 a krachu internetové bubliny či nové ekonomiky. Ekonomické teorie se ukázaly jako neuţitečné ve schopnosti odhadnout blíţící se krizi…Není ţádná universální ekonomická teorie a nové ekonomické myšlení musí být nutně eklektické. Tento pohled na věc je největším Keynesovým dědictvím. Tak. Zde bych jen dodal, ţe za tuto “kecací ekonomii“ by na FSV UK neschválili (podobně jako Tomáši Sedláčkovi) Kayovi doktorskou práci podle hesla (copyright Ondřej Štindl) “vědu si rozvracet nedáme“.



URL| http://Respekt.iHNed.cz/audit-jana-machacka/c1-42524960-topolankova-trafika-pohreb-na-wawelu-aekonomie-neni-veda _

Budoucnost 3D a 4D televizí 13.4.2010

ČT 24

str. 05 _

05:59 Studio 6_

V současnosti se hodně mluví o 3D televizích, které mají divákovi s pomocí speciálních brýlí poskytnou trojrozměrný obraz. Ostatně téhle technické vymoţenosti předcházel dlouhý vývoj, který začal černobílou televizí. Vystupující - František LUTONSKÝ, moderátor - Helena ŠULCOVÁ, moderátorka - redaktor - Milan ŠMÍD, ţurnalista, FSV UK - Karel TRPÁK, vedoucí vysílací techniky, Česká televize - osoba (pouze anotováno) _

PR vysokých škol není podbízení 13.4.2010

Lidové noviny str. 26 MARTIN RYCHLÍK_

Akademie_

OSOBNOST „Veřejné školy jsou placeny z daní občanů, a proto by měly komunikovat s veřejností,“ říká Denisa Kasl Kollmannová Umí české vysoké školy jednat s veřejností? A dokáţou nabídnout novinářům nosná témata? Budují strategicky a dlouhodobě svůj image? Tak znějí otázky, které si jak univerzity, tak i veřejnost samotná kladou dosti zřídka... Bohuţel. A ţe v ČR existuje prostor pro zlepšování vzájemné komunikace, je nabíledni. „České univerzity by měly ve vnější, ale i vnitřní komunikaci rozhodně přidat,“ říká Denisa Kasl Kollmannová, jeţ byla do března proděkankou Fakulty sociálních věd UK pro vnější vztahy, kde i vyučuje. * LN Všimly si uţ české vysoké školy, ţe existuje něco jako public relations? Většina škol, ať uţ soukromých či veřejných, by měla pouţívat řízenou komunikaci v souladu s předem vytvořenou komunikační strategií a s určitým rozpočtem ji i pouţívat. V Česku je však PR a marketingová komunikace klíčová zejména pro mladé a soukromé školy, které budují nejen svou pověst, ale i klientelu. * LN A veřejné školy? Ty naopak mívají za sebou dlouhou tradici vědecké práce, z níţ těţí svou pověst, ale často opomíjejí jak externí komunikaci - tedy média, veřejnost či uchazeče -, tak zejména interní komunikaci se studenty, učiteli a zaměstnanci. Navíc mnoho pedagogů veřejných vysokých škol povaţuje komunikaci s veřejností a médii nejen za „ztrátu času“, ale dokonce za cosi nepatřičného. Za bulvarizaci a podbízení se. Leckdy panuje názor, ţe by se univerzita měla prezentovat pouze vědeckými výsledky a měla by oslovovat jen odbornou veřejnost. * LN Myšlenka jistě vznešená, ale je to správně?



Domnívám se, ţe není. Obecné trendy v komunikaci jdou k větší otevřenosti. Zejména veřejné školy jsou placeny z daní občanů, a proto by měly rovněţ komunikovat s veřejností. Nehledě na to, ţe univerzity budou pokračovat v rozvoji celoţivotního vzdělávání a kurzů, kde se cílová skupina uchazečů bude stále rozšiřovat. Nebudou to „jen“ maturanti. * LN Nehrozí ale u soukromých škol, ţe své studium přechválí, ţe je jejich promo „vylhané“? Rozhodně nelze říci, ţe prodávají vylhaný produkt, vţdyť mnohdy tam učí stejní pedagogové jako na veřejných školách. Rozdíly jsou kromě nároků zejména v tom, ţe soukromé vysoké školy mají efektivnější komunikaci a dokáţou se lépe prezentovat. Kladou na znalost cílové skupiny větší důraz; pojímají studenty jako klienty a program je produktem, za nějţ si stanovují i cenu. To je základem marketingu. Student si pak „kupuje“ nejen znalosti, ale také značku školy. Kdyţ dojde k její devalvaci, poškodí to i jeho. To se ale můţe stát i u veřejné školy, zejména té s niţším odborným kreditem, jako tomu bylo v případě Západočeské univerzity v Plzni. * LN Mají vlastně veřejné školy nějaký důvod komunikaci zlepšovat? Některé zatím argumentují tím, ţe nemají nouzi o studenty. Ale uţ za pět let se podle demografických prognóz propadne počet uchazečů aţ o třetinu, navíc počet vysokých škol se enormně zvýšil - v Česku jich je přes sedmdesát, z toho 26 veřejných. * LN Technické školy se uţ ale potýkají s odlivem zájemců. Co říkáte velké náborové kampani ČVUT s komiksovými samolepkami? To je dobrý příklad; na ČVUT mají patrně nejkreativnější kampaně v Česku. Na propagaci se hodně podílejí jejich studenti, vyuţívají sociální sítě i známé tváře - loni to byl například raper Orion. Velmi dobrá je také jejich interní komunikace, například studentské kluby. Vědkyně z ČVUT dokonce vytvořily pěkný kalendář na podporu fakultní školky. * LN Ovšem některým profesorům se kampaň nelíbila, prý byla „bulvarizující“, kdyţ zobrazovala šíleného jaderného fyzika, jak odpaluje atomovku... (smích) Pokud se nepletu, počty uchazečů o propagované obory vzrostly po uvedení kampaně o čtvrtinu! Na školu se pak logicky dostanou studenti, kteří u přijímacích zkoušek obstojí jako nejlepší, a nikoliv ti, kteří projdou „s odřenýma ušima“. Lepší studenti pak mají větší potenciál zvýšit i vědecké výsledky školy a její prestiţ. Je to obousměrný vztah. Problém bývá v tom, ţe kampaň hodnotí i ti, pro něţ není určena, a často se jim pocitově nelíbí. O její efektivitě či zacílení nepřemýšlejí. U vysokých škol je to ještě sloţitější, protoţe emoční vztah ke značce vnímají lidé velmi silně. Ale jen proto, ţe student poslouchá hip hop, nemusí hůře umět matematiku. * LN Přijde mi, ţe školy zaostávají i v oblasti merchandisingu - mikinách, samolepkách, kterými absolventi jinde ve světě vyjadřují vztah ke škole... U nás je především problematický vztah škol a studentů, ne prodej mikin. Vysoké školy jsou zde povaţovány za továrny na tituly, jejichţ cílem je zajistit absolventům co nejlepší plat. Univerzita by však měla fungovat jako skutečná komunita, která kromě přípravy na praxi reprezentuje i určité hodnoty. Nejprve se musí zlepšit tento vztah, teprve poté lze prodávat mikiny. Vţdyť v ČR často na školách ani neexistují prostory, kde by se lidé mohli přirozeně setkávat, debatovat a vytvářet si osobní vztah ke své alma mater. * LN Pobývala jste rok na studijní stáţi v Tokiu. Jak to funguje tam? V Japonsku se klade důraz nejen na prvotřídní vědecké výsledky, ale i na to, aby se studenti na univerzitě cítili dobře. Studium je období, kdy mají moţnost rozvíjet svou osobnost po všech stránkách - vedle učení jsou členy zájmových klubů; věnují se baseballu, rockové hudbě, ikebaně nebo divadlu. A kdyţ hrajete coby student na housle, můţe vedle vás v orchestru sedět i špičkový profesor chemie... Univerzita navíc více funguje i pro místní veřejnost, s organizací vypomáhají téţ dobrovolníci z řad seniorů či emeritní profesoři. * LN Můţete porovnat, jak se dokáţe „prodat“ veřejnosti japonská a česká univerzita? Plné znění zpráv


Pane redaktore, vy pořád mluvíte o prodávání se veřejnosti. Tak to není! Cílem mediální komunikace univerzity je zprostředkování vědeckých výsledků široké veřejnosti tak, aby jim rozuměla, aby lidé věděli, co se na vysoké škole děje a jaké přináší poznatky pro společnost. Na tomto základě se pomalu a postupně buduje mimo jiné také dobré jméno a prestiţ. Jinak je tomu u soukromých vysokých škol, které upřednostňují kvantitu studentů nad kvalitou. * LN Lze pouhými marketingovými nástroji zvýšit zájem o školu? To víte, ţe ano! Známým příkladem ze zahraničí je menší, ale tradiční Beaver College v USA, vlastně Bobří škola, která se z důvodu zvýšení renomé přejmenovala na Arcadia University. Výsledek? Zájem o přijetí hned stoupl o 33 procent. U nás soukromé školy usilují o status univerzity, některé kvůli němu mění i své jméno: například soukromá Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů se přejmenovala na Metropolitní univerzitu, coţ je kratší, zapamatovatelnější a elegantnější. Ale tradiční veřejná Vysoká škola ekonomická (VŠE) u jména zůstala, přestoţe nabízí univerzitní vzdělání. Její značka je natolik silná, ţe na ní jiné mohou „parazitovat“, jako například soukromá Vysoká škola ekonomie a managementu, která na své zkratce postavila i svou reklamní kampaň Studium VŠEM. * LN Existují u nás i celebrity, které se stanou „maskotem“ školy? Jistě, upozorním na případ Miss World 2006 Taťány Kuchařové, která svůj přestup z Metropolitní univerzity Praha (MUP), jejíţ byla reklamní tváří, na Vysokou školu finanční a správní zdůvodňovala ztrátou kredibility po neprokázaném obvinění ředitelky MUP. * LN Zvládají české školy krizový management? Většinou na to nejsou připraveny. A nelze ani mluvit o krizové komunikaci jako v případě komerčních firem, kde komunikace striktně podléhá struktuře firmy a je řízená PR oddělením či konzultovaná s odborníky. U vysoké školy však hraje velkou roli důvěryhodnost, prestiţ i morální kvalita a všechny tyto hodnoty lze snadno diskreditovat i s jen minimálními, či dokonce ţádnými podklady. V mediálním světě se dobré jméno buduje velmi pomalu, ale ničí rychle. Například od kauzy plzeňských práv se v médiích začaly objevovat další „případy“, jeţ vůbec nelze mírou závaţnosti či pravdivosti s Plzní srovnávat. Velmi se poškodil obraz českého vysokého školství, s čímţ teď budou muset bojovat všechny školy. * LN A dá se to vůbec napravit? Nedá. Důvěra jednoznačně poklesla. Vysokoškolské vzdělání získalo nálepku toho, co se dá koupit nebo získat politickým vlivem. S tím, jak klesá demografická křivka, bude stále méně uchazečů a na druhou stranu máme čím dál více škol a větší počet absolventů, takţe úroveň terciárního vzdělání bude devalvovat. Na druhou stranu: nůţky mezi dobrými a horšími školami se budou stále více rozevírat. A z toho by měly elitní instituce profitovat. *** Na ČVUT mají patrně nejkreativnější kampaně v Česku. Na propagaci se hodně podílejí jejich studenti, vyuţívají sociální sítě i známé tváře Profil Denisa Kasl Kollmannová (31) Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy (obor Mediální studia), kde v současné době přednáší na katedře Marketingové komunikace a PR (public relations). Problematice vnějších vztahů na vysokých školách se věnovala nejprve na Filozofické fakultě UK, do března 2010 byla proděkankou FSV UK pro vnější vztahy. Věnuje se rovněţ interkulturní komunikaci, přičemţ vychází i z vlastních zkušeností; rok strávila v Japonsku na stipendijním pobytu na Tokyo University of Foreign Studies (TUFS). Hovoří anglicky, německy, částečně španělsky a japonsky. Foto popis| Cílem mediální komunikace univerzity je zprostředkování vědeckých výsledků široké veřejnosti tak, aby jim rozuměla, aby lidé věděli, co se na vysoké škole děje a jaké přináší poznatky pro společnost. Foto autor| Foto LN - Tomáš Krist O autorovi| MARTIN RYCHLÍK, Autor je reportér týdeníku EURO Plné znění zpráv


_

TISKOVÁ ZPRÁVA: ”Příští velká” se jmenuje NextBig 12.4.2010 ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy_ Tisková zpráva NextBig - Libor Rychetský, (mai)_ Na mediální trh vstupuje nová poradenská společnost NextBig. Chce být společností, která pozná "příští velkou věc" v médiích a marketingu. Bude se specializovat na poradenství v těchto oborech, který prochází převratnými změnami. NextBig usnadní orientaci těm, kteří se změn neobávají, ale naopak je plánují vyuţít pro svůj prospěch. Společnost bude nabízet konzultace, školení a strategické poradenství. Jejími zákazníky jsou jiţ nyní jak mediální společnosti, tak klienti se zájmem o efektivní a cílený marketing. Firmu zaloţily mediální osobnosti s mnohaletými zkušenostmi v médiích a s dobrým renomé. "Podařilo se nám dát dohromady nejzvučnější jména v Česku i na Slovensku," říká ředitel firmy NextBig Libor Rychetský. Firma působí od 12. dubna 2010 v Praze a v Bratislavě. Zakládajícími partnery jsou vedle Libora Rychetského také Tomáš Bella, Miloš Čermák a Adam Javůrek. "Média proţívají revoluci. Nikdo neví, jak se budou ubírat ne za rok nebo za dva, ale zítra nebo pozítří. Je velmi vzrušující být u toho," říká Miloš Čermák. Působil v posledních dvaceti letech v médiích jako novinář, komentátor i manaţer. O nových médiích přednáší na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde je členem katedry ţurnalistiky. Čermák společně s Adamem Javůrkem připravovali v posledních letech semináře a workshopy o blogování, sociálních sítích a dalších trendech v online médiích. "Vyzkoušeli jsme si, ţe po informacích z těchto oborů je silná poptávka. Uvědomujeme si, ţe zároveň máme silnou konkurenci, ale nebojíme se jí. Nesoustředíme se na úzký segment online marketingu, nýbrţ chceme nabídnout sluţby v kontextu toho, kam se média a komunikace jako celek budou ubírat," říká Adam Javůrek. Do současné doby působil jako publicista a konzultant na volné noze, přednáší nová média na Univerzitě Palackého v Olomouci. Libor Rychetský podniká od roku 1991, dlouhodobě vlastní a řídí obchodní společnost zaměřenou na export průmyslového zboţí. V roce 1992 spoluzakládal reklamní agenturu TIME. Firma NextBig nabízí svým klientům komplexní mediální poradenství. Bude však zároveň pracovat na samostatných webových projektech, první z nich představí ve spolupráci se silným finančním partnerem jiţ nyní v dubnu. "Zajímá nás koncept médií jako konverzace, které se můţou zúčastnit všichni. To je směr, kterým se web či obecně média nyní vydávají," říká Tomáš Bella. Zakládal a deset let také řídil redakci slovenského portálu Sme.sk, zároveň učí online média na Bratislavské vysoké škole práva. Tomáš Bella bude řídit projekty společnosti NextBig na Slovensku. "Máme na slovenském trhu velké plány, naším cílem je rychlá expanze," říká Libor Rychetský.


Opustí s Mirkem Topolánkem politickou scénu i další představitelé ODS? 12.4.2010

ČRo 1 - Radioţurnál str. 16 _

18:00 Ozvěny dne_

Jan BUMBA, moderátor -------------------Kdyţ odchází předseda nejsilnější parlamentní strany, navíc z donucení, je to událost velkého kalibru. Dnešní formální rezignaci Mirka Topolánka na post v čele ODS se uţ odehrává spíš nenápadně. Šéf občanských Plné znění zpráv


demokratů skládá funkci na výkonné radě ODS, jak avizoval před necelými dvěma týdny. Pod tlakem regionálních organizací, podle nichţ se jeho pozice stala neúnosnou po neformálním rozhovoru, který poskytl časopisu LUI. Hlavní otázka dnes tedy zní, mohl by s sebou dosavadní lídr stáhnout některé kolegy ze stranického vedení? Na telefonu je politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý podvečer. Jan BUMBA, moderátor -------------------Myslíte, pane Kubáčku, ţe se hraje v těchto chvílích i osud dalších volebních špiček ODS? Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Myslím si, ţe spíše to téma uţ je pouze vzpomínáno, protoţe současná situace v ODS spíš volá po konsolidaci, po sice třeba povinné, ale spolupráci, a hlavně po zavedení bobříka mlčení, co se týče personálních otázek, protoţe ukazuje se, ţe veškeré další střídání, pokud nebude dobrovolné nebo nebude za adekvátní cenu, která by byla asi hodně vysoká, tak bude vyvolávat pouze napětí uvnitř strany, a to zase nevoli voličů ODS. Takţe myslím si, ţe veškeré zásadní otázky budou posunuty aţ na čas povolební a na to, kolik poslanců a jací poslanci se do sněmovny dostanou. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň ale se objevovaly takové zprávy nebo, řekněme, spekulativní náznaky, ţe třeba odpůrci Ivana Langera by mohli dát dohromady dostatek hlasů na jeho odvolání? Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Myslím si, ţe vzhledem k tomu, ţe Ivan Langer má velmi výrazné postavení v ODS a ţe někteří říkají, ţe kolik má odpůrců, tolik má i stoupenců, tak tady by se asi ukazovalo, ţe by to bylo velké pnutí uvnitř ODS a ţe by případně ta cena za odstoupení musela být velmi vysoká, otázka, jestli vůbec nějaká taková teď adekvátní je, takţe pokud Ivan Langer neodejde sám, tak si spíš myslím, ţe přetrvá, protoţe si uvědomuje, ţe pokud bude mimo sněmovnu, tak by jenom tratil, proto jeho vůle zůstat ve volebním zápase a stát se poslancem, bude velmi vysoká. A spíše se dohodnou představitelé ODS, ţe například více vyklidí veřejný prostor, ţe se bude vyjadřovat méně a případně nekonfrontačně. Jan BUMBA, moderátor -------------------Z hlediska vedení ODS tam asi je patrný tlak na to, aby se, pokud moţno, uţ nic nedělo, kdyţ to řeknu lidově? Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jednoznačně ano, protoţe ty personální otázky se příliš dlouho vlekly, v podstatě ta debata se vede uţ rok a půl bez jasného výsledku, stranu unavila a sebrala ji příleţitost prezentovat program, takţe teď kaţdý den navíc, kdy mohou řešit spíše programové principy a prezentovat Petra Nečase, je pro ODS den nesmírně vítaný, takţe myslím si, ţe i tím, ţe ODS má dlouhodobě velké problémy se střídáním, má bolestné zkušenosti, ač v podobě Unie svobody nebo bolestného odchodu Václava Klause, tak spíš bude vůle dohodnout smírné podmínky s Mirkem Topolánkem, aby odcházel s hlavou vztyčenou a neměl tendenci kritizovat ODS a stávající vedení, neţ aby se ještě přesvědčovali další. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jak ale, pane Kubáčku, podle vás působí na voliče uţ ty samotné dohady, ty otázky, které se rojí, ty spekulace, ţe by strana mohla pár týdnů před volbami odstavit své další přední postavy? Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Spíše nepříznivě, protoţe volič si říká, tak buď konejte, anebo se soustřeďte na jiná témata, ale nemluvte o potenciálních moţnostech. Takţe teď ten volič bude spíš chtít jakoby jasné řešení a bude buď očekávat jednoduchou rychlou očistu, anebo soustředění se na priority a vymezení se vůči konkurenci. A vzhledem k tomu, ţe český volič je spíše uţ skeptikem po mnohaleté zkušenosti, tak velká očekávání nemá a spíše sleduje jakoby ty bitvy kaţdodenní a to, v jaké kondici ODS bude a hlavně, jak se bude prezentovat Petr Nečas a jakou bude mít podporu. Jan BUMBA, moderátor -------------------A právě na to, prosím jen velmi krátké hodnocení, jaksi zatím vede volební lídr Petr Nečas? Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Zatím si myslím, ţe tu situaci zvládá a kupodivu má i krytá záda. Takţe pokud vydrţí, tak ODS má šanci nabrat dech a trochu zkonsolidovat svoji pošramocenou pověst a pozici. Jan BUMBA, moderátor -------------------Soudí politolog Jan Kubáček. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Jan KUBÁČEK, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji, přeji hezký den. _

Týdenní smutek v Polsku 12.4.2010

ČT 24

str. 02 _

08:30 Zprávy_

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Polsko zaţívá první pracovní den po sobotní tragické nehodě, která zemi připravila o prezidenta a další významné osobnosti. V zemi platí týdenní státní smutek, ale pracovní ţivot se v ochromené zemi nezastavil. Zítra se poprvé sejde i polská dolní komora parlamentu, tedy Sejm. redaktorka -------------------Poláci můţou přicházet, aby se rozloučili se svým prezidentem, uţ zítra. Jeho tělo bude vystavené v prezidentském zámku ve Varšavě. Stále se ale zatím čeká na datum pohřbu, to určí rodina Lecha Kaczyńského. Luboš PALATA, komentátor, Lidové noviny -------------------V tuto chvíli, kdy jsou ještě v Moskvě těla více neţ osmdesáti obětí, kdy ještě ve Varšavě není tělo ani manţelky prezidenta Kaczyńského, je poměrně předčasné, těch náznaků, které tady jsou, je nejpravděpodobnější zřejmě sobota. redaktorka -------------------Poláci se teď snaţí vrátit do normálních kolejí. Jako silně věřící národ se spoléhají hlavně na modlitby. Maciej RUCZAJ, politolog, Polský institut -------------------Poláci jsou národ, který má neuvěřitelnou schopnost se semknout v krizové situaci, který je normálně velmi rozhádaný, ale v takových jaksi jednoznačných těţkostech, neštěstích dokáţe být spolu pohromadě. redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Zítra se poprvé schází taky Sejm. Zasedání bude podle komentátorů velmi těţké. Dolní komora totiţ měla v letadle hned patnáct svých členů. Michal KUBÁT, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Právo a spravedlnost samozřejmě má, kdyţ to řeknu cynicky, problém, protoţe v tom letadle zahynul nejenom prezident, který do jisté míry reprezentoval tuto stranu, respektive z ní vzešel, ale také řada čelních představitelů té strany. redaktorka -------------------Příčiny neštěstí samotní Poláci příliš neřeší. Vyšetřování zajímá především zahraničí. Černé skříňky teď zkoumají ruští experti. Uţ vyloučili technickou závadu letadla, které na vojenském letišti v husté mlze nezvládlo přistání. Do Moskvy uţ zamířila dvě letadla s pozůstalými. Pomáhají identifikovat oběti. Zatím se podařilo odhalit totoţnost dvaatřiceti lidí. _

"Příští velká" se jmenuje NextBig 12.4.2010

e15.cz

str. 00 Technologie a média_ _

Na mediální trh vstupuje nová poradenská společnost NextBig. Chce být společností, která pozná "příští velkou věc" v médiích a marketingu. Bude se specializovat na poradenství v těchto oborech, který prochází převratnými změnami. NextBig usnadní orientaci těm, kteří se změn neobávají, ale naopak je plánují vyuţít pro svůj prospěch. Společnost bude nabízet konzultace, školení a strategické poradenství. Jejími zákazníky jsou jiţ nyní jak mediální společnosti, tak klienti se zájmem o efektivní a cílený marketing. Firmu zaloţily mediální osobnosti s mnohaletými zkušenostmi v médiích a s dobrým renomé. „Podařilo se nám dát dohromady nejzvučnější jména v Česku i na Slovensku,“ říká ředitel firmy NextBig Libor Rychetský. Firma působí od 12. dubna 2010 v Praze a v Bratislavě. Zakládajícími partnery jsou vedle Libora Rychetského také Tomáš Bella, Miloš Čermák a Adam Javůrek. „Média proţívají revoluci. Nikdo neví, jak se budou ubírat ne za rok nebo za dva, ale zítra nebo pozítří. Je velmi vzrušující být u toho,“ říká Miloš Čermák. Působil v posledních dvaceti letech v médiích jako novinář, komentátor i manaţer. O nových médiích přednáší na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde je členem katedry ţurnalistiky. Čermák společně s Adamem Javůrkem připravovali v posledních letech semináře a workshopy o blogování, sociálních sítích a dalších trendech v online médiích. „Vyzkoušeli jsme si, ţe po informacích z těchto oborů je silná poptávka. Uvědomujeme si, ţe zároveň máme silnou konkurenci, ale nebojíme se jí. Nesoustředíme se na úzký segment online marketingu, nýbrţ chceme nabídnout sluţby v kontextu toho, kam se média a komunikace jako celek budou ubírat,“ říká Adam Javůrek. Do současné doby působil jako publicista a konzultant na volné noze, přednáší nová média na Univerzitě Palackého v Olomouci. Libor Rychetský podniká od roku 1991, dlouhodobě vlastní a řídí obchodní společnost zaměřenou na export průmyslového zboţí. V roce 1992 spoluzakládal reklamní agenturu TIME. Firma NextBig nabízí svým klientům komplexní mediální poradenství. Bude však zároveň pracovat na samostatných webových projektech, první z nich představí ve spolupráci se silným finančním partnerem jiţ nyní v dubnu. „Zajímá nás koncept médií jako konverzace, které se můţou zúčastnit všichni. To je směr, kterým se web či obecně média nyní vydávají,“ říká Tomáš Bella. Zakládal a deset let také řídil redakci slovenského portálu Sme.sk, zároveň učí online média na Bratislavské vysoké škole práva. Tomáš Bella bude řídit projekty společnosti NextBig na Slovensku. „Máme na slovenském trhu velké plány, naším cílem je rychlá expanze,“ říká Libor Rychetský. Plné znění zpráv


URL| http://www.e15.cz/byznys/technologie-a-media/pristi-velka-se-jmenuje-nextbig _

Evţen Hart 12.4.2010

HR Forum str. 14 Profesionál_ Alena Králíková_

„Kaţdý důvod, proč lidé chtějí pomáhat, je dobrý,“ říká Evţen Hart Jméno Evţena Harta není nutno představovat všem, kdo se pohybují v oblasti reklamy a marketingu, jiní ho znají jako klíčového manaţera PPF odpovědného za personální politiku, jímţ byl donedávna. Neznámý zdaleka není ani v neziskovém sektoru. Evţen Hart vystudoval divadelní produkci na DAMU, pracoval jako produkční v divadle Kolín a posléze v Československé televizi. V roce 1992 zahájil „jinou“ kariéru: nejdříve v agentuře Young & Rubicam, poté v BBK Advertising a od roku 2000 v Ogilvy, jejíţ českou pobočku vedl jako generální ředitel. Stál také u zrodu Konta Bariéry. Další velký krok uskutečnil v roce 2006, kdy se stal ve společnosti PPF členem představenstva zodpovídajícím za personální politiku a image firmy. V současnosti je předsedou představenstva PPF Media, společnosti, která se zaměřuje na rozvoj nových forem komunikace v médiích, vytvořila mezinárodní školící středisko FUTUROOM a neustále rozšiřuje síť regionálních, tzv. hyperlokálních médií, s názvem Naše adresa. * V rozhovoru z roku 2006 jste řekl: „Lidé jsou největším bohatstvím kaţdé firmy. Mým cílem je ve skupině PPF nastavit maximálně efektivní práci s lidskými zdroji a posílit pozitivní vnímání PPF ...“ – jak dnes, čtyři roky poté, hodnotíte nastavení práce s lidmi a image společnosti? Myslím, ţe se mi efektivní systém práce s lidskými zdroji nastavit podařilo. Díky tomu je to dnes dokonale fungující mašinka, a to z pohledu obou úrovní HR – operační, tedy jak nakládáte se zdroji, i péče o lidi. Podařilo se mi obklopit se spolupracovníky, kteří HR systém a procesy dotáhli do dokonalosti navzdory vcelku komplikované agendě. Ta totiţ mj. zohledňuje spoustu různých legislativ – od Vietnamu, přes Čínu, Kazachstán, Ukrajinu aţ po Rusko. Nebylo to jednoduché: v Rusku se najednou nabírá třeba 5000 lidí nebo se jich 8000 propouští. Jestli jsem byl v něčem silný, bylo to nalezení těch správných lidí, jimţ jsme poskytl prostor, aby dokázali procesy vybudovat. V případě pozitivní image firmy by asi bylo extrémně troufalé tvrdit, ţe to je zásluha jednotlivce, i kdyţ média tak v zájmu zkratky často postupují. Image PPF je personifikovaná, a proto se lze snadno například na webu Financial Times dočíst, ţe „Kellner jde do boje s Murdochem“. Přijali jsme takovou komunikační praxi, která se nerozptyluje reakcemi na všechno moţné a soustředí se na sdělení, která jsou z našeho pohledu relevantní. PPF komunikuje pouze, pokud má co sdělit. V byznysu, kde se PPF pohybuje, jde o substanci, nikoli o kouřové clony. * Co povaţujete za svůj největší úspěch v HR? Není to tak, ţe bych zmínil jednotlivou věc: něčí příchod nebo odchod. Největším úspěchem nejspíš bylo, ţe jsem si dokázal správně vybrat spolupracovníky – ať Petra Janáka nebo Ivanu Špilákovou. Navíc se mi napříč celou skupinou, coţ jsou vlastně na sobě nezávislé subjekty, podařilo vybudovat neformální HR komunitu. Ta sdílí radosti, starosti, problémy a jejich řešení, a vůbec nespočívá v systému závislém na tom, kdo tu „velí“. Nikdy jsem HR neřídil direktivně. * V jiném rozhovoru jste zmínil, ţe ve firmách okolo PPF chybějí ţeny – je tomu tak stále? Vy o nějakých ve finančním sektoru víte? Podívejte se na top management bank – kolik tam najdete ţen? Neznamená to, ţe v PPF absolutně chybějí: v Home Credit působí Sonia Slavtcheva, v pojišťovnictví zase Klára Starková a Marie Kovářová, která byla v České pojišťovně, teď pracuje v Rumunsku. Jednotlivkyně tedy najít lze, ale masově ţeny v top managementu zastoupeny zdaleka nejsou. Proč tomu tak je? Mám na to vlastní teorie, ničím nepodloţené. Značný vliv připisuji výchově. V prvním plánu svádí nízký počet ţen v managementu Plné znění zpráv


k domněnce, ţe ţeny volí mateřství a rodinu nebo kariéru. To je ale pro typ ţen, o nichţ mluvím, velmi okrajové: tyto ţeny jsou definovány vzděláním. Z demografického úhlu pohledu jsem přesvědčen, ţe jestliţe populaci tvoří 52 % ţen a 48 % muţů, při studiu ekonomických věd se tento poměr mění na 25 % ţen ku 75 % muţů. Zajímám se o charitu a díky tomu vím, ţe v Americe existuje kampaň, která mi vyrazila dech: zdůrazňuje, ţe ve 4. a 5. třídě je třeba se zaměřit na to, aby se holčičky nebály matematiky a fyziky a naučily se jí. Kdyţ pochopí základy, mohou na nich stavět. Pokud jim základy ujedou, zpětně se málokomu podaří cokoli se doučit. Neumějí-li dívky matematiku a fyziku, vyhnou se ekonomickým disciplínám, a zvolí humanitní obory, lékařství, právničinu. Tam ţen najdete mraky. Skutečně mě zaujalo, ţe jedním z klíčů k tomu, aby mezi manaţery bylo více ţen, je matematika ve 4. a 5. třídě. Proč by tomu mělo být u nás jinak? Vţdyť kdyţ se zeptáte holky, co matika, jen si povzdechne… Ţen je málo a je o ně rvačka. Tvrdím, ţe jsem náchylný k pozitivní diskriminaci: kdybych měl dva stejně dobré kandidáty, vyberu ţenu, protoţe do kultury firmy patří. Čistě chlapskou kulturu je třeba diverzifikovat. Ţeny, jednoduše řečeno, reprezentují jiný element, který druhému pohlaví není vlastní, proto jsou v managementu a pracovních týmech ţádoucí. * HR jste se v předchozích pozicích nevěnoval, byť jste samozřejmě s lidmi pracoval a řídil je – dostává se z vašeho pohledu HR adekvátní pozornosti? Podle mého názoru by při bliţším pohledu mohlo být moţné zaznamenat, ţe ve firmě, která má konkrétního vlastníka a její velikost to dovoluje, rozhoduje v otázkách lidských zdrojů přímo ředitel a HR pouţívá jako technický útvar. Je-li osvícený, nebo je-li firma větší, s HR oddělením se strategicky radí. Ve společnostech s anonymnější strukturou HR ukazatele v KPIs vedení společnosti nenajdete. Vedle finančních ukazatelů se nehodnotí to, zda máte super tým, který je inovativní. Logika říká: nemáte-li výsledky, nestojíte za nic – ani tým ne. Rozdíl z mého pohledu spočívá v tom, zda se orientujete na krátkodobé cíle, nebo postavíte zdravé základy a v případě bouřky víte, ţe ji tým dokáţe zvládnout daleko lépe. První ze základních dělítek úspěchu HR v managementu vidím v krátkodobosti vs. dlouhodobé strategii a druhé v osvícenosti šéfa. Jsem přesvědčený, ţe člověk, který nemyslí čistě ekonomicky a je přítomen ekonomickým jednáním, se můţe soustředit na vztahy a na to, co není vyřčeno a můţe být zákeřné, účelové, principiální. Ovšem CEO musí obhájit, ţe je HR manaţer zcela roven ostatním členům managementu, byť nemá vlastní P & L, a má jen nákladové poloţky. Absolutní pravdou je, ţe HR má dvě roviny – operační mašinku a nástroj na to, aby z šéfa byl ten nejlepší lídr. To však HR nemůţe udělat za něj: můţe mu v tom jen pomoci, coţ někdy bývá hodně sloţité. * Jste relativně čerstvě předsedou představenstva PPF Media – proč ten posun od HR a image firmy k médiím? Začala mi chybět kreativita. Neříkám, ţe bych se v době, kdy jsem pracoval v reklamě, charakterizoval jako extra kreativní člověk, ale prostě jsem začal postrádat prostředí, kde je člověk hodnocený za nápady. A k tomu mají média daleko blíţ neţ HR. * Proč se PPF rozhodla směřovat do mediální oblasti? Na domácím trhu byla PPF vţdy v retailu a díky tomu poznala svou cílovou skupinu. Přišel nám na stůl projekt, který k této skupině směřuje. PPF některé obory identifikuje jako strategické a jiné je oportunisticky ochotna si vyzkoušet a případně v budoucnu hledat výhodný exit. V této fázi se nacházíme: jde o zajímavý projekt. Uvidíme, jestli pro nás bude strategický, a rozhodneme, zda se médiím chceme věnovat. Jednu pozici uţ v médiích máme – v časopise Euro; tohle můţe být vhodný doplněk nebo začátek budování pozice na mediální scéně. Zrovna tak to můţe znamenat, ţe v nějakém horizontu situaci přehodnotíme. I v tomto ohledu zůstává PPF konzistentní v tom, ţe v kaţdou chvíli zkoumá všechny moţnosti, které jsou na trhu, aby se rozhodla za účelem maximalizace výnosu pro své akcionáře. Jak se daří FUTUROOM a jak Naší adrese? FUTUROOM se snaţí naučit novináře chápat ţurnalistiku a zpravodajství v komplexním kontextu – ţe zpráva nemá disciplíny podle typu média, pro nějţ je určená. Stejně tak Naše adresa stojí na organickém propojení webu a tištěného média; nejcennější jsou ale na tomto projektu komunity. Celý projekt jde do detailů, kam dosud ještě nikdo nešel. Dříve byla zásada, ţe kdyţ spadlo letadlo, ověřovala se informace na policii, v nemocnici, u hasičů, našel se svědek z místa nehody, a druhý den vyšla nějaká fakta. V dalších dnech se šlo po osudech, do rodinných příběhů, za přeţivšími atp. Dnes je tomu tak, ţe havárii nejdřív někdo natočí na mobilní telefon a okamţitě ji pošle na web. Následuje přerušení vysílání a uvedení zprávy, ţe spadlo letadlo. Více informací média nemají: komu letadlo patřilo, kolik tam bylo lidí… Zpráva se odvíjí od toho, co je nejrychlejší – jde tedy na web, Plné znění zpráv


následuje televizní a rozhlasový vstup. Kdyţ o události píšete druhý den v novinách, musíte přidat podrobnosti. A v časopisech uţ se objeví tendence v letecké dopravě, jak to ovlivňuje pojišťovnictví a třeba hongkongskou burzu. V tuto chvíli vychází Naše adresa v sedmi mutacích, vede je úţasný šéfredaktor Petr Šabata. Máme jisté představy a očekávání od vstupu do velkých měst – Ostravy, Brna a Prahy, a uvidíme, jak dopadne konfrontace s realitou. Fakt je, ţe kdyţ si ráno koupím noviny a všechny je projdu, rozdílných zpráv a témat bude méně neţ 25 %. Přitom čtenáře zajímají zcela odlišná témata – ta, jimiţ ţijí. Týdeník určený například pro Klatovy bude řešit tamní problémy, nikoli sušické, ale ţivot nejbliţších osmi okolních vesnic a Klatov. Nikdo v Čechách nemá zkušenost s vydáváním týdeníku s více neţ 150 mutacemi – jak po organizační stránce, tak z pohledu toho, ţe redakce sedí v kavárnách, čímţ váţně vstupujeme do coffee byznysu! Ke kaţdému týdeníku jsou navíc alespoň dva weby – například Olomouc má jeden týdeník a sedm webů. Aktualizace nutně neprobíhá kaţdý den, ale tématicky směřuje do jednotlivých městských částí. * Hlavním tématem čísla, kde vyjde tento rozhovor, je byznys a neziskový sektor. Vy osobně jste stál u zrodu Konta Bariéry, PPF je aktivní v podpoře vzdělávání a kultury – jak nahlíţíte na zdejší přístup k filantropii? Kaţdý důvod, proč lidé chtějí pomáhat, je dobrý. Mají zkušenost v rodině nebo mezi blízkými, zaujalo je nějaké téma či region, chtějí si vykoupit svědomí. Jakmile k tomu člověk jednou přičichne, je jiný. Seznámíte-li se s tím, co neziskové organizace řeší, uţ nikdy nebudete stejná. Buď to neunesete a odstoupíte o dva kroky dál, protoţe se s ním neumíte poprat, nebo se snaţíte něco dělat. Jsou dva druhy podpory. Ta první je osobní, kdy z pozice vlastníka firmy podporuji místní hokej, protoţe v něm hraje můj syn. To je čisté mecenášství, nic od toho nečekám, ale přináší mi to radost. Druhou variantou je širší přístup, který můţe vylepšovat image firmy v očích veřejnosti a zároveň je z pohledu HR úţasným nástrojem pro vnitřní komunikaci, neboť zaměstnanci jsou daleko důleţitější neţ veřejnost. Očekávat ale od podpory neziskovek a toho, co dělají, nárůst prodeje je nesmysl. * A co přístup jednotlivců? S mírou podpory jsme na tom dobře: podle nedávných údajů, které mě příjemně překvapily, přispíváme, kdyţ se něco stane, opravdu masivně. Jiným aspektem je dobrovolnictví. Nejde o to odeslat DMS, ale ochotu jít, potkat se s lidmi, které neznám, být vystaven nepochopení, diskomfortu, nebo dokonce útrapám. Souvisí to s výchovou v rodině a ve škole. Kdyţ potkám děti, které studují na anglosaských školách, vyráţí mi dech, ţe povaţují za přirozené připravit si vystoupení a prezentovat ho před spoluţáky. U nás se děti stydí stoupnout si před třídu a odvykládat výsledky své práce. Jako dobrovolník dáváte sebe sama všanc a musíte to ustát. Občas chodím diskutovat se studenty praţské Fakulty sociálních věd a vidím, ţe jejich generace je naštěstí jiná: jsou otevření a mají v sobě naději – jako kaţdá mladá generace. Tihle uţ navíc viděli svět a neuvaţují v kategorii našich hranic, ale v kategorii Evropy. Pro lidi starší neţ já to bude těţko pochopitelné, ale oni neřeší, ţe vystudují tady a budou ţít ve Francii. Vţdyť můţou kdykoli přijet. Problém je jen v našich myslích… *** Ţen je málo a je o ně rvačka. Tvrdím, ţe jsem náchylný k pozitivní diskriminaci: kdybych měl dva stejně dobré kandidáty, vyberu ţenu, protoţe do kultury firmy patří. Čistě chlapskou kulturu je třeba diverzifikovat. Ţeny, jednoduše řečeno, reprezentují jiný element, který druhému pohlaví není vlastní, proto jsou v managementu a pracovních týmech ţádoucí. Foto autor| foto: Ivan Malý _

Ţeny z Persepole - ţenská otázka v moderním Íránu 12.4.2010

Mezinárodní politika str. 24 Naďa Aliová, Jan Kuţvart_

Írán_

Postavení íránských ţen prošlo v posledním půlstoletí dramatickým vývojem, který se v závislosti na politické situaci mnohdy opakovaně otočil o 180°. Násilná sekularizace za šáha byla vystřídána islamistickou zaslepeností teokratického establishmentu. Íránské ţeny nabývaly svá práva tak, jak jim to společenský a Plné znění zpráv


politický vývoj umoţnil. V současné době je však jiţ ţenské hnutí v íránské společnosti pevně zakořeněno a hlas íránských ţen doţadujících se svých práv je slyšet moţná víc neţ kdy dříve. Změna postavení íránských ţen po „islámské“ revoluci Situace íránských ţen do značné míry reflektuje vývoj islámské republiky po revoluci v roce 1979. Tento vývoj byl poznamenán střetem protichůdných trendů - na jedné straně budováním kulturní (tj. islámské) identity státu, a na druhé pragmatismem a potřebou ekonomického rozvoje. Změny, k nimţ došlo ve statusu ţen za posledních 30 let, však nejsou pouze důsledkem vnějších okolností, ale i schopností samotných íránských ţen bojovat za svá práva v otázkách, které se jich bezprostředně dotýkají. Veškeré politické kroky, které byly učiněny v období těsně po revoluci, směřovaly k vytvoření nové národní identity zaloţené na islámských tradicích a hodnotách. Vymezení role ţeny ve společnosti se stalo nedílnou součástí tohoto projektu. Nově ustavený reţim zaujal k ţenám dvojznačný přístup, jenţ se odráţí v ústavě islámské republiky. Ta sice garantuje práva lidu (tedy i ţen), ale činí tak ve všech oblastech „v souladu s islámskými měřítky“. Zatímco stát se snaţil ţeny mobilizovat k podpoře revoluce, stavěl se současně do role toho, kdo určuje, jak se má chovat a vypadat „řádná“ muslimka. Islámská republika zavedla povinné zahalování a přísnou segregaci společnosti na základě pohlaví v mnoha oblastech veřejného ţivota. Zákon na ochranu rodiny z dob vlády šáha Mohammada Rezy Pahlavího byl zrušen a nahrazen verzí islámského práva, které opět umoţnilo muţům jednostranný rozvod a neregulované mnohoţenství včetně uzavírání tzv. dočasného manţelství. Naopak ţeny de facto právo na rozvod ztratily, stejně jako právo na výchovu dítěte v případě zrušení manţelství. Ţenám byl odepřen přístup k některým studijním oborům a povoláním. Nemohly například vykonávat profesi soudkyň, coţ Chomejní zdůvodňoval tím, ţe mají „slabý hlas, a tudíţ málo respektu“. Toto nařízení se dotklo i nositelky Nobelovy ceny míru Širín Ibádíové, která před islámskou revolucí působila coby soudkyně jako vůbec první v historii íránského soudnictví. V rámci propopulační politiky byly zakázány potraty a distribuce antikoncepce, minimální věk dívek pro vstup do manţelství byl sníţen z osmnácti na devět let. Opětovný růst společenské role ţen od íránsko-irácké války Reakce ţen na porevoluční změny se lišily podle třídy a jejich politicko-ideologické orientace - tedy od entuziastického přijetí přes podvolení se po přímý odpor. Ukázkou nejednotného pohledu na „genderovou politiku“ islámské republiky byly protesty tisíců Íránek během Mezinárodního dne ţen roku 1979 proti zavedení povinného nošení šátku a prvků islámského práva včetně kamenování, a ještě větší protidemonstrace, během níţ ţeny v čádoru častovaly protestující nadávkami o „prostitutkách“. Během osmi let trvající války s Irákem se íránské ţeny zapojily do veřejného ţivota jako nikdy dříve především jako pomocné nebojové síly na frontě. Íránský reţim potřeboval v boji proti nepříteli jejich podporu a ţeny v tomto období dokázaly této nové síly vyuţít k prosazení některých změn ve svém postavení. Válka odhalila některé problémy plynoucí z aplikace islámského práva v rodinných záleţitostech. Absolutní právo otce, potaţmo jeho rodiny, na výchovu dítěte, vedlo mnohdy k jeho zneuţití. Rodiny muţů padlých v boji totiţ často matkám braly jejich děti jen proto, aby získaly příspěvky Nadace pro mučedníky a dalších vládních agentur, které byly těmto dětem určeny. Po mnoha stíţnostech manţelek padlých bojovníků a diskusích v íránském parlamentu, prošel v roce 1985 zákon, který umoţňoval svěření dítěte do péče jeho matce. Toto opatření matce rovněţ dovolovalo pobírat vládní příspěvky na dítě, i kdyţ se znovu vdala. Určitou flexibilitu prokázaly íránské soudy a legislativa v otázce práva ţeny na rozvod a majetkové vyrovnání po rozvodu. Tyto pragmatické kroky byly přijaty v reakci na aktuální nespokojenost ţen, současně však poukázaly na neochotu reţimu odstranit hlubší nerovnosti v postavení mezi muţem a ţenou v rodinném právu, týkající se především rozvodu a manţelských práv, stejně jako v otázce dědictví, svědectví u soudu a kompenzace obětem zločinu. Význam ţen nadále rostl v souvislosti s poklesem příjmů z ropy, rostoucí chudoby a zadluţenosti po válce s Irákem. Vlivem sociálních a ekonomických tlaků musel stát chtě nechtě upustit od propopulační politiky a ekonomické marginalizace ţen. Finanční odměny za čtvrté narozené dítě byly zrušeny, antikoncepce byla opět k dostání a stát nabízel zdarma kurzy rodičovského plánování. Tato opatření vedla spolu s dalšími faktory, jako byla rychlá urbanizace či rozšíření vzdělání u dívek, ke zvýšení průměrného věku vstupu do manţelství a k výraznému poklesu tehdejšího populačního růstu, který je povaţován za jeden z nejrychlejších na světě. Ţenám se postupně otevřely dříve nemyslitelné studijní obory a profese v oblasti práva či hospodářství. Nedílnou součástí tohoto vývoje byl nárůst ţenského aktivismu a počtu organizací zabývajících se ţenskými otázkami. Ţeny se začaly čím dál tím více uplatňovat v kulturní sféře (za zmínku jistě stojí několik mezinárodně oceněných reţisérek a spisovatelek) i v samotné politice. Ţenský tisk věnující se takřka všem tématům ze ţivota Íránek sehrál vzhledem k absenci skutečných politických stran důleţitou roli při prosazování reforem. Plné znění zpráv


Byly to především hlasy íránských voliček, které Chátamímu dvakrát po sobě dopomohly k zisku velké většiny v prezidentských volbách. Za jeho vlády došlo k určitému uvolnění cenzury a kulturních omezení, k významnějším legislativním změnám ve statusu ţen ale nedošlo, neboť byly pokaţdé odmítnuty Radou dohlíţitelů (s výjimkou zvýšení minimálního věku pro vstup do manţelství u dívek na třináct let). Svět paradoxů a protestů Jakkoli to můţe znít paradoxně, islámská revoluce přispěla k nárůstu vzdělanosti u ţen. Přestoţe součástí modernizačního programu dynastie Pahlaví byl rozvoj vzdělání, zákaz nošení šátků pro ţeny na veřejnosti způsobil pravý opak. Konzervativní rodiny totiţ odmítaly své dcery bez šátku do škol pouštět. Boj mezi vládnoucím reţimem a ţenami ohledně přijatelné míry zahalení přetrval i pád šáhova reţimu. Avšak stejně jako bylo za šáhovy vlády nošení čádoru nebo šátku symbolem protestu proti jeho autokratické vládě, nošení nedbale uvázaného hidţábu je v současné době povaţováno za projev odporu proti konzervativnímu reţimu islámské republiky. Návštěvníci ze Západu mohou být překvapeni mírou svobody ţen v Íránu v porovnání s jinými zeměmi na Blízkém východě. Navzdory diskriminačním zákonům zaujímají ţeny stále viditelnější místo ve veřejném ţivotě. Zde je však třeba uvést dvě - laikovi ne vţdy zjevná fakta: Írán není většinově arabskou zemí a tamější převládající forma islámu je jiná neţ ve většině arabských zemí. Je to právě tento odlišný národnostněnáboţenský kontext, co poskytuje íránským ţenám dlouhodobě větší míru svobody a participace ve veřejném ţivotě, neţ je tomu obecně v sousedním arabském světě zvykem. Nejednotný postoj vůči ţenské otázce v Íránu jde napříč domácím politickým spektrem. Příkladem je reformistický ajatolláh Júsaf Sáneí, který podporuje práva ţen. Úzké spojení existuje i mezi íránským ţenským a Zeleným hnutím. Důkazem byla světově medializovaná smrt Nedy Ágá Soltán 20. června 2009 při protireţimní demonstraci v Teheránu, která se spolu s dalšími neohroţeně protestujícími Íránkami stala symbolem povolebních protireţimních nepokojů. Vztah Íránců k sexualitě a genderu se v posledních letech hluboce proměnil. Kdyţ byl 8. prosince 2009 zatčen protireţimní studentský vůdce Madţíd Tavakolí, média kontrolovaná reţimem jej prezentovala jako zbabělce, který se snaţil uniknout zatčení v přestrojení za ţenu. Fakt, ţe tento způsob úniku vyuţili i někteří klerici v době šáhova reţimu, byl tiše ignorován. Výsledkem vládní mediální kampaně však bylo, ţe se řada Íránců nechala nafotit v přestrojení za ţeny na Facebook. Jejich heslo bylo prosté: „My všichni jsme Madţíd.“ Příklad Madţída Tavakolího dokazuje, ţe íránský reţim ztrácí, pokud jde o vývoj íránského vnímání genderu a sexuality, kontakt s realitou. Podle profesora Ziba Mir-Hosseiniho je reţim posedlý tématem sexuality a kontroly ţen, coţ následně vysvětluje sílu spojení problematiky demokracie, sexuality a lidských práv, která dodává hnací sílu Zelenému hnutí. *** Byly to především hlasy íránských voliček, které Chátamímu dvakrát po sobě dopomohly k zisku velké většiny v prezidentských volbách. Za jeho vlády došlo k určitému uvolnění cenzury a kulturních omezení, k významnějším legislativním změnám ve statusu ţen ale nedošlo. Zdroje * Autor neznámý: Iran Protest Woman Knocked Out 04 nov 2009. http://www.youtube. com/watch?v=GhmY9KdhQd0 * Farhi, Farideh: The contending discourses on women in Iran. http://www.twnside. org.sg/title/iran-cn.htm * Frouzová, Magdaléna (ed.): Závoj a dţíny - ţeny v islámském světě. Praha: Vyšehrad, 2005 * Keddie, Nikki R.: Iranian Women‟s Status and Struggles since 1979. In: journal of International Affairs, Spring/Summer 2007 * Kolektiv autorů: Women in Iran: An Online Discussion. In: Middle East Policy * Mir-Hosseini, Ziba: Broken Taboos in Post-Election Iran. In: Middle East Report Online, December 17, 2009. www.merip.org/mero/mero121709.html * Štolbová, Eva: Íránské císařství. Edice Zeměmi světa. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1971 Naďa Aliová je studentkou bezpečnostních studií na FSV UK a členkou Blízkovýchodního programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Jan Kuţvart studuje arabistiku a historii na FF UK a bezpečnostní studia na FSV UK. Je členem Blízkovýchodního programu AMO a Společnosti českoarabské. Foto popis| O autorovi| Naďa Aliová, Jan Kuţvart, [email protected] [email protected] Plné znění zpráv


_

Umřu jako novinář 12.4.2010

Týden str. 28 Rozhovor týdne_ Renata Kalenská_

ZPOVĚĎ MODERÁTORA, KTERÝ NIKDY NESPÍ Utahaně nevypadal. I kdyţ měl právě za sebou čtrnáctihodinové moderování speciálu o Baracku Obamovi a Dmitriji Medveděvovi, které se mu vklínilo do jeho předvolebních debat. S TÝDNEM se VÁCLAV MORAVEC sešel o půlnoci ze čtvrtka na pátek. A rozpovídal se i o věcech, o nichţ příliš nemluví. Třeba jak ho Václav Klaus cíleně ignoruje, coţ při telefonátech dává najevo otázkou: "Vy ještě ţijete?" * Právě skončil váš prezidentský speciál. V jakém stavu jste po celodenním vysílání? V dobrém. Okolí tvrdí, ţe čím déle vysílám, tím více mám energie. * Před čtyřmi lety jste říkal, ţe předvolební speciály jsou vysilující, protoţe kandidáti mnohdy nemají mediální zkušenost. Změnilo se to? Tentokrát je vysilující usměrnit publikum. Příznivci politických stran se naučili s tímto pořadem pracovat. Teď chodí v tričkách politických stran či ovázáni šálami, takţe jsou více barevně vyprofilovaní. A také více hluční. Někteří nosí píšťalky, jiní řehtačky, dokonce se objevily kastaněty. Proto jsme představitele a volební manaţery politických stran poprosili, aby svým příznivcům řekli, ţe to opravdu ruší. Díky tomu teď byla atmosféra v Českých Budějovicích jiná. I kdyţ ve Zlíně jsme zase byli překvapeni, kolik přišlo lidí. Zájem veřejnosti výrazně stoupá. * Asi se chodí na Moravce. To myslím ne. * Nebuďte skromný. Ceny TýTý- Kteří politici zajímají lidi nejvíce? Ukazuje se, ţe kdyby Česká televize chtěla vybírat hosty podle sledovanosti - coţ nedělá -, tak by kaţdý týden seděl ve studiu David Rath. Existuje neuvěřitelný fenomén Rath. Stejně tak je z pohledu sledovanosti velmi atraktivním hostem Miloš Zeman. * Jste tedy rád, ţe se vám Zeman moţná vrací do politiky? O tom, zda se vrátí, či ne, rozhodují voliči, nikoli moderátor. V některých regionech má kolem pěti procent… lem * Diskutuje se vám s ním dobře? Právě s Rathem a Zemanem jsem rozhovory dělala vţdycky ráda. S Rathem? Váţně? Podle mě jsou nejsloţitější. * Proč? David Rath je velmi dobrý psycholog, který umí protivníky rozhodit. S Tomášem Julínkem si poradil poměrně snadno. Převálcoval ho. Tak jsem proti němu - kdyţ byl ještě ministrem zdravotnictví a nevědělo se, ţe bude kandidovat na hejtmana - postavil Petra Bendla. Myslel jsem si, ţe toho Rath nerozhodí. On ale pouţil takový trik, ţe začal Bendla zesměšňovat kvůli jeho vzdělání. Rath se jako vystudovaný lékař nad Bendla povýšil a do vysílání mu řekl: „Vy tomu, pane hejtmane, nemůţete rozumět, protoţe vy jste vystudovaný hasič a textilák.“ Tím Bendla rozhodil a já se nakonec nejvíc hádal s Davidem Rathem; Bendl mi přizvukoval. Vypadalo to, ţe se ze mě stal politik ODS, který oponuje Rathovi. Plné znění zpráv


* Takţe jste proti němu postavil jiného lékaře. Ano. Pavla Béma. Stala se ale neuvěřitelná věc. Rath se zeptal Béma v maskérně, zda si v přímém přenosu budou tykat nebo vykat. Pavel Bém se zeptal mě. Odpověděl jsem, ţe si hosté zpravidla vykají, a pokud si budou tykat, bude dobré to divákům vysvětlit. A David Rath ho přesvědčoval: „Vţdyť jsme spolu, Pavle, studovali medicínu!“ Bém na Rathovu hru přistoupil a ve vysílání se odehrálo následující: Bém byl zřejmě připraven na arogantního a válcujícího Ratha, jenţe z Davida Ratha se stal totální beránek, který začal zaBéma chválit. A Pavel Bém na tuto hru nebyl připraven. Navíc tehdy byli Bém s Topolánkem ve sporu a Rath začal v přímém přenosu Béma proti Topolánkovi stavět. Říkal: „Pavle, já vím, ţe ty musíš obhajovat ten hloupý zdravotnický program ODS. Ale to tě přece není důstojné, kdyţ ty jsi zachránil Prahu před povodněmi a jsi nejlepší primátor za ODS, jakého Praha měla.“ * Čím Rath rozhodil konkrétně vás? Tím, čím Jiří Paroubek. Nefér trikem, který můţe politik pouţít. Oba rádi říkají: „Kdybyste mě nechal domluvit…“ Mluví dlouze a někdy ani neodpovídají na mé otázky. Nebo začnou říkat: „Můj protihráč měl větší mnoţství času.“ Proto u některých hostů prosím reţii, aby stopovala, kolik času má jeden i druhý, abych mohl říct: „Necháme si ten pořad přehrát a vy se mi omluvíte, protoţe pouţíváte nefér triky.“ Asi jste jedna z mála novinářů, které rozhovory s Rathem baví. On je novinářsky velmi těţký. * Na mě byl vţdycky milý, dokud se tedy nerozhodl, ţe uţ mi rozhovor neposkytne. On je někdy vtipný, pouţívá sice tvrdé, ale někdy i přiléhavé příměry. Jenţe vy, píšící novináři, máte výhodu, ţe nemáte omezený čas. A kdyţ jste navíc ţena, tak ti chlapi vám řeknou víc. Já mám nevýhodu, ţe máme málo ţen v politice. Váţně to takhle funguje! Političky spíše drţí na muţe novináře. A ţena novinářka si víc můţe dovolit skákat do řeči… Od muţe je to bráno jako hulvátství. * Na které politiky se nejvíce těšíte? Myslím, ţe teď je velmi skvělým občerstvením úřednická vláda. A podle průzkumů, které si Česká televize dělá, diváky to věčné přetahování a handrkování známých lídrů, předsedů politických stran, uţ ani nebaví. Ti uţ nejsou pro diváky vzácné zboţí. * Těšíte se na některého z těch politických matadorů? V poslední době jsem z nich unaven, takţe se na ně příliš netěším. Je obtíţné udělat rozhovor, ve kterém řeknou něco nového. Vzhledem k tomu, jak jsou pořád všude, často nevím, jak nejlépe poloţit otázku, aby tam stále dokola neopakovali ty svoje mantry. * Takţe vám ani není líto, ţe jste teď přišel o Mirka Topolánka? No, Mirek Topolánek rozhovory tak často neposkytoval. Tím pádem byly více citované a nastavoval nějakou agendu. Bylo poměrně komplikované rozhovor s ním získat. Proto mě velmi překvapilo, ţe se nechal fotografovat do časopisu LUI, a ještě jim poskytl rozhovor. To jsem nepochopil. Petr Nečas asi bude k médiím vstřícnější. * Bude to vyrovnaný duel OE Nečas s Paroubkem? Sám jsem na to zvědav. U těchto politických matadorů je vţdycky sloţité, aby o mně v pondělí v novinách nenapsali, ţe se mi debata úplně vymkla z rukou. Ale přece i kdyţ tam nechám dojít ke sporu mezi předsedy, tak má taky vypovídací hodnotu. Klasickým příkladem bylo vystoupení Pavla Béma a Cyrila Svobody, kdy Bém říká Svobodovi: „Cyrile, jsi křesťan? Pak nelţi! Uţ zase lţeš!“ Do toho Svoboda okřikoval Béma a předhazoval mu Opencard a podobně… Tam jsem si v jednom okamţiku řekl, ţe je dvě tři minuty nechám, ať se do sebe pustí. Ať veřejnost vidí, jak vystupují. I to má vypovídací hodnotu. Jenţe druhý den stejně napsali, ţe to Moravec nezvládl. * Dotýká se vás to?



I po těch sedmi letech bere člověk kritiky, které povaţuje za zajímavé, váţně. Mě se dotýká, kdyţ si novináři vyřizují účty s Českou televizí, kterou nemají rádi. Do ČT se dobře kope - často bez faktů a argumentů. Takhle jsem třeba telefonoval kolegovi Danielu Kaiserovi, se kterým jsem pracoval v české redakci BBC, kdyţ mi v nějakém komentáři spílal, ţe jsem byl vstřícný k Jiřímu Paroubkovi, protoţe jsem část debaty o Václavu Kočkovi a Bohumíru Ďuričkovi dal aţ na závěr Otázek v první hodině. Měl jsem tím prý začít… * Novináři se vám snaţí podsunout svou dramaturgii? To je dobře. Jestliţe je někdo v televizi, a ještě je za to placen koncesionáři… Ale já jsem pak Danovi Kaiserovi zavolal a zeptal se ho, jak jsem mohl být k Paroubkovi vstřícný, kdyţ na konci první hodiny je vyšší sledovanost neţ na začátku. Sledovanost s časem roste. Kdybych chtěl vůči Paroubkovi učinit vstřícný krok, tak to dám na samý začátek, jak mi radil Dan. A on byl překvapen, ţe prý tohle nevěděl. Na to jsem mu řekl: „No vidíš, a přesto mě napálíš a natřeš. A to je nefér, protoţe se mě snaţíš stigmatizovat.“ Takovéhle výpady mě mrzí. * Bývají k vám někteří politici servilní? Myslím, ţe jo. I kdyţ nemůţu říct, ţe přímo servilní. Snaţí se být přátelští. * A cítíte v tom kalkul? Bezesporu. * Kdo se takto chová? Všichni. * Neumím si představit Paroubka, jak je k vám servilní. To on někdy řekne, ţe jsem byl seriózní novinář z BBC, ţe si mě váţí a ţe do Otázek kdykoli rád přijde. Pak se objeví v mém studiu samotný Topolánek, to bylo asi před dvěma lety - a Jiří Paroubek napíše stíţnost Radě ČT, ţe chce taky vystoupit v Otázkách sám. * Tu stíţnost jsem četla. Bylo to dost ublíţené. No protoţe on se ocitl ještě v tom kontextu, ţe byl kritizován za svou návštěvu Sýrie, zatímco Mirek Topolánek měl úspěch v Bílém domě s Georgem Bushem. Kdyţ ale někdo z politiků tlačí na dramaturgii Otázek, tak tím si do pořadu zavírá dveře. Nesmím na tohle přistoupit, jinak z toho politici udělají kůlničku na dříví. Takţe čím víc stíţností Jiří Paroubek psal, tím bylo méně pravděpodobné, ţe se v pořadu objeví. A tři čtvrtě roku v Otázkách nebyl. A protoţe ČT musí plnit zákon, tak jsme zvali zástupce ČSSD, čímţ jsme plnili vyváţenost a objektivitu. Pak jsme si to při jiném rozhovoru s Jiřím Paroubkem vyříkali. Pochopil, ţe s kaţdou neoprávněnou stíţností oddaluje své pozvání do Otázek. * Slíbil, ţe uţ si stěţovat nebude? Ne. Řekl, ţe ten pořad teď povaţuje za méně seriózní, ţe uţ nejsem ten objektivní novinář, protoţe ČSSD nedostává důstojný prostor. Poté jsem mu poslal analýzu, kterou si dělá ČT. A napsal jsem mu, ať svou větu poopraví, protoţe ČSSD důstojný prostor dostává, pouze Jiří Paroubek ne, coţ je dáno těmi stíţnostmi. To je ale stejné jako dnes se zelenými a KDU-ČSL. Teď začali zpochybňovat metodiku Otázek Speciál a stěţují si na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ţe ČT zelené a KDU-ČSL poškozuje. Přitom tato metodika průzkumů veřejného mínění byla oproti období před čtyřmi lety ještě zpřesněna. Je zajímavé, ţe před čtyřmi lety zeleným nevadilo, kdyţ si ostatní strany stěţovaly, ţe my vyrábíme zelené, zatímco teď to, co jim tehdy vyhovovalo, zpochybňují. * Který politik k vám naopak odmítá jít? Není nikdo, kdo by to odmítal dlouhodobě. * Kromě Václava Klause. Plné znění zpráv


Václav Klaus do České televize obecně nechodí. On pravidelně poskytuje bilanční rozhovor televizi Nova, kde propaguje svou knihu. * Zkoušel jste si to s ním vyříkat jako s Paroubkem? Naposledy jsem ho zval, kdyţ byly zrušeny předčasné volby. To jsem mu telefonoval na mobil a on mi do telefonu řekl: „Vy ještě ţijete?“ * Abyste věděl, ţe Otázky nesleduje. A já jsem mu odpověděl: „Ano, já ještě ţiju, byť někteří lidé by mě rádi viděli mrtvého.“ Korektně jsem mu nabídl místo ve speciálu. On mi řekl, ţe mi určitě zavolá, ale pak uţ se ozval jen jakýsi pracovník tiskového oddělení s tím, ţe pan prezident nemá čas. * Říkal jste, ţe ve speciálech je těţké ukočírovat publikum. Ve středu jsem se dívala na pořad z jiţních Čech. Připadalo mi, ţe je těţké kočírovat Vítězslava Jandáka. Dělal z toho trochu tyátr, ne? Jandák je herec. On je ţivel. Zjevně se politikou baví. I on je tvrdý host. Ano, ten mi dává taky zabrat. Člověk ho musí včas useknout, aby se ke slovu dostala třeba tichá dáma Vlasta Parkanová. * Ta tam seděla hodně dlouho tiše. Ale to je trpělivost ţen, ţe vyčkávají. Ale těţké je to i s Petrem Nečasem, Zdeňkem Škromachem… Těm jejich mediální poradci určitě radí: „Urvěte si co nejvíc prostoru.“ * Kdyţ jste měl před čtyřmi lety ve speciálu Františka Straku, sám jste pak řekl, ţe ty nejlepší otázky jste mu uţ ani nepokládal. Nechtěl jste ho dorazit. Vyskytly se letos podobné případy? František Straka si sám naběhl na vidle tím, ţe chce sehnat peníze na karlovarské památky, a začal rozdávat. Takţe jsem se ho zeptal, která karlovarská památka si zaslouţí péči. A publikum mu napovídalo. Křičelo: „Klášter v Plané!“ On ještě, chudák, neslyšel, takţe jsme mu pak napovídali uţ všichni. Včetně lídrů ostatních stran. Chudák Straka pak rezignoval. S něčím takovým jsem se letos zatím nesetkal. To jsou jen takové historky, jako ţe se Cyril Svoboda přesunul na jinou kandidátku, aby ani v Královéhradeckém kraji nepřekročil pětiprocentní hranici… Zkrátka, Františka Straku máme jenom jednoho. * Před lety jste řekl: "Politik by měl mít vzdělání a pokoru. Celá naše politická scéna je úsměvná. Jen mám pocit, ţe nechtěně." Platí to stále? Asi ano. Ale myslím, ţe třeba Karel Schwarzenberg je pokorný. * Ten se nepočítá, říkají to všichni. Ale Schwarzenberg taky překvapí! On je neuvěřitelný. Jednou přišel do studia nachlazený a během vysílání začal smrkat do velkého bílého kapesníku, na kterém měl vyšitý monogram K. S. A smrkal tak nahlas, ţe jsem neslyšel ani vlastní otázku. Anebo ve chvíli, kdy byl teprve kandidátem za zelené na ministra zahraničí, seděl ve studiu s Alexandrem Vondrou a Lubomírem Zaorálkem. Vondra se Zaorálkem se přeli o evropskou ústavu a strašně nahlas se hádali - a kníţe usnul. To bylo vůbec poprvé, co jsem ho viděl sedícího a spícího. Mně to přišlo velmi vtipné a začal jsem se smát. V tu chvíli se na mě zle podíval Lubomír Zaorálek a já mu ukázal, ţe se nesměju jemu, ale Karlu Schwarzenbergovi. Zaorálek se začal smát také, coţ rozhodilo Vondru, který zrovna mluvil. Zakoktal se a my se Zaorálkem ukázali na Schwarzenberga. V tu chvíli jsem si řekl: „Poloţím mu otázku, on nebude vědět, na co se ho ptám, a provalí se, ţe tu spal.“ Poloţil jsem otázku, Karel Schwarzenberg otevřel oči a odpověděl. Za čas přišel do studia Mirek Topolánek a říkal: „Schwarzenberga, toho mám rád. On mi na vládě spí, a přitom poslouchá.“ * Skoro byste uţ mohl psát paměti. Oni ti politici někdy mají docela lidskou tvář. Kdyţ mě lidé v tramvaji litují za příliš dlouhý styk s politiky, vypadá to málem tak, jako bych měl nějakou nemoc. A já jim říkám: „Podívejte se, jak se k sobě chováme v tramvaji. A přesaďte ty lidi do sněmovny. Jak myslíte, ţe by se začali chovat?“ Plné znění zpráv


* Říkával jste, ţe politici vás mají jako psa. A vy ţe se k nim chováte OE slovy Jeremyho Paxmana OE jako pes k patníku. Myslím, ţe to tak je pořád. * A tím myslíte, ţe je ve studiu "očuráváte"? Ne. Ale je legrace, kdyţ mi tu vykládají, ţe volby v téhle zemi rozhoduju já… Teď jsem se od Ivana Langera dokonce dočetl, ţe si tu dělám kampaň na prezidenta republiky. To jsem nevěřil vlastním očím. * A umíte si to představit? V ţádném případě. Já umřu jako novinář. Kdybych byl ironický, tak řeknu, ţe kaţdý, kdo je na Praţském hradě, chytne zvláštní virus… Virus „pán a jeho dvůr“. Někdy to bylo vidět na Václavu Havlovi, ovšem díky jeho vlastní sebereflexi, kterou udělal v knize Prosím stručně, si toho byl vědom. Jsem zvědav, aţ nebude Václav Klaus prezidentem; třeba i on učiní sebereflexi. * Kdyţ vám nabídli roli v Havlově Odcházení, odmítl jste. Slíbil jste ale, ţe zahrajete na derniéře... To jsem slíbil? Tak budu doufat, ţe bude co nejpozději. * Nedávno jste byl na pět dní v Moskvě. Můţete si tam dovolit nesledovat, co se děje v Česku? Nedíval jsem se na to, co se děje tady, ale musím říct, ţe profesionální postiţení mám. Zajímalo mě, co se děje v Moskvě. Poslouchal jsem jejich rádio… Objevil jsem tam dvě stanice - Kommersant a Biznes FM… Říkal jsem si, ţe někdy to Rusko podceňujeme, ale pominu-li obsah, ty stanice jsou dělané dobře. To jsem před nimi smekal. * Takţe jste neměl potřebu sledovat třeba to, jestli to Ivan Langer v ODS ustojí? Vůbec. Počkejte, on tady byl spor o Langera? To mi uniklo. Kommersant to nehlásil. *** Václav Moravec (35) Vystudoval Fakultu sociálních věd UK, dnes tam působí jako odborný asistent. Ţurnalistice se věnuje od roku 1992, začínal v Rádiu Profi l, v Českém rozhlase, na Evropě 2 a Frekvenci 1. Pět let pracoval v české sekci BBC. Nyní moderuje v České televizi Otázky Václava Moravce, v rádiu Impuls má pořad Impulsy Václava Moravce. Obdrţel cenu Novinářská křepelka, v posledních čtyřech ročnících TýTý byl vyhlášen nejoblíbenější osobností televizní publicistiky. KDYBY ČT CHTĚLA VYBÍRAT HOSTY PODLE SLEDOVANOSTI, TAK BY BYL KAŢDÝ TÝDEN VE STUDIU RATH NEBO ZEMAN. Foto popis| TĚŢKÁ PRÁCE S POLITIKY. Davida Ratha nebo Vítězslava Jandáka je těţké kočírovat. Vlasta Parkanová umí ţensky vyčkávat. A Karel Schwarzenberg? Je pokorný, ale umí překvapit. "Seděl ve studiu s Alexandrem Vondrou a Lubomírem Zaorálkem. Vondra se Zaorálkem se přeli o evropskou ústavu a kníţe usnul," vzpomíná Václav Moravec. Foto autor| Foto: Robert Sedmík Foto popis| * TÝTÝ. V posledních čtyřech ročnících televizní ceny TýTý byl Václav Moravec (na snímku s Karlem Šípem) vyhlášen nejoblíbenější osobností televizní publicistiky. Foto popis| * ČTYŘI ESA. David Rath a Miloš Zeman podle Václava Moravce nejvíce přitahují zájem diváků. Karel Schwarzenberg prý zase dokáţe pozorně poslouchat debatu, i kdyţ zrovna pospává. A Jiří Paroubek? Kdyţ si České televizi stěţoval, ţe je do Moravcova pořadu málo zván, neobjevil se tam pak tři čtvrtě roku. Foto popis| * SLEDOVANÉ SPECIÁLY. Předvolební televizní debaty, s nimiţ Václav Moravec objíţdí republiku, lákají pozornost veřejnosti. Příznivci politických stran se prý naučili s pořadem pracovat. Chodí ve stranických tričkách či ovázáni šálami. A také jsou více slyšet. Foto autor| Foto: 1, 6 ČTK, 2 Robert Zlatohlávek, 3 Tomáš Nosil, 4 PROFIMEDIA, 5 ČTK Plné znění zpráv


_

Boj o média 10.4.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ Petr Ţantovský_

Pod tímto názvem nenajdete politické zamyšlení třeba o krizi v ČT před deseti lety či snad o přerodu totalitních médií v demokratická ještě o dekádu dříve. Jde o titul knihy německého médiologa Dietera Prokopa, působícího na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a věnujícího se dlouhá léta vzájemné interakci sociálních a mediálních jevů a působení médií ve společnosti. Kniha Boj o média je unikátní historií všeho, co Prokop povaţuje za média v průběhu historie od starověku po současnost. Začíná v Athénách půl tisíciletí před Kristem, kdy se spolu se vznikem první demokracie začal postulovat obsah pojmu občan. Prochází jednotlivými dějinnými úseky, v nichţ dominoval vţdy jeden jím vytčený fenomén. Zatímco v císařském Římě šlo o reprezentaci ústřední moci, za feudalismu o reprezentaci boţské ideje, pozdní feudalismus a prvopočátky kapitalismu jsou typické vytvářením individuality. Zhruba od 15.století, spolu s rozvojem předpokladů a poté i reálného kapitalismu dochází, jak Prokop píše, k příklonu k reálnému světu (v protikladu k raně feudální inklinaci ke světu ideálnímu). Kapitalistické revoluce přinášejí občanskou společnost, human interests, veřejnou kritiku, záhy téţ vznik politických stran. Od éry vrcholného kapitalismu konce 19.století je moţné hovořit o veřejném mínění nových mas, o masové společnosti. Podobně člení i 20. století aţ po současnost – spolu s rozvojem společnosti a jejích ekonomických dimenzí se proměňuje i oblast dominantních zájmů občanů i samo jejich postavení ve společenském kontextu. A tomu všemu průběţně odpovídají média – svým pojetím, ţánrem, svými obsahy, vlastnickými vztahy atd. Prokop je zastáncem názoru, ţe mezi média lze započíst i fenomény historicky předcházející prvním tištěným a masově šířeným sdělením. Prokop sem započítává i veřejné produkce, gladiátorské hry, cirkusy, divadla, církevní rituály atd. Zde všude docházelo k cílenému předávání nějakých obsahů většímu či masovému počtu příjemců, čili se dá mluvit o prvopočátcích masové komunikace. Vynález knihtisku a jeho vyuţití k veřejnému sdělování tento spontánní vývojový proces jen urychlil, usnadnil a institucionalizoval. Průběţně také rostl význam vlastnictví masově-komunikačních prostředků, médií. Vůči soudobému stavu, kdy vlastnictví dominantním způsobem ovlivňuje či určuje mediální obsahy, je Prokop velmi kritický. V tom si asi s ním rozumí i naši médiologové z Fakulty sociálních věd – Prokopovu knihu pro nakladatelství Karolinum přeloţila právě Barbara Koepplová. Ať uţ se se všemi Prokopovy vývody ztotoţníte, či (zejména v těch nejsoučasnějších pasáţích) si uchováte kritický postoj, v kaţdém případě jde o velmi důleţitý text ke studiu mediálních věd a obecně k myšlení o médiích. Petr Ţantovský


Ekonom a autor knihy Ekonomie dobra a zla Tomáš Sedláček byl znovu v Příbrami 10.4.2010

Příbramský deník str. 06 Příbramsko / servis_ Irena Karpíšková_

Příbram - Jiţ podruhé během několika měsíců se podařilo přivést mezi příbramské podnikatele a studenty uznávaného českého makroekonoma Tomáše Sedláčka. Tentokrát se obě přednášky konaly v novém přednáškovém sále příbramského Gymnázia v ulici Legionářů. Tuto akci znovu pořádala Okresní hospodářská komora v Příbrami v parnerství s příbramskou pobočkou ČSOB. Tomáš Sedláček totiţ v současné době působí jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Přes svůj mladý věk má za sebou bohatou škálu prestiţních pracovních příleţitostí, přednáší téţ filosofii a ekonomii na Plné znění zpráv


FSV UK a dalších universitách, je stipendistou Yale University a je velkým vyznavačem kola, které povaţuje za nejrychlejší dopravní prostředek v centru Prahy. Ekonom Sedláček přijel do Příbrami ještě velikonočně naladěn a atmosféra byla od samého rána výborná. Nejprve se konala beseda se studenty Gymnázia Příbram, VOŠ při Obchodní akademii a VOŠ SZŠ. Poté byl příjemný oběd s několika zástupci komory, podnikatelů a bank. Po návratu z oběda uţ čekal na pana Sedláčka plný sál podnikatelů. Téma přednášky znělo Krizí kříţem kráţem, ale tentokrát to byla hned od začátku spíše interaktivní beseda o aktuálních otázkách ekonomiky. Samozřejmě kromě ekonomické krize to bylo zvláště zadluţování našeho státu a moţná řešení, ale i problémy Řecka a souvislosti s měnovou politikou EU. V neposlední řadě samozřejmě podnikatele zajímaly i sliby politických stran před parlamentními volbami, ale tyto dotazy zodpovídal pan Sedláček s velkou diplomacií pouze z ekonomického hlediska. Odpoledne bylo uvolněné a i přes nezvratné ekonomické problémy naší země zvládal pan Sedláček zodpovídat dotazy s jemným humorem a optimismem, které přenášel na ostatní účastníky besedy. Foto popis| Ekonom Sedláček na přednášce v Příbrami. Foto autor| Foto: archiv OHK Příbram O autorovi| Irena Karpíšková, Okresní hospodářská komora Příbram Region| Střední Čechy _

Studie: Zastoupení ţen v médiích je jen 24 procent 9.4.2010 ČRo - izurnal.cz str. 00 / spolecnost_ Robert Břešťan,Dalibor Zíta ,Marián Vojtek_ Zastoupení ţen v médiích je ve srovnání s muţi pouze čtvrtinové. Ţeny jakoţto předmět zpráv mají pětkrát větší pravděpodobnost neţ muţi být zobrazeny v rolích jako jsou manţelky či matky. Plyne to z předběţného znění zprávy GMMP (Global Media Monitoring Projekt) za rok 2010, jiţ má Rádio Česko k dispozici. Zpráva vychází z dat sebraných ve 40 zemích světa a z případových studií dobré a špatné praxe v médiích týkající se zastoupení ţen a genderové vyváţenosti.Do mezinárodní zprávy se jako příklad špatné praxe dostal i článek z Lidových novin (LN) „Mladí doktoři nechtějí být porodníky". „Vzhledem k tomu, ţe ze 40 zemí se vybraly pouze tři příklady, to není nezajímavé," podotýká Tereza Wennerholm Čáslavská z českého Centra ProEquality, která se na projektu podílí.Studie textu v LN vyčítá mimo jiné to, ţe necituje ţádné ţeny a i všechny jmenované profese (lékař, porodník, gynekolog apod.) jsou jmenovány výhradně v rodu muţském.Sběr dat pro rozsáhlou mezinárodní studii v Česku zajišťovala Katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Od poslední zprávy se zastoupení ţen v médiích zvýšilo na 24 % (v roce 2005 to bylo 21 %). Pouze 16 % zpráv pojednává specifiky o ţenách (v roce 2005 to bylo 10 %), ţeny jsou skoro rovnoměrně zastoupeny co se týče dotazování názoru na "na ulici" nebo-li vox populi. Ale pouze jeden z pěti expertních názorů poskytuje ţena. Celých 80 procent všech expertů v médiích jsou muţi. Témata týkající se "ţenských témat", jako je násilí na ţenách, rovné postavení ţen na trhu práce, chudoba a ţen a podobně, je mizivé (asi 1,5 % všech zpráv)," konstatuje zpráva.Kompletní srovnání 170 zemí světa má být oficiálně představeno v květnu, česká národní zpráva má být k dispozici aţ letos v září. Projekt GMMP zaštiťuje mezinárodní organizace World Association for Christian Communication.

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/718216 _

Vládu v Kyrgyzstánu převzala opozice 8.4.2010 ČRo - izurnal.cz str. 00 / asieaustralie_ Tomáš Pavlíček,Lenka Kabrhelová,Marika Táborská,Alice Kottová_



Kyrgyzské opozici se podařilo sestavit dočasnou vládu. Fungovat by měla šest měsíců. Do jejího čela se postavila bývalá ministryně zahraničí a sociálně demokratická šéfka opozice Roza Otunbajevová, která uţ oznámila rozpuštění parlamentu. Opozice převzala moc po středečních nepokojích, při kterých zahynulo na 70 lidí. Dav ve středu vyplenil prezidentovu rezidenci a v hlavním městě lidé zdemolovali budovu soudu, policie a centrálních úřadů. Devětapadesátiletá Otunbajevová uţ také vyzvala prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, kterému před pěti lety pomohla k moci, aby odstoupil. Je podle ní zodpovědný za korupci i za špatné financování země.Jak z hlavního města Biškeku hlásí zpravodajka Českého rozhlasu Lenka Kabrhelová, oproti včerejšku je situace klidnější. Ve městě se uţ nestřílí, ale znovu se tam shromaţďují tisíce lidí.„Mnozí jsou velice rozzlobení zejména na prezidenta Bakijeva a v tuhle chvíli se tu i - řekla bych - dorabovávají budovy, do nichţ vyrazili demonstranti uţ včera. Lidé odnášejí všechno, co se dá, nábytek, ale třeba i květiny. Zjevně ta situace je velice křehká a vratká,“ uvádí z místa naše zpravodajka.Prezident na útěkuS prezidentem Bakijevem chce opozice jednat o rezignaci, nicméně v tuhle chvíli není jasné, kde hlava státu je. Objevily se zprávy, ţe v jihokyrgyzském městě Oš nebo ve městě Dţalalabad.„Pozice prezidenta Bakijeva je v tuto chvíli z hlediska současného vývoje v podstatě beznadějná. Nicméně prezident Bakijev se nebude chtít vzdát svých podílů na ekonomice Kyrgyzstánu. Je ale otázkou, do jaké míry bude schopen získat své stoupence tak, aby se mohl případně vrátit,“ podotkl odborník na oblast střední Asie Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Podle českého velvyslance v Kazachstánu Bedřicha Kopeckého, do jehoţ působnosti spadá i Kyrgyzstán, se objevily i zprávy, ţe prezident se můţe ještě pokusit situaci zvrátit.„Nemám to ověřené, ta situace je ještě nejasná, ale jsou i takové moţnosti, ţe Bakijev to ještě úplně nevzdal, ţe shromaţďuje na jihu, odkud pochází, své příznivce. Coţ by mohlo vést k neblahému vývoji,“ řekl velvyslanec na Rádiu Česko.Podle českého velvyslance je v tuto chvíli těţké odhadnout, zda opozice v Kyrgyzstánu má dostatečnou sílu a podporu na to, aby případnému prezidentovu pokusu o návrat zabránila.„Samozřejmě asi bude hodně záviset na tom, na jakou stranu se postaví silové resorty, a nejenom jejich vedení, které bylo obsazeno Bakijevovými lidmi, ale především ti příslušníci. To je dost zásadní věc v případě, ţe by se Bakijev o něco takového pokusil,“ uvedl velvyslanec Kopecký. Americká základna prý zůstaneŠéfka provizorní vlády Roza Otunbajevová uţ také potvrdila, ţe chce zachovat status quo americké základny v Manasu, kterou Spojené státy vyuţívají jako hlavní překladiště pro dopravu amerického a spojeneckého vojenského materiálu do Afghánistánu.Vlády v Kyrgyzstánu by se měla definitivně ujmout opozicePřevrat v Kyrgyzstánu: Jiţ více neţ sto mrtvých


Ubavit se k smrti Neil Postman 8.4.2010

VTM Science str. 84 Ivan Verner_

Servis - knihy_

kam se ubírá mediální svět? „Rychle se pohybujeme směrem k informačnímu prostředí, jemuţ bude dominovat bezbřehá trivialita a v němţ fakta budou slouţit jako zdroj zábavy.“ Tohle mimo jiné prohlásil autor, významný mediální teoretik, který v této kníţce vyjadřuje svůj skeptický pohled na směr vývoje mediální sféry a především na roli televize jako média. Ta podle něj negativně ovlivňuje veškeré komunikační formy současné kultury a způsoby našeho poznávání světa. Ţijeme v Orwellově světě, nebo v prostředí z vizí Aldouse Huxleye? První spisovatel se obával těch, kteří zakáţou knihy, ten druhý měl strach z toho, ţe je nebude třeba zakazovat, protoţe se nenajde uţ nikdo, kdo by je chtěl. Publikaci doplňuje aktuální předmluva překladatelky Ireny Reifové z katedry mediálních studií FSV UK. Islám Kolektiv autorů Další publikace renomované Encyklopedie Britanniky nabízí seznámení s jedním z největších monoteistických náboţenství, s jeho historií a budoucností. Na rozdíl od článků, reportáţí a úvah, které se tu a tam objevují v médiích, najde zde čtenář opravdu fundované a nezaujaté rozbory otázek, které si nejen nemuslimové kladou. Kniha také osvětluje souvislosti blízkovýchodních konfliktů. Plné znění zpráv


Rafinované vraţdy v ţivočišné říši Markus Bennemann Skvělý vypravěčský styl, s nímţ autor podává ty nejzajímavější techniky predátorů na lovu - to je hlavní přednost této kníţky. Uţ titulní strana znázorňuje, jak ryba jménem stříkoun dokáţe proudem vody sestřelit na hladinu hmyz, jímţ se ţiví. Roztomilý ptáček z naší přírody, ťuhýk, zase svou nebohou kořist (malé opeřence, myši) s chutí napichuje na dlouhé trny... Zkrátka ne všechna zvířátka jsou tak roztomilá, jak na první pohled vypadají. Gestapo Carsten Dams Michael Stolle Kdyţ se dnes řekne zkratka instituce Geheime Staatspolizei, tedy gestapo, vyvstane všem na mysli obávaný nástroj politického teroru v Hitlerově nacistickém Německu. Odpovídá tento zaţitý obraz realitě? Autoři se touto publikací snaţí dobrat historické skutečnosti od sklonku Výmarské republiky přes zločiny nacismu v Německu i v okupované Evropě aţ po procesy s úředníky gestapa po roce 1945. Výsledkem je čtivá syntéza nejnovějších poznatků historiků. Matematiko, jsi to ty? Adrián Paenza Matematika je snad jediný vědecký (a vlastně také filosofický) obor, jehoţ neznalostí se lidé často rádi chlubí. Berou to dokonce za jakousi známku slušného vychování... Pohříchu matematiku potřebujeme a setkáváme se s ní na kaţdém kroku. Kniha argentinského matematika a odborníka na informatiku je jakousi vizitkou vědy, okénkem do světa krásných čísel (ano, ona umí být krásná) i zábavných historek, které se mohou přihodit jen matematikům. S pomocí tohoto průvodce se cestou světem matematiky potkáme s neuvěřitelnými čísly. Zeměpis náboţenství Susan Hitchcock Tyler. John Esposito Je dobré se dozvědět podrobnosti o významných náboţenstvích zvláště dnes, kdy pod pláštíkem některých z nich dochází dnes a denně ke krvavým teroristickým útokům. Monografie popisuje místa vzniku hinduismu, buddhismu, judaismu, křesťanství a islámu, jejich šíření a roli v lidském ţivotě. Achnaton a Nefertiti, faraoni slunce Miloš Matula Autor knihy o historickém, uměleckém a duchovnímu odkazu starověkého Egypta dokazuje, jak si lze svého koníčka proměnit v plnokrevného šampiona. Záliba o tuto starou civilizaci ho přivedla ke studiu období vlády faraona Achnatona a jeho půvabné manţelky. Ti, kdo mají rádi Egypťana Sinuheta, budou mít na stránkách kníţky pravé hody. Jak rozkrájet dort a další matematické záhady Ian Stewart Autor poodhaluje úţasný svět nekonečných šachových partií, zářících světlušek a samozřejmě řeší, jak nejefektivněji nakrájet dort. Na jednoduchých příkladech s tkaničkami od bot a mýdlovými bublinami aţ po Sierpinského trojúhelník ukazuje rozmanitost současné matematiky. Foto autor| foto: archivy nakladatelství _

Důleţitější neţ smlouva je společný postup proti Íránu, míní politolog 8.4.2010

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy iDNES.cz / Zahraniční_ iDNES.cz, Barbora Němcová_

Barack Obama s Dmitrijem Medveděvem podepsali smlouvu START o sníţení počtu jaderných zbraní svých armád. Politolog Bořivoj Hnízdo povaţuje ale za důleţitější to, ţe se Spojeným státům podařilo Rusko přesvědčit, ţe by se mělo přidat k politice určitého nátlaku na Írán. "To je moţná ještě důleţitější neţ dohady o sníţení jaderného potenciálu. To uţ bylo v minulosti dohodnuto, navíc se to částečně týká zastaralých raket," řekl iDNES.cz Bořivoj Hnízdo z Institutu politologických studií FSV UK. Sníţení počtu strategických hlavic a omezení rozmístěných nosičů atomových zbraní jsou technické záleţitosti. Za důleţitější proto odborník pokládá partnerství v určitých globálních záleţitostech světové politiky. Rusko je tím navíc poctěno. "Na ruském prezidentovi bylo vidět, ţe je potěšen partnerstvím na tomto jednání. A bylo velmi zajímavé, ţe ruská strana taky zdůrazňovala, ţe nejde jenom o tyto záleţitosti, ale taky o spolupráci se Spojenými státy i v ekonomické oblasti a dalších," řekl Hnízdo.



Podle některých odhadů se takový průběh jednání dal očekávat, uvedl politolog. Podle dalších se ale dalo čekat, ţe Rusko bude v bezpečnostní politice spíše opatrné. "Celá atmosféra v Praze ale působila spíš v tom smyslu, ţe Rusko je potěšeno, ţe je bráno jako globální partner ve světové politice. Zdá se mi, ţe pro Rusko jsou vzájemné vztahy velmi důleţité," nastínil Bořivoj Hnízdo. Obě země několikrát při projevu zdůraznily vzájemný respekt, coţ by mohlo pomoci otevřít novou kapitolu v americko-ruských vztazích. Podle politologa nezazněla při veřejném projevu otázka Afghánistánu. "Neumím si představit, ţe by také tato otázka nebyla projednávána, pro Spojené státy a NATO celkově je Rusko důleţité jako určitá cesta do Afghánistánu. V diskusi to ale nezaznělo," míní Bořivoj Hnízdo. Spojené státy spolu s Ruskem mají dohromady přes devadesát procent kapacity atomových zbraní. "Samozřejmě ale chtějí vydávat signál i k jiným zemím. Zdůrazňoval se aspekt terorismu a jeho nebezpečí. A to souvisí s Afghánistánem a Pákistánem," míní Hnízdo. Politolog předpokládá, ţe dnešní prohlášení bude mít i praktické dopady. "Obě země se nějakým způsobem dohodly na spolupráci v Radě bezpečnosti a otázce sankcí ohledně Íránu nebo způsobu, jak Írán dostat do základních mezinárodních smluv. Dá se tedy předpokládat určitý společný postup, nebo alespoň souhlas Ruska s americkým postupem v Radě bezpečnosti vůči Íránu," očekává politolog s tím, ţe jak vše bude konkrétně vypadat, se teprve ukáţe.

URL| http://zpravy.idnes.cz/dulezitejsi-nez-smlouva-je-spolecny-postup-proti-iranu-mini-politolog-1na/zahranicni.asp?c=A100408_153105_domaci_ban _

Obama učinil jaderný krok. První, ale zatím malý 7.4.2010

aktualne.cz str. 00 Amerika - Zahraničí_ Roman Gazdík_

Jaderné zbraně schopné zničit v okamţiku celý svět tu budou ještě dlouho Praha - Úkol splněn, můţe si po čtvrtečním podpisu na Praţském hradě říci americký prezident Barack Obama. Podařilo se mu učinit první krok k vizi světa bez jaderných zbraní, který oznámil takřka přesně před rokem jen o několik kroků dále na Hradčanském náměstí. Po schválení reformy amerického zdravotnictví v březnu tak jde o jeho další nepochybný úspěch a o první takto významný na mezinárodním poli. Zdařilá se zatím zdá i snaha "resetovat" vztahy s Ruskem. Se svými dalšími zahraničními prioritami však kupředu nepohnul. Afghánská vláda sice začala vyjednávat s povstaleckými skupinami o míru, zda to však bude mít nějaký výsledek, je ve hvězdách. Izraelsko-palestinské mírové rozhovory jsou naopak stále zablokované a Írán obohacování uranu nezastavil, ale naopak kvalitativně navýšil. #box1 "Podpis nové smlouvy START je v současné době jeho nejhmatatelnější úspěch na poli zahraniční politiky," říká Jiří Hejtich z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy. "Můţe na to ukázat jako na něco, co má odškrtnuto. Podpis smlouvy bude působit velmi dobře ve světě i na domácí voliče." Satan stále tady Jedná se však skutečně pouze o první krok na cestě ke světu bez jaderných zbraní. Obě strany se ve smlouvě zavazují, ţe během sedmi let po ratifikaci smlouvy sníţí počet rozmístěných bojových hlavic na 1550 ze současných několika tisíc a rovněţ omezí mnoţství odpalovacích zařízení a bombardérů s jadernými zbraněmi. Plné znění zpráv


Jak Spojeným státům, tak Rusku však zůstane mnohonásobně více nukleárních zbraní, neţ je nutné pro zničení světa. Smlouva se rovněţ zaměřuje pouze na strategické jaderné zbraně rozmístěné na odpalovacích zařízeních a v bombardérech, a nikoli na ty, které se mohou nacházet ve skladech. Kromě toho zde jsou také taktické jaderné zbraně umístěné na potenciálních bojištích. Celosvětová jaderná anihilace je scénář, který si obvykle spojujeme se studenou válkou, je však stále reálný. "Například Rusko má ve své výzbroji raketu zvanou SS-18 Satan, která je sama schopna zničit větší část střední Evropy," říká Vlastislav Bříza, který na FSV UK přednáší jaderné soupeření velmocí. "Má deset hlavic, kaţdou o síle aţ 750 kilotun TNT a dalších aţ 10 klamných hlavic." V porovnání - atomová bomba Malý chlapec, která spadla na Hirošimu, měla podle různých zdrojů sílu 13 aţ 18 kilotun TNT. "Jaderné nebezpečí trvá i dnes, i kdyţ tu nemáme uţ ty velké demonstrace proti jaderným zbraním jako za studené války. Tehdy si totiţ mezinárodní společenství toto nebezpečí uvědomovalo mnohem intenzivněji," tvrdí expert na kontrolu jaderných zbraní praţského Ústavu mezinárodních vztahů Miroslav Tůma. Vůbec nejblíţe se svět dostal k jadernému zničení během kubánské krize roku 1962, kdy se ruská ponorka třídy Project 641 dostala do obklíčení a kapitána museli podle různých verzí přesvědčit jeden aţ dva důstojníci, aby proti americkým lodím nevyslal jaderné torpédo. Odzbrojit jednostranně Zdlouhavé dojednávání smlouvy také ukázalo, ţe i kdyţ se mají obě strany snahu dohodnout, je to pořád problém. Spory o to, jak demontáţ raket verifikovat, a zřejmě i ohledně budování amerického protiraketového štítu v Evropě, odsunuly podpis původně plánovaný na prosinec loňského roku. #grafika1 Někteří odborníci se tak domnívají, ţe smlouvy zajišťující vzájemnou balanci jaderných mocností jsou pouze jednou z cest kupředu. Jinou by bylo jednostranné odzbrojování. "Spojené státy by pravděpodobně mohly sníţit arzenál na 500 zbraní hned zítra, aniţ by to mělo jakýkoliv negativní dopad na národní bezpečnost USA nebo jejích spojenců," řekl magazínu The Time Hans Kristensen z Federace amerických vědců (FAS). #infobox Otázkou tak je, jak by tuto strategii, kterou částečně zkoušel uţ George W. Bush mimo jiné staţením poloviny taktických jaderných zbraní USA z Evropy, přijali republikáni v Senátu. Ti uţ loni v prosinci podepsali dopis, ţe nový START neratifikují, pokud Obama nezačne stávající jaderný arzenál modernizovat. Republikáni poţadují "moderní" hlavici, tedy nový design jaderné zbraně. Americká administrativa v úterý představila novou strategii pro jaderné zbraně, ve které se zavázala ţe nebude nové hlavice vyvíjet. Před dvěma měsíci však poţádala Kongres o navýšení rozpočtu na modernizaci a přechovávání jaderných zbraní o 7 miliard dolarů na dalších pět let. Podle některých je tak varianta nového typu nukleární hlavice stále v záloze. Jak na ostatní? Na iniciativnosti amerického prezidenta bude záviset naplňování vize světa bez jaderných zbraní i nadále. Vedle Ruska je totiţ třeba k právně vymahatelným závazkům přimět i ostatní státy, které vlastní jaderné zbraně. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN, kde kromě Ruska a USA, zasedá také Čína, Velká Británie a Francie, se k vybudování "bezpečnějšího světa" a „podmínek pro svět bez jaderných zbraní" přihlásili v rezoluci 1887 loni v září. Jasný právní rámec však chybí. #grafika2



Obama však hodlá ihned pokračovat a takřka okamţitě po podpisu smlouvy v Praze začne ve Washingtonu konference, která si klade za cíl zpřísnit bezpečnost¨manipulace s jaderným materiálem, aby nemohlo dojít k jeho zneuţití nebo krádeţi. V květnu se pak v New Yorku koná hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1967, která nejaderným státům zakázala nukleární zbraně vyrábět a jaderné mocnosti se v ní - poměrně vágním jazykem - zavázaly postupně své arzenály demontovat. #box2 "Není vyloučeno, ţe tato konference vyzve k nějakému jasnému plánu na postupné odzbrojení. Všeobecný zákaz výroby pouţívání a skladování chemických a biologických zbraní (platný od roku 1997, resp. od roku 1975 - pozn. red.) uţ přeci máme. Paradoxní tak je, ţe v případě nejnebezpečnějšího typu zbraní tomu tak není," říká Tůma. "Bude to moţná trvat několik generací, ale je velmi důleţité, ţe debata zahájena vůbec byla." Tři státy vlastníci jaderné zbraně - Izrael, Pákistán, Indie - však NPT vůbec nepodepsaly. Severní Korea od ní zase odstoupila. Taktické zbraně pryč z Evropy Rusové a Američané se po podpisu START chtějí zaměřit na sníţení arzenálu takzvaných taktických jaderných zbraní, které mají menší účinnost a nejsou na rozdíl od strategických namířeny na konkrétní cíle, ale nacházejí se na klíčových základnách a mají být uţity v rámci konvenčního útoku. O staţení amerických taktických zbraní ze základen v zemích NATO nedávno předsedu Severoatlantické aliance poţádaly Belgie, Německo, Lucembursko, Nizozemsko a Norsko. Polsko a Švédsko chtějí, aby Rusové a Američané jednali o vzájemném staţení taktických jaderných zbraní z Evropy. Česká republika sice vizi celosvětového odzbrojení podporuje, ale zároveň je slovy politického ředitele ministerstva zahraničních věcí Ivo Šrámka pro „zachování současného stavu, který zatím neztratil svou relevanci".

URL| http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=664915 _

Co nás čeká? Scénáře moţných budoucností. 7.4.2010

blog.aktualne.cz str. 00 Martin Potůček_

706_

Psaní scénářů je metodou, která je v prognostice stále populární. Umoţňuje totiţ nabídnout úvahy o moţných budoucnostech přístupnou a ucelenou formou, a soustředit se přitom na to nejdůleţitější. Scénáře vzbuzují zájem o promýšlení důsledků dnešních rozhodnutí. Jsou to fiktivní příběhy o tom, co se za jistých okolností můţe – nebo naopak nemůţe - přihodit. „Riziková budoucnost: Devět scénářů vývoje české společnosti.“ To je název nové publikace našeho pracoviště, Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou nedávno vydal Matfyzpress v Praze. Budu vás průběţně upozorňovat na obsah jednotlivých scénářů v pořadí, v jakém je budeme v pravidelných týdenních intervalech uveřejňovat na naší webové stránce. Zde se také můţete postupně seznamovat s jejich úplným zněním. Autory prvního scénáře, nazvaného „Elity tváří v tvář vleklé krizi“, jsou sociolog Pavol Frič a ekonom Vladimír Benáček. Jeho leitmotivem je snaha českých elit čelit vnějším destabilizačním ekonomickým a politickým tlakům uzavíráním se do ulity národního patriotismu a provincialismu. Dočtete se v něm například toto: Plné znění zpráv


„Českou politiku zcela ovládly zájmové skupiny pseudopodnikatelů a pseudomanaţerů orientovaných spekulativně na zisky z pádu podniků, podobně jako tomu bylo v období 1994–98 během tzv. bankovního socialismu. Motiv firem napojených na inflační státní rozpočet je motivem vytlačování dlouhodobých produktivních aktivit aktivitami krátkodobého přerozdělování stále se zmenšujícího koláče.“ Nebo také: „Čím dále tím více bylo zřejmé, ţe vlády měly nacionální provincialismus, zaštítěný heslem „národní suverenity”, jen za účelový nástroj své zištně chápané stability moci, pro niţ potřebovaly mít své jasně ohraničené území.” Celý scénář o tom, jak české elity čelily vleklé krizi, nabízíme zde.

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-potucek.php?itemid=9448 _

24 Hodin 7.4.2010

Hospodářské noviny _

str. 02

téma_

Sledujte 19:00 Ruský prezident Medveděv přiletí do prahy Kolem 19:00 přiletí do Prahy, v předvečer praţského summitu s Barackem Obamou a podpisu nové dohody o omezení jaderných zbraní, ruský prezident Dmitrij Medveděv. Ještě večer se setká s prezidentem Václavem Klausem. Bydlet bude v hotelu Four Seasons. historické město roku 2009 V 10:00 bude vyhlášení Historického města roku 2009. Nominovány jsou Beroun, Jilemnice a Uherské Hradiště. Předání cen se uskuteční 13. dubna ve Španělském sále Praţského hradu při příleţitosti Mezinárodního dne památek a sídel. Škáchova výstava o havlovi Začíná výstava fotografa Oldřicha Škáchy s názvem Havel a ti druzí, zachycující českého dramatika, později disidenta, ještě později prezidenta a dnes občana Václava Havla v průběhu čtyř dekád. 20:45 odvety čtvrtfinále ligy mistrů Liga mistrů bude po dnešku znát čtyři letošní nejlepší týmy. O postup do semifinále bojují ještě Bordeaux s Lyonem a Manchester United s Bayernem. zmapovaný Máchův kraj V 17:00 bude zahájena výstava u příleţitosti 200. výročí narození K. H. Máchy s názvem Svět zašlý – Máchův kraj na starých mapách. Výstava sleduje vývoj mapového zobrazení prostoru všeobecně označovaného jako Máchův kraj. potřebuje česko vizi a strategii? V 16:00 začne v Modré posluchárně Univerzity Karlovy v Celetné diskuse profesorů na téma Potřebujeme vizi a strategii pro český stát? Akce se zúčastní Michal Mejstřík z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních Plné znění zpráv


věd UK, Bedřich Moldan z Centra pro otázky ţivotního prostředí UK a Martin Potůček z Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK. Na dnešek také připadá 662. výročí zaloţení Univerzity Karlovy v Praze. Foto popis| _

Lodge: Permanentní kongres cynických literárních semiotiků 6.4.2010

blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba_

_

Kaţdé dekódování je nové zakódování. Tak tato věta mi před více neţ dvaceti lety vysvětlila tajemství semiotiky stokrát jasnozřivěji, neţ dnes přednášky Otakara Šoltyse Banalita, znaky a mediální diskurz na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. U Davida Lodgeho se při dekódování či dokonce dekonstrukci doublespeakového univerzitního diskurzu alespoň pobavíte. U Šoltyse ne. Cynický britský intelektuál, satirik a literární kritik David Lodge ukazuje zákulisí společnskovědních oborů jako zkušený a značně jízlivý dokumentarista, který odmítá ctít jakákoliv intelektuálská tabu. Impotenci současné teorie dekonstruuje Lodge hned v prvním díle, kdy nechá vědce na večírku hrát hru na blbce. V ní vítězí ten, který nečetl klíčovou knihu ze svého oboru, jejíţ znalost podmiňuje jeho odbornou pověst. Vítězí sadomasochisticky ten, který před kolegy veřejně odhalí největší nevzdělanost. Přesto někteří usilují o vítězství i za cenu svého naprostého znemoţnění. Lodge se baví... Poprvé vyšla pouze kniha Hostující profesoři - v roce 1980 v edici Čtení na dovolenou nakladatelství Odeon s ilustrací Adolfa Borna. Dva díly triptychu, který vyšel uţ ve třiceti jazycích, "Hostující profesoři" a "Svět je malý", v druhém, tři sta stránkovém českém vydání vyšly před 20 lety jako paperback opět v edici Čtení na dovolenou nakladatelství Odeon (1988 a 1989, přeloţil Mirek Čejka). Třetí, dnes uţ vyprodané vydání vyšlo v nakladatelství Academia (Hostující profesoři: Academia 2001, edice Scarabeus; ISBN: 80-200-0881-0. Svět je malý: Academia 2001 , edice Scarabeus; ISBN: 80-200-0882-9. Profesorské hrátky: Academia 2002 , edice Scarabeus; ISBN: 80-200-1038-6) v překladu Antonína Přidala. Čtvrté vydání, opět v Přidalově překladu, vychází právě teď v nakladatelství Mladá fronta. (Hostující profesoři. Mladá fronta 2008, ISBN: 978-80-204-1871-5. Svět je malý Mladá fronta 2009, ISBN: 978-80-204-1872-2 . Profesorské hrátky: MF 2010, ISBN: 978-80-204-1870-8) Triptych propojují postavy Phillipse Swallowa a Morrise J. Zappa v roli dvou profesorů anglické literatury ze dvou neexistujících univerzit - v Papridgi (v originálu "Rummidge", inspirováno Birminghamem) a Euforii (inspirováno Berkeley Uni). Neexistujících snad proto, aby Lodge nebyl nařčen, ţe paroduje sebe a své kolegy z univerzity v Birminghamu, kde dvacet sedm let vyučoval anglickou literaturu. Lodgeho humor je těţko překládat, neboť je vrostlý do specifického britského univerzitního jazyka i specificky univerzitní kultury. A to v ţádném případě není běţná hovorová angličtina, ale velmi sofistikovaná hra s významy. Lodge v rozhovoru přiznal, ţe například profil Zappa je do značné míry inspirován existujícím literárním kritikem Stanley Fischem. Kdo je potom impotentní šéf fakulty Kingfischer? Nicméně jeho vykreslení sluţebních cest na "Západ" (cesta Brita Swallowa do americké Euforie) a cest na "Východ" ("paralelní" cesta Zappa do deštivé "provinciální" Británie) platí stejně pro vztah Británie - USA, jako kdysi pro vztah Československo (či Česko) - Británie. Autor knihu Hostující profesoři nazval "duplexní kronikou". Oboustrannost, od které odvozuje název, je nejen v tom, jak autor zachází s časovou osou a paralelou dějů, ale i v tom, ţe relativizuje vnější zdání a vnitřní úzkosti hrdinů. Překladatelský posun Antonína Přidala je nicméně zřetelný. Nejvíce v titulu: první díl se v originále (Secker - Warburg, 1975) jmenuje Changing Places: A Tale of Two Campuses ("Výměna místa"), druhý díl se v originále (1988) jmenuje Small World - An Academic Romance , český překlad "Svět je malý" uţ ale oproti sousloví "Malý svět" bez podtitulu poněkud mění význam. Jiný je i význam "Světa malosti". Malost současného akademického světa je zde totiţ chápána trochu jinak neţ jako aspekt velikosti zeměkoule či produkt globalizace... Stejně tak změna místa je v češtině ještě i něco jiného. Třetí díl Lodgeova triptychu pod názvem Profesorské hrátky (v originálu "Nice Work", Hezká práce), nakladatelství Mladá fronta doposud nevydalo. I kdyţ by to byla "dobrá prácička". Podezřívám jeho redaktory, ţe podlehli úpěnlivým prosbám českých univerzitních kruhů nevydávat uţ tuto výbušnou knihu znovu - po vyprodání verze z nakladatelství Academia. Nicméně knihkupectví uţ nové vydání z Mladé fronty avizují... Plné znění zpráv


Opět je ale vidět, ţe Přidal není sémiolog. Knize by slušel poznámkový aparát i shlédnutí překladu někým z bilingvních sémiologů a znalců anglických literárněvědných reálií se smyslem pro humor. Za knihu Small World získal Lodge v roce 1984 Booker Prize, jeho kniha Nice Work byla o čtyři roky později v uţším výběru na tutéţ cenu. Kdyţ jsem hledal ISBN předešlých vydání knihy Hostující profesoři, vyplivl na mě mozek průměrného lidstva 21. století Google několik vět. Něčí čtenářský deník přinesl "marketingovou" informaci jindy konzervativního univerzitního nakladatelství Academia o tom, ţe jde o "knihu anglického humoristy o profesorech, kteří se honí za kariérou v duchamorném světě univerzit a pseudovědy, aby pak skončili v pasti erotických hrátek." Čeští univerzitní anglisté kupodivu vydavatelskou poznámku nechali bez odpovědi a proti označení duchamorná univerzita a pseudověda neprotestovali. Asi věděli, ţe by v upřímnost jejich protestu nikdo neuvěřil, pokud by přitom neţádali o grant. A na stránkách mezinárodního oddělení VŠE se píše, ţe "působení zahraničních hostujících profesorů na škole je jednou z priorit vedení VŠE v Praze." To je varování pro studenty a pobídka, ţe by měli Lodgeho knihu číst jako profylaxi ještě před přijímacími zkouškami na univerzitu. Děj prvního románu se točí okolo univerzitního výměnného pobytu obou hlavních hrdinů, kteří si vymění nejen katedry, ale posléze i manţelky. Řekli byste hormonální krize intelektuálů středního věku... Ale ona je to i krize víry v (směr uţ neukazující) pokryteckou morálku, krize křesťanské i měšťanské středostavovské tradice. Na dveře klepe sociologií prorokovaná proletrizace střední třídy. Kdyţ na začátku Hostujících profesorů Lodge definuje Zappovu osobnost, dotazuje se po plném znění jeho prostředního jména - do té chvíle se skrývající pod iniciálou. Lodge píše: "Kdyţ se ho dívky ptají, co to J. v jeho jméně znamená, zahučí milostivě "Jehova" Všechny ţeny přece touţí spát s bohem, to je základ kaţdého náboţenství - "Jen se podívejte na staré mýty, Leda a labuť, Isis a Osiris, Marie a Duch svatý", tak praví Zapp na svém semináři a svým famózním pohledem přibíjí novicky k ţidli. " Pro Lodgeho je krize protestantské víry i krizí klíče k chápání významu slov, krizí východiska ze sémantické pasti, která otevírá propast krize anglického školství a krize všech společenských věd. V anglickém školství soupeření začíná a končí daleko dříve. Podle tamních výchovných zásad je lidský balík karet zamíchán a sejmut celkem čtyřikrát - v jedenácti, v šestnácti, v osmnácti a ve dvaceti - a šťastný ten, kdo zůstane nahoře pokaţdé, zejména však při operaci poslední. Té se říká "závěrečné zkoušky" a uţ sám název naznačuje, ţe po nich se člověku nic významného nemůţe přihodit."Podle Lodgeho je absolvent anglické vysoké školy duše opuštěná a ztracená, neví kloudně co dělat či komu se zavděčit. Pokud se mu podaří ukořistit akademické zaměstnání, není mu jeho trauma, alespoň zpočátku, na překáţku. To proto, ţe na britských univerzitách se v sluţbě setrvává téměř automaticky a kaţdý je placen podle stejného lokte. Právě tento svět stvořil a podle Lodgeho i znetvořil jeho hlavního hrdinu Swallowa. Význam jména "vlaštovka" zároveň osciluje od "polykat" přes "spolknout" po "hltat". A nebo také evokuje zamlčet, potlačit či vzít za bernou minci a s tím související frázi swallow a bait - sednout na lep. Vyberte si. Angličtina vám dává tvůrčí potenciál. Ale vybírejte pečlivě. Lodge objasňuje povahu Swallowa takto: "Miloval zkoušky a u všech dobře obstál" ... O kus dál píše: "Phillip Swallow upřímně miloval literaturu. Byl šťasten nad staroanglickou ságou o Beowulfovi stejně jako nad Virginií Woolfovou, nad Čekáním na Godota stejně jako nad středověkou fraškou o Jehle kmotry Gurtonové a v ojedinělých chvílích, kdy neměl po ruce ţádnou ušlechtilejší písemnost, četl pozorně návody na krabicích s vločkami, drobná písmenka na ţelezničních jízdenkách a různé reklamy. Toto všeobjímající nadšení mu však bránilo, aby se na něco zaměřil a udělal z toho svou "specializaci". Jen byste neměli Lodgemu sednout na lep... Zatímco profesionální rámec prvního dílu je parodie rozborů juvenilií "vlhké a studené, viktoriánské" Jane Austenové. Soukromý a citový rámec je hořkou bilancí konce vlastního mládí. Ţivotem znechucení Swallow ani Zapp nejsou uţ schopni nejen vědecké kreativity, ale ani rutinního výkonu či citu. Nemilují sebe, nemilují své ţeny a uţ ani své milenky. Myslí si sice ještě bláhově, ţe si uţívají, ale jenom přeţívají. Postavení, moc i dosaţená autorita jsou pro ně bezcennými atributy budoucí impotence. "...je modernějším protějškem toho, co před třemi stoletími nazval Jonathan Swift formálním křesťanem - je formálním ateistou. Pod maskou svobodomyslného ţida (přesně toho typu, který T. S. Eliot povaţoval v rámci organické komunity za zcela postradatelný) se skrývá jádro plně starosvětského, judeokřesťanského strachu z trestající ruky Hospodinovy."Kdyţ on nemůţe.""Je ţenatý, co?" Morris Zapp potřese hlavou nad zkaţeností svého pohlaví. "Ne, je kněz." Zapp skloní hlavu a schová obličej do dlaní."Není vám dobře?", ptá se dívka."Jen taková malá nevolnost po ránu," zahučí mezi prsty. Druhý díl je parodií na globalizaci. Strukturální princip románu poskytla legenda o Grálu. Mimo obecné intertextuality kniha podle autora samého zahrnuje nejen artušovský příběh, ale tradice romance, ke kterým Plné znění zpráv


artušovské příběhy patří, návrat ke klasické alexandrijské romantice, a explikuje i renesanční epické romance. Esoterické literární naráţky na text Nevyhnutelné romance Patricie Parkerové, renesančního autora Spensera a Ariostovo Orlando Furioso. Ale i artušovskou interprtaci z Eliotovy Pustiny, rozbor Jessie Westonové nebo Chaucerovy Canterburské povídky zašifrované v prologu románu. Vědecké konference v exotických destinacích tvoří rámec univerzitního cestování, z jehoţ se vytratil mysl a zůstala jen rutina setkávání stále stejných lidí se stále stejnými myšlenkami v různých kulisách. Zbytek je technika prokládání dějových linií, odpozorovaná podle autora od renesančních spisovatelů jako Sir Philip Sidney, který tento postup pouţil v knize The Countess of Pembroke's Arcadia (1580, pub. 1590). "Moderní konference se podobá pouti středověkého křesťanstva v tom, ţe účastníkům umoţňuje, aby si dopřávali všech rozkoší a kratochvílí spojených s cestováním a přitom vypadali jako asketové usilující o své sebezdokonalení. Je sice třeba podstoupit určitá kajícnická cvičení - moţná přednést referát a zcela jistě vyslechnout referáty ostatních. Jenţe pod touto záminkou cestujete do nových a zajímavých krajů, poznáváte nové a zajímavé lidi, navazujete s nimi nové a zajímavé vztahy, vyměňujete si drby a důvěrnosti (protoţe historky pro vás omleté jsou pro ně čerstvé a naopak), kaţdého večera se s nimi oddáváte jídlu, pití a radovánkám, a přesto se nakonec vrátíte domů s posílenou reputací seriózního pracovníka." "Jakou asi mají sazbu?" "Jsi cvok? Na konferencích se šuká zadarmo." Tento dialog mezi Zappem a Swallowem je klíčový pro narativní rovinu triptychu, zejména knihy Svět je malý, která je zároveň Mikrosvětem literární teorie a Světem malosti svých hrdinů. Kniha je příběhem o druhé míze akademiků, ale i o potenci a impotenci. Druhá rovina je totiţ dekonstrukce mýtu o literární vědě i o samotném jazyku. "Copak nevíte, ţe informace jsou náboţenstvím moderního světa?", ptá se Morris Zapp. "Únik smyslu není pro člověka nekonečný...", konstatuje Morris Zapp v rozhovoru s Perssem. "Dekonstruktivisté asi v člověka moc nevěří", kroutí nad tím hlavou mladý kritik. Slogan "Pýcha a předsudek kazí nám ţaludek", který se mihne prvním dílem, nabízí postmoderní výklad literární teorie i brutální dekonstrukci přirozeného řádu, o který Austenové tak šlo. Nabízí odpudivou vidinu současné kultury nevzdělaných primitivů s vzdělaneckými tituly. Co potom zbude z anglické literatury? Co zbude z Anglie? Americká bramboračka. Patriot Lodge to ví, i kdyţ premiér Brown to ještě v roce 2010 neví. Hledání skrytých významů je pro Lodgeho zoufalá pavučina The Defence of Poetry , váţící ho představami o metaforickém jazyce k dávné historii, ve které slova měla své pevně dané významy po generace - jako legenda o Grálu. Vtipné je, ţe Obrana poezie alţbětinského Philipa Sidneyho, do které autor integruje řadu klasických a italských pouček o beletrii a na kterou se Lodge skrytě odvolává, byla někdy vydávána jako Omluva za poezii. Lodge tuší také, ţe literatura si za své odcizení od kultury můţe sama a konferenční turistika na temné budoucnosti zahálčivé třídy nic nezmění. Kniha Malý svět začíná v dubnu 1979 v malé akademické konferenci na University v Papridgi. Jedná se o první konferenci, které se účastní Persse McGarrigle, nevinný mladý Ir, který nedávno ukončil diplomovou práci o T. S. Eliotovi. Morris Zapp a Philip Swallow se scházejí poprvé po deseti letech po událostech z románu Hostující profesoři. Swallow se mezitím stal profesorem a vedoucím katedry anglistiky. Zapp objevil dekonstruktivismus a znovuobjevil svou vlastní akademickou potenci. Co dělají všichni ve stejný okamţik? Lodge střídá Morris Zapp cestuje; australský profesor Rodney Wainright snaţí psát svůj příspěvk na konferenci, Zappova ex-manţelka Désirée se snaţí napsat román, Howard Ringbaum snaţí přesvědčit svou ţenu Thelmu, aby s ním souloţila v letadle, aby mohl vstoupit do Miles High Clubu, Siegfried von Turpitz mluví s Arthurem Kingfisherem o novém místě profesora literární kritiky od UNESCO. 100000 dolarů ročně a ţádná zodpovědnost. To je ideál muţů vědy. Starý mládenec a panic Rudyard Parkinson, který se nikdy nezamiloval a ani po tom netouţí, neboť píše teoretická vědecká pojednání o sexuálním chování, které nikdy v praxi nezaţil, osnuje spiknutí za účelem získání moci. A snaţí se bez zjevného úspěchu napsat sţíravou kritiku na knihu Morrise Zappa "Bezmoc kritiky". Jen velmi pozorný čtenář si uvědomí, ţe v originále můţe být abstraktní bezmoc kritiky zároveň velmi konkrétně se projevující impotence kritiků. Autor tak nechtíc odkazuje k kulturně kritickému a sémantickému termínu fallogocentrismus a k Chaucerově termínu "odvaha", ztotoţňovaného s pojmy vitalita či potence. Napadá mne ještě Michel Foucault a jeho argumentace o sexualitě jako základním rysu našich identit, vůli po poznání a uţití pro potěšení v trojdílné Historii sexuality (The History of Sexuality, 1984: The Will to Knowledge, The Use of Pleasure, The Care of the Self). Dnes k výčtu můţeme dodatečně připojit i knihu Anguse McLarena Impotence: Kulturní dějiny (Impotence: A Cultural History. University of Chicago Press, 2007), neboť situace se časem nelepší, ale horší... Turecký bakalář svobodných umění a doktor filosofie Akbil Barak má v očích děs a čte z knihovny vypůjčené Sebrané spisy Williama Hazlitta, aby se připravil na návštěvu Swallowa, neboť z celé turecké univerzity není nikdo, kdo by od Hazlitta četl byť jen písmenko a Swallow má mít o něm referát. Maně vzpomeneme na "turecké hospodářství"... Zapp je na letišti a má v kufru vedle Hazlitta a laického čtenáře čípky proti zácpě. Koho napadne si doplnit nevyřčenou větu protřelého univerzitního diskutéra "aby se z něho neposral..."? Přitom je komentář nabíledni. A jen znalec recenzí ví, ţe existuje bestseller ekonoma Henryho Plné znění zpráv


Hazlitta pro laiky v ekonomii Economics in One Lesson a existuje edice útlých broţovaných sešitů anglické klasické literatury o rozsahu od 32 do 64 stran pro laické čtenáře, kteří víc stran nesnesou. Edici původně vydávalo v letech 1960 aţ 1985 nakladatelství Longman, podporované British Councilem, později vydávání převzal Northcote House. Kaţdý klasik je tak k dispozici za 2,99 liber. Američané byli z této edice vyloučeni. Hazzlita převyprávěl na rozsah 69 stran J. B. Priestley a R. L. Brett, úvod napsal Michael Foot (ISBN - 0 7463 0745 4). Jde opět o překladatelův problém. Kterého Hazlitta má Zapp v kufříku? Ekonoma Hazzlita (coţ by bylo pro "typické" americké chápání kultury příznačné) a nebo Hazzlita "PRO" laické čtenáře z nakladatelství Northcote House za 5.99? O chvíli později Zapp snídá šunku s vejci a začte se do úvodního Hazzlitova citátu: "chci jen bránit rozum a cit proti rafinovanostem falešné filosofie". Tato věta můţe být dalším krédem pozorného čtenáře Lodgeho knih. Nicméně slova rozum i cit měla být chápána minimálně v dvojím významu. Sense and Sensibility je totiţ zároveň první publikovaný román spisovatelky Jane Austenové, vydán v roce 1811. Aby se z ní autor neposral. Akira Sakazaki překládá román anglického spisovatele Ronalda Frobishera do japonštiny a v vůbec nerozumí o čem tt plný slangových výrazů je. Autorovi píše: "Vrznuli si na zadním sedadle." Znamená to, ţe zadní sedadlo Enochova automobilu má skřípavá pera? "Člověku je toho Japončíka líto," konstatuje suše Lodge. "Jaktěţiv nebyl v Anglii, tím je to pro něj větší fuška." Překladatelka Ana María Rojo López si tuto historku vzala za základ stati o sémantickém rámování (Translator's Journal, vol. 47, n° 3, 2002, p. 47, č. 3, 2002) s řadou ukázek překladu Lodgeho Malého světa do španělštiny pod titulem El Mundo es un Pauelo. Lopezová se zabývá pojmy jednotka překladu, funkční ekvivalence, kontext a rolí překladatele jako spolutvůrce "dekódování, které je zároveň novým zakódováním". Všímá si správného kontextu stylistických prostředků, jejichţ výklad závisí na čtenářově schopnosti aktivovat určité kulturní rámce. Poţaduje vysoký stupeň korespondence mezi sémantickými, pragmatickými a stylistickými informacemi rámců. Tvrdí, citujíc přitom Ricarda Muoze Martína (1995, Lingüística para traducir) ţe kontext je součást tlumočníkova duševního obzoru, je duševní příspěvek osoby, která interpretuje výrok. Rojo Lópezová upozorňuje, ţe nesprávný výklad by mohl ovlivnit míru pochopení parodie akademického diskurzu, který David Lodge v románu Malý svět provádí. Z českého překladu se například vytratila Italka Faulio Morgana (odkaz na artušovskou kouzelnici Morganu "le Fay" - z francouzského la fée, coţ znamená "víla"), jsa překladatelem zašifrována jako "Fulvia Morganová". Výraz Morgana (Morgiana) s tak ztratil a Fulvia má do la fée daleko. Kaţdé dekódování je nové zakódování. Tady selhal překladatel, neb naráţku nepochopil aţ do funkční nesrozumitelnosti... Fulvia Morganová čte Lenina a filosofii (Louis Althusser: Lenin and Philosophy and Other Essays, kniha jednoho z nejvlivnějších západních marxistických filozofů 60. a 70. let 20. století, vedoucího představitele francouzského strukturalismu a ideologa Komunistické strany Francie. V Česku prakticky neznámé dílo...) a "přemýšlí, ţe všechny parlamenty je třeba zrušit". Kontext se čtenář dozví jen odkazem na Lenina, z čehoţ získá poněkud zkreslenou představu o diskurzu eurokomunistických stran v době, kdy Jean Jaursem inspirovaná FKS vystoupila proti de Gaullovu návratu k moci, Jean-Paul Sartre byl "soudruh", platila dohoda s Federací demokratické a socialistické levice a pak se Socialistickou stranou a komunisté podporovali kandidaturu Françoise Mitterranda, kdy z čela odcházel Roger Garaudy a strana se hlásila k "novým sociálním hnutím" studentské revoluce roku 1968 i později za vlády George Marchaise, kdy vystoupila proti okupaci Čekoslovenska... A takovýchto mnohavrstevných naráţek obsahují Lodgeho romány víc. Arthur Kingfischer "spí přivinut ke ztepilým zádům a hýţdím" své dlouholeté asistentky a budoucí manţelky Či-Luny Li. Nepřemýšlí o ničem. Ronald Frobisher snídá. To jsou rámce, které překladateli Přidalovi problém nedělají... Hrdinové se pohybují od konference ke konferenci po celém světě i v III. , IV. i V. části. Zasedání v Amsterdamu, v Turecku. Zapp je unesen podzemním levicovým hnutím a po Morganině přímluvě propuštěn. Následují konference na Havaji, v Tokiu, Hongkongu a Jeruzalému. Nikomu nejde o literaturu či vědu. Persse hledá Angeliku. Philip chce spát s Joy... Pátá část se odehrává na konferenci Moderní jazykové asociace v New Yorku na konci roku 1979. Arthur Kingfisher dohlíţí na panelovou diskusi o kritice, kde Swallow, Zapp, Morgana a další prezentují své názory na to, co je literární kritika. Kingfisher, inspirován Persseho otázkou "Co bude následovat, kdyţ všichni s tebou budou souhlasit ?", se zotavuje z duševní a fyzické impotence. Angelika Puppová pronáší na konferenci v závěru knihy projev, který je i symbolickým a syntézovým rámcem celého Lodgeho triptychu: "Jacqus Derrida razil pojem "invaginace", označující komplexní vztah mezi vnitřním a vnějším v diskurzivním prostoru. To, co povaţujete za obsah neboli "vnitřek" textu, není de facto nic jiného, neţ jeho vnějškovost sloţená tak, aby utvořila dutinu, která je jednak tajemná a proto ţádoucí, a současně prázdná a proto nepřivlastnitelná... Jestliţe je epika nepopiratelně ţánrem falickým a tragédie ţánrem kastračním (nikoho z nás, doufám, nemate Oidipovo sebeoslepení, pokud jde o skutečnou povahu zranění, jeţ si musel způsobit, a právě tak je nad slunce jasná symbolická ekvivalence mezi očními bulvami a varlaty), pak není pochyby, ţe romance Plné znění zpráv


je ţánr vrcholně invaginativní. .... Ronald Barthes nás učil, ţe existuje úzký ztah mezi vyprávěním a sexualitou, mezi rozkoší tělesnou a "rozkoší z textu"... Sotvaţe je v hrdinově osudu odvrácena jedna krize, nastává druhá, sotvaţe je vyřešeno jedno tajemství, objevuje se další, sotvaţe je skončeno jedno dobrodruţství, začíná se nové. Otázky v textu se otevírají a uzavírají a znovu otvírají a znovu uzavírají tak jako vaginální svalstvo při styku, a tento proces je v zásadě nekonečný. Nejlepší a nejtypičtější romance jsou často nedokončené - končí jen autorovým vyčerpáním, tak jako ţenina schopnost orgasmu je limitována jen jejími fyzickými rezervami. Romance je několikanásobný orgasmus. " "Škoda ţe se toho nedoţila Jessie Westonová" konstatuje vzápětí Lodge ústy prudérní slečny Pruderyové. Jessie Laidlay Westonová (1850-1928) byla anglická folkloristka, specialistka na artušovské legendy, ve své době vysmívána pro "fantazijní spekulace" o "antropologických vrstvách" legend o svatém Grálu, autorka knihy From Ritual to Romance (1920), citovaná i T. S. Eliotem. Triptych o osudech intelektuálů, rozebírajících literaturu a sémantiku, je jak "čtení na dovolenou", tak vysoce intelektuální zábava pro intelektuálně ambiciózní studenty i absolventy vysokoškolských kurzů ţurnalistiky a mediálních studií, sociologie, politologie, evropské či přímo anglické literatury. První a druhé vydání českého překladu v Odeonu přineslo aktuální zrcadlo zahnívající společenské vědě rozpadajícího se socialismu v Československu. Třetí a čtvrté vydání tvoří po více neţ dvaceti letech zrcadlo dnešku - Lisabonské strategii a Boloňskému procesu, grantové byrokracii a nesmyslným poţadavkům politiků. Nikdo se dosud ze suše zesměšňujícího humoru nepoučil. Ani v Británii, ani v Praze. Lodge proto, ale určitě nejen proto rozhodně patří i do vaší knihovny. LODGE, David. Hostující profesoři. Mladá fronta 2008, ISBN: 978-80-204-1871-5 LODGE, David.Svět je malý. Mladá fronta 2009, ISBN: 978-80-204-1872-2 LODGE, David. Profesorské hrátky. Mladá fronta 2010, ISBN: 978-80-204-1870-8

URL| http://www.blisty.cz/art/51931.html _

OECD: Česko musí změnit systém důchodů i zdravotnictví 6.4.2010 ČRo - izurnal.cz str. 00 / domaciekonomika_ Ondřej Bouda,Alice Kottová,Naďa Bělovská,Ondřej Černý,Veronika Sedláčková,Jan Piroch_ Česká republika krizi nezpůsobila a nemá vliv ani na její konec. Řekl to v Praze generální tajemník OECD, Angel Gurría. Zároveň pochválil vládu za to, ţe v době krize našla odvahu sniţovat výdaje státního rozpočtu. To samo o sobě ale nestačí. „Česká republika zatím není připravena na stárnoucí populaci, která bude do budoucna největším problémem nejen u nás, ale v celém západním světě,“ řekl Angel Gurría.Podle OECD bude Česká republika muset připravit nejen radikální reformu důchodového systému, ale také zdravotnictví. Měla by se soustředit na vzdělávání a výzkum a také více motivovat podnikatele například daňovou reformou, která by minimalizovala daň z příjmů a plnila státní kasu pomocí daně z přidané hodnoty a z nemovitostí.„OECD doporučuje zabývat se jak příjmovou, tak výdajovou stranou veřejných financí. Na té příjmové přichází s návrhy, na které nebudou chtít politici před volbami slyšet. Jedná se například o přezkoumání systému dvou sazeb DPH, či zavést větší majetkovou daň. Majetkové daně jsou i podle mého názoru v České republice příliš nízké,“ uvedl hlavní ekonom UniCredit bank Pavel Sobíšek.Předseda vlády po setkání s Ángelem Gurríou prohlásil, ţe česká vláda musí udělat všechno pro to, aby se jí podařilo konsolidovat veřejné finance.„Nedopustit další zadluţování, ostatně tak, jak jsme to formulovali v konvergenčním programu. Do stavu veřejných financí se slévá i to, jak se státu daří realizovat některé dlouhodobé a velice hluboké reformy, které bohuţel v této zemi nebyly dokončeny,“ řekl Fischer.Růst HDP o 2,8 procentOECD české ekonomice podle agentury Reuters předpovídá v letošním roce růst hrubého domácího produktu o dvě procenta a v příštím roce o 2,8 procenta.Ángel Gurría ale zdůraznil, ţe k tomu, aby se Česká republika dostala co nejrychleji z recese, je zapotřebí, aby se nová vláda, která vzejde z květnových voleb, zaměřila na omezení zadluţování země a udělala některé změny, které zvyšují rozpočtové výdaje a Plné znění zpráv


demotivují nezaměstnané od návratu na trh práce.Česko by se podle OECD mělo zaměřit také na to, aby se ţeny mohly vracet do práce co nejrychleji z mateřské dovolené a mělo by také nastavit jasná pravidla financování zdravotní péče a zajistit dostatečně přátelské prostředí vůči podnikatelům.„Ţádný stát není tak bohatý, aby si mohl dovolit brát na sebe břemeno sociálních závazků. Tam, kde jsou lidé propuštěni, uţ často práci nenajdou. Daleko rozumnější je dát veliký silný impuls, aby se přesouvali do nových sektorů,“ řekl ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Mejstřík.OECD představí zprávu u české ekonomiceOECD předpokládá vyšší růst světové ekonomiky


Ekonomický přehled OECD pro Českou republiku na letošní rok 6.4.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01

13:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Česká vláda se nesmí bát reformních kroků. Měla by se zaměřil na ambiciozní výdejové škrty a zrušit některé nevyhovující zákony. Vyplývá to z ekonomického přehledu OECD pro Českou republiku na letošní rok, který do Prahy přijel osobně představit generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Ángel Gurría. Dopoledne se setkal s premiérem Janem Fischerem, se kterým mluvil právě o doporučeních OECD pro české hospodářství. Předseda vlády po setkání s Ángelem Gurríou prohlásil, ţe česká vláda musí udělat všechno pro to, aby se jí podařilo konsolidovat veřejné finance. Jan FISCHER, předseda vlády -------------------Nedopustit ţádné zadluţování, ostatně tak, jak jsme to formulovali v konvergenčním programu, ale ta debata vedla k tomu, a to je něco, co bych rád zdůraznil, příprava rozpočtu na příští rok a debata vůbec o veřejných financích, to není jenom kvantitativní jakási technicko-bilanční sumarizace. Do stavu veřejných financí se slévá i to, jak se státu daří realizovat některé dlouhodobé a velice hluboké reformy, které bohuţel v této zemi nebyly dokončeny, ať uţ je to reforma zdravotnictví, především důchodová reforma, ať uţ je to reforma terciárního školství, ať uţ je to reforma vědy a výzkumu a jeho financování. To jsou totiţ všechno procesy a reformy, které přispívají ke zvýšení konkurenceschopnosti země a samozřejmě se potom také jejich dokončení blahodárně promítá do stavu veřejných financí. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------OECD české ekonomice podle agentury Reuters předpovídá v letošním roce růst hrubého domácího produktu o 2 % a v příštím roce o 2,8 %. Ángel Gurría ale zdůraznil, ţe k tomu, aby se Česká republika dostala co nejrychleji z recese, je zapotřebí, aby se nová vláda, která vzejde z květnových voleb, zaměřila na omezení zadluţování země a také udělala některé změny, které zvyšují rozpočtové výdaje a demotivují nezaměstnané od návratu na trh práce. Ángel GURRÍA, generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj -------------------Musíte se tedy podívat na tu skutečně ústřední část, to znamená důchody, benefity a musíte se soustředit na tu největší část výdajů. My jsme se podívali na vlastně ten daňový výnos a na vyplácení určitých dávek, coţ by mělo být vyřešeno k podpoře oţivení v mnoha případech. Zde je třeba mít více pobídek k tomu, aby lidé se vraceli do práce, do pracovního procesu. Někdy ta komplikace vlastně nerealizovala dostatečné mnoţství pobídek pro lidi, aby se vraceli do zaměstnání. My tomu říkáme "pasti neaktivity". Jakmile jste ztratili práci, tak ten systém vás chrání, ale není zde dostatečná motivace, abyste se opět na trh práce dostali a kdyţ zde máme tu rychlou křivku stárnutí populace, tak je potřeba, aby skutečně se kaţdá schopná ruka chopila práce. To znamená, kaţdý, kdo můţe být ekonomicky aktivní, tak aby skutečně aktivní byl. Ondřej ČERNÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Česko by podle OECD mělo zaměřit své síly také na to, aby se ţeny mohly vracet do práce co nejrychleji z mateřské dovolené a mělo by také nastavit jasná pravidla financování zdravotní péče a zajistit dostatečně přátelské prostředí vůči podnikatelům. Generální tajemník OECD Ángel Gurría představí doporučení pro české hospodářství detailněji ještě jednou, a to zhruba za hodinu na odborném semináři. My jsme o tom, jaká další doporučení zpráva OECD pro Českou republiku obsahuje, uţ mluvili, a to s ředitelem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michalem Mejstříkem, kterého jsem se na úvod zeptal na to, zda tedy OECD navrhuje výrazné omezení současných dávek pro nezaměstnané. Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych jenom připomněl nejprve vůbec osobu pana Gurríi. Moţná v Čechách není příliš známo, ţe pan Gurría je mimořádně vybaven pro tu funkci být šéfem OECD v krizi, protoţe on sám byl šéfem ve vlastně ... resortu financí po krizi a on přijal v té známé mexické krizi tu zodpovědnost, kdy vlastně s tím bojoval. Takţe on to není jenom, já jsem uţ zaznamenal takové hlasy, ţe vlastně nějací ekonomové odněkud nám tady radí. Já bych chtěl jenom říci, ţe to je člověk, který opravdu má za sebou docela jaksi takovou kariéru, kdy šel do rizika i s vědomím toho, ţe třeba ta, ta jeho opatření neprojdou. Takţe tím se dostáváme zpátky k té vaší otázce a ta otázka je opravdu o tom, jak hledat nějaký ty prorůstový, prorůstový elementy, ano. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Je to tedy tak, ţe lidi by měli být více motivováni, aby pasivně nečekali, protoţe ta ruka státu není tak bohatá, aby mohla být neustále nataţena? Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tam je, tam je velká shoda, já myslím, ţe v mnohých zemích, které máme, nejenom z Evropy, ale i ... i ve světě je naprosto jasná shoda, ţe ţádný stát není tak bohatý, aby si mohl dovolit prostě brát na sebe břemeno těch sociálních závazků, ţe je daleko rozumnější z hlediska budoucí /nesrozumitelné/ ... připravit se, protoţe ta krize, ta není jenom nějakým jenom selháním, ta je současně i odhalením nerovnováh. To znamená, tam, kde lidé vlastně jsou propouštěni, tak často uţ tu práci znova nenajdou. To znamená, čekání na to, ţe se někdy do svých sektorů třeba vrátí, by bylo velmi nešťastné. To je velký, velký, silný impuls, aby se lidé přesouvali do nových sektorů, a to je právě v pozadí těchto, těchto uvaţování. Pokud si tuto věc jakoby i mezi lidmi vysvětlíme, tak je ta věc mnohem srozumitelnější a v tu chvíli vás ... ta šance nalézt podporu pro opatření pro vytváření nových pracovních míst. Vlastně tam, tam asi najdeme i širokou podporu mezi lidmi. Lidé jako raději pracují, neţ, neţ sedí doma. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Kromě větší flexibility na trhu práce, jaké další kroky by podle OECD česká vláda měla udělat, aby se Česká republika co moţná nejdříve mohla vrátit k dlouhodobému ekonomickému růstu? Podle serveru Novinky.cz například OECD doporučuje změny majetkových daní a také daně z přidané hodnoty. Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak pochopitelně ta základní otázka, kterou si OECD klade, je, ţe dochází k určitým vlastně distorzím, a ţe pokud tedy se přeci jenom pouţívá více nepřímých daní, coţ je koneckonců i doporučení, jestli si vzpomínáte, kdysi naší skupiny NERVu, tak přeci jenom to znamená, nepřímý daně, to jsou spotřební, ekologické, majetkové daně, místo přímého zdanění, protoţe ty přímé daně jsou daleko více cyklické a navíc ty přímé daně daleko více zatěţují ty hráče, ať uţ jde o práci nebo, nebo kapitál, takţe z tohoto hlediska rozumné nastavení těchto, toho daňového břemene a současně přihlédnutím toho, ţe máme nějaké dávkové systémy, je takovou tou klasickou výzvou. Zase, ţe jo, na daních něco vybereme, proti tomu nám stojí určité dávkové systémy, tím rozumíme například stávající penzijní systém a některé sociální dávky a teď jde o to najít určité propojení, to znamená, je zcela nepochybné, ţe, jak vţdycky říkáme, některé výdaje se mají sniţovat a na druhé straně i některé daně se asi budou zvětšovat, tak aby se ty obě dvě strany propojily. To, k čemu docházelo v minulosti, právě bylo rozpojení těch daňových a dávkových systémů. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Kdyţ jste mluvil o těch přímých daních, tak generální tajemník OECD Ángel Gurría zdůraznil, ţe vláda by měla významně zlevnit náklady při zahájení podnikání, například sníţit minimální výši základního kapitálu pro nové společnosti. Dokázalo by to z vašeho úhlu pohledu podnikatelský sektor v Česku nějak významněji rozhýbat? Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe jsou, jsou určitá opatření, která v Čechách, my máme těch podnikatelů poměrně hodně a je důleţité, já bych spíše kladl důraz na některé jiné aspekty, to je zejména odstranění byrokracie, která často brání v zahájení podnikání, tam dokonce i samotná ta zpráva jaksi reflektuje trošičku zlepšené posuny v tomto směru. Samozřejmě, kdyţ se podíváte na naši konkurenceschopnost v tomto směru, tak stále ještě tady je celá řada rigidit na tom, na tom vstupu, ale zejména i na výstupu, jo, poněvadţ pokud nám naše insolvenční zákony nedostatečně fungují, tak pro podnikatele, co je důleţité, kdyţ jsou některá aktiva zablokovaná třeba nějakými nepodařenými konkurzy, dlouho se vlečícími soudními spory, tak vlastně podnikatel se k těm aktivům daleko hůře dostává. Z tohoto hlediska já myslím, ţe třeba zahájení podnikání uţ v Čechách, bych řekl, tam uţ ty významnější kroky byly učiněny. Spíš je to ta byrokracie, která vede k tomu, ţe řada malých firem je zahlcena stále ještě mnohými výkazy, a proto je tendence vlastně přesouvat některé velikostní poţadavky spíše výše, třeba malá firma uţ nebude do 25, ale do 50. Tam já bych viděl vlastně jádro těch změn, se kterými část politického spektra uţ v minulosti sama přišla. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Konstatuje ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Mejstřík. Jeho slova dozněla ve 13 hodin a 19 minut ve Světě o jedné Rádia Česko. _

Uplatnění absolventů vysokých škol v ČR na pracovním trhu 6.4.2010

Lidové noviny str. 33 _

Akademie_

Absolventi a nezaměstnaní absolventi 2009 podle vysokých škol a fakult název školy Vysoké školy celkem Veřejné vysoké školy Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta 2. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická Králové fakulta v Hradci Filozofická fakulta Právnická fakulta Fakulta sociálních věd Katolická teologická fakulta Evangelická teologická fakulta Husitská teologická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko-fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta tělesné výchovy a sportu Jihočeská univerzita České Budějovice Zdravotně sociální fakulta Filozofická fakulta Zemědělská fakulta Teologická fakulta Biologická fakulta

studentů celkem studují dále 69508 44,4 % 61231 44,9 % 6835 35,6 % 412 19,7 % 239 21,3 % 204 21,6 % 168 2,4 % 283 11,0 % 295 25,4 % 1073 35,7 % 564 9,0 % 578 59,9 % 112 54,5 % 64 35,9 % 89 41,6 % 952 63,1 % 496 63,9 % 533 13,1 % 482 28,4 % 2147 38,7 % 488 42,0 % 65 63,1 % 269 27,1 % 181 35,4 % 186 68,8 %



Pedagogická fakulta Ekonomická fakulta Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L. Filozofická fakulta Fakulta a managementu výrobních technologií Pedagogická fakulta Přírodovědecká fakulta Fakulta sociálně ekonomická Fakulta ţivotního prostředí Fakulta umění a designu Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta Filozofická fakulta Právnická fakulta Fakulta sociálních studií Přírodovědecká fakulta Fakulta informatiky Pedagogická fakulta Fakulta sportovních studií Ekonomicko-správní fakulta Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Filozofická fakulta Právnická fakulta Cyrilometodějská teologická fakulta Přírodovědecká fakulta Pedagogická fakulta Fakulta tělesné kultury Veterinár. Brno a farmaceut. univerzita Fakulta veterinárního lékařství Fakulta veter. hygieny a ekologie Farmaceutická fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Zdravotně sociální fakulta Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Pedagogická fakulta Fakulta umění Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Fakulta informatiky a managementu Filozofická fakulta Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta Obchodně v Karviné podnikatelská fakulta České vysoké učení technické v Praze Fakulta stavební Fakulta strojní

582 23,5 % 375 48,8 % 1389 37,5 % 55 67,3 % 49 55,1 % 522 9,0 % 56 75,0 % 492 50,8 % 161 57,1 % 54 48,1 % 6858 47,1 % 474 22,2 % 1459 58,6 % 720 18,9 % 733 59,3 % 721 71,6 % 312 67,3 % 1658 37,3 % 283 56,5 % 498 38,8 % 3392 34,3 % 283 17,3 % 971 46,5 % 187 6,4 % 157 25,5 % 588 65,3 % 859 13,2 % 347 33,1 % 411 28,0 % 107 6,5 % 191 48,7 % 113 13,3 % 2213 29,6 % 269 26,0 % 515 33,0 % 419 49,2 % 932 18,3 % 78 47,4 % 1536 31,0 % 1075 24,5 % 372 44,1 % 89 55,1 % 1259 53,7 % 573 45,7 % 671 60,4 % 4252 50,4 % 1509 56,4 % 420 29,3 %

nezaměstnaní míra nezaměstnanosti 1114 3,1 % 999 3,1 % 47 1,6 % 1 0,3 % 2 2,1 % 0 0,0 % 0 0,0 % 5 4,0 % 0 0,0 % Plné znění zpráv


8 3 2 1 0 2 16 1 2 4 48 6 4 11 10 4 6 7 38 0 0 16 1 13 4 3 81 3 23 4 5 10 4 22 6 4 62 3 13 2 3 16 21 4 9 1 8 0 58 3 21 20 10 4 34 25 9 0 45

2,0 % 0,4 % 2,6 % 2,0 % 0,0 % 7,7 % 4,8 % 0,6 % 1,3 % 2,0 % 4,4 % 2,5 % 25,0 % 7,1 % 9,4 % 8,6 % 2,0 % 3,6 % 3,8 % 0,0 % 0,0 % 3,4 % 2,3 % 4,1 % 5,8 % 10,7 % 2,3 % 0,8 % 4,0 % 0,9 % 1,7 % 4,9 % 4,9 % 2,0 % 4,9 % 1,3 % 2,6 % 0,9 % 2,3 % 0,6 % 2,6 % 7,8 % 2,3 % 1,3 % 2,7 % 1,0 % 7,1 % 0,0 % 2,9 % 1,0 % 4,6 % 7,5 % 0,9 % 7,3 % 3,6 % 3,1 % 5,8 % 0,0 % 6,0 %



22 22 34 10 8

5,5 % 6,0 % 2,8 % 2,6 % 5,1 %

název školy studentů celkem studují dále Fakulta elektrotechnická 1328 46,9 % Fakulta dopravní 295 61,4 % Fakulta jaderná a fyzikálně inţenýrská 220 69,1 % Fakulta architektury 292 53,4 % Fakulta biomedicínského inţenýrství 64 59,4 % Vysoká v Praze škola chemicko-technologická 856 62,7 % Fakulta chemické technologie 236 58,5 % Fakulta technologie ochrany prostředí 103 61,2 % Fakulta technologie potrav. a biochem. 354 70,6 % Fakulta chemicko-inţenýrská 139 54,7 % Západočeská univerzita v Plzni 3332 42,0 % Fakulta strojní 182 50,0 % Fakulta elektrotechnická 528 48,7 % Fakulta právnická 374 16,0 % Fakulta filozofická 697 52,5 % Fakulta pedagogická 639 27,7 % Fakulta ekonomická 528 42,0 % Fakulta aplikovaných věd 325 59,4 % Technická univerzita v Liberci 1469 38,7 % Fakulta strojní 150 35,3 % Fakulta studií mechatron. a meziobor. inţ. 187 55,6 % Hospodářská fakulta 394 48,5 % Fakulta textilní 294 37,8 % Fakulta pedagogická 400 20,8 % Fakulta umění a architektury 44 61,4 % Univerzita Pardubice 1837 50,5 % Fakulta restaurování 17 35,3 % Fakulta filozofická 364 53,0 % Fakulta chemicko-technologická 376 55,1 % Fakulta ekonomicko-správní 520 48,8 % Dopravní fakulta Jana Pernera 405 48,6 % Fakulta zdravotnických studií 93 21,5 % Fakulta elektrotechniky a informatiky 62 82,3 % Vysoké učení technické v Brně 4931 53,1 % Fakulta stavební 1258 50,3 % Fakulta strojního inţenýrství 1041 52,4 % Fakulta tech. elektrotechniky a komunikač. 1059 56,4 % Fakulta informačních technologií 446 61,9 % Fakulta chemická 268 51,1 % Fakulta architektury 150 58,0 % Fakulta výtvarných umění 65 50,8 % Fakulta podnikatelská 641 48,5 % VŠ báňská -TU Ostrava 4875 51,6 % Fakulta stavební 349 51,9 % Fakulta bezpečnostního inţenýrství 431 57,1 % Fakulta strojní 525 52,4 % Fakulta elektrotechniky a informatiky 687 58,2 % Hornicko-geologická fakulta 739 50,1 % Fakulta inţenýrství metalurgie a materiál. 459 52,5 % Ekonomická fakulta 1685 47,6 % Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 2696 46,5 % Fakulta technologická 416 62,5 % Plné znění zpráv


Fakulta managementu a ekonomiky Fakulta multimediálních komunikací Fakulta aplikované informatiky Fakulta humanitních studií Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Fakulta mezinárodních vztahů Fakulta podnikohospodářská Fakulta informatiky a statistiky Fakulta národohospodářská Fakulta managementu v Jindř. Hradci Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Fakulta a přírod. agrobiologie, zdrojů potravin. Technická fakulta Fakulta lesnická a dřevařská Fakulta ţivotního prostředí Mendelova v Brně zem. a les. univerzita

825 41,7 % 299 45,5 % 346 58,1 % 810 38,5 % 3653 55,1 % 568 60,4 % 945 51,0 % 817 54,1 % 475 56,0 % 551 59,5 % 297 50,5 % 4262 44,2 % 2430 35,5 % 666 60,2 % 391 50,1 % 213 62,9 % 404 55,4 % 2296 53,9 %

nezaměstnaní míra nezaměstnanosti 13 2,7 % 0 0,0 % 1 0,0 % 2 3,7 % 0 0,0 % 10 3,1 % 4 6,1 % 1 2,5 % 3 2,9 % 2 3,2 % 62 4,0 % 3 4,4 % 5 2,6 % 3 1,6 % 23 9,1 % 16 4,1 % 12 4,6 % 0 0,0 % 36 3,9 % 3 3,1 % 4 3,6 % 4 1,5 % 15 8,2 % 9 2,2 % 1 5,9 % 30 3,2 % 2 27,3 % 8 4,1 % 10 5,3 % 7 3,0 % 2 0,5 % 1 1,4 % 0 0,0 % 65 2,6 % 6 1,1 % 19 2,8 % 14 3,0 % 1 0,6 % 9 6,9 % Plné znění zpráv


3 1 12 106 2 8 8 6 16 12 54 61 19 15 8 12 7 32 3 9 7 5 3 5 48 21 8 4 0 7 63

3,2 % 3,1 % 3,0 % 3,5 % 0,6 % 3,8 % 2,4 % 1,7 % 3,0 % 4,1 % 4,6 % 3,9 % 11,5 % 2,5 % 4,9 % 7,6 % 1,4 % 3,3 % 2,2 % 3,2 % 2,4 % 5,7 % 1,3 % 5,4 % 2,9 % 1,8 % 3,8 % 4,1 % 0,0 % 6,1 % 5,8 %

název školy Provozně ekonomická fakulta Agronomická fakulta Lesnická a dřevařská fakulta Zahradnická fakulta Akademie múzických umění v Praze Hudební fakulta Divadelní fakulta Filmová a televizní fakulta Akademie výtvarných umění v Praze Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Janáčkova akademie múzic. umění v Brně Hudební fakulta Divadelní fakulta Vysoká škola polytechnická Jihlava Soukromé vysoké školy Bankovní institut Evropský polytechnický institut Vysoká škola hotelová v Praze Vysoká škola finanční a správní Vysoká škola Karlovy Vary ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola Lit. akademie (Soukr. VŠ J. Škvoreckého) Vysoká škola podnikání

studentů celkem studují dále 802 54,6 % 713 53,4 % 461 55,3 % 320 50,9 % 269 45,4 % 105 56,2 % 97 32,0 % 67 47,8 % 36 0,0 % 61

4,9 %

156

39,7 % 50,7 % 31,0 % 210 41,0 % 8277 40,9 % 579 37,1 % 228 14,0 % 444 38,1 % 1204 45,4 % 272 43,4 % 93 47,3 % 69 87

68 628

20,6 % 44,9 %



Vysoká škola aplikovaného práva Vysoká škola v Plzni University of New York in Prague VŠ manaţerské informatiky a ekonomiky VŠ mezinárodních a veřejných vztahů Středočeský vysokoškolský institut Academia Rerum Civilium VŠ evropských a regionálních studií VŠ TV a sportu Palestra Newton College Vysoká škola logistiky Vysoká škola zdravotnická Soukromá VŠ ekonomických studií Vysoká škola obchodní v Praze AKADEMIE STING Metropolitní univerzita Praha Univerzita Jana Amose Komenského Vysoká škola Karla Engliše v Brně Anglo-americká vysoká škola Praţská VŠ psychosociálních studií Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo Moravská vysoká škola Olomouc

116

114

62,9 % 17,5 % 40 12,5 %

56

44,6 % 122 39,3 % 93 51,6 % 86 17,4 % 141 34,8 % 62 43,5 % 51 39,2 % 117 51,3 % 141 6,4 % 86 48,8 % 558 39,6 % 336 25,0 % 431 50,8 % 1681 46,0 % 77 37,7 % 38 34,2 % 27 40,7 %

46

54,3 % 63

30,2 %

nezaměstnaní míra nezaměstnanosti 15 3,6 % 30 9,0 % 16 7,8 % 2 1,3 % 1 0,7 % 0 0,0 % 0 0,0 % 1 2,9 % 1 8,3 % 3 8,6 % 4 3,2 % 0 0,0 % 4 5,0 % 21 15,3 % 115 2,7 % 3 1,1 % 9 3,6 % 15 5,1 % 15 3,2 % 12 5,8 % 1 4,1 % 1 5,6 % 9 1,4 % 4 7,0 % 2 2,1 % 0 0,0 % 0 0,0 % 2 5,4 % 5 11,1 % 1 1,4 % 5 7,6 % 1 2,9 % 0 0,0 % Plné znění zpráv


3 1 1 7 4 2 3 3 1 1 0 3

3,5 % 0,0 % 6,8 % 2,7 % 1,6 % 1,9 % 0,6 % 6,3 % 8,0 % 6,3 % 0,0 % 4,5 %

Vysvětlivky k tabulce Tabulka zachycuje absolventy vysokých škol, kteří ukončili studium (úspěšně vykonali poslední státní zkoušku) v období od 1. 5. 2008 do 30. 4. 2009. Dále studují = Absolventi vysokých škol, kteří v období od 1. 5. 2008 do 30. 4. 2009 ukončili studium a kteří zahájili další studium na stejné nebo jiné vysoké škole a byli v něm stále ještě zapsáni k 30. 9. 2009 Nezaměstnaní = Nezaměstnaní absolventi vysoké školy jsou uchazeči o práci registrovaní na úřadu práce k 30. 4. 2009 a k 30. 9. 2009, kteří úspěšně ukončili školu v období půl aţ jeden rok před dubnem 2009, resp. zářím 2009. Míra nezaměstnanosti = Váţený průměr standardizované míry nezaměstnanosti z dubna 2009 a standardizované míry nezaměstnanosti ze září 2009. Jde o míru nezaměstnanosti, která je počítána pro absolventy, kteří ukončili studium v období půl aţ jeden rok před dubnem 2009, resp. zářím 2009. Standardizovaná míra nezaměstnanosti bere v úvahu, ţe absolventi jednotlivých škol nastupují na regionální trhy práce, které jsou dosti rozdílné z hlediska pracovních příleţitostí. To má samo o sobě významný vliv na míru jejich nezaměstnanosti bez ohledu na to, jaké vzdělání a na které škole ho získali. Na základě měsíčních údajů o obecné míře nezaměstnanosti byl zkonstruován koeficient „náročnosti“ okresních trhů práce (podíl okresní a republikové míry nezaměstnanosti) ke všem zářijovým i dubnovým termínům zjišťování, čímţ došlo ke zmírnění vlivu nezaměstnaných absolventů z problémových okresů. Standardizované (upravené) míry nezaměstnanosti se následně získají jako podíl upraveného (váţeného) počtu nezaměstnaných a příslušného počtu absolventů. Poznámka: V tabulce nejsou uvedeny všechny vysoké školy a fakulty v České republice. U několika z nich totiţ chybí údaje o počtech absolventů nebo o počtech nezaměstnaných absolventů. Většinou jde o instituce nové, jejichţ absolventi na pracovní trh ještě nevstoupili. V jednotlivých případech pak sice takové údaje mít mají, ale momentálně nejsou dostupné. Zdroj: Středisko vzdělávací politiky při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy _

Tekuté časy 2.4.2010

ceska-media.cz str. 00 Společnost-Tribuna_ Petr Ţantovský_

Původem polský sociolog Zygmunt Bauman má pro naše prostředí specifický význam.- Právě jeho texty, které v češtině začaly vycházet koncem 60.let) odstartovaly éru nového pohlíţení na sociologii v komunistickém Československu, nejedna intelektuální a svým způsobem v důsledku i politická hranice byla posunuta či překročena. Bauman byl a zůstal z celého srdce levicovým myslitelem, a přesto dobovým hlídačům myšlenkové jednoty vadil, protoţe myslel a psal v souvislostech, a to je přesně to, co se nehodilo do dobového modelu. Po roce 1989 Bauman věnoval několik tisíc svazků své knihovny praţské Fakultě sociálních věd. Počátkem nového milénia obdrţel titul honoris causa Univerzity Karlovy. Baumanovy texty v posledních deseti letech u nás vycházely relativně často (např. Tekutá modernita, MF 2000, Modernita a holocaust, SLON 2003, Svoboda, Argo 2003 či Individualizovaná společnost, MF 2004). Zatím poslední z této řady je sborník esejů Tekuté časy s podtitulem Ţivot ve věku nejistoty (vydala Academia). Bauman nezapře sociálně myslícího filosofa a vědce. Hlavním motivem této knihy je postavení a osud jedince, člověka uprostřed „nepřátelské“ moderní doby. Bauman pojmenovává jednotlivé fenomény, které podle jeho názoru odlidšťují moderní společnost – ať uţ je to atomizace, vyčleňování z tradičních skupinových Plné znění zpráv


společenství, ztráta spontánní solidarity, orientace na subjektivní cíle. To všechno Bauman vidí tak trochu jako spletitou dţungli, v níţ se pomyslný „obyčejný člověk“ ztrácí, neorientuje, bloudí, cítí se ohroţen, nejistota je jeho hlavním pocitem. A z nejistoty vznikají frustrace, omyly a různé druhy sociální exkluze (nezaměstnanost, kriminalita, utečenectví atd.). Bauman v závěrečné kapitole o redefinici pojmu a smyslu slova utopie v naší době dovádí svou úvahu aţ k jednoznačné dichotomii – svět se skládá z lovců a lovených. V tomto okamţiku Baumana opusťme a nechme na kaţdém čtenáři, aby si s myšlenkami starého pána zabojoval sám. I kdyţ je to chvílemi poněkud rozčilující, jako intelektuální rozcvička na vysoké úrovni to určitě stojí za to. Petr Ţantovský


K Paroubkovu návrhu zrušit post ministra pro evropské záleţitosti se ODS vyjádří příští týden 2.4.2010

ČRo - izurnal.cz str. 00 / politika_ Tereza Bartůňková,Milan Kopp_

Spor o sloţení vlády by se dal vyřešit zrušením postu ministra pro evropské záleţitosti - navrhuje to předseda ČSSD Jiří Paroubek. Pokud by k takovému kroku došlo, mohla by si podle něj ODS do čela ministerstva ţivotního prostředí nominovat svého nestraníka. Paroubek s touto moţností přišel jen den poté, co společně jednal s premiérem Janem Fischerem a s volebním lídrem ODS Petrem Nečasem. Ten pak v reakci uvedl, ţe se k tomuto řešení vyjádří aţ příští týden, kdy se znovu s Jiřím Paroubkem a Janem Fischerem sejde:„My jsme se včera při jednání u pana předsedy vlády Fischera jasně dohodli, ţe budeme pokračovat v jednání příští týden. Pan Paroubek variantu, kterou dnes mediálně prezentoval a kterou představil dříve novinářům, neţ svým politickým partnerům, tedy mně a panu předsedovi vlády, včera nenavrhoval.“„Dokazuje tak, ţe mu jde spíše o mediální kampaň, neţ o hledání věcného řešení konkrétního politického problému,“ řekl Nečas.Spor o personální sloţení vlády vznikl poté, co Fischer pověřil vedením ministerstva ţivotního prostředí Jakuba Šebestu, který je i ministrem zemědělství a kterého do vlády nominovali sociální demokraté. Poté také rezignoval ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Zrušení úřadu pro vyrovnání silOtázka personálního sloţení vlády by se dala podle sociální demokracie vyřešit zrušením resortu pro evropské záleţitosti. Řekl to dnes předseda strany Jiří Paroubek. Pokud by k takovému kroku došlo, mohla by si podle něj ODS do čela ministerstva ţivotního prostředí nominovat svého nestraníka.Evropská agenda by se podle Paroubka dala přiřadit k jinému ministerstvu. Paroubek také řekl, ţe post ministra pro lidská práva by mohl řídit přímo premiér Jan Fischer.Další schůzka zástupců ODS a ČSSD s premiérem Janem Fischerem bude po Velikonocích.Jde o poměry hlasování Politolog Jane Kubáček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy označil ve Stalo se dnes za jádro sporu potřebu dohody, aby ţádná ze stran nepoškodila Jana Fischera a tím ve výsledku i sama sebe, své preference, svou pověst: „Nejde ani tak o jednotlivá ministerstva, ale hlavně o hlasovací většinu, protoţe vláda dost dobře můţe klidně vládnout i na podzim.“„Oba tábory vystupují s tím, ţe potřebují ukázat straníkům a tradičnímu voličskému jádru, ţe pevně drţí třmeny své strany a ţe jsou silnými lídry,“ poznamenal Kubáček.Podle jeho názoru má v současné době premiér poměrně výraznou roli protoţe obě politické strany jsou tlačeny předvolební situací.Paroubek chce zrušit post ministra pro evropské záleţitostiNečas a Paroubek se na sloţení vlády stále neshodli Schůzka premiéra s ODS a ČSSD spor o vládu nevyřešila ODS chce nahradit ve vládě nominanty Strany zelených ČSSD k tomu nevidí důvod Fischer podle Lišky porušil slovo




Předseda ČSSD Paroubek navrhl zrušit post ministra pro evropské záleţitosti 2.4.2010


str. 08

21:00 Stalo se dnes_

_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Předseda ČSSD Jiří Paroubek přišel s novým návrhem na řešení personálního obsazení vlády po odchodu ministrů nominovaných Stranou zelených. Předseda sociálních demokratů navrhuje zrušit post ministra pro evropské záleţitosti, který nyní zastává Juraj Chmiel nominovaný občanskými demokraty. Ministerstvo ţivotního prostředí by pak mohl vést nestraník za ODS. Volební lídr této strany Petr Nečas se k nabídce vyjádří aţ na úterní schůzce s Jiřím Paroubkem a premiérem Fischerem. O sporech ohledně doplnění vlády teď budeme hovořit s politologem Janem Kubáčkem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý večer. Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pane Kubáčku, ta situace uţ je poněkud nepřehledná, má ten spor podle vás ještě nějaké racionální jádro, nebo jde především o předvolební boj obou stran? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, samozřejmě volby do toho promlouvají, ale racionální jádro tam je jasné. Obě dvě strany se potřebují dohodnout, aby nepoškodily Jana Fischera a tím ve výsledku nepoškodily sebe, své preference a svoji pověst před očima zejména středových voličů. Protoţe přece jen Jan Fischer a jeho vláda je projektem ODS a ČSSD, a teď se v podstatě jenom v uvozovkách přetahuje o ten pomyslný počet hlasů ve vládě, protoţe nejde tolik aţ o ta ministerstva, ale hlavně o tu hlasovací většinu, protoţe ta vláda dost dobře můţe vládnout ještě na podzim tohoto roku, protoţe myslím si, ţe hledání nového kabinetu bude velmi zdlouhavé a Jan Fischer bude tady ještě asi premiér jako v demisi. Jan RICHTER, moderátor -------------------Existuje podle vašeho názoru tedy nějaké logické nebo, řekněme, spravedlivé řešení, na které ale ČSSD či ODS z nějakých důvodů nechtějí přistoupit? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, ono je to samozřejmě sloţité, co je spravedlivé, protoţe oba dva tábory tam vstupují s tím, ţe potřebují vůči svým straníkům, vůči svému tradičnímu voličskému jádru ukázat, ţe mají převahu nad tím druhým a ţe pevně drţí třmeny své vlády, promiňte, strany a ţe zkrátka jsou silnými lídry. Oni se potřebují dohodnout na kompromisu, jakou pozici bude mít Jan Fischer, jakou bude mít hlasovací váhu a v podstatě rozdělit si toto ministerstvo, protoţe nejsou to zase ministerstva fatální, jde spíše o ty hlasy. Jan RICHTER, moderátor -------------------Jistě, ale pokud jde právě o ty hlasy, tak v tom případě by bylo logické, aby ty strany prostě tam byly zastoupeny rovnoměrně a na tom se, zdá se, stále nemohou dohodnout. Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tam je totiţ ta situace sloţitá, protoţe sociální demokracie uţ vlastně má navrch, má silnější pozici, aktivnější, takţe teď jde jenom o to, aby ODS jakoby částečně v očích veřejnosti dorovnala tu svojí situaci, ale k reálné paritě nedojde. Pokud do toho nevstoupí zásadně Jan Fischer a nebude sehrávat tu roli toho neutrála, coţ se mu teďka poslední dobou příliš nedařilo.



Jan RICHTER, moderátor -------------------Na to jsem se chtěl právě zeptat, myslíte, ţe by měl premiér Fischer do těch sporů vstoupit důrazněji s nějakým dalším návrhem a prostě ty strany před něj postavit? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě ano, myslím si, ţe moţná i ta vůle bude, aby oba dva, jak Jiří Paroubek, tak Petr Nečas, mohli odejít se ctí a říct, byla to vůle premiéra a ponechat Jana Fischera v této pozici, protoţe v současnosti má Jan Fischer poměrně výraznou roli, protoţe obě dvě strany jsou tlačeny opravdu předvolební situací, atmosférou vůle podporovat populární vládu, nechat jí vládnout a politické strany naopak nechat vést kampaň, takţe je to prostor pro premiéra. Jan RICHTER, moderátor -------------------Volební lídr ODS Petr Nečas se k té, k tomu návrhu předsedy Paroubka přece jenom dnes vyjádřil a řekl, ţe ten návrh na zrušení postu ministra pro evropské záleţitosti by mohl souviset se zájmem sociálních demokratů, aby příprava důleţité strategické vize pro Evropskou unii, takzvané Evropy 2020, spadla po zrušení ministerstva pro evropské záleţitosti, spadla pod ministerstvo zahraničí. To, jak známo, vede ministr Jan Kohout, který má úzké vazby na sociální demokraty, co soudíte tady o této teorii, řekněme? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, ona částečně racionální je, protoţe ministerstvo zahraničních věcí je obecně viditelnou figurou, poměrně oblíbeným ministrem tradičně u české populace a samozřejmě kaţdý resort, který vstupuje do zahraničí jinak a omezuje tu pozici ministra diplomacie, tak není aţ tak vítaný. A to ministerstvo pro Evropu tenhle potenciál mělo, ale ukazuje se, ţe současný ministr to stejně nedokáţe vyuţít. Takţe ona otázka, jestli neviditelný ministr sice za ODS, anebo významný, viditelný resort za to, je to čistě o té váze a o dohodě i na nadstranické zahraniční politice, protoţe diplomacie by měla být vţdy oproštěna od sekretariátu a měla by být dlouhodobější, protoţe sice my se tady dohadujeme uvnitř, vnitropoliticky, ale samozřejmě mezinárodní politicky tratíme. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pro Petra Nečase jsou současné spory kolem doplňování vlády první váţnou zkouškou v čele ODS, jak si podle vás zatím vede? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, zatím se mu dařilo vystupovat poměrně výrazně vedle Jiřího Paroubka, podařilo se mu prezentovat před veřejností několik alternativ a tím jakoby demonstrovat vůli dohodnout se. Ostatně v téhle té taktice pokračuje Jiří Paroubek tím novým návrhem, který se objevil právě dnes a který jsme před chvilkou diskutovali, ohledně zrušení ministerstva pro Evropu, takţe zatím si myslím, ţe se drţí obstojně, ale potřebuje dosáhnout nějakého kompromisu. Nemůţe to být problém vleklý, protoţe v tu chvíli by si někteří voliči řekli, vţdyť je vlastně stejný jako jeho předchůdce a jako dlouhodobě rozhádaná ODS. Jan RICHTER, moderátor -------------------Čili myslíte si, ţe na té úterní schůzce bychom se mohli dočkat nějakého kompromisu a řešení? Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Myslím si, ţe opravdu ta vůle bude vyřešit tento problém do týdne, maximálně 14 dnů a řešit předvolební kampaň. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká politolog Jan Kubáček. Děkuji za rozhovor a přeji hezký večer. Jan KUBÁČEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Hezký večer i vám, děkuji. _

Otázka nezaměstnanosti v programech stran 2.4.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Téměř 600 tisíc nezaměstnaných, tolik bylo podle ministerstva práce a sociálních věcí ke konci února v Česku lidí bez práce. 600 tisíc nezaměstnaných ale znamená také 600 tisíc potenciálních voličů, o jejichţ hlasy je moţné se ucházet. Není divu, ţe právě řešení tohoto problému je jedním z centrálních bodů volebních programů politických stran, ucházejících se o křesla v Poslanecké sněmovně. Jaký ale je vztah Čechů k práci a v čem se sliby politiků míjejí s poţadavky lidí. U dnešního Studia Česko vás vítá Patricie Polanská. Mými hosty jsou Pavel Kuchař z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------A Daniel Münich, ekonom institutu CERGE-EI. Dobrý den i vám. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Dobrý den. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Nejprve se podívejme na ten údaj o nezaměstnanosti. Můţeme oněch zhruba 600 lidí bez práce povaţovat čistě za oběť té celosvětové hospodářské ekonomické krize posledních zhruba 2 let? Pane Münichu? Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Tak, určitě ta vysoká nezaměstnanost současná je primárně dopadem externím vnější krize, která přišla z čistého nebe, nezaměstnanost v České republice dlouhodobě klesala k 5 %, podle toho, jak to měříme a pak teda raketově rostla nahoru. Těch, ten rok a půl. Ale zároveň musíme dodat, ţe ta česká nezaměstnanost je stále jedna z nejniţších v Evropské unii, takţe zdaleka to ještě není tak špatné a zároveň 10% nezaměstnanost jsme jiţ měli v roce 2003, jestli si dobře vzpomínám. Já nechci zlehčovat to číslo, je to obrovskejch 10 %, je obrovská škoda, ţe ti lidé nemají práci. Na druhou stranu to není katastrofa a konec světa. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Takţe myslíte, ţe ty debaty okolo nezaměstnanosti není úplně na místě, ţe se na to prostě musíme zvyknout, ţe tady vţdycky bude nějaká mír nezaměstnanosti mezi 5, 10 %. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Určitě bychom si neměli zvyknout na 10 %. To je neudrţitelné, nezdravé, obrovská škoda. Ale zvyknout si musíme na to, ţe ta nezaměstnanost bude se pohybovat mezi 5, 10, podle toho, jak se bude ekonomika hýbat nahoru a dolů a ţe tady jsou ekonomické cykly. Ty prostě v trţní ekonomikách jsou a budou. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Já s tím souhlasím, co říkal tady pan kolega. Jenom bych dodal, ţe si taky nemůţeme zvykat na to, ţe budeme mít nezaměstnanost okolo 3 %. Podle mého odhadu, tak těch 5 aţ 7 % to je míra nezaměstnanosti, se kterou my bychom měli počítat, která bude ale ještě delší dobu niţší, neţ je průměr Evropské unie. Ale pod to jít nemůţeme. Oni upřímně řečeno ani zaměstnavatelé by příliš nevítali, kdyby ta míra nezaměstnanosti byla velice nízká. Protoţe pravdou je, jak jste ostatně uţ naznačila, ţe tady bude vţdycky určitá část lidí, kteří se do té práce nepohrnou a kteří vţdycky budou v podstatě nezaměstnaní. A to bych si typoval, ţe je tak do těch 3 % plus minus. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Takţe takové teorie o tom, ţe nezaměstnaní jsou zásobárnou pracovních sil a ten, kdo chce pracovat, tak práci vţdycky najde. Tedy platí, neplatí, pane Kuchaři? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ony platí do určité míry. Samozřejmě nezaměstnaní jsou zásobárnou pracovní síly, to je jasné a nemůţeme si myslet, ţe kdyţ my máme teď, jak jste říkala, těch necelých 600 tisíc nezaměstnaných, ţe to je 600 tisíc lidí, kteří jsou okamţitě připraveni nastoupit do zaměstnání. To v ţádném případě ne. Protoţe navíc zhruba tak těch, tak polovina z nich jsou lidé dlouhodobě nezaměstnaní. Kteří se do práce, jednak se do práce sami nehrnou a jednak samozřejmě ty jejich návraty do práce jsou daleko obtíţnější neţ u té krátkodobé nezaměstnanosti. Ta je o něčem úplně jiném Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------A z těch dlouhodobě nezaměstnaných myslíte, ţe jaksi do budoucna budou se jaksi rekrutovat ti lidé, kteří opravdu ţe se do práce nevrátí, prostě jsou to ztracené pracovní síly? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já jsem před několika lety dělal poměrně dost rozsáhlý výzkum dlouhodobě nezaměstnaných a z toho vyplynulo celkem jednoznačně, ţe ta skupina dlouhodobě nezaměstnaných se dá rozdělit do 3 skupin. První je ta, jsou lidé, kteří se chtějí vrátit, kteří samozřejmě vnímají určité bariéry, ale mají snahu. Druhou třetinu tvoří lidé, jejichţ základním cílem je, dosáhnout invalidního důchodu. Čili tito lidé se do toho zaměstnán nepohrnou, to jsou čekatelé vlastně na invalidní důchod. No a konečně třetí skupina jsou lidé, u kterých moţná kupodivu ta dlouhodobá nezaměstnanost, nebo téměř vůbec ţádný vliv na jejich postavení v domácnosti, na vybavenost domácnosti, na příjmy a tak dále. Čili, to jsou lidé, kteří jsou zapojeni spíše v té šedé nebo černé ekonomice. Takţe z celé té skupiny dlouhodobě nezaměstnaných, tak zhruba třetinu bych odhadoval, ţe je moţno povaţovat za určitou potenciální pracovní sílu. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Co potřebují k tomu, aby se vrátili do práce? Jinými slovy, jak byste ohodnotili zatímní státní nebo vládní programy podpory, aktivní podpory zaměstnanosti nebo aktivní politiky zaměstnanosti? Pana Münichu. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Něco řeknu obrazně. My o těch dlouhodobě nezaměstnaných, protoţe ti krátkodobě tu budou vţdycky a dokonce je to zdravá součást trţního prostředí, ţe se ekonomika mění, lidé mění zaměstnání. Ta 3, 4, 5 % dokonce někdy jsou naprosto přirozená, ale my teď začínáme mluvit o těch dlouhodobě nezaměstnaných, nebo potenciálně dlouhodobě nezaměstnaných. A kdyţ to řeknu obrazně, tam je potřeba, aby existoval, aby měli trampolínu, která je nenechá spadnou zaprvé na zem, na pusu a zadruhé, aby je vrátila, nebo aspoň se je snaţila vracet, případně opakovaně nejenom teda do práce jako takové, ale do celého stylu ţivota. Protoţe ty návyky pracovní a ţivotní postupem doby, během toho roku a víc prostě mizí u těch lidí a pak je to mnohem obtíţnější ty lidi, a draţší samozřejmě, vrátit a v řadě případů uţ se to nikdy nepodaří. Patricie POLANSKÁ, moderátorka --------------------



Platí to, ţe takový ten klasický posudek je, ţe dlouhodobě nezaměstnaní jsou lidé převáţně s niţším vzděláním, lidé, kteří třeba nemají takové vzory v rodině? Říká se, ţe uţ vlastně v Česku známe generace lidí, jejichţ rodiče vlastně nikdy nepracovali. Platí toto absolutně prostě, platí to i u nás? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ono jde o to, co je to absolutně jo, ale samozřejmě troufám si říci, ţe z 90 % to platí. Je moţné mezi nimi, mezi dlouhodobě nezaměstnanými najít sem tam někoho, kdo má nějaké, nějakou třeba střední úroveň kvalifikace. To většinou jsou lidé, kde ta kvalifikace je totálně zastaralá, případně jsou to lidé, kteří můţou ţít v tak problémovém regionu, kde jim i sebevětší snaha moc nepomůţe, ale to jsou spíš výjimky, které na úřadech práce znají podle jména, ale v drtivé většině jsou to lidé bez kvalifikace, lidé, kteří mají nejenom absenci kvalifikace, ale taky absenci určitých osobnostních dispozic. Nejsou dostatečně asertivní, nejsou dostatečně motivovaní, nejsou adaptabilní a tak dále. Čili, je to kumulace vlastně těch, dá se říct nepříznivých faktorů, která je v tom stavu udrţuje. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Posloucháte Studio Česko. Mými hosty jsou Pavel Kuchař z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a ekonom Daniel Münich. My uţ jsme to vlastně trošku nakousli, ale dá se nějak charakterizovat vztah Čechů k práci? Povaţují ji za nutnost? Pane Kuchaři. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já myslím, ţe tady se nic nemění. Tady prostě to je, samozřejmě, ţe lidé mají k práci stav, dá se říct bipolární. Na jedné straně je to nutnost, pochopitelně, protoţe pokud se chci uţivit, tak musím v té lepší variantě pracovat. Na druhé straně bez pochyby platí to, ţe práce je i prostředek k seberealizaci, formuje osobnost lidí. Takţe to jsou takové trvalé, dá se říci, atributy, které ta práce má. Já bych tady, nevěřím takovým těch spekulacím o tom, jak se zásadním způsobem mění vztah k práci a tak dále. Nemění. Pořád je to v podstatě stejné. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Jsme klasická evropská země v tomto ohledu? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě, standardní civilizace postavená na určitých dlouhodobých základech etických, morálních, filosofických. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Zároveň ale, jak se zdá, tak nevadí leckterým Čechům jaksi pracovat takzvaně načerno. Je v tom, myslíte, nějaký rozpor? Pane Münichu. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Tyto lidi tady určitě máme, jsou všude na světě. Někde víc, někde míň. Ten vztah Čechů je daný tím postkomunistickým dědictví, tím vztahem k tomu státu, kdy v podstatě, kdykoliv ten stát povedu, tak mám pocit, ţe jsem prostě udělal dobře, dobrej skutek téměř a málokdo se za to stydí. Takţe určitě to není jako ve Skandinávii, kde prostě ty morální zábrany v těch lidech jim nedovolí, aby se hodili marod například, i kdyţ taky ten problém roste. Prostě, jak se svět propojuje, globalizace postupuje a lidé se míchají, tak ani tam uţ to není to, co bývalo, bych řekl. Ale Češi v tomto nejsou výjimkou. Ale právě proto, ţe jsme takoví, jaký jsme, je potřeba, aby ta politika hospodářská a ty sociální pojistný nástroje reflektovaly to a vlastně se nemrhalo zbytečně penězi na pomoc těm lidem, kteří to nepotřebují, kteří to zneuţívají. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Mimochodem, často se za tu skutečnou práci povaţuje vlastně jenom, pokud máte pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Naráţí se na to, ţe takové ty plány na práce na dobu určitou, prostě jenom, pokud ta práce je, tak Plné znění zpráv


vlastně tady nebývá vnímána moc dobře. Je to, je toto také vlastně věc zvyku, tradice, je to návyk prostě z té doby minulé, ţe mít ten papír a být zaměstnán 20 let, je tedy to pravé ořechové? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě do určité míry to platí. Pochopitelně ty tradice tady přetrvávají. Na druhou stranu já myslím, ţe i já i kolega tady máme pracovní smlouvu na dobu určitou, protoţe jinak to na vysokých školách dneska není. Takţe to, uţ bych to nepokládal za tak rigidní záleţitost, jako tomu bylo dřív. Já bych spíš řekl, ţe to je záleţitost, řekněme, kvalifikační úrovně vykonávané práce. Ty práce, které jsou na té vyšší úrovni kvalifikovanosti, tak s sebou častěji nesou právě třeba ty termínované úvazky, ale zrovna tak ty práce na tom opačném pólu, ty nejjednodušší práce pomocné. Já jako bych v tomhle tom bych v podstatě ţádný velký problém neviděl, ani bych to neviděl jako nějaký prostor, kde by se mělo něco řešit. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Pane Münichu? Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Já bych k tomu jenom poznámku. Vy jste uvedla ten příměr pracovat 20 let v jednom zaměstnání. Česká republika je v jedné věci poměrně specifická, a to, kdyţ projdete tou zkušební dobou 3 měsíců, tak v podstatě zaměstnavatel je jaksi omezen vás propustit stejně jako ty lidi, kteří v té vaší firmě pracují 20 let. A to je dost zásadní rozdíl. V řadě profesí za ty 3 měsíce si toho člověka neoklepnete, protoţe on ani neprojde celým tím procesem. Například ve školství trvá celá ta záleţitost celý jeden školní rok, abyste zjistila, co v tom člověku je a na jedné straně to znamená jistotu pro člověka, který dostane ten trvalý kontrakt po 3 měsících, ale na druhou stranu to znamená obrovskej závazek a vlastně pro toho zaměstnavatele, takové rozhodnutí učinit a vlastně se vytváří takové dva světy. A aby vás někdo pustil do toho světa toho trvalého kontraktu, musí si to dost rozmyslet a vy musíte být hodně dobrá a pak na to doplácí ti lidé, kteří nejsou tak dobrý nebo aspoň nedokáţou budit dojem, ţe jsou tak dobří a vytváří to jakoby dva rozdělené trhy práce. A stále to poroste, protoţe ten svět se mění rychlejc, firmy mění jaksi jsou nuceni měnit ty rychle strukturu výroby, zaměření, potřebují měnit zaměstnance a je to pro ně obtíţné. Rostoucím způsobem. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Proč se Češi tak neradi stěhují za prací? Nebo dojíţdějí za prací, jak ukazují zatím valná většina průzkumů, aspoň na které jsem narazila. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Takhle, to je dáno historicky. Je to dáno poměrně dost dlouhým vývojem, kdy my přece jenom ty české země se v tom trošku lišily od německých zemí, od Rakouska a tak dále. U nás přece jenom bylo vţdycky zvykem uţ v tom, řekněme 19.století, ţe spíše ta práce šla jakoby za člověkem. Ţe v kaţdém větším městečku vznikla nějaká továrnička a vytvořilo to pracovní příleţitosti pro lidi, kteří tam byli. Zatímco v těch jiných státech se spíš ty pracovní příleţitosti vytvářely v těch větších centrech a ta pracovní síla musela jet za nimi. Takţe to, ţe my jaksi neradi cestujeme, není dáno tím, ţe bychom byli třeba línější, ale tím, ţe prostě jsme si na to nezvykli. To je jedna věc a druhá věc je, ţe ono vţdycky to je záleţitost transakčních nákladů. Já samozřejmě budu ochoten cestovat za prací, dojíţdět, kdy se mi to vyplatí. Pokud se mi to nevyplatí, pokud ta očekávaná, očekávaný příjem bude niţší, neţ ty nezbytně nutné náklady, no, tak samozřejmě nikdo nepřinutí, abych nějak daleko dojíţděl. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Daniel Münich? Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Já mám ještě jedno vysvětlení kromě toho historického, které určitě platí, a to na základě struktury zaprvé průmyslové struktury a zadruhé, a tedy nízkého podílu sluţeb, trţních sluţeb, které si lidé za výdělky mohou nakoupit a stále velké závislosti lidí na rodičích, prarodičích, přátelích, blízkých, oprava aut, hlídání dětí, Plné znění zpráv


výpomoc kdejakého druhu formou netrţní, ţe si to nekupujete, ale prostě vám babička s dědečkem pohlídají děti, protoţe vy nemáte školku, protoţe vám tam nechtějí vzít děti, nebo, ţe si nemůţete na trhu sluţeb koupit něco, co se ve světě normálně dá na trhu koupit. Ten trh, zaměstnanost v sektoru sluţeb komerčních, je v České republice jeden z nejniţších v Evropě a naopak máme největší zaměstnanost v průmyslu a jakmile se odstěhujete, zpřetrháte veškeré vazby na známé, rodiče a musíte si tyhle ty věci buďto udělat sami a nebo koupit, ale to je strašně drahé, protoţe ty sluţby jsou v Čechách drahé. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------A čekat, aţ se vybudujou náhradní sociální sítě, přece jenom trošku dlouhodobější záleţitost. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Říká Pavel Kuchař a mým hostem je rovněţ Daniel Münich, ekonom institutu CERGE-EI. Teď máme krátce před volbami. Dívali jste se na volební programy stran na toto téma a co jim říkáte obecně? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já jsem se tedy díval a některé se mi líbí více, jiné se mi líbí méně. Samozřejmě je tady evidentní ta polarita, ten levostranný pohled, to je jasné a můţeme se o tom bavit trošku více, ale ... Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Tak, zeptám se jinak. Ten levopravý pohled, to je určitě jasné. Nicméně, kdyţ jsem je prohlíţela, tak téměř ve všech jsem našla nějakou míru zásahů státu do této oblasti. Je to podle vás, správné zaměření v této chvíli, v této pomalu postkrizové situaci? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Stát do toho musí vstupovat. Zase vţdycky jsme přece jenom moderní společnost a domnívat se, ţe teda ten stát úplně nechá bez jakéhokoliv vlivu ten trh práce, to je naivní asi. Čili ty zásahy státu jsou jasné. Jde o to, jestli budou na rozumné úrovni, nebo jestli ten stát bude diktovat kaţdému podnikateli, co má kde vytvořit a jak má kaţdý zaměstnanec kde pracovat. Pokud jste se ptala na tu polaritu, jestli teda spíš podpora zaměstnance nebo pracovní místa. Já myslím, ţe to je jednoduché. Chceme-li sníţit nezaměstnanost, musíme především vytvořit pracovní místa. Bez toho to nejde. A abychom mohli vytvořit pracovní místa, tak ta pracovní místa přece vytváří firmy. To znamená ty firmy musí dostat prostor pro to, aby je vytvářely. Čili těm firmám se musí nechat jednak čas, jednak finanční prostředky na to, aby ta pracovní místa mohly vytvořit. Jinak, jinak tu nezaměstnanost nesníţíme. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Říká Pavel Kuchař. Daniel Münich předpokládám, bude v podstatě souhlasit. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Já řeknu trochu něco jiného. Nejdřív obecně program, já bych řekl obrazně, čert ví, protoţe ten, podstata je v detailu. A volební program nemůţe být detailní, tím se nikdo detailně zabývat nebude. Ale nakonec ten detail bude rozhodovat. Takţe, abych pravdu řekl, ani moc se tím nezabýval, protoţe tam ty detaily nejsou a ty detaily budou rozhodovat. Co bych chtěl říct, co mě překvapuje, ale opakovaně, kdyţ se podíváte na předvolební kampaň, na plakáty, vidíte většinou rozjásané, veselé lidi, kteří nemají ţádný problém, jediný ten, ţe jsou starší nebo jsou zrovna mladší. Ale neviděl jsem na plakátě předvolebním vozíčkáře, slepce, děti, který opouštějí dětské domovy, rodiče těţce postiţených dětí. To je, myslím, oblast, kde by ten stát měl tu svoji roli plnit jako první, protoţe tam skutečně to nikdo za něj neudělá, ty nevládní organizace, nadace se sice snaţí, ale to je prostě věc spíš náhody, místně ale to není jako politika, na kterou se dá spoléhat. To mi tam strašně chybí a chybí mi to v podstatě u všech stran i v tý mediální kampani stran. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Mimochodem, já jsem narazila na průzkum společnosti CERGE, ţe recesi nejvíc pocítili lidé vzdělaní a ţe v této době firmy dávají přednost lidem zkušeným, těm ve vyšším věku, před absolventy, nebo začínají dávat. Je to dlouhodobější tendence podle vás, nebo to platí právě jenom pro toto vlastně krizové období? Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Především to platí pro to krizové období. Firmy se zachovaly naprosto racionálně. Stoply najímání a kdo kaţdý rok je najímán, jsou mladí absolventi, kteří z praxe neumí vůbec nic, pokud intenzivně nechodili do práce během studia a měli prostě smůlu, ţe to přišlo zrovna v době, kdy oni končili školu. Já jsem přesvědčen, ţe s tím, jak odezní krize, ţe ta situace se zase zlepší. Absolventi mají vţdycky trošku větší problém neţ lidé, kteří uţ něco dělali. Ta nezaměstnanost jejich je vyšší, ale často jenom tím, ţe část, ţe zkouší. Ţe jdou tam, za chvilku zase jdou na úřad práce, znova to někde zkusí, ale neviděl bych to jako dlouhodobý problém a určitě ne v České republice. U těch, co mají nějaké vzdělání, pozor. Ti, co mají jenom základní školu nebo ji dokonce nedokončili, nebo mají nějaké nekvalitní učiliště, tak tam ten problém skutečně je a tam hrozí ta velká dlouhodobá nezaměstnanost, o které jsme mluvili na začátku, uţ v mladém věku. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Občas narazím na takovou zprávu, ţe vlastně jakoby se ty firmy od toho boomu těch mladých, úspěšných lidí, jakoby vrací právě k těm lidem v tom starším věku, protoţe tam zase oceňují zkušenosti, loajalitu, pravděpodobně nějakou stálost v názorech a podobně. Takţe tento, řekla bych výkyv, o kterém jsme tady mluvili, s tím úplně nesouvisí, nebo jsou to dva nějaké souběţné procesy? Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Předmět nebo obsah práce ustupuje od toho fyzického přenášení, dělání s kladivem na soustruhu do toho, kde je víc zapojená hlava. A tam samozřejmě se ta produktivita těch starších lidí, jaksi udrţuje mnohem dýl neţli tomu bylo v minulosti a ty generace, které uţ vyrostly nově i na počítačích vlastně vstupují do toho staršího věku a takţe ty jejich šance na to, uplatnit se v ţivotě jsou mnohem delší a vy jistě máte poznatky z terénu mnohem zajímavější. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Pan Kuchař. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já bych k tomu chtěl dodat, ţe ono u nás na rozdíl od některých jiných vyspělých zemí zase to s těmi problémy starších lidí na trhu práce nebylo tak velké. U nás v podstatě míra nezaměstnanosti lidí v předdůchodovém věku se zvyšuje velmi mírně o pár desetinek, čili to není vlastně nic. A souvisí to, pokud se tedy zvyšuje, tak je to vlivem toho, ţe ta nejstarší generace má přece jenom niţší úroveň vzdělání, niţší úroveň kvalifikace a tudíţ pochopitelně, jak tady říkal kolega, není schopná absorbovat ty novoty, takříkajíc, ty nové technologie tak, jako ty generace mladší. Ale obecně platí, ţe tak, jak ty generace stárnou a dostávají se do toho předdůchodového věku tak, ţe se toho mění čím dál tím víc pro ně na trhu práce. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Mimochodem, co takový ten argument, ţe je sice skvělé, ţe máme čím dál tím víc všeobecně vzdělaných lidí, kteří, kdyţ to velmi zjednoduším do nějakého bonmotu, tak máme spoustu právníků, ale málokoho kdo dokáţe upéct chleba. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Kdo toto tvrdí, ať se podívá na míru nezaměstnanosti. A zjistí, ţe být právníkem, znamená nulu, téměř nulovou nezaměstnanost. A vsadím se, ţe být pekařem znamená jisté riziko nezaměstnanosti. Mnohem větší teda, neţ u právníků. I u technických oborů. Teď jsem se díval, nezaměstnanost přírodovědců, absolventů přírodovědeckých oborů, kde se říká, ţe jich je nedostate, je nadprůměrná oproti těm, co mají třeba společenské vědy. Takţe pozor na tato tvrzení. Plné znění zpráv


Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Ale třeba vlastně v tom předkrizovém období jsme byli svědky toho, ţe si samy firmy jaksi stěţovaly, ţe mají málo právě těch technicky zdatných, vzdělaných lidí. Dokonce vlastně tady byly nějaké programy, ţe se sem lákali lidé zvenčí, protoţe prostě firmy měly málo těchto lidí. To teď, pravda, v krizi odeznělo, ale nicméně můţe se to vrátit? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Vrátit se to samozřejmě můţe. Ono to také souvisí právě uţ s tou zmiňovanou mírou nezaměstnanosti a s tím, do jaké míry se je firmy mohou vybírat zaměstnance. Já jsem přesvědčen o tom, ţe my v principu máme dost truhlářů, dost zpracovatelských dělníků a tak dále. Ale kvalitních truhlářů, kvalitních soustruţníků, kvalitní horizontkářů, no těch samozřejmě tolik není a upřímně řečeno, jich nikdy nebude dost. Takţe ono jde spíš o tu volnost pro firmy, jak dalece si mohou vybírat. Proto jsem říkal, ţe kdyţ nezaměstnanost dosahovala zhruba těch 3, 4 %, tak firmy byly nešťastné, ţe nemají lidi, ţe si nemohou vybírat mezi lidmi. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Firmy si budou muset zvyknout, ţe těm lidem musí zaplatit víc, neţ jim platily dřív. Víme, ţe rozdíly mezi vysokoškolákem a středo a vyučeným jsou jedny z nejvyšších v Evropě a prostě budou muset těm lidem zaplatit víc, neţ byly zvyklý, neţ jim připadá, ţe je adekvátní, aby ta práce byla pro ty lidi zajímavá. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Ty rozdíly jsou opravdu tak vysoké? Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, dokonce u ţen jsou jedny z nejvyšších v Evropě, v Evropské unii. To znamená, našim ţenám vysokoškolačkám se vzdělání vyplácí téměř nejvíce ze všech ţen v Evropě. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Ale na druhou stranu pozor. Ono je to dáno také tím, ţe ten podíl vysokoškoláku je jeden z nejniţších, je 13 %, takţe to je vlastně ta neintelektuálnější skupina a samozřejmě její průměr schopností je potom vyšší. To je jasný. A jak bude mít vzdělání vysokoškolské, ty niţší a niţší skupiny jaksi nadaných obyvatel, tak ten průměr poklesl. Takţe zase to není nějaká extrémní výhoda. Je to výhoda té úzké skupiny, která to vzdělání má. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------Říká Daniel Münich. A tím končí dnešní Studio Česko. Loučím se se svými hosty. Pane Münichem, děkuji za účast a na shledanou. Daniel MÜNICH, ekonom institutu CERGE-EI -------------------Také děkuji, na shledanou. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pavlem Kuchařem. Také děkuji a na shledanou. Pavel KUCHAŘ, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. Patricie POLANSKÁ, moderátorka -------------------A od mikrofonu se loučí a hezký poslech dalších pořadů přeje Patricie Polanská. _ Plné znění zpráv


KDO KAM 1.4.2010

Ekonom str. 21 _

Lidé_

Peter Noack (41) byl firmou Hochtief Projektentwicklung jmenován regionálním ředitelem dceřiných společností v jiţní a východní Evropě. Jednatelem společnosti Hochtief Development v Česku je od roku 2003, nyní bude řídit aktivity firmy i v Rakousku, Rumunsku a Maďarsku. Noack vystudoval práva na Johann Wolfgang GoetheUniversität ve Frankfurtu. Před svým působením ve firmě Hochtief pracoval sedm let v mezinárodní poradenské společnosti v Norimberku a v Praze. (nad) Jan Petrák (36) byl jmenován na pozici ředitele firmy Royal Ahrend v regionu střední a východní Evropa, Blízký východ a Afrika. Petrák doposud působil jako ředitel pro strategický rozvoj společnosti TECHO, jíţ je výrobce kancelářského nábytku Ahrend od roku 2008 stoprocentním vlastníkem. Tuto funkci bude ve firmě TECHO zastávat i nadále. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor podniková ekonomika a management. (nad) Milan Severin (36) posílil ve funkci senior manaţer tým poradenských sluţeb PricewaterhouseCoopers Česká republika. Věnovat se bude rozvoji poradenských sluţeb ve finančním sektoru. Do Prahy se Milan Severin vrátil po téměř šestiletém působení v londýnské kanceláři PwC UK. V PricewaterhouseCoopers působí od roku 1999. Je absolventem Institutu ekonomických studií při Fakultě sociálních věd UK a členem Asociace certifikovaných účetních. (nad) Richard Vidlička (44) se stal novým generálním ředitelem společnosti ČEZ Distribuce. Na pozici generálního ředitele vystřídal odstupujícího Josefa Holuba. Richard Vidlička je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Titul MBA získal na Katz Business School, University of Pittsburgh. Do Skupiny ČEZ, jíţ je Distribuce součástí, nastoupil v roce 2004. Do té doby zastával manaţerské pozice v privátním i veřejném sektoru. Věnoval se především projektovému řízení. (nad) Foto popis| _

VERZE 2-Topolánek odstoupí 12.dubna, ODS povede Petr Nečas 1.4.2010

finance.cz

str. 00 Zpravodajství ČTK_ Reuters_

* Topolánek předává pravomoci předsedy... ...Nečasovi * Po schválení výkonnou radou 12.dubna Topolánek rezignuje (přidává komentář analytika, souvislosti) Předseda Občanské demokratické strany (ODS) Mirek Topolánek odstoupí z funkce 12.dubna poté, co výkonná rada schválí přesun jeho pravomocí na Petra Nečase. Topolánek to řekl novinářům na čtvrteční tiskové konferenci.



Místopředseda strany a volební lídr Nečas by tak měl stranu řídit aţ do stranického kongresu, který zvolí nové vedení. Výměna v čele ODS zřejmě ve výkonné radě nenarazí na větší odpor, neboť Nečas získal masivní podporu jiţ minulý týden při jmenování volebním lídrem. "Na 12.dubna jsem svolal výkonnou radu, která rozhodne... o tom, ţe stranu povede aţ do volebního kongresu Petr Nečas, a vzápětí poté rezignuji," řekl Topolánek. "Předávám veškeré své kompetence Petru Nečasovi aţ do konání výkonné rady." Topolánek se vzdal pozice volebního lídra ODS minulý týden poté, co čelil kritice kvůli kontroverzním výrokům v neformálním rozhovoru, který pronikl do médií. Rozpolcenost vedení by mohla ODS uškodit, a Topolánkův krok tak zřejmě pomůţe zmírnit škody, jeţ si strana způsobila výměnou lídra pouhé dva měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny, uvedli politologové. "Je to logický důsledek toho, co se dělo minulý týden. Poté, co přestal být volebním lídrem, nemělo ţádný smysl, aby zůstával předsedou strany," řekl Josef Mlejnek Jr. z katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. "Vzhledem k situaci je to vlastně nejlepší řešení z těch špatných." Kdyby Topolánek rezignoval přímo, Nečas by jako volební lídr neměl zajištěnu vedoucí pozici v ODS, na niţ má formálně nárok první místopředseda David Vodráţka.

[PRAHA/Reuters/Finance.cz]

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/258274/ _



Přehled zpráv : konec války ČT 1 + ČT24 ~ str. 21 ~ 19:00 Události

Recommend Documents