Přehled zpráv. Vadí-nevadí ČT 1 ~ str. 01 ~ 21: hodin

Přehled zpráv Příprava politiků na volby ...................................................................................................................................11 13.5.2012 TV Nova ~ str. 03 ~ 22:10 Střepiny_ _

Vadí-nevadí...........................................................................................................................................................13 6.5.2012 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:45 168 hodin_ _

Konference Červen ..............................................................................................................................................16 29.5.2012 TREND marketing ~ str. 56 ~ Servis / konference_ _

Zředit zatím oranžové kraje co nejvíc modrou barvou ....................................................................................17 28.5.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Čechům čím dál více vadí kouření v restauracích ...........................................................................................19 23.5.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 05 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Modeling byl pro plytký.......................................................................................................................................21 22.5.2012 Tv Plus ~ str. 04 ~ Rozhovor_ Denisa Kimlová_

Saúdská Arábie a Bahrajn plánují vytvořit unii ................................................................................................22 18.5.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Co si mají po volbách v Evropě myslet mezinárodní věřitelé a co občané České republiky ......................24 16.5.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_ _

KVŮLI ZÁBĚRU se brodím i bahnem .................................................................................................................30 16.5.2012 Vlasta ~ str. 06 ~ Rozhovor_ BLANKA KOVAŘÍKOVÁ_

Plný událostí byl uplynulý týden na Ukrajině ...................................................................................................33 14.5.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Vítězství Francoise Hollanda oslavovaly v Paříži statisíce jeho příznivců ....................................................44 7.5.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 08 ~ 18:10 Ozvěny dne_ _

Upoutávka na pořad Média v postmoderním světě..........................................................................................48 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 10 ~ 18:10 Názory a argumenty_ _

Vláda Petra Nečase získala ve sněmovně důvěru............................................................................................48 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 03 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

7. května se již potřetí úřadu ruského prezidenta ujme Vladimir Putin .........................................................51 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_ _

10 procent obyvatel Evropské unie se domluví ruským jazykem ..................................................................53 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 02 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Nečasova vláda škrtá ..........................................................................................................................................57 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 04 ~ 22:10 Studio STOP_ _

První kolo egyptských prezidentských voleb se má konat 23. a 24. května .................................................58 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 05 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Nová strana Karolíny Peake s názvem LIDEM ..................................................................................................60 3.5.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne_ _

Uplynul rok od zabití Usámy bin Ládina............................................................................................................64 2.5.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 12:10 Ozvěny dne_ _

Irsko o rozpočtovém paktu .................................................................................................................................65 31.5.2012 ČT 24 ~ str. 09 ~ 05:59 Studio 6_ _

ČR je v žebříčku konkurenceschopnosti 33. ....................................................................................................66 31.5.2012 ČT 24 ~ str. 03 ~ 21:10 Ekonomika_ _

10 deset českých zpráv, které by vás neměly minout .....................................................................................66 28.5.2012 Respekt ~ str. 10 ~ _ _

Tymošenková opět před soudem.......................................................................................................................67 21.5.2012 ČT 24 ~ str. 03 ~ 05:59 Studio 6_ _

Protesty proti vládě .............................................................................................................................................68 14.5.2012 ČT 24 ~ str. 09 ~ 05:59 Studio 6_ _

Češi jsou národem skeptiků ...............................................................................................................................71 14.5.2012 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:10 Ekonomika_ _

Novým personálním ředitelem Dopravního podniku se stal Lumír Tesař .....................................................72 10.5.2012 Parlamentní magazín ~ str. 44 ~ Kariéra_ _

Boj o Arktidu ........................................................................................................................................................73 3.5.2012 ČT 24 ~ str. 02 ~ 05:59 Studio 6_ _



Evropa má za sebou super volební neděli ........................................................................................................73 7.5.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_ _

Zveřejňování tajně pořizovaných nahrávek a odposlechů..............................................................................84 4.5.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_ _

Krátce ....................................................................................................................................................................95 28.5.2012 Medical Tribune ~ str. 03 ~ Aktuality - diskuse - dopisy - komentáře_ _

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout ..........................................................................................96 27.5.2012 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_ Redakce Respekt_

SOBOTNÍ VIDEOREPORTÁŽ: Milan Šmíd: Aby měl Syndikát novinářů větší prestiž, potřebuje ve svých řadách nejlepší profesionální novináře .............................................................................................................97 26.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_ Peter Duhan ml. + TV Česká média_

Kalouskovi úředníci podváděli. Konec eurodotací pro Česko? Ekonomové raději zmizeli ........................97 26.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika_ Jana Šulcová_

ČSSD vyjednává s lidovci a zelenými o společných kandidátech do Senátu ...............................................99 12.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ ane_

Novináři Mladé fronty DNES se nechávají uplácet. (Josef Kucharovic) ........................................................99 6.5.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

SOBOTNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Úniky odposlechů do médií ............................100 5.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_ TV České média_

Čekám na roboty a pěknou katastrofu ............................................................................................................101 3.5.2012 Computer ~ str. 85 ~ Computer živě_ _

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Úniky odposlechů do médií 2.5. 17:00................................................103 1.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Extra_ Česká média_

Ropa a islám, to je explozivní exportní směs, říká politolog Beránek .........................................................103 31.5.2012 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne_ Roman Chlupatý,Marián Vojtek_

Luxusní značky vyžadují originální zážitky.....................................................................................................104 31.5.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Speciál_ _

Ne vždy se ve sněmovně flákáme aneb na čem jsem pracovala druhý rok (Lenka Andrýsová) ..............106 31.5.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _



NEKROLOG ........................................................................................................................................................107 31.5.2012 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Lidé_ _

Zemřel komentátor Práva Alexandr Kramer ...................................................................................................108 31.5.2012 Právo ~ str. 02 ~ Zpravodajství_ (jov, rsk)_

Stále víc lidí podporuje plošný zákaz kouření v restauracích ......................................................................109 31.5.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost_ Jitka Hanžlová,Lenka Jansová,Igor Maňour_

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Z-index a jeho význam pro datovou žurnalistiku. V ČR je problém, dostat vůbec k nějakým datům ........................................................................................................................110 30.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Po těžké nemoci zemřel dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer ...................................................110 30.5.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média a technologie_ ban_

Zemřel Alexandr Kramer, bývalý redaktor Lidových novin...........................................................................111 30.5.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_ Lidovky.cz, ČTK_

Zemřel komentátor Práva Alexandr Kramer ...................................................................................................111 30.5.2012 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí_ rsk, jov_

Z-index a jeho význam pro datovou žurnalistiku. V ČR je problém, dostat vůbec k nějakým datům.......112 30.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy_ ceskamedia.cz_

Většina kuřáků si poprvé zapálí už na základní škole. I kvůli partě .............................................................113 30.5.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Anna Brandejská_

Co řešila Komise pro etiku Syndikátu novinářů v posledním roce? Rasismus, presumpci neviny, internetovou žurnalistiku i praxi RRTV............................................................................................................114 29.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_ Karolína Hloušková_

Pšánská manažerkou ZUNO pro sociální média ............................................................................................116 29.5.2012 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_ Marie Zemanová_

Je to jako najmout detektiva na manželku ......................................................................................................117 28.5.2012 Hospodářské noviny ~ str. 21 ~ Business Class_ Jana Machálková_

Shrnutí: Má ČR platit méně do rozpočtu EU? (Jakub Janda) .......................................................................119 28.5.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Petr Pražák: Je to jako najmout detektiva na manželku ................................................................................120



28.5.2012

Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ HN.IHNED.CZ_ Jana Machálková_

Stanislav Kázecký: Českou školu najdete v USA, australském Sydney i na Islandu.................................122 25.5.2012 E15 ~ str. 12 ~ Páteční rozhovor_ Dušan Spáčil_

Češi včetně kuřáků: Jsme pro zákaz kouření v hospodách!.........................................................................125 24.5.2012 Aha! ~ str. 11 ~ Aktuálně_ (wer)_

Většina pro zákaz kouření.................................................................................................................................125 24.5.2012 Haló noviny ~ str. 03 ~ Z domova_ (km)_

ZPRÁVY DNE......................................................................................................................................................126 24.5.2012 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov_ čtk_

ČSSD: Obnovíme aktivní politiku zaměstnanosti, kterou zlikvidovala Nečasova vláda ............................127 24.5.2012 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _ _

ČSSD obnoví aktivní politiku zaměstnanosti, kterou zlikvidovala Nečasova vláda ...................................128 24.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ cssd.cz_

Nečasova vláda zlikvidovala rozvoj země, my to zlepšíme, slibuje ČSSD ..................................................129 24.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ joh_

ČSSD: Obnovíme politiku zaměstnanosti .......................................................................................................129 24.5.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_ _

Češi by uvítali zákaz kouření v restauracích ..................................................................................................130 24.5.2012 vitalia.cz ~ str. 00 ~ _ Redakce_

Zákaz kouření v restauracích chce 78 procent lidí, i část kuřáků ................................................................131 24.5.2012 zdn.cz ~ str. 00 ~ Z domova_ ČTK_

Kouření v restauracích? Ne, tvrdí 78 procent lidí...........................................................................................132 23.5.2012 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova_ _

Rebranding Carly ...............................................................................................................................................133 23.5.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Žurnál_ _

Heger chystá zákaz kouření v restauracích. Pro je už téměř osmdesát procent Čechů............................135 23.5.2012 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko_ Michaela Mužíková_



Vysokoškoláci k sobě zvou byznysmeny........................................................................................................136 23.5.2012 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Česko_ Luboš Kreč, Julie Daňková_

Většina Čechů si přeje nekuřácké restaurace ................................................................................................138 23.5.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zdraví_ Lidovky.cz, ČTK_

Průzkum: 78 procent Čechů si přeje nekuřácké restaurace, vydělaly by na tom i hospody.....................139 23.5.2012 MaM.cz ~ str. 00 ~ life.ihned.cz_ Michaela Mužíková_

Pravice to ví: Není vyhráno, tanec na hrobě Davida Ratha nás nespasí .....................................................140 23.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Poslanecká sněmovna_ Jiří Hroník_

Zakažte kouření v restauracích, přeje si většina Čechů ................................................................................142 23.5.2012 tyden.cz ~ str. 00 ~ Zdraví_ ČTK_

Tři čtvrtiny národa chtějí kouření v restauracích vystavit stopku................................................................143 22.5.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_ vrm_

Tři čtvrtiny Čechů by zakázaly kouření v restauracích..................................................................................144 22.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ pan_

Šavlový tanec kolem horké kaše......................................................................................................................144 21.5.2012 Lidové noviny ~ str. 17 ~ Právo & Justice_ TOMÁŠ RICHTER_

Veřejná diskuse k návrhům ČSSD pro boj s nezaměstnaností ....................................................................146 21.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ ČSSD_

Saúdská Arábie plánuje vytvořit unii s Bahrajnem. Íránci proti tomu budou protestovat.........................147 18.5.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ blizkyvychod_ Patricie Polanská,Michaela Vydrová_

Cena Jiřího Ortena oblékla Šaty z igelitu ........................................................................................................147 17.5.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura_ bk_

Moderátorka Aneta Savarová: „Jsem workholik.“ .........................................................................................148 16.5.2012 kafe.cz ~ str. 00 ~ _ _

Fuj, ČSSD už nevolím. Opravdu?.....................................................................................................................150 16.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ Jiří Hroník_

Limitovaného Batmana si koupí 100 nejrychlejších. A příště čeká na sběratele pořadník .......................152 16.5.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_



Jsme v dekádě stagnace, růst nás nečeká .....................................................................................................153 15.5.2012 E15 ~ str. 14 ~ Rozhovor_ Tereza Zavadilová_

Pavel Mertlík: Jsme v dekádě stagnace, růst nás nečeká .............................................................................157 15.5.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_ _

Budoucí manažeři lákají turisty na klášter Boyard ........................................................................................161 15.5.2012 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko_ Petr Weikert_

Nového prezidenta Francie čeká první test: setkání s Merkelovou..............................................................162 15.5.2012 Hospodářské noviny ~ str. 18 ~ Finance_ Simone Radačičová_

Centrum aplikované ekonomie: Důraz na fakta v ČR dost chyběl (KohoVolit.eu ) ....................................164 15.5.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Paroubek lituje Ratha: Taková škoda... Byl nejnadanější ze všech .............................................................166 15.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ vfe_

Evropan věří obyčejnému člověku - díky Facebooku ......................................................................................11 14.5.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika_ ama_

Dobrovolník, vzácný druh ...................................................................................................................................13 14.5.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Publicistika_ Lucie Suchá_

Kdo pomůže světu, pomůže sám sobě..............................................................................................................16 14.5.2012 ZEN magazín ~ str. 20 ~ Portrét_ Hana Kůrová_

Soc. dem. domlouvá kandidáty do Senátu s lidovci a zelenými.....................................................................17 12.5.2012 Právo ~ str. 01 ~ Titulní strana_ Naďa Adamičková Marie Königová_

RECENZE: Atmosféra a poselství legendárního komiksu Vrána nestárne ...................................................19 11.5.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_

David Elischer je novým of counselem advokátní kanceláře KŠB.................................................................21 9.5.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Právo & Byznys_ _

Oslava vítězství Hollanda na náměstí Bastily už je terčem kritiky .................................................................22 7.5.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Jan Šmíd, ak_

Ekonom Janský: Vláda může zažít velmi parné léto ........................................................................................24



4.5.2012

ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne_ Roman Chlupatý,Marián Vojtek_

Profesor Potůček: Na vládní reformy doplácejí určitě více ženy....................................................................30 4.5.2012 tyden.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_ - zat -_

Dokonalost komiksového Captaina Ameriky vystřídala realita ......................................................................33 4.5.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Úniky odposlechů do médií...................................................................44 2.5.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Vandasova bakalářka? Spíš agitka. Dostal dvojku ..........................................................................................48 2.5.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ jav_

Před rokem byl zabit Usáma bin Ládin, lidé jeho smrt slavili v ulicích..........................................................48 2.5.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika_ Jan Marek,Kateřina Kozmová,Petr Král,Lucie Maňourová,Michaela Vydrová_

ŽENY A KARIÉRA ................................................................................................................................................51 14.5.2012 Studenta web&mag ~ str. 06 ~ Téma_ Míša Raková_

Studentky podnikatelky.......................................................................................................................................53 14.5.2012 Studenta web&mag ~ str. 08 ~ Téma_ _

ŽENY DO VYSOKÝCH MANAŽERSKÝCH POZIC PA TŘÍ .................................................................................57 14.5.2012 Studenta web&mag ~ str. 14 ~ Ženy_ Mariana Kopecká_

Mirek Tabernaus: student, který si psaním esejí vydělal 12 000 eur! ............................................................58 14.5.2012 Studenta web&mag ~ str. 26 ~ Kariéra_ Mariana Kopecká_

Výstava jako produkt...........................................................................................................................................60 4.5.2012 Art + antiques ~ str. 72 ~ K věci_ Denisa Kasl Kollmannová_

Luxusní značky vyžadují originální zážitky.......................................................................................................64 17.5.2012 Strategie ~ str. 86 ~ Zážitkový marketing_ Leoš Kyša_

Rebranding Carly .................................................................................................................................................65 17.5.2012 Strategie ~ str. 28 ~ Žurnál_ Denisa Kasl Kollmannová_

Bezpečnostní rošáda ve východní Asii .............................................................................................................66 10.5.2012 Mezinárodní politika ~ str. 22 ~ Vztahy a problémy_ Michal Kolmaš_



Rumburský žák vyhrál debatu v němčině, postupuje do dalšího kola ..........................................................66 28.5.2012 Děčínský deník ~ str. 09 ~ Servis/Kultura_ (Adéla Jurečková)_

Kouření v restauraci spíše ne! ...........................................................................................................................67 28.5.2012 Příbramský deník ~ str. 08 ~ Příbramsko/u nás doma_ (čtk)_

Zákaz kouření v restauracích chce i část kuřáků .............................................................................................68 24.5.2012 Benešovský deník ~ str. 10 ~ Publicistika_ (čtk)_

Zakázat. Češi nechtějí kouř v hospodě..............................................................................................................71 24.5.2012 Metro ~ str. 06 ~ Domov_ RB_

Občas mám pocit, že špatně slyším ..................................................................................................................72 9.5.2012 MEN/WOMEN only ~ str. 18 ~ Rozhovor_ JAROSLAV PANENKA_

Digitální model světa ...........................................................................................................................................73 18.5.2012 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_ Pavel Turek_

Zvládnete přijímačky na vysokou? ....................................................................................................................73 11.5.2012 Lidové noviny ~ str. 33 ~ Vysoké školy_ _

Nekončící krize nutí Evropany volit změnu. Doleva i k extrému.....................................................................84 10.5.2012 Ekonom ~ str. 43 ~ Téma - krize v Evropě_ Klára Janicki_

Jak se zbavit korupce: Bez povrchních soudů a se znalostí ekonomie ........................................................95 31.5.2012 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ prusa.blog.ihned.cz_ Jan Průša, Pavel Ryska_

Hory jako vrchol krásy. Kniha o díle originálního myslitele Johna Ruskina.................................................96 29.5.2012 ekolist.cz ~ str. 00 ~ Recenze_ Ondřej Hudeček_

Úniky odposlechů do médií ................................................................................................................................97 11.5.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_ _

Podpora rodiny je u nás nejhorší v Evropě.......................................................................................................97 10.5.2012 Květy ~ str. 68 ~ Rozhovor_ BLANKA KUBÍKOVÁ_

Magické číslo 61 aneb Moldavský politický pat ...............................................................................................99 10.5.2012 Mezinárodní politika ~ str. 30 ~ Zeměmi světa_ Kateřina Šimová_

Maršálek Radecký, zachránce monarchie.........................................................................................................99 29.5.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Historie Cs_ ČT24_



Chcete psát román? Stačí mít dost papíru, říká pedagog .............................................................................100 1.5.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Kultura_ Lidovky.cz, Vladěna Ptáčková_

Víc než odkouzlený dnešek ..............................................................................................................................101 24.5.2012 Tvar ~ str. 01 ~ Titulní strana_ Michal Škrabal_

Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - porážka vědeckého dobytka - díl 4....................................................103 22.5.2012 blisty.cz ~ str. 00 ~ _ Štěpán Kotrba_



Plné znění zpráv Příprava politiků na volby 13.5.2012

TV Nova

str. 03 _

22:10 Střepiny_

Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Přesně před týdnem vyhrál boj o francouzský prezidentský úřad Francois Hollande. Stálo ho to jistě hodně potu a dřiny. V prezidentských volbách totiž stačí úplná maličkost a dlouhý boj náhle skončí neúspěchem. Které detaily už v historii odrovnaly i největší favority? Na reportáž Aleše Vašíčka by se měly dívat nejen kandidáti na prvního přímo voleného českého prezidenta. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Napětí ve studiu by se dalo krájet. Je to velmi těsné. Každý z kandidátů zastupuje půlku francouzských voličů. Miliony diváků sledují každé slovo, každou reakci. Oba muži ve studiu si uvědomují, že teď jde hodně, o prezidentství. Eloise RICAUDOVÁ, francouzská politoložka -------------------Debata je velmi důležitá. Je to jediný okamžik, kdy se oba kandidáti postaví tváří v tvář a obhajují své názory. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Ale zastavme se a soustřeďme se na detaily, které nemusí být na první pohled zřetelné. Třeba v tomto případě si Sarkozyho tým vymohl teplotu ve studiu na 20,5 stupně Celsia, aby se jejich šéf příliš nepotil a vědí, proč to dělají. Učebnicový případ televizní debaty. Rok 1960. Kandidáti na amerického prezidenta John Fitzgerald Kennedy a Richard Nixon. Dobře se dívejte. Díky této jediné debatě totiž politici poprvé a jednou provždy pochopili, že to, jak vypadají v médiích, je často důležitější než to, co slibují. Klidný a nalíčený Kennedy doslova odrovnal neupraveného a zpoceného Nixona. Erik BEST, americký novinář -------------------Největší chyba Nixona byla, že přišel, že byl neoholený, a že se potil. Ale málokdo ví, že vlastně byli domluveni s Kennedym dopředu, že nebudou se líčit a nakonec Kennedy ho podvedl, protože přišel, byl nalíčený, zatímco Nixon nebyl. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Kennedy totiž pochopil sílu televize, kterou už tehdy vlastnilo skoro 90 procent amerických domácností. Bořivoj HNÍZDO, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Když se potom ptali na výsledek, tak ti, co poslouchali rádio, tak řekli, že Nixon byl lepší, že zvítězil Nixon. A ti, co se koukali na televizi a slyšeli vlastně stejnou debatu, stejný text, řekli, že vyhrál Kennedy. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Doba pokročila a příprava politiků na volební klání se stala důležitou profesí. Členové volebního týmu například studují protivníky a vymýšlí, jak bude protikandidát reagovat. Jiní pak řeší to, jak politik vypadá. Volba oblečení je alchymie, ve které hraje roli mimo jiné i to, s kým politik debatuje a do koho je třeba ho stylizovat. Do role muže z lidu nebo do role seriózního diskutéra? Zdánlivě jednoduchá otázka, ale právě role muže z lidu se může lehce zvrtnout. Erik BEST, americký novinář -------------------Plné znění zpráv


Známý případ, že jeden prezident, Carter, byl v televizi a měl jenom svetr. Oni si mysleli, že to bylo pozitivní, ale vlastně to mělo opačný vliv a jeho hodnocení kleslo. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Ale ani když je vše připraveno, správná teplota ve studiu, vyladěné barvy obleku a kravaty, správný účes a připravené odpovědi, ani pak není vyhráno. Všechno může zhatit třeba jen jedno jediné gesto. Je to 20 let a tato televizní debata trojice kandidátů na amerického prezidenta už patří do historie, co z ní ale navždy zůstane v učebnicích politologie, je tato vteřina. Dosavadní prezident Spojených států George Bush starší si právě, obrazně řečeno, řeže větev, která vedla zpět do Bílého domu. Jeho slavný pohled na hodinky si Američané vyložili tak, že debatu buď vzdává, nebo že ho tyto věci nezajímají. Výsledkem bylo, že zvítězil energický Bill Clinton. Více než s gesty měl například prezident Reagan problém s usínáním. Veškerou kritiku však odpálil žertem, že v případě ohrožení národní bezpečnosti má člověka, který ho vzbudí. Možná inspirace pro českého prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry Marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Také partnerka politika může ovlivnit sympatie voličů a tím pádem patrně může i přispět ke změně volebního výsledku. Michelle OBAMOVÁ, manželka amerického prezidenta -------------------To je dobře. Budeš volit mého manžela? Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Opět to jsou hlavně Spojené státy, kde je fungující rodina základním předpokladem politického úspěchu. Erik BEST, americký novinář -------------------Většinou se vybírají kandidáti podle toho, jaký mají manželský stav. To není jako tady, že všem je jedno, pan Fischer například je rozvedený a nikdo se nad tím nezastavuje. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Oproti tomu ve Francii platí jiná měřítka. Eloise RICAUDOVÁ, francouzská politoložka -------------------Ve francouzské politice nehrají rodinné poměry politika tak důležitou roli jako třeba ve Spojených státech. Důležitý je hlavně prezident a jeho názory. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Tím si ovšem zřejmě nebyl úplně jistý dnes už bývalý prezident Sarkozy ženatý s chladnou kráskou Carlou Bruni. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry Marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Carla Bruni je typickým příkladem italské aristokratky, modelky a krásné ženy, kterou se její manžel snažil za pomoci odborníků těsně před volbami poněkud přeměnit do role matky, která se dívá na televizi, sleduje populární seriály, tak, aby se ti většinoví voliči s ní mohli více ztotožnit. Nepodařilo se to úplně. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Neméně důležité jsou ale i děti. Americkému prezidentu Bushovi prý občas komplikovaly život jeho dcery. Erik BEST, americký novinář -------------------Plné znění zpráv


Jeho holky trošku pily a občas kvůli tomu se dostaly do maléru. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Kdo ví, v českém prostředí by možná prezidentský kandidát Miloš Zeman dokázal svou oblibu ve slavném likéru otočit k vlastnímu prospěchu. Nedělejme však z politiků pouhé herce, u kterých je důležitá pouze vizáž či rodinné zázemí. Vždy je nakonec rozhodující, jak, kdy a hlavně co řeknou. Můžeme zůstat ve Francii, kde právě jediná správně zvolená věta nejednou dokázala vyhrát volby. Eloise RICAUDOVÁ, francouzská politoložka -------------------Asi nejznámější je debata z roku 1974, ve které Giscard řekl Mitterrandovi: Nemáte monopol na srdce. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------Tím monopolem na srdce byl myšlen monopol na řešení sociálních otázek, kterými se socialista Mitterrand nejvíce oháněl. A výsledek? Vítězství pravicového kandidáta Giscard d´Estainga. Vraťme se však do běžného života a do naší republiky, kde poprvé i my zažijeme přímou volbu prezidenta. Pot, správná kravata či správně volená slova. S tím vším se zcela jistě budou muset poprat i naši prezidentští kandidáti. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry Marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------I čeští politici si uvědomují, že image je pro ně velmi důležitá a snaží se ji také strategicky řídit. Snaží se hodně spojovat s charitou, nechávají se fotit v zoo, křtí zvířátka. Aleš VAŠÍČEK, redaktor -------------------A pokud jde o partnerky, v českém prostředí se teprve ukáže, jaký vliv na úspěch prezidentského kandidáta by mohla mít kupříkladu výrazně mladší partnerka či rozvod těsně před volbami. _

Vadí-nevadí 6.5.2012

ČT 1

str. 01 _

21:45 168 hodin_

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka -------------------Volební preference jim rostou a sebevědomí taky. Soudruzi na vzestupu. Vadí-nevadí. Dlužníkem od narození. Děravá pravidla o zdravotní péči cizinců a jejich dětí. A startuje bitva o Hrad. Co nás čeká? Čest práci. Pokud vás tenhle pozdrav zaskočil, rozhodně nejste sami. Rozpačitě reagovali i sociální demokraté, když je přesně takhle na stranickém mítinku v Chomutově pozdravil komunista Vojtěch Filip. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se od Filipova vystoupení distancoval. Ovšem mnozí přítomní posluchači soudružskému pozdravu tleskali. Sílící toleranci komunistů potvrzují i průzkumy. Voličů, kteří je vzali na milost, přibývá. Na levici s komunistickou účastí se zaměřila Lenka Drmotová. Dobrý večer. Veronika FREIMANNOVÁ, herečka -------------------Já se furt děsim toho, že stačí podej prst a schramstne celou ruku. Martin DEJDAR, herec -------------------Že by skutečně u nás v Český republice vládla nějaká strana s podporou, veřejnou podporou komunistů, tomu se mi prostě věřit nechce. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Pražské Výstaviště, první máj 2012. Dopoledne u Křižíkovy fontány vlála červená, několik hodin poté už oranžová barva. Levice se vystřídala. Protivládní hesla zůstala. Stanislav GROSPIČ, místopředseda KSČM -------------------Komunistická strana Čech a Moravy dělá všechno proto a udělá všechno proto, aby byly předčasné volby. Jiří DIENSTBIER, místopředseda ČSSD -------------------Předpokládáme, že bychom dostali v těch volbách příležitost napravit důsledky té katastrofální politiky současné vlády. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Levice má k sebevědomí důvod. Nahrávají jí průzkumy, podle kterých by po volbách socialisté společně s Komunisty ovládli sněmovnu. Lukáš LINEK, sociolog, Sociologický ústav AV ČR -------------------Řada voličů ODS a TOP 09 vůbec netušila, s čím vlastně nebo pro jaký program hlasují. Netušili jaký typ reforem na ně vypadne. Petr NEČAS, premiér /ODS/ -------------------Prostě je to průzkum, které u nás mají spíše ambici než veřejné mínění mapovat, tak ho spoluvytvářet. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Zatímco vládu nechávají průzkumy v klidu, Sociální demokraté spřádají plány, jak by mohli vládnout. Uzavřít svazek se vším všudy jim brání Bohumínské usnesení. To ale neplatí pro tichou podporu. Na tu by kývla i KSČM. Bohuslav SOBOTKA, předseda ČSSD -------------------Když by měla levice i se započítáním Komunistické strany ve sněmovně většinu, proč by tedy nemohla být vážena i varianta určité formy spolupráce mezi Sociální demokracií a Komunistickou stranou? David RATH, poslanec /ČSSD/ -------------------Já osobně bych nejradši aplikoval model, který aplikujeme v té krajské vládě, to znamená ve středních Čechách máme jednobarevnou vládu složenou jen ze Sociálních demokratů, kterou vlastně tolerují komunističtí zastupitelé. Vojtěch FILIP, předseda KSČM -------------------Jsme schopni podporovat určité kroky třeba jednobarevné vlády, ale otevřeně, a za určitých podmínek. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Dnes se o možné tiché podpoře Komunistů mluví bez skrupulí. Ještě před pár lety podobné úvahy voliči rezolutně odmítali. Několikrát to poznal Jiří Paroubek a své o tom ví i Miroslav Kalousek. Po volbách v roce 2006 na chvíli připustil menšinovou vládu Lidovců s ČSSD za tiché podpory Komunistů. Miroslav KALOUSEK, předseda KDU-ČSL v roce 2006 /TOP 09/ /24.8.2006/ -------------------Je to cena, kterou jsem připraven podstoupit a věřím, že voliči, kterým záleží na pluralitním volebním systému a na existenci malých stran mě pochopí. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka Plné znění zpráv


-------------------Nepochopili. A Miroslav Kalousek rezignoval na šéfa Lidovců. Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Ten svět se hrozně změnil. Ty korupční aféry samozřejmě hrají svoji roli, poněvadž KSČM tím, že nebyla teď 20 let u moci, tak vlastně neměla vlastně ani možnost se do nich nějakým způsobem namočit. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Svět se změnil. Historii a někdejší komunistický režim si ale Češi stále mohou připomenout. Například díky dvěma seriálům České televize, z různých úhlů pohledu. Zdivočela země mapuje celou poválečnou historii Československa. Osudy hrdinů tak vážně poznamenává hned několik historických událostí. Například represe 50. let. Oproti tomu seriál Vyprávěj popisuje komunistická léta s velkou nadsázkou. Jako jednu ze životních etap ústředního příběhu rodiny Dvořáků. Sami autoři a herci přiznávají, že pracovní výlet do minulosti je hodně ovlivnil. Martin DEJDAR, herec -------------------Mě to ovlivnilo velice a utvrdilo mě to v tom, co je komunismus. Rudolf MERKNER, scénárista Vyprávěj -------------------Ta nesvoboda a ten pocit té stísněnosti, který vlastně můžem vnímat až teď, když můžem porovnávat s tou naší přítomností, tak to bylo asi největší překvapení. Veronika FREIMANNOVÁ, herečka -------------------To je logický, že se, že se vracíte, že srovnáváte, říkáte si todle je moc a todle je moc málo. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Frustrace ze současného politického dění. Vzpomínkový sentiment na dobu minulou a milosrdná paměť, která dovolí zapomenout na to špatné. To všem dnešním komunistům nahrává. Podle bleskového průzkumu agentury Sanep by vláda s tichou podporou komunistů nevadila 1/3 Čechů. Lukáš LINEK, sociolog, Sociologický ústav AV ČR -------------------Přibližně roku 2005, 6, 7 lze vysledovat v český společnosti nárůst pozitivního hodnocení komunistické minulosti. Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Lidé ve své většině mají pocit, že Nečasova vláda útočí proti základům sociálního státu. A poněvadž programově komunisté ten sociální stát obhajují, tak to si myslím, že je ten hlavní důvod. Jiří STRÁNSKÝ, spisovatel a scénárista, autor Zdivočelé země -------------------Tomudlentomu národu se stalo to nejnebezpečnější, co se mu může stát. Totiž, že s velikou radostí ztrácí paměť. Bohuslav SOBOTKA, předseda ČSSD -------------------Já si myslím, že není přirozené, aby politická strana, kterou volí zhruba půl milionu občanů České republiky zůstávala desítky let mimo jakoukoliv odpovědnost za vývoj země. Vojtěch FILIP, předseda KSČM -------------------Máme odborníky, kteří jsou připraveni. Plné znění zpráv


Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Bude hlavně záležet na komunistech, jakým směrem se vydají, jak reflektují ten vývoj a jak na něj zareagují. Jiří STRÁNSKÝ, spisovatel a scénárista, autor Zdivočelé země -------------------To není o levici nebo o pravici. To je bohužel o tý moci. _

Konference Červen 29.5.2012

TREND marketing

str. 56 _

Servis / konference_

Vyhledávače zboží 2012 Neformální setkání a diskuse, které se zúčastní majitelé a tvůrci předních českých e-shopů a vyhledávačů zboží společně s odborníky na SEO, PPC a dalšími lidmi z oboru. Účast přislíbili zástupci vyhledávačů zboží Heureka.cz, Hledejceny.cz, Zboží.cz nebo Mergado.cz. Setkání se koná 5. června 2012 od 10.00 do 16.00 v hudebním klubu Leitnerka v Leitnerově 2 v Brně. Marketingový plán jako konkurenční výhoda Czech Marketing Group pořádá 7. června 2012 od 14 do 18 hodin v prostorách Autoklubu ČR v Opletalově ulici 29 v Praze seminář s názvem „Marketingový plán jako konkurenční výhoda“. Cílem semináře je ukázat účastníkům, jak správně postupovat a jaké aspekty vzít v úvahu při tvorbě marketingového plánu, aby byly správně definovány cíle, strategie i náklady. Zodpovězeny budou například otázky, jak zjistit, kdo je zákazník firmy, co potřebuje a na co slyší, nebo co dělat, když se na marketing nedostává prostředků. Seminář povede Magdalena Čevelová, lektorka se specializací na drobné podnikatele. Leadership for Life Druhý ročník konference zaměřené na řízení firem, Leadership for Life, se uskuteční 13. června 2012 v hotelu Boscolo Prague. Na to, jak řídit firmu v predikovaném tržním prostředí, se zaměří tři úspěšní zahraniční manažeři, Patrick Dixon, Ty Bennett a Ricardo Levy. Následovat bude diskuse, které se účastní Martin Dlouhý z Tesca, David Vrba z 3M Česko, Jannis Samaras, spolumajitel Kofoly, a Martin Hausenblas z firmy Adler International. Na závěr bude následovat panelová diskuse. Aktuální výzvy marketingu 2. ročník mezinárodní konference „Aktuální výzvy marketingu a jejich uplatnění v praxi“ můžete navštívit 14. června 2012 od 10.00 na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze. Na organizaci konference se podílí katedra marketingu FPH VŠE v Praze, katedra marketingu Obchodné fakulty Ekonomické univerzity v Bratislavě, katedra marketingové komunikace VŠFS a katedra marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd UK v Praze. Tématy konference budou trendy v sociálním marketingu, politickém marketingu a marketingu umění, moderní přístupy k tvorbě marketingového mixu, jeho aplikace v praxi a další. Jak změřím účinnost marketingových aktivit Seminář s názvem „Výzkum trhu aneb Jak změřím účinnost marketingových aktivit“ se zaměří na správnou přípravu efektivního výzkumu, na možnosti jeho zpracování a interpretace a budování marketingové strategie na jeho základě. Přednáší Robert Stránský, konzultant a analytik v oblasti výzkumu trhu a marketingu. Seminář se koná 21. června. 2012 od 9 do 14 hodin v Autoklubu ČR v Opletalově ulici 29 v Praze. Barcamp 2012



BarCamp Brno 2012 se bude konat 23. června 2012 na půdě FIT VUT, Božetěchova 2 v Brně. Zatím jsou nahlášena například témata Mobilní reklama: Jak úspěšně propagovat vaši aplikaci, Úspěšně na Facebooku a Štíhlý startup vs. Tlustý startup nebo Jak dělat marketing s omezeným rozpočtem. Témata je zatím možno stále přihlašovat. BarCamp je unikátní tím, že je otevřený pro přednášející z oblasti marketingu, internetu, podnikání či vývoje softwaru. retail con 2012 Konference Retail CON 2012 s podtitulem „Co dál? Kam a jak se vyvíjet a obchodně zrát?“ je určena pro retailery, developery, marketingové, obchodní i vedoucí pracovníky. Probírat se budou například následující otázky: Jak přilákat zákazníky do shopping center? Jaký marketing, nabídka produktů, koncept prodejny dnes zabírají? Jak efektivně využívat moderní marketingové nástroje? Jak ovlivnit a zaujmout zákazníka? Jaké techniky a metody marketingu lze efektivně použít ke zvýšení prodeje pro nejpočetnější skupinu nakupujících - rodiny s dětmi? Jaká jsou specifika a potenciál kupní síly seniorů? Konference se koná 7. června 2012 v Bratislavě v prostorách hotelu Hradná brána. Zvyšte výkon Vydavatelství Economia pořádá 26. června seminář Zvyšte váš obchodní výkon prostřednictvím internetu! Online byznys roste dvouciferným tempem a ovlivňuje všechny obory. Seminář seznámí s nejnovějšími trendy v nákupním chování B2B a B2C a s nástroji, které jsou pro firmy k dispozici. Na konkrétních příkladech z praxe se dozvíte, kde a s čím začít, jak efektivně postupovat a jaké výsledky můžete očekávat. Získáte návod, jak vybudovat úspěšný e-shop, který generuje zisk. _

Zředit zatím oranžové kraje co nejvíc modrou barvou 28.5.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

redaktorka -------------------Zředit zatím oranžové kraje co nejvíc modrou barvou o to se bude v podzimních rajských volbách snažit vládní ODS. Strana právě dnes představí lídry jednotlivých krajských kandidátek, jakou roli v dnešní politice hrají právě krajské volby o tom budu mluvit s Kamilem Švecem s Fakulty sociálních věd UK, dobrý den. Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. redaktorka -------------------Krajské volby se konají v polovině vládního období, máme za sebou desetitisícové demonstrace proti vládním reformám a další se určitě budou do voleb ještě konat, má vůbec ODS uspět a uzmout alespoň některé kraje ČSSD? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------No tak pokud se jí to podaří, tak to bude velký úspěch. Říct teďko že by ODS mohla uspět je velmi riskantní, respektive myslím si, že jejich šance jsou v dnešní době opravdu mizivé. redaktorka -------------------Čili nejen by to byl úspěch, ale také překvapení? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------Svým způsobem ano, i překvapení. Vzhledem k tomu, i jak probíhaly volby v předchozích volebních obdobích, kdy ta situace byla obdobná, prakticky se vždycky střídají ty strany, které jsou u vlády ta, nejsou na krajích a opačně. redaktorka -------------------Má dnes ODS dostatek profilovaných krajských osobností? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------To je trošku problém u ODS a jelikož, ty osobnosti, které na té krajské úrovni figurovali v tom období před 4 lety, protože skončili před 4 lety, tak se posunuli o patra výše do poslaneckých lavic, do ministerských pozic nebo do Europarlamentu a tak krajská úroveň se ODS trochu vyprázdnila, takže i tam ODS musí hledat zcela nové tváře, které nejsou třeba vždy úplně známé v regionech. redaktorka -------------------Jak můžeme naopak do krajských voleb promluvit kauza Davida Ratha, asi nejviditelnějšího a nejkontroverznějšího exhejtmana sociální demokracie? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak ta kauza může promluvit velmi výrazně ještě vedlo toho, /nesrozumitelné/, jelikož to může velmi nepříjemně zkomplikovat situaci sociální demokracii, která se snažila tvářit takže ta krajská politiky je pro ně velmi úspěšná, že se jim daří bojovat proti té korupci, což se ukazuje, že není pravda a druhá věc je, jestli se bude jednat opravdu o Davida Ratha, jestli se teďko nebude zaměřovat pozornost i na další kraje, jelikož vedle Davida Ratha je to v moravskoslezském kraji hejtman Palas a v Ústeckém kraji jsou problémy čerpáním regionálního programu operačního, čili evropskými fondy. redaktorka -------------------Čili domníváte se, že další kauzy sociálně demokratických krajských lídrů by mohly promluvit také do těch nadcházejících voleb? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ano, pokud se to všechno spojí, tyto jednotlivé kauzy těchto jednotlivých hejtmanů, tak ČSSD s tím má ještě větší problém než jak se to tváří. redaktorka -------------------Nicméně ambice má vysoké, chce získat minimálně 35 procent hlasů a volby pojala jako jakési referendum o vládní politice sociální demokracie, když si připomeneme předešlé krajské volby, které rozhodovaly poplatky v lékárnách a u lékařů, budou podle vás i dnes rozhodovat celostátní témata, tedy je to tak? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Jenom k tomu vítězství, ČSSD prakticky nemůže ty krajské volby prohrát, respektive ona je může prohrát pouze sama, tam nevidím žádný dospod toho, proč by neměla vyhrávat. Sociální demokracie si pouze může sama svými nešťastnými výroky kauzami prohrát volby, tedy kdyby nedělal nic jednomyslně řečeno, tak ty volby vyhraje jednodušeji. redaktorka -------------------Čili stačí to vymezení se proti vládní reformám, myslíte si? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Plné znění zpráv


Do jisté míry ano, využívat toho potenciálu jakési nespokojenosti, jelikož vždy v té polovině funkčního období vlády je ta společnost řekneme méně spokojená s tím, jak vláda funguje a tudíž se uchylují k těm opozičním stranám, který dávají prostor na té nižší úrovni, třeba na krajské. redaktorka -------------------Obecně vzato jakou roli vlastně dnes hraje v politice právě ta krajská úroveň, protože kraje mají například zákonodárnou iniciativu, dá se tu najít nějaký silný vliv, krajské lobby, nebo jde čistě o střet vláda - opozice? Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak krajská úroveň je v dnešní době pořád ještě relativně dost podceňovaná, jelikož, nebo navzdory těm pravomocím, které dneska už kraje mají, navzdory například tomu, že už i na úrovni krajů je možné vypisovat referenda a podobně, tak ta pozornost těm krajům není věnována úplně taková, a na celostátní úrovni ty kraje jsou celkem podceňovány, respektive, jsou využívány jenom v okamžiku kdy hrají roli ve vnitrostranické politice, že potom tedy ty kraje nominují své kandidáty na různé konference, takže ta úroveň krajů nebo ta krajská samospráva si myslím, že má mnohem větší potenciál ovlivňovat tu celostátní politiku. redaktorka -------------------Domnívá se Kamil Švec z Fakulty sociálních věd, UK. Děkuji vám za rozhovor. Na slyšenou. Kamil ŠVEC, Fakulta sociálních věd UK -------------------Na slyšenou. _

Čechům čím dál více vadí kouření v restauracích 23.5.2012

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 05

21:05 Stalo se dnes_

_ Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Čechům čím dál více vadí kouření v restauracích. Podle nejnovějšího průzkumu společnosti Ipsos Tambor a Univerzity Karlovy je pro úplný zákaz kouření téměř 80 procent dotázaných. Nejčastěji jsou to vysokoškoláci a rodiny s dětmi. Kouř z cigaret je spolu s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem jedním z nejčastějších důvodů zákaznické nespokojenosti. Více než 61 procent lidí je přesvědčeno, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků. Cigaretovému dýmu v pohostinských zařízeních se ráda vyhne zhruba čtvrtina kuřáků. Téma pro Evu Králíkovou, lékařku 1. Lékařské fakulty, která se specializuje na léčbu závislosti na nikotinu. Dobrý večer. Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Dobrý večer. Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Paní doktorko, je zákaz kouření v restauracích nutnou součástí boje s tabákem? Podle průzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je pro mnoho lidí kouření v restauraci jen doplňkem? Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Zejména, já bych neřekla boj. My se spíše bráníme, jestli někdo je agresivní, tak je to spíše ten průmysl, ale nekuřácké prostory jsou určitě jednou z podstatných věcí kromě vysokých daní, které my máme pořád nízké, které ovlivňují spotřebu, které ovlivňují situaci zdravotní a v zemích, kde takový zákaz je, ho většinou podporuje více než 90 procent lidí. Také u nás už to stoupá, jak sama říkáte a dokonce i kuřáci, naprostá většina kuřáků, nejenom, že ho podporuje v zemích, kde už to mají, protože si všimli, že je to prima, když nakonec to někde nesmrdí, ale dokonce omezili kouření i doma, protože se jim libí ten čistý vzduch. Plné znění zpráv


Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Je ze zahraniční zkušenosti dokázané, že i vášniví kuřáci omezí spotřebu cigaret, když si je nemohou dostát u stolu v restauraci? Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Omezí, protože musí jít ven, takže vykouří za večer tolik cigaret a to je právě důvod, proč se tomu výrobci cigaret tak šíleně brání, protože ti jsou jediní, kdo prodělá, pohostinský průmysl ne. Jak sama říkáte, většina lidí nekouří u nás v republice a je pravda, že tam někdo může přestat chodit a místo něj tam začne chodit někdo jiný, kdo tam nechodí dneska, protože je tam nakouřenou, ale prodělají výrobci cigaret, protože ti kuřáci, kteří budou dále kouřit, nevykouří tolik, někteří přestanou, těch bude sice málo, ale ti, pro které je to ta poslední kapka. A hlavně, co je podstatné, je to podstatná prevence, protože když si vzpomeneme sami na sebe, tak cigarety v restauraci nebo ty první cigarety, byly velmi snadné. Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Zastánci kouření v parlamentu vždy argumentovali tím, že mají právo si zapálit i na veřejnosti? Na kolik ale naopak kuřáci omezují a možná i ohrožují svobodu a zdraví nekuřáků? Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Samozřejmě, tady je přeci právo na čistý vzduch, je nadřazené právo kouřit tak, abych obtěžovala někoho jiného, takže nikomu to nebrání kouřit, tak musí si zkrátka zapálit venku. Čili, právě to je liberální přístup, abychom zajistili všem čistý vzduch a ti, kdo chtějí kouřit, tak činí, ale tam kde to nedýchá někdo druhý. Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V Česku se ustálil kompromis,. Že jedna část restaurace může být kuřácká, druhá nekuřácká. Stačí to podle vás? Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Ale absolutně, že ne. To máte jako s bazénem, kdybychom do jednoho rohu mohli močit a mysleli si, že zbytek vody bude čistý. Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ještě před pěti lety, jak jste naznačila, podporovalo zákaz kouření jen 35 procent Čechů, teď pro něj byla v průzkumu většina dotazovaných. Co je podle vás důvodem toho nárůstu odporu ke kouření? Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Důvodem je narůstající množství informací. První země, která zakázal kompletně kouření ve všech veřejných uzavřených prostorách, bylo v roce 2004 Irsko a měla jsem tu možnost být při vyhlášení tohoto zákazu a tam říkali, že dva roky předtím zaměstnávalo irské ministerstvo zdravotnictví takový počet lidí, který by u nás odpovídal přepočtu na počet obyvatel 70 lidem, kteří měli na práci jenom to, že Irům vysvětlovali, proč je dobré, aby se v restauracích nekouřilo. My nemáme na ministerstvu ani jednoho člověka, který by byl na celý úvazek zaměstnaný na tabák, natož na tohle, tak ty informace získáváme asi pomaleji, jak vidíte, šíří se a ta fakta jsou tak jasná, že myslím, že pokud si někdo jenom párkrát klikne na internet, tak to musí vidět. Martina HANÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Eva Králíková, lékařka 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, děkuji, dobrou noc. Eva KRÁLÍKOVÁ, lékařka 1. Lékařské fakulty -------------------Také děkuji. Dobrou noc. Plné znění zpráv


_

Modeling byl pro plytký 22.5.2012

Tv Plus str. 04 Rozhovor_ Denisa Kimlová_

Moderátorka ANETA SAVAROVÁ provází Událostmi, hlavní zpravodajskou relací České televize, už dva měsíce. Při osobním setkání na mě Aneta zapůsobila jako okouzlující profesionálka, s níž je radost spolupracovat. A protože jsem si přečetla, že pochází z jihovýchodní Moravy, ale nebylo to z jejího projevu ani trošku znát, musela jsem se zeptat... * ... v čem se ve vás Moravanka nezapře? Bezpochyby otevřenou povahou, srdečností a kladným vztahem k moravskému vínu. * Jaká je vaše první vzpomínka z dětství? Vybaví se mi prarodiče, u kterých jsem vyrůstala. Jejich dům na vesnici, velká zahrada a spousta zvířat. * Zkoušela jste modeling, ale prý byl pro vás jen dobrým přivýdělkem ke studiu. Nemrzelo vás někdy, že jste se poté vydala směrem k žurnalistice, a ne k top modelingu? Odmalička jsem se věnovala hudbě, zpěvu a klavíru, takže mé kroky jasně vedly k přijímacím zkouškám na konzervatoř. Ačkoliv jsem v nich uspěla, ke studiu jsem nastoupit nemohla. Bezprostředně poté, kdy jsem dostala dopis s pozváním k zápisu, mi lékaři diagnostikovali chronický zánět šlach. Věděla jsem, že tím pro mě jakákoliv naděje na uměleckou dráhu končí. Proto jsem vol i la gymnázium a pak specializované semináře humanitního charakteru. Modeling byl jen takový chvilkový rozmar. Byl pro mě příliš plytký na to, abych se mu chtěla věnovat. Žurnalistika mě jako profese lákala mnohem víc. * Když se ohlédnete zpět, bylo právě vzdělání v oboru pro vaši kariéru důležité? Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy mi dala jakýsi všeobecný přehled v oboru, nikoliv předpoklad pro úspěšnou kariéru. Na druhou stranu nutno dodat, že právě díky studiu jsem měla možnost poznat řadu zajímavých lidí, s mnohými se dodnes setkávám v rámci příbuzných profesí. * Jak vzpomínáte na začátky v České televizi? Do ČT mě vlastně přivedla spolužačka z vysoké školy. Na konci prvního ročníku nastoupila do zpravodajské směny. Já jsem v té době hledala nějakou práci v oboru, která bude zároveň časově kombinovatelná spolu s prezenčním studiem. Spolužačka mě tehdy vzala na pohovor do Redakce zpravodajství. Když jsem prošla testy všeobecných znalostí, nastoupila jsem na pozici crawlařky (psaní zpráv, které běží ve spodní liště na ČT24, pozn. redakce). O několik měsíců později jsem se dozvěděla o tom, že vedení hledá moderátory nočních zpráv ČT24. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Natočili jsme zkušební „pilot“, vedení mi pak na základě toho nabídlo spolupráci. Noční vysílání bylo docela náročné. Já měla „jen“ školu, ale velmi jsem obdivovala kolegyně, které tento režim zvládaly spolu s péčí o rodinu. Do práce jsem přicházela v deset hodin večer a odcházela ve všední den v půl šesté ráno, o víkendu v půl osmé. Od půlnoci byly zprávy živě každou hodinu. Nejsem noční tvor, takže mi to dost narušilo biorytmus. Navíc často jsem musela už brzy ráno na no fakultu, takže jsem šla spát a třeba až druhý den večer. r. * Působila jste i v televizi Z1, a to v ekonomickém zpravodajství. Najdeme tedy ekonomii mezi vašimi koníčky? Určitě. Ač jsem si to sama původně nemyslela. Než jsem nastoupila - na Z1, měla jsem m ekonomii pouze v rámci mci seminářů na vysoké škole. kole. Díky tehdejším kolegům, finančním analytikům, jsem získala potřebné základy, které jsem pak rozvíjela. Bylo to nesmírně přínosné a velice zajímavé. Plné znění zpráv


* Rok jste pak působila v ČT Brno a letos v dubnu jste začala moderovat Události. S čím jste se nejvíc prala, a co vám naopak od začátku naprosto sedlo? Asi největší obavu jsem měla z techniky, respektive z dopo–tykové obrazovky. Ze začátku, když jsme ještě trénovali tzv. piloty Událostí, byla její synchronizace poněkud problematická. Nakonec jsme to ještě před prvním vysíláním dotáhli k dokonalosti. A co mi naopak sedlo? Uvítala jsem pohyb ve studiu. Oproti původnímu pojetí zpráv nejsou nyní tak statické a nabízejí využití nonverbální komunikace. * Překvapilo vás, co se okolo vaší osoby strhlo za mediální poprask? Bohužel rozdíl mezi bulvární a seriózní žurnalistikou se čím dál víc stírá. Ta hranice už je velmi tenká. V podstatě dávno neplatí, že seriózní novinář vystupuje jako jakýsi hlídací pes demokracie. Vše se podřizuje honbě za fanatickým infotainmentem (infotainment pochází z anglických výrazů information a entertainment – informace a zábava, dá se tedy přeložit jako zpravodajství, které podřizuje výběr témat a jejich zpracování účelu vyvolat emoce a pobavit, pozn. redakce) protežovaným absencí minimální míry korekce, bez respektu soukromí, z často vykonstruovanými příběhy z nepodložených podnětů. * Ráda bych se podívala i malinko za hranice dnešní ma reality. Jak by vypadala rea zpravodajská televize, zp kterou by dostala za úkol k vytvořit Aneta Savarová? v Zpravodajství ČT dostalo novou tvář a udělalo Zs lp obrovský krok dopředu. V tuzemsku svou kv kvalitou v podstatě nemá kon konkurenci a je srovnatelné s renomovanými zahraničními né stanicemi. Jako každý mladý člověk i já tíhnu moderním technickým novinkám, takže kdybych měla tu možnost vytvořit televizní stanici tohoto formátu, byla by plně interaktivní. * Je ve vašem případě aktuální letní dovolená? Ráda bych jela na pár dnů někam k moři, ale vzhledem k pracovním povinnostem nevím, jestli vůbec pro nějaké letní radovánky bude prostor. * Jak ráda vlastně cestujete? Ráda poznávám odlišné kultury, jejich tradice a mentalitu. Po této stránce mě velmi oslovila Indie, kde jsem se zúčastnila tradiční svatby. VIZITKA • Narozena 19. února 1986 v Uherském Hradišti • Vystudovala Univerzitu Karlovu, Fakultu sociálních věd v Praze, obor žurnalistika a následoval obor mediální a komunikační studia • Začínala v České televizi na pozici crawlařky, moderovala noční zprávy na ČT, v televizi Z1 moderovala zprávy a Dopolední byznys, v České televizi Brno moderovala polední Události v regionech, na ČT24 moderovala zprávy • Od dubna 2012 je moderátorkou Událostí na ČT1 Foto popis| Usměvavá moderátorka ještě neví, zda jí pracovní povinnosti „dovolí letní dovolenou“. Foto popis| Při přípravě na hlavní zpravodajskou relaci Foto popis| Aneta v novém studiu Událostí _

Saúdská Arábie a Bahrajn plánují vytvořit unii 18.5.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

moderátorka -------------------A stále posloucháte Svět o desáté na Rádiu Česko. Je 10 hodin a 10 minut. Saúdská Arábie a Bahrajn plánují vytvořit unii. Dohodly se na tom tento týden na schůzce Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu. Vstup do téhle unie zvažují i další země regionu, Kuvajt, Katar, Omán, nebo Spojené arabské emiráty. Otázkou Plné znění zpráv


je, jestli je neodradí to, že íránský režim označil Saúdskou Arábii a Bahrajn za lokaje Spojených států a vyzval Íránce, aby proti plánované unii Saúdské Arábie a Bahrajnu demonstrovali. Íránský deník Kihan, blízký Ajatolahu Álimu Chameimu dokonce vyzval k anexi Bahrajnu. Téma sleduje i Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobré dopoledne. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré dopoledne. moderátorka -------------------S čím souvisí ty íránské výhrady? Souvisí s tím, že Írán a většina Bahrajnců se hlásí spíš k šíitské větvi islámu, zatímco v Saúdské Arábii, se kterou Írán soupeří, převažují sunnité? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že v tomto případě až o tolik náboženství tolik nejde. Samozřejmě Íránci velice rádi budou podporovat šíitské muslimy v Bahrajnu, nicméně tady je klíčovým prvkem soupeření v Perském zálivu, především tedy mezi Íránem a Saúdskou Arábií, které ostatně trvá už poměrně dlouhou dobu a obávám se, že se to tam vyhrocuje. moderátorka -------------------Saúdský kontingent v Bahrajnu loni pomohl potlačit protesty proti tamnímu vládnoucímu režimu. Znamená vznikající unie obou státu definitivní upevnění pozic? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak já se domnívám, že Saúdská Arábie je, má zájem na velmi dobrých a věrných spojencích ve svém zálivu. Především, jak říkám, v koalici proti Íránu, Saúdská Arábie se velice bojí čehokoliv, co z Íránu pochází, především samozřejmě možnosti, že by Írán získal jaderné zbraně a čímž pádem by Saúdská Arábie mohla jeden, nebo musela jaderné zbraně získat taky /nesrozumitelné/ a k tomu je každý spojenec dobrý. A ten Bahrajn, bahrajnský režim je v současné době patrně nejvěrnějším spojencem právě proto, že Saúdsko Arábii potřebuje, jak jste zmínila už se projevilo v těch loňských, té loňské pomoci. moderátorka -------------------Nakolik je pravděpodobné, že by se k téhle unii Saúdské Arábie a Bahrajnu připojily další arabské země? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak to je veliká otázka, protože samozřejmě Saúdskou Arábii, Saúdská Arábie je sice jakýmsi vůdčím státem v této oblasti a ostatní státy celkem vzato velice rádi spolupracují mezi sebou i se Saúdskou Arábií, nicméně ta určitá rivalita, mezi těmi jednotlivými vládci těch perských, toho Perského zálivu tady je a do určité míry třeba ománský sultán se tak trošku staví do pozice mimo tuto, toto uskupení, protože má určité svoje zájmy, které nejsou zcela kompatibilní se Saúdskou Arábií. Takže je velká otázka, domnívám se, že nějaká unie tak, jak se to vyhlašovalo před tím summitem, že by se mohla vyhlásit unie, jako EU. Obávám se, že něco takového zatím nehrozí a řekněme určité prvky toho, že všechny ty ostatní státy se tak trochu Saúdské Arábie bojí a zároveň mají i mezi sebou určité problémy, tak to je jeden z věcí, která brání většímu a hlubšímu, hlubší integraci těchto států. Ale znova upozorňuju, tam ta společná hrozba Íránu, byť se v každý zemi se to bere malinko jinak, tady je a trvá a i to může být určitým integračním potenciálem. moderátorka -------------------No a jak vážně brát to vyjádření íránských novin, že by se Írán měl pokusit o připojení Bahrajnu? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy --------------------



Já se domnívám, že to je opravdu jenom čistá propaganda. Myslím si, že i zdravě myslící kruhy i velmi ideologické kruhy toto nejsou ochotny připustit. To by bylo naprosto flagrantní porušení mezinárodních práv a koneckonců viděli jsme na případu Iráku a Kuvajtu v roce 91, k čemu to vedlo a obávám se, že to by vedlo k něčemu podobného. Írán si v podstatě ve své současné době, za současných sankcí něco takového ani nemůže dovolit. Takže si, viděl bych to spíše jako propagandistické vyjádření směrem dovnitř Íránu, nikoliv tedy navenek. moderátorka -------------------Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou. _

Co si mají po volbách v Evropě myslet mezinárodní věřitelé a co občané České republiky 16.5.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Přeji dobré odpoledne. V Řecku proreformní většina nedokázala sestavit vládu, a tím zajistit nebo zaručit splácení dluhů. Světové deníky debatují dnes o tom, že nový francouzský prezident Francois Hollande neobjal kancléřku Angelu Merkelovou, jak bylo zvykem u jeho předchůdce, neboť mají různé názory na to, jak moc v eurozóně škrtat. A Merkelová samotná má potíže v místních volbách, respektive její politická strana. Co si mají po těchto volbách v Evropě myslet mezinárodní věřitelé zadlužených evropských zemí a co občan České republiky, která s přijetím společné měny otálí? Těmto tématům věnujeme Studio Česko. Dobrý poslech přeje Martina Mašková. No, a ve studiu vítám národního koordinátora pro zavedení eura Oldřicha Dědka. Dobrý den. Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobré odpoledne. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Který také, připomenu, býval viceguvernérem České národní banky a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Mým druhým hostem Jana Matesová, působila mnoho let ve Světové bance, byla i českou zástupkyní při Světové bance, dobrý den i vám. Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Dobrý den. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Už třeba i Christine Lagardeová, generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu, říká, že je třeba připravit se na odchod Řecka z eurozóny. Trhy tak trochu panikaří, zdálo se, poté, co euro bylo na čtyřměsíčním minimu a tak dále, mají důvod k panice? Nejdřív otázka pro Janu Matesovou. Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance --------------------



Já myslím, že nemají důvod k panice. To, že euro oslabuje, je pro Evropu v každém případě dobře. Je to dobře pro každou část Evropy. Čili kéž by euro zůstalo trošku na slabší úrovni. Samozřejmě americkým měnovým autoritám se to nebude dlouhodobě líbit a zvyšuje se pravděpodobnost jistě třetí vlny kvantitativního uvolňování. Jestli mají trhy panikařit, to se obávám, já si myslím, že nemají. Osobně já jsem se domnívala od zimy roku 2009, čili už víc než 3 roky, stále to říkám, že Řecko mimo eurozónu je varianta, která je pro Evropu dobře, pro Evropskou unii jako celek i pro eurozónu, ale čím dříve a s momentem překvapení by bylo vypadlo, tím byly náklady menší a tím by bývalo to bylo lepší pro celou Evropskou unii. Teď jsme bohužel v té situaci, kdy už se zdá vypadnutí Řecka z eurozóny skoro nevyhnutelné, za nejhorší možné situace probíhá vybírání vkladů v řeckých bankách, čili přesně ta situace, která neměla nastat, nastává, ale nemá smysl ji zvyšovat větší panikou, zhoršovat větší panikou. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Sdílíte tento pohled? Ptám se Oldřicha Dědka. Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak centrální bankéři někdy ctí takovou tu zásadu našich skautů, to znamená být připraven. Takže jestliže ta prezidentka Mezinárodního měnového fondu řekla, že je potřeba se připravit, tak to ještě samozřejmě neznamená automaticky, že Řecko eurozónu opustí, ale skutečně je potřeba po té technické stránce mít představu, jak by ta rozluka vypadala, protože nic horšího by se nemohlo stát, kdyby ty evropské instituce, Evropská centrální banka byly zaskočeny tím překotným vývojem událostí a jak se zdá, ta dynamika v Řecku nabírá na síle a také si myslím, že je už skoro za 5 minut 12, že pokud se ty řecké strany neuvědomí, tak myslím, že tam je určité neporozumění, protože i ta radikální levice nechce opustit eurozónu, ale nedovede si srovnat, že podmínkou bytí v eurozóně je respektovat dohodnutý nápravný program. A ... Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------No, ale je reálné, je ale reálné, aby Řecko čerpalo ten druhý záchranný balík 130 miliard eur, míněno v půjčkách, když ještě nemá vládu, která by tento slib nebo která by tuhle, tyhle půjčky provázala zadržením slibu, že bude spořit? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, to je přesně ten problém, protože tím základním úkolem jakékoli nové řecké vlády podle mého názoru je přihlásit se k závazkům, které byly uzavřeny a tyto závazky nezpochybňovat. To je jediná cesta, která může v současné době zachránit Řecko před nějakým chaotickým bankrotem a aspoň vytvořit nějakou naději, že ta situace se pro tu řeckou ekonomiku zlepší. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Co to znamená pro zadlužené země eurozóny? Respektive pro oddlužení problémových zemí? Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Tak, v první řadě co to znamená pro Řecko. Pro Řecko nepochybně by i současná situace, ať už dopadne jakkoli, čili jak jsem řekla, teď už je skoro pozdě na to, aby Řecko vypadávalo z eurozóny, bylo by to pro něj nesmírně nákladné, každopádně by to znamenalo, obě řešení by v tuto chvíli znamenaly velký pokles životní úrovně, patrně tedy vypadnutí z eurozóny by v tuto chvíli už znamenalo větší pokles životní úrovně. Řecké banky budou hluboce podkapitalizované, řecká vláda nebude mít, nebude mít dost prostředků pro to, aby je rekapitalizovala v té struktuře, v jaké jsou dnes. Musel by pokračovat bankrot. Oni totiž ty pohledá..., ty závazky řecké, pohledávky ze zahraničí vůči Řecku nejsou samozřejmě v drachmách, ty jsou v euru, takže devalvace drachmy, přechod na novou, na vlastní měnu a její hluboké snížení hodnoty sice pomůže exportně orientovaným odvětvím, bohužel v Řecku to patrně je v podstatě jenom turistika, tam by mohli, v turistice by mohly být vytvořena nová, mohla být vytvořena nová místa, ale vůbec to nepomůže z hlediska dluhu. A my se zatím v té globální diskuzi bavíme o dluhu veřejného sektoru, ale samozřejmě také domácnosti mají velký dluh a ten je také denominovaný v eurech a po přechodu na domácí měnu by se musely více namáhat na jeho splacení. A také firmy mají dluhy a ty jsou taky denominované v eurech. Jinými slovy, patrně by muselo, téměř s jistotou by muselo následovat ještě větší, ještě větší restrukturalizace dluhů. Řecká ekonomika by mohla se Plné znění zpráv


začít trošku stavět z hlediska zaměstnanosti na nohy. Jestli ji turistika utáhne, nejsem si jistá, ale myslím si, že toto řešení by bylo o něco jednodušší z politického hlediska. Čili z ekonomického asi dražší, velmi obtížné pro Řecko, ale asi jednodušší politicky. My jsme se dostali do té situace, kdy pokračování evropské pomoci Řecku už vede k vytváření tenzí mezi Řeckem a zbytkem Evropy. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Čímž jste mi vlastně už odpověděla i na tu prvotní otázku, možná ne úplně dobře zformulovanou, protože mě právě zajímalo, co to znamená vlastně pro přístup zbytku Evropy nejenom k Řecku, ale vůbec k těm dalším zemím v potížích, jako dnes už třeba je Portugalsko nebo Itálie. A ještě jste mě přivedla na zajímavou debatu nebo k tomu, abych připomněla zajímavou debatu, kterou jsme tady v Českém rozhlase vedli minulý týden, totiž debatu o tom, jestli mají malé ekonomiky důvod být v eurozóně. Byli tu britští kolegové, renomovaní komentátoři, Tony Curzon Price ekonom, který momentálně asi nejvíc píše pro server občanské žurnalistiky Open democracy.net, říkal, že možnost devalvovat a vůbec možnost jako zacházet s vlastní měnou má svou alternativu i u těch zemí, které už jsou v eurozóně v šikovné daňové politice a podpoře zaměstnanosti a dodal. Tony Curzon PRICE, ekonom -------------------/nepřeloženo/ Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------"Mít vlastní měnu podle mě," míněno podle Tonyho Curzona Price, "dává moc do rukou skupině politiků, kteří si zvykli lidi, veřejnost spíš klamat." Kontrolu měny považuje Tony Curzon Price za jednu z jejich oblíbených metod, oblíbených nástrojů, jak veřejnost klamat. To byl takový možná ostřejší pohled pro tu další argumentaci. On ale řekl: "tohle je můj argument pro malé země, aby přijali euro." Naopak Simon Jenkins, další renomovaný britský novinář, v téže debatě prohlásil. Simon JENKINS, britský novinář -------------------/nepřeloženo/ Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------"Společná měna, to už de facto znamená společný stát. Pokud chcete následovat sousední Německo, připojit se k němu," dodává Simon Jenkins, "je to pochopitelné, vzhledem k provázanosti vašich ekonomik, ale," říká dál Simon Jenkins, "je víc důvodů zůstat mimo společnou měnu." Ač připouští, že Německo si zaslouží velký obdiv za to, jak funguje velmi efektivně jako ekonomika. Simon Jenkins připomíná, že eurozóna je dost rozbitá, připomíná potíže nejenom Řecka, ale i Portugalska a tak dále a z těchto důvodů tedy není zastáncem toho názoru, aby malé země přijmuly euro. Ono se to trošku vztahuje, myslím, i k naší debatě. Má další otázka pro Oldřicha Dědka, národního koordinátora pro zavedení eura, co si máme v téhle situaci myslet my, Češi, o euru? Respektive o naší perspektivě v eurozóně? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si myslím, že přes veškeré turbulence, které pozorujeme v eurozóně, ty základní argumenty, pro které ta eurozóna vznikla, samozřejmě platí. Zejména i pro Českou republiku, kdy tím hlavním argumentem je ta kurzová stabilita pro výrobní sektor. Vidíme to velmi zřetelně, kdykoliv kurz, jak říkám, někdy zjankovatí, začne silně posilovat, vytváří to okamžité ztráty pro český exportní sektor, který se dostává do konkurenční nevýhody a tlačí vládu, aby se vyjádřila, jak to bude s tím sektorem. Samozřejmě rozumím tomu, že pro běžného občana vysvětlovat, co to je odstranění kurzového rizika, to někdy mi připadá, jako kdybych mluvil třeba tatarsky. Je to skutečně obtížné někdy pochopit. Ale bez ohledu na to, ten argument tady platí. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------No, ale takže v čem spočívají výhody kurzové stability? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Plné znění zpráv


No, okamži..., viděli jsme to velmi zřetelně třeba v roce 2008, před nástupem krize koruna velmi silně posilovala a vytvářelo to výhody, ale abych nezacházel tak hluboko, všimněme si, jak třeba zareagovala švýcarská centrální banka v době krize. Ten kurz začal tak enormně posilovat, že by to totálně zabilo švýcarskou ekonomiku a švýcarská centrální banka přistoupila k naprosto bezprecedentnímu kroku, kdy ten kurz víceméně zafixovala vůči euru. Řekla, že nepřipustí posilování nad určitou mez. Já myslím, že to byl pro řadu liberálně laděných ekonomů velký šok, ale to je vidět, že ten kurz může skutečně tu ekonomiku zardousit. A to si, myslím, i uvědomují i Němci, protože kdyby měli marku, tak marka také vždycky v minulosti byla takovým tím bezpečným přístavem. No, a co to, co to je za obrovské riziko, když v době krize, když Německo je velmi exportně orientovaná ekonomika, a do toho vám kurz posílí o 20, 30 procent. To okamžitě se promítne do obrovského nárůstu nezaměstnanosti a tudíž i Němci, kteří samozřejmě neradi se finančně podílejí na záchraně těch zemí, ale oni také mají velký prospěch z toho projektu společné měny. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Jany Matesové se tážu, vám to nezní tak úplně paradoxně s vaší zkušeností třeba s americkou ekonomikou, s působením ve Světové bance, když v téhle situaci velkých potíží Řecka, případně dalších ekonomik eurozóny, mluvíme o výhodách eura? Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Ne, určitě mi to nezní paradoxně. Jednak souhlasím se vším, co řekl pan Dědek, při..., ale ráda bych k tomu zdůraznila ještě jednu věc. Že výhoda rezervní měny specielně v případě, že zahrnuje velké, velkou ekonomiku, že to není rezervní měna jednoho malého Švýcarska, což dokáže způsobit obrovské, obrovskou nestabilitu v ekonomice, podlomit export a způsobit kolísání, velké kolísání kurzové následně, ale u velké ekonomiky mít rezervní měnu je výhoda, kterou v podstatě ničím jiným nelze substituovat. Čili to je jedna obrovská výhoda eura. Euro v současné době působí jako rezervní, mezinárodní rezervní měna, o tom není pochyb, a proto se také drží přes všechno, všechny potíže eurozóny se drží poměrně silné. Já jsem řekla na začátku, pro evropskou ekonomiku by bylo dobře, kdyby bylo slabší, pro ekonomiky jihu by to bylo, jihu Evropy by to bylo jednoznačnou výhodou, pro Německo je a bylo v celém minulém desetiletí právě velkou výhodou, jak se o tom také zmínil pan Dědek, že euro bylo slabší, než by bývala byla marka, zcela určitě, a to podporovalo německý export. Samozřejmě budoucí řešení stabilizace eurozóny a vytvoření nějakých nových relativně růžových perspektiv Evropy velmi závisí s tím, jak se přerozdělování uvnitř Evropy nyní, jak se ho ujme především Německo. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------No, a v téhle situaci, dovolíte-li, přichází na scénu nový francouzský prezident Francois Hollande s obavou, jestli ten německý přístup není příliš přísný k těm zemím v dluzích. Jestli třeba by lépe nefungovalo, když podpoří ty zbývající ekonomiky, respektive ten společný evropský tlak podpoří spíš růst. Rád by, míněno Francois Hollande, trošku přiopravil ten takzvaný fiskální kompakt, úmluvu, ve které se, nebo jejíž signatáři se zavazují šetřit. No, a k tomu zmíněná Christine Lagardeová z Mezinárodního měnového fondu, jenom připomenu, také Francouzka, bývalá ministryně financí, říká, že se oboje nevylučuje, že Evropská centrální banka má prostor ke snižování úrokových sazeb a mohla by jej využít. Co vy na to? Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Já si myslím, že ze všech možných nekatastrofických variant pro budoucí, jak jsem řekla relativně růžový rozvoj Evropy a tady bych k tomu ráda dodala, já si myslím, že nemůžeme počítat, nemůžeme mít zakomponováno v našich očekáváních, že se vracíme do toho růstu, který byl v 90. letech. Prostě nemějme nerealistická očekávání. To je také hodně součást politiky. V 90. letech pro většinu obyvatel v Evropě a velkou spoustu, bezprecedentní spoustu obyvatel na světě platilo, že zítřek bude s velkou pravděpodobností lepší než včerejšek a pozítří bude lepší než včerejšek, anebo než zítřek. Tak z těch variant, které umožňují relativně dobrý vývoj Evropy, asi nej..., nejsnazší, možná jediná mož..., proveditelná, je ta, kdy právě Německo částečně se zbaví své výhody nízkých nákladů a kdy připustí větší likviditu, která by v rámci Německa vedla k vyšší inflaci, ovšem potom by samozřejmě se snížila hodnota úspor německých třeba důchodů a také německou populaci by ve větším rozsahu zasáhla krize, která se jí zatím sociálně příliš nedotkla. Na jihu Evropy, čili ano, toto je ten názor, který přetlumočí... Martina MAŠKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Čili nižší sazby ano, nižší sazby ano. Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Nižší sazby ano, více likvidity ano, vykupování obligací, změnu struktury, věkové struktury obligací ze strany Evropské centrální banky, já si myslím, ano. Nestačí to samo o sobě velké přizpůsobování, bude potřeba velmi tvrdé na jihu Evropy. To je téma na delší diskusi. Ale pravda je, že Němci zatím, i explicitně svými projevy, předseda, šéf Bundes Bank, nejsou nakloněni tomuto řešení. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Pohled Oldřicha Dědka, který to zná i z pozice bývalého viceguvernéra České národní banky, pomohly by, pomohlo by snižování úrokových sazeb Evropské centrální nebo Evropskou centrální bankou? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak, zřejmě obecně v každé učebnici se dočteme, že nižší úrokové sazby jsou výhodnější pro průmysl, že snižují náklady vypůjčování, takže asi něco by se tady mohlo odehrát. Jestli bych se moh ještě vrátit k té otázce toho oťukávání, že jo, nového francouzského prezidenta a kancléřky Merkelové, mně to tak trošku, ta diskuze, připomíná situaci, kdy se vlastně rodil pakt stability a růstu. Němci také přišli nejprve s návrhem, že to musí být pakt stability. Francouzi oponovali, ne, my tam chceme také mít něco toho růstu, no, tak nakonec z toho byl pakt stability a růstu. To jenom dokládá, že tou hlavní, aspoň u mě tím hlavním důvodem, proč já myslím, že kdo přežije tu stávající krizi, je to, že je tady vnitřní zájem ty krize řešit. Pokud by samozřejmě trhy a různí komentátoři zpozorovali, že tady vznikají nějaké velká tření mezi francouzským a německým názorem, tak to by byla velmi špatná zpráva. Ale zatím já jsem nic takového nezaregistroval, já myslím, že to je také vyjasňování těch pozic a myslím si, že tisk zdůrazňuje, že oba dva přední státníci jsou typy pragmatických politiků, kteří si uvědomují svoji zodpovědnost a jsou schopni se dohodnout na nějakém oboustranně přijatelném řešení. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Víte, jak to ale dopadlo s tím paktem stability a růstu, že vlastně on nebyl asi dostatečně vynucován, takže nakonec i třeba sama Francie ho nedodržovala. Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tady samozřejmě mají máslo na hlavě jak Německo a Francie, známe všichni dobře epizodu z roku 2002, 2003, kdy hrozilo, že tyto 2 ekonomiky se velmi nebezpečně přiblíží té hraně, kdy by mohly na ně být nějaké sankce uvaleny, tak místo toho, aby oni šli příkladem a řekli, dobře, my nějakým způsobem to naše domácí cvičení provedeme, tak oni raději iniciovali reformu paktu stability a růstu a tím se vlastně vyhnuli, no, a samozřejmě jaký to mohlo vyslat signál do Řecka, do Portugalska, do jiných zemích, že vy nám kážete vodu a sami pijete víno, že jo. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------A teď je tu tedy fiskální kompakt, o tom často mluvíme v našich relacích, takže u něj bych se nechtěla zastavovat, to je přece jenom trošku zpřísnění toho pohledu na to, jak by měly jednotlivé členské státy mluvit. Na závěr ještě přece jenom se vrátím k České republice a jejím místu v téhle celé debatě. Podle Eurostatu český hrubý domácí produkt meziročně i mezičtvrtletně klesl o procento. Horší je to už zřejmě jenom v Maďarsku, Portugalsku, Řecko tam nebylo, ale předpokládá se, že to tam je taky horší, v Itálii a v Nizozemsku. Já nevím, jestli i tady není důvod k debatě o snižování sazeb. Váš pohled, kohokoliv z vás dvou? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak ty sazby už jsou tak nízké u České národní banky, že dochází k efektu, který v angličtině se, myslím, nazývá zero bam, to zkrátka když sazby nominálně dosáhnou téměř nuly, no tak už nemůžete jak dále tu měnovou politiku uvolňovat a musíte nasazovat různá a neortodoxní přístupy. Takže myslím, že už toho prostoru tady Česká národní banka moc nemá. Takže uvidíme, jak si s touto situací poradí.



Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Pohled Jany Matesové? Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Já bych ráda se ujala té otázky nebo pojala tu otázku z jiného hlediska. Já jsem řekla, nečekejme zpátky vývoj 90. let a já myslím, že my jsme skutečně v té situaci, objektivně celý vyspělý svět je v situaci, kdy bude muset ve své spotřebě zvolnit, kdy zkrátka část toho majetku, který jakoby nominálně v podobě všelijakých bublin se nahromadil, bubliny splaskly, část majetku se ukázala, že je pořízená na základě nevratných úvěrů, čili neděsme se, nepanikařme při poklesech růstu a zároveň nejásejme z jednoprocentních, nebo při poklesech ekonomického, poklesech hrubého domácího produktu a nejásejme při jednoprocentním růstu. Ten růst by musel být velmi výrazný, aby ekonomiky Evropy dotáhl někam v krátké době, někam k době před krizí. Nicméně důležitá je dlouhodobá stabilizace tak, aby příštích 10, 20 let byla relativně stabilní pro vývoj Evropy. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Do toho, dovolíte-li, premiér říká, euro přijmeme nejdříve za 10 let, tak dočkáme se vůbec takového nějakého období stability, kdy by bylo možné tu evropskou měnu přijmout? Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Spíš pan Dědek by věděl, proč to říká pan premiér, ale já s ním jinak souhlasím. Rozhodujme se o přijetí eura ve chvíli, kdy uvidíme, jak se současná, současné období obrovské nestability vyvine. Teď je jaká, jakékoliv plánování věštěním z koule. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Oldřich Dědek? Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si také myslím, že v současné době jsme všichni pod tím dojmem toho, co se děje v eurozóně, že teďka žádná politická strana by si neudělala body na tom, když by aktivně začla vyhlašovat termín zavedení eura. Takové chování by bylo nevěrohodné, nikdo by potom stejně nevěřil, bylo by to planá politická gesta, a tak já si myslím, že takový ten přístup tedy ... Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Vyčkávací. Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Vyčkat je namístě. Ale zase kdybych měl bejt trošku kritický, tak si myslím, že zase bychom se měli zdržet takových těch, takových těch věcí, které škodí eurozóně, jako že budeme dělat referendum o euru, že eurozóna je nějaký podoba RVHP a takové ty věci, já myslím, ty nepatří do té naší debaty. Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Souhlasím. Martina MAŠKOVÁ, moderátorka -------------------Míní, míní oba mí hosté. Oldřich Dědek, národní koordinátor pro zavedení eura. Jana Matesová, která řadu let působila ve Světové bance. Děkuji, na shledanou. Oldřich DĚDEK, národní koordinátor pro zavedení eura, bývalý viceguvernér ČNB, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nashle. Plné znění zpráv


Jana MATESOVÁ, bývalá česká zástupkyně při Světové bance -------------------Na shledanou. _

KVŮLI ZÁBĚRU se brodím i bahnem 16.5.2012 Vlasta str. 06 Rozhovor_ BLANKA KOVAŘÍKOVÁ_ Aneta Savarová NOVÁ HVĚZDA TELEVIZNÍ OBRAZOVKY Chtěla být pianistkou, ale život ji nasměroval k novinařině. Od dubna uvádí Události České televize a je kolem ní nebývale rušno. Překvapila svým mládím - je jí teprve šestadvacet let -, až exotickou krásou a bulvár na ni okamžitě začal vytahovat „senzační“ zprávy. Mezi nimi i Anetin někdejší vztah s kolegou z televize Janem Hrubešem, na něhož před několika lety podala trestní oznámení pro stalking (sexuální obtěžování a pronásledování). Pro Anetu je to ovšem už dávná minulost... * Tolik bulvárních útoků - to je na jednu mladou holku už docela slušný nářez. Jak to zvládáte? Přiznám se, že jsem s takovou mediální masáží opravdu nepočítala, a myslím, že už jsem připravená skoro na všechno. Ale přišlo to a patří to k mé práci. Sama jsem vystudovaná novinářka, takže vím, co bulvár živí a že se s tím nedá nic moc dělat. Ze začátku jsem ty různé pomluvy řešila, ale pak už jsem je řešit přestala, protože to nemá význam. Moje rodina stojí při mně, stejně jako vedení České televize, a to je pro mě rozhodující. * Okolo vaší rodiny se bulvár motal také kvůli vašemu albánskému původu. Můj biologický otec byl kosovský Albánec, ale já s ním v podstatě vůbec nevyrůstala, takže tím to pro mě končí. Za svého otce považuju toho, kdo mě vychoval. * Je tedy pravda, že jste se nejdřív jmenovala Hajrullahiová, a když se maminka znovu vdala, přijala jste jméno Savarová? Příjmení mám normálně po tatínkovi, takže spekulace o tom, že jsem volila umělecký pseudonym, jsou směšné. * Vyrůstala jste v malé vesničce Bystřici pod Lopeníkem v podhůří Bílých Karpat. Takže jste asi zažila idylické dětství v přírodě? Přesně tak. Žije zde asi osm set obyvatel, všude kolem lesy, louky, rybníky a kopce Malý a Velký Lopeník, kde jsme lyžovali. Jinak jsem většinu času trávila venku na dvorku se zvířectvem. Měli jsme snad všechno, co se dalo chovat na vesnici. Bydleli jsme dohromady ještě s babičkou a dědečkem, které jsem měla velmi ráda. Bohužel už nežijí. * Čím se zabývali? Zemědělstvím? Kdepak! Dědeček byl sklenář a babička byla umělecky založená. Malovala krojované panenky pro Lidovou tvorbu. * Prý jsou oba vaši rodiče učitelé. To vás muselo nutně poznamenat. Pokud myslíte pokyny typu „umyj si ruce“, tak na to byla maminka opravdu hodně zaměřená. Odmalička mi zpívala a hrála na piano, což mě ovlivnilo na mnoho let. A tatínek si zase vždycky přál, abych měla vzdělání. Chtěl, abych byla lékařka nebo lékárnice, s mou konečnou volbou se musel postupně smířit... Stále ale funguje Plné znění zpráv


jako moje vrba. Můžu se mu se vším svěřit a vyslechnu si ráda i jeho kritickou reakci. Nikdy totiž neříká věci jenom tak a je upřímný. * Takže ke hře na piano vás přivedla maminka? Ale rozhodla jsem se pro ni sama. V šesti letech jsem prohlásila, že se chci přihlásit do základní umělecké školy, a začala jsem hrát stupnice, pak první etudy a piano mě natolik chytlo, že jsem byla pevně rozhodnutá se mu věnovat jako své hlavní profesi. Kromě toho jsem začala i komponovat a má cesta vedla logicky na konzervatoř. * Nepřijali vás? Naopak, přijali. Jenže před zkouškami jsem trénovala natolik, že jsem si způsobila chronický zánět šlach na obou rukou - a to znamenalo konec snu o dráze pianistky. Bylo to pro mě tehdy kruté, žila jsem skutečně deset let vážnou hudbou. Milovala jsem Chopina a Rachmaninova, zatímco jiné holky v mém věku zbožňovaly Michaela Jacksona. * To pro vás skutečně musela být velká rána. Jak jste se s tím vyrovnala? Jsem asi odjakživa workoholik a připadám si užitečná, když něco dělám. Tak jsem se vydala složit zkoušky na gymnázium. První dva roky jsem tam byla docela nešťastná, nevěděla jsem, co dál, ale pak jsem začala přemýšlet o profesi novinářky. * Kdesi jste na sebe prozradila, že jste si už jako sedmiletá zkoušela číst televizní zprávy. Trochu neobvyklá dětská hra. Jako byste si tu svou profesi přivolávala... To máte pravdu. Ale pro mě to bylo naprosto přirozené, protože jsem vyrůstala obklopená informacemi. Od rána u nás byl puštěný Radiožurnál, samozřejmě jsme sledovali Českou televizi - přepnout na Novu, to neexistovalo. A tak jsem si jednou večer sedla před obrazovku a četla zprávy z domova, ze světa i o počasí. Zvládla jsem to všecko. * Měla jste při tom nějaký vzor? Určitě - Marcelu Augustovou. Vždycky mi byla sympatická, oblíbila jsem si ji ze všech televizních tváří nejvíc. Je velká profesionálka, svou práci dělá výborně. Je pro mě skvělé, že ji teď mohu sledovat zblízka. * Vy jste ale začala pracovat v televizi už během studií na fakultě sociálních věd. Co vás do televize přivedlo? Vlastně za to může spolužačka, která tehdy začala pracovat ve zpravodajské směně v České televizi a řekla mi, že tam právě probíhá konkurz. Prošla jsem testem všeobecných vědomostí a nakonec jsem nastoupila na pozici takzvané crawlařky. * Co to je? Tak se v televizním slangu říká zprávám ve spodní liště, která běží na obrazovce. Tak ty jsem nakonec psala. * Proč jste si vybrala zrovna tohle? Chtěla jsem zvládnout v pohodě školu i práci a zároveň být v kontaktu se zpravodajstvím. U crawlů se nesloužily noční a nebylo to tak stresující. Ale asi po tři čtvrtě roce jsem udělala konkurz na moderátorku nočních zpráv a ten stres mi stejně začal. * Takže jste přes den studovala a v noci vysílala? Vždyť vám říkám, že jsem workoholik. Mně to vůbec nevadilo, i když přiznávám, že to bylo hodně náročné. V práci jsem skončila v půl šesté ráno a v osm už jsem musela být na přednášce. Po roce mi vedení nabídlo zprávy v tehdejším Dobrém ránu, a tam byl zase opačný režim. Vstávala jsem v půl čtvrté ráno, končila



v půl dvanácté. K tomu jsem měla i nějaké noční služby, takže rytmus totálně převrácený. Navíc nejsem zrovna noční tvor. * Takže ptát se vás na to, zda nápor, který zažíváte od dubna, se dá zvládnout, je asi zbytečné. Jste na něj zvyklá už léta. Přesto: zkuste mi popsat typický pracovní den. Liší se tím, jestli jsem moderátor číslo jedna, nebo dva, tedy ten, který je v terénu. Třeba zítra budu moderátor dvojka, takže mě někam vyšlou. Kolem desáté mi zavolá editor a dozvím se, na jakém aktuálním tématu budu se štábem pracovat. Mezi jedenáctou a dvanáctou přijedu do práce, řekneme si, jak téma pojmeme, projdu lehce maskérnou... * Při natáčení v terénu můžete mít vlastní oblečení? Ano, akorát nesmíme mít divoké barvy, trička s nápisy nebo džíny. Spíš střídmé, jednoduché tóny, takovou lehkou eleganci. * A jak je to s botami? Všimla jsem si, že ve studiu máte asi dvanácticentimetrové lodičky... To proto, že jsem trpaslík a ty výškové rozdíly se musí trochu srovnat. Reportérské podpatky mohou být naštěstí nižší. Ale i tak se mi snaha o eleganci někdy vymstí. Zrovna nedávno celý den lilo a my jeli se štábem k vile Radovana Krejčíře do Černošic. Za cenu kvalitního záběru jsem se v lodičkách brodila rozbahněným terénem do kopce a nebylo to zrovna dvakrát příjemné. * Když pobíháte v těch kramflecích padesát minut po studiu, tak je to asi také docela dřina. To je pravda, ty nohy pak docela cítím, ale dá se to vydržet. * A co životospráva? Jíte před vysíláním, nebo až po něm, když to z vás všechno spadne? Životosprávu opravdu nemám zrovna příkladnou. Doma si dám pořádnou snídani, ale během dne jenom něco malého z našeho bufetu v televizi. Večeřím skutečně až po skončení Událostí. V poslední době jsem zhubla asi osm kilo. * Když jedete domů na Moravu, co vám maminka vaří na uvítanou? Od Vánoc jsem se tam nedostala, což musím brzy napravit! Ale budete se divit, mně udělá největší radost obyčejný hovězí vývar s nudlemi a kuře s rýží. Tím mě maminka spolehlivě nadchne. * Se svou super štíhlou postavou nemusíte řešit žádná cvičení v posilovně. Nicméně jaký máte postoj ke sportu? Pohybově nejsem zrovna moc zdatná. Hodiny tělocviku ve škole mi vždycky dělaly problémy a z některých disciplín, jako je šplh nebo vybíjená, jsem se omlouvala s tím, že se připravuju na konzervatoř a nesmím si zlámat prsty. Ale do posilovny občas zajdu, pokud mě k tomu vyhecuje kamarádka. Jako dítě jsem nejraději lyžovala, s tatínkem jsme byli členy lyžařského oddílu, dělali brigády a pěkně si to odpracovali, abychom v zimní sezoně mohli lyžovat na Lopeníku. * Na závěr prozraďte: jak to máte nyní s partnery? Asi bulvár zklamu, ale bydlím s bílým perským kocourem Karimem a je nám fajn. *** CO O ANETĚ MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE Aneta Savarová se narodila 19. února 1986 v Uherském Hradišti. Je typický Vodnář s uměleckými sklony a s velkou pracovitostí. Vystudovala gymnázium v Uherském Brodě a poté Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Už na gymnáziu přispívala do novin, pracovala v Rádiu Zlín, na vysoké škole pak v Českém rozhlase 4-Radio Wave. V roce 2007 se poprvé objevila na obrazovce ČT24. Ve svých jednadvaceti letech byla Plné znění zpráv


nejmladší moderátorkou ve zpravodajství veřejnoprávní televize. V roce 2010 přešla do zpravodajské televize Z1, kde se věnovala ekonomice. Od května 2011 je zaměstnaná opět v České televizi. Nejprve dojížděla do Brna uvádět polední Události v regionech, od letošního ledna je zpátky v Praze, kde vyhrála konkurz a stala se jednou z moderátorek večerních Událostí. Foto popis| K televiznímu studiu patří spousta techniky, kterou ovšem Aneta zrovna nevyhledává Foto popis| Spolu s novou českou miss Terezou Chlebovskou (uprostřed) si už Aneta stačila zahrát na anděla Foto autor| Foto ČTK, SANOMA a archiv České televize O autorovi| PŘIPRAVILA: BLANKA KOVAŘÍKOVÁ _

Plný událostí byl uplynulý týden na Ukrajině 14.5.2012

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dobrý večer a příjemný poslech dnešního zahraničně politického Studia STOP tentokrát přeje Libor Dvořák. Plný událostí byl uplynulý týden na Ukrajině a také kolem ní. Začněme středou. To byla vězněná ukrajinská ex premiérka Julije Tymošenková převezena z kačanovské ženské věznice do civilní železniční nemocnice v Charkově. Její německý lékař Lutz Harms informoval o tom, že ukončila hladovku. V nemocnici se bude zotavovat z hladovění a podstoupí léčbu kvůli vyhřezlé ploténce. Případ Tymošenkové se dostal do středu pozornosti jen několik týdnů před zahájením Mistrovství Evropy ve fotbale, které společně se Ukrajinou pořádá Polsko. Polský prezident Bronislaw Komorowski vyzval ukrajinské politiky, aby zrušili zákon, který umožňuje odsuzovat za politická rozhodnutí. Je podle něho anachronický a v rozporu s evropskými standardy. Řada západoevropských představitelů hodlá kvůli věznění Tymošenkové ukrajinskou část evropského fotbalového šampionátu bojkotovat. Kyjev se snaží možné izolaci předejít a nynější lékařské manévry kolem Tymošenkové jsou považovány za přípravu jejího případného převozu k léčení do zahraničí. Pokud možno ještě před zahájením zmíněného fotbalového mistrovství. V úterý Ukrajina odložila středoevropský summit, který se měl koncem týdne konat v Jaltě. Stalo se tak poté, co se ho rozhodla bojkotovat zhruba polovina šéfů států a vlád účastnických zemí. Někteří státníci své rozhodnutí nepřijet otevřeně zdůvodnili represemi vůči Tymošenkové. Vůdce nové politické ukrajinské strany Udar populární boxer Vitalij Kličko označil odklad summitu za katastrofu pro image současné ukrajinské vlády. Soudí, že diplomatické prohlášení o odkladu summitu ve skutečnosti znamená zrušení tohoto vrcholného setkání právě na Ukrajině. Ukrajinská vláda podle Klička nehodlá měnit situaci, reagovat na výzvy evropských partnerů Kyjeva o nutnosti respektovat lidská práva a svobody. Celá země se tak stává rukojmím chybné politiky tohoto vedení, tvrdí Kličko. Tak a mými hosty k tomuto velmi obsáhlému tématu jsou dnes politolog a učitel z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Karel Svoboda. Dobrý večer, Karle. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A kolega Ondřej Soukup z Hospodářských novin. I tobě dobrý večer, Ondřeji. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------My jsme ale nejdřív zavolali stálé zpravodajce České televize v Bruselu Evě Hrnčířové, abychom jí právě k tomuto tématu také položili pár otázek. Takže i tobě dobrý večer do Bruselu, Evo. Plné znění zpráv


Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize -------------------Dobrý večer do Prahy. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Unie doposud setrvávala jen u dosti platonické rétoriky. Proč se podle tvého soudu najednou rozhodla k opatřením daleko tvrdším a jaká budou, popřípadě už jsou? Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize -------------------Já si myslím, že to není tak, že by teď najednou nastal nějaký úplný obrat. Ten tlak Unie na Ukrajinu ohledně případu Tymošenková vlastně nejen ohledně této političky, ale i dalších jejích bývalých kolegů, kteří jsou vězněni, ten tlak vyvíjí Unie už delší dobu. Probíhal při jednáních na nejrůznějších úrovních o tom, kdy by mohla být podepsaná asociační dohoda, protože to je dokument, který je pro Ukrajinu velmi důležitý a taky velmi výhodný. Zatím byl jenom parafován a čeká se na její podpis a následnou ratifikaci ve všech zemích. Teď to zatím není možné a teď se taky spojilo několik dalších faktorů, které si myslím celou tu situaci posunuly někam jinam. A vznikl právě ten o něco tvrdší přístup než doposud. Jednak to byl zdravotní stav a hladovka Julije Tymošenkové a na druhý straně, na druhé straně taky fotbalový šampionát a summit prezidentů na Ukrajině. A tím pádem se to téma vlastně přestalo řešit jen na té čistě unijní vyjednávací úrovni, jen tady v bruselských kancelářích. Ale připojili se k tomu politici vlastně z celé Evropy a začali mluvit o bojkotu, ať už mluvíme o summitu, nebo fotbalovém šampionátu. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Evo, bylo na úrovni Evropské unie nějak koordinováno to odmítání účasti na jaltském středoevropském summitu, anebo to byla rozhodnutí těch jednotlivých státníků? Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize -------------------Nebylo to nijak koordinováno. Je vlastně tak trochu ironií osudu, že Jalta teď zase rozděluje Evropu, protože nejprve přišlo to odmítnutí pozvánky z 5 prezidentských kanceláří, z Německa, z Rakouska, Slovinska, Itálie a taky z Pražského hradu od Václava Klause. Pak se přidali další. Teď vlastně celkem 9 prezidentů tu účast odmítlo. Naopak jsou ale zase hlavy států, které takový bojkot a takový postoj vůči Ukrajině považují za zcela nepřiměřený. Na Jaltu naopak pojede, protože je se sousedy potřeba jednat, slovenský prezident Gašparovič a také polský prezident Komorowski vlastně vzkazuje, že ten bojkot a tvrdý postoj vůči Ukrajině může naopak způsobit, že se Kyjev opět obrátí k Moskvě a přiblíží se k ní víc než si Evropa celou dobu přála. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------My se k tomu, o čem teď mluvíš, samozřejmě ještě dostaneme. Ale já položím svou poslední dnešní otázku pro Evu Hrnčířovou. Leckdo v Evropě už ten Janukovičův režim začíná přirovnávat k Lukašenkovu. Jak vážné je podle tvého soudu pro tuhle východoevropskou zemi nebezpečí naprosté izolace, které jsi před chviličkou mluvila? To Janukovičovi koneckonců teď přes víkend připomněla i litevská prezidentka paní Grybauskaite, která mohla Juliji Tymošenkovou dokonce navštívit. Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize -------------------Ano, litevská prezidentka Grybauskaite mluvila vlastně o tom, že tahle malá krize důvěry se může změnit ve sněhovou kouli. A ta situace je teď skutečně mnohem, mnohem vyhrocenější než byla v minulých měsících. Navíc se dá očekávat, že právě kvůli tomu fotbalu bude ta věc neustále v médiích, bude stále ostře sledovaná, nezamete se nikam pod koberec. Takže se stále bude sledovat fair play nejen na hřišti, ale také v ukrajinské politice. A pak je tady ta páka asociační dohody, protože ta by Ukrajině pomohla získat s Evropskou unií zónu volného obchodu, což je samozřejmě pro Kyjev atraktivní. Možná by právě tato páka mohla zafungovat, protože naposledy v Bruselu vicepremiér Chorošovský připouštěl jisté ústupky právě kvůli asociační dohodě. A teď ve středu tady bude ukrajinský premiér Azarov, takže to bude velmi důležitá schůzka, po které by se vlastně mohlo vidět, jakým směrem se to další přetlačování Evropská unie - Ukrajina bude ubírat.



Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------To byla Eva Hrnčířová z Bruselu. Děkujeme a na slyšenou, Evo. Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize -------------------Na slyšenou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A je tu první sada otázek pro mé hosty ve studiu Karla Svobodu a Ondru Soukupa. Pánové, jak hodnotíte postup ukrajinských úřadů po 20. dubnu, kdy ex premiérka byla násilím doslova odvlečena do charkovské nemocnice, pak zahájila hladovku a celý svět oblétly fotografie s velkými podlitinami na těle Julije Volodymyrovny. Proč tak najednou, notabene před tím summitem a před tím šampionátem? Ondra Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, já si myslím, že v tomto se oficiální Kyjev trošku chytil do vlastní pasti, protože bylo zcela jasné, že Julije Tymošenková je především velmi zdatná, co se týče nějakého politického marketingu. Nějakého zajištění své viditelnosti. A samozřejmě v okamžiku, kdy může ukázat ty podlitiny, skutečné, tak to okamžitě oblétlo celý svět. Protože je to samozřejmě velmi známá osobnost a nejstrašnější vlastně na tom je, že pro ty vládnoucí kruhy, oni to vlastně vůbec nechápaly. Protože oni naopak říkají, proboha, vždyť má naprosto fešácký kriminál, a proč by vlastně nemohly ty stráže někoho malinko zbít jako, když ho transportují do nemocnice, kde notabene se má léčit. Vždyť to je přece úplně normální. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jestli se nepletu, tam dokonce uváděla, tuším, prokuratura, že v zákoně je na to pamatováno, že není-li vězeň ochoten, může být donucen. Prosím, Ondro. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Takže, a to právě ovšem demonstruje tu obrovskou hloubku toho neporozumění mezi Kyjevem a, řekněme, Bruselem, nebo obecně Západem. Protože oni mají pocit, že se vlastně chovají zcela nadstandardně na své poměry. Zatímco Brusel tohle to považuje za zcela nepřijatelné. A to, je to trošku dialog prostě slepého s hluchým. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já mám tedy obavy, že oni se opravdu i chovají nadstandardně. Ale já bych řekl, že tam je už od začátku celého toho případu vidět, že oni vlastně nevědí, co chtěli. A jak vlastně postupovat. Že se chtěli nějakým způsobem zbavit Julije Tymošenkové, to je jasné. Ale nedokázali vůbec domýšlet, jak to půjde dál, jaké budou reakce z Evropy. A vlastně všechny ty akce, které, které vidím, tak jsou takové, takové prostě zmatené reakce na to, na to, co se vlastně děje, jakou to vzbudilo, jaký to vzbudilo ohlas. A z mého pohledu toto je jenom další z akcí. A to, že Julija Tymošenková využije celý tento, celou tuto akci prostě ke svému zviditelnění, to bylo jasné od začátku. Já vím, že jsme se tady někdy, já nevím, je to tak 3, 4 měsíce, bavili, bavili o vlastně celé té situaci a zmiňovali jsme to poměrně často, takže ano, ona samozřejmě ty problémy zdůrazňuje. To, že, to že má nějaké zdravotní problémy, to je jasné. Ale umím si i představit, jak vypadal ten převoz, zvláště při jejích reakcích, které bych neváhal asi označit za hysterické, tak. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ještě jedna věc, pánové, která s tím vším souvisí. Je podle vašeho soudu vyloženě brutální zacházení s paní Tymošenkovou hlavním důvodem náhle se prohloubivších problémů Ukrajiny, Ondřeji?



Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Já si myslím, že to je jenom taková ta poslední jako kapka. Protože to, ta nespokojenost s vládou Viktora Janukoviče rostla v Evropě již delší dobu. Protože to, co se jevilo na začátku jako velmi nadějné, ten, příprava té asociační dohody, což je velmi komplexní dokument o mnoha stech stranách, který najednou dostal obrovský impuls právě příchodem Viktora Janukoviče do prezidentského křesla. Tak najednou ztroskotal vlastně na právě těchto politických záležitostech. A ukrajinská vláda zase s tím Západem začala hrát. Německo, které dneska velmi kritizuje vlastně, jedním z nejsilnějších kritiků oficiálního Kyjeva, tak mně říkali někteří diplomaté, že oni se prostě cítí, že byli naprosto podvedeni, protože dostali jakési sliby, jakési garance, že všechno bude probíhat víceméně podle zákona. A oni do toho velmi investovali. Vždyť oni neustále nabízeli ten třeba převoz Julije Tymošenkové do Berlína. Další, navrhovali další nějaké alternativy, aby vlastně k tomu skandálu nedošlo. A teďka už se zdá, že prostě zlomili nad tou situací hůl. Protože také kvůli tomu, že se objevily ty vnější faktory, tedy to Euro a ten summit v Jaltě a oni by museli tedy svému domácímu publiku odpovídat, proč tedy se baví s Viktorem Janukovičem v okamžiku, kdy prostě pohledná prostě blondýna ukazuje podlitiny, které zjevně jako si nezpůsobila sama. Takže je to spíš takový, takový symptom než že by to byla ta příčina. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karle. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já vřele souhlasím. Ono se, ono se od Viktora Janukoviče očekávalo, že jaksi povede poměrně klidnou politiku, to příliš, příliš nesplnil. Ono vlastně to, když tady mluvíme o zpátky nakročení k Rusku, to je vlastně symptom, nebo takto vypadala ukrajinská zahraniční politika po celá 90. léta pod Kučmou. V tomto by se Viktor Janukovič vracel vlastně do, teď řeknu, asi budu trošku přehánět, ale do normálu. Politika Viktora Juščenka byla jakýmsi vyšinutím v tom smyslu, že se tedy obrátil čistě k Západu. Ale tady mám obavy, že v tomto případě to už Viktor Janukovič prostě a jednoduše přehnal. Ale opět, musím, musím říct, že, a je to můj osobní dojem, že oni příliš vlastně nevědí, co chtějí, jak reagovat a reagují zmateně. A pak to podle toho vypadá. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karle, ještě vám nechám slovo a položím takovouto otázku. Protože neustále skloňujeme Janukovičovo jméno. Máte pocit, že tím nepřítelem a objednavatelem celého procesu pro Tymošenkovou je jenom Viktor Janukovič? Nebo jsou tam i jiní lidé, kteří ji nakonec rádi vidí za mřížemi? Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych v první řadě jmenoval Dmitro Firtaše. To je podle mě, podle mě naprosto klíčová postava, protože Julija Tymošenková vlastně těmi dohodami z 19. ledna 2009 ona teda ještě, ještě před tím vlastně se s Rusy dohodla na tom, že vyřadí z plynového byznysu veškeré prostředníky. A jedním z těch prostředníků byl právě Dmitro Firtaš. Čili ona mu velmi nepříjemně, nepříjemně zasáhla do jeho byznysu. Čili to bych řekl, že toto jméno je naprosto klíčové a ani bych se nedivil, kdyby on byl tím hlavním hybatelem. Protože on je blízkým spojencem Viktora Janukoviče, čili ty zájmy, řekněme, mohly být takové komerční, to jest odstranit Juliji Tymošenkovou, řekněme, od toho byznysu, od možnosti ho ovlivňovat. A zároveň ji politické prostě, zbavit se jí, aby, aby nedělala problémy před volbama. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, já s tím naprosto souhlasím. Já bych ještě trošičku rozvinul tu politickou stránku věci, protože ať už si o značně excentrickém politickém chování Julije Tymošenkové v době prakticky celé její politické kariéry, tu poslední nevyjímaje, můžeme myslet cokoli, tak je to osoba velice charismatická a na současné ukrajinské politické scéně vlastně ona jediná mohla skutečně nějak být reálnou konkurencí Viktora Janukoviče. Nezapomeňme na to, že ona vlastně ty volby prohrála o nějaké 3 procenta hlasů. Což na premiérku, která stála v čele země v okamžiku, kdy naplno dopadla hospodářská krize, tak je to velmi, to je vlastně úžasný výsledek. Plné znění zpráv


Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pánové, ještě jedna otázka v tom úvodním bloku. Proč podle vašeho soudu, už o tom byla řeč s Evou Hrnčířovou, dostala litevská prezidentka paní Grybauskaite jako vůbec první evropská politička možnost se s paní Tymošenkovou setkat. Ona si to samozřejmě položila jako podmínku, aby vůbec na Ukrajinu přijela, nicméně? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se přiznám, že příliš nevím, proč zrovna ona tedy. Přiznám se, že nevím. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Já si myslím, že Litva má takovou příjemnou polohu, nebo respektive tu pozici v té středo a východoevropské politice, protože je to země, která je relativně malá, tudíž nehrozí, že by měla nějaké své vlastní velké mocenské zájmy. A současně Litva v posledních letech se snažila vlastně vést dialog nejenom s Ukrajinou, ale třeba i s Běloruskem. Za což byla právě prezidentka Grybauskaite docela kritizována. Takže ona je prostě vnímána jako takový prostředník, zatímco kdyby, řekněme, přijel Bronislaw Komorowski, tak to je samozřejmě úplně jiná váhová kategorie. Takže tady Ukrajina to vlastně dovolila s tím, že vlastně nic podstatného jí nehrozí. A současně je to udržování nějakého kanálu komunikace se Západem. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Z dnešního Studia STOP uběhlo rovných 19 minut a 2 vteřiny. A já jenom připomenu, že se zabýváme situací na Ukrajině a kolem Ukrajiny. My jsme teď sice zavolali do Francie, ale zavolali jsme politoložku, mladou, českou a známou znalkyni Ukrajiny Alžbětu Chmelařovou. Takže, dobrý večer, Bětko. Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, odbornice na Ukrajinu -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Současné lékařské manévry kolem Tymošenkové se hodnotí jako možná dělostřelecká příprava na její odsun na léčen v zahraničí. Ona se tahle eventualita vlastně nadhazuje už delší dobu, ale neumožňoval ji zákon. Myslíte si, že nejvyšší rada, která by se už brzy měla začít takovouto právní normou zabývat, něco takového schválí a Tymošenková by opravdu mohla odjet třeba na tu kliniku Charité v Berlíně? Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, odbornice na Ukrajinu -------------------Tak, není to vyloučené. A jak už jste řekl, takové debaty se objevují delší dobu. Stejně jako se už dříve objevovaly spekulace o tom, že by Tymošenková mohla být propuštěna na základě změny zákona a tak dále. A o té možnosti léčení v Německu nejraději spekulují německá média, která to vždycky rozvíří znovu tu debatu. A často se o tom mluvilo v dubnu. Ta jednání mezi Ukrajinou a Německem nakonec skončila kompromisem a tím, že vlastně Tymošenkovou přijeli vyšetřit a léčili ji, nebo léčí ji němečtí lékaři na Ukrajině. Nicméně včera Mykola Azarov prohlásil, ukrajinský premiér, prohlásil, že nevylučuje možnost léčení Tymošenkové v zahraničí, pokud ta léčba na Ukrajině nebude dostatečná a nebude úspěšná. Takže Německo je pořád připraveno Tymošenkovou přijmout. Nedávno svou pomoc nabídlo i Rusko. Takže ta možnost je pořád na stole. Jak už jste řekl, ten zákon, ten návrh zákona je v parlamentu ukrajinském, budou se jím zabývat. Nicméně si nemyslím, že to bude technicky je to možné provést rychle. Ale já si nemyslím, že je to úplně možné, je možné s tím úplně rychle počítat, protože to záleží na jednom důležitém faktoru, což je vůle Julije Tymošenkové. A já si nemyslím, že by Julije Tymošenková chtěla opustit území Ukrajiny. Libor DVOŘÁK, moderátor Plné znění zpráv


-------------------To je další věc. Na to jsem se vás také chtěl zeptat. Protože jak velké by v takovémto případě bylo nebezpečí, že by Viktor Janukovič Juliji Volodymyrovnu potom prostě nepustil zpátky? Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, odbornice na Ukrajinu -------------------Já si neumím úplně představit situaci, že by se Julije Tymošenková, která se léčí v zahraničí, a ty podmínky budou specifikované, to znamená, že prostě to nebude azyl, nebude to nějaká emigrace nebo něco takového, to bude prostě nějaká časově omezená léčba, nebo nějakým výsledkem daná léčba, že by ji potom odmítli, nebo že by ji potom nepustili zpátky na Ukrajinu. To si nedokážu představit. To spíš by mohla zafungovat ta strategie, že oni prostě, protože ta soudní mašinérie jede dál, neustále se objevují další obvinění, takže by mohla, mohli počítat s tím, že by Tymošenková mohla podlehnout nějakému strachu z těch dalších procesů a sama požádat o azyl, který by ji potom následně, například v Německu, nebo, já nevím, v České republice mohli dát. A tím pádem by Ukrajina mohla cítit se ponížená, uražená a mohla by se, mohla by, nebo dosáhla by jiné pozice ve vyjednávání s Evropskou unií. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A ještě jedna otázka pro Alžbětu Chmelařovou do Francie. Co by případná, dejme tomu, vynucená emigrace, nebo ten politický exil, o kterém jste teď mluvila, znamenala v říjnových parlamentních volbách, samozřejmě pokud by to tak dopadlo, pro její stran Baťkivščina? Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, odbornice na Ukrajinu -------------------Nemyslím si, že by to znamenalo velkou změnu. Protože Julije Tymošenková nedá nikomu nic zadarmo. Takže ať už bude na Ukrajině, ať bude ve vězení, nebo bude v, na klinice v Charkově, nebo bude se léčit v Německu, bude neustále aktivní, bude neustále psát, diskutovat a Tymošenková je politicky velmi obratná. Už takovýmto způsobem dokázala z vězení politicky zničit prezidenta Kučmu, potom na svobodě zničila prezidenta Juščenka a teď si dala za politický cíl znemožnit prezidenta Janukoviče. A myslím si, že mu nedá pokoj. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká s patřičnou rázností jako obvykle Alžběta Chmelařová. Děkujeme moc, Bětko, a na slyšenou. Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, odbornice na Ukrajinu -------------------Na slyšenou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pánové se ještě pobaveně smějí tomu, co říkala právě Bětka Chmelařová. Ale takhle nějak to s tím politickým stylem Julije Volodymyrovny bude. My jsme se tedy dívali na evropské reakce, podíváme se ještě na slovenské. Ale možná, že by stálo za to zmínit také ruské. Končící ruský prezident Medveděv se na rozloučenou s Kremlem pokoušel o různá sympatická gesta. Patřilo mezi ně i prohlášení, že postup ukrajinských úřadů v případě Tymošenkové je pro Moskvu nepřijatelný a nepochopitelný. Jak jste, pánové, tenhle výrok četli a vnímali vy? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, kromě toho, že se tedy prezident, nebo nyní již ne prezident Medveděv snažil vystupovat jako ten liberálnější, tak ono od začátku do konce prostě pro Moskvu je ta situace taky nepříjemná. A to hlavně z toho důvodu, že to vnáší jisté zpochybnění i těch dohod o dodávkách zemního plynu, které byly, byly, nebo tedy smlouvy o dodávkách zemního plynu z roku 2009. To bylo pro Moskvu velmi výhodné a nic na tom nezměnila ani ta dohoda o pobytu černomořského loďstva v Ukrajině a pro Rusy je to opravdu nepříjemné v tom, že jsou ty dohody zpochybňovány. Takže ten, ta jejich podpora Julije Tymošenkové to není žádná láska. Z mého pohledu oni, oni prostě by to bez Julije Tymošenkové zcela v klidu přežili. Ale jde tam prostě o tento pragmatický kalkul. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------A já bych ještě dodal, že také jde o určitý nátlak na ukrajinské vedení. Protože Rusko dlouhodobě se snaží donutit Ukrajinu ke vstupu do té celní unie a do budoucích dalších integračních projektů, k čemuž se Viktor Janukovič a jeho vláda poměrně úspěšně zatím brání. Takže je to vytváření dalšího tlaku, aby tedy se na tom z té takové té pozice mezi těmi dvěmi bloky mezi Ruskem a Evropskou unií, aby se teda Ukrajina konečně rozhodla a přiklonila se na stranu Moskvy. Takže i takhle se to dá interpretovat. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karel Svoboda už mluvil o tom pragmatismu v ruských postojích. Ale není podobná kritika poněkud cynická, nebo možná dokonce pokrytecká od představitele země, která se objektivně o problémy Julije Volodymyrovny do značné míry zasloužila v tom, jak ji víceméně na těch 450 dolarů za tisíc kubíků plynu dotlačila? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, cynická, necynická. Samozřejmě zahraniční politika cynická je. To Rusové postupují stejně cynicky v otázkách Sýrie a tak podobně. Oni prostě mají určitý cíl, který chtějí dosáhnout a ty prostředky ne vždycky se nám můžou líbit. Ano, cynická samozřejmě je. Na druhou stranu oni se prostě, oni jdou za svými zájmy. A velmi suše, není to nic výjimečného. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Já naprosto souhlasím. Tam ještě bych se jednou vrátil k tomu vlastně způsobu, jak Rusko dlouhodobě, strategicky se snaží přetáhnout Ukrajinu na svou stranu. Z tohoto hlediska ta dohoda je pro ně taky ideální. Protože vytváří obrovský tlak na ukrajinský průmysl. A je to možnost, jak vlastně získat potom třeba i v privatizaci nějaké podniky, jaksi jak tlačit na tu vládu ohledně právě třeba již ty zmiňované charkovské dohody o černomořské flotile, kde teda byla dohodnuta taková jakási sleva, tak samozřejmě bez té slevy by Ukrajina asi vyjednávala o tom pobytu podstatně tvrději. Takže pro ně je to prostě situace, kdy vyhrává pokaždé. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ostatně připomněl jsi, Ondřeji, charkovské dohody, Sevastopol, černomořskou ruskou flotilu a tak dále a tak podobně. Jakou pozici v současné době u té ukrajinské politické špičky v tomhle ohledu Rusko má? Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, já si myslím, že je to opět to staré prostě ukrajinské dilema mezi Evropou a Ruskem. Oni, které prostě už vidíme v nejrůznějších variacích prostě už dlouhá desetiletí, ne-li století. Oni se snaží balancovat mezi těmito dvěmi velkými bloky. A jakkoli se hlavně před těmi prezidentskými volbami mluvilo o Viktorovi Janukovičovi coby proruském kandidátovi, tak to byl vlastně nesmysl. Protože Janukovič je kandidát především proukrajinský, přinejmenším tedy ve vnímání, jak on vidí ty zájmy Ukrajiny. A vzhledem k tomu, že ta vláda je tvořená ani ne tak politiky jako spíše velkými byznysmany, oligarchy, tak ti nemají vlastně žádný velký zájem na nějaké integraci s Ruskem, protože správně chápou, že ruští oligarchové by si je v zásadě dali jako přesnídávku. Tudíž, a naopak vlastně trhy Ukrajina má hlavně na, hlavně na evropském trhu, ne v Rusku. Takže to je právě to dilema, které se prostě nemění a ačkoli Moskva může mluvit o nějakém slovanském bratrství a přirozeném dědictví a kulturních okruzích, tak to je samozřejmě hezké, ale ty peníze podle mě rozhodují a oni jsou velmi tvrdí vyjednavači, velmi pragmatičtí. Vlastně stejně jako ti Rusové. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejná otázka pro Karla Svobodu. Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já naprosto s Ondrou souhlasím. Tam my si musíme i uvědomit to, že ruský byznys zatím příliš úspěšný na Ukrajině není. Oni Ukrajinci ti jejich oligarchové se poměrně úspěšně brání, brání invazi Rusů a prakticky až na ropné rafinérie, popřípadě lehce bankovnictví, tak si ti Rusové stěžují, že vlastně, vlastně se nemohou na ty trhy dostat. A řekněme, že ti Ukrajinští oligarchové, oni prostě přesně jak říkal Ondra, oni chápou, že jejich místo je na západě a Ukrajina bude i nadále prostě balancovat. Bude, bude to tak je to odjakživa její politika. Ještě bych připomněl možná to, že vlastně Rusové tím, že staví, staví potrubí hlavně na plyn, aby obešli jakoby ukrajinskou transportní síť, může být takovým dalším, dalším prostředkem nátlaku. Já v tom tedy nevidím příliš politický, ale spíš ekonomický nátlak. Je to prostě snaha z Ukrajiny udělat pouze koncového spotřebitele. A ten význam Ukrajiny je obrovský. V roce 2011 Ukrajina byla největším spotřebitelem ruského plynu. Tedy zahraničním spotřebitelem. Přeskočila dokonce i Německo. Čili těchhle těch věcí hlavně v té komerční stránce je víc než dost. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Z dnešního Studia STOP, které věnujeme událostem na Ukrajině a kolem Ukrajiny uplynula už více než půlhodina. My jsme v tuto chvíli zavolali Vojtěcha Bergera, stálého zpravodaje Českého rozhlasu ve Slovenské republice. Dobrý večer i vám, Vojtěchu. Vojtěch BERGER, redaktor -------------------Dobrý večer do Prahy. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Slovenský prezident Ivan Gašparovič, a už to tady padlo, v posledních dnech s Janukovičem několikrát hovořil, ale především podobně jako jeho polský kolega Komorowski se do Jalty chystal, možná ještě chystá. Mluví se jak na Slovensku, tak v Polsku o tom, že úplná blokáda toho Janukovičova režimu by nebyla dobrá. Jaké jsou argumenty pana prezidenta Gašparoviče pro tento postup? Vojtěch BERGER, redaktor -------------------Tak, Ivan Gašparovič mluvil v minulých dnech s Viktorem Janukovičem, aspoň to mi řekli v prezidentské kanceláři v Bratislavě, celkem dvakrát. Chtěl po něm hlavně to, po Janukovičovi, chtěl po něm dvě věci. Za prvé, aby Ukrajina začala pracovat na změnách těch sporných zákonů, tedy zákonů, které jednak podle Ivana Gašparoviče a jednak podle polského prezidenta Komorowského umožňují a vlastně opravňují Ukrajinu momentálně taky věznit Juliji Tymošenkovou. Tedy zákonů, které umožňují věznit politiky za jejich rozhodnutí přijatá ve veřejných funkcích. Druhou věcí, kterou Ivan Gašparovič chtěl po Viktoru Janukovičovi, bylo to, aby Julija Tymošenková měla zabezpečený adekvátní přístup ke zdravotní péči. No, a podle všeho obě tyto věci, podle toho, co řekl Janukovič Gašparovičovi, a tady se znovu odvolávám na prezidentskou kancelář na Slovensku, tyto věci tedy splněny byly, Viktor Janukovič a jeho vláda už údajně začali pracovat na změnách těch sporných zákonů. Ale vy jste se, Libore, ptal na ještě argumenty, kterými Ivan Gašparovič ospravedlňoval, nebo vlastně vysvětloval to, proč nechce Ukrajině zabouchnout dveře. Tady to bylo především to, že Ivan Gašparovič neustále opakoval, že Ukrajina je soused Slovenska a Slovensko není v pozici velké a silné země, která by si mohla dovolit jaksi ignorovat některého ze svých sousedů. Notabene tak velkého a tak, a tady přicházíme k meritu věci, tak hospodářsky významného jako je, jako je třeba Ukrajina. Takže to byly ty oficiální důvody, které zmiňoval Ivan Gašparovič. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Vojto, znamená to, že ten slovenský postoj k případu Tymošenková a k Ukrajině vůbec je jiný než v západní části Evropy? A takto je to servírováno i, dejme tomu, do Bruselu? Vojtěch BERGER, redaktor -------------------No, vy říkáte, Libore, slovenský postoj. Já myslím, že tady je potřeba říct, že ten postoj Slovenska se samozřejmě odvíjí především od postoje slovenské vlády. Vláda, jak víme, se na Slovensku velmi nedávno Plné znění zpráv


změnila. A já si troufám tvrdit, že kdyby ještě stále byl u moci ten předchozí kabinet Ivety Radičové, a tím ani tak nemyslím kvůli tehdejšímu ministrovi zahraničí Mikuláši Dzurindovi, ale hlavně kvůli osobě premiérky Ivety Radičové a kvůli tomu, jak ona akcentovala některé věci, některá témata, například v zahraniční politice, tak si myslím, že by se ze Slovenska ozývaly mnohem tvrdší výrazy na adresu Viktora Janukoviče než jak je tomu teď právě pod novým kabinetem Roberta Fica. Ta vláda Ficova se vlastně k případu Julije Tymošenkové a k tomu vývoji posledních týdnů v podstatě jasně nevyjádřila. Až do několika málo dnů. Teď nedávno vlastně Miroslav Lajčák, čili staronový ministr zahraničí Slovenska pod vládou Roberta Fica řekl, že Ivan Gašparovič to udělal správně, ten svůj postoj, takovou tu částečně hru na obě strany, respektive tu vstřícnost vůči Ukrajině, takové to nezabuchování dveří Viktoru Janukovičovi. Takže vidíme, že ten soulad zahraniční politiky po té linii prezidenta a zároveň po té linii předseda vlády a jeho ministr zahraničí na Slovensku funguje, není to vůbec žádné překvapení. Ivan Gašparovič je velmi blízký, byť je to tedy nestranický prezident, tak je velmi blízký Smeru a vládě Roberta Fica. A to se znovu potvrdilo i v případě právě Julije Tymošenkové a postoje k Ukrajině. Ještě poslední věc. Robert Fico chce v zahraniční politice praktikovat takzvanou obchodní diplomacii. To se týká i Ukrajiny, to znamená Ficova vláda chce být velmi pragmatická v přístupu k některým zemím, které by mohly být pro Slovensko hospodářsky zajímavé, což je rozhodně i Ukrajina. Ať už se to týká třeba transportu nerostných surovin, anebo samozřejmě i obchodních příležitostí. A bude Fico a jeho ministr zahraničí určitě nadřazovat tento ekonomický pragmatismus, obchodní pragmatismus těm otázkám lidských práv. Takže určitě nebude například Robert Fico nebo Miroslav Lajčák někde na Ukrajině nebo v Moskvě nebo v Číně nastolovat svým partnerům nějaké nepříjemné otázky ohledně politických vězňů a podobně. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká z Bratislavy Vojtěch Berger. Děkujeme a na slyšenou, Vojto. Vojtěch BERGER, redaktor -------------------Na slyšenou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tak, tohle byl velmi zajímavý příspěvek o poněkud jiném přístupu k té ukrajinské otázce. Takže já bych, pánové, na počátku závěrečného bloku, na který máme, tuším, kolem 12 minut, položil asi takovouhle otázku. Ony se podobné hlasy ozývají třeba i z Polska. Už jsme to tady nadhodili, byť jsou asi tvrdší, protože Polsko je přece jenom větší a významnější země než Ukrajina. Ale je tady jeden velmi důležitý motiv. A to je totiž ten, který je podobný jako je to na Slovensku. Polsko prostě s Ukrajinou stejně jako Slovensko hraničí. A po pravdě řečeno, jsem si teď v rychlosti vybavil polské postoje i vůči Lukašenkovu režimu, které jsou také, řekl bych, mírně shovívavější než je tomu u zbytku Evropy. Třeba i u, já nevím, u českého prezidenta Havla a u dalších našich politiků. Nakolik podle vašeho soudu při podobných zahraničně politických kalkulacích hraje roli právě to přímé sousedství? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já myslím, že naprosto zásadní. Ono, ono velmi dobře se dělají ramena na někoho, koho máte přes půl Evropy. Čili ty státy, pokud spolu sousedí, tak musí řešit problémy samozřejmě, že problémy se dají, nebo že se ta úroveň dá odsunout na jakousi technickou úroveň. Ale vás to stojí nepoměrně víc peněz, sil, všeho. A to je samozřejmě docela rozhodující věc. Protože stejně ti politici potom, potom jaksi neskládají účty někde v Bruselu nebo tam si možná vyslechnou, jakési nepříznivé ohlasy. Ale zodpovídají se vlastním voličům. A pokud, pokud vlastní voliči se ptají, proč jsme tedy takto, takto dělali ramena zrovna na Ukrajinu, a kvůli tomu máme nižší růst nebo tak podobně, tak se to těm voličům docela špatně vysvětluje. Čili to je naprosto klíčová věc. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Já bych ještě dodal, že třeba v případě Běloruska, tak Polsko má minoritu v Bělorusku. S Ukrajinou vlastně je pojí velmi dlouhá historie, kultura, zejména s tou západní Ukrajinou. A nezapomínejme na to, že Polsko bylo jedním z předních vlastně mezinárodních zastánců té oranžové revoluce. Polský prezident Alexandr Plné znění zpráv


Kvašniewski investoval obrovské množství času, prostředků, svého politického kapitálu právě na připoutávání Ukrajiny k Evropě. Ostatně i teďka vlastně říkal, že nějaké bojkoty fotbalového mistrovství, že to je naprostý nesmysl, že musíme naopak jednat, snažit se vysvětlovat tu pozici, snažit se je ovlivňovat. Vlastně tu ukrajinskou realitu. A to ne bojkotem. Takže oni vlastně by přišli o spoustu nějakého investovaného času, kapitálu a ať už politického, nebo i finančního. Protože to má samozřejmě obrovské i jako hospodářské dopady. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Vraťme se na závěr zpátky na Ukrajinu. Už jsme tu párkrát letmo zmínili ty parlamentní volby, které Ukrajinu, jak se ukázalo, tuším, včera čekají 28. října, už přesně známe termín. Jaké by po tomhle tom kvasu podle vašeho soudu mohly přinést výsledky? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To bych sám rád věděl. Hlavně, hlavně důležité bude i jak si povede třeba, třeba právě Kličko. Což může být, což může být taky poměrně, a může mít taky poměrně silný hlas. Jestli opět vystoupí s nějakým sloganem jako silnější vyhrává, jako se mu to povedlo kdysi ve volbách, tuším, že kyjevského starosty. Ale netroufám si odhadovat. Já si myslím, že ten sentiment bude opravdu nakloněný spíše Juliji Tymošenkové. Ale je to zatím takové věštění z křišťálové koule. Uvidíme, jak se vlastně vyvine ta situace kolem ní. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, my taky ostatně nevíme, kdo bude kandidovat. Protože dobrá, tak tedy strana Udar boxera Klička. Strana regionů samozřejmě, ale kdo bude ten další vyzyvatel? Protože teďka se snaží vlastně o spojení, teda na základě strany Baťkivščina Julije Tymošenkové takové ty zbytky Naší Ukrajiny prezidenta Juščenka, té Národní sebeobrany bývalého ministra vnitra Jurije Lucenka, který ostatně také je ve vězení. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Méně se o něm mluví, to je pravda, ano. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Ještě s mnohem bizarnějším odůvodněním, že prostě neoprávněně přidělil svému šoférovi služební byt, což je tedy věc, která na Ukrajině, pokud by Ukrajina měla jenom takovéto problémy, tak to by bylo, myslím, na tom velmi dobře. Ale teďka je otázka, jestli se jim to podaří vůbec to sjednocení dotáhnout. Protože oni nemůžou kandidovat jako blok, oni musí vytvořit jednu stranu. A lze velmi odůvodněně očekávat, že ze strany vládních úřadů, státních úředníků to jim bude házeno tolik klacků pod nohy, kolik to jenom půjde. Takže dnes říkat, jak volby můžou dopadnout, je prostě nezodpovědné, protože nevíme vlastně, kdo bude kandidovat. Kdo bude místo Julije Tymošenkové v čele té kandidátky. Jak se třeba můžou vézt komunisté, co se vůbec bude dít na východě země, kde ta podpora Strany regionů dramaticky klesla. Ale současně nenarostla podpora nikomu jinému. Takže myslím si, že víceméně bude jasné tak, no, možná na konci léta. To se možná ponese. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřeji, já bych ti ještě chvilku nechal slovo, protože jsi poměrně podrobně rozebral situaci v té opozici, tedy jak situaci u strany Baťkivščina, tak i u těch trosek v těch projuščenkovských stran a tak dále a tak podobně. Oni podepsali dohodu, sice o té jednotě, ale víme, jak to s tou jednotou bývá. I kdybychom odmysleli všechny ty právní kličky, které, které mohou bránit právě takovýmto souručenstvím, myslíš si, že tam bude vnitřní vůle k tomu, aby se ta opozice skutečně dala dohromady? Protijanukovičovská. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, určitě je tam síla, nebo velká část členů těch stran. Ještě jsem vlastně zapomněl na Front změn Arsenije Jaceniuka, který také má, řekněme, nějakou desetiprocentní podporu. Tak oni chápou, že stanout proti té velmi Plné znění zpráv


dobře fungující mašinérii obrovské Strany regionů, tak můžou vlastně jedině spolu. Takže tam ta logika je jasná. Ale jak už jsme mnohokrát viděli různé osobní ambice, a já si myslím, že v tomto ohledu takoví ti polytechnologové v prezidentské kanceláři budou dělat všechno možné, aby to sjednocení proběhlo jenom buďto částečně, nebo ideálně vůbec ne. A ty prostředky jsou známé. To jsou prostě jako trestní stíhání některých těch politiků, nebo naopak slib nějakých prebend, výhodných státních zakázek, to už jsme za posledních 20 let na Ukrajině viděli tolikrát, že to bude velmi obtížné pro tu opozici. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejná otázka pro Karla Svobodu. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že naprosto souhlasím s Ondrou. Že tam vlastně jak se bude vše vyvíjet, je opravdu jenom otázkou. A můžeme se dočkat opravdu různých věcí. Takže víc to asi ani nemusím komentovat. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karel odpověděl krátce. Tak tentokrát necháme slovo jemu. Ondřej už tady nadhodil, že Strana regionů srovnatelná asi s ruským Jednotným Ruskem, ztrácí na východě země. Tedy v těch rusifikovaných a možno říci ruských regionech, že tam nezískává sílu nikdo jiný. Ale jaká je tedy podle vašeho soudu síla a jaké jsou možnosti Strany regionů právě v těch říjnových parlamentních volbách? Protože to je snad odhadnutelnější než to ostatní. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, ta síla já si myslím, že ona, ona jim sice klesá podpora na východě, ale oni ji zase dokážou zmobilizovat. Ondra tady už zmínil právě polytechnologii. Oni to zvládnou velmi dobře. A toho bych se nebál. Samozřejmě těžko budou, těžko budou nějak oslovovat na západě, který je výrazně, řekněme, jiný než ten východ. A neumím si představit, jaké téma by vlastně Strana regionů mohla zvolit, aby nějak byla atraktivní pro západní části země. To samé v Kyjevě asi budou mít velké problémy taky, protože, protože Kyjev je přeci jenom velmi specifické město. A to, jak se zemi vede, nebo nevede, je tam silněji vnímáno, stejně tak i, řekněme, daleko ty mezinárodní, mezinárodní souvislosti jsou daleko více vnímané. Čili tam bude, bude mít poměrně velký problém. Já se o ně opravdu příliš nebojím. Nemluvím už ani o Krymu. Ale já se o ně nebojím prostě na východě, na východě země, kde pravděpodobně nevyhrají třeba tak drtivým, drtivým rozdílem, protože, protože prostě problémy, problémy ti lidé cítí. Ale na západě z mého pohledu nemají vůbec žádnou šanci. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřej Soukup. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Tak, když už jsme teda mluvili o těch politických technologiích, tak jedna z teorií, ale, řekněme, že jsem ji slyšel z tolika úst, že už mi začíná připadat jako pravděpodobná je, že zatímco na západě teďka jediná strana, která vlastně stabilně roste, tak je Hnutí Svoboda, což je hnutí krajně nacionalistické až jako někde, řekněme, na hranici s protofašistickým. Tak je několik indicií, že vlastně to je hnutí, které je financováno právě Stranou regionů. A pro které je to vlastně vytvoření si nějaké strany, která je rétoricky samozřejmě velmi protiruská. Ale taky současně protievropská, nacionalistická, řekněme, proti právům nějakých homosexuálů třeba a tak dále. Tedy vlastně věcí, které na ten přímý, nějakou to přímé vládnutí vlastně nemají příliš jako nějaký zásadní dopad, na nějakou ekonomiku, kdo té zemi vládne a tak dále. Takže oni tímto způsobem můžou takhle dovést pozornost. Ta Svoboda samozřejmě bere hlasy nikoli Straně regionů, ale právě těm různým prozápadním, prodemoktratickým stranám. A co se týče té východní části, tak zase tam probíhá taková poměrně taktika vypálené země. Já jsem byl loni právě v létě na Krymu a tam, kde byla autonomie a byl vlastně jako poměrně silný politický život, hlavně na té levé straně politického spektra, tak tam vlastně už z toho nic prakticky nezbylo. Naprosto dominuje Strana regionů. Právě tím nátlakem hlavně na podnikatele, které podporovaly jiné politické uskupení. A já si myslím, že to na tom východě bude fungovat velmi obdobně. Prostě tam ti lidé ani nebudou mít jako alternativu, koho by mohli volit.



Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Poslední otázka pro oba mé dnešní hosty bude znít lapidárně a prosím o stručnou odpověď. Příští prezidentské volby na Ukrajině budou v roce 15. Umíte si představit situaci, že by v nich jako hlavní kandidáti opět stáli Julije Tymošenková, Viktor Janukovič? Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, pedagog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si umím představit leccos. Ale asi se nebude chtít Janukovičovi pouštět Juliji Tymošenkovou. Hlavně on říká, že byla odsouzena v řádném procesu a kdyby jí pustil, tak, tak to vlastně zpochybní. Takže, takže představit si to umím, ale nemyslím si, že to tak bude. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ondřeji. Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin -------------------Je to dost nepravděpodobné. Protože i kdyby jí třeba osvobodil Evropský soud pro lidská práva, což samozřejmě je možnost, tak už nám na to zbývají vlastně jenom 3 roky, a to jsou většinou věci, které se táhnou podstatně déle. Na druhou stranu Julije Tymošenková už dokázala takové věci v politice, že úplně vyloučit se to nedá. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Těmito slovy Ondřeje Soukupa dnešní Studio STOP končí. Za všech 5 svých dnešních hostí i za posádku ve složení Irenka Hýsková a Helena Málková se loučí Libor Dvořák. _

Vítězství Francoise Hollanda oslavovaly v Paříži statisíce jeho příznivců 7.5.2012


str. 08

18:10 Ozvěny dne_

_ Jan BUMBA, moderátor -------------------Volby ve Francii nakonec skončily těsnějším rozdílem, než jaký naznačovaly ještě nedávno průzkumy. Skutečnost, že Nicolas Sarkozy stáhl náskok svého socialistického vyzyvatele na pár procent, ale nic nemění na tom, že úřadu se ujme Francois Hollande. "Francouzi, kteří mě zvolili prezidentem, zvolili změnu," prohlásil pan Hollande, zatímco jeho soupeř vzal na sebe plnou odpovědnost za volební porážku. Odcházející prezident dal také na povolebním shromáždění najevo, že v nové epoše se stane jedním z řadových Francouzů, opustí vysokou politiku. Své sympatizanty tím zarmoutil. Hollandovi voliče, kteří slavili na pařížském náměstí Bastily, nikoliv. Dokládá i krátká reportáž našeho spolupracovníka Jana Šmída. Jan ŠMÍD, redaktor -------------------Všichni, kteří na náměstí Bastily dorazili, se těšili na změny ve společnosti. osoba -------------------Přijeli jsme z předměstí Paříže čísla 93, které nese stopy politiky Sarkozyho, toho jak lidi rozděluje, nevšímá si současných problémů, ignoruje mladé lidi, jsme z města Courneve, které velmi trpělo za jeho vlády. Jan ŠMÍD, redaktor -------------------Vysvětlila mi dynamická paní ve středních letech, která pomáhá problematickým dětem. Na oslavu vzala i svou dceru. Plné znění zpráv


osoba -------------------Je mi patnáct, nemohla jsem tedy ještě dát hlas Hollandovi, ale přišla jsem ho sem se svou matkou podpořit. Jan ŠMÍD, redaktor -------------------Sdělila mi hrdě a pyšně ukázala na velkou vlajku s písmeny PS - Parti Socialiste, kterou táhla s sebou. O kousek dál stála dívka, která už volit mohla. osoba -------------------Hlasovala jsem pro Hollanda, protože přináší naději, tu, kterou pohřbil během předchozích let Nicolas Sarkozy. Věřím, že něco udělá s dvacetiprocentní nezaměstnaností v našem městě. Myslím, že je opravdu čas na změnu. Jan ŠMÍD, redaktor -------------------Řekla rozhodně. Spolu s ní o tom bylo přesvědčeno i 52 procent voličů. Z náměstí Bastily pro Český rozhlas Jan Šmíd. Jan BUMBA, moderátor -------------------V debatě teď vítám dva politology. Se mnou ve studiu je Michel Perottino, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------A na lince z Paříže Jacques Rupnik. Dobrý den. Jacques RUPNIK, politolog -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Perottino, čím to, že se Hollandův náskok tak ztenčil, čím to, že nevyhrál nějakým přesvědčivějším způsobem? Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak já si myslím, že on se tolik nesnažil, když se podíváme na výsledky prvního kola, tak naopak, získal více hlasů, nebo respektive ten náskok je větší než byl v prvním kole. A otázka, jestli je to přesvědčivý nebo není, je taky relativní, protože když se podíváte na všechny prezidentské volby od roku 65, tak ten výsledek je docela dobrý, on se dá dokonce srovnat s výsledkem Mitteranda v roce 81. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň ale v jistém okamžiku to vypadalo, že by mohl vyhrát třeba se šesti, osmiprocentním náskokem. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, to je taky pravda, ale s velkým otazníkem. Jan BUMBA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Pane Rupniku, myslíte, že Nicolas Sarkozy měl tentokrát jakoukoliv šanci, vsadil byste na něj něco? Jacques RUPNIK, politolog -------------------On je úžasným bojovníkem a je vynikající v kampani, takže nikdo ho nemůže předem považovat za poraženého a je pravda, že okolnosti nebyly příznivé. Během posledního roku a půl padly vlády prostě asi v 10 zemích v Evropě, kdokoliv vládne prostě prohraje volby, protože hospodářská finanční situace je velice, velice nepříznivá, lidé chtějí změnu, i když samozřejmě pak zjistí, že prostor pro ty změny je velice, velice úzký. Jan BUMBA, moderátor -------------------Soustřeďme se teď už jen opravdu na Francoise Hollanda, je to socialista, jakého typu, je to takový autentický levicový politik nebo je to takový hledač nějaké třetí cesty, o jakou se pokoušel třeba Tony Blair, pane Rupniku? Jacques RUPNIK, politolog -------------------Je to, řekněme, umírněný sociální demokrat, patří spíš k pravému křídlu francouzské socialistické strany, je přesvědčeným Evropanem, patřil do okruhu Jacquese Delorse, bývalého předsedy Evropské komise. A lidi, kterými se obklopil během kampaně, ať už je to tedy bývalý ministr financí /nesrozumitelné/ nebo Pierre Lévy, bývalý ministr pro evropské záležitosti, patří spíš k takovému, řekněme, pragmatickému rozumnému křídlu francouzských socialistů, takže uvidíme, jak sestaví vládu, ale je třeba říct, že během kampaně toho moc nenasliboval. On sliboval změnu, on sliboval, že se pokusí znovu vyjednat s kancléřskou Merkelovou dodatek ke smlouvě, k fiskálnímu paktu, který už byl odsouhlasen, ale vůbec to není situace, která třeba tu vládla před 30 lety, když vyhrál Francois Mitterand a všichni měli velké nadšení, velké očekávání a velké iluze. Já myslím, že tentokrát očekávání je velice rozumné a ty iluze jsou nepatrné. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Perottino, kam byste vy zařadil Francoise Hollanda na té politické škále v takovém tom tradičním spektru? Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Asi taky tak nějak, spíš ke středu, respektive k levému středu. Jan BUMBA, moderátor -------------------A jaký je pan Hollande člověk, jako osobnost, pokud by se mělo soudit třeba podle toho, jak vypadá v televizi, tak on působí jako takový uvážlivý seriózní muž. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě, když přijde po Nicolasi Sarkozymu, tak může vypadat jako, jako mnohem klidnější nebo uvážlivý, rozhodně je to jiný typ politika než současný ještě prezident republiky. Jan BUMBA, moderátor -------------------A je to, je to člověk, který hledá konsensus a sjednocuje, má ten dar sjednocovat nebo spíš polarizuje veřejné mínění, pane Perottino. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, že spíše má, spíš kompromisní přístup, spíš bych řekl, že by hledal ten kompromis, na druhý straně, když kandidujete v prezidentských volbách, tak musíte získat tu nadpoloviční většinu, respektive tu polovinu toho /nesrozumitelné/, on to tudíž tímto způsobem nebo tím pádem vlastně musíte taky trochu vznášet tenhle ten konflikt. Jan BUMBA, moderátor --------------------



Pane Rupniku, říkal jste, že Francois Hollande toho tolik nenasliboval v kampani, zároveň ale velké pozornosti v evropských médiích se dostává třeba Hollandovu plánu na uvalení 75-procentní daně z příjmu pro lidi s příjmem nad milion euro ročně, údajně také řekl něco v tom smyslu, že jeho hlavním soupeřem je svět financí. Mají ve Francii obavy z jeho nástupu lidé z byznysu, velké podniky třeba? Jacques RUPNIK, politolog -------------------Jisté obavy nebo rozpaky každopádně, no, opatrnost tady určitě je v těchto kruzích a všichni budou čekat na jeho, na jeho první kroky, způsob, jakým sestaví vládu, kdo bude ministr financí, to bude důležité. To, ta dávka, ta milionářská dávka, abych tak řekl, je především symbolické gesto, protože se to týká dost omezeného počtu lidí a všichni vědí, že když se to spočítá, do státní kasy to nepřinese nic moc, tím se problém francouzské zadluženosti vůbec nevyřeší, ale je to samozřejmě symbolické gesto být opakem Sarkozyho. Sarkozymu vyčítali, že byl, řekněme, příliš nakloněn podnikatelům, že jim snížil daně, a Hollande tudíž dává to opačné gesto, ale myslím, že dobře ví, že gesto je jedna věc, voliči možná budou na chvíli spokojeni, ale tím se vůbec problémy finanční země neřeší, ty se budou muset řešit jinak. A tam musím říct, že zůstal během kampaně velice vágní. Jedna věc je říkat, že zvýšíte daně, ale pak řekl, že druhá část je snížit výdaje. A tam zatím zůstal velice vágní a musíme tedy sledovat, kde ty výdaje bude škrtat. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň jsme zaznamenali, že pan Hollande chce třeba tak zvýšit minimální mzdu, nebo chce snížit hranici pro odchod do důchodu pro lidi, kteří začali pracovat v nižším věku. Pane Perottino, bude si to moci dovolit, nebo do jaké míry bude muset nějak slevit z předvolební rétoriky? Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak tyhle ty otázky se budou řešit až bude sestavena vláda, tudíž až po parlamentních volbách, za měsíc. Zatím ještě nevíme, jak to bude vypadat, respektive jestli prezident bude mít skutečnou většinu, aby mohl vládnout. Takže samozřejmě během volební kampaně musí ukázat, jaký, jaký má směr, nebo jaký bude mít, jaký směr bude mít jeho ... Jan BUMBA, moderátor -------------------Soudě podle toho, co tedy naznačil, podle vás, co z toho vyvozujete, jakým směrem tedy zřejmě otočí kormidlem pan Hollande, pane Perottino. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak zřejmě to bude levicovější politika než tak, která dosud, dosud byla prováděna ve Francii, respektive sociální politika země, zejména zaměřená na slabší sociální skupiny. Jan BUMBA, moderátor -------------------Když kolem roku 2008 naplno propukla v Evropě finanční a posléze hospodářská krize, tak voliči vesměs dávali důvěru pravicovým stranám, teď ve Francii zvítězil socialista. Pane Rupniku, myslíte, že to je předzvěst toho, co čeká i jiné evropské země. Jacques RUPNIK, politolog -------------------No, určitě, je to předzvěst a taky je to pokračování, protože během uplynulého roku padlo asi 10 vlád. Na Slovenku před 14 dny, padla vláda v Holandsku, byla změna vlády ve Španělsku a tak dále, čili je velice, velice těžké dnes pro jakoukoliv vládu se udržet u moci v této hospodářské a finanční situaci, čili ano, tohle to je, tohle je trend, nechci se vyjadřovat k situaci v České republice, ale stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění, taky to není moc silné pro dnešní vládu, čili to je myslím obecný trend a v demokracii tohle není vůbec překvapivá věc. Pak je samozřejmě otázka, do jaké míry ta nová vláda, ať už je teda, ať už je to ve Francii, ale to vlastně platí i na jiné země, má prostor pro jinou politiku. Jan BUMBA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Z Paříže, z Paříže Jacques Rupnik, bohužel už vám do toho musím skočit, je mi moc líto. A velice vám děkuji za rozhovor. Na shledanou. Jacques RUPNIK, politolog -------------------Na shledanou. Jan BUMBA, moderátor -------------------A se mnou ve studiu byl politolog Michel Perottino z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme, že jste přišel. Na shledanou. Michel PEROTTINO, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji, na shledanou. Jan BUMBA, moderátor -------------------Je 18 hodin a 58 minut, takové byly Ozvěny dne. _

Upoutávka na pořad Média v postmoderním světě 4.5.2012

ČRo 6

str. 10

18:10 Názory a argumenty_ _

Jan FINGERLAND, moderátor -------------------Podobnému tématu, tedy zveřejňování odposlechů se věnuje také nejbližší vydání pořadu Média v postmoderním světě, který připravil Radko Kubičko. Jde o sestřih z veřejné debaty, vedené na půdě fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Diskutovat budou Hana Marvanová, Ladislav Jakl, Robert Čásenský a Andor Šándor. Poslouchejte dnes ve dvacet hodin a deset minut. A tím končí i dnešní, tedy páteční vydání pořadu Názory a argumenty, který jste poslouchali na vlnách Českého rozhlasu 6. Z režie se s vámi loučí David Schneider, od mixážního pultu Zuzana Vlčková a od mikrofonu Jan Fingerland. Děkujeme za pozornost a těšíme se na slyšenou zase zítra. _

Vláda Petra Nečase získala ve sněmovně důvěru 4.5.2012

ČRo 6

str. 03 22:10 Studio STOP_ _

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Podívejme se na domácí scénu. Vláda Petra Nečase získala koncem minulého týdne ve sněmovně důvěru. Podpořilo ji konkrétně 105 poslanců. Další dva se hlasování nezúčastnili. A snížili tím počet potřebných hlasů na rovnou stovku. Nečasův kabinet tak bude pokračovat dál. Původní koalice se rozpadla. Přesto v hlasování o vyslovení důvěře neprovázelo prodlužování nového vládního programu, ani upravená podoba původní smlouvy. Zároveň došlo k neobvyklému jevu, kdy pro důvěru kabinetu hlasovali hned 3 poslanci Věcí veřejných, kteří přitom přešli do opozice. Z původní většiny 118 hlasů tak Petru Nečasovi zbyla 105 členná podpora. Otázkou zůstává, zda tomu tak bude i v případě prosazování konkrétních zákonů. Nakolik rozpad Věcí veřejných přispěje ke stabilitě vlády? Ať už v kladném, anebo záporném slova smyslu. Také o tom se mluvilo v úterním vydání Studia STOP Petra Hartmana. Hlasování o důvěře vládě během volebního období není zcela standardním postupem. Přesto se tak v současné historii České republiky stalo třikrát. Poprvé to bylo v roce 1997, kdy v červnu vláda pod vedením Václava Klause požádala o důvěru kvůli úsporným balíčkům. Tehdy získala 101 hlas. A důvěra jí byla vyslovena. V březnu 2003 potom Špidlův kabinet opět požádal o vyslovení důvěry. Bylo to po Plné znění zpráv


prezidentské volbě, kdy koalice neprosadila svého kandidáta a prezidentem se stal Václav Klaus. A také tehdy získala vláda důvěru 101 poslance. V současné době Petr Nečas tak učinil po rozpadu vládní koalice. Získal 105 hlasů. Ale je zajímavé, že v těch dvou předchozích případech ani tato důvěra vládě neznamenala, že by vláda dokončila volební období. Je v této situaci podle politologa z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Milana Znoje možné hledat nějakou podobnost? Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy -------------------Myslím, že se nedá říci, že by existovala zákonitost nebo pravidlo, když vláda uprostřed svého volebního období požádá o důvěru, že by to nutně znamenalo, že nemůže zdárně dokončit to své vládnutí do dalších voleb. Samozřejmě ta situaci, když vláda hledá a zjišťuje znovu důvěru v Poslanecké sněmovně, je výrazem nějakého napětí, krize, přeskupujou se politické síly. Takže je potřeba, pokud máme tady parlamentní demokracii, aby ta exekutiva, ta moc výkonná zjistila, zda za ní ještě stojí opravdu volení zástupci veřejnosti. A to se, to se stalo. Ústava to předpokládá a je to naprosto v pořádku. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Radko Kubička, jaké existují, existují-li vůbec, podobnosti mezi těmi třemi pokusy, které v historii už byly? To znamená pokusy, kdy si přímo premiér řekl o vyslovení důvěry v průběhu funkčního období. Radko KUBIČKO, šéfkomentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Je to podobné. Ty vlády nemusely žádat o toto vyslovení důvěry, ale byl to jakýsi symbol toho, že vláda nadále má určitou podporu. Tady si myslím, že to bylo hlavně proto, že ta vláda byla postavena na nějaké koaliční smlouvě. A jedna z těch koaličních stran de facto vystoupila z této koalice. No, a někteří poslanci té jedné politické strany se vyslovili pro další podporu vlády. Což si myslím, že není zase úplně nestandardní. Myslím, že z ústavního a dalšího hlediska je tato procedura i tato situace vcelku v pořádku. Budeme to asi muset posuzovat spíše podle těch výsledků, které za sebou tato koalice udělá. Protože to, co se nazývalo těmi takzvanými přeběhlíky, jestli to jsou nebo nejsou přeběhlíci, to je otázka, kdo přeběhl odkud, jestli Věci veřejné přeběhly z koalice, nebo tito poslanci přeběhli z Věcí veřejných, jak se na to díváme z té perspektivy. Ale co se týče těch přeběhlíků, tak to je určitě negativní jev. Ale to negativní bylo zejména to, co se kolem toho dělo. To znamená ta různá podezření z korupce a různé dohady, proč ti takzvaní přeběhlíci to udělali a co za to dostali. Takže to asi budeme muset v následujícím období velmi pečlivě sledovat, jestli to nedoprovází nějaké ty podobné jevy jako v minulosti. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl další host úterního vydání Studia STOP komentátor Českého rozhlasu 6 a redakční kolega Radko Kubičko. A zastavme se u termínu přeběhlík. V této situaci je poměrně zvláštní, že platforma kolem Karolíny Peake sice opustila Věci veřejné, ale takzvaně nepřeběhla od vlády k opozici. Naopak ve vládě zůstala. Premiér Petr Nečas tvrdil, že program vlády se příliš měnit nebude. Ostatně i Věci veřejné se nechaly slyšet, že sice přecházejí do opozice, ale tato opozice bude prý konstruktivní a podle jejích slov podpoří některé body, které koalice předtím dohodla. Podívejme se ještě na to, jakou roli v celé věci hraje Vít Bárta. A je jeho role démonizována? To říká politolog Milan Znoj. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy -------------------Role Víta Bárty, nebo tato postava je v české politice skutečně démonizována neuvěřitelným způsobem. Vzpomeňme si na první reakce třeba Karla Schwarzenberga, když se dozvěděl, že Vít Bárta dal nějaké půjčky, tak řekl, co se vlastně zlobí všichni, když tady se ztrácejí peníze jaksi veřejné a je to nebezpečná korupce, kdežto Vít Bárta dal vlastní peníze. Takže on v tom například, a to je člověk, kterej, myslím si, že ty morální soudy si váží, přes všechny výhrady, které můžete vůči němu mít, tak myslím, že v tom je poměrně jako, řekněme, morálně integrovaná osobnost. Takže když on řekne, že on v tom nevidí problém, protože jsou to soukromé peníze, tak je to nějaký intuitivní náhled. Soud řekl, že to problém je. A to se vyřeší dál. V dalších instancích. Ale to se zaplétáme do toho konkrétního případu soudu s Vítem Bártou, protože ta krize nenastala, když došlo k tomu odsouzení. Ale nastala tehdy, když Věci veřejné znovu přistoupily ke své provokativní rekriminační vládní aktivitě. To byla politika Víta Bárty. Ne, že je démon a že řídí firmu. Ale že prostě založil tu strategii politickou Věcí veřejných na určité neudržitelné, podle mého názoru, pozici, kdy chtějí být u moci, chtějí rozhodovat a ovlivňovat, chtějí mít tu moc. Ale zároveň hrají populistickou a protestní kartu. Oni sbírají hlasy lidí, Plné znění zpráv


kteří vlastně se zlobí na tu politickou elitu. A on tu roli hrál ve vládě s Věcmi veřejnými. A když nějak z toho vycouval a už se rýsovala jaksi dohoda na těch zákonech, která byla pro vládní koalici důležitá, tak stejně se rozhodlo to vedení, asi pod tlakem Víta Bárty, ale nejenom, tam je prostě celé zázemí regionů a lidí z veřejnosti. A oni odhadujou, co zapůsobí a co nezapůsobí. A ti dali zjevně najevo, že ono odmítnutí těch demisí, co udělali ministři, že je odmítli podat a aktivistou v tom, nebo vůdčí roli v tom hrál Pavel Dobeš, se nemůže nechat jen tak projít. Tudíž ho chtěli potrestat. Myslím, že ta situace by eskalovala a Pavel Dobeš by to těžko ustál. Tam se lámal ten chleba, kdy Karolína Peake a lidi kolem ní si řekli, prostě takhle to dál už nejde. My se vracíme ke stejné taktice. Ale pozor, ke stejné taktice. A ne to, že Vít Bárta je démon a ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl politolog Milan Znoj. A co si o situaci na domácí politické scéně myslí politický geograf a politolog či odborník na Rusko Michael Romancov, který komentuje tyto vybrané události týdne? Zastavme se nejprve, prosím, u toho pomyslného přeběhlictví. Je tento název lidí, kteří odešli z jedné strany během svého mandátu k jiné straně prázdným heslem, nebo by se přebíhat nemělo a je to zpronevěření se voličům, původní straně podle vašeho názoru? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já to řeknu takhle. Samozřejmě, že by se přebíhat nemělo. Nicméně otázka je právě to, odkud kdo kam a proč přebíhá. Naše politické strany v poslední době, a asi ne jenom u nás, ale obecně v Evropě, mají prostě problém se svojí identitou. Když se podíváte na to, jakým způsobem se třeba všechny politické strany chopily zelených témat, což v jistém ohledu poškodilo Stranu zelených, jakým způsobem všechny strany říkají, my chceme, aby této zemi bylo lépe, jako taky těžko je podezírat z toho, že by jaksi veřejně vystoupily s tím, že chtějí, aby této zemi bylo hůř, tak tam prostě naprosto chybí vlastně něco, kde byste jednoznačně mohli říci, proč která strana kde stojí. Čili ti lidé se potom, kterých se to týká, se mohou odvolat prostě na to, já jdu za hlasem svého vědomí, svědomí. Velice často vidíme, že v tom je někde nějaký jiný jaksi zájem. To se ukázalo pokaždé, když ti přeběhlíci byli. A vidíme, že neexistuje žádná jaksi politická síla, která by odmítla s těma, s těmi přeběhlíky komunikovat. Jinými slovy, tohle to je spíš ta věc, že vždycky ten, kdo je tím poškozen, tak si stěžuje. A ten, kdo na tom získá, tak říká, že v tom je něco úplně jiného. A je vlastně úplně jedno, jestli Petr přeběhne k Pavlovi, nebo Pavel k Petrovi, protože nakonec vlastně se s tím stejně nedá nic dělat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Takže by se spíše lidé, občané, kteří sledují sebou zvolené poslance, jak třeba přeběhnou, nebo přejdou, měli zabývat podstatou, proč jeden odchází od jedné strany a připojuje se k druhé než tím, že přebíhá, jak tomu tak říkáme? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já si myslím, že především lidé by si měli dobře rozmyslet, koho a proč volí. Protože kdyby jaksi naši spoluobčané více přemýšleli, no, tak bysme neměli dneska v parlamentě, respektive po dlouhou dobu i ve vládě něco tak jaksi fantasmagorického jako byly, respektive jsou Věci veřejné. Nicméně volič rozhodl, no, tak to tam je. A uvidíme, jak dlouho tam ještě tahle ta prapodivná formace bude. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ta situace se dá charakterizovat tak, že ministři Věci veřejných důvěru vlády mají. Samotná strana nikoliv. Pak další osobou, která hraje či nehraje roli, je Vít Bárta. Jde o to vlastně, jaký potenciál za souhry všech těchto komponentů vlastně současná vláda v prosazování vládního programu bude mít. Co si myslíte? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já si myslím, že prostě ministerský předseda se bude chovat naprosto pragmaticky a v jeho případě, nebo na jeho místě by se tak choval kdokoliv, včetně třeba jaksi potenciálního, řekněme, ministerského předsedy, jaksi lídra ČSSD. Takže bude vyhledávat prostě podporu pro vládní návrhy, když na věc přijde, tak na nějaké ad hoc Plné znění zpráv


bázi. A dokud bude úspěšný, vláda bude fungovat a jakmile přestane být úspěšný, tak vláda jaksi fungovat přestane. A zase, to není situace, která by byla nějakým způsobem nová. To je situace, kterou už jsme zažili mnohokrát. Já bych se spíš vrátil možná ještě k tomu, co jste řekla na začátku. Ministři za Věci veřejné mají jaksi důvěru vlády. Podívejte se ale na to, kdo ti ministři jsou. Odkud oni přišli. A zjistíte, že, a to se netýká jenom Věcí veřejných, to se týká i všech ostatních politických stran. Kolikrát tam se najednou vynoří člověk, který s tou stranou nemá vůbec nic společného. Je to prostě nějaký odborník, v lepším případě, v horším případě to ani odborník není, po kterém se sáhne a který z nějakých důvodů, které někdy mohou být velice jaksi zásadní a, řekl bych, řekl bych, pozitivní. Ale někdy jaksi za tím může možná být i klidně jenom finanční kalkul nebo něco podobného. Prostě kývne na to, že převezme jaksi na svá bedra odpovědnost za nějaký resort. A prostě chvilku se tam nějakým způsobem prostě objevuje. Podívejte se na to, kolik lidí u všech politických stran dneska je na kandidátkách jako nezávislí. To vypovídá především o tom, že naše politické strany nejsou schopny pracovat s lidmi. Prostě tady zase vidíme, u všech politických stran, neschopnost oslovit a udržet kvalitní vlastně politický, politický potenciál. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká komentátor Inventury Studia STOP politolog Michael Romancov. _

7. května se již potřetí úřadu ruského prezidenta ujme Vladimir Putin 4.5.2012

ČRo 6


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6. Začíná pravidelné páteční vydání Inventury Studia STOP. Ohlížíme se v ní za některými událostmi uplynulého týdne, které si ke zpracování vybrali naši redaktoři a natáčíme pro vás i aktuální, tedy ještě neodvysílané rozhovory, které mají premiéru právě v pátečním vydání Inventury Studia STOP. Zajímavý a ničím nerušený poslech Českého rozhlasu 6 přeje Terezie Jirásková. Komentovat vybrané události týdne bude politolog a odborník na politickou geografii Michael Romancov, který je z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a je pedagogem také na Metropolitní univerzitě Praha. Přeji vám dobrý večer. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------V pondělí 7. května se již potřetí úřadu ruského prezidenta ujme Vladimir Putin. Libor Dvořák se proto na počátku tohoto týdne s hosty Lenkou Kabrhelovou, Lubošem Dobrovským a také Milanem Dvořákem věnoval 4 letům Dmitrije Medvěděva v roli hlavy státu i perspektivám soudobého Ruska pro roky příští. V úplném závěru pořadu přišla řeč i na strategii a taktiku nové politické opozice v Rusku. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Mají tito lidé šance, že by se jako politici mohli etablovat na té nižší úrovni, což bylo teď v březnu zdůrazňováno v několika případech, že se to i v několika moskevských obvodech podařilo. A byla by to cesta, jak jednou obnovit ten politický systém Ruska? Luboš Dobrovský. Luboš DOBROVSKÝ, bývalý velvyslanec České republiky v Rusku -------------------No, já si nejsem jistý jestli to, že se dostanou do nějakých teda těch městských zastupitelství, že to bude ku prospěchu věci. Já osobně třeba poněkud extrémní postoje Navalného nebo i Udalcova nepovažuji za perspektivní. Mě daleko víc zajímá třeba Prochorov. Ten neúspěšný, ale zároveň úspěšný kandidát na prezidentské místo. A zejména svou jakousi střízlivostí. Skutečná politická aktivita znamená vytváření Plné znění zpráv


srozumitelného programu pro politickou stranu. A nezbývá nic jiného než aby takto formovaná politická strana vstoupila v nějaký demokratický dialog se současnou mocí. Jestliže Charta 77 si troufla vstoupnout v dialog tím, že vzala tu moc za slovo, má budoucí politická strana, dejme tomu taková, kterou by třeba Prochorov dokázal vytvořit s pomocí své nesmírně zajímavé sestry Iriny Dmitrijevny. Tak si myslím, že by nezbylo, než aby do nějaké debaty s tou mocí ta strana vstoupila. Jinak nemá žádnou šanci a zanikne a znovu se vrátí do jakési disidentské podoby. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Milan Dvořák. Milan DVOŘÁK, rusista, publicista -------------------Jeden z problémů je, že na celostátní úrovni se zatím zřejmě uplatnit nemohou ti lidé. A já se trošku bojím, že budou-li volit dlouhodobější cestu přes místní, oblastní a tak podobně, orgány, tak by sice mohly postupně budovat nějaký jaksi na tu kostru představ dostávat nějaké maso reálných lidí. Jenomže se bojím, že než by dokráčeli na skutečnou vyšší politickou úroveň, že budou natolik prolezlí tou korupcí, jako jsou ti úředníci a hodnostáři všude jinde v Rusku teď. Bojím se, že mnoho lidí, když se už jednou dostane do nějaké mocenské pozice, tak že se nakonec dá zkazit taky. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl Českému rozhlasu 6 v pondělí ve vydání Studia STOP rusista Milan Dvořák. A zde jsou mé otázky pro komentátora dnešního vydání vybraných událostí týdne politologa a odborníka na politickou geografii Michaela Romancova z Metropolitní univerzity Praha. Pane Romancove, co byste současné ruské opozici poradil vy v této situaci? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Problém pro ruskou opozici vidím nejvíce v tom, že ona to vlastně není opozice v tom slova smyslu, jak my tomu termínu rozumíme tady. Tady bych naprosto jaksi souhlasil s tím, co zaznělo, že to je v podstatě zatím disent spíš nežli opozice. A problém je, že ta opozice se vždycky snadnějším způsobem může objevit někde nahoře, ale aby mohla být reálná, aby mohla být skutečná, tak musí prorůst až dolů. Když se podíváme na země, kde svého času demokratický systém vznikl, tak vidíme, že to byly prostě vlny, které se střídaly. Vždycky to jednou bylo nahoře, později to bylo dole. Některé země to zvládly vyřešit evolučním způsobem, to je Británie, jiné k tomu, aby se dostaly k funkčnímu demokratickému systému potřebovaly x revolucí nebo totální vlastně vojenskou porážku ála Německo po druhé světové válce. Aby se tam mohl objevit skutečně funkční demokratický režim. Rusko má ten obrovský problém, že navzdory zhroucení komunismu, a zaplať pánbůh za to, ten stát zůstal v mnoha ohledech nereformovaný, respektive nereformovatelný i v důsledku toho, že tam byla obrovská vlastně kontinuita těch mocenských elit, které se tam drží u moci. Ruský další problém je, že všichni všechno chtějí rychle. Já bych Rusko přirovnal k takovému prostě běžci, který vybíhá na start maratonského závodu s hodinovým zpožděním. Místo toho, aby postupoval stejným tempem jako ostatní běžci, tak začne sprintovat. A po 200, 300 metrech prostě kolabuje a není schopen se pohnout dál. A to je problém prostě, který se tam týká jak modernizace, řekněme, ekonomiky, tak se samozřejmě týká té modernizace nebo liberalizace politického, politického režimu. Co bych já viděl jako doporučení, nespěchat, trpělivě pracovat. Ale to je prostě to, na co tam nikdo už dneska asi není zvědavý. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Takže uvidíme, jak to bude vypadat o tomto víkendu, kdy se těsně před Putinovou inaugurací má konat opoziční akce Pochod pro miliony. Myslíte si tedy, že do ulic ruských měst opravdu vyjdou miliony protiputinských aktivistů? Zatím to příliš tak nevypadá. Umíte si vlastně představit nějakou změnu současných mocenských poměru v Rusku nějakým palácovým převratem vlivné skupiny lidí, jimž by se Putin vyloženě přestal zamlouvat? Je to reálné vůbec? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Plné znění zpráv


Pokud jde o Pochod milionů, tak možná, že v Moskvě, ještě méně pravděpodobněji v Petrohradě se objeví v ulicích desítky, třeba i stovky tisíc lidí. Možná, že stovky tisíc v Moskvě, desítky tisíc lidí v Petrohradě. Ve zbytku Ruska jsem velice skeptický, že by se to skutečně mohlo byť jen vzdáleně přiblížit v tom součtu potom nějakému milionu. Natož několika, několika milionů. Takže tady jsem veliký skeptik. Pokud jde o tu druhou otázku, kterou jste mi položila, tak myslím si, že jestli něco Putina odstraní od moci dříve než jaksi uplyne jeho teď vlastně mandát, do kterého nastupuje a zase, já si troufnu věštit, že pokud prostě tam vydrží těch 6 let, tak bude mít chuť tam být dalších 6 let prostě, aby si to prodloužil maximálním způsobem, tak ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Promiňte, takže do roku 2024. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Přesně tak. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A to je ale velice těžké předvídat, jestli se tam udrží. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Určitě ano. Ale myslím si právě, že jestli ho něco je schopné jaksi v tom setrvání ve funkci zastavit, tak pokud vyloučíme možnost prostě úmrtí, tak je to právě palácový převrat. Což je věc, která vlastně v ruských, ale i v sovětských dějinách je velice častá. A navzdory tomu, že dneska v Rusku už nevládne ústřední výbor a politbyro, tak bohužel tak, jak se alespoň zatím projevuje ta takzvaná "strana moci", a jakým způsobem strana moci prostě má tendenci ovlivňovat veřejný život v Rusku, tak tam prostě není prostor pro žádnou legální, legitimní širokospektrálně účinnou opoziční aktivitu. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Máte nějaké přesné představy o tom, jak by ten palácový převrat mohl vypadat? Jako obrysy. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Řeknu to takhle. Ví se, že v Rusku je několik důležitých vlastně těch mocenských složek. Hovoří se zejména o těch takzvaných silovicích a sirjovicích, to znamená lidí, kteří jsou napojeni na bezpečnostní struktury, ať už bývalé nebo současné. A potom na skupinu lidí, kteří jsou napojeni vlastně na to nesmírné surovinové bohatství. Putin musí mezi nimi neustále vlastně balancovat, musí si tam hledat spojence, včas identifikovat ty, kteří jsou případně jaksi možní protivníci. A ty nějakým způsobem umravňovat či odstraňovat. Jakmile se mu v libovolné z těch skupin přestane tohle to dařit, tak se objeví potenciál případně i pro tenhle ten scénář. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká hlavní komentátor dnešního vydání Inventury Studia STOP odborník na politickou geografii a také Rusko Michael Romancov. _

10 procent obyvatel Evropské unie se domluví ruským jazykem 4.5.2012

ČRo 6


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


V ruských vodách, byť přeneseně, ještě zůstaňme. 10 procent obyvatel Evropské unie se domluví ruským jazykem. Je jedním z pětice nejrozšířenějších cizích jazyků v 27. Moskva by toho ráda využila a povýšila ruštinu na úřední jazyk Unie. Podaří se to kongresu ruských občin, který sdružuje krajany v zahraničí, prosadit ruštinu jako úřední jazyk Evropské unie? Díky asi měsíc platné směrnici Evropské unie 211/2011 o občanské iniciativě o tomto tématu se tuto středu diskutovalo v Hovorech o Evropě. Více uvádí autor pořadu David Šťáhlavský v krátkém úvodu. David ŠŤÁHLAVSKÝ, redaktor -------------------Bývalý představitel Kremlu při Severoatlantické alianci a 4. místopředseda vlády Dmitrij Rogozin vyzval kongres ruských občin, vlast, aby vytvořily občanské výbory. Shromáždily milion podpisů napříč Evropskou unií a požadovaly uznání ruštiny jako dalšího úředního, respektive pracovního jazyka současné sedmadvacítky. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A specialista také na politickou geografii Bořivoj Hnízdo vysvětluje, jestli podle jeho názoru má ruština coby uchazeč o to, stát se úředním jazykem Evropské unie, vůbec šanci. Bořivoj HNÍZDO, specialista na politickou geografii -------------------Já si myslím, že ta otázka bude hodně záviset na vlastním vývoji především v Estonsku a v Lotyšsku. Kde ta etnická ruská menšina je největší. Bude záviset s tím, jak postupně, v jaké rychlosti budou získávat tyto obyvatelé těchto zemí občanství a s tím politická práva. Tento proces byl velmi pomalý, ale zdá se, že se v poslední době zrychluje v obou zemích. Dneska přibližně už polovina těchto menšin, a oni dosahují v Lotyšsku asi, je to asi třetina všech obyvatel, v Estonsku asi čtvrtina, dneska už polovina má občanství. To znamená má politická práva, může volit. Jak bude přibývat těchto etnických Rusů s občanstvím zemí Evropské unie, samozřejmě ten hlas bude sílit. A bude také sílit ta otázka postavení ruštiny v těch daných zemích. Protože samozřejmě mluvíme o zemích, kde třeba v Lotyšsku nejde jenom o etnické Rusy, ale ruskojazyčná komunita je o něco větší. Protože tam spadají ještě například Ukrajinci a tak dále. To znamená tahle otázka se, myslím, bude stávat stále důležitější. A ještě další věc bych připomněl, ruština je pořád ještě velký evropský jazyk. Je asi na postavení, když jsme v Evropské unii, na postavení asi španělštiny přibližně. 10 procent občanů Evropské unie říká, že je schopno se domluvit rusky. To je stejně jako španělsky. Je to méně než francouzsky nebo německy a hodně méně než anglicky, ale pořád ruštinu můžeme dát mezi těch 5 největších cizích jazyků, které se učí na evropských školách. A není to jenom Pobaltí. Ruština si udržuje postavení druhého jazyka například v Bulharsku. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl Českému rozhlasu 6 politický geograf Bořivoj Hnízdo. A jaké šance ruskému jazyku dává ... David ŠŤÁHLAVSKÝ, redaktor -------------------Vladimír Votápek. Vladimír VOTÁPEK, analytik mezinárodních vztahů -------------------Já si myslím, že je to typické Rogozinovské populistické gesto. On se prostě tohoto celkem legitimního tématu zmocnil a využívá pro své účely. Aby se stal jazyk pracovním oficiálním jazykem ruského, tak ho musí nějaký členský stát nominovat oficiálně. Nařízení číslo 1 z roku 58, které definuje ty pracovní jazyky Evropské unie. A nějaký členský stát by ho do toho nařízení musel, byť dodatečně zapsat. Momentálně jich je tam 23 pro 27 členských zemí. A šance, že některý ze států s touto iniciativou přijde oficiálně, je nulová nebo velice malá, bych řekl. David ŠŤÁHLAVSKÝ, redaktor -------------------Otázka pro pana Schustera. Je tady zatím třeba také ovšem hledat pravděpodobně velmocenské snahy Ruska. To znamená pozor, je tady velký národ, velká země, velká velmoc, proto také my budeme říkat přijměte ruštinu jako úřední jazyk.



Robert SCHUSTER, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů -------------------Určitě. Tak Rusko je známo tím, že ten svůj vliv se snaží rozšiřovat kontinuálně. A snaží se ho rozšiřovat různými prostředky. Může to být pouze taková hrubá síla, když se čas od času pohrozí tím, že se vypnou dodávky plynu do Evropské unie, ale může to být samozřejmě i daleko sofistikovanější postup například právě cílenou podporou ruštiny a vůbec toho, aby se z ruštiny stal jakýsi nástroj komunikace, nástroj, jak lze třeba ruské hodnoty, jak s tím obeznámit širší evropskou veřejnost. Takže určitě si myslím, že to do toho arzenálu patří. Ale podívejme se, kolik právě třeba v zahraničí, v českých institutech právě je nabízeno jazykových kurzů a s jakým se částečně i setkávají pozitivním ohlasem. To znamená, že i pro Českou republiku, zemi s 10 miliony obyvateli, jazyková politika určitě něco, čím může na sebe upozornit. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Robert Schuster. A zde jsou další otázky pro politického geografa a také odborníka na Rusko, který je vysokoškolským pedagogem také na Metropolitní univerzitě Praha Michaela Romancova. Pane Romancove, zopakujme, ruština patří mezi 5 největších cizích jazyků, které se učí na vysokých školách. Domluví se tímto jazykem 10 procent občanů Evropské unie. Tedy stejně jako španělsky. V Bulharsku je ruština druhým nejužívanějším jazykem. To jsou tedy její výchozí pozice. Jakou šanci má ruština coby úřední jazyk Evropské unie vůbec uspět? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já bych řekl na ta čísla, která jste citovala, a co má být? Protože ono, upřímně řečeno, to je statistika, která jaksi má určitou vypovídací hodnotu. Ale primárně tahle ta statistika, abych tak řekl, se týká těch kvantitativních měřitelných záležitostí. A pak je tady nutné si uvědomit, že ten jazyk by měl jaksi i sloužit nějakým praktickým účelům, prostě pro ty obyvatele států Evropské unie, kteří rusky mluví.v tom předchozím příspěvku zaznělo, a tam bych já viděl jaksi tu racionalitu, že jsou tady velké početné ruskojazyčné menšiny, primárně tedy v Estonsku a v Lotyšsku. Jakmile ruština se tam dostane do pozice oficiálního úředního jazyka těchto zemí, tak se automaticky natahuje i do systému Evropské unie v některých specifických záležitostech. Pak to bude přirozený proces, který bude odrážet to, že na teritoriu Evropské unie existuje nějaký významný populační segment, pro nějž je ruština, a to je to podstatné, vlastně tím přirozeným mateřským jazykem, který zároveň bude přítomen ve veřejném politickém prostoru. To, že žijí nějaké desetitisíce, statisíce lidí, kteří umějí také rusky, v Bulharsku, v Německu, ve Francii, to je věc, která s tím nemá vůbec nic společného. Protože potom bychom mohli také analogicky dovozovat, že se tady zvětšuje komunita, řekněme, Vietnamců, Číňanů, Korejců a já nevím, jakých dalších jaksi menšin. A ti by mohli analogicky požadovat to samé. Co je podstatné, tady zaznělo, že s tímhle tím názorem vystoupil Dmitrij Rogozin. Dmitrij Rogozin je v kontextu současné ruské politické elity celkem jednoznačně považován za toho takzvaného jestřába. A tady je zapotřebí zejména zdůraznit to, že pokud, jak už jsem říkal na začátku, se Evropská unie rozhodne, že ošetří tuto skutečnost tak, aby vyšla vstříc svým občanům, je to naprosto v pořádku. Ale co si o tom myslí Moskva a jakým způsobem by to Moskva chtěla nebo nechtěla jaksi ošetřovat, to jsou věci, které by nám měly být v zásadě úplně lhostejné. Je třeba Rusko v tomto ohledu vyslechnout, poděkovat za názor, ale tím by to mělo skončit. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste zmínil, že je důležité pro teoretické prosazení ruštiny coby úředního jazyka jako jazyka Evropské unie to, jak se bude vyvíjet situace v Estonsku a Lotyšsku. Závisí to také na tom, jak rychle budou získávat tamní obyvatele občanská a politická práva. Tak, jenom když se podíváte na tu situaci Estonska, Lotyšska, jak rychle toto v těchto zemích půjde? A to, jaký vliv to může mít na prosazení ruštiny? To jste vlastně vysvětlil. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Ono to skutečně jde pomalu. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že prostě obě tyhle ty malé baltské země jsou ve velice komplikované situaci. Osobně nejsem, abych tak řekl, příznivec toho třeba, co se tady stalo po druhé světové válce s německy mluvícími obyvateli. Ale ta situace je do značné míry podobná. Ti takzvaní sudetští Němci žili v, tady v tom českém prostředí 600, 800 let. Pak samozřejmě obrovská část z nich projevila velice veřejně své sympatie s nacistickým režimem, přispěli k destrukci československého státu. A po válce v té atmosféře, která tady byla, byla prostě přijata ta teze o té takzvané kolektivní vině a byli odsunuti. Tím se Plné znění zpráv


problém s obrovskou komunitou německy mluvících obyvatel, a zase, to všechno nebyli Němci. Mezi nimi byli mimochodem také třeba českoslovenští Židé, kteří mluvili ovšem německy, tak tím se tenhle ten problém vyřešil. Ruskojazyčná menšina v Pobaltí je primárně produktem vlastně násilného obsazení těchto států Sovětským svazem v roce 1940. Když se rozpadnul Sovětský svaz, tito lidé tam zůstali, ale protože rozpadu Sovětského svazu a porážka nacistického Německa ve druhé světové válce jsou kvalitativně jiné události, tak tam nebyl, a myslím si, že to je v pořádku, přijmutý stejný metr. Ale my se nemůžeme divit politickým elitám těchto zemí, že mají s ruskojazyčnou menšinou problém. Já jsem pevně přesvědčen, že díky tomu, že jsou v Evropské unii, se s ruskojazyčnou menšinou zachází výrazně lépe než kdyby tyhle ty státy v Evropské unii nebyly, že díky tomu, že jsou v Evropské unii, respektive v NATO, tak že Moskva nemá prostě ty páky, aby silově tlačila na tyhle ty státy jako na některé jiné státy v post sovětském prostoru. Že vlastně ta ruskojazyčná menšina na tyhle ty historické záležitosti doplácí. Ale právě když to třeba srovnáme s tou situací Němců v tehdejším Československu, její situace je nesrovnatelně lepší. Není dobrá, ale jsem přesvědčen, že díky tomu, že tyto země se orientují a fungují demokratickým způsobem, že se ty věci nakonec vyřeší. Bude to trvat dlouho, bude to proces komplikovaný pro mnoho lidí v osobní rovině bezesporu i bolestný nebo přinejmenším nepříjemný. Ale díky tomu, že to je demokratický právní prostor, tak nakonec to jaksi schůdné politicky únosné jaksi východisko bude nalezeno. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------To znamená, v tom postoji a ve snaze využít tu novou směrnici, nebo občanskou iniciativu 211/2011 Dmitrije Rogozina, onoho jestřába, jak vy jste ho nazval, nevnímáte jako nějaký potenciální mocenský nástroj na to, jak ovládnout tím, že by se stala ruština úředním jazykem Evropské unie tedy Estonsko, Lotyšsko? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Myslím si, že nikoliv. Protože on si je samozřejmě vědom, že jenom Estonsko a Lotyšsko nestačí. On tam, vyzve ho k tomu, aby se to stalo napříč Evropskou unií. Protože skutečně v řadě evropských zemí žijí obrovsky silné a dokonce i ekonomicky celkem, bych řekl, potentní ruskojazyčné menšiny. Nicméně je třeba si uvědomit, že tohle to jsou lidé, kteří z Ruska odešli. A oni velice dobře vědí, proč odcházejí. Je mezi nima samozřejmě část, kteří odešli prostě proto, že si tam v rámci té divoké privatizace nakradli majetky, které vlastně vyvezli z těch zemí. A ti teda nejsou, abych tak řekl, zrovna ti "jaksi čistí". No, ale pak je tady nemalá část lidí prostě, kteří Rusko opustili proto, že v něm nechtějí žít a dávají tím vlastně najevo svůj nesouhlas s tím, co se v Rusku v současnosti děje. Je přirozené a srozumitelné, že tito lidé i nadále budou mít tendenci prostě udržovat nějaký kontakt se svojí bývalou vlastí, že budou mít pozitivní vztah vůči ruské kultuře, vůči třeba ruským sportovcům a já nevím, co všechno. Ale to je ještě nekvalifikuje k tomu, aby měnili zevnitř Evropskou unii. A já si myslím, že ta odezva bude poměrně jaksi velmi chabá. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Pravděpodobně se ruský jazyk úředním jazykem nestane. Je tedy vlastně otázka, proč této směrnice či direktivy Evropské unie Dmitrij Rogozin a vůbec tato iniciativa chtěli využít. Je možné se na to dívat tak, že vlastně chtějí, aby ruský hlas by slyšet v Evropské unii. Jenom ještě připomeňme, že kdyby se v Evropské unii hovořilo rusky, co by tedy pracovním jazykem, nikoli úředním, kterých je 23, v tom je také rozdíl, a zde je tedy má otázka, jestli si myslíte, že by to pro Rusko byla třeba nějaká ekonomická výhoda? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já si nemyslím, že by to pro Rusko byla v tomto ohledu nějaká výhoda. Tady bych právě se ještě vrátil k tomu, co jste říkala. Ten pracovní jazyk, to je skutečně nonsens. Protože pracovní jazyky pro orgány Evropské unie jsou dva. Je to angličtina, je to francouzština. A dokonce ani němčina prostě se nestala tím pracovním jazykem. A pak jsou právě ty úřední jazyky, kde to odráží to, jaká je skladba obyvatel etnicko-jazyková jednotlivých členských států. Tam je to prostě naprosto v pořádku. A pokud v Estonsku a v Lotyšsku dojde k tomu posunu, o kterém tady byla řeč, pak se z ruštiny stane jeden z těchhle těch úředních jazyků a bude například možné, aby třeba i poslanci Evropského parlamentu za předpokladu, že někdo z nich bude ruskojazyčný, aby tento jazyk použili na plénu Evropského parlamentu. Tam není vůbec žádný problém. Protože prostě tímto způsobem se v Evropě zachází se všemi jazyky. Ale právě ta představa, a já si troufnu říct fantasmagorická představa Dmitrije



Rogozina, že se z ruštiny stane tímhle tím způsobem hlas. A navíc, že ten rusky znějící hlas bude v podstatě hlasem Moskvy. No, to je naprostý nonsens. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Pokud se takto hlásí ruština o slovo, coby stát se tedy úředním jazykem, tak pak by se mohly hlásit, a je zde i riziko, že se budou hlásit další menšinové jazyky, jako katalánština, galičtina, různé dialekty arabštiny. A podle toho, jak by se rozšiřovala Evropská unie, pokud dojde k přistoupení dalších zemí, by se mohly hlásit další jazyky. V úplném závěru už nyní, vidíte problém pro Evropskou unii, že má vlastně tolik úředních jazyků? Ono to stojí taky velké množství peněz. Překlady. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Evropská unie se rozhodla, je to politické rozhodnutí, ostatně jako drtivá většina všech rozhodnutí v Evropské unii, že vlastně bude podporovat tu mnohost, pestrost prostě etnicko-jazykové skladby Evropy v tomto ohledu. Já v tom zásadní problém nevidím, protože se domnívám, že stejně dříve či později se přiblížíme tomu, že většina Evropanů bude schopná komunikovat několika málo těmi takzvaně velkými jazyky. Ty budou sloužit té praktické komunikaci, ale zároveň bude možné vlastně ošetřovat tuhle tu pestrost. Nevidím v tom, nevidím v tom vůbec žádný problém. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká hlavní komentátor vybraných událostí týdne Inventury Studia STOP politický geograf a odborník na Rusko Michael Romancov. _

Nečasova vláda škrtá 4.5.2012

ČRo 6


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Nečasova vláda škrtá. Ale jsou tyto restrikce ku prospěchu země a jejích občanů? I to zajímalo kolegy Janu Šmídovou a Petra Holuba. Ve včerejším vydání Studia STOP, jehož hostem byl bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, dnes analytik. A došlo i na Řecko. Hrozba Řeckem se ostatně stala hojně používanou floskulí na pravé i levé straně českého politického spektra. Vědí politici, čím hrozí a může se vůbec u nás odehrát něco podobného jako v Řecku? Luděk NIEDERMAYER, bývalý člen Bankovní rady ČNB, ředitel oddělení consulting, Deloitte -------------------Česká makroekonomická čísla ukazují obrovský rozdíl proti, proti Řecku. Museli bychom opravdu kombinovat nějaké hrozné chyby v oblasti ekonomické politiky a ještě mít nějakou smůlu na nějaké externí faktory. Abychom se dostali na takovou tu šikmou plochu. Ale zase na druhou stranu, když se podíváme do toho našeho pelotonu těch dohánějících zemí, těch nových členů Evropské unie, tak tam třeba vidíme Maďarsko, které sice vždycky bylo vysoce zadlužené, ale zdá se, že ta Orbánova ekonomická i jiná politika ho opravdu dostává na kolena. A pak je tam zajímavý případ Slovinska, což je země, která byla velmi málo zadlužená, která byla často ukazována jako takový vzorový žák z těch nových zemí Evropské unie. A nyní vypadá, že je ve velmi hlubokých ekonomických problémech. Čili pokud by se ukázalo například, že ta naše ekonomika by uvázla v nějaké oblasti nerůstu, tak je možné, že celkem rychle by se ten pohled finančních trhů, které bohužel tedy hodně rozhodují o té fiskální politice, mohl změnit. A zejména, kdyby na to politici reagovali ne adresováním toho problému, který zřejmě v případě Slovinska je nízká konkurenceschopnost ekonomiky, protekcionismus a různá ochranářská opatření a snažili by se to lepit různými fiskálními dobrodružstvími typu zvyšování deficitů, tak pak je, pak může být ta cesta na hranu, za kterou je krize překvapivě rychlá. Ale myslím si, že jsme od toho velmi daleko teďka. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


A jakou šanci Řecku dáváte? Zůstane v eurozóně? Luděk NIEDERMAYER, bývalý člen Bankovní rady ČNB, ředitel oddělení consulting, Deloitte -------------------Já si myslím, že zůstane. Protože cokoliv jiné by bylo pro všechny horší. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl analytik Luděk Niedermayer. A co si o strašení Řeckem myslí politolog a politický geograf Michael Romancov? Myslíte si, že se nám může stát něco podobného, anebo ono strašení politiků Řeckem a tímto případem je jejich manipulace občany? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Prostě z Řecka se stal termín, který žije svým vlastním životem. Řekne se Řecko, někdo si automaticky představí špatný vývoj a někdo jiný si automaticky představí, že to je jenom to strašení. Čili to je prostě věc, která tady s námi teďka je. Uvidíme, jak dlouho ještě tady s námi bude žít. A já bych to přirovnal vlastně k takovým těm pojmům, které se časem úplně vlastně, abych tak řekl, vymkly z těch kloubů toho původního usazení, jako bylo třeba to takzvané humanitární bombardování nebo pravdoláska nebo neznám špinavé peníze a tak dále. Čili prostě Řecko je momentálně v kurzu, takže ho používají a vlastně veřejnost už velice dobře ví, že když řekne slovo Řecko někdo, kdo stojí napravo, tak to znamená negativní. A když řekne slovo Řecko někdo, kdo stojí nalevo, tak to znamená, aha, oni nás jenom straší, aby nám mohli sahat do kapes. Realita je úplně jiná, ale to je, to je nepodstatné. A pokud jde o to, jestli se nám může stát to, co se stalo Řecku, tak já řeknu nemůže, a to ne proto, že bychom byli o tolik lepší nebo mravnější nežli Řekové. Ale prostě proto, že nám nikdo nedá tolik, kolik se načerpalo do Řecka. To je jedna věc. A druhá věc, podle mého názoru největší problém Řecka ani nebyl v tom, kolik peněz zvenku tam šlo. A dokonce ani nebyl podle mého názoru problém v tom, kolik těch peněz se tam nějakým způsobem defraudovalo nebo neúčinným způsobem vynaložilo. Ale především se to týká neschopnosti řeckého státu vybírat daně. A za ty daně občanům něco nabídnout. Protože na daně se dá pohlížet buďto jako tak, že stát mi krade, anebo se na daně dá pohlížet tak, že prostě stát ode mě vybere daně a za to mně, jakožto občanovi, dává určitou službu. Bezpečnost, zdravotnictví, vzdělání. Je naprostá pitomost, že tyhle věci jsou zadarmo. Oni nejsou zadarmo. My si je platíme. Ale jde právě o to, jak politické elity, potažmo potom úředníci a tak dále, s těmito penězi jsou nebo nejsou schopni efektivně zacházet. A já mám trošičku obavu, že u nás jak nalevo, tak napravo těm politikům nedochází, že by měli občany přesvědčovat právě o té efektivitě. Oni se spíš snaží ukázat na to, komu a proč se vezme. Ať už formou škrtů, anebo formou většího zdanění těch takzvaně bohatých. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká vysokoškolský pedagog Metropolitní univerzity Praha Michael Romancov. _

První kolo egyptských prezidentských voleb se má konat 23. a 24. května 4.5.2012

ČRo 6


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Podívejme se v závěru dnešního vydání Inventury Studia STOP do Egypta. První kolo egyptských prezidentských voleb se má konat 23. a 24. května. Dva kandidáti, kteří získají nejvíce hlasů, se utkají v druhém kole, které má být 16. června. Situace v zemi je však taková, že dva islamističtí kandidáti na prezidentský post na protest proti vládnoucí armádě v tuto chvíli přerušují své volební kampaně. 2. května totiž dav neznámých násilníků vyzbrojených zápalnými láhvemi, kameny, střelnými zbraněmi napadl před egyptským ministerstvem obrany demonstraci radikálních islamistů. Při střetech zahynulo nejméně 20 osob. Armáda po krveprolití u ministerstva obrany poslala 8 obrněných transportérů, aby doslova situaci dostala pod kontrolu. Mnoho Egypťanů ale vojenskou vládu podezírá, že to byla právě ona, kdo útočníky na demonstranty poštval. O tom, co se v Egyptě vlastně děje, zda budou volby v řádném termínu a kdo z kandidátů má větší šance na vítězství, či Plné znění zpráv


se země blíží k nastolení demokracie, tak jak ji chápeme v západním slova smyslu, jsem blíže hovořila dnes ráno s analytikem centra Glopolis Šádí Shanaáhem. Šádí SHANAÁH, analytik, Glopolis -------------------No, nedávno jsme se mohli doslechnout o tom násilí na náměstí Abasí, kde vlastně část lidí protestovala před ministerstvem obrany, které je vlastně symbolem armády, která v současnosti Egyptu vládne. Ti lidé, kteří tam demonstrovali, tak byli nespokojeni právě s diskvalifikací jednoho z prezidentských kandidátů. Plus se k nim vlastně připojili lidé, kteří protestovali pro to, aby armáda předala moc civilní složce. A tihle lidé byli napadeni a došlo tam, došlo tam k nějakým úrazům a i smrti několika lidí. Ale vlastně to se stalo i během těch parlamentních voleb, že během voleb před nima, během voleb do parlamentu v Egyptě také vlastně vypukly násilnosti, což nijak ale ten harmonogram těch voleb vlastně neovlivnilo. A já si myslím, že armáda chce odevzdat tu viditelnou stránku moci opravdu co nejrychleji, že tam není ten úmysl nějakým způsobem ty volby posunout. Prezidentské volby. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Promiňte, jenom dodám, mají být 23. a 24. května. Šádí SHANAÁH, analytik, Glopolis -------------------Ano, já si myslím, že se to uskuteční, protože je to i v zájmu armády, která samozřejmě si chce ponechat vliv na politiku, ale nechce být na tom výsluní. A vlastně jít od krize ke krizi, protože se ukazuje jako velmi nekompetentní a vlastně jenom je na ni soustředěna kritika. Takže chce být radši v pozadí a tu moc opravdu předat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Promiňte. A komu tedy dáváte větší šance v tuto chvíli? Šádí SHANAÁH, analytik, Glopolis -------------------No, podle průzkumů veřejného mínění, kterému zas tolik nedůvěřuji, vede Ámr Musa, který může oslovit tu část Egypťanů, kteří si přejí stabilitu, konec nějakým těm radikálnějším revolučním procesům. Nějaké jakoby víceméně, ne úplně pokračování té Mubarakovy linie, ale nějakého kandidáta, který by dokázal zajistit, že se nebude experimentovat politicky, v budoucnosti a jsou za ním i křesťané, kteří asi nebudou volit tu druhou možnost. Ale já si myslím, že vyhraje spíše Abul Futuh, který, byť je ex Muslimský bratr a byť za ním teď ho podpořili i salavisté, tak ale zároveň ho podporují i vlastně liberálové a jakoby levice, která teď nemá svýho kandidáta. Protože Abul Futuh se prezentuje jako reformátor a nemluví zavádění třeba muslimského práva, tak jako o tom mluví třeba kandidát Muslimského bratrstva a ukazuje se jako spíš, spíše reformní a má podporu napříč populací, takže já mu dávám větší šance. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, to znamená, že se v Egyptě rozvíjí demokracie ne tak, jak ji chápeme v tom západním slova smyslu, ale demokracie více viděna jejich očima? Šádí SHANAÁH, analytik, Glopolis -------------------Ano, že tam ještě dlouhé, dlouhé roky bude mít armáda nějakým způsobem vliv na politické dění. Možná trochu bude kopírovat ten turecký model, který po mnoha desetiletí fungoval, že armáda intervenovala v momentě, kdy se to vyvíjelo nějakým směrem, který si nepřála. A myslím si, že rozhodně ten systém politický bude více demokratický než byl za minulých prezidentů. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Uvedl analytik centra Glopolis Šádí Shanaáh. A zde jsou závěrečné otázky pro politického geografa Michaela Romancova. Politická geografie coby věda, kterou vy se zabýváte zejména, stojí na pomezí geografie a politologie. Zabývá se utvářením mocenských vztahů v prostoru. Zkoumá také, jak moc modeluje prostor a jak Plné znění zpráv


geografické faktory ovlivňují míru a podobu politické moci. Jak v tomto ohledu vnímáte budoucnost a případný rozvoj demokracie v zemích Blízkého východu po revolucích? Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Především já se domnívám, že ten termín demokracie bude mít, pokud k tomu vůbec dojde, v zemích Blízkého východu, přinejmenším zpočátku výrazně jiný obsah než jak jsme si ten termín zvykli, nejenom definovat, ale také vlastně prakticky prožívat tady u nás. Z dnes zhruba 200 států Mezinárodního společenství pouhé 4 ve svých třeba konstitučních textech se vůbec tohohle toho termínu, respektive jeho obsahu nedovolávají. Čili z toho můžeme usoudit, že tam se s tím termínem operovat bude. Ale jaká bude realita, co je momentálně, to je momentálně ve hvězdách. A pokud jde o ten blízkovýchodní prostor, tak ty revoluce, které tam proběhly, respektive které pořád probíhají nebo doznívají, si myslím, že zklamou nakonec všechny ty, kteří se domnívají, že se tam dočkáme právě něčeho takového jako máme tady. Zklamaní nebudou ti, řekněme, realisté nebo skeptici, kteří jsou podle mého názoru jaksi přesvědčeni o tom, že se tam objeví nějaká nová politická garnitura a tahle ta nová politická garnitura si už nebude moci dovolit vládnout úplně přesně stejným způsobem jako tomu bylo předtím. Posune se někam, zatím nevíme kam. A když to dopadne hodně dobře, tak ta nová politická garnitura zavede jakýsi model prostě střídání různých proudů politických elit u moci. A to si myslím, že je maximum možného, v co v tento okamžiku můžeme doufat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Předvídá situaci a rozvoj demokracie na Blízkém východě po revolucích v tamních zemích Michael Romancov, politolog, politický geograf a také vysokoškolský pedagog Metropolitní univerzity Praha a dalších. Děkuji za vaše komentáře v dnešním vydání Inventury. Michael ROMANCOV, politolog, odborník na politickou geografii, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pedagog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Rádo se stalo. Na shledanou. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Na shledanou. Na pořadu spolupracovali Jitka Procházková a Radvít Novák, jim také děkuji. A ze studia Českého rozhlasu 6 přeji klidnou noc a těším se na slyšenou. Loučí se Terezie Jirásková. _

Nová strana Karolíny Peake s názvem LIDEM 3.5.2012


str. 02

18:10 Ozvěny dne_

_ Jan BUMBA, moderátor -------------------Seznam politických stran už asi brzy rozšíří další subjekt, vzniká za dost, řekněme, pozoruhodných okolností, po rozkolu Věcí veřejných, na platformě vicepremiérky Karolíny Peake. Má nejen několik zástupců ve vládě, ale už i název po dnešku, také poměrně unikátní, jak dnes oznámil přípravný výbor, bude se jmenovat LIDEM, zkratka ze slov Liberální demokraté. Ta, jak patrno, novou stranu vymezují i ideologicky a programově. Vicepremiérku Karolínu Peake teď máme na telefonu. Dobrý den. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy jste název vybrali z desítek návrhů, ten vítězný poslal kdosi přes Facebook a dostane za to 10 tisíc korun, takové aspoň jsou dostupné informace, váhali jste dlouho, jestli dát do štítu zrovna tahle písmena? Plné znění zpráv


Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Já si dovolím vás malinko opravit, je to tak, že jsme skutečně vybrali tento název z desítek návrhů, které nám přicházeli po Facebooku nebo přes maily, nicméně tu odměnu 10 tisíc korun jsme vypsali pro tvůrce našeho loga ... Jan BUMBA, moderátor -------------------Děkuji za upřesnění. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Tu soutěž o logo jsme vyhlásili právě dnes a my jsme dnes pouze ohlásili název, nikoliv logo nebo značku nové strany. Jan BUMBA, moderátor -------------------Ale ten název tedy přišel přes Facebook. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Ano, ano, to máte pravdu, přišel přes Facebook. Jan BUMBA, moderátor -------------------Proč jste se přiklonili právě k názvu LIDEM? Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Nechtěli jsme čistě politologický název nové politické strany, mohli jsme samozřejmě stranu nazvat Strana liberálně demokratická nebo zkrátka Liberální demokracie, chtěli jsme dojít k tomuto akronymu ke zkratce, která vychází z politologického názvu, ale sama o sobě něco znamená. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň ale nemůže s tím názvem být přece jenom potíž, protože zní to jako třetí pád od slova Lidé, dost těžko se bude dál skloňovat. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Ano, opravdu líbí se nám na tom to, že tato strana předznamenává, že je to strana pro lidi a která se bude snažit být k lidem maximálně otevřená. Já si pod tím představuji například otevřenost tvorby právních předpisů, možnost veřejnosti komentovat legislativu, stejně tak otevřenost ohledně nakládání s veřejnými prostředky, zveřejňování smluv na Internetu, ale i celou sadu dalších věcí, které pro, které prozradíme v rámci našeho programu, který v tuto chvíli tvoříme a který budeme publikovat po registraci strany na ministerstvu vnitra. Jan BUMBA, moderátor -------------------A opravte mě zase, jestli se budu mýlit, ale mně se zdá, že to berete tak jako hravě, to, jak vzniká název strany a věci kolem toho? Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Tak je to věc celkem spontánní, to, že vznikne nová politická strana, jsme se rozhodli před dvěma týdny, neměli jsme připravený balíček, který by obsahoval webovou stránku, název, logo, členskou základnu a krajskou strukturu, začíná to opravdu od začátku a rozhodli jsme se, že do tvorby loga a názvu strany zahrneme širší veřejnost.



Jan BUMBA, moderátor -------------------Co myslíte ale, že pro ten začátek bude znamenat to, že vám to musel někdo posílat přes Facebook, přípravný výbor nebyl schopen vymyslet název strany? Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Tak nepochybně bychom byli schopni nakonec něco vymyslet, ale proč se neotevřít a proč pokud existuje takový prostor jako je sociální síť a lidé přichází se spoustou zajímavých nápadů, proč se nepokusit oslovit právě veřejnost. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy budete příští týden sbírat podpisy pro registraci nové strany. Hlásíte se tedy k liberální středopravé linii. Co to znamená? Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Pro mě to znamená v první řadě dvě věci. My musíme v tuto chvíli a deklarovali jsme jasně, že navážeme na program Věcí veřejných v tomto volebním období, protože právě na kandidátkách Věcí veřejných jsme byli zvoleni, zároveň ovšem vzniká nová politická strana, která přichází s novým programem, který nebude úplně jiný než program Věcí veřejných, ale bude na některé věci klást větší důraz a je to právě věc čistě liberální, tedy otázka osobní odpovědnosti jednotlivce, osobní svobody jednotlivce a věcí s tím souvisejících, ale, jak říkám, ten program teprve tvoříme, my jsme museli dnes oznámit název strany, protože musíme sebrat tisíc podpisů pod registrační listiny, pod petiční archy, abychom mohli registrační listiny podat na ministerstvo vnitra a /nesrozumitelné/ tvorba programu a stanov je teprve v počátcích. Jan BUMBA, moderátor -------------------No, ale takto zacílení, ale to už jste taky sdělili, ale jak upozorňuje třeba náš komentátor, tak v našich končinách se liberálně demokratická platforma zatím neujala, i když se o něco podobného pokoušelo svého času už občanské hnutí, věříte, že tento směr má u nás voličský potenciál. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Každá, každý politologický název nebo směr je určitým způsobem prázdnou nádobou, která se naplňuje až programem a skutečným tvořením toho programu lidmi, kteří, kteří jen naplňují. A to samozřejmě očekávám od této politické strany, že k tomu úspěšná bude, takže není to v tom názvu, ani v tom zaměření, který si ta strana dá za cíl, ale v tom, jakým způsobem ten program skutečně naplňuje a jestli to dělají důvěryhodní lidé. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vicepremiérka Karolína Peake. Děkuji za rozhovor, na shledanou. Karolína PEAKE, vicepremiérka -------------------Také děkuji, na shledanou. Jan BUMBA, moderátor -------------------Poslouchala i také odbornice na politický marketing Anna Matušková z Fakulty sociálních věd brněnské Masarykovy univerzity. Dobrý den. Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Šikovný tah, řekla byste, dát nové straně název LIDEM? Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno -------------------Já se nedomnívám, že to je ideální název. Samozřejmě operujeme s tím, děláme to pro lidi a tak dále, což je jediná strana, která u nás tohle to používala i ve svém volebním hesle, byla komunistická strana s lidmi pro lidi, samozřejmě názvy jsou různé, nakonec název sám o sobě není až tak úplně zásadní, spíše jde o obsah a v tuhle chvíli je patrné, že o obsahu se asi, že na obsahu se asi pracuje, mě trošku zarazilo, co řekla paní vicepremiérka, že budou navazovat na Věci veřejné, což asi ve chvíli, kdy vzniká nová volební politická strana, není úplně ideální jaksi definovat, definovat se jako pokračovatel. Jan BUMBA, moderátor -------------------Myslíte, že se na tom obsahu opravdu pracuje, pokud i ten název samotný té straně někdo poslal přes Facebook, co když i ten obsah někdo prostě tak pošle přes Internet? Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno -------------------Věci veřejné to dělali, že si nechávali posílat typy, co by mělo být v programu, nechci jim úplně, začínají od píky, když to řekneme takhle, uvidíme, s čím přijdou, taky to může být prostě projekt na to, jak 2 roky pohodlně dožít ve sněmovně nebo opravdu chtějí vybudovat politickou stranu. Tenhle ten způsob je lehce nestandardní, ač poslední dobou jsme svědkem toho, že strany takové vznikají takřka v přímém přenosu. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jak myslíte, že by ta zkratka mohla působit na voliče nebo ta slova, z nichž vychází tedy označení Liberální demokraté? Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno -------------------Liberální demokraté, já bych tady jenom řekla, že říkat politologický název je chybný, prostě název politický strany je politický a vychází z určité ideologie a měl by vlastně sdělovat, co se za tím skrývá. Můžeme samozřejmě říkat, že názvy stran jako ODS, KSČM, ČSSD jsou už dneska taky zastaralé, ale v podstatě jsou jasné v tom, co ta strana co vynese, u zkratky LIDEM to úplně jasné není, ani na první pohled to Liberální demokracie z toho nevyplývá, může z toho vyplývat plno jiných věcí a samozřejmě název vznikl tak, že ho někdo poslal na Facebook a také na Facebooku už se o tom diskutuje a na sociálních sítích obecně, často ty konotace možná nejsou úplně příznivé. Jan BUMBA, moderátor -------------------Musím říct, že mě trochu zarazilo i to, jak paní vicepremiérka hovořila o tom, že ten směr nebo ten název, že to je jen taková prázdná nádoba, že to vlastně nic neříká, že záleží na tom, jakým obsahem se to naplní, skutečně bychom měli být tak nedůvěřiví k tomu, co si ta strana vetkne do štítu, řekne, my jsme liberální demokraté, ale to vlastně vůbec nic neznamená? Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno -------------------Důležitou osobou je v případě takovýchto stran ten lídr, tady lídryně, někdo, kdo se za to postaví a kdo bude určitým způsobem ztělesňovat ty hodnoty, tady má samozřejmě paní Peake tu pozici, můžeme říct, složitou, na druhou stranu to seskupení teď před tím, kdy budou sbírat ty podpisy, získává velikánský zájem v médiích samozřejmě, debatuje se o tom, je to předmětem prostě zájmu, v přímém přenosu se bude sledovat, jestli nasbírají tisíc podpisů, mají tu pozici, mají poslance, ona je vicepremiérka, takže v některých ohledech ta startovací pozice není tak špatná. Jan BUMBA, moderátor -------------------Politoložka Anna Matušková, děkujeme za rozhovor, na shledanou. Anna MATUŠKOVÁ, odbornice na politický marketing, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity Brno Plné znění zpráv


-------------------Na shledanou. _

Uplynul rok od zabití Usámy bin Ládina 2.5.2012


str. 03

12:10 Ozvěny dne_

_ Jan BUMBA, moderátor -------------------Přesně rok uplynul ode dne, kdy speciální americké komando zabilo vůdce teroristické sítě Al Kajda Usámu bin Ládina označovaného za strůjce útoků na New York a Washington ze září 2001. Prezident Barack Obama ten okamžik připomněl národu v přímém televizním přenosu, ovšem ne z Bílého domu, ale z letecké základny Bagrám v Afghánistánu. Prohlásil, že americké jednotky jsou na dobré cestě k úplné likvidaci Al Kajdy. Obamův projev probereme za malou chvíli. Nejprve se s Jaromírem Markem z naší zahraniční redakce krátce vrátíme k akci, při níž byl ve svém úkrytu v pákistánském městě Abotabád zastřelen nejhledanější terorista světa. Jaromír MAREK, redaktor -------------------Ve svém posledním poselství zveřejněném na internetu vyzývá bin Ládin ke společnému boji proti nadvládě Spojených států. Na videozáznamu sedí u zdi, v ruce drží svoji oblíbenou rekvizitu, samopal. Symbol mezinárodního terorismu, muž, který měl na svědomí tisíce lidí, už nepromluví. Právě před rokem zemřel při přestřelce ve své vlastní ložnici. Jeho dopadení připravovali Američané řadu měsíců. Smrt bin Ládina oznámil americký prezident v mimořádném televizním vystoupení. Barack OBAMA, americký prezident /záznam/ -------------------Po více než 20 let byl bin Ládin vůdcem a symbolem teroristické sítě Al Kajda. Připravoval útoky na naši zemi, na naše spojence a přátele. Jeho smrt je významným mezníkem na cestě k porážce terorismu. Jaromír MAREK, redaktor -------------------Uvedl před rokem Barack Obama. Američané vyšli do ulic a oslavovali vítězství nad mužem, který byl pro ně symbolem zla. Ikona mezinárodního terorismu už neexistuje. Jak ale okamžitě varovali bezpečnostní experti, válka s terorismem ale zdaleka neskončila. Smrt Usámy bin Ládina byla jen jednou z jejích úspěšných bitev. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tolik Jaromír Marek. Já už teď zdravím odborníka na americkou bezpečnostní politiku Kryštofa Kozáka z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy. Dobrý den. Kryštof KOZÁK, odborník na americkou bezpečnostní politiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré poledne. Jan BUMBA, moderátor -------------------Prosím nejprve k výročí bin Ládinova konce. Obama při té bleskové neohlášené návštěvě Afghánistánu řekl, že Al Kajda má na kahánku, že Američané zdecimovali vedení této sítě. Je to tak? Kryštof KOZÁK, odborník na americkou bezpečnostní politiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak ty informace jsou z velké části tajné, nicméně co bylo zveřejněno, tak podle amerických zdrojů se podařilo Američanům zlikvidovat 20 ze 30 nejvyšších vůdců organizace. A my opravdu můžeme jenom spekulovat o tom, na kolik to opravdu podrývá akceschopnost té organizace. Co vidíme jasně, tak je pravda, že se Al Kajdě naštěstí nepodařilo zopakovat ty masivní útoky, které ji vlastně dostaly do popředí světového zájmu. Plné znění zpráv


Takže z tohoto hlediska to vypadá, ale musíme být samozřejmě opatrní, že opravdu ta americká strategie měla nějaké ovoce. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jaký efekt na fungování Al Kajdy měla smrt samotného Usámy bin Ládina? Kryštof KOZÁK, odborník na americkou bezpečnostní politiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak určitě šlo spíše o symbolickou akci, protože Usáma bin Ládin už tu organizaci v té době vlastně prakticky neřídil, takové ty operace ze dne na den. To znamená, že byl spíš symbolem. Nicméně zase ty symboly jsou v dnešní době důležité, to znamená, že pořád jeho videonahrávky mohly inspirovat mladé lidi a pomáhal určitě v tom rekrutování. To, že Američané dokázali bin Ládina dostat, tak vlastně určitě podpořilo takový ten nebo respektive definitivně zlomilo tu Usámovu auru jakési nepolapitelnosti, nezranitelnosti. Jan BUMBA, moderátor -------------------Prezident Obama v Kábulu připustil, že válka v Afghánistánu americkou veřejnost unavuje, ale řekl také, že před plánovaným stažením vojáků chce prý Washington celou operaci ukončit zodpovědně. Co to může znamenat, pane Kozáku, a jak můžou Američané zabránit tomu, aby po odchodu jejich sil nevypukl v Afghánistánu chaos? Prosím stručně. Kryštof KOZÁK, odborník na americkou bezpečnostní politiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak právě proto, tak Obama byl v Afghánistánu, aby podepsal smlouvu s prezidentem Karzáím o tzv. strategickém partnerství a v ní dokonce jeden z článků je, že pokud by opravdu hrozil nějaký teritoriální rozpad Afghánistánu nebo takovéto katastrofální scénáře, takže samozřejmě Američané udělají, co bude v jejich silách tomu zabránit. To znamená, že ta vize je taková, že Američané zůstanou důležitými hráči v tom afghánském konfliktu i po tom, co se stáhne většina jejich vojáků. Jan BUMBA, moderátor -------------------Kryštof Kozák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Kryštof KOZÁK, odborník na americkou bezpečnostní politiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Díky. Na shledanou. _

Irsko o rozpočtovém paktu 31.5.2012

ČT 24

str. 09 _

05:59 Studio 6_

Irové mají dnes referendum. Irsko je jedinou zemí Evropské unie, která o rozpočtovém paktu rozhoduje právě ve všelidovém hlasování. Dokument schválilo 25 z 27 zemí Evropské unie. Víc o té věci teď s Tomášem Weissem z Katedry západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vystupující - Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka - Tomáš WEISS, Katedra západoevropských studií, FSV UK (pouze anotováno) _



ČR je v žebříčku konkurenceschopnosti 33. 31.5.2012

ČT 24

str. 03 _

21:10 Ekonomika_

Přemysl ČECH, moderátor -------------------Na 33. místě z 59 Česko v žebříčku konkurenceschopnosti. V hodnocení, které zpracovává švýcarský institut IMD se propadlo už potřetí za sebou. redaktor -------------------O první místo se stejně jako loni dělí Hongkong se Spojenými státy. Česko se propadlo do té horší poloviny. Předběhl ho i Kazachstán. Žebříček přitom patří mezi dvě nejrespektovanější hodnocení konkurenceschopnosti vedle toho od Světového ekonomického fóra. I v tom Česko poslední roky ztrácí. Michal MEJSTŘÍK, institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak shledávám ty největší slabiny v oblasti institucí, které nám opravdu trvale nefungují. Není to jenom oblast nedokonalých zákonů, ale je to i oblast málo funkční soustavy soudů. redaktor -------------------V čem Česko nejvíc ztrácí, se obě instituce shodnou. Je to politická nestabilita, špatné prostředí pro podnikání a neefektivní státní aparát. Kritiku si Česko vysloužilo mimo jiné i za velkou míru korupce. Vilém SEMERÁK, ekonom, institut CEERGE-EI -------------------Kvůli korupci přicházíme jednak přímo o peníze v důsledku nadhodnocování cen kontraktů, nebo vypisování kontraktů, které jsou i zcela zbytečné. redaktor -------------------Problém je ale i na straně soukromých firem. Michal MEJSTŘÍK, institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------My jsme považováni za vynikající dodavatele, za vynikající a kvalitní a levné dodavatele, ale naši výrobci neumí vyvážet ani vymýšlet. redaktor -------------------Výhodu má naopak Česko například v tom, že je tu relativně levno, ať už jde o zboží, nebo pracovní sílu. Organizace také Čechy chválí za to, že jsou vzdělaní. _

10 deset českých zpráv, které by vás neměly minout 28.5.2012

Respekt _

str. 10

_

„Chlapec potvrdil, že čin se neodehrál tak, jak původně popsal, a že si ho způsobil sám.“ Luděk Blahák, šéf jihomoravských vyšetřovatelů, k břeclavské kauze 1 Kauzu Břeclav rozpoutala uměle média Patnáctiletý Petr z Břeclavi, který tvrdil, že ho v dubnu napadla trojice Romů, si celý incident vymyslel. Úraz, kvůli němuž přišel o ledvinu, si způsobil sám pádem z výšky, když se předváděl před kamarády. Údajně lhal, protože se bál reakce matky. Média, zejména zpravodajské portály iDNES.cz a Novinky.cz, nečekala na výsledky šetření policistů a pouze na základě výpovědi rozrušené matky Plné znění zpráv


informovala, že chlapce napadli Romové. Rozpoutala tak rasové napětí v Břeclavi i zbytku země. Q K TÉMATU ROZHOVOR NA STR. 43 2 Češi zřejmě falšují statistiky eurofondů Evropský účetní dvůr zaslal do Česka důležitý vzkaz: ministerstvo financí uměle vylepšuje audity o čerpání evropských fondů. Podle kontrolorů Češi statistiky zkreslují tak, aby se snížil podíl chyb nejvýše na dvouprocentní hranici. Dvůr hraje v EU stejnou roli jako v Česku Nejvyšší kontrolní úřad, samotné MF úmyslné úpravy odmítá. Q 3 Další vývoj v případu Rath Po třiceti milionech korun pod podlahou a sedmi v krabici od vína našla policie doma u Davida Ratha dalších deset milionů. Rathův 81letý otec tvrdí, že jde o jeho legální úspory z devadesátých let, kdy pracoval jako konzultant v Kataru. Sněmovní mandátový a imunitní výbor zároveň exhejtmana vyslechl, a poté doporučil sněmovně, aby jeho stíhání potvrdila. Q VÍCE NA STR. 24-28 4 Senátoři napravují fiasko s imunitou Senátem prošel opětovný návrh na zrušení doživotní imunity, který předložili senátoři ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL. Tuto předlohu i konkurenční mírnější plán ODS (omezit imunitu jen na projevy a hlasování v parlamentu) před odesláním sněmovně ještě projednají ústavně právní výbor a ústavní komise horní komory. Q 5 Krejčíř po osmi letech obžalován Protikorupční policie po osmi letech obžalovala uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Kvůli několikamiliardovému podvodu na státní firmu Čepro a za přípravu vraždy celníka teď viní i dalších jedenáct lidí. Q 6 Státní správa bude průhlednější Některá ministerstva, ale také například Ředitelství silnic a dálnic ČR, slibují už od září zveřejňovat všechny své smlouvy na internetu. Dosud jde o dobrovolnou a experty velmi vítanou aktivitu. Poslanec Jan Farský (TOP 09) chce však během příštích týdnů předložit zákon o registru smluv, díky němuž by bylo zveřejňování povinné. Q 7 Chystá se zákon proti těžbě břidlicového plynu Senátoři za ODS a ČSSD připravili zákon, který zakazuje těžbu břidlicového plynu metodou hydraulického štěpení. Podle skupinky politiků jde o jednodušší cestu než novely několika zákonů, které chce do dvou let prosadit ministerstvo životního prostředí. Proti těžbě břidlic dlouhodobě protestují ekologové, samospráva i obyvatelé zamýšlených oblastí průzkumu. Q 8 Protesty zemědělců Na dva tisíce zemědělských strojů zablokovalo ve středu české silnice. Zemědělci protestují proti zrušení tzv. zelené nafty a uvalení spotřební daně na víno, protesty chtějí opakovat. Q 9 Ředitel VZP Horák má skončit Ministr zdravotnictví Leoš Heger potvrdil Lidovým novinám záměr vyměnit ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Pavla Horáka. Nahradit by jej mohl Hegerův ministerský náměstek Petr Nosek. Konečné rozhodnutí nicméně bude na správní radě VZP. Q 10 Většina Čechů chce nekuřácké restaurace Sedmdesát procent Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích. Souhlasí s ním i čtyřicet procent kuřáků. Údaje vycházejí z rozsáhlého a podrobného výzkumu agentury Ipsos a studentů Fakulty sociálních věd UK. Q Foto autor| foto ČESKÁ TELEVIZE Foto autor| foto milan jaroš Foto autor| foto MILAN JAROŠ Foto autor| foto čtk Foto autor| foto profimedia.cz _

Tymošenková opět před soudem 21.5.2012

ČT 24

str. 03 _

05:59 Studio 6_

Soud v ukrajinském Charkově má otevřít novou kauzu proti expremiérce Juliji Tymošenkové. Souvisí s údajnými defraudacemi z poloviny 90. let. Julije Tymošenková, které v tomto případě hrozí až dalších 12 let vězení, se kvůli zdravotnímu stavu soudního jednání nezúčastní. Žaloba tak bude žádat odročení procesu. Plné znění zpráv


Vystupující - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, FSV UK (pouze anotováno) _

Protesty proti vládě 14.5.2012

ČT 24

str. 09 _

05:59 Studio 6_

Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Od odborářů a lidí z občanských iniciativ sdružených v platformě STOP vládě, bychom se dnes měli dozvědět další informace o protestních akcích, které chystají. Ve hře je série protivládních protestů, které by měly vyvrcholit stávkou. S definitivním načasováním akcí chtějí odbory a občanské iniciativy přijít 22. května. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------S námi ve studiu je mluvčí Platformy STOP Vládě Jan Majíšek, dobrý den. Když si na úvod shrneme, co my vlastně víme o těch připravovaných protivládních akcích, série protestů následovaná zřejmě stávkou, možná generální stávkou, mohla by se uskutečnit do prázdnin, ale také na začátku školního roku. To je vlastně v kostce, co my víme, co vy dnes sdělíte nového? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------My dnes sdělíme konkrétní harmonogram některých protestních akcí, samozřejmě jak se ta situace vyvíjí, tak těch protestních akcí přibývá. My už dneska od rána vlastně na pražském Andělu sledujeme protestní informační stan, který tam bude celý týden, na tom stanu se vystřídá několik řečníků, protože vždycky od 6 hodin večer tam proběhnou veřejné debaty na téma důchodová reforma, zdravotnictví, sociální péče a tak dále, potom 22. příští týden bude protestní pochod, který začne ve 12 hodin na náměstí Winstona Churchilla a půjde magistrálou až k úřadu vlády a týden nato začne akce nebo série akcí, kterou nazýváme okupujme ministerstva, kdy si na vybraná ministerstva, která jsou strůjci těch nejhorších reformních zákonů, tak se na ně půjdeme podívat a budeme je takzvaně okupovat. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Dozvíme se už dnes, zda bude stávka, případně generální stávka? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Téma stávky je samozřejmě velmi ožehavé a my ho zvažujeme, protože víme, že stávka není jen tak nějaká demonstrace. My určitě budeme trvat na tom, aby ta vláda odešla a budeme se snažit k tomu využít jakékoliv prostředky, které nám umožňují zákony a vlastně demokratická společnost jako taková. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Pojďme to uvažování trošku rozklíčovat. Ta situace je poměrně jasná. Známe reformy, víme také to, že vláda od reforem a úspor nechce couvnout, víme i to, že vláda nejspíš nechce sama odstoupit, tak tedy co v tuto chvíli rozhoduje o tom, zda ta stávka, případně generální stávka bude, co jsou ty nuance? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Ty nuance jsou naprosto jasné, pokud bychom se bavili o té velké všeobecné stávce, tak ta dalece přesahuje jenom odborové svazy. To je akce společnosti, která musí být opravdu masová a musí být široce podporovaná. Plné znění zpráv


Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Když vás chytím za slovo, ta situace jaká je v tuto chvíli, tak jak jsem ji před chvílí pojmenoval, tak to je situace, která odpovídá tomu, že adekvátní odpovědí by z vašeho pohledu byla ta generální stávka? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------To je situace, která je natolik vážná, že my připravujeme akce i v rozsahu takové generální stávky. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Pokud se budeme ještě bavit o tom vašem způsobu uvažování nebo jak uvažujete, může hrát také roli fakt, že třeba spoléháte na to, že vláda by mohla skončit sama bez generální stávky? Možná v souvislosti s tím, že by třeba kvůli odporu části koaličních poslanců v červnu neprošly církevní restituce? Uvažujete i tímto směrem? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------My jsme si samozřejmě vědomi toho, že ta společenská realita je složitá, že nejen protesty přispívají k tomu, že tato vláda padne. Ale bez protestů tato vláda nepadne. My jsme si vědomi toho, že církevní restituce jsou vlastně poslední věcí, která drží tuto podivnou koalici, kterou tvoří jeden subjekt, který neprošel vůbec volbami, u moci, to jsou právě tyto církevní restituce. Ale chtěli bychom vyzvat všechny občany České republiky, aby se aktivně zapojili do těch protestů, protože bez nich tato vláda nepadne. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Nás zajímalo především to, zda tedy případně nepřijdete s tím rozhodnutím stát se v případně v generální stávce až po hlasování sněmovny o církevních restitucích. Protože tam se může stát, že ta koalice neudrží svojí jednotu a uvidíme, co to udělá s tím, co se děje na politické scéně. Tak počkáte, až na hlasování o církevních restitucích? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Rozhodně ne. My takové akce takového rozsahu se musí připravovat dlouhodobě. To znamená, my nemůžeme čekat na to, jak se dohodnou nebo nedohodnou koaliční poslanci. My pořád a permanentně vyjednáváme, organizujeme. Snažíme se informovat a koneckonců všechny naše akce nejsou jenom protestní, ale jsou také informační, vysvětlovací a svým způsobem mobilizační, aby lidé věděli, proč mají jít do ulic a proč mají demonstrovat. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Zkuste nás ještě trošku uvést do toho zákulisí, jak vzniká podoba vlastně těch protestů. Jednaní odbory s občanskými iniciativami, máte pocit, že jako rovný s rovným, máte pocit, že je váš názor slyšet, že odbory na vás dají? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Tak to, co se podařilo ve vzniku platformy STOP vládě je vlastně unikátní. Dneska platformu STOP vládě tvoří 75 organizací, občanských sdružení, odborových svazů, které se dohromady dohodly na nějakém společném postupu a na těch třech požadavcích. To znamená, zastavení reforem, odstoupení vlády premiéra Nečase a předčasné volby. To je něco, co v České republice dosud neznáme, je to takový unikátní projekt, zatím z té zkušenosti mohu říct, že všechny strany jsou ochotné jednat, byť velmi tolerantní a otevřené ke kompromisům, které jsou potřeba v tak velkém společenství. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Jak toto v praxi vypadá? Předpokládám, že o těch konkrétních nuancích, o tom jak budete postupovat, rozhodujete hlasováním. Je to tak? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě Plné znění zpráv


-------------------Dosud to probíhalo tak, že rozhodnutí byla tvořena všechna rozhodnutí byla tvořena konsensem. Ta situace je natolik vážná a ty problémy jsou tak jasné, že v podstatě až na organizační detaily, které nejsou předmětem hlasování, protože vychází z nějaké fyzické reality, tak jsme se nemusli dohadovat hlasováním, ale prostě stačila dohoda. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Ani o těch jemných nuancích, které teď zřejmě přijdou na řadu, generální stávka ano, generální stávka ne, to jsou možná už zásadnější věci, tak tam očekáváte případné spory, případnou různost názorů? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Pane redaktore, je to tak, že ta všeobecná stávka, velká stávka je v tom jízdním řádu zanesená a už se o ní nemusíme bavit jestli ano nebo ne. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Takže bude? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Pokud získáme dostatečnou podporu české společnosti, protože jak jsem řekl už na začátku, my potřebujeme, aby se těchto protestů tohoto rozsahu zúčastnilo mnohem více lidí než doposud. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------To jsou ty nuance. Jde o to, že čekáte na adekvátní podporu veřejnosti, v tuto chvíli tedy jste rozhodnuti pro generální stávku? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------My čekáme na tu pozitivní odezvu a budeme se snažit ji získat, ano. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Naší diskusi poslouchá po telefonu také sociolog Petr Soukup, dobrý den zastavme se nejdříve u té spolupráce odborů s občanskými iniciativami. Vy si také myslíte nebo máte dojem, že jde o spolupráci rovných s rovnými nebo byste jako reálné spíše viděl ten aspekt, že odborům se podpora iniciativ hodí k tomu, aby chytly nový dech? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Odborům se určitě podpory iniciativ hodí, protože rázem akce vypadá jako nikoliv akce několika málo desítek tisíc lidí sdružených v odborech, ale jako aktivita celé české občanské společnosti. Na druhou stranu ale samozřejmě je potřeba i číst to, že pokud se spojí občanské iniciativy s odbory, tak to asi naznačuje relativně výraznou nespokojenost, která jde napříč společností. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Odbory i občanské iniciativy velmi často argumentují právě tou masivní podporou protestů na konci dubna, víc než sto tisíc lidí na pražském Václavském náměstí. Je to i z vašeho pohledu sociologa opravdu relevantní číslo, které vypovídá o plošné naštvanosti české společnosti? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Asi nejen to, kolik přijde osob na Václavské náměstí je důležitý údaj sociologického šeření, které se provádí opakovaně, protože ta nespokojenost je jedna z nejvyšších za těch posledních 20 let. Ale na druhou stranu je otázka, jak velkou podporu skutečně má tato iniciativa, to nikdo nezměřil a nikdo ani nezměří. Plné znění zpráv


Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Ještě jedna věc, agentura STEM V pátek zveřejnila průzkum, podle kterého vláda a veřejnost špatně informuje o reformách. Z průzkumu pro společnost Partners zase vyplynulo, že penzijní reformě rozumí jen 18 % lidí. Změnilo by lepší vysvětlování něco na odporu vůči vládě a reformám nebo za tím odporem je spíš, jak právě říkal Jirka, obecná frustrace z místních poměrů s politiky? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Na tento fenomén než vyšly nejrůznější výzkumy, upozorňovalo mnoho odborníků. Nebyl jsem výjimkou a je to skutečně v uvozovkách asi jedno z největších selhání Nečasovy vlády v podstatě od počátku a samozřejmě je diskutabilní, na kolik by se změnila situace, protože samozřejmě kromě nevysvětlování proběhly nejrůznější aféry ať už ministrů, jednotlivých poslanců a tak dále, které samozřejmě změnily vnímání a ovlivnily negativní náhled na vládu, Poslaneckou sněmovnu a tak dále, ale určitě by to pomohlo, kdyby vysvětlování od počátku bylo konsistentní a kdyby se skutečně po částech vysvětlovaly jednotlivé díly reformy. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Pane Soukupe, děkujeme, pane Majíčku, poslední otázka na vás. Když jsme u toho vysvětlování, minulý týden daly odbory vládě čas do 4. června, aby vysvětlila prorůstová opatření, čerpání peněz z evropských fondů a také pravidla nastavená pro stávku. Ty změny, které se chystají. To vysvětlení, mohlo by přinést případné zmírnění těch protestů anebo to nejsou řekněme ty argumenty, které by mohly to zmírnění přinést? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Odbory tady reagují na to, že vláda premiéra Nečase poprvé začíná hovořit o takzvaných prorůstových opatřeních, dosud to byly jenom tupé škrty. Takže si myslím, že to protesty určitě nezmírní, protože tady jde o to zásadní reformy, jako je ta důchodová, jako je změna sociálního systému, jako je zavedení poplatků pro studium na vysoké školy. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Promiňte, takže nyní racionální prorůstová opatření nemohou vést k tomu, že byste couvli od toho požadavku volání po odstoupení vlády? Jan MÁJÍČEK, mluvčí platformy Stop vládě -------------------Ne, v žádném případě. _

Češi jsou národem skeptiků 14.5.2012

ČT 24

str. 05 _

21:10 Ekonomika_

Jan HREŇO, moderátor -------------------Češi jsou národem skeptiků a celá čtvrtina z nich potřebuje slyšet informaci nejméně 6 krát, aby jí uvěřili. V Evropské unii je to přitom jen 14 procent. Z průzkumu Edelman Trust Barometer v 25 zemích světa, který letos poprvé zahrnul i Českou republiku, dále vyplynulo, že globální krize otřásla důvěrou ve firmy a v bankovnictví. Roman GAZDÍK, redaktor -------------------Politické tahanice, korupční skandály, globální krize a obecná skepse. To jsou některé z příčin, proč se Češi projevují jako národ nevěřících Tomášů. Denisa KASL KOLLMANOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Češi se určitě liší oproti ostatním národům v tom, že jsou nedůvěřivější. A v podstatě stejnou informaci raději slyší z více zdrojů. Roman GAZDÍK, redaktor -------------------Nejvíc se lidé podle průzkumu spoléhají na akademiky a odborníky. Nejméně na politiky a úředníky. Ekonomická a finanční krize otřásá důvěrou ve firmy. Evropané naopak začínají více věřit obyčejným lidem. Generálním ředitelům podniků naslouchá jen třetina obyvatel EU. Ještě před rokem to bylo přitom o 14 procent více. Důvěra v řadové zaměstnance naopak oproti loňsku vyskočila a věří jim polovina Evropanů. Milan HEJL, partner, AMI Communications -------------------Tento trend posilují sociální sítě. Proto má u nás určité zpoždění. Ale v každém případě se firmy musí připravit na to, jak lépe zapojit své zaměstnance do komunikace s veřejností. Roman GAZDÍK, redaktor -------------------Řadoví pracovníci by se tak měli dobře orientovat v tom, co firma dělá, i sami používat její produkty. Jan HAINZ, mluvčí, Česká pojišťovna -------------------Zaměstnanci musí vědět o své firmě hodně, aby dokázali pozitivně o ní mluvit. Aby dokázali říct: rozumím tomu, kam jdeme a jaká je v tom moje role. Roman GAZDÍK, redaktor -------------------O důvěru podle průzkumu během krize přišly zejména banky a finančníci. Evropané je z odvětví soukromého sektoru vnímají vůbec nejhůř. Česko je v tomto ohledu výjimkou. Bankám věří přes 40 procent Čechů. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitele, Česká bankovní asociace -------------------České banky tou minulou ekonomickou krizí prošly zdravé a stabilní. Tedy o mnoho lépe, než většina evropských bank. Roman GAZDÍK, redaktor -------------------Naopak média se těší důvěře jen třetiny obyvatel Česka. V případě celé EU to je 45 procent. Roman Gazdík, Česká televize. _

Novým personálním ředitelem Dopravního podniku se stal Lumír Tesař 10.5.2012

Parlamentní magazín _

str. 44

Kariéra_

Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) má nového ředitele sekce Lidské zdroje Lumíra Tesaře. Na starosti bude mít personální úsek Dopravního podniku, ve kterém bude zodpovědný za kompletní řízení lidských zdrojů. Lumír Tesař se v oblasti personalistiky pohybuje již od roku 2003, kdy nastoupil do Českých aerolinií na pozici pro oblast komunikace s odbory. Poté prošel několika manažerskými pozicemi v oblasti náboru zaměstnanců a v květnu 2010 se zde stal výkonným ředitelem pro lidské zdroje, kde vedl 50členný tým a byl zodpovědný za řízení celého personálního oddělení. Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. *** Hodnu úspuchů na nových pozicích vám přeje redakce PM Plné znění zpráv


Foto popis| Lumír Tesař _

Boj o Arktidu 3.5.2012

ČT 24

str. 02 _

05:59 Studio 6_

Kanada, Rusko, Dánsko, Norsko a Spojené státy, to jsou zřejmě země, které budou cvičit víc vojáků pro Arktidu. Důvodem je oteplování a tání ledovců. Podle prognóz by už za desítky let totiž mohly být přístupné neuvěřitelné zdroje nerostného bohatství a navíc se otevřou i strategické cesty. Vystupující - František LUTONSKÝ, moderátor - Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka - Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK (pouze anotováno) _

Evropa má za sebou super volební neděli 7.5.2012

ČRo 6


Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dobrý večer. Na vlně Českého rozhlasu 6 vysíláme pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Jeho příjemný poslech přeje Libor Dvořák. Evropa má za sebou super volební neděli. Volilo se ve Francii, v Řecku, Srbsku, jedny zemské volby proběhly také ve spolkové republice. My se dnes pokusíme alespoň troje z těchto voleb, které se dají považovat za nejdůležitější, přiblížit v naší STOPce. Úvodem se alespoň telegraficky podívejme do Francie. I když tady jsme konečný výsledek celkem přesně předpověděli už před 14 dny. Prezidentské volby tam vyhrál socialista Francois Hollande. Dosavadní prezident Nicolas Sarkozy bezprostředně po skončení voleb porážku o zhruba 4 procenta hlasů uznal. Výsledek může mít významné důsledky pro Evropskou unii, protože Hollande chce mírnit dosud prosazovanou politiku rozpočtových škrtů a klást větší důraz na růstová opatření. Parlamentní volby ve Francii budou už 10. a 17. června. Pokud by v nich socialisté také vyhráli, což je podle posledních průzkumů dosti pravděpodobné, bylo by to poprvé od 80. let, kdy by měli prezidenta a současně byli vládní stranou. Ke druhému kolu francouzských prezidentských voleb se vrátíme již tuto středu v našich Hovorech o Evropě. A teď již vzhůru do Řecka. Obě dosud vládní proevropské strany v této zemi v nedělních parlamentních volbách nezískaly většinu poslanců potřebnou k vytvoření nové koaliční vlády. Vyplývá to z výsledků voleb, které zveřejnilo ministerstvo vnitra. Výsledek zpochybňuje vytvoření vlády, která by podporovala dosavadní ostrá úsporná opatření. Pravicová Nová demokracie je sice první, ale získala jen 19 procent hlasů. Její dosavadní koaliční partner levicová strana Pasok je třetí a má něco přes 13 procent hlasů. Obě strany tak mají společně ve třísetčlenném parlamentu 150 poslanců. K vytvoření koalice jich ovšem potřebují 151. Obě strany ve společné vlády podporovaly tvrdá úsporná opatření vynucená eurozónou, která výměnou za to finančně zachraňuje Řecko před bankrotem. Zatímco ve volbách před 3 lety dostaly tyto strany dohromady přes 77 procent hlasů, v neděli se jejich podíl propadl na ani ne polovinu. My už jsme se v tuto chvíli spojili se zvláštní zpravodajkou České televize na těchto volbách Hankou Scharffovou. Hanko, dobrý večer. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Dobrý večer.



Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jaké jsou podle tvého soudu hlavní důvody tohoto výsledku řeckých parlamentních voleb? Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Řečtí novináři už před volbami, nebo v den voleb upozorňovali na to, že půjde buď o volbu naděje, anebo o volbu trestu. A Řekové se evidentně rozhodli pro druhou variantu. Chtěli potrestat velké strany, které podle nich zavinily jednak dluhovou krizi Řecka a také mají podíl na tom, že Řekům se v posledních 3 letech vede opravdu hůře. Museli se lecčeho vzdát, přišli zhruba o čtvrtinu svých příjmů, hospodářství se výrazně scvrklo dohromady o 20 procent, což je skutečně mnoho. Řekové tedy trpí kvůli nepopulárním úsporným opatřením, které jim ordinují mezinárodní instituce výměnou za záchranný balík, za záchranné úvěry. A právě tyto dvě velké strany, tedy Nová demokracie a socialistický Pasok byly u toho. A proto byly voliči potrestány. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Hanko, ty jsi v Řecku již poněkolikáté v poslední době, sledovala jsi ty první protesty i ty další. Byly to protesty mohutné, za velké asistence policie, docházelo tam k násilnostem. Co včerejší volby? Proběhly bez excesů tohoto typu? Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Zdá se, jakoby byli Řekové už trochu unaveni tím věčným demonstrováním a protestováním, v ulicích Atén byl včera skutečně klid. I u volebních centrál se zdržovali převážně jen novináři. A já jsem byla překvapená už 1. května, v den, kdy Řekové tradičně mohutně demonstrují a dávají najevo svou nespokojenost, i tento 1. květen byl velmi klidný na řecké poměry. Takže jak se zdá, Řekové jsou do určité míry unaveni. Ale je možné, že budou znovu demonstrovat podle toho, jak dopadnou jednání o příští vládě. A navíc v červnu zemi čekají další škrty, pokud jim nová vláda přivolí. Potom se dá očekávat, že ulice se znovu naplní rozzlobenými Řeky. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jaké byly první reakce jednotlivých politických vůdců? Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Vystoupili už všichni, většina z nich už v noci. Ovšem jenom za asistence malého počtu médií. Zdá se, že volební lídři, zvláště ti, kteří byli voliči potrestáni, byli dosti skoupí na svá vyjádření. Šéf konzervativců Antoni Samaras řekl, že se pokusí sestavit vládu národní záchrany. Ale má dvě podmínky. Řekl, že chce, aby se jí účastnily jen ty strany, které podporují setrvání země v eurozóně a také žádá nové projednání, tedy změnu podmínek, za jakých Řecko čerpá mezinárodní úvěry. Velmi podobně se vyjádřil šéf socialistů Evangelos Venizelos, který té své variantě říká vláda národní jednoty. A rovněž chce, aby se jí účastnily všechny proevropské síly v budoucím parlamentu. Je ale otázka, jestli se to podaří. Protože velká část ostatních stran mají velké výhrady vůči euru a politice mezinárodních institucí a Evropské unie vůči Řecku. A nesdílejí ten proevropský kurz těchto dvou velkých stran. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Hanko, na závěr otázka za milion dolarů, jak se s oblibou říkává. Co bude následovat? Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Řečtí politici teď mají 10 dní na to, aby se pokusili sestavit nějakou vládu. Sondovat začal vítěz voleb Antoni Samaras. Tedy lídr konzervativců. Má teď 3 dny na to, aby se pokusil sestavit nějakou funkční koalici, pokud se mu to nepodaří, přichází na řadu druhá a poté třetí nejsilnější strana. A pokud neuspějí ani ony, potom prezident promluví ještě se všemi lídry. Nicméně pokud Řecko neuvidí během 10 dnů alespoň v konturách nějakou budoucí koalici, potom je možné, že země bude muset volby opakovat. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Říká z Atén zvláštní zpravodajka České televize Hanka Scharffová. Hanko, děkujeme a na slyšenou. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka České televize -------------------Na slyšenou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A je tu další telefonát, tentokrát z Prahy. Zavolali jsme politoložce Kateřina Králové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer, paní Králová. Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------My jsme tady měli první hodnocení z úst kolegyně Hany Scharffové, která sleduje volby přímo v Řecku. Tedy teď už jejich důsledky a výsledky. Jak hodnotíte výsledky těchto řeckých parlamentních voleb vy? Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, určitě byly do jisté míry překvapivé. I když spousta tendencí se dala předpokládat a očekávat. Asi nejpřekvapivější bylo to, jak nízko si stojí strana Pasok u svých voličů, která se v podstatě nikdy za svou existenci, nebo od té doby, co se dostala na vrchol, to znamená od začátku 80. let, nedostala pod 38 procent v žádných volbách. A teď jsme svědky toho, že je někde malinko nad 13 procenty. A to je skutečně velké překvapení. Na druhou stranu máme druhou levicovou stranu, nebo jakousi koalici levicových stran Syrizu, která se vyšplhala relativně velmi vysoko, a sice na druhé místo. A to si myslím, že byl také vývoj, který nebylo možné úplně přesně odhadovat z toho, jak vypadala situace před volbami. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jsou tyhle ty pohyby na řecké politické scéně podle vás výhradně důsledkem té obrovské finanční, ekonomické a dluhové krize v zemi? Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jsou do jisté míry rozhodně výsledkem té velké krize. A hlavně toho, jak tato krize dopadá na běžného občana v Řecku, který se skutečně bojí o svou budoucnost a o budoucnost další generace. Hovoříme o dvacetiprocentní nezaměstnanosti, ale to je jaksi globální nezaměstnanost. Pokud hovoříme o nezaměstnanosti mladých lidí, dostáváme se na 50 procent a výše. A to je pro zemi skutečně neúnosné a země potom nevidí východisko, nebo volič nevidí východisko z takové situace. Proto se uchyluje k extrémům. Ať už je to levice, nebo pravice, což jsme viděli ve volbách. Případně to vzdá úplně a nejde vůbec volit. Což volební účast kolem 65 procent je v Řecku něčím nevídaným, zvláště v okamžiku takovéto krize. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pokud jde o ty extremisty, jak vnímáte vstup extremistických stran do parlamentu a měli bychom připomenout, že v Řecku platí jen tříprocentní práh pro vstup do sněmovny. Může to pro další vývoj země znamenat nějaké nebezpečí? Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přesně tak, máte rozhodně pravdu, že ten práh je tříprocentní, nicméně Zlatý úsvit Chrisi Avgi překročila hranici i těch 5 procent, takže by se i za jiného, za jiných okolností bývala byla do parlamentu dostala. A je to svým způsobem alarmující především tím, jak moc radikálně pravicová tato strana je. Znak strany jednoznačně evokuje svastiku, její lídr Michaloliakos si v podstatě uzurpuje takové, až bych řekla, führerovské právo, kdy když včera svolal tiskovou konferenci, bylo nutné, aby všichni žurnalisté povstali. Kdo nepovstal, byl vykázán ze sálu. Což je něco nevídaného. Na druhou stranu šesti až procentní hranice, jak se /nesrozumitelné/ říká, je pro Plné znění zpráv


tu extrémní pravici relativně běžná záležitost. A tvrdí se, že voliči do té šesti až osmiprocentní hranice skutečně k té pravici, extrémní pravici se uchylují. Takže asi až tak překvapivé, zvláště v souvislosti s tou krizí, která teď v Řecku je, to nebylo. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pan Tsipras, šéf opoziční Koalice radikální levice, o které už jsme mluvili, řekl, že reprezentuje ty politické síly v zemi, které chtějí zastavit politiku úspor a škrtů. Mají ale tihle lidé nějaký pozitivní program? Vědí, jak toho dosáhnout? Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Bohužel to je otázka, na kterou by zřejmě znal odpověď rád leckdo v Řecku. Je otázkou, jestli chování voliče nebylo v podstatě jenom takovým vzkazem těm dvěma hlavním stranám, že se běžnému voliči jejich postup nelíbil. Hovoří se o tom, že voliči volili proti nepotismu a proti korupci, na druhou stranu jaksi podpořili jistý levicový protievropský populismus, který nevíme, jaké bude mít východisko. A je velmi pravděpodobné, že z něho nevzejde nic zásadního a že nakonec tak, jak říkala mluvčí přede mnou, možná bude nevyhnutelné, aby došlo k dalším novým volbám. Předpokládám, že to je dokonce velice pravděpodobné. A zase, nebude to nic nového v Řecku. Jsme trošku zhýčkaní posledními dekádami, kdy se střídala strana Nová demokracie a Pasok, nicméně kdykoliv předtím bylo střídání premiérů několika, několikrát do roka zcela běžnou praxí. A bohužel se zřejmě v řecké politice vracíme k této neblahé praxi. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Paní Kateřina Králová a pro ni poslední otázka. Vy jste, paní Králová, před chviličkou mluvila o protievropském populismu. Řecko se ovšem ocitlo ve vážném ohrožení, že bude muset opustit eurozónu. Co by to podle vás pro zemi znamenalo? Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Opuštění eurozóny by určitě mělo významný dopad na zemi, ale zřejmě i na Evropskou unii. A nechci spekulovat, jakým způsobem by došlo k určitým pohybům. Nejsem odborník ve věci financí. Nicméně myslím si, že by šlo o odliv financí, že by šlo alespoň dočasně také o odliv investorů a zastavení investicí v Řecku. Nicméně hlavní a zásadní by asi byl ten okamžitý dopad na většinu obyvatel. A sice chudnutí běžného občana, zdražování, silná inflace a zřejmě migrace mimo Řecko za takovýchto podmínek. To si myslím, že je dopad, který by Řecko čekal. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká Kateřina Králová z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy. Děkujeme a na shledanou. Kateřina KRÁLOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Během 15 minut již podruhé dnes voláme do Řecka, tentokrát naši stálou spolupracovnici paní Soňu StamouDorňákovou, která dlouhá léta žije v Řecku a sleduje tamní vývoj. Takže dobrý večer, paní Soňo. Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jaká je mezi Řeky podle vašich zkušeností po těch včerejších volbách nálada? Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu Plné znění zpráv


-------------------Tak, lidé si mezi sebou říkají, že to je dobře, že potrestali ty dvě původní vládnoucí strany, tedy konzervativce a socialisty. Jsou rádi, že narůstá vlastně nějaký ten, nějaká síla té levice, jako je například Koalice radikální levice, která získala druhé místo. Na druhou stranu je zase vidět, že mezi lidmi bylo hodně rozhněvaných lidí, kteří neuvažovali logicky. A tím pádem se dostali do parlamentu právě neonacistická strana. Lidé si mezi sebou říkají, že by nebylo dobré, kdyby musely být volby, ale v této chvíli to vypadá, že trest přinesl bezvýchodnou situaci a že přece jenom zřejmě nebude moci být vytvořena koalice a bude muset jít Řecko k dalším volbám, a to v červnu. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Takže jste téhož názoru jako dvě dámy, které mluvily už před vámi. Ale já se vrátím, paní Soňo, k těm voličům extremistických stran, typu Zlatého úsvitu. Co je to za lidi? Já jsem se dočetl, tuším, už včera, že jsou to často příznivci někdejších vojenských diktatur. Ale na ty jsme, po pravdě řečeno, stačili už dosti spolehlivě zapomenout. Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------V této chvíli nelze říci s jistotou, kdo jsou voliči Zlatého jitra, neboli Chrisi Avgi, jak se tady v Řecku říká. Pravda je, že jisté tedy je, že jsou to lidé, kteří se, kteří chtějí řešit problémy v Řecku nejen nedemokraticky, ale přesně podle vzoru Hitlerovy fašistické strany. Vzývají Hitlera, vzývají diktatury, které právě v Řecku už byly. Většina společnosti je šokována. Nečekala, že tato krajně pravicová neonacistická strana se do parlamentu dostane s ta vysokým procentem. Na druhou stranu podle toho, co slyším mezi lidmi, řada lidí, kteří jsou pravicově orientovaní, volili právě tuto stranu, proto, aby potrestali stávající stranu pravicovou. Takže možná v dalších volbách tato strana, ta neonacistická, tolik hlasů nedostane. Ale to je otázkou, nevíme, jak voliči zareagují nakonec. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jak se jako důvěrná znalkyně řeckých poměrů díváte na to, že jistě polovina Řeků si úsporná opatření a ekonomický diktát Unie nepřeje. Ale 80 procent Řeků podle statistik si nepřeje ani zrušení eura. Jak si vlastně takový normální lidé, i kteří jsou schopni racionálního úsudku, svou budoucnost v Unii představují? Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------To je, pravda je, že to je opravdu paradox. Je to záhada i pro lidi v Řecku. Já bych řekla, že by se tím opravdu měl zabývat nějaký sociální průzkum. Protože není možné na jednu stranu chtít výhody Evropské unie a na druhou stranu nechtít plnit povinnosti. Ale vypadá to tak, že hodně Řeků byli zvyklí na to, že jim Evropská unie poskytovala peníze a že neplnili ty povinnosti. Takže tady zřejmě v tom spočívá i ten výsledek těch veřejných průzkumů. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Paní doktorka Králová před vámi už říkala, že bez práce je skoro čtvrtina Řeků. Je to statistiky asi 22 procent. Ale téměř 50 procent nezaměstnaných je mezi mladými lidmi. Jaké má vláda možnosti se o tyhle lidi postarat, když jsou její současné ekonomické možnosti tak omezené? Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------Já bych řekla jednoduše, že ty možnosti prostě nemá. V dané situaci, kdy musí plnit tak strašně přísný úsporný program. A jinak, protože bez toho vlastně ty další peníze, další finanční pomoc do Řecka nepřijde, tak v této fázi je to opravdu velice obtížné. A proto i většina těchto mladých lidí se chystá jít pracovat do zahraničí. Protože tady v Řecku nevidí budoucnost. Což je zase další tragický dopad pro Řecko, pro samotný vývoj země. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------V další otázce bych se rád vrátil k tomu, co jsme říkali o řeckých extremistech. Jaký vztah mají Řekové, a teď mám ale na mysli i běžné lidi, při takto vysoké nezaměstnanosti vůči imigrantům?



Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------Dalo by se říct, že většina společnosti nemá nic proti legálním imigrantům. Velký problém ale způsobují v Řecku nelegální imigranti, kteří, kterých je například v Aténách až k milionu. A proto i tito lidé zřejmě volili extrémní pravici, tu neonacistickou stranu, která by chtěla vyhnat všechny, jak legální, tak nelegální přistěhovalce. Lidé jsou velice skeptičtí vzhledem k tomu, že nelegální přistěhovalci zvyšují i zločinnost. Hlavně ve velkých městech. A proto se dá tak zřejmě vysvětlit, možná to i analytici budou dál vysvětlovat, dá se tak vysvětlit vysoké procento, které získala právě ta krajní pravice. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Poslední otázka řeckého bloku pro paní Soňu Stamou-Dorňákovou. Existují v Řecku vůbec nějaké prognózy, za jakých okolností a do kdy zhruba by země mohla z těchto svých současných opravdu propastných problémů vyhřeznout? Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------Ty prognózy existují. Jsou to čistě teoretické prognózy, ovšem které říkají, že jestli se uplatní všechny ty škrty a ten dohodnutý program úspor, který je naplánovaný do roku 2015, tak že by země se teoreticky mohla dostat z krize. Ale v dané situaci je klíčem, klíčem toho, že by se mohlo Řecko dostat z krize, pouze rozvoj a investice. Ale kdo přijde do Řecka investovat ve chvíli, kdy všichni analytici a ekonomové tvrdí, že stejně v budoucnu země zbankrotuje? Takže prognózy existují, ale ten výhled je velice pesimistický. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Na této smutné notě končí paní Soňa Dorňáková-Stamou. Děkujeme mnohokrát a na slyšenou. Soňa DORŇÁKOVÁ-STAMOU, spolupracovnice Českého rozhlasu -------------------Na slyšenou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A jsou tu další volby. Tentokrát srbské. A hned trojí. Rozhodovalo se v nich nejen o novém obsazení parlamentu, samospráv a prezidentských kandidátech, ale také o tom, zda země bude pokračovat v prozápadním kurzu, nebo dá přednost euroskeptičtějšímu nacionalismu. V hlasování se totiž střetli především dosavadní prezident a lídr vládní demokratické strany Boris Tadič a vůdce opozice nacionalista Tomislav Nikolič. Podle předvolebních průzkumů měla sice Nikoličova strana profitovat z toho, že lidé jsou v době hospodářské krize a rekordní 24 procentní nezaměstnaností s dosavadní vládou nespokojeni, na sestavení kabinetu to však asi stačit nebude. Menší strany jsou totiž nakloněny spíše spolupráci s Tadičovými demokraty a tak i v případě vítězství budou mít nacionalisté jen malou šanci získat koaliční partnery. Ale to se všechno teprve ukáže. Ve včerejším hlasování se oba zmínění vrcholní politici ucházeli o podporu ve volbě nové hlavy státu. Do prvního kola se přihlásilo 12 kandidátů, šanci získat přes 50 procent hlasů ale neměl žádný z nich. Takže se bude rozhodovat v druhém kole za 14 dní. Dosavadní prezident Tadič, který je považován za umírněného, požaduje rychlý vstup do Evropské unie a slibuje, že v případě vítězství rychle sestaví vládu. Ruskem podporovaný Nikolič, jež před obratem k proevropskému kurzu před několika lety prohlašoval, že by byl raději, kdyby Srbsko bylo spíš ruskou provincií než členem Unie, nyní tvrdí, že pozici Srbska vidí, a teď citujeme: "Na západě i na východě." Mazané prohlášení. Mými hosty k tomuto tématu jsou na telefonu v Bělehradu kolega Saša Tolčinský, dobrý večer, Sašo. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Dobrý večer ze Srbska. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A tady u nás ve studiu další kolega zabývající se post jugoslávskými zeměmi, Martin Ježek. I vám dobrý večer. Martin JEŽEK, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Sašo, já jsem tady zatím v tom úvodu mluvil o předvolebních tendencích. Prosím, shrň výsledky asi hlavně těch prezidentských, ale i parlamentních voleb a podej k nim první glosy. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Co se týče prezidentských voleb, nejde o žádné překvapení. To, že do druhého kola postoupí Tomislav Nikolič a Boris Tadič, bylo jasné. Bylo to jasné ze všech, ze všech průzkumů veřejného mínění. Nikdo, o nikom jiném se ani nemluvilo. Co se týče voleb parlamentních, tak tady vznikla taková zajímavá situace. Byla tady totiž taková nevyhlášená soutěž televizních stanic, která z nich bude mít výsledky jako první. Když ty výsledky začaly chodit, tak to vypadalo, že Tadič vyhrál nejen prezidentské volby, to první kolo, ale že vyhrála i ta koalice proevropská, kterou vede. Ale jak začaly přicházet další a další výsledky z hlasovacích míst, tak se ukázalo, že to není pravda. A že vyhrála Nikoličova Srbská pokroková strana. Takže vlastně došlo k takové určité remíze. Ale nejzajímavější je to, že s velkou silou se do politiky vrátila srbská socialistická strana, tedy strana někdejšího jugoslávského a srbského prezidenta Slobodana Miloševiče, která získala mezi, jak v prezidentských volbách 13,5 procenta hlasů její kandidát Ivica Dačič skončil třetí. A strana skončila třetí i ve volbách parlamentních. A protože ty vítězné strany a vítězní kandidáti nemohou prostě získat dostatečný počet hlasů, aby vládli sami, bude rozhodovat hlas socialistů. Kteří jsou považováni za neformální vítěze celých voleb. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Možná, že u těch socialistů ještě zůstaneme. Sašo, jak je možné, že se v těch srbských politických zápasech prosadila vlastně strana, kterou vedl Slobodan Miloševič? Jak je možné, že získala tak velké procento hlasů? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Tak, ona ta strana byla vlastně ve vládní koalici už v předchozí vládě. Ministr Ivica Dačič, předseda strany byl ministrem vnitra. Je třeba říct, že je to schopný politik, protože on zdědil po Slobodanu Miloševičovi stranu v rozkladu, která sotva přecházela pětiprocentní volební práh. Ale on se snažil od té nacionalistické politiky, která probíhala během 90. let, postupně oprostit. A přesvědčit levicově orientované voliče, řekněme, k tomu, že se ta strana vrátila na politické výsluní. A zabránila tomu, o čem se hovořilo. Že vlastně v Srbsku vznikne politický systém dvou stran, které se budou střídat u moci. Takže ty strany jsou teď tři. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejné otázky v úvodních odpovědích pro Martina Ježka. Prosím, Martine. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Já si myslím, že je plno dobrých zpráv z těchto výsledků srbských voleb. A možná bych doplnil jednu glosu, která tady je poměrně důležitá. Tak jak jsme hovořili o tom, že socialisté se postupně přerodili v nějakou modernější formaci, já bych to připodobnil k tomu, co se po Tudžmanově režimu v Chorvatsku stalo s chorvatským Demokratickým sjednocením, které též funguje teď už jako proevropská pravicová konzervativní strana, kde tehdejší premiér Ivo Sanader skutečně se zasloužil o to, aby se ta strana modernizovala. Aby se přerodila, tak něčeho podobného, i když si myslím, jaksi méně, v méně dramatickém stylu, jsme svědky právě u této post Miloševičovské sociálně demokratické strany. To je jedna věc. A je vidět, že to zkrátka voliče oslovilo a teď Ivica Dačič může sám sobě skutečně gratulovat, protože on bude tím jazýčkem na vahách, který rozhodne o tom, kdo s kým v tom Srbsku bude vládnout. Ten to teď má skutečně v rukou, protože uspěl jednak v parlamentních volbách, ale samozřejmě, jak už Saša říkal, tak podobně dobře uspěl také v prezidentských volbách jakožto prezidentský kandidát. A potom tady máme onu stranu Tomislava Nikoliče. Takzvané Pokrokovce, Srbská pokroková strana. A to jsou vlastně původně odpadlíci ze Srbské radikální strany. Jejich předseda dodnes sedí ve vazbě u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, čeká na svůj rozsudek, chystají se konečné projevy právě, které budou zakončovat jeho proces. A najednou my vidíme, že tato Srbská radikální strana se nedostala přes cenzus. Nedostala se zřejmě do parlamentu, čísla se budou zpřesňovat zřejmě ještě, takže je to 4,5 procenta, takže zatím se všechno ještě může stát, i když to není pravděpodobné. A právě tato Plné znění zpráv


Srbská pokroková strana, která teď prohlašuje, že evropská vize je něco relevantního pro Srbsko, že je potřeba umět hrát na obě strany, i na východ, i na západ. Vize, je to strana, která teď prohlašuje, že chce lepší život pro lidi a podobně. Takže už to není ta, ta extremistická, skutečně ultranacionalistická radikální strana, už to jsou oni Pokrokovci. A i tady se nám ty hrany už trošku obrušují a je vidět, že to voliče zkrátka oslovilo. Oslovilo to ty, kterým vadí ta neuvěřitelná stagnace, kterou Srbsko prochází už několik let. Ta nezaměstnanost, která se úplně stejně velká jako v tom sousedním Řecku. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Já jsem dokonce četl, že je ještě o něco větší. Martin JEŽEK, redaktor -------------------O nějaké to procento ano. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------V takovýchto volbách, kde jde o mnohé a kde potom přicházejí ta překvapení, o mnohém rozhoduje účast. Sašo, jaká ta účast byla a máš pocit, že to ty výsledky nějak významněji ovlivnilo? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Ta účast byla něco málo pod 60 procent. Ona ta účast bývá v Srbsku taková. V minulých volbách jich bylo asi 64 procent. Myslím si, že to jaksi ten výsledek neovlivnilo. Já bych jenom chtěl doplnit Martina, když mluvil o socialistické straně, protože tady samozřejmě v novinách se objevují první komentáře politiků. Tak Ivica Dačič naznačil, že to bude právě on, kdo rozhodne o složení koalice. A také kdo se nakonec stane srbským prezidentem. A konstatoval, že se sice neví, kdo bude srbský prezident, ale ví se, kdo bude srbský premiér. A tím skromně myslel sám sebe. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dobře, tak hned položím další otázku, která s tím bude souviset. A nejdřív ji položím Martinu Ježkovi. Co budou včera dosažené výsledky pro sestavení vlády znamenat? Prosím, Martine. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Máme tu několik variant. Analytici už vyloučili tu variantu, které se koneckonců velká část veřejnosti také bála. To byla varianta velké koalice. Právě mezi těmi Pokrokovci a demokraty. Protože v Srbsku už by každý věřil všemu samozřejmě. V této situaci určité agónie. Takže teď tu máme nějaké asi dvě nebo tři základní varianty. A zřejmě to bude záviset na tom, o co všechno si socialisté řeknou, jako ti, kteří mají v ruce ten jazýček na vahách. A budou určitě jednat tedy na obě strany, ať už s těmi Pokrokovci, anebo také právě s demokraty. Já osobně za logičtější a také za proveditelnější považuji onu proevropskou koalici, o které se už v srbských novinách píše, to znamená, že by to byli demokraté, že by to byli tito socialisté a potom některé další menší pravicové strany, které též přeskočily ten pětiprocentní cenzus. To je koalice, která by mohla mít větší potenciál než naopak koalice složená z oněch zmíněných Pokrokovců a dalších více či méně nacionalistických stran, které se též do toho parlamentu dostaly. Ale nemůžeme předvídat nic, protože ten srbský politický blázinec někdy bývá velmi nepředvídatelný. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejná otázka do Bělehradu pro Sašu Tolčinského. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Já jsem si tady dal práci a počítal jsem počet mandátů, jak by takové ty koalice mohly vypadat. Tak na počátku řeknu, že srbský parlament má 250 poslanců. Čili aby měla nějaká koalice většinu, tak jich potřebuje 126. Já jsem to počítal. Kdyby se vytvořila koalice, o které se v novinách mluví nejčastěji, tedy Tadičova demokratická strana Srbští socialisté, liberální Demokratická strana Acedomira Jovanoviče a menšiny, tak by získaly 141 hlasů, což je pohodlná většina. Menšiny zdůrazňuji proto, že na rozdíl od pětiprocentního volebního prahu u Plné znění zpráv


menšin stačí, aby získaly 4 desetiny procenta. Pokud by se k nim přidalo Sdružení regionu Srbska, což je strana liberálního ekonoma Mladana Dinkiče, která získala 17 hlasů, tak by se ten, tak by se ta většina ještě zvýšila na 158 hlasů. Pak je tady třetí možnost, která vychází ze zcela jiného předpokladu. A to, že by se vládu pokusila sestavit Srbská pokroková strana s stranou socialistů a Demokratickou stranou Srbska Vojislava Koštunici. Tady by za určitých okolností mohla být ta většina dosažena, ale předpokládá se, že srbští socialisté se budou snažit dostat se do té dosavadní proevropské koalice. I když jednání se Srbskou pokrokovou stranou také zcela nevyloučili. A ta poslední možnost je ta, o které mluvil Martin, velká koalice Demokratické strany a Pokrokové strany, která se ale tady, o které se hovoří jako o absolutním nesmyslu. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dnešní Studio STOP věnujeme výsledkům parlamentních voleb v Řecku a v tuto chvíli také trojích voleb v Srbsku. Mými hosty pro tuto druhou část pořadu jsou Martin Ježek a Saša Tolčinský. Sašo, další otázka do Bělehradu. Jaká byla situace v Kosovu? Dá se mluvit alespoň o náznacích nějakého pro Srbsko příznivějšího vývoje? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Tak, podívejte, Kosovo nebylo letošní předvolební kampaní tématem číslo 1. Tématem číslo 1 byla špatná hospodářská situace. Ti Srbové, kteří žijí v Kosovu, mají většinou dvojí občanství. To znamená, že jsou i občané Srbska, čili mají nárok volit i do srbského parlamentu a srbského prezidenta. Ta účast tam nebyla nijak vysoká, předpokládá se, že se voliči vyslovili spíše pro ty nacionalističtěji orientované strany, protože se cítí opuštěni. Pak tedy to zejména platí na severu Srbska, které, severu Kosova, které přímo hraničí se Srbskem a kteří dnes, které dnes politici označují jaksi, jako jakýsi srbský Disneyland. Já si myslím, že hlasy z Kosova sice mohou dát nějaký hlas těm nacionalistickým stranám, nebo nějaký ten parlamentní mandát. Ale rozhodně jejich hlasy nebudou, nebudou rozhodující. Pozitivní zprávou je, že tam nedošlo k nějakým velkým nepokojům a že se jednotkám KFOR společně s kosovskou policií podařilo zabránit incidentům. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejná otázka pro Martina Ježka. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Tak, kosovská otázka se v těch volbách projevovala především tím, že se nevědělo, jestli volby srbské v Kosovu se budou moci uspořádat. Nakonec se toho všeho chopila OBSE s tím, že tam nesmí být lokální volby. Musíme připomenout, že kromě parlamentních a prezidentských voleb, které jsou tím lakmusovým papírkem, tak také byly i volby autonomní a volby tedy lokální do samospráv. Takže tam se skutečně kosovské vládě podařilo zabránit tomu, že by Srbsko v Kosovu pořádalo do těch samospráv na území Kosova volby. Tam se skutečně řeklo, ne, do těchto samospráv volby budou jenom podle kosovského práva. Ale na druhou stranu nikdo nechtěl právě těm vlastníkům srbských pasů upřít to právo, aby mohli spolurozhodovat o prezidentovi a o složení parlamentu, tedy toho srbského parlamentu v Bělehradě. Takže tam bylo poměrně hodně nejasností až do poslední chvíle. Nevědělo se, kdo ty volby bude pořádat, nevědělo se, jestli kosovská policie se neuchýlí dokonce k tomu, aby zkonfiskovala ten volební materiál, jinými slovy, hlasovací lístky, které se ze Srbska musely do toho Kosova přivézt a zase ke spočítání potom odvézt ven. Takže ta nejistota byla poměrně velká. Ale mohu podepsat to, co říkal Saša. Že to kosovské téma de facto velmi osláblo poté, co Srbsko získalo garanci kandidátského statusu v Evropské unii. A muselo předtím samozřejmě splnit plno podmínek a uchýlit se hned k několika ústupkům za sebou. To by bylo téma na samostatný pořad. Ale potom podle mého názoru zcela záměrně se ať už politici napravo či nalevo, pustili právě do toho tématu životního blahobytu, rozvoje Srbska, také zčásti evropské perspektivy, aby strhli pozornost spíše na tato témata. A odvrátili se od toho kosovského tématu, které všem vlastně přivádí určitou agónii a depresi. To je něco, co srbského voliče provází už léta a léta. A je to každý večer ve zprávách a nikdy žádné dobré zprávy. Takže není ani divu, že se nakonec politici rozhodli od tohoto tématu určitým způsobem couvnout a v té kampani už nevévodilo. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Podívejme se tedy, pánové, na to evropské téma. A já bych se zeptal asi takto. Jak ty srbské proevropské nálady ovlivňuje současná situace v dnešním Chorvatsku a Slovinsku? Což jsou ekonomiky i z evropského hlediska státy podstatně úspěšnější. Saša Tolčinský. Plné znění zpráv


Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------No, tak já bych řekl, že to je, to je diskutabilní. Protože ekonomiky Chorvatska, především ta chorvatská, není v úplně dobrém stavu. Já když jsem tam byl na referendu o vstupu do Evropské unie, tak si lidé stěžovali na nízkou životní úroveň. A ta životní úroveň po zavedení eura samozřejmě klesá i ve Slovinsku. Ale samozřejmě když srovnáte tyto dvě země se Srbskem, tak jsou na tom mnohem lépe. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Takže, Martin Ježek. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Já bych snad k tomu doplnil, že docela zajímavé je téma turecké diplomacie v poslední době na Balkáně, protože turecký ministr zahraničí navštívil samozřejmě Sarajevo, ale potom i další metropole jihovýchodní Evropy. A prohlásil Balkán za most Turecka do Bruselu. A to na příklad tu sousední Bosnu a Hercegovinu rozdělilo zcela očekávatelným způsobem, kdy se srbské obyvatelstvo proti tomu ohradilo, že neexistuje, aby někdo Bosně a Hercegovině pomáhal do Severoatlantické aliance, naopak samozřejmě ty ostatní národy jsou potom vstřícněji nakloněny takovéto turecké iniciativě. Takže máme tady docela zajímavý takový jev, kdy vlastně do Evropské unie, respektive do euroatlantických struktur pomáhá těm státům v jihovýchodní Evropě někdo z úplně druhé strany než na kterou je ten Brusel. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Notabene někdo, kdo se tam sám nemůže dostat. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Sám nemůže dostat a chce to využít k tomu, aby se tam možná v budoucnu dostalo. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Takováhle otázka, a já se vracím k tomu Nikoličovu prohlášení, které jsem citoval v úvodu. Srbsko je pravoslavná země. Jak silný je tu vlastně dnes vliv Ruska? A ještě jedna věc, existuje opravdu reálný segment voličů, kteří by raději byli ruskou provincií, než členskou zemí Unie? Saša Tolčinský. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Já se domnívám, že takhle striktně se to nedá říct. Pravoslaví tady hraje určitou roli. Je to tradiční symbol srbského národa, který se s tím ztotožňuje. Samozřejmě Rusko se Srbsku snaží ekonomicky prosadit. Má na to zdroje, které je ochotno v Srbsku investovat. Připomeňme, že přes Srbsko povede, povede plynovod, který bude rozvádět plyn z Ruska do dalších ... Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jižní proud, pokud vznikne, ano, prosím. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Ano, jižní, pokud vznikne jižní proud, tak půjde do zemí jihovýchodní Evropy. Ale já bych se ještě vrátil k té Bosně, o které mluvil Martin Ježek. Ono je to logické. Protože v Bosně jsou tři hlavní národy, Srbové, Chorvati a Bosňáci. Srbové mají mateřskou zemi Srbsko, Chorvati Chorvatsko a Bosňáci vlastně takovou zemi nemají. A takovou zemí je pro ně vlastně svým způsobem Turecko, které tam přineslo kdysi dávno islám. A i proto, když jsem působil, když jsem působil v Bosně a Hercegovině, tak se Bosňákům přezdívalo hanlivě Turčíci. Libor DVOŘÁK, moderátor --------------------



Jiná věc, pánové, už to tady padlo několikrát. Ekonomická situace Srbska je nezáviděníhodná. Průměrný plat činí ekvivalent našich asi 10 tisíc korun. Nejdřív se asi znovu zeptám Saši, jak se za takovéhle peníze dá přežít, když se tam tak na to koukáš? Potom Martin, který to tam zná dobře také. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Dá se za to přežít jen velice stěží. Protože například potraviny jsou stejně drahé jako u nás, benzín je stejně jako, stejně drahý jako u nás. Takže je tam velká nezaměstnanost. Řada lidí pracuje načerno, čili se neodvádějí daně a nejsou peníze potom na státem podporované programy. Lidé právě proto volili proevropskou koalici, ne proto, že by si mysleli, že by se situace nějak zásadně měnila. Ale také proto, že Tomislav Nikolič získal voliče, kteří nehlasovali jenom pro něj, ale spíše hlasovali proti té koalici, která vládla doteď. Protože Tomislav Nikolič co se týče ekonomiky, tak nějak jako mlžil, ale nenaznačil úplně přesně, jakým způsobem by tu ekonomickou krizi řešil. On to, on to popisoval způsobem, že on to nějak vyřeší. Ale vždycky to bude lepší než to dělala ta současná vláda, protože ta, podle něj, dělala úplně všechno špatně. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jak vidí ekonomickou úroveň současného Srbska a samozřejmě také životní úroveň obyvatel Martin Ježek? Martin JEŽEK, redaktor -------------------Já bych to glosoval tím, že Srbové mají průměrný plat poloviční než my. Zhruba, asi tak by to odpovídalo. Záleží na tom, jaká jsou konkrétní čísla a kurz. A tedy jak se za to dá při těch stejných cenách, to je potřeba říci, že v Bělehradě jsou zrovna stejné ceny jako v Praze zhruba, tak záleží samozřejmě za co konkrétně, ale například potraviny podle mého názoru jsou v supermarketech tam možná i o něco dražší než u nás. Tak já si myslím, že na Balkáně jsou samozřejmě lidé, kteří nějakým způsobem jsou mistry toho denního přežití a nějak si s tím umí poradit. Když si sednete do kavárny, tak vypít místním to jedno kafe, nad kterým tam sedí, trvá mnohem déle. A třeba u něj i zůstanou. Potom v té kavárně se neroznášejí žádné minerálky. To, nebo tedy roznášejí, ale vrchní by vám je nenutil. Takže zkrátka každý v tom každodenním životě se snaží ty výdaje nějakým způsobem umírnit. Jako třeba, že nezaplatí za tramvaj, že nezaplatí za elektřinu. Snaží se tyto výdaje nějakým způsobem zkrátka zlikvidovat, odstranit, odložit nebo něco podobného. Ale to metropolitní prostředí je stále ještě jaksi na nějakém standardu. Bělehrad, když tam s určitými odstupy přijíždíte, tak vidíte, že se alespoň nějakým pomalým tempem rozvíjí, že se tam něco modernizuje. Ale Srbsko má velké problémy s periferními regiony. Tam jsou na východě Srbska, nebo dokonce na jihu Srbska jsou vesnice, které se zcela vylidňují, kde vlastně vůbec nikdo nezbyl, kde například slýcháte reportáže o tom, že pro muže tam už nejsou žádné dívky a podobně, že skutečně tam nastává úplný demografický rozklad. A v těchto regionech zkrátka není vůbec do čeho píchnout, není žádná práce, nejsou žádné příjmy. A tam už pomáhá jenom to, že lidé, tak jak já říkám, žijí bezpeněžně. To znamená, že co se vypěstuje, co se získá od souseda, co se získá od lidí v okolí, od přátel, všelijakou výměnou, recipročními službami, službičkami načerno samozřejmě, kdy zkrátka se za ten den, ten den se něco vydělá, ten další den se nevydělá. Takže v těch chudých oblastech se žije skutečně takto. A není žádné překvapení, že odliv mladých lidí ze Srbska neustále pokračuje. Slýcháte to často, když posloucháte cizí hovor v kavárně o tom, co si ten mladý člověk myslí, že bude dělat po škole a podobně, tak zaječí úmysly tam stále ještě má plno lidí. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jedna makroekonomická otázka. Když jsme teď mluvili o té mikroekonomické úrovni. Myslíte si, pánové, že Srbsku hrozí podobný scénář jako Řecku, o kterém jsme mluvili v první části pořadu? Ono to vypadá, že byť je to nuzování, tak je to vlastě bezpečnější než ten řecký scénář. Saša Tolčinský. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------No, já si myslím, že srbská ekonomika není navázána na tu evropskou jako je třeba Řecko. A důkazem toho, že Srbsko vlastně se dostává svým způsobem stranou zájmů nejen v ekonomice, je třeba to, že včera dobíhaly volby ve Francii, volby v Řecku. A když jsem se díval na internetové stránky nebo jsem se díval na různé, různé stanice zahraniční jako je třeba BBC, nebo CNN, tak vlastně se o těch srbských volbách sotva zmínily. Srbský trh není velký. Srbsko nemá vlastně toho co nabídnout na vývoz. Akorát připomenu jeden tedy úspěch, který srbská vláda dosáhla, a to je to, že se podařilo automobilku Zastava ve městě Krahujevac vlastně přeprodat italskému Fiatu, čímž je zajištěna v regionu toho Krahujevce alespoň částečně nějaká zaměstnanost.



Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Stejná otázka pro Martina Ježka. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Mně se zdá, že z ekonomického pohledu tady mezi Srbskem a Řeckem je několik důležitých rozdílů. Podle mého názoru Srbsko neskončí tak, jako Řecko v té obrovitánské lavině předluženosti. Prostě proto, že Srbsko to dluhové zatížení má menší. Přinejmenším státního rozpočtu a veřejných rozpočtů. Pokud jde o dluhové zatížení obyvatelstva, tak to už je zase něco jiného. Tam skutečně se lidé až nesmyslně a neuvážlivě zadlužují. Ale zase na druhou stranu tady máme také ten rozdíl, že Srbsko není členem eurozóny. Srbsko zkrátka může lavírovat se svou vlastní měnou. Také se to stává. Ten kurz dináru není úplně stabilní. A lidé často říkají, ježíš, tak za kolik to euro dnes bude. A skutečně srbská národní banka se snaží tu stabilitu udržet, ale někdy jsou ty výchylky poměrně velké. Takže tady je těch rozdílů zkrátka mnohem víc. Srbsko sice jedná pravidelně s Mezinárodním měnovým fondem o takzvaném aranžmánu, to znamená o vztazích, o smlouvě. Takže není to tak, že by to byla nějaká vyspělá, skvěle fungující ekonomika, ale stále je to tak, že jaksi ta stagnace tam je zhruba pořád stejná. Můžete si to přebrat ať pozitivně, nebo negativně. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Takže pro oba pány už úplně poslední otázka. Jak už jsme řekli, za 14 dní druhé prezidentské kolo. Máte kandidáta na vítěze a prosím, opravdu jenom pár slov. Saša Tolčinský. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Já si myslím, že vyhraje Boris Tadič, protože už před tím prvním kolem některé ty strany nebo kandidáti řekli, že ve druhém kole podpoří Borise Tadiče. Samozřejmě bude záviset i na rozhodnutí Ivici Dačiče, ale pokud by se Ivica Dačič nedal do koalice se Srbskou pokrokovou stranou, tak je velmi málo pravděpodobné, že by podpořil Tomislava Nikoliče a myslím si, že podpoří Borise Tadiče. Takže to bude tentokrát jinak než ve volbách minulých, kdy v prvním kole zvítězil Tomislav Nikolič a Boris Tadič zvítězil až v kole druhém, kdy mu podporu dali třeba etničtí Maďaři, kteří údajně rozhodli svými tisíci hlasy o jeho konečném vítězství. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Ještě velice stručně Martin Ježek. Martin JEŽEK, redaktor -------------------Tak, demokraté určitě budou mít buď premiéra, nebo prezidenta. To se mi zdá, že jedno z toho by jim určitě patřilo, protože jejich výsledek je mimořádně dobrý, i když v obou případech až na druhém místě. Ale jaký bude vývoj, uvidíme. Ten pravicový tábor se zdá mít o něco větší potenciál, takže ti voliči, kteří volili ty ostatní prezidentské kandidáty, tak by se většinově mohli k Tadičovi, dosavadnímu prezidentovi přiklonit, ale uvidíme, co všechno dá těch následujících 14 dní. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Těmito slovy dnešní Studio STOP končí. Za všech svých 5 dnešních hostí a také za Markétu Bydžovskou a Šárku Skalákovou se loučí Libor Dvořák. _

Zveřejňování tajně pořizovaných nahrávek a odposlechů 4.5.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes se s naším pořadem opět vypravíme mimo studio Českého rozhlasu 6, na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se tento týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. Jsou tu opět rozpravy o českých médiích, což jsou pravidelné veřejné debaty, které se už konaly. Na různých místech. Například v sále takzvané Konírny v Nostickém paláci na pražské Malé Straně, v sále hotelu Růže a v městském divadle v Českém Krumlově na Novotného lávce a také v bývalém sídle Českého rozhlasu 6 v Dykově ulici 14 na pražských Královských Vinohradech. Nyní ale, jak jistě víte, diskutujeme v budově fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na pražském Smetanově nábřeží v posluchárně 215. Účelem těchto rozprav vždy byla a zůstává diskuse nad médii a nad aktuálními trendy. Kromě rozhlasového záznamu je pořizován i videozáznam, který uveřejňuje internetový deník česká média, kde ho také můžete shlédnout. Tématem debaty tentokrát byl zvláštní fenomén v českých médiích a to je zveřejňování tajně pořizovaných nahrávek a také telefonických odposlechů. V poslední době vzbudily pozornost veřejnosti zejména dvojnahrávky. Už známá série nahrávek z dílny politiků Věcí veřejných, které znovu přišly na přetřes v souvislosti se soudním procesem s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou a deník MF Dnes také zveřejnil přepisy odposlechů telefonických rozhovorů mezi bývalým pražským primátorem Pavel Bémem a lobbistou Romanem Janouškem, ze kterých vyplývá, že pražský magistrát byl pod velkým vlivem podnikatelských skupin. Což ještě umocnily zvláštní přezdívky, kterými se oba pánové titulovali a které připomínaly slovník mafie. Kde je hranice mezi veřejným zájmem na informovanost, šmírováním soukromí, ale i honbou za senzacemi a možná i vlastním politickým, nebo mocenským zájem médií? O tom všem byla řeč. Přepojujeme tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeží do 215 a je tu první část rozhlasové verze naší veřejné debaty a tím také pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. Dámy a pánové, vítejte opět tady na Fakultě sociální věd Univerzity Karlovy ve 215 u rozprav o českých médiích. Děkuji všem i v publiku, že i v tomto nenadále horkém dni se přišli podívat na naše rozpravy, které už pořádáme takových deset let. Je to možnost diskutovat o médiích. Byl trošku problém, jak víte asi s tím termínem, musli jsme ho trošku posunovat kvůli tady akci, která tady na fakultě sociálních věd probíhala, takže i to způsobilo tu nižší účast. Nicméně velice vás tady vítám ve 215 a budeme dnes diskutovat na velmi aktuální téma, jak už jsem minule avizoval, a to jest různé nahrávky, úniky různých odposlechů do médií a vůbec takové specifikum české politiky a české žurnalistiky, kdy se používají právě tyto odposlechy. Do našeho panelu tady ve 215 přijali pozvání vzácní hosté. Je tu šéfredaktor deníku MF Dnes Robert Čásenský. Rober ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dále je tu právnička Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Představitelka občanského sdružení Veřejnost proti korupci. představitelka občanského sdružení Veřejnost proti korupci -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Andor Šándor, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby. Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Hezké odpoledne. Radko KUBIČKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------A Milan Šmíd pedagog tady z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Milan ŠMÍD, pedagog Fakulty sociálních věd -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Pořad nahráváme, tedy tuto diskusi pro pořad Média v postmoderním světě a také je tady kamera českých médií, takže všechno, co tady bude řečeno, bude v souladu s dnešním tématem zaznamenáno a jak se říká, použito proti vám, nebo zveřejněno. Já se jako na prvního, byť jsme zase měli mít zase nějaké úvodní slovo, ale nemáme, takže se obracím na šéfredaktora deníku MF Dnes Roberta Čásenského, a to právě proto, že MF Dnes přichází velmi často tady s tímto, řekněme, způsobem odhalování některých věcí formou zveřejňování odposlechů. Tato praxe je na jedné straně v celku kritizována, protože se říká, že ty nelegálně pořízení odposlechy, nebo vůbec ty různé nahrávky, které tady nebyly jenom v souvislosti s odposlechy těch buď tajných služeb, nebo i policie, ale ty nahrávky, které si pořizují sami třeba poslanci, to jsme viděli, tak že to je poněkud divná praxe, protože je to věc, která je pořizována bez vědomí toho, kterého, který je nahráván, takže ta situace je taková na hraně z etického hlediska. Na straně druhé a proto tady máme i lidi, kteří se věnují v boji proti korupci, tak na druhé straně je tady ovšem ten argument, že jenom díky těm tajně pořízeným nahrávkám se můžeme dozvědět, jak některé věci fungují, jak funguje politika, jak funguje byznys, jak fungují lidé, kteří mají tady strážit veřejný prostor a jsou napojeni na různé lobbisty. Takže tohle je určitý rozpor, o kterém se velice diskutuje a chceme právě o tom diskutovat i dnes a právě proto bych dal nejprve slovo šéfredaktorovi MF Dnes, aby nám vůbec vysvětlil tu diskusi, která se určitě ve vaší redakci také vede právě tady o tom, do jaké míry jsou tyto odposlechy ve veřejném zájmu, nebo respektive to zveřejňování těch různých tajně pořízených nahrávek ve veřejném zájmu a do jaké míry s tím přecejenom i vy trošku máte problém, že to je na hraně novinářské etiky? Robert Čásenský. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Děkuji za slovo. Já jsem, hrozně nemám rád, když někdo opravuje otázky hned na začátku, nicméně v tomto případě si dovolím s vámi malinko polemizovat v jedné věci. Pokud se budeme bavit o odposleších telefonních hovorů, tak to je samozřejmě věc, která je velmi citlivá, na kterou by si jakákoliv média měla dávat veliký pozor. A v případě našich novin, vy jste říkal, že často zveřejňujeme odposlechy za posledních pět let jsme to udělali dvakrát. Bylo to jednou v případě pánů Langera, Tlustého a lidí kolem Národního bezpečnostního úřadu a jejich komunikace s panem podnikatelem Mrázkem a jeho druhy. A podruhé to bylo v případě pana doktora Janouška a jeho kontaktů s bývalým primátorem a s bývalým šéfem odborů investic pražského magistrátu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale to je tučné, tedy tučné sousto, hodně se o tom hovoří, vzbudilo to velký poprask, dalo by se říci, padaly na tom i hlavy, takže ... Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------A v obou těch případech samozřejmě si ta redakce dopředu klade otázku, jestli to naplňuje definici jakéhosi veřejného zájmu, jestli ty odposlechy, které jsou zveřejňovány opravdu jdou k podstatě věci, jestli popisují nějaké politické souvislosti v některých případech, možná i souvislosti kriminální, což ale nejsme my ti, kdo by to měli posuzovat. V každém případě, co se odposlechu týče, tak skutečně v MF byly za posledních pět let zveřejněny dva případy a né víc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To myslíte ty odposlechy z těch řekněme ... Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Myslím odposlechy telefonních hovorů pořízené nějakým státním orgánem v jednom případě to byla nejspíš policie, v druhém případě, jak se ukazuje nejspíš tajná služba, nicméně jak říkám, šlo o dva případy a chápu, že Plné znění zpráv


se to může plést s tím, že když se dneska v různých více či méně podivných politických uskupeních nahrává každý s každým při kdejakém plkání, ale zaprvé to v tomhle případě se nejedná o odposlechy telefonních hovorů a hlavně MF Dnes není tím, kdo takovéhle nahrávky zveřejňuje. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale zkusme teda se podívat na ten etický moment tady té věci, který jsem položil, protože je pravda, že musíme to trochu rozlišovat ty telefonické nahrávky, potom ty úniky z policejních spisů, na to je dokonce zvláštní paragraf, který to zapovídá no a tady tuhle tu situaci, kdy jsou to nějaké přepisy rozhovorů o jejichž původu toho mnoho nevíme, nebo zatím mnoho nevíme, takže zkuste odpovědět na ten etický princip, to znamená v tom smyslu, do jaké míry jste zvážili, že třeba tyto nahrávky, které se týkají lobbisty Janouška jsou opravdu ve veřejném zájmu je takto zveřejnit? Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------My jsme se domnívali a vzhledem k tomu, že nám to i zákon ukládá, aby to bylo ve veřejném zájmu od té doby, co byl přijat takzvaný náhubkový zákon a posléze, že není to trestné v případě, takzvaného veřejného zájmu, takže se domnívám, že v tomto případě je to naplnění veřejného zájmu, ty hovory, které byly našimi novinami otištěny, prokazatelně ukazují vliv soukromé osoby na rozhodování o prodeji majetku pražského dopravního podniku, na obsazování míst v dozorčí, nebo ve správní radě krajské pobočky VZP, ukazují na to, jakým způsobem byl největší magistrát v zemi řízen nebo spoluřízen de facto soukromou osobou, která nebyla nikým zvolená a která byla jejíž jedinou kvalifikací bylo to, že je to přítel a možná obchodní partner některých úředníků a politiků. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A nevadilo vám právě to, co tady padlo několikrát, že ty nahrávky, že není úplně jasné, odkud ty nahrávky pocházejí a že teoreticky mohou býti i falešné, podvržené? Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Ty nahrávky těžko mohou být falešné a podvržené, protože pouze z hlasu těch lidí poznáte, když hovoří pan Bém, poznáte když hovoří pan Janoušek. Ty nahrávky pocházejí a bylo to i zveřejněno hned první den, kdy jsme ten případ začali popisovat, ty nahrávky se nacházely v archivu soukromé bezpečnostní služby ABL, což je mimochodem zajímavá věc, jak se od jakéhokoliv státního orgánu, který je může pořídit dostanou zrovna do archivu soukromé bezpečnostní služby a samozřejmě, že jsme si kladli otázku, kdo je pořídil. Řekl bych, že podle toho, jak dlouho tajná služba analyzuje, jestli se shodují s nahrávky, kterými ta, které ve stejné době u stejných lidí také pořizovala tajná služba, tak je to pravděpodobné, že nakonec dojdou k tomu, že to jsou ty samé i když samozřejmě stoprocentně to může potvrdit jedině ředitel BIS. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A jak se dostaly k vám? Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Jak jsem říkal. Z archivu soukromé bezpečnostní agentury ABL. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A jak se dostaly z toho archivu k vám? Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------To se nezlobte, to si nechám pro sebe. Radko KUBIČKO, moderátor --------------------



Čili neřeknete, kdo to přinesl, nebo kdo a s čím teda vlastně přinesl, jestli to třeba, protože to je vlastně taky zásadní otázka, vždycky při těchto věcech, jestli se nevede nějaký politický boj, kde novináři sehrávají potom roli nějakého užitečného, nechci říct přesně to slovo, ale užitečného. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Jestli myslíte užitečného idiota, tak to slovo klidně řekněte, protože si nemyslím, že by noviny, nebo naše noviny tuhle roli sehrály. K nám se ty nahrávky dostaly jako vedlejší produkt, když jsem se zabývali aktivitami pana Bárty, jeho dnes už notoricky známými plány na kdeco a jako vedlejší produkt této ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili to bylo v této souvislosti, jak jste šli po Bártovi, dalo by se říci. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------My jsme, se k nám dostaly i části archivu této soukromé firmy a v něm byly tyto nahrávky. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, já myslím, že to je docela srozumitelné. Poprosím teď Andora Šándora, odborníka na tajné služby, protože on musí trošku dřív odejít, tak ho poprosím aby teď řekl své určité úvodní slovo tady na toto téma, jak on se jako člověk, který sleduje tajné služby, nebo který přímo pracoval v tajné službě, tak jak se dívá na to, že je tady možnost, že tajná služba cosi tedy nahrávala, že zjistila nějaké zásadní skutečnosti, které se dále nevyšetřovaly, což je také zajímavé a že se potom ty nahrávky ocitly v archívu soukromé bezpečnostní služby, jak on se tady na to dívá, tady na tento případ? Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Tak, abych odpověděl bez vytáčení na vaši otázku, aby to mělo nějakej smyl, aby si to lidi aspoň trochu užili, tak já musím říct to, že pokud je to všechno pravda, že záznamy pořídila s povolením příslušného soudce BIS v roce 2007, v roce 2012 víme, že se s tím nic nedělo a o obsahu já nepochybuju a jsem přesvědčen, pan šéfredaktor to určitě nepotvrdí, že pan Kmenta toho má ještě další pytel, tak je to tristní stav toho, jak si platíme bezpečnostní služby, aby nám pomáhaly zajistit bezpečnost státu a to, že uniknou odposlechy do médií, když jsou povolené, tak já považuju jako problém, ale situaci, kdy je to tak, jak jsem to popsal, po pěti letech a nikdo nic neřešil, tak si umím představit, že to je ve veřejném zájmu. Pokud by to byl odposlech pořízenej před měsícem a unik by do médií, a byl by povolen, tak bych to nikdy nepovažoval za něco, co je ve veřejném zájmu, protože tam ta, tady z toho je naprosto nepochybné, jestliže BIS na svých internetových stránkách zveřejňovala veřejnou zprávu o činnosti, já tedy nechápu, proč tajná služba dává veřejné zprávy, mě to přijde jako trošku takovej /nesrozumitelné/, ale dobře. A je tam napsáno, že je magistrát propojen, nebo spojen s lobbisty, tak nepochybně vláda dostávala v tajné zprávě mnohem víc, než bylo v té veřejné zprávě a je teda, když se podíváte na zákon 153, kde je psáno, že BIS je řízená a za její chod odpovídá vláda, tak ani jeden z ministrů, buď bych si myslel, že jsou ignoranti, nebo prostě to nechali být, nebo nevím z jakého důvodu se prostě tomu obsahu nevěnovali. Protože tam přece je dostatečně už z těch odposlechů jasné, že ty věci šly podstatně za hranu. Já si osobně nemyslím, že odposlechy jsou devastací demokracie, jak tvrdí někteří politici této země. Odposlechy jsou nasazovány v souvislosti, nebo podle práva. Tak jak bylo demokratickým parlamentem odhlasováno právo, ale to, že se s nimi handluje přesně způsobem takovým, tak to já považuju za nepřijatelné a skutečnost, že se objeví v médiích v době, kdy vrcholí soudní líčení s panem Bártou, já myslím, že není potřeba jako příliš jako pátrat proč a z jakého důvodu to jaksi uteklo ven. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili vy se domníváte, že to je opět, a tím se vracíme k tomu, o tu službu nějakých těch užitečných lidí, že je to tedy součást toho politického boje a že to uniklo teda cíleně v souvislosti s tou situací kolem Bárty a kolem vlády? Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby --------------------



Já si to neumím, nemyslím Bárty a vlády, já myslím jeho soudního případu s tím uplácením. Já si neumím v tuto chvíli najít jiný důvod, kterým bych si to jako dokázal jaksi vysvětlit, proč to, když to teda leželo v archívu, tak proč se to objevilo najednou? Kdo jste někdy viděl odposlechy a já vám řeknu popravdě, že jsem originál nikdy neviděl, protože jsem nikdy nebyl masochista, abych se tím prodíral, tak to je spousta různých blábolů, který vedeme všichni po telefonu, že jo, posíláme SMS a vyprávíme různý věci s rodinou ten, kdo to vyhodnocuje si s tím musí dát sakra práci. Já chápu, že pan Kmenta je odměněn těmi dobrými články, ale na druhou stranu mu nezávidím, že se tím musel prodírat, protože tam je opravdu spousta různých věcí, který jsou z vinglu a navíc jejich zveřejnění by mohlo být samozřejmě v rozporu s tím, proč byly pořízeny a tak dál. Ale já bych chtěl říct k BIS ještě jednu věc. Mě osobně vadí dlouhodobě to, že BIS nasazuje řadu svých prostředků k získávání informací k páchání trestné činnosti a její informace téměř nikdy nejsou využity v trestně právním, nebo v té činnosti podle trestního zákona. Já nejsem právník, to neumím tak přesně říct. Já si umím představit, že při změně zákona o vyšetřování, nebo o zastupitelství a tak dál, by měly ty informace být mnohem víc pořizovány takovým způsobem, aby se dali použít právě v tom tretním řízení, protože si kladu otázku, proč třeba BIS dlouhodobě sledovala rozkrádání Sazky Hušákem a nic se tam stejně nedělo. Jako k čemu potom takové informace jsou? To je pro mě největší problém z hlediska fungování tajných služeb versus to, aby ty informace, které získá, rozumějmě peníze, které nás to stojí, byly využity k tomu, abysme byli chráněni lépe, než jsme. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jsem říkal, že tu otázku si klademe určitě všichni a jaká by byla vaše odpověď, kdyby ste se nad tím zamysle jako znalce tajných služeb. Ty tajné služby tady máme pro to, aby nějakým způsobem, podle zákona pochopitelně odhalovaly třeba právě organizovanou trestnou činnost a vy jste teď správně připomněl, že se tak neděje, ty odposlechy to jasně dokázaly. Tak jaká je vaše odpověď na tuto otázku, proč to tak je? Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Já si myslím, že to je veskrze o tom, jak politici nazírají na svět tajných služeb. Už jenom fakt, že vojenské zpravodajství má svého ministra, úřad pro zahraniční styky a informace, byť pro mě stále nepochopitelně je součástí Ministerstva vnitra, ale má svého ministra a BIS nemá svého ministra. BIS je podřízena vládě. To už tak rozmělňuje tu konkrétní zodpovědnost, koho si za ten výkon a pak vidím velký problém v Poslanecké sněmovně. Já jsem chodil taky do Poslanecké sněmovny, do výboru pro zpravodajskou činnost pro obranu a bezpečnost, jak se to jmenovalo. Poslanci neustále si ztěžují, že nemají možnost něco kontrolovat a za celých 22 let neudělali vůbec nic, aby si přijali zákonnou normu, aby něco kontrolovat mohli. Já prostě, buď to tak jenom vyprávějí, aby si počkali až budou v té vládnoucí roli a měli větší možnost se do toho jakým způsobem jako ingerovat, ale když mám jaksi možnost měnit zákony, tak nevím, proč si 22 let ztěžuju, že nemůžu nic kontrolovat, protože dneska je to v situaci, že když Lang řekne, že ten svazek je aktivní, tak bude aktivní 15 let a nikdo s tím nic neudělá, nikdo se do něj nepodívá a ono to vyšumí, za tři měsíce přijde zas něco jiného a bohužel to takhle půjde pořád dokola a dokola. Já vidím největší chybu v takové té činnosti politiků v té etice tak, jak nazírají na ty služby mnohdy možná ani nechápou, pro co by měli sloužit. Primárně si je zřizují proto, aby jim pomohli vládnout, aby jim pomohli vládnout, a teď nechci být patetický, jaksi ve prospěch lidí této země. A to já tady někdy moc nevidím. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Aby pomohli vládnout, například se udržet u moci, nebo dělat nějaké ty šachy, jak jsme o tom mluvili. Ale dobře, vy jste teda řekl, měl jste svého ministra. Tak, co podle vás měla dělat BIS? Měla s tím přijít tedy na vládu, měla nějak alarmovat, nebo podávat rovnou trestní oznámení, nebo jak ty mechanismy by vlastně měly fungovat, podle vás? Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Umíte si představit, že efektem odposlechů Janouška přijde ředitel BIS na to, že je odposloucháván první místopředseda ODS, primátor a horký favorit nejvyššího ústavního činitele v této zemi a nikomu nic neřekne? Já ne. To by takovej sebevrah nikdy nebyl. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili, to možná skončilo asi někde jinde, asi naznačujete. Pane Šándore, pokud budete chtít ještě něco říci, hlaste se, pokud budete chtít odejít, tak samozřejmě klidně. Můžete. Poprosím teď doktorku Hanu Marvanovou, Plné znění zpráv


jako advokátku, představitelku Veřejnosti proti korupci, jak ona se dívá tady na tento určitý rozpor mezi tím etickým momentem těch tajně pořízených nahrávek i, řekněme, z pozice advokátky na nás novináře, když to takto zveřejňujeme a musíme komentovat, byť tady já souhlasím s panem Šándorem, že taky už je mě žinantní se už do toho vůbec dívat, protože to je něco strašného teda i to zveřejnění, co už probral pan Čásenský, nebo pan Kmenta. Jak se díváte na ten etický problém a z hlediska naopak toho, že se některé ty věci odhalí? Myslím si, že ta otázka je prostě nasnadě pro člověka, který vlastně se, nebo pro zástupce veřejnosti, který se tímto způsobem dovídá, že se vůbec něco takového děje a stalo. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Já se domnívám, že tady při zveřejňování těch uváděných odposlechů, jasně převažuje veřejný zájem na tom, aby ty informace byly známy právě z toho důvodu, jak tady bylo řečeno, že byly pořízeny před dlouhou dobou a nic se evidentně nedělo. To, že se nic nedělo poznáme jednoduše z toho, že jenom z toho, co jsme se dozvěděli, to jsou kusé informace z těch odposlechů, tak to zbuzuje podezření s manipulací s veřejnými zakázkami, s výběrovými řízeními i s obsazováním funkcí právě třeba ve VZP, takže z toho logicky mělo vyplynout nějaké třeba vyšetřování, prověřování, prostě šetření té věci a protože za pět let tedy nevidíme, že by se něco řešilo v souvislosti s těmi zakázkami, o kterých se hovořilo, v těch odposleších, tak je jasné, že se nic nedělo a tedy pak demokratické zemi neexistují žádný jiný prostředek a takové aféry jsou i ve světě, vzpomeňme USA, Velkou Británii třeba loni odposlechy pořizované mediálním magnátem Mardokem, prostě v takové chvíli je veřejným zájmem, aby média ty informace zveřejnily, ať už se jedná o odposlechy, či jiné informace, které by jinak měly zůstat utajované třeba s ohledem na ochranu osobnostních práv jednotlivých osob. Takže z toho pohledu, jaká je situace u nás, já vítám to, že to MF Dnes zveřejnila. Samozřejmě jsem si vědoma, asi spousta lidí, si musí být vědoma toho, že to je jenom zlomeček, že to je jenom malinká, možná třešínka na dortu, nebo špička toho ledovce, jehož největší část je pod hladinou. Můžeme se jenom domnívat ne kolik, jaký pytel odposlechů má třeba přichystaný pak redaktor Kmenta, to taby bude jenom zlomeček, ale jaké množství informací je v těch odposleších, které tedy někdo existují. Pokud je pravda to, co psala MF zatím to nikdo nezpochybnil, ani tedy z BIS nezaznělo nějaké dementy, že odposlechy byly pořízeny na žádost BIS se souhlasem Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že je třeba sledovat touto formou klíčové lobbisty v zemi, protože může být jejich činností ohrožena parlamentní demokracie a ekonomické zájmy státu, tak ta situace je velmi vážná. A potom tedy, chci říct tu druhou, druhou stránku a reagovat na to, co už bylo řečeno. Pak tedy by mělo být řešeno nejen co v těch odposleších je, ale zejména také to, proč se s tím nic nedělalo. Proč ti odpovědní lidé buď z BIS neinformovali ty příslušné instituce, protože my nevíme, jestli informovali, nebo neinformovali, protože oni mají poskytovat i podrobné informace premiérovi, eventuelně ministrům a prezidentovi. Takže jestli informovali, v jakém rozsahu a pokud informovali, jak to že ti odpovědní činitelé s tím nic nedělali, protože pokud je to tak vážné, že s tím souhlasil s odposlechy, protože jsou ohroženy ekonomické zájmy státu, tak tedy ústavní činitelé měly konat. A tady bych jenom připomněla ještě legislativní pozadí. Podle současného zákona o zpravodajských službách pokud z pořízených odposlechů takto pořízených vyplynou podezření na nějakou trestnou činnost. Tak ty odposlechy sami nemohou být důkazem v trestním řízení, ale měly by vést k tomu, že se BIS obrátí na příslušnou policejní složku, státní zastupitelství a tyto orgány potom standardním postupem podle trestního řádu by měly jednat. Mohou zase pořídit odposlechy už pořízené řádně podle trestního řádu. To evidentně se tady také nedělo. Takže těch otázek je spousta a já to tedy kvituju s povděkem, že MF to otevřela, byť je to jenom špička ledovce. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A když jste naznačovala, že tam jsou věci, které zakládají různá podezření, dokonce na trestné činy, spatřujete něco v tom, že tam opravdu kromě toho etického rozměru, že tady je primátor ovlivňován nějakými lobbisty, tak to je spíše v oblasti opravdu té, řekněme, politické kultury, která byla tady tímto odhalená, ale přímo tam spatřujete, že by tam mohlo být nějaké podezření na vysloveně nějaký trestní čin, jak jste naznačovala? Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Já si myslím, že ano. Jestliže z těch odposlechů vyplývá, že probíraly otázky v zadávání nějakých výběrových řízení ohledně veřejných zakázek, zase výběrová řízení na obsazování funkcí, nebo projednávání územního plánu, to teď bylo naposledy v MF Dnes, tak to všechno může zakládat podezření z trestních činů. Korupce, uplácení, manipulace ve výběrových řízeních, zneužívání pravomoci úřední osoby. Takže ta podezření jsou prostě legitimní a mělo by s nimi být nějak nakládáno. Ty odposlechy sami nemohou být tedy samozřejmě důkazem v trestním řízení, ale měly vést k tomu, že to podezření by měl někdo šetřit a má na to nástroje podle trestního řádu. Ale možná já řeknu ještě jednu otázku. Nad tou si ale možná MF měla se jí zabývat víc. To je Plné znění zpráv


jediná taková, neříkám, výtka, ale to bych očekávala, že MF by mohla udělat, že by kromě toho chválihodného počinu v té situaci, v které jsme, že to zveřejnila, tak by se měla zabývat tím, proč zrovna teď a odposlechy těchto osob, proč tam třeba nejsou jiné osoby, neboť nepochybně teda, pokud se tam takhle bavili, tak se to muselo týkat dalších osob na magistrátu, v politice a tam jsou náznaky, některé náznaky jsou tak nesrozumitelné, že nechápeme, které ty osoby to jsou a jestliže se pořizovalo také množství odposlechů, tak v těch odposleších tam musí být i ty další osoby, vlivné a proč tam nejsou? Tam mi chyběla a nějaká analýza MF, aby nebyla tím nástrojem jenom, že zrovna tedy zveřejní to, co někdo chce, aby bylo zveřejněno, ale aby si kladla otázku, proč tam nejsou jiné osoby, v čím to bylo zájmu, komu to slouží. To si myslím, že by teda noviny měly také analyzovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hlásil se Andor Šándor, ale vzhledem k tomu, že položila otázku paní Marvanová naposledy na Roberta Čásenského, tak dám prostor jemu, aby na to odpověděl. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Ta odpověď je poměrně jednoduchá. My jsme se samozřejmě zabývali i tím, kdo ještě by mohl být v tomhle případě nějakým způsobem nahrán, ale jak říkám, my jsme ty odposlechy od nikoho nedostali, jako že by nám je někdo dával, nabízel, vybíral. U nás to byl skutečně vedlejší produkt toho našeho pátrání po původně jiné věci. Samozřejmě měl pravdu pan generál Šándor, že v různých těch odposleších pravděpodobně již nějak vytříbených, tak je samozřejmě spousta informací, nebo třeba i soukromých, které nejsou k tomu, aby je noviny zveřejňovaly a nikdy by to udělat neměly a nesmějí. Takže v tomhle případě se nejedná o to, že bychom my si nějakým způsobem buď vybírali, nebo jsme od někoho dostali nějaké množství nějakých odposlechů. My jsem se v tomhle případě dostali k nějakému výseku informací s kterými jsem pracovali tak, že jsme samozřejmě konfrontovali všechny zúčastněné, kteří tam na těch nahrávkách vystupují. Podívali jsem se na to a taky popsali, jak to dopadlo s jednotlivými obchodními případy o nichž se tam o nichž se v těch nahrávkách hovoří, tak a pokud existují a pravděpodobně ano, protože tohle byla vlastně veřejná informace i ze strany BIS, že to sledování prováděla několik let od roku 2007, pravděpodobně shromáždila mnohem více informací, ale já můžu zcela poctivě říct, že ty další informace, které zřejmě tajná služba shromáždila, my zatím neznáme a proto je nemůžeme publikovat. A k tomu, co jste říkali předtím, tak já si dovolím jenom krátkou vsuvku, abych dlouho nezdržoval, ten problém, že se se získanými informacemi tímhle způsobem nic nedělá, se zdaleka netýká jenom tajné služby, aby v tom nebyla sama. V minulém případě, o kterém jsem hovořil v případě pana Mrázka NBÚ a podobně, policie, to byla přímo policie, pečlivě zmonitorovala, jak se chystá podvod na stát při nákupu sídla NBÚ, policisté monitorovali a odposlouchávali, jak se to chystá, jak to probíhá, jak je den před zasedáním vlády, jak to na vládě schválili, jak se potom ti jednotliví aktéři, kteří na tom vydělali peníze, tak jak se radovali, že to dobře dopadlo a místo toho, aby podle mého jednoduchého selského rozumu, kdokoliv z těch policajtů vzal telefon, zavolal svému nějakému nadřízenému a snažili se tehdejší Špidlově vládě říct, proboha neblázněte, tady vás se někdo chystá obrat o stovky milionů, tak si to celé zmonitorovali a tím to skončilo. Nestalo se pak už vůbec nic. Až do té doby, než se objevila tahle informace v médiích, což bylo několik let po akci. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to není moc veselé samozřejmě pro Českou republiku a českého daňového poplatníka, ale než, rozlité mléko už je tady, v pořádku .. Takže Andor Šándor rozlil vodu, ale bude hovořit. Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Ne že bych byl tak netrpělivý vám sdělit nějaké moudro, to určitě ne. Ale já 14. srpna slavím den leváků, protože mám obě ruce neuvěřitelně levý, ale co jsem chtěl říct. Víte, v zemi, respektive v Praze, kde někdo, kdo něco znamená netvrdí, že je odposloucháván, tak v zásadě nic neznamená. Proč to říkám. Je podivné, že lidi nebo respektive ukazuje to na ty lidi, jak si byli hrozně jisti, že vlastně se jim nic nemůže stát, že do toho mobilu povídali, co chtěli. To je jedna věc. Druhá věc, já jsem si stoprocentně jist, že BIS ty informace předala vládě a že vláda to věděla, protože jak jsem říkal, co bylo ve veřejné části už dost naznačuje k tomu minimálně aby ti, co se ptát měli, tak aby se zeptali. A třetí věc, o čem jsem se tady nezmínili, a to já považuju za nejzávažnější je, že jenom s Romanem Janouškem komunikuje vedoucí odboru BIS nějaký pan Pavelka a samozřejmě BIS ho nemůže prohodit a bude tvrdit, že to bylo domluvené, ale já si neumím představit, že by můj podřízený navázal styk s někým obdobným a jako legendu, aby získal jeho jaksi přízeň řekl, že generál Šándor je idiot, není pořádně vzdělán a tudíž bysme s ním měli něco udělat. A neumím si představit, že bych já, jako ten nadřízený Plné znění zpráv


toho ředitele odboru, nebo někdo z mých nejbližších něco takového schválil. Na mě to působí prostě tak jako celý hrozně zvláštně a prostě mrzí mě na tom to, co já považuju za nejzásadnější. Odposlechy neodposlechy. Strašnej problém toho , že ze služeb a z policie to teče jak z děravýho hrnce, že jsou tam, je tam řada lidí, kteří se nechají uplácet, kteří prodávají ty informace a to není v tak malé míře, jak by se mohlo zdát z toho, co vidíme v médiích, ale oni se prodávají informace do obchodní sféry, do soukromé sféry a to já považuju za strašně špatně a to ten systém celej děsivě podkopává a jak často říkám, když budeme potřebovat, aby skutečně zafungoval, tak on moc nezafunguje, protože bude naučenej na úplně jinej způsob výkonu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak o tom prodeji to taky zní velice strašlivě, doufám, že MF teda nenakupovala, že je to dostala zdarma, ale skutečně... ano? Rober ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Dovolte, abych reagoval, ještě jednou. MF nic nedostala. To zaprvé a zadruhé MF nikdy za žádné informace neplatí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, tak to je, myslím jasná informace, to že nedostala, tak si to tam vyhledala sama v tom archivu třeba nebo jak to je? Rober ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Je to v zásadě tak, jak říkáte. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili jste měli přístup do archívu do ABL. Rober ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Do části toho archivu ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Tak já myslím, že to je také zcela jasná informace. Vy jste říkal pane Šándore, že tajná služba zcela určitě informovala ústavní činitele tak to má činit ze zákona, ale pokud tam jsou skutečně i nějaká podezření z trestních činů, jak o tom mluvila doktorka Marvanová, tak zřejmě, jestli to správně chápu, tak ty vládní činitele, kteří tu informaci obdrželi v podstatě měli začít podávat tedy trestní oznámení asi teda v tomto případě na některé své stranické kolegy. Rozumím tomu správně. Tak asi měli konat, co jiného by měli dělat? Anodr ŠÁNDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Já nechci předjímat, co měl dělat předseda vlády, nebo někteří ministři, ale z mého profesního vnímání měl být jasný úkol, aby ta věc se řešila s policií, protože to je jediná, která může sbírat informace, které se dají potom uplatnit v tom normálním trestním řízení tak, aby se nestalo, jak prohlásila bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, že ty materiály v těch odposleších jsou prostě u soudu neprodejné, tudíž Janoušek a další aktéři mohou bejt úplně v klidu, protože se nic neděje, že jo jim se nic stát nemůže. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak teď poprosím Milana Šmída, který ještě nehovořil. Jak on se na to dívá jako mediální odborník, člověk, který se věnuje médiím na tuto situaci, nebo vůbec na tuto etickou, řekněme otázku, kterou jsme tady nastolili na jedné straně veřejný zájem, na druhé straně věci, které jsou tedy velmi podstatné, to jest, že ten veřejný zájem se zdůvodňuje především tím, že jednoduše ty věci se nahrály, ale potom už nevyšetřily a zůstaly v archívu. To je ten hlavní veřejný zájem. Jak se na to díváte, pane Šmíde?



Milan ŠMÍD, pedagog Fakulty sociálních věd -------------------Jako člověk, který se médii zabývá, občas řekne nějaký názor, nemám problém s tím, zda ty odposlechy zveřejnit. Já mám určitý problém, jak byly zveřejněny a jak se s nimi pracuje. Abych jako vysvětlil své námitky vůči tomu způsobu, tak musím to vzít trochu ze široka a to ze svého pojetí masové komunikace, které já chápu z funkcionalistického hlediska, nějaké média, která pozorují okolní svět a snaží se nám prostým občanům, kteří nemáme čas běhat po světě a ty informace shánět,takže nám podává obraz světa, který je v maximální míře, řekl bych, pravdivý, nebo odpovídající té realitě. To je jedna funkce. Druhá, nebo druhá věc, co masová komunikace činí, tedy já cituji ony teorie, že tedy koordinuje společné akce té masy, nebo té skupiny, ať už je to národ, stát, já nevím, nějaká komunita, koordinuje těmi informacemi společné akce, aby tato skupina, ta komunita mohla adekvátně na to měnící se prostředí, na tu nějakou situaci reagovat. A třetí je teda samozřejmě přenos kultury, přenos určitých hodnot. A právě mě trošku vadí, zdálo se mi, že v tom prvním bodě speciálně MF nepostupuje tak, abychom ten obraz světa, toho politického světa byl zcela jaksi pravdivý, by tam bylo vše podstatné, aby například jeden detail nám nezakryl obraz nějakých podstatnějších záležitostí. Abych to konkretizoval, speciálně jako u pana Kmenty. Já mám pocit, že ty informace byly příliš monetizovány, nebo komodifikovány, zkrátka byly přizpůsobeny tak, aby lépe prodávaly, aby jaksi vydání MF, všimněte si, že včera se znova objevuje další, další díl seriálu, jakoby nešlo udělat, nebo soustředit informace do jedné nějaké podoby. Tady jste říkal, že pracujete jenom s dvěma odposlechy, ale z těch dvou odposlechů, prosim vás, už vznikly tři knížky. Jo a já tady, kdyby citoval speciáně z toho včerejšího článku, tak tady se kmotr lobbista Roman Janoušek sedí v křesle honosné kanceláře, není sám, za stolem je dalších šest mužů. To všechno je, prosím vás, to je fabulace, to je fabulace, to všechno je fabulace neboť to je pouze dovozuje, co si pan Kmenta z toho, co někde odposlechl. Mě vadí zkrátka bulvarizace tohoto případu, protože naopak si člověk potom položí otázku, je skutečně, ano korupce jest problém. Ale je skutečně toto ten nejdůležitější problém, který jaksi tuto společnost trápí? Do jaký míry způsob informování jako deformuje tu realitu? Já říkám, já mám letitý spor s panem Janem Šternem, co se týče /nesrozumitelné/ aféry. Samozřejmě že bylo dobré, že se aféra zveřejnila, ale tím, že jakým způsobem, že se v podstatě podvržené dokumenty vydávaly za pravé? To jako shazuje tu záležitost a proto se domnívám, že MF by mnohem více udělala, kdyby, když se tady hovoří o jeho kmotřícících, kdyby najednou šla tedy do změn územního plánu a přinesla pár několik případů těch, těch důkazů a byly by, prosím vás, my chodíme do Jinonic támhle na fakultu, kde je sídliště, které dostalo cenu nejlepší sídliště jako urbanistický projekt, tam už došlo ke dvěma změnám územního plánu ve prospěch developerů, který to v podstatě celý kazí, že tam postavili další budovy. Kde jsou ty informace? Ty informace tady nejsou. Mě se zdá, že znova opakuji, nemám problém s tím, zda a jak, ale ještě bych řekl, jako občan bych se rád k tomu vyjádřil. Mě skutečně trošku vadí, že se neřeší situace toho, že z BIS zmizí nějaké odposlechy a pan ředitel řekne, no já o tom nemůžu mluvit, protože je to živá záležitost. Jako občana mi to vadí. Kde já mám jistotu, kde já se mám spolehnout na ty orgány, které tedy by měly pracovat v můj prospěch, když zjišťuju, že jsou přesně aktéři jak z děravého hrnce, tečou informace. A trošku, jako když už hovořím o tom prostředí, já bych uvítal, kdyby skutečně někdo podal trestní oznámení na MF, že třeba zveřejnila ukradené materiály, což ono by to, soud nakonec vyšel ve prospěch MF, ale on to nikdo neudělá, protože kdyby to uděl, tak by museli jaksi se přijít na to, že se něco děje špatného teda v té BIS nebo v ABL, ale nezlobte se na mě, přístup k archivům byste nic jsme nedostali. Nezlobte se, já vám zcela nevěřím. Přece to neleží na stole a jestliže minimálně vás někdo musel upozornit, nebo musí vám někdo zpřístupnit ten archív. Neříkejte, že jste ho našli na ulici. A poslední věta, že zdroj neznámý a já tedy kladu otázku, jak to, že v případě Toskánské aféry MF rozhodla, že ty snímky z Toskánska zveřejní pouze za předpokladu, že bude zveřejněn zdroj. Tam jste na tom trvaly, tady na tom netrváte. Zřejmě pana, toho jste se nebáli a toho tady asi je nějaký problém, který by mohl vzniknout. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak Robert Čásenský, bylo to přímo na něj, tak myslím, že ten zdroj uveden byl, byla to ta ten archív ABL, no. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Ano, jsou tam nějací lidé a samozřejmě vy máte pravdu, není to tak, že by se takovéhle materiály našly na ulici, to by byla naivní pohádka pro malé děti a samozřejmě tak to nechodí. Stejně tak myslím, že vy pane profesore víte, že funguje v novinách a v médiích obecně zásada ochrany zdroje informací, je to v tomhle případě tomu tak bylo a my se tak jako ve spoustě jiných případů cítíme tuhle tu ochranu zdroje zavázáni. To zaprvé. Milan ŠMÍD, pedagog Fakulty sociálních věd -------------------Randáka jste nechránili. Plné znění zpráv


Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------A to byl přesně ten případ, kdy byly ty nahrávky a fotografie aktivně nabízeny ke zveřejnění a protože šlo v té době, pravděpodobně, nebo domnívali jsem se, že jde o nějaký politický souboj, přišlo nám fér zveřejnit obojí. Tady v tomhle případě nebyl tím zdrojem nebyl žádný politický subjekt, ani nikdo podobný, takže, ale soukromá osoba a v tomhle případě jsme tak jako v jiných připraveni zdroj svých informací chránit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A pane šéfredaktore, ještě odpovězte na tu otázku novinářskou, protože jsou to hlavně rozpravy o českých médiích, když Milan Šmíd kritizuje, že ten materiál je zpracován jako novinářská story příliš bulvárně, řekněme, takže to trochu oslabuje ten argument veřejného zájmu, že se to dělá na seriál, že jo a tak dále. To, co tady pan Milan Šmíd říkal. Samozřejmě chápeme, MF se musí také prodávat, zvlášť v dnešní době krize tištěných novin, ale nicméně, jak byste na to odpověděl, jako šéf těch novin? Rober ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Tohle nemá s prodáváním novin nic společného. Noviny se možná bohužel, nebo bohu dík, to je jedno, prodávají jiným způsobem, než tím, jestli tam ten den přinesete popis nějaké aféry, musela by to být aféra skutečně strašlivá, která by zahýbala celou zemí a všechny úplně překvapila, aby to mělo nějaký vliv na prodej novin to zaprvé a zadruhé, když jste mluvil o tom seriálu, tak samozřejmě i noviny pracují nějakým postupným způsobem. Vy jste říkal, že vám tady chybí konkrétní informace, zrovna v těch včerejších novinách je popsán konkrétní případ pozemků, tuším, z Uhříněvse, že to popisuju přesně, který popsaly Hospodářské noviny, který je tady uveden jako jeden z případů. My jsme stejně tak, a to vy určitě víte, protože jste pozorný čtenář noviny, jak vím zase já z vašeho blogu, my jsme se detailně zabývali tím, jakým způsobem dopadly ty jednotlivé obchodní případy, o kterých mluvili pánové Janoušek o tom, kdy měl přivřít oko a kdy měl pan ředitel odboru investic dát nějakou zelenou k určitému prodeji majetku a tam v jednom případě skutečně to bylo prodáno až tomu druhému jnvestorovi ve druhém případě byl ten pozemek prodán, ale ještě tam nevznikla ta developerská stavba, pro kterou byl určen. Co se týče, a ještě poslední slovo, mi dovolte, abych dlouho nezdržoval. Tím, že samozřejmě my se vždycky, nebo často snažíme dostat k maximálnímu množství informací v té dané chvíli. Pak zase často slyšíme výtku, že proč o něčem popisujeme tři nebo čtyři strany tak, abychom tam dostali všechno a pak se postupem času samozřejmě snažíme doplňovat ty informace, přinášet nějaké nové pokud vám ten způsob, jakým je to podáno, nepřijde vhodný, tak věřte, že já to neberu na lehkou váhu a určitě o tom budu přemýšlet, protože mým cílem je, aby pro co možná největší množství čtenářů a vás určitě mezi ně počítám, to byly informace podané tak, jak jim přijdou správně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak díky moc za tu reflexi. Takže děkuji vám, že jste strávili tady ten náš večer, byť v tomto tropickém dni, děkuji, že jste všichni přišli. Další debata bude zase v květnu, tentokrát to bude v tom řádném termínu předpokládám, to znamená poslední květnovou středu se tady zase sejdeme na rozpravách o českých médiích. Jinak, již jsem říkal několikrát na Facebooku je stránka rozprav o českých médiích, takže tam můžete samozřejmě psát další názory a také pozvat třeba i další kolegy, aby sem přišli tady na tuto debatu a navrhovat samozřejmě také to, o čem by se tady mělo diskutovat, to nám tam můžete prostřednictvím Facebooku, ale samozřejmě Twitteru a Google plus. Jinak ta, ten pořad Média v postmoderním světě na Českém rozhlase 6 a česká média internetový server tady bude videozáznam, takže díky také Peteru Duhanovi, kameramanovi českých médií. On má tady vizitky pro náš rozhlas, ještě odhlásím. Byla tady advokátka Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Na shledanou a děkuji za pozvání. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský. Robert ČÁSENSKÝ, šéfredaktor MF Dnes -------------------Plné znění zpráv


Děkuju, na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Pedagog z Fakulty sociální věd, konkrétně tedy Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, to je spoluorganizátora těchto našich rozprav Milan Šmíd Milan ŠMÍD, pedagog Fakulty sociálních věd -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A ještě v první části tady také byl Andro Šándor bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby a expert na zpravodajské služby. Tolik tedy naše rozpravy o českých médiích. A já se s vámi také loučím za Český rozhlas 6, Radko Kubičko. Na slyšenou. _

Krátce 28.5.2012

Medical Tribune

str. 03

Aktuality - diskuse - dopisy - komentáře_ _

Stanislava Pánová v čele nemocnice v Litoměřicích Od 1. června povede litoměřickou nemocnici Stanislava Pánová. Sedmatřicetiletá lékařka z Brandýsa nad Labem pracovala dříve jako ředitelka odboru na ministerstvu zdravotnictví a jako náměstkyně ředitele nemocnice v Příbrami. Bývalý ředitel Leoš Vysoudil v únoru odešel ze zdravotních důvodů. Komise vybírala ze tří uchazečů a na vítězce se shodla. „Prošla různými stupni managementu, zná problémy zdravotních sester, lékařů, dobře se orientuje nejen ve zdravotnictví, ale i v oblasti vytváření projektů a možných způsobech získávání dotací,“ okomentoval jmenování litoměřický starosta Ladislav Chlupáč. Město jako zřizovatel nemocnice požaduje změny ve způsobu jejího fungování. Litoměřická nemocnice ošetří kolem 22 000 lidí ročně a je největším zaměstnavatelem ve městě, dává práci tisícovce lidí. Společně s nemocnicí v Kadani a Rumburku patří mezi několik málo nemocnic v regionu, které neprovozuje krajem řízená společnost Krajská zdravotní. Osm z deseti lidí je proti kouření v restauracích Zákaz kouření v restauracích by podle průzkumu veřejného mínění uvítalo 78 % lidí, z kuřáků, jichž je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. Řekl to Radek Jalůvka ze společnosti Ipsos Tambor, která s UK průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z Fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. V průzkumu odpovídalo 8 488 lidí. Více než polovině, 52 %, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám (61 %) než mužům (43 %). Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 % dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, což si myslí i 28 % kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 % lidí, čtyři roky předtím 50 %, v roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 % kuřáků. V Liberci budou učit tkáňové inženýrství Na Technické univerzitě v Liberci se bude vyučovat tkáňové inženýrství. Tento krok navazuje na úspěšný výzkum v oblasti nanomateriálů, v němž je liberecká univerzita průkopníkem. Právě nanotextilie jsou totiž nosičem vhodným pro pěstování buněčných kultur, které by v budoucnu mohly mít široké uplatnění, a to nejen ve zdravotnictví. Univerzita nyní také vybudovala za 2,5 milionu korun i vlastní tkáňovou laboratoř. Liberečtí vědci vyvinuli v roce 2004 jako první na světě technologii, která umožňuje průmyslovou výrobu nanovlákenných netkaných materiálů. Záchranáři z celého světa se sjedou na Rallye Plné znění zpráv


Rejvíz Záchranáři z celého světa se na přelomu května a června opět sjedou do Jeseníků, aby poměřili své síly při 16. ročníku soutěže zdravotníků Rallye Rejvíz. Na posádky záchranných služeb ze zhruba dvou desítek zemí budou i letos čekat náročné či překvapivé úkoly z urgentní medicíny. „Akce je zaměřena na vzdělávání zdravotnických záchranářů, řidičů a lékařů v oboru urgentní medicíny a medicíny katastrof. Posádka vyjede na etapu, na trase jsou nachystané dva až tři odborné úkoly včetně namaskovaných figurantů a hrané legendy. Tým musí postupovat jako na skutečném výjezdu. Figuranti se také snaží, aby bylo vše co nejblíže realitě,“ popsal akci mluvčí závodu Jiří Pavlík. Téměř všechny připravené úkoly mají přitom podle pořadatelů reálný základ ve skutečných výjezdech záchranné služby. Do národního klání se přihlásilo 27 posádek z ČR a ze Slovenska, v soutěži pro zahraniční týmy se jich o vítězství pokusí 44. Obě části budou rozděleny na posádky s lékařem a bez lékaře. _

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout 27.5.2012

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Redakce Respekt_

“Chlapec potvrdil, že čin se neodehrál tak, jak původně popsal, a že si ho způsobil sám.“ Luděk Blahák, šéf jihomoravských vyšetřovatelů, k břeclavské kauze 1. Kauzu Břeclav rozpoutala uměle média Patnáctiletý Petr z Břeclavi, který tvrdil, že ho v dubnu napadla trojice Romů, si celý incident vymyslel. Úraz, kvůli němuž přišel o ledvinu, si způsobil sám pádem z výšky, když se předváděl před kamarády. Údajně lhal, protože se bál reakce matky. Média, zejména zpravodajské portály iDNES.cz a Novinky.cz, nečekala na výsledky šetření policistů a pouze na základě výpovědi rozrušené matky informovala, že chlapce napadli Romové. Rozpoutala tak rasové napětí v Břeclavi i zbytku země. 2. Češi zřejmě falšují statistiky eurofondů Evropský účetní dvůr zaslal do Česka důležitý vzkaz: ministerstvo financí uměle vylepšuje audity o čerpání evropských fondů. Podle kontrolorů Češi statistiky zkreslují tak, aby se snížil podíl chyb nejvýše na dvouprocentní hranici. Dvůr hraje v EU stejnou roli jako v Česku Nejvyšší kontrolní úřad, samotné MF úmyslné úpravy odmítá. 3. Další vývoj v případu Rath Po třiceti milionech korun pod podlahou a sedmi v krabici od vína našla policie doma u Davida Ratha dalších deset milionů. Rathův 81letý otec tvrdí, že jde o jeho legální úspory z devadesátých let, kdy pracoval jako konzultant v Kataru. Sněmovní mandátový a imunitní výbor zároveň exhejtmana vyslechl, a poté doporučil sněmovně, aby jeho stíhání potvrdila. 4. Senátoři napravují fiasko s imunitou Senátem prošel opětovný návrh na zrušení doživotní imunity, který předložili senátoři ČSSD, TOP 09 a KDUČSL. Tuto předlohu i konkurenční mírnější plán ODS (omezit imunitu jen na projevy a hlasování v parlamentu) před odesláním sněmovně ještě projednají ústavně právní výbor a ústavní komise horní komory. 5. Krejčíř po osmi letech obžalován Protikorupční policie po osmi letech obžalovala uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Kvůli několikamiliardovému podvodu na státní firmu Čepro a za přípravu vraždy celníka teď viní i dalších jedenáct lidí. 6. Státní správa bude průhlednější Plné znění zpráv


Některá ministerstva, ale také například Ředitelství silnic a dálnic ČR, slibují už od září zveřejňovat všechny své smlouvy na internetu. Dosud jde o dobrovolnou a experty velmi vítanou aktivitu. Poslanec Jan Farský (TOP 09) chce však během příštích týdnů předložit zákon o registru smluv, díky němuž by bylo zveřejňování povinné. 7. Chystá se zákon proti těžbě břidlicového plynu Senátoři za ODS a ČSSD připravili zákon, který zakazuje těžbu břidlicového plynu metodou hydraulického štěpení. Podle skupinky politiků jde o jednodušší cestu než novely několika zákonů, které chce do dvou let prosadit ministerstvo životního prostředí. Proti těžbě břidlic dlouhodobě protestují ekologové, samospráva i obyvatelé zamýšlených oblastí průzkumu. 8. Protesty zemědělců Na dva tisíce zemědělských strojů zablokovalo ve středu české silnice. Zemědělci protestují proti zrušení tzv. zelené nafty a uvalení spotřební daně na víno, protesty chtějí opakovat. 9. Ředitel VZP Horák má skončit Ministr zdravotnictví Leoš Heger potvrdil Lidovým novinám záměr vyměnit ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Pavla Horáka. Nahradit by jej mohl Hegerův ministerský náměstek Petr Nosek. Konečné rozhodnutí nicméně bude na správní radě VZP. 10. Většina Čechů chce nekuřácké restaurace Sedmdesát procent Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích. Souhlasí s ním i čtyřicet procent kuřáků. Údaje vycházejí z rozsáhlého a podrobného výzkumu agentury Ipsos a studentů Fakulty sociálních věd UK.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-55939190-deset-ceskych-zprav-ktere-by-vas-nemely-minout _

SOBOTNÍ VIDEOREPORTÁŽ: Milan Šmíd: Aby měl Syndikát novinářů větší prestiž, potřebuje ve svých řadách nejlepší profesionální novináře 26.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ Peter Duhan ml. + TV Česká média_

Syndikát novinářů se stále potýká s otázkou důvěry novinářské obce. A to přesto, že její Komise pro etiku je pod vedením vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Doc. Barbory Osvaldové čím dál aktivnější. Naposledy si vynutil pozornost Komise pro etiku deník Blesk, ačkoli se Komise bulvárními médií v principu nezabývá. Syndikát novinářů by podle mediálního analytika a pedagoga Milana Šmída potřeboval za své členy nejlepší profesionální novináře, jinak větší prestiže nedosáhne. Některé redakce autoritu Syndikátu neuznávají vůbec a na podněty Komise pro etiku nereagují, jde například o deník Právo.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=434609 _

Kalouskovi úředníci podváděli. Konec eurodotací pro Česko? Ekonomové raději zmizeli 26.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jana Šulcová_


Ekonomika_


Pokud se potvrdí tvrzení EU, že Česko falšuje zprávy týkající se čerpání peněz z eurodotací, hrozí, že unijní zdroje pro tuzemsko vyschnou. Komentáře tohoto hrozivého scénáře ze strany předních českých ekonomů, jež ParlamentníListy.cz oslovily, jsou zarážející. Z výroční zprávy Evropského účetního dvora v Lucemburku vyplývá, že Česko systémově falšuje auditní zprávy. Pokud se podobné selhání potvrdí, může mít zásadní dopad na důvěru vůči ČR a také na státní rozpočet. Podobnou hrozbu zmiňuje třeba předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek. Paroubek je v šoku "Ta výroční zpráva je něco, co mě šokovalo, a nemohl jsem tomu zprvu uvěřit. Podezření ze systémového falšování auditních zpráv ze strany českých centrálních orgánů v rozsahu několika desítek miliard korun z evropských fondů považuji za tak závažné obvinění, že pokud se potvrdí, je to důvod pro vyvození okamžité a osobní odpovědnosti viníků," řekl na páteční tiskové konferenci Paroubek. Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek pro ParlamentníListy.cz uvedl: "Pokud se audit potvrdí, Kalousek by měl odstoupit." relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232217,232895" / Sedláček dezertoval Přední čeští ekonomové ale zůstávají klidní. "Jsem na dovolené. Píši knihu," vzkázal ParlamentnímListům.cz coby komentář ke zprávě EU Tomáš Sedláček z Národní ekonomické rady vlády (NERV). Rusnok nic neví Jeho kolega, někdejší ministr financí ve vládě Jiřího Paroubka, Jiří Rusnok, pro změnu nemá, co by ke zprávě řekl. "Nemám dost informací, abych mohl tyto věci komentovat," řekl redakci ekonom. A svým přístupem překvapil i další odborník na problematiku ekonomie, mimo jiné vysokoškolský profesor na FSV UK, Michal Mejstřík. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="192056,204721" / "Sorry. Jsem na dovolené a zprávu neznám," řekl lapidárně redakci. Pokud se přitom podezření EU potvrdí, Česku v krajním případě hrozí i to, že o eurodotace přijde úplně. Kalouskovi auditoři falšují data "Kontrola zjistila významné riziko (significant risk), že centrální auditní orgán České republiky systematicky upravuje výsledky auditů tak, aby se v roční kontrolní zprávě snížil podíl chyb pod nebo na dvouprocentní hranici," cituje web Insider českou část výroční zprávy Evropského účetního dvora. To v praxi znamená, že ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem může mít vážný problém. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="233809,232899,232800,228684" / Nečasova vláda již slíbila Evropské komisi, že do konce června nedostatky odstraní. A že je hrozba reálná, připustil i premiér Petr Nečas. Ten po jednání se šéfem EK Josém Barrosem uvedl, že pokud by Brusel platby z dotačních programů zastavil, schodek rozpočtu by se vyšplhal až na deset procent. “Nějaký výraznější výpadek příjmů z evropských fondů by mohl velmi razantně prohloubit schodek veřejných rozpočtů. Mluvím-li o razantním prohloubení, tak nemluvím o několika desetinách procenta hrubého domácího produktu, ale o procentech,“ prohlásil ve čtvrtek Petr Nečas. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="185283,163356" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE. Plné znění zpráv


URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1419&clanek=233851 _

ČSSD vyjednává s lidovci a zelenými o společných kandidátech do Senátu 12.5.2012

parlamentnilisty.cz ane_

str. 00

Monitor_

Sociální demokracie začala vyjednávat s lidovci a zelenými. Společnou řeč se snaží najít při vybírání nových kandidátů do sněmovny. Podle předsedy Bohuslava Sobotky to může sociální demokraty pozvednout v očích veřejnosti, protože je schopná se domluvit i s jinými politickými stranami. Sociální demokracie si přeje mít v dolní sněmovně jak zástupce zelených, tak i lidovce. I když ještě nepadla žádná jména kvůli tomu, že spolu strany zatím horečnatě vyjednávají, na veřejnost už jedno proniklo. Mělo by se jednat o vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martina Potůčka, jak píše sobotní Právo. Potůček by se měl stát kandidátem zelených i ČSSD v Praze 8: “Předpokládám, že naše republiková rada 27. května potvrdí nominaci profesora Potůčka, který by se měl stát nezávislým společným kandidátem Strany zelených a sociální demokracie,” sdělil Právu předseda Strany zelených Ondřej Liška. Strany se chtějí podporovat i v případě, že jejich kandidát do druhého kola nepostoupí. “Rád bych navrhl soc.dem., abychom ve druhém kole tam, kde nepostoupí kandidát soc.dem., vyzvali k volbě opozičních stran, tedy proti vládním stranám,” řekl Sobotka. Tato podpora by byla velmi strategická především v Praze, kde je pravidelným vítězem ve volbách ODS. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232226,,232212,232169,231755" /


Novináři Mladé fronty DNES se nechávají uplácet. (Josef Kucharovic) 6.5.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Novináři Mladé fronty DNES se nechávají uplácet. "Běžnou praxí Mladé fronty je, že uplácí úředníky a zodpovědné lidi z bezpečnostních složek, aby se dopouštěli kriminálního činu a poskytovali Mladé frontě tajné informace." Tak taková drsná slova zvolil Ladislav Jakl na adresu MF DNES v diskuzním panelu Rozpravy o českých médiích, který proběhl 2. května v budově Hollar v Praze 1. Jeho obvinění na adresu novinářů MF DNES, kdy dokonce obvinil i samotné vedení MF DNES i přítomného šéfredaktora Roberta Čásenského, zapůsobila na ostatní posluchače jako studená sprcha. Pochopil bych, když něco takového prohlásí anonymní diskutér někde na webu. Dokonce bych chápal i Ladislava Jakla, jak někde v putice po několikerém žejdlíku piva v klubku "obdivovatelů" a hradních přicmrndů něco podobného na adresu novinářů prohlásí. Ale něco takového tvrdit v oficiální diskuzi za přítomnosti právničky Hany Marvanové či pedagoga FSV UK Milana Šmída a dalších přítomných hostů a přednášejících je silné kafe i na české poměry. Plné znění zpráv


"Jsem přesvědčen, že naopak novináři Mladé fronty a možná samo její vedení se nechává uplácet různými zájmovými skupinami tak, aby svým prostřednictvím ničilo zájmové, skupinové, obchodní, politické či jiné konkurenty." To nepronesl z médií frustrovaný Jiří Paroubek, tato slova nebyla slyšet ani v gay klubu z úst Mirka Topolánka, ale toto ničím nepodložené obvinění pronesl ředitel odboru prezidenta republiky Ladislav Jakl. Proč takový agresivní útok zrovna na MF DNES a její vedení? Odpověď je jasná, byla to právě ona, která zveřejnila část legálně pořízených odposlechů Béma a Janouška. Byla to MF DNES, která poskytla veřejnosti informace o korupčním prostředí a vlivu kmotrů na různá výběrová řízení, personální obsazování klíčových míst "vhodnými" osobami a jiná důležitá rozhodování Magistrátu v Praze, kde šlo o stovky milionů korun z peněz daňových poplatníků. Že se odposlechy panu prezidentovi a panu Jaklovi nelíbí, je pochopitelné a dalo se očekávat. Protože jen málo lidí dnes ví, kam až ty nitky odposlechů sahají a koho dalšího z vlivných zasáhnou a u koho nakonec skončí. Chápu nervozitu pana Jakla i "některých" jiných lidí z dalšího zveřejňování odposlechů. Věřím, že taková nejistota při uvažované kandidatuře na prezidenta na jistotě člověku nepřidá. Se zájmem a velice pozorně jsem sledoval vystoupení pana Jakla a bylo z něj cítit strach. Ano, obyčejný lidský strach, který měl být zakryt arogancí a hrubým útokem na svobodu medií šířit informace. A věřte nebo ne, když jsem ten strach viděl já, tak ho viděli i jiní. I když nechápu, z čeho ten strach pramení, vždyť slušní a poctiví lidé se odposlechů bát nemusí. A že jsou korupčníkům, kmotrům, politikům a prodejným úředníkům nepříjemné a mají z nich neklidné spaní? To je jen dobře, ať se bojí. Protože na tyto lidi kromě strachu z odhalení a kriminálu nic jiného neplatí. Zdroj: Česká média "Pro mě jsou svědectvím o tom, že mnozí z nás žvaní jako blbci, že mají nevěrohodné, nedůvěryhodné, často chvástavé kamarády a hoštaplery ............... " Víte, pane Jakle, kamarády a přátele si člověk vybírá sám dle vlastního naturelu a určitých morálních zásad. Možná se vám to bude zdát divné, ale já si za kamarády nevybírám žádné nevěrohodné hoštaplery, o kterých hovoříte. Ale v jednom vám přece dám za pravdu. A sice v tom, že mnozí žvaní jako blbci a dle mého přesvědčení jste to svým středečním vystoupením jednoznačně potvrdil.

URL| http://kucharovic.blog.idnes.cz/c/263091/Novinari-Mlade-fronty-DNES-se-nechavaji-uplacet.html _

SOBOTNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Úniky odposlechů do médií 5.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ TV České média_

Do diskusního panelu Rozprav o českých médiích, tentokrát na téma úniky odposlechů do médií, přijali pozvání šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský, pedagog FSV UK Milan Šmíd, ředitel politického odboru prezidenta republiky Ladislav Jakl, bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby generál Andor Šándor a bývalá předsedkyně US-DEU, právnička Hana Marvanová. Diskusi moderoval Radko Kubičko z ČRo6. Robert Čásenský zdůraznil, že na odposlechy telefonických hovorů by si redakce obecně měly dávat pozor. MF Dnes pouze dvakrát za posledních několik let zveřejnila a pouze s vědomím, že tyto hovory mohou popsat až kriminální skutečnosti. Právnička bojující proti korupci a bývalá politička Hana Marvanová v diskusi uvedla, že existuje veřejný zájem při pořizování a publikaci odposlechů. Milan Šmíd vysvětlil funkci médií, která by měla přinášet informace, které dávají nezkreslený pohled na svět a koordinují situaci tak, aby veřejnost mohla nějak reagovat. Podle něj MfD nepostupovala tak, že by přinesla objektivní pohled, ale byly sestaveny pro ekonomický efekt, pro zvýšení prodeje. Andor Šándor uvedl, že se ukazuje, že je tristní stav, kdy se s povolenými odposlechy několik let nic nestalo. Šándor si nemyslí, že by odposlechy byly devastací demokracie. „To, jak se s nimi handluje, je nepřijatelné,“ uvedl Andor Šándor s tím, že odposlechy se stávají součástí politického boje. Ladislav Jakl zdůraznil, že legální nástroj odposlechů je ošetřen přísnými pravidly, u nás nejsou asi úplně dokonalá a jsou hrubě porušována. Podle něj je běžnou praxí uplácení novinářů MfD za účelem ničení obchodních a jiných konkurentů. Jakl dále obvinil MfD z toho, že postupuje jako Murdochova britská média, když sama realizuje odposlechy.



1. část s Andorem Šándorem 2. část s Ladislavem Jaklem


Čekám na roboty a pěknou katastrofu 3.5.2012

Computer

str. 85 _

Computer živě_

Dobrý novinář umí naslouchat čtenářům. Adam Javůrek to dotáhl dál: poslouchá je a vypráví jim jejich vlastní příběhy. <skoky na lyžích> Nejlepší sport na světě. Každý skok sám o sobě je drama a estetický zážitek. Těch máte v závodě dohromady osmdesát za sebou a s každým dalším skokem napětí vzrůstá, protože skáčou lepší a lepší skokani. Sport už víc škálovat nejde. Skoky jsou navíc sportem pro mobilní generaci a ideální hra pro dopravní prostředky: vše je koncentrované do krátkého časového úseku, jednou dvakrát si skočíte a je to. Zkuste si zahrát v MHD fotbal - to je neprakticky dlouhé… Jeden z nejzajímavějších start-upů současnosti. Přebudovali tým, mají kupu nováčků, vytvářejí identitu mužstva od nuly. Jako mentora si najali Jaromíra Jágra, což byl skvělý krok. Pro mě osobně i dva příjemné osobní zážitky: Zaprvé jsem se přichomýtl k tomu, že jsem přes kolegu pomáhal se založením Twitteru Jaromíra Jágra a přitáhl jsem na intelektuální Twitter krapet hokeje. Zadruhé jsme vyrazili s @cermak, @ mmister, @kalenskyj a dalšími do hospody a přitáhl jsem na hokej krapet intelektuálního Twitteru. Fandil jsem jí, protože fandím outsiderům. Člověk u nich vidí větší nadšení, a když to nedopadne, tak to míň bolí. Když vypadne outsider, není to přeci žádné zklamání, nýbrž poctivý standard. Ještě raději mám Rytíře Kladno. Jsou to holt ještě větší lúzři. <strojově generované zprávy> Docela v ně věřím. Fakt asi nemá smysl, aby základní reporty z tuctových utkání nebo z událostí na burze psali lidi. Když budou dobrá data, systém už z toho suchý informativní článek napíše. Až se ale tohle rozjede naplno, vznikne řada paradoxních situací. Třeba na burzách víc a víc řádí automaty, které vyhodnocují obsah médií a podle toho samy investují. Takže nastane fáze, kdy si roboti budou psát články a roboti to budou vyhodnocovat. Kdepak Schneider CPC 464. Začátek základky, kazetová mechanika, Basic, „programování“ podle učebnice („Ahoj, jak se jmenuješ?“ „Adam.“ „A kolik vyděláváš, Adam?“ „5000.“ „Měl bys vydělávat víc, Adam!“). Hodiny Plné znění zpráv


hraní Saboteura, Fruity Franka a Football Managera. Jednou za rok mě popadne retronálada a zapínám emulátor. Projektům, které se snaží udělat systém z finančních příspěvků od pravidelných uživatelů, jsem vždycky fandil, ale nikdy moc nevěřil: jako třeba novinářský web spot.us, kde si člověk vybere kauzu, podpoří ji finančně a novinář ji pak zpracuje. Hezké, ale jedou tempem 60 článků za rok. Kickstarter mi ale ukazuje, že jsem se mýlil. Nešťastný termín, protože ta dvě slova považuje spousta lidí za protimluvy. Kdyby se tak mohlo říkat „víc hlav víc ví“, člověk by si ušetřil spoustu vysvětlování a víc se zaměřil na experimentování. Přesto mám na disku spoustu čísel a dat z různých hokuspokusů s davem: když tisíce lidí investovaly na virtuální burze, tipovali vítěze voleb atd. Chtěl jsem to všechno proprat v rámci doktorandského studia a najít nějaké univerzální moudro, ale tahle představa vzala hodně rychle za své: není čas. Jedeme podle plánu, naše firma je stále Next Big. Spojité nádoby, což si bohužel leckdo neuvědomuje. Miluju data, kolega si ze mě kvůli tomu pořád utahuje a říká, že bych byl nejradši, kdyby mě někdo platil za počítání samohlásek v článcích nebo za jiné podobně zásadní věci. Data bez silného příběhu jsou fajn, ale mají omezený efekt. Třeba ukázat všechny konflikty v Iráku na mapě je cool, ale běžný člověk si za tím nic nepředstaví. Ukázat je na jednom městě v jediném dni už je lepší. Ale úplně nejlepší je ty konflikty položit v poměru 1:1 na mapu Prahy, aby se do toho člověk pořádně vžil: Kdyby Praha byla Bagdád, tak tady všude by byli v jediném dni mrtví… <2048> Pokud budu furt sedět za počítačem, tak se toho možná ani nedožiju. Snad se medicína pohne. Pokud ano, tak se těším: nebude vadit, že nemám řidičák, protože auta budou jezdit sama. Chytré čočky do očí. Podívám se na kolegyni důchodkyni a uvidím, že míří do obchoďáku, a že jestli vyrazím ihned taky, tak dostanu slevu na prací prášek, po čemž samozřejmě okamžitě skočím. V Praze začne příprava stavby metra D. Ukázalo se, že z těch dvou vizí: web plněný amatérskými novináři versus náhodné „akty žurnalistiky“ od nenovinářů, kteří se přichomýtnou k něčemu zajímavému, drtivě vyhrála ta druhá, a je to logické. Média už se s tím docela naučila zacházet. Hodně se třeba „těším“, až Česká televize využije svou novou krizovou mapu Česka, která využívá elementy občanské žurnalistiky a crowdsourcingu. Bohužel to vyžaduje nějakou tu přírodní katastrofu, takže si klidně rád počkám do roku 2048. Všichni máme rádi hry a hry se víc a víc prolínají do čehokoli, co děláme. Vždyť i tag rozhovor je pokus o kombinaci hry a rozhovoru, ne? Baví mě vymýšlet takové hry pro média. Před pár lety jsem navrhl projekt Zajtrajšie.sme.sk, kde čtenáři tipují, co se v budoucnu stane. Škoda, že se to nedočkalo větší redakční podpory. Teď dělám nějaké projekty pro isport.cz a to je samozřejmě úplně ideální platforma pro gamifi-kaci: sport je na hře postavený a nikdo se nebude pozastavovat nad tím, jestli je to dost seriózní. Adam Javůrek vystudoval žurnalistiku (na FSV UK), živí se žurnalistikou (ve Sportu a Reflexu), učí žurnalistiku (na FSV UK, FF UPOL a LŽŠ Havlíčkův Brod) a vymýšlí, co bude se žurnalistikou dál (ve firmě Next Big). Za sebou má angažmá jako vedoucí internetových projektů Respektu a šéfredaktor Médiáře, vymýšlel novinářské experimenty pro slovenský deník SME a občas bloguje na online.zurnalistika.cz. Plné znění zpráv


Foto popis| _

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Úniky odposlechů do médií 2.5. 17:00 1.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Česká média_

Média-Extra_

Internetový deník Česká média ve spolupráci s Českým rozhlasem 6 a Institutem komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Budova Hollar Místnost č. 215vás srdečně zvou na Rozpravy o českých médiích na téma Úniky odposlechů do médií Středa 2. května 2012 17:00-19:00 v budově Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, místnost č. 215 Vstup volný. Do diskusního panelu přijali pozvání šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský, pedagog FSV UK Milan Šmíd, ředitel politického odboru prezidenta republiky Ladislav Jakl, bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby generál Andor Šándor a bývalá předsedkyně US-DEU, právnička Hana Marvanová. Diskusi moderuje Radko Kubičko a její hodinový sestřih bude vysílat Český rozhlas 6 v pořadu Média v postmoderním světě. Svou účast nejlépe avizujte na e-mailovou adresu [email protected].


Ropa a islám, to je explozivní exportní směs, říká politolog Beránek 31.5.2012

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne_ Roman Chlupatý,Marián Vojtek_

Propojení vývozu ropy a vlivu na chod světa je mnohem větší problém, než si Západ připouští, prohásil nedávno někdejší šéf americké zpravodajské služby CIA James Woolsey. Právě proto doporučuje omezit sílu, kterou vývozci černého zlata mají. Mimo jiné i rozbitím OPECu. To by podle Woolseyho pomohlo nejen světu, ale také lidem v členských zemích kartelu. Ze 40 nejméně svobodných zemí světa jich totiž více než polovina vyváží ropu a díky tomu udržuje status quo, vysvětlil Woolsey v rozhovoru pro Rádio Česko. Ondřej Beránek z Centra pro studium Blízkého východu při Metropolitní univerzitě k tomu v pořadu Alter eko dodal, že věc často není až tak černobílá. Dal příklad Saudské Arábie, která je nejvýznamějším producentem ropy. Denně vytěží 10 milionů barelů, další 2 miliony pak může kdykoli přihodit – a často to také na přání Západu dělá.Po útoku na Irák na začátku 90. let a nebo útocích na Spojené státy 11. září 2001 to tak byli právě Saúdové, kdo významě přispěl ke stabilizaci trhu, a tím v podstatě celé globální ekonomiky.Navíc, jak dodal Beránek, Západ a zejména pak Spojené státy se ze strany Saúdů těší zvláštnímu přístupu. V průběhu 90. letech tak Američané nakupovali barel o dolar levněji než Asiaté. Po 11. září 2001 se nůžky občas rozevřely až na celých 10 dolarů.Částečně je to dáno tím, že je doprava ropy do Ameriky levnější; a částečně jistou protekcí, vysvětlil expert z Metropolitní univerzity a připoměl, že Amerika má na Plné znění zpráv


území Saúdské Arábie i své vojenské základny. Ty jsou přitom pro strategické zájmy Washingtonu v oblasti velmi důležité.Američané tak Saúdy kritizují, jak připoměl v Alter eko Michael Romancov vyučující na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Svá slova ale opatrně váží.Pokud pak své spojence v Zálivu za něco umírněně peskují, je to většinou kvůli propojení velkých peněz a náboženství – druhého významného exportního artiklu Saúdů, jak poznamenal Ondřej Beránek.Připouští, že za drtivou většinou islámských náboženských škol rozsetých po světě stojí Saúdové. A také to, že islám, který tyto školy propagují, je považován za radikálnější pojetí Mohamedova učení – určitě z pohledu Západu.Problematické je podle Beránka v této souvislosti těšné propojení náboženského a politického establishmentu v Saúdské Arábii. Jak tvrdí, první svět bez druhého nemůže fungovat. A naopak, legitimita rodiny Saúdů coby vládců země se do značné míry opírá o podporu náboženských vůdců.Ti proto dostávají v mnoha ohledech volnou ruku, což se týká domácích i mezinárodních aktivit. Navíc vzhledem ke struktuře ekonomiky je velmi těžké říci, co je v Saúdské Arábii soukromý kapitál a co jsou veřejné prostředky. V praxi to pak znamená, že jsou občas Západem kritizované projekty financovány ze státní kasy.I proto na saúdskoarabské investory někdy Američané a Evropané hledí s nedůvěrou. Většina si to ale nezaslouží, myslí si Ondřej Beránek z Metropolitní univerzity a dodává, že investoři ze Saúdské Arábie mají podíly v eBay, Coca-Cole a dalších globálních gigantech, a žádné potíže to nedělá.Podobně bezproblémové jsou podle něj i investice Saúdů v Česku, kde se s nimi člověk potká v případě některých lázní a nebo například Knižního festivalu.

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1066718 _

Luxusní značky vyžadují originální zážitky 31.5.2012

e15.cz

str. 00 _

Speciál_

Uzavřít obchod pro jednoho nebo dva zákazníky, kteří si tak nakupování mnohem lépe užijí? Bar se sortimentem dobré whisky pro manžela čekajícího, až si manželka vybere? To už dávno není součást marketingu, ale standard. Spojovat luxusní značky se zážitkovým marketingem je stále náročnější. Udělat z nakupování zážitek je čím dál těžší. Každý dobrý nápad se velmi rychle okouká nebo jej zkopíruje konkurence. Možné jsou tak dvě cesty, buď vymýšlet stále nové druhy zážitků, nebo být výjimečně exkluzivní a prostě nezkopírovatelný. K úspěchu mohou vést obě cesty. Zážitek z tvorby Módní návrhářka Kateřina Geislerová má butik na pařížské Rue au Maire. Když její kolekce zamíří do Česka, musí to být vždycky spojeno s nějakým zážitkem. „Mít prostě jen tak šaty trvale vystavené v nějakém obchodě není ono. Vytváříme tak pop-up store, dočasné obchody. Ty jsou jen tři dny nebo týden a pak zmizí,“ vysvětluje Šárka Nováková, která má propagaci uznávané české návrhářky na starost. Pop-up store je vždycky zážitek. Otevření dočasného obchodu doprovází večírek zpravidla ve francouzském stylu a často jen pro vybrané zákazníky. Po týdnu obchod zase na čas, většinou na rok, zmizí. Čtěte také: Pivovary zbrojí na letní sezonu festivalů Aktuálním trendem v zážitkovém marketingu luxusního segmentu je důraz na tradici a otevírání dvířek do kuchyně, odhalování svých tajemství zákazníkům. „Firmy investují do vzdělávání zákazníků v technikách výroby. Dřív se značky bály, že je někdo okopíruje, ale dneska už to tak není. Naopak. Dneska se hrdě ukazují a říkají, že se toho nebojí, protože jsou si jisty tím, že je nikdo neokopíruje a pokud ano, tak stejně nebude schopen pokračovat v inovacích, jaké umí jenom jejich firma. Tohle nakukování zákazníků pod pokličku dřívějších tajemství firmy je pro klienty často jednak zážitek na celý život, jednak je dokáže se značkou spojit jako nic jiného,“ vysvětluje vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Denisa Kasl Kollmannová. Vinaři věhlasných značek tak své zákazníky berou na vinice a učí je nejen ochutnávat víno, ale i vyrábět ho. Hermes třeba vloni v Praze představil francouzské odborníky, kteří ukazovali, jak se ručně tisknou jejich Plné znění zpráv


hedvábné šátky. Boucheron, výrobce luxusních šperků, má dokonce zařízenou nedaleko pařížského hotelu Ritz zlatnickou dílnu přístupnou pro zákazníky. „Nejde samozřejmě o to, naučit lidi dělat šperky, ale dát jim zážitek spojený s jejich značkou,“ vysvětluje Denisa Kasl Kollmanová. V dílně si tak mohou klienti pohrát se zlatem, stříbrem a vyzkoušet si, jak se zasazuje do šperku drahý kámen. Nebo se jen podívat, jak se brousí diamanty. Jinou formu zážitku z výroby představují třeba luxusní hodinářské firmy. Když už si koupíte hodinky za milion a více korun, tak k tomu nedostanete jenom pocit, že na to máte, ale zároveň vás dobrý obchodník vezme do Švýcarska, kde se zúčastníte výroby hodinek a navíc vám ukážou, jak se staví hodinový strojek, jak je to složité a komplikované zařízení, a pak si ještě potřesete rukou s hodinářským mistrem, který přesně vaše hodinky vyrobil. Nejde jenom o dokonalý zážitek spojující klienta se značkou, ale navíc jde o velmi efektivní nástroj Word of Mouth marketingu, protože něco takového si rozhodně nenecháte pro sebe. Klub výjimečných Luxusní značky přestaly svůj marketing omezovat jenom na zákazníky z nejvyšších vrstev. Uzavřené vernisáže a osobní nakupování už jsou běžné i pro méně majetné skupiny zákazníků. Těm nejbohatším je pak potřeba nabídnout ještě něco navíc: dojem účasti v exkluzivním klubu. Nejmenším základem je třeba vytvoření speciálních prostor v obchodě. Největší část je pro běžné zákazníky. Ti nejlepší pak prochází do speciálních VIP prostor, o kterých třeba ostatní ani nevědí. Mají pak pocit ještě větší exkluzivity a zážitku, než když je pro ně uzavřena celá prodejna. Dostávají pocit, že jsou pozváni totiž někam ještě dál, do ještě exkluzivnějších prostor. Podobný trend je i v cestách „za odměnu“, které pro své nejlepší zákazníky firmy organizují. Nejde totiž o to spojit s nějakým zážitkem jenom samotné nakupování. To není podstatné. Navíc to často klientům vadí. Cenné je, když jim firmy nabízejí zážitky nejenom, když jim své výrobky prodávají, ale i potom, co jim je prodaly. „Vzít váženého klienta na golf je už trochu nuda. Pokud jej chtějí dnes firmy ohromit, vezmou jej na něco originálnějšího, minimálně na koňské pólo nebo sporty spojené s jachtami. Stejně jako zařídit exkluzivnímu klientovi luxusní značky výlet na závody formule 1 je už také bráno jako průměrná záležitost. Výlet na formuli 1 by měl být minimálně do Bahrajnu, Malajsie nebo do města luxusu, Monaka, protože Velkou cenou Maďarska skutečně nikoho neohromíte, a navíc spojený s dalším exkluzivním zážitkem, jako je například prohlídka paddocků,“ vysvětluje expert na marketing luxusních hodinek Jan Lidmaňský. Luxus je o emocích Švýcarská značka luxusních hodinek Armin Strom má třeba během závodu Formule 1 v Monaku pronajatý hotel uprostřed města a z jeho nejvyššího patra pak zákazníci se svými Armin Strom ze speciálních ručně vyráběných edic na rukou sledují závod. Avantgardní TAG Heuer zase bere u této příležitosti své nejlepší zákazníky na luxusní loď. Závod tak klienti sledují z moře. Tohle jsou zážitky, které si nepořídíte jinak než právě kupováním a věrností těm správným značkám. Jak zdůrazňuje Jan Lidmaňský, značky luxusních hodinek jsou vůbec lídři v oblasti zážitkového marketingu pro své zákazníky. Například Breitling má vlastní civilní akrobatickou letku Breitling Jet Team, která létá na sedmi Albatrosech. Jde o první a jediný civilní tým létající na proudových letadlech a každý rok se hrstka top klientů z Česka vypraví do Francie zalétat si s tímhle týmem jako kopiloti. Kdo tohle zažije, ten už jinou značku hodinek nechce ani vidět. Audemars Piguet se zase stal sponzorem L’Hydroptere, nejrychlejší plachetnice, respektive trimaranu, světa. Na několik týdnů si firma pronajala celý hotel Byblos v Saint-Tropez a vozila své klienty na plachetnicia také s ní mohli vyrazit na moře. Kreativita v kampaních „Zážitkem může být i dobře připravená guerilla. V roce 2014 se bude konat v Sao Paulu mistrovství světa ve fotbale. Firma Hublot se už na ně připravuje tak, že všechny heliporty v Sao Paulu upraví, aby jejich H, označující heliport, bylo ve stylu značky Hublot, tedy přeškrtnuté vlnovkou. Tuhle guerillu uvidí jenom nejbohatší klienti, kteří budou na mistrovství létat vrtulníkem. Pro ty, kteří jsou zákazníky Hublotu, to bude úžasný zážitek,“ říká Jan Lidmaňský. Luxusní značka prostě musí svým klientům poskytnout pocit exkluzivních zážitků, které jenom potvrdí pocit výlučnosti, jaký její zákazníci mají. Velmi propracovaný marketing má v tomto případě značka luxusních mobilních telefonů Vertu.



Ta staví zážitkový marketing pro své klienty na tom, že každý, kdo má Vertu, se může dostat do míst, která jsou jiným lidem uzavřená. Třeba do privátních whiskey klubů, kam byste jinak bez členství vstoupit nemohli. Vyrazíte například na služební cestu do Londýna a chcete jít do soukromého členského klubu, jakým je například prominentní The Brompton Club, kde vás recepční či bodyguard odmítne, protože nejste členem. Vytáhnete z kapsy Vertu a můžete dál. Tohle je zážitek, o který se už nikdy v životě nebudete chtít připravit. Až váš starý telefon doslouží, kvůli němu si rozhodně nekoupíte iPhone.

URL| http://strategie.e15.cz/special/luxusni-znacky-vyzaduji-originalni-zazitky-768142 _

Ne vždy se ve sněmovně flákáme aneb na čem jsem pracovala druhý rok (Lenka Andrýsová) 31.5.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Ne vždy se ve sněmovně flákáme aneb na čem jsem pracovala druhý rok Právě začíná třetí rok mého funkčního období. Při této příležitosti bych vám chtěla sdělit, čím jsem se během druhého roku ve sněmovně zabývala, a představit vám výsledky mé práce. Zároveň bych vám ráda poděkovala za vaše nápady a podněty, které jste mi zasílali na e-mail nebo sdělovali při osobních setkáních. Děkuji taktéž za konstruktivní komentáře na Facebooku, které mi dodaly inspiraci, ale také rozšířily obzory. Ráda bych zdůraznila desatero aktivit, ke kterým mne dovedla spolupráce s Vámi. Více o mých činnostech v posledním roce se dozvíte na mých webových stránkách . 1. I díky vaší zpětné vazbě jsem se obrátila na Kancléře Poslanecké sněmovny s návrhem na změnu webu Poslanecké sněmovny Parlamentu . Dnes můžeme slavit úspěch. Sněmovna má nový design svých stránek, které jsou nyní přehlednější, lépe se na nich orientuje a obsahují více informací. Sněmovní tisky tak například najdete i na Facebooku. 2. Výstupy z mnou iniciovaných kulatých stolů o lobbingu velkou mírou přispěly ke zpracování analýzy jeho regulace v českém prostředí. Závěry z kulatých stolů jsem prezentovala i na konferenci v Senátu věnované lobbingu. Děkuji všem účastníkům a spoluorganizátorům za přínosné argumenty a jejich práci v expertním týmu. 3. Osobně jsem se také na váš podnět zabývala otázkou zrušení thajských víz a podařilo se. S platností od 11. srpna 2011 nepotřebují držitelé českých cestovních pasů při vstupu na území Thajska pro turistický pobyt do 30 dnů vízum. 4. Na základě poptávky veřejnosti jsme se Zahraničním výborem našim protějškům v Kanadě zaslali na můj návrh dopis týkající se otázky kanadských víz pro české občany, který znovu otevřel diskuzi na toto citlivé téma. Několikrát jsme taktéž jednali s paní velvyslankyní v rámci skupiny přátel Kanady. Věřím, že víza budou zrušena v prvních měsících roku 2013. 5. Podala jsem také pozměňovací návrh k zákonu o veřejných zakázkách, který přináší více transparentnosti. Vlastnickou strukturu musí rozkrýt i subdodavatelé, kteří se na plnění zakázky podíleli více než z 10 %. 6. Na podnět pana profesora Jaroslava Fenyka jsme s poslankyní Janou Suchou připravily pozměňovací návrh k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob, kde jsme doplnily trestné činy právnických osob týkající se pletichaření při veřejných zakázkách a hospodářské soutěže. 7. Velmi děkuji studentům Univerzity Karlovy a Fakultě sociálních věd za spolupráci na semináři o brandingu České republiky, který se pod záštitou Zahraničního výboru a vicepremiérky Karolíny Peake konal v Poslanecké sněmovně. Studenti zde pod vedením Ladislava Kopeckého prezentovali výsledky své rozsáhlé studie o značce ČR a potřebě její zastřešující komunikační strategie, která musí být nadresortní a systémová. Konkrétně jsem pro vytvoření pracovní skupiny pod Úřadem vlády. Správná prezentace České republiky totiž může ovlivnit Plné znění zpráv


nejen turistický ruch u nás, ale i export naší země. Toto téma bylo dlouhodobě podceňováno. Studenti výrazně přispěli k jeho znovuotevření a přinesli mnoho kvalitních podnětů a nápadů pro vytvoření jednotné komunikační strategie. 8. Taktéž se mi podařilo zařadit na jednání Zahraničního výboru body týkající se proexportní strategie a nové strategie CzechInvestu. 9. Díky vašim dotazům a diskuzím a díky práci mé bývalé stážistky Kateřiny Vokalové jsem Ministerstvu zahraničních věcí předložila návrh, jak bychom mohli ušetřit značný objem finančních prostředků v rozpočtové kapitole ministerstva díky efektivnější práci České republiky s mezinárodními organizacemi. Ušetřené prostředky bychom mohli lépe využít na propagaci republiky v rámci diplomatických misí a přispět tak k větší konkurenceschopnosti naší země. 10. Ve spolupráci s velvyslancem v Polsku panem Janem Sechterem jsem uspořádala výjezd pro podnikatele a starosty z Jesenicka do polských Katovic na Evropský hospodářský kongres. Zde se měli možnost setkat se svými partnerskými městy na území Polska a taktéž získat vhodné kontakty pro obchodní spolupráci. Na této vydařené akci se nám podařilo opět zintenzivnit vzájemné vztahy s našimi polskými protějšky. Ráda bych vás také dále seznámila s dalšími projekty, na kterých momentálně pracuji a budu pracovat i v následujícím roce. Budu se zabývat změnou zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, který zavede tzv. IMU (interest make-up, dorovnávání úrokových rozdílů). Jako členka vyjednávací skupiny pro rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu pracujina tom, aby se tento úřad mohl zabýval i hospodařením společností vlastněných státem a územně samosprávnými celky. S poslanci z dalších politických stran jsem členkou týmu, který pracuje na vytvoření etického kodexu poslance. Věřím, že se nám konkrétní návrh kodexu podaří předložit již v tomto roce. Hlouběji se budu v dalším roce zabývat otevřeností státní správy a e-governmentu. V současnosti bych velmi přivítala posun v přípravě e-sbírky. Pečlivě budu sledovat fungování základních registrů, které mohou výrazně zlepšit a zpřehlednit služby veřejné správy. Snažím se apelovat na předložení zákona o úřednících, který považuji za klíčovou normu našeho volebního období. Daří se práce na novém zákonu týkajícím se kontroly financování politických stran. Právě před měsícem skončilo připomínkové řízení. Pracuji i na novele zákona o finanční kontrole, kde jsme ve spolupráci s kolegy upozornili Ministerstvo financí na řadu nejasností a opatření, která jsou v rozporu s mezinárodními kontrolními standardy a mohou kolidovat i s požadavky Evropské komise. Věřím, že se nám na základě této diskuze podaří přijmout komplexní pozměňovací návrh, který nedostatky odstraní. I v těchto otázkách uvítám vaše postřehy. Těším se na další spolupráci s vámi.

URL| http://andrysova.blog.idnes.cz/c/270627/Ne-vzdy-se-ve-snemovne-flakame-aneb-na-cem-jsem-pracovaladruhy-rok.html _

NEKROLOG 31.5.2012

Lidové noviny _

str. 28

Lidé_

Alexandr Kramer (66) český novinář a spisovatel Odešel jeden z našich nejlepších žurnalistů, který spolupracoval s ilegálními Lidovými novinami a od 1. ledna 1990 do 31. prosince 1992 působil coby redaktor zahraniční rubriky tohoto listu se zaměřením na USA. Po zaměstnání v ČTK, Mladém světě, Týdnu a Rádiu Svobodná Evropa se v roce 1997 stal komentátorem deníku Právo a autorem skvělých politických sobotních rozhovorů. V roce 2003 získal novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského. Narodil se 24. května 1946 v Praze úředníkovi a právničce. Studoval fakultu sociálních věd a publicistiky, angažoval se ve vysokoškolském hnutí, v dubnu 1969 vedl jako předseda akademické rady stávku proti nástupu Gustáva Husáka k moci, načež ho před státnicemi ze školy vyloučili a teprve po dvaceti letech byl rehabilitován a odpromoval. Během pražského jara vstoupil do KSČ, ale po okupaci rudou knížku vrátil. Živil se jako tlumočník, nosič kufrů, technický překladatel a referent v Tesle Karlín. Podepsal Chartu 77. Plné znění zpráv


V roce 1997 mu firma AFSF, s. r. o., vydala výbor z povídek, publikovaných původně pod jmény přátel, s názvem Nezlomnej lidskej duch. Ostatně už v roce 1976 Jaroslav Veis pokryl v Mladé frontě jejich společnou sbírku Experiment pro třetí planetu a o tři roky později Pandořinu skříňku, pro změnu Ondřej Neff zaštítil kapitoly o světové science fiction Všechno je jinak (1986, Albatros). Pod pseudonymem Miroslav Kostka napsal pro Středočeské nakladatelství a knihkupectví Exodus s happyendem (1989). Je též autorem většiny hesel o angloamerických autorech v Encyklopedii science fiction (1995, AFSF, s. r. o., H&H). Nakladatelství Doplněk přišlo v období 2001–2008 pod názvem Interview postupně se šesti svazky jeho rozhovorů z Práva. Zemřel v Praze v úterý 29. května po dlouhém boji s rakovinou plic. Byl ženatý s dokumentátorkou paní Polyxenou, dcera Daniela je historičkou umění a kurátorkou. Osobní vzpomínku Ondřeje Neffa najdete na straně 14 Foto popis| O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek _

Zemřel komentátor Práva Alexandr Kramer 31.5.2012

Právo

str. 02 Zpravodajství_ (jov, rsk)_

Po dlouhé a těžké nemoci zemřel v úterý novinář, spisovatel, disident a dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer. Bylo mu 66 let. V deníku Právo pracoval od roku 1997 a čtenářům se vryl do paměti svým nezaměnitelným stylem, s nímž se mohli po léta setkávat především v jeho sobotních rozhovorech. O jeho úmrtí informovala Právo ve středu jeho manželka. Pohřeb bude v rodinném kruhu. Kramer za svůj život udělal stovky rozhovorů s politiky -českými i světovými - a důležitými postavami veřejného života. Klaus: Byl to velmi seriózní žurnalista Nejeden rozhovor točil s prezidentem Václavem Klausem. „Pan Kramer byl velmi seriózní žurnalista, je škoda, že je jich tak málo. Na naše rozhovory si dobře vzpomínám, nesouhlasil se mnou, ale mé názory respektoval,“ řekl Právu Klaus. Na rozhovory s Kramerem se raději připravoval i bývalý prezident Václav Havel, například na ten z 19. května 2001. „Napsal jsem si několik stránek taháků pro Kramera pro interview v Právu. Asi až na místě uvidím, zda do toho budu při rozhovoru nahlížet, co z toho v jaké podobě použiji, či nikoliv,“ napsal si Havel. Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek neskrýval, že ho úmrtí komentátora Práva zasáhlo (jeho rozloučení s Alexandrem Kramerem přinášíme na str. 6). „O tom, že je Alexandr Kramer nemocný, jsem samozřejmě věděl. Jeho smrt však přesto se mnou otřásla. Přesto, že jsme měli na spoustu věcí naprosto odlišné názory, byli jsme si blízcí. Pro mě to byl jeden z posledních novinářů v původní slova smyslu,“ řekl Právu Topolánek. Expremiér dokonce v roce 2007 publikoval knihu svých šestnácti rozhovorů s Kramerem - Topolánek versus Kramer aneb 5 let české politiky (a žurnalistiky). Bývalý předseda vlády a někdejší šéf ČSSD Vladimír Špidla obdivoval, jak byl vždy novinář na rozhovory připraven. „Alexandr Kramer se mnou udělal asi dva nebo tři rozhovory. Vždy jsem obdivoval, jak je připravený. Nejenom technicky, ale i mohu říci, že i filozoficky. Za jeho přípravou jsem vždy viděl životní zkušenost a hluboké uvažování,“ řekl Právu. Novinář, nakladatel i spisovatel sci-fi Alexandr Kramer se narodil 24. května 1946 v Praze, vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. V roce 1970 byl před státnicemi vyloučen a promoval až v roce 1990.



Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968, vystoupil v listopadu 1969. V následujících letech pracoval jako tlumočník, pomocný dělník, nosič kufrů, pak až do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. V letech 1990–1992 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin, poté pracoval mj. v ČTK a v Rádiu Svobodná Evropa. Během normalizace psal i sci-fipovídky. Společně s Jaroslavem Veisem vydal pod Veisovým jménem Experiment pro třetí planetu (1976) a Pandořinu skříňku (1979). Společně s Ondřejem Neffem napsal dějiny světové science fiction Všechno je jinak (1986, pod jménem spoluautora) a je též autorem většiny anglosaských hesel v Encyklopedii literatury science fiction (1995). Kramer obdržel Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského v roce 2003. Foto popis| Alexandr Kramer Foto autor| Foto Václav Jirsa _

Stále víc lidí podporuje plošný zákaz kouření v restauracích 31.5.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 spolecnost_ Jitka Hanžlová,Lenka Jansová,Igor Maňour_ Postupem let roste počet zastánců zákazu kouření v restauracích v České republice. Zatímco před 4 lety ho podle průzkumů podporovalo jen 50 procent, dnes je to 78 procent oslovených respondentů. Vyplývá to z průzkumu, který provedla společnost Ipsos Tambor společně s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. V dubnu se jejich zaměstnanci ptali téměř osmi a půl tisíce respondentů. A průzkum naznačil, že k myšlence plošného zákazu kouření v restauracích se přiklání téměř 4 pětiny lidí. Více si to přejí ženy a lidé s vyšším vzděláním. Dokonce i 40 procent oslovených kuřáků by bylo spíše pro zákaz.Průzkum také naznačil, že zákaz kouření by nemusel tolik snížit tržby hospodských a restauratérů, jak se dosud předpokládalo. Restaurace by po případném zákazu kouření podle průzkumu navštěvovalo stejně často 85 procent dotázaných.11 procent by restaurace navštěvovalo častěji a 5 procent méně často. Předpokládá se, že většina z těchto 5 procent jsou kuřáci a tento jejich postoj je spíš demonstrativní.„Statistiky, které byly provedeny v zahraničí, ukazují, že následkem byl pokles návštěvnosti restaurací, který se ovšem po 3 až 4 měsících dostal do normálu a v některých zemích, například v Irsku, dokonce stoupla návštěvnost restaurací až o 11 procent,“ říká spoluautor průzkumu Václav Prchlík.Zákaz kouření v restauracích neznamená odliv zákazníků, hlásí z Bavorska Pravidelných kuřáků podle něj v Česku ubývá. Kouří už jen necelá čtvrtina populace. Stále je to ale víc než průměr Evropské unie. Nejméně kuřáků je ve Švédsku a nejvíc v Řecku. „V České republice je pouhých 24 procent kuřáků, kteří si zapálí každý den. Většina národa se tak v restauracích musí podřizovat menšině,“ konstatuje Prchlík.Na riziko kouření má upozornit dnešní světový Den bez tabáku. Už v roce 1988 ho vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) jako součást kampaně proti kouření. Česká republika je jediná země z celé Evropské unie, která ještě neratifikovala rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku.Německé firmy chtějí kvůli efektivitě práce zrušit kuřácké přestávkyV Británii se diskutuje o uzákonění zákazu kouření v autechPodle provozovatelů pohostinství by zákaz kouření omezil svobodu podnikáníPodle ministerstva zdravotnictví stojí léčení kuřáků 6 miliard, podle lékařů je to daleko vícIsland chce vydávat cigarety v lékárnách a pouze na předpisNew York zpřísnil pravidla pro kuřáky. Nesmějí kouřit v parcích a na pěších zónáchVelké tabákové firmy dopad protikuřáckých kampaní zatím nepociťují




ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Z-index a jeho význam pro datovou žurnalistiku. V ČR je problém, dostat vůbec k nějakým datům 30.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Internetový deník Česká média ve spolupráci s Českým rozhlasem 6 a Institutem komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK pořádají již tradičně cyklus diskusních večerů. Aktuálním tématem je přístupnost dat o veřejných zakázkách, Z-Index a datový žurnalismus. Novináři mají omezený výběr zdrojů informací. Informace oficiálně poskytované jsou zřídkakdy úplné a otevřené. Zbývají nejmenované zdroje a uniklé dokumenty, obojí často postrádá důvěryhodnost, přinejmenším v otázce motivace toho, kdo informace potají předává. Jaké jsou další možnosti? Jak nejlépe pracovat se syrovými daty, databázemi a obšírnými zprávami? Co je to datový žurnalismus? Na tyto otázky odpovídali Adam Javůrek, Miloš Čermák, Petr Janský a Jiří Skuhrovec. Autory unikátního projektu Z-Index jsou právě oba naposled jmenovaní, pod hlavičkou Fakulty sociálních věd UK. Připravili nástroj pro detailní analýzu veřejných zakázek, dokáží předložit netušené informace, a to jen z dat, které na sebe prozrazují zadavatelé těchto zakázek. Jiří Skuhrovec vysvětlil pojem Z-index. Na základě shromážděných dat začal výzkumný tým studovat systém zadávání veřejných zakázek. „Existují pravidla slušného chování, která zadavatelé mohou dodržovat. Rozhodli jsme se přidělovat rating na stupnici od 0 do 100,“ upřesnil Skuhrovec. Podle něj je to zajímavé třeba pro novináře, kteří se dokáží lépe zaměřit na problematické oblasti a poukázat na ně. Do měsíce by měla být zveřejněna aktualizace dat po roce a po zefektivnění metodiky. Skuhrovec uvedl, že negativní hodnocení v rámci Z-indexu není bezprostředně důkazem o korupci, ale ukazuje na místa, otevřená možné korupci. Z-index není tabulka plná čísel, ale také hodnocení prostřednictvím doplňkových aplikací. Petr Janský doplnil, že motivace vychází z toho, že zpracovatelé jsou jednak občany, studenty, ale třeba i „zdravě naštvanými občany“. Z-index hodnotí na základě konkrétních dat transparentnost a úroveň zadavatelů, sporadicky také dochází k tomu, že jsou zjištěny údaje ukazující na možnou korupci. Janský řekl, že každý člověk takto může být datovým žurnalistou, pokud bude mít dostupná data a potřebné indicie. Petr Janský uvedl, že nechtějí zjednodušovat ve svých prezentacích a je obrovská újma, pokud jejich výzkum desinterpretuje například Jan Kraus ve svém pořadu Show Jana Krause nebo bulvární deník Blesk. Adam Javůrek vysvětlil, že grafické znázornění dat pomůže lepšímu pochopení situace a zjištění podrobností, kterých bychom si v rámci tabulkových dat nevšimli. Jako dobrý příklad uvedl mapové znázornění. Datová žurnalistika má prý také svá úskalí a nespasí všechny problémy. Datová žurnalistika může být bulvární, anebo nedokáže být vždy zcela srozumitelná. Podle Javůrka je v ČR zásadním problémem, dostat se vůbec k nějakým požadovaným datům. Spousta zpracovaných dokumentů také může obsahovat nepřesná, chybná nebo zkreslená data, například kvůli změně metodologie. Miloš Čermák řekl, že datová žurnalistika není nic démonického. Jedná se o způsob, jak shromáždit obrovské množství dat do srozumitelné formy. „Někdy z toho pak něco vyplyne,“ řekl Čermák s odkazem zejména na instituce operující s veřejnými prostředky. Běžně dostupné softwarové a webové nástroje dokáží s daty spolehlivě, rychle a efektivně pracovat a třídit je podle potřeby. „Největším probléme je, jaká konkrétní data použít,“ doplnil Čermák. Po zpracování publikujeme videozáznam diskuse.


Po těžké nemoci zemřel dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer 30.5.2012

ct24.cz

str. 00 Média a technologie_ ban_



Praha – Po dlouhé těžké nemoci zemřel ve věku 66 let novinář, spisovatel a dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer (66). List o tom dnes informovala jeho manželka. Kramer pracoval mimo jiné v zahraniční redakci Lidových novin, v anglické redakci ČTK nebo v Radiu Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se pak stal redaktorem deníku Právo, kde se postupem času začal specializovat na velké sobotní politické rozhovory, které byly vydány v několika dílech knižně. Alexandr Kramer je rovněž držitelem Ceny Karla Havlíčka Borovského. Kramer vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 byl redaktorem týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu Gustava Husáka do čela KSČ. V březnu 1968 vstoupil do KSČ, v listopadu 1969 ale ze strany vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník, pomocný dělník nebo nosič kufrů a od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Byl rovněž signatářem Charty 77. Od léta 1989 pak přispíval do samizdatových Lidových novin. V době normalizace psal Kramer rovněž povídky science fiction.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-a-technologie/179132-po-tezke-nemoci-zemrel-dlouholetykomentator-prava-alexandr-kramer/ _

Zemřel Alexandr Kramer, bývalý redaktor Lidových novin 30.5.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Lidovky.cz, ČTK_

Po dlouhé a těžké nemoci zemřel v úterý novinář, spisovatel a dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer (66). Kramer vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 byl redaktorem týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu Gustava Husáka do čela KSČ. Kramer byl členem KSČ od března 1968, v listopadu 1969 ale ze strany vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník, pomocný dělník nebo nosič kufrů a od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Byl signatářem Charty 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. V porevolučních letech pracoval v zahraniční redakci Lidových novin, v anglické redakci ČTK nebo v Radiu Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se pak stal redaktorem deníku Právo, kde se postupem času začal specializovat na velké sobotní politické rozhovory, které byly poté vydány v několika dílech knižně. Je držitelem Ceny Karla Havlíčka Borovského. V době normalizace psal Kramer rovněž povídky science fiction.

URL| http://www.lidovky.cz/zemrel-alexandr-kramer-byvaly-redaktor-lidovych-novin-pgd-/lnmedia.asp?c=A120530_133107_ln-media_ase _

Zemřel komentátor Práva Alexandr Kramer 30.5.2012

novinky.cz str. 00 rsk, jov_

Domácí_



Po dlouhé a těžké nemoci zemřel v úterý novinář, spisovatel a dlouholetý komentátor Práva Alexandr Kramer. Své 66. narozeniny oslavil minulý pátek. V deníku Právo pracoval od roku 1997 a čtenářům se vryl do paměti svým nezaměnitelným stylem, s nímž se mohli po léta setkávat především v jeho sobotních celostránkových rozhovorech s politiky. O úmrtí Alexandra Kramera informovala Právo ve středu jeho manželka. Alexandr Kramer se narodil v Praze, vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. V roce 1970 byl před státnicemi vyloučen a promoval až v roce 1990. Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 působil jako redaktor týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968, vystoupil v listopadu 1969. V následujících letech pracoval jako tlumočník, pomocný dělník, nosič kufrů, pak až do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Spoluzakladatel skupiny Levá alternativa (v září 1989, vystoupil v roce 1991).Novinář i spisovatel sci-fi V letech 1990–1992 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin, poté pracoval mj. v ČTK a v Radiu Svobodná Evropa. Během normalizace psal i sci-fi povídky. Společně s Jaroslavem Veisem vydal pod jeho jménem Experiment pro třetí planetu (1976) a Pandořinu skříňku (1979). Společně s Ondřejem Neffem napsal dějiny světové science fiction Všechno je jinak (1986, pod jménem spoluautora) a je též autorem většiny anglosaských hesel v Encyklopedii literatury science fiction (1995).Topolánek: Jeho smrt mnou otřásla Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek neskrýval, že je úmrtím komentátora Práva otřesen. „O tom, že je Alexandr Kramer nemocný, jsem samozřejmě věděl. Jeho smrt však přesto se mnou otřásla. Přesto, že jsme měli na spoustu věcí naprosto odlišné názory, byli jsme si blízcí. Pro mě to byl jeden z posledních novinářů v původní slova smyslu,“ řekl Právu Topolánek, se kterým Kramer vedl celou řadu rozhovorů.Špidla: Byl vždy připraven Expremiér a někdejší šéf ČSSD Vladimír Špidla obdivoval, jak byl vždy Kramer na rozhovory připraven. „Alexandr Kramer se mnou udělal asi dva nebo tři rozhovory. Vždy jsem obdivoval, jak je připravený. Nejenom technicky, ale i mohu říci, že i filosoficky. Za jeho přípravou jsem vždy viděl životní zkušenost a hluboké uvažování,“ ocenil Špidla zesnulého komentátora Práva.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/269034-zemrel-komentator-prava-alexandr-kramer.html _

Z-index a jeho význam pro datovou žurnalistiku. V ČR je problém, dostat vůbec k nějakým datům 30.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 ceskamedia.cz_

Tiskové zprávy_

Internetový deník Česká média ve spolupráci s Českým rozhlasem 6 a Institutem komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK pořádají již tradičně cyklus diskusních večerů.



Aktuálním tématem je přístupnost dat o veřejných zakázkách, Z-Index a datový žurnalismus. Novináři mají omezený výběr zdrojů informací. Informace oficiálně poskytované jsou zřídkakdy úplné a otevřené. Zbývají nejmenované zdroje a uniklé dokumenty, obojí často postrádá důvěryhodnost, přinejmenším v otázce motivace toho, kdo informace potají předává. Jaké jsou další možnosti? Jak nejlépe pracovat se syrovými daty, databázemi a obšírnými zprávami? Co je to datový žurnalismus? Na tyto otázky odpovídali Adam Javůrek, Miloš Čermák, Petr Janský a Jiří Skuhrovec. Autory unikátního projektu Z-Index jsou právě oba naposled jmenovaní, pod hlavičkou Fakulty sociálních věd UK. Připravili nástroj pro detailní analýzu veřejných zakázek, dokáží předložit netušené informace, a to jen z dat, které na sebe prozrazují zadavatelé těchto zakázek. Jiří Skuhrovec vysvětlil pojem Z-index. Na základě shromážděných dat začal výzkumný tým studovat systém zadávání veřejných zakázek. “Existují pravidla slušného chování, která zadavatelé mohou dodržovat. Rozhodli jsme se přidělovat rating na stupnici od 0 do 100,“ upřesnil Skuhrovec. Podle něj je to zajímavé třeba pro novináře, kteří se dokáží lépe zaměřit na problematické oblasti a poukázat na ně. Do měsíce by měla být zveřejněna aktualizace dat po roce a po zefektivnění metodiky. Skuhrovec uvedl, že negativní hodnocení v rámci Z-indexu není bezprostředně důkazem o korupci, ale ukazuje na místa, otevřená možné korupci. Z-index není tabulka plná čísel, ale také hodnocení prostřednictvím doplňkových aplikací. Petr Janský doplnil, že motivace vychází z toho, že zpracovatelé jsou jednak občany, studenty, ale třeba i “zdravě naštvanými občany“. Z-index hodnotí na základě konkrétních dat transparentnost a úroveň zadavatelů, sporadicky také dochází k tomu, že jsou zjištěny údaje ukazující na možnou korupci. Janský řekl, že každý člověk takto může být datovým žurnalistou, pokud bude mít dostupná data a potřebné indicie. Petr Janský uvedl, že nechtějí zjednodušovat ve svých prezentacích a je obrovská újma, pokud jejich výzkum desinterpretuje například Jan Kraus ve svém pořadu Show Jana Krause nebo bulvární deník Blesk. Adam Javůrek vysvětlil, že grafické znázornění dat pomůže lepšímu pochopení situace a zjištění podrobností, kterých bychom si v rámci tabulkových dat nevšimli. Jako dobrý příklad uvedl mapové znázornění. Datová žurnalistika má prý také svá úskalí a nespasí všechny problémy. Datová žurnalistika může být bulvární, anebo nedokáže být vždy zcela srozumitelná. Podle Javůrka je v ČR zásadním problémem, dostat se vůbec k nějakým požadovaným datům. Spousta zpracovaných dokumentů také může obsahovat nepřesná, chybná nebo zkreslená data, například kvůli změně metodologie. Miloš Čermák řekl, že datová žurnalistika není nic démonického. Jedná se o způsob, jak shromáždit obrovské množství dat do srozumitelné formy. “Někdy z toho pak něco vyplyne,“ řekl Čermák s odkazem zejména na instituce operující s veřejnými prostředky. Běžně dostupné softwarové a webové nástroje dokáží s daty spolehlivě, rychle a efektivně pracovat a třídit je podle potřeby. “Největším probléme je, jaká konkrétní data použít,“ doplnil Čermák. Po zpracování publikujeme videozáznam diskuse.


Většina kuřáků si poprvé zapálí už na základní škole. I kvůli partě 30.5.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Anna Brandejská_

Češi nejčastěji začínají kouřit už mezi čtrnáctými a patnáctými narozeninami. Věk při první cigaretě se tak dál snižuje. Celkem je mezi Čechy čtvrtina kuřáků. Současně přibývá lidí, kteří jsou pro nekuřácké restaurace, je jich už 78 procent. Ukázaly to průzkumy publikované v týdnu před celosvětovým Dnem bez tabáku. Ten připadá na čtvrtek.



"Kritickým obdobím pro začátky kouření je věk od 14 do 15 let. Do tohoto věku spadají ve většině případů počátky kouření," uvádí Státní zdravotní ústav (SZÚ). V patnácti letech začínalo kouřit 17,4 procenta současných kuřáků. Do osmnáctých narozenin si pak zapálily celé tři čtvrtiny současných kuřáků. "Hlavní důvod bych viděla ve vlivu vrstevníků. V tomto věku už autoritou nejsou rodiče nebo učitelky, ale stávají se jimi kamarádi. Děti se snaží zařadit do party i následováním špatných příkladů," řekla iDNES.cz Hana Sovinová ze SZÚ. "Je to důsledek kombinace všech faktorů, od rodiny po kamarády. Děti také hodně experimentují, když vidí kouření na veřejnosti, přijde jim normální. Česká společnost je ke kuřákům celkově tolerantnější, chybí restriktivní zákony," doplnila Milada Šípková z Centra léčby závislosti na tabáku liberecké nemocnice. Průměrně podle průzkumu libereckého centra děti poprvé zkusí cigaretu v devíti a půl letech, mezi jedenácti- a dvanáctiletými už někdy kouřila polovina dětí. Těm přitom výrazně škodí i pasivní kouření, na které v Česku ročně zemřou tři tisíce lidí. "Děti, které vdechují vzduch znečištěný cigaretovým kouřem, mají snížené plicní funkce a odhaduje se, že celých 10 procent všech dětských leukemií vzniká v důsledku pasivního kouření," uvádí nezisková organizace Česká koalice proti tabáku. Nekuřácké hospody chce 78 procent Čechů V Česku však podle průzkumu SZÚ celkově výrazně převažují nekuřáci. Bez cigarety se neobejde čtvrtina lidí, naopak 40 procent Čechů si nikdy v životě nezapálilo a 22 procent to sice zkusilo, ale kouřit nezačalo. I proto je stále aktuálnější otázka zákazu kouření v restauracích, kterou se znovu pokusí prosadit ministr zdravotnictví Leoš Heger ( čtěte více o připravovaném zákonu ). Pro nekuřácké restaurace je navíc podle výzkumu společnosti Ipsos 78 procent lidí. Před čtyřmi lety byla přitom pro jen polovina Čechů, dnes už však se zákazem souhlasí i čtyři z deseti kuřáků. "Šedesát jedna procent Čechů se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků. Nekuřáci tolerují kouření jen ze zvyku a také proto, že jim nic jiného nezbývá," uvádí zpráva průzkumu, který provedli studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnost Ipsos na 8 488 respondentech. Den bez tabáku brojí proti tabákovému průmyslu Na čtvrtek také připadá celosvětový den bez tabáku, který letos Světová zdravotnická organizace (WHO) zaměřila na boj s tabákovým průmyslem. Firmy podle WHO stále intenzivněji a agresivněji podkopávají Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku a navíc působí proti snahám zemí o zavedení zákazu kouření na uzavřených veřejných místech a zákazu tabákové reklamy, propagace a sponzorství. "Světový den bez tabáku 2012 bude vzdělávat tvůrce politik i širokou veřejnost o tom, jak hanebné a škodlivé jsou taktiky tabákového průmyslu," uvádí proto WHO.

URL| http://zpravy.idnes.cz/cesi-zacinaji-s-kourenim-na-zakladni-skole-fil/domaci.aspx?c=A120530_100731_domaci_abr _

Co řešila Komise pro etiku Syndikátu novinářů v posledním roce? Rasismus, presumpci neviny, internetovou žurnalistiku i praxi RRTV 29.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ Karolína Hloušková_

Syndikát novinářů se stále potýká s důvěrou novinářské obce. Přitom jeho Komise pro etiku je pod vedením vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Doc. Barbory Osvaldové velice aktivní. Jen od loňského roku řešila 41 stížnostní na novináře či na praxi v některých médiích, každou z nich poměřuje standardy novinářské etiky. Etický kodex novináře Plné znění zpráv


Syndikát novinářů České republiky vypracoval na základě studia mezinárodních i národních dokumentů Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. Jeho současné znění pochází z roku 1999. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice. Důvěryhodnost, serióznost zvyšující autoritu medií. To jsou tři pilíře, na nichž je Etický kodex novináře postaven.

slušnost

a

Oblast působení Komise pro etiku se ale stále upřesňuje. Komise nedávno vyzvala případné stěžovatele, aby se na ni obraceli jen s aktuálními problémy a stěžovaný přestupek proti novinářské etice nebyl starší dvanácti měsíců. Kromě toho se komise v principu nezabývá stížnostmi na bulvární média; ačkoliv jedno vydání deníku Blesk si pozornost komise vynutilo. O tom ale později. Samostatnou otázkou jsou internetové servery. Není žádná ostrá mez, která by určovala, kdy je člověk, zveřejňující své texty někde na internetu novinářem a kdy ne. Komise se s tím vypořádala šalamounsky. Novinářem se může nazývat jen ten, kdo uznává etický kodex. Pokud žádný etický kodex autor textu resp. web, na němž se text objevil, neuznává, nemůže se jednat o novináře a zpravodajství a jako takový nespadá do pole působnosti Komise pro etiku. "Komise upozorňuje, že na webu existuje mnoho různých serverů a zdaleka ne všechny lze považovat za zpravodajské nebo žurnalistické," uvedla komise v reakci na stížnost na text Adama B. Bartoše, zveřejněný na webu www.prvnizpravy.cz. "Adam B. Bartoš by se měl seznámit s etickým kodexem, chce-li být nazýván novinářem," uvedla komise v jeho případě. A co na to média? Postoje českých médií se na činnost Komise pro etiku různí. V komisi samotné sedí novináři, působící např. v Lidových novinách či Hospodářských novinách. Mladá fronta DNES svého zástupce v komisi nemá, ale pravidelně s ní spolupracuje a reaguje na případy, kdy se čtenáři cítí být postupem jejích novinářů dotčeni. "Na podněty zaslané Syndikátem novinářů nahlížíme stejně jako na jakékoliv jiné čtenářské stížnosti, a tak s nimi i zacházíme," řekl v reportáži Českých médií šéfredaktor MfD Robert Čásenský. Na opačném konci škály možných přístupů je deník Právo s internetovým serverem Novinky.cz. Šéfredaktor a majitel Práva Zdeněk Porybný již Syndikátu oznámil, že jeho autoritu nad svými médii neuznává a na jakékoliv podněty či prosby o vyjádření jednoduše nereaguje. "Pan Porybný nám vzkázal, že máme-li nějaký problém, máme se obrátit na soud," upřesnila pro Česká média Barbora Osvaldová. Přesto dává komise při každé stížnosti redakci možnost vyjádřit se. Proto také v reakci na stížnost redaktora České televize Marka Wollnera vyzvala v březnu loňského roku Radu pro rozhlasové a televizní vysílání k přijetí stejných pravidel. Marek Wollner si tehdy stěžoval, že RRTV vydala ČT upozornění na porušení zákona kvůli reportáži v pořadu Reportéři ČT, autoři reportáže ale nedostali žádný prostor pro obranu nebo vlastní vyjádření. "Komise konstatuje, že pro náležité posouzení podobných stížností by bylo záhodno, aby RRTV nevydávala upozornění bez toho, aniž by dala příležitost napadené straně vysvětlit její postoj vůči vzneseným výtkám. Postoj zvolený Radou neumožňuje kritizovanému vznést námitku či vlastní argumenty. Kritizovaný se tak dostává do situace, kdy neplatí zásada obvyklá při všech soudních přích," postavila se na Wollnerovu stranu komise. Etický kodex novináře k rasismu: Novináři nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci Komise nejčastěji reaguje na stížnosti, které jí posílají čtenáři či aktéři zpravodajských kauz. Ve velmi závažných případech však reaguje z vlastní iniciativy; v případech, v nichž je především zřejmé, jak důležité je pro společnost, aby média a jejich novináři dodržovali alespoň elementární prvky novinářské etiky. Takovými byly v posledním roce zejména kauzy dotýkající se citlivé romské problematiky. Komise pro etiku v tomto směru ostře kritizovala Parlamentní listy, Novinky a Blesk. Parlamentní listy za vypuštění smyšlené zprávy o neexistujícím romském pokladníkovi, který měl ukrást pokladnu romské politické strany. Tato kauza byla o to alarmující, že mnohá jiná celostátní média zprávu převzala a bez ověření zveřejňovala dále. "Primární odpovědnost za šíření nepravdivé informace nesou ParlamentníListy.cz, což Plné znění zpráv


ovšem nezbavuje odpovědnosti další média, která informaci dále šířila," uvedla v prohlášení k tomuto případu komise letos v březnu. Vedle odsouzeníhodného šíření lži a pomluvy komise zdůraznila také paragraf 3h etického kodexu novináře, který říká, že novináři nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, věku a národnosti. Hned v dubnu letošního roku na tentýž paragraf upozornila v souvislosti se stížností Filipa Jiráska na Novinky.cz. "Některé materiály nemají výrazný rasistický podtext, jiné ale mají," uvedla komise ke stížnosti, že Novinky zveřejňují texty, kde jsou zmiňováni Romové v negativním světle. A do třetice na následujícím zasedání vydala prohlášení ke komentáři v Blesku s názvem Dávka pro šejdíře. Na jedné straně, hned pod článkem o jedné romské rodině neoprávněně pobírající sociální dávky, zveřejnil Blesk komentář nesoucí označení "redakční", v němž autor na úvod vyprávěl vtip. V něm figurují lidé před úřadem práce, jedna úřednice a samopal. A hláška - to je poslední dávka, na kterou máte nárok. "Tento materiál je za hranicí etických principů jakýchkoli médií. V tomto případě se nejedná pouze o odpovědnost konkrétního novináře, ale také o společenskou odpovědnost vydavatele," uvedla za komisi Barbora Osvaldová. Ze stanovisek Komise pro etiku SNČM Loňský případ Anička přiměl komisi připomenout médiím presumpci neviny. Média by u trestných činů neměla zveřejňovat jména a fotografie podezřelých, což se právě v případu zavražděné Aničky dělo opakovaně. "Fenomén přebírání podkladů bez uvedení zdroje existuje, je však těžko prokazatelný - zpravidla jde o všeobecně dostupné informace. Neuvedení zdroje je nicméně v jakémkoliv případně odsouzeníhodné," uvedla Komise v květnu 2011 ke stížnosti Kristiána Šujana na to, že TV Prima použila jeho podkladů pro vlastní reportáž. Letos v dubnu komise vyzvala média, aby sama zvažovala, které obrazové materiály opatřovat informací, že se jedná o šokující záběry. Reagovala tak na stížnost, že server iDnes.cz zveřejnil fotografii zkrvavených zápasících psů v Pákistánu a zařadil je mezi nejhodnotnější fotografie. V lednu 2012 se komise postavila za blog.idnes.cz a jeho rozhodnutí některé blogy jednoduše smazat. "Komise pro etiku příslušné blogy nepovažuje za věcnou diskusi, ale nic nevysvětlující a ve věcné diskusi nepatřičná napadení a shoduje se tak se stanoviskem iDnes a uznává její právo je odstranit." V případě Deník.cz komise letos v únoru připomněla, že přijme-li médium svůj vlastní etický kodex, mělo by ho dodržovat. Čtenář si stěžoval, že na Deník.cz nejsou odstraňovány vulgární diskuse pod Názory. Kuriózní případ řešila komise v listopadu 2011. Všechny dotazy, které občané pokládali brněnskému primátorovi Romanovi Onderkovi na e-mailovou adresu, kterou měl k tomuto účelu Onderka uvedenou na svých stránkách, totiž chodily v kopii redaktorce Blesku. Přišlo se na to díky potvrzení o přečtení, které emailové programy odesílateli posílají. Otevřelo to hned dva problematické okruhy. Onderka přiznal, že mu redaktorka pomáhá s formulacemi odpovědí. Mísí se tedy práce novinářská s působením v oblasti PR. Vedle toho Onderka vlastně připustil, že Brněnská redakce Blesku měla automaticky jako první informace, které primátorovi poskytovali občané. Jak se k tomu komise postavila se ze zápisů nelze dočíst. Rozhovor s předsedkyní Komise pro etiku SNČR Barborou Osvaldovou zveřejní Česká média v neděli 3. června 2012.


Pšánská manažerkou ZUNO pro sociální média 29.5.2012

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Marie Zemanová_

Strategii komunikace online banky ZUNO na sociálních sítích má na starosti Petra Pšánská (28). Dohlíží také na veškerý webový obsah a jeho lokalizaci do českého jazyka. Petra Pšánská se obsahu internetových stránek Plné znění zpráv


věnuje již 7 let. Dříve pracovala pro magazín Elle, kde vytvořila kompletní koncepci a strukturu webového portálu. Působila také jako reportérka a redaktorka ve vydavatelství Bauer Media. “Petra se významně podílela na uvedení ZUNO na českém trhu. Vytvořila mimo jiné úspěšnou komunikační strategii pro sociální sítě, která se setkává s pozitivní odezvou u klientů,“ říká Tomáš Kuna, ředitel české a slovenské ZUNO. “Dnes je víc než kdy jindy důležité, aby banka komunikovala otevřeně a přímo. Petra Pšánská vystudovala Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-55961940-psanska-manazerkou-zuno-pro-socialni-media _

Je to jako najmout detektiva na manželku 28.5.2012

Hospodářské noviny str. 21 Jana Machálková_

Business Class_

VÁŽNÉ NARUŠENÍ VZTAHŮ. Najmout si utajeného zaměstnance, který má odhalit nedostatky ve firmě, je „dobrý“ způsob, jak zvýšit míru paranoie na pracovišti, říká kouč a konzultant managementu Petr Pražák. Petr Pražák, kouč a konzultant Rozhovor Pracovní prostředí se mění. Jednou z věcí, které vnímám, je rostoucí nedůvěra a kontrola směrem k zaměstnancům, říká kouč a konzultant managementu Petr Pražák. Metoda utajeného zaměstnance, tedy mystery employee, se mu moc nelíbí. „Pokud do firmy přicházím jako agent, tak vysleduji pouze symptomy, ale ne příčiny problémů. Ve skutečnou efektivitu utajeného zaměstnance proto nevěřím,“ říká Pražák. * HN: Co může nejvíc narušit dobré vztahy mezi zaměstnanci a vedením ve firmě? Podle mě je to nedůvěra. Pokud chci, aby mi zaměstnanci důvěřovali, tak musím hlavně důvěřovat já jim. Vzájemné vztahy narušuje, pokud šéfové nejsou upřímní, lžou, opakovaně nedodrží sliby, které dali, a zamlčují svým podřízeným informace. Stává se například, že si firma zadá průzkum spokojenosti zaměstnanců, ale výsledky založí někam do šanonu, aniž by se lidé měli možnost výsledky dozvědět. * HN: Působíte jako kouč a konzultant managementu, hodně se pohybujete ve firmách a máte možnost je sledovat. Jaké prostředí tam obvykle vidíte? Řekl bych, že v poslední době se pracovní prostředí dost mění. Vnímám takové dva trendy. Jeden z nich je, že se ve firmách zvyšuje nedůvěra a kontrola směrem k zaměstnancům. Firmy a manažeři chtějí mít všechno pod kontrolou: vyvíjejí různé procesy, stanovují indikátory výkonnosti, sepisují manuály, jak se má zaměstnanec chovat a jaké má mít výsledky. Otázka je, co taková kontrola přináší. Můžete totiž docílit pouze toho, že lidé nedělají to, co nechcete, protože to nežádoucí chování někde jasně vymezíte. Ale už nedocílíte toho, aby byli kreativní, iniciativní a loajální. Pak vidím druhý trend, který je zatím vnímán spíše okrajově a alternativně, ale vzbuzuje velké nadšení především u zaměstnanců. Jde o takzvané svobodné firmy, které se zaměřují hlavně na to, aby lidé měli co nejlepší podmínky se realizovat. Snaží se o demokracii v maximální možné míře. Zkušenosti ukazují, že když lidem dáte v práci vysokou autonomii, dosáhnete lepších výsledků, než když je všechno dopředu narýsované. * HN: Ze zahraničí do českých firem pozvolna přichází novinka jménem mystery employee. Společnosti, které mají nějaké potíže, si na přechodnou dobu najmou utajeného zaměstnance, který firmu zevnitř sleduje a potom informuje vedení o tom, jak se lidé chovají a co je špatně. Co si o této metodě myslíte? Že je to dobrý způsob, jak zvýšit míru paranoie ve firmě. Mám pochybnost jednak o etice této věci a jednak o její skutečné efektivitě. Pokud do firmy přicházím jako tajný agent, ale nic bližšího o ní nevím, tak můžu pozorovat jednotlivé symptomy, ale ne příčiny problémů. Otázka také je, jaký dopad má mystery employee na mezilidské vztahy ve firmě a důvěru zaměstnanců. Plné znění zpráv


* HN: Pokud si manažer najme utajeného zaměstnance a ti skuteční mu následkem toho přestanou důvěřovat, lze to podle vás nějak napravit? To je, jako kdyby vás manžel podezříval, že jste nevěrná, a najal si na vás soukromého detektiva. A potom vysvětloval, že si chtěl jen ověřit, jestli vám může věřit. * HN: Na druhou stranu mohou být situace, kdy se ve firmě třeba zvyšuje fluktuace nebo klesá produktivita a vedení neví, co s tím. Běžné pohovory se zaměstnanci nezabírají, příčiny jsou pořád neznámé. Tam by mohl utajený pracovník pomoci... Vzpomínám si na jeden projekt, který jsem jako konzultant řešil. Šlo o továrnu, které se začala propadat kvalita výroby. Přišli jsme tam a začali zkoumat, proč kvalita klesá. Příčin byla spousta, ta společnost například často měnila vlastníky, za osm let měla osm jednatelů. Postupně jsme přicházeli na velmi zajímavé věci. Dělníci třeba říkali: „Občas, když pospícháme a ono nám to z téhle trubky fouká, což by nemělo, tak vezmeme kladivo, praštíme a ono to foukat přestane. Výrobek pak projede pásem.“ Dovedu si představit, že kdyby šel tuhle továrnu pozorovat mystery employee, tak by mohl nabýt dojmu, že firma má nezodpovědné zaměstnance. Ale oni mohli být nezodpovědní z různých důvodů. My jsme tehdy zjistili, že problémy byly mnohem hlubší. Hodně jsme si s lidmi i manažery povídali a z toho si postupně tvořili kontext, obrázek, od kterého jsme se odráželi dál. Proto si myslím, že někdy skutečně stačí se zeptat, být mezi lidmi a zajímat se. Říká se tomu managing by walking. Lze také zapojit koučovací přístup, kdy dám lidem prostor, aby mohli nedostatky sami vyřešit na základě vlastní iniciativy. * HN: Obecně – jaký typ konfliktů se v současnosti na pracovištích nejvíce objevuje? Klasický je konflikt idejí, tedy názorů a myšlenek, který je ale zdravý. Horší je, když se to překlopí do boje o pozice. Docela často se setkávám s konflikty, které vycházejí z nastavení organizace. Firma má určený jeden hlavní cíl a každé oddělení má pak ještě svůj cíl. Jenže tyhle cíle jdou často proti sobě – oddělení spolu nemohou spolupracovat, i kdyby chtěla, protože by jim to mohlo uškodit. Pak je další rovina konfliktů, kdy má firma takovou tu konkurenční politiku, kdy věří, že pokud spolu lidé soutěží, přináší to výsledky. * HN: Pokud už ke konfliktu dojde, jakou chybu management při řešení nejčastěji dělá? Místy se hraje hra Na padoucha. Místo toho, aby se řešil problém, jen se hledá viník, kterého lze potrestat. Někteří manažeři také dělají, že konflikty nevidí, jen je zametou pod koberec. *** Při řešení konfliktů se místy jen hraje hra Na padoucha. Místo toho, aby se řešil problém, se pouze hledá viník, kterého budeme moci potrestat. Profil Petr Pražák, 44 let Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a několik let pracoval jako novinář. V roce 1998 ho ale zlákala psychologie a oblast lidských zdrojů. Vystudoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu (celoživotní vzdělávání) na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Absolvoval také několik psychologických a koučovacích tréninků. Pracoval v mezinárodní poradenské firmě Hay Group, poté přešel do Českého Telecomu, kde pracoval postupně jako projektový manažer, konzultant a personální ředitel. V současnosti je na volné noze, věnuje se především koučování manažerů. Poskytuje také poradenství v personalistice – například firmám radí, jak správně nastavit hodnocení zaměstnanců a lépe je motivovat. Foto popis| Volné ruce Když lidé dostanou v práci větší prostor pro samostatnost, mají lepší výsledky, říká Petr Pražák. Foto autor| foto: HN – Ivana Jašminská O autorovi| Jana Machálková, [email protected] _



Shrnutí: Má ČR platit méně do rozpočtu EU? (Jakub Janda) 28.5.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Shrnutí: Má ČR platit méně do rozpočtu EU? Tématem další veřejné diskuze z cyklu Debaty o českých zájmech, která se uskuteční 31. května 2012 bude, zda je zájmem České republiky přispívat méně do evropského rozpočtu. Pro možnost posoudit skutečný český zájem, je dobré nejprve znát základní fakta o evropském rozpočtu. Ta Vám přinášíme níže. Je zájmem České republiky přispívat méně do evropského rozpočtu? Rozpočet EU Evropská unie hospodaří s vlastním rozpočtem, který je hlavním nástrojem k financování evropských politik. Roční rozpočet stanoví, jakou částku lze na každou činnost čerpat (více viz graf). Rozpočet EU na rok 2011 [1] Rozpočet vychází z šestiletého finančního rámce (aktuálně 2007 – 2013), který definuje procentuální objem prostředků na jednotlivé činnosti EU. Samotný rozpočet je každoročně navrhován Evropskou komisí a schvalován tzv. rozpočtovou autoritou, tj. Radou EU a Evropským parlamentem. Základní zásadou je rozpočtová vyrovnanost, příjmy se tedy musí rovnat výdajům. Roční výdaje nesmí přesáhnout stropy dané víceletým finančním rámcem pro jednotlivé roky. Druhým limitem při tvorbě rozpočtu je jeho strop ve výši 1,24% HND všech zemí EU. Příjmy evropského rozpočtu Právě tyto příjmy tvoří zásadní část rozpočtu EU, jedná asi o 69% celkového objemu. Vlastní zdroje, tedy cla z obchodu s třetími zeměmi, dávky uvalené na dovoz zemědělských produktů, dávky uvalené na cukr a izoglukózu představují 15% příjmů. Zbylá část je tvořena odvody z DPH jednotlivých států (15%) a výběrem sankcí, pokut , a podobně. Peníze, které tečou zpět Důležitý je fakt, že pouze 6% rozpočtu jde ročně na fungování EU. Všechny zbylé peníze proudí zpět do států prostřednictvím příspěvků, podpor a dotací v rámci kohezních a dalších politik. Rozlišujeme čisté plátce – země, které do rozpočtu EU ročně více přispějí, než dostanou. Těmi jsou nejvyspělejší země společenství jako Německo, Velká Británie, Nizozemsko nebo Švédsko. Na opačné straně stojí země, které dostávají více peněz, než do Bruselu odvádí. Česká republika, která ze společného rozpočtu formou různých programů - především strukturálních fondů a Fondu soudržnosti – získává více, než přispívá, patří ke skupině čistých příjemců. Nelze ovšem tento fakt nahlížet jednostranně, nereflektuje všechny povinnosti, které členství v EU znamená. Od svého vstupu do EU v květnu 2004 do konce roku 2009 odvedla Česká republika do společného rozpočtu téměř 6,5 mld. eur (tj. 182,5 mld. Kč) a získala z něj cca 10,2 mld. eur (tj. téměř 280 mld. Kč). Její čistá pozice tak činí přibližně 3,7 mld. eur (tj. 97,5 mld. Kč). To znamená čistý příjem 1,2% HDP. Tento trend zatím pokračuje. V roce 2011 obdržela České republika z rozpočtu EU celkem 72,5 mld. Kč a celkem do rozpočtu odvedla 41,7 mld. Kč. Čistá pozice za rok 2011 je tedy výrazně kladná, ČR získala o 30,7 mld. Kč více, než do evropského rozpočtu zaplatila. V absolutních číslech ale získala o 17 mld. Kč méně, než v roce 2010. Zajímavé proto bude sledovat vývoj v rámci nové finanční perspektivy 2014 – 2020. Co přinese budoucnost? ČR pravděpodobně nebude dlouhodobě schopna udržet si pozici čistého příjemce. Rozšíření o Chorvatsko, případně další balkánské země spolu s prohlubujícími se ekonomickými rozdíly mezi některými oblastmi Unie, může podle některých odborníků vést k postupné ztrátě této výhody. Plné znění zpráv


V Česku také existuje problém s efektivním čerpáním evropských finančních zdrojů. Tato témata a mnohá další, budou předmětem debaty mezi příznivci současné výše českých příspěvků do evropského rozpočtu – Pavlem Teličkou a Janem Březinou a zastánci snižování příspěvku ČR – Janem Zahradilem a Pavlem Kohoutem. Debata se koná 31. května 2012, 18:00 – 20:00 hod . v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (Opletalova 26) a bude vysílána Českou televizí. Zaregistrujte se na akci na Facebooku ZDE . Filip Tuček [email protected] Podrobnější informace o rozpočtu Evrospké unie: Ministerstvo financí ČR: Rozpočet EU na rok 2012 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_rocni_rozpocet_eu_68212.html Zastoupení Evropské komise: Rozpočet EU http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/budget/index_cs.htm Euroskop: Rozpočet EU http://www.euroskop.cz/8877/sekce/rozpocet-eu/ Ministerstvo financí ČR: Pozice vůči rozpočtu EU za rok 2011 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_67499.html?year=2012 Svaz průmyslu a dopravy: Pozice ČR vůči rozpočtu EU http://www.spcr.cz/statistika/pozice.htm Zpravodajské informace: EurActiv.cz: Vláda chce prosazovat snížení rozpočtu EU http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/necekany-obrat-vlada-chce-prosazovat-snizeni-rozpoctu-eu009533 Euroskop: EK navrhne rozpočet EU na příští rok, čeká se zvýšení http://www.euroskop.cz/8960/20665/clanek/ek-navrhne-rozpocet-eu-na-pristi-rok-ceka-se-zvyseni-vydaju/ -------------------------------------------------------------------------------[1] http://europa.eu/pol/financ/index_cs.htm

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/269477/Shrnuti-Ma-CR-platit-mene-do-rozpoctu-EU.html _

Petr Pražák: Je to jako najmout detektiva na manželku Plné znění zpráv


28.5.2012

Kariera.iHNed.cz str. 00 Jana Machálková_

HN.IHNED.CZ_

VÁŽNÉ NARUŠENÍ VZTAHŮ. Najmout si utajeného zaměstnance, který má odhalit nedostatky ve firmě, je "dobrý" způsob, jak zvýšit míru paranoie na pracovišti, říká kouč a konzultant managementu Petr Pražák. Pracovní prostředí se mění. Jednou z věcí, které vnímám, je rostoucí nedůvěra a kontrola směrem k zaměstnancům, říká kouč a konzultant managementu Petr Pražák. Metoda utajeného zaměstnance, tedy mystery employee, se mu moc nelíbí. "Pokud do firmy přicházím jako agent, tak vysleduji pouze symptomy, ale ne příčiny problémů. Ve skutečnou efektivitu utajeného zaměstnance proto nevěřím," říká Pražák. HN: Co může nejvíc narušit dobré vztahy mezi zaměstnanci a vedením ve firmě? Podle mě je to nedůvěra. Pokud chci, aby mi zaměstnanci důvěřovali, tak musím hlavně důvěřovat já jim. Vzájemné vztahy narušuje, pokud šéfové nejsou upřímní, lžou, opakovaně nedodrží sliby, které dali, a zamlčují svým podřízeným informace. Stává se například, že si firma zadá průzkum spokojenosti zaměstnanců, ale výsledky založí někam do šanonu, aniž by se lidé měli možnost výsledky dozvědět. HN: Působíte jako kouč a konzultant managementu, hodně se pohybujete ve firmách a máte možnost je sledovat. Jaké prostředí tam obvykle vidíte? Řekl bych, že v poslední době se pracovní prostředí dost mění. Vnímám takové dva trendy. Jeden z nich je, že se ve firmách zvyšuje nedůvěra a kontrola směrem k zaměstnancům. Firmy a manažeři chtějí mít všechno pod kontrolou: vyvíjejí různé procesy, stanovují indikátory výkonnosti, sepisují manuály, jak se má zaměstnanec chovat a jaké má mít výsledky. Otázka je, co taková kontrola přináší. Můžete totiž docílit pouze toho, že lidé nedělají to, co nechcete, protože to nežádoucí chování někde jasně vymezíte. Ale už nedocílíte toho, aby byli kreativní, iniciativní a loajální. Pak vidím druhý trend, který je zatím vnímán spíše okrajově a alternativně, ale vzbuzuje velké nadšení především u zaměstnanců. Jde o takzvané svobodné firmy, které se zaměřují hlavně na to, aby lidé měli co nejlepší podmínky se realizovat. Snaží se o demokracii v maximální možné míře. Zkušenosti ukazují, že když lidem dáte v práci vysokou autonomii, dosáhnete lepších výsledků, než když je všechno dopředu narýsované. HN: Ze zahraničí do českých firem pozvolna přichází novinka jménem mystery employee. Společnosti, které mají nějaké potíže, si na přechodnou dobu najmou utajeného zaměstnance, který firmu zevnitř sleduje a potom informuje vedení o tom, jak se lidé chovají a co je špatně. Co si o této metodě myslíte? Že je to dobrý způsob, jak zvýšit míru paranoie ve firmě. Mám pochybnost jednak o etice této věci a jednak o její skutečné efektivitě. Pokud do firmy přicházím jako tajný agent, ale nic bližšího o ní nevím, tak můžu pozorovat jednotlivé symptomy, ale ne příčiny problémů. Otázka také je, jaký dopad má mystery employee na mezilidské vztahy ve firmě a důvěru zaměstnanců. HN: Pokud si manažer najme utajeného zaměstnance a ti skuteční mu následkem toho přestanou důvěřovat, lze to podle vás nějak napravit? To je, jako kdyby vás manžel podezříval, že jste nevěrná, a najal si na vás soukromého detektiva. A potom vysvětloval, že si chtěl jen ověřit, jestli vám může věřit. HN: Na druhou stranu mohou být situace, kdy se ve firmě třeba zvyšuje fluktuace nebo klesá produktivita a vedení neví, co s tím. Běžné pohovory se zaměstnanci nezabírají, příčiny jsou pořád neznámé. Tam by mohl utajený pracovník pomoci... Vzpomínám si na jeden projekt, který jsem jako konzultant řešil. Šlo o továrnu, které se začala propadat kvalita výroby. Přišli jsme tam a začali zkoumat, proč kvalita klesá. Příčin byla spousta, ta společnost například často měnila vlastníky, za osm let měla osm jednatelů. Postupně jsme přicházeli na velmi zajímavé věci. Dělníci třeba říkali: "Občas, když pospícháme a ono nám to z téhle trubky fouká, což by nemělo, tak vezmeme kladivo, praštíme a ono to foukat přestane. Výrobek pak projede pásem."



Dovedu si představit, že kdyby šel tuhle továrnu pozorovat mystery employee, tak by mohl nabýt dojmu, že firma má nezodpovědné zaměstnance. Ale oni mohli být nezodpovědní z různých důvodů. My jsme tehdy zjistili, že problémy byly mnohem hlubší. Hodně jsme si s lidmi i manažery povídali a z toho si postupně tvořili kontext, obrázek, od kterého jsme se odráželi dál. Proto si myslím, že někdy skutečně stačí se zeptat, být mezi lidmi a zajímat se. Říká se tomu managing by walking. Lze také zapojit koučovací přístup, kdy dám lidem prostor, aby mohli nedostatky sami vyřešit na základě vlastní iniciativy. HN: Obecně - jaký typ konfliktů se v současnosti na pracovištích nejvíce objevuje? Klasický je konflikt idejí, tedy názorů a myšlenek, který je ale zdravý. Horší je, když se to překlopí do boje o pozice. Docela často se setkávám s konflikty, které vycházejí z nastavení organizace. Firma má určený jeden hlavní cíl a každé oddělení má pak ještě svůj cíl. Jenže tyhle cíle jdou často proti sobě - oddělení spolu nemohou spolupracovat, i kdyby chtěla, protože by jim to mohlo uškodit. Pak je další rovina konfliktů, kdy má firma takovou tu konkurenční politiku, kdy věří, že pokud spolu lidé soutěží, přináší to výsledky. HN: Pokud už ke konfliktu dojde, jakou chybu management při řešení nejčastěji dělá? Místy se hraje hra Na padoucha. Místo toho, aby se řešil problém, jen se hledá viník, kterého lze potrestat. Někteří manažeři také dělají, že konflikty nevidí, jen je zametou pod koberec. Profil Petr Pražák, 44 let Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a několik let pracoval jako novinář. V roce 1998 ho ale zlákala psychologie a oblast lidských zdrojů. Vystudoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu (celoživotní vzdělávání) na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Absolvoval také několik psychologických a koučovacích tréninků. Pracoval v mezinárodní poradenské firmě Hay Group, poté přešel do Českého Telecomu, kde pracoval postupně jako projektový manažer, konzultant a personální ředitel. V současnosti je na volné noze, věnuje se především koučování manažerů. Poskytuje také poradenství v personalistice - například firmám radí, jak správně nastavit hodnocení zaměstnanců a lépe je motivovat. Při řešení konfliktů se místy jen hraje hra Na padoucha. Místo toho, aby se řešil problém, se pouze hledá viník, kterého budeme moci potrestat. VOLNÉ RUCE Když lidé dostanou v práci větší prostor pro samostatnost, mají lepší výsledky, říká Petr Pražák. FOTO: HN - IVANA JAŠMINSKÁ

URL| http://HN.IHNED.CZ/c1-55947100-je-to-jako-najmout-detektiva-na-manzelku _

Stanislav Kázecký: Českou školu najdete v USA, australském Sydney i na Islandu 25.5.2012

E15

str. 12 Páteční rozhovor_ Dušan Spáčil_

V zahraničí žijí podle odhadů zhruba dva miliony lidí, kteří se hlásí k českému původu. To znamená, že každý šestý Čech žije mimo hranice České republiky. „Jsou i překvapivá místa, kde najdeme koncentraci Čechů, třeba Norsko. Například v Oslu je několik desítek českých řidičů MHD,“ říká zmocněnec ministerstva zahraničních věcí pro krajanské záležitosti Stanislav Kázecký. * E15: Kolik občanů České republiky odešlo do ciziny po roce 1989? Plné znění zpráv


Přesná čísla neexistují. Ti, co po roce 1989 odešli z vlasti, nemají žádnou povinnost se někde registrovat. Navíc se změnil charakter migrace. Skoro nikdo už neodchází tím tradičním způsobem, totiž že prodá, co může, zruší doma všechny závazky a se zbytkem majetku se nalodí na zaoceánský parník, aby začal v zahraničí novou existenci. Lidé odcházejí za výhodnější pracovní nabídkou, vydají se na zkušenou nebo třeba z osobních důvodů. Mnozí se po nějaké době vracejí. Jsou lidé, kteří žijí tři roky v Japonsku, pak pět let někde v Africe a pak ve Skandinávii – přesuny patří k jejich životnímu stylu. * E15: Návraty a cesty jsou teď zkrátka jednodušší. Přesně tak. Odchodu ani návratu nebrání žádné politické překážky. Zlepšila se dostupnost dříve velmi odlehlých částí světa. Prakticky odevšad se můžete vrátit během osmačtyřiceti hodin. Navíc je tu fenomén společenských sítí – lidé zůstávají v kontaktu, ať jsou kdekoli. * E15: Existuje evidence zahraničních účastníků českých voleb. Kolik jich je? V posledních volbách zhruba deset tisíc. Mohlo by jich být více, kdyby ovšem byla uzákoněna možnost korespondenční nebo elektronické volby. Zatím se dá volit jen na zastupitelských úřadech, ale to je vzhledem k rozloze některých států pochopitelně nepohodlné. * E15: V jiných zemích se už elektronicky volí? Jediná země, která v Evropě dává možnost volit plnohodnotně elektronicky, je Estonsko. Tam se to velmi osvědčilo. Souvisí to ale s tím, že Estonsko uzákonilo elektronické občanské průkazy. * E15: Kde jsou v cizině nejaktivnější krajané? Raději než o krajanech mluvme prostě o Češích v zahraničí. V globalizovaném prostředí se totiž stírá rozdíl mezi krajany v tom smyslu, ve kterém se výraz používal v devatenáctém století, a těmi, kdo vyjeli dlouhodobě za prací. Mění se i pojetí vlasti. Sami naši občané, kteří se vydali do zahraničí v posledních letech, se necítí krajany. Ten termín jim zní příliš archaicky. Jsou prostě Češi ve světě. * E15: Dobrá, kde jsou tedy zahraniční Češi ve vztahu k Česku nejaktivnější? Nedefinoval bych to podle zemí, ale spíše podle skupin lidí, které spojuje, kdy odešli a jaké mají zájmy. V každé skupině jsou lidé aktivnější a méně aktivní. Skupiny exulantů po roce 48 a 68 jsou stále činné, ale většina z nich je už v pokročilejším věku a další generace se mnohdy cítí zcela doma v místě emigrace. Nadstandardní vztahy s vlastí mívají různé folklorní spolky, třeba v Texasu. Ti, co odešli po roce 1989, mají úzké vztahy s domovem, ale o spolkování většinou nejeví zájem, nebo chtějí mít s ostatními Čechy v zahraničí volnější vztahy. * E15: Kdo tuhle „novou emigraci“ tvoří? Polistopadoví migranti jsou vázáni hlavně na metropole – Paříž, Londýn, řadu měst v USA, australské Sydney. Jak už jsem se zmínil, většinou jsou v zahraničí kvůli pracovním povinnostem nebo z osobních důvodů. Pracují u nadnárodních firem, u mezinárodních organizací. Velká komunita je v Bruselu u EU. Ale jsou i překvapivá místa, kde najdeme koncentraci Čechů, třeba Norsko. Například v Oslu je několik desítek českých řidičů městské hromadné dopravy. * E15: Zažíváme krizi, všude se šetří. Týká se to i vaší oblasti, tedy podpory vztahů s Čechy v zahraničí? Prostředků je každý rok opravdu o něco méně. Řešíme to přeskupováním preferencí. V devadesátých letech byla třeba prioritou pomoc tradičním krajanským komunitám – třeba v Banátu nebo v Chorvatsku. Teď jsme to trochu omezili – souvisí to i s celkovým vývojem a novými možnostmi pomoci. Konkrétně Rumunsko je už v EU, takže na rozvoj zaostalejších oblastí je tam možno získat prostředky z evropských zdrojů. * E15: Takže na co jste se soustředili?



Myslíme si, že spíše než do budování silnic a cest mezi vesnicemi bude nyní lepší investovat do školství. Důležitý je pro nás projekt Česká škola bez hranic. Ten vznikl před sedmi lety ze soukromé iniciativy v Paříži, nyní existuje asi na patnácti místech od Sydney přes Island až po města v USA. * E15: Komu jsou tyto školy především určeny? Když se vám v zahraničí narodí dítě a dospěje do školního věku, často si uvědomíte. že by váš potomek měl mít jednou možnost vystudovat českou vysokou školu nebo pracovat v České republice. České školy bez hranic by takovým dětem měly pomoci zachovat znalost češtiny a možnost vrátit se na český pracovní trh. * E15: Na podzim chystáte velkou akci Češi ve světě. O co půjde? Jsme si vědomi toho, že zahraniční krajané naší republice hodně přispěli, byť domácí Češi si to často moc neuvědomují. Všichni znají třeba pražské muzeum moderního umění Medy Mládkové. Ale ve skutečnosti bylo různých mecenášů mnohem více. Byli emigranti, kteří třeba věnovali knihovny, podpořili muzea, pomohli podnikání. Nemluvě o tom, že český exil významně pomohl české předlistopadové opozici. Akce v rámci Češi ve světě by proto měly být formou poděkování české veřejnosti krajanům a zároveň by měly přispět k prohloubení kontaktů mezi Čechy ve světě a doma. * E15: Jak to bude konkrétně vypadat? Akce se bude konat o svatováclavských dnech a spojí několik aktivit, které se u nás už konaly. Je to třeba krajanský folklorní festival a konference Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů. Nikdy však nebyly koncentrovány do několika dnů. Díky tomu očekáváme bohatou několikatisícovou účast a řadu zahraničních osobností. Českou veřejnost by také mohlo zajímat, že sem ze zahraničí přijede čtrnáct folklorních souborů. Hlavní večer se uskuteční 28. září v Národním divadle. * E15: Vy sám jste nebyl v exilu, ale strávil jste řadu let v zahraničí jako diplomat. Kde všude jste působil? Čtyři roky jsem pracoval v Brazílii, dva na Kubě a dva v Rumunsku. Kdysi jsem také napsal práci o vystěhovalectví do Jižní Ameriky. * E15: Jižní Amerika je hodně daleko. Jsou čeští emigranti v Jižní Americe odtrženi a ztrácejí svou identitu, nebo spíše tíhnou ke své původní vlasti? Jak kdo. To je psychologická záležitost. Někdo chce splynout s okolím, někdo naopak. Někdo má tři děti. Dvě z nich původní vlast jejich rodiny vůbec nezajímá – a jeden je vášnivým českým vlastencem. Je to opravdu individuální. * E15: Tíhnou tito lidé ke své vlasti vždy kvůli jazyku? Nemusí to být národnostní motiv. Do oblasti Nova Petropolis v Jižní Americe třeba v devatenáctém století odešli lidé z Jablonecka. Někteří mluvili česky, většina německy – ale všichni mají zájem o udržení kontaktů s místem, odkud pocházejí. *** Stanislav Kázecký (40) V letech 1990 až 1997 studoval FAMU a Fakultu sociálních věd UK, kde studium ukončil diplomovou prací na téma Vystěhovalectví do Paraguaye. Po studiích pracoval v Českých centrech v Praze a v Bukurešti. Od roku 2001 je zaměstnán na ministerstvu zahraničních věcí, kterým byl postupně vyslán do Santiaga de Chile, Havany a naposledy jako generální konzul do Sao Paula. Od ledna 2011 byl jmenován zvláštním zmocněncem pro krajanské záležitosti. Všichni znají třeba pražské muzeum moderního umění Medy Mládkové. Ale ve skutečnosti bylo různých mecenášů mnohem více. Byli emigranti, kteří třeba věnovali knihovny, podpořili muzea, pomohli podnikání Foto autor| Foto E15 Anna Vacková O autorovi| Dušan Spáčil / Praha Plné znění zpráv


_

Češi včetně kuřáků: Jsme pro zákaz kouření v hospodách! 24.5.2012

Aha!

str. 11 (wer)_

Aktuálně_

PRAHA – Přesně 79 % Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích. V hospodách se ale hulí dál… Proč? Cigáro si nechtějí odpustit štědře placení poslanci. Nebo je k tomu nějak motivuje tabáková lobby? Zatím vždy totiž hlasovali proti zákazu. A to i přesto, že denně nebo téměř každý den si zapálí pouhých 24 % z nás a nekuřáků je v Česku 64 %, ostatní kouří jen výjimečně. ***

celkem muži ženy

Jak Češi kouří? denně několikrát za měsíc výjimečně 24 % 6% 6% 32 % 7% 6% 18 % 5% 6%

nekouří 64 % 55 % 71 %

Vadí nám kouření v hospodách? rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne celkem e 30 % 31 % 25 % 14 % mmuži 23 % 30 % 29 % 18 % ž ženy 36 % 33 % 21 % 11 % ku k kuřáci 5% 23 % 39 % 33 % nek nnekuřáci 41 % 35 % 18 % 6% Jste Js J pro zákaz kouření v restauracích? rozhodně spíše spíše ano ano ne rozhodně ne celkem 28 % 51 % 10 % 12 % muži 22 % 50 % 12 % 16 % ženy 33 % 51 % 8 % 8% kuřáci 2 % 38 % 25 % 34 % nekuřáci 38 % 56 % 3 % 2% Víte, že... …v Česku ročně na následky kouření umírá kolem 20 000 lidí? …28 % českých kuřáků si myslí, že omezují svobodu nekuřáků? …restaurace by na zákazu kouření vydělaly 6 miliard? …v Itálii po zákazu kouření v hospodách klesl výskyt srdečních infarktů o 11,2 %? Zdroj: Fakulta sociálních věd UK Praha Foto popis| Kouření je slast, která pomalu a jistě zabíjí. Řada mladých kuřáků si svých vnoučat moc neužije… Foto autor| foto Aha! – Martin Pekárek _

Většina pro zákaz kouření 24.5.2012

Haló noviny str. 03 (km)_

Z domova_



Zákaz kouření v restauracích chce 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. Vyplývá to z průzkumu společnosti Ipsos Tambor, která zjišťování s Univerzitou Karlovou v dubnu provedla. Letos jako poslední ze zemí EU ratifikovala ČR po osmi letech odkladů úmluvu Světové zdravotnické organizace (WHO) o kontrole tabáku. Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. Podle šéfa společnosti Ipsos Tambor Radka Jalůvky v průzkumu odpovídalo 8488 lidí. »Více než polovině (52 %) vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám (61 %) než mužům (43 %). Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi,« uvedl. Přesně 61 % dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 % kuřáků. Průzkum potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz 70 % lidí, v roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 % kuřáků, nyní 40 %. Podle Mirka Slíže z Fakulty sociálních věd UK data rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Provozovatelé se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. »Pokud se v restauracích nebude kouřit, přestane tam chodit jen minimum lidí, naopak začnou chodit ti, kterým u jídla tabákový kouř vadí - hlavně rodiny s dětmi a nekuřáci. Valná většina kuřáků bude chodit do restaurace dál,« doplnil Jalůvka. Celkový počet návštěv by mohl stoupnout až o 6 % a tržby restaurací až o 6 mld. Kč. Foto popis| _

ZPRÁVY DNE 24.5.2012

Lidové noviny čtk_

str. 04

Domov_

DRAMA V HAVÍŘOVSKÉ ŠKOLE Pobodaná bránila dítě vlastním tělem HAVÍŘOV Žena, která v úterý pobodala ve školní jídelně Základní školy Moravská v Havířově-Šumbarku vychovatelku, útočila nejprve na sedmiletou školačku. Pracovnice školy ji bránila vlastním tělem, a proto byla zraněna. Myslí si to ředitelka školy Eliška Tomíčková. Na vlastní oči viděla, jak čtyřiadvacetiletá žena napadla vychovatelku a pak si jako rukojmí vzala žákyni. S napětím pak sledovala zásah policie a osvobození děvčátka. Policie už případ kvalifikovala jako pokus o vraždu a braní rukojmí. Zadržená žena u sebe měla několik zbraní. „Do školy už přišla s tím, že si vezme rukojmí. Chtěla tak získat pro sebe výhodu. Jakou. ale zatím nechceme specifikovat,“ řekla mluvčí moravskoslezské policie Soňa Štětínská. Zraněná vychovatelka je dál v péči lékařů. Pravděpodobně psychicky nemocná žena do budovy vstoupila dveřmi, kterými do jídelny přicházejí pro oběd senioři. SOUD Incheba musí zaplatit za vyhořelý palác PRAHA Praha má podle soudu nárok na odškodnění od Incheby za požárem zničené levé křídlo Průmyslového paláce. Na začátku dubna o tom rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7. O výši škody soud zatím nerozhodoval. Incheba se proti nepravomocnému rozsudku odvolá. Praha už dříve vyčíslila škody na více než miliardu korun. Průmyslový palác, který má Incheba dlouhodobě pronajatý, zničil požár v říjnu roku 2008. Od té doby vede Praha kromě soudního sporu o náhradu škody také i spor s pojišťovnami. Dobudování památky bude podle dřívějších odhadů magistrátu stát asi 1,5 miliardy korun. KOUŘENÍ V RESTAURACÍCH Pro úplný zákaz je 78 procent lidí



PRAHA Zákaz kouření v restauracích chce podle průzkumu 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. Informoval o tom Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z Fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. Vprůzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám (61 procent) než mužům (43 procent). Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Průzkum také potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Loni bylo pro zákaz 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. ZPŘÍSNĚNÍ KVALIFIKACE Střelci z kuše hrozí až 16 let vězení OSTRAVA Na trestný čin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti překvalifikovala policie počínání devětatřicetiletého muže, který koncem dubna v Chotěbuzi na Karvinsku postřelil kuší do hlavy údajného zloděje. Střelec původně čelil obvinění z těžkého ublížení na zdraví, ale zraněný devětatřicetiletý muž později v nemocnici zemřel. Podle přísnější kvalifikace tak útočníkovi hrozí až 16 let ve vězení. Trojice mužů chtěla vykrást v Chotěbuzi dům, který zvenku vypadá jako neobydlený. Živnost v něm však má muž, který se rozhodl, že svůj majetek bude bránit kuší. Za střelce se postavila část veřejnosti, podle níž šlo o nutnou obranu. Na jeho podporu rovněž lidé začali sepisovat petici. Foto popis| _

ČSSD: Obnovíme aktivní politiku zaměstnanosti, kterou zlikvidovala Nečasova vláda 24.5.2012

mediafax.cz _

str. 00

_

Rozvoj prorůstové hospodářské politiky, posílení aktivní politiky zaměstnanosti, boj s vysokou nezaměstnaností či podpora širokého sociálního dialogu, to jsou principy, z nichž chce v oblasti zaměstnanosti vycházet ČSSD. Na snímku kandidát sociálních demokratů do Senátu Martin Potůček. (Foto: archiv © Mediafaxfoto.cz ) PRAHA / 16:12, 24. 05. 2012

Rozvoj prorůstové hospodářské politiky, posílení aktivní politiky zaměstnanosti, boj s vysokou nezaměstnaností či podpora širokého sociálního dialogu, to jsou principy, z nichž chce v oblasti zaměstnanosti vycházet ČSSD. Ve čtvrtek to uvedl kandidát sociálních demokratů do Senátu Martin Potůček. "ČSSD bude podporovat takové daňové zatížení podniků a firem, které povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Bude rozšiřovat perspektivní veřejné investice do infrastruktury. Podporovat střední a malé firmy v obcích a krajích veřejnými zakázkami do místní infrastruktury a výstavby bytů, včetně sociálního bydlení," vypočetl na čtvrteční tiskové konferenci Potůček, který je zároveň předsedou sociální odborné komise ČSSD a vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha. Sociální demokraté se také chtějí zaměřit na větší podporu tvorby pracovních míst především ve veřejných službách. Kompletní návrhy pro oblast zaměstnanosti představí strana ve čtvrtek odpoledne, konkrétně od 17 hodin v Kulturním domě Krakov v Praze 8. Veřejné diskuse se zúčastní i přední čeští odborníci, například ředitel CERGE-EI Štěpán Jurajda, analytik ČMKOS Martin Fassmann a profesor MU Brno, sociolog Tomáš Sirovátka. Plné znění zpráv


"Sociální demokracie odmítá pravicovou politiku vlády Petra Nečase, kdy namísto systémové podpory politiky zaměstnanosti a tvorby nových pracovních míst způsobil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) chybnou sociální reformou faktický rozvrat do té doby plně fungující sítě úřadů práce," uzavřel Potůček. Filip Nachtmann

URL| http://www.mediafax.cz/politika/4059561-CSSD-Obnovime-aktivni-politiku-zamestnanosti-kterouzlikvidovala-Necasova-vlada _

ČSSD obnoví aktivní politiku zaměstnanosti, kterou zlikvidovala Nečasova vláda 24.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 cssd.cz_

Politici voličům_

ČSSD pokračuje ve veřejných debatách s občany a odborníky, ve kterých postupně představuje programová opatření pro zlepšení společenského, hospodářského a sociálního stavu České republiky, s nímž je hrubě nespokojena většina našich občanů. Dnes představí ve veřejné panelové diskusi své návrhy pro oblast zaměstnanosti. Tato diskuse se uskuteční od 17 hodin v Kulturním domě Krakov, Těšínská 600, Praha 8 (sídliště Bohnice). Sociální demokracie odmítá pravicovou politiku vlády Petra Nečase, kdy namísto systémové podpory politiky zaměstnanosti a tvorby nových pracovních míst způsobil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP09) chybnou sociální reformou faktický rozvrat do té doby plně fungující sítě Úřadů práce, přeměňuje je na místa pouhých výplat sociálních dávek a nyní dokonce hodlá péči o nezaměstnané svěřit do rukou zcela privátních pracovních agentur. Programové návrhy ČSSD politiky zaměstnanosti vycházejí z následujících principů: Rozvoj prorůstové hospodářské politiky, jejíž součástí bude i výrazné rozšíření nabídky pracovního uplatnění ve veřejných sociálních službách. Zásadní posílení aktivní politiky zaměstnanosti, v níž uplatníme princip flexijistoty - nikoliv tedy záruky jistoty pracovního místa, nýbrž jistoty pracovního uplatnění. Rozvoj regionální politiky zaměřené na boj s vysokou nezaměstnaností. Podpora širokého sociálního dialogu s přizváním sociálních partnerů na všech úrovních. “ČSSD budeme podporovat takové daňové zatížení podniků a firem, které povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Bude rozšiřovat perspektivní veřejné investice do infrastruktury. Podporovat střední a malé firmy v obcích a krajích veřejnými zakázkami do místní infrastruktury a výstavby bytů, vč. sociálního bydlení. Zaměří se na podporu tvorby pracovních míst především ve veřejných službách,“ sdělil předseda sociální odborné komise ČSSD a kandidát na senátora prof. Martin Potůček, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha. Veřejné diskuse se dnes zúčastní i přední čeští odborníci, například ředitel CERGE-EI doc. ing. Štěpán Jurajda, analytik ČMKOS ing. Martin Fassmann a profesor MU Brno, sociolog Tomáš Sirovátka. Sociální demokracie představuje všechny své programové plány jako podnět k diskusi s odbornou i nejširší veřejností a uvítá její připomínky a poznámky k prezentovaným cílům v rámci panelové diskuse či elektronické (email: [email protected]) či písemné komunikace. Plné znění zpráv


relatedarticles title="Psali jsme:" tag="vláda" count="5" /


Nečasova vláda zlikvidovala rozvoj země, my to zlepšíme, slibuje ČSSD 24.5.2012

parlamentnilisty.cz joh_

str. 00

Monitor_

Kandidát sociálních demokratů do Senátu Martin Potůček uvedl, že mezi priority jeho strany patří ozvoj prorůstové hospodářské politiky, posílení aktivní politiky zaměstnanosti, boj s vysokou nezaměstnaností či podpora širokého sociálního dialogu, to jsou principy, z nichž chce v oblasti zaměstnanosti vycházet ČSSD. "ČSSD bude podporovat takové daňové zatížení podniků a firem, které povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Bude rozšiřovat perspektivní veřejné investice do infrastruktury. Podporovat střední a malé firmy v obcích a krajích veřejnými zakázkami do místní infrastruktury a výstavby bytů, včetně sociálního bydlení," vypočetl na čtvrteční tiskové konferenci Potůček, který je zároveň předsedou sociální odborné komise ČSSD a vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha. Vláda rozvrátila úřady Sociální demokraté se také chtějí zaměřit na větší podporu tvorby pracovních míst především ve veřejných službách. Kompletní návrhy pro oblast zaměstnanosti představí strana ve čtvrtek odpoledne, konkrétně od 17 hodin v Kulturním domě Krakov v Praze 8. Veřejné diskuse se zúčastní i přední čeští odborníci, například ředitel CERGE-EI Štěpán Jurajda, analytik ČMKOS Martin Fassmann a profesor MU Brno, sociolog Tomáš Sirovátka. "Sociální demokracie odmítá pravicovou politiku vlády Petra Nečase, kdy namísto systémové podpory politiky zaměstnanosti a tvorby nových pracovních míst způsobil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) chybnou sociální reformou faktický rozvrat do té doby plně fungující sítě úřadů práce," uzavřel Potůček. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="231831,226468,222464,216786" /


ČSSD: Obnovíme politiku zaměstnanosti 24.5.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

Rozvoj prorůstové hospodářské politiky, posílení aktivní politiky zaměstnanosti, boj s nezaměstnaností či podpora širokého sociálního dialogu. To jsou principy, z nichž chce v oblasti zaměstnanosti vycházet ČSSD. Ve čtvrtek to uvedl kandidát sociálních demokratů do Senátu Martin Potůček. "ČSSD bude podporovat takové daňové zatížení podniků a firem, které povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Bude rozšiřovat perspektivní veřejné investice do infrastruktury. Podporovat Plné znění zpráv


střední a malé firmy v obcích a krajích veřejnými zakázkami do místní infrastruktury a výstavby bytů, včetně sociálního bydlení," vypočetl na čtvrteční tiskové konferenci Potůček, který je zároveň předsedou sociální odborné komise ČSSD a vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha. Sociální demokraté se také chtějí zaměřit na větší podporu tvorby pracovních míst především ve veřejných službách. Kompletní návrhy pro oblast zaměstnanosti představí strana ve čtvrtek odpoledne, konkrétně od 17 hodin v Kulturním domě Krakov v Praze 8. Veřejné diskuse se zúčastní i přední čeští odborníci, například ředitel CERGE-EI Štěpán Jurajda, analytik ČMKOS Martin Fassmann a profesor MU Brno, sociolog Tomáš Sirovátka. "Sociální demokracie odmítá pravicovou politiku vlády Petra Nečase, kdy namísto systémové podpory politiky zaměstnanosti a tvorby nových pracovních míst způsobil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) chybnou sociální reformou faktický rozvrat do té doby plně fungující sítě úřadů práce," uzavřel Potůček. (abb, mfx; foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/cssd-obnovime-politiku-zamestnanosti/ _

Češi by uvítali zákaz kouření v restauracích 24.5.2012

vitalia.cz str. 00 Redakce_

_

Celkem 78 procent Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích a přidávají se k nim i kuřáci, plyne z nového výzkumu. Překvapivé je, že restaurace by na tom vydělaly až šest miliard. Zpráva z nově provedeného výzkumu agentury Ipsos ve spolupráci se studenty Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy říká, že v Česku vzrostl počet lidí, kteří jsou pro zákaz kouření v restauracích. Pro úplný zákaz kouření by bylo 78 % Čechů, což je poměrně vysoký počet lidí. K nekuřákům se totiž přidávají pomalu ale jistě už i kuřáci. Přitom v roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, dnes s ním souhlasí téměř 33 procent pravidelných kuřáků. Velmi působivým dodatečným zjištěním pro všechny, kteří chtějí být úspěšní, je skutečnost, že ve skupinách s nejvyššími příjmy – mezi vrcholovými manažery, řediteli a vysokoškolsky vzdělanými odborníky – je jen velmi malé procento kuřáků (cca 6 %). Kouření lidem v restauracích vadí Každý nebo téměř každý den si zapálí pouhých 24 % Čechů, nekuřáci tvoří výraznou většinu 64 %, ostatní kouří pouze několikrát za měsíc nebo naprosto výjimečně. Kouř z cigaret patří spolu s nekvalitní obsluhou a nekvalitním jídlem mezi nejčastější důvody pro nespokojenost při návštěvě Čechů v restauraci, baru či kavárně. Více než polovině Čechů (52 %) vadí kouření v restauracích, a to výrazně více ženám (61 %) než mužům (43 %). Kouření také vadí ve větší míře vysokoškolsky vzdělaným lidem (63 %) než lidem s nižším vzděláním. Výrazně kouření vadí samozřejmě i rodinám s dětmi. čtěte také: Projde zákaz kouření v restauracích? Vzhledem k tomu, že většina lidí chodí do restaurací hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře, nelze očekávat, že by po zákazu počet zákazníků trvale klesl, ale naopak.



Zkušenosti ze zahraničí říkají, že po zavedení nekuřáckých restaurací lze očekávat 3–6% růst návštěv v restauracích, protože se přidají i rodiny s dětmi, které by jinak nepřišly, nebo lidé, jimž zápach v restauraci vadí. Tento dopad potvrzují i studie z Irska, Itálie či Velké Británie, kde k zákazu již došlo v uplynulých letech.

URL| http://www.vitalia.cz/clanky/cesi-by-uvitali-zakaz-koureni-v-restauracich/ _

Zákaz kouření v restauracích chce 78 procent lidí, i část kuřáků 24.5.2012

zdn.cz

str. 00 ČTK_

Z domova_

Zákaz kouření v restauracích chce podle průzkumu 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. Novinářům to řekl Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. Také úmluvu Světové organizace (WHO) o kontrole tabáku ratifikovala ČR jako poslední ze zemí EU po osmi letech odkladů až letos. Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám, 61 procentu, než mužům, 43 procentům. Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Je na druhém místě v tomto žebříčku. Podle Mirka Slíže z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy kleslo po zavedení zákazu kouření v Irsku znečištění vzduchu v restauracích o 93 procent. Data podle něho rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Provozovatelé restaurací se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. Podle průzkumu je ale pro většinu kuřáků kouření v restauraci jen doplněk, chodí tam hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro devět procent zákazníků a jen pro čtvrtinu kuřáků. „Pokud se v restauracích nebude kouřit, přestane tam chodit jen minimum lidí, naopak tam začnou chodit ti, kterým u jídla tabákový kouř vadí - hlavně rodiny s dětmi a nekuřáci. Valná většina kuřáků bude chodit do restaurace dál,“ shrnul Jalůvka. Celkový počet návštěv by mohl stoupnout o tři až šest procent a tržby restaurací až o šest miliard korun, řekl. Problém se zákazem kouření v restauracích budou podle Jalůvky mít spíše tabákové firmy. Klesne jim odbyt podle průzkumu vykouří kuřák v průměru za návštěvu restaurace devět cigaret. Zkušenosti evropských zemí ukazují, že po zavedení zákazu klesl počet vykouřených cigaret o třetinu, u méně závislých kuřáků o polovinu. Klesly i počty dospívajících, kteří si svoji první cigaretu zapálili s kamarády v restauraci.

URL| http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/zakaz-koureni-v-restauracich-chce-78-procent-lidi-i-cast-kuraku464899 Plné znění zpráv


_

Kouření v restauracích? Ne, tvrdí 78 procent lidí 23.5.2012

denik.cz

str. 00 _

Z domova_

Praha - Zákaz kouření v restauracích chce podle průzkumu 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. " Novinářům to dnes řekl Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. Také úmluvu Světové organizace (WHO) o kontrole tabáku ratifikovala ČR jako poslední ze zemí EU po osmi letech odkladů až letos. Kouření vadí nejvíce ženám Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám, 61 procentu, než mužům, 43 procentům. Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Při návštěvě restaurace Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Je na druhém místě v tomto žebříčku. Podle Mirka Slíže z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy kleslo po zavedení zákazu kouření v Irsku znečištění vzduchu v restauracích o 93 procent. Data podle něho rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Provozovatelé restaurací se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. Podle průzkumu je ale pro většinu kuřáků kouření v restauraci jen doplněk, chodí tam hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro devět procent zákazníků a jen pro čtvrtinu kuřáků. „Pokud se v restauracích nebude kouřit, přestane tam chodit jen minimum lidí, naopak tam začnou chodit ti, kterým u jídla tabákový kouř vadí – hlavně rodiny s dětmi a nekuřáci. Valná většina kuřáků bude chodit do restaurace dál," shrnul Jalůvka. Celkový počet návštěv by mohl stoupnout o tři až šest procent a tržby restaurací až o šest miliard korun, řekl. Problém se zákazem kouření v restauracích budou podle Jalůvky mít spíše tabákové firmy. Klesne jim odbyt – podle průzkumu vykouří kuřák v průměru za návštěvu restaurace devět cigaret. Zkušenosti evropských zemí ukazují, že po zavedení zákazu klesl počet vykouřených cigaret o třetinu, u méně závislých kuřáků o polovinu. Klesly i počty dospívajících, kteří si svoji první cigaretu zapálili s kamarády v restauraci. Postoj lidí k zákazu kouření v restauracích v procentech 8488 dotázaných 4125 mužů Plné znění zpráv


4363 žen 2576 kuřáků 5912 nekuřáků rozhodně bych to uvítal/a 28 22 33 2 38 spíše bych to uvítal/a 51 50 51 38 56 spíše bych byl/a proti 10 12 8 25 3 rozhodně bych byl/a proti 12 16 8 34 7 Zdroj: Společnost Ipsos Tambor"

URL| http://www.denik.cz/z_domova/koureni-v-restauracich-ne-tvrdi-78-procent-lidi-20120523.html _

Rebranding Carly 23.5.2012

e15.cz

str. 00

Žurnál_

_ Aristokratka, modelka, přelétavá kráska se zálibou v hudbě a umění, která si i do lesa obuje lodičky. Ideální postava do lifestylového časopisu pro horních deset tisíc, do dramatu o životě milionářů nebo pro roli mrchy v televizním seriálu. Nikoli však pro manželku prezidenta země, kde vládnou odbory a stávkuje se kvůli právu na delší oběd. A i když Carla Bruni vyměnila Chanel za tepláky, k vítězství tím Sarkozymu nepomohla. Soukromý život politiků se stal nedílnou součástí každé politické kampaně. Ať už se rodina a potažmo další příbuzenstvo v politickém životě angažuje a prezentuje, nebo ne, můžeme si být jisti, že jejich mediální (ne)viditelnost je pečlivě plánovaná, promýšlená a do jisté míry i řízená. Jenže některé věci se prostě naplánovat nedají - například láska. Teď už dosluhující francouzský prezident Nicolas Sarkozy o tom ví své. Do své druhé manželky Cécilie se zamiloval, když ji jako radní oddával. Oba se rozvedli, vzali, zplodili syna a Nicolas po boku sympatické, mírně výbušné Cécilie vyhrál volby. Krátce po svém zvolení se však provalil jeho románek s modelkou a zpěvačkou Carlou Bruni, přezdívanou nikoli bez důvodu - Motýlek. Pro média to byla skvělá zpráva: fotek Bruniové bylo všude dost. Patřila k první lize skutečných supermodelek, které v devadesátých letech nevstávaly pod deset tisíc dolarů za den, nosily výhradně to nejluxusnější oblečení a kromě návrhářů a hvězd se přátelily se špičkami politické i ekonomické sféry. Carla, Don Juan v sukních, chodila s Mickem Jaggerem i Ericem Claptonem, ale provdala se za filosofa. „Monogamie mě nudí,“ znělo motto vyhlášené krásky. „Harakiri,“ pomysleli si Sarkozyho oponenti, když románek s Carlou přiznal. Nicolas Sarkozy se však imagové sebevraždy nezalekl a přelétavou Carlu pojal necelé čtyři měsíce po rozvodu za svou právoplatnou choť. Jeho profilu prostořekého politika s nefrancouzskými kořeny totiž svatba s rodilou Italkou dodala na důvěryhodnosti je to prostě náš svérázný Sarko, mohli si říci Francouzi. A Carla se nechala po svém zvyku vyfotit od nejlepší světové fotografky Annie Leibovitz v rudých šatech na střeše Elysejského paláce. Bylo to shodou okolností pro časopis Paris Match, ve kterém jako redaktorka působila partnerka nynějšího Sarkozyho pokořitele Hollanda, Valérie Trierweilerová. zvětšit

Pokus přiblížit Carlu „televiznímu národu“ nevyšel Autor: Archiv, Zdroj: Strategie Plné znění zpráv


zavřít Život bez podpatku Image první dámy Francie padla Carle jako ulitá. Snad jedinou výraznou změnu, kterou musela prodělat a kterou také média nenechala bez povšimnutí, byla výměna vysokých podpatků za nízké střevíčky. Její manžel to učinil obráceně. Tento „Sarkozy efekt“ dokonce zapůsobil emancipačně na britské muže, jak poznamenal Daily Telegraph, kteří se již nechtěli cítit vedle svých vyšších partnerek méněcenní a začali si kupovat oxfordky s vyšším podpatkem. Fotogeničnost francouzského páru, přezdívaného též Kráska a zvíře, však nepůsobila vždy dobře - například při mezinárodních konferencích způsobovala mírné faux pas. Fotoeditoři vždy raději vybrali fotografii s první dámou než bez ní. Cherie Blairová, manželka britského ministerského předsedy, si například vymínila, že se nepostaví přímo vedle Carly. „Nebylo by to férové srovnání. Nepovažuji se za ošklivou, ale modelka bych nikdy být nemohla.“ Naopak fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz, kterak v decentních, nicméně velmi přiléhavých vínových a švestkově modrých šatech společně vcházejí po schodech do královského paláce, pronikla i do zcela nepolitické vrstvy společnosti, například na blog Me gusta la Moda. Když El Mundo vyfotil bývalou reportérku a ženu s úspěšnou kariérou novinářky Letizii a aristokratickou modelku a zpěvačku Carlu přepásané královskými šerpami, bylo jasné, že média dostala svůj archetyp princezny v aktuálním vydání rovnou dvojmo. Jenže Francouzi své poslední královské dámě sťali hlavu před více než dvěma stovkami let a od té doby prorostlo revoluční heslo Liberté, égalité, fraternité naskrz společností. Nenápadná elegance a vznosné držení těla působí ve spojení s mocí sebevědomě - pro některé arogantně. A v politické kampani jde o to, udělat si co nejvíce přátel - získat sympatie co nejvíce lidí. Sarkozy se během manželství začal vkusem spíše přizpůsobovat Carle. Drahé dovolené ve Státech nebo na luxusních jachtách, večeře s bohatými byznysmeny, a ještě navíc dárky od jeho milované, rovněž bohaté manželky. Tím posledním mu doslova zavařila: novináři si všimli, že na jednom setkání s voliči si Sarkozy sundal hodinky a dal si je do kapsy - nikoli ze strachu, že ho voliči okradou, jak se psalo, ale proto, že se mu u nich uvolnil pásek. Co na tom, že hodinky dostal od manželky krátce po svatbě - je to model Patek Philippe v provedení z bílého zlata, který stojí kolem 1,36 milionu korun. A stejně jako náš šéf odborů Dufek, který nosí breitlingy za „pouhých“ 120 tisíc, může o dárcích od manželky vykládat Sarko v době šetření a krize, co chce. zvětšit

Model těhulka se nechytl Autor: Archiv, Zdroj: Strategie zavřít Falešná teplákovka Sarkozy tedy potřeboval posunout svou image více tam, kde se vyskytuje onen oblíbený „průměrný volič“. V roce 2009 se v průzkumu 51 procent Francouzů vyslovilo, že jim Carla připadá vzdálená a odtažená od jejich každodenních starostí. Doslova požehnáním proto pro Sarkozyho bylo, když jeho žena otěhotněla. Jenže namísto džínových lacláčů nosila Carla bílé šaty na míru od Chanela. Obraz „normální rodiny“ jako nejsvětější trojice má v evropské kultuře pevné místo a mimika roztomilého dětského obličeje funguje skvěle jak v reklamě komerční, tak politické. Avšak to si Carla bránila jak vlčice. „Svoji dceru nikdy fotografům neprodám,“ hlásala a halila miminko do šátku. Souboj Sarkozyho s jeho protivníkem Hollandem, přezdívaným nebezpečně Pan Normální, se však začal vyostřovat - a Holland začal v průzkumech vítězit. Sarkozy musel použít těžší zbraně a Carla se převlékla z haute couture do roláků, mikin a bavlněných šátků. Do role „obyčejné ženy“ se Carla zapojila s vervou modelky. Pro „průměrného voliče“ je klíčovým médiem stále televize, a kupodivu, náklady tištěných televizních programů stále neklesají tolik jako ty ostatních tištěných médií. Navíc jsou na každém „normálním“ stolku v obýváku pěkně nahoře. Tak se Carla nechala vyfotit na titulní stranu francouzského TV magazínu v šedivé teplákovce s televizí mezi nohama a hlavou v dlaních. „Strašně ráda se dívám na seriály,“ jak prohlásila, nebylo nijak upřímné vyznání z nově oblíbené neřesti. Nepomohla ani další fotografie s Carlou na světlé pohovce, kterak nadšeně míří ovladačem na objektiv fotografa. Přestože pohovka nebyla ve stylu Ludvíka XIV., zbytek prostředí ano. Carla je na fotce osamocená, není ani s manželem, Plné znění zpráv


ani s dětmi. Když prohlásí, že má ráda reality show ve stylu Farmář hledá ženu, je patrné, že ona vidí hnůj opravdu jen v televizi a na běžný lid se dívá podobně jako my v zoo. zvětšit

Zato fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz (vpravo) kvitovali módní bloggeři s povděkem Autor: Archiv, Zdroj: Strategie zavřít Snaha přiblížit se domovům nižší třídy tak byla u Sarkozyho i jeho ženy kašírovaná a nepřirozená. Situaci nevylepšil ani skvělý nápad starosty pařížského předměstí Nogent-sur-Marne Jacquese Martina. Chtěl postavit památník dělnicím, které v minulosti pracovaly v továrně na peří. Mnoho z nich byly původem Italky, stejně jako Carla. Přes tento oslí můstek prezentoval starosta vizi, že modelkou pro nadživotní sochu dělnice za zhruba dva miliony korun se stane - první dáma. „Je to urážka italských dělnic, přisuzovat jim tvář tak bohaté osoby,“ vyjádřil William Geib nejen mínění socialistické strany, ale patrně i mnoha dalších Francouzů. Proletářská Carla tak působí trochu jako proslulá New Coke. I když spotřebitelé v pretestech tvrdili, že by novou kolu pili raději, po uvedení na trh se proti ní obrátili. Kdyby Carla zůstala u svých Chanelů a dala by nahlédnout více do svého skutečného soukromí, možná by si vedla lépe než v teplácích. Autorka je vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations FSV UK

URL| http://strategie.e15.cz/zurnal/rebranding-carly-768106 _

Heger chystá zákaz kouření v restauracích. Pro je už téměř osmdesát procent Čechů 23.5.2012

Hospodářské noviny str. 04 Michaela Mužíková_

Česko_

Zdravotnictví Rozsáhlý průzkum ukázal, že odpor proti kouření v Česku sílí Pro úplný zákaz se vyslovila i celá třetina českých kuřáků Úplný zákaz kouření v restauracích podporovalo před pěti lety pouze 35 procent Čechů, třebaže jiné státy jako Velká Británie už tehdy cigarety zakazovaly. Situace se ale výrazně otočila i v Česku, kouření vadí lidem čím dál více. Nyní je pro jeho zákaz už 78 procent Čechů, oproti roku 2007 více než dvojnásobek. Ukazuje to rozsáhlý průzkum Univerzity Karlovy a agentury Ipsos Tambor, jehož výsledky mají HN exkluzivně k dispozici. Tlak na politiky, kteří zde o boji proti tabáku až dosud jen mluvili, tak výrazně zesílil. A přesně toho hodlá využít i ministr zdravotnictví Leoš Heger, který tabákovou novelu právě teď chystá. Průzkum jako argument „Určitě to použijeme jako argument. Prosazovat budu úplný zákaz kouření v restauracích,“ řekl včera HN ministr Leoš Heger. V zahraničí totiž po přísnějších zákonech ubylo kuřáků, což může zdravotnickému rozpočtu dost ušetřit. Podle statistik stojí nemoci spojené s kouřením v tuzemsku až třicet miliard korun ročně. V Česku se ale navzdory tomu omezit cigarety až doposud nepodařilo,třebaže podle původních plánů měl úplný zákaz už třetím rokem platit. S návrhem totiž přišlo ministerstvo zdravotnictví poprvé už za Tomáše Julínka. Přísný antikuřácký zákon ale během schvalování pokaždé ztratil politickou podporu. Zákaz tak nakonec vystřídala jen nepříliš účinná definice, podle níž si provozovatelé mohou vybrat, jestli se u nich bude kouřit, nebo ne. Ve světle nynějšího průzkumu, jenž je svým rozsahem jedním z vůbec největších, který se kdy v Česku uskutečnil, se to však může změnit. Z postojů více než osmi tisíc respondentů totiž vyplývá, že odpor proti kouření v restauracích se zvedá už i mezi samotnými kuřáky. Plné znění zpráv


V roce 2007 bylo pro zákaz 13 procent kuřáků, teď je to 33 procent, shrnuje univerzitní studie. A právě o ovlivnění nynější debaty o tom, kde kouřit či nekouřit, autorům průzkumu i šlo. „Chtěli jsme tím ukázat, jestli by zákon zakazující kouření v restauracích měl či neměl opodstatnění,“ popisuje Miroslav Slíž z Fakulty sociálních věd UK, kde postoje osmi a půl tisíce respondentů zjišťovali. Restaurace mohou vydělat Zákazu kouření se podle průzkumu nemusí bát ani restaurace – návštěvnost jim prý nejenže neklesne, ale dokonce stoupne. Zhruba jedenáct procent lidí totiž uvádí, že do nekuřáckých restaurací by chodili častěji než dnes, naopak s omezením návštěv počítá jen pět procent lidí. „Kuřáci do restaurací nechodí kvůli kouření, ale kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření je pro ně jen doplněk,“ vysvětlují v komentáři k výsledkům autoři. Navíc kuřáci podle jejich zjištění ani neutrácí více než nekuřáci: u obou skupin je to při každé návštěvě v průměru 210 korun za osobu. Restaurace tak mají na zákazu kouření vydělat – a to výrazně. Tržby mají podle studie stoupnout až o šest miliard korun ročně. „Drobný, zhruba tříprocentní pokles lze očekávat jen v prvních třech měsících po zavedení zákazu. Dojde totiž k dočasnému odlivu kuřáků a také bude chvíli trvat, než si změny všimnou nekuřáci,“ shrnuje studie. Naproti tomu pokles ve spotřebě cigaret může být trvalý: například v Itálii ubylo od změny zákona zhruba pět procent kuřáků. *** Budu prosazovat úplný zákaz kouření v restauracích. Průzkum použijeme jako argument. Leoš Heger ministr zdravotnictví Dopady zákazu kouření v cizině Anglie Po zavedení zákazu nastal znatelný pokles ve spotřebě cigaret – jeden kuřák v březnu 2007 průměrně vykouřil 16,14 cigarety za den, na podzim stejného roku už jen 12,75 cigarety denně. Bylo zjištěno, že průměrné množství vykouřených cigaret během jedné návštěvy restaurace se snížilo z 9,01 na 5,69. irsko Studie irské Kanceláře pro tabákovou kontrolu prokázala, že v 38 monitorovaných dublinských hospodách stoupla návštěvnost po zavedení zákazu o 11 %. itálie Počet kuřáků klesl z 34,9 % na 30,5 % u mužů a z 20,6 % na 20,4 % u žen. Prodej cigaret se snížil o 5,5 %. Byla zjištěna větší frekvence návštěv restaurací a kaváren u 9,6 % dotazovaných lidí, u 7,4 % účastníků ankety se naopak počet návštěv snížil. Zdroj: FSV UK / Ipsos Tambor Tržby restaurací 6 miliard korun je částka, o kterou by se mohly zvýšit roční tržby celého trhu restaurací v Česku po zavedení zákazu kouření. Podle studie FSV UK vychází tento propočet z údajů Českého statistického úřadu. Foto popis| Kouřit jen před hospodu Pokud by prošel plošný zákaz kouření v restauracích, museli by vyznavači nikotinu na každou cigaretu zajít ven. Nyní je na rozhodnutí provozovatele, jestli ve svém podniku kouření zakáže, či nikoliv. Foto autor| Foto: HN – Michaela Hasíková O autorovi| S přispěním Adély Skřivánkové ; Michaela Mužíková [email protected] _

Vysokoškoláci k sobě zvou byznysmeny 23.5.2012

Hospodářské noviny str. 05 Luboš Kreč, Julie Daňková_

Česko_

Univerzity Studenti startují novou iniciativu, chtějí změnit reformu vysokých škol Zástupci firem, kde se spolupráce se školami daří, budou přednášet Nedostatečná spolupráce mezi firmami a českými univerzitami už rozhněvala i samotné studenty. Rozjíždějí proto novou iniciativu Inventura školství, která by měla mimo jiné více propojit byznysmeny s akademiky. Za projektem stojí Česká studentská unie, která zastřešuje různé studentské spolky a organizace z celé republiky. „Rádi bychom, aby nám firmy naznačily, které znalosti a dovednosti potřebují nebo co je teď v jejich oboru moderní. Studenti naší vysoké školy mají zájem o navázání takové spolupráce s firmami, které působí v Plné znění zpráv


jihočeském regionu. Například s ČEZ, strojírenskou firmou Bosch i s malými a středními podnikateli, kteří také hledají profesně uplatnitelné lidi,“ říká Jakub Hořický ze studentské unie Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Kromě toho, že se budou pořádat přednášky podnikatelů, dojde i na semináře zaměřené na propagaci úspěšných příkladů spolupráce. „Nebude to inventura jen ve smyslu kritiky, ale budeme hledat nějaká řešení spolupráce s firmami a pozitivní příklady pak ukazovat,“ popisuje Hořický, jakým způsobem by studenti chtěli dění ve vysokém školství rozhýbat. Do akcí by se navíc měli zapojit i lidé, kteří mají zkušenosti s podporou vzdělávání a jeho propojováním s podnikáním, třeba organizátoři projektu Matematika s chutí. „Rádi bychom oslovili osobnosti typu pana Frolíka a expertů z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA,“ dodává mluvčí České studentské unie Jiří Kohout. Majitel úspěšné firmy na výrobu nemocničních lůžek Linet Zbyněk Frolík totiž patří k propagátorům užší spolupráce škol a byznysu. Hodnocení výuky Inventura školství, která oficiálně startuje dnes, chce ale vedle užšího provázání podnikatelské praxe a vědeckého výzkumu zapojit studenty více i do dění na školách. Třeba aby si lépe všímali toho, jak se na univerzitách hospodaří. „Naším cílem je, aby se lidé starali o to, co se na jejich univerzitách děje, případně upozorňovali na to, když jsou tam nevhodně vynakládány finanční prostředky,“ říká mluvčí studentské unie Jiří Kohout s tím, že právě veřejná kontrola ze strany žáků je nejlepší metoda, jak problémy řešit. Aby organizátoři věděli, na co přesně upnout pozornost, zpracovali si velký průzkum mezi téměř šesti tisíci studenty. Ti v něm měli mimo jiné ohodnotit úroveň vzdělávání na tuzemských vysokých školách. Polovina studentů dala trojku, čtvrtina za čtyři. K jedničce sáhlo jen jedno procento studentů. Právě hodnocení výuky – a tedy větší zapojení studentů – by mělo být jedním z prvků projektu Inventura školství. Osvědčilo se už v Praze. „Systém hodnocení výuky původně vznikl jako studentský projekt. Před osmi lety to jeden student zpracoval v rámci své bakalářské práce a na jejím základě se ten systém opravdu rozjel,“ uvádí konkrétní výsledek studentského angažmá Petr Soukup, proděkan na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Reforma reformy Studenti by navíc v rámci Inventury školství, která se inspirovala starší iniciativou nazvanou Inventura demokracie, rádi ovlivnili chystanou reformu vysokého školství. Její hrubé obrysy už jsou hotové, ale zástupci univerzit i studentů s nimi nesouhlasí. Nejasnosti panují třeba kolem financování vysokých škol. Původně se mluvilo o školném, vláda však chce zavést nakonec zápisné. *** Klíčové problémy školství očima studentů 64 % Nedostatek financí 58 % Nekompetence politiků na ministerstvu školství 56 % Kvalita vysokého školství 55 % Klientelismus a financování sporných aktivit školou 47 % Chybějící podpora vědy a výzkumu 33 % Chybějící reforma školství 32 % Neexistence koncepce směřování vysokého školství 29 % Neprůhledné financování školy/fakulty 27 % Student není vnímán jako zákazník/klient 27 % Nekvalitní vyučující Průzkum uskutečnila Česká studentská unie mezi 5724 studenty a absolventy středních a vysokých škol v období od 29. února do 14. března 2012. Mezi respondenty bylo 44 % studentů vysokých škol, 26 % absolventů vysokých škol, 19 % absolventů středních škol a 11 % studentů středních škol. Rádi bychom, aby nám firmy naznačily, které znalosti a dovednosti potřebují nebo co je teď v jejich oboru moderní. Jakub Hořický Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích O autorovi| [email protected] _ Plné znění zpráv


Většina Čechů si přeje nekuřácké restaurace 23.5.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zdraví_ Lidovky.cz, ČTK_

Kouření v restauracích. Otázka, která rozděluje společnost. Podle posledního průzkumu si ale většina lidí přeje, aby cigarety z restaurací zmizely - celých 78 procent lidí. Z kuřáků, kterých je v České republice téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent. Oznámil to Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. Také úmluvu Světové organizace (WHO) o kontrole tabáku ratifikovala ČR jako poslední ze zemí EU po osmi letech odkladů až letos. Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám, 61 procentu, než mužům, 43 procentům. Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Kuřáci omezují život ostatním Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Je na druhém místě v tomto žebříčku. Podle Mirka Slíže z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy kleslo po zavedení zákazu kouření v Irsku znečištění vzduchu v restauracích o 93 procent. Data podle něho rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Restauratéři se zákazu obávají, mohl by jim ale pomoci Provozovatelé restaurací se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. Podle průzkumu je ale pro většinu kuřáků kouření v restauraci jen doplněk, chodí tam hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro devět procent zákazníků a jen pro čtvrtinu kuřáků. "Pokud se v restauracích nebude kouřit, přestane tam chodit jen minimum lidí, naopak tam začnou chodit ti, kterým u jídla tabákový kouř vadí - hlavně rodiny s dětmi a nekuřáci. Valná většina kuřáků bude chodit do restaurace dál," shrnul Jalůvka. Celkový počet návštěv by mohl stoupnout o tři až šest procent a tržby restaurací až o šest miliard korun, řekl. Problém se zákazem kouření v restauracích budou podle Jalůvky mít spíše tabákové firmy. Klesne jim odbyt podle průzkumu vykouří kuřák v průměru za návštěvu restaurace devět cigaret. Zkušenosti evropských zemí ukazují, že po zavedení zákazu klesl počet vykouřených cigaret o třetinu, u méně závislých kuřáků o polovinu. Klesly i počty dospívajících, kteří si svoji první cigaretu zapálili s kamarády v restauraci.

URL| http://relax.lidovky.cz/vetsina-cechu-si-preje-nekuracke-restaurace-fzk-/lnzdravi.asp?c=A120523_145417_ln-zdravi_glu _



Průzkum: 78 procent Čechů si přeje nekuřácké restaurace, vydělaly by na tom i hospody 23.5.2012

MaM.cz str. 00 life.ihned.cz_ Michaela Mužíková_

Zákaz kouření v restauracích pomohl v Irsku, Velké Británii nebo Itálii snížit počet kuřáků, tržbám hospod ale neublížil. V Česku se chystá podobný zákon a má podporu veřejnosti. Ještě před pěti lety by podobný zákaz přivítalo jen 35 procent lidí, nyní jej podporuje téměř 80 procent Čechů. Úplný zákaz kouření v restauracích podporovalo před pěti lety pouze 35 procent Čechů, třebaže jiné státy jako Velká Británie už tehdy cigarety zakazovaly. Situace se ale výrazně otočila i v Česku, kouření vadí lidem čím dál více. Nyní je pro jeho zákaz už 78 procent Čechů, oproti roku 2007 více než dvojnásobek. Ukazuje to rozsáhlý průzkum Univerzity Karlovy a agentury Ipsos Tambor, jehož výsledky mají HN exkluzivně k dispozici. Tlak na politiky, kteří zde o boji proti tabáku až dosud jen mluvili, tak výrazně zesílil. A přesně toho hodlá využít i ministr zdravotnictví Leoš Heger, který tabákovou novelu právě teď chystá. Průzkum jako argument “Určitě to použijeme jako argument. Prosazovat budu úplný zákaz kouření v restauracích,“ řekl HN ministr Leoš Heger. V zahraničí totiž po přísnějších zákonech ubylo kuřáků, což může zdravotnickému rozpočtu dost ušetřit. Podle statistik stojí nemoci spojené s kouřením v tuzemsku až třicet miliard korun ročně. V Česku měl podle původních plánů úplný zákaz už platit třetím rokem. S návrhem totiž přišlo ministerstvo zdravotnictví poprvé už za Tomáše Julínka. Přísný antikuřácký zákon ale během schvalování pokaždé ztratil politickou podporu. Zákaz tak nakonec vystřídala jen nepříliš účinná definice, podle níž si provozovatelé mohou vybrat, jestli se u nich bude kouřit, nebo ne. Ve světle nynějšího průzkumu, jenž je svým rozsahem jedním z vůbec největších, který se kdy v Česku uskutečnil, se to však může změnit. Z postojů více než osmi tisíc respondentů totiž vyplývá, že odpor proti kouření v restauracích se zvedá už i mezi samotnými kuřáky. V roce 2007 bylo pro zákaz 13 procent kuřáků, teď je to 33 procent, shrnuje univerzitní studie. A právě o ovlivnění nynější debaty o tom, kde kouřit či nekouřit, autorům průzkumu i šlo. “Chtěli jsme tím ukázat, jestli by zákon zakazující kouření v restauracích měl či neměl opodstatnění,“ popisuje Miroslav Slíž z Fakulty sociálních věd UK, kde postoje osmi a půl tisíce respondentů zjišťovali. Restaurace mohou vydělat Zákazu kouření se podle průzkumu nemusí bát ani restaurace - návštěvnost jim prý nejen neklesne, ale dokonce stoupne. Zhruba jedenáct procent lidí totiž uvádí, že do nekuřáckých restaurací by chodili častěji než dnes, naopak s omezením návštěv počítá jen pět procent lidí. “Kuřáci do restaurací nechodí kvůli kouření, ale kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření je pro ně jen doplněk,“ vysvětlují v komentáři k výsledkům autoři. Navíc kuřáci podle jejich zjištění ani neutrácí více než nekuřáci: u obou skupin je to při každé návštěvě v průměru 210 korun za osobu. Restaurace tak mají na zákazu kouření vydělat - a to výrazně. Tržby by podle studie měly stoupnout až o šest miliard korun ročně.Naproti tomu pokles ve spotřebě cigaret může být trvalý: například v Itálii ubylo od změny zákona zhruba pět procent kuřáků.

(S přispěním Adély Skřivánkové) Plné znění zpráv


Desatero nespokojeného hosta. Co si v restauraci nemusíte nechat líbit - čtěte ZDE Právní minimum pro hosty restaurací. 7 příběhů o přesolené polévce a pivu s právním výkladem - čtěte ZDE

URL| http://life.ihned.cz/jidlo/c1-55897370-pruzkum-78-procent-cechu-si-preje-nekuracke-restaurace-vydelalyby-na-tom-i-hospody _

Pravice to ví: Není vyhráno, tanec na hrobě Davida Ratha nás nespasí 23.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník_

Poslanecká sněmovna_

Za dar z nebes mohou české pravicové strany považovat kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Ta sice vypukla už v polovině května, ale není pochyb o tom, že ovlivní podzimní krajské i senátní volby. Oslovení politici ODS a TOP 09 se však dušují: Nebudeme strašit Rathem, volby jsou přeci o programu. A politoložka dodává: Správně, pravicový volič potřebuje víc. Případ zmanipulované a předražené zakázky na rekonstrukci zámku v Buštěhradu, kvůli níž policie zatkla poslance a bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, ubere v podzimních volbách sociální demokracii zcela jistě politické body. Větší dopad bude mít zřejmě na krajské než senátní volby a především v Rathově nedávném království Středočeském kraji. “Je to velké téma, je to velká výhoda pro pravicové strany. Na druhou stranu, když to porovnáme se sociálními demokraty 2008, tak ta disciplína v tom, jak všichni jedním hlasem komunikovali těch třicet korun, tak nemůžeme čekat, že stejně disciplinovaně budou komunikovat jedno téma pravicové strany,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Anna Matušková, která se věnuje výzkumu politického marketingu a politické komunikace a jejich roli v politickém procesu. Možný nástupce si Ratha nikdy nevážil “V žádném případě nechci, aby krajské volby byly referendem o panu Rathovi. Pan Rath mě vůbec nezajímá, nikdy mě nezajímal, nikdy jsem si ho nevážil pro jeho negativní lidské vlastnosti a vždy mě jen mrzelo, jaký má negativní vliv na politiku, na Středočeský kraj a krajský úřad. Vždy jsem si o něm myslel své, a to se v posledních dnech potvrdilo,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Raduan Nwelati, kandidát ODS na středočeského hejtmana. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232035,231752,231597" / Před vypuknutím aféry téměř nikdo nepochyboval, že se po podzimních krajských volbách zbarví celá republika znovu do oranžova, jak se to stalo už v roce 2008. Zatímco tehdy nahrála sociální demokracii neoblíbenost Topolánkovy vlády a zavedení třicetikorunových poplatků ve zdravotnictví, v těch letošních měl ČSSD nahrát odpor valné části společnosti proti reformám prosazovaným kabinetem Petra Nečase. Televize je víc než regionální problematika “Krajské volby jsou volbami tzv. druhého řádu, to znamená, že jsou často postaveny jako rozhodnutí o vládní koalici. Může to tak být a výhodu znovu budou mít strany, které jsou v opozici, nebo se vůči vládě budou vymezovat. Lidé se nakonec rozhodují na základě celostátních témat, podle toho, co vidí v televizi, a ne až tak úplně podle regionální problematiky,“ poznamenává politoložka Anna Matušková z Fakulty sociálních věd UK. “Myslím si, že by krajské volby neměly být ani referendem o vládě a měly by být o kvalitách kandidujících lidí a o nabízeném krajském programu. Ale také o jeho reálnosti a o tom, co tento program přinese občanům z pohledu krátké i dlouhodobé budoucnosti. Politika se nedělá jen pro současnost, ale také pro Plné znění zpráv


budoucí generace, které přijdou po nás,“ dodává primátor Mladé Boleslavi Nwelati, který bude po Rathově aféře zřejmě v podzimních volbách nejžhavějším kandidátem na funkci středočeského hejtmana. ČSSD s komunisty už předvedla, co “dokáže“ Zatímco Raduan Nwelati by se mohl stát Rathovým nástupcem ve vedení kraje, jeho předchůdcem byl Petr Bendl, nynější ministr zemědělství. ČSSD, která kraj řídila s tichou podporou KSČM, podle něj zcela selhala. “Sociální demokraté spolu s komunisty už na kraji předvedli, co ´dokáží´. Jejich výsledky práce hovoří jasně,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Bendl. Ani on si však nemyslí, že volební kampaň ODS může být postavena jen na poukazování na nepravosti, které se za Rathovy éry ve vedení kraje děly. “Pro nás musí být především cílem nabídnout prostřednictvím kampaně lidem řešení, jak chceme kraj vyvést z obrovských ekonomických problémů, do kterých ho koalice ČSSD a KSČM dostala. A s prioritou se věnovat podpoře existence a rozvoji pracovních příležitostí,“ uvádí bývalý středočeský hejtman Bendl. Nevěrohodní Rathovi spolupracovníci Kromě ODS může z Rathovy kauzy těžit ve Středočeském kraji i TOP 09. Ta vysílá do boje o funkci hejtmana svoji místopředsedkyni a bývalou starostku Černošic Helenu Langšádlovou. “Jistěže stav na kraji za vlády ČSSD budeme připomínat. Stejně jako postoje sociálních demokratů, že oni nic netušili, to všechno Rath. To je naprosto nevěrohodné. Při cestách po kraji se v jednotlivých regionech ozývají mnohá podezření, která se týkají i jiných sociálních demokratů,“ říká pro ParlamentníListy.cz poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. Kandidátka na středočeskou hejtmanku si nemyslí, že už má pravice díky Rathově kauze vyhráno. “Kampaň budeme dělat s plným nasazením a bude založena na kontaktu s voliči. Máme zpracován kvalitní program, jehož zásadním bodem je zveřejňování smluv a plateb nad padesát tisíc korun. To je zásadní i pro náš možný vstup do krajské koalice, aby se ve Středočeském kraji už nikdy nezopakovalo to, co v posledních letech,“ prohlašuje Langšádlová. Pravicový kandidát jen kritikou neokouzlí Za tím, že pravicoví lídři pro podzimní volby ve Středočeském kraji nechtějí vsadit jen Rathovu kartu, může být i to, že se dlouhodobě obecně ukazuje, že v negativní kampani jsou často schopnější právě sociální demokraté. “Pro pravici je přirozenější soustředit se na obsah,“ vysvětluje Anna Matušková. “Pokud jste pravicový kandidát a hlavně kritizujete sociálního demokrata a sám nenabízíte řešení, tak vaše voliče to úplně neokouzlí. Ti chtějí spíš slyšet, co budete dělat. Tahle rétorika je často výhodnější pro levici. Ale když se bude používat inteligentně, tak je to velké a silné téma, jak se vymezit vůči výrazné politické figuře, které tady je a určitě se dá využít,“ uznává pro ParlamentníListy.cz politoložka Matušková. Už první průzkum po aféře přinesl ČSSD ztráty To, že může sociální demokraty aféra Davida Ratha ve volbách významně poškodit, ukázal už první průzkum provedený po jejím vypuknutí. Agentura SANEP ho uskutečnila pouhé dva týdny po svém pravidelném měsíčním průzkumu a ČSSD v něm zaznamenala propad o čtyři procenta, i když zůstala s 22,3 procenta nejsilnější stranou. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="233230,233214,233217,232967,232897" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1342&clanek=233384 _ Plné znění zpráv


Zakažte kouření v restauracích, přeje si většina Čechů 23.5.2012

tyden.cz str. 00 ČTK_

Zdraví_

Zákaz kouření v restauracích chce podle nového průzkumu až 78 procent lidí. Z kuřáků, kterých je v Česku téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent, tvrdí Radek Jalůvka ze společnosti Ipsos Tambor, která spolu s Univerzitou Karlovou průzkum provedla. Zákaz kouření v restauracích chce podle nového průzkumu až 78 procent lidí. Z kuřáků, kterých je v Česku téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent, tvrdí Radek Jalůvka ze společnosti Ipsos Tambor, která spolu s Univerzitou Karlovou jarní průzkum provedla. Letos jako poslední ze zemí EU ratifikovalo Česko po osmi letech odkladů úmluvu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. Ministerstvo zdravotnictví předloží na podzim návrh tabákové novely, v jedné z variant je i zákaz kouření v restauracích. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám než mužům. Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Anketa: Chtěli byste, aby se v Česku přestalo kouřit v restauracích a hospodách? Ano, rozhodně bych to uvítal/a. Nesnáším cigaretový dým u jídla. 25% Ne, je to omezení osobní svobody. 25% Je mi to jedno, cigaretový kouř mi nijak zvlášť nevadí. 25% Obávám se, že by výrazně klesla návštěvnost. 25% Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Je na druhém místě v tomto žebříčku. Podle Mirka Slíže z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy kleslo po zavedení zákazu kouření v Irsku znečištění vzduchu v restauracích o 93 procent. Data podle něho rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Provozovatelé restaurací se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. Podle průzkumu ale je pro většinu kuřáků kouření v restauraci jen doplněk, chodí tam hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro devět procent zákazníků a jen pro čtvrtinu kuřáků. "Pokud se v restauracích nebude kouřit, přestane tam chodit jen minimum lidí, naopak tam začnou chodit ti, kterým u jídla tabákový kouř vadí - hlavně rodiny s dětmi a nekuřáci. Valná většina kuřáků bude chodit do restaurace dál," shrnul Jalůvka. Celkový počet návštěv by mohl stoupnout o tři až šest procent a tržby restaurací až o šest miliard korun, dodal.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/zakazte-koureni-v-restauracich-preje-si-vetsina-cechu_235410.html _ Plné znění zpráv


Tři čtvrtiny národa chtějí kouření v restauracích vystavit stopku 22.5.2012

ct24.cz str. 00 vrm_

Domácí_

Praha – Osmasedmdesát procent Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích. Souhlasí s ním i 40 procent kuřáků. Tyto údaje vycházejí z rozsáhlého a podrobného výzkumu agentury Ipsos a studentů Fakulty sociálních věd, který proběhl v dubnu 2012 a patří mezi největší za posledních deset let. Čísla z průzkumu také svědčí o trendu, kdy se stopkou pro kuřáky souhlasí stále výraznější počet Čechů a podporují tak snahy zákonodárců kouření výrazněji regulovat. Šetření agentury Ipsos a studentů FSV UK vychází z vysokého vzorku 8 488 respondentů. Podle oslovených by se zákazem kouření v restauracích souhlasilo v souhrnu 78 procent lidí, spíše, resp. zcela proti by bylo 10 procent, resp. 12 procent lidí (nesouhlas vyslovilo i pět procent nekuřáků). Relativně výraznou podporu má zákaz kouření i mezi samotnými kuřáky. Souhlasí s ním 33 procent pravidelných kuřáků, společně s těmi příležitostnými pak 40 procent. Počet těch, kteří jsou pro zákaz kouření v restauracích, roste. Podle společnosti Median bylo pro zákaz před čtyřmi lety jen polovina lidí, mezi kuřáky se těšil pouze třináctiprocentní podpoře. Proti zákazu jsou provozovatelé restaurací Vedle kuřáků proti zákazu kouření brojí také výrazná část provozovatelů restaurací. Informuje o tom průzkum Svazu obchodu z listopadu 2011, podle nějž se zákazem nesouhlasí více než polovina restauratérů, třetina ho dokonce považuje za zásah do svobody podnikání. Obavy, že zákaz kouření sníží majitelům restaurací tržby, jsou ovšem podle průzkumu Ipsos liché. Tvůrci šetření opět argumentují čísly; hlavním důvodem k návštěvě restaurace totiž pro Čechy není možnost kouřit, ale především setkávání s přáteli. Na prvním místě ho uvedlo 80 procent oslovených lidí, jako další důvody kuřáci i nekuřáci shodně zmiňují jídlo, pivo a zábavu, ať už se jedná o sledování sportovních utkání nebo o hudební produkci. Kouření? Důležitější je vidět přátelé Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro 9 % všech zákazníků a jen čtvrtinu kuřáků. Naopak cigaretový kouř vadí každému druhému Čechovi (48 % oslovených) a spolu s nekvalitní obsluhou patří mezi nejčastěji skloňované výhrady vůči stravovacím podnikům. Nekuřákům dokonce vadí víc než protivný číšník. Podle statistiků by se tak mohla návštěvnost restaurací po zákazu paradoxně ještě zvýšit. "Návštěvnost by se mohla zvýšit o tři až šest procent, protože začnou chodit nekuřáci a rodiny s dětmi," konstatoval Radek Jalůvka z agentury Ipsos. Zákazem kouření výrazně neutrpěly ani restaurace v zemích, kde už platí. Například v Irsku dokonce o jedenáct procent stoupla, v Anglii zase úbytek zákazníků kuřáků vyrovnal nárůst těch, co nekouří. Česko v omezování kouření v restauracích za evropskými sousedy stále zaostává. Několikrát navrhovaný úplný zákaz sněmovnou zatím neprošel. "Spolu s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem připravujeme nový zákon na ochranu nekuřáků," uvedl předseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný. Nový návrh počítá s několika variantami od úplného zákazu pod striktně stavebně oddělené prostory. Poslanci ho projednají na podzim.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/178202-tri-ctvrtiny-naroda-chteji-koureni-v-restauracich-vystavitstopku/ _



Tři čtvrtiny Čechů by zakázaly kouření v restauracích 22.5.2012

parlamentnilisty.cz pan_

str. 00

Monitor_

Podle nového průzkumu by 78 procent Čechů zakázalo kouření v restauracích. Potvrzuje tím trend, kdy se toto číslo průběžně zvyšuje. Pro zákaz by hlasovalo navíc i velké množství kuřáků. Průzkum vypracovala Fakulta sociálních věd UK spolu s agenturou Ipsos. Ukázal, že celkem 78 procent lidí by zakázalo kouření v restauracích. V tomto názoru je navíc podporuje i vysoký počet samotných kuřáků - z nich by pro zákaz hlasovalo 40 procent. Tato čísla průběžně rostou. Podle agentury Median ještě před čtyřmi roky byla pro zákaz jen polovina lidí a kuřáci názor podporovali jen ze 13 procent. Zákazu kouření se však obává velká část provozovatelů restaurací. Podle některých z nich by to byl až zásah do svobody podnikání. Bojí se totiž nižších tržeb. To však průzkum Ipsos popírá. relatedarticles title="Související:" articles="213445,187300,198903" / Podle něj je totiž hlavním důvodem k návštěvě restaurace setkání s přáteli, ne možnost kouřit. Ta je důležitá jen pro 9 procent respondentů, přitom cigaretový kouř vadí naopak 48 procentům lidí. Návštěvnost by se tedy podle statistik mohla naopak zvýšit. "Návštěvnost by se mohla zvýšit o tři až šest procent, protože začnou chodit nekuřáci a rodiny s dětmi," uvedl pro ČT Radek Jalůvka z Ipsos. Nový zákon týkající se kouření v restauracích budou čeští poslanci projednávat letos na podzim. "Spolu s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem připravujeme nový zákon na ochranu nekuřáků," ujistil předseda výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="211690,207439,206209,206169,202475" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Šavlový tanec kolem horké kaše 21.5.2012

Lidové noviny str. 17 Právo & Justice_ TOMÁŠ RICHTER_

Systém produkuje učitele, již neumějí právo učit, a právní badatele, jejichž výzkum nesnese mezinárodní měřítka Na polemiku o právním vzdělání (Právo & Justice 23. dubna, 30. dubna a 7. května) reaguje advokát z Clifford Chance, působící na Radboud Universiteit v Nizozemsku. Profesoři práva Karel Eliáš a Alena Winterová si na stránkách Práva & Justice LN vyměnili názory na několik dílčích témat týkajících se standardů vysokoškolského studia práva. Profesor Eliáš zakončil výměnu spíše smířlivě s tím, že názory zkříží často lidé, kterým jde o shodnou věc – v tomto případě o zvyšování kvality oboru právo v jeho akademické podobě. Dovolím si k diskusi doplnit několik poznámek vedených stejným záměrem, i když ne nutně smířlivých. (Ti kolegové v české právní akademii, kteří mají můj respekt, přirozeně poznají, že na ně se mé výtky nevztahují, proto se jim ani neomlouvám.)



Upřímně řečeno nevím, zda pondělní přílohu Právo & Justice LN čtou také neprávníci, budu v to však pro účely tohoto příspěvku doufat. Právo & Justice LN je totiž v české mediální krajině jedním zmála oken, skrz něžmůže do právní kuchyně nahlédnout vzdělaný neprávník, potažmo třeba i člen akademické obce jiného oboru. Právě pro takový druh čtenáře je tento článek primárně určen – v naději, že bude nechápavě kroutit hlavou. Pokud by totiž dnešní stav akademie v oboru právo nebyl v tuzemsku anomálií, ale normou, jednalo by se snad o nejpádnější důkaz toho, že polistopadový model akademické samosprávy, za jehož zachování se v tomto semestru na českých univerzitách dokonce stávkovalo, si nezaslouží slitování. Nejchytřejší dovnitř – ale i ven Polemiku profesorů Eliáše a Winterové lze shrnout také jako diskusi nad významem, který v tuzemsku mají při zajištění kvality výzkumu a výuky v oboru právo formální kvalifikační symboly (nebo, chcemeli, signály). Může se jednat o kvalifikační symboly udělované „individuálně“ (vědecké hodnosti doktora, docenta, profesora) či „kolektivně“ (akreditace celého týmu pro výuku vysokoškolského oboru). Mou základní tezí je, že tyto symboly jsou pro dosažení deklarovaného účelu – tedy zajištění a zvyšování kvality výzkumu a výuky – v tuzemsku v nejlepším případě irelevantní, v nejhorším případě působí retardačně. Civilizační a intelektuální masakr, který obor právo v jeho akademické podobě v tuzemsku postihl po roce 1948 a znovu po roce 1968 není jistě třeba podrobněji popisovat. Výsledek tohoto společenského procesu jsem zahlédl jako student prvního ročníku brněnské právnické fakulty doslova v poslední možný okamžik, v září 1989. Dodnes se směsí pobavení a znechucení vzpomínáme se spolužáky na povinné přednášky docenta, který – pokud by v jeho habilitační komisi zasedalo Haškovo lékařské konsilium – by zřejmě býval musel být superarbitrován pro blbost (spíše než licencován k výzkumu a výuce na univerzitě). Jistým dějinným paradoxem je, že společenský zlom v roce 1989 přinesl sice právu nebývalý boom v jeho podobě praktické, avšak akademický rozvoj této disciplíny zkomplikoval – právnické fakulty totiž na pracovním trhu vůbec nemohly konkurovat právní praxi. Tentýž cenový signál, který na právnické fakulty přiváděl ve srovnání s jinými obory čím dál tím větší podíl špičkových maturantů (údaje za období 1998 až 2008 uvádí Ondřej Šteffl v textu Na které VŠ jdou nejlepší a jak se to změnilo, Aktuálně.cz, 1. října 2009), totiž působí na absolventy naprosto opačným směrem – z právnických fakult je odvádí pryč. Jako všude na světě samozřejmě i u nás platí, že akademická kariéra přitahuje lidi, kteří mají křivku marginální utility peněz nastavenu velmi odlišně od lidí, které přitahuje soukromý sektor. Pokud je však náklad pominutých příležitostí příliš velký, může být hlas peněz neodolatelný – zvláště pak ve velkých městech, kde právnické fakulty logicky sídlí. Ta zvláštní shoda náhod Cenové signály pracovního trhu však nejsou jediným faktorem odpovědným za stav tuzemské právní akademie. (Propast mezi mzdami, jichž nejschopnější absolventi práv mohou dosáhnout na univerzitách a v privátní praxi, je opravdu velká ve všech tržních ekonomikách.) Pravděpodobně nejdůležitějším faktorem, který mladé, po poznání dychtivé lidi všude na světě přivádí k akademické kariéře, je inspirace jejich vlastními učiteli a představa, že by se pod vedením těchto oslnivých osobností mohli dále rozvíjet. Takovou motivaci lze stěží vykřesat ve studentech, kteří se po valnou část pětiletého studia ve škole nudí–možná i proto, že v důsledku vývoje popsaného Ondřejem Štefflem jsou v průměru inteligentnější než lidé, kteří jim přednášejí. Ani ti, které neodradí výše mzdy a nuda ve škole, nemusejí při pokusu o proniknutí do akademické sféry uspět: je to zvláštní shoda náhod, že dva dle měřitelných kritérií nejúspěšnější mladí čeští právní vědci pracují „v exilu“ v Anglii. Pokračování na straně 18 Dokončení ze strany 17 Shodou okolností oba působí na tamních dvou nejlepších právnických fakultách v zemi. Pro ty české by asi nebyli dostatečným vědeckým a pedagogickým přínosem. Ph. D., doc., prof., akreditace Systém, který prošel výše popsaným vývojem, logicky produkuje výsledky předvídatelné kvality, a to na všech úrovních. Tedy absolventy, kteří neumějí právo praktikovat, učitele, kteří neumějí právo učit, a právní badatele, jejichž výzkum vůbec nesnese v mezinárodním měřítku srovnání. Neprodukuje samozřejmě jen takové – v každém ročníku se najdou absolventi, po kterých se na právním trhu jen zapráší a u nichž onen magický cenový signál nabude reálných obrysů; čas od času zde vznikají pozoruhodné disertační práce; a úroveň postdoktorského výzkumu některých českých právních vědců pracujících na českých právnických fakultách snese ta nejpřísnější evropská měřítka. Problém je v tom, že tyto výsledky vznikají spíše navzdory systému, nebo minimálně bez jeho zásluhy, zatímco systém produkuje také masu těch druhých – a vybavuje je stejnými symboly (či signály) kvality. Stejnými tituly Mgr., stejnými hodnostmi Ph. D., doc. a prof. Nemluvě již o zakoupených titulech JUDr., po nichž je z nějakého důvodu na trhu evidentně mimořádná poptávka. Pokud tedy profesorka Winterová požaduje, aby na vysoké škole bez Ph. D. neučil nikdo, ani externista, a to proto, že tato hodnost signalizuje „širší teoretický rozhled a zároveň specializaci takto získanou“, tvrdím, že Plné znění zpráv


Ph. D. získané na české právnické fakultě nesignalizuje ani jedno, ani druhé. Není samozřejmě vyloučeno, že nositel této hodnosti bude obojím disponovat, je ale nejméně stejně dobře možné, že jeho „disertace“ je dílem, jež by v evropských (neřkuli amerických) měřítkách s bídou obstálo jako magisterská diplomka. O habilitacích předesílám, že zde mám zjevný konflikt zájmů. V červnu 2010 jsem po dvou letech marného čekání na reakci brněnské právnické fakulty stáhl habilitační návrh podaný tamtéž v květnu 2008. Učiniv tuto výhradu, ztotožňuji se s názorem profesora Eliáše, že akreditaci k habilitačním řízením mají výlučně pražská a brněnská fakulta po zásluze (kdo pak by asi všechno byl v Čechách docentem práv, kdyby akreditaci k habilitacím měla též fakulta plzeňská?). Současně však tento stav vytváří duopol na „trhu“ s habilitacemi, byť by šlo o duopol přirozený. V kombinaci s anonymním, tajným hlasováním o habilitačních návrzích – které profesorka Winterová považuje za natolik správné, že to ve své polemice zdůraznila vykřičníkem – jde o významnou potenciální překážku vstupu do oboru. Ano, může jít o rigorózní kontrolu kvality, prováděnou férově na principu elitní stavovské cti oné vědecké komunity, o níž profesorka Winterová píše. Stejně tak ale může jít o opevnění etablované nekvality před nežádoucí konkurencí zvenčí. No happy. Just end Co platí o habilitacích, platí stejně o akreditacích, tedy „kolektivních“ licencích k provozování vysoké školy v akreditovaném oboru. Kdo by měl jakékoli iluze o tom, jak akreditační proces v oboru právo funguje, tomu doporučuji články o pokusu týmu vedeného profesorem Eliášem získat pod hlavičkou soukromé vysoké školy akreditaci pro magisterský obor právo (Tři fakulty stačí, drahoušku, Akademie LN 14. února, a Proč v Česku nevzniknou první soukromá „práva“, Česká pozice 28. února). Text na České pozici obsahuje v příloze tři anonymní posudky na Eliášův akreditační návrh, jež hovoří samy za sebe. Pokud by některý student soutěžního práva nebo úředník ÚOHS hledal případovou studii opevnění se v oboru a vztyčení administrativních překážek vstupu, dále hledat nemusí. Nemůže-li získat akreditaci v oboru takový tým, jaký sestavil profesor Eliáš, bylo by bláhové myslet si, že se to v historicky dohledné době může podařit někomu jinému. Tento článek nemá happy end. Pokud tedy nechceme za happy end považovat zprávu Lidových novin z 11. května, že počty uchazečů o studium práv začínají klesat. Ještě lepší zprávou by bylo, kdyby nám pan Šteffl z agentury Scio sdělil, že klesá nejen absolutní počet uchazečů o studium práv, ale i podíl nejlepších maturantů mezi nimi. S ohledem na to, jak společensky neproduktivním oborem právo je, bychom protentokrát mohli cenovým signálům trhů poděkovat. A šavli hodit třeba do žita. *** Je to zvláštní shoda náhod, že dva dle měřitelných kritérií nejúspěšnější mladí čeští právní vědci pracují „v exilu“ v Anglii Foto popis| O autorovi| TOMÁŠ RICHTER, právník Autor (* 1971) přednáší na IES FSV UK a je profesorem na nizozemské Radboud Universiteit. Působí jako of counsel v Clifford Chance. K tématu v Právu & Justici vyšlo: Karel Eliáš: Šavle vzhůru, profesoři (23. 4.), Alena Winterová: Šavle ťala na špatné místo (30. 4.), Karel Eliáš: Do třetice o právech, vědě a Ph. D. (7. 5.). _

Veřejná diskuse k návrhům ČSSD pro boj s nezaměstnaností 21.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 ČSSD_

Politici voličům_

Nezaměstnanost - sociální zlo. Místo: Kulturní dům Krakov, Těšínská 600, Praha8 (sídliště Bohnice) Den: čtvrtek 24. 5. 2012 Čas: 17 - 18.30 Plné znění zpráv


Panelové diskuse k Zelené knize ČSSD o zaměstnanosti se zúčastní: Ing. Zdeněk Škromach, místopředseda ČSSD Ing. Martin Fassmann, ekonom, analytik ČMKOS Doc. Ing. Štěpán Jurajda, PhD., ekonom, ředitel CERGE EI Mgr. Markéta Nekolová, doktorandka FSV UK Praha Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. MSC., analytik veřejné politiky, vedoucí CESES FSV UK Praha Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc., sociolog, FSS MU Brno relatedarticles title="Psali jsme:" tag="nezaměstnanost" count="5" /


Saúdská Arábie plánuje vytvořit unii s Bahrajnem. Íránci proti tomu budou protestovat 18.5.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 blizkyvychod_ Patricie Polanská,Michaela Vydrová_

Saúdská Arábie a Bahrajn plánují vytvořit unii. K dohodě došlo na jednání Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu. V budoucnosti účast zvažují i další země tohoto uskupení - Kuvajt, Katar, Omán a Spojené arabské emiráty. K plánu se ale staví opatrně kvůli reakci Íránu. Tamní režim označil Saúdskou Arábii a Bahrajn za ‚lokaje Spojených států‘ a vyzval Íránce, aby proti plánované unii dnes demonstrovali. Soupeření mezi Íránem a Saúdskou Arábií v Perském zálivu trvá už delší dobu. Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dokonce mluví o vyhrocené situaci.„Saúdská Arábie se velice bojí všeho, co pochází z Íránu. Především možnosti, že by Írán získal jaderné zbraně. Tím pádem by Saúdská Arábie musela jaderné zbraně také získat, v rámci parity v Perském zálivu. A k tomu je každý spojenec dobrý. Bahrajnský režim je v současné době patrně nejvěrnějším spojencem právě proto, že Saúdskou Arábii potřebuje. To už se projevilo v loňské pomoci,“ vysvětluje Horák.Saúdskoarabský kontingent loni v Bahrajnu potlačil protesty proti vládnoucímu režimu.Saúdská Arábie je vůdčím státem v oblasti Perského zálivu, proto s ní další státy rády spolupracují.„Nicméně určitá rivalita mezi jednotlivými vládci Perského zálivu tady je. Do určité míry se ománský sultán staví do pozice mimo toto uskupení, protože má své určité zájmy, které nejsou zcela kompatibilní se Saúdskou Arábií,“ říká Horák.Podle něj unie, jako je například EU, není zatím reálná.„Všechny ostatní státy se Saúdské Arábie tak trochu bojí a zároveň mají i mezi sebou určité problémy. To je jedna z věcí, která brání větší a hlubší integraci těchto států. Ale upozorňuji, že hrozba Íránu, byť se to v každé zemi bere malinko jinak, tady je a trvá. I to může být určitým integračním potenciálem.“Myšlenka vytvoření arabské unie vyostřila napětí v Perském zálivuArabské monarchie zvažují sjednocení po vzoru Evropské unie


Cena Jiřího Ortena oblékla Šaty z igelitu 17.5.2012

ct24.cz

str. 00

Kultura_



bk_ Praha – Letošní Cenu Jiřího Ortena dnes obdržel čtyřiadvacetiletý autor Vratislav Maňák. Slavnostní ceremoniál a předání diplomu proběhlo na pražském veletrhu Svět knihy. Porota ocenila jeho povídkovou sbírku Šaty z igelitu. Maňák je novinář a v současné době pracuje coby redaktor portálu ČT24. Komisi se zalíbil Maňákův "úsporný styl" psaní, který se ale vyhýbá plytkosti a rovnou "míří ke dřeni". Šaty z igelitu obsahují celkem třináct příběhů, které vzájemně propojuje ústřední téma samoty. Ta je pokaždé zobrazena odlišným způsobem. Příběhy se neodehrávají na konkrétním pozemském místě. Autor se naopak noří do neurčitého času a prostoru. Při četbě tohoto díla tedy čtenáři evokuje snovou představu něčeho, co je, ale zároveň není. Porota ocenila i Maňákovy vyjadřovací způsoby. Má poetický slovník a jeho texty se prezentují v celistvé formě a perfektně drží u sebe. Čerstvý debutant se narodil ve Stříbře. A právě na místním gymnáziu se začal věnovat literární tvorbě. Později vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Ukázku jeho prací mohou zájemci najít i v časopisech Host či Tvar. Vítěz porazil v klání např. konkurenty a básníky Ondřeje Buddeuse a Michaelu Keroušovou. Celkem ale Šaty z igelitu čelily dalším devětadvaceti prozaickým či básnickým dílům. Cena Jiřího Ortena se každoročně udílí česky psané próze nebo poezii. Autorovi knihy však nesmí být v tu dobu více než třicet let. Akci organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/177289-cena-jiriho-ortena-oblekla-saty-z-igelitu/ _

Moderátorka Aneta Savarová: „Jsem workholik.“ 16.5.2012

kafe.cz _

str. 00

_

Diskutujte: Jak se vám líbí nová podoba Událostí a jak hodnotíte jejich moderátory? Krásná tmavovláska Aneta Savarová poskytla rozhovor týdeníku vlasta a www.vlasta.cz Prozradila v něm například, že vyrůstala na vesnickém dvorku a jak to vypadalo s jejím denním režimem, když studovala a pracovala zároveň. Vyrůstala jste v malé vesničce Bystřici pod Lopeníkem v podhůří Bílých Karpat. Takže jste asi zažila idylické dětství v přírodě? Přesně tak. Žije zde asi osm set obyvatel, všude kolem lesy, louky, rybníky a kopce Malý a Velký Lopeník, kde jsme lyžovali. Jinak jsem většinu času trávila venku na dvorku se zvířectvem. Měli jsme snad všechno, co se dalo chovat na vesnici. Bydleli jsme dohromady ještě s babičkou a dědečkem, které jsem měla velmi ráda. Bohužel už nežijí. Čím se zabývali? Zemědělstvím? Kdepak! Dědeček byl sklenář a babička byla umělecky založená. Malovala krojované panenky pro Lidovou tvorbu. Prý jsou oba vaši rodiče učitelé. To vás muselo nutně poznamenat.



Pokud myslíte pokyny typu “umyj si ruce“, tak na to byla maminka opravdu hodně zaměřená. Odmalička mi zpívala a hrála na piano, což mě ovlivnilo na mnoho let. A tatínek si zase vždycky přál, abych měla vzdělání. Chtěl, abych byla lékařka nebo lékárnice, s mou konečnou volbou se musel postupně smířit... Stále ale funguje jako moje vrba. Můžu se mu se vším svěřit a vyslechnu si ráda i jeho kritickou reakci. Nikdy totiž neříká věci jenom tak a je upřímný. Takže ke hře na piano vás přivedla maminka? Ale rozhodla jsem se pro ni sama. V šesti letech jsem prohlásila, že se chci přihlásit do základní umělecké školy, a začala jsem hrát stupnice, pak první etudy a piano mě natolik chytlo, že jsem byla pevně rozhodnutá se mu věnovat jako své hlavní profesi. Kromě toho jsem začala i komponovat a má cesta vedla logicky na konzervatoř. Nepřijali vás? Naopak, přijali. Jenže před zkouškami jsem trénovala natolik, že jsem si způsobila chronický zánět šlach na obou rukou - a to znamenalo konec snu o dráze pianistky. Bylo to pro mě tehdy kruté, žila jsem skutečně deset let vážnou hudbou. Milovala jsem Chopina a Rachmaninova, zatímco jiné holky v mém věku zbožňovaly Michaela Jacksona. To pro vás skutečně musela být velká rána. Jak jste se s tím vyrovnala? Jsem asi odjakživa workoholik a připadám si užitečná, jen když něco dělám. Tak jsem se vydala složit zkoušky na gymnázium. První dva roky jsem tam byla docela nešťastná, nevěděla jsem, co dál, ale pak jsem začala přemýšlet o profesi novinářky. Kdesi jste na sebe prozradila, že jste si už jako sedmiletá zkoušela číst televizní zprávy. Trochu neobvyklá dětská hra.Jako byste si tu svou profesi přivolávala... To máte pravdu. Ale pro mě to bylo naprosto přirozené, protože jsem vyrůstala obklopená informacemi. Od rána u nás byl puštěný Radiožurnál, samozřejmě jsme sledovali Českou televizi - přepnout na Novu, to neexistovalo. A tak jsem si jednou večer sedla před obrazovku a četla zprávy z domova, ze světa i o počasí. Zvládla jsem to všecko. Měla jste při tom nějaký vzor? Určitě - Marcelu Augustovou. Vždycky mi byla sympatická, oblíbila jsem si ji ze všech televizních tváří nejvíc. Je velká profesionálka, svou práci dělá výborně. Je pro mě skvělé, že ji teď mohu sledovat zblízka. Vy jste ale začala pracovat v televizi už během studií na fakultě sociálních věd. Co vás do televize přivedlo? Vlastně za to může spolužačka, která tehdy začala pracovat ve zpravodajské směně v České televizi a řekla mi, že tam právě probíhá konkurz. Prošla jsem testem všeobecných vědomostí a nakonec jsem nastoupila na pozici takzvané crawlařky. Co to je? Tak se v televizním slangu říká zprávám ve spodní liště, která běží na obrazovce. Tak ty jsem nakonec psala. Proč jste si vybrala zrovna tohle? Chtěla jsem zvládnout v pohodě školu i práci a zároveň být v kontaktu se zpravodajstvím. U crawlů se nesloužily noční a nebylo to tak stresující. Ale asi po tři čtvrtě roce jsem udělala konkurz na moderátorku nočních zpráv a ten stres mi stejně začal. Takže jste přes den studovala a v noci vysílala? Vždyť vám říkám, že jsem workoholik. Mně to vůbec nevadilo, i když přiznávám, že to bylo hodně náročné. V práci jsem skončila v půl šesté ráno a v osm už jsem musela být na přednášce. Po roce mi vedení nabídlo Plné znění zpráv


zprávy v tehdejším Dobrém ránu, a tam byl zase opačný režim. Vstávala jsem v půl čtvrté ráno, končila v půl dvanácté. K tomu jsem měla i nějaké noční služby, takže rytmus totálně převrácený. Navíc nejsem zrovna noční tvor. Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na novém serveru www.vlasta.cz

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete: Rozhovor: Aneta Savarová Nový trend: Svět tleská boubelkám Intimní zpověď: Matka je hrozná

EU radí: Jezte brouky!

Předplatné Vlasty

((bean:1:92))

URL| http://www.kafe.cz/zabava/kafe-s/moderatorka-aneta-savarova-jsem-workholik-27743.aspx _

Fuj, ČSSD už nevolím. Opravdu? 16.5.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník_

Monitor_

POLITOLOGOVÉ Kauza středočeského hejtmana Davida Ratha nebude mít podle politologa Josefa Mlejnka významný dopad na podporu ČSSD, protože jejím voličům je celkem fuk, zda je jejich politik namočen do nějakých afér. Naopak Lukáš Jelínek si myslí, že u voličů politického středu to nejsilnější parlamentní straně uškodit může. Když se na přelomu roku objevily kauzy vysokého manažera Ředitelství silnic a dálnic Michala Haly a krajských špiček na Pardubicku, uvedl pro ParlamentníListy.cz politolog Rudolf Kučera, že pro voliče sociální demokracie jsou podstatnější postoje ČSSD proti reformám a krokům Nečasovy vlády obecně než případné korupční kauzy jejích politiků. Změnit to může čerstvý případ středočeského hejtmana Davida Ratha, který byl zadržen protikorupční policií. “Myslím si, že valný vliv to mít nemusí, protože voliči ČSSD jsou vůči těm aférám víceméně imunní. Na ně to tak nepůsobí. Kdyby se to stalo v nějaké pravicové nebo středové straně, tak to bude mít daleko větší Plné znění zpráv


dopad než na sociální demokracii,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Voličům ČSSD je namočení jejich politiků do afér fuk Podle něj si totiž voliči ČSSD slibují od politiky a politiků něco jiného než stoupenci ostatních stran. “Jim je celkem fuk, jestli je jejich politik zapojen do nějakých afér nebo není. Oni spíš mají tendenci vnímat politika jako takového bosse, který když zařídí to, co slíbí, tak je dobrý. Ale vazby na kmotry nebo nějakou korupci berou tak, že to k té práci nějak patří,“ podotýká Mlejnek. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232499,232504,232558" / “Moc nesouhlasím s tezí, že by sociálnědemokratické voliče nezajímaly kauzy, které se ČSSD zprostředkovaně dotýkaly v případě pana Haly nebo teď ve větším měřítku v případě hejtmana Ratha. Právě proto, že ČSSD chce oslovovat co nejširší spektrum voličů a že jí velmi záleží i na hlasech voličů tzv. politického středu, tak musí počítat s tím, že jakékoli selhání strany nebo jednotlivce může tyto voliče odhánět a může velmi vážně poškodit výsledek ČSSD ve volbách jakéhokoli typu,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Rath už není prvosledový politik jako v Paroubkově éře poll title="Anketa:" id="1342" /“To nic nemění na tom, že silné voličské jádro ČSSD upřednostňuje v současnosti témata sociální a ekonomická, protože čím dál víc lidí se rozhoduje podle svých peněženek než podle mediálních kauz,“ poukazuje Jelínek na to, že u sympatizantů politických stran je běžné, že mají tendenci nepřipouštět si u svých politiků třeba korupci a spíš to vnímají jako akci, kterou na ně nastražil druhý tábor. Na celostátní úrovni politolog Josef Mlejnek vůbec neočekává nějak dramatický propad přízně ČSSD, i když jde o její hodně známou tvář. “David Rath už není ten prvosledový politik ČSSD. Jeho hlavní éra se kryla s érou Jiřího Paroubka a s jeho pádem se dostal trochu do pozadí. Už není přímo ve vedení sociální demokracie, takže se to na ní nemusí projevit nějak fatálně,“ domnívá se Mlejnek. Selhání méně problémového politika by pro ČSSD bylo závažnější Lukáš Jelínek mu dává za pravdu především proto, že jde o kontroverzního politika, který má tradičně nadšené stoupence a nesmlouvavé odpůrce a s těmi tato kauza nic moc neudělá. “David Rath byl vždy člověk, který štěpil českou politiku a veřejné mínění. Kdyby selhal nějaký politik, který je v sociální demokracii vnímaný jako konsensuálnější a méně problémový, tak by to mělo mnohem vážnější následky,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz politolog Jelínek. Zároveň připouští, že středočeský kraj může být jediným, kde by na podzim ČSSD nevyhrála volby. “Volební sympatie ve středních Čechách jsou dost vrtkavé, minulé volby tam nevyhrála ČSSD nějakým zásadním způsobem. A vyhrála je především na tom, že David Rath kritizoval hospodaření svého předchůdce Petra Bendla zejména v krajských nemocnicích. Je to tedy jakýsi paradox či kouzlo nechtěného, že v tuto chvíli končí politická kariéra Davida Ratha právě v souvislosti s nemocnicí v Kladně,“ připomíná Jelínek. Pokud budou krajské volby referendem o vládě, Rath voliče zajímat nebude “Pro úspěch, nebo neúspěch ČSSD bude důležité, jestli dokáže z krajských voleb udělat volby jakoby parlamentní, jestli vybudí své voliče k účasti v krajských volbách podobně jako před čtyřmi lety. Myslím, že to budou dělat přes kritiku vlády, reforem a zdůrazní sociální témata. A když se jim to podaří, tak voliče David Rath zajímat nebude,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz politolog Josef Mlejnek. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232633,232632,232621,232619,232615,232613,232612,232611,232609,232608,232603,232602,2326 01,232600,232599,232598" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.




Limitovaného Batmana si koupí 100 nejrychlejších. A příště čeká na sběratele pořadník 16.5.2012 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Letošní ročník Světa knihy,který se v Praze koná od 17. do 20. května, vsadil na téma komiksu. Kromě seminářů veletrh nabídne lahůdku v podobě limitované edice batmanovské minisérie Ticho. Sběratelé tak již nebudou v tomto segmentu odkázaní výhradně na zahraniční produkci. Projekt s nákladem jedné stovky kusů vznikl ve spolupráci nakladatelství BB/art a komiksového obchodu Comics Point. Coby inspirace jim posloužila řada Absolute z produkce amerického DC Comics. Proč dostal šanci stát se limitovanou edicí zahraničního komiksu právě Batman? „U Batmana se plánoval dotisk a chtěl jsem to zkusit na osvědčené věci. Do budoucna bych rád dělal čtyři limitované edice do roka,“ vysvětluje iniciátor projektu Martin Buchal z BB/artu. Exkluzivita speciálního vydání nespočívá jen v počtu výtisků, nýbrž také a samozřejmě v jejich podobě. „Dlouho jsme zjišťovali, co má vůbec limitovaná edice mít, jak má vypadat. Má být jiná než normální vydání, má mít certifikát s ochrannými prvky. Ten náš jich má například čtrnáct. Dále tam má být podpis nakladatele, nebo autora, takže splňujeme vše,“ dodává Buchal. Dokáží Češi ocenit komiksové limitovky? První část minisérie Ticho česky už jednou vyšla - roku 2004. Dneska se shání těžko. Na aukčních serverech se její cena šplhá i do tisíců korun. Kromě limitované série se na pultech objeví klasický dotisk v měkkých deskách. Speciální vydání příběhu od Jepha Loeba a Jima Leeho v luxusní krabici s certifikátem pravosti získá jen stovka nejrychlejších. „Dlouho jsme přemýšleli, jestli neudělat 200 kusů, ale to podle mého názoru postrádá ideu limitované edice. Na české poměry je vzhledem k poměrně nízkým nákladům komiksů 100 kusů akorát,“ tvrdí Martin Buchal. Obálka Batmana - Ticho; limitovaná edice, ukázka certifikátu Obálka Batmana - Ticho Jistou nevoli u fanoušků vzbuzuje cena knihy. Jeden ze stovky výtisků minisérie Batman: Ticho vyjde na 1490 korun. Za ně čtenář získá komiks v pevných deskách a ve speciální krabici, podepsaný certifikát z tiskárny cenin plus plakát, rovněž vytištěný v limitovaném nákladu. Klasické vydání v měkkých deskách bude stát 590 korun. „Náklady na výrobu byly tak vysoké, že to vůbec není o dosažení zisku. Je to spíše poděkování čtenářům za to, že si kupují naše komiksy. Přesně takhle projekty limitovaných edic fungují i v zahraničí,“ obhajuje oněch 1490 korun Buchal. V exkluzivitě vede Kája Saudek Nezbývá než doufat, že je český čtenář připravený ocenit exkluzivitu podobného projektu. V tomto ohledu není Batman: Ticho první vlaštovkou, příklon ke kvalitnímu zpracování předznamenal již Hellboy vázaný v kůži, myšlenku limitované edice připomněla například Diamantová šifra Káji Saudka - sběratelům nabídla pouhých 25 kusů souboru o dvanácti listech. Ostatně nabízí se otázka, proč se trend vydávání limitovaných edic České republice relativně úspěšně vyhýbal. Obálka Batmana - Ticho, ukázka Spíše než neochota čtenářů investovat do sběratelského výtisku za tím možná stojí zdrženlivost nakladatelů. S přípravou exkluzivní edice se totiž logicky pojí pořádná práce navíc. Nakladatel musí zařizovat případný převod komiksu do většího formátu, přípravu certifikátů či obsahových bonusů, nemluvě o propagaci knihy a počátečních vysokých investicích do zajištění dodavatelů. Do klubu! Plné znění zpráv


BB/art a Comics Point se do vydávání podobných děl plánují pustit „ve velkém“. Další přírůstek do knihovničky sběratelů by se mohl objevit na podzim. Ohledně možného kandidáta na luxusní vydání lze zatím jen spekulovat. „Z toho, co jsme dosud vydali, je jedním z nejžhavějších kandidátů Preacher, který je tu úspěšný a má dost fanoušků, co by si za svou přízeň zasloužili poděkování,“ zvažuje Buchal. Fanoušci komiksu by se měli dočkat také vlastního klubu. Limitované edice pak budou nadále dostupné pouze jeho členům. Pokud bude sběratel toužit získat unikátní výtisk, čeká ho nejen nezbytná registrace do komiksového klubu, nýbrž i souboj o co nejvyšší umístění v pořadníku. Členství s sebou kromě slev na komiksy nese též povinnosti – alespoň jeden nákup komiksové knihy každé tři měsíce. Obálka Batmana - Ticho, ukázka Aukčním serverům se limitované edice komiksů beztak nejspíš nevyhnou, ne každý je ochoten přijmout podmínky členství. Luxusní vydání pro omezenou klientelu navíc přímo vybízí ke kupčení. Tomu by mělo zabránit omezení počtu kusů na osobu. V případě limitovaného Ticha nakladatelství povolilo jediný výtisk na hlavu. Celá stovka výtisků limitované série Batman: Ticho bude k dostání v sobotu 19. května na veletrhu Svět knihy. Samotný prodej bude zahájen ve 13:00 na stánku obchodu Comics Point.

URL| http://zpravy.idnes.cz/limitovaneho-batmana-si-koupi-100-nejrychlejsich-a-priste-ceka-na-sberateleporadnik-gke-/kavarna.aspx?c=A120514_140349_kavarna_chu _

Jsme v dekádě stagnace, růst nás nečeká 15.5.2012

E15 str. 14 Rozhovor_ Tereza Zavadilová_

Pavel Mertlík Ekonomická krize v roce 2008 uvrhla svět do stagnace, která může trvat ještě déle než jednu dekádu, říká hlavní ekonom Raiffeisenbank a bývalý vicepremiér Pavel Mertlík. Česká vláda podle něho příliš škrtala ve veřejných investicích, o čtvrtinu. „Škrt v tomto rozsahu provedli jen Řekové a Portugalci, tedy země s mnohem vážnějšími problémy,“ upozorňuje ekonom. Podle něho vláda pro růst stále může něco dělat: škrtat ve spotřebě ministerstev, podporovat podniky, jejich export i investice do zahraničí a také vzdělání. Praha * E15: V posledních týdnech se stalo módou hovořit o prorůstových opatřeních, tak jako do té doby v rétorice převládala úsporná opatření. Jaká růstová opatření se v evropské a české realitě vůbec dají dělat? Každá země je v jiné situaci z hlediska zadlužení, jednotná opatření dělat nelze. V Česku moc velký prostor pro krátkodobá fiskální prorůstová opatření není. To, že vláda šetří, je rozumné, fiskální cíle nejsou přehnaně ambiciózní. Samozřejmě určitý negativní dopad na růst hospodářství mají. Co je podle mne problém, je struktura veřejných výdajů, respektive škrtů v nich. Česko výrazně omezilo objem veřejných investic. Podle odhadů, které jsou k dispozici, je snížilo o pětadvacet procent. Škrt v tomto rozsahu provedli jen Řekové a Portugalci, tedy země s mnohem vážnějšími problémy. Veřejné investice jsou tím typem výdajů, kde multiplikátor pro tvorbu HDP je poměrně vysoký. Dopad škrtů na ekonomiku je zde tedy výrazně negativní. Kdyby se při úsporných opatřeních bral v úvahu jejich dopad na hospodářský růst, šlo by je ve stejném rozsahu udělat v tomto smyslu příznivěji. Tedy méně omezit investice a více některé spotřební výdaje ministerstev. * E15: Jak by šlo v Česku nastartovat růst? Velkým problémem pro Česko bude udržet rozumný růst hospodářství v dlouhém období. Růstové impulzy, díky kterým jsme deset let zažívali příznivý vývoj, jsou za námi, protože růstový model se vyčerpal. V roce 1990 jsme tu měli jednu automobilku, dneska máme tři a těžko někdo postaví čtvrtou. Vyčerpaly se vnitřní Plné znění zpráv


zdroje, není už zde zásoba kvalifikovaných pracovních sil, která tu byla v devadesátých letech, kdy se uvolnila v důsledku restrukturalizace řady podniků. Kdo sem investuje dnes, ví, že bude muset pracovníky získat od existujících zaměstnavatelů, tedy je přeplatit, náklady práce a mezd stále rostou. Jsou sice výrazně nižší v porovnání s Německem, ale vyšší než na Slovensku a v řadě zemí na východ a jihovýchod od nás, včetně Číny a Turecka. Tato konkurence zde před deseti lety v takové míře nebyla. * E15: Čekáte, že třeba některá z automobilek výrobu v Česku opustí? Když jsou nyní pro ně větším odbytištěm asijské trhy než evropské? Není pro ně lepší postavit si montovnu rovnou tam? To bych protestoval, u nás nemáme montovny. Montovnu má třeba Škoda v Indii, kam dováží kompletní rozložená auta v součástkách a na místě je smontuje, ale neprobíhá tam žádná výroba. U nás je výroba základních dílů, a to platí nejen pro Škodu, ale i pro Kolín a Nošovice. Ale máme montovny počítačů, to ano, jako je třeba Foxconn v Pardubicích. To je lehce a relativně levně přenosné do zahraničí. Řada podobných výrobců také odešla a tento proces bude pokračovat. V případě výrobních závodů nyní opustit investice, které ještě nejsou zaplacené, by byl nesmysl. Evropa na rozdíl od Asie určitě nebude dlouhodobě rostoucí trh, to ale neznamená, že tu nebude vysoká úroveň spotřeby. Nebudou velké nárůsty, auta se ale kupovat budou, takže kapacity budou využity. Asijští výrobci navíc chtějí na evropském trhu posilovat, vytlačovat konkurenci. Když to shrnu, růst trvající do roku 2008 byl založen na přílivu přímých zahraničních investic do zpracovatelského průmyslu, exportně orientovaného, vyrábějící zboží se střední přidanou hodnotou. Tím, jak postupně rostou výrobní náklady a levná konkurence na východě, jediným řešením je přejít do vyšších pater hodnotového řetězce, tedy k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. Což ovšem předpokládá investice státu do vzdělání, do výzkumu, kvality podnikatelského prostředí, a je to běh na dlouhou trať. A to jsou současně prorůstová opatření v dlouhodobém měřítku. * E15: Není to trochu idealistická cesta? Což je problém celé Evropy, ta chce také hlavně investovat do výzkumu a inovací, a přitom v této oblasti už dávno nestačí konkurovat Americe a částečně ani Asii. Evropa jako celek asi konkurovat nestačí, stále jsou ale země, kterým se to slušně daří, třeba Švédsko či jiné menší země. Bezesporu se nedaří plnit ty ambiciózní programy. Je to vysoce konkurenční boj, kde je třeba mít trochu štěstí, ale především investovat do vzdělání v širokém slova smyslu. Česko vynakládá na jednoho studenta zhruba třetinu toho, co je západoevropský průměr. Tyto investice se nemusí vyplatit a nemusí to vyjít. Pokud se ale investovat nebude, neúspěch je zaručen. Kapitál je vzácné zboží * E15: Během krize začala být velkým tématem struktura české ekonomiky. Velký podíl exportu a průmyslu, hlavně automobilového, na HDP může v krizi působit hodně cyklicky. Mohla by být struktura lepší? Má smysl více podporovat třeba vnitřní trh? Určitě, zdravá ekonomika by měla mít zhruba vyrovnaný podíl závislosti na vnitřním a vnějším trhu. Není v pořádku, když je dlouhodobě export jedinou složkou poptávky, která táhne ekonomiku, a to ani ve velmi vyspělých zemích. Když se podíváme na ekonomiku v letech 2004 až 2008, ve druhé polovině hospodářského cyklu se to zhruba vyrovnávalo, domácí spotřeba rostla, rostly investice. Bohužel to skončilo přehřátím ekonomiky, jak to často bývá, a poměry se vrátily zpět ve prospěch dominance exportu. Z hlediska statistiky národních účtů tvoří export třetinu HDP, takže rozhodující objem zboží a služeb je stále určen pro domácí trh. To je něco, co vláda svou politikou a investicemi rozhodně může podpořit. Na druhé straně zaplaťpámbu za to, máme export, je třeba jej podporovat, pomáhat mu, nebo mu alespoň neházet klacky pod nohy. Samozřejmě je důležité, aby rostla poptávka domácností a jejich bohatství. V uplynulém hospodářském cyklu se to dařilo, začal exportní boom a domácí poptávka jej postupně doháněla. Teď jsme v úplně jiném cyklu, země se zaměřují na odstranění nerovnováh vytvořených v minulosti, růst je velice pomalý se spoustou zádrhelů, kolísání. Takto to bude trvat řadu dalších let. Nečekají nás žádná velká tempa růstu. Je potřeba strukturálního přizpůsobení a o to větší bude mít význam konkurenceschopnost jednotlivých podniků a zemí. Koláč neporoste a o to ostřejší bude bitva o jeho rozdělení mezi jednotlivé dodavatele. * E15: Může vláda dělat ještě něco jiného? Začal bych institucemi. Byl tu dobře fungující CzechInvest, který se dnes už podporou investic nezabývá a místo toho administruje evropské fondy, přitom ekonomika ho potřebuje.



* E15: Byla by po něm poptávka? Dokázal by i nyní nějaké investice přitáhnout? Myslím, že ano. Přichází méně investic, než jsme byli zvyklí. Ale kapitál je celosvětově nesmírně vzácný, i globálně investice výrazně klesly a o to větší je o ně rvačka. Je třeba připravit nové pobídkové programy směřující do vyšší přidané hodnoty. Větší roli než peníze ve formě pobídek zde hraje institucionální prostředí. Úlohou CzechInvestu je přesvědčit, že o investice máme zájem, to je pro dlouhodobé investice klíčové. Důležitá je i další věc: máme řadu úspěšných středně velkých firem, které expandují do světa, typicky na Slovensko, do Polska, na Balkán, ale málo se jim to daří na západní trhy. Podobné instituce jako CzechInvest v západních zemích se zabývají oběma směry, tedy podporou zahraničních investic do dané země i podporou domácích investic do zahraničí. To zde úplně chybí. * E15: Je tu přece CzechTrade. I když to je trochu něco jiného… Ano, to je spíše podpora obchodního rozmachu než investic. Nepředstavuji si, že by to mělo fenomenální úspěch, že by se domácí investice v zahraničí z roku na rok násobily, ale budovat tuto kulturu, že stát chce, aby se české firmy stávaly světovými podnikateli, smysl má. Dále má smysl dělat něco s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. To je dobrá instituce, ale byla nastavena jako podpora drobného podnikání. Když firma roste a stává se středně velkou, žádnou státní institucionální podporu nemá. Česku chybí velká rozvojová banka zaměřená i na větší projekty, něco jako je Kreditanstalt für Wiederaufbau v Německu. Cesta k tomu je poměrně jednoduchá, stačí změnit misi Českomoravské záruční a rozvojové banky a zvětšit její kapitál. Tento kapitál se pak reprodukuje. Mohl by vzniknout i státní úřad pro podporu zahraničního obchodu, který zde byl již za první republiky. Pro export do mnoha rozvojových zemí je podpora státu nezbytná. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15 Nesdílím názory, že se máme vrhnout na export do Číny či Jižní Ameriky a diverzifikovat obchod od EU. Bylo by to prima, ale nikdo tam na nás nečeká. Máme jen minimum podniků, jako byl dříve Baťa, které by dokázaly ve svém oboru zválcovat řadu zemí. Pro devadesát procent firem je jednodušší obchodovat v Německu než na druhém konci světa. Moc bych si tedy od toho nesliboval, ale nějaké procento nárůstu by tam být mohlo. Do politiky se mi už nechce * E15: Když jste byl ve vládě, řešili jste podobné věci jako nyní. Ekonomika byla v krizi, máte s bojem proti ní zkušenosti. Požádal vás někdo ze současné politické reprezentace o radu? Kontinuita toho, co říkám, s tím, co jsme dělali ve vládě, je určitě znát. Nikdo mě sice o radu nežádal, nicméně mám dobré styky třeba s řadou členů NERV. Například strategie konkurenceschopnosti, jakkoli jsem se na ní nepodílel, je dobrý dokument. NERV řadu věcí pro vládu kvalitně připravil, vláda tedy má kam sáhnout. Problém je, že to moc nedělá. Když se podívám na strategii konkurenceschopnosti, má se to tak, že odešel ministr Kocourek, který ji nechal připravit, a pak se po ní slehla zem. Předchozí strategii konkurenceschopnosti připravil místopředseda vlády Martin Jahn a byla velmi kvalitní, ta současná je jejím kontinuálním pokračováním. Skončilo to ale stejně jako teď. Dokážeme napsat pěkné papíry, ale nikdo to neimplementuje do praxe. Problém je i v legislativní rovině. Česko má na rozdíl od řady zemí ústavně slabého premiéra, který navíc není vybaven odpovídajícím aparátem spolupracovníků. * E15: Šel byste znovu do politiky? Říká se: nikdy neříkej nikdy, ale téměř určitě nešel. Mě už se nechce. Užil jsem si své, ať si užije zas někdo jiný, kdo má více energie. Když jsem šel do vlády, bylo mi osmatřicet a tehdy jsem věděl, co přesně tam chci dělat, nějakou dobu jsem se na to připravoval, měl jsem tým spolupracovníků. Dnes nic takového nemám a už se na to necítím. * E15: Jak se od vaší éry změnila politická kultura? Nemyslím, že k lepšímu. Což je další důvod, proč mě osobně politika neláká. V dobách opoziční smlouvy určitě nebylo všechno růžové, ale celkově byla politika kultivovanější. * E15: Ve vládě jste měl pod sebou konsolidaci bankovního sektoru. Jak z této zkušenosti hodnotíte současnou konsolidaci bank v Evropě?



České prostředí je úplně jiné. Česko má jako jedna z mála zemí na světě bankovní sektor zcela v rukou zahraničních bank. Není to ideální, také by se mi líbil silný český bankovní kapitál. Jenže Živnobanka nepřežila rok 1945, jiné banky také ne a ukázalo se, že nově je vytvořit nedokážeme. Postupná privatizace bank či prodej přes burzu, aby se zachovalo domácí vlastnictví v právním prostředí, které jsme měli, nefungovaly. * E15: Jak to, že třeba v Polsku, Slovinsku a vlastně i v Maďarsku domácí vlastnictví bank částečně funguje? Nemám na to jednoznačnou odpověď. Pro nás je asi nejlepším příkladem Polsko, které šlo zcela jinou cestou privatizace. Přijala se nejprve pravidla hry, právníci na rozdíl od nás předběhli ekonomy, vytvořila se komise pro cenné papíry, fondy, které měly jasně definováno, jak spravovat majetek. Kapitálový trh začal postupně fungovat a stát se svých podílů také zbavoval postupně. Na druhé straně není to systém dokonalý, také je tam hodně bank se zahraničním vlastnictvím. Když to srovnáme se západní Evropou, tam je stále většina bank domácích, bankovnictví je v principu národní, je v něm devadesát procent vkladů. Teprve teď se bude bankovní kapitál více propojovat, i když určitě ne v takové míře, jak je to u nás. Zapojuje se také stát ve formě bailoutů a podobně. A funguje to rozdílně dobře. Z mého pohledu nejlépe v Británii, kde má dohlížecí úřad nad bankami nejlepší zákon o pravomocích – v oblastech, jako je nucená správa, znárodňování… * E15: Britský model je asi nejpodobnější někdejší české konsolidační bance, že? Asi ano, ale velký rozdíl je v tom, že britský bankovní dohled má jednoznačně danou odpovědnost a pravomoci. U nás nebylo možné, aby centrální banka zasahovala do vlastnických práv. Mohla nasadit nuceného správce, ale nemohla podíl vykoupit, vyvlastnit a podobně, což běžně dělá také americký úřad a je to logicky propojeno s pojištěním vkladů. Když banka není schopna vklady ochránit sama, přijde pojistitel a zabere banku. V řadě jiných zemí ovšem takto funkční model není. Optimistický výhled to není * E15: Zmínil jste, že čekáte několik let stagnace. Jak dlouhé období to bude? Klidně to může být dekáda, počínaje rokem 2008. Ale možná i déle. Když se podíváme na Japonsko, moc optimistický výhled to není. Ovšem Japonsko zase není země, která by měla významné problémy. Japonci jsou spokojení, sice investují do nemovitostí, které mají hodnotu 25 procent toho, co před dvaceti lety, ale ekonomika je stabilní, i když neroste, japonské firmy jsou globálně úspěšné. * E15: A co nezaměstnanost, která je největším sociálním problémem Evropy? To je velký problém, a zase jsme u růstu. Nikdo neví, co s tím. Tahle civilizace, kapitalismus, je založena na tom, že když neroste ekonomika, je nezaměstnanost. Technický pokrok vytlačuje lidi z práce. Pokud neroste ekonomika, lidé nenacházejí uplatnění. Stávající objem výrobků se vždy v budoucnu bude vyrábět s menším počtem lidí a větším počtem strojů a softwaru. Proto jsme na růstu strašně závislí. Samozřejmě někteří ekonomové jako Tomáš Sedláček mají pravdu, když říkají, že spotřebováváme moc a zatěžujeme planetu. Ale rada typu zkrácení pracovního týdne a snížení platu by v české mzdové realitě pro řadu lidí znamenala potíž. Nezaměstnanost může být globální problém, nápravné pokusy se ale zatím vždy ukázaly horší než samotný systém. USA mají dodnes poměrně slušnou dynamiku, ta je ale dána tím, že je to země atraktivní pro přistěhovalce, kteří tam přicházejí a zvětšují počet obyvatel. To nemusí být na věčné časy, také je tam spousta stagnujících oblastí a v zásadě v posledních dvaceti letech mzdy průměrných Američanů nerostou. Sociální nůžky se rozevírají, vzniká zde třída takzvaných working poor, což jsou lidé, kteří vydělávají, a přitom žijí v bídě a pobírají dávky. *** Pavel Mertlík (51) Od roku 2001 je hlavním ekonomem Raiffeisenbank. Přednáší na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a je hostujícím profesorem britské Staffordshire University. Je členem Akademického sněmu Akademie věd ČR. V letech 1998–2001 byl místopředsedou vlády pro hospodářskou politiku a ministrem financí (1999–2001). Předtím pracoval v České národní bance, v Ústavu prognózování ČR, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Vysoké škole ekonomické. Publikoval řadu odborných studií



v Česku i v zahraničí, zejména z oblasti teorie cen a empirických analýz transformace centrálně plánovaných ekonomik. Je ženatý, má dva syny, rád lyžuje a jezdí na kole. Foto autor| Foto E15 Anna Vacková Foto autor| Foto E15 Anna Vacková _

Pavel Mertlík: Jsme v dekádě stagnace, růst nás nečeká 15.5.2012

e15.cz

str. 00 _

Rozhovory_

Ekonomická krize v roce 2008 uvrhla svět do stagnace, která může trvat ještě déle než jednu dekádu, říká hlavní ekonom Raiffeisenbank a bývalý vicepremiér Pavel Mertlík. Česká vláda podle něho příliš škrtala ve veřejných investicích, o čtvrtinu. „Škrt v tomto rozsahu provedli jen Řekové a Portugalci, tedy země s mnohem vážnějšími problémy,“ upozorňuje ekonom. Podle něho vláda pro růst stále může něco dělat: škrtat ve spotřebě ministerstev, podporovat podniky, jejich export i investice do zahraničí a také vzdělání. * E15: V posledních týdnech se stalo módou hovořit o prorůstových opatřeních, tak jako do té doby v rétorice převládala úsporná opatření. Jaká růstová opatření se v evropské a české realitě vůbec dají dělat? Každá země je v jiné situaci z hlediska zadlužení, jednotná opatření dělat nelze. V Česku moc velký prostor pro krátkodobá fiskální prorůstová opatření není. To, že vláda šetří, je rozumné, fiskální cíle nejsou přehnaně ambiciózní. Samozřejmě určitý negativní dopad na růst hospodářství mají. Co je podle mne problém, je struktura veřejných výdajů, respektive škrtů v nich. Česko výrazně omezilo objem veřejných investic. Podle odhadů, které jsou k dispozici, je snížilo o pětadvacet procent. Škrt v tomto rozsahu provedli jen Řekové a Portugalci, tedy země s mnohem vážnějšími problémy. Veřejné investice jsou tím typem výdajů, kde multiplikátor pro tvorbu HDP je poměrně vysoký. Dopad škrtů na ekonomiku je zde tedy výrazně negativní. Kdyby se při úsporných opatřeních bral v úvahu jejich dopad na hospodářský růst, šlo by je ve stejném rozsahu udělat v tomto smyslu příznivěji. Tedy méně omezit investice a více některé spotřební výdaje ministerstev. * E15: Jak by šlo v Česku nastartovat růst? Velkým problémem pro Česko bude udržet rozumný růst hospodářství v dlouhém období. Růstové impulzy, díky kterým jsme deset let zažívali příznivý vývoj, jsou za námi, protože růstový model se vyčerpal. V roce 1990 jsme tu měli jednu automobilku, dneska máme tři a těžko někdo postaví čtvrtou. Vyčerpaly se vnitřní zdroje, není už zde zásoba kvalifikovaných pracovních sil, která tu byla v devadesátých letech, kdy se uvolnila v důsledku restrukturalizace řady podniků. Kdo sem investuje dnes, ví, že bude muset pracovníky získat od existujících zaměstnavatelů, tedy je přeplatit, náklady práce a mezd stále rostou. Jsou sice výrazně nižší v porovnání s Německem, ale vyšší než na Slovensku a v řadě zemí na východ a jihovýchod od nás, včetně Číny a Turecka. Tato konkurence zde před deseti lety v takové míře nebyla. * E15: Čekáte, že třeba některá z automobilek výrobu v Česku opustí? Když jsou nyní pro ně větším odbytištěm asijské trhy než evropské? Není pro ně lepší postavit si montovnu rovnou tam? To bych protestoval, u nás nemáme montovny. Montovnu má třeba Škoda v Indii, kam dováží kompletní rozložená auta v součástkách a na místě je smontuje, ale neprobíhá tam žádná výroba. U nás je výroba základních dílů, a to platí nejen pro Škodu, ale i pro Kolín a Nošovice. Ale máme montovny počítačů, to ano, jako je třeba Foxconn v Pardubicích. To je lehce a relativně levně přenosné do zahraničí. Řada podobných výrobců také odešla a tento proces bude pokračovat. V případě výrobních závodů nyní opustit investice, které ještě nejsou zaplacené, by byl nesmysl. Evropa na rozdíl od Asie určitě nebude dlouhodobě Plné znění zpráv


rostoucí trh, to ale neznamená, že tu nebude vysoká úroveň spotřeby. Nebudou velké nárůsty, auta se ale kupovat budou, takže kapacity budou využity. Asijští výrobci navíc chtějí na evropském trhu posilovat, vytlačovat konkurenci. Když to shrnu, růst trvající do roku 2008 byl založen na přílivu přímých zahraničních investic do zpracovatelského průmyslu, exportně orientovaného, vyrábějící zboží se střední přidanou hodnotou. Tím, jak postupně rostou výrobní náklady a levná konkurence na východě, jediným řešením je přejít do vyšších pater hodnotového řetězce, tedy k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. Což ovšem předpokládá investice státu do vzdělání, do výzkumu, kvality podnikatelského prostředí, a je to běh na dlouhou trať. A to jsou současně prorůstová opatření v dlouhodobém měřítku. * E15: Není to trochu idealistická cesta? Což je problém celé Evropy, ta chce také hlavně investovat do výzkumu a inovací, a přitom v této oblasti už dávno nestačí konkurovat Americe a částečně ani Asii. Evropa jako celek asi konkurovat nestačí, stále jsou ale země, kterým se to slušně daří, třeba Švédsko či jiné menší země. Bezesporu se nedaří plnit ty ambiciózní programy. Je to vysoce konkurenční boj, kde je třeba mít trochu štěstí, ale především investovat do vzdělání v širokém slova smyslu. Česko vynakládá na jednoho studenta zhruba třetinu toho, co je západoevropský průměr. Tyto investice se nemusí vyplatit a nemusí to vyjít. Pokud se ale investovat nebude, neúspěch je zaručen. Kapitál je vzácné zboží * E15: Během krize začala být velkým tématem struktura české ekonomiky. Velký podíl exportu a průmyslu, hlavně automobilového, na HDP může v krizi působit hodně cyklicky. Mohla by být struktura lepší? Má smysl více podporovat třeba vnitřní trh? Určitě, zdravá ekonomika by měla mít zhruba vyrovnaný podíl závislosti na vnitřním a vnějším trhu. Není v pořádku, když je dlouhodobě export jedinou složkou poptávky, která táhne ekonomiku, a to ani ve velmi vyspělých zemích. Když se podíváme na ekonomiku v letech 2004 až 2008, ve druhé polovině hospodářského cyklu se to zhruba vyrovnávalo, domácí spotřeba rostla, rostly investice. Bohužel to skončilo přehřátím ekonomiky, jak to často bývá, a poměry se vrátily zpět ve prospěch dominance exportu. Z hlediska statistiky národních účtů tvoří export třetinu HDP, takže rozhodující objem zboží a služeb je stále určen pro domácí trh. To je něco, co vláda svou politikou a investicemi rozhodně může podpořit. Na druhé straně zaplaťpámbu za to, máme export, je třeba jej podporovat, pomáhat mu, nebo mu alespoň neházet klacky pod nohy. Samozřejmě je důležité, aby rostla poptávka domácností a jejich bohatství. V uplynulém hospodářském cyklu se to dařilo, začal exportní boom a domácí poptávka jej postupně doháněla. Teď jsme v úplně jiném cyklu, země se zaměřují na odstranění nerovnováh vytvořených v minulosti, růst je velice pomalý se spoustou zádrhelů, kolísání. Takto to bude trvat řadu dalších let. Nečekají nás žádná velká tempa růstu. Je potřeba strukturálního přizpůsobení a o to větší bude mít význam konkurenceschopnost jednotlivých podniků a zemí. Koláč neporoste a o to ostřejší bude bitva o jeho rozdělení mezi jednotlivé dodavatele. * E15: Může vláda dělat ještě něco jiného? Začal bych institucemi. Byl tu dobře fungující CzechInvest, který se dnes už podporou investic nezabývá a místo toho administruje evropské fondy, přitom ekonomika ho potřebuje. * E15: Byla by po něm poptávka? Dokázal by i nyní nějaké investice přitáhnout? Myslím, že ano. Přichází méně investic, než jsme byli zvyklí. Ale kapitál je celosvětově nesmírně vzácný, i globálně investice výrazně klesly a o to větší je o ně rvačka. Je třeba připravit nové pobídkové programy směřující do vyšší přidané hodnoty. Větší roli než peníze ve formě pobídek zde hraje institucionální prostředí. Úlohou CzechInvestu je přesvědčit, že o investice máme zájem, to je pro dlouhodobé investice klíčové. Důležitá je i další věc: máme řadu úspěšných středně velkých firem, které expandují do světa, typicky na Slovensko, do Polska, na Balkán, ale málo se jim to daří na západní trhy. Podobné instituce jako CzechInvest v západních zemích se zabývají oběma směry, tedy podporou zahraničních investic do dané země i podporou domácích investic do zahraničí. To zde úplně chybí.



* E15: Je tu přece CzechTrade. I když to je trochu něco jiného… Ano, to je spíše podpora obchodního rozmachu než investic. Nepředstavuji si, že by to mělo fenomenální úspěch, že by se domácí investice v zahraničí z roku na rok násobily, ale budovat tuto kulturu, že stát chce, aby se české firmy stávaly světovými podnikateli, smysl má. Dále má smysl dělat něco s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. To je dobrá instituce, ale byla nastavena jako podpora drobného podnikání. Když firma roste a stává se středně velkou, žádnou státní institucionální podporu nemá. Česku chybí velká rozvojová banka zaměřená i na větší projekty, něco jako je Kreditanstalt für Wiederaufbau v Německu. Cesta k tomu je poměrně jednoduchá, stačí změnit misi Českomoravské záruční a rozvojové banky a zvětšit její kapitál. Tento kapitál se pak reprodukuje. Mohl by vzniknout i státní úřad pro podporu zahraničního obchodu, který zde byl již za první republiky. Pro export do mnoha rozvojových zemí je podpora státu nezbytná. Nesdílím názory, že se máme vrhnout na export do Číny či Jižní Ameriky a diverzifikovat obchod od EU. Bylo by to prima, ale nikdo tam na nás nečeká. Máme jen minimum podniků, jako byl dříve Baťa, které by dokázaly ve svém oboru zválcovat řadu zemí. Pro devadesát procent firem je jednodušší obchodovat v Německu než na druhém konci světa. Moc bych si tedy od toho nesliboval, ale nějaké procento nárůstu by tam být mohlo. Do politiky se mi už nechce * E15: Když jste byl ve vládě, řešili jste podobné věci jako nyní. Ekonomika byla v krizi, máte s bojem proti ní zkušenosti. Požádal vás někdo ze současné politické reprezentace o radu? Kontinuita toho, co říkám, s tím, co jsme dělali ve vládě, je určitě znát. Nikdo mě sice o radu nežádal, nicméně mám dobré styky třeba s řadou členů NERV. Například strategie konkurenceschopnosti, jakkoli jsem se na ní nepodílel, je dobrý dokument. NERV řadu věcí pro vládu kvalitně připravil, vláda tedy má kam sáhnout. Problém je, že to moc nedělá. Když se podívám na strategii konkurenceschopnosti, má se to tak, že odešel ministr Kocourek, který ji nechal připravit, a pak se po ní slehla zem. Předchozí strategii konkurenceschopnosti připravil místopředseda vlády Martin Jahn a byla velmi kvalitní, ta současná je jejím kontinuálním pokračováním. Skončilo to ale stejně jako teď. Dokážeme napsat pěkné papíry, ale nikdo to neimplementuje do praxe. Problém je i v legislativní rovině. Česko má na rozdíl od řady zemí ústavně slabého premiéra, který navíc není vybaven odpovídajícím aparátem spolupracovníků. * E15: Šel byste znovu do politiky? Říká se: nikdy neříkej nikdy, ale téměř určitě nešel. Mě už se nechce. Užil jsem si své, ať si užije zas někdo jiný, kdo má více energie. Když jsem šel do vlády, bylo mi osmatřicet a tehdy jsem věděl, co přesně tam chci dělat, nějakou dobu jsem se na to připravoval, měl jsem tým spolupracovníků. Dnes nic takového nemám a už se na to necítím. * E15: Jak se od vaší éry změnila politická kultura? Nemyslím, že k lepšímu. Což je další důvod, proč mě osobně politika neláká. V dobách opoziční smlouvy určitě nebylo všechno růžové, ale celkově byla politika kultivovanější. * E15: Ve vládě jste měl pod sebou konsolidaci bankovního sektoru. Jak z této zkušenosti hodnotíte současnou konsolidaci bank v Evropě? České prostředí je úplně jiné. Česko má jako jedna z mála zemí na světě bankovní sektor zcela v rukou zahraničních bank. Není to ideální, také by se mi líbil silný český bankovní kapitál. Jenže Živnobanka nepřežila rok 1945, jiné banky také ne a ukázalo se, že nově je vytvořit nedokážeme. Postupná privatizace bank či prodej přes burzu, aby se zachovalo domácí vlastnictví v právním prostředí, které jsme měli, nefungovaly. zvětšit

Mertlík zavřít Plné znění zpráv


* E15: Jak to, že třeba v Polsku, Slovinsku a vlastně i v Maďarsku domácí vlastnictví bank částečně funguje? Nemám na to jednoznačnou odpověď. Pro nás je asi nejlepším příkladem Polsko, které šlo zcela jinou cestou privatizace. Přijala se nejprve pravidla hry, právníci na rozdíl od nás předběhli ekonomy, vytvořila se komise pro cenné papíry, fondy, které měly jasně definováno, jak spravovat majetek. Kapitálový trh začal postupně fungovat a stát se svých podílů také zbavoval postupně. Na druhé straně není to systém dokonalý, také je tam hodně bank se zahraničním vlastnictvím. Když to srovnáme se západní Evropou, tam je stále většina bank domácích, bankovnictví je v principu národní, je v něm devadesát procent vkladů. Teprve teď se bude bankovní kapitál více propojovat, i když určitě ne v takové míře, jak je to u nás. Zapojuje se také stát ve formě bailoutů a podobně. A funguje to rozdílně dobře. Z mého pohledu nejlépe v Británii, kde má dohlížecí úřad nad bankami nejlepší zákon o pravomocích – v oblastech, jako je nucená správa, znárodňování… * E15: Britský model je asi nejpodobnější někdejší české konsolidační bance, že? Asi ano, ale velký rozdíl je v tom, že britský bankovní dohled má jednoznačně danou odpovědnost a pravomoci. U nás nebylo možné, aby centrální banka zasahovala do vlastnických práv. Mohla nasadit nuceného správce, ale nemohla podíl vykoupit, vyvlastnit a podobně, což běžně dělá také americký úřad a je to logicky propojeno s pojištěním vkladů. Když banka není schopna vklady ochránit sama, přijde pojistitel a zabere banku. V řadě jiných zemí ovšem takto funkční model není. Optimistický výhled to není * E15: Zmínil jste, že čekáte několik let stagnace. Jak dlouhé období to bude? Klidně to může být dekáda, počínaje rokem 2008. Ale možná i déle. Když se podíváme na Japonsko, moc optimistický výhled to není. Ovšem Japonsko zase není země, která by měla významné problémy. Japonci jsou spokojení, sice investují do nemovitostí, které mají hodnotu 25 procent toho, co před dvaceti lety, ale ekonomika je stabilní, i když neroste, japonské firmy jsou globálně úspěšné. * E15: A co nezaměstnanost, která je největším sociálním problémem Evropy? To je velký problém, a zase jsme u růstu. Nikdo neví, co s tím. Tahle civilizace, kapitalismus, je založena na tom, že když neroste ekonomika, je nezaměstnanost. Technický pokrok vytlačuje lidi z práce. Pokud neroste ekonomika, lidé nenacházejí uplatnění. Stávající objem výrobků se vždy v budoucnu bude vyrábět s menším počtem lidí a větším počtem strojů a softwaru. Proto jsme na růstu strašně závislí. Samozřejmě někteří ekonomové jako Tomáš Sedláček mají pravdu, když říkají, že spotřebováváme moc a zatěžujeme planetu. Ale rada typu zkrácení pracovního týdne a snížení platu by v české mzdové realitě pro řadu lidí znamenala potíž. Nezaměstnanost může být globální problém, nápravné pokusy se ale zatím vždy ukázaly horší než samotný systém. USA mají dodnes poměrně slušnou dynamiku, ta je ale dána tím, že je to země atraktivní pro přistěhovalce, kteří tam přicházejí a zvětšují počet obyvatel. To nemusí být na věčné časy, také je tam spousta stagnujících oblastí a v zásadě v posledních dvaceti letech mzdy průměrných Američanů nerostou. Sociální nůžky se rozevírají, vzniká zde třída takzvaných working poor, což jsou lidé, kteří vydělávají, a přitom žijí v bídě a pobírají dávky. Pavel Mertlík (51) Od roku 2001 je hlavním ekonomem Raiffeisenbank. Přednáší na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a je hostujícím profesorem britské Staffordshire University. Je členem Akademického sněmu Akademie věd ČR. V letech 1998–2001 byl místopředsedou vlády pro hospodářskou politiku a ministrem financí (1999–2001). Předtím pracoval v České národní bance, v Ústavu prognózování ČR, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Vysoké škole ekonomické. Publikoval řadu odborných studií v Česku i v zahraničí, zejména z oblasti teorie cen a empirických analýz transformace centrálně plánovaných ekonomik. Je ženatý, má dva syny, rád lyžuje a jezdí na kole.



URL| http://zpravy.e15.cz/nazory/rozhovory/pavel-mertlik-jsme-v-dekade-stagnace-rust-nas-neceka-766516 _

Budoucí manažeři lákají turisty na klášter Boyard 15.5.2012

Hospodářské noviny str. 04 Petr Weikert_

Česko_

Památky Původně měl Rožmberský rok 2011 oživit jihočeské památky a hrad Rožmberk. Jenže výsledkem mnoha akcí pro turisty byl devítiprocentní pokles tržeb. Posluchači pražské Vysoké školy obchodní – budoucí byznysmeni – to označili za propadák, ale zároveň to vzali jako výzvu: pro Národní památkový ústav připravili projekty, které mají kromě Rožmberku zlepšit tržby dalším čtyřem památkám v zemi. Studenti sepsali projekty na míru pro klášter v Plasích, hrad Rožmberk či zámky v Ratibořicích, Velkém Březně a Jaroměřicích nad Rokytnou. „Pro nás je to cenné v tom, že přinášejí pohled zvenku. Naši kasteláni mají spíše humanitní než ekonomicko-analytický způsob uvažování,“ říká mluvčí Národního památkového ústavu Zdeňka Kalová. Asi nejambicióznějším projektem je oživení kláštera v Plasích na Plzeňsku. Studenti přišli s nápadem pořádat zde soutěže podobné pořadu Pevnost Boyard – stavba je totiž unikátní v tom, že stojí na vodě. Kromě toho navrhují i komentované prohlídky s názvem Živá voda pro klášter, které popisují architektonicky unikátní stavbu Jana Blažeje Santiniho. Prostory starobylé památky by bylo možné využít i pro skládání partnerských slibů věrnosti. Moderní GPS technologii, která se používá k hledání skrytých schránek (geocaching), mohou zase využít v areálu zámku v Ratibořicích. Školy pak mají nalákat speciální výukové listy, podle kterých budou učitelé vést výklad a zkoušet žáky přímo v zámeckém prostředí. Další lidi by pak měly přitáhnout třeba soutěže v sekání trávy nebo nabídka piknikových košů a dek pro návštěvníky. Spolupráce ekonomické školy a památkářů je v českých podmínkách ojedinělá. Výjimečná je i v tom, že nejde jen o soubor nápadů. Studenti všechny nachystali tak, že jsou připraveny ke spuštění. „Teď už je jen na kastelánech, kdy je uvedou do praxe,“ říká Zdeňka Kalová. Česko má s propagací památek velký problém. Většina turistů míří podle agentury CzechTourism jen do hlavního města, případně do Českého Krumlova a Karlových Varů. „Česko špatně pracuje s fenoménem turistického ruchu. Když to trochu nadsadím, tak u nás panuje přesvědčení, že turismus znamená autobus se zájezdem,“ říká vedoucí katedry turistického ruchu Vysoké školy obchodní Šárka Tittelbachová. Potvrzuje to i nedávno zveřejněný průzkum studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj cizinci vnímají Českou republiku především jako zemi s levným pivem. Na špatnou propagaci země upozorňuje i ministerstvo pro místní rozvoj, které chystá zákon o cestovním ruchu. Ten má jasně určit role krajů, měst a státu. Součástí zákona má být i vznik garanta, který bude činnost měst, státu a krajů koordinovat. *** Návrhy studentů Klášter Plasy (Plzeňsko) Památka postavená na vodě má lákat turisty na svou jedinečnost pomocí soutěží či hádanek. Jaroměřice nad Rokytnou (Třebíčsko) Návštěvníci mají na zámku ochutnat baroko všemi smysly: přes kurzy vaření, hudební produkci nebo ukázky kostýmů. Velké Březno (Ústecko) Zámek má dostat rodinnou atmosféru a cílit na děti s rodiči. Má nabízet oslavy Dne dětí, 1. máje, Velikonoc nebo Mikuláše. Ratibořice (Táborsko) Má se stát cílem pro cyklisty, školy i vyznavače geocachingu. Rožmberk (jižní Čechy) Zámek má oživit i jídlo, konkrétně Rybí slavnosti, či interaktivní dílna. Foto popis| Na Rožmberku Ani Petr Vok s paní Perchtou na hradě Rožmberk nezastavili pokles tržeb na jihočeských památkách při loňském výročí 400 let od úmrtí posledního Rožmberka. Foto autor| foto: čtk O autorovi| Petr Weikert, [email protected] _ Plné znění zpráv


Nového prezidenta Francie čeká první test: setkání s Merkelovou 15.5.2012

Hospodářské noviny str. 18 Simone Radačičová_

Finance_

Eurozóna Hollande se ujímá úřadu v době nízkého ekonomického růstu, rostoucí nezaměstnanosti i zadlužení Rozhodující vliv na naplňování jeho programu budou mít červnové volby do Národního shromáždění Merkhollande, nebo Hollamerkel? I to je jedna z otázek, kterou si nyní klade francouzský tisk v souvislosti s dnešní inaugurací nového prezidenta Françoise Hollanda. Ten ještě týž den po svém uvedení do Elysejského paláce podstoupí svoji vůbec první zkoušku v úřadě. Odjede na zahraniční návštěvu do Berlína, aby navázal na úzkou spolupráci mezi Francií a Německem, pro kterou se v době úřadování jeho předchůdce vžilo označení Merkozy. V hlavním městě největší ekonomiky eurozóny bude přivítán s vojenskými poctami. Právě první setkání s kancléřkou Angelou Merkelovou může určit další směřování německofrancouzské spolupráce. „Pro Merkelovou je Hollande o 100 procent spolehlivější než Sarkozy,“ sdělil agentuře Bloomberg analytik Carl Graf von Hohenthal ze společnosti Brunswick Group. „Oba jsou pragmatici, najdou konsenzus,“ dodal šéf Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti Volker Perthes. Prozatím ale oba státníky rozděluje názorový nesoulad. Německá politička se nechala slyšet, že Hollanda přivítá s „otevřenou náručí“, ale současně jasně zdůraznila svůj nesouhlas se znovuotevřením paktu o rozpočtové disciplíně. Hollande se chce ale zasadit o přijetí prorůstových opatření. Současně podporuje i navýšení role Evropské investiční banky či podporuje i zavedení evropských dluhopisů, které by se měly používat na financování projektů do instrastruktury či energetiky. Některé Hollandovy kroky jsou jen symbolické Nový prezident Francie doprovodí své převzetí úřadu symbolicky, a sice sníží si mzdu o 30 procent. Stejně na tom budou i ministři. I další kroky se budou pohybovat v symbolické rovině. Například součástí jeho předvolebního programu je i slib vytvořit další daňové pásmo pro příjmy nad milion eur, kdy bude jakýkoliv výdělek nad tuto částku daněn 75 procenty. V praxi se ale toto opatření dotkne jen zlomku francouzských zaměstnanců. „Je to výjimečné opatření ve výjimečné době. Nedomnívám se, že to povede k odchodu mozků nebo kapitálu z Francie,“ řekl listu Guardian nejmenovaný bankéř, který pro Hollanda hlasoval. Omezený dopad bude mít i snížení věku odchodu do důchodu ze současných 62 let na dřívějších 60 let, které se bude týkat jen lidí, kteří začali pracovat již v 18 nebo 19 letech a na důchod si platili nejméně 41 let. Součástí Hollandova ekonomického programu je i zvýšení minimální mzdy a snížení mezd pro vysoce postavené manažery. V tomto případě chce stanovit maximální výši platu a odměn, které by měly dosáhnout nejvýše 20násobku mzdy nejhůře placeného zaměstnance dané firmy. Toto opatření Hollande podle listu Le Figaro navrhne těm podnikům, kde má stát částečný podíl, tedy například France Télécom nebo automobilka Renault. U firem, kde je stát většinovým vlastníkem, jako je EDF, Areva nebo GDF Suez, bude stanovení maximálního platu pravidlem. Hollande chce i nadále pokračovat v boji proti nadměrnému rozpočtovému schodku, který v loňském roce činil 5,2 procenta hrubého domácího produktu. Celkem by se deficit měl v příštím roce snížit pod tři procenta HDP. O jeden rok ale Hollande posunul cíl, který je spojen s dosažením vyrovnaného rozpočtu, který země neměla od roku 1974. Zatímco Sarkozy chtěl hospodařit s vyrovnanými financemi již v roce 2016, jeho nástupce tak chce učinit v roce 2017. Nejisté hospodářské vyhlídky Francie Evropská komise ve své poslední prognóze z minulého týdne ale uvedla, že Francii se v příštím roce nepodaří srazit schodek na kýžená tři procenta HDP. Podle jejích odhadů by v roce 2013 měl bez přijetí jakýchkoliv dalších opatření schodek dosáhnout 4,2 procenta HDP. Do Hollandových kroků ale výrazně zasáhnou i poslední předpovědi ekonomického růstu Francie. Jeho program totiž počítá s tím, že v letošním roce hrubý domácí produkt země stoupne o 1,7 procenta, což mnozí analytici považují za příliš optimistický odhad. Například evropská exekutiva očekává, že hospodářství si letos polepší pouze o 0,5 procenta a v příštím roce pak o 1,3 procenta. Naplňování ekonomického programu závisí na několika dalších faktorech. Vedle postoje finančních trhů budou mít rozhodující váhu i červnové volby do dolní komory tamního parlamentu – do Národního shromáždění. „Spíše než výrazný obrat bych očekával prozatím jen dílčí změny, především ale pak v oblasti stylu vládnutí. Na odhadování, zda a jak se podaří Hollandovi naplnit program, je příliš brzy, především protože ještě nevíme, zda dostane dostatečnou většinu v Národním shromáždění,“ sdělil HN politolog Michel Perottino z Fakulty sociálních věd UK. Právě vítězství socialistů v těchto volbách by rozšířilo Hollandův manévrovací prostor. „Pokud by Hollande dostal podporu většiny poslanců, nastala by nevídaná situace, kdy by levice, především Socialistická Plné znění zpráv


strana, měla v rukou všechny páky, tedy prezidenta, obě komory parlamentu i vládu, a to v době, kdy již ovládá podstatnou část regionů a velkých měst,“ soudí Perottino. *** Monsieur Normal Francouzská média tradičně bedlivě sledují i automobil, který si nová hlava státu vybere pro svou inauguraci. Pan Normální, jak tisk Hollandovi přezdívá, pro tuto příležitost spoléhá na hybridní Citroën DS5 v šedé barvě. Tento automobil se vyrábí ve francouzském městečku Sochaux poblíž švýcarských hranic. Citroën DS5 byl uveden na trh na podzim loňského roku a jeho cena se pohybuje kolem 43 900 eur. Podle francouzského tisku se s tímto „zeleným“ vozidlem Hollande blíže seznámil během své předvolební kampaně, kdy navštívil továrnu na jeho výrobu. Model využitý na inauguraci bude mít jen jedinou úpravu a tou je odklápěcí střecha. Při dalších cestách bude nový prezident používat již zavedený vozový park Elysejského paláce, který se skládá zejména z vozidel Renault Vel Satis. Hollandův program: 1. Rozpočtové cíle: – snížit schodek pod 3 procenta HDP do roku 2013 – dosáhnout vyrovnaného rozpočtu do roku 2017 2. Nové daňové pásmo: pro příjmy nad milion eur bude platit 75procentní zdanění 3. Snížení věku odchodu do důchodu: z 62 na 60 let pouze pro určitou skupinu lidí 4. Zvýšení minimální mzdy: nyní je 1398,37 eura měsíčně 5. Stanovení limitů pro platy a odměny manažerů: maximum stanoveno na 20násobek nejmenší mzdy v podniku 6. Vytvoření 60 000 pracovních míst pro učitele 7. Snížení platů prezidenta a ministrů o 30 %: prezident nyní bere 19 000 eur měsíčně Tabulka Francie v číslech: Rozpočtový schodek (v % HDP) 2010 7,1 2011 5,2 2012 4,5* 2013 4,2* Veřejné zadlužení (v % HDP) 2010 82,3 2011 85,8 2012 90,5* 2013 92,5* Růst HDP (v %) 2010 1,5 2011 1,7 2012 0,5* 2013 1,3* Míra nezaměstnanosti (v %) 2010 9,8 2011 9,7 2012 10,2* 2013 10,3* Míra inflace (v %) 2010 1,7 2011 2,3 2012 2,1* 2013 1,9* * Odhady Zdroj: Evropská komise Foto autor| Foto: reuters Plné znění zpráv


O autorovi| Simone Radačičová, [email protected] _

Centrum aplikované ekonomie: Důraz na fakta v ČR dost chyběl (KohoVolit.eu ) 15.5.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Centrum aplikované ekonomie: Důraz na fakta v ČR dost chyběl Další, na koho se v našem blogovém seriálu zaměříme, je občanské sdružení Centrum aplikované ekonomie, které proslulo zejména tvorbou zIndexu. Naši nabídku k rozhovoru přijala Jana Chvalkovská, která patří mezi zakládající členy tohoto sdružení. Mohla byste ve stručnosti představit vaše občanské sdružení? Naše občanské sdružení – Centrum aplikované ekonomie o.s. se zabývá především systematickým sběrem a vyhodnocováním informací o veřejných zakázkách a o kauzách s nimi souvisejícími. V rámci naší činnosti sbíráme data a další informace a využíváme je jako podklady pro celou řadu veřejných diskuzí a kauz, které se týkají korupce ve veřejných zakázkách, ve vládních nákupech a prodejích atp. Hlavním projektem našeho občanského sdružení je hodnocení dobré praxe v zadávání veřejných zakázek – tzv. zIndex.cz. V rámci tohoto indexu srovnáváme veřejné zadavatele podle toho, jak moc se jejich praxe při zadávání veřejných zakázek za poslední 4 roky přiblížila určitým standardům nejlepší praxe v této oblasti. V roce 2011 jsme vytvořili první hodnocení zIndex pro ministerstva a nutno říci, že tato naše aktivita vyvolala silný ohlas mezi médii, politiky a úředníky i veřejností, což nám dodalo elán k další práci. Naše sdružení se plně hlásí ke svému akademickému původu - začali jsme jako skupina doktorandů a studentů a naše činnost má stále z velké části výzkumný charakter – i proto jsme přidruženi k Univerzitě Karlově v Praze (konkrétně k Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd), jejíž podpory si velmi vážíme. Na čem konkrétně pracujete? V současné době pracujeme na další sérii zIndexu – opět pro ministerstva a rovněž pro kraje. Vylepšili jsme metodiku a zIndex se konečně dočká i svých nových a uživatelsky vstřícných webových stránek, které jsme obdrželi darem od našeho příznivce – společnosti Nuabi. Kdy bylo vaše občanské sdružení založeno? Naše občanské sdružení bylo založeno v srpnu 2011, když se ukázalo, že je třeba naše aktivity v oblasti veřejných zakázek zformalizovat ze skupinky doktorandů-nadšenců na nějakou jasněji vymezenou právní formu – v našem případě na občanské sdružení. Formalizace našich aktivit byla také příležitostí si uvědomit naše jednotlivé zodpovědnosti – Jirka Skuhrovec se tak nejen formálně ujal vedení občanského sdružení i celého projektu a Jana Chvalkovská, Petr Janský a další členové a spolupracovníci se dále podílejí na aktivitách jako před formalizací. Jakých jste dosáhli ve své práci úspěchů? Za úspěch samozřejmě považujeme zveřejnění a ohlas zIndexu v roce 2011, jakož i to, že se nám podařilo vzbudit obecně zájem o veřejná data. Myslím, že činnost sdružení aktivních v oblasti watchdogových a protikorupčních aktivit, mezi něž se počítáme i my, přispívá k posilování veřejné diskuze – která je však podložena seriózními daty a fakty. A právě důraz na fakta a na věcnou debatu v ČR dost chyběl. Jinak musím



říci, že považujeme za úspěch i otevření některých kauz, k jejichž otevření naše data pomohla – mezi nejznámější patří kauza společnosti Kardioport a její zakázky pro IKEM. Jaké máte plány do budoucna? Plánujeme zpracovávat pravidelné, například každoroční, hodnocení zadavatelů veřejných zakázek zIndex a rozšiřovat naše aktivity (spojené se sběrem a vyhodnocováním dat) i na další oblasti činnosti veřejných institucí. Chceme rovněž podporovat naší analytickou a databázovou činností další občanská sdružení aktivní v oblasti watchdogových a protikorupčních aktivit. Co vám nejvíce komplikuje práci? Vedle obvyklého problému spojeného s nedostatkem peněz na naši činnost (náš hlavní projekt zIndex.cz jsme zafinancovali výhradně našimi vlastními prostředky, prací nás a studentů – dobrovolníků a s pomocí společnosti, která nám darovala web a společnosti, která nám věnovala některá data), je zde i občasná beznaděj na hloubkou kořenů korupce v ČR. V neposlední řadě jsme se občas setkali se zbytečnou rivalitou mezi neziskovými sdruženími navzájem – což je škoda – práce je dost pro všechny a lepší je spolupracovat. Kolik lidí pracuje pro vaše občanské sdružení? Máme 4 členy a ad hoc cca. 10 spolupracovníků – dobrovolníků. Odkud získáváte finance na provoz? Naprostá většina provozu za poslední dva roky spočívá v dobrovolnictví. Tudíž teoreticky hradíme osobní náklady z vlastních zdrojů, například doktorských stipendií. Dalšími hmatatelnějšími zdroji jsou občasné granty na určitá protikorupční témata (např. NFPK – grant Konexe ve spolupráci se sdružením Naši politici apod.). Díky spolupráci s Fakultou sociálních věd nemusíme řešit sídlo a kanceláře, což nám pomáhá. -------------------------------------------------------------------------------Jana Chvalkovská je absolventkou ekonomie a práva na Karlově univerzitě. Studovala v americkém Richmondu, rakouském Linci a peruánské Limě, nyní pokračuje v doktorském programu Institutu ekonomických studií v Praze. Pracuje jako konzultant ve společnosti EEIP, asistent skupiny NERV pro konkurenceschopnost a zástupce předsedy Mezinárodní obchodní komory České republiky. -------------------------------------------------------------------------------Veronika Bajerová, KohoVolit.eu Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku. -------------------------------------------------------------------------------Dále čtěte: Dá vláda na rady o boji proti korupci? Kalousek a Filip - Kdo neříkal pravdu v Otázkách VM? Jak poslanci hlasovali o ochraně ovzduší?

URL| http://kohovoliteu.blog.idnes.cz/c/265460/Centrum-aplikovane-ekonomie-Duraz-na-fakta-v-CR-dostchybel.html _



Paroubek lituje Ratha: Taková škoda... Byl nejnadanější ze všech 15.5.2012

parlamentnilisty.cz vfe_

str. 00

Monitor_

Předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek považuje středočeského hejtmana Davida Ratha za inteligentního člověka a nejspíš i nejnadanějšího sociálního demokrata. Rath měl prý z ČSSD vystoupit spolu s ním, řekl Paroubek agentuře Mediafax. Podle Paroubka je Rath nejnadanější ze všech lidí, kteří jsou v sociální demokracii. Připustil, že teď budou vyšetřovány jeho přátelské vztahy se středočeským hejtmanem. Účastnil se korupčního systému v rámci ČSSD. Je mi to líto Předseda národních socialistů tvrdí, že pokud by s ním Rath na podzim loňského roku odešel do nové strany, nic takového by se nestalo. “Logicky z toho vyplývá, že on je - bohužel - součástí korupčního systému v rámci sociální demokracie. Kdyby odešel, mohl dělat politiku dál. Je mi to velmi líto u takového talentovaného člověka,“ řekl Paroubek Mediafaxu. SLEDUJEME Rathovo zadržení Policisté z protikorupčního útvaru už prohledali dům i kancelář Davida Ratha, kterého v pondělí večer zadrželi. Zatčení středočeského hejtmana Ratha může pro ČSSD znamenat problém v nadcházejících volbách. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka už prohlásil, že by měl Rath pozastavit členství ve straně. S tím souhlasí i někteří politologové, které oslovila agentura Mediafax. Měl by se vzdát funkcí i poslaneckého mandátu, míní politologové "Měl by se vzdát všech funkcí a měl by se vzdát poslaneckého mandátu. Pokud Víta Bártu s Jaroslavem Škárkou odsoudili na základě nahrávek z hodinek, a Ratha, zdá se, chytli téměř při činu, je to opět zcela jiný případ a ve sněmovně by neměl dále zůstávat," myslí si podle Mediafaxu politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podobný názor má i jeho kolega Jan Bureš. Ten ale upozornil, že dosavadní informace jsou jen kusé a ČSSD musí počkat na další zprávy od policie. Pokud se potvrdí, že Rath spáchal trestné činy, měl by podle Bureše odstoupit z čela Středočeského kraje. Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="232525,232517,232523,232507" /


Plné znění zpráv Evropan věří obyčejnému člověku - díky Facebooku 14.5.2012

ct24.cz

str. 00

Ekonomika_



ama_ Praha - Češi jsou národem skeptiků a celá čtvrtina z nich potřebuje slyšet informaci nejméně šestkrát, aby jí uvěřili. V Evropské unii je takových lidí jen 14 procent. Z průzkumu Edelman Trast Barometr, který probíhá v 25 zemích světa a letos poprvé zahrnul i Českou republiku, dále vyplynulo, že globální krize otřásla důvěrou ve firmy a v bankovnictví. Politické tahanice, korupční skandály, globální hospodářská krize a obecná skepse jsou příčiny, proč se Češi projevují jako národ nevěřících Tomášů. "Češi se od ostatních národů obecně liší v tom, že jsou nedůvěřivější a raději slyší informaci z více zdrojů," tvrdí Denisa Kasl Kollmanová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK. Lidé nejvíc věří akademikům, nejméně úředníkům Nejvíce lidé podle průzkumu spoléhají na akademiky a odborníky. Nejméně na politiky a úředníky. Ekonomická a finanční krize otřásá i vírou ve firmy. Evropané naopak začínají více věřit obyčejným lidem. Generálním ředitelům podniků naslouchá jen třetina obyvatel EU, ještě před rokem to bylo přitom o 14 procent více. Důvěra v řadové zaměstnance naopak oproti loňsku vyskočila a věří jim polovina Evropanů. "Tento trend posílily sociální sítě, proto má u nás pomalejší nástup, ale firmy se musí připravit na to, jak lépe zapojit své zaměstnance do komunikace s veřejností," myslí si Milan Hejl, partner Ami Communications. Řadoví pracovníci by se tak měli dobře orientovat v tom, co firma dělá i sami využívat její produkty. "Zaměstnanci musí o firmě vědět hodně, aby o ní dokázali pozitivně mluvit. Je to o velmi aktivní interní komunikaci, aby dokázali říct, rozumím tomu kam jdeme a vím, jaká je v tom moje role," řekl Jan Heinz, mluvčí České pojišťovny. Češi bankám věří více, než jiní Evropané O důvěru podle průzkumu během krize přišly zejména banky a finančníci. Evropané je z odvětví soukromého sektoru vnímají vůbec nejhůř. Česko je v tomto ohledu výjimkou, bankám věří přes 40 procent Čechů. "České banky tou minulou ekonomickou krizí prošly zdravé a stabilní, tedy o mnoho lépe než většina evropských bank, a mohly tak v neztenčené míře pokračovat v úvěrování," vysvětluje Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace. Naopak média se těší důvěře jen třetiny obyvatel Česka. V případě celé EU to je 45 procent.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/176673-evropan-veri-obycejnemu-cloveku-diky-facebooku/ _

Dobrovolník, vzácný druh 14.5.2012

Mladá fronta DNES str. 11 Lucie Suchá_

Publicistika_

Pomáhám, tedy jsem? Česko jen pomalu dohání západní země v ochotě pomáhat ostatním bez nároku na odměnu. Může za to čtyřicetiletá éra socialismu, během níž se „dobrovolničilo“ hojně a povinně. Ale třeba na tom nejsme tak zle. Dobrovolnictví se těžko počítá. Řekněte sami. Vzhlédněte na chvíli od novin a podívejte se vlevo. A teď vpravo. Najděte dva lidi, kteří k vám sedí nejblíže, a zkuste si tipnout, kolik hodin týdně vy tři pracujete zdarma. Pro společnost. Třeba jako dobrovolný hasič, docházením do domovů důchodců, čištěním lesa od odpadků. Já to udělala a došla k číslu: hodina. Editor Tomáš, který sedí po mé levici, tráví víkendy v Hornopožárském lese a při svých vycházkách mimo jiné sbírá odpadky. Hádám, že v průměru to může být tak hodina týdně. Teď zavřete oči a přeneste se do Švýcarska. Udělejte stejný test. Výsledek bude jiný. Podle statistik pracuje ať už formálně nebo neformálně každý třetí Švýcar zdarma celý půlden týdně. Zhruba 1,3 milionu lidí pracuje bez nároku na mzdu v různých institucích a organizacích, dalších 1,2 milionu neorganizovaně. Například hlídají děti nebo se starají o důchodce. Jejich práce odpovídá dohromady asi 640 milionům hodin, které by jinak musel zaplatit stát. Plné znění zpráv


V Německu se do dobrovolnické práce zapojuje 23 milionů z celkového počtu 81 milionů obyvatel. V Česku je to podle údajů statistického úřadu zhruba třicet tisíc lidí. Ale nebylo to tak vždy. Byly doby, kdy statistiky udávaly, že se do dobrovolnické práce, přesněji řečeno do „hnutí brigád socialistické práce“, zapojily více než tři miliony lidí. Psal se tehdy rok 1985. V tehdejší Československé socialistické republice probíhalo něco, co dobrovolnictví jedním mocným pohybem rozvíjelo i zabíjelo. Byla to jeho politizace a organizace. „Dobrovolnictví bylo v tomto období zdiskreditováno, protože na jedné straně sloužilo jako projev loajality k režimu a na druhé bylo nedílnou součástí kariérního postupu. Ten, kdo ‚dobrovolně‘ nepracoval, nemohl pomýšlet na to, že bude stoupat po žebříčku funkcí. Tyhle dvě věci daly dobrovolnictví jakýsi cejch a s tím se těžko pokračovalo dál. Po roce 1989 tak nastal obrovský propad zájmu. Lidé byli rádi, že se tohoto ‚dobrovolnictví na sílu‘ zbavili. Pak logicky nebyli moc nadšení znovu se vrhat do nějaké jeho jiné formy,“ vysvětluje Pavol Frič z Fakulty sociálních věd a Institutu sociologických studií Univerzity Karlovy. Přesto zároveň říká: „Nemyslím si, že by v České republice bylo málo dobrovolníků. Ve srovnání s ostatním postkomunistickým světem jsme na tom v podstatě nejlépe.“ Každý stát počítá dobrovolníky jinak Frič odkazuje na jiná čísla, než má Český statistický úřad. Na European Social Survey, podle níž je Česká republika na sedmém místě v počtu lidí, kteří za poslední rok pracovali pro některou z organizací, tedy jako takzvaní formální dobrovolníci. Je jich 29 procent. Což je zlatý střed mezi Nizozemskem se 47 procenty či Švýcarskem se 37 procenty a naopak dvanáctiprocentním Maďarskem či jen devítiprocentním Polskem. Pak však existuje také pojem „neformální dobrovolník“, což je člověk, který pomáhá přímo, bez zapojení v organizované skupině. A v této statistice je Česko na chvostu tabulky. „My se pomalinku té normě západní Evropy blížíme. Společnost se ale musí z totality vzpamatovat,“ říká Jiří Tošner, ředitel národního dobrovolnického centra Hestia. Jak dlouho může takové „pomalinku“ trvat, se nedá přesně určit. „Je těžké říct, co děláme pro jiné a co pro sebe. Například vesnický fotbal hrají mladí lidé pro sebe, protože je to baví, ale zároveň se to odráží v tom, že třeba méně kouří, pijí, starají se o zábavu v obci a úpravu hřiště,“ vysvětluje. Jednotné statistiky s totožnou metodikou neexistují a každý stát řeší dobrovolnictví trochu jinak. Německo tak například po zrušení povinné vojny muselo čelit i hrozícímu konci civilních služeb, což by však zničilo sociální i zdravotní systém státu. Bez civilkářů by byl chod nemocnic či penzionů pro důchodce takřka nemyslitelný. Tak zavedli takzvanou spolkovou dobrovolnou službu. Mladí lidé mohou po škole nastoupit jako dobrovolníci a jeden rok získávat praxi ve zvoleném oboru. Dělá to třeba Simon Wickert, který je asistentem v Goethe institutu v německé Schwäbisch Hall. „Původně jsem vlastně chtěl jet do zahraničí a tam dobrovolničit, ale kvůli rodinným problémům jsem musel zůstat. Takže když jsem nemohl do ciziny, vybral jsem si místo, kam jezdí cizinci. A je to fakt dobrý. Potkávám spoustu lidí, baví mě to. Takový pocit asi lidé s běžnou kancelářskou prací od osmi do čtyř nemívají,“ popisuje Simon. Dostává tři sta eur měsíčně a k tomu jídlo a ubytování. „To mi bohatě stačí,“ říká s tím, že tu sbírá zkušenosti pro další pracovní život. V českých podmínkách taková organizace nevládne. Možná i proto, že si Češi pamatují onu „přeorganizovanost“ komunistických dob. Avšak přinejmenším o přehlednost se snaží zmíněná Hestia. Provozuje portál www.dobrovolník.cz, kde je možné si interaktivně vyhledat volné dobrovolnické místo. Přímo tato místa nabízejí na svých stránkách různé neziskové organizace. Obracejí se na ně především studenti, i když i to se mění. „V 90. letech se dobrovolnictví týkalo především děvčat z humanitních fakult. Pak přišly povodně a zvedli se i kluci. Postupně dospělí a nyní začínají i senioři. Ti si dlouho říkali: ‚Za totáče jsem makal, teď chci mít klid,‘“ popisuje ředitel Hestie s tím, že senioři nyní hledají především práci s dětmi. Hestia provedla před několika měsíci anketu mezi zhruba čtyřmi tisíci Čechů. Ptala se jich, kdo podle nich jsou dobrovolníci. „Třetina uvedla, že jsou to úplně normální lidé, třetina, že pomáhají ti, kteří mají pocit viny, a podle jedné třetiny jsou dobrovolníci ujetí, když něco dělají zdarma,“ říká Tošner. Vzhlédněte ještě jednou od novin. Podívejte se kolem sebe. Duben byl měsíc dobrovolnictví, věděli jste to? *** Dobrovolnictví bylo za socialismu zdiskreditováno, protože sloužilo jako projev loajality k režimu a bylo nedílnou součástí kariérního postupu. »



Foto popis| Dělají to zadarmo Vodáci čistí řeku Orlici a její břehy. Dělají to dobrovolně a zadarmo. Takových lidí v Česku přibývá, ale pomalu. Foto autor| Foto: Ondřej Littera, MF DNES O autorovi| Lucie Suchá, reportérka zahraniční rubriky MF DNES _

Kdo pomůže světu, pomůže sám sobě 14.5.2012

ZEN magazín str. 20 Hana Kůrová_

Portrét_

Lukáš Sedláček Mladší bratr známého ekonoma Tomáše Sedláčka je předsedou spolku českých absolventů prestižních univerzit v Cambridge a Oxfordu. A chystá se vyrazit do veřejného života stejně svižně jako jeho sourozenec. Čekala jsem upjatého anglického gentlemana, přišel vkusně oblečený kluk, na kterém bylo vidět, že má věci v hlavě srovnané. A hlavně o nich dokáže poutavě mluvit. Stejně jako jeho bratr, známý ekonom Tomáš. Lukáš Sedláček (31) vystudoval mezinárodní vztahy na univerzitě v Cambridge, předsedá českému spolku jejích absolventů a absolventů Oxfordské univerzity a šéfuje společnosti European Leadership & Academic Institute (ELAI), která si klade za cíl vzdělávat Čechy k zodpovědnému vůdcovství a angažovanosti. Po návratu z Anglie působil v neziskovce, pro ministerstvo obrany analyzoval možnosti reformy armády a pracoval i v komerčním sektoru pro nadnárodní telekomunikační společnost. Nakonec zvítězila touha pracovat si na svém a po svém. Mimo to svůj vystudovaný obor přednáší na několika školách v Praze. * Četla jsem, že jste psal svou magisterskou práci na téma etika v zahraniční politice... Psal jsem na podobné téma už i práci bakalářskou: Výhody Marshallova plánu pro Spojené státy americké. Historici toto téma často prezentují buď tak, že nám Američané hodně pomohli a udělali to z altruistických důvodů, nebo naopak tvrdí, že šlo o čistý kapitalismus a že to dělali pouze pro své zištné zájmy. Zajímal mě tento rozpor a zjistil jsem, že motivací bylo obojí. Plán bylo nutné prezentovat určitým částem americké společnosti, aby jej podpořily, a mezi nimi samozřejmě i byznysům, pro které to mohlo být přínosné. Čili spuštění plánu bylo zčásti zištné a zčásti nezištné. Mně se to líbilo, protože plán fungoval. Obecně si myslím, že aby jakákoliv politika dlouhodobě fungovala, je potřeba skloubit zištný zájem s tím nezištným. V zahraniční politice pak platí, že řada států se profiluje mocensky, ale i morálně. Zajímá mě, jak se kategorie dobra a zla ukazují v zahraniční politice a zda náhodou neexistuje model, který by umožnil, aby si státy více pomáhaly. Už George C. Marshall tehdy říkal, že můžeme pomoct sami sobě, pokud pomůžeme světu. I dnes vidíme, že dobro, ale i zlo se snadno multiplikuje. Zanedbáme-li určitý region, můžou se v něm posilovat tendence, které ohrozí nás samotné. * Jaký byl tedy závěr vaší magisterské práce? Zjistil jsem, že Británie i Dánsko, na které jsem se soustředil, použily ve své zahraniční politice etické aspekty a pomohlo jim to zviditelnit se. Například Dánsko se hodně angažuje v humanitární pomoci, a přesto, že je malý stát, získalo na vlivu, protože jeho angažmá ostatní vnímali pozitivně. * Máte pocit, že v naší české zahraniční i domácí politice se nějaká etika uplatňuje? Určitě ano. Jsou věci, díky kterým o nás lidé ve světě vědí. Třeba o názorech Havla na Kubu a jeho důrazu na dodržování lidských práv. Spíš mi připadá, že v mnoha oblastech české společnosti chybí strategické plánování. Říct si tohle se nám líbí, to budeme podporovat. S každou novou vládou se priority mění a chybí kontinuita. Pro lidi zvenčí to je nečitelné a nevědí, co si o tom myslet. Vypadáme roztříštění a působí to, jako bychom nevěděli, co vlastně chceme. * Je tohle rys našich vlád či české společnosti? Plné znění zpráv


Vlády společnost odráží. Po revoluci byly všechny snahy hodně tažené touhou vyrovnat se Západu, vydělat si, mít na ta krásná auta a drahé kabelky. Tohle trvá deset dvacet let a mně to přijde hodně chudé. Myslím, že lidé by měli mít ještě jinou motivaci než finanční. Nikde tu není vášeň a nadšení, něco, co by říkalo víc než jen „chci si urvat víc než ten druhý“. * Je zjevné, že naší společností cloumá deziluze z politiky. Vše se jen přelívá, ale nikam neposouvá. Vidíte nějakou cestu ven z tohoto bludného kruhu? Tak nad tím přemýšlím neustále. Studoval jsem obory politologického rázu a byly tam stovky spolužáků, kteří by teoreticky mohli do politiky jít. Ale nakonec jich tam je strašně málo. Jednoho spolužáka jsem se v Anglii ptal, co chce po studiích dělat. Řekl, že chce jít do politiky. Nejdřív mi přišel divný on, ale pak jsem zjistil, že divný jsem asi já. Proč ne, když to studuje a zajímá ho to. Nicméně lidí, co obor studovali a šli do politiky, je opravdu málo. Já jsem také v politické rovině ztratil víru. Například bych v tuto chvíli neuvažoval o vstupu do strany. Spíše věřím v iniciativy lidí a byznysů než politiků. Proto jsem také loni založil s kamarádkou institut European Leadership & Academic Institute (ELAI). Nevěřím, že současný stav politiky je problém generací a že se to samovolně s časem samo od sebe zlepší. * Jak tedy věci posunout? Češi mají na hodně věcí, ale už je to dvacet od komunismu a posun by mohl být podle mne lepší. Nenastane ale automaticky. Když mladí lidé vidí, jak to chodí mezi staršími, tak ambiciózně převezmou jejich zvyky, aby byli součástí party, a vezeme se dál. Nevím bohužel, kolik máme Mirků Dušínů. Určitě jsou, ale musíme je začít vyhledávat a podporovat. * Fungujeme jako součást Evropské unie a na naší i mezinárodní scéně se vedou nekonečné debaty o tom, který integrační model je pro Evropu nejlepší. Zda směřovat k federaci, nebo politickou integraci brzdit. Jak to vidíte vy? V současnosti procházíme testem. Ten ověří, do jaké míry si dovedeme uvědomit, že přijmout model, kdy si děláme všechno sami, je pro nás míň prospěšný než se podílet na prohlubování evropské integrace. V celé Evropské unii je potřeba, aby se státy rozhodly, zda jsou ochotny na svůj úkor občas pomoci zemi, která má problémy, jestli jsou ochotny sledovat jiné než úzce chápané národní zájmy. Pokud státy řeknou, že preference dobra jejich obyvatel je klíčová a míra dobra ostatních pro ně není tak podstatná (byť je obojí provázané), tak proč ne. Myslím si ale, že se chováme dost schizofrenně. Buď chceme být na jedné lodi, nebo ne, ale jen ležet na palubě a reptat... * A co diskutovaná fiskální unie? Poslední vývoj v EU poukazuje jednoznačně na to, že státy se nechovají v oblasti fiskální disciplíny zodpovědně. Otázkou tedy je, co s tím. Euro nemůže fungovat, pokud státy nebudou samy od sebe nebo z donucení muset zachovávat fiskální disciplínu. Nezodpovědná fiskální politika po boku monetární unie není dlouhodobě udržitelná. Měli bychom vítat s otevřenou náručí existenci vyšší instance, která by dohlížela na fiskální zodpovědnost našich politiků. * Jste prezidentem spolku absolventů Cambridge a Oxfordu. Jak taková organizace funguje? Nějaký univerzálně uplatňovaný model pro fungování absolventských spolků není, a tak jde do velké míry o improvizaci. Náš spolek byl založen v roce 2007 a dnes máme přes sedmdesát členů. Naší náplní práce je pomáhat studentům, kteří mají zájem o studium na jedné z těchto škol, a být nápomocni absolventům poté, co se vrátí zpět do České republiky. Chceme ale být i aktivní součástí české společnosti, takže občas pořádáme diskuse na vybraná celospolečenská aktuální témata, kam pozveme diskutéry z protichůdných táborů a necháme je prezentovat jejich argumenty, a také širokou veřejnost. Byl jsem na jedné takové debatě v Cambridge, pořádané Cambridge Union Society - téma debaty bylo, zda jsou lepší brunetky, či blondýnky, a takovou debatu jsem tam opravdu nečekal. (směje se) * A kdo vyhrál? Vyhrály to blondýny, a to jsem taky nečekal. Náš spolek volí spíše konzervativnější témata nad aktuálním politickým děním v ČR a ve světě. Plné znění zpráv


* V prohlášení o činnosti vaší společnosti ELAI máte, že podporujete „pochopení zodpovědného a inovativního vůdcovství“. Co to znamená v praxi? Naše motto je: Pojďme mířit výš. Je to myšleno v individuální rovině a zároveň i na té celospolečenské aby na sobě lidé pracovali a dále si rozšiřovali své obzory a zároveň aby společnost už opustila ten český pocit skepse, pocit, že veškeré úsilí měnit věci v ČR je nanic. Chceme povzbudit českou společnost, aby nečekala na nějakou zázračnou generační výměnu. Chceme, aby lidé více vnímali etickou rovinu věcí. Je samozřejmě velký problém zbohatnout, ale stejný problém pak je, co dělat s tím bohatstvím. Chceme, aby si to lidé uvědomili. Snažíme se je naučit i to, jak lépe vést lidi, jak je dokázat nadchnout pro svou myšlenku. Dokázat, aby lidé byli rádi, že jsou té myšlenky součástí. Myslím si, že pokud se toto naučíme, může to být právě ta síla, která nás posune dál. Nechceme, aby to i nadále fungovalo jako doposud. To je hierarchicky a zkostnatěle jako v armádě, kde nadřízený něco zadá, já to zkritizuju a něco z toho možná udělám. Spíš by to mělo být o hledání toho, co nás baví, a vytváření si sítě lidí kolem sebe, kteří vidí věci stejně. * Chápu to tak, že se snažíte vyburcovat i občanskou společnost. Existuje u nás vůbec a je vidět? Začnu pozitivně: zlepšuje se to. Asi ale nejsme ještě zvyklí občanskou společnost vytvářet. Mám pocit, že se pořád učíme, že je v pořádku, když má někdo svůj názor a iniciativy. Připadá mi, že jsme byli od revoluce velice pasivní, že si toho necháme hodně líbit. Jedna má studentka z Finska měla ve třídě prezentaci, jak to mají ve Finsku s korupcí, a skoro jsem jí musel význam toho slova vysvětlit, aby chápala zadání. Říkala, že když ve Finsku na někoho jen padne stín podezření, všichni to hned vědí a dotyčný je okamžitě ostrakizován. Berou to jako ztrátu důvěry v člověka, který je jeden z nich. Naštěstí situace u nás se trochu lepší. Je ale pořád těžké vyhecovat lidi, aby se iniciativ účastnili a neměli pocit, že jsou anarchisty či demonstranty. Aby pochopili, že je naprosto legitimní se nějakým způsobem podílet na tom, co je kolem nás. Ti, co jsou u moci, by tohle měli reflektovat. Tím, že se téma objevuje ve veřejné diskusi víc a víc, přeskočí do programových prohlášení politiků, a pak je zase na nás dohlížet, aby dodržovali, co jsme jim vnukli. A když to nedodrží, tak si najděme někoho jiného na jejich místo a vypískejme je. *** „Tématem jedné debaty na Cambridge bylo, zda jsou lepší brunetky, či blondýnky. Takovou debatu jsem tam opravdu nečekal. Ani to, že vyhrají blondýnky,“ směje se Lukáš Sedláček (na snímku vpravo). Radek Špicar (absolvent Cambridge 2001) Šéf Aspen Institutu a bývalý ředitel vnějších vztahů Škoda Auto působil také jako náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku a je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR pro hospodářskou politiku. Na jeho práci ho podle vlastních slov baví její rozmanitost a mezinárodní přesah, který mu umožňuje využívat zkušenosti, které získal v minulých letech při pobytech v zahraničí. Studium na Cambridge nazývá «lifechanging experience» neboli zkušeností, která zcela změnila jeho život. «Naučilo mě obrovské pokoře, protože jsem se tam setkal s mnoha lidmi, kteří mě svým intelektem převyšovali o několik úrovní. Zároveň jsem si odnesl velmi vysoké sebevědomí založené na zvládnutí tamních nároků na studující a přátelství s lidmi z celého světa, se kterými se dodnes vídáme a všemožně se podporujeme.» Motivací je pro Radka Špicara chuť učit se nové věci, setkávat se se zajímavými lidmi a zejména pocit, že práce, kterou dělá, má smysl. V životě se řídí heslem „Nic nevyžadovati, nic neodmítati“. * Nevěřím, že současný stav politiky je problém generací a že se to zlepší. Ondřej Ditrych (absolvent Cambridge 2008) Studoval politickou vědu a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK v Praze, Uppsala universitet a v Cambridge. Působil jako hostující výzkumný pracovník na Harvardu a na německém SWP. Nyní pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů, veřejné výzkumné instituci při Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Zabývá se mezinárodní bezpečností, zejména terorismem, a americkou a evropskou zahraniční politikou. „Povaha mé práce vyžaduje každodenní učení, vstřebávání velkého množství nových informací, jejich zasazování do určitých rámců a čas od času jejich nové promýšlení, které reflektuje z povahy věci hodně těkavou povahu globální politiky a místa české zahraniční politiky v ní. Je to jako na v protisměru jedoucím eskalátoru: musíte pořád šlapat výš. Jak se na chvíli zastavíte, sjíždíte zase dolů. Cílem takového pohybu nahoru je relevance. Aby Plné znění zpráv


to, co dělám, bylo akademicky smysluplné, rozvíjející a kriticky promýšlející,“ říká o své práci, na které ho baví i velmi silný tvůrčí prvek, protože se díky specifickému ukotvení Ústavu mezinárodních vztahů denně pohybuje na pomezí akademie a praxe. Studium na Cambridge mu podle jeho slov posunulo hranice myšlení a ukázalo mu, jak hledat nesamozřejmé souvislosti, jak uvažovat v širokém kontextu, napříč přísně vymezenými disciplínami i v historickém záběru. „Ne že by se mi nedostalo konkrétních praktických vědomostí, ze kterých mohu dodnes čerpat. Ale posunutí horizontů považuji za stěžejní. A nemohu samozřejmě pominout ani řadu velmi zajímavých setkání, z nichž se zrodila přátelství i profesní kontakty,“ dodává. Do budoucna se i nadále vidí spíše ve veřejném sektoru a dovede si představit působnost nejen na domácím poli, ale i tom mezinárodním. Lenka Kučerová (absolventka Oxfordu 2001) Ředitelka zastoupení agentury CzechInvest pro západní pobřeží USA působila v Silicon Valley. «Zdejší podnikatelské prostředí je velmi dynamické, efektivní a inovativní a přitahuje mozky z celého světa. Každý den se tak setkávám se start-upy, zástupci významných technologických firem, investory, studenty a dalšími aktéry tohoto unikátního ekosystému. A většina z nich - účastník CzechAcceleratoru, student ze Stanfordu či vyhlášený investor Ron Conway - chtějí změnit svět k lepšímu,» říká Lenka Kučerová o tom, co ji nejvíce baví na její práci. Na Oxfordu vystudovala bakalářský obor politika, filozofie a ekonomie a mimo znalostí získala i potřebu být obklopena lidmi, kteří chtějí něco dokázat a kteří jí rozšíří osobní a profesní obzory. «Zjistila jsem také, že čím je člověk vzdělanější, zkušenější a úspěšnější, tím je také většinou skromnější a pokornější,» dodává. Po svém návratu do ČR by chtěla i nadále působit v oblasti podpory inovativního podnikání a nadále asistovat start-up společnostem, univerzitám, investorům a dalším v jejich podnikavých počinech. Petr Janský (absolvent Oxfordu 2009) «Vyučovat mladé nadějné studenty ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, hodnotit zadavatele veřejných zakázek v rámci projektu zIndex.cz a jako poradce ovlivňovat hospodářskou politiku patří jistě k těm smysluplnějším činnostem,» říká o své práci ekonom, který zároveň pomáhá NERVu v oblasti boje s korupcí a zvyšování konkurenceschopnosti, IDEA (Institut pro demokratickou a ekonomickou analýzu) s veřejnými financemi a důchodovou reformou, poradenské společnosti EEIP s ekonomickou analýzou a hodnocením dopadů a Oxfordské univerzitě s výzkumem pěstitelů kakaa v Ghaně. Magisterské studium na Oxfordu pro něj znamenalo obrovskou příležitost získat nadhled, osobní zkušenost s výbornými vyučujícími, kteří často byli zároveň i nejlepšími ekonomy, a dalo mu podobně smýšlející přátele z celého světa. „Lidé a obecněji svět kolem mě jsou jistě dobrou motivací k posouvání se dopředu. Věřím, že se tak děje například i výzkumnou činností na univerzitě a získáváním expertizy v řadě veřejných politik, od sociálních služeb po daň z přidané hodnoty - ať už v rámci různých vládních pracovních skupin nebo think tanku IDEA při CERGE-EI.» Jeho dlouhodobým profesním cílem je udržení si nadhledu a kvality vykonané práce. Děkujeme hudebnímu oddělení Klementina za poskytnutí prostor k fotografování. Foto autor| Foto Tomáš Železný _

Soc. dem. domlouvá kandidáty do Senátu s lidovci a zelenými 12.5.2012 Právo str. 01 Titulní strana_ Naďa Adamičková Marie Königová_ Zatímco Schwarzenbergova TOP 09 dala košem Nečasově ODS s nabídkou na společné kandidátky v některých senátních obvodech, v opozičním táboře se o takovém postupu horečně vyjednává. Soc. dem. chce jít do podzimního souboje o křesla v horní parlamentní komoře v několika obvodech spolu se zelenými a lidovci. Na dotaz Práva to potvrdili předsedové všech tří stran. Zatím Gabal a Potůček „Myslím, že by to byl docela dobrý signál směrem k veřejnosti, že se dokážeme domluvit i s některými jinými politickými stranami,“ řekl Právu šéf soc. dem. Bohuslav Sobotka. Byl by to lakmusový papírek pro případnou vládní spolupráci po sněmovních volbách. Sobotka totiž doufá ve vstup lidovců a zelených do dolní komory. Tak to také naznačují některé průzkumy. Plné znění zpráv


Šéfové stran nechtějí zatím o jménech pro Senát hovořit s tím, že diskuse ještě není u konce. (Pokračování na str. 2) Soc. dem. domlouvá kandidáty… (Pokračování ze str. 1) Nicméně dvě jména se zdají téměř jistá: jde o vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martina Potůčka, který by měl být společným kandidátem ČSSD a zelených v Praze 8. „Předpokládám, že naše republiková rada 27. května potvrdí nominaci profesora Potůčka, který by se měl stát nezávislým společným kandidátem Strany zelených a sociální demokracie,“ řekl Právu šéf zelených Ondřej Liška. Společným kandidátem zelených s lidovci by pak mohl být sociolog Ivan Gabal, a to v Praze 12. „O některých jménech jsme diskutovali a předpokládám, že by k dohodě mohlo dojít,“ sdělil Právu šéf lidovců Pavel Bělobrádek. Připojit by se mohli soc. dem. A to není všechno. Představitelé všech tří stran připouštějí, že není vyloučena ani vzájemná podpora v druhém kole voleb tam, kde zůstane kandidát jedné ze stran. „Ve druhém kole proti vládním stranám“ „Rád bych navrhl vedení soc. dem., abychom ve druhém kole, tam, kde nepostoupí kandidát soc. dem., vyzvali k volbě opozičních stran, tedy proti vládním stranám,“ prohlásil Sobotka. Podle Bělobrádka bude ale v druhém kole víc než na stranické příslušnosti záležet na osobnosti kandidáta. Sobotka, Bělobrádek a Liška přiznávají, že spolupráce opozičních stran prozatím připadá v úvahu právě v hlavním městě. Je to logický postup, protože v Praze ani jedna ze stran dosud neměla výrazné postavení, v hlavním městě tradičně vítězí ODS. V Praze se souboj o senátní křesla odehraje ve čtyřech obvodech. V Praze 8 by se tak měl odehrát souboj Potůčka se senátorkou ODS, exministryní zdravotnictví Topolánkovy vlády Danielou Filipiovou a v Praze 12 proti sobě stanou nejspíš právě Gabal se senátorem ODS Tomášem Grulichem, který chce křeslo obhájit. Do souboje v hlavním městě může zasáhnout ještě TOP 09, ale pražskou kandidátku ještě nemá. Do Senátu se bude volit i v Praze 2 a v Praze 4. _

RECENZE: Atmosféra a poselství legendárního komiksu Vrána nestárne 11.5.2012 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Komiks Vrána vznikl z bolesti, ze zoufalství a z potřeby pomsty. Autorovi se však osobní trauma podařilo transformovat v působivou poezii. Nyní česky vyšlo rozšířené vydání tohoto světoznámého díla. Proto stojí za to připomenout si je a zároveň se podívat, v čem to rozšíření spočívá. „… byl jsem lehkomyslný puberťák, který si neplatil povinné ručení. Místní poldové už zdálky znali moje auto, takže jsem zavolal ‚dívce, která byla Shelly‘ a řekl jsem jí: „Zlatíčko, co kdybys mě vyzvedla. Fakt si teď nemůžu dovolit další pokutu.“ … Když šla pro své auto, srazil ji nějaký opilý řidič. Byla na místě mrtvá. Ale můj mozek došel nějakou zvrácenou logikou k přesvědčení, že jsem za to odpovědný já. “ Na přečtení předchozích řádek stačí několik vteřin. Právě ony změnily osud Jamese O´Barra. Jeho život se obrátil vzhůru nohama v okamžiku, kdy ho náhoda připravila o toho, koho nejvíc miloval. Z letargie a pocitu naprostého zoufalství ho vysvobodila až Vrána – příběh vzešlý z utrpení. Otázkou zůstává, zda ho komiksová kniha jednou provždy zachránila, nebo mu naopak bude nadosmrti připomínat vše, co prožil. Ukázka z komiksu Vrána Veškerou sžíravou bolest, touhu po pomstě a zároveň i pocit viny promítl O´Barr do postavy citlivého Erika. Ke katastrofě postačilo rozbité auto a projíždějící parta feťáků, které zaujala zlatovlasá Shelly. Co chtějí, to si vezmou. Erik na jejich chtíč doplatí dvěma kulkami v hlavě. Přesto zranění přežil a nezbylo mu než nečinně a Plné znění zpráv


mlčky přihlížet znásilnění a následné vraždě své životní lásky. Erik se smrti dočkal až v nemocnici. Když mu na rameno usedla černá vrána, aby ho doprovodila na cestě za věčným spánkem, on ovšem odmítl. Díval se dál. Brouzdal vzpomínkami na nejšťastnější chvilky se Shelly, ale nezalekl se ani těch nejhorších. Naopak: zapamatoval si každičký detail. O to horší a krvavější totiž mohla být jeho pomsta. Erik se proměnil se v nezranitelnou bytost mezi životem a smrtí s jediným úkolem – potrestat vrahy, kteří ho během chvíle připravili o všechno. Ukázka z komiksu Vrána Děj ustupuje do pozadí, motorem jsou především emoce To poslední, o co v knize Vrána běží, je příběh. Zápletka je jednoduchá a každý čtenář v podstatě tuší, co se stane. O´Barrův svět je navíc poměrně černobílý, hojně využívá kontrastu absolutního dobra a zla. Jelikož hlavní linií a motivem Vrány je nemilosrdná pomsta, těžko očekávat objektivní posuzování reality. Mistrovské dílo Jamese O´Barra mluví o pocitech, zejména o těch nejméně příjemných. Právě emoce napájejí příběh i jednání hlavního hrdiny. Aby autor dokázal sílu prožitků čtenáři co nejvíce přiblížit, přizval si na pomoc žánry zprostředkovávající emoce odnepaměti – poezii a hudbu. Příběh dokreslují verše prokletých básníků Charlese Baudelaira či Arthura Rimbauda nebo přebásněné texty písní. Na rozdíl od většiny komiksů zde prožívání neřídí cílený konstrukt; O´Barr se místo toho pokouší nabídnout náhled na tvář bolesti a zoufalství, které sám prožíval. Ukázka z komiksu Vrána Hybatelem dramatického efektu je zejména kontrast postupného naplňování Erikova krvavého poslání a vzpomínek na nejšťastnější okamžiky života se Shelly. Dvě rozdílné roviny děje jsou odděleny i graficky. Zatímco reálnou linii charakterizuje ostrá tvrdá linka, obrazy z minulosti se rozpíjí do měkkých ploch a jemného stínování. Tomu je částečně přizpůsoben i způsob vyprávění - O´Barr skrze Erikovy vzpomínky překládá obraz dokonalé a absolutní lásky. Romantika z každé scény přímo odkapává a vztah hrdinů je vylíčen chvílemi až příliš idealisticky. Pravda, vzpomínky takové bývají; někdejší realitu se vším všudy si lidé připomínají zřídka, zejména pokud se jedná o příběh podobný tomu O´Barrovu. Všechen hnus a kal všednosti se válí ve spodině města, v níž se potácejí amorální feťáci. Viníci spáchaného zvěrstva jsou pro autora vlastně už dávno mrtví. Zobrazuje je jako odpad lidství a nechává hrdinu, aby zachránil i další oběti jejich zhouby – v tomto případě dívenku Sherry, jejíž matka je závislá na drogách, nebo výstavního kocoura Gabriela, jediného přítele stařenky, kterou z rozmaru zastřelil jeden z vrahů Erikovy snoubenky. Rozšíření jen opakuje vše známé Oproti starším vydáním komiksové Vrány nabízí nejnovější verze několik zatím nezveřejněných bonusů. Černobílé stránky obohatila například pasáž Vánoce v srpnu a nový závěr s názvem Jiskrný kůň. Sama jejich absence v předchozích verzích dokazuje, že se bez nich čtenář obejde a představují spíše perličku pro skalní milovníky O´Barrova stylu. Zatímco Jiskrný kůň částečně dovysvětluje myšlenku komiksu a funguje jako nepojmenované potvrzení, že čtenář opravdu pochopil, co chtěl autor říci, Vánoce v srpnu do děje příliš nezapadají. Jde pouze o další vzpomínku, jen o trochu sladší, než většina předešlých. Ukázka z komiksu Vrána Vrána nevznikla proto, aby si získala miliony fanoušků a vydělávala peníze. Byla to ostatně vůbec první komiksová kniha Jamese O´Barra, která původně ani neměla být zveřejněna. Právě proto z ní mluví syrová nutnost sdělit, popsat nebo alespoň přiblížit pravou podstatu utrpení. I kdyby Erikův příběh pomohl jedinému mladíkovi, aby odpustil sám sobě, smysl měla a nadále má.

URL| http://zpravy.idnes.cz/atmosfera-a-poselstvi-legendarniho-komiksu-vrana-nestarne-po3/kavarna.aspx?c=A120510_102502_kavarna_chu _

David Elischer je novým of counselem advokátní kanceláře KŠB 9.5.2012

e15.cz

str. 00 _

Právo & Byznys_



Jako of counsel začal s advokátní kanceláří Kocián Šolc Balaštík (KŠB) spolupracovat David Elischer z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Na spolupráci s Davidem Elischerem se těšíme a slibujeme si od ní dokonalejší teoretickou průpravu pro naše advokáty a koncipienty, a tím i přeneseně další zkvalitnění právních služeb, které přinášíme klientům, pokud jde o otázky spjaté se soukromoprávní rekodifikací,“ uvedla Dagmar Dubecká, řídící partnerka KŠB. Pro KŠB znamená spolupráce s Davidem Elischerem odborné posílení v přípravě na blížící se rekodifikaci soukromého práva v České republice. Na ní se významnou měrou podílel i profesor Jan Dědič, jeden z partnerů advokátní kanceláře KŠB, který je spoluautorem nového zákona o obchodních korporacích, stejně jako řady dalších zákonů v minulosti. JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. absolvent Právnické fakulty a Fakulty sociálních věd (se specializací na mezinárodní teritoriální studia a západoevropská studia) Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2006 působí jako asistent (od roku 2009 jako odborný asistent) na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2006–2009 spolupracoval s Ekonomickou misí Francouzského velvyslanectví v Česku ve funkci attaché-juriste. Jako jeden z členů minitýmu pro věcná práva a náhradu škody také spolupracoval s ministerstvem spravedlnosti v rámci připomínkového řízení k novému občanskému zákoníku. Specializuje se zejména na otázky náhrady škody, smluvního práva nebo rodinného práva. Hovoří plynně anglicky a francouzsky. Advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík je českou nezávislou advokátní kanceláří, která již dvacet let poskytuje komplexní právní a daňové služby tuzemským a zahraničním podnikatelským subjektům ve všech klíčových oblastech obchodního a finančního práva. S týmem téměř sedmdesáti právních a daňových specialistů působících v Praze, Karlových Varech a Ostravě se KŠB řadí k největším advokátním kancelářím v ČR.

URL| 765188

http://zpravy.e15.cz/pravo-a-byznys/david-elischer-je-novym-of-counselem-advokatni-kancelare-ksb-

_

Oslava vítězství Hollanda na náměstí Bastily už je terčem kritiky 7.5.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jan Šmíd, ak_

evropa_

Francouzi si vybrali nového prezidenta. Tím se stane socialista François Hollande, který se úřadu ujme 15. května. Povolební oslavy se konaly na náměstí Bastily a strhla se kvůli nim stejná polemika jako před pěti lety. Poražený Nicolas Sarkozy tehdy slavil v luxusní restauraci. Někteří představitelé Svazu pro lidové hnutí (UMP) a také Národní fronty kritizovali charakter oslav na Bastile, kde kupodivu nevlály vlajky Francie tolik, jak by se při podobné příležitosti očekávalo.K vidění byly spíše vlajky rudé, vlajky odborů a také ve velkém počtu vlajky Alžírska a Maroka. Představitelé UMP upozorňují na slib Hollanda umožnit volit cizincům a ptají se, jak vlastně bude vypadat Francie pod socialisty.Oba tábory se už začínají připravovat na parlamentní volby, které se uskuteční v červnu. V případě vítězství levice by tak socialisté měli volnou ruku k řadě legislativních kroků. Mohli by, jak Hollande sliboval, například znovu vrátit hranici odchodu do důchodu na 60 let.Hollande se také zavázal, že se zasadí o přepracování fiskálního paktu Evropské unie. Mezi jeho další sliby patří zvýšení minimální mzdy nebo vytvoření 60 tisíc učitelských míst.Úzký prostor pro změnyHollande je podle politologů umírněný sociální demokrat. „Patří spíš k pravém křídlu francouzské socialistické strany. Je přesvědčeným Evropanem. Je třeba říct, že během kampaně toho moc nenasliboval. Myslím si, že očekávání je velice rozumné a iluze jsou nepatrné,“ poznamenává politolog Jacques Rupnik.Všechny otázky ohledně dalšího vývoje a směřování země se ale budou moci plně řešit až po červnových parlamentních volbách. „Zatím ještě nevíme, zda mu mít prezident skutečnou většinu, aby mohl vládnout,“ říká politolog Michel Perottino, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.Dosavadní Plné znění zpráv


hlava Francie Nicolas Sarkozy je prvním prezidentem od roku 1981, který svůj post neobhájil.I tak byl podle Rupnika Sarkozy velkým bojovníkem. „Okolnosti nebyly příznivé. Kdokoli vládne, prohraje volby. Hospodářská, finanční situace je velice nepříznivá a lidé chtějí změnu. I když pak samozřejmě zjistí, prostor pro změny je velice úzký,“ upozorňuje Rupnik.Angela Merkelová odmítá změny v Paktu o rozpočtové disciplíně EU věří v dobrou spolupráci s novým francouzským prezidentem Vítězství Francoise Hollanda oslavovaly v Paříži statisíce jeho příznivců Vítězství Hollanda znamená konec francouzsko-německého tandemu Merkozy Novým francouzským prezidentem se stal socialista Francois Hollande Francois Hollande vítězí v boji o Elysejský palác EU se připravuje na možnou změnu politického kurzu Francie po volbách


Ekonom Janský: Vláda může zažít velmi parné léto 4.5.2012

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne_ Roman Chlupatý,Marián Vojtek_

Obměněná vládní koalice před týdnem získala ve Sněmovně důvěru. To ale automaticky neznamená, že její snahy o oživení české ekonomiky dostaly zelenou, řekl v nejnovějším díle pořadu Alter eko Petr Janský. Naopak, prorůstová opatření, která tým premiéra Petra Nečase slibuje, mohou stabilitou vlády během příštích několika měsíců pořádně prověřit, myslí si ekonom z Institutu ekonomických studií při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Člen Národní ekonomické rady vlády Jan Procházka to vidí podobně. Podle něj je pochopitelné, proč vláda na krizi reagovala v první řadě škrtáním. Přirovnal to k situaci ve firmě: Pokud se jí nedaří, pak se nejprve ořezávají náklady. Až pak přijdou na řadu opatření, která by mohla vést k rozvoji, připoměl Procházka s tím, že česká vláda v tuto chvíli stojí na prahu druhé fáze. A ta by se podle dosavadních signálů měla nést ve znamení posilování konkurenceschopnosti a lepšího čerpání peněz z evropských fondů."To byla a je pro Českou republiku obrovská příležitost získat peníze na dobré projekty,“ myslí si Janský. Jak ale varuje, „teď to vypadá tak, že se spíš bojíme, aby nebyly (získané prostředky) zneužity pro politické a nebo jiné cíle.“ I proto reálně hrozí, že Česko ani zdaleka nedosáhne na vše, na co by dosáhnout mohlo – a na co by mělo nárok. Což by znamenalo přinejmenším nepříjemné vakuum ve veřejných financích.Zvýhodněte živnostníky a důchodceCo se pak konkurenceschopnosti českých firem na zahraničních trzích týče, i Alter eko odhalilo různé pohledy na věc. Zatímco Procházka radí mimo jiné zlepšenou práci obchodních radů, kteří by neměli na zahraničních zastupitelstvích jen sedět, případně chodit na recepce, Janský připomíná, že jsou možnosti státu jen omezené. „Záleží na tom, jestli máme co nabídnout,“ dodává s tím, že špatné produkty stát ani při vší snaze neudá. Proto by se podle něj měl soustředit zejména na vytváření dobrých podmínek pro podnikání.Na čem se pak oba účastníci debaty shodli je potřeba přejít od slov k činům. Janský při této příležitosti připoměl, že vláda přišla s dlouhým seznamem možných protikrizových kroků. Místo něj ale bývá lepší kvalitní a cílená analýza několika oblastí, která by odhalila, co má skutečně slušný antideficitní a nebo prorůstový potenciál. Teď to vypadá, že by vláda chtěla udělat všechno a moc toho nestíhá, glosuje ekonom z Institutu ekonomických studií.Janský například navrhuje další zvýhodnění živnostníků. Omezení výdajových paušálů pro ně vítá. Jak ale tvrdí, stále je v této oblasti prostor ke zlepšení.Dalším krokem, který by doporučil, je zrušení slevy na dani pro pracující důchodce. „Pracující důchodci, kterých je v České republice několik set tisíc, si tutu podporu zaslouží,“ říká Jánský. Tím nejdůležitějším podle něj ale je, aby se s daněmi v Česku začalo pracovat systematicky.Za memento v této souvislosti považuje „komedii ohledně DPH“, tedy množství nejasných signálů a kroků, které se v souvislosti s daní z přidané hodnoty v poslední době objevily. Něco takového má podle Janského „negativní dopad nejen na politickou kulturu, ale i na ekonomiku.“Změny za hranicí ekonomické kultury Člen NERVu Jan Procházka s ním souhlasí. „Některé ty změny byly až za hranicí ekonomické kultury,“ řekl s tím, že daně by měly být odhadnutelné, a že by v této oblasti nemělo probíhat tolik změn. Tím podpořil Janského volání po systematičnosti.Jak se ale oba ekonomové shodli, další dramatické a často těžko předvídatelné změny nelze vyloučit. Vláda totiž slibuje „úplné překopání systému“. Opozice tyto záměry odmítá. Robustního základu, který by zůstal i po odchodu současné vlády neměnný, se tak asi Česko nedočká. Přitom právě to je třeba: systém, který umožní každé nové vládě pohrát si s parametry – tedy výší daní –, ale který každá nová vláda akceptuje.„Vypadá to tak, že daňová revoluce bude pokračovat,“ varuje Jan Procházka. A nejen proto může mít podle Petra Janského obměněná vládní koalice už brzy opět problémy. Plné znění zpráv



Profesor Potůček: Na vládní reformy doplácejí určitě více ženy 4.5.2012

tyden.cz str. 00 - zat -_

Rozhovory_

Ti, kdo se starají o peníze, dostávají dvouapůlnásobek toho, co si vydělají ti, kteří se starají o lidi. I to něco vypovídá o naší společnosti, říká sociolog a profesor Karlovy univerzity Martin Potůček, který je členem expertní skupiny vlády a ČSSD k důchodům. Ti, kdo se starají o peníze, dostávají dvouapůlnásobek toho, co si vydělají ti, kteří se starají o lidi. I to něco vypovídá o naší společnosti, říká sociolog a profesor Karlovy univerzity Martin Potůček, který je členem expertní skupiny vlády a ČSSD k důchodům. Ve své knize Cesty z krize tvrdíte, že reformy pomáhají více mužům než ženám. Můžete to přiblížit? Na vládní reformy doplácejí jednoznačně v průměru více ženy. Nelze to říci o každé z nich. Některé ženy mohou získávat, například ty, které jsou na vyšších pozicích v podnikatelském sektoru, ale těch je tak jako tak málo. Ženy jsou totiž častěji nezaměstnané, mají obtížnější vstup na trh práce, doplácejí na to i v důchodovém systému. Mnohem více je jich zaměstnáno ve veřejném sektoru, který současná vláda rozvrtává a škrtí a kde jsou průměrné platy nižší. Snižuje se podpora rodinám s dětmi, ať už jde o porodné, rodičovský příspěvek či dětské přídavky. Málo se ví, že od začátku loňského roku byl zrušen sociální příplatek pro matky samoživitelky. Pro tyto ženy, které se skutečně samy starají o děti a nemají nadprůměrné příjmy, to znamená snížení životní úrovně. A dopadá to zejména na jejich děti, které dostanou horší vzdělání, což snižuje jejich výhled na budoucí uplatnění. Tvrdíte, že veřejné služby jsou v ohrožení. Proč? Ano. Pojďte počítat se mnou. Hasiči, policisté, učitelé, zdravotníci, kulturní pracovníci, pracovníci v sociálních službách, ve veřejné dopravě, ve veřejné správě. To jsou sektory veřejných služeb, které jsou dlouhodobě brány na hůl. To se nemůže neodrazit v tom, jaký je statut pracovníků či jaké služby jsou poskytovány. Dnes už vám policejní prezident řekne, že pokud má odejít dalších osm tisíc policistů, nebude policie schopna trestné činy vyšetřovat, ale pouze registrovat. Co to je za veřejnou službu? Vezměte si průměrné platy v sociálních službách na jedné straně a ve finančnictví a pojišťovnictví na straně druhé. Ti, kteří se starají o peníze, dostávají dvouapůlnásobek toho, co si vydělají ti, kteří se starají o lidi. I to něco vypovídá o naší společnosti... To by se společenský systém musel změnit od základů... Kapitalismus, tak jak se teď prosazuje na globální úrovni, vytváří spoustu napětí a problémů na úrovni národních států. Nejsme to jen my. Podívejte se na Španělsko, Itálii, Francii, Řecko, Irsko (země, které mají výrazné problémy s rostoucí nezaměstnaností, velkou nerovnováhou veřejných rozpočtů a s rostoucím sociálním napětím, pozn. red.). Už jsme ve fázi, kdy se mnoho lidí dlouhodobě zamýšlí nad tím, jak dál a jak jinak... Myslíte tedy, že v současnosti nastala ta zlomová doba, kdy krystalizuje ve společnosti něco nového? Určitě. Velmi bude záležet na politické reprezentaci a kompetencích státu. Zda se celá politická reprezentace, vláda a opozice dokážou shodnout na základních krocích a zda stát bude posléze schopen tyto kroky realizovat. Plné znění zpráv


Martin Potůček (63) Rodilý Pražan vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je sympatizantem sociální demokracie. Je také vedoucím sociálnědemokratické části expertní skupiny vlády a ČSSD k důchodové reformě, která vznikla po dohodě předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky a premiéra Petra Nečase před necelým rokem. Potůček studoval filosofii, matematiku, politologii a sociologii, na Karlově univerzitě po listopadu 1989 založil a garantuje nový obor veřejná a sociální politika, publikoval řadu odborných článků a knih a působil na řadě zahraničních univerzit. Byl také poradcem socialistických ministrů, v letech 2002 až 2004 poradcem předsedy vlády České republiky Vladimíra Špidly. Ve volném čase se věnuje cykloturistice, lyžování, plavání a fotografování. Do práce jezdí městskou hromadnou dopravou, na výlety autem Mazda 323.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/rozhovory/profesor-potucek-na-vladni-reformy-doplaceji-urcite-vicezeny_233321.html _

Dokonalost komiksového Captaina Ameriky vystřídala realita 4.5.2012 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Captain America je nejdokonalejší člověk na světě. Jeho vrozenou vznešeností už byli ohromeni dobyvatelé, mimozemšťané a dokonce i bohové. Těmito slovy představuje legendárního superhrdinu medailonek na konci druhého omnibusu, který přibližuje další osudy jedné z nejslavnějších komiksových postav. Scenárista Ed Brubaker však Captaina Ameriku vidí jinak, než bylo zvykem. Vlastenecký symbol mění tvůrce Ed Brubaker v muže postupně ztrácejícího vše, na čem mu záleží, a zatímco se snaží udržet svůj život jakžtakž pohromadě, řítí se na něj čím dál tím větší katastrofy.

V pořadí druhá kniha Captaina Ameriky plynule navazuje na zdánlivou smrt věčného Capova protivníka Red Skulla. Ten se ovšem - díky síle Kosmické kostky - přenesl do mysli generála Lukina a dál kuje plány na zničení Captaina Ameriky. Na scénu se navíc vrací Bucky, dávný Capův přítel, nyní již zbavený identity naprogramovaného Zimního vojáka. Nikdo si není jistý podporou svých přátel a smrtí nepřátel. Situaci nadto komplikuje nové duo zloduchů - dcera Red Skulla s věrným služebníkem Crossbonesem. Do dění též zasáhne občanská válka mezi superhrdiny, v níž se Cap bude muset postavit nejen starým přátelům, ale i vlastním rozhodnutím. Obálka komiksu Captain America omnibus 1 Obálka komiksu Captain America omnibus 2 Konec černobílé skládanky Ed Brubaker nemá rád černobílé hrdiny. Svět Captaina však černobílý byl. Držitel tří Eisnerových cen pro nejlepšího scenáristu roku se rozhodl zatřepat zkostnatělým superhrdinským vesmírem. V předchozím omnibusu ( tedy souboru sešitů – pozn. red. ) scenárista oživil starého Capova parťáka Buckyho, z něhož se v jeho rukou stal již zmíněný nelítostný Zimní voják. Ed Brubaker navíc radikální změnu skvěle zapracoval do celkové zápletky, za což si vysloužil uznání. Dějové zvraty ovšem nepředstavují jedinou změnu v přístupu ke konceptu Captaina Ameriky. Tvůrci nových Capových příběhů totiž odhalují i nepříliš etické stránky historie postav, o nichž dříve nebylo zvykem ani přemýšlet, natož je zapracovávat do děje. Řeč je například o roli Buckyho v druhé světové válce, kdy za Invaders dělal špinavou práci – zabíjel. Díky Brubakerovi zmizelo naivní vidění válečných scén, které předpokládalo, že superhrdinové nezabíjí, nýbrž pouze zachraňují a osvobozují. S názory a komentáři autorů se Plné znění zpráv


čtenáři mohou seznámit na konci knihy, kde naleznou hned několik rozhovorů jak s Edem Brubakerem, tak i s kreslířem Stevem Eptingem. Ukázka z komiksu Captain America omnibus 2 V novém omnibusu Captaina Ameriky se nově rozvíjejí vztahy mezi postavami. Například jakmile se Cap dozví, že je Bucky naživu, probudí se v něm vzpomínky; bývalí parťáci si jsou totiž mnohem bližší, než se zprvu zdálo. Nebo mladá agentka Sharon, Capova nová láska, stojí před rozhodnutím, zda dát přednost práci, kterou bezmezně miluje, nebo osudovému muži. Speciály, které stojí za to Svazek Captain America omnibus 2 obsahuje komiksové sešity č. 15-24 (vloni vydaný svazek obsahoval sešity 1-14) a dva speciály nazvané 65. výročí a Zimní voják: Zimní zabíjení. Právě speciály jsou nejsilnější částí souboru Captain America omnibus 2. Speciál 65. výročí se navrací do dob druhé světové války. Tradičně pojatý komiks představuje první prototyp robotického Spáče a na pozadí příběhu se stačí mladý Bucky zamilovat do členky odboje, která bude na návrat maskovaného hrdiny čekat déle, než si zprvu myslela. Jednoduchá, ale působivá kresba evokuje tradiční superhrdinský komiks a zároveň příjemně vyvažuje silně digitální coloring zbytku knihy. Ukázka z komiksu Captain America omnibus 2 V Zimním vojáku: Zimním zabíjení přichází Ed Brubaker se svou oblíbenou postavou Buckyho, jemuž propůjčil nejen novou identitu, ale i odlišný pohled na svět; hrdina je realista, na nic si nehraje, a dalo by se říct, že je mnohem uvěřitelnější než jeho starý přítel Cap. Z nadšeného mladíka se Capův přítel totiž změnil v ostříleného veterána, pro něhož je zasazení smrtelné rány stejně přirozené jako nádech a výdech. Navíc se kvůli časté hibernaci ocitl ve stejné situaci, s jakou se potýká i Captain America – pochází z jiné doby, než ve které je nucen žít. To vše je podáno ve formě Buckyho myšlenek, vzpomínek a stesku po minulosti. Stihne toho vážně hodně V porovnání s předchozím omnibusem nabízí druhá kniha výrazně vyváženější kresbu. Je vidět, že se za každým panelem skrývá tvrdá práce, která často nutí pozastavit se nad jednotlivými obrazy a prohlédnout si je znovu. Všechny příběhy kromě výročního speciálu jsou sladěny do temných tlumených tónů, které Captainovi dodávají vážnější nádech a zvyšují napětí. Rozsah obsaženého textu je v tomto komiksu sice značný, ale stojí za to prokousat se celou Capovou minulostí. Je totiž natolik monumentální, až je zábavná. Stačí uvést, že během roku 1944 stihl americký hrdina porazit obří zmutované améby, osvobodit koncentrační tábory, zastavit invazi krtčích lidí, překazit nacistickou sabotáž filmu o svých hrdinských činech a v neposlední řadě se zaplést s dvěma agentkami a jednou bojovnicí za svobodu.

URL| http://zpravy.idnes.cz/dokonalost-komiksoveho-captaina-ameriky-vystridala-realita-pr8/kavarna.aspx?c=A120427_111218_kavarna_CHU _

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Úniky odposlechů do médií 2.5.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Do diskusního panelu Rozprav o českých médiích přijali pozvání šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský, pedagog FSV UK Milan Šmíd, ředitel politického odboru prezidenta republiky Ladislav Jakl, bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby generál Andor Šándor a bývalá předsedkyně US-DEU, právnička Hana Marvanová. Diskusi moderoval Radko Kubičko z ČRo6. Hodinový sestřih bude vysílat Český rozhlas 6 v pořadu Média v postmoderním světě a celý nesestříhaný záznam Česká média zveřejní v sobotu 5. června. Robert Čásenský zdůraznil, že na odposlechy telefonických hovorů by si redakce obecně měly dávat pozor. MF Dnes pouze dvakrát za posledních několik let zveřejnila a pouze s vědomím, že tyto hovory mohou popsat až Plné znění zpráv


kriminální skutečnosti. To je, podle Čásenského ve veřejném zájmu. MfD není tím, která zveřejňuje jakékoliv odposlechnuté rozhovory a „telefonické plky“, zdůraznil šéfredaktor listu a doplnil, že deník naplňuje veřejný zájem v tom, že ukazuje například vliv soukromých osob na obsazování veřejných funkcí či získávání zakázek. Robert Čásenský odmítl, že by se zveřejněním odposlechů nebo telefonických hovorů MfD dostala do role „užitečného idiota“, nahrávky byly důkladně vyhodnoceny a do redakce se navíc prý dostaly jako vedlejší produkt, nikoliv prvoplánově. Právnička bojující proti korupci a bývalá politička Hana Marvanová v diskusi uvedla, že existuje veřejný zájem při pořizování a publikaci odposlechů. Informace vzbuzují podezření z nekalých praktik, jako je umělé obsazování ve správních radách či manipulace s veřejnými zakázkami. „Vítám, že MfD zveřejnila takové informace, byť je to zlomeček, špička ledovce, jehož většina je pod hladinou,“ řekla Marvanová s tím, že situace je velmi vážná, protože může docházet k porušení demokracie v zemi. Na základě podezření plynoucích z odposlechů by měly orgány jednat dle příslušných zákonných postupů, které udává trestní řád. Milan Šmíd nemá problém s tím, zda odposlechy jsou zveřejňovány, ale jakým způsobem jsou zveřejňovány. Šmíd vysvětlil funkci médií, která by měla přinášet informace, které dávají nezkreslený pohled na svět a koordinují situaci tak, aby veřejnost mohla nějak reagovat. Podle něj MfD nepostupovala tak, že by přinesla objektivní pohled, ale byly sestaveny pro ekonomický efekt, pro zvýšení prodeje. „Z dvou odposlechů už vznikly tři knížky,“ uvedl Milan Šmíd s tím, že mu vadí bulvarizace takových zveřejněných informací. Mnohdy se jedná o fabulaci novinářů, například v knihách Jaroslava Kmenty. „Mně vadí, že se neřeší situace, že z BIS zmizí odposlechy a nemohu se spolehnout na příslušné orgány,“ řekl Šmíd s tím, že by byl rád, kdyby někdo podal na MfD trestní oznámení, což by otevřelo diskusi o praktikách na úrovni soudu a vyplynula by nějaká rozhodnutí. Andor Šándor uvedl, že se ukazuje, že je tristní stav, kdy se s povolenými odposlechy několik let nic nestalo. Podle Šándora pak nejde rozhodně o veřejný zájem, že jsou tyto záznamy zveřejněny až po tak dlouhé době. Šándor si nemyslí, že by odposlechy byly devastací demokracie. „To, jak se s nimi handluje, je nepřijatelné,“ uvedl Andor Šándor s tím, že odposlechy se stávají součástí politického boje. Například vládní špičky v rozšířených tajných zprávách dostávají informace, které se objevují například v odposleších, ale tyto informace z BIS nejsou často používány při vyšetřování a trestním řízení. Šándor kritizoval BIS za to, jak pracuje, ale odpovědnost za tento stav přiřkl politickým špičkám, vládě a poslancům. „Poslanci si stěžují, že nic nemohou kontrolovat, ale za 22 let nic neudělali proto, aby si přijali příslušnou právní normu,“ poznamenal Šándor a dodal: „Primárně si je zřizují (tajné služby, pozn. red.), aby jim pomohly vládnout.“ Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl uvedl: „Nelegální, neoprávněné odposlechy a nelegální fízlování lidí nevím, jestli ničí demokracii, ale ničí společenské klima a lidské osudy.“ Jakl zdůraznil, že legální nástroj odposlechů je ošetřen přísnými pravidly, u nás nejsou asi úplně dokonalá a jsou hrubě porušována. „Za jednoho z hybatelů této praxe považuji deník Mladá fronta DNES, který vznikl na podvodu a zločinu, loupeží za bílého dne,“ prohlásil Jakl a vyložil historii tohoto nejčtenějšího seriózního deníku, který se fakticky vyvinul z předrevolučních struktur. „I špatné věci jsou schopny vývoje, vyvíjejí se ale ještě horším způsobem,“ dodal Jakl s tím, že běžnou praxí je uplácení novinářů MfD za účelem ničení obchodních a jiných konkurentů. Na Jaklova obvinění reagoval Robert Čásenský a připomněl, že není příznivcem masivního odposlechů a dodal, že kdyby měly noviny postupovat jako on, že svá slova nepodkládá fakty a důkazy, noviny by dlouho nevycházely, protože by je zničily soudní prohry. „Mladá fronta nikdy za informace neplatí. Já jsem nebyl nikdy nikým korumpován,“ uvedl Čásenský. Jakl dále obvinil MfD z toho, že postupuje jako Murdochova britská média, když sama realizuje odposlechy. Čásenský zopakoval, že si deník MfD nikdy žádné odposlechy sama neopatřovala, nemá na to ani techniku: "Nezlobte se, zdá se mi, že jste se trochu zbláznil." PŘIPRAVUJEME VIDEOZÁZNAM CELÉ DISKUSE.


Vandasova bakalářka? Spíš agitka. Dostal dvojku 2.5.2012

parlamentnilisty.cz jav_

str. 00


Monitor_


Tomáš Vandas se rád odlišuje od řadových členů své strany, kteří vyřvávají rasistická hesla, občas se chlubí symboly hitlerovského Německa a účastní se bitek. Od roku 2010 se hlavním argumentem jeho povýšenosti stal vysokoškolský titul bakaláře, který podle vlastního životopisu získal „na univerzitě v Praze.“ Jeho akademické vzdělání však vzbuzuje pochybnosti. Podle zjištění serveru Aktuálně.cz Tomáš Vandas absolvoval soukromou Univerzitu Jana Amose Komenského. Redaktoři serveru si ve školní knihovně vyžádali Vandasovu bakalářskou práci a zjistili, že se jedná o kompilát citací a dokumentů Dělnické strany, kterou tehdy Vandas vedl. Strana byla pouhých pět dní po odevzdání práce (tedy ještě před její obhajobou) soudem zrušena. Práce, pojednávající o vývoji českého pravicového extremismu, nese název “Rozpad SPR- RSČ a vznik politických následovníků“. Jak zjistil server Aktuálně.cz, univerzita po Vandasovi nevyžadovala výraznou reflexi činnosti českých nacionalistů, jeho práce je tedy spíše oslavnou agitkou. Přitom v té době (kolem medializovaného procesu s Dělnickou stranou před Nejvyšším správním soudem) už byly problematické aspekty této strany rozebírány nejen v médiích, ale i v akademických pramenech. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230278,226578,219363,230991,217678" / Odborníci: Jen cituje stranické dokumenty “V práci byla opomenuta řada citlivých mediálně diskutovaných témat, například spolupráce Dělnické strany a Národního odporu zmiňovaná v oficiálních státních dokumentech, což objektivitu snižuje," zhodnotil pro Aktuálně.cz práci odborník na extrémismus Miroslav Mareš. “Nestandardní už sám fakt, že autor práce píše o vlastní politické aktivitě, i když v českém prostředí to není zcela neobvyklé,“ cituje Aktuálně.cz politologa Mareše. Často podle něj chybí řádné citace zdrojů. “Například odstavec “Ochranných sborech Dělnické strany“ je zcela totožný s popisem jejich činnosti na webových stránkách DS, ale citace chybí,“ všímá si server. Jako hlavní zdroj má práce prohlášení a další materiály Dělnické strany. “Autor například zmiňuje to, že ministerstvo vnitra v roce 2007 zařadilo znak DS - ozubené kolo - do brožury o extremistických symbolech. Následuje pak trojnásobně dlouhé doslovně citované prohlášení DS, která tento krok odmítá. Názor odborníka či samotného ministerstva chybí,“ píše Aktuálně.cz. I podle dalších odborníků má Vandasova “bakalářka“ pochybnou úroveň. “Autor svoji expertizu opírá například o to, že měl možnost detailně poznat fungování SPR-RSČ i osobu Miroslava Sládka. Takováto osobní zkušenost ale zcela jistě nedostačuje jako zdroj informací pro vědeckou práci,“ zhodnotila jí Lenka Vochocová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. “Na jiných místech autor zase de facto prosazuje svoji pravdu skrze vlastní vědeckou práci - to není obvyklé a mělo by to být odmítnuto jako nevědecké,“ doplňuje. Univerzita: Dali jsme mu jen dvojku Škola sama si za přijetím Vandasovy práce stojí. “Bakalářské práci Tomáše Vandase jsem v závěrečném posudku vyčetl absenci teoretického základu a kritičnosti ideologického zhodnocení působení jednotlivých subjektů,“ namítá vedoucí práce, politolog Lukáš Novotný. Proto se prý rozhodl ohodnotit Vandasovu práci pouze dvojkou. K dalšímu snižování hodnocení podle něj nebyl důvod, protože práce byla dostatečně dlouhá i správně formálně zpracovaná. “Není zaujatá a je to psané s nadhledem,“ zhodnotil svou práci na dotaz Aktuálně.cz sám Vandas. “Myslím, že jsem odvedl dobrou práci.“ Ten již sepisuje další vědeckou práci, neboť na téže škole dokončuje navazující magisterské studium.




Před rokem byl zabit Usáma bin Ládin, lidé jeho smrt slavili v ulicích 2.5.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 amerika_ Jan Marek,Kateřina Kozmová,Petr Král,Lucie Maňourová,Michaela Vydrová_ Usáma bin Ládin je mrtev právě jeden rok. Nejhledanější terorista světa se skrýval od roku 2001, vloni 2. května ho Američané zastřelili v jeho vlastním domě v Pákistánu. Na svém posledním poselství zveřejněném na internetu vyzýval Usáma bin Ládin ke společnému boji proti nadvládě Spojených států. Na videozáznamu sedí u zdi a v ruce drží svoji oblíbenou rekvizitu – samopal. Jeho dopadení připravovali Američané řadu měsíců. Bin Ládina zabilo speciální komando v jeho domě v pákistánském městě Abbottabád. Tentýž den byl pohřben do moře.Teroristovu smrt oznámil americký prezident Barack Obama v mimořádném televizním vystoupení.„Po více než dvacet let byl Usáma bin Ládin vůdcem a symbolem teroristické sítě Al-Káida. Připravoval útoky na naši zemi, na naše spojence a přátele. Jeho smrt je významným mezníkem na cestě k porážce terorismu,“ řekl před rokem Obama. Američané vyšli do ulic a oslavovali vítězství nad mužem, který byl pro ně symbolem zla. Bezpečnostní experti ale varovali, že válka s terorismem tím neskončila. Smrt Usámy bin Ládina byla jen jednou z jejích úspěšných bitev.Usáma byl spíše symbol, ale Al-Káida je ochromena skutečněTaké výročí smrti Usámy bin Ládina připomněl prezident Obama národu v přímém televizním přenosu – ovšem ne z Bílého domu, ale z letecké základny Bagrám v Afghánistánu.Prohlásil, že americké jednotky jsou na dobré cestě k úplné likvidaci Al-Káidy. Zdecimovaly prý vedení teroristické sítě. Podle amerických zdrojů se skutečně podařilo zlikvidovat 20 ze 30 nejvyšších vůdců AlKáidy.„Další informace jsou ale tajné a můžeme jenom spekulovat, nakolik to omezuje její akceschopnost. Je ale pravda, že se jí nepodařilo zopakovat masové útoky, které ji dostaly do popředí světového zájmu,“ upozorňuje odborník na americkou bezpečnostní politiku Kryštof Kozák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Zabití bin Ládina bylo podle něho spíše symbolické: „Usáma bin Ládin v té době organizaci prakticky neřídil, byl spíš symbolem. Ale symboly hrají v naší době důležitou roli. Jeho videonahrávky mohly určitě inspirovat mladé lidi a pomáhal určitě v rekrutování.“Al-Káida byla podle experta na terorismus Jana Eichlera z Ústavu mezinárodních vztahů oslabena už před deseti lety.„Byla oslabena tím, že před deseti lety byla uskutečněna operace Trvalá svoboda. Usáma bin Ládin byl vyhnán z Afghánistánu, pak už se stal spíše jenom inspirátorem. Už byl víceméně štvancem na útěku a psancem. Teď je otázka po té jeho smrti. Může se stát, že upadne v zapomenutí, ale také nemůžeme vyloučit, že se pro mnoho muslimů může stát něčím jako mučedníkem.“Útoky z 11. září a pak z Madridu a Londýna byly podle politického geografa Michaela Romanova z Pražské Metropolitní univerzity vrcholem globální aktivity Al-Káidy:„Al-Káida působila a pravděpodobně bude působit řadu problémů v regionech typu Irák a Afghánistán, ale těžko se dá předpokládat, že by z ničeho nic vstala z mrtvých a něco udělala globálně. Je otázka, nakolik to má vazbu na Usámu bin Ládina a nakolik to má vazbu na to obrovské úsilí umravnit ji už předtím.“Největší hrozbou jsou podle Romancova odnože Al-Káidy v Afghánistánu, Pákistánu, v Jemenu a Somálsku.„Tam se domnívám, že vzhledem k problematice výkonu státní moci, dodržování nebo vynucování pořádku, průchodnosti práva se jim daří nejlépe,“ dodává Romancov.Barack Obama v Kábulu připustil, že válka v Afghánistánu už americkou veřejnost unavuje. Před plánovaným stažením vojáků chce prý ale Washington celou operaci ukončit „zodpovědně“.„V jednom z článků smlouvy, kterou dnes podepsali americký a afghánský prezident, stojí, že pokud by hrozil teritoriální rozpad Afghánistánu a podobné katastrofické scénáře, Američané udělají vše, co bude v jejich silách, aby tomu zabránili. Takže i poté, co se stáhne většina jejich vojáků, zůstanou Američané důležitými hráči v afghánském konfliktu,“ dodává Kozák.V době, kdy se z Afghánistánu stáhnou spojenecká vojska, ubude podle Romancova Al-Káidě paradoxně cílů.„Všichni civilní pracovníci, kteří tam pracují v půdorysu různých nevládních organizací, jsou vítaným cílem. Počet cílů se bude redukovat, což samozřejmě neznamená, že Al-Káida nebude i nadále útočit na lokální obyvatelstvo, které nějakým způsobem bude obviněno nebo nálepkováno jako kolaboranti. Ale to stažení si myslím, že bezprostředně nebude mít vliv na schopnost Al-Káidy působit nějakou neplechu v širším či globálním měřítku,“ vysvětluje Romancov.Američané se z Afghánistánu stáhnou do konce roku 2014, potvrdil ObamaAlKáida dnes nemá podle Eichlera základnu a opěrný bod v Afghánistánu.„Má to v té úrodné oblasti, v severnější části Afriky na sever od rovníku. Je to hlavně Čad, Niger, Mali, Mauritánie, Severní Súdán. Tam jsou nekontrolované prostory, kde oni nadále působí, kde jsou vlastně jejich nové základny,“ říká Eichler.Hlavním úkolem teroristické sítě Al-Káida je škodit Západu a prozápadním vládám v islámském světě.„Prozápadním vládám říkají ‚blízký nepřítel‘. Vytýkají jim, že jsou odpadlické, že sice oficiálně hovoří o koránu, ale žijí západním způsobem života. Berou z Ameriky zbraně, dodávají za to ropu a proto jsou prvním terčem. A pokud se stane, že se Západ příliš vehementně angažuje v podpoře tohoto blízkého nepřítele, tak udeří. Jako se to například stalo 11. září 2001,“ vysvětluje Eichler, který se nedomnívá, že z tohoto pohledu by byla Al-Káida mrtvá.„Naopak. To, co se děje dál v Bahrajnu, ale co se klidně může stát i v Saudské Arábii a dalších těchto zemí, kde jsou takzvané odpadlické vlády, tam kdykoli může zase něco vybouchnout.“Usáma bin Ládin je mrtev. Američané ho zabili v PákistánuObama nečekaně navštívil Afghánistán, setká se s prezidentem Plné znění zpráv


KarzáímPákistán vyhostil rodinu Usámy bin Ládina. Vdovy a děti skončily v Saúdské ArábiiUsáma bin Ládin nejhledanější muž dopaden a zabitČeská zpravodajská služba prý přispěla k dopadení bin LádinaUsáma bin Ládin nebyl v okamžiku zastřelení ozbrojenStavitel, otec a terorista. Usáma bin Ládin


ŽENY A KARIÉRA 14.5.2012

Studenta web&mag str. 06 Míša Raková_

Téma_

„Blbé, líné a nespolehlivé.“ Tak označil pracující ženy anglický spisovatel Arnold Bennett na sklonku 19. století ve své příručce pro ženy-novinářky. Od té doby se už názor na zaměstnávání žen radikálně změnil, dnes už nám jeho věty přijdou spíš úsměvné, až urážlivé. Stále se však ve společnosti setkáváme s nerovnostmi v zaměstnávání, odměňování i v přístupu k práci takzvaného „slabšího pohlaví“. V tomto speciálu Studenty se dozvíte o ženách a práci úplně vše. Podíváme se na rozdílné předpoklady pro různé druhy práce, typicky mužská a ženská zaměstnání i na rozdíly v odměňování. Dozvíte se, proč jsou v nemocnicích samé zdravotní sestry a proč jste za svou dosavadní studentskou dráhu potkali tak málo učitelů. Překvapí vás, jak špatně na tom jsme v rovnosti platů v evropském žebříčku, ale také se naučíte, jak se v takové situaci umět ozvat. Ženy jsou účetní a muži programátoři Zní to jako velký stereotyp, ty ale v zaměstnávání platí dvojnásob. Mezi účetními je opravdu velká většina žen, muže zde najdete jen velmi výjimečně (pokud pomineme slavného Fantozziho). I když na to třeba vzdělání má, raději jde dělat do banky nebo finančního poradce. Může za to pověstná ženská pečlivost? A platí to i naopak – kdy jste například viděli elektrikářku nebo řidičku kamionu? Takové povolání je podle personalistů naopak doménou mužů, kterým nedělá velký problém být dlouhou dobu mimo domov. Muži zaujímají také téměř všechny technické pozice, ať už jde o výpočetní techniku, nebo o práci okolo automobilů. Ženy v takových oborech vynikají v jemné mechanice, kde se jim opět hodí jejich vrozená preciznost a drobnější prsty. FILMOVÉ STEREOTYPY Stereotypy v zaměstnávání obou pohlaví se promítají i do filmů. Podívejte se na žebříček nejčastějších filmových povolání mužů a žen: Muži: 1. policista, šerif, agent 2. lékař, psychiatr 3. voják, důstojník 4. právník 5. novinář Ženy: 1. zpěvačka, tanečnice 2. herečka 3. úřednice, sekretářka 4. zdravotní sestra 5. novinářka Dříve měly ženy dokonce některá povolání zakázaná. Ještě před několika lety nesměly pracovat při těžbě nerostů nebo ražení tunelů a štol. Tento zákaz sice už pár let neplatí, ženy v dolech byste však hledali marně. „Muži i ženy mají určité vrozené předpoklady vykonávat různé typy zaměstnání. Fyzicky zdatnější muži tak například najdou uplatnění ve skladech, kde potřebují svou sílu. Ženy mají zase větší sklon k opatrování a starání se o druhé, proto je tolik zdravotních sestřiček a učitelek,“ popsala studentka psychologie Andrea. Takové rozdělení vyplývá z přirozeného vývoje rozdělení rolí. Ženy byly prostě vždycky pečovatelky a udržovaly v chodu společnou domácnost, muži zajišťovali obživu a zastávali fyzicky náročné úkoly. Typické vlastnosti, které jsou přisuzovány ženám: kladné: citlivé, klidné, trpělivé, pečlivé, pracovité, spolehlivé záporné: nesamostatné v rozhodování, nesoutěživé, bez autority Ženy berou o čtvrtinu nižší platy Ženy mají podle posledních statistik o 26 procent nižší platy než muži. Je to prý tím, že jsou méně průbojné a vybírají si hůř oceněné pozice, například ve školství nebo ve zdravotnictví. Rozdíly v platech ale můžeme najít i na stejných místech. Průměrný provozní manažer si vydělá o 10 tisíc víc než provozní manažerka. Česko si touto smutnou bilancí zajistilo skoro to nejhorší místo v evropském žebříčku, za námi už je jenom Estonsko s rozdílem 31 %, naopak nejmenší rozdíly v platech mužů a žen jsou v Itálii (4,9 %), na Maltě (8,6 %) nebo v Belgii (9 %). Podle odborníků z HR si ženy často o vyšší plat neumějí říct, jsou horší vyjednavačky nebo také často nevědí, že berou méně než jejich mužští kolegové. Čím je pozice vyšší, tím se rozdíly v platech na stejné pozici stírají. „S tím, že by za stejnou práci dostávala žena menší výplatu než muž, jsem se nesetkala. Každý dostává výplatu podle toho, kolik má povinností, kolik práce odvede, a jestli je to muž, nebo žena, to nehraje roli,“ prozradila personální ředitelka Silvia Raková z TRW. Obecně platí, že ve větších a zavedených firmách, kde mají na platy tabulky nebo alespoň nějaké předpisy, moc k rozdílům nedochází. Plné znění zpráv


Naopak v začínajících nebo menších firmách, kde platí „kdo si o kolik řekne“, můžou být rozdíly mnohem vyšší. „Dozvěděla jsem se, že můj kolega, který dělal úplně stejnou práci jako já, dostával přesně o polovinu vyšší plat. A to navíc neměl zdaleka tak dobré výsledky. Bylo to velmi nepříjemné a brzy mě práce přestala těšit. Náš šéf byl prostě na chlapy, do vedoucí pozice nikdy nedosadil ženskou, ať jsme se snažily sebevíc. Tak jsem prostě dala výpověď,“ svěřila se žena, která si přála zůstat v anonymitě. Jak být úspěšná při žádání o zvýšení platu – Vyberte si vhodnou příležitost – je mnohem lepší žádat o zvýšení platu, když se nám podaří splnit nějaký důležitý úkol. – Zvýšení by mělo být v nějakých rozumných relacích – těžko nám šéf přidá dvojnásobek stávajícího platu. Rozumné je žádat o navýšení o jednotky procent, maximálně 10–15 %. – Nevymlouvejte se na ostatní – není příliš chytré ohánět se platem kolegů. Někteří zaměstnanci mají přímo ve smlouvě zákaz o výši své mzdy mluvit. Mohli byste si tak místo vyšší částky na výplatní pásce vykoledovat vyhazov. – Připravte si trumfy – při žádání o zvýšení platu nebo povýšení byste se měli hlavně připravit na otázku: „Proč bych vám měl přidat?“ Pracujete mnoho hodin přes čas? Máte nejlepší výsledky z celého týmu? Určitě to zmiňte. Dítě – kazič kariéry? U většiny pracujících žen nastane čas, kdy chtějí založit rodinu. Zůstat ale několik let doma s dítětem a vypadnout tak z pracovního procesu je velký zásah do kariéry. „V dnešní době jsou dva typy žen – ty, které si pořídí dítě hned po skončení školy a do pracovního procesu se vrhají naplno až těsně před třicítkou, a pak ty, které dají přednost kariéře a rodinu zakládají, až když dosáhnou nějakých pracovních úspěchů. Takové ženy se pak velmi rychle vrací zase zpátky do práce,“ říká personalistka. Pomalu se také rozšiřuje trend, kdy si ženy pořizují dvě děti rychle za sebou, aby na rodičovské strávily dohromady co nejméně času. Návrat po mateřské a rodičovské do práce je jednou z nejproblematičtějších oblastí zaměstnávání. Ženu, která se po třech čtyřech letech vrací do pracovního procesu, přirovnávají personalisté k čerstvé absolventce. „Ztratí přehled o aktuálním dění ve svém oboru, už nemá kontakty, zapomene jazyk, začíná tak téměř znovu od začátku,“ říkají. Firmy se také do zaměstnávání čerstvých matek moc nehrnou, bojí se častých absencí. Většinou to dopadá tak, že si matka po rodičovské hledá práci jinde. Mnoho manažerek, které si pořídí dítě až v pozdějším věku, se vrací do práce velmi brzy, častokrát už po skončení mateřské (v ČR trvá zpravidla 28 týdnů), aby si udržely své staré místo. Péči o dítě pak přebírá otec nebo chůva. I žena, která zůstává s dítětem tři roky doma, má podle zákona nárok vrátit se na stejné nebo podobné místo ve firmě, kde byla zaměstnaná naposledy. V praxi ale už pro ni většinou místo není nebo je zrušeno, zaměstnavatel jí pak musí dát odstupné. V dnešní době ale na „mateřskou“ můžou nastoupit i muži a je jich čím dál víc. Důvodem bývají většinou peníze – v takových rodinách má žena výrazně vyšší plat a jejím odchodem na mateřskou nebo rodičovskou by rodině dramaticky klesly příjmy. Ženy, které hledají práci s malým dítětem, se podle průzkumů často cítí diskriminovány. „Hledala jsem si práci po rodičovské a cítila jsem, že u pohovorů bylo moje dítě problém. Nepřímo neustále zjišťovali, jestli mám zajištěné hlídání, když bude nemocné, jak často s ním budu doma a tak dále, pořád dokola,“ svěřila se marketingová asistentka Klára. Naštěstí někteří zaměstnavatelé naopak matky s dětmi zaměstnají rádi, jelikož jsou prý za práci vděčnější a nemají tendenci firmu po zapracování opouštět. Nejnovějším trendem na trhu práce je vytváření pozic s polovičním úvazkem právě pro matky s malými dětmi, které tak mohou pohodlně skloubit kariéru a péči o rodinu. *** O článku Za svou téměř pětiletou kariéru v médiích při porovnání svých kolegů a kolegyň nemůžu říct, že by v jejich práci nebo přístupu k ní byl nějaký rozdíl. Zajímavé mi však připadá, že jsem nikdy neměla „šéfovou“, mými přímými nadřízenými byli vždycky muži. Foto popis| O autorovi| Míša Raková, Dokončuje magisterský cyklus mediálních studií na FSV UK, novinářské zkušenosti sbírala v televizích Z1 a Nova, nyní se věnuje mediálním projektům ve společnosti Tabernas 21. _



Studentky podnikatelky 14.5.2012

Studenta web&mag _

str. 08

Téma_

Podle většiny statistik mají ženy při výběru zaměstnání mnoho nevýhod – často dostanou nižší plat než muži, hledí se na ně jako na budoucí matky nebo jako na „příliš měkké“ a hodné. Není tedy divu, že čím dál víc přibývá žen, které se rozhodnou podnikat na vlastní pěst. Živnostenské úřady evidovaly k loňskému březnu téměř dva a čtvrt milionu vydaných živnostenských oprávnění, z nichž třetina byla právě v rukou žen. Vycházet z počtu živnostenských listů by bylo samozřejmě zavádějící, ne každý jeho držitel je totiž podnikatel v pravém slova smyslu. Ale i tak je to pro ženy dobré skóre. Stát se podnikatelem nebo podnikatelkou je samozřejmě běh na dlouhou trať. Kromě dobrého nápadu je zapotřebí také spousta energie a hlavně trpělivosti. Zajímavé je ale to, že ženy a muže vedou k podnikání často různé důvody. Podle studie věnované podnikání žen, nazvané „Životní strategie podnikatelek a podnikatelů na přelomu tisíciletí“, kterou zpracoval Sociologický ústav Akademie věd České republiky, vidí muži většinou v podnikání hlavně novou příležitost, jak naplnit své ambice, uspět v tvrdé konkurenci a vydělat hodně peněz. Ženy na rozdíl od mužů mnohem méně často řeší podnikáním naplňování vlastních ambic. Často v něm vidí spíš možnost osamostatnit se nebo uniknout tíživé životní finanční situaci. Tak jako tak to nemají ženy v tvrdém byznys světě jednoduché. My vám v následujícím speciálu představíme studentky podnikatelky – statečné a silné ženy, které i když teprve studují, mají už o své budoucnosti a samostatnosti většinou jasno. Jméno: Markéta Borecká Studium: Ph. D. na University of St. Gallen, Švýcarsko Obor činnosti: trénink a koučink na přijímací pohovor Název společnosti: Přijímací pohovory Průměrný měsíční výdělek: 20 000 Kč Kolik hodin týdně pracuješ a jak odpočíváš? Každý den a někdy také o víkendu pracuji průměrně 9 hodin, které se snažím rozložit jak na Ph. D. studium, tak na podnikání s tematikou poradenství k pohovorům a na společensky prospěšný projekt Výměna oblečení, který jsem založila. Zájmové aktivity, u kterých si odpočinu, mívám po večerech. Jsem aktivní členkou řečnického klubu Bohemian Toastmasters a nadšenou tanečnicí brazilského tance zouk. Co je náplní tvé práce? Ve firmě Přijímací pohovory se věnuji přípravě uchazečů o práci na přijímací pohovor, a to formou interaktivního tréninku a koučinku se zpětnou vazbou. Zájemci si mohou zažít na vlastní kůži a natrénovat v bezpečném prostředí průběh pohovoru, představení své osoby tak, aby zaujali, odpovědi na nejrůznější otázky, ale také např. individuální a skupinové úlohy z Assessment center – to vše také v angličtině. Mimo to jim okomentuji životopis a definujeme společně jejich kompetence a kvality tak, aby to nebyly jen prázdné fráze typu: Jsem flexibilní, komunikativní a týmový hráč. Proč děláš právě to, co děláš? Baví mne posouvat lidi vpřed a motivovat je k akci. Potřebuji dělat něco smysluplného a cítím velké uspokojení, když jsou účastníci mých kurzů u pohovorů úspěšní a dostanou se tam, kam chtějí. www.prijimaci-pohovory.cz www.vymena-obleceni.cz O SPOLEČNOSTI PŘIJÍMACÍ POHOVORY Společnost Přijímací pohovory (www.prijimaci-pohovory.cz) poskytuje kurzy komplexní přípravy pro úspěšné zvládnutí přijímacího pohovoru studentům, absolventům i uchazečům s praxí. Nabízí i konzultaci životopisu zdarma. Jméno: Marcela Chudějová Studium: Univerzita Tomáše Bati – obor finance Obor činnosti: bankovní a hypoteční poradce, manažer Hypocentra Olomouc Název společnosti: Hypocentrum Modré pyramidy Průměrný měsíční výdělek: 70 000 Kč Kolik hodin týdně pracuješ a jak odpočíváš? Jsem v Hypocentru nováčkem (od listopadu 2011), takže pracuji docela hodně – zatím asi 50 hodin týdně, ale předpokládám, že se to po zapracování zlepší. Když nestuduji ani nepracuji, tak sportuji (běhám) anebo čtu knihy. Co je náplní tvé práce? Jsem manažerem vznikajícího týmu, takže vedle vlastního zapracování se starám hlavně o nábor nových spolupracovníků – a ráda uvítám i studenty, kteří se chtějí něco naučit a dobře si vydělat. Proč děláš právě to, co děláš? Je mi 27 let a o obor financí se zajímám delší dobu, včetně současného studia na Baťově univerzitě. Mám ráda volnost a výdělek :) a to v žádném zaměstnání, zvlášť na Olomoucku, nenajdu. Proto jsem se rozhodla jít cestou podnikání – a Hypocentrum Modré pyramidy je pro mě absolutně ideální. O HYPOCENTRU MODRÉ PYRAMIDY Hypocentrum vzniklo v roce 2006 jako zvláštní projekt Modré pyramidy. Dnes je největším hypotečním centrem na trhu financování bydlení, působí v sedmi regionech ČR, nabízí jak možnosti financování bydlení, tak široký přehled o nových i starších nemovitostech. Plné znění zpráv


Jméno: Michaela Voráčková Studium: UJAK, obor speciální pedagogika, psychoterapeutický výcvik (ISZ Management centrum) Obor činnosti: psychoterapie Název společnosti: OSVČ, nemám název :) Průměrný měsíční výdělek: 3 000 Kč Kolik hodin týdně pracuješ a jak odpočíváš? Konkrétně terapeuticky zatím pracuji přibližně 5 hodin týdně, další čas mi ale zaberou zápisy sezení, studium videozáznamů a příprava na další psychoterapeutická sezení s klienty. Hlavu si čistím při cvičení jógy, s přáteli nebo se svým psem na procházce. Co je náplní tvé práce? Vedení psychoterapeutického rozhovoru s mým klientem. Pod touto větou se skrývá spousta náležitostí pro správné fungování terapie, nejen prosté povídání. Zejména je nutné získat důvěru klienta a vytvořit vzájemný vztah, kde se bude cítit bezpečně. Pokládám vhodně formulované otázky, které jsou většinou orientované na řešení, a hlavně klientovi aktivně naslouchám. Klientova pravda je i má a nikdy ho neodsuzuji ani neopravuji. Také diagnóz a podobných nálepek se u mě klient nikdy nedočká. Proč děláš právě to, co děláš? Asi to bude znít jako klišé, ale vždy jsem chtěla lidem nějakým způsobem pomáhat. K psychoterapii jsem se dostala přes pedagogiku a speciální pedagogiku. Mimoto mě tato práce jednoduše baví a naplňuje mě. Na konci terapie před sebou vidíte nového a šťastného člověka, což je pro mě ta největší odměna. www.psychoterapie-mv.cz O MNĚ Nabízím psychoterapeutické služby: Individuální terapie pro dospělé, mládež a děti Skupinová terapie pro děti z dětského domova Párová i rodinná terapie Jméno: Veronika Kohnová Studium: Vysoká škola ekonomická v Praze Obor činnosti: finanční poradenství a zprostředkování Název společnosti: Broker Consulting Průměrný měsíční výdělek: 50 000 Kč Kolik hodin týdně pracuješ a jak odpočíváš? Týdně věnuji práci něco kolem 30 hodin. Nějaký čas mi taky zabere škola. Výhodou je, že si čas plánuji sama. Když ale potřebuji, volno si naplánuji. Proč ne? Užívám si svobodu. Svůj volný čas trávím aktivně – sportem nebo s přáteli. A nejlépe se mi relaxuje za hranicemi ČR. Co je náplní tvé práce? Náplní mojí práce je starat se o svůj vlastní celkový rozvoj a poradenskou praxi. Za tím je spousta věcí. Jednám s klienty, trávím dost času na telefonu, školím se, občas školím naopak já. Pár hodin strávím také sama jen se svým počítačem, když připravuji finanční plány pro klienty. Asi nejradši zapracovávám nové lidi v týmu. Vidím, že si prochází tím stejným jako kdysi já. Vím tedy, jak jim pomoci. Proč děláš právě to, co děláš? Jak se to říká? Peníze jsou až na prvním místě. Kdepak, pro mě je nejdůležitější, že nemusím čekat roky na to, až si zaměstnavatel všimne, že jsem v něčem dobrá, a dá mi náročnější práci, vyšší plat a pozici. Zároveň se nemusím trápit jako začínající samostatná podnikatelka. Nemusím řešit třeba právníky nebo firemní účetnictví. Tohle všechno v Broker Consulting mám. O BROKER CONSULTING Broker Consulting poskytuje od roku 1998 profesionální služby v oblasti finančního plánování. Kariérní a vzdělávací systém umožňuje studentům individuální přístup a několikanásobné zvýšení hodnoty na trhu práce. Společnost získala v loňském roce vítězství v testu kvality poradenství a její obrat vzrostl o 21 procent. Jméno: Barbora Králíková Studium: FSV UK, obor mediální studia Obor činnosti: realitní makléřka Název společnosti: RE/MAX Průměrný měsíční výdělek: 20 000 Kč Kolik hodin týdně pracuješ a jak odpočíváš? Jelikož studuji na denním studiu, neustále vyvažuji čas mezi školu a práci, jako ostatně většina mých spolužáků, na rozdíl od nich mám výhodu v tom, že si svůj čas organizuji sama. Je to ale zavazující v tom, že si neustále musím hlídat, abych si nenabrala příliš práce a nějaké své klienty nezanedbávala. Nedá se říct, že prací trávím každý týden vždy stejný počet hodin, vzhledem k povaze práce je to různé. V průměru bych ale řekla, že to bude tak pět hodin denně. Nejlépe se odreaguji sportem, bytím s přáteli a cestováním, které mě vždycky nabije novou energií. Co je náplní tvé práce? Náplní mojí práce je realitní činnost, tedy prodej a pronájem nemovitostí v Praze. Tato práce by se dala rozdělit na dvě části: „terénní“ – náběry nemovitostí, schůzky s klienty, prohlídky nemovitostí…, a část „kancelářskou“, kdy vyřizuji komunikaci s klienty, spravuji jednotlivé nabídky, připravuji podklady atd. Na prvním místě schopností realitního makléře je schopnost komunikace, protože při této práci jste neustále s někým v kontaktu, neustále s někým hovoříte, neustále poznáváte nové lidi. Proč děláš právě to, co děláš? Plné znění zpráv


Na rozdíl od předchozích pracovních zkušeností mě na této práci oslovila především naprostá svoboda v organizaci práce, časová flexibilita a neomezené možnosti finančního ohodnocení, které závisí pouze a jen na mých schopnostech. Práci se věnuji nepřetržitě s půlroční přestávkou (program Erasmus) a za tři roky v oboru můžu říci, že mě baví stále více. O RE/MAX RE/MAX je zkratkou pro Real Estate Maximum a vyjadřuje tak hlavní motto společnosti – maximální služby pro majitele realitních kanceláří, realitní makléře a zákazníky. Přesvědčte se sami, proč prodává nejvíce realit na světě – www.re-max.cz. Foto autor| Foto: Jana Schrammová (kromě úvodní a Broker Consulting) _

ŽENY DO VYSOKÝCH MANAŽERSKÝCH POZIC PA TŘÍ 14.5.2012

Studenta web&mag str. 14 Mariana Kopecká_

Ženy_

Ženy v řídicích pozicích nejsou už ani u nás řadu let raritou, přesto je jejich počet stále výrazně nižší, než je tomu u mužů. Jak se ženám na vysokých postech vede a proč jich není víc? Střeží si snad muži nekompromisně „svá“ místa, anebo hrají roli i zábrany něžného pohlaví? Ruku v ruce s touto otázkou jde i fenomén platové diskriminace a vzrůstajících aktivit proti němu. Jednou z nejvýraznějších společností, které se v oblasti rovných pracovních příležitostí žen angažují, je skupina RWE. Nejen o jejích programech jsme si povídali s ředitelkou úseku reklamací a rozvoje Martinou Konečnou. Čísla mluví jasně. Podle posledních zveřejněných výsledků ČSÚ tvoří ženy ze zaměstnanců ve vysokých či řídicích pozicích jen necelých 28 procent a bez ohledu na vzdělání vydělávají méně než muži. Alarmující výsledky měla například poslední studie neziskové organizace Gender Studies, podle které mají čeští muži oproti ženám plat vyšší o více než 26 procent. I v českém prostředí poukazuje na tento problém několik iniciativ, příkladem může být dubnový, třetí ročník akce Den rovnosti platů anebo soutěž Firma roku – Rovné příležitosti, která nejpříkladnější firmy v této oblasti odměňuje už od roku 2004. V čem tkví hlavní problémy pracovního postavení žen na našem trhu? Zaměřme se nejdříve na platovou diskriminaci žen. Podle výše zmíněné studie o mzdách na základě pohlaví je situace v České republice druhou nejhorší v Evropě, „předběhl“ nás už jen pracovní trh v Estonsku. Jak Martina Konečná kvituje, s tímto problémem se za svou kariéru skutečně setkávala, výsledky výše zmíněného výzkumu však vidí jako zavádějící. Pro relevantní odpověď by se podle ní platy mužů a žen musely porovnávat s ohledem na totožné pozice. „Rozdíly budou podle mých zkušeností do deseti procent, a to z hlediska historického vývoje,“ dodává. Ze své stávající pozice ale podobné zkušenosti nemá. „Otevřeně mohu říct, že u nás v RWE zákaznické službě jsou platy mužů a žen na stejných pozicích identické. V tomto ohledu ctíme mzdovou politiku a pravidla.“ Jedním z problémů, které nerovnost na výplatních páskách mohou způsobovat, je jistě i fakt, že na rozdíl od mnoha evropských zemí se u nás na manažerských pozicích vypisuje pozice bez platu a o jeho výši se vyjednává. Že je naše společnost na platovou nerovnost navyklá, se podle Konečné dá vyčíst už z pracovních pohovorů: „Když se na vyšší manažerskou pozici hlásí muž, řekne si často zhruba o 30 až 40 procent více než žena a platy pak podle toho vypadají. Takže ano, rozdíly tu jistě jsou,“ uzavírá. Co se nízkého zastoupení žen na vysokých postech týče, jako problém tuto situaci vnímá 59 procent českých mužů a téměř 83 procent žen. Podle Konečné je výrazně vyšší zastoupení mužů typické zejména pro odvětví jako těžký průmysl či strojírenství, kde se často setkávala s názorem, že „ženy do vedoucích pozic nepatří“. Stejný problém se však týká i dalších oblastí obchodu. I ve skupině RWE tvoří ženy 35 procent zaměstnanců a jen 19 procent je na manažerských pozicích. Myslet si ale, že tato situace je především vinou mužů, není podle ní namístě. „Ženy většinou tolik nedisponují přirozeným sebevědomím jako muži, musí si být jisté, že svou pozici zvládnou,“ vysvětluje. „Další věcí je, že ani po pracovním postupu se u žen doma většinou moc nezmění, stále zůstává péče o domácnost a děti. Kariéra pro ně často také není tak důležitá, spousta z nich se spokojí s pozicí teamleadera nebo vedoucího oddělení a nepošilhávají po vyšší příčce, což je u mužů naopak velmi přirozené.“ Jednou z nejdiskutovanějších oblastí v naší genderové otázce je dozajista také politika. Právě v ní se ženy poslední dobou začaly prosazovat nejmarkantněji. Podle loňské zprávy skupiny Social Watch stoupl po posledních volbách podíl poslankyň z původních 18 na 22 procent, na komunální úrovni je dokonce nejvíce žen v historii. Plné znění zpráv


Přesto podle Konečné současná politická atmosféra ženám příliš nepřeje. „Je to hodně o vyjednávání a někdy až přílišném riskování, to nám ženám není vlastní, máme rády větší přímost a jistotu,“ vysvětluje. Větší zastoupení žen v naší politice by ale podle ní přispělo k větší kultivovanosti a slušnosti. Vraťme se ale nyní od teorie zpátky k praxi. Firemní politiku, která směřuje k řešení zmíněných problémů, můžeme sledovat na příkladu programu Diversity skupiny RWE. V České republice má tento projekt tři základní pilíře: oblast genderu, dále otázku věku – podporu seniorních a zkušených pracovníků, a konečně podporu multikulturního prostředí. Od loňského roku se Diversity soustředí zejména na program The Woman to Lead, určený ženám manažerkám a ženám s potenciálem napříč celou skupinou RWE. Konečná osvětluje princip programu: „Bylo vybráno 39 žen, z nichž 26 bylo už na nějaké manažerské pozici, zbytek tvoří ženy s potenciálem, u kterých je další postup předpokládán. Hlavní myšlenkou je přirozené předávání zkušeností mladším kolegyním a vytváření neformálních vazeb, tzv. networking, který se ukázal jako velmi silný a účinný. V rámci programu se ženy účastní workshopů, společných setkání i zajímavých besed s osobnostmi mimo RWE. Osvědčil se nám formát Snídaně s…, kde jsme hostili třeba Báru Nesvadbovou a chystá se snídaně s Danou Drábovou. Stěžejní je mentoring, kde zkušenější manažerky radí těm mladším či začínajícím. Obecně jde v našem programu hlavně o podporu žen v jejich osobnostním rozvoji.“ Vedle zmíněného interního projektu dává skupina RWE příležitost získat zkušenosti i studentkám 4. a 5. ročníků vysokých škol. V rámci projektu Diversity je pro ně pořádána celorepubliková dvoukolová soutěž, ze které se na základě vědomostních kvízů a vlastních úvah studentek vybere deset nejúspěšnějších žen s potenciálem. Ty jako výhru vedle voucheru na jazykové vzdělávání a individuálního mentoringu získají také tři zážitkové dny v Chateau Zbiroh, kde je mimo jiné čeká setkání se zástupci top managementu skupiny. Zájemkyně se mohou do 27. května přihlásit na webové adrese www.startkariery.cz. Lze jen doufat, že podobných projektů bude v našem prostředí nadále přibývat. Osud ve svých rukou mají ale podle Konečné hlavně ženy samy: „Určité nástroje na podporu žen vítám. Není to však samospasitelné. Pokud budeme mít znalosti, dovednosti, motivaci a touhu naše vize a cíle realizovat, tak to dokážeme. Je to opravdu především na nás!“ *** Genderově laděné téma o postavení žen na pracovním trhu mě z pochopitelných důvodů zajímalo už dlouhou dobu. Rozhovor s Martinou Konečnou jasně ukazuje, že i přes stávající atmosféru, kde jsou ženy na vysokých postech stále ještě spíš výjimkou, je úloha něco změnit hlavně na nás samotných. Že je potřeba neváhat, věřit si a možná i trochu riskovat – v tom bychom se od mužů mohly učit. Ženy, nebojme se dokázat velké věci! Foto popis| O autorovi| Mariana Kopecká Marianě je 24 let, studuje druhý ročník magisterských studií oboru mediální studia na FSV UK a jako redaktorka pracuje v mediální agentuře Mediafax. _

Mirek Tabernaus: student, který si psaním esejí vydělal 12 000 eur! 14.5.2012

Studenta web&mag str. 26 Mariana Kopecká_

Kariéra_

Miroslav Tabernaus, student magisterského programu FPH International Management na VŠE, toho na svůj věk zvládá vskutku hodně. Při škole podniká a pracuje v nadnárodní společnosti, navíc získal třikrát první a jednou druhé místo v esejistické soutěži Vize 2025, kterou skupina Penta pořádá pro všechny nadané prezenční studenty u nás, na Slovensku i v Polsku. Díky výhrám si Mirek přišel na 12 tisíc eur, sám ale říká: „Vždycky jsem si chtěl hlavně ověřit, že to zvládnu.“ * Kdy a hlavně proč ses do soutěže Vize 2025 poprvé přihlásil? Poprvé jsem se o soutěži dozvěděl v roce 2008, když u nás na škole měla Penta banner. První rok, kdy byla výhra něco přes 1 000 eur, nebyly peníze hlavní a jedinou motivací, protože podobnou částku si člověk vydělá za měsíc ve firmě a nad psaním eseje, která má tři až pět normostran, nejméně ten měsíc stráví také. Chtěl jsem si spíš dokázat, že jsem dobrý, mám dobré názory a že to dokážu. A to byl i důvod, proč jsem do toho šel i v dalších letech. Plné znění zpráv


* Pomohlo ti při psaní hlavně to, co ses dozvěděl ve škole, anebo spíš vlastní výzkum? Je to kombinace více věcí. Je třeba mít dobrý rozhled, aby člověk mohl psát třeba o zdravotnictví nebo bankovnictví a spojil jeho legislativní fungování s byznysmodelem a podobně. Člověk také musí číst denní tisk, ale škola je určitě stejně důležitá. Například v prvním roce bylo téma pro soutěžní eseje management a na VŠE jsem měl ten semestr předmět o managementu také. Takže jsem si přečetl pětisetstránkovou knihu, získal větší rozhled a ten mi pomohl esej napsat. * Mají pak soutěžní a hlavně vítězné eseje ještě nějaké další využití? Dají se například někde publikovat nebo použít pro praxi? Myslím, že by dost pomohlo, kdyby si některé eseje přečetli zákonodárci, poslanci anebo regionální poslanci. To se ale neděje, Penta si práce nechává spíš pro sebe, protože je může také dál využít. Vítězné eseje všech ročníků jsou ale přístupné na webu Penty. Podle mě by ale mělo větší potenciál, kdyby se pořadatelé rozhodli vydat každý rok svazek se všemi soutěžními esejemi, to by mohlo být pro lidi zajímavé čtení. * Co jsi za ty roky s penězi získanými za vítězství udělal? Za něco z výhry jsem si financoval semestrální výměnný pobyt v Norsku, kde jsem byl první semestr na magistru. Ještě na bakaláři jsem si za část peněz z výhry koupil oblek ve Vídni, potom jsem si financoval ubytování na pracovní stáži v Barceloně na tři měsíce a za první výhru jsem si také začal financovat školu a normální život v Praze, čímž jsem se mohl už od začátku odměnit rodičům. A něco ještě mám a dávám to do podnikání. * Tím se dostáváme k další otázce: Jak dál si při škole vyděláváš? Od prváku pracuju permanentně. Nejdřív jsem byl učitel angličtiny a teď pracuji v manažerském poradenství, v kanceláři Roland Berger Strategy Consultants. Moje přítelkyně má také firmu, kde vedeme kurzy přípravy na pracovní pohovory jak pro studenty, tak pro starší lidi. Vedle toho také sám podnikám, provozuju službu Nový Dodavatel (novydodavatel.com). Vytvořili jsme si databázi velkoobchodů a velkoskladů všeho možného zboží a za poplatek jsme schopni kterémukoli podnikateli nebo živnostníkovi dát kontakt, na kohokoli chce. Pokud chce tedy někdo prodávat dále elektroniku, kabelky anebo třeba parfémy, máme pro něj vytvořenou širokou databázi velkoobchodů a velkoskladů, jeden či dva kontakty mu posuneme, popřípadě dodáme ceníky. Podnikatelé jsou ochotni za takovou službu zaplatit, protože jim to ušetří čas i námahu. Službu inzeruju pomocí Google AdWords, přes vyhledávač se tak ke mně lidé rychle dostanou. * Takže máš dvě práce, školu a do toho podnikáš. Dá se to stíhat? Určitě. Moje práce je flexibilní, v podnikání si člověk dělá, kdy chce. Škola má tak velkou přednost ve všem. Diplomku jsem už odevzdal a za měsíc budu mít státnice, takže už se trochu učím. * Co tě kromě studia a práce ještě baví? Kromě práce a školy běhám půlmaratony a teď bych chtěl zkusit i maratony. To mě baví moc, jinak se ale ve volném čase musím soustředit na školu, a když k tomu přičtu práci, moc toho nezbývá. Takže prostě běhám :) * Uvažuješ o dalším studiu po skončení magistra? Zatím ne, už mám studia dost. Taky stále ještě hledám, co mě v životě zajímá, ještě jsem na to nepřišel... Možná až zjistím, co to je, půjdu to dál do hloubky dostudovat, teď ale ne. * Vraťme se ještě na chvíli ke tvému úspěchu ve Vizi 2025. Neuvažoval jsi po tolika vítězstvích o další autorské činnosti?



Rodina mě k tomu po tom, co jsem jim své eseje přečetl, nabádala. Říkali: „Tak to bys mohl být spisovatel, ne?“ Ale mě ten samotný akt psaní zase tak nebaví, spíše mě baví kreativita během něj. Podobná kreativita funguje ve strategickém poradenství, které dělám, není potřeba věci psát – a to mi vyhovuje. * Co ti soutěž přinesla a proč bys ji – kromě peněz – doporučil? Super je, že člověk má možnost si na měsíc zauvažovat a zároveň formulovat své myšlenky. Protože jakmile má do pěti stran dát nějaké fakt husté nápady, musí se naučit psát tak, aby každá věta byla úderná myšlenka, to se mi dařilo až v posledních pracích. Také má člověk možnost si celý měsíc dělat rešerši, dávat věci do souvislostí… Vnímal bych to jako jednoměsíční mimosemestrální kurz, kdy si student může zauvažovat, logicky si spojovat souvislosti… Člověk si zkrátka musí máknout, proto bych účast doporučil. Díky soutěži jsem navíc získal kontakty na lidi z Penty. * Znamená to, že s nimi uvažuješ o budoucí spolupráci? Uvažuji. Myslím, že až skončím, zkusíme společně něco vymyslet, aby to bylo pro ně prospěšné a pro mě také vhodné. * Letos už se soutěže účastnit nebudeš? Nebudu. Sice bych mohl, protože oficiálně končím až v létě a do té doby bych stihl napsat možná i dvě eseje, ale řekl jsem si, že stačí. Přirovnávám to k tomu, když skončil Michael Schumacher… On se potom zase vrátil, ale za nějakou lúzerskou stáj a hrozně mu to nešlo, byl vždycky nějaký patnáctý z dvaceti dvou. Kdybych se teď účastnil, bylo by to už kvůli penězům, protože když jsem se čtyřikrát umístil, mám pocit, že už si nemusím nic dokazovat. V předešlých letech to tak bylo, chtěl jsem si dokázat, že to zase dám a budu mít nejlepší esej ze všech, tak jsem se zavřel doma a tvořil. Vzpomínám, když jsem soutěž vyhrál, jaká to byla hrozná euforie – že lidé z praxe a takové firmy uznali, že můj názor a výtvor je dobrý. Přesně to bych chtěl dát pocítit i někomu jinému, protože to budoucímu výherci fakt přeju. Já jsem byl totiž štěstím úplně bez sebe, když jsem soutěž vyhrál. * Poslední otázka po vzoru soutěže zní: Kde vidíš sám sebe v roce 2025? V roce 2025 mám rodinu, dělám to, co mě baví – takže podnikám anebo pracuju ve firmě, kde mě to každý den baví a naplňuje. Zatřetí žiju ve fungujícím světě, kde vypadá dobře nejen můj život, ale i vše okolo. Hnusná korupce je minimální, neexistují vraždy ze závisti ani lidé bez domova, sociální systém je vyřešený... To by bylo super, ale za 13 let ode dneška se tyhle věci nevyřeší. Takže jde spíš o utopii, představu světa, kde si na křeslo prezidenta sedne nějaký moudrý ekonom a vyřeší vše správně. *** Rozhovor s natolik zajímavým a nadaným člověkem, kterým Mirek bezesporu je, byl pro mě přínosný hned v několika směrech. Potkala jsem inspirativního člověka, který mi znovu připomněl, že náš úspěch jde vždy ruku v ruce s odhodláním a hlavně s chutí dělat to, co nás baví, a který navíc svým přátelským a otevřeným přístupem dokázal, že ani po tom všem nemusíme ztrácet skromnost, pokoru a hlavně chuť dělat svět lepším i pro všechny ostatní. Foto autor| Foto: Jana Schrammová O autorovi| Mariana Kopecká Marianě je 24 let, studuje druhý ročník magisterských studií oboru mediální studia na FSV UK a jako redaktorka pracuje v mediální agentuře Mediafax. _

Výstava jako produkt 4.5.2012

Art + antiques str. 72 K věci_ Denisa Kasl Kollmannová_



Rembrandt & Co. z pohledu marketingu Marketingový tah, jedno velké PR, Gambrinus Rembrandt, úklid depozitáře… Málokdy se stane, aby pět let připravovaná výstava byla v médiích označena za podvod na návštěvnících. Tuto reakci však nelze přejít jen žehráním na nedostatek financí a automatickým přitakáním snaze nalákat veřejnost na slavné jméno. Co přesně je z pohledu marketingové komunikace a PR na výstavě Rembrandt & Co. špatně a jak by měl vypadat vztah korporátních mecenášů a veřejných institucí? Klamavá reklama Předmětem kontroverze se ještě před vernisáží stalo, že na výstavě nazvané Rembrandt & Co. jsou k vidění jen dva malířovy obrazy. Stačí „dva Rembrandtové“ na pojmenování celé výstavy? Jde argumentovat, že malíři holandského zlatého věku byli především podnikatelé a že sám Rembrandt své jméno používal jako obchodní značku, ale zjištění, že výstava ve skutečnosti vůbec není o Rembrandtovi, může být pro nepřipraveného návštěvníka zklamáním. Původně plánovaný název výstavy ostatně zněl Rembrandt, Hals a přátelé. Ke změně podle ředitele Národní galerie Vladimíra Rösela došlo na přání sponzora. Je-li výstava produkt – chceme-li přistoupit na dialektiku „produktovosti“, jak ji v debatě v České televizi zmínil Rösel –, měl by název vystihovat přesně to, co obsahuje. Například máslo musí obsahovat nejméně 80 procent tuku a nesmí být z ničeho jiného než ze smetany. Pokud je ze stolního oleje, nesmí se produkt označovat jako máslo, ale jinak. Například na americkém a britském trhu úspěšně funguje margarín, který se plným názvem jmenuje Nemůžu uvěřit, že to není máslo! (I Can’t Believe It’s Not Butter!). Podle této logiky by se výstava měla jmenovat spíše Holandští mistři – a možná přijde i Rembrandt! Stížností na Českou obchodní inspekci a žádostí o vrácení vstupného – vzhledem k paritě kupní síly mimochodem jednoho z nejvyšších v Evropě – se Národní galerie asi obávat nemusí, ale takovéto klamání veřejnosti je poněkud krátkozraké. Návštěvník, který se na výstavu vydá jen kvůli velkému jménu v názvu, bude z výstavy nejspíš zklamán a sotva ji doporučí svým přátelům a známým. A přimět jej příště k další návštěvě bude ještě o něco těžší než dosud. Kupte si to! Jak již bylo naznačeno, Národní galerii se pro výstavu podařilo získat sponzora, který akci podpořil nejen zapůjčením techniky či poskytnutím reklamních ploch, jak je obvyklé, ale poměrně značnou finanční částkou. ING Bank na výstavu údajně přispěla 200 tisíci eur. „Spoluprací s Národní galerií a podporou této významné události se chceme zapojit do kulturního dění v České republice, a zároveň tak oslavit dvacetileté působení ING Bank na zdejším trhu,“ uvedl Jan Bartholomeus, ředitel českého zastoupení banky. ING se tak patrně mělo stát současnou obdobou „mercatora sapiens, moudrého obchodníka, jenž uměl ku vzájemnému prospěchu spojit filozofii (světskou moudrost) se světovým obchodem“, jak nás poučuje panel na výstavě. ING podpořila výstavu nejen finanční injekcí (sponzoringem), ale i marketingově. Banka použila například tzv. cause related marketing, který spojuje prodej produktu s podporou nekomerční organizace – v tomto případě noví klienti získali rodinnou vstupenku. Na výstavu tak přijde více lidí a klienti „dostanou dárek“. Těží z toho tak obě instituce, byť zrovna vstupenka na výstavu asi jen pro málokoho bude impulsem ke zřízení bankovního konta. Dále ING použila koncept tzv. společenské odpovědnosti firmy (CSR, neboli corporate social responsibility). Firmy se snaží dát najevo, že jsou „hodné“, etické a dobré – že jsou váženými členy společnosti a přispívají k tomu, abychom se všichni, nejen jejich akcionáři či majitelé, měli dobře. Nedělají to jen tak – legitimizují tak své místo ve společnosti i na trhu, budují si dobré jméno a důvěryhodnost. V době, kdy hodnota firmy na akciovém trhu spočívá především na příslibu, že firma jen poroste, se nejedná o nějakou zbytečnou či falešnou nálepku. Jakmile se důvěra naruší, firma finančně velmi tratí. O dvaceti letech působení ING na českém trhu si můžeme přečíst přímo na výstavě na textovém panelu vedle Zátiší s ovocem a veverkou. ING své líčení začíná tím, že se sponzorování kulturních událostí věnuje intenzivně po celém světě. Bohužel, za celých dvacet let se nenašla další významná kulturní událost, kterou by v této souvislosti zmínila a podporovala u nás. Zato v tiskové zprávě Národní galerie najdeme ve třech odstavcích vyjmenované finanční produkty a komerční úspěchy banky. V logice tiskové zprávy jsou přitom tyto informace zcela irelevantní, působí jako nevhodná reklama typu „hard-sell“ (kupte si to!). To ale není jediný příklad, kdy míra angažovanosti sponzora překračuje běžné meze. Vizuální styl celé výstavy kopíruje korporátní komunikaci ING – přejímá její barevnost, písmo i styl, což není jindy obvyklé. Touto zdánlivě jemnou a neškodnou, nicméně přesto persvazivní (přesvědčovací) technikou ING výrazně vstupuje do celého výstavního prostoru. Jsou to právě podvědomé, na první pohled zdánlivě nepostřehnutelné detaily, které v celku tvoří pro firmu příznivý dojem. Firmy dnes ochotně zaplatí za to, aby se v médiích objevilo jejich jméno Plné znění zpráv


byť jen třeba v popisku u fotografie, a častokrát tam ani nemusí být, stačí, když se o daném tématu jen mluví (tzv. issues management). Pro pojišťovny je třeba výhodné, když se mluví o stoupající kriminalitě a vykrádání bytů, pro politiky je zase dobré, když se o některých věcech nemluví vůbec. To je podstatou kvalitního PR, nikoliv uveřejnění co největšího počtu článků v médiích. Hranice vulgarity Je bezesporu chvályhodné, že Národní galerie využívá fundraising a vedle svých stálých příjmů se snaží získat sponzory i z řad komerčních institucí. Zrovna tak je od ING správné, že podporuje umění. Je ale zcela legitimní a na místě, že do tohoto vztahu vstupuje veřejnost a ptá se na jeho mantinely. Ne všichni návštěvníci se musejí stát klienty ING, aby se na výstavu dostali, ale všichni Národní galerii platíme ze svých daní. ING, stejně jako jiné komerční podniky, má právo na to, využívat pozitivní efekt sponzoringu, ale mělo by se tak dít s odpovídající mírou a transparentností. V tomto případě je ale na tahu Národní galerie, aby tyto podmínky vymezila a dobře si spočítala, kdy se z renomované instituce, které chtějí komerční podniky pomáhat, mění v jejich dojnou krávu. Hranice toho, co je atraktivní, a co již podbízivé, je tenká stejně jako šifonová halenka, pod níž se rýsuje dámské prádlo. Neodhadnutí míry však poškozuje v podstatě všechny – na ING vrhá stín manipulátora, na Národní galerii diletanta. Jedině vymezováním pravidel hry za účasti poučené veřejné diskuse se však může umělecké prostředí u nás kultivovat, a to jak na straně komerčních, tak nekomerčních institucí, tak, aby z výsledné spolupráce zůstala radost, nikoliv pachuť. V případě výstavy Rembrandt & Co. se to příliš nepovedlo. Foto popis| Z reklamní kampaně ING Bank O autorovi| text: Denisa Kasl Kollmannová Autorka je vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK. _

Luxusní značky vyžadují originální zážitky 17.5.2012

Strategie

str. 86 Zážitkový marketing_ Leoš Kyša_

Uzavřít obchod pro jednoho nebo dva zákazníky, kteří si tak nakupování mnohem lépe užijí? Bar se sortimentem dobré whisky pro manžela čekajícího, až si manželka vybere? To už dávno není součást marketingu, ale standard. Spojovat luxusní značky se zážitkovým marketingem je stále náročnější. Udělat z nakupování zážitek je čím dál těžší. Každý dobrý nápad se velmi rychle okouká nebo jej zkopíruje konkurence. Možné jsou tak dvě cesty, buď vymýšlet stále nové druhy zážitků, nebo být výjimečně exkluzivní a prostě nezkopírovatelný. K úspěchu mohou vést obě cesty. Zážitek z tvorby Módní návrhářka Kateřina Geislerová má butik na pařížské Rue au Maire. Když její kolekce zamíří do Česka, musí to být vždycky spojeno s nějakým zážitkem. „Mít prostě jen tak šaty trvale vystavené v nějakém obchodě není ono. Vytváříme tak pop-up store, dočasné obchody. Ty jsou jen tři dny nebo týden a pak zmizí,“ vysvětluje Šárka Nováková, která má propagaci uznávané české návrhářky na starost. Pop-up store je vždycky zážitek. Otevření dočasného obchodu doprovází večírek zpravidla ve francouzském stylu a často jen pro vybrané zákazníky. Po týdnu obchod zase na čas, většinou na rok, zmizí. Aktuálním trendem v zážitkovém marketingu luxusního segmentu je důraz na tradici a otevírání dvířek do kuchyně, odhalování svých tajemství zákazníkům. „Firmy investují do vzdělávání zákazníků v technikách výroby. Dřív se značky bály, že je někdo okopíruje, ale dneska už to tak není. Naopak. Dneska se hrdě ukazují a říkají, že se toho nebojí, protože jsou si jisty tím, že je nikdo neokopíruje a pokud ano, tak stejně nebude schopen pokračovat v inovacích, jaké umí jenom jejich firma. Tohle nakukování zákazníků pod pokličku dřívějších tajemství firmy je pro klienty často jednak zážitek na celý život, jednak je dokáže se značkou spojit jako nic jiného,“ vysvětluje vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Denisa Kasl Kollmannová. Vinaři věhlasných značek tak své zákazníky berou na vinice a učí je nejen ochutnávat víno, ale i vyrábět ho. Hermes třeba vloni v Praze představil francouzské odborníky, kteří ukazovali, jak se ručně tisknou jejich hedvábné šátky. Boucheron, výrobce luxusních šperků, má dokonce zařízenou Plné znění zpráv


nedaleko pařížského hotelu Ritz zlatnickou dílnu přístupnou pro zákazníky. „Nejde samozřejmě o to, naučit lidi dělat šperky, ale dát jim zážitek spojený s jejich značkou,“ vysvětluje Denisa Kasl Kollmanová. V dílně si tak mohou klienti pohrát se zlatem, stříbrem a vyzkoušet si, jak se zasazuje do šperku drahý kámen. Nebo se jen podívat, jak se brousí diamanty. Jinou formu zážitku z výroby představují třeba luxusní hodinářské firmy. Když už si koupíte hodinky za milion a více korun, tak k tomu nedostanete jenom pocit, že na to máte, ale zároveň vás dobrý obchodník vezme do Švýcarska, kde se zúčastníte výroby hodinek a navíc vám ukážou, jak se staví hodinový strojek, jak je to složité a komplikované zařízení, a pak si ještě potřesete rukou s hodinářským mistrem, který přesně vaše hodinky vyrobil. Nejde jenom o dokonalý zážitek spojující klienta se značkou, ale navíc jde o velmi efektivní nástroj Word of Mouth marketingu, protože něco takového si rozhodně nenecháte pro sebe. Klub výjimečných Luxusní značky přestaly svůj marketing omezovat jenom na zákazníky z nejvyšších vrstev. Uzavřené vernisáže a osobní nakupování už jsou běžné i pro méně majetné skupiny zákazníků. Těm nejbohatším je pak potřeba nabídnout ještě něco navíc: dojem účasti v exkluzivním klubu. Nejmenším základem je třeba vytvoření speciálních prostor v obchodě. Největší část je pro běžné zákazníky. Ti nejlepší pak prochází do speciálních VIP prostor, o kterých třeba ostatní ani nevědí. Mají pak pocit ještě větší exkluzivity a zážitku, než když je pro ně uzavřena celá prodejna. Dostávají pocit, že jsou pozváni totiž někam ještě dál, do ještě exkluzivnějších prostor. Podobný trend je i v cestách „za odměnu“, které pro své nejlepší zákazníky firmy organizují. Nejde totiž o to spojit s nějakým zážitkem jenom samotné nakupování. To není podstatné. Navíc to často klientům vadí. Cenné je, když jim firmy nabízejí zážitky nejenom, když jim své výrobky prodávají, ale i potom, co jim je prodaly. „Vzít váženého klienta na golf je už trochu nuda. Pokud jej chtějí dnes firmy ohromit, vezmou jej na něco originálnějšího, minimálně na koňské pólo nebo sporty spojené s jachtami. Stejně jako zařídit exkluzivnímu klientovi luxusní značky výlet na závody formule 1 je už také bráno jako průměrná záležitost. Výlet na formuli 1 by měl být minimálně do Bahrajnu, Malajsie nebo do města luxusu, Monaka, protože Velkou cenou Maďarska skutečně nikoho neohromíte, a navíc spojený s dalším exkluzivním zážitkem, jako je například prohlídka paddocků,“ vysvětluje expert na marketing luxusních hodinek Jan Lidmaňský. Luxus je o emocích Švýcarská značka luxusních hodinek Armin Strom má třeba během závodu Formule 1 v Monaku pronajatý hotel uprostřed města a z jeho nejvyššího patra pak zákazníci se svými Armin Strom ze speciálních ručně vyráběných edic na rukou sledují závod. Avantgardní TAG Heuer zase bere u této příležitosti své nejlepší zákazníky na luxusní loď. Závod tak klienti sledují z moře. Tohle jsou zážitky, které si nepořídíte jinak než právě kupováním a věrností těm správným značkám. Jak zdůrazňuje Jan Lidmaňský, značky luxusních hodinek jsou vůbec lídři v oblasti zážitkového marketingu pro své zákazníky. Například Breitling má vlastní civilní akrobatickou letku Breitling Jet Team, která létá na sedmi Albatrosech. Jde o první a jediný civilní tým létající na proudových letadlech a každý rok se hrstka top klientů z Česka vypraví do Francie zalétat si s tímhle týmem jako kopiloti. Kdo tohle zažije, ten už jinou značku hodinek nechce ani vidět. Audemars Piguet se zase stal sponzorem L’Hydroptere, nejrychlejší plachetnice, respektive trimaranu, světa. Na několik týdnů si firma pronajala celý hotel Byblos v Saint-Tropez a vozila své klienty na plachetnicia také s ní mohli vyrazit na moře. Kreativita v kampaních „Zážitkem může být i dobře připravená guerilla. V roce 2014 se bude konat v Sao Paulu mistrovství světa ve fotbale. Firma Hublot se už na ně připravuje tak, že všechny heliporty v Sao Paulu upraví, aby jejich H, označující heliport, bylo ve stylu značky Hublot, tedy přeškrtnuté vlnovkou. Tuhle guerillu uvidí jenom nejbohatší klienti, kteří budou na mistrovství létat vrtulníkem. Pro ty, kteří jsou zákazníky Hublotu, to bude úžasný zážitek,“ říká Jan Lidmaňský. Luxusní značka prostě musí svým klientům poskytnout pocit exkluzivních zážitků, které jenom potvrdí pocit výlučnosti, jaký její zákazníci mají. Velmi propracovaný marketing má v tomto případě značka luxusních mobilních telefonů Vertu. Ta staví zážitkový marketing pro své klienty na tom, že každý, kdo má Vertu, se může dostat do míst, která jsou jiným lidem uzavřená. Třeba do privátních whiskey klubů, kam byste jinak bez členství vstoupit nemohli. Vyrazíte například na služební cestu do Londýna a chcete jít do soukromého členského klubu, jakým je například prominentní The Brompton Club, kde vás recepční či bodyguard odmítne, protože nejste členem. Vytáhnete z kapsy Vertu a můžete dál. Tohle je zážitek, o který se Plné znění zpráv


už nikdy v životě nebudete chtít připravit. Až váš starý telefon doslouží, kvůli němu si rozhodně nekoupíte iPhone. Foto popis| _

Rebranding Carly 17.5.2012 Strategie str. 28 Žurnál_ Denisa Kasl Kollmannová_ Aristokratka, modelka, přelétavá kráska se zálibou v hudbě a umění, která si i do lesa obuje lodičky. Ideální postava do lifestylového časopisu pro horních deset tisíc, do dramatu o životě milionářů nebo pro roli mrchy v televizním seriálu. Nikoli však pro manželku prezidenta země, kde vládnou odbory a stávkuje se kvůli právu na delší oběd. A i když Carla Bruni vyměnila Chanel za tepláky, k vítězství tím Sarkozymu nepomohla. Soukromý život politiků se stal nedílnou součástí každé politické kampaně. Ať už se rodina a potažmo další příbuzenstvo v politickém životě angažuje a prezentuje, nebo ne, můžeme si být jisti, že jejich mediální (ne)viditelnost je pečlivě plánovaná, promýšlená a do jisté míry i řízená. Jenže některé věci se prostě naplánovat nedají - například láska. Teď už dosluhující francouzský prezident Nicolas Sarkozy o tom ví své. Do své druhé manželky Cécilie se zamiloval, když ji jako radní oddával. Oba se rozvedli, vzali, zplodili syna a Nicolas po boku sympatické, mírně výbušné Cécilie vyhrál volby. Krátce po svém zvolení se však provalil jeho románek s modelkou a zpěvačkou Carlou Bruni, přezdívanou - nikoli bez důvodu - Motýlek. Pro média to byla skvělá zpráva: fotek Bruniové bylo všude dost. Patřila k první lize skutečných supermodelek, které v devadesátých letech nevstávaly pod deset tisíc dolarů za den, nosily výhradně to nejluxusnější oblečení a kromě návrhářů a hvězd se přátelily se špičkami politické i ekonomické sféry. Carla, Don Juan v sukních, chodila s Mickem Jaggerem i Ericem Claptonem, ale provdala se za filosofa. „Monogamie mě nudí,“ znělo motto vyhlášené krásky. „Harakiri,“ pomysleli si Sarkozyho oponenti, když románek s Carlou přiznal. Nicolas Sarkozy se však imagové sebevraždy nezalekl a přelétavou Carlu pojal necelé čtyři měsíce po rozvodu za svou právoplatnou choť. Jeho profilu prostořekého politika s nefrancouzskými kořeny totiž svatba s rodilou Italkou dodala na důvěryhodnosti - je to prostě náš svérázný Sarko, mohli si říci Francouzi. A Carla se nechala po svém zvyku vyfotit od nejlepší světové fotografky Annie Leibovitz v rudých šatech na střeše Elysejského paláce. Bylo to shodou okolností pro časopis Paris Match, ve kterém jako redaktorka působila partnerka nynějšího Sarkozyho pokořitele Hollanda, Valérie Trierweilerová. Život bez podpatku Image první dámy Francie padla Carle jako ulitá. Snad jedinou výraznou změnu, kterou musela prodělat a kterou také média nenechala bez povšimnutí, byla výměna vysokých podpatků za nízké střevíčky. Její manžel to učinil obráceně. Tento „Sarkozy efekt“ dokonce zapůsobil emancipačně na britské muže, jak poznamenal Daily Telegraph, kteří se již nechtěli cítit vedle svých vyšších partnerek méněcenní a začali si kupovat oxfordky s vyšším podpatkem. Fotogeničnost francouzského páru, přezdívaného též Kráska a zvíře, však nepůsobila vždy dobře - například při mezinárodních konferencích způsobovala mírné faux pas. Fotoeditoři vždy raději vybrali fotografii s první dámou než bez ní. Cherie Blairová, manželka britského ministerského předsedy, si například vymínila, že se nepostaví přímo vedle Carly. „Nebylo by to férové srovnání. Nepovažuji se za ošklivou, ale modelka bych nikdy být nemohla.“ Naopak fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz, kterak v decentních, nicméně velmi přiléhavých vínových a švestkově modrých šatech společně vcházejí po schodech do královského paláce, pronikla i do zcela nepolitické vrstvy společnosti, například na blog Me gusta la Moda. Když El Mundo vyfotil bývalou reportérku a ženu s úspěšnou kariérou novinářky Letizii a aristokratickou modelku a zpěvačku Carlu přepásané královskými šerpami, bylo jasné, že média dostala svůj archetyp princezny v aktuálním vydání rovnou dvojmo. Jenže Francouzi své poslední královské dámě sťali hlavu před více než dvěma stovkami let a od té doby prorostlo revoluční heslo Liberté, égalité, fraternité naskrz společností. Nenápadná elegance a vznosné držení těla působí ve spojení s mocí sebevědomě - pro některé arogantně. A v politické kampani jde o to, udělat si co nejvíce přátel - získat sympatie co nejvíce lidí. Sarkozy se během manželství začal vkusem spíše přizpůsobovat Carle. Drahé dovolené ve Státech nebo na luxusních jachtách, večeře s bohatými byznysmeny, a ještě navíc Plné znění zpráv


dárky od jeho milované, rovněž bohaté manželky. Tím posledním mu doslova zavařila: novináři si všimli, že na jednom setkání s voliči si Sarkozy sundal hodinky a dal si je do kapsy - nikoli ze strachu, že ho voliči okradou, jak se psalo, ale proto, že se mu u nich uvolnil pásek. Co na tom, že hodinky dostal od manželky krátce po svatbě - je to model Patek Philippe v provedení z bílého zlata, který stojí kolem 1,36 milionu korun. A stejně jako náš šéf odborů Dufek, který nosí breitlingy za „pouhých“ 120 tisíc, může o dárcích od manželky vykládat Sarko v době šetření a krize, co chce. Falešná teplákovka Sarkozy tedy potřeboval posunout svou image více tam, kde se vyskytuje onen oblíbený „průměrný volič“. V roce 2009 se v průzkumu 51 procent Francouzů vyslovilo, že jim Carla připadá vzdálená a odtažená od jejich každodenních starostí. Doslova požehnáním proto pro Sarkozyho bylo, když jeho žena otěhotněla. Jenže namísto džínových lacláčů nosila Carla bílé šaty na míru od Chanela. Obraz „normální rodiny“ jako nejsvětější trojice má v evropské kultuře pevné místo a mimika roztomilého dětského obličeje funguje skvěle jak v reklamě komerční, tak politické. Avšak to si Carla bránila jak vlčice. „Svoji dceru nikdy fotografům neprodám,“ hlásala a halila miminko do šátku. Souboj Sarkozyho s jeho protivníkem Hollandem, přezdívaným nebezpečně Pan Normální, se však začal vyostřovat - a Holland začal v průzkumech vítězit. Sarkozy musel použít těžší zbraně a Carla se převlékla z haute couture do roláků, mikin a bavlněných šátků. Do role „obyčejné ženy“ se Carla zapojila s vervou modelky. Pro „průměrného voliče“ je klíčovým médiem stále televize, a kupodivu, náklady tištěných televizních programů stále neklesají tolik jako ty ostatních tištěných médií. Navíc jsou na každém „normálním“ stolku v obýváku pěkně nahoře. Tak se Carla nechala vyfotit na titulní stranu francouzského TV magazínu v šedivé teplákovce s televizí mezi nohama a hlavou v dlaních. „Strašně ráda se dívám na seriály,“ jak prohlásila, nebylo nijak upřímné vyznání z nově oblíbené neřesti. Nepomohla ani další fotografie s Carlou na světlé pohovce, kterak nadšeně míří ovladačem na objektiv fotografa. Přestože pohovka nebyla ve stylu Ludvíka XIV., zbytek prostředí ano. Carla je na fotce osamocená, není ani s manželem, ani s dětmi. Když prohlásí, že má ráda reality show ve stylu Farmář hledá ženu, je patrné, že ona vidí hnůj opravdu jen v televizi a na běžný lid se dívá podobně jako my v zoo. Snaha přiblížit se domovům nižší třídy tak byla u Sarkozyho i jeho ženy kašírovaná a nepřirozená. Situaci nevylepšil ani skvělý nápad starosty pařížského předměstí Nogent-sur-Marne Jacquese Martina. Chtěl postavit památník dělnicím, které v minulosti pracovaly v továrně na peří. Mnoho z nich byly původem Italky, stejně jako Carla. Přes tento oslí můstek prezentoval starosta vizi, že modelkou pro nadživotní sochu dělnice za zhruba dva miliony korun se stane - první dáma. „Je to urážka italských dělnic, přisuzovat jim tvář tak bohaté osoby,“ vyjádřil William Geib nejen mínění socialistické strany, ale patrně i mnoha dalších Francouzů. Proletářská Carla tak působí trochu jako proslulá New Coke. I když spotřebitelé v pretestech tvrdili, že by novou kolu pili raději, po uvedení na trh se proti ní obrátili. Kdyby Carla zůstala u svých Chanelů a dala by nahlédnout více do svého skutečného soukromí, možná by si vedla lépe než v teplácích. < *** Sarkozy musel použít těžší zbraně a carl a se převlékla do roláků a mikin. Fotogeničnost francouzského prezidentského páru, přezdívaného Kráska a zvíře, nepůsobila vždy dobře. Foto popis| Pokus přiblížit Carlu „televiznímu národu“ nevyšel (vlevo) a model těhulka se nechytl (uprostřed), zato fotografie Carly a španělské princezny Letizie Ortiz (vpravo) kvitovali módní bloggeři s povděkem Foto popis| Sarkozy sice navlékl Carlu do neforemného roláku, prezidentské křeslo ale nakonec neustál Foto autor| Foto: Archiv O autorovi| text: Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations FSV UK, Foto: Archiv _

Bezpečnostní rošáda ve východní Asii 10.5.2012

Mezinárodní politika str. 22 Michal Kolmaš_

Vztahy a problémy_

Proč Spojené státy stahují vojáky z Okinawy? Plné znění zpráv


Osmého února vydaly vlády Spojených států a Japonska kratičké prohlášení. Poměrně vágní text stručně sdělil, že Amerika plánuje přesunout část vojenských sil z nejjižnějšího japonského ostrova Okinawa na ještě jižnější ostrovy Guam a Filipíny. Tato zdánlivě banální a očekávaná událost však v sobě skýtá četné konotace. Obamova administrativa potvrzuje změnu kurzu zahraniční politiky. Společné prohlášení bilaterálního paktu ovšem dává tušit ještě víc než praktickou projekci amerického prioritního zájmu v Asii. Spojené státy udělaly další krok k iniciaci větší japonské regionální role a potvrdily diskutovaný přesun zájmu do jižních částí východní Asie. Spojená iniciativa přetransformovala šest let starý plán na vybudování nové vojenské základny na Okinawě. Myšlenkou tohoto projektu bylo přesunutí největší okinawské základny Futenma, rozkládající se přímo uprostřed stotisícového města Ginowan, k území existující základny Camp Schwab v méně zalidněné severnější části ostrova. Plán, který počítal i se snížením vojenských sil na ostrově, se ovšem setkal s kritikou jak obyvatel severní části ostrova, tak části vlády po triumfálním vítězství levicové Demokratické strany Japonska. Nový návrh se i přesto od plánu z roku 2005 výrazně neliší. Nadále počítá s vybudováním nové základny u malebné přímořské vesnice Henoko, nespecifikuje ovšem přesný termín provedení. Otevírá ale „přestupové okno“ zhruba šesti tisícům vojáků, kteří se brzy přemístí z japonského území na Guam a Filipíny. Americký pivot v Asii Urychlení odsunu dohromady osmi tisíc vojáků (dva tisíce už odešly v průběhu loňského roku) z celkových zhruba osmnácti tisíc se dá číst několika způsoby. Někteří analytici mluví o vítězství okinawských stěžovatelů, jiní odsun přisuzují prolomení mocenského monopolu tradičně proamerické liberální strany. Na těchto interpretacích je určitě něco pravdy, při vysvětlení americko-japonského vojenského paktu se v současnosti ovšem jen těžko vyhneme přihlédnutí k pacifickému regionu a nové americké pozici v něm. Na podzim loňského roku zveřejnila Obamova administrativa nový přístup americké zahraniční politiky. Zaměření pozornosti na region východní Asie, který Obama artikuloval v Pentagonu, představuje kontinuální vývoj v americkém zahraničním angažmá. Obama nastoupil do úřadu jako „první pacifický prezident,“ přesvědčený o nedostatečné pozornosti, kterou jeho předchůdce Asii věnoval. Rodák z Honolulu dlouhodobě prosazoval větší asijskou přítomnost Spojených států, přičemž svou vizi naplnil v reakci na zostření čínské diplomacie v roce 2010 a postupném vyvázání USA z konfliktních zón na Blízkém východě. Svou rozhodnost vůči regionu Obama jasně prokazuje právě od roku 2010. V odpovědi na vzrůstající čínské regionální ambice se Spojené státy jasně přihlásily k vůdčí roli v tvarování diplomatických vztahů v oblasti. V reakci na severokorejské jaderné pokusy a následnou vojenskou provokaci Jihu vyjádřili američtí diplomaté rozhodnou podporu Soulu a vytvořili silný tlak na Čínu, aby uplatnila svůj vliv na tradičního severokorejského spojence. Zároveň i přes silné čínské protesty spustily Spojené státy námořní cvičení ve Žlutém/Japonském moři, které pohotově zapůsobilo jako zastrašující prvek. I přesto, že americká diplomacie formálně potvrdila svou neutralitu v čínských teritoriálních nárocích, i nadále se nevyhýbala rozhodnému diplomatickému tlaku. Když Japonci zajali na podzim roku 2011 čínského námořníka blízko nárokovaných ostrovů Senkaku/Tiao-jü-tchaj, americký State department potvrdil výhradní právo americko-japonské aliance na kontrolu zmíněných vod, z důvodu efektivní japonské administrativy nad diskutovanými ostrovy. V prosinci loňského roku předstoupil americký prezident před dva tisíce vojáků v australském Darwinu, aby oznámil nasazení dalších více než 2500 členů americké armády na území Austrálie a ohlásil tak nejvýznamnější vojenskou expanzi od konce války ve Vietnamu. Obamova sebevědomá prohlášení nejen v Austrálii, ale i v Honolulu a Indonésii spolu s posílením vojenských vazeb s Filipínami vytvořily ideu „amerického pivotu v Asii“. Obecně teoreticky potvrzuje americkou dominanci v regionu, jeho přesná, praktická náplň je ovšem stále nejasná. Urychlení přesunu vojáků z japonské Okinawy na Guam a Filipíny ovšem leccos napovídá. Nová role pro Japonsko Předně Spojené státy pokračují ve snaze o větší integraci Japonska do bezpečnostních vztahů v regionu. Země vycházejícího slunce sice pořád zůstává velkým strategickým spojencem, na jejímž území stále sídlí skoro 50 tisíc amerických vojáků. V amerických očích už však přestává dostačovat její role v bilaterálním paktu. Jde o vyústění poměrně kontinuální politiky, která začala zhruba v polovině 80. let reakcí japonského premiéra Nakasoneho na americkou kritiku japonské „šekové diplomacie“. Za posledních dvacet let se ovšem významně změnilo rozložení sil a schopností v regionu, čímž pro zajištění amerického postavení bude nutná větší podpora bohatého východoasijského státu. Spolu s bezvýhradnou japonskou podporou v severní části východoasijského regionu se Spojeným státům nadále uvolní ruce pro angažmá v jižní části regionu. Plné znění zpráv


Zde se totiž USA nejvíce střetávají s nejdůležitějším hráčem regionu - Čínou. Země draka s rostoucí asertivitou vyjadřuje své teritoriální zájmy v Jihočínském moři, čímž se dostává do sporů s Vietnamem či Filipínami a zneklidňuje tak i Spojené státy. V polovině roku 2010 vystoupila ministryně zahraničí Hillary Clintonová na regionálním fóru ASEAN v Hanoji, aby ujistila, že Amerika disponuje vitálním zájmem na zajištění svobody navigace a otevřenosti regionu komerčním aktivitám. Clintonová zároveň v Hanoji uvedla, že Spojené státy zajistí společnou mediaci všech regionálních teritoriálních zájmů, ať pozemních, nebo mořských. Čínská odpověď nesla znaky podezíravosti. Vyjádřila údiv nad americkým strachem z narušení bezpečnosti v jihočínských vodách a ujistila, že region je stabilní a pomoc nepotřebuje. Amerika dlouho monitorovala čínskou přímořskou politiku a projev Clintonové se stal předobrazem pozdější Obamovy iniciativy. Obama v listopadu loňského roku na schůzi organizace APEC (Asia Pacific Economic Cooperation) zdůraznil, že americký „pivot“ není zaměřen proti jakémukoliv určitému státu, amerických vojáků do jižnějších oblastí věští volání po větší regionální angažovanosti Země vycházejícího slunce. Rozpad či výrazné oslabení bilaterálního paktu je ale velmi nepravděpodobné. I přes snahu o rovnoměrnější rozvrstvení amerického vlivu v Asii zůstává Japonsko strategickým spojencem. Březen 2012 ale slouží pro zajištění budoucí americké prosperity v rozvíjejícím se regionu. Právě vzhledem k dlouhodobé americké politice ve východní Asii je však toto prohlášení průhledné. Spojené státy se obávají čínských regionálních zájmů, které mohou vyústit v omezení amerického výsadního přístupu k pobřežním vodám, které jsou tak důležité pro udržení jak obchodních cest, tak strategického vlivu v Asii. Rozmístění dalších vojenských sil z Okinawy na Guam a Filipíny tak pokračuje v nastoleném trendu. Spojené státy deklarují rovnoměrný přístup k východní Asii, jejich světový „pivot“ se ovšem přenesl někam doprostřed Jihočínského moře. Japonská pozice výsadního amerického spojence v posledních dvaceti letech mírně oslabuje a stažení osmi tisíc *** Spojené státy se obávají čínských regionálních zájmů, které mohou vyústit v omezení amerického výsadního přístupu k pobřežním vodám, které jsou tak důležité pro udržení jak obchodních cest, tak strategického vlivu v Asii. Foto popis| Stíhací letoun F 22 právě přistává na americké letecké základně Kadena na japonském ostrově Okinawa. Foto autor| Yuriko Nakao, Globe Media/Reuters O autorovi| Michal Kolmaš [email protected]

je

doktorandem

na

Katedře

mezinárodních

vztahů

FSV

UK.

_

Rumburský žák vyhrál debatu v němčině, postupuje do dalšího kola 28.5.2012

Děčínský deník str. 09 Servis/Kultura_ (Adéla Jurečková)_

Rumburk – Student z Rumburku vyhrál debatu o zavedení „výchovy k národní hrdosti“ na českých školách. Tomáš Schwarz z Gymnázia Rumburk se v celostátním finále soutěže Mezinárodní debaty mládeže prodebatoval na první místo. Spolu s Janem Mazáčem z Mendelova gymnázia v Opavě, který se umístil jako druhý, bude na podzim zastupovat Českou republiku na mezinárodním finále soutěže ve Vilniusu. „Má být ,výchova k národní hrdosti‘ zahrnuta v českých učebních osnovách?“ – na toto téma mezi finalisty soutěže Mezinárodní debaty mládeže proběhla živá debata v němčině. Studenti Tomáš Schwarz z Rumburku a Jan Mazáč z Opavy dokázali svoji pozici nejlépe obhájit a přesvědčit porotu o svých věcných znalostech a argumentačních schopnostech. Jakožto nejlepší mladí debatéři z celé ČR nyní oba postupují do mezinárodního finále soutěže, kde se střetnou s vítězi a vítězkami národních kol z Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Ruska a Ukrajiny. Profesor Jan Křen z Institutu pro mezinárodní otázky FSV UK se jako čestný host letošního finále obrátil na studenty se slovy: „Demokracie potřebuje občanské ctnosti. Osvojte si prosím ctnost kritického rozumu – toho je v dnešní Evropě potřeba nejvíce“. Velvyslanec Spolkové republiky Německo v ČR Detlef Lingemann, ředitel Odboru mezinárodních vztahů na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Ladislav Bánovec a člen představenstva nadace „Vzpomínka, odpovědnost, budoucnost“ Günter Plné znění zpráv


Saathoff pozdravili debatéry a hosty. Celkově rozhodující debatě v Českém muzeu hudby přihlíželo přibližně 200 návštěvníků. Jugend debattiert international je soutěž pro žáky, kteří se učí němčinu na středních školách ve střední a východní Evropě. Projekt chce svým účastníkům nabízet podněty ke kritické reflexi společensky a politicky významných témat a přispívat tak k jejich politickému vzdělávání. Debatování v němčině přispívá ke zlepšení jazykových znalostí studentů a aktivně je zapojuje do vyučování. Letos se do projektu zapojilo přes 1 700 studentů na více než 120 středních školách v 8 zemích, z toho 450 studentů bylo z ČR. Mezinárodní debaty mládeže / Jugend debattiert international je projektem Goethe-Institutu, nadace Vzpomínka, odpovědnost, budoucnost, obecně prospěšné nadace Hertie a Centrály pro německé školství v zahraničí. V ČR je projekt podporován Česko-německým fondem budoucnosti. Foto popis| Region| Severní Čechy _

Kouření v restauraci spíše ne! 28.5.2012

Příbramský deník

str. 08 (čtk)_

Příbramsko/u nás doma_

Zákaz kouření v restauracích chce podle průzkumu 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent, řekl Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám, 61 procentu, než mužům, 43procentům. Kouřenívadíve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Region| Střední Čechy _

Zákaz kouření v restauracích chce i část kuřáků 24.5.2012

Benešovský deník str. 10 (čtk)_

Publicistika_

Praha – Zákaz kouření v restauracích chce podle průzkumu 78 procent lidí, z kuřáků, kterých je v ČR téměř čtvrtina, je pro zákaz 40 procent, řekl Radek Jalůvka, šéf společnosti Ipsos Tambor, která s Univerzitou Karlovou průzkum letos v dubnu provedla. Podle Denisy Kasl Kollmannové z fakulty sociálních věd UK je Česko jednou z posledních zemí, kde je kouření v restauracích povoleno. V průzkumu odpovídalo 8488 lidí. Více než polovině, 52 procentům, vadí kouření v restauracích, výrazně častěji ženám, 61 procentu, než mužům, 43procentům. Kouření vadí ve větší míře vysokoškolákům a rodinám s dětmi. Přesně 61 procent dotázaných se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků, myslí si to i 28 procent kuřáků. Průzkum rovněž potvrdil, že počet zastánců zákazu kouření v restauracích roste. Podle loňského průzkumu společnosti Median bylo pro zákaz téměř 70 procent lidí, čtyři roky předtím 50 procent, nyní 78 procent. V roce 2007 podporovalo zákaz jen 13 procent kuřáků, nyní 40 procent. Kouř z cigaret jako hlavní zdroj znečištěného vzduchu patří s nekvalitní obsluhou a špatným jídlem k nejčastějším důvodům nespokojenosti při návštěvě restaurace. Je na druhémmístě v tomto žebříčku.



Data rovněž ukázala, že po zákazu kouření neklesla návštěvnost. Provozovatelé restaurací se odlivu hostů obávají, i proto jsou mnozí proti zákazu kouření. Podle průzkumu je ale pro většinu kuřáků kouření v restauraci jen doplněk. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro devět procent zákazníků a jen pro čtvrtinu kuřáků. Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Boleslavský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Benešovský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kladenský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Berounský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kolínský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kutnohorský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Mělnický deník; Publicistika; 10 Publikováno| Nymburský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Příbramský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Rakovnický deník; Publicistika; 10 ID| 0b1beede-f969-4858-936e-8f178bd72c2a _

Zakázat. Češi nechtějí kouř v hospodě 24.5.2012

Metro str. 06 RB_

Domov_

Hospoda či restaurace bez cigaretového kouře – pro mnohé krásná představa. A kupodivu by to nevadilo ani některým kuřákům. Zákaz kouření v hospodách si podle průzkumu agentury Ipsos a studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy přeje 78 procent Čechů. S úplným zákazem kouření v restauracích souhlasí i 33 procent pravidelných kuřáků. Prospěšné by to bylo pro zdraví hostů, ale i pro příjmy provozovatelů. Z výzkumu totiž také vyplynulo, že po zákazu kouření by vzrostl počet hostů o tři až šest procent. Pro celý trh restaurací by zákaz kouření mohl v tržbách přinést až šest miliard korun. Zákaz kouření platí v mnoha evropských zemích. Regionální mutace| Metro - Praha _

Občas mám pocit, že špatně slyším 9.5.2012

MEN/WOMEN only str. 18 Rozhovor_ JAROSLAV PANENKA_

Moderátor Václav Moravec vlastní víc zrcadélek TýTý než kdejaký popový idol. Přitom nekřepčí v estrádách, nevyprodává soukromí v bulváru a zřejmě bychom ani nenašli mnoho dívčích pokojíků oblepených jeho plakáty. Umím si představit místnosti, kde si rádi dají Moravcovu podobiznu na zeď, totiž sekretariáty politických stran. Místo terče na šipky. * Nemohu nezačít gratulací k čerstvému příbytku do vaší sbírky zlatých zrcadel. Kde vlastně všechny ceny TýTý a Elsy skladujete? Děkuju. Jednu Elsu mám doma, druhou na poličce v práci. Tři zrcadélka jsem rozdistribuoval mezi rodiče a přátele, to aktuální je zatím v kanceláři. * Kolik trofejí ještě potřebujete, abyste jimi spravedlivě podělil příbuzenstvo?



Vzhledem k tomu, že tatínek pochází ze třinácti dětí, musel bych se stát tak pilným sběratelem jako Karel Gott, kdybych měl obdarovat všechny rodiny! (smích) * Spočinete někdy na vystavených soškách pohledem? Každý z nás se přece občas potřebuje nadopovat sebevědomím… V kanceláři k takovým chvilkám čas od času skutečně dojde. Když jsem vyčerpán odepisováním na agresivní maily tu od politiků, tu od právníků, kteří obviňují náš pořad z těch nejčernějších úmyslů, rád se na ty hezké artefakty podívám a s úlevou konstatuji, že jsou na světě taky příjemnější věci než vést tuhle korespondenci. Co se kolikrát děje v zákulisí, mi logicky sebere spoustu energie. Nicméně diváka to podle mého názoru nemusí zajímat - že na mě podávají stížnosti, řeší nás Rada ČT, Rada pro televizní a rozhlasové vysílání, etický panel… Tím si ale v žádném případě nestěžuju. * Mají lidé tendenci s vámi na ulici rozebírat politiku? Ano, třeba i v tramvaji. Úsměvné je, že mě zpravidla litují: „My se na Otázky rádi díváme, ale jak to tam vy s těmi politiky můžete vydržet?!“ Dostávám se tedy do paradoxní situace, kdy se svých hostů zastávám. Zkouším vysvětlovat, že politika je součástí obecné kultury komunikace lidí v naší zemi. Přesaďte cestující z té tramvaje do Poslanecké sněmovny a uvidíte, že se nebudou chovat lépe než stávající poslanci, nebudou překypovat většími ctnostmi. Jenže na poslance je na rozdíl od běžných občanů vidět. Naše politická reprezentace ovšem činí jednu zásadní chybu: není si vědoma míry odpovědnosti, kterou má vůči veřejnosti. A vím, o čem mluvím, protože i má maličkost se zodpovídá veřejnosti. Komunikuje s diváky, reaguje na jejich připomínky. Ta agenda je pro jednoho člověka téměř k nezvládnutí, ale také jsem placen občany, kteří hradí koncesionářské poplatky. Takže dokola slušně odpovídám na jejich připomínky, že jsem jednou moc pravicový, jednou moc levicový a tak dále. Věnuji tomu svůj čas, protože si dobře uvědomuji, kdo mě platí. Právě to by si měli každý den opakovat i politici, a ne že se jednou za čtyři roky můžou přetrhnout jen a pouze před volbami. * Kdy jste se začal zajímat o politiku? Vlastně už jako dítě. Co pamatuju, vždycky se u nás o situaci v zemi mluvilo. Tátova rodina je silně katolicky orientovaná, s komunisty to věru neměla jednoduché. Naši se mnou probírali osmašedesátý rok, poslouchali jsme zahraniční rozhlasové vysílání… Od dětství jsem tedy byl veden, abych s otevřenýma očima vnímal, v čem žiju, jaký svět mám kolem sebe. * To se vám dneska neotvírá kudla v kapse, když musíte ve studiu Otázek respektovat zástupce komunistické strany? Po každém pozvání představitele komunistické strany do Otázek dostávám obrovské množství dopisů, že jsem zločinec, protože podporuju zločineckou stranu. A vždycky odpovídám: „Není to Moravec, kdo způsobil, že KSČM jako pokračovatelka KSČ nebyla zakázána.“ Dokud strana dodržuje zákony demokratického státu a dokud ji voliči posílají do Parlamentu, musím se k ní chovat jako k jakékoli jiné demokratické parlamentní straně. Zákon o České televizi jasně říká, že politické strany jsou do vysílání zvány podle jejich relevance ve společnosti. A na KSČM se nemohu dívat jinak než jako na relevantní politickou stranu, byť to, co udělala komunistická strana před rokem 1989 části mé rodiny, může být sporné. * Politici jsou v péči týmů mediálních poradců, kteří je cvičí, jak se mají v televizních diskusích tvářit, co dělat s rukama i nohama. Jak hodnotíte jejich práci? Negativně, protože jdou po formě, nikoli po obsahu. V tom vidím problém. Politik pak místo toho, aby se soustředil na odpovědi, jak například omezit korupci, ve studiu očima hledá rozsvícené červené světýlko, jelikož mu poradili, že se má dívat do kamery. Jako moderátorovi je mi to nepříjemné a diváci navíc poznají, že s nimi politik přes kameru hraje jen hru. On nepřišel diskutovat, přišel jim kázat. Myslí si, že veřejnost přesvědčí, když dorazí v dobrém obleku a bude se culit do objektivu. Pokud by tyhle PR týmy odváděly svou práci kvalitně, v první řadě by svému klientovi řekly, že neplatí: „Co volič, to blbec“. * Kdybyste si teď měl na takového poradce zahrát, co byste doporučil politikovi před návštěvou Otázek? Jak na Václava Moravce?



Na tuto otázku vám neodpovím. (smích) Vykolejit Moravce je po devíti letech moderování Otázek samozřejmě těžší než v době jeho začátků. Bezesporu se to kdysi podařilo poslanci ODS Vlastimilu Tlustému, když mi ve studiu předal obálku se jmény svých věřitelů, kteří mu půjčili na dům. Zpočátku jsem netušil, jaký dokument je uvnitř, a respektoval právo třetích osob na ochranu soukromí. Držel jsem v ruce lejstra, s nimiž jsem si nevěděl rady. To je krásná ukázka, jak rozhodit moderátora. Však od té doby taky každému, kdo přijde s nějakými papíry, rovnou říkám, ať je ani nevytahuje, pokud je nemohou vidět diváci… Ale slibuju vám, že budu přemýšlet nad tím, co všechno by mě mohlo překvapit. * Copak to po dvaceti letech strávených v téhle branži ještě jde? Nedávno mě zaskočil Vít Bárta, když v Otázkách prohlásil, že post poslance nepatří mezi nejvyšší ústavní funkce. Ten rozhovor jsme vedli hned druhý den po mém návratu ze zámoří, tak jsem si v duchu říkal, jestli pořád nejsem pod vlivem jet lagu (únava plynoucí z narušení biorytmů po rychlém leteckém překonání několika časových pásem - pozn. red) nebo jestli jsem špatně slyšel. Proto jsem se ho na to ptal znovu a znovu. Mně totiž skutečně hůř slouží sluch, a tak vždy hledám chybu nejdřív u sebe. Často pak bývám překvapený, když se ukáže, že jsem slyšel dobře. Nicméně napadají mě také pozitivní překvapení, třeba se i objeví politik, který umí přiznat chybu. To se příliš často nevidí. *** Někdy se dostávám do situace,kdy se před lidmi politiků zastávám Od dětství jsem byl veden, abych s otevřenýma očima vnímal,v čem žiju Václav Moravec * Absolvoval obor Masová komunikace na FSV UK. Nyní tamtéž přednáší na Katedře žurnalistiky. * Začínal v roce 1992 za rozhlasovým mikrofonem, v letech 2001 až 2006 byl redaktorem české sekce stanice BBC. * Diskusní pořad ČT Otázky Václava Moravce připravuje od roku 2004 (s krátkou pauzou v roce 2005). * V současné době moderuje také každodenní Impulsy na Rádiu Impuls. * Jako moderátor Interview BBC získal Cenu Nadace Českého literárního fondu Novinářská křepelka, televizní Otázky mu vynesly dvě odborné ceny ČFTA Elsa a čtyři ocenění popularity TýTý. Foto popis| Foto autor| foto: Jiří TUREK _

Digitální model světa 18.5.2012

respekt.cz

str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Pavel Turek_

Herní průmysl neustále roste a my dobře víme, jak se mění tvůrci her. Zbývá se zeptat, jak mění jejich konzumenti. Předpoklad, že herní průmysl dnes představuje nejrychleji se rozvíjející mediální odvětví, patří k jedné z mála jistot současného zábavního průmyslu. A pokud se nic nestane, bude to ještě pár sezon platit. V roce 2008 předstihly prodeje videoher poptávku po filmových DVD a Blu-ray. Loňský snímek Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 na sebe strhl rekordní zájem médií i diváků a se 169 miliony dolarů utrženými během prvního víkendu v amerických kinosálech se stal nejrychleji vydělávajícím filmem všech dob. To ale nebylo nic proti následnému zveřejnění dalšího pokračování počítačové hry Call of Duty: Modern Warfare 3. Pouhých pět dnů na pultech stačilo této střílečce k závratné třičtvrtěmiliardové tržbě, když si ji hned během prvního prodejního dne koupilo 6,5 milionu fanoušků. V této řeči čísel se z Call of Duty stal (zatím) nedostižný rekordman. Žádné hudební album, žádný film v dějinách se netěšil v den své premiéry takové poptávce. V herní branži se točí dvakrát více peněz než v hudebním průmyslu a o čtvrtinu přesahuje novinový sektor. A znalci mu věští zářnou budoucnost. Nové možnosti pro jednoduché aplikace otevírá rozbujelý trh s chytrými telefony a přenosnými tablety. Tady boduje hlavně oddechová, intuitivně ovládaná zábava na pár minut: typu úspěšných Angry Birds. Plné znění zpráv


Hry na tradičním hardwaru zase nabývají až hollywoodsky náročných rozměrů. Zatímco před dvaceti lety byl hru schopen vytvořit jediný programátor, nyní zabere vývoj a tvorba prvotřídního hitu početným studiím stejně času a prostředků jako natáčení filmového trháku. Zároveň s tím stále více lidí spatřuje ve hrách možnost odreagování se, tříbení si postřehu či logického uvažování nebo zde doslova vedou paralelní existence. Přestože hráči na celém světě stráví každý týden podle odhadů vědců z Univerzity v Essexu tři miliardy hodin zabraní do této aktivity, máme pořád jen velmi malé ponětí o tom, jaké klady či zápory z toho pramení pro skutečný život. A především žádné jiné odvětví zábavy není opředeno tolika mýty v očích většiny těch, kdo mu neholdují. Volný prostor Vrchní patra citlivě renovované tovární haly v pražském Karlíně skrývají stroze zařízené kanceláře vývojářského studia Warhorse. Holé stěny za blikajícími monitory tu zdobí pouze několik pečlivě vyhotovených replik mečů. Ne náhodou. Už několik měsíců tu totiž tým vedený scenáristou Danielem Vávrou pracuje na válečné hře z prostředí středověku. Veškeré přípravy obestírají tajnosti. “Můžu říct jen to, že celý minulý týden jsem trávil studiem dobové módy, aby reálie seděly,“ připouští Vávra a ilustruje tak nároky pečlivé filmové věrnosti, která je pro dnešní mainstreamové hry typická. Tvůrci sice na rozdíl od filmových režisérů nemusí čelit vrtošivým hercům a jejich hvězdným manýrům, ovšem pohybují se v nejnáročnější programátorské disciplíně. Náročné hry s davovými scénami boje, kde se kladou nároky i na podobu krajiny a povětrnostní podmínky, totiž dokážou plně vytížit výkon počítače. A tak představuje největší um vytvořit natolik efektivní program, aby zajistil přirozený chod a zážitek. Hra se prostě nesmí sekat. Práce Daniela Vávry je teprve v zárodku a bude pokračovat, jak je v branži obvyklé, přinejmenším ještě další dva roky, nicméně Warhorse se netají ambicemi atakovat svou novinkou globální trh. Má pro to nejlepší předpoklady. Vávra v současnosti patří k tuzemské vývojářské špičce, jeho dosavadní scenáristické počiny dvoudílná Mafie - sesbíraly nadšené recenze v anglosaském odborném tisku a celosvětově se jich prodalo přes pět milionů. Vávrovi se tehdy v roce 2002 podařilo s Mafií najít skulinu na trhu. Příběh gangsterky, situované do fiktivního amerického města v období prohibice, vycházel z nálady kultovního Kmotra, což je prostředí, do něhož se kupodivu žádná jiná hra neodvážila vstoupit. Vávra přiznává, že v tom byl z jeho strany i trochu kalkul, spoléhal na to, že mezi ctiteli mafiánských filmů a majiteli počítačů bude velký průnik. Zároveň Mafie nabízela hráčům jako jedna z prvních 3D her volný pohyb prostorem města. Do té doby se postavy ve virtuálním prostoru pohybovaly pouze po programátory předem vymezených trasách, které posouvaly děj vpřed. Městečko Lost Heaven v Mafii ale otevřelo své ulice k volnému bloudění a objevování. Tudíž nebylo třeba jen věnovat se misi, ale hráč se mohl kochat prohlídkami jejího okolí. V nových hitech jako třeba Grand Theft Auto 4 se lze třeba nad celou virtuální krajinou proletět na padáku. Výše uvedené může znít banálně, ovšem právě za tuto skutečnost pobývání v uměle vytvořeném světě vděčí počítačové hry své masové oblibě. “Počítačové hry na rozdíl od těch nedigitálních odlišuje právě to, že člověka zavádějí do komplexního fikčního světa,“ zdůrazňuje Jaroslav Švelch, který vede předmět počítačové hry jako nové médium na pražské fakultě sociálních věd. Tento nový svět má jasně daná pravidla a dovoluje hráčům zažívat a konat skutky, o jakých by se jim ve skutečném světě ani nesnilo. Jinak si nelze vysvětlit třeba popularitu bojové fantasy hry World of Warcraft, již dnes hraje on-line komunita více než deseti milionů hráčů. Ať už jsou jejich soukromé životy jakkoli různorodé, scházejí se ve společném virtuálním prostoru, který má srozumitelné a přehledné cíle, v nichž lze uspět. Bojují v rámci kmenů, dostává se jim ocenění od skupiny, které jsou členy, chatují se spolubojovníky a jsou známy i případy, kdy zde vytvořené známosti vyústily ve sňatek ve skutečné realitě. Dávné přirovnání “hra jako model světa“ nikdy nebylo takto blízko svému naplnění, což potvrzuje i skutečnost, že počítačové hry už pěkných pár let nejsou doménou dětí nebo dospívajících. Nic není vzdálenější realitě než tradovaný mýtus představující hráče jako obrýleného teenagera. Podle údajů z USA je průměrný věk dnešního hráče 37 let, přičemž bezmála polovinu komunity (42 procent) tvoří ženy. A obdobná čísla přicházejí i z České republiky. Tuzemská Asociace herního průmyslu si loni zadala průzkum, z nějž vyplývá, že za hráče se považuje takřka 30 procent zdejší populace, ženy z toho tvoří 37 procent, a nejsilněji zastoupená věková kategorie je mezi 18 a 45 lety věku. Hry přestaly být výsadou mládí. První generace, která vyrůstala s joystickem v ruce, se své zábavy nevzdala ani v dospělosti. Plné znění zpráv


Pane doktore, hrajete? Proč jsme o tolik lepší v počítačových hrách než v opravdovém životě? Tuto zdánlivě primitivní a možná i lehce nesmyslnou otázku si ve své knize Reality is Broken (Realita je rozbitá) klade herní teoretička Jane McGonigalová. Autorka vychází z teze, že hraní má potenciál učinit člověka lepším. Hráči jsou podle ní bytostní optimisté, když se ve hře setkají s problémem, věří, že se vždy dá vyřešit. Věří, že jejich činy ve hře mají sílu pohnout nebo alespoň ovlivnit fiktivní svět. Pokud by se tyto postoje daly přenést do skutečného života, mělo by to podle McGonigalové na lidstvo mimořádně prospěšný efekt. Ve skutečnosti často před problémy zavíráme oči, chceme se jim vyhnout a to je něco, co hráči nedělají, ti se koncentrují na boj až do konce. Se stejným nasazením, přeje si McGonigalová, bychom se měli vrhnout i do řešení otázek obezity, hladomoru či chudoby ve třetím světě. Bohužel ve zkoumání takovéto optimistické teze narážíme na zásadní limity veškerého bádání o účincích počítačových her na jejich uživatele. Výsostnou charakteristikou hry je totiž skutečnost, že hráče uvádí do stavu vytržení z reality. I malé děti jsou si při běžných hrách vědomy toho, že věci jsou najednou jen “jako“. Proto je velice problematické mluvit o tom, jak se dovednosti získané z her mohou promítnout do života. A to v pozitivním i negativním slova smyslu. V tomto ohledu jsou sporné výsledky mnoha výzkumů věnovaných přímé spojitosti mezi hraním násilných her a zvyšováním agresivity v populaci. Hry tu fungují maximálně jako jeden z mnoha spouštěcích faktorů. Jak konstatuje Henry Jenkins, profesor médií z Massachusettského technologického institutu (MIT): “Ještě žádný výzkum neprokázal, že hraní násilných her samo o sobě může z jinak normálního člověka udělat vraha. Jediné, co z dosavadních výzkumů plyne, je to, že svojí povahou agresivnější lidé vyhledávají agresivnější zábavu.“ V souladu s tímto tvrzením je i graf, jejž v prosinci publikoval týdeník The Economist a který dává do souvislosti rostoucí tržby herního průmyslu se stále klesající křivkou skutečných násilných trestných činů. Jedním z mála prokazatelných faktů ohledně počítačových her tak zůstává pouze skutečnost, že pravidelné hraní zlepšuje spolupráci mezi okem a rukou. Zjednodušeně řečeno: zlepšuje postřeh a schopnosti zareagovat klávesnicí, myší nebo jiným ovladačem na to, co se děje na obrazovce. Taková koordinace je nezbytná například v medicíně při laparoskopických operacích nebo endoskopických vyšetřeních, kdy lékař sleduje na monitoru pohyb kamery a nástroje uvnitř lidského těla. Studie amerického lékaře Jamese Rossera z roku 2004 tak přinesla překvapivé zjištění, že na laparoskopickém trenažéru o 42 procent méně chybují ti lékaři, kteří ve svém volném čase hrají střílečky na počítači. Zvýšený zájem o hraní her nejspíš sám o sobě neučiní svět lepším místem k životu, jak by si přála Jane McGonigalová. Nicméně ke zlepšení herního světa současný boom této odnože zábavního průmyslu přispívá výrazně. Už dávno mu nedominují jednostranné válečné, bojové nebo závodní kusy. V nabídce se čím dál víc objevují tituly nezávislých vývojářských studií, jež vykazují mimořádné estetické kvality. Dobrý příklad žánru představuje česká společnost Amanita Design. Ta si potrpí na téměř surrealistické výtvarné kulisy, v nichž se jejich “klikací“ kousky jako Machinarium nebo Samorost odehrávají. Amanita Design reprezentuje progresivní odnož programátorů, jejichž postoje a image se v mnohém podobají současné nezávislé hudební scéně. Ostatně muzikanty tohoto spektra často oslovují, aby jejich hry doprovodili. Poslední počin, hru Botanicula, rozeznělo české duo Dva, které si za něj aktuálně přivezlo z nezávislého herního festivalu IGF 2012 v San Francisku hlavní cenu. Dále je v kurzu herní aktivismus. “Počítačová hra dokáže vyvolat emocionální zážitky, které jiná média zprostředkovat neumějí,“ říká už citovaný vysokoškolský učitel Jaroslav Švelch. “Umožňuje hráči poměrně věrně zažít, jaké to je ocitnout se v nějaké jemu neznámé situaci.“ Úspěšnými experimenty na tomto poli byla za pomoci psychiatrů a psychologů vytvořená simulace maniodepresivity, která dává hráči možnost projít si různými stavy duševní poruchy. Miliony hráčů si zahrály i kontroverzní hru Darfur is Dying (Dárfúr umírá), v níž se ocitli v situaci uprchlíka. Hra byla vytvořena s cílem informovat mladé lidi o dění v tomto regionu, dočkala se však i silné kritiky, že situaci příliš zjednodušuje. Politické povědomí zase zvyšovala hra PeaceMaker, v níž hráč v konfrontaci s reálnými argumenty vedl mírová jednání mezi Izraelem a Palestinou střídavě za obě strany. To vše ukazuje, že počítačová hra jako médium se silným průmyslem v zádech vstupuje do nové éry a hledá neotřelé - méně triviální - obsahy, které se jejím prostřednictvím dají vyjádřit. Plné znění zpráv


URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-55836000-digitalni-model-sveta _

Zvládnete přijímačky na vysokou? 11.5.2012

Lidové noviny

str. 33

Vysoké školy_

_ Přinášíme ukázku z testu obecných studijních předpokladů, jehož výsledky využívá na 40 fakult českých vysokých škol Následující úlohy jsou součástí Národních srovnávacích zkoušek pořádaných společností Scio, jejichž výsledky využívají jako kritéria při přijímání studentů desítky fakult českých veřejných vysokých škol a některé školy soukromé (více v textu Jak se připravit...). Konkrétně přinášíme ukázku všech oddílů z testu obecných studijních předpokladů, který patří k nejrozšířenějším. Obsahuje úlohy ze všech pěti oddílů testu. aka Verbální oddíl Úloha 1 V následující větě jsou jedno nebo dvě prázdná místa, která značí, že v ní bylo něco vynecháno. Vyberte z nabízených možností slovo nebo dvojici slov, která se významově a stylisticky nejlépe hodí do příslušné věty jako celku. Hlavním_______ zjištěním kontroly je, že žádná z přehrad v celé vltavské kaskádě není v _______ stavu. (A) úspěšným - pochybném (B) uklidňujícím - nepředvídatelném (C) souhrnným - ohroženém (D) důležitým neobvyklém (E) pozitivním - havarijním Úloha 2 Následující úloha obsahuje v zadání dvojici slov/výrazů. Vyberte z nabízených možností tu, v níž je významový vztah mezi slovy/výrazy nejpodobnější významovému vztahu mezi dvojicí slov/výrazů v zadání (pořadí slov ve dvojicích je důležité). SHROMAŽĎOVAT : SBÍRKA (A) smutek : utrpení (B) zničit : náhrada (C) hledat : nález (D) uzavřít : objížďka (E) vítat : pozdrav Úloha 3 V následující úloze vyberte z nabízených možností to slovo či výraz, které se nejvíce blíží opačnému významu slova či výrazu v zadání. Pozor, v tomto typu úloh jde často o odlišení velmi jemných rozdílů. ZAHRNOVAT (A) obsahovat (B) chybět (C) vylučovat (D) obcházet (E) vybírat Analytický oddíl Každá z následujících úloh je založena na textu a na souboru podmínek. Rozlišujte, které podmínky se týkají celé série úloh a které podmínky jsou uvedeny pouze pro jednu jedinou úlohu. U některých úloh může být užitečné pomoci si hrubým náčrtkem. Text k úlohám 4 až 6 Čtyři firmy (Elkan, Madler, Matunan, Pakoda) zabývající se různými odvětvími ekonomické činnosti (stavebnictví, doprava, lesnictví, pohostinství) dosáhly za minulý rok různých tržeb (14 mil. Kč, 19 mil. Kč, 21mil. Kč, 24mil. Kč). Víme, že: - Pakoda je firma zabývající se lesnictvím. - Nejvyšších tržeb dosáhla firma Madler. - Firma podnikající v pohostinství měla tržby vyšší o 2 mil. Kč oproti firmě podnikající v lesnictví. Úloha 4 Která firma může podnikat ve stavebnictví? (A) jen Elkan (B) jen Matunan (C) jen kterákoliv z dvojice Elkan, Matunan (D) jen kterákoliv z dvojice Pakoda, Matunan (E) kterákoliv z trojice Madler, Matunan, Elkan Úloha 5 Jakou ekonomickou činností se mohla zabývat firma s nejnižšími tržbami? (A) jen dopravou (B) jen stavebnictvím (C) jakoukoliv z dvojice lesnictví, stavebnictví (D) jakoukoliv z dvojice stavebnictví, doprava (E) jakoukoliv z dvojice doprava, lesnictví Úloha 6 Pokud by platilo, že firma Elkan podnikala ve stavebnictví, která firma by mohla podnikat v dopravě?(A) jen Matunan (B) jen Madler (C) jen Pakoda (D) kterákoliv z dvojice Pakoda, Madler (E) kterákoliv z dvojice Madler, Matunan Úlohy 7 a 8 Každá z následujících úloh je založena na krátkém textu. Všechny úlohy řešte pouze na základě informací uvedených v textu či z něho vyplývajících. Úloha 7 Reforma F. A. Raaba byla prováděna od roku 1775 na statcích zrušeného jezuitského řádu a na statcích, které náležely městům. Byla doporučena také šlechtě, ta ji však většinou nepřijala, protože oslabovala závislost poddaných na vrchnosti. Které z následujících tvrzení vyplývá z uvedeného textu? (A) Do roku 1775 byli poddaní na statcích zcela závislí na vůli šlechty. (B) Po roce 1775 přešla řada původně jezuitských statků do vlastnictví měst. (C) Reformu F. A. Raaba si vynutila šlechta spolu s městy po zrušení jezuitského řádu. (D) Reforma F. A. Raaba realizovaná od roku 1775 nebyla pro šlechtu povinná. (E) Jezuité byli zastánci úplné závislosti poddaných na vrchnosti. Plné znění zpráv


Úloha 8 Biologismus přenáší koncepty, přístupy a modely z biologie do společenskovědních oborů. V minulosti šlo zejména o sociální darwinismus, který vycházel z doktríny přirozeného výběru a boje o život, a o rasově antropologickou školu, která zdůrazňuje vliv rasy a dědičnosti na vývoj společnosti. Které/á z následujících tvrzení vyplývá/ají z uvedeného textu? I. Základem rasově antropologické školy je sociální darwinismus. II. Příkladem vědního oboru ovlivněného biologismem je sociální darwinismus. III. Sociální darwinismus je jedním z oborů společenských věd. (A) jen I (B) jen I a III (C) jen I a II (D) jen II a III (E) všechna Kvantitativní oddíl Úloha 9 Poměr červených a bílých růží na záhonu je 5 : 6. Červených růží je 250. Kolik bílých růží by se muselo nahradit červenými, aby růží obou barev bylo na záhonu stejně? (A) 20 (B) 25 (C) 50 (D) 75 (E) 100 Úloha 10 Ze startu orientačního závodu vyběhl v 9 hodin závodník průměrnou rychlostí 10 km/h. Jednu hodinu poté na stejnou trasu vyběhl druhý závodník průměrnou rychlostí 9 km/h. Na kolikátém kilometru trasy doběhne druhý běžec prvního? (A) na 90. km (B) na 45. km (C) na 10. km (D) na 9. km (E) žádná z možností (A) až (D) není správná Kritické myšlení Následující úlohy jsou založeny na krátkém textu, např. článku, tvrzení, dialogu, argumentaci nebo případně kritice či obhajobě určité teze. „Platný“ (případně „validní“) argument ve smyslu zadání těchto úloh je takový, který je relevantní, adekvátní a neobsahuje logické klamy. Při posuzování toho, co z uvedeného textu vyplývá, nevyplývá, případně může či nemůže vyplývat, vycházejte ze samotného obsahu textu, a není-li uvedeno jinak, pak také ze známých objektivních faktů (tj. např. kolik dní má červenec, co znamená pojem zleva doprava...). Úloha 11 Skupina dětí se mezi sebou domlouvá, kdo z nich bude v připravovaném divadle pro žáky prvních tříd hrát postavu zlého černokněžníka nebo zlé čarodějnice. Rozhoduje se mezi Milanem, Petrem a Kamilou. Která z následujících skutečností, pokud jsou všechny pravdivé, je nejsilnějším argumentem pro to, aby roli dostala Kamila? (A) Kamila nerada hraje zlé postavy, daleko raději hraje ty dobré a oblíbené. (B) Ve hře je spousta výhradně mužských postav a chlapeckých herců je nedostatek. (C) Kamila patří mezi nejkrásnější děvčata ve městě. (D) Petr byl minulý rok na dramatickém táboře, kde dostal cenu za nejlepšího herce tábora. (E) Postava černokněžníka/čarodějnice je jedna z nejtěžších, protože obsahuje nejvíce textu. Pokračování na straně 34 Zvládnete přijímačky? Dokončení ze strany 33 Úloha 12 Bezprostředně po aplikaci braunu prostoupí uživatele vlna příjemného pocitu tepla, těžkosti a suchosti v ústech. Dále dochází k útlumu bolesti a dalších reakcí, zeslabování vnitřního napětí, navození klidu až spánku, pohody, klidné euforie, zpomalení myšlenkových procesů. Z fyziologického hlediska dochází k uvolnění svalů, zúžení zorniček, zpomalení dýchání, peristaltiky střev a dalších procesů. Uživatel nevnímá hlad, nepociťuje sexuální touhu. Typicky je spíše pasivní, někdy přechází až do strnulého stavu. Chování které z následujících osob nejlépe odpovídá účinkům braunu podle uvedeného textu? (A) Eva se motá po bytě a schovává se před domnělým pronásledovatelem. (B) Jana bloumá po ulicích a hledá podnik, kde by se pořádně najedla. (C) Karla opakovaně přepadají neovladatelné záchvaty smíchu. (D) Markéta už několik hodin nepřetržitě energicky tancuje a vůbec nevnímá krvavé puchýře na nohách. (E) Michal už desítky minut sedí a nepřítomně pozoruje vodu kapající z kohoutku. Úloha 13 V uvedeném textu je jedna část, která svým významem logicky nezapadá do zbytku jeho obsahu: Zvířata, která doma chováme, nejsou svými vlastními pány, jejich životní podmínky závisí tedy plně na nás. Pokud si chceme pořídit domů zvíře, měli bychom se v prvé řadě dobře informovat o jeho potřebách a následně zvážit, zda budeme schopni tyto potřeby uspokojit, a to po celý život zvířete. Při přemýšlení o výběru nového zvířete dobře uvážíme, které zvíře se hodí k našemu životnímu stylu, případně se zamyslíme, jestli jsme schopni a ochotni svůj životní styl kvůli zvířeti změnit. Zvířata se značně liší co do velikosti, nároků na péči i povahových vlastností. To vše bychom při výběru měli mít na zřeteli. Přesto však nejlepším způsobem výběru mazlíčka zůstává jít do zverimexu a rozhodnout se spontánně, podle toho, které zvíře nám padne do oka. Děti si často přejí zvíře jako dárek nebo si je přivezou z prázdnin. To nemusí být vhodný začátek soužití, které by mělo trvat po celý život zvířete a všem stranám přinášet radost. Zvíře je živý a citlivý tvor. Neměli bychom předpokládat, že je dáme pryč, až nás přestane bavit nebo nám péče o ně začne být na obtíž. O kterou z následujících částí se jedná? (A) Zvířata, která doma chováme, nejsou svými vlastními pány, jejich životní podmínky závisí tedy plně na nás. (B) Zvířata se značně liší co do velikosti, nároků na péči i povahových vlastností. Plné znění zpráv


(C) Přesto však nejlepším způsobem výběru mazlíčka zůstává jít do zverimexu a rozhodnout se spontánně, podle toho, které zvíře nám padne do oka. (D) To nemusí být vhodný začátek soužití, které by mělo trvat po celý život zvířete a všem stranám přinášet radost. (E) Neměli bychom předpokládat, že je dáme pryč, až nás přestane bavit nebo nám péče o ně začne být na obtíž. Abstraktní uvažování Každá z následujících úloh je založena na textu obsahujícím soubor pravidel a podmínek. Před vlastním řešením si pečlivě přečtěte zadání. Vycházejte pouze z informací obsažených v zadání. U některých úloh bude užitečné, když si pomůžete hrubým náčrtkem. Úloha 14 Veverka Zrzečka si schovává na zimu různé druhy potravy - oříšky, bukvice a žaludy. Má pět skrýší pod smrkem, pod borovicí, pod modřínem, pod jedlí a pod jalovcem. Pod každý strom může schovat maximálně dva různé druhy potravy, každý druh potravy musí být alespoň ve třech různých skrýších. Pod borovicí nemohou být bukvice. Pod smrkem musejí být žaludy. Pod jedlí musejí být oříšky. Pod modřínem musejí být žaludy. Pod jalovcem je jen jeden druh potravy. Pod smrkem nejsou bukvice. Kde všude musejí být ukryté oříšky, aby byly splněny všechny uvedené podmínky? (A) pod borovicí, pod jedlí a pod smrkem (B) pod jedlí, pod jalovcem a pod smrkem (C) pod borovicí, pod jalovcem a pod jedlí (D) pod jalovcem, pod modřínem a pod jedlí (E) pod borovicí, pod modřínem a pod jedlí Úloha 15 V následující rovnici označují písmena počty úloh z matematiky, které vyřešili spolužáci Petr (P), Marek (M) a Honza (H) za jednu hodinu. P = (M + H)/3 Které z následujících tvrzení odpovídá uvedené rovnici? (A) Počet úloh, které celkem vyřešili Mareka Honza, se rovná trojnásobku počtu úloh vyřešených Petrem. (B) Marek a Petr vyřešili úlohy čtyřikrát rychleji než Honza. (C) Honza s Markem vyřešili celkem o třetinu úloh více než Petr. (D) Ve chvíli, kdy Petr vyřešil své úlohy, měli Honza a Marek hotovou právě třetinu svých úloh. (E) Marek vyřešil ze všech chlapců nejvíce úloh. Řešení * Verbální oddíl 1 E, 2 C, 3 C * Analytický oddíl 4 E, 5 D, 6 B, 7 D, 8 D * Kvantitativní oddíl 9 B, 10 E * Kritické myšlení 11 B, 12 E, 13 C * Abstraktní uvažování 14 A, 15 A Jak se připravit na přijímací zkoušky * Národní srovnávací zkoušky společnosti Scio využívají desítky fakult veřejných vysokých škol. Často mezi ně patří i ty nejžádanější, třeba Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, právnické fakulty v Praze a Olomouci, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze a řada dalších. * Nejbližší termín Národních srovnávacích zkoušek vychází na 26. května 2012. * Podrobně vysvětlená řešení úloh najdete ve Cvičebnici OSP (obecných studijních předpokladů). Důkladnou přípravu nabízejí prezenční kurzy OSP, kde lektor vysvětluje účastníkům postupně řešení všech typů úloh. * Kdy a kde se můžete letos prezenčních kurzů zúčastnit? Šanci máte ještě 12. a 19. května v Praze. * Podrobnější informace včetně seznamu fakult a škol, které k výsledkům Národních srovnávacích zkoušek přihlížejí nebo na jejich základě uchazeče přímo přijímají, najdete na webových stránkách www.scio.cz. Foto popis| Praxe neškodí. Kdo si zkusil testy společnosti Scio, má nejspíš výhodu i u státních maturit. Foto autor| FOTO LN - FRANTIŠEK VLČEK _

Nekončící krize nutí Evropany volit změnu. Doleva i k extrému 10.5.2012

Ekonom

str. 43 Téma - krize v Evropě_ Klára Janicki_

Ještě před pár lety pravice ovládala téměř celou unii, poslední volby ukazují, že Evropě hrozí i krize politická.



Levicový posun v Evropě, neboli „Evropské jaro“, tak už někteří komentátoři pokřtili nynější vývoj ve Francii a Řecku. Škrty pravicových vlád narážejí na odpor. Obrat jiným politickým směrem definitivně potvrdilo druhé kolo prezidentských voleb ve Francii, které skončilo vítězstvím socialistického kandidáta Françoise Hollanda. Tento posun však nemusí být jen levicový. Výsledky prvního kola voleb ukázaly, že skoro třetina občanů, kteří šli k urnám, volila extremistické strany: pravicovou Národní frontu Marine Le Penové (19 %) a komunistickou Levicovou frontu (11 %). Nejhorší na tom je to, že podle řady komentátorů tyto výsledky jen potvrzují celoevropský trend. „Lze hledat útěchu v tom, že na Breivika budeme nahlížet jako na osamoceného blázna, jehož čin byl ojedinělým případem. Avšak skutečnost je taková, že nenávist a netolerance v dnešní Evropě jsou na vzrůstu,“ soudí Benjamin Ward, zástupce ředitele pro evropské a středoasijské oddělení Human Rights Watch. Krize se stále více prohlubuje, a je tedy načase, aby se politici zamysleli a zkusili věci začít dělat trochu jinak. Pokud se totiž situace bude nadále zhoršovat, hrozí, že z krize ekonomické vzklíčí vážná krize politická. Může nastat i to, co Evropa zažila ve 30. letech minulého století, kdy hospodářské problémy vedly ke kolapsu demokracie. Těmto obavám nahrává i úspěch extremistických stran během parlamentních voleb v Řecku. Podle posledních výsledků se jako druhá umístila koalice extrémní levice s názvem SYRIZA, která získala 16,8 procenta hlasů, komunisty volilo 8,5 procenta a extrémně pravicové hnutí Zlatý úsvit získalo 7 procent, a poprvé tak vstupuje do parlamentu. Špatně si nevedla ani zcela nová nacionalistická strana Nezávislí Řekové, která získala 10,6 procenta. A Francie či Řecko nejsou jediné země, které obracejí plachty. Přinejmenším to potvrzuje nedávný úspěch levicového Roberta Fica na Slovensku, levicová vláda v Dánsku i úspěch labouristů v místních volbách v Británii. Může za to krize Je to zjevně reakce na to, že Evropská unie se potýká s hospodářskou krizí, jejíž důsledky jsou podle řady ekonomů ještě horší než v době velké deprese ve 30. letech minulého století. Doposud si peněžní injekci vyžádalo Irsko, Portugalsko, Řecko dokonce dvě. Ozdravnou pomoc budou možná brzy potřebovat Itálie a Španělsko. A tyto země nejsou jediné, které mají problémy, prohlubující se deficity státních rozpočtů jsou už charakteristické pro veřejné finance většiny zemí. Krize odhalila, že státy s penězi daňových poplatníků hospodařily rozšafně a navíc neváhaly použít půjček, což vedlo k nárůstu státního dluhu. Zvlášť „namočené“ byly levicové vlády, a proto od roku 2008 došlo v Evropě k nárůstu vlivu pravicových vlád. Ještě před několika měsíci byla Evropa až na výjimku několika států (Belgie, Dánska, Rakouska) skoro úplně „modrá“. Pravice, jak se zdálo, nabízela řešení proti rozhazovačnosti levice, což mělo krizi zastavit. Strategií pravice, jak se vyhnout dluhové pasti, bylo co nejvíce snížit rozpočtový deficit, zejména přiškrtit výdaje. Tato snaha vyvrcholila dohodou o rozpočtové disciplíně na loňském summitu Evropské unie. Nutí vlády k zodpovědnějšímu hospodaření a dovoluje deficit pouze do výše tří procent HDP. V realitě se však úsporná strategie ukazuje jako ne zcela efektivní. Škrty ve výdajích státu spolu se zvýšením daní mají totiž velmi negativní vliv na vnitřní poptávku v dané ekonomice, a vedou tak k poklesu HDP. To krizi prohlubuje. Špatnou situaci dokládá i rostoucí nezaměstnanost. V 17 zemích eurozóny je aktuálně nejvyšší od zavedení eura v roce 2002, a to 10,9 procenta. Celkově je bez práce 17,4 milionu lidí. Důsledky současné politiky škrtů a úspor cítí v podstatě každý. Není divu, že je Evropa svědkem masových protestů a zvratů na politické scéně. Nedávný pád vlády v Nizozemsku jen rozšířil řadu zemí, kde během posledních dvou let došlo k předčasným volbám – Rumunsko, Finsko, Irsko, Itálie, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko. V převážně pravicové Evropě tito nespokojení občané volí alternativu. Nicméně za posledních několik dekád se politika klasických politických stran, ať už z levice, či pravice, značně přiblížila. „Levicovost a pravicovost jsou hodně relativní nálepky, které se mění v závislosti na sledované společnosti i čase. Pravo-levá osa není všude stejně platná. Koneckonců i rozdělení na ‚ideologické rodiny‘ (komunisté, liberálové, socialisté, konzervativci atd.) je často v praxi těžko použitelné. Rozdíly uvnitř jedné rodiny mohou být docela značné,“ hodnotí politolog Michel Perottino, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Velmi zjednodušeně, zatímco levice má za normální situace obecně tendenci zvyšovat daně spolu s výdaji, pravice naopak snižuje daně a snaží se i o co možná menší výdaje státu. Dnešní strategie v mnoha zemích je v podstatě průnikem obou politik, zvyšují se daně, ale zároveň se škrtají výdaje. A je otázkou, zdali v době ekonomických problémů vůbec existuje manévrovací pole pro odlišnou politiku. Tak například maďarský pravicový premiér Viktor Orbán, který dnes provádí politiku škrtů, se ke své pozici dostal částečně díky tomu, že se v opozici zasazoval o zachování co největšího množství sociálních dávek. „Kritici ho často označují za radikálního oportunistu a politického podivína, který ekonomickým otázkám moc nerozumí. Jeho prozatímní bilance vypadá stejně neoliberálně jako politika jeho předchůdců, ne-li v určitých aspektech dokonce ještě více neoliberální,“ hodnotí politiku Orbána maďarský novinář Daniel Iszak. Plné znění zpráv


Ani ve Francii asi nelze očekávat, že by se z Hollanda stal tvrdý levičák. Jen pro srovnání: Nicolas Sarkozy by chtěl mít vyrovnaný rozpočet do roku 2016, Hollande do roku 2017, Sarkozy je pro odchod do důchodu v 62 letech, zatímco Hollande v 60 letech. Oba se shodli na tom, že v příštím roce sníží deficit pod 3 procenta HDP, ale liší se ve strategiích, jak toho docílit. Sarkozy by ze dvou třetin škrtal a ze třetiny zvedal daně, Hollande chce pokrýt polovinu deficitu zvýšením daní bohatým. Po vyšších daních volají sami boháči. „Je naprosto spravedlivé, aby ti nejprivilegovanější členové naší společnosti na sebe vzali těžší část národního břemene,“ svěřil se deníku Financial Times Maurice Lévy, výkonný ředitel francouzské reklamní společnosti Publicis. „Nejsem masochista, nemám rád daně, ale v tuto chvíli je to důležité a správné,“ uvedl Lévy. Rozšířil tak skupinu 16 nejbohatších Francouzů – mezi dalšími jsou představitelé firem L‘Oréal, Société Générale, Airbus a PSA Peugeot-Citroën, kteří podepsali petici pro vyšší zdanění. Právě přístup k několika procentům bohaté části populace by se mohl jevit jako nejzřetelnější rozdíl mezi pravicí a levicí. V Británii daně pro nejbohatší skupinu, která ročně vydělá více než 150 tisíc liber, snížili z 50 na 45 procent. *** Kdo vládne v Evropě 2008 volby 2012 Belgie 2011 Bulharsko 2009 ČR 2010 Dánsko 2011 Estonsko 2011 Finsko 2011 Francie 2012 Irsko 2011 Itálie 2011 Kypr 2011 Litva 2008 Lotyšsko 2011 Lucembursko 2009 Maďarsko 2010 Malta Německo 2009 Nizozemsko 2010 Polsko 2011 Portugalsko 2011 Rakousko 2008 Řecko 2012 ? Rumunsko 2008 Slovensko 2012 Slovinsko 2011 Španělsko 2011 Švédsko 2010 Británie 2010 52 procent Tolik hlasů získal socialista François Hollande ve francouzských prezidentských volbách. Úsporná strategie se v Evropě zatím ukazuje jako ne zcela efektivní. Jak volí Evropa v krizích V důsledku světové hospodářské krize se kontinentální Evropa posunula k pravicovým, autoritářským a fašistickým režimům. K Mussoliniho Itálii se v roce 1933 přidalo nacistické Německo, po roce 1936 i Španělsko. Pravicové diktatury zvítězily v Portugalsku, Rakousku, Maďarsku, Polsku, pobaltských zemích a nakonec na celém Balkáně včetně Řecka. Ve Francii demokraté v roce 1934 zastavili pokus pravicově-nacionalistický převrat a vznikla tam levicová vláda Lidové fronty. Demokratický režim zůstal zachován také v zemích Beneluxu, Skandinávii a v Československu. 30. léta 20. století



Po roce 1945 Celá Evropa se pootočila doleva. V její východní části komunisté se sovětskou pomocí nastolili své diktatury, demokratická levice – labouristé – ale načas vládli i v Británii a podobně jako socialisté ve Francii nebo Edvard Beneš v Československu mluvili o tak zvané třetí cestě mezi kapitalismem a socialismem. Komunisté patřili ve Francii i v Itálii mezi vládní strany, důležitou roli hráli v Nizozemsku či Norsku. V Řecku byli poraženi v občanské válce za pomoci Britů a Američanů. Po pádu komunismu se v Evropě prosadil ekonomický neoliberalismus bez ohledu na to, zda v jednotlivých zemích vládla pravice či levice. V postkomunistické části kontinentu politiku odstátnění a deregulace prosadily především pravicové vlády, v západní Evropě tímto směrem často postupovaly levicové kabinety. Například španělští socialisté nebo britští labouristé Tonyho Blaira. K reformám tohoto typu nakonec byli dotlačeni také němečtí sociální demokraté. Po roce 1989 Velmi těsné vítězství levice 50,2 % vs. 49,8 % (pravicový blok stran). Výsledek prezidentských voleb potvrzuje rostoucí sympatie Francouzů k levici. Zvítězila středo-pravá strana Fine Gael a vytvořila koalici s levicovými labouristy. Ve volbách ztratila republikánská Fianna Fáil. V reakci na dluhovou krizi padla vláda Silvia Berlusconiho. Nyní má Itálie úřednickou vládu a volby se plánují až v roce 2013. Pravicová vláda Viktora Orbána zvýšila DPH na 27 %, což je nejvíce v EU. Poprvé se do parlamentu dostala i extrémně pravicová strana Jobbik. Nedávný pád pravicové vlády, předčasné volby v září 2012. Ve volbách 6. května dosavadní velká koalice pravicové Nové demokracie a levicového PASOKu přišla o většinu. Volby vyhrála právě Nová demokracie, bez spolupráce s levicovými stranami se ale neobejde. Předčasný pád pravicové vlády Ivety Radičové (2010 až 2012) kvůli zamítnutí navýšení pravomocí záchranného Evropského fondu pro finanční stabilitu a s ní spojenou důvěrou vládě. Foto popis| Vítěz voleb. François Hollande se po vítězství ve volbách zdraví se svými příznivci na pařížském náměstí Bastily. Foto autor| Foto: Bloomberg, archiv O autorovi| Klára Janicki, spolupracovnice redakce v Londýně Připravil: Josef Pravec _

Jak se zbavit korupce: Bez povrchních soudů a se znalostí ekonomie 31.5.2012

blog.ihned.cz str. 00 prusa.blog.ihned.cz_ Jan Průša, Pavel Ryska_

Autoři: Jan Průša, Pavel Ryska Média jsou doslova posedlá hledáním “korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás - daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější “protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, že úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a že mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, že úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiž z toho, že korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a že ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku. Přestože si o morálních kvalitách našich elit neděláme iluze, nic podle nás nemůže být více vzdáleno od pravdy. Ukazování prstem na “korupčníky" vyvolává falešný dojem, že korupce je morální problém jednotlivců, a odvádí problém od klíčového poznatku, že problém je v samotném systému státního přerozdělování. Ten je neefektivní z principu a korupce je pouze jeho průvodním znakem. V tomto textu ukazujeme, že znalost ekonomie dává o korupci úplně prezentovat média a nejrůznější protikorupční iniciativy.

jiný obraz, než jaký se nám snaží

Na svobodném trhu korupce neexistuje Existují dva způsoby, jak uspořádat poskytování zboží a služeb - přes svobodný trh a přes stát. Právě toto rozlišení je zcela klíčové pro pochopení korupce a vyvrácení povrchních soudů, které kolují našimi médii. Přesto je neustále přehlíženo. Socialisté a centrální plánovači opakovaně přisuzují svobodnému, nenásilně seberegulovanému trhu vlastnosti, které nemá. A naopak - státu, který by chtěli řídit, přisuzují ctnosti a schopnosti, jichž u něj nikdy nelze dosáhnout. Korupce je jedním z výborných příkladů. Plné znění zpráv


Mnoho lidí je přesvědčeno, že korupce je tržní fenomén, způsobený svobodou člověka poskytovat druhému peněžní odměnu za zboží či službu. Lze se setkat dokonce i s ekonomy, kteří by zdroj korupce hledali u trhu. Uveďme tedy na začátek, že korupce se definuje jako zneužití veřejného úřadu pro soukromý prospěch. Používání pojmu korupce v tržním prostředí je chybné. Proč tomu tak je? Svobodný trh, příklad první: Manažer-zloděj Představme si manažera firmy, který přidělí zakázku na dodávku firemních počítačů známému za vyšší cenu a odpovídající odměnu na jeho soukromý účet. Nepopíráme, že takové případy se dějí. Nejedná se však o korupci, jedná se o prostou krádež. Manažer totiž tímto jednáním okrádá vlastníka firmy. Soukromá osoba poškozuje jinou soukromou osobu. Když se dočteme, že byla obviněna skupina zaměstnanců společnosti Czech Coal z toho, že z firmy organizovaně ukradla uhlí celkem za 100 milionů korun, nenapadne nás čin nazvat korupcí. Je to krádež. Když však vysoce postavený manažer přidělí drahou zakázku svému známému, chybně to nazveme korupcí. Přitom jde opět jen o krádež z majetku majitele firmy. Z hlediska zákona není podstatné, zda zaměstnanci majitele firmy okrádají odnášením výrobků nebo zboží, falešnými fakturami nebo skrytými provizemi v zakázkách. Není správné pro krádež používat slovo korupce, protože korupce je definována úplně jinak. Obvinění, že na trhu existuje “korupce", je tedy totéž jako říci, že lidé bohužel kradou a že kradou i v tržním prostředí. To zcela jistě popřít nelze. Ovšem stejně tak to nelze dávat za vinu svobodnému trhu. Z období socialismu víme, že rozkrádání podniků bylo v netržním prostředí celonárodním fenoménem. Svobodný trh, příklad druhý: Provize za prodej Představme si dále, že obchodník prodá zboží do supermarketu a nabídne za tento prodej supermarketu poplatek či provizi. Někteří jdou dokonce tak daleko, že označují i toto jednání za korupci. Tento obchod je však zcela dobrovolný a nikoho nepoškozuje. Prodávající často musí nabídnout slevu za zboží, aby kupující nakoupili. Provize zde představuje formu ziskové marže supermarketu. Provize za prodej není korupce. Nemůžeme si myslet, že by někdo (například supermarket) chtěl zprostředkovat prodej našeho zboží zdarma, bez marže. To by nepokryl své náklady a zkrachoval. Obvinění, že provizní prodej má něco společného s korupcí, je totéž jako říci, že vyjednávat o cenách je nezákonné. Snaha omezit volnost cen je však typická pro centrální plánování a socialismus. Odtud plynou nesmyslná obvinění o “korupci" mezi supermarkety a jejich dodavateli. Trh odstraňuje zloděje Tvrzení, že se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádež. Každý vlastník firmy se musí chránit před rizikem, že jej zaměstnanci budou okrádat. Pokud podnikatel na krádeže ve firmě nepřijde včas, jeho firma velmi rychle vytvoří ztrátu a zkrachuje. Trh proto automaticky vybírá ty podnikatele a ty firmy, které jsou nejefektivnější a ve kterých se krade nejméně. Každý tak snadno vidí, že trh má v sobě přirozené, zdravé mechanismy, které mýtí nečestné chování a podporují poctivost. To o státu říci nelze. Pravá příčina korupce: stát a jeho neefektivnost Stát se od trhu zcela zásadně liší v tom, že neumí vyčíslit ziskovost či ztrátovost jakékoli své činnosti. Firma na trhu neustále dbá o to, aby měla tržby vyšší než náklady a dosahovala tak zisku. Pokud dosahuje ztráty, znamená to, že je neefektivní. Spotřebitelé totiž neoceňují její výrobky natolik, aby z tržeb pokryla vstupy do výroby. Ztráta firmě říká, že by v dané činnosti neměla pokračovat a že by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému využití. Firma tedy jedině díky tržbám vždy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké. Proč to u státu nejde? Stát jednoduše žádné tržby nemá. Stát nenabízí služby na trhu s tím, že si je někdo (možná) koupí, a ohodnotí tak jeho výkon. Stát se financuje předem daněmi, které na lidech vynucuje. Jelikož stát nemá tržby, vůči nimž by porovnal své náklady, nikdy neví, zda má náklady na daný projekt vysoké či



nízké. Jinými slovy, stát postrádá měřítko efektivnosti. To je celá příčina neefektivnosti státu a klíč k pochopení korupce. Korupce nahrazuje tržní rozhodování Když nemá státní úředník měřítko, podle něhož by rozhodoval o efektivnosti jednotlivých státních projektů, jak jinak se může rozhodovat? Právě teď vstupuje na scénu korupce. Korupce je situace, kdy si soukromé subjekty snaží otočit rozhodnutí úředníka ve svůj prospěch, nejčastěji za pomoci odměn či jiných protislužeb. Tento mechanismus je náhradou tržního rozhodování. Připomeňme, že úředník nemá žádnou lepší možnost, jak se rozhodovat. Na trhu si majitel firmy porovnává tržby a náklady a nedopustí, aby byly náklady příliš vysoké. Státní úředník nejenom že nad sebou nemá majitele, který si hlídá ziskovost, ale navíc ani nemá měřítko, jak ziskovost či ztrátovost zjistit. Úředník je tak ekonomicky “slepý". Absence ekonomického tlaku na efektivitu způsobuje, že korupce má volný prostor. Právě ona potom vede úředníky v jejich rozhodování. Zatímco na svobodném trhu korupce neexistuje, se státní byrokracií je korupce spojena vždy. Je velmi snadné pochopit, proč tomu tak je. Každé byrokratické rozhodnutí má svou nabídku a poptávku, a musí tedy mít svou cenu. U některých rozhodnutí je sice nabídka zdánlivě neomezená, protože je byrokrat nakonec musí učinit. I tak se ale velmi liší nabídka například stavebního povolení dnes a stavebního povolení za rok, proto přinejmenším brzké stavební povolení má nezanedbatelnou cenu (na rozdíl od toho pozdního). Každé byrokratické rozhodnutí tak vytváří korupční potenciál. Může se stát, že nabídka a poptávka se v konkrétním případě nesetkají a ke korupci nedojde, korupční potenciál zůstává nevyužitý. To je tehdy, když nejvyšší cena potenciálního kupujícího (korumpujícího) bude pod nejnižší cenou potenciálního prodávajícího rozhodujícího úředníka. Toto nastane především u těch méně důležitých rozhodnutí, kde poptávka nebude dost silná a nepřesáhne tento úřednický korupční práh. Naopak v případech, kdy se rozhoduje o velkých částkách, bude ke korupci docházet skoro jistě. Kupující budou dost silní, aby korupční práh byrokratů překonali. Korupce tak bude pouze vyjadřovat stínovou, skutečnou cenu daného rozhodnutí. Tato stínová cena by se běžně ustavila na trhu, ale byla násilným rozhodnutím vlády a byrokratického aparátu potlačena, protože stát danou oblast vzal pod svá křídla. Plyne z toho jediné: čím více státního přerozdělování, tím více zdrojů, které si soukromé subjekty mohou korupcí nasměrovat k sobě, a tím více korupce. Média otáčejí kauzalitu. Korupce je příznak, nikoli příčina Je populární říkat, že korupce je příčinou nehospodárnosti veřejných rozpočtů a chronických státních deficitů. Nyní už je zřejmé, že to je omyl. Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru - nemá ani majitele, který by dohlížel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrženého od jakékoli ekonomické racionality. Morálka a korupce: Problém není v lidech, ale v systému Poukázání na “korupčníka" se v médiích stalo téměř sportem. Novináři, autoři iniciativ proti korupci a čtenáři médií si myslí, že veřejné odhalení člověka podezřelého z korupce ve státním sektoru řeší problém a že si můžeme s radostí říci: Zase o jednoho méně! Zároveň touto honbou na “korupčníky" vyvolávají dojem, že korupce je především morální problém jednotlivců či společnosti. Jak jsme však ukázali, toto je omyl a má nešťastné následky pro náladu ve společnosti. Místo aby korupce byla správně pojmenována jako problém neefektivních státních výdajů, které je potřeba zredukovat, lidé získávají dojem, že za všechno mohou mravně zkažení lidé, kterých je čím dál více, a že problém je proto neřešitelný. Na vině nejsou morálně pokleslí úředníci, ale systém státních výdajů, který postrádá jakoukoli ekonomickou racionalitu a který ke korupci nutně vede. Bohužel ani ti nejzapálenější bojovníci proti korupci jako např. zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček nejsou ochotni tento jednoduchý ekonomický poznatek přijmout a snížení státních výdajů předem zatracují. Tím samozřejmě podporují korupci nejvíce, jak to jen jde. Období socialismu je důkazem



Je s podivem, že se v české mediální diskusi o korupci nikdy nezmíní čtyřicetiletá zkušenost se systémem, který se stal pro korupci synonymem. Socialistická, zcela postátněná ekonomika je tím nejlepším příkladem toho, co se stane, když se z ekonomického rozhodování odstraní kalkulace zisku na základě tržeb a nákladů na volném trhu. Výsledek byl, že v socialistické ekonomice musel uplácet každý a neustále, aby se domohl byť i těch nejzákladnějších statků. Označili by dnešní moralizátoři za “korupčníky" celý národ, když celý národ musel uplácet? A tvrdili by, že za nehospodárnost socialistické ekonomiky mohli právě “korupčníci"? Tento jednoduchý příměr dokazuje, že problém není v lidech, ale v systému. Čím více státu, tím více korupce. Korupce se může stát životní nutností Každé rozhodnutí úředníků má svou stínovou cenu, která se odráží v korupci. Jak byrokracie zatěžuje svobodné jednání a podnikání lidí, stává se korupce nutností, jedinou šancí, jak si lidé mohou příslušné úřednické rozhodnutí zajistit. Nelze proto korupci paušálně odsuzovat. Lidem, kteří uplácejí, často nic jiného nezbývá, stejně jako za socialismu bylo potřeba korupce i k pořízení kvalitního kusu masa. Všichni se smějeme historkám, kolikrát musí cestovatel v zemích bývalého sovětského svazu platit bumážky za naprosto samozřejmé úkony. Málokdo už ale dokáže domyslet, že dennodenní korupce je způsobena obrovskou byrokratickou kontrolou. Nelze bojovat proti korupci, aniž by byla drasticky omezena úřednická moc. Pokud se byrokracie rozmáhá, nutně se rozmáhá i korupce. Úplatky tak fakticky fungují jako jediná zbraň proti všemocným úředníkům. Lze říci, že vysoká míra korupce v některých zemích pouze odráží snahu podnikatelů zlepšit své podnikatelské prostředí, které úředníci ničí. Vyšší tresty za korupci plýtvání neodstraní Důsledkem povrchního uvažování o korupci je také tvrzení, že vyšší tresty za prokázanou korupci ve veřejném sektoru odstraní korupční chování a s ním spojené plýtvání penězi. To je chybný závěr ze dvou důvodů. Za prvé, jelikož úředník ve státním sektoru nemá žádné měřítko, jak posoudit efektivitu projektů, odrazení od korupčního jednání nemůže na neefektivitě nic změnit. Pokud např. úředník ze strachu úplatek nepřijme a zadá zakázku jiné firmě, neznamená to, že vybral pro veřejnost lepší projekt. Jelikož se úředník neřídí porovnáním tržeb a nákladů jako podnikatelé na trhu, o přínosnosti projektů veřejnosti nemá žádnou představu. Tento problém je ve státním sektoru neodstranitelný a s tresty za korupci vůbec nesouvisí. Za druhé, korumpovatelnost úředníků a politiků může mít různé formy. Politici vždy směřují státní výdaje tak, aby z nich profitovali buď znovuzvolením ve volbách (což jim přinese budoucí vysoké platy a osobní prestiž) anebo přímou odměnou na svůj účet nebo na účet své strany od korumpujícího jedince. Vyšší tresty za “viditelnou" korupci povedou pouze k tomu, že politici a jejich úředníci namíří více státních výdajů přímo na voličské skupiny. Jinými slovy, např. místo stavby nové dálnice, u níž je velký potenciál úplatků od stavebních firem, pošlou více peněz na podpory v nezaměstnanosti nebo platy státních zaměstnanců, čímž si zajistí hlasy těchto skupin v příštích volbách. Oficiálně o “korupci" nepůjde, ale politik se nechá “koupit", tedy uplatit jiným způsobem. Ač budou moralizátoři jásat, že nedošlo k “obálkové" korupci, veřejné rozpočty budou zatíženy stejným způsobem a fakticky se nic nezmění. Závěr Čtenářům by nyní již měly být zřejmé tři hlavní ekonomické poznatky, které jsme v našem textu ukázali: (1) Korupce je vzorec chování, který ve svobodné tržní ekonomice neexistuje. (2) Korupci v ekonomice nevyhnutelně vyvolávají zásahy státní moci. (3) Rozsah korupce je přímo úměrný míře státního přerozdělování. Nezpochybňujeme, že mohou existovat úřední rozhodnutí, která nebyla ovlivněna korupcí. Úředník nám v tomto případě může připadat morálnější, bohužel však nelze říct, že rozhodl ekonomicky lépe. Státní úředník totiž nikdy nedokáže posoudit ekonomickou efektivnost svých rozhodnutí, protože nemá k dispozici měřítko zisku. Korupce je pro úředníka pouze únikovou cestou z ekonomické slepoty. Výzvy, které se snaží upevňovat nekorupční morální zásady, můžeme považovat za chvályhodné pokusy o změnu. Samy o sobě však nemohou napravit téměř nic. Za prvé, vůbec neomezují příčinu korupce, kterou je státní přerozdělování jako takové. Za druhé, mylně si vykládají vztah mezi korupcí a efektivností. Zatímco protikorupční apely se tváří, že méně “zkorumpovaná" společnost vede k úsporám a vyšší efektivnosti, Plné znění zpráv


skutečná příčinnost je zcela opačná - efektivní tržní konkurence (nenarušovaná státem) sama podporuje a vybírá nezkorumpované aktéry, kteří nekradou. Omezením korupce tedy nelze způsobit vyšší efektivnost. Naopak musíme nejprve umožnit efektivní tržní hospodářství, omezit stát, a teprve toto díky tlaku na efektivnost omezí korupci a rozkrádání. Pokud někdo namítne, že nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, že žijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo požadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Žádná jiná možnost neexistuje. Autoři, ekonomové, jsou studenty doktorského programu na Fakultě sociálních věd UK. Vyšlo v Revue politika.

URL| ekonomie

http://prusa.blog.ihned.cz/c1-56003190-jak-se-zbavit-korupce-bez-povrchnich-soudu-a-se-znalosti-

_

Hory jako vrchol krásy. Kniha o díle originálního myslitele Johna Ruskina 29.5.2012

ekolist.cz str. 00 Recenze_ Ondřej Hudeček_

Koncem loňského roku vyšla kniha o dnes v Čechách již téměř zapomenutém britském uměleckém kritikovi, sociálním reformátorovi a milovníkovi přírody Johnu Ruskinovi (1819–1900). Existuje vůbec nějaký důvod, proč takové knihy psát a vydávat? Důvod jiný, než splnění grantového úkolu, jehož výstupem je i tato kniha? A proč je pak číst? Snad proto, že nám připomínají, že jako lidstvo opravdu pomyslně stojíme na ramenou velikánů a že mnohé z toho, co sami považujeme za své originální myšlenky, má původ kdesi v minulosti. Při práci na knize John Ruskin a příroda spojily své síly tři autoři, působící na katedře environmentálních studií Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně. Konkrétně se jedná o estetika Karla Stibrala, filosofa Bohuslava Binku a humanitní environmentalistku, zabývající se ekologickou ekonomií, Naďu Johanisovou. Autoři knihy zúžili svůj výzkum „pouze“ na problematiku Ruskinova vztahu k tomu, co bychom dnes označili jako environmentální témata – jeho filosofický koncept přírody, estetiku přírody a sociálně environmentální (případně ekonomické) otázky. Rozbor těchto témat tvoří samotné jádro knihy a ujímají se ho jednotliví autoři dle svých oborových specializací. Připojena je rovněž stručná kapitola shrnující Ruskinův život a dílo obecně a kapitola, jež je věnována reflexi jeho textů v Čechách (a v češtině). Čtenář či čtenářka se v této knize setká s opakujícím se tvrzením, že způsob myšlení Johna Ruskina byl neobyčejně komplikovaný a že vyabstrahovat z něho nějaký jednotný systém je úkol zhola nemožný, a to nejen z důvodu velkého rozsahu jeho textů či komplikované angličtiny, ale především proto, že Ruskin žádný systematicky uvažující myslitel nebyl. Přesto se po mém soudu podařilo oběma autorům i autorce knihy představit srozumitelně na malé ploše tohoto u nás většinově spíše opomíjeného až neznámého autora a snad i nalákat další badatele či badatelky ke kritickému rozvažování o jeho názorech, které mají zjevně co říct i dnešním ochranářům, památkářům, ale i všem těm, kteří usilují o reflexi stavu současného světa. John Ruskin se narodil v roce 1819 do dobře situované rodiny obchodníka s vínem Johna Jamese Ruskina. Jeho matce Margaret, silně věřící protestantce, bylo v té době už třicet osm let a John byl jejím jediným synem. Již v útlém dětství byl u něho rozpoznán výrazný literární a výtvarný talent, který jeho otec začal i finančně podporovat. Mladého umělce kromě každodenní četby Bible (jeho matka pro něho původně plánovala kněžskou budoucnost) silně ovlivnily i cesty, které společně s rodiči podnikal po evropském kontinentě, zvláště do Alp a na Apeninský poloostrov. Přelomové pro něj bylo seznámení s malířem J. M. W. Turnerem. Nejprve zprostředkovaně s jeho kresbami a poté v roce 1840 i při osobním setkání. Ruskin si Turnera zamiloval a po zbytek života ho obdivoval; rovněž Plné znění zpráv


přesvědčil svého otce, aby začal Turnerovy obrazy sbírat. Na tomto malíři ho fascinoval především způsob, jakým (pravdivě) zobrazoval přírodu – na rozdíl od starších krajinářů, kteří podle něj upřednostňovali spíše kompozici. Tento názor prezentoval již ve své první teoreticky zaměřené knize, Moderní malíři, kterou vydal ještě anonymně v roce 1843. Na přelomu 50. a 60. let 19. století však Ruskin téměř opustil uměleckou kritiku a začal se angažovat v oboru politické a sociální ekonomie. V esejích z té doby tvrdě odsuzoval dravý kapitalismus, vykořisťování chudých i ničení přírodního prostředí v důsledku industrializace země. V roce 1869 získal místo profesora dějin umění v Oxfordu a jeho přednášky byly prý u studentů mimořádně úspěšné. To se však již počala projevovat jeho silná duševní nevyrovnanost, která ho o několik let později uvrhla do téměř naprosté izolace. Umírá na počátku roku 1900; v posledních jedenácti letech svého života napsal pouhých pět dopisů. Tři světy Nyní přesuňme svou pozornost k samotnému jádru knihy – třem analyticky zaměřeným kapitolám. V první z nich se Bohuslav Binka pokusil vypořádat s Ruskinovým filosofickým konceptem přírody. Sám Binka se hned na začátku sympaticky přiznává, že jeho původním záměrem bylo prokázat jednotný Ruskinův světonázor, v němž hrála ústřední roli příroda, přičemž vycházel z přesvědčení, že jedině nacistická okupace a komunistický režim v Československu zabránily vzniku ruskinovské větve české filosofie. Po podrobném prozkoumání Ruskinova díla však svůj záměr musel zcela přehodnotit – dospěl totiž k závěru, že žádná ruskinovská škola zde vzniknout nikdy nemohla, neboť Ruskin jednotný myšlenkový koncept nenabízí. Své úvahy proto Binka musel vést jiným směrem a zaměřil se na zkoumání toho, co Ruskinovi ve vzniku takového uceleného konceptu zabránilo. _:FotkaR:2345395:John Ruskin se podle Bohuslava Binky pohyboval prakticky celý život ve třech navzájem neslučitelných názorových světech John Ruskin se totiž podle Bohuslava Binky pohyboval prakticky celý život ve třech navzájem neslučitelných názorových světech, což mu – na rozdíl od jeho vykladačů i sympatizantů – nepůsobilo nejmenší potíže. Jeho první svět je světem nedarwinovské evoluce přírody a ducha a je podle Binky ze všech nejzajímavější. Ruskin totiž nevztahuje evoluci jen na živé organismy, ale na vše živé i neživé. Svět byl na počátku fyzikálně i biologicky mrtvý, od samého počátku však na něj působí tzv. duchovní tvůrčí síla, která mrtvou hmotu oživuje a táhne ke konečné fázi plnosti života. V kosmu proto můžeme vše rozdělit podle míry životnosti – mořská řasa je živější než kámen apod. Na prozatímním (!) vrcholu stojí člověk, ale Ruskinova koncepce počítá s tím, že v budoucnu se jistě objeví jsoucno více živé a život podporující než je on. Hnací silou zde také na rozdíl od Darwina není selekční tlak, nýbrž neviditelně působící duchovní tvůrčí síla. Takto pojatý systém má i své hodnotové důsledky – vše co podporuje živoucí je hodnotné, vše co umrtvuje, má zápornou hodnotu. Pozitivní konotace má tedy příroda, která je navíc v jistém smyslu naším mladším bratrem, neboť v takovémto hierarchickém světě je předstupněm na cestě k živoucí síle, negativní naopak lidské výtvory, které jsou návratem k původnímu duchu smrti. Ruskin se proto nestaví proti pokroku jako takovému, jen proti tomu, který je podle něj spojen se směřováním proti „živoucí síle“, tedy pokroku hmotně-konzumentskému, jak ho označuje Binka. Ruskinův svět číslo dvě tvoří představa nemechanistického, živého světa, který ovšem nepodléhá vývoji. Je tedy zcela zřejmé, že John Ruskin byl myslitelem zcela nekonzistentním, neboť byl schopen najednou zastávat i popírat existenci evoluce. Bohuslav Binka navíc poskytuje dostatečné argumenty proti možné námitce, že je tento rozpor pouze zdánlivý, pokud odkážeme například k Platónovi: změna by byla vyhrazena jen fyzikálnímu světu, zatímco neměnnost světu duchovních sil, což byl mimochodem výklad Gándhího či L. N. Tolstoje, kteří oba Ruskinovo dílo s užitkem četli. Nezbývá tedy než konstatovat, že Ruskin neměl potřebu tyto dva světy sjednocovat a jejich stanoviska zastával zcela paralelně. Jeho třetí svět je podle všeho nejkonzistnější, a to patrně proto, že je tvořen tím, co Ruskin odmítá. Zde již nepřekvapí, že se jedná především o odmítnutí mechanického materialismu (svět jako stroj) či scientismu ve vědeckém zkoumání (přijímá se jen takové tvrzení, které je založeno empiricky či matematickými prostředky). Limity Ruskinova filosofického uvažování představuje Binka v samotném závěru kapitoly. Ruskin nepodroboval své počáteční intuitivní myšlenky analýze faktů, které by shromáždil na jejich podporu i pro vyvrácení, nýbrž je posuzoval pouze tím, do jaké míry ho prvotní myšlenka zaujala. Pokud ho zaujala, hledal již jen argumenty pro



tuto myšlenku, a to především takové, jež obsahovaly silný esteticko-morální (emocionální) náboj. Z toho ale plyne, že nikdy nemohl nahlédnout zřetelné rozpory ve svých úvahách. Fascinace horami Ve druhé analytické kapitole se Karel Stibral věnuje Ruskinovým názorům na přírodu z hlediska estetiky. Stibral hned v jejím úvodu upozorňuje na zásadní, ale ne příliš často zdůrazňovanou skutečnost, a totiž, že zatímco ještě na konci 18. století byla přírodní krása ústředním tématem estetických teorií, v 19. století z nich byla téměř zcela vytlačena a dosud si své místo nevydobyla zpět. John Ruskin je výjimečnou postavou právě proto, že se téměř jako jediný v 19. století intenzivně zabýval estetickými jevy v přírodě – a nikoli jen přírodou v dílech umělců, což bylo v jeho době typické. Karel Stibral v jeho názorech nachází mnoho z myšlenkového světa romantiků, jakkoli v době, v níž Ruskin tvořil, byl již tento směr v Británii na ústupu. _:Fotka:2345399: Horní Savojsko s horou Mont Blanc. Obraz J.W.M Turnera z roku 1804 John Ruskin postuloval, jak ve své kapitole ukazuje Bohuslav Binka, hierarchii jsoucen v kosmu na základě jejich životnosti. Z toho pro jeho estetické uvažování například plyne, že příroda stojí v hodnotovém žebříčku vysoko nad uměním, i když to lze chápat jako jakési pokračování přírodních principů „jinými prostředky“. Zároveň by nás toto Ruskinovo uvažování (zvíře je víc než kámen apod.) mohlo vést k domněnce, že ve svém díle věnuje nejvíce pozornosti právě ze svého pohledu nejhodnotnějším jsoucnům, leč je tomu právě naopak – živé přírodě se věnuje velmi málo, oproti tomu je přímo fascinován horami. Ty jsou, jak Stibral poznamenává, „alfou a omegou jeho úvah nad přírodou“. Hory jsou podle Ruskina přímo vrcholem krásy, uměleckým dílem, což se nevylučuje s tím, že zároveň v lidech vzbuzují hrůzu i bázeň, emoce vedoucí k hlubšímu náboženskému prožitku. Ruskin v této souvislosti samozřejmě připomíná i symbolický význam hor v Bibli (Ararat, Sinaj a další). Při popisech jsoucen z oblasti živé přírody pak téměř zcela chybí estetické nadšení, které mu naopak poskytují hory; koneckonců i Ráj si představoval spíše jako Alpy než jako nějakou zahradu. Lze tedy shrnout, že i v oblasti filosofické estetiky se pohyboval mimo většinový odborný diskurz, který částečně ignoroval a částečně s ním polemizoval. Poslední analytická kapitola knihy, jejíž autorkou je Naďa Johanisová, je věnována Ruskinovu sociálněkritickému myšlení, které mělo svou (dnešním termínem řečeno) environmentální dimenzi. Ruskin se pochopitelně musel střetnout s tehdejšími zastánci pokroku jakožto neustálého růstu a materiálního blahobytu, neboť v jeho představách byl pokrok spojen se směřováním od smrti k životu. Ruskinovy reformní náměty byly opravdu radikální: navrhoval například zajištění práce pro všechny potřebné ze strany státních institucí. Přišel rovněž s novou definicí bohatství – bohatý je ten, který po zabezpečení vlastních potřeb využije své prostředky na pomoc lidem ve svém okolí. Ekonomické procesy se podle něj měly podřídit morálnímu hledisku, neboť ekonomické zákony nejsou téže povahy jako zákony přírodní, do nichž nelze zasahovat. Zkrátka se není co divit, že byl často kritizován a tisk jeho sociálně-kritických esejů zastavován. Pokud se týče otázek, které dnes zahrnujeme pod pojem „environmentální“, lze upozornit na to, že Ruskin ve své době vystupoval proti znečišťování přírody – celý svět chápal jako posvátný a jeho poškozování označoval za „rouhání“ či „znesvěcování“. Rovněž zdůrazňoval, že Země byla současným generacím pouze propůjčena a že patří i těm, kteří přijdou po nich. Snad je i z těchto několika příkladů zřejmé, že Ruskin může být inspirativní osobou i v současnosti, byť zároveň zastával názory v dnešní době nepřijatelné či přinejmenším problematické – schvaloval otroctví i zásadní podřízení žen mužům. Česká debata Poslední kapitola knihy (nepočítáme-li závěrečné shrnutí) seznamuje podrobně s reflexí Ruskinova díla v českojazyčném prostředí. Ta byla, jak se mohou její čtenáři či čtenářky přesvědčit, docela tristní – s výjimkou první třetiny 20. století, kdy lze přeci jen vysledovat cosi jako ruskinovskou diskusi v českých zemích. Jejím vrcholem byly asi kritické, ale zároveň obdivné texty F. X. Šaldy, který patrně v mnohém Ruskinovy myšlenky dále rozvíjel. Zajímavým příspěvkem do diskuse o českých duchovních dějinách je zdá se mi upozornění na dosud stále poměrně opomíjeného brněnského filosofa Josefa Šafaříka, který spíše nepřímo na Ruskina navazoval, a to například svým příkrým odmítáním mechanistické podstaty světa, jež zdůvodňoval podobně jako on – mechanicismus umrtvuje živý svět i svého nositele. Josef Šafařík měl totiž zásadní vliv na mladého Václava Havla, a tak by možná stálo za to sledovat cestu určitých myšlenek od Ruskina k Šaldovi a zprostředkovaně dále Šafaříkovi a Havlovi. Plné znění zpráv


Adekvátnost jednotlivých interpretací Ruskinova díla, jež autoři předkládají, lépe posoudí odborně fundovanější čtenáři a čtenářky – jsou-li ovšem v Čechách tací, vzhledem k téměř úplnému přehlížení, s nímž se Ruskinovo dílo v posledních desetiletích setkávalo. Za sebe upozorním jen na nepřesnou poznámku k názvu třetího eseje v Ruskinově nejznámějším sociálně-kritickém díle Tomu poslednímu – Qui judicatis terram. Text „diligite justitiam qui judicatis terram“ (milujte spravedlnost, vy soudcové země) se sice vyskytuje v Dantově Božské komedii (Par. XVIII, 91-93), ovšem Dante jím odkazuje na Knihu moudrosti (Sap. 1,1), tzv. deuterokanonickou knihu Starého zákona. Co se týče formální stránky textu, považuji za nepatřičný anglicismus „prekursor“ ve smyslu „předchůdce“. Zde bych jednoznačně upřednostňoval český ekvivalent. Moje hodnocení knihy John Ruskin a příroda je však téměř výhradně pozitivní. Její přínos totiž tkví především v tom, že v osobě Johna Ruskina upozorňuje na zcela originální, i když nesnadno uchopitelné myšlenkové koncepty, které se rodily v Británii 19. století a k nimž se později hlásily lidé nejrůznějších vyznání a politických i vědeckých zaměření. V Čechách však jeho osoba a dílo téměř upadla v zapomnění. Autoři knihy se proto pokusili Ruskina znovu připomenout, uvést ho takříkajíc opětovně na scénu, neboť věří – a přinášejí pro svá tvrzení relevantní důkazy – že přinejmenším část jeho tvorby může i dnes přinášet zajímavé podněty pro poznávání přírody, umění a společnosti.

URL| http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/o-prirode-s-laskou-kniha-o-dile-originalniho-myslitele-johna-ruskina _

Úniky odposlechů do médií 11.5.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. A dnes jsou tu opět rozpravy o českých médiích, což jsou veřejné debaty. Dnes se s naším pořadem opět vypravíme mimo studio Českého rozhlasu 6 na Fakultu sociální věd Univerzity Karlovy, kde se minulý týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. A jak už z minulého pořadu jistě víte, tématem debaty tentokrát byl zvláštní fenomén v českých médiích a to je zveřejňování tajně pořízených nahrávek a také telefonických odposlechů. V poslední době vzbudily veřejnosti zejména dvojí nahrávky. Už známá série nahrávek z dílny politiků Věcí veřejných, které znovu přišly na přetřes v souvislosti se soudním procesem s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou. A deník MF Dnes také zveřejnil přepisy odposlechů telefonických rozhovorů mezi bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem a lobbistou Romanem Janouškem, ze kterých vyplývá, že pražský magistrát byl pod velkým vlivem podnikatelských skupin. Což ještě umocnily zvláštní přezdívky, kterými se oba pánové titulovali, a které připomínaly slovník mafie. Kde je hranice mezi veřejným zájmem na informovanost, šmírováním soukromí, ale i honbou za senzacemi a možná i vlastním politickým, nebo mocenským zájmem médií? O tom všem byla řeč na debatě i v minulém pořadu Média v postmoderním světě. První část diskuse jsme tedy vysílali před týdnem. Většina debatérů schvalovala v zásadě, že ve veřejném zájmu je možné zveřejnit určité nahrávky, když odhalují nějaké závažné skutečnosti, které by veřejnost měla znát. Debata ale nabyla na jisté dramatičnosti, když se do ní připojil s velmi opačným názorem tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Byl to totiž právě prezident, podle kterého odposlechy a jejich zveřejňování prý dokonce ničí demokracii. Přepojujeme tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeží do 215 a je tu další, v pořadí už druhá část rozhlasové verze naší veřejné debaty. Pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. Dámy a pánové, vítejte opět tady na Fakultně sociálních věd univerzity Karlovy ve 215 u rozprav o českých médiích. Děkuji všem i v publiku, že i v tomto nenadále horkém dni se přišli podívat na naše rozpravy, které už pořádáme takových deset let. Je to možnost diskutovat o médiích. Do našeho panelu tady ve 215 přijali pozvání vzácní hosté. Je tu šéfredaktor deníku MF Dnes Robert Čásenský. Dále je tu právnička Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Plné znění zpráv


Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Představitelka veřejného sdružení Veřejnost proti korupci. Andor Šándor, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby. Andor ŠANDOR, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby -------------------Hezké odpoledne. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Milan Šmíd, pedagog tady z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Milan ŠMÍD, pedagog -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Nahráváme tedy tuto diskusi pro pořad Média v postmoderním světě a také je tady kamera českých médií, takže všechno, co tady bude řečeno, bude v souladu s dnešním tématem zaznamenáno a jak se říká, použito proti vám, nebo zveřejněno. Jednou z takových věcí, která se vyskytla tady v této kauze bylo i prohlášení prezidenta Václava Klause, který hovořil o tom, že toto zveřejňování vlastně různě tajně pořízených nahrávek, ničí českou demokracii. Takhle to přímo bylo řečeno a o tom se velice diskutovalo. Přišel do naší debaty teď také Ladislav Jakl, tajemník prezidenta. Možná vás poprosím, jestli byste si sednul na uprázdněné místo po, dobrý den, po Andoru Šándorovi. Máte tady dokonce připravenou tabulku, takže tu vám tady předám. Takže vyměníme tabulky. Ladislav Jakl je tajemníkem prezidenta republiky Václava Klause a je častým vykladačem jeho myšlenek, to znamená, že se zavedla u nás taková praxe trošku, že když prezident Václav Klaus něco řekne, tak protože je přece jenom prezident tak nemůžou novináři mu volat rovnou na mobil, tak volají Ladislavu Jaklovi. Takže Ladislav Jakl vykládá vždycky myšlenky prezidenta, takže i když často také říká, že nevidí sám do hlavy prezidenta, že nemůže, nicméně přesto se na něj obrátím, a zase mě může říct, že nevidí do hlavy prezidenta, ale uvidíme. Jak se dívá tady na tento výrok, který zasáhl do té debaty a prezident Klaus byl do značné míry obviňován, že bagatelizuje tu situaci, že bagatelizuje vlastně ty závažné skutečnosti, které přišly s těmi odposlechy. Takže, zkuste, ale samozřejmě je to váš názor, pochopitelně. Sdílíte to, že odposlechy ničí demokracii, nebo spíše ničí demokracii to, co těmi odposlechy vychází najevo? Do mikrofonu, abysme si vás také nahráli. A jste nahráván. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Dobré odpoledne vám všem statečným, kteří jste ochotni a schopni trávit toto saunové odpoledne debatou o takovýchhle věcech. Je vidět, že to je téma žhavé. Jinak by tady nebylo tak narváno. Zároveň bych se chtěl omluvit, že jsem přišel tak pozdě, ale já jsem prováděl za dveřmi odposlech, abych si udělal lepší představu o tom, jak to tady vypadá. Chtěl bych poděkovat za pozvání na tuto debatu už proto, že sem přicházím tak trošku jako domů. Já jsem absolventem této školy. I když jsem v těchto zdech se neučil, ale jenom jsem tu skládal státnice. Přesně v momentě, mezi mojí výukou a státnicemi tato škola změnila své sídlo z Celetné 20 tady sem na toto krásné nábřeží. Dostal jsem nějakou otázku, ale jsem trošku v rozpacích, protože vidím nahoře název tohoto našeho sezení a já jsem zvyklý poslušně respektovat téma, které je dáno a nemluvit o čemkoliv. A dostal jsem ale otázku o něčem jiném. Tak asi opravdu začnu odpovědí na tu otázku předně tím, že nejsem, nikdy jsem nebyl a niky nebudu vykladačem myšlenek Václava Klause. Není to moje role, nikdo mě k tomu nepověřil. Já jsem se k tomu nepověřil, sám se do toho nestilizuji. Že možná někteří novináři, protože jsem přece jenom lacinější zboží, než prezident republiky, tak si říkají, budeme se ho ptát na to, co si prezident myslí, co by prezident udělal. Víte, já protože se vůbec nikdy se nestilizuji do role, že bych byl jakýsi jeho náhradník a vykladač, tak já nikoliv jako vytáčku, ale jako férovou větu říkám, nesedím v jeho hlavě, nemám telepatické schopnosti, umím mluvit jenom za sebe. Víte, tuhle představu, že prezident kamsi vysílá lidi jako jsem já, aby za něj říkali něco, co on sám třeba říct nechce, nebo nemůže. Tohle si zvolili přesně ti stejní novináři, kteří mě pořád někam zvou, abych se k něčemu vyjadřoval. Stejní novináři, kteří pak o mě píšou, že mám zapotřebí se pořád vnucovat se svými názory do médií. Já vyhovím jedné z dvaceti až třiceti proseb o vystoupení v televizi, v Plné znění zpráv


rádiu, nebo rozhovor v novinách. Nemám to vůbec zapotřebí, není to moje práce a svoje zbytnělé ego si vyztužuji jiným způsobem. Například znalostmi piva. Takže pokud ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, to víme. Prosím vás, pane Jakle, můžu ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Takže pokud jsem někam pozván, tak mluvím výhradně za sebe. Je to pro mě důležité, protože takto jste nastavil tu otázku. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale já jenom, je to trošku, jenom abyste nemusel ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Výhradně za sebe, pouze za sebe, nikdo mě k ničemu nezmocnil. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Pane Jakle, počkejte, jestli ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Prezident má svého mluvčího. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, dobře. Já jsem, my jsme vás právě proto pozvali, abyste tady řekl svůj názor. Já jsem koneckonců tady tohle to zlehčil, řekl jsem právě, že často na otázky novinářů, který vám právě říkají, abyste vykládal prezidenta, takže to zlehčujete tím, že mu do hlavy nevidíte. Položím vám teda tu otázku jinak, aby jsme se něco dozvěděli od vás taky. Jestli teda si myslíte, nebo vy jako tajemní, prezidenta, jestli máte podobný názor, jako prezidenta a proč, že jestli odposlechy ničí českou demokracii? Takhle bych to řekl, jo. A respektujeme tady tohle to samozřejmě. Já jsem to říkal spíše ironicky a jsem rád, že jste to tady vysvětlil ještě jednou takto dobře. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Neoprávněné odposlechy a nelegální fízlování soukromí lidí. Nevím jestli ničí demokracii, ale v každém případě ničí společenské a morální klima. O tom jsem hluboce přesvědčen a zároveň ničí lidské osudy. Má způsobilost tato praxe ničit lidské osudy. Myslím, že a mluvím tedy o těch nelegálních a o nelegálním zveřejňování. Odposlechy nebo nasazení zpravodajské techniky je jednou z klasických metod vyšetřování a používá se všude na světě. Ale protože jde o nástroj, který může způsobit ohromné škody a ohromné bolesti, tak užívání tohoto nástroje je upraveno přísnými a přesnými pravidly. V různých zemích různými. U nás možná ta pravidla nejsou úplně dokonalá, nevím teda vlastně kde jsou, ale nějaká fungují. Hrubé, brutální, pravidelné porušování těchto metod si myslím a jsem o tom hluboce přesvědčen, škodí společnosti, škodí lidem a jednou uškodí i vám. Za jednoho z hybatelů této odporné praxe považuji deník MF. Deník MF sám podle mého hlubokého přesvědčení vznikl na podvodu a zločinu. Ano, česká privatizace není úplně dokonalá. Měla některé své vady. Tou největší je loupež za bílého dne deníku MF. Ten nemohl v miliardové hodnotě být klasicky privatizován, protože nepatřil státu, ale socialistickému svazu mládeže. K převodu do soukromých rukou došlo velkým a bezprecedentním podvodem, na jehož konci bylo, že každý z tehdy zaměstnaných prominentních svazáků za Bolševika zvýhodněných, kteří mohli pracovat v tak velkém médiu, na jejich kontě skončily tři, čtyři, pět, osm milionů korun. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak přece jenom, pane Jakle, počkejte ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta Plné znění zpráv


-------------------A v roce 90 začít polistopadový život s holým zadkem, nebo s osmi miliony, to je docela rozdíl. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Určitě, já myslím, že tu kauzu známe, ale přece jenom řekněte, jak to souvisí s tím, s tou dnešní rolí, kterou ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Souvisí to tak, že platí jedna poučka, že i špatné věci jsou schopny vývoje. Vyvíjejí se však vždy v ještě horší, a to přesně platí pro deník MF. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je o médiích bezesporu, ale dáme prostor i ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Skáčete mi ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já si dovolím občas skočit jako moderátor do řeči. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------... častěji, než komukoliv jinému. Si začnu dělat čárky. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Snažím se vás vést k tomu tématu. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Jsem hluboce přesvědčen, že běžnou praxí a uvedu několik příkladů z vlastní zkušenosti, že běžnou praxí MF je, že uplácí úředníky a zodpovědné lidi z bezpečnostních složek, aby se dopouštěli kriminálního činu a poskytovali MF tajné informace. Jsem přesvědčen, že naopak novináři MF a možná samo její vedení se nechává uplácet různými zájmovými skupinami tak, aby svým prostřednictvím ničilo zájmové skupinové, politické, obchodní či jiné konkurenty. Víte, termín, který jsem tu já několikrát slyšel, termín veřejný zájem za ten schováte jakékoliv svinstvo. Slíbil jsem vám některé příklady a nebudu uvádět ty nejprofláklejší, ale řeknu ze svého života. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Čili ze svého života, co vám udělala MF, jo? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Ze svého života, nejenom co mi udělala ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Počkejte, než dám, musí samozřejmě reagovat pan, dobře, než k tomu přejdete, pane Jakle, tak přece jenom samozřejmě dám prostor potom i Robertu Čásenskému, aby reagoval, tak já vám položím jednu takovouto otázku. Samozřejmě na ty svoje názory na MF určitě máte právo, ale tady několikrát padlo, že je důležitější, aspoň tady u nás, tak tady padlo, že byť tedy padalo to v tom veřejném zájmu, ale bylo tam řečeno, že daleko horší je ten obsah těch nahrávek. To znamená, že se zveřejnilo něco, co na co BIS přišla a s čím se nic nedělalo. To vás v této souvislosti neznepokojí? I když já samozřejmě chápu, že můžete mít názor na to, jaký Plné znění zpráv


MF postupuje a konec konců Milan Šmíd to tady taky kritizoval. Ale nemáte pocit, že je daleko horší to, co tam bylo zveřejněno? Takhle to bylo několikrát řečeno? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Víte, ten seminář se jmenuje Úniky odposlechů do médií. Já myslím, že ani jeden z nás nemá ani kvalifikaci, ani pravomoci šetřit ty samotné úniky a způsob jejich zabránění, ani samotné skutečnosti, o čem svědčí. Jestliže úniky soukromých hovorů starých pět let, z kterých není možno za celou tu dobu utvořit trestní oznámení, pro mě jsou svědectvím o tom, že mnozí z nás žvaní jako blbci, že mají nevěrohodné, nedůvěryhodné, často chvástavé kamarády a hoštaplery. Ano, to platí. Kdyby o komkoli z nás zveřejnili za posledních osm let veškeré soukromé hovory, najdou tam zcela jistě vulgarismy, pokud to budou někdy po druhé hodině v noci, tak tam najdou možná i opilecké výkřiky, na které bychom těžko někdo z nás mohli být hrdi, možná i nějaké pikanterié ze soukromí, nevěry a podobně. To vše je možné z odposlechů získat. Tím vším odporným způsobem jakým zachází především MF s těmito odposlechy, je možné na objednávku ne plošně, udělejte si mapu, udělejte si zájmovou mapu právě toho, koho se to týkalo a udělejte si mapu, kdo z takových věcí, z takových kampaní může mít prospěch. A teď k tomu příkladu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Počkejte, zkuste chvilku ještě počkat, já vám určitě dám slovo. Poprosím Roberta Čásenského, aby zareagoval tady na to, protože přecejenom by to měla být diskuse, nikoliv monology, takže já ale na vás myslím, určitě to ještě řeknete. Robert Čásenský. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Tak, já předně řeknu, že v jedné věci s panem Jaklem souhlasím. A to v tom, že nelegální odposlechy, nelegálně zveřejňované odposlechy a pokud by se jednalo i o údaje vedoucí k soukromí nějakých osob, že to skutečně ničí, může ničit, nebo by ničilo společenskou atmosféru. Pan Jakl bohužel přišel o něco později. Já jsem na začátku říkal, že nejsem žádným příznivcem nějakého masivního odposlouchávání a tím méně zveřejňování údajů ze soukromí jednotlivých osob a říkal jsem, že za posledních pět let MF, ke které pan Jakl vyjádřil tak silný citový vztah, tak zveřejnila dvě, dva případy, v kterých použila odposlechy. V jednom případě se jednalo o známý případ pana Mrázka a v druhém o tendru o kterým byla řeč před chvílí. Pokud bych měl reagovat na to další, co pan Jakl řekl, je pro mě zajímavé zjistit, o čem jste přesvědčen. Na druhou stranu musím říct, že kdyby noviny měly postupovat tak jako vy, bez jakéhokoliv důkazu se do někoho opřít, říct, že jste přesvědčen, že se nechává korumpovat, tak takhle, to by dlouho nevycházely, protože by pravděpodobně prohrály u soudu a byly by žalovány a hnány k odpovědnosti. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Já si myslím, že kterýkoliv komentátor vašeho deníku, když řekne, že je o něčem přesvědčen, tak těžko za to může být kdykoliv, kýmkoliv, jakkoliv popotahován a děláte to každý den ve svých statisícových nákladech a působíte tím na milion lidí každý den bez jakéhokoliv důkazu, spojíte jakéhokoli vybraného člověka s jakýmkoli přívlastkem, jakoukoli souvislostí a nemusíte prokazovat vůbec nic. A nikdy to taky neuděláte. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, nechte zareagovat, nebo dokončit tu reakci pana Česenského. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Noviny samozřejmě, pokud chtějí o někom něco napsat, tak proto musejí mít důkazy, musejí to pořádně popsat a já si myslím, že vy byste to měl vědět. Musím říci, že není pravda to, co jste řekl a můžete o tom být přesvědčený jak chcete, že by MF korumpovala kohokoliv. MF nikdy a už to bylo řečeno, za informace neplatí a stejně tak, a to vím docela přesně, protože jste mluvil o mě, když jste mluvil o vedení MF Dnes, jsem si zcela jistý, že jsem nebyl nikdy nikým zkorumpován, prostě tak to je. Radko KUBIČKO, moderátor --------------------



Já myslím, že to padlo zcela jednoznačně. Teď poprosím ještě dva další debatéry, Hanu Marvanovou nejprve, co si myslí, řekněme tedy o tom velmi silném názoru, že MF tady hraje jakési hry, abych to řekl teda více zaobaleně a že na základě těch odposlechů a to je skutečně asi faktem, na základě různých telefonátů, které lidi spolu vedou, tak se dá opravdu vyvodit ledacos. To je naprosto jasné. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Já bych především řekla, že ty výroky, který Ladislav Jakl řekl na adresu vedení MF a teda majitelů MF, že korumpují státní úředníky a další podobné výroky, tak teda tyto výroky jsou žalovatelné. To musím říct jako právník. Zabývám se i žalobami na ochranu osobnosti a dobré pověsti, takže tento výrok by v žádném případě pan Jakl neustál u soudu a musel by se omluvit, případně platit nějakou náhradu. A pokud jde o MF a vůbec média, tak samozřejmě si musí dávat pozor, musí, potom důkazní břemeno má ve sporu na ochranu osobností, když se někdo cítí pomluvený, to médium, takže musí mít ty výroky podložené, takže naopak já si nemyslím, že to, jak prezentovali třeba teď ty odposlechy konkrétně, tak že by to bylo žalovatelné. Já jsem to prostě tam nenašla, mimochodem právě z toho důvodu taky ani nikde neproblesklo, že by někdo pan Bém, pan Janoušek, nebo někdo jiný se rozhodl žalovat MF. Myslím si, že se to do budoucna ještě zpřísní, protože by měly být intenzivnější finanční sankce, ale k těm výrokům Ladislava Jakla teda já jsem to poslouchala s úžasem a přemýšlela jsem nad tím, co je důvod za prvé tak extrémně popuzené reakce a za druhé, co je důvod, že jaksi používá dokonce takové ty metody úhybné, jakože nejde k tomu tématu, ale to téma odvede k tomu, že obsahem těch odposlechů a proto ty odposlechy jsou tak odpudivé, jsou takové ty intimní věci a opilecké výkřiky a tak dále, o tom my se tady nebavíme. Vůbec, to není tématem. My se bavíme o únicích odposlechů v nichž, mohu jenom dopovědět? My se bavíme o únicích odposlechů, které byly pořízeny legálně. Pan Jakl mluvil o tom, že jde o nelegální odposlechy, takže my se nebavíme o nelegálních odposleších, my se bavíme o legálně pořízených odposleších, pořízených se souhlasem soudu. Čili jsou to legální odposlechy a zároveň se bavíme o odposleších, které tedy jejichž obsahem jsou závažné skutečnosti, z nichž vyplývá podezření, že třeba na pražském magistrátu panovala obří korupce. Mimochodem tato podezření, to je asi taky důležité říct, přece to kde kdo z nás slyšel za posledních pět let. Já jsem to slyšela od komunálních politiků. To, co MF zveřejnila, co v těch odposleších bylo, tak jsem od komunálních politiků slyšela před pěti lety, že se všechno rozhoduje v Blaníku, nebo teď U Myšáka, u pana Janouška, že to je skutečný vládce Prahy. Takže, myslím si, že se bavíme o obsahu odposlechů, které se netýkají žádné intimní sféry osobnostních práv lidí, ale naopak podezření z trestné činnosti, která zasahuje tedy to není zlomek trestná činnost nějakých dvou osob, ale zasahuje to chod některých důležitých institucí státu jako třeba nejvýznamnějšího magistrátu v našem státě a nejen to. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Já myslím, že to je jasné, tohle to. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------A myslím si, že teda ještě řeknu svoji domněnku. A myslím si, že ta popuzená reakce pana prezidenta a teď tedy jeho tajemníka, tedy úplně extrémně popuzená reakce, jestli teda ona nesouvisí s tím, že když si uděláme tu mapu těch lidí, kteří v tom figurují, tak když se já třeba podívám na seznam poradců pana prezidenta, tak nějak jako někteří ti lidé figurují v těch různých odposleších. Tím nemyslím teď odposlechy MF, ale jiných odposleších, například v kauze, pan doktor Sovák, v kauze, tak se podívejte na vaše stránky. Další osoby, které ... mohu? Já ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, teda tady bude žalob, vidíte, kolik žalob tady vznikne tady z tohodle. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Ne, tady nebude žádná žaloba. Já se tedy domnívám, že ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já myslím, že jste to jasně formulovala tady tuhle tu věc. Hana MARVANOVÁ, právnička Plné znění zpráv


-------------------Mohu dopovědět tu větu? Takže, myslím si, že ta popuzená reakce z Hradu vyplývá z toho, že se tedy proslýchá, že jaksi na Hrad mají vliv různí lobbisté. Já se domnívám, že jsou tady lidé, kteří mají obavy z toho, aby se ty věci objevovaly v médiích, protože kdoví, co by se mohlo objevit příště. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Já myslím, že to bylo naprosto jasné. Milan Šmíd, chce se do toho klidnějším hlasem zapojit, tady do té výměny názorů, jak to na něj působí? Milan ŠMÍD, pedagog -------------------Nechci přilévat oheň. Jen se mi trošku nelíbilo, že v diskusi použil pan Jakl tu oblíbenou takovou fintu, že jste nehovořil k věci, ale k tomu, jak se MF privatizovala a potom jsem stále čekal na tu odpověď, jak s staví k výroku pana prezidenta, že nelegální odposlech ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tam to bylo řečeno, ano. Milan ŠMÍD, pedagog -------------------Ale chci říct, že tam je otázka nelegální, nebo legální odposlech, ale když to odstranil, ty odposlechy ničí demokracii, s tím musím silně nesouhlasit, a tady vždycky rád používám takové heslo amerických novinářů, nechcete-li abychom o tom psali, tak to nedělejte. Jenomže to vy to děláte, tak my o tom píšeme. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Je to jasné. Pane Jakle, možná na úvod ... nejmenovaná osoba -------------------Já myslím, říkat "vy to děláte", je jeden z příkladů nefér argumentace. Vy jste mě na svém webu dvakrát lživě osočil a taky vás nehážu do jednoho pytle se lháři, podvodníky a zločinci. Já nic zlého nedělám. Ale já budu, já se vyslovím tedy k těm věcem, které tady padly. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já bych možná přecejenom, abych tady do toho něco řekl, jestli by na ten úvod se vás nezeptal na tu otázku, jestli opravdu máte důkazy na to, že MF dělá to, co dělá za nějakou úplatu za peníze? To je možná velice závažná věc, dokonce tady padlo, že to je žalovatelné, tak jestli na tohle můžete nejdřív odpovědět? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Já mám důkazy asi tak stejně silné jako MF pro své denunciační kampaně. To znamená mám pro tato svá tvrzení, o svém přesvědčení významné a dlouhodobé indicie a některé z nich řeknu, ale dovolte mi, prosím, ještě zareagovat na některé věci, které jsem teď tady slyšel. Jestli můžu začít od konce s tím, co říkala paní doktorka Marvanová. Víte, tohle je jeden z nejošklivějších, podpásových faulů, jaký vůbec existuje. Ono postavit se proti špiclování a fízlování, fakt není nic populárního. Na tom nikdy, nikdo na světě žádné body nezískal. Naopak. srotí se za vámi celé davy, když budete říkat, kdo nic neproved, nemusí nic skrývat, žijme všichni v akváriu. Na to získáte ohromné body. Na to, aby někdo říkal, pozor, musí nám blikat nějaká kontrolka, to říká člověk kvůli svému přesvědčení a kvůli svému svědomí. To rozhodně neříká kvůli tomu, aby hájil nějaký zájem. Ten by nepochybně hájil efektivněji tím, že bude mávat praporem boje proti nešvarům a bude dělat sám největší svinstvo. Takže postavit se proti tomu tím jednak nezabráníte žádným těmto praktikám, sobě nepomůžete, ale člověk to opravdu dělá kvůli svému svědomí a kdyby to dělal kvůli tomu, aby něco zakryl a skryl, co tady říkala před chvílí paní doktorka Marvanová velmi lživě, že jsou nějací poradci uvedeni v nějakých seznamech, no nejsou prostě je to nesmysl. Paní doktorka je špatně informovaná. Já vůbec nevím o koho jde a já ... Radko KUBIČKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Vy jste šéfem poradců? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Já jsem šéfem poradců a opravdu tento poradce nechodí na mé porady a není žádným zaměstnancem ani na vedlejší úvazek, ani na nic podobného. Ale ještě zareaguji velmi věcně a trošku strukturovaně. Na to, co říkala paní doktorka předtím. Aby sme si rozdělili ten problém. Já jsem, myslím, řekl na začátku nelegální odposlechy a nelegální úniky. Myšleno legálních odposlechů. Obojí, že je pro mě společensky nebezpečné. To jenom pro vysvětlenou. Jestli se tady nebavíme o nelegálních odposleších, které podle mě jsou v našem světě zcela běžné a jsem hluboce přesvědčen, že je běžně prování MF a její novináři. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Počkejte, jak provádí nelegální odposlechy? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Že odposlouchává telefonní hovory a korespondenci. O tom jsem hluboce přesvědčen. A ale dobře, beru, že se nebavíme o těchto nelegálních odposleších, které existují, ale že se o nich bavit nebudeme, ale myslím si, že jsou velmi nebezpečné i nelegální úniky odposlechů legálních a k tomu řeknu několik málo vět. Argumentem, pro který hájí zejména zkorumpovaní aktivističtí novináři, ale jiné zájmové skupiny také, praxi zločinného nakládání s ukradenými legálními odposlechy, je žonglování oním veřejným zájmem a tím, že pokud by neunikly, tak to stávající mašinérie vyšetřovací, justiční, protože je nějakým způsobem spojena s vládní a jinou mocí, nevyšetří, nedohledá, nedořeší a tak podobně, a protože je lepší, když to unikne navenek. A já bych vás všechny chtěl moct na chvíli, ať už si myslíte o mě, že jsem blbec, nebo ne, což si klidně myslete, ale moc bych vás poprosil o několik vteřin zamyšlení nad tím, že ohromná rizika přináší obojí. Jak absolutní, to už jsme si řekli, a je to v každém druhém filmu v Americe, absolutní tabuizování nelegálního zacházení s legálními odposlechy a úniky například do médií s odůvodněním, že oni to nevyšetří a nebo s tím, že stejné zájmové skupiny mocné, vlivové, politické, byznysové nemají vliv jenom na justici, vyšetřování, ale také na média v míře možná ne menší a přes tyto nástroje velmi efektivně můžou měnit jak politickou, tak zájmovou mapu, likvidovat své konkurenty, likvidovat své odpůrce. Můžete si o poměru těchto nebezpečí myslet cokoliv a cokoliv jiného než já, ale prosím vás, vemte na vědomí, že ta rizika jsou obojí. Já asi víc cítím to druhé a skoro bych si řekl, ano, justice, vyšetřovací mechanismy jsou výtvory lidskými, nikoliv božími, žijí v reálném světě plném všemožných vztahů a vlivů a jistě často udělají chybu jak nechtěnou , tak často jako důsledek nějakého zločinného působení. Nedělám si iluze, že něco podobného takového existuje. Ale stejné nebezpečí hrozí i na té druhé straně. A dovolte mi ještě jednu věc. Korumpování, různé zločinné vlivy, kupování si ať už v médiích, nebo v justici, nebo v politice, nebo mezi úřady, to jsou jevy společensky ohromně nebezpečné, poškozující společnost i demokracii i svobodu jednotlivých lidí, o tom není vůbec žádných pochyb. Stejně tak není pochyb jako v některých případech je správné využít zpravodajskou techniku, ale prosím vás, pořád si buďme vědomi, s jak vážnou ostrou zbraní schopnou napáchat ohromné zlo, tady zacházíme a neušklíbejme se tomu, nepochechtávejme se, nebavme se dobře na cizí účet, protože vězme, že v tu chvíli s námi někdo nějak zachází. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jenom jsem připomínal, že i o tomhle tady padla řeč v té první části. Já jsem sám kladl šéfredaktorovi Čásenskému otázku, jestli si třeba při zveřejňování některých těch kauz nemyslí, že třeba byli i nevědomky někým zneužiti, vy dokonce jste teda tady natvrdo řekl ten několik žalovatelných výroků, jak tady padlo, že jsou za to zaplaceni, že dokonce mají teda vlastní nějakou nelegální zpravodajskou službu, tak pane šéfredaktore Čásenský, to je na vás, vy na to asi budete muset reagovat, prosím. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Tak, já nejprve zareaguji na to, co bylo řečeno naposledy. Ano, samozřejmě je a bylo by nebezpečné, pokud by, nebo pokud jsou, nebo byli by média používány k prosazování nějakých zájmů k likvidaci nějakého politického, byznysového jakéhokoliv oponenta. V tom máte samozřejmě pravdu a tohle to riziko je vždycky, proto já nebudu mluvit za média jako celek, já nejsem žádný předseda odborového sdružení novinářů a médií. Já mohu mluvit za jedno jediné médium a to je MF Dnes, kterou mám svěřenu na starost a proto bych rád zareagoval na to, co Plné znění zpráv


jste říkal předtím. MF Dnes si nikdy žádné odposlechy nepořizovala, nemá na to techniku, nemá na to právo a v životě by si nic takového nedovolila. Myslím, v jednu chvíli, když jste to říkal, já vím, že rád provokujete, rád říkáte extrémní názory, ale musím, říct, nezlobte se, že v tuhle chvíli mě přišlo, že jste se trošku zbláznil. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to bylo také, jak říkám, tady bude žalob, to uvidíme. Hana Marvanová bude reagovat a pak se vrátíme ještě k příkladům, které nám slíbil pan Jakl. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Já bych měla důležitý dotaz. Výstupy od BIS dostává prezident a premiér, případně konkrétní ministři, pokud se to týká jejich resortu. A je odpovědností ústavních činitelů potom konat. Takže má otázka směřuje k tomu, co pan prezident s těmi odposlechy pořízenými v roce 2007, protože on o nich musí tedy vědět, co s tím udělal? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Zaprvé to nemůžu to vědět, protože to je tajné. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Proč je to tajné? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Zadruhé ... Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------To je ústavní odpovědnost prezidenta, to určitě není tajné. Jestli s tím nějak pracoval. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Jeho komunikace s bezpečnostními složkami ... Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Ale jeho činnost potom není tajná. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, počkejte, asi pan, zase směřujeme dotaz na prezidenta, nikoliv na pana Jakla. Přece jenom je tajemník, ale takže trochu ho se musím tady zastat. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Paní doktorka Marvanová má nějakou představu v jaké podobě tyto zprávy ústavní činitelé dostávají. Myslíte si, že dostávají denně 26 tisíc stránek legálně pořízených odposlechů, a že si je čtou? Jeden teda ústavní činitel se o to snažil a pak se z toho málem zbláznil. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Říká se to o něm, ten to takhle ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Ale víte, aspoň co já o tom vím a já jsem nikdy takovou zprávu v životě neviděl. Tak ty mají samozřejmě sumarizační charakter a teprve na jejich základě je možné eventuálně si vyžádat nějaký bližší podklad. Čili myslet si, že prezident na základě seznámení se s obecnou informací bude chytřejší než tisíc agentů BIS, najde Plné znění zpráv


tam něco, co oni nepoznali z té zprávy a uloží jim, aby se tím zabývali. To já si neumím představit, ale jako nutíte mě, abych spekuloval o věcech, o kterých opravdu nevím. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jako tajemník prezidenta zřejmě skutečně nevíte, jak to je. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------A já fakt bych se v takových věcech nehrabal. Ale dovolte mi ještě, abych se vrátil k otázkám, na které jsem neodpověděl. Týkají se praxe MF. Loni se mi stala taková věc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To už jsou ty případy teda, jak jste ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak řekněte příklady a pak dáme ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Řeknu dva a dám s tím pokoj. Loni na můj telefon mi redaktor Kmenta napsal SMS: výpisy z vašeho telefonu si nechal někdo u soudu ve Varnsdorfu pořizovat nelegálně, aby s nimi dále nakládal. Co tomu říkáte?" Já jsem se to nedozvěděl, já jsem se to nedozvěděl od vyšetřovatelů, od nich až za deset dnů. Já jsem se to dozvěděl z SMS pana Kmenty, který tuto informaci v tu chvíli zcela jistě neměl legálně. To totiž není vůbec možné. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Chcete, aby reagoval pan šéfredaktor? Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------A pak vám, a na základě právě toho, že pohyb mého telefonu byl tehdy sledován, kde jsem se v období několika měsíců pohyboval, tak na základě toho MF zfabrikovala článek, ve kterém jsem se já ocitl v jednom nějakém rámečku s Mrázkem. Já, kterej v životě nebyl na diskotéce. Já, že bych se stýkal s DJ? To bych opravdu já považoval za osobní největší pohanu, kdybych s vekslákem a diskžokejem já se stýkal a já tam byl v chlívečku s ním. No v chlívečcích s DJ a teda bych opravdu nikdy nebyl. Přesto mě tam MF zařadila jenom na základě toho, že někdo ukradl výpisy z mého telefonu. To je něco jako s tím Švejkem, no jo, dal do držky on jemu, nebo ten druhýmu, ale stejně jsou to oba dva hovada. Ale já jsem se proti tomuto ohradil, ten příběh za chvilku skončí, ohradil a napsal jsem několika novinářům, že to považuji, které mám ve svém telefonníku, že to považuju za veliké svinstvo a že to poškozuje moji osobu. Odpověděla mi, myslím, že vedoucí zpravodajství, nebo editorka hlavní novinářka Blažková a odpověděla mi úžasným kuriózním způsobem: no nezlobte se, ale my přede potřebujeme nějak vyšetřit, proč vás ten Bárta nechal sledovat. Aha. Takže mé zveřejnění v MF s Mrázkem bylo metodou, zaprvé, jak zjistit, proč si mě Bárta prověřoval, to nevím, jak se to dá zjistit tím, že mé jméno se dá do chlívečku s vekslákem a zadruhé, ona mi oznamovala, ne jako teorii, ne jako hypotézu, ale jako fakt, o kterém ona ví, že si mě nějaký pan Bárta prověřoval. Od té doby uplynul jeden rok, MF na toto téma nezveřejnila ani řádku, to znamená, že to neví, to znamená, že ona mi lhala a chtěla mě uvést v omyl, abych já si myslel, že mě někdo sleduje a že ten je tímto původcem. Čili, obojí je evidentní čistokrevná provokace. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hm, čili uvést v omyl, to vypadá zase také na další žalobu. Pane Čásenský, zase můžete reagovat do modrého mikrofonu, když pan Jakl teď teda uvedl zase určitou hypotézu, nebo obvinění, že pan redaktor Kmenta má nějaké nelegální informace, které má dříve než je mají vůbec orgány činné v trestním řízení. Plné znění zpráv


Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Pan redaktor Kmenta určitě nemohl mít informace dříve, než je měly orgány činné v trestním řízení, protože právy ty byly těmi, kdo nelegální pořizování výpisů hovorů nejen pana Jakla, ale také pana předsedy Ústavního soudu ... a v tomhle případě vysvětlení bývá často prosté, v tomhle případě, protože ve stejném rámečku, ve které jste byl vy a DJ, za což se vám tedy velice hluboce omlouvám, protože jsem nevěděl, že to máte takhle až srdeční záležitost, tak ve stejném rámečku, respektive ve stejné skupině lidí, jejichž hovory si někdo u nějakého toho varnsdorfského policajta objednával, byli v té době minimálně tři redaktoři MF Dnes. Byl tam kolega Kroupa, byl tam kolega Syrovátka, myslím, že tam byl kolega Šťastný, nejsem si tím přesně jistý. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Byli v jiném chlívečku. Nebo chodili na diskotéku. Každej běžnej čtenář si mě dal dohromady s Mrázkem a vy jste to chtěli. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, nechte chlíveček, to jsou ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Neodpověděl jste na to, jak to, že pan Kmenta tuto informaci měl exkluzivně od vyšetřovatelů, to znamená, že je podplatil, varianta jedna, nebo oni přes něj potřebovali dostat nějakou informaci tak, aby vykonávali nějaký nelegální vliv. Jestli víte o třetí možnosti, prozraďte mi ji. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dal jste otázku a já jí předávám panu šéfredaktorovi. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Ta třetí možnost je podle mě ta nejlogičtější. Pan Kmenta stejně jako X desítek nebo stovek našich dalších redaktorů má v popisu své práce, zjišťovat co nejvíce informací v tom kterém oboru. A jestliže jsme zjistili, nebo se dozvěděli, že si nějaký policista kdesi sháněl nelegální výpisy telefonního provozu, tak v takovém případě se samozřejmě potom Jaroslav Kmenta postupoval, podle mého soudu, tak, jak by postupovat správně měl, když by jste jedním z těch, kteří byli tímto způsobem obtěžováni, nebo napadeni tím policistou, tak se samozřejmě snažil získat vaší reakci, samozřejmě se snažil nějakým způsobem získat vaše vyjádření v té věci, protože to je prostě běžný novinářský postup. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Podívejte se, pane šéfredaktore, já tomu rozumím tak, tak pan Jakl to dává do souvislosti, ale je to samozřejmě jeho dojem, jeho názor, ale dává to do souvislosti s tím, že jste to udělali schválně. Prostě obviňuje vás neustále z toho, že vedete proti němu jakousi kampaň. Tak zkuste na to reagovat, počkejte, pane Jakle ... Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Pak že se překrucují jenom politici. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, dáme slovo panu šéfredaktorovi ještě, prosím. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Já vůbec nechápu, co bychom z toho měli mít, že bychom pana Jakla nějakým způsobem chtěli uvádět v omyl a strašit ho tím, že, ano to pravděpodobně byla hypotéza mé kolegyně. Pokud by se ta hypotéza ...



Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Nepodala mi to jako hypotézu. Sdělila mi to jako holý fakt, že důvod proč jsem s Mrázkem je způsob, jak to vyšetřit. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Tomu odmítám věřit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Takže, já myslím, že ta vaše stanoviska padla zcela jasná. Děkuji vám, za to, že jsme strávili tady tuhle tu besedu, myslím si, že skutečně byla nakonec výživná, můžeme ji rozdělit na besedu před Jaklem a po Jaklovi. Ta byla taková trošku ještě výživnější, takže vidím, že uděláme asi dva sestřihy, takže když se v tom prvním neuslyšíte, pane Jakle, tak budete v tom dalším, ale zcela určitě. Máte právo cokoliv říct i právo nevypovídat samozřejmě. Byla tady advokátka Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, právnička -------------------Na shledanou a děkuji za pozvání. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský. Robert ČÁSENSKÝ, redaktor MF Dnes -------------------Děkuju, na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Pedagog z Fakulty sociálních věd konkrétně tedy Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, to je spoluorganizátor těchto našich rozprav Milan Šmíd. Milan ŠMÍD, pedagog -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A tajemník prezidenta republiky a šéf poradců prezidenta republiky Ladislav Jakl. Ladislav JAKL, tajemník prezidenta -------------------Děkuji pěkně za pozvání a posluchačům přeju chvíle u příjemnějších témat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tolik tedy naše rozpravy o českých médiích a já se s vámi také loučím za Český rozhlas 6, Radko Kubičko, na slyšenou. _

Podpora rodiny je u nás nejhorší v Evropě 10.5.2012

Květy str. 68 Rozhovor_ BLANKA KUBÍKOVÁ_



Od žen se očekává, že budou s dětmi aspoň tři roky doma, a od mužů, že budou dělat kariéru a zabezpečí rodinu. Socioložka Alena Křížková (36) hovoří o škodlivých stereotypech. * Symbolicky na Mezinárodní den žen jste s kolegyněmi pokřtily knížku Pracovní dráhy žen. Jaké jsou? Záleží hlavně na vzdělání a rodinném prostředí a pak na tom, zda mají děti. Zajímala nás období, která jsou důležitá v rozhodování. * Co mají společného? Problém skloubit práci a rodinu. Týká se to žen, které měly rodinu před rokem 1989 i později. Obě skupiny se cítily při svých volbách omezené: kdysi neměly moc na výběr kam jít pracovat, dokonce fungovaly umístěnky. Dnes zase zaměstnavatelé požadují praxi, navíc narostla nejistota ohledně práce. A ženy počítají s tím, že budou mít rodinu, takže své plány přizpůsobují tomu, aby zvládly skloubit práci s péčí o děti. * Mateřství řada žen odsouvá ke třicítce. Znamená to, že do té doby studují, cestují a budují kariéru, aby si pak mohly dovolit „odskočit“ porodit? Takto nastavené to mívají hlavně ty vysokoškolačky, které vystudovaly obory, v nichž můžou očekávat velmi vysoké výdělky. Ostatní skupiny se tak svobodně rozhodovat nemůžou. Před rokem 1989 lidé spojovali vstup do dospělosti s nástupem do zaměstnání, odchodem od rodičů, budováním vlastního domova a narozením dětí - to vše v krátkém období. Dnes se dráhy rozrůznily: u rodičů zůstáváme déle, a pokud odejdeme, neznamená to, že si hned pořídíme děti. S nižším vzděláním žen klesá věk založení rodiny, nejčastěji k 25 letům. Ženy s nižším vzděláním se taky častěji stanou svobodnými matkami, samoživitelkami. * Pokud neprovdaná žena tvrdí, že muž s ní nebydlí, nezapočítává se jeho příjem do životního minima domácnosti, takže si nárokuje vyšší sociální dávky. A také mívá přednost při přijímání dítěte do školky. S životním minimem operují ti nejchudší. Koeficienty na přiznání dávek ale byly sníženy a už několik let ani neplatí, že by samoživitelky měly vyšší rodičovský příspěvek. Zároveň je velmi ošidné říkat, že žena, která žije s partnerem, je na tom líp. * A není? Nemůžete počítat s tím, že manželé si peníze ideálně rozdělí. Také v rodině, kde muž vydělává spoustu peněz, na tom může být žena ekonomicky velmi špatně. Ve výzkumu ke knize jsme narazili na případ poměrně bohaté rodiny, kde žena je doma se čtyřmi dětmi a manžel jí dává přesně odměřenou částku 10 000 Kč měsíčně. Dovedete si představit, že z toho uživíte šestičlennou rodinu a poplatíte všechny její potřeby? * Nedovedu si představit, že bych neměla přístup k účtu. Ona ho má, každý měsíc ten limit mírně překročí, protože nenechá děti hladovět. A každý měsíc si vyslechne kázání, že moc utrácí. Odměřování peněz v době, kdy žena není zaměstnána, protože pečuje o děti, vytváří silnou závislost na partnerovi a ustavuje model, z něhož je těžké se vyvázat, i když žena potom začne pracovat. Není to jen o penězích, vznikají tam mocenské vztahy, kdo bude rozhodovat. * Taková žena si neuvědomuje, že s každým dítětem je na manželovi závislejší? Otázka je, nakolik je to její svobodné rozhodnutí. V této rovině bychom mohli mluvit rovněž o domácím násilí: proč ženy zůstávají s tyranem? Nedá se to a priori odsuzovat, ale je třeba to vidět v souvislostech. Například jak se společnost dívá na samoživitelku. Byla statečná a odešla od muže, který ji i děti bil. Jenže může být také vnímána jako parazit, protože by mohla mít nárok na sociální dávky. Úkol sociologů není někoho hodnotit nebo rozmlouvat mu jeho model - jen je popisujeme a srovnáváme. * Čím dál víc žen má vysoký plat, takže pro muže je stále složitější splnit očekávání, že budou vydělávat víc… Právě jsme dokončili další knížku nazvanou Živitelé a živitelky. Já se zaměřovala na rodiny, kde jsou živitelkami ženy. Pro partnery je to v současné společnosti, kde normou je, že živitelem musí být muž, velmi těžké. Často to tedy prezentují jako výsledek náhod: že právě povýšili ženu nebo že muž měl smůlu, když přišel Plné znění zpráv


o místo. A utvrzují se v tom, že jde o přechodný stav. Kdyby ale byl povýšen muž, nikdo by ženu nechlácholil, že se to jen tak přihodilo a že ona se určitě taky povýšení brzy dočká. * Jak to muži berou? Snaží se přinést benefity v jiné rovině - třeba přes různé šetření a výhodné koupě. Ověřili jsme si, že pokud má mluvit muž o příjmu ženy, rozdíl podstatně umenšuje. V důsledku krize se ale vnímání tohoto problému mění: například dříve prosperující podnikatel ve stavebnictví nemá tolik zakázek. Pokud manželka někdy před krizí přechodně vydělávala víc než on, dával jí to takzvaně sežrat. Teď si uvědomuje, že je její přínos důležitý. * Jak se ještě projevily společenské a ekonomické změny? Opět musím upozornit na mýtus, že ve všem máme svobodnou volbu. V tom, jestli žena pracovat chce, nebo ne, volba téměř neexistuje. Řada matek by ráda šla do práce dříve než po třech letech rodičovské, ale podmínky pro to nejsou. Zároveň například o samoživitelky se stát nepostará ani v situaci, kdy otec neplatí alimenty. Rodinám s dětmi výrazně klesá ekonomická úroveň, ukazuje se, že kdo má dvě děti a víc, bývá vytlačován na hranici a za hranici bídy. To se musí společnosti jednou ošklivě vrátit. * Co by pomohlo? Opravdová možnost volby. Pokud někdo chce osobně pečovat o děti několik let, neměl by být zařazen do kategorie chudiny. A naopak, když se chce někdo vrátit rychle do práce, měl by mít pro to podmínky. Jako zásadní vidím zřízení více míst v jeslích a školkách. K tomu by se měla přidat daleko větší míra flexibility na trhu práce: kratší úvazky, možnost práce z domova alespoň několik dní v týdnu, pohyblivá pracovní doba. Přesvědčení, že velká skupina populace chce být nezaměstnaná a žít z dávek, podle mě není pravdivé. Z našich výzkumů mezi ženami vyučenými a se základním vzděláním vyplývá, že práci aktivně hledají, ovšem často nemají šanci. Pokud nejsou z velkého města, mají problém se do práce dostat a navíc skloubit pracovní dobu s odváděním dětí do školky a školy, zvlášť pokud nemají k dispozici auto. Pak je tady významný problém diskriminace ze strany zaměstnavatelů: dotaz na děti patří mezi první, které žena dostane. * Jak si stojíme v podpoře rodiny v rámci Evropy? Katastrofálně. A to nejen v rámci celé unie. I ve srovnání s okolními státy se socialistickou minulostí se u nás nejméně posunuly názory na to, že muži by se měli zapojovat do péče o děti a ženy dřív vracet z rodičovské. Jsme na špičce Evropy v tom, že uklidíme ženy domů. Matky malých dětí na trhu práce téměř nejsou, v tom čtyřikrát převyšujeme evropský průměr. Rodinná politika k nápravě vůbec nesměřuje, naopak: prodloužila se možnost pobírat rodičovský příspěvek až na čtyři roky, což je světový unikát, a ruší se jesle. Evropa nastavila kritéria, že aspoň pro třetinu dětí do tří let má stát zajistit místa v jeslích a školkách. Nato česká vláda uspořádala konferenci, že by to opatření mělo být zrušeno. Nejenom že řekneme „My to nechceme!“, ale ještě budeme určovat ostatním, ať to zruší. Spousta zemí, nejenom evropských, podporuje, aby muži využili část rodičovské. U nás se kdysi, když byl Petr Nečas ministrem práce a sociálních věcí, mluvilo o týdnu, což je nezlobte se - výsměch. Ale i to skončilo u ledu. * Kdo hlídá vašeho syna? Dopoledne byl v jeslích, teď hlídá babička. Jesle jsme začali zkoušet minulý měsíc, synovi byl rok. Hlídací babičky jsou český fenomén, díky nim můžu chodit dva dny v týdnu do práce, jinak pracuju často také v noci. Tento model propojování práce s péčí považuje za ideální velká část matek malých dětí. Ovšem zaměstnavatelů, kteří umožní pracovat částečně z domova a k tomu flexibilní pracovní dobu, je u nás zatím málo. * Jak se na vás dívají kamarádky? Různě. Těm, které se také vrátily do práce brzy, to připadá normální. Některé z těch, co jsou doma léta, jsou zděšené. Dávno překonaný názor, že pokud dítě není čtyřiadvacet hodin denně s matkou, uškodí mu to, přetrvává. Já si naopak myslím, že to pro syna může být dobré: v kolektivu se naučí spoustu věcí. Zažije nejrůznější prostředí a způsoby života a přitom spolu trávíme hodně času. Někdy ho beru i na služební cesty.



* A manžel? Věděl dopředu, že nebudu chtít být doma tři roky. Připadalo mu to normální. * Češi o ženách, které se brzy vracejí do zaměstnání, často mluví jako o kariéristkách a krkavčích matkách. Pravidlo tří let je těžké vymýtit. Přitom se stačí podívat do okolních zemí, aby bylo jasné, že dřívější návrat žen do práce psychické dopady na děti nemá a navíc je pro společnost i firmy výhodnější. U nás si ženy na řídicích pozicích uvědomují, že jsou znevýhodněné: když jsou ve vedení mezi samými muži, musejí se přizpůsobit. Změny jsou možné, pokud je tam žen víc. Proč dělat poradu ve čtyři, když školka zavírá v pět? * Ženy se už poměrně emancipovaly. A co muži? Taky mají problém, že jsou tlačeni do rolí, které mají naplnit. Neplatí, že všichni chtějí být ministři nebo byznysmeni, vydělávat spousty peněz a nebýt doma se svými dětmi. * Jsou ženy za povýšení vděčnější? Chtějí víc dokázat, že na pozici mají? Ano. Je to důkaz toho, že kariérní postup nemají stejně jednoduchý jako muži. Mimochodem, ženy jsou loajálnější zaměstnankyně obecně. * Když už žena v nějaké pozici je, dalším ženám moc cestičky neumetá. Proč jsou muži k sobě loajálnější? Když si někdo vybírá zaměstnance, tak často vybírá sobě podobného, proto mužům připadá muž vhodnější. Ani si to třeba neuvědomují, jsou přesvědčeni, že se rozhodují jen podle schopností, praxe a vzdělání. Navíc žena, jež měla někam těžký přístup, se bojí konkurence: proč by si výlučné postavení kazila? * Zavedla byste kvóty na povinné zastoupení žen v politice a v managementech? Určitě ano! Kvóty jsou opatření na určitou dobu tam, kde existují nerovnosti. Přece si nebudeme jako v 19. století říkat, že ženy jsou méně schopné… Kvóty můžou bariéry zbořit. Je nehorázné, že premiér sestavující vládu prohlásí, že schopných žen se nedostává, tak je tam holt nemá. To je urážka všech žen v České republice! * Pokud zůstane s dítětem doma muž, je to většinou proto, že žena má vyšší plat nebo lepší místo… A to je špatně. V zahraničí je běžné, že se matky a otcové na rodičovské střídají. Kdyby to byla alespoň na část rodičovské povinnost, uvědomili bychom si, o co teď přicházíme. Ženy i muži jsou tlačeni do rolí a strategií, jaké jim ne vždy musejí vyhovovat. * Snížila se aspoň mzdová diskriminace žen? Ani omylem. To je druhá věc, ve které vedeme evropský žebříček: máme největší rozdíl v průměrných platech mužů a žen. * Protože muži pracují v lépe placených profesích? Taky. Pracují v jiných oborech a na vyšších pozicích. Ale porovnávala jsem i statistiky platů za stejnou práci - rozdíl je průměrně desetiprocentní, což je hodně. Jinde ve světě, kde udělali takto podrobné výzkumy, činí rozdíl jedno až dvě procenta. * Na jakých pozicích jsou rozdíly největší? V managementu. Jako kdyby měli zaměstnavatelé pocit, že když už vezmou ženu, bude za místo vděčná i přes nižší plat. * Jak to změnit?



V některých zemích pomohlo, že se výše platů začala zveřejňovat. Kdybyste věděla, že váš kolega v redakci bere výrazně víc, vadilo by vám to a nenechala byste to tak. * Novinařina patří k branžím, kde je ohodnocení velmi subjektivní. A že ve většině firem jsou právě muži lepší, výkonnější, obětavější? Divná náhoda! * Co z hlediska svého oboru považujete za největší výchovnou chybu? Mít role špatně nastaveny, žít v uspořádání, s jakým nejsme spokojeni a nechceme, aby ho po nás potomek opakoval. Dítě nevychovávám tím, že mu říkám, co má a nemá dělat, ale příkladem. * Asi není genderově v pořádku, pokud si žena přeje k Vánocům žehličku, nebo manžela chválí, že pohlídal dítě… V pořádku? To je strašné! (smích) Dovedete si představit, co vychová ze svých dětí? * Nebojí se vás muži vašich kamarádek? Že bych jejich ženy štvala proti nim? Ne. Často se mnou chtějí diskutovat, vysvětlit mi, co vidím špatně a proč. * Ve výzkumech, kolik času kdo stráví domácími pracemi, muži hovoří o „pomoci manželce“. Často to říkají i ženy, je to stereotyp. Mně to také někdy ujede, je to v nás zakódované. Když žena tři hodiny vaří, je to samozřejmost, ale když muž deset minut luxuje, očekává pochvalu a vděk. Seděla jsem u jedné paní doma, dělala s ní rozhovor, přišel manžel a povídá: „Tak jsem ti sebral ty košile ze šňůry.“ Všechny byly jeho. * Dnes už muže potkáte na pískovišti, umí dítě vykoupat… Ano a jsou za to obdivovaní. Žena s kočárkem v MHD otravuje a překáží, zatímco z muže s kočárkem ženské nemůžou spustit oči. Pořád je jich ve srovnání s Norskem, kde jsem byla deset měsíců, hrozně málo. Tam jsem potkávala tatínky s kočárkem na každém rohu. * Jak to zařídit u nás? Rodinnou politikou, která by ty překonané tradiční modely změnila. Muži se na rodičovskou nehrnou, tak by se mělo zavést několik měsíců, které si otec musí vybrat. Toto opatření v severských zemích pomohlo. Ani tam se na odchody mužů zaměstnavatelé zpočátku nedívali s pochopením, dnes je to samozřejmost. *** PhDr. Alena Křížková, Ph. D. (36) * Vystudovala sociologii na Fakultě sociálních věd UK v Praze a absolvovala stáže na univerzitách v USA, Velké Británii, Norsku, Francii a Kanadě. * V roce 2009 byla oceněna Prémií Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědecké pracovníky Akademie věd ČR, v jejímž Sociologickém ústavu vede oddělení Gender & sociologie. Působí jako expertka Evropské komise pro genderovou rovnost. * Její metoda sběru dat jsou především tzv. hloubkové rozhovory založené na volném vyprávění o konkrétním výzkumném problému. * Zabývá se ekonomickou nezávislostí žen, násilím na ženách, genderovými rozdíly na trhu práce, ve mzdách, managementu, vědě a rodinách. * Její muž pracuje jako architekt, mají ročního syna Cyrila a 10letou labradorku Kamilu. *** dotazník Plné znění zpráv


* Mrzelo vás, že se rozdělilo Československo? NE * Zavedla byste na psí bojová plemena zbrojní průkaz? ANO * Jezdíte MHD? ANO * Ovládáte nějaký hudební nástroj? NE * Umíte uvařit svíčkovou? ANO * Je správné, že podporujeme atomovou energii? ANO * Čtete e-knihy? ANO * Věříte v Boha? NE Foto autor| Snímky JIŘÍ JANOUŠEK _

Magické číslo 61 aneb Moldavský politický pat 10.5.2012

Mezinárodní politika str. 30 Kateřina Šimová_

Zeměmi světa_

Tzv. „twitterová“ revoluce v Moldavsku, jež byla vyvolána zmanipulovanými parlamentními volbami z dubna roku 2009, ukončila osmiletý politický monopol moldavské komunistické strany v čele s prezidentem Vladimirem Voroninem a vzbudila euforické naděje na proměnu zdejší politické scény směrem k demokratizaci, ekonomickému rozvoji a evropským hodnotám. Místo toho se však země dostala do vleklé politické krize, z níž dosud marně hledá cestu ven. Politický pat, kvůli němuž je Moldavsko již třetí rok bez prezidenta, je způsoben souhrou několika faktorů. Prvním z nich je nevhodný systém nepřímé volby hlavy státu třípětinovou většinou poslanců, v jehož důsledku skončila od jeho zavedení v roce 2000 neúspěšně naprostá většina z nich. Druhým je skutečnost, že moldavský elektorát je téměř rovným dílem rozdělen na příznivce komunistické strany a její odpůrce, což se pravidelně projevuje ve volebních výsledcích tím, že ani jedna strana nedisponuje kvalifikovanou většinou. Třetí okolnost je neschopnost moldavských politiků překonat politickou i osobní nevraživost a najít nějaké kompromisní řešení. Přičemž je nutno zmínit, že celou moldavskou politiku v podstatě určují osobní averze a ambice čtyř mužů Vladimira Voronina (Komunistická strana Moldavské republiky, PCRM), Vlada Filata (Liberálně demokratická strana Moldavska, PLDM), Mariana Lupu (Demokratická strana Moldavska, PDM) a Mihaia Ghimpu (Liberální strana, PL). Kombinace těchto faktorů způsobila „ukrajinizaci“ moldavské politické scény, kterou se stále nedaří překonat. Moldavsko navíc zůstává s průměrným ročním příjmem 2600 USD na hlavu nejchudší a z jednou z nejzkorumpovanějších evropských zemí, odkud značná část obyvatel v produktivním věku odchází za prací do zahraničí a na niž tvrdě dolehly důsledky světové ekonomické krize. Vleklá politická krize se tak přidala k hluboké krizi ekonomické a sociální. Dějství první Od parlamentních voleb v dubnu 2009 se očekávalo pouze potvrzení stávajícího politického kurzu. Tento předpoklad se začal naplňovat ve chvíli, kdy podle předběžných výsledků získali komunisté polovinu všech hlasů, v přepočtu na mandáty 61 ze 101 křesel, tedy třípětinovou většinu nutnou jak pro sestavení vlády, tak pro volbu prezidenta. Konečné výsledky však vítězné PCRM přisoudily o jeden mandát méně, což se pro budoucí vývoj ukázalo jako naprosto klíčové. Další dění se však vymklo veškerým očekáváním: po ohlášení výsledků voleb se v centru Kišiněva shromáždilo několik tisíc mladých lidí, kteří upozorňovali na volební podvody a odmítali další vítězství komunistů akceptovat. Zahraniční komentátoři náchylní k určitému stereotypnímu uvažování oprášili pozapomenutá klišé a přivítali další z „barevných“ revolucí, pokřtěnou tentokrát na revoluci „twitterovou“ podle toho, že se k aktivizaci demonstrantů hojně využívaly moderní sociální sítě. Následující den se počet demonstrantů ztrojnásobil a do spontánně vzniklých protestů se zapojili i překvapení opoziční představitelé. Politické demonstrace se však rychle vymkly kontrole a zvrhly se ve střety s policií a demolování vládních budov, které ukončil teprve pozdě v noci brutální policejní zásah a následná vlna represí. Plné znění zpráv


Poté, co nejdramatičtější momenty povolební krize minuly a situace v zemi se zklidnila, očekávala se i postupná normalizace politického života s tím, že vládnoucí PCRM postupně obnoví svou monopolní pozici. K tomu také směřovaly kroky odstupujícího prezidenta Voronina, jenž se 12. května nechal šedesáti hlasy komunistických poslanců zvolit předsedou parlamentu, čímž naboural základní demokratické principy dělby moci ukotvené v ústavě. Naopak opozici, která podle některých názorů nedokázala využít příležitost a s demonstranty v zádech vyzdvihnout jednoho silného lídra s jasným programem, a která navíc zůstala bez podpory mezinárodního společenství, se předpovídal rychlý rozpad a ztráta vlivu v důsledku vnitřních konfliktů. Další vývoj na moldavské politické scéně však tyto předpoklady rychle vyvrátil. Dvoukolové prezidentské volby, které proběhly ve dnech 20. května a 3. června, přinesly velké překvapení. Vzhledem k tomu, že Moldavsko není Bělorusko, Voronin se v souladu s ústavou potřetí o prezidentský úřad neucházel a PCRM nominovala úřadující premiérku Zinaidu Greceanîiovou. Komunisté se pak po několik týdnů intenzivně snažili získat na svou stranu alespoň jednoho nekomunistického poslance, a tím i poslední chybějící hlas. Ale protože Moldavsko není ani Česká republika, žádný „přeběhlík“ se v řadách opozice nenašel a prezident zvolen nebyl. V souladu s ústavou po dvou neúspěšných pokusech zvolit prezidenta následovalo rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb, v nichž se podceňovaná opozice chystala stvrdit své politické vítězství. Její nekompromisní postoj byl vnímán jako důležitý zlom, neboť do té doby se moldavští politici vesměs vyznačovali vůči vládnoucímu režimu značnou mírou oportunismu. Dějství druhé Předčasné parlamentní volby se uskutečnily koncem července a byly vnímány jako zásadní milník, který nadlouho ovlivní směřování země. Tomu odpovídala i agresivita předvolební kampaně, a to jak ze strany opozice, tak především ze strany vládní PCRM, která ve svůj prospěch využívala nátlakové prostředky i monopolní kontrolu nad klíčovými médii. Díky hlasům komunistických poslanců došlo také ke změně volebního zákona - hranice pro vstup do parlamentu byla snížena ze šesti na pět procent, aby se tak usnadnila cest umírněným středolevým stranám, nakloněným ke koaliční spolupráci s PCRM. To se však nepodařilo. Po volbách k dosavadním čtyřem parlamentním stranám přibyla pouze (staro)nová Demokratická strana (PDM). Do voleb ji vedl bývalý předseda parlamentu a vysoce postavený člen PCRM Marian Lupu, jehož vystoupení z komunistické strany bylo asi největším překvapením předvolebního období. Komunisté ve volbách sice zvítězili, nicméně v přepočtu na mandáty získali pouze 48 křesel, a poprvé od roku 2001 tak ztratili parlamentní většinu. Vyhlídky na možnou spolupráci PCRM s Demokratickou stranou navíc zhatilo ustavení tzv. Aliance pro Evropu, koaličního uskupení čtyř nekomunistických stran, zaměřené především na evropskou integraci. Ani tato koalice však nedisponovala potřebnou většinou a představa, že by se jí podařilo získat pro svého kandidáta osm hlasů z řad monolitické a tradičně silně disciplinované komunistické strany, byla značně nepravděpodobná. Vše tak směřovalo k další neúspěšné volbě prezidenta a dalším předčasným parlamentním volbám. V tuto chvíli odstupující prezident Voronin překvapivě ohlásil ochod PCRM do opozice a podal demisi. Spolu s ním odstoupila vláda Zinaidy Greceanîiové, čímž se otevřela cesta novému proevropskému kabinetu v čele s předsedou PLDM Vladem Filatem. Úřadujícím prezidentem se stal z pozice předsedy parlamentu Mihai Ghimpu. Voronin tak celou odpovědnost za chod země v době eskalující ekonomické krize a vyhrocených sociálních problémů přesunul na opozici. Zřejmě očekával, že koalici tak odlišných a ambiciózních partnerů pohltí vlastní rozpory a brzy ztratí podporu voličů, což mu v budoucích volbách zajistí vítězný comeback. Volba prezidenta na podzim 2009, v nichž kandidoval pouze Marian Lupu, dopadla podle očekávání neúspěšně. Moldavští politici se rozhodli vydat cestou dalších předčasných voleb. Dějství třetí Do roku 2010 tedy Moldavsko vstoupilo v režimu politického provizoria, avšak s proevropsky orientovanou vládou, která si za svou klíčovou prioritu stanovila evropskou integraci. Moldavsko se tak díky událostem roku 2009 dostalo po letech komunistické kvaziizolace do zorného pole Evropské unie, která mu kromě politické podpory poskytla i důležitou finanční asistenci nezbytnou k pokrytí deficitu státního rozpočtu. Uskutečnění potřebných reforem však vyžadovalo dostatek času. Aliance se proto rozhodla využít mezery v zákoně a svůj mandát co nejdéle prodloužit. Moldavská ústava sice vyžaduje rozpuštění parlamentu, který není schopen zvolit prezidenta, nicméně jasně nedefinuje, kdy by k tomu mělo dojít. V mezidobí pak vládní koalice chystala změnu způsobu volby prezidenta, a to cestou ústavní změny. Její podoba a rozsah však vnesly mezi členy koalice první rozpory. Zásadní revizi ústavy, která by kromě způsobu volby prezidenta otevřela i řadu sporných otázek, včetně například takové Pandořiny skříňky, jakou je čl. 13 o moldavštině jako úředním jazyce země, nepodpořila Demokratická strana Mariana Lupu. Mihai Ghimpu se chtěl vyhnout předčasným volbám, a proto prosazoval, Plné znění zpráv


aby volbu prezidenta podle nových pravidel mohl uskutečnit parlament ve starém složení. Jeho stanovisko vzbudilo velký odpor opoziční PCRM a nezískalo ani podporu Evropské unie jako klíčového arbitra Aliance pro evropskou integraci. Proto ji odmítl Filat a jeho PLDM. Neshody v rámci koalice však neustále narůstaly. Kamenem úrazu se stal například konfliktní postoj prezidenta Ghimpu k Ruské federaci, jejž demonstroval řadou kontroverzních kroků, jako například odmítnutím osobní účasti na oslavách 65. výročí konce druhé světové války v Moskvě nebo rozhodnutím vyhlásit 28. červen Dnem sovětské okupace. Všechny tyto rozpory, které podle Mariana Lupu překročily veškerou únosnou mez, pochopitelně vzdalovaly koalici od řešení akutních otázek v době, kdy na zemi dopadaly fatální důsledky ekonomické krize, a oddalovaly také řešení krize politické. Teprve v červnu proto vládní koalice naplánovala v rychlém sledu referendum o přímé volbě prezidenta, a protože vše nasvědčovalo tomu, že občané tento návrh podpoří, také předčasné parlamentní volby i volby prezidentské. Vše ale nakonec dopadlo opět úplně jinak. V referendu, které se uskutečnilo 5. září 2010, se sice naprostá většina vyjádřila pro přímou volbu, nicméně se zúčastnilo o tři procenta voličů méně, než je potřebné k uznání platnosti referenda. Referendum tak mimo jiné prokázalo, že PCRM, která se přímé volbě urputně bránila, neboť si uvědomovala, že po Vladimiru Voroninovi nemá žádného dostatečně výrazného kandidáta, který by v přímé volbě mohl konkurovat silným osobnostem z opozičních stran, má velmi disciplinovaný elektorát, který vyslyšel její výzvu k bojkotu referenda. Ihned po tomto fiasku prezident Ghimpu podepsal dekret o rozpuštění parlamentu a vypsal na 28. listopadu 2010 předčasné volby. Komunistická opozice triumfovala, naopak vládní koalici fiasko s referendem zasadilo těžký úder. Její členové vzápětí oznámili, že se parlamentních voleb budou účastnit samostatně, přičemž argumentovali přílišnou názorovou a programovou růzností. Jejich výsledky pak jen replikovaly předchozí situace a potvrdily, že na moldavské politické scéně k žádnému významnému posunu nedošlo. PCRM se ziskem 42 mandátů opět o něco oslabila, ale ani tentokrát žádná z potenciálních možných koalic nedosáhla na kvalifikovanou většinu. Dějství čtvrté Po volbách se především napjatě čekalo, jak se zhoršení vztahů mezi nekomunistickými stranami projeví během koaličních jednání. Významným faktorem byl zejména vnitrostranický posun v řadách Demokratické strany. Do parlamentu se nedostal žádný zástupce jejího pravého protikomunistického křídla, naopak posílila pozice hlavního sponzora strany, oligarchy Vladimira Plachotnjuka, jehož podnikatelským aktivitám se za vlády PCRM velmi dařilo. Demokratická strana také jako jediná s PCRM zahájila koaliční jednání, na což pozitivně zareagovala zejména Moskva. Nicméně nakonec se i přes dlouhá a komplikovaná jednání podařilo proevropskou koalici obnovit. Předsedou parlamentu a úřadujícím prezidentem se stal Marian Lupu, který vzápětí znovu nominoval Vlada Filata na post premiéra. Mihaiovi Ghimpu byla koaliční smlouvou přislíbena funkce předsedy parlamentu poté, co bude koaliční kandidát Lupu zvolen řádným prezidentem. Protože se ani tentokrát nepodařilo získat chybějící dva hlasy „přetažením“ komunistických poslanců, cestu z kolotoče předčasných voleb nabízela jedině přijatelná kompromisní dohoda s PCRM. Nicméně zásadní rozpory mezi programy nekomunistických stran a komunistické opozice, stejně jako silné osobní averze mezi hlavními aktéry moldavské politické scény její dosažení značně limitovaly. U Voronina narážela snaha o kompromis zejména na jeho nepřekonatelný odpor k aliančnímu kandidátovi Lupu. Zástupci koalice zase nebyli ochotni přistoupit na kompromisního kandidáta, neboť by narušili křehkou koaliční rovnováhu založenou už spíše jen na rozdělení klíčových postů než na politickém souladu. Určitou naději do této bezvýchodné situace vnesla informace, že poslanecký klub PCRM opustili tři poslanci v čele se Zinaidou Greceanîiovou, ochotní hledat kompromis. S ohledem na usilovná jednání byla dokonce zrušena volba prezidenta ohlášená na 18. listopadu 2011, neboť se k ní nezaregistroval žádný kandidát. Došlo k ní teprve 16. prosince, nicméně ani tentokrát ne úspěšně: Greceanîiová a její dva kolegové pro Mariana Lupu ruku nezvedli a komunisté se volby nezúčastnili. Ústavní soud navíc krátce nato volby prohlásil za neplatné, neboť někteří kandidáti ukázali své hlasovací lístky, a porušili tak požadavek na tajný průběh voleb. Tento výrok dal na jednu stranu moldavské politické reprezentaci více času hledat kompromis, neboť není vázána požadavkem zorganizovat do dvou týdnů druhé kolo volby a poté rozpustit parlament, ale na druhou stranu realizaci volby za stávajících podmínek fakticky znemožnil, neboť dal i malé skupině poslanců nástroj, jak volební proces sabotovat. Na moldavské politické scéně se tak opět začal rýsovat scénář neúspěšné prezidentské volby, rozpuštění parlamentu a dalších předčasných voleb. Přijde i páté dějství? Zdá se, že ani více času na kompromis však k žádnému výsledku nepovede. Jednání mezi koalicí a PCRM o dalším postupu po výroku ústavního soudu dosud skončilo bezvýsledně. Koalice proto znovu oprášila scénář změny volebního systému prostřednictvím referenda, aby se tak vyhnula nutnosti uspořádat v pořadí již třetí Plné znění zpráv


předčasné volby. Vzhledem k ústavnímu omezení pořádat referendum na stejné téma během následujících dvou let může však koalice nabídnout voličům pouze změnu poměru hlasů při parlamentní volbě z třípětinové kvalifikované většiny na prostou většinu hlasů. Stávající průzkumy veřejného mínění nedávají tomuto návrhu příliš velkou podporu. Komunisté, jejichž podpora spíše narůstá, se navíc mohou pokusit využít referenda jako plebiscitu o stávající vládě. Je tedy dost pravděpodobné, že komunističtí voliči budou referendum bojkotovat nebo hlasovat proti návrhu, a k žádnému posunu tak nedojde. I kdyby však dopadlo úspěšně, řada právních expertů se domnívá, že nebude možné uskutečnit volbu prezidenta podle nových pravidel ve starém složení parlamentu. Pokud ústavní soud tyto názory podpoří, Aliance se předčasným volbám nevyhne a bude v nich mít velké problémy uhájit parlamentní většinu. V opačném případě si pak vítězná komunistická strana bude moci prostou většinou zvolit svého kandidáta a na žádné kompromisy se neohlížet. Žádný scénář tak nevyznívá pro Alianci příliš pozitivně. Nejistá politická situace, časově omezený mandát koalice i vnitřní rozpory se pochopitelně promítají také do akceschopnosti a výkonnosti vlády, zejména s ohledem na realizaci nutných proevropských reforem. Ty stále zůstávají spíše v rovině deklaratorní a jejich praktická realizace včetně nutných strukturálních změn za těmito proklamacemi značně pokulhává. To se projevilo zejména na stavu vyjednávání o Asociační smlouvě mezi Moldavskem a Evropskou unií, která by měla přinést hlubší politickou a ekonomickou integraci včetně sjednání prohloubené zóny volného obchodu (DCFTA) a bezvízového styku. Pozn. redakce: Moldavský parlament zvolil prezidentem v polovině března 2012 soudce Nicolae Timoftiho. Jako nestranický a proevropský kandidát získal v parlamentu 62 hlasů, tzn. o jeden hlas víc, než bylo zapotřebí. Nejistá politická situace, časově omezený mandát koalice i vnitřní rozpory se pochopitelně promítají také do akceschopnosti a výkonnosti vlády, zejména s ohledem na realizaci nutných proevropských reforem. * Centre for Eastern Studies (www.osw.waw.pl) * Centrum pro demokracii a lidská práva Společnosti Člověk v tísni (www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=156) * Institute for Security and Development Policy (www.isdp.eu) * Radio Free Europe / Radio Liberty (www.rferl.org/section/Romania+Moldovo/160.html) Foto popis| O autorovi| Kateřina Šimová vystudovala rusistiku na FF UK, magisterské studium Ruská a východoevropská studia na FSV UK. Pracuje jako analytička pro odbor azylové a migrační politiky MV ČR. [email protected] _

Maršálek Radecký, zachránce monarchie 29.5.2012

ct24.cz

str. 00 ČT24_

Historie Cs_

Dnes polozapomenutý maršál Radecký patřil k největším vojevůdcům své doby. Během své předlouhé kariéry u rakouské armády stihl bojovat proti Turkům, úspěšně zvítězit v bitvě u Lipska a po osmdesátce ještě naposledy zachránit monarchii v Itálii. V Čechách byl vyzdvihován jako příklad úspěšného a hrdého Čecha, ostatní národy si ho snažily přivlastnit. S rozpadem monarchie ovšem zaniká i zájem o Radeckého, který pomalu mizí z historického povědomí národa. O Janu Radeckém z Radče hovořili v Historii.cs z 15. května historici Ladislav Čepička, Zdeněk Hojda z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Jiří Rak z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Moderoval publicista Vladimír Kučera. Kdo to byl Radecký? Rak: Byl to potomek zchudlého šlechtického rodu, proto se pro něj nabízela vojenská kariéra. Poprvé ho ovšem lékařská komise neuznala schopným vojenské služby s tím, že "Hrabě Radecký se vůbec nehodí k vojenské službě." On se ale nedal. Začal už ve válce proti Turkům za Josefa II. a jeho kariéra pak celkem rychle postupovala. V závěru napoleonských válek, v bitvě u Lipska, už byl generálmajor a šéf štábu vrchního velitele spojeneckých vojsk maršála Schwarzenberka. Poté byl přeložen do Šoproně, kde velel husarské divizi. Nakonec ho povýšili na maršála, přeložili do Itálie a čekalo se, že tam už dožije. Nikdo netušil, že hvězdná hodina starého maršála přijde právě tam. Radecký začal cvičit armádu a vykoval z ní velice účinný nástroj. Takže když v roce 1848 vypukla revoluce, Radeckého armáda skvěle obstála a začala asi poslední Plné znění zpráv


legendu rakouské ozbrojené moci. Na závěr života se vyznamenal v Olomouci – když Prusko zaharašilo zbraněmi, dokázal tam stáhnout armádu v takové síle, že pruská strana couvla. Hojda: Vlastně se proslavil po osmdesátce, což má společné s císařem pánem, který je v obecném povědomí také vnímán jako stařec. Mladý Radecký, to zní téměř absurdně. Čepička: Radecký je zakladatelem vojenského drilu. Když byl v době míru v Itálii, vymyslel, že voják se nesmí ani chvilku nudit nebo zahálet. Tak vzniklo to, co později asi nejlépe rozvíjela československá socialistická armáda. Hovoří Zdeněk Munzar, vedoucí referátu historických fondů Knihovny Vojenského historického ústavu: Asi nejzajímavější kniha k Radeckého tématu je jeho Polní instrukce, která byla na svou dobu velmi pokroková a kontroverzní. Radecký totiž vedl výcvik své italské armády mnohem moderněji, než ukládaly tehdejší rakouské předpisy. A mnoho důstojníků jeho Polní instrukci považovalo za tak dobrou, že ji chtěli zavést celoplošně. Jedním z mužů, kteří orodovali za její zavedení, byl budoucí polní maršál Windischgrätz. Radecký sloužil vlastně pěti císařům?Rak: Byl to Josef II., Leopold II., František, Ferdinand Dobrotivý a František Josef. A to jich mohlo být ještě více. Zúčastňoval se Radecký sám bojů, nebo byl jenom ve štábu? Čepička: Prošel ohněm války a sedmkrát byl těžce raněn. Jaká byla jeho kariéra zpočátku? Čepička: Dalo by se říct, že začínal jako vojenský volontér, protože do armády nastoupil jako kadet, takže si to všechno hradil – tak strašně do té armády chtěl. Během svého života pak stihl výměnu původní feudální společnosti za novou, kapitalistickou. Zažil vznik Spojených států amerických, francouzskou revoluci, napoleonské války, vídeňský mír roku 1848, průmyslovou revoluci, začátky železnice. Ostatně u železnice hned začal uvažovat, jak ji využít pro válečné účely. Rak: To je fantastické. Bylo mu 86 let, takže měl plné právo říkat, že to je nějaký čerchmantský vynález, co mi to sem cpete, nikdy to nebylo, je to hloupost. Naopak. Okamžitě sedl a začal uvažovat, jak to využít pro jeho řemeslo. Železnici pak uplatnil ve válce v roce 1866. A využil ji vlastně už při olomouckých punktacích (v roce 1850 – pozn. red.), kdy po železnici soustředil na severní Moravu obrovskou sílu. Z Vídně totiž jezdil do Olomouce vlak. Zmínili jsme bitvu u Lipska, což je velmi významná bitva. Nevím, jestli si v této zemi každý uvědomuje, že český rodák tam hrál hodně důležitou roli. Že vlastně vymyslel celou taktiku a strategii. Co to vlastně byla bitva u Lipska? Rak: Bitva národů, nejznámější napoleonská bitva, která ohlašuje konec napoleonských válek. Pak už následuje jenom ústup do Paříže a neslavná kapitola stodenního císařství. Bitvu u Lipska si však Rakousko nechalo "ukrást" Prušáky. Kolem roku 1913 vzniká ke stému výročí monstrózní pomník v Lipsku, u nás se konaly oslavy u Chlumce (místo bity, která předcházela bitvě u Lipska), ale o tom se nemluvilo a vytahovali se hlavně Prušáci. Vyvolalo to jedno z posledních vzepětí české reality v Rakousku. České noviny se tenkrát urazily, vypočítávaly, kolik procent tam bylo českých pluků a českých vojáků, a upozorňovaly, že to nelze takhle nechat v německé režii. Hojda: Prušáci to uchvátili i proto, že u Lipska vznikl jeden pomník, který připomíná především pruské zásluhy. Zatímco na místě bitvy u Chlumce si každá z koaličních armád postavila vlastní pomník – zvlášť Prusové, zvlášť Rusové, zvlášť Rakušané. Jakou roli v té bitvě tedy Radecký měl? Čepička: Polní maršál Karel ze Schwarzenberka ho jmenoval náčelníkem štábu a sám se staral o politické a diplomatické pozadí spojených armád. Radecký pak vymyslel taktiku, že se armády nerozdělí, ale že budou soustředěně útočit na Napoleona. Díky tomu spojenecká vojska zvítězila. A proto také "bitva národů" – všechny národy bojovaly pod jedním velením. Hovoří Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí ČR: Jestli si maršálek Karel ze Schwarzenberka vybral Radeckého, protože sám byl z Orlíku a Radecký ze Sedlčan (i v tehdejší době jeden den jízdy na koni), nevím. Na každý pád ale věděl, že je to nejnadanější rakouský generál. A protože se potřeboval mnohem více věnovat diplomatické práci, kdy musel ve spojenectví udržet všechny mocnáře, kteří částečně táhli s armádou a pletli se mu do práce, musel mít někoho, na koho se mohl stoprocentně spolehnout a kdo měl opravdu velké vojenské



nadání. Radecký byl po dlouhá desetiletí největší český vojevůdce. My vyzdvihujeme Žižku, ale Radecký, to bylo něco úplně jiného – z čistě vojenského hlediska to byl geniální vojevůdce. Proč šel Radecký do Olomouce? Čepička: Byl jmenován velitelem olomoucké posádky (v Olomouci působil jako velitel od roku 1829 do roku 1931 – pozn. red.). Olomouc plnila ještě roli festunku (pevnosti) a v té době se opravovala a zpevňovala. Jako velitel Olomouce pak také dbal o blaho obyvatel. Radecký například začal vysušovat okolí Olomouce, protože tam často vypukly nemoci pocházející od komárů a podobně. A také sázel stromy – ostatně Olomouc ho jmenovala čestným občanem "za vysazování stromů". Hojda: Největší část Radeckého kariéry je ovšem spojena s Itálií. V roce 1796 tam byl poprvé, po té v době koaličních válek (1798 až 1802, pozn. red.) a od roku 1831 nepřetržitě. A tam už si budoval armádu po svém. Čepička: Nikdo mu do toho v Itálii nemluvil. Zažil například ústup u Wagramu (během rakousko-francouzské války v roce 1809 - pozn. red.) a na základě této zkušenosti rozvíjel ženijní vojsko. Zjistil totiž, že při útěku přes říčku je třeba zajistit její překročení. Vznikl tak známý živý most z vojáků, kdy se jedni postavili do vody a další přes ně utíkali. Hovoří Ilona Krbcová, kurátorka Vojenského historického ústavu:Maršála Radeckého zastihly revoluční vlny počátku roku 1848 jako guvernéra Lombardie. Nejprve sice rakouská armáda v bojích se sardinským králem a spojenou italskou armádou v čele se sardinským králem Karlem Albertem ztratila Milán. V květnu 1848 se však situace mění ve prospěch Rakušanů a v červenci 1848 vítězí maršál Radecký v bitvě u Custozy a získává Milán zpět. Revoluční nepokoje ale stále pokračovaly v oblasti Benátska. V únoru 1849 se Rakušané rozhodli vzít Benátky rychlým útokem. K jejich bombardování použili horkovzdušné balony, ze kterých shazovali miny. Tato forma boje se sice neprosadila, ale ve své době to byla novinka. Koncem března 1849 pak v bitvě u Novary maršál Radecký jednoznačně spojenou italskou armádu porazil, sardinský král byl donucen rezignovat a Rakušané znovu obsadili ztracené Benátky. Rak: Povstání v Miláně je strašně zajímavé, protože propuklo vlastně kvůli cigaretám. Rakouská vláda tehdy zvýšila daň z kolkování tabáku, na což italští vlastenci odpověděli bojkotem rakouské tabákové režie. Vlastenečtí rakouští důstojníci ale naopak Italy provokovali tím, že ostentativně kouřili. Došlo k nějakým strkanicím a vypuklo povstání. Toho využila Sardinie a vypověděla Rakousku válku. Šlo tedy o povstání kombinované s válkou vyhlášenou podle všech regulí. Radecký je pak porazil ve dvou válkách, 1848 a 1849, a tím vlastně završil svou dráhu – jsou to ty slavné bitvy u Novary, u Custozzy a další. (Můžeme také připomenout, že v bitvě u Santa Lucie zažil křest ohněm budoucí císař František Josef I.) Ani ne tak válečné jako taktické byly olomoucké punktace. Byl bych rád, kdybyste vysvětlili, co to bylo? Rak: Po neúspěchu německých sjednocovacích snah v roce 1848 se Prusko pokusilo provést sjednocení shora a ustavilo erfurtský spolek, jakýsi spolek ve spolku. Zatímco Rakousko si představovalo, že ministerský předseda té velké, vlastně federalizované říše bude Felix Schwarzenberk a Rakousko si udrží předsednictví. Šlo tedy o to (jako později v roce 1866 během prusko-rakouské války), kdo bude hegemonem ve středoevropském prostoru. Tehdy se to díky Radeckému podařilo ještě zvrátit na rakouskou stranu. Na předpokládané válčiště, severní Moravu, totiž přesunul takovou vojenskou sílu, že si Prusové uvědomili beznadějnost svého počínání, vzdali to a podepsali podmínky rakouského státu. A to Prusové dělali velmi neradi. Čepička: Je zajímavé, že kromě "punktace" se také používá termín "obrovské ponížení Pruska". Jaký byl Radeckého soukromý život? O tom se vyprávějí také legendy. Rak: Pokud vím, tak v Miláně na něj vzpomínají v dobrém, přestože většinově je pro Italy "katem svobody". Vyprávějí se legendy o tom, že jeho syna, který byl takovou ostudou armády, na ulici veřejně zfackoval nějaký kněz. Radecký si toho kněze pak pozval domů a ten čekal, že bude průšvih. Radecký mu místo toho veřejně poděkoval, že to udělal za něj. Radecký měl také jaksi pořád hluboko do kapsy… Čepička: Byl to bouřlivák a ten bouřlivý život něco stál, ženy, víno, dobré jídlo, takže asi ani žold rakouského maršála nestačil na jeho výdaje. Radecký stál dokonce na prahu vězení pro dlužníky, ale císař ho zachránil a dluhy za něj zaplatil. Rak: Nakonec za něj zaplatil dluhy Joseph Gottfried Pargfrieder, který zbohatl na vojenských dodávkách.A protože to chtěl armádě nějak vrátit, vybudoval památník hrdinů. Dluhy přitom zaplatil s podmínkou, že u něj Radecký dožije a nechá se u něj pohřbít, aby v památníku měl i skutečné ostatky nějakého hrdiny.



Hojda: Jde o památník v Heldenbergu u Wetzdorfu, severozápadně od Vídně, kde Radecký skutečně hraje centrální roli. Pargfrieder tam ovšem nechal pohřbít několik dalších generálů, takže se vlastně stal trochu takovým sběratelem. Je to velice zajímavé místo. Sám Pargfrieder se tam nechal pohřbít vsedě v brnění a seděl tam do doby, než přišla Rudá armáda. Hovoří Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí ČR: Také Němci a nacisté si nárokovali Radeckého. Naprosto neprávem, ale dělali to. Během druhé světové války, ale najednou v Berlíně zavládlo zděšení, že by snad ten velký Radecký byl pohřben vedle Žida, neboť jméno Pargfrieder mohlo být židovské. Vypravila se tam proto komise z Berlína, aby zjistila, jestli Pargfrieder byl, anebo nebyl Žid. Vrátila se ovšem s nepořízenou, kdy řekla, že rozhodující část těla, která by mohla vypovědět, jestli k tomuto náboženství příslušel, byla již tak zetlelá, že to nebylo možné zjistit. Toto mrtvola Pargfriedera ještě přežila. Nicméně krátce potom skončila druhá světová válka, Rudá armáda osvobodila Dolní Rakousy a také i tu vesnici – je to vinařská vesnice a roste tam docela slušné víno. Vojáci se pochopitelně ožrali, poněvadž všude byly plné sklepy, a někoho napadlo, že by mohli vyloupit tu hrobku. Jenže když tam v noci vnikli s loučemi a najednou tam viděli sedět Pargfriedera, zděsili se, z hrobky uprchli a nic neuloupili. Květen 1945 byl ale velice teplý, takže ubohý Pargfrieder se nakonec také rozpadl a musel být pohřben v rakvi. Jsme v Lapidáriu Národního muzea v Praze a za námi je slavná Radeckého socha, která měla vlastně stejně bouřlivý osud jako pán, který je na ní zpodoben. Odkud je ta socha? Odkud je ten pomník?Hojda: Pomník pochází z Malostranského náměstí a byl to vůbec první Radeckého pomník. S jeho přípravou se začalo už po bitvě u Novary, ke konci roku 1849 (tedy ještě za Radeckého života). Nakonec ale vznikl až několik měsíců po Radeckého smrti v roce 1858. Jde o dílo bratrů Josefa a Emanuela Maxů. To je velmi známá a plodná sochařská dvojice, která zanechala v Praze celou řadu plastik. Ne všechny jsou ovšem tak kvalitní, jako je Radeckého pomník. Zásluhu na tom měl tehdejší ředitel pražské Akademie výtvarných umění Christian Ruben, který prosadil, že je Radecký zvedán na štítu, což evokuje důvěrný vztah mezi vojáky a samotným vojevůdcem. Skupina osmi vojáků pak představuje jednotlivé zbraně rakouské armády, kdy je téměř s každou z nich spojena jedna národnost monarchie. Je tam i Čech, který má pod sebou hlaveň děla – čili český dělostřelec. A podobně je tam husar, hulán, jihoslovanský voják hraničářů v barvitém kroji a tak dále. Hovoří Jan Bárta, místopředseda občanského sdružení Radecký: Radeckého pomník stál na jižní straně Malostranského náměstí a hleděl do Mostecké ulice, čili směrem k trase slavnostních pochodů a průvodů, které šly po takzvané Královské cestě. V roce 1919 bylo sousoší odvezeno do lapidária a v roce 1922 byl rozbit i kamenný sokl. Na pomníku byly původně německé nápisy, které připomínaly Radeckého život a jeho nejslavnější vítězné bitvy. Na mladších fotografiích je ovšem vidět, že jsou německé nápisy odsekány a nahrazeny nápisy v češtině. Mohlo to souviset s rokem 1880, kdy Němci odmítnuli jazyková nařízení. Nebo s Jubilejní výstavou v roce 1891, které se Němci odmítli zúčastnit. Bylo to už období vypjatého nacionalismu, jak českého, tak německého. Pražská radnice byla velmi vlastenecká, česká, takže jména ulic i nápisy na pomníku byly v té době změněny na české. A pomník tam vydržel jak dlouho? Rak: Pomník tam vydržel do konce monarchie, kdy to v protirakouském nadšení bohužel odskákal i starý maršál. Zajímavé je, že původně byl v Čechách uctíván jako hrdina. Jako člověk, který je ztělesněním loajálního češství, který se nikdy za své češství nestyděl, česky mluvil jako svým mateřským jazykem – "Nikdy nezapíral, že je Čech, a podívejte se, jak vysoko to dotáhl." Hojda: Říká se, že byl schopen s každým vojákem promluvit jeho vlastním jazykem, což také zvyšovalo jeho popularitu. Čepička: Vojáci mu říkali "otec Radecký" (německy Vater Radecky). Pro ně to byl tatíček. Rak: V druhé polovině 19. století začíná vztah k Radeckému ochládat, ale v povědomí jsou stále dva generálové – nenáviděný Windischgrätz a stále uctívaný Radecký. Ani v pozdějším období jsem nenarazil na to, že by veteránům jeho armády někdo vytýkal, že potlačovali italskou svobodu, že Italové bojovali za své, za národ. Ne, ti veteráni jsou v podstatě chváleni. Radeckého armáda byla považována za loajálního, statečnou a národnostně spravedlivou. Dokonce se říkalo: "Němci si ho moc přivlastňují, byť víme, že otec Radecký mluvil všemi jazyky." Čepička: Od roku 1859 do první světové války nechyběl Radecký v žádném z vojenských kalendářů (v českých, rakouských i německých), které se vydávaly za Rakouska-Uherska. Téměř v každém rakouském plukovním muzeu mají malé oddělení Radeckého. A třeba Tyrolští myslivci na Ambrasu mu věnovali celou jednu velkou Plné znění zpráv


místnost, mají tam jeho uniformu a některé jeho řády. Takže v Rakousku Radecký pořád žije jako Rakušan. Prostě válčil za vlast, která byla tehdy mnohonárodní, vlast všem společná. Hovoří Jan Bárta, místopředseda občanského sdružení Radecký: Už několik let existují různé iniciativy, které se snaží pomník vrátit zpátky buď na původní místo, nebo místo blízké. (S kolegou architektem Císařem jsme vytvořili malinkou studii, která ukazuje, že by pomník mohl stát na jiném místě, a sice na severní straně, na křižovatce Tomášské a Letenské ulice.) Na toto téma se pravděpodobně povede ještě dlouhá společenská diskuse. Domnívám se, že někteří lidé budou protestovat proti tomu, aby se Radeckého pomník vrátil kamkoliv na veřejné prostranství. Tito lidé mají totiž většinou stále ten názor, že Rakousko bylo žalářem národů, že naši vojáci úpěli pod rakouskými veliteli, a jedním z těchto velitelů byl maršál Radecký, který hnal na smrt české vojáky a podobně. Jsou to takové ty dějiny podle výkladu Zdeňka Nejedlého. Maršál Radecký se narodil v roce 1766. Máme takový sen, že v roce 2016, kdy bude 250. výročí jeho narození, by se pomník mohl vrátit na své místo. Hojda: Myslím, že návrat Radeckého pomníku má šanci. Navíc vezmeme-li v úvahu, že se dnes obnovuje kdejaký pomník, tak tenhle by si to opravdu zasloužil, protože i z uměleckého hlediska je to pravděpodobně nejhezčí český pomník 19. století. Myslíte si, že Radecký získá v obecném povědomí, ostatně i v historii, jak se učí třeba ve školách, místo, které by si zasloužil? Mít takového válečníka, vojevůdce, o kterém se říká, že patřil k největším v 19. století, a takhle ho zasunout… Myslíte, že se o něm budou děti někdy učit?Čepička: Je to složité. Stále je to o přetrvávajícím nacionalismu, kdy si hrajeme na větší, než doopravdy jsme. A na ty velké zapomínáme, protože se před nimi cítíme být malí. Právě to někdy brání tomu, abychom se rehabilitovali sami před sebou. Rak: Přesně. V historii Radecký svoje místo má, to mu nikdo nemůže vzít. Jde ale o to, aby měl místo i v čítankách, ve školním dějepisu, ve veřejném prostoru. Náznaky tu jsou, byly o něm rozhlasové pořady, takže se tam pomalu vrací. Doufám, že se to povede. (redakčně kráceno)

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/178994-marsalek-radecky-zachrancemonarchie/ _

Chcete psát román? Stačí mít dost papíru, říká pedagog 1.5.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Kultura_ Lidovky.cz, Vladěna Ptáčková_

"Člověk může psát román, když má dost papíru a okrouhaných tužek," říká o psaní David Jan Novotný. Co ho na tomto tvůrčím procesu láká, jaká jsou jeho úskalí a jak na jeho knížku Sidra Noach reagovala židovská obec? Lidovky.cz: Jak jste vnímal knížku ještě jako malé dítě? Co pro vás znamenala? Pro mě byla kniha zdrojem zábavy a zvědavosti. Samozřejmě dítě než začne číst, tak prohlíží obrázkové knížky a já je měl strašně rád. Dědeček měl jednu takovou, což byl Duden – ilustrovaný slovník, který vydával Brockhaus - a já tehdy ještě neuměl číst, tak jsem si prohlížel jednotlivé tabule s popisky, a potom, když jsem se začal učit německy nebo anglicky, tak jsem po něm sáhl, a využil ho jako zdroj informací. Knížky s ilustracemi lákají snad každé dítě! I desky a přebaly jsou důležitá věc, protože vás přitahují právě obrázky. Obálka jenom s holým textem, to mně nic neříkalo. Pro dítě musí být atraktivní a něčím zaujmout. Někdy se třeba stalo, že byla pěkná obálka, a pak to člověk otočil a v knize ani jeden obrázek, tak to mě vždycky naštvalo... Lidovky.cz: Pamatujete si svoje první literární pokusy? Já nevím, jestli to lze nazvat literární pokus v pravém slova smyslu, ale rodiče chtěli, abych uměl hezky číst. Takže jsem musel předčítat nahlas a vždycky jsem dostal nějakou knihu, kterou jsme četli ve škole – samozřejmě, co se číst dalo, ne žádnou matematiku. Jenže jednou mě přistihli, že čtu, co tam vůbec není. Já jsem to znal a už mě to nebavilo, tak jsem si vymýšlel. Úplně stejné to bylo, když jsem hrál na klavír, znalý not, a Plné znění zpráv


nepřišlo mi to úplně košer, tak jsem začal improvizovat. A maminka, která znala všechny ty Chopiny, které jsme se učili, tak říkala: „ To tam přece není!“ A já jenom: „Jé!“ A ona koukla a „Zahraj mi to!“ Takže já jsem si vymýšlel už jako malé dítě a to je otázka nějaké rozbouřené fantasie, s kterou se člověk buď narodí nebo ne. Někdy je to až na pomezí lhaní. Když přijdete do školy a řeknete: „Já jsem zaspal", tak to přeci není žádná pořádná výmluva. Kdežto když si začnete vymýšlet, sice tu poznámku dostanete, ale je to přeci jenom něco víc. Takže to přikrášlování je vlastně jakýsi umělecký základ? Samozřejmě má lhaní své určité hranice, ale když vykopnete doma okno, taky nebudete říkat mamince, že jste idiot, že jste to okno rozbil. Jenže když si vymýšlíte, najednou máte předpoklady k tomu, že se to vymýšlení uplatní i do budoucna. Třeba učitelka mne vyvolá k tabuli a řekne: „Napiš větu. Holou.“ To si pamatuji dodneška. No a já napíšu větu: „U lesa ležela mrtvola". A ona byla celá u vytržení, co to znamená, a já se jí ptám, „Je to věta? Je to věta. Stává se, že u lesa lehávají mrtvoly? Stává.“ A ona si zavolala rodiče, cože to píšu za blbosti, a táta jí na to řekl naštěstí to samé co já. Taky jsem si psal deníky, takové záznamy. On to po nás teda chtěl dědeček. Bohužel se ztratily. Já bych dneska dal nevím co zato, abych ty deníky z dětství našel, protože tam byly úžasné hlouposti! Ty zápisky byly určitě důležitou součástí toho, že se člověk naučil vyjadřovat, zformulovat nějaké myšlenky. A ve chvíli, kdy zjistil, že ta pravda je trošku nudná, tak si zase začal vymýšlet.

Jakou váhu přisuzujete deníkům teď? Jsou pro spisovatele tak důležité, jak se všeobecně tvrdí? To já vlastně nemůžu posoudit. Už proto, že s tím mám vlastní zkušenost. Deník si píšu na venkově jednou začas, a když se k němu vrátím tak udělám takové backstory, co se za tu dobu stalo. Ale pro mě má deník v podstatě funkci náhražky paměti. Vždycky si nalistuji příslušný rok a příslušné období a pomáhá mi to vybavit si věci, na které bych normálně zapomněl. Není to nějaká niterní zpověď, i když si v něm taky někdy pořádně zanadávám. Je obvyklé, že deníky zapisujeme ručně. Jak ale zaznamenáváte prózu? Rukou, na stroji... Naposledy jsem prózu psal rukou v devětašedesátem roce. Problém mám hlavně se čtením po letech. Pak jsem všechno psal na stroji a výhoda toho je, že už přitom si můžete do strojopisu psát poznámky a nevzniká z toho takový zmatek. Ale už tak patnáct let píšu jen na počítači. Ručně si zaznamenávám poznámky, někdy taky v noci, ale nechci budit svoji ženu a nerozsvěcím. Tak je načmárám - ráno to ještě přečtu, to jsem si totiž ještě schopen vybavit, co ta poznámka znamená. Máte ještě při svých aktivitách čas číst? Sledujete soudobé autory? To je problém. Doma se mi kupí nepřečtené knihy. A také je nerad nechávám rozečtené. Nemám vůbec čas na prózu, mám jiný okruh literatury. Tu a tam se k něčemu dostanu, snažím se sledovat co vychází. Udržujete si a obohacujete slovní zásobu? Já si ji obohacuji díky tomu, že se pohybuji mezi studenty, to znamená ať už na Literární akademii nebo Fakultě sociálních věd a to každý týden. Neologismy, které pronikají do českého jazyka se objevují permanentně, celých těch dvacet let. Když se pohybujete mezi lidmi, tak asi není možné je neregistrovat. Jen při psaní je používám málokdy. Mám zkušenost s různým druhem rčení, která právě byla v módě a všichni studenti je cpali do textu jako pominutí. Jenže za pár let a další generaci tomu už nikdo nerozumí. Ale i v Česku se podle četných studií znalost jazyka vytrácí. Řekl byste, že dnešní lidé, zejména děti, méně čtou? Nebo je to jenom jakýsi kulturní strašák? Že by lidé méně četli, tak to určitě ne. Tam jde o jednu věc, jaký druh literatury čtou. Stačí, když se podíváte na obálky těch knih, které mají v ruce. Jestli čtou slátaniny nebo kvalitní romány. Rozšiřování slovní zásoby se týká zejména mladých lidí. My už jsme toho četli dost. Dost málo. Nestačíme přečíst všechno, ale přitom mám autory, na které se mohu spolehnout, kteří mě inspirovali a od kterých jsem se něco naučil. Jenže to není moje zásluha, to je lety. Přeci jenom jsem toho přečetl víc, než mladý člověk. Čtení závisí taky na tom, když malé dítě, které vyrůstá v rodině, začne chodit, běhat, strhávat ubrusy a objeví v bytě něco, co se jmenuje knihovna a začne odtud ty knihy tahat a trhat ke vzteku rodičů. Ale ví, že existuje kniha! Znám domácnosti, kde na knihu nenarazíte. A druhá věc, jaká literatura tam je. Pokud máte tatínka entomologa a objevíte knihu o broucích, začnete je prohlížet, protože jsou to pěkná stvoření, doma i na louce - a možná budete nasměrován i k tomu, že z vás vyroste entomolog. K čemu jste směřoval vy? Plné znění zpráv


Protože byl můj otec grafik a výtvarník, tak listuji v obrázkových knihách, a nejenom v těch dětských a najednou jsou tu Giorgione, Michelangelo, Chagall... Já malířství nevnímám jako uměleckou výmalbu, já koukám na obraz jako na příběh. Je to jako když cvaknete fotoaparátem a on se zastaví čas. Samozřejmě, kdyby měl otec v knihovně jiné umělce a viděl bych tam abstraktní geometrii, asi bych z toho těžko nějaký příběh vytěžil. Byl bych rád malířem, ale když já měl dost těžkou ruku a neuměl dobře kreslit, tak jsem místo toho tedy psal, no. Zmiňoval jste inspirující autory, můžete nějaké jmenovat? Z prvních věcí, co jsem tahal z knihovny a začal číst byl Karel Čapek. Povídky z první a druhé kapsy. Trapné povídky . A pak jsem vytáhl útlou knížečku Rozmarné léto a s ní tu byl najednou jazyk, úžasný, kterým nikde nikdo nemluvil. Pak jsem objevil Eduarda Basse a Haška, ale ne jeho Švejka, ale povídky. Většina lidí zná Haška právě jenom díky Švejkovi, ono se zapomíná, že byl povídkář. Napsal jich hromady, jsou úžasné a takřka realistické. A pak pro nás bylo zjevení - museli jsme číst ve škole různé šílenosti - když jsem objevil v šedesátých letech Taneční hodiny pro pokročilé , když vyšly Ostře sledované vlaky a Pábitelé . Ten způsob, jakým Hrabal uchopil realitu a přivedl nový typ hrdiny, který nás fascinoval. Poté jsem v těch šedesátých letech vozil mýdlo a dělal v mýdlovaru. A v ulici Na Hrázi, přesně v ulici, kde ten Bohoušek bydlel, byly sklady mýdla. My jsme se tam spolu potkávali! On tam s jedním farářem vedl náboženské diskuse... Jaký měl Hrabal dopad na vaši tvorbu? V jakém směru vás ovlivnil? Jak způsobem vyprávění, tak jazykem. Když si všimnete Hrabalových dialogů, tak takhle nikdo nemluví, to je těžká stylizace. Ale on uměl krásně nadávat. My jsme řičeli smíchy. Třeba, v jedné povídce má: „Maminko, ty ventro stará, roztrhnu ti hubu hákem!“ To je ale poetická nadávka! Košatá! To mě fascinovalo. V tuhle chvíli začnete přemýšlet a vymýšlet další druhy a nová slovní spojení, která vytvoří nějakou novou entitu jazyce. Mluvili jsme o šedesátých letech, dostal jste se za totalitního režimu k nějaké samizdatové a exilové literatuře? K samizdatové literatuře jsem se dostával, ne všechno se mi líbilo, k lecčemu jsem měl výhrady. Ona ta literatura za totality měla přeci jenom své dvě vrstvy, tu, která byla čitelná a druhou, která by ani neprošla nakladatelským sítem. Z exilové literatury se tu a tam něco dostalo. Jak vnímáte kontrast mezi výběrovou literaturou minulé éry a dnešním otevřeným trhem? Je tady jeden problém se kterým se každodenně potýkám. Systém přídělový, který fungoval mimochodem každý čtvrtek, měl výhodu bezesporu v tom, že vycházelo poměrně málo titulů, takže si každý mohl přečíst v "novinkách", co vyšlo. Co bylo napsáno, to bylo dáno, zatímco dneska nemám přehled. Tím pádem člověku uniká spousta dobrých knih. Prostě se o nich nedozvíte. Přehledy by musely by vycházet každý týden, tlusté jako telefonní seznam. Máte rád autorská čtení? Chození za psanou kulturou? Já docela rád čtu a to dramaticky. Chtěl jsem mimo jiné jít na herectví, ale mně tenkrát řekli, že jsem na to už starý. Když texty čte herec a přečte mou knihu, tak rozumí tomu textu jinak, zatímco já vím, co jsem napsal a kde jsou důležité akcenty. A určitě je budu dělat někde jinde než člověk, který to začne číst profesionálně. Umět číst je důležité. Byl jsem kdysi na dvou autorských čteních, a oba autoři četli dost špatně. To je to umění, přečíst a prodat to. Ale ve chvíli, kdy dotyčný s tím hlasem nepracuje a čte monotónně, z toho textu nic nemáte. Projde vám ušima jen shluk slov. Spisovateli nestačí jenom pracovat se slovem v grafické podobě, ale věnovat se mu v celé šíři. Často jsou autoři zváni do rozhlasu, nebo do televize. Ve chvíli, kdy nás někdo pozve k rozhovoru, nemůžeme se zajíkat a koktat jako politici. Ti to dovedou. Ale nepopírám, že v politice jsou i dobří rétoři. Ale to jsou zase demagogové. V jednom z rozhovorů jste uvedl, že s knížkami je to vlastně jako s dětmi. Nejsou úplným obrazem autora, ale chtě - nechtě si z něho něco odnášejí. Jaký máte vy ke svým knížkám vztah? Jste hrdý, že Sidra Noach vyhrála cenu, stejně jako byste byl hrdý na své dítě, kdyby skvěle odehrálo klavírní koncert? Určitě jsem byl rád, to ano. Když ono to fungovalo jinak. Knižní klub udělal strategii tak, že sice nikdo nevěděl, kdo tu cenu získá, vyjma samotného autora. Vítězný titul ohlásí veřejnosti a pak jde rovnou na trh. Takže se na ní museli dělat redakční úpravy. Já jsem se to dozvěděl už loni na jaře. Když mi drnčel telefon, říkal jsem si, proč oni by mě volali v devět hodin ráno? Taky jsem něco tušil, protože to po mně chtěli v elektronické podobě. Jenže já měl hromadu starostí, a ještě víc jich bylo kolem toho. Přemýšlel jsem, jestli to mám někomu říct, a pak Plné znění zpráv


tím jediným člověkem byla moje žena. A nakonec jsem na tu radost neměl čas, protože než jsem si to stačil nějak uvědomit, začala práce se samotným textem. Ona skutečně potřebuje taková knížka jako Sidra Noach, poté co úspěšně zdolala soutěž, ještě redaktora? Bezpochyby ano. Odborný redaktor se na ni dívá odlišnýma očima. Knížku jsem dal v první řadě zkorigovat. Nejde jenom o syntaxi a místy i lepší formulace. To si pište, že tam pár míst najdete, která jdou napsat lépe. To vždycky! Spíš je to kvůli tomu, že když máte více postav, ony se vám míhají před očima a někdy je zaměníte. Je to Růženka? Nebo Rózinka? Najednou nevíte. To je na redaktorovi, aby na to přišel. Když se dovtípí čtenář, je už pozdě. Jak na Sidru Noach reagovala židovská obec? No, to já jsem byl velmi zvědav! Seděl jsem jednou v pátek večer, ještě před začátkem bohoslužby ve staronové synagoze, a povídám rabí Sidonovi: „Hele já píšu takovej román, a tam vystupuje nějakej rabín a on se bude jmenovat Sidon, protože vrchní zemskej rabín se jmenuje Sidon. Přece se nemůže jmenovat Piskáček!“ A on na to: „Proč by se nemohl jmenovat Piskáček?“ Tak jsme se smáli, a já, že se bude jmenovat Sidon, a on mi to nakonec dovolil, že mu to nevadí. Ale samozřejmě jsem byl napjatý, týká se to židovské obce, týká se to lidí, o kterých tam píšu – to jsou lidé, kteří skutečně existují, nejsou mezi hlavními postavami, ale pohybují se tam. Co můžu pro kamarády udělat, když je mám rád? No namalovat je neumím, tak z nich alespoň udělám literární postavu. Tak jsem to dal Karlu Sidonu přečíst, a on řekl, že je to dobrá kniha. Také ohlas od lidí byl pozitivní, protože současná židovská literatura prakticky neexistuje. Židovská literatura neexistuje? Jak je to možné, když kultura přetrvává? Ona je tu zastoupena izraelská literatura v rámci překladů. Ale pozor, o současné židovské kultuře u nás píše vlastně jen Arnošt Goldflam. I literatura šedesátých let se tématu židovství vyhýbala, jakoby Židé byli skutečně vyhlazeni a neexistovali. Život šel dál, jenom se o tom nepsalo. Vlastně taky psali, že Isák Singer je poslední, který píše jidiš jazykem, ale lhali, jako když tiskne. Časopis Forward vychází v jidiš a je dostupný i na internetu. Dokonce ve Vilnu vznikají kroužky, kde se obnovuje psaní v tomto jazyce. Já jsem z jidiš začal překládat písně, ale tak před deseti lety, pak jsem toho nechal. Překládat je není těžké, texty jsou jednoduché a jidiš není zrovna tak těžký jazyk – když umíte trochu německy, trochu polsky, rusky a trochu hebrejsky a přečtete písmo, jste schopni to přeložit, dokonce se tím i domluvíte. Se čtením je to horší, ale dokážu to. Pomalu. Dokonce mám na to slovník, který jsem dostal v Americe. Ale tam je zase ta americká jidiš. Ta východní je pořád trochu starosvětská. Kolik vám Sidra Noach zabrala času? A teď nemám na mysli pouze reálný čas, kdy člověk sedí za stolem a píše. Pět let. Psal jsem scénáře pro televizi, také jsem pracoval jako dramaturg pro jednu produkční společnost. A jednoho dne jsem si říkal, že Sidru píšu moc dlouho a musím to dokončit. Protože, když to nedokončím v roce 2009, tak už to nedokončím nikdy. Já jsem to skončil 17. listopadu na výročí té smetanové „šmevoluce“. A teď nastal ten problém. Já jsem vůbec netušil, co s tím budu dělat. Napsat knihu je fajn, ale hledat náklad, to je ten největší problém. Vzpomněl jsem si na Knižní klub, protože jsem u něj už jednu cenu obdržel, společnou, tak mě tam každý rok zvou. Tak co, za poštu zaplatím padesát korun, řekl jsem si. Tudíž jsem to vytiskl, zabalil a poslal. Jsou dvě možnosti - buď to vyhraje někdo jiný nebo já. Nechápu, proč lidi obesílají soutěže a pak jedinec vystoupí a tvrdí, jak je překvapený, že vyhrál. Podivná schizofrenie, ať už se to týká jakýkoliv soutěží. Teolog Tomáš Halík, se kterým jste se také společně setkali na Literární akademii, tvrdí, že člověk by měl začít psát romány po padesátce. Jaký máte názor na toto věkové omezení? Člověk je svobodný tvor, a může začít psát román, když má dost papíru a okrouhaných tužek v deseti. Podle mého soudu není důležitá ta empirie, protože člověk může psát fantastické romány a může psát cokoliv a nepotřebuje být starý, zralý, zkušený – na to já moc nevěřím – protože staré víno může být taky zkvašené a mlaďounké může být to pravé. Takže takové generační dělení mi připadá absurdní z jednoho prostého důvodu: Protože život lidský je v porovnání s vesmírem tak kratičký! Jak to, že můžeme tvrdit, že v padesáti je někdo chytrý? Já znám spoustu lidí, kteří jsou chytří ve třiceti, a taky hromadu pitomých starců, a naopak! Kde je nějaké měřítko, jestli je přímá úměra stáří a moudrost? To je taková starosvětská představa, že člověk zmoudřel, když ho zdobí šediny. Handicap mladých je, že toho nemají tolik načteno. To se týká ale spíš odborného psaní. Jenže psaní příběhů, povídek! Já to mám kolem sebe a jenom žasnu! Co já, kdybych měl ve dvaceti takové nápady!



URL| http://www.lidovky.cz/rozhovor-jan-david-novotny-dfn-/ln_kultura.asp?c=A120430_130443_ln_kultura_Pta _

Víc než odkouzlený dnešek 24.5.2012

Tvar str. 01 Titulní strana_ Michal Škrabal_

rozhovor s Vratislavem Maňákem Vratislav Maňák (nar. 1988) pochází ze Stříbra, absolvoval zdejší gymnázium, následně vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze, kde dnes pokračuje oborem Mediální studia. Pracuje v internetovém zpravodajství ČT24. Své povídky publikoval časopisecky (Tvar, Host, Plž) a na vlastním blogu, v roce 2011 mu v nakladatelství Host vyšla povídková sbírka Šaty z igelitu, za niž minulý týden obdržel Cenu Jiřího Ortena. * Nedávno jsi byl na Hořovicích Václava Hraběte. Patříš k pravidelným návštěvníkům této akce? Vůbec ne. Byl jsem tam letos pozván kvůli nominaci na Cenu Jiřího Ortena a četl jsem povídku Přinesla mě bouřka. Líbilo se mi to moc – prostor klubu Labe je příjemný a publikum mé čtení očividně bavilo. * Jaký máš vlastně vztah k Hrabětovi? Patří k tvým oblíbencům, nebo snad přímo vzorům? Hrabě sice můj vzor není, ale jeho poezie se mi líbí. Je přímá, jasná, přístupná, navíc dost provázaná s muzikou. Třeba má sestra, které je osmnáct, Hraběte čte – a který maturant dnes čte poezii? * Co jsi četl jako maturant ty? Já byl svědomitý žák a hned od primy jsem začal poctivě načítat povinnou literaturu. 9 770862 657001 1 5 9 770862 657001 1 6 9 770862 657001 Z dětských knížek, jako byla třeba Správná pětka od Enid Blytonové nebo Harry Potter, jsem proto záhy přesedlal na úplně jiné knížky. Ve třinácti čtrnácti letech jsem četl Párala, toho jsem měl nejradši. Táhlo mě, jak jsou jeho knihy, hlavně Mladý muž a bílá velryba, nabité emocemi – nebo mi to tak tenkrát minimálně připadalo. * Musel ses do povinné četby nutit? Vůbec ne. Mě to bavilo, hlavně ve 20. století se dá objevit spousta dobrých knih, a pak už jsou to jen předsudky, když je lidé odmítají číst. V zásadě díky povinné četbě jsem si našel i své literární favority, své, jak říkám, „čtyři evangelisty“: Grasse, Garcíu Márqueze, Karla Čapka a Kunderu. Ten u mě taky dlouhou dobu vítězil, padala mi čelist před jednoduchostí jeho stylu, jeho civilními větami a esejistickým rozměrem knih, zejména u Nesmrtelnosti. Grassův Plechový bubínek pro mě zase dodnes zůstává vůbec nejlepším románem, co jsem kdy četl; smekám před množstvím forem, které střídá, od pohádky po drama, a přitom text stále drží pohromadě. A k tomu ten barevný, košatý jazyk. García Márquez je moje čítanka magického realismu, jeho knížky mi připomínají mýdlové bubliny. Jsou duhové, vláčné a lehce zamlžené, jako by realita byla barevná plastelína, kterou můžeš natahovat a formovat podle potřeby. Krásná hra! A konečně, Čapek: ten je považován za takovou tu školní klasiku, na kterou se může, nebo dokonce musí prášit v regálech – a přitom zůstává velmi moderní, stále aktuální, jeho jazyk vůbec není zastaralý, naopak, je to gejzír krásné češtiny. Pro mě je ale Čapek vzorem především kvůli jeho až troufalému žánrů od detektivních povídek k těžkým dramatům. Inspiraci si beru od každého z této čtveřice. A všechny jsem si je pro sebe objevil na gymplu. * To jsi jeden z mála zářných případů, kdy škola splnila vzdělávací funkci. Ano, zní to asi trochu dušínovsky, ale je to tak. Opřel jsem se o seznam povinné četby a pak jsem pátral dál, na vlastní pěst. * Co beatnici? Ti uhranuli nejednoho puberťáka… Plné znění zpráv


Zkoušel jsem číst Kerouaca, jeho Na cestě, ale sám jsem k němu cestu nenašel. Mám raději klasičtější, „literární“ literaturu, a proto mě ani v české literatuře neoslovuje ta hospodská linka spojená s Haškem nebo Hrabalem. Jako čtenář potřebuju velký příběh, děj a zápletku, pouhý sled epizod mi nestačí. * Máš nějakého favorita mezi současnými autory? Ničí tvorbu nesleduju pravidelně, jdu spíš po titulech než autorech. Z české literatury mě za několik posledních let nejvíc zaujal román Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici. Sice nemá žádný dramatický oblouk, jeho téma mě ale uchvátilo: poválečný osud Zlína, přejmenování na Gottwaldov, a zejména dětství v padesátých letech… Ta doba mě fascinuje, a i když je považována za krutou a hrubou, Bajaja jí vtisknul svéráznou eleganci. Poslední česká kniha, kterou jsem četl, byla Vieweghova Mafie v Praze. Po dopsání diplomky jsem si potřeboval odpočinout… * Na svém blogu jsi měl příspěvek o generaci tzv. Havlových dětí. Cítíš podobnou generační příslušnost čistě v literárním prostředí? Těžko říct… Havlovy děti považuju za generaci narozenou na konci 80. let, které ve škole nad katedrou nevisel Husák, ale právě Havel. To znamená lidi zhruba v mém věku. A musím se přiznat, že já jsem od svých vrstevníků nikdy nic nečetl. Asi bych ale o literárních Havlových dětech nemluvil, smrdí to škatulkováním, a já chci zůstat solitér. * Odkdy píšeš? A co tě k tomu vlastně dohnalo? Nápodoba výše zmiňovaných vzorů? Nápodoba asi ani ne... Píšu od gymplu, kde to začalo slohovkami – určitě ale nejsem zdaleka jediný, u koho psaní odstartovaly právě školní slohy. A bylo tu taky pár literárních středoškolských soutěží. Jako stimuly posloužily různé písňové texty nebo melodie, na základě jejich atmosféry jsem začal fabulovat příběh. Když dnes píšu, tak si k povídkám vyrábím jakési soundtracky, na YouTube si pro ten či onen příběh založím album a hledám melodie, co dobře vystihujou atmosféru, kterou chci textem evokovat. * Literárními servery sis neprošel? Ne, nikdy jsem na žádném literárním serveru nepublikoval – když jsem byl na gymnáziu, tak to s internetem ještě nebyla žádná sláva. Pár povídek jsem publikoval na svém blogu, ale nikde jinde ne. * Těch tvých blogů jsem na webu našel hned několik, minimálně tři. Není to tříštění sil? A ještě mě napadá: v dnešní době k otázce „co tě přinutí sednout si a napsat povídku?“ přibývá i její parafráze „co tě dožene sednout a napsat příspěvek na blog?“... Asi to tak trochu tříštění sil je a určitě v tom byla i určitá míra grafomanství. Ale dva z těch blogů jsou už mrtvé a třetí skomírá. Nepublikoval jsem na nich ale jenom povídky, většinu tvořily komentáře. Ty už teď nepíšu vůbec, protože ztrácím chuť se ke všemu vyjadřovat a tímhle způsobem veřejně sdílet své názory. Nemám potřebu opakovat to, co řeknou jiní – a lépe. V současnosti mám jediný blog, a ten funguje spíš jako taková sběrnice informací – aby případní zájemci o mé psaní měli všechny informace pohromadě, na jednom místě. * Vnímáš tedy rozdíl mezi osobním autorským webem a blogem? Určitě. Blog na mě působí osobnějším dojmem, webové stránky autora jsou institucionalizované, předpokládají většinou nějakého správce, který o autorovi píše ve třetí osobě a autor se omezí jen na občasné poznámky a pozdravy. * Co ostatní výdobytky moderní techniky, nová média? Co sociální sítě třeba? Co se týče moderní techniky, jsem celkem antitalent, sociální sítě ale jako většina lidí běžně používám a nedělá mi to problém. Musím ale říct, že když se křtila má knížka, raději jsem řadu lidí zval i osobně – slovo je víc než jedno prokliknutí myší. * Ptám se proto, že na mě svými texty působíš jako staromilec, což jsi de facto i doznal vloni na Radiu Wave v pořadu



Liberatura. Mně se staromilecká póza příčí, a proto se takovému označení bráním. Nejsem člověk, který by si pěstoval licousy a nad postel si pověsil Franze Josefa. Pro účely psaní mi ale až donedávna – protože teď hledám cesty, jak z toho ven – nepřišlo na současnosti nic estetického, nic podle mého gusta, připadá mi taková všední, banální a nedokážu jí vrazit poetický punc; když ale o něčem píšu, potřebuju, aby to mělo určitý poetický rozměr, aby ve mně prostředí, které konstruuji, vzbuzovalo „libost“. Historie mě zajímá, a tak snadno nacházím takové prvky právě v minulosti. Takový starý psací stroj je přece krásná věc! Nicméně nedávno mi vyšla v časopise Plž povídka Tomcat on a hot tin roof, která se v současnosti odehrává. Protože ale sleduje zákulisí travesty show, a to není zrovna standardní prostředí, nabízí víc než jen odkouzlený dnešek. * Jako všední a nepříliš poetická se však současnost jeví asi většině autorů. Ty se tedy cítíš jistěji v minulosti, či ještě lépe: v nejasně vymezeném bezčasí? Přesně tak. Může to být nějaká forma úniku a snad trochu i myšlení zlatého věku, ale znovu podotýkám, že doma nenosím cylindr. Navíc se nesnažím stylizovat do literární formy 19. nebo 1. poloviny 20. století, a to by podle mě přitom byl hlavní projev nějakého staromilectví. Mě jen baví hrát si s atributy dřívějších dob, protože jsou natolik známé, že stačí málo, aby se u čtenáře evokovala příslušná dobová atmosféra. Stačí jen naznačit – a já velice nerad bývám konkrétní, protože to podle mě povídky omezuje v čase a prostoru. Můj záměr je, aby se mé povídky mohly odehrávat ve více než jednom konkrétním časoprostoru, aby měly delší životnost, aby příliš rychle nevyčpěly. Prvky z minulosti tomu nahrávají. Záměrně si vybírám předměty, jako jsou třeba dámské rukavice, protože se dneska sice už nenosí, ale není vyloučené, že se najde někdo, kdo si je navlékne. Snažím se ve svých textech víc „rozkročit do času“. * A projít tak jeho zkouškou? Kvalitní věci bývají většinou nadčasové, ne poplatné době svého vzniku. Asi to bude působit jako nezdravé sebevědomí a drzá ambice, ale ano, samozřejmě bych chtěl, aby to, co napíšu, rychle nezapadlo. * A není to tak, že té žhavé současnosti a na ní se nabalující plytkosti máš plné zuby ze své práce? Na zpravodajství toho mnoho poetického věru není, stává se z něj čím dál tím fádnější, vyprázdněnější informační servis. Naopak, mě to baví, i když to mediálním kritikům může připadat zvrácené. Beru jako osobní výzvu se jí bránit a hledat to podstatné. Nejsem nijak rozdvojený, oba ty světy – profesní s autorským – se pochopitelně nějakým způsobem prolínají. Sice se je snažím záměrně odlišit, takže třeba nerad píšu k replikám postav uvozovací věty, kterých se nabažím v práci, zároveň jsem ale ve zpravodajství našel některé motivy, které se pak promítly do mé tvorby: povídka Přinesla mě bouřka tak vznikla na základě zprávy o tom, jak ve Spojených státech uletěl malý chlapec v horkovzdušném baloně. Záchrannou akci pak sledoval celý národ a prezident Obama kvůli tomu snad i přerušil svůj projev. * Jak se odstřiháváš od těch kvant textů, které se na tebe dennodenně chrlí, když pak chceš napsat něco svého? Nejsi po celém dni příliš zahlcen rozličnými vjemy? Někdy je únavné si po osmi hodinách v práci znovu sednout za počítač a psát vlastní věci. Mám ale pocit, že se jde dneska odstřihnout snáz a snáz, protože žurnalistika a literární práce se čím dál víc oddalujou: ve zpravodajství není na rozdíl od publicistiky prostor pro nějakou kreativitu, a vlastně ani není ceněná. Jde ale o zajímavou práci, protože díky ní jsem stále v obraze u spousty věcí, i když je to taková „pěna dní“. Navíc se oba žánry hodně odlišujou: strohá zpravodajská zpráva od povídky. Literární jazyk je jiný než jazyk zpravodajství. Psaní je jiná forma realizace. Je svobodnější, můžu si dělat, co chci. Zpráva má svá určitá pravidla, všechno podstatné se musí říct hned na začátku, kdežto v povídce si můžu počkat, i důležité informace servírovat čtenáři postupně, nechat si překvapivou pointu až na konec. * Na opačné straně barikády jsme my, konzumenti těchto zpráv. Jak se z té přemíry informací nezcvoknout? Určitě stojí za to, nebrat všechno vážně, dávat si od zpráv trochu odstup a nesnažit se pojmout všechno. * V časopise Listy mají rubriku Básníci a jejich místa, kde literáti představují místo, k němuž je pojí nějaké citové pouto, ať už pozitivní nebo negativní. Jak ty bys představil své rodné Stříbro?



Stříbro je město v Sudetech, kde i sedmdesát let po odsunu zůstává nad vchodem jednoho domu oprýskaný nápis Konditorei, nad vchodem druhého je dokonce stále patrný hákový kříž. Ve 30. letech tu žilo jen něco kolem deseti procent Čechů, a mně přijde, že už to je dneska kus historie, na kterou se zapomnělo. Obecně mě mrzí, že si města v tachovském okrese německou minulost málo připomínají a málo s ní pracují. Přitom nejde o stigma, ale o výhodu… Jenže ono je asi pohodlnější německou minulost vytěsnit než ji přijmout za svou a nedejbože se k ní hlásit. A hlavně, pro většinu lidí už je to dávno passé, ačkoli je tu spousta německých fabrik, a o Tachovsku se dneska bohužel ví především jako o výpadovce na Německo. Přímo Stříbru se údajně říká západočeský Betlém – podle domků kolem kostela na kopci, které mají připomínat betlémy lidových řezbářů. Nikdy jsem sice nikoho neslyšel tohle označení použít, ale líbí se mi a každý si ho může ověřit při cestě vlakem z Plzně na Cheb. Od trati je totiž Stříbro vidět nejlíp. Hlavně to je ale moje srdcové město, žiju v něm celý svůj život, jsem stříbrský patriot. Situoval jsem sem i děj jedné povídky, Řezbáře, ačkoliv jinak si při psaní žádná konkrétní místa nepředstavuju. * Tu povídku ti recenzenti opakovaně vytýkali, zdála se jim být až samoúčelně brutální. Jaké reakce jsi zaznamenal přímo od místních? Lidé ze Stříbra, kteří ji četli, okamžitě poznali místní kulisy, ale ani jim se moc nelíbila. Osobně mám k Řezbáři zvláštní vztah. Není to sice jediná povídka, která obsahuje smrt postavy, ale jako v jediné v ní smrt funguje jako zlovůle – a nikoli vysvobození. Protože je postava vraha zhruba v mém věku a protože se děj odehrává v reálných kulisách, vžil jsem se do postavy asi až příliš a nechtěně si stimuloval pocit podobný tomu, který asi zažívá člověk, co chce spáchat něco tak odporného, jako je vražda. Zákonitě se dostaví podivné vnitřní pnutí, ze kterého se ti dělá zle. * Richard Podaný se nám v rozhovoru v minulém čísle přiznal, že by nemohl být spisovatelem mimo jiné proto, že „neumí ubližovat postavám“… Povídka je krátký útvar a dává autorovi jen omezený prostor se s postavami nějak zásadněji sžít. Kdybych ale měl dneska Řezbáře napsat znovu, nevím, jestli bych toho byl schopen – já v budoucnu postavám ubližovat nechci, už teď vím, jak mi jich bude líto. Na svou obhajobu ale musím říct, že závěr Řezbáře není samoúčelný. Možná působí barvotiskově, ale je to jen do krajnosti vyhnaný obraz maturitního plesu a hlavně přemíry emocí, které se s ním pojí. A stříbrský kulturák, kde jsem měl maturitní ples já, nabídl k příběhu potřebné kulisy. * Ač stříbrský patriot, jak sám říkáš, zakotvíš asi nakonec natrvalo v Praze, aspoň to tak vypadá. Ona je to praktická volba vzhledem k tomu, co jsem si vybral za povolání, a protože chci taky někdy z něčeho žít. Jako redaktor v regionálním deníku bych si podle svých představ asi nevydělal. * A jaké jsou vlastně tvé představy? Stříbro už je ti moc malé? To vůbec ne, ale když jsem se hlásil na žurnalistiku, nebylo mým cílem regionální zpravodajství. Samozřejmě jsem ze spousty představ o Pulitzerových cenách a reportérských honičkách za nájemnými vrahy rychle vystřízlivěl, ale jaké jiné město nabízí v tomhle oboru víc příležitostí než Praha? * Jsi jedním ze tří finalistů letošního ročníku Ortenovy ceny. Máš nějaké předchozí zkušenosti s literárními cenami? Na gymplu jsem se úspěšně i neúspěšně zúčastnil několika literárních soutěží, zejména těch pořádaných Památníkem Terezín, ale všechny byly určené pro středoškoláky. Orten je cena jiné kategorie. * Co pro tebe literární ceny znamenají obecně? Já je beru jako formální ocenění autorovy práce, pozitivní reflexi a znamení, že ta či ona knížka není jenom výkřik do tmy, ale že přináší nějakou literární hodnotu. Že stojí za pozornost, že jsou tu lidi, co ji četli, a další lidé, kteří ji teprve číst budou. Pro mě osobně je to ohromná radost, motivace a stimul k dalšímu psaní. A taky vidina nových a zvědavých čtenářů, protože literární ceny s sebou samozřejmě nesou publicitu a zájem publika; nevěřím žádnému spisovateli, který vydává knihy a zároveň tvrdí, že mu na čtenářích nezáleží a že nepíše proto, aby ho lidi četli. To je ignorant a alibista.



* Tobě tedy na čtenářích záleží. Eva Klíčová ve své recenzi (Tvar č. 5/2012) o tobě píše jako o „čtenář emilovném, pokorném vypravěči“, kryjícím se „s hlavním proudem čtenářského očekávání“. Nakolik vycházíš čtenáři vstříc, nakolik na něj při psaní myslíš? Chci čtenáře oslovit. Chci vymýšlet příběhy, hrát si s motivy a kloubit je tak, aby to bylo příjemné i pro čtenáře. Nesnažím se mu to ulehčovat, naopak od něj předpokládám určitou výdrž a trpělivost. Mám rád tajemství, rád si schovávám překvapení, rád je dávkuju. Mé povídky bývají smutné, teskné, místy možná i sentimentální, ale čtenář by se neměl bát hledat v nich nějaký vtip, i ten se tam snažím vpašovat. Hlavně bych ale byl rád, kdyby zkoušel najít další plán. Sice to není podmínka, protože se snažím psát tak, aby povídka byla čitelná a srozumitelná už ve své základní lince, ale zároveň rád pracuju s aluzemi, stejně jako je coby čtenář rád hledám v cizích textech. Když bude mít čtenář chuť odkrývat spodní vrstvy, najde mnoho odkazů. Měl jsem proto velkou radost, když v Souvislostech vyšla kritika Blanky Kostřicové, která jako jediná z recenzentů upozornila na to, že se Jakub Míla, ženich z titulní povídky, jmenuje stejně jako nápadník Kristly z Babičky Boženy Němcové. * První dvě povídky z Šatů z igelitu ti vyšly před čtyřmi lety u nás. Jak složitá to byla cesta byla od tohoto prvního „zářezu“ až ke knižnímu vydání? To, že Tvar povídky Šaty z igelitu a Řev závojnatky publikoval, vlastně celou cestu odstartovalo. Povídek si všimla moje přednášející literatury Jana Čeňková, která na ně upozornila šéfredaktora Hostu Mirka Balaštíka. Ten nejdříve souhlasil s tím, aby u nich další dvě povídky vyšly časopisecky, a nakonec se v nakladatelství rozhodli, že to se mnou zkusí i knižně. * Jak moc jsi své texty upravoval a přepisoval? Já dost věřím autoritám, a při práci na knížce takovou autoritou, jakožto zástupce nakladatelství, byl redaktor Honza Němec. Neposlechl jsem ho jenom v těch případech, kde jsem s tím měl vážně velký problém, jinak jsem se snažil texty upravit tak, aby to odpovídalo jeho připomínkám a zároveň se to nepříčilo mým záměrům. Je pro mě ale trochu znepokojující, že čím byly povídky novější, tím častěji jsem je upravoval. Třeba Krále květovaných povlaků jsem přepsal zásadně, původně vůbec neobsahoval prvek spojený s Francií a Bourbony. Asi nejpřepisovanější povídka je Přinesla mě bouřka; netušil jsem, jak náročné bude vyprávět příběh z dětské perspektivy. Jako neřešitelný problém mi přišlo podchytit správnou míru naivity a znalosti, která se ještě musí promítnout do jazykového projevu. Vůbec nejmladším textem sbírky je Jak daleko leží Buenos Aires. Na ní by měl být patrný i jistý autorský posun, ale já sám to posoudit nedovedu. * Kde jsi hledal inspiraci pro jednotlivé povídky a nakolik jsi byl při tom svázán tím dopředu stanoveným společným tématem osamocení? Nebyl, protože téma dopředu stanovené nebylo, nakladatel na mě vůbec netlačil. Jednotící motiv osamění z příběhů vyplynul až postupně, většina povídek navíc vznikla ještě předtím, než jsme se dohodli na tom, že knížka v Hostu vyjde. Co se týká inspirace, prvotní impulz většinou představovala vize nějaké scény, filmového záběru – tak tomu bylo například u Šatů z igelitu. Ty vznikly na základě představy modrého favoritu, který jede podzimní krajinou po zapadlé okresce a z okýnka spolujezdce vlaje závoj nevěsty. V jiném případě stačila věta nebo slovní spojení, jako panství odložených rukavic, které nakonec dalo i název celé povídce. * Na tvou knihu vyšlo poměrně dost recenzí, mnohem víc, než se běžnému debutantovi poštěstí – jednak je Host prestižní nakladatelství, jednak si tvé texty pozornost recenzentů myslím zasloužily po právu. Co nového ses o svém psaní od recenzentů dozvěděl? V tom, co chválí, se v zásadě shodujou, ale v tom, co kritizujou, se dost rozcházejí, což je pro mě těžší, než kdyby chválili rozdílné věci a kritizovali totéž. Jejich výhrady beru minimálně jako podnět k zamyšlení: krátké, úsečné věty opravdu můžou někde působit až směšně; povídky blížící se nejvíc současnosti působily na většinu recenzentů nejmíň věrohodně. * Prvotinu máš zdárně za sebou, co chystáš do budoucna? Na něco delšího si netroufáš? Chtěl bych začít pracovat na něčem delším, řekněme na novele – mám představu příběhu, který se bude odehrávat blíž současnosti než mé dosavadní povídky. Vztahovat by se měl k devadesátým letům a



zamlčovanému rodinnému tajemství. Beru jako velkou výzvu, že budu muset do detailů vymyslet třicet let života celé jedné rodiny. * Ortenova cena není to jediné, co tě teď zaměstnává. Tebe zanedlouho čekají i státnice… Už se těším, až budou za mnou. Nedávno jsem dopsal diplomku, ve které jsem sledoval případ Jaroslava Seiferta a jeho Písně o Viktorce, na kterou vyšly na začátku 50. let dvě zdrcující literární kritiky. To téma je mimořádně zajímavé, protože se v něm kloubí hned několik perspektiv. Vedle té mediální je zde rovina politická, rovina kulturní a pak rovina osobnostní. Těžko dneska uvěřit, jak se mohly dva novinové texty na řadu let promítnout do Seifertova tvůrčího i osobního života. *** D. Ž. Bor 2 0 HNÍZDO VOD spletené z ohně kolébá vítr. Země, pojď 9 770862 657001 2 1 9 770862 657001 a dej mi pít! Bratře, slunce je malé, nejmenší z vůní. Měsíc v tom hnízdě dorůstá 1 2 ve tmu novoluní. 9 770862 657001 1 3 9 Zadrhlo za hrdlo, Trigon, Praha 1996 770862 657001 Foto autor| foto Tvar _

Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - porážka vědeckého dobytka - díl 4. 22.5.2012

blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba_

_

Pokračování seriálu "Jak se dělá věda na hnojárně", "Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena" a "My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti" "Jestliže v případě prof. Vrany jde o senilitu a bolševické móresy spolu s neznalostí vysokoškolského zákona, ve vedení univerzity jde především o prachy a o moc", napsal mi jeden z pedagogů ČZU. A má pravdu. Dojení milionů je oblíbenou kratochvílí mnoha pracovišť ČZU. My se ale budeme věnovat jen jednomu. Prozatím. Další budou následovat. V minulém díle seriálu jste si přečetli, jak krávy bolí dojení, když se tahá za vemena moc silně a moc často aneb jak se dá zneužívat věda a školství. Dnes si něco povíme o porážce tohoto vědeckého dobytka - aneb když se rozporcuje velká věda na malé kousky. Po desítkách či stovce miliónů za kus. Věnovat se budeme několika případům. Všechny jsou dostupné z veřejného informačního systému Věda a výzkum Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy na vyhledávání ve veřejně přístupných údajích Informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, provozovaného podle § 30 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění zákona č. 110/2009 Sb. Pokud byste si při čtení mysleli, že nevěříte vlastním očím, není to má vina. Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011) - 46 str. - Schváleno usnesením vlády ČR ze dne 4. srpna 2010 č. 555 ve znění změn podle usnesení vlády ze dne 11. května 2011 č. 340. PDF Konkurenční výhoda děkana Hrona 24 milionů První ze zajímavých grantů je výzkumný záměr děkana PEF Hrona z období 1999-2004 MSM 411100012 Zdrojový přístup k vytváření konkurenční výhody tzv. neprůmyslový výzkum. Základní tezí tohoto výzkumu je, že Efektivní podniková strategie je založena na harmonické kombinaci pěti základních prvků: zdrojů; podnikatelských činností; struktur, systémů a procesů; Plné znění zpráv


poslání a cílů; konkurenční výhody. Neexistuje však jediný správný způsob, jak budovat konkurenční výhodu. Různorodost zdrojů, které mohou vytvářet konkurenční výhodu napříč podnikatelskými aktivitami, široké spektrum odvětví, ve kterých lze podnikat a četnost parametrů, podle nichž jsou projektovány organizační systémy to vše vylučuje jakákoliv jednoduchá řešení. Společným jmenovatelem úspěšných podnikových strategií je kvalita jednotlivých složek v rámci trojúhelníku podnikové strategie, způsob, jakým tyto složky fungují v systému a soulad celku s měnícím se vnějším prostředím. Projekt je proto zaměřen na detailní zhodnocení jednotlivých složek, jejich propojení v systému a způsob, jakým se podnikové zdroje podílejí na vytváření konkurenční výhody. Rozpočet 24,3 miliónů Kč, z toho 22,8 milionu Kč ze státního rozpočtu. Výstupem je 495 spolu naprosto nesouvisejících publikací (ovšem v RIV), většinou otřesné kvality. Výsledkem za 24,3 milionů jsou žvásty, ne nepodobné výuce na večerní univerzitě marxismu-leninismu (VUML). Prof. Ing. Jan Hron, DrSc. Grant MŠMT MSM 411100012 Zdrojový přístup k vytváření konkurenční výhody ZDE Perly mezi výsledky Růst kvality vzdělávacího procesu na VŠ formou zdokonalování řízení výrobních praxí (2006) či Význam komunikace pro proces učení (2006) to jsou zjištění, ke kterým bylo třeba přizvat opravdové vědce z hnojárny. Komenský by to nevymyslel. Nebo Analýza postojů zaměstnanců vybraného podniku k podnikové krizi (2004) nechápu, jak k vytváření konkurenční výhody přispěje analýza postojů zaměstnanců k podnikové krizi. Článek Pavla Šimka Hodnocení nabídek registrátorů doménových jmen v doméně. cz (2004) ve sborníku z doktorandského semináře je využitím metody pro vícekriteriální analýzu variant. Dobrá, to je tak na aplikační seminární práci v bakalářském studiu, ale jako VĚDA a navíc placená z grantu? Lukáš Bolcek se zapsal do análů vědy s velkým V článkem Inteligence organizačního systému jako zdroj jeho udržitelnosti (stručný psychologický úvod ke konceptu inteligentní organizace) (2004), jehož cílem je identifikovat zdroj adaptability organizace, klíčové charakteristiky a úrovně jejich zdokonalování na pozadí konceptu učící se organizace. Pro ty neználky, kteří neví, co je to učící se organizace, malé vysvětlení: koncpt inteligentní organizace flexibilní a adaptabilní organizace reagující na změny prostředí vlastní transformací, ve které dochází ke zdokonalování na všech rozlišovacích úrovních. Inteligentní zemědělec? Klíčová slova: Adaptation, intelligence, intelligent organization, cognitive competence, sustainability, improvement. Zní to vědecky, že? Hronova zástupkyně Tichá za něco podobného dostala profesuru? Zdroj: Agrární perspektivy XIII. pod názvem Trvale udržitelný rozvoj agrárního sektoru výzvy a rizika. Krizové řízení podniku (dokud ještě není v krizi) (2004) je odborná stať docenta Romana Zuzáka, kterou autor v dalším grantu započítal jako knižní publikaci spolu s ing. Martinou Königovou. Je o krizovém řízení podniku zaměřeném na prevenci vzniku krizí v podniku, jak praví vysvětlivka. Armádu máme také na to, aby nevznikla válka, že? Knihu (odbornou) vydalo nakladatelství Grada a dočkala se druhého (rozšířeného) vydání? Studenti ji nejspíš mají jako povinnou četbu. Nejčastějším přístupem podnikového managementu je řešení krize, až když v podniku nastane. Krizová situace přitom může vzniknout například kvůli neschopnosti podniku dostát svých závazků, v důsledku havárie, ekologické katastrofy nebo skandálu. Odhaduje se, že kolem 90 % podnikových krizí způsobuje management podniku svým rozhodováním nebo nepřipraveností na vznik krize. Kniha uznávaného odborníka a jeho spolupracovnice je zaměřena především na permanentní podnikové aktivity, jejichž cílem je eliminování možnosti vzniku krize, a pokud krize v podniku vznikne, tak aby byla identifikována ještě ve fázi, kdy nejsou krizí oslabeny podnikové zdroje, čímž se zvyšuje úspěšnost vyvedení podniku z krize, praví o druhém vydání za 300 Kč (se slevou) nakladatelství v roce 2009. Děkan Hron a rektor ČZU by ji měli podle této annonce číst povinně. Vyvstává ovšem odůvodnitelná otázka, zda na vědu placenou z grantu, která je publikována komerčně, má autorská práva plátce grantu nebo autor. Jinými slovy: zda Zuzák a jeho spolupracovnice zisk z publikace vrátili zpátky do kasičky poskytovatele grantu MŠMT. Nejsem naivní a tak ani nechci odpověď. Povaha manažerské práce v 21. století (2004) po čtyřech letech 21. století byla od Jana Martínka nikoliv věda, ale věštění z koule. Tato studie se zaměřuje na úlohu řídícího pracovníka v organizaci, na cíle, o jejichž splnění usiluje, na nástroje, které používá k zefektivnění produktivity práce jak své, tak svých podřízených a také na speciální vlastnosti, kterými by právě manažer měl disponovat, aby byl manažerem dobrým. Cílem práce je zmapování oblasti povahy manažerské profese z pohledu některých teorií, které již na toto téma byly publikovány, zejména pak z pohledu prací Chestera Barnarda, teoretiků v oblasti klasické teorie řízení, dále Plné znění zpráv


Petera F. Druckera, Henriho Fayola a Henryho Mintzberga. Práce je rozdělena do několika logických částí podle skupin, které popisují povahu manažerské profese a práce, uvádí určité principy řízení a manažerské aktivity v organizaci, zabývá se úlohou komunikace, nutností mít znalosti a vzdělávat se i ostatní pracovníky, nezbytností umět formulovat a dodržovat cíle (raději než jen vyhovovat nárokům představených) . Baťa nebyl teoretik, ale manažer. Praktik. Podnikatel, který převzal odpovědnost nejen za rozvoj Zlína, ale i celého regionu. Možná proto v přehledu teorií řízení chybí. Autor neřídil nikdy ani koloběžku, natož podnik. Ministerstvo školství studii ze sborníku příspěvků z doktorandského semináře nicméně odkývalo. Nikdo ji asi nečetl. Ovšem publikace je to ale WRD světová. Mgr. Jan Martínek Ph. D. se o dva roky později na Ministerstvu průmyslu a obchodu zabýval dojením Operačního programu Podnikání a inovace. Povahou manažerské práce v 21. století je nedělat nic, u čeho by se prokázala neznalost řízeného procesu (citovat Kotrba, 2012). O tom svědčí třeba vědecká práce Perspektiva venkovské turistiky v kraji Vysočina (2004)? Tento kraj je vhodný pro rekreaci. Má výborné přírodní podmínky, možnosti sportovního vyžití a množství kulturních a historických památek. Problémem zůstává nedostatečná propagace, infrastruktura a špatná komunikace mezi podnikateli a místními samosprávami. Venkovská turistika v kraji Vysočina má perspektivu, tvrdí bez uzardění autorky Marie Pourová, Hana Brabencová a Jana Kašparcová ve vědeckém sborníku Agrární perspektivy XIII? Asi je to cestovní zpráva ze společné dovolené. Příspěvek do sborníku z mezinárodní vědecké konference Firma a konkurenční prostředí 2004 Změny poslání a cílů organizací v pseudo-konkurenčním prostředí (2004) autora Miroslava Polišenského z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně dokonale odráží úroveň poznání procesů v organizacích: Pojem konkurenčního prostředí zahrnuje v obecné rovině pohledu výběrové procesy, které si zachovávají ráz přirozeného výběru. Organizace, stejně jako jejich členové (pracovníci) vyvíjejí úsilí se udržet na trhu produktů nebo práce a prostřednictvím své organizační kultury, toho, co po sobě zanechají, a schopnosti svého potomstva se reprodukovat. Všechna rozhodující kritéria toho, zda to dělají dobře, mají nějakou souvislost se společenským posláním, účelem, a z něho vyplývajících cílů organizace, které jsou jednotlivci členy. Povaha každé dílčí práce uvnitř organizace je prostřednictvím tohoto jejího poslání určena. Jelikož povaha práce ovlivňuje její užitečnost a hodnotu, má také utilita a hodnota každého individuálního výkonu a jeho produktu souvislost s tímto daným společenským posláním organizace. Změny její organizační kultury, včetně třeba i nenápadné změny jejího společenského poslání a účelu, mohou změnit konkurenční prostředí tak, že charakter přirozeného výběru může být potlačen. Tato věta dokonale platí pro PEF ČZU, i když to nejspíš neměl autor na mysli. Ovšem zde charakter přirozeného výběru byl cíleně potlačen změnami společenského poslání a účelu existence této fakulty.Tvorba Otesánka, který všechno snědl Z pomocného pracoviště pro výchovu předsedů JZD, které dávalo doprovodnou řídící kvalifikaci jinak odborné výchově zemědělců, se stal díky rozpadu racionální organizace vysokoškolského studia ministerstvem a volbě chaoticky neomezeně konkurenčního vzdělávacího systému v ČR moloch s 12 491 studenty a 291 pedagogy největší ekonomická fakulta v republice. Větší než obdobná fakulta na VŠE. Povaha práce opravdu ovlivňuje její užitečnost a hodnotu, na to přišel už Marx. Klesá-li cena (nebo kvalita), roste poptávané množství. Teorie neoliberálního substitutu pak praví, že kvalitu lze nahradit množstvím za příslušně nižší cenu. Když se ovšem vytratí kritérium kvality či její velikost jako určující faktor, lze cenu nekvalitního produktu zvýšit a nikdo to nepozná. Trvá-li tento stav dostatečně dlouho a nerušeně, ztratí se povědomost společnosti o předchozím stavu. Trvá-li tento stav dostatečně dlouho a nerušeně, společnost blbne. Pozn.: Při citaci těchto vět v odborných publikacích ČZU či při vypisování žádostí o další mikroekonomický či managerský grant prosím uveďte autora (Kotrba, 2012). Nechci přijít o impaktovanou citaci? Práce Hany Trenčanské Přípravy v sektoru vepřového masa České republiky na vstup do EU (2003) je třeba užitečná mapuje v sektoru potravinářské produkce nová omezení daná legislativou Evropské unie. Ovšem stať Marie Pourové Problematika žen v řídících funkcích (2003) či práce Nástroje e-businessu k podpoře rovných příležitostí (2004) by slušela katedře feminismu na FSV UK, na ČZU je poněkud? poněkud? Nejobskurněji působí vědecké texty, jako například Technologie DHTML a jejich vliv na konkurenceschopnost (2003) ze sborníku Firma a konkurenční prostředí 2003 a Jak lépe využívat E mail (1999) kapitola z vědecké knihy Moderní řízení podniku vedoucího katedry informačních technologií PEF ČZU doc. Ing. Zdeňka Havlíčka, CSc. a desítky dalších, s tématem zadání naprosto nijak nesouvisejících či naprosto blábolivých prací. Nejpitoreskněji se mezi nimi vyjímá Poslání KIT PEF ČZU v Praze (2002) (já netušil, že poslání katedry je věda?), Stres v České republice: srovnání let 1996 a 1999 (1999) a článek Podpora voleb Tomáše Raina a Plné znění zpráv


Ivany Švarcové ze sborníku ze semináře KIT PEF ČZU Internet Information Systems 2004. Ten se do výzkumného tématu děkana Hrona vešel také. I když pojednává o možnostech využití webových stránek při kampaních politiků. Bodíků nicméně přibylo, neboť seminář ve Vinařském podniku ČZU se podle státní příslušnosti účastníků označil pro účely ministerského výkazu jako WRD světový. Zdrojem vytváření konkurenční výhody je i tedy i flaška moravského vědeckého (nebo hned několik desítek). Z Hradišťááá? Elektronická obchodní komunikace mezi majiteli (chovateli) koní a ostatními subjekty (2004) Jany Kettnerové a Zdeňka Linharta v Sborníku katedry řízení PEF ČZU navrhla, aby komunikace mezi hřebčíny a návštěvníky probíhala v podobě výstavy a propagace webových stránek a systému elektronického objednávání. Úkolem navržené komunikace mezi hřebčíny bylo propojit je takovým způsobem, aby návštěvníci dozrávali k návštěvě poznáním odlišností mezi hřebčíny a nabízenými službami. Výsledek opět zahrnut do hodnocení jako WRD světový? Je tristní, že dle hodnocení výsledků Hronův výzkumný záměr se všemi těmito bláboly v manažerském newspeaku uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě / rozhodnutí o poskytnutí podpory. Jedna odborná publikace z tohoto 24 milionového grantu vychází průměrně za cca 49.000 Kč dotace. Hostina pro zemědělské vědce za 96 milionů Grantové dojení se po tomto zkusmém úspěchu rozjelo ve velkém. Vědecká pracoviště v Praze a Brně se přesvědčila, že to jde a jak to jde. Vytvořila přesně v duchu teorií řízení zcela neprůhlednou sociální síť. Dojič Hron si požádal ministerstvo o dotaci přes 96 milionů. A dostal je. Záměr, ve kterém mimo jiné spolu s Vranou publikoval jeho záhadný spolupracovník, Egypťan Shady Aly, je na téma Informační a znalostní podpora strategického řízení. Výsledkem 80,29 milionů ze státního rozpočtu není bohužel nic jiného, než 446 odborných publikací, tedy jedna průměrně publikace za 215 951 Kč. Prof. Ing. Jan Hron, DrSc. Grant MŠMT MSM6046070904 Informační a znalostní podpora strategického řízení (2005-2011) ZDE Předmětem výzkumného záměru jsou principy, metody, nástroje a procesy strategického řízení s důrazem na informace a znalosti, a to: 1. z hlediska možností získání a využití informací a znalostí v procesu formulace a implementace strategie; 2. z hlediska konkurenční výhody. Aplikační doménu pro strategické řízení lze vymezit následujícími třemi oblastmi vlastností: rychle se měnícími požadavky ze strany uživatele informací; důrazem na kvalitu a efektivnost informačních služeb a dodržování standardů; metodiky, objekty, GIS, umělou inteligenci, synergii nástrojů, apod.) Každá jednotlivá oblast vlastností potřebuje řadu svých vlastních nástrojů, metod a přístupů. Obecným cílem výzkumného záměru je vytvoření uceleného souboru metod a nástrojů, které umožňují podporu pro procesy strategického řízení různých subjektů na základě neúplných a neostrých podkladů, tvrdí garant grantu. Perly mezi výsledky Najdeme zde ledaccos aplikovanou matematiku legendy informatiky Prof. RNDr. Jiřího Vaníčka, CSc., publikovnou ve sborníku MZLU Firma a konkurenční prostředí 2005 pod názvem Znalosti a neurčitost (2005). Ovšem najdeme i publikaci Krizové řízení podniku (2009) docenta Romana Zuzáka a Martiny Königové, což je knižní podoba práce Krizové řízení podniku (dokud ještě není v krizi) (2004) z předchozího grantu. Zuzák bude určitě v práci na této klíčové publikaci pokračovat i v dalších grantech, ať bude jejich téma jakékoliv. Podle anotace se přece odhaduje, že kolem 90 % podnikových krizí způsobuje podnikový management svým rozhodováním, nebo nepřipraveností na vznik krize. Tento stav bude trvat i nadále. Bible se také vydává už 2000 let. V různých vydáních. Nebo článek Význam interkulturálního tréninku pro interkulturální management (2005), ve kterém si Jana Ivanovová klade na bedra úkol vysvětlit termíny kultura, podniková kultura, národní kultura, xenofobie, kulturní šok?. Řešíme střet mezi kulturním vědomím jednotlivce a kulturou národní, či spíše národní mentalitou zaměstnanců a vztahy mezi zaměstnanci jiných národností navzájem, konstatuje autorka. Když už jsme u toho: termín národní mentalita nebezpečně zavání dávno opuštěnými rasově segregačními kulturálními a antropologickými teoriemi konce 19. a počátku 20. století, opírající se o otrokářství a kolonialismus? (srov. termín psychologie národů in: Wundt Wilhelm. 1886: Ethik. Eine Untersuchung der Tatsachen und Gesetze des sittlichen Lebens.) Ty byly předstupněm elitářským tezím, ze kterýchpak vznikla rasová teorie nacismu. V Čechách hledejme dva zdroje Palackého výkladu povahy Slovanů a národní mytologie: Herdera a falešné Plné znění zpráv


Rukopisy. V pasti tohoto obrozeneckého nacionalismu uvízli mnozí Jiří Mahen (Knížka o českém charakteru, 1924) či sociolog Emanuel Chalupný (Národní povaha československá, 1932, původně 1907) ale i nestor české sociologie I. A. Bláha, (O české národní povaze, 1924) či současný konzervativní historik Jan Křen (Historické proměny češství. 1992) ? Zvyk je železná košile, praví přísloví. A interkulturální management znamená jediné: hledat společné jmenovatele jinde, než v pouze emigranty adorovaném pojmu národ. Práce Participace občanů na veřejném životě venkovských obcí ČR (2009) autorů Jaroslava Čmejrka, Jana Čopíka, Radka Kopřivy, Václava Bubeníčka, Jany Kociánové a Jany Wagnerové přišla na zásadní poznatek, nezbytný pro informační a znalostní podporu strategického řízení: Volební účast venkovských občanů v obecních i parlamentních volbách je relativně vysoká, avšak jejich zapojení do činnosti politických subjektů a veřejného života je nízké. Úzký sociální prostor v malých obcích dovoluje voliči, aby se rozhodoval spíše podle osobních sympatií ke kandidátovi než podle politických stran, jejichž zprostředkující úloha je zde vlastně zbytečná. Stranická příslušnost komunálních politiků se může dokonce stávat přítěží. Knihu vydalo nakladatelství Davida Izáka Kernberg Publishing, známé vydáním Karafiátových Broučků, Babičky Boženy Němcové, knihy bývalého člena vedoucího sboru svědků Jehovových Raymonda Franze Hledání křesťanské svobody a knihy Aby porod nebolel. Kniha je podpořena ze dvou zdrojů: mimo grantu MŠMT, řešeného prof. Hronem, též víceletým grantem Grantové agentury na sociologický výzkum GA403/06/1308 Participace občanů na veřejném životě venkovských obcí ČR (2006-2008, GA0/GA) za 1 milion Kč, uděleném Doc. PhDr. Jaroslavu Čmejrekovi, CSc. z PEF ČZU. Čmejrekův výzkum v rámci zadání GAČR je přitom standardní vědou, vykazován ovšem jako publikace v souvislostech Hronova grantu působí značně neústrojně (řečeno diplomaticky). Spíše jako vycpávka, aby se uměle navýšil počet publikací. V intencích vlastního grantu přitom dává Čmejrekova práce smysl. Podobných duplicit a nelogičností Hronův výzkumný záměr obsahuje víc. Například Analýza vývoje početních stavů drůbeže v ČR (2007) se ocitá vedle Atribuční teorie a interkulturní psychologie (2007)? Vědecká kniha Romana Zuzáka Z podnikových krizí k vítězství (2008, Alfa Nakladatelství) je popkulturním manažerským blábolem, ne nepodobným Dalu Carnegiemu. Soubor deseti přednášek na téma řízení podnikových krizí je přitom zařazen do seznamu povinné studijní literatury České zemědělské university. Další vydání zaručeno. Fuzzy klasifikátor optimalizace drsnosti povrchu při CNC soustružení (2010) je poklonou Vranově analýze v podmínkách neurčitosti v podobě vícekriteriální optimalizace řezných podmínek. Co má společného nastavování soustruhu se strategickým řízením, měl by vědět garant výzkumného záměru. Ale je to alespoň konkrétní přínos pro soustružnickou vědu. Docentka Tichá v rámci tohoto grantu rozvíjí svou tezi Učící se organizace (2005), prof. Vrana zde zahrnul práci Trendy E-learningu z perspektivy analýzy Gartner (2005), Roman Zuzák a Marie Horalíková zde uplatnili Talenty v podniku (2005), Talenty v podnikové praxi (2005) a Talenty v zemědělských podnicích (2005). Autoři přináší výsledky výzkumu zaměřeného na identifikaci přístupů manažerů podniků v oblasti agrobyznysu k talentům a k chápání role talentů při dosahování konkurenční výhody. Dle autorů se ukázalo, že zemědělské podniky nedisponují takovými možnostmi pro výběr a práci s talenty jako velké podniky a z toho vyplývá potřeba většího přesunu těchto činností na univerzity. Pikantní je, že autoři publikaci uvádějí jako výstup z řešení grantu GA402/03/1003 Talenty jako zdroj konkurenční výhody (oblast agrobyznysu) (2003-2004, GA0/GA) 879tis. Kč. pro doc. Marii Horalíkovou. Paní docentka zjistila, že existují talenty pro řízení (leadeři a stratégové), talenty projektové (mozky týmů a leadeři týmů) a talenty organizační? Součástí grantové vědy je i příspěvek ing. Václava Švece, Ph. D. Pod názvem Medializace vysokých škol v České republice v období říjen 2002 říjen 2004 (2005) si jej autor nechal proplatit z děkanova grantu a publikoval jej ve sborníku prací z mezinárodní vědecké konference ČZU Agrární perspektivy XIV Znalostní ekonomika. Cílem této vědecké práce je zjistit změnu stavu výskytu redakčních příspěvků týkajících se českých vysokých škol a vysokého školství v tištěných médiích v obdobích 1.10. 2002 30.9. 2003 a 1.10. 2003 30.9. 2004. Zkoumanými médii byly všechny hlavní deníky s celostátním pokrytím a také regionální tisk. Totéž téma pod názvem Vysoké školy ČR v tištěných médiích v období 2002-2005 publikoval ve sborníku příspěvků VIII. ročníku mezinárodní konference EKF VŠB TU Ostrava 2006. Název Medializace vysokých škol v prostředí České republiky uplatnil autor na vědeckém sborníku Co znamená udržitelnost pro univerzity, vydaným Centrem pro otázky životního prostředí UK v Praze. Pod názvem Vztahy veřejných vysokých škol v České republice s tištěnými médii publikoval autor v recenzovaném sborníku Mezinárodní Baťovy doktorandské konference a pod názvem Modely vztahů veřejných vysokých škol s veřejností ve sborníku prací z mezinárodní vědecké konference ČZU Agrární perspektivy XV Zahraniční obchod a globalizační procesy.



My, kteří máme neomezený přístup do databáze mediálních výstupů za posledních patnáct let, který provozuje firma Newton IT, víme, že k napsání složitého dotazu v dotazovacím jazyce je třeba půl hodiny, naklikat výběr zdrojů trvá dvě minuty a výstup ve formátu rtf se uloží během další půl hodiny při průměrně rychlém připojení. Přeformátovat 2442 výstupů tak, aby nebylo poznat, že jde o výběr z databáze Newton, trvá dvě hodiny. Zbytek je vložení pár čísel do Excelu a vygenerování několika manažerskýchgrafů. Denní chleba každého investigativního novináře a mediálního analytika, který musí pro klienta dělat monitor médií. Nikoho z nás by ale nenapadlo z toho dělat vědu a kasírovat za to peníze z ministerského grantu. Jedna průměrně publikace z tohoto Hronova grantu stojí daňového poplatníka 215 951 Kč. No neberte to za databází prolistované noviny? S jídlem roste chuť 104 milionů Další, ještě větší výzkumný záměr na Hronově fakultě stále běží. Ministerstvo školství podojil tentokrát Prof. Ing. Miroslav Svatoš, CSc., proděkan pro rozvoj Hronovy fakulty, vedoucí katedry ekonomiky, člen vědecké rady PEF a vědecké rady ČZU o částku 104,35 milionů Kč, z toho 98,23 milionů ze státního rozpočtu: Prof. Ing. Miroslav Svatoš, CSc. Grant MŠMT MSM6046070906 Ekonomika zdrojů českého zemědělství a jejich efektivní využívání v rámci multifunkčních zemědělskopotravinářských systémů (2007-2012, MSM) ZDE Výsledkem není opět nic jiného, než odborné publikace, efektivita dojení je tentokrát ještě vyšší: jedna publikace průměrně za 303 358 Kč. Pokud výzkumný záměr poběží stejným tempem jako teď, odhadovaná efektivita bude na konci roku 2012 okolo čtvrt milionu Kč dotace státních peněz na jednu publikaci například článek v proslaveném časopise Zemědělská ekonomika? 11.8. 2010, Jaroslav Borovička, University of Chicago: Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém ZDE Hlavním cílem výzkumného záměru je komplexní analýza a vyhodnocení možnosti optimálního využívání zdrojů v podmínkách realizace evropského modelu zemědělství a hodnotových potravinových řetězců k podpoře kvality života ve venkovských oblastech a spotřebitelského blahobytu, pravil garant Svatoš. Dílčí cíle jsou: vymezení vnějších a vnitřních determinant postavení agrárního sektoru ČR v podmínkách EU analýza adaptace zemědělství ČR do podmínek SZP a jeho participace na využívání strukturálních fondů v rámci realizace evropského modelu zemědělství analýza realizační efektivnosti obchodování zemědělsko-potravinářskými výrobky na vnitřním a zahraničním trhu a posouzení vlivu globálních hodnotových potravinových řetězců na ekonomickou výkonnost oceňování zdrojů venkovského prostoru a jejich využívání pro sociálně ekonomickou stabilizaci venkova právní regulace efektivního využívání zdrojů venkovského prostoru Není to tak dlouho, co Svatoš ještě řešil adaptační procesy České republiky při integraci do EU v odvětví zemědělství v rakousko-českém příhraničním regionu (grant MŠMT 11110/1134/1307). Kdo řešil ostatní regiony??? Kam ty peníze mizí? Kdo se ptá, moc se dozví? Téměř ani jeden publikační výstup nemá reálnou aplikaci, užitečnou národnímu hospodářství, o státním rozpočtu nemluvě. Publikace o své kvalitě vypovídají nicméně dostatečně Politická ekonomie zahraniční obchodní politiky (2010), Demografický a potravinový problém světa (2010), Jsou biopotraviny skutečně zdravější než potraviny z konvenčního zemědělství? (2010), Proces získávání znalostí z oboru informačních systémů a ICT (2010), Agrární WWW portál Agris 4.0 (2010), Teorie a praxe strategického a manažerského řízení v ICT (2009), Optimalizace vývojového procesu webových aplikací (2009), Teorie lidského kapitálu v procesu vzdělávání (2010), Aplikace teorie optimálního řízení ochrany životního prostředí: Případ Kanady a České republiky (2009), Lidský kapitál, teorie signálů a vzdělávání v zemědělství (2007), Možnosti využití modifikace Kochovy metody pro stanovení hodnoty okrasných dřevin (2007), Politická ekonomie regionalismu se zaměřením na africká integrační uskupení (2007), Tradice sboru dobrovolných hasičů (2007), Web 2.0 is a Future Advanced Web (2007) Všechny jsou určitě nesmírně důležité pro ekonomiku zdrojů českého zemědělství což je výzkumný záměr, že. Zvláště článek o demografickém a potravinovém problému světa, případně optimalizace vývojového procesu



webových aplikací či teorie signálů. Africká integrační uskupení nám mohou ukázat, že v EU jsme zbytečně a zemědělská politika Africké unie je inspirativnější. Nejzvláštnějšími publikacemi jsou zejména tři politologické publikace Mansoora Maitaha o Blízkém východě a Libyi odborná kniha Politická a ekonomická kultura islámu na Blízlém východě (2010), která zdůrazňuje nutnost alternativních přístupů ke studiu politické a ekonomické kultury islámu a Blízkého východu. Zhodnocuje míru dodržování islámských doktrín a tradic, analyzuje je z hlediska ekonomického, hledá v nich návody a směrnice ke způsobu vládnutí v islámských zemích (vyd. Wolters Kluwer ČR) a Zvláštnosti makroekonomické politiky zemí Blízkého východu (2010) (vyd. Wolters Kluwer ČR). Autor v anotaci k této knize píše, že Ekonomiky zemí Blízkého východu lze charakterizovat jako rozvojové a to proto, že ve struktuře vývozu převažují suroviny, zejména pak surová ropa a zemní plyn. Národní ekonomiky těchto zemí nesou určité obecné ekonomické charakteristicky rozvojových zemí, vyznačují se však též řadou specifických rysů. Je nutné vycházet ze skutečnosti, že základním a nejdůležitějším faktorem, který působí na všechny ekonomické i politické procesy v zemích Blízkého východu je ropa. Jelikož převážnou část území Blízkého východu pokrývají pouště je v těchto zemích podíl zemědělství na HDP velmi nízký a nejvyšší podíl průmyslu je průmyslu těžebního a nikoliv zpracovatelského. Jednoznačná závislost zemí Blízkého východu na příjmech z ropy a jejich dodržování principů islámského finančnictví vytvářejí v těchto zemích velmi specifickou jak fiskální, tak monetární politiku a tím pádem zvláštní makroekonomické prostředí.. Není ovšem jasný vztah pouští Blízkého východu k ekonomice zdrojů českého zemědělství. Je snad Česká republika rozvojovou zemí nebo autor na České zemědělské univerzitě objevil ropu? Publikace Analysis of the Relationship between State Budget and Trade Balance of Libyan Economy (Period: 2000 2008) (2010) tvrdí, že libyjská ekonomika se vyznačuje závislostí ropných příjmů na financování ekonomických aktivit ať již provozních nákladů a nákladů transformace (investic), či dovozu spotřebního zboží a výrobních prostředků. Výsledkem je, že nástroje finanční a obchodní politiky hrají zásadní roli v procesu hospodářského rozvoje libyjského hospodářství. (vyd. AGRIS on-line Papers in Economics and Informatics). Opět není jasné financování tohoto článku na České zemědělské univerzitě z grantu, věnovaného ekonomice zdrojů českého zemědělství. Libyjský písek zdrojem českého zemědělství není. Libyjská ekonomika byla po odchodu Československa z tábora míru a socialismu pro po sameovou vládu symbolem bolševické neřesti, pro Kaddáfího Česko symbolem kapitalistické neřesti a tradiční přátelství, stvrzené chruščeváčky mezi Chňoupkem a Kaddáfím, bylo rázem pryč. ČSSR do Libye dodávala výbušniny, zbraně, zbrojní technologie a realizovala zde mnohé stavby i zemědělské. Realizovala v Libyi podle pamětníků dolar za 2 Kčs. Ve zlatě. Československo vyzbrojilo prostřednictvím Kaddáfího tu druhou polovinu Afriky, kterou nezvyzbrojila za vlády jeho předchůdce Francie. Ale to byl prezidentem Husák a ne Havel. Podle zjištění ČTK z května 2002 činil dluh Libye vůči ČR přibližně 300 milionů dolarů (přes deset miliard korun), což byl výsledek nedořešené poslední fáze zahraničního obchodu s touto zemí, garantovaného kdysi oběma vládami . Po vypovězení dohod z české strany se svéhlavý Kaddáfí neměl k placení. Proč také? Podivuhodný mezi odbornými publikacemi o ekonomice zdrojů českého zemědělství je i seriál Trapistické klášterní pivovary (2009-10) Tomáše Maiera, publikovaný v týdeníku Kvasný průmysl, kde vycházel na pokračování od čísla 10/2009. Pivo zvané trapistické musí být vyrobeno pouze z přírodních surovin trapistickými mnichy nebo alespoň pod jejich dohledem vobjektu kláštera na zařízení, které patří klášteru, vaření piva se musí řídit přísnými pravidly řádu a významný podíl ze zisku musí být použit na dobročinné účely. Trapistických klášterů provozujících pivovar je podle autora na světě sedm Chimay, Westvleteren, Orval, Rochefort, Achel, Westmalle a La Trappe. Šest ztoho je vBelgii a jeden vNizozemsku. V Česku není ani jediný a nejspíš ani nebude. Což konstatuje i autor, neb píše, že jediný klášterní pivovar je dnes v Česku vŽelivě, provozován mnichy vtamním premonstrátském klášteře. Ten ale nemá strapistickým pivem nic společného. Kdyby existoval ještě trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, většina publikací by pod něj dozajista spadat mohla. 240 promrhaných milionů do vědeckého výzkumu, který je jako celek k ničemu (i když některé dílčí výsledky mohou být k něčemu užitečné, nikdo ale neví které a k čemu), by socialistické orgány činné v trestní řízení mohly kvalifikovat ve jménu lidu i jako sabotáž národní ekonomiky. My ale v socialismu nežijeme, i když vědci na provozně ekonomické fakultě zjevně žijí v komunismu. Jelikož my žijeme v době, která musí vykazovat reálnou efektivitu vložených prostředků, je nutné prověřit veškeré granty nejen PEF ČZU, ale celé ČZU a s nimi spojené osoby nejen Akreditační komisí MŠMT, ale i prostřednictvím zvláštních kontrolních mechanismů. Nejlépe zvláštní parlamentní vyšetřovací komisí, zřízené výborem pro školství, vědu mládež a tělovýchovu s vyšetřovateli ze zahraničních univerzit. Jelikož jde o minimálně deset let trvající stav, kterého se účastní kolektivy několika univerzit, nepůjde jen o tři izolované granty jedné fakulty.



Profesor Vrana zpracovával v letech 2006 - 2011 výzkumný záměr Inteligentní nástroje pro hodnocení relevance a strukturování obsahu obecných a specializovaných zdrojů dat a znalostí. Podojil Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o 15,516 milionů Kč. Nebyl sám. Mnohokrát nic umoří i Grantovou agenturu - další miliony Další výzkumné záměry a projekty, které také financovala na PEF ČZU Grantová agentura nebo ministerstvo školství, by vydaly na malou monografii. Některé z nich si představíme blíže. Bez komentáře. Laskavý čtenář se dovtípí sám,k čemu je českým zemědělcům výzkum změny kultury v Kyrgyzstánu... Pro pasteveckou společnost je to důležité. Nejspíš se budeme pást, až všichni zemědělci budou dělat vědu či ekologii za státní peníze. Postsocialistická transformace a změny kultury ve Střední Asii se zaměřením na Uzbekistán, Kazachstán a Kyrgyzstán (2011-2015, GA0/GA) 2,167milionuKč, Ing. PhDr. Petr Kokaisl, Ph.D. Cílem navrhovaného projektu je postihnout postsocialistické transformační procesy ve středoasijských státech bývalého SSSR z širšího pohledu (změny v kultuře, návrat k tradicím, vytváření nové identity, politické uspořádání, změny vlastnictví), se zaměřením na Uzbekistán, Kazachstán a Kyrgyzstán. Počet výsledků v RIV: doposud 0 Postsocialistická transformace a změny kultury ve středoasijských státech bývalého Sovětského svazu (20072009, GA0/GP) 586tis.Kč, Ing. PhDr. Petr Kokaisl, Ph.D. Počet výsledků v RIV: 2 The Kyrgyz Children of Manas (2009) Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Kyrgyzstan i Kyrgyzy. (2008) Pastevecké společnosti v procesu modernizace ve středoasijských republikách (2005-2006, GA0/GA) 1,006milionuKč, Ing.Mgr. Petr Kokaisl, PhDr. Jan Pargač, CSc. Počet výsledků v RIV: 10Včetně Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán (2007) Kazašská step: politický vývoj, etnické aspekty, hospodářská charakteristika tradičních kočovnických kultur (2006) Kyrgyzstán: cesta pastevců od tradice k modernitě. (2006) Kyrgyzstán: Jaci, němí obři (2006) Věda, vědecké metody a vědeckost etnologie a antropologie. (2006) Motivace pracovní činnosti, hodnoty a postoje (2010-2012, GA0/GA) 2,129milonuKč, Doc.PhDr. Luděk Kolman, CSc. Počet výsledků v RIV: doposud 0 Modelování asymetrických cenových přenosů v zemědělsko-potravinářských vertikálách a jejich teoretickoempirické implikace (2011-2013, GA0/GP) 540tis.Kč, Ing. Lenka Šobrová, Ph.D., Počet výsledků v RIV: doposud 0 Model dílčí rovnováhy na trhu s masem (2011-2013, GA0/GP) 720tis.Kč, Ing. Michal Malý, Ph.D. Počet výsledků v RIV: doposud 0 Hodnocení vlivu výzkumu a vývoje na ekonomický růst České republiky s využitím modelu obecné rovnováhy (2011-2013, GA0/GP) 585tis.Kč, Ing. Zuzana Křístková, Ph.D. Počet výsledků v RIV: doposud 0 SMEW - Inteligentní prostředí na pracovištích (2010-2012, GA0/GA) 3,925milionuKč, Prof. Ing. Ivan Vrana, DrSc. a Prof. RNDr. Peter Mikulecký, Ph.D. (Univerzita Hradec Králové) Počet výsledků v RIV: 7 Včetně Management of Indigenous Knowledge for Developing Countries (2010) Sociální sítě coby informační technologie (2010) Cílem příspěvku je zjistit, zda mohou být sociální sítě, zejména Facebook, využívány jako informační technologie - např. pro šíření informací, objednání pravidelné dodávky požadovaného typu informací, náhodné zjištění užitečných informací či přímo cílené získání právě požadované informace. Obecným cílem je zjistit, zda lze komunikační technologii a její uživatele dohromady chápat jako informační technologii. Příspěvek vychází z vlastního používání Facebooku a pozorování dění na něm.



Vytvoření mechanismů identifikace symptomů vznikající krize v podniku. (2000-2002, GA0/GA) 1,741milionuKč, Prof. Ing. Jan Hron, DrSc. Dr.h.c. Počet výsledků v RIV: 20 Včetně Česká republika v procesu globalizace a integrace (2002) Kreativita při řešení krizí v podniku (2002) Problematika symptomů vznikající krize podniku (2001) Některé aspekty symptomů krize podniku (2000) Podniková kultura a její projevy v krizi podniku (2000) Podniková kultura jako zdroj krize v podniku (2000) Podnikové krize v evolučním cyklu vývoje, jejich předvídání a řešení (2000) Talenty jako zdroj konkurenční výhody (oblast agrobyznysu) (2003-2004, GA0/GA) 879tis.Kč, Doc. Marie Horalíková Počet výsledků v RIV: 23 Včetně Manažerské talenty (2006) Talenty v podniku (2005) Talenty v zemědělských podnicích (2005) Role talentů v organizacích založených na znalostech (2004) Jak prodloužit poločas rozpadu nejen inženýra (2003) Manažerské kompetence v softwaru (2003) Lidské zdroje jako nástroj rozvoje národního hospodářství (2003) Modely strategického myšlení pro generování konkurenční výhody (v agribusinessu) (2005-2007, GA0/GA) 1,621milionuKč, Ing. Jaromír Štůsek Cílem projektu je vytvoření knihovny modelů strategického myšlení pro generování konkurenční výhody podnikatelských subjektů operujících ve sféře agribusinessu. Dále zpracování publikace prezentující vytvořenou knihovnu modelů strategického myšlení a metodiku jejich praktického využití v procesu strategického rozhodování a formování strategického myšlení, včetně přiloženého CD (zahrnujícího e-knihovnu modelů strategického myšlení) vhodně dokumentujícího výsledky výzkumu a vybrané analyticko-syntetické přístupy. Počet výsledků v RIV: 26Včetně Vliv formy a kvality komunikace na efektivnost komunikace (2006) Vliv osobnosti manažera na efektivnost komunikace (2006) Vymezení logistického produktu dle zásad logistického myšlení (2006) Zlepšení konkurenceschopnosti české ekonomiky (2006) Marketingový průzkum na trhu oken (2005) Kolektivizace v Československu 1948-1960. Politické a sociální proměny venkova (2006-2008, GA0/GA) 560tis.Kč, PhDr. et RNDr. Michal Kubálek, Ph.D. Uspěl podle zadání. Prachy vyinkasoval. Výsledky výzkumu ukázaly některé důležité rysy? - Výsledkem jsou dvě publikace v RIV: Kolektivizace ve střední a východní Evropě (2008) Obraz kolektivizace venkova v českém hraném filmu 1945-1970; Na smuteční slavnosti všech dobrých rodáků (2008) Volba jídla: Prediktivní model sociálního chování zaměřeného na uvědomělou spotřebu potravin (2010-2011, GA0/GP) 589tis.Kč, Mgr. Ing. Lukáš Zagata, Ph.D. Projekt si klade za cíl prozkoumat, jakým způsobem je uskutečňována uvědomělá spotřeba potravin (s ohledem na motivy spotřebitelů), zjistit, které okolnosti ji ovlivňují a odpovědět, jaké jsou aktuální společenské důsledky tohoto jevu pro naplnění udržitelné produkce potravin. Počet výsledků v RIV: 0 Využití kompetencí ve znalostně orientované organizaci (2009-2011, GA0/GP) 449tis.Kč, Ing. Martina Königová, Ph.D.. Hlavním cílem projektu je návrh metodiky pro identifikaci kompetencí ve znalostně orientovaných organizací v tranzitivní ekonomice. Dílčí cíle projektu zahrnují vymezení znalostně orientovaných organizací, analýzu přístupů znalostně orientovaných organizací ke kompetencím a identifikaci kompetencí. Počet výsledků v RIV: 0 Plné znění zpráv


Projektování znalostně orientovaných systémů (2009-2011, GA0/GP) 526tis.Kč, Ing. Tomáš Macák, Ph.D. Cílem předloženého grantu je tvorba organizačních systém s těmito výstupy: - vymezení principů a tvorba metodiky pro návrh organizačních systémů; - využívání a tvorba expertních systémů na podporu podnikového rozhodování a k formalizovanému řízení expertních a vývojových činností. Počet výsledků v RIV: 3 společný s Janem Hronem: Forecast of demand through the differential description of their effects (2010), Fuzzy klasifikátor optimalizace drsnosti povrchu při CNC soustružení (2010) Odborná kniha Vytváření spotřebitelské hodnoty - prostřednictvím řízení kvality výrobku a unikátnosti návrhu produktu (2010) (vyinkasován i grant MŠMT Informační a znalostní podpora strategického řízení) Podpora inovačních procesů v zemědělství rozvojem a využitím spolupráce v e-learningové síti založené na znalostních databázích. (2008-2009, MSM/ME) 104tis.Kč, Doc., Ing. Zdeněk Havlíček, CSc. Počet výsledků v RIV: 0 Inteligentní nástroje pro hodnocení relevance a strukturování obsahu obecných i specializovaných zdrojů dat a znalostí (2006-2011, MSM/2C) 15,516milionuKč, Prof. Ing. Ivan Vrana, DrSc. Počet výsledků v RIV: 50Včetně: Co dnes hýbe světem e-learningu (2007) Modelování průchodu studenta zpětnovazebními prvky elektronického výukového kurzu (2007) Výuka prezentačních dovedností na PEF ČZU (2006) Laskavý čtenář sám zhodnotí přínos této vědy pro ekonomiku a pro kapsy řešitelů. Výdaje za cesty na vědecké konference včetně letenek a ubytování, včetně nákupu profesionálníách filmových kamer pro filmování cizích zemí a jejich pláží z prostředků grantů lze platit a platí se. Externí analýzy potřebné pro zpracování vědeckých záměrů se platí také. Výběrová řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek se nevypisují, zpětné inkaso části fakturovaných částek není nemožné. Každý správný vědec na PEF má eseróčko nebo živnost na stejnou práci, jakou dělá na univerzitě. Proč by zároveň nemohl dělat pro firmu, která dělá pro něj? Kdo to zjistí? A jak? Na dalších katedrách ČZU neberou mezi učitele nikoho, kdo živnost nebo eseróčko nemá. Děkan té fakulty má tři firmy. Prosperující. Jak by řekl šašek Jan Kraus v reklamě na Mattoni, děkan je ekoefektivní. Při zpracování tohoto tématu zjistil autor, že kam na PEF ČZU šáhne, odtud vypadne nějaký kostlivec. Předchozí díly seriálu o PEF ČZU 16. 05. 2012 Štěpán Kotrba: My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti - díl 3. ZDE 14. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena - díl 2. ZDE 10. 05. 2012 Zdeňka Petáková:

Štěpán Kotrba: Jak se dělá věda na hnojárně, díl 1.

ZDE

O smyslu a užitečnosti vědy ZDE

URL| http://www.blisty.cz/art/63522.html _



Přehled zpráv. Vadí-nevadí ČT 1 ~ str. 01 ~ 21: hodin

Recommend Documents