Přehled vybraných bakteriálních nákaz Kateřina Demnerová & Igor Hochel
Infekce vyvolané G+ koky • • • • •
Stafylokokové infekce zánětlivá, hnisavá a septická onemocnění Staphylococcus aureus Zdroj: nosič, potravina Patogenese: hnisavé ložisko, průnik do lymfatického systému • Dispozice: poranění, popálení kůže, cukrovka, virová chřipka, žilní cévky • Klinický obraz: kožní infekce, abcesy, artritida, pneumonie, sepse, endokartitida • Terapie: OXA, peniciliny s inhibitorem β-laktamáz, VAN
• Stafylokokové toxinozy • Enterotoxicosis staphylococcica • Akutní otrava z potravin (1-6 h- inkubace), intenzivní, leč krátký průběh (24 h.) • Enterotoxin • Terapie: Zavodnění organismu • Toxický šokový syndrom (TSS) • Kmen produkující toxin TSST-1, důležitá je imunita pacienta • Horečka, průjem, poruchy vědomí, selhání jater a ledvin
Syndrom opařené kůže (SSSS) •Exfoliantní dermatitda způsobená stafylokokovým toxinem. Na kůži vznikají puchýře, které praskají.
Streptokokové nákazy Streptokoková angina – Tonsillitis, pharyngiotis • Streptococcus pyogenes (skupina A) – horečnatý zánět mandlí • Zdroj: nemocný člověk, nosič, kapénková infekce • Horečka, bolesti hlavy, bolest v krku komplikace –revmatická horečka • Terapie: PEN
Spála - Scarlatina – akutní exémové horečnaté onemocnění s angínou •Streptococcus pyogenes- producent erytrogenního toxinu •Spálová vyrážka ne na obličeji, drsná (husí)kůže, malinový jazyk •Terapie: PEN
Růže – Erysipelas – ohraničený zánět kůže Streptococcus pyogenes Zimnice , horečka, nauzea, pálení kůže
Impetigo – kožní onemocnění dětí (2-6 let) Streptococcus pyogenes Staphylococcus aureus Puchýřky na kůži, obličeji, končetinách, nebolestivé Terapie: PEN
Enterokokové infekce • Enterokoky – bakterie rodu Enterococcus (E.faecalis, E. durans) adaptovány k životu ve střevech savců. Mimo střeva oportunní patogen. Rezistentní vůči vnějším podmínkám – k antibiotikum – těžko léčitelné záněty močových cest, ran a popálenin
Pneumokokové nákazy • Běžná mikroflora pro zdravou populaci. Jinak patogen horních cest dýchacích • Streptococcus pneumoniae • Virulenční faktor – polysacharidové pouzdro chránící před fagocytosou – pomnožení v krvi • Kapénková infekce, chladnější období • zánět středního ucha - většinou děti • meningitida – většinou dospělí • pneumonie – dospělí, horečka, bolesti na hrudníku, kašel, horečka • Terapie: PEN, ERY,CEF, CMP (meningitidy) • Prevence: vakcína, malé děti a staří lidé
Infekce vyvolané G-koky Meningoková meningitida • Prudký průběh, změny na měkkých mozkových plenách, celosvětový problém • Neisseria meningitidis (9 antigenních typů-ABC) • Přenos kapénkovou infekcí, postižení děti 5-15 let – význam pro onemocnění – zdraví nosiči • Po průniku do krve hnisavý zánět mozkových plen, nekróza, mozkový edém • Prudký, náhlý nástup, rychlý průběh, bolesti hlavy, horečka, zvracení, křeče, bezvědomí, opary • Terapie: PEN, CEF, CMP • Prevence: očkování antigeny typu A a C
Kapavka – Gonorrhoea – jedno z nejrozšířenějších pohlavních onemocnění • Neisseria gonorrhoeae – promiskuita, infikované prádlo, při porodu • Zánět močové trubice spojený s hnisavým výtokem, poškození kloubů • Přechod do chronického stadia – neplodnost • Terapie: PEN, SPE, CEF
Infekce vyvolané G+ tyčinkami Záškrt – Diphteria – akutní onemocnění způsobené toxinem – u nás potlačeno očkováním dětí (povinné od r. 1946) • Corynebacterium diphtheriae – lyzogenní kmen produkující difterický toxin • Výlučně lidská infekce – zánět horních cest dýchacích, poškození myokardu, nadledvinek • Difterická angína a difterický krup • Terapie: antidifterický globulín, PEN • Prevence: očkování, imunita 5-10 let
Listerioza • Listerie monocytogenes- přenos potravinami • Léčba kombinace AMP a GEN Antrax – sněť slezinná Bacillus anthracis produkující toxin Vznik nekrotických vředů – pneumonie, sepse Klinické formy : kožní, střevní, plicní Terapie : PEN, ERY, TET
Tetanus – infekce vyvolaná neurotoxinem, křeče kosterního svalstva – poruchy regulace vegetativních nervů • Clostridium tetani – anaerobní sporulující tyčinka produkuje neurotoxin tetanospazmin • Vyskytuje se v půdě a ve střevním traktu přežvýkavců • Křeče svalů žvýkacích, strnutí šíje, zad, smrt zástavou dechu • Terapie: antitetanický imunoglubulin (TYEGA), chirurgie, PEN • Prevence: povinné očkování, imunita 5 až 10 let
Botulismus • Botulus – klobása – klobásový jed- otrava z konzervovaných potravin- projevuje se obrnou některých hlavových nervů • Clostridium botulinum produkující botulotoxin, tvorba toxinu za anaerobních podmínek • Vstřebávání toxinu z trávicího traktu, šíří se v těle krví, blokace neuromuskulárního spojení • Sucho v ústech, polykací potíže, ochrnutí dýchacích svalů • Terapie: antibotulický imunoglobulin, řízené dýchání
Anaerobní traumatozy - komplikace traumat válečných či dopravních • Cl. perfringens, Cl. septicum, Cl.novyi- anaerobní tyčinky produkující toxiny/enzymy, které rychlé rozkládají měkké tkáně což vede až k smrti • Plynatá snět, spory bakterií se dostanou do otevřených ran, klíčí ve vegetativní formy, tvoří plyn – většinou končí smrtí • Silné bolesti a horečky • Terapie: okamžitý chirurgický zákrok (amputace) protigangrenózní serum, PEN • Prevence : správné ošetření ran
Infekce vyvolané G-tyčinkami Pertuse – černý či dávivý kašel, díky očkování u nás vymizel • Bordetella pertussis • Zdroj nákazy lidé, vysoká nakažlivost, přenos kapénkami • V dýchacím ústrojí vyvolá nekrozu sliznice • Horečka, opakující se záchvaty kašle, zvracení, trvalé hladovění • Terapie: CMP, ERY • Prevence : povinné očkováni oslabenými bakteriemi
Hemofilové nákazy • Haemophillus influenze • V nosohltanu zdravých lidí, opouzdřené kmeny jsou výrazně virulentnější • Bronchitidy, zánět nosohltanu, zánět středního ucha, dětská meningitida. Většina kmenů dosud citlivá k AMP, ERY. • Prevence : vakcina pro děti starší 18 měsíců
Legionelóza •Legionella pneumophila Legionely žijí ve vodním prostředí v chladicích věžích a klimatických jednotkách, dostávají se do respiračního traktu člověku. Specifická pneumonie se zvracením, průjmem a zmateností – legionářská nemoc- mírná forma bez pneumonie – pontiacká horečka •Terapie : ERY, RIF
Pseudomonádové infekce • Pseudomonas aeruginosa ubikvitní odolný mikrob • Výskyt onemocnění u pacientů s poškozenou imunitou – septikemie, pneumonie, infekce ran, močových cest • Rezistence k antibiotikům • Nutný individuální výběr vhodných antibiotik
Břišní tyfus akutní infekce, která postihuje pouze člověka • Pozvolný vzestup teploty a dále horečka 3-4 týdny • Salmonella typhi • Zdroj nákazy člověk – přenos vodou, potravinami • Průnik do krevního řečiště – septický stav • Horečka, bolesti hlavy • Terapie: CMP, AMP
• Salmonelózy ––průjmové onemocnění s krátkou inkubační dobou 6-48 hod. • Salmonela enteritica přes 2000 sérovarů • Zdroj nákazy zvířata (kachní vejce, drůbeží maso) a lidé • Atak sliznice tenkého střeva – sekrece vody popř. poškození střevní stěny • Důsledky ztráty tekutin: selhání oběhu, ledvin, perforace střeva, tyfoidní sepse • Terapie: rehydratace, u komplikací dle situace
Bacilární úplavice – Dysenterie – vysoce nakažlivé střevní onemocnění, průjmy, vodnatá stolice, event. krev • Shigella boydii, Shigella flexneri • Typická nemoc špinavých rukou – zdroj nemocný člověk • Šigely se pomnožují v tenkém střevě atakují střevní stěnu, dehydratace • Prudký průjem, zvracení, bolest břicha, třesavka, horečka • Terapie: rehydratace, u komplikací ATB dle citlivostí
Střevní infekce vyvolané Escheria coli • Enterotoxické (ETEC), vyvolávají onemocnění podobná choleře • Enteroinvazivní (EIEC) kmeny E.coli vyvolávají stavy podobné bacilární dysenterií • Enteropatogenní (EPEC) E.coli vyvolávají dyspepsie • Enterohemoragické (EHEC) E.coli vyvolávají hemoragickou kolitidu
Cholera • Epidemické onemocnění spojené s nízkým hygienickým standardem • Vibrio cholerae produkující cholerový toxin • Zdroj nákazy člověk, cesta nákazy- kontaminovaná voda • Sekrece tekutin do tenkého střeva • Jedna z nejrychleji smrtících nemocí- bolesti břicha, průjmy, zvracení, velká ztráta vody • 50% nemocných podléhá Terapie: život zachraňuje rychlá rehydratce, TET Prevence: cholerový bakterin – očkování má jen krátkodobý účinek
Helikobakteriózy • Isolace provedena ze žaludeční sliznice. Z míst kde ještě před 15 lety nikdo trvalou existenci bakterií nepředpokládal • Helicobacter pylori – silná ureázová aktivita díky níž vytváří kolem sebe přijatelné pH • Zdrojem nákazy člověk: přenos z úst do úst, fekoorální přenos • Vyvolává žaludeční vředy, rakovina žaludku • Patogeneze není známá • Terapie: kombinace AMO, MTZ, Bi 3+
Brucelózy • U zvířat vedou k potratům. Zdroj nepasterizované mléko. Humánní infekce horečnaté onemocnění • Brucella abortus Bangova nemoc, B.melitensis vyvolává maltskou horečku • Terapie: TET • Prevence: likvidace nemocného dobytka
Tularemie • Francisella tularensis • Onemocnění se šíří od hlodavců, infekce mezi zvířaty se přenáší klíšťaty a komáry, na člověka přenos ze zajíců • Nekrotický zánět, zvýšený teplota, slabost • Terapie: Tet, STM, CMP • Prevence: veterinární dozor
Infekce vyvolané mykobakteriemi Tuberkulóza • Mycobacterium tuberculosis, M.bovis • Zdroj TBC nemocný člověk, kapénkový přenos • Po vdechnutí ložiska v plicích • Kašel, únava, hubnutí, chrlení krve • Terapie: výběr antibiotik dle citlivosti • Prevence: očkování vakcínou, zlepšení podmínek
Malomocenství Lepra Mycobacterium leprae • Zdrojem nemocný člověk, přenos kapénkovou infekcí • Tuberkuloidní- relativně benigní skvrny a uzly rozloženy po obličeji těle a končetinách – možnost vstřebání nebo rozpadu • Lepromatózní- (maligní) – atrofie svalstva, vředy, otevřené klouby • Terapie: kombinace antileprotik, RIF, antituberkulotik
Infekce vyvolané spirochetami • Leptospirózy-zdrojem hlodavci, přenos vodou kontaminovanou močí • Leptospira icterohaemorrhagicae • Vysoké teploty, třesavka, bolest hlavy, poruchy vědomí, selhání ledvin • Terapie:peniciliny
Lymská borelioza •Postihuje kůži, nervovou soustavu, srdce, klouby •Borrelia burgdorferi (popsána 1981- Burgdorfer) •Přenos klíšťaty •1. stadium- kruhovitě šířící se zabarvení kolem kousnutí •2. stadium- týdny až měsíce- nervové poruchy, poškození srdce •3.stádium- měsíce až roky – poškození míchy, artritida •Terapie: PEN, CEF
Syfilis, Lues • Treponema palidum • Přenos- pohlavním stykem, transplacentárně, infikovanou krví • Bakterie pronikají do lymfatických uzlin, do centrálního nervového systému, jater a dalších orgánů • 1.stadium : měkký vřed • 2. stadium tvrdý vřed • 3. • stádium: léze, progresivní paralýza • Terapie: PEN
Infekce vyvolané aktinomycetami • Aktinomykoza • Aktinomycéty jsou přirozenou součástí mikroflory člověka i zvířat. • Přičiny aktinomykóz- pravděpodobně trauma sliznice. • Vznik abcesů v podčelistní oblasti • Terapie : mega dávky PEN, chirurgický zákrok
Nokardióza • Nokardie – půdní aerobní bakterie přenášené na člověka inhalací. Působí plicní nokardiózu podobnou TBC nebo bakteriální nádory či abcesy • Terapie: SUL, COT, chirurgie
Infekce vyvolané riketsiemi
• Obligátní intracelulární paraziti, vyvolávají u lidí těžká onemocnění • Aerobní Gram – bakterie, malé velikosti • Dvě čeledi : Rickettsia a Coxiella • Skvrnivka epidemická (skvrnitý tyfus) • Rickettsia prowazekii • Zdroj nemocný, nemoc přenáší veš nebo blechy • typhus exanthematicus – vysoká horečka, třesavka, bolestmi hlavy, koma, smrt – recidiva skvrnitého tyfu se nazývá Brill-Zinsserova nemoc i po několika letech
Horečka Q • Coxiella burnetii • zdroj hlodavci nebo ptáci přenos spíše kapénková • do těla se dostává respiračním traktem • většina infekcí mírných, část jako akutní horečnaté onemocnění, bolesti hlavy, atypická pneumonie • Terapie: TET,CMP, chinolony
Infekce vyvolané chlamydiemi • Chlamydie jsou intracelulární parazité, blízcí Gbakteriím, nemají funkční metabolismus (netvoří ATP) a v závislosti na vývojovém cyklu tvoří dvě formy. • Elementární tělísko – je schopné infikovat buňku a během 8-9 hod. se mění na retikulární tělísko, během 2-3 týdnů elementární tělíska – rozklad buňky. Citlivé na vnější vlivy
ORNITÓZA • Chlamydia psittaci • Zdrojem nákazy ptáci (holubi, papoušci, drůbež), přenos inhalační cestou nebo přímým stykem • Zanětlivé infiltráty v plicích, myokardu, nékrózy v játrech • Inkubační doba 2-3 týdny, horečky, bolesti hlavy, pneumonie, encefalititida,hepatitida • Terapie a prevence: TET, ERY, veterinární kontrola
Trachom, venerický lymfogranulom Chlamydia trachomatis Zdroj nákazy člověk, přenos kontaktem, mouchy Trachom – chronický zánět spojivek Venerický lymfogranulom – častěji postižení muži, vředy na genitáliích Terapie: TTC, makrolidy
Mykoplazmózy • Mykoplazmata nemají buněčnou stěnu. Patogenní, přenášeny kapénkovou infekcí Mycoplasma pneumonie – atypická pneumonie, Pohlavně přenosný Mycoplasma hominis – záněty genitálií u žen • Terapie: ERY, TET
Hospitalizmy • • • •
Nemoční nákazy, nozokomiální infekce Postiženo 5-10% pacientů Oportunní patogeny s vysokou rezistencí Získanou selekčním účinkem používaných antibiotik • Oslabená imunita pacientů
Viry
Polio
Herpes
Corona
Papilloma
Influenza
Rabies
Rotavirus
Adeno
Poxvirus
Ebola
Marburg
HIV
virus = z latiny jed
1898: viry rozpoznány jako agens odpovědné za nemoci rostlin (tabáková mozaika) zvířat (foot and mouth disease) 1957 : Viry jsou přísně vnitrobuněčné a potenciálně pathogenní entity s infekční fází - obsahující pouze 1 typ nukleové kyseliny - pomnožující se podle jejich genového materiálu - neschopné růst a procházet binárním dělením - postrádající enzymy pro tvorbu energie Replikují se uvnitř žijící buňky pomocí buněčného syntetizujícího aparátu. Zprostředkovávají syntézu specializovaných struktur (virionů) ve kterých se virové genomy mohou přemisťovat do dalších buněk.
Odkud se viry vzaly? Kde a jak se usídlily v lidské populaci?
Historie virů Odkud se viry vzaly? - regresivní teorie (vývoj z původně buněčných parazitů) - původ z buněčných RNA nebo DNA - koevoluce virů od počátku života – původ v katalytických, autoreplikujících se RNA molekulách (před DNA světem)
Kdy a jaké viry se usídlily v lidské populaci? - některé se vyvíjely spolu s vývojem organismů a provázejí člověka dodnes (mírné viry: herpesviry, papillomaviry, retroviry) - od domestikovaných zvířat - z člověka na člověka agresivní formy virů závislé na husté lidské populaci
VIRY odlišení – malé rozměry 20-300 nm nerostou, nedělí se, nemetabolizují mají genetickou informaci pro vlastní replikaci DNA x RNA viry využívá hostitelského systému pro replikaci, transkripci, translaci
struktura: virová částice – virion DNA či RNA – genom, obalený genom: cirkulární či lineární
genom: DNA – většinou 2 komplementární vlákna RNA - + nebo – vlákno vyjímka: Parvoviridae – ssDNA Reoviridae – dsRNA
+ RNA = mRNA - RNA mRNA (RNA polymerasa) velikost genomů od 5,5 kbp (parvoviry) až 200 kbp (cytomegaloviry) zhruba 10 – 100 genů
VIRY odlišení – malé rozměry 20-300 nm nerostou, nedělí se, nemetabolizují mají genetickou informaci pro vlastní replikaci DNA x RNA viry využívá hostitelského systému pro replikaci, transkripci, translaci
struktura: virová částice – virion DNA či RNA – genom, obalený genom: cirkulární či lineární
genom: DNA – většinou 2 komplementární vlákna RNA - + nebo – vlákno vyjímka: Parvoviridae – ssDNA Reoviridae – dsRNA
+ RNA = mRNA - RNA mRNA (RNA polymerasa) velikost genomů od 5,5 kbp (parvoviry) až 200 kbp (cytomegaloviry) zhruba 10 – 100 genů
Velikosti a tvary virů
kapsida: proteinový plášť kolem NA, většinou symetrické uspořádání helikoidální (větš. RNA viry) nebo kubická symetrie (DNA viry) helikoidální – řazení polypeptidů za sebou jako šroubovice, sledují genomové vlákno kubická – 20- ti stěn z podjednotek (kapsomér) pentony a hexony kapsomery různé u různých virů virové proteiny tvořící kapsidu nepotřebují nutně NA pro sformování, tvoří kapsidu i bez NA kapsida + genom = nukleokapsida (v ní ale i různé proteiny)
struktura virů dle obalu: 4 typy 1. neobalené viry – kompletní virion = nukleokapsida jsou resistentní vůči éteru a tuk. rozpouštědlům nejsou inaktivovány kys. pH žaludku, přenos infekce snadný, vodou, z přímého kontaktu, fekáliemi
2. obalené viry – kromě kapsidy mají další obal, lipoproteinový většinou lipidová dvojvrstva hostitelského původu, kterou se kapsida obalí při prostupu hostit. membrány – pučení pučení skrz jadernou membránu – Herpesviridae skrz cisterny ER – Arenaviridae, Flaviviridae, Bunyaviridae, Coronaviridae skrz CM – Ortho a Paramyxoviridae
někdy na vnitřní straně lipidové dvojvrstvy i protein, který se váže na nukleokapsidu – membránový protein (M), TM, SU proteiny na povrchu obalu peploméry (GP) – glykoproteiny, adsorpce virionů obalené viry citlivé na prostředí 3. viry s atypickou strukturou virionu – Reoviridae – dvojitá kapsida Poxviridae, Retroviridae 4. nekonvenční viry ?? priony, infekční činitelé, jedná se ale o protein, neprokázaná přítomnost NA
různé tvary virů
1030 nm tobacco mosaic virus
120 nm adenovirus
22 nm rotavirus
61 nm bacteriophage T4
podjednotky kapsidy - kapsomery herpes virus
tabák. virus
herpesvirus adenovirus
poliovirus
Paramyxoviridae (virus spalniček) a Rhabdoviridae (virus vztekliny)
Measles virus
Rabies virus
ORTHOMYXOVIRIDAE (chřipkový virus typu A) M protein NA tetramer HA trimer obal
8 helikalních kapsid; každá má 1 ss RNA
Poxviridae: “komplexní viriony ” více obalů
řez virovou částicí
klasifikace virů: čeleď: stejná NA, virion a replikace, koncovka – viridae podčeleď: společné některé vlastnosti – virinae rod: antigenně příbuzné – virus druh: biologicky odlišné vztah viru a hostitelské buňky:
bakteriální viry, rostlinné viry, živočišné viry – podmíněno vnímavostí viru permisivní buňka: buňka se schopností pomnožit virus v organismu často citlivé pouze určité buňky, viry neurotropní, dermatotropní, pneumotropní
Hlavní skupiny virů, klasifikace - podle hostitele rostlinné živočišné bakteriofágy - podle morfologie virových částic - podle příbuznosti virových obalů - podle příbuznosti genomů
lymfatický systém • Epstein-Barr • HIV • paramyxovirus (spalničky)
Virový tropismus
plíce • parainfluenza • RSV • influenza • adenovirus
• buněčné specifita • orgánová a tkáňová specifita • druhová specifita
mozek a CNS • encephalitis • rabies • polio virus • herpes zoster • yellow fever • Ebola • dengue • West Nile virus
kůže • rubella • variola • papillomavirus • herpes 1 • molluscum contagiosum
srdce • coxsackie virus
reprodukční systém • herpes 2 • papillomavirus
krev • erythrovirus • Ebola virus • Hantavirus
svaly • coxsackie virus
trávicí trakt a játra • hepatitis A, B, C, D, E • rotavirus
periferní nervy • rabies
Životní cyklus viru
replikace virů: pomnožení viru = reprodukce genomu + syntéza všech proteinů a. syntéza regulačních proteinů b. produkce enzymů na syntézu genomu c. syntéza stavebních a strukturních proteinů virionu množení viru: průnik virového genomu do host. buňky, virová NK jde do místa replikace (charakteristické pro daný virus) DNA viry - replikace v jádře (kromě Poxviridae) RNA viry – replikace v cytoplasmě (kromě viru chřipky)
obecné schéma replikace viru: 1. adsorpce virionu na povrch buňky
2. průnik do buňky 3. destrukce virových obalů a obnažení genomu, časná transkripce a translace vir. genů kódujících nestrukturální a regulační proteiny 4. replikace virových genomů
5. pozdní transkripce a translace – strukturní proteiny 6. maturace a uvolnění virů z buňky
ad1.: adsorpce: na receptory, buň. stěna, vliv genetický i věku receptor chybí – přirozená resistence zvýš. exprese receptoru – zvýšená vnímavost HIV CD4 ad2.: průnik do buňky a. splynutím CM a virového obalu, do host. buňky jde pouze nukleokapsida b. endocytózou c. pinocytózou ad3.: obnažení genomu – nutné pro replikaci částice v buňce napadena proteolytickými enzymy (dle povahy viru buď v cytoplasmě, lysosomu nebo jádře)
ad4.: replikace genomu DNA genom – iniciace replikace nestrukturálními virálními polypeptidy, poté DNA polymerázy přepíší vlákno RNA genom – RNA dep. RNA polymerázy – přepis vlákna retroviry – reverzní transkriptáza na dsDNA ad5.: exprese virové genetické informace genom přepisován do RNA, dále translace někdy přepis vcelku, někdy pouze částech, ty se někdy překrývají 1. +ssRNA: picornaviry, caliciviry, flaviviry, coronaviry – rovnou translace, většinou polypeptid, který je poté posttranslačně štěpen
2. –ssRNA: orthomyxoviry, paramyxoviry, rhabdoviry a bunyaviry přepis RNA dep. RNA polymerasou (součást virionu) na + RNA genom segmentovaný – separátní mRNA, ty překládány jako 1 nebo 2 polypeptidy 3. dsRNA: reoviry přepis z – RNA RNA dep. RNA polymerasou 4. dsDNA: většina DNA virů z – vlákna přepis DNA dep. RNA polymerasou, proces transkripce a translace rozdělen na časnou a pozdní fázi (resp. okamžité, časné a pozdní geny) okamžité geny: přepis a překlad zahájen enzymy, které jsou neseny ve virionu, nebo buň. RNA-polymerasami, produktem jsou nestrukturální proteiny (antigeny alfa), jsou nutné pro zahájení transkripce a translace další části virového genomu, nestrukturálních časných proteinů (antigeny beta) mají funkce: inhibice přepisu dalších okamžitých genů, indukce zahájení replikace DNA, přesmyk buněčné proteosyntézy ve prospěch viru, atd. pozdní translace: strukturální virové proteiny
5. ssDNA: parvoviry ssDNA nejprve doplněna syntézou komplementárního vlákna na dsDNA, poté transkripce a translace někdy zahájení replikace vyžaduje paralelní infekci jiným virem (chybí jim nutné enzymy), pokud není infekce, inkorporuje se do host. genomu a persistuje až dojde ke vhodné sekundární infekci 6. RNA retrovirů genom retrovirů ze dvou identických +RNA vláken přepis reverzní transkriptázou, která je integrální součástí virionu, do dsDNA, integrace do genomu a pak přepis
produkce novotvořených virionů: pozdní translace: strukturální virové proteiny autoagregací vznik kapsid, které asociují s virovými genomy, virové glykoproteiny jdou k membránám, M protein se ukládá na vnitřní straně CM, spojováním M proteinu s ostatními proteiny kapsidy – vyboulení CM, pučení, někdy prostup buněčnými kanálky, nebo přestup díky fúzi membrán, neobalené viry jdou ven z buněk díky obrácené pinocytóze, nebo po rozpadu buněk nepermisivní buňky: pokud na buňce vhodný receptor, virus jde dovnitř a inkorporuje se buď do chromosomu, nebo je ve formě plasmidu, latentní persistence (virus se nemnoží) díky lymfokinům, prostaglandinům, hormonům, neurotransmiterům a dalším může dojít ke změně permisivity – aktivace viru u většiny DNA virů a retrovirů
viry a nádory: vznik maligního bujení – řada příčin viry – integrace do genomu – integrace do regulačních oblastí, začlenění do blízkosti onkogenu, promotor! účinky virové infekce na host. buňku: - omezení či dokonce zablokování buněčné proteosyntézy - vliv na syntézu buněčné DNA - vliv na intenzitu dělení buňky - změny v antigenním složení povrchů host. buněk – začlenění vir. glykoproteinů – buňka často napadána vlastním imunitním systémem !!! morfologické účinky virové replikace na buňku: tzv. cytopatický účinek – může vést až ke smrti a lýzi buněk hyperplazie – zvětšení, splývání buněk a tvorba mnohojaderných syncytií transformace buňky – inkorporace DNA viru do chromosomu
protivirová chemoterapie moderní výzkum - syntéza komplementárních (antisense) oligonukleotidů, váží se na významné úseky NA a blokují tak jejich transkripci a translaci současná virostatika a) inhibice adsorbce virů na vnímavou buňku uplatnění polyaniontů – heparin, dextransulfát - mění náboj buněčných povrchů (terapie infekcí HIV) b) zábrana uvolnění virové NK chalkonamidy, dichlorflavany aj., váží se na centrální prohlubeň kapsomér pikornavirů a činí je odolnými vůči desintegraci proteasami c) interference s transkripcí a translací virových genů - analoga nukleosidů účinná proti herpesvirům - inhibitory DNA-polymeras (využití při léčbě infekcí HIV) - inhibitory RNA-polymeras, reverzní transkriptasy
