Jednobuněční eukaryotní parazité. Igor Hochel & Kateřina Demnerová

Jednobuněční eukaryotní parazité Igor Hochel & Kateřina Demnerová

Základní pojmy  

    

 



parazitologie – vědní obor který se zabývá infekcemi člověka jednobuněčnými eukaryotickými organismy, nebo mnohobuněčnými organismy živočiného typu parazitismus – forma soužití organismů, kde jeden organismus (parazit) žije na úkor druhého (hostitel) tj. získává z hostitele živiny a zvyšuje tak svou biol. zdatnost, škodí hostiteli, avšak nemusí jej zabít jedhohostitelští parazité vicehostitelští parazité (neparazitický cyklus vývoje) definitivní hostitel mezihostitel interakce, vzájemné působení parazita a hostitele jsou mnohočetné a komplikované a dané historií vzájemného soužití obou organismů (pathogenita parazita dána vlivem parazita i reakcí imunitního systému hostitele) endoparazit – tkáně a tělní dutiny (protozoa, červi) ektoparazit – tělní povrch (členovci) epidemiologie parazitos  koloběh infekce zvíře-zvíře, zvíře-člověk, člověk-člověk

Základní pojmy 

rozšíření parazitů:  kosmopolitní  omezení na určité typy klimatu  omezení na určité sociální prostředí člověka (úroveň hygieny, způsob života, potravní zvyklosti, chov domácích zvířat)  oportunní parazité napadají člověka pouze za určitých okolností (oslabený imunitní systém)



přenos parazitů:  alimentární nákaza  pozření některých stádií parazita (cysty, vajíčka) → hygienická úroveň dané sociální skupiny, dostupnost nezávadné vody  pozření potravy obsahující vývojová stádia parazita (kulinářské a potravní zvyklosti etnika [syrové nebo tepelně nedostatečně upravené maso])  průnik pokožkou (háďátko střevní, schizostomy)  inokulační nákaza (transfuse-malárie, transplantace srdce, ledvin-toxoplasmosa, kostní dřeň-plicní infekce mikrosporidiemi)  inhalační (améby) a intranazální nákaza (cysty a trofozoiti ve vodě- neagleriosa)  přenašeči (pijavky, hmyz)

Základní pojmy 

faktory podporující šíření parazitů:    

 

masová migrace obyvatel ze zaostalých nebo válkami postižených oblastí cestovní ruch a turistika do oblastí endemického výskytu parasitos změny v lidké populaci (růst počtu jedinců s oslabeným imunitním systémem, stárnutí populace) zhoršování životního prostředí (nárůst urbanizace, pokles hygienických a zdravotnických standardů, odlesňování, důlní činnost, zemědělství a pastevectví) změny v genomu infekčního agens (rezistence parazitů na užívaná chemoterapeutika) změny životního stylu obyvatel (potravní návyky a preference)

Taxonomické rozdělení jednobuněčných eukaryot 

megaskupiny, říše:  Opisthokonta  Amobeozoa  Plantae  Chromalveolata  Rhizaria  Excavata



pojmy prvoci a protista nepředstavují taxonomickou, ani fylogenetickou jednotku

Jednobuněčné eukaryotní organismy 

u člověka se uplatňují jako parazité:  zažívacího traktu (střevní měňavky, Giardia, střevní kokcídie)  urogenitálního traktu (Trichomonas vaginalis)  centrálního nervového systému (Toxoplasma gondii, Acanthamoeba sp., Balamuthia mandrinalis)  krevního a lymfatického systému (trypanosomy, leismanie, plasmodia, babesie)  parazité tkání různých orgánů (Trypanosoma cruzi, Toxoplasma gondii, Entamoeba histolytica)

Řád Trypanosomatida  



 



zahrnuje bičíkovce vybavené jediným bičíkem, z druhého bičíku je zachováno bazální tělísko bičík vychází z prohlubně na povrchu buňky – periflagelární kapsy a je propojen s cytoplasmatickou lamelou – undulující membránou kinetoplast – úsek mitochondrie ve kterém je nahromaděno značné množství DNA (až 40 % celk. množství DNA organismu) glykosom – mikrotělísko obsahující glykolytické enzymy všichni zástupci jsou parazitičtí (hmyz, obratlovci, rostliny) polymorfie – schopnost vytvářet morfologicky i fysiologicky odlišná stádia  rozlišení podle délky bičíku, polohou kinetoplastu, přítomností undulující membrány

Hlavní vývojová stádia tryposomatid

A – amastigot, B – promastigot, C – epimastigot, D - trypomastigot

Rozdělení trypanosomatid 

jednohostitelská (monogenetická) Trypanosomatida  bičíkovci trávicího ústrojí hmyzu (Leptomonas, Crithidia, Blastocrithidia, Herpetomonas)  bičíkovci kolující mezi fytofágním hmyzem a rostlinami (Phytomonas)



dvouhostitelská (digenetická) Trypanosomatida  bičíkovci kolující mezi bezobratlým přenašečem a obratlovci (hostitel)  Trypanosoma, Leishmania, Endotrypanum

Rod Trypanosoma  



bičíkovci parazitující prakticky na všech třídách obratlovců přenašeči:  hmyz (řád Diptera a Heteroptera)  pijavky  v přenašeči dochází k podstatné části vývoje parazita (množení a diferenciace) rozdělení podle způsobu přenosu:  sterkorární trypanosomy kontaminativní infikace (T. theileri, T. cruzi)  salivární trypanosomy inokulativní přenos (T. evansii, T. equiperdum, T. brucei, T. rhodensiense, T. gambiense)  trypanosomy ryb a obojživelníků (přenos pijavkami; T. carrasii, T. rotatorium)

Trypanosoma rhodensiense a T. gambiense 

spolu s T. brucei nejdůležitější salivární trypanosomy



rozšíření: v roztroušených oblastech Afriky v tzv. glosinovém pásmu (15° sš. - 19° jš.) přenašeči: mouchy rodu Glossina (tse-tse) ve kterých bičíkovci prodělávají složitý vývoj (trávicí trakt, sosák, slinné žlázy) zdroje infekce:  nemocný člověk (T. gambiense)  rezervoárová zvířata (T. rhodensiense)





Trypanosoma brucei

Glossina morsitans

Trypanosoma rhodensiense a T. gambiense 

T. rhodensiense  původce akutní (východoafrické) spavé nemoci  probíhá několik týdnů (2 – 4 měsíce), bez léčení smrtelná  rozšíření východní část Afriky, oblast savan ("savanové glosiny")



T. gambiense  původce chronické (západoafrické) spavé nemoci  probíhá několik let (1 – 6 let), bez léčení smrtelná  rozšíření: západní Afrika ("říční glosiny")

Spavá nemoc  

 



obdobný průběh u obou druhů trypanosom časné stádium nemoci  v místě vpichu vzniká kůži lokální zánětlivé ložisko (trypanosomový šankr)  z inokulované oblasti se trypanosomy šíří do krevního oběhu a lymfatického systému  invaze do krevního řečiště je doprovázena periodicky se opakujícími horečkami, invaze lymfatického systému lymfadenopatií a zduřením uzlin rozvinuté hemalymfitické stádium – nepravidelné horečky, bolesti hlavy a kloubů, malátnost a anémie v pozdním stádiu pronikají trypanosomy do CNS – bolesti hlavy, poruchy spánku, psychické změny, kachetizace, smrt variabilní povrchové glykoproteiny → vyčerpání imunitního systému v důsledku neustálé aktivace, uvolňování toxinů a antigenů z rozpadlých buněk trypanosom

Trypanosoma rhodensiense a T. gambiense 

diagnostika:  mikroskopický nález bičíkovců v krvi (hromadná preventivní vyšetření), punktátu mízních uzlin a mozkomíšního moku  serologické testy  DNA hybridisace



terapie:  před proniknutím trypanosom do CNS  Suramin, pentamidin (aromatický diamidin) 

po proniknutí trypanosom do CNS  organické sloučeniny arsenu (Melarsoprol)  α-difluoromethylornitin (Eflornitin, Ornidyl)

Trypanosoma cruzi    

  

sterkorární trypanosoma původce Chagasovy choroby (americká trypanosomosa) infikuje člověka a asi 100 druhů divokých a hospodářských zvířat (koluje v přírodě nezávisle na člověku) vyskytují se v krevním řečišti (nemnoží se), nebo v buňkách různých tkání, kde se pomnožuje rozšíření: mírný, subtropický a tropický pás na americkém kontinentu (severní Argentina - Texas) přenašeči: ploštice rodu Triatoma a Rhodnium způsob přenosu:  kontaminativní (vetřením infekčních stádií trypomastigotů do kožní oděrky, nebo oční spojivky)  krevní transfuzí

Trypanosoma cruzi    

  

životní cyklus T. cruzi: ve střevu ploštice se T. cruzi množí v podobě epimastigotů, v rektu ploštic se transformuje do infekčního stádia trypomastigota ploštice sají krev člověka a defekují do těla hostitele se trypanosomy dostávají kožními oděrkami, nebo vetřením do sliznice nebo spojivky (jednostranný zánět spojivky, zduření očních víček – Romaňův syndrom) v místě vniknutí do hostitele vzniká drobný zánětlivý infiltrát trypomastigoti pronikají do buněk hostitele kde se množí jako drobní amastigoti po několika děleních a praskutí buňky se amastigoti mění v trypomastigoty (iniciace nákazy dalších buněk hostitele, infikování ploštic)

Chagasova choroba  



 

závažné onemocnění s dvoufázovým průběhem akutní fáze:  bez nebo s mírnými příznaky  u dětí - nepravidelné horečky, bolesti ve svalech, hepatosplenomegálie (zduření sleziny a jater) zánět srdeční nitrobány (endokarditis) → smrtelné chronická fáze (10 – 40 let):  bez příznaků  zánět srdečního svalu (myokarditis)  zbytnění jícnu (megaoesofagus)  zbytnění tlustého střeva (megacolon) neexistuje účinná terapie (částečně účinné deriváty nitrofuranu - nifurtimox) diagnostika:  mikroskopický nález bičíkovců v krvi (akutní fáze onemocnění)  serologické testy a molekulárně-biologické techniky (PCR)  kultivační stanovení z punktátu mizních uzlin a sterna  xenodiagnostické metody (ploštice)  vyšetření je komplikováno výskytem nepathogení T. rangeli

Rod Leishmania    

 

bičíkovci cirkulující mezi obratlovci a komárům podobného hmyzu rodu Flebotomus (Starý svět) a Lutzomya (Nový svět) v trávicím traktu přenašečů se vyskytují ve stádiu promastigotů (14-20 × 1,5-3,5 μm) v organismu obratlovců se pomnožují v makrofázích ve stádiu drobných amastigotů (2,5-5 × 1,5-2 μm) rod Leishmania zahrnuje řadu morfologicky nerozlišitelných komplexů druhů  tradiční rozlišení – podle hostitelů, klinického obrazu onemocnění, geografického rozšíření a pod.  exaktní rozlišení – biochemické testy, molekulárně-biologické metody (RFLP-PCR, DNA sondy)  parazitologicky významné: 6-7 druhů s 15-20 poddruhy rozšíření: oblasti mírného pásma, subtropů a tropů přenos: inokulativní při sání krve nakaženými flebotomy

Vývojový cyklus leishmanií

1 – inokulace hostitele promastigotními stádii, 2 – fagocytace buněk parazita makrofágy, 3 – transformace buněk parazita na formu amastigota, 4 – pomnožení amastigot v makrofágu, uvolnění buněk a šíření infekce, 5-7 – infikace flebotomů, a vývoj parazita ve střevní tkáni flebotoma ve formě promastigot MA – makrofág, FV – fagolysozom, AM - amastigot

Leishmania sp. 

onemocnění:  leishmaniosy známy u všech řádů savců, lidské leishmaniosy jsou převážně zoonosy, vyjímečně antroponosy  infekce vždy začíná v kůži hostitele  kožní leishmaniosy – lokalisovány pouze v kůži  kožně-slizniční leishmaniosy – rozsev parazita z kůže do sliznic  viscerální (útrobní) leishmaniosy – invase parasitů do vnitřních orgánů (mízní uzliny, slezina, játra, kostní dřeň)  přechodné formy – jsou určeny vlastnostmi parasita a na stavu imunitního systému postiženého jedince



Laishmania tropica  původce "suchého vředu" tj. kožní formy laishmaniosy Starého světa  rozšíření: jižní Evropa, severní Afrika, Blízký východ a střední Asie  antroponosa (reservoár: damani?)  po 12-18 měsících spontánní vyhojení vředu po kterém zůstává trvalá jizva

Leishmania sp. 

Leishmania major  původce "vlhkého vředu" (kožní forma zoonotické leishmaniosy)  rozšíření: Afrika, Asie, Blízký a Střední východ (aridní oblasti s řídkým vegetačním pokryvem a výskytem norujících hlodavců)  symptomy: mokvající vřed, který se spontánně vyhojí v průběhu 3 – 6 měsíců  rezervoár: hlodavci (pískomil)



Leishmania mexicana (komplex poddruhů)  původce kožní leishmaniosy ve Střední Americe  rezervoár: lesní hlodavci



Leishmania brasiliensis (komplex poddruhů)  původce kožních a kožně-slizničních leishmanios  Leishmania brasiliensis subsp. brasiliensis – původce nejtěžší formy kožně-slizniční leishmaniosy (kožní vřed → nosohltan, ústní sliznice → chrupavčité tkáně obličeje)  onemocnění může končit smrtelně  rozšíření: jižní Amerika  rezervoár: hlodavci

Leishmania sp. 

Leishmania infantum  původce dětské viscerální leishmaniosy Starého světa  symptomy: horečka, anémie, zduření sleziny – splenomegalie  rozšíření: oblast Středomoří  rezervoár: psovité šelmy, člověk je náhodný hostitel  oportunní infekce u pacientů s AIDS



Leishmania donovani (komplex poddruhů)  původce nejtěžší formy viscerální leishmaniosy ("kala-azar" – černá nemoc)  symptomy: kolísavé horečky, anemie, mohutné zvětšení sleziny a jater (hepatosplenomegalie), lymfadenopatie, ztmavnutí kůže  neléčená chroba smrt kachexií (několik měsícu až let)  rozšíření: indický subkontinent (antroponosa), střední a východní Afrika (zoonosa)  rezervoar (vých. Afrika): cibetkovité a kočkovité šelmy

Leishmania sp. 

diagnostika:  mikroskopické a kultivační vyšetření materiálu z kožních afekcí a biopsie (sternum, lymfatické uzliny)  vyšetření přítomnosti specifických protilátek v séru (pouze viscerální leishmaniosy)



terapie:  sloučeniny antimonu (stiboklukonát sodný, meglumin antimonát)  aromatické diamidiny (pentamidin)  amfotericin B, ketokonazol - kožní leishmaniosa  amfotericin B ve formě liposomů - viscerální leishmaniosa

Giardia intestinalis

     

  

trofozoid je bičíkovec s osově symetrickou buňkou hruškovitého tvaru (10-20 × 6-16 μm), vybavenou 2 jádry, párovými organelami a 4 páry bičíků perixosom a mitochondrie chybí (mitosom) tvoří 4 jaderné cysty (přenos infekce) k přichycení na povrch enterocytů jsou giardie vybaveny přísavným diskem (mikrotubuly a lamely giardinu) mediánní těliska (nepathogenní druhy G. agilis – pulci, G. ardae – vodní ptáci, G. muris - hlodavci) parazitologicky nejvýznamější komplex druhů  morfologicky nerozlišitelné zvířecí a lidské G. intestinalis, (přenos zvířecích giardií na člověka?)

rozšíření: kosmopolitní přenos: alimentární, vodou znečištěnou cystami, fekálně kontaminované potraviny infekční dávka je malá (několik cyst)

Giardia intestinalis 

onemocnění giardiosa  inkubační doba: 1 – 3 týdny  po pasáži žaludkem cysty v duodenu excystují a vzniklí trofozoidi pronikají do jejuna popř. žlučových cest a žlučníku  bičíkovci se ve střevě intenzivně množí adherují přísavným diskem k enterocytům a mechanicky je poškozují.  nepronikají do tkání  v dolní části tenkého střeva vznikají 4 jaderné cysty, které spolu s výkaly opouštějí tělo hostitele (nepravidelně → opakované vyšetření)



symptomy:  bičíkovci dráždí tkáň na kterou přisedají  asymptomatický průběh  urputné nekrvavé průjmy bez příměsí, bolesti břicha, nevolnost až zvracení, pocit slabosti, ztráta chuti, ztráta tělesné hmotnosti  steatorrhea – poruchy příjmu tuků (→ mastná stolice)  malabsorpce živin a vitaminů u dětí → celkové neprospívání  akutní průběh, onemocnění samovolně vymizi po několika týdnech (reinfekce)  chronický průběh (několik let)

Giardia intestinalis 

diagnostika:  mikroskopické vyšetření stolice (cysty)  záchyt trofozoitů v duodenální tekutině (sondáž)



terapie:  5-nitroimidazoly (metronidazol, tinidazol)



Poznámky:  časté střevní onemocnění  v zemích s nízkými hygienickými standardy syptomatické většinou jen u dětí  v zemích s vysokými hygienickými standardy hromadné epidemie s vyraznými symptomy (zdrojem nákazy je nejčastěji pitná voda – cysty přežívají chlorování)

Trichomonas vaginalis 

    

bičíkovec s nepravidelně oválnou až hruškovitou buňkou (4-32 × 2-14 μm) se 4 předními bičíky a jedním zpětným bičíkem asociovaným s krátkou undulující membránou organela energetického metabolismu – hydrogenosom parabazální aparát – vyvinutý Golgiho aparát asociovaný s jádrem prostřednictvím žíhaných parabazálních fimbrií axostyl – svazek mikrotubulů procházející osou buňky rozšíření: specifický parazit lidského urogenitálního traktu, kosmopolitní onemocnění: lidská urogenitální trichomonosa  přenos: pohlavní cestou  inkubační doba: několik dní až 1 měsíc  u většiny mužů a poloviny žen asyptomatický průběh → nosiči  muži – vyjimečně zánět prostaty a nadvarlat, sterilita  ženy – zánět vaginy a děložního hrdla (zarudnutí sliznic, subjektivně nepříjemné pocity pálení, svědění), provázený tvorbou páchnoucího pěnovitého sekretu (s přítomností polymorfonukleárních leukocytů), zanedbaný chronický zánět může vést ke sterilitě  bez léčení se zánět obvykle zmírní, trichomonády nevymizí a zánět se může opakovat (těhotenství, předčasný porod)  osoby trpící trichomosou jsou vnímavější k infekci virem HIV

Trichomonas vaginalis 

diagnostika:  mikroskopie stěru z vaginální sliznice  mikroskopie výtěru utetry, vyšetření močového sedimentu (muži)  kultivační vyšetření na speciálních půdách pro trichomonády



terapie:  5 nitroimidazolové preparáty (Metronidazol, Entizol)  nutno přeléčit oba sexuální partnery



poznámka:  nejčastější lidské onemocnění s odhadovanou prevalencí 2-5% ve zdravé ženské populaci a tomu odpovídající % populace mužské  výrazně vyšší výskyt u určitých sociálních skupin  symptomy jsou ovlivněny fysiologickým stavem hostitele popř. souběžnými infekcemi jinými pathogeny

Nákazy způsobené volně žijícími měňavkami     

říše Amoebozoa velká skupina drobných měňavkovitých organismů vytvážejí typická široká lobopodia, nebo nitkovité nesplývající panožky rod Entamoeba se pohybuje pouze pomocí jediné panožky z medicínského hlediska významné měňavky jsou amfizoické organismy tj. žijící volně v půdě a vodě, avšak schopné parazitovat živočichy

Acanthamoeba sp. 

 

drobné měňavky, vytvářející typické široké panožky s trnitými výběžky několik desítek druhů, několik je termotolerantních v žádném vývojovém stádiu netvoří bičíkatá stádia



cysty:  vlnovitě zprohýbaná vnitřní vrstva  extrémně odolné k nepříznivým vnějším podmínkám



rozšíření: kosmopolitní přenos: vdechnutí cyst, kožní oděrky



Acanthamoeba sp. 



onemocnění:  granulomatosní amébová encefalitida  postihuje imunosuprimované jedince (transplantace, nemocné s nádorovým onemocněním, diabetici, alkoholici)  trofozoiti jsou krví roznášeni do vnitřních orgánů především CNS (rozsáhlá zánětlivá ložiska)  symptomy: pomalý nástup a průběh (bolesti hlavy, nevolnost, ztuhlost šíje, ochrnutí lícního nervu)  neexistuje účinná terapie → ~100 % úmrtnost (stovky případů) 

akantamébová keratitis  postihuje jedince nosící kontaktní čočky (nedostatečná hygiena)  poranění oka je vstupní branou infekce, parazit se množí v tkáních rohovky → chronický bolestivý zánět (obtížná léčba, transplantace rohovky)



kožní a systémové infekce

pozn. akantaméby jsou hostiteli bakterí rodu Legionella

Balamuthia mandrinallis   



akantamébám podobný organismus vytváří bizarně větvené panožky a velmi odolné cysty z trojitou stěnou volně žijící měňavka živicí se eukaryotickými organismy onemocnění:  granulomatosní amébová encefalitida  postihuje imunokompetentní jedince  neexistuje účinná terapie (~100% úmrtnost cca sto případů)  kožní infekce

Entamoeba histolytica  



  

 

rod Entamoeba jednojaderné buňky s chudou organelovou výbavu  chybí mitochonrie (mitosom), Golgiho aparát, perixosomy, bičíky a bazální tělíska výskyt: střevní sliznice obratlovců, některé druhy žijí volně (E. moshkovskii) z parazotologického hlediska nejvýznamější druh E. histolytica rozšíření: kosmopolitní onemocnění: měňavková dysenterie (extraintestinální nákazy: jaterní absces) E. histolytica je nejrozšířenější lidský parazit (480 mil. postižených, pouze 10 % symptomatických případů) přenos: alimentární cestou cystami (znečištěná voda, fekální znečištění potravin)

Vývojový cyklus E. histolytica

1 – čtyřjaderná buňka opouštějící cystu, 2-4 dělení buňky vedoucí k trofozoidům formy minuta, 5-10 dělení a encystace formy minuta, 11 - měňavka adherující k střevní sliznici a měnící se na formu magna, 12 a 13 – forma magna pronikající do submukosy a množící se v podslizničním vazivu

Entamoeba histolytica 

symptomy (při napadení sliznice):  závislé na intenzitě napadení  mírné a nespecifické gastrointestinální potíže  těžké průjmy s příměsí krve a hlenu ve stolici  jaterní absces – zvětšení jater, horečka, hubnutí, bolesti v pravém podžebří



poznámka:  hematogenní rozsev do jater, kůže, mozku  neléčená extragastrointestinální forma je smrtelná  u mnoha lidí nakažených E. histolytica k onemocnění nedojde, améby asi po 1 roce vymizí

Entamoeba histolytica cysta E. histolytica



diagnostika:  mikroskopický nález cyst popř. trofoidů ve stolici (komplikováno současným výskytem nepathogenního druhu E. dispar)  serologické metody na přítomnost Ig (aglutinační, imunofluorescenční, ELISA) jsou positivní při invasivní formě infekce  sonografie jaterního abscesu



terapie:  symptomatičtí nosiči – Metronidazol v kombinaci s Endiformem  extraluminární formy – 5-nitroimidazoly (Metronidazol, Tinidazol), u těžkých případů v kombinaci s tetracyklinem  tkáňové léze – Metronidazol  jaterní abscesy – medikamentosně, nebo chirurgicky



poznámka:  zaznamenány velké epidemie většinou při hromadném přesunu obyvatelstva (války, uprchlíci), nízké hygienické standardy  v ČR je amébová úplavice vzácná, většinou se jedná o importované onemocnění

Neagleria fowleri  

amfizoický améboflagelát z kmene Heterolobosea (v životním cyklu se střídají stádia měňavky a bičíkovce) Neagleria fowleri vytváří měnavku, bičíkovce se dvěma bičíky a cystu



výskyt:  kosmopolitní (termální prameny, oteplená voda do 45 °C (elektrárny, teplárny, bazény)



onemocnění:  primární amébová meningoencefalitida (PAME)  bolesti hlavy, horečka, zvracení, křeče, koma, smrt do 3-6 dnů po nástupu onemocnění



přenos:  vniknutím kontaminované vody do nosní dutiny  měňavková stádia invadují podél čichového nervu přímo do mozku, kde lyzují a fagocytují mozkové buňky

Neagleria fowleri 

diagnostika:  mikroskopický nález měňavek v mozkomíšním moku  kultivace měňavek na speciálních půdách  post mortem – nález v histologickém materiálu s následnou imunofluorescenční identifikací



terapie:  vzhledem k rychlému průběhu onemocnění není po objevení příznaků postiženého vyléčit  amfotericin B podávaný přímo do míšního kanálu (6 pacientů zachraněno z asi 200 postižených)



poznámka:  největší epidemie PAME (zemřelo 16 dětí) v letech 1963-1965 Ústi nad Labem (zdroj nákazy: špatně udržovaný plavecký bazén)

Toxoplasma gondii  



kmen: Apicomplexa (výtrusovci), třída: Coccidea, řád: Eimeriida, čeleď: Toxoplasmatidae Toxoplasma gondii je střevní kokcídie koček a kočkovitých šelem (definitivní hostitel) mezihostitel: 200 druhů teplokrevných obratlovců (člověk)



rozšíření:  kosmopolitní organismus - nejčastější parazit člověka a domácích zvířat (v ČR do kontaktu přichází cca 40 % starších 40 let)



infekční stádium: rezistentní oocysta ve volné přírodě přežívá rok i déle do prostředí se cysta dostává s trusem kočky (vykučování cyst probíhá omezenou dobu 5 - 20 dní) ve velkém množství (106 cyst denně), vylučování se může obnovit komplikovaný životní cyklus  merogonie  gamogonie  sporogonie

 



přenos:  alimentární cestou  potraviny kontaminované oocystami (sušené potraviny přístupné kočkám a drobným hlodavcům, syrová vejce, nepasteurisované mléko)  nedostatečně tepelně upravené maso jiných mezihostitelů  transplacentárně

Vývojový cyklus Toxoplasma gondii   











alimentární nákaza oocystami (2) uvolnění sporozoitů z cysty, pronikání do buněk hostitele (3) asexuální pomnožení (merogonie), šíření do dalších tkání (lymfatické uzliny, svaly, oko, mozek) tachyzoiti (3) pozdější stádia vznik tkáňových cyst obsahující bradyzoity banánovitého tvaru – klidové stádium (5) je-li tkáň s tkáňovými cystami pozřena dalším mezihostitelem pokračuje merogonie a vznik tkáňových cyst v novém hostiteli (6-7) cyklus se uzavírá ve střevě kočky – po několika cyklech merogonie dochází ke gamogonii a tvorbě cyst obsahující sporozoity (1-2) pozře-li kočka oocysty (vyjímečně) probíhá extragastrointestinální vývoj jako v mezihostiteli i intragastrointestinální stádium s tvorbou cyst parazit přežívá ve střevních i mimostřevních tkáních kočky po celý život jedince

Toxoplasma gondii 

onemocnění:  toxoplasmosa  akutní fáze infekce: množení a pronikání parazita do různých tkání hostitele (lymfatická tkáń, oko, svaly, mozek)  latentní infekce reaktivace po imunosupresi a imunodeficienci (toxoplasmová encefalitida)



symptomy:  80-90 % lidských infekcí je asymptomatických a benigních  mírné symptomy: bolesti hlavy a svalů, horečka, zduření mízních uzlin na krku a šíji  výrazné symptomy: vyrážka, hepatitis, encefalitis



transplacentární přenos:  poškození plodu → potrat, popř. se rodí děti s hydrocefalem, choriorenitis a encefalomyelitis  infekce v posledním trimestru – děti obvykle nepoškozené (postinfekční neurologické následky)

Toxoplasma gondii 

diagnostika  serologické vyšetření (imunofluorescence, aglutinace, ELISA)  isolace parazita



terapie:  sulfonamidy (sulfdiazin)  antimalarika (Daraprim)  antibiotika (makrolidy, klindamycin)



poznámky:  v některých zemích (Francie, Rakousko) je povinný sérologický screening těhotných žen

Střevní kokcídie  

 





mikroskopičtí výtrusovci (kmen Apicomplexa) z řadou morfologicky odlišných stádií z nichž diagnosticky nejvýznamější jsou oocysty Cryptosporidium parvum (třída Cryptosporidea) – parazituje v mikroklcích tenkého a tlustého střeva (člověk, prasata), původce kryptosporodiosy Isospora belli (třída Coccidea) – napadá sliznici horní části tenkého střeva (pouze člověk), původce isosporiasy Cyclospora caytanensis (třída Coccidea) – parazituje v epitelových buňkách tenkého střeva (člověk), původce cyklosporiasy rozšíření: kosmopolitní přenos: kontaminativní odolnými cystami (fekální znečištění vody a potravin), kryptosporodiosa se šíří i jako zoonosa ze zvířat

Střevní kokcídie 

onemocnění: masivní pomnožení parazita vede k poškození střevního endotelu → vodnaté nekrvavé průjmy  imunokopetentní jedinci – dočasný charakter, onemocnění během několika týdnů ustoupí i bez léčení  imunsuprimování a imunodeficientní jedinci – trvalé onemocnění s život ohrožujícími následky (dehydratace, rozvrat rovnováhy elektrolytů, malsorpce živin → hubnutí) 



terapie:  

Cryptosporum parvum – není známa účinná terapie, jen podpůrná léčba Isospora belli, Cyclospora cayetanensis – kombinace trimethoprimu a sulfometoxazolu

Rod Plasmodium    



kmen: Apicomplexa (výtrusovci), třída: Haematozoea, řád: Haemosporida, čeleď: Plasmodiidae několik μm velcí parazité se složitým vývojovým cyklem parazit dokončuje svůj vývoj v samicích komára rodu Anopheles a Culex (definitivní hostitel) obratlovci (člověk) jsou mezihostiteli rod obsahuje:  ~50 druhů parazitujících v savcích (vektor Anopheles)  ~40 druhů parazitujících v ptácích (vektor Culex)  ~60 druhů parazitujících v plazech (vektor Culex)



4 druhy parazitující v člověku P. falciparum, P. vivax, P. ovale, P. malariae (vektor Anopheles)



přenos: inokulativní (sáním nakaženého komára), krevní transfuzí

Rod Plasmodium 

rozšíření: tropy a subtropy, ojedinělý výskyt v mírném pásmu  P. falciparum – tropy a subtropy (východní Slovensko), v mírném pásmu ojedinělé importované infekce  P. vivax – celé tropické a subtropické pásmo, zasahuje i do mírného pásma; v minulosti endemický výskyt v povodí Labe, Vltavy, Berounky, Jizery, Dyje a v blízkosti jihočeských rybníků  P. ovale – západní popřeží Afriky  P. malariae – tropické a subtropické pásmo Afriky a jižní Ameriky

Vývojový cyklus rodu Plasmodium   

    







mezihostiel (člověk) je inokulován slinami sajícího komára (1) sporozoiti pronikají do jaterních buněk (z krevního oběhu mizí asi během 1 h) (2) následuje několik cyklů exoerytrocytární (primární) merogonie-vzniká vícejaderný meront jeho jádra se dělí a po týdnu vniká několik tisíc merozoitů (3-4) merozoiti pronikají do erytrocytů, kde se pomnožují –erytrocytární (sekundární) merogonie (5) parazit tráví hemoglobin, po rozpadu krvinek merozoiti atakují další erytrocyty (6-9) po několika dnech se dělení v červených krvinkách synchronisuje (záchvaty horečky) asi po 10 dnech se začnou z merozoitů vyvíjet nezrale gametocyty (10-11) gamogonie probíha po nasátí ve střevu komára – zralé makrogamety jsou oplodněny bičíkatými mikrogatami (12-14) pohyblivá zygota (ookinet) proniká do střevní tkáně pod vnější elastickou membránu kryjící střevo a vytvoří oocystu (15-16) vyklenutou z povrchu střeva do hemocelu v oocystě vzniká velké množství sporozoitů, po praskutí oocysty migrují do slinných žláz komára (17-19) hypnozoiti – merozoiti perzistujících v jaterních buňkách

Malárie       

  

inkubační doba: 1 – 4 týdny, počátek nemoci může být zpožděn až o několik měsíců (P. vivax) nespecifické syndromy: bolest hlavy, fotofobie, bolest svalů, nevolnost, zvracení malarický záchvat, náhlý pocit mrazení, třesavka (10 -15 minut), s následnou horečkou (2 – 6 h), poté pocení po odeznění záchvatu se postižený cítí zdráv až do dalšího záchvatu bez léčení se záchvaty opakují pravidelně po dobu několika týdnů až měsíců se slábnoucí intensitou u lidí jinak zdravých jsou nákazy vyvolané P. vivax, P. ovale a P. malariae relativně benigní tropická malárie (P. falciparum) je život ohrožující onemocnění vyvolané adhezí infikovaných erytrocytů ke stěnám kapilár → obstrukce zásobovaných orgánů (mozek, ledviny) život ohrožující komplikace ("mozková malárie", edém plic, hypoglykémie, tubulární nekrosa ledvin, srdeční a plicní selhání) anemie – při napadení 3 – 5 % krvinek poškození hostitele – reakcí imunitního systému na přítomnost parazita

Malárie druh parazita

typ malárie

inkubační doba

intervaly horečky

úmrtnost

P. vivax

malaria tertiana (třídenní)

8-16 dní

48 h

-

P. ovale

malaria tertiana (třídenní)

~15 dní

48 h

±

P. malariae

malaria quartana (čtyřdenní)

20-35 dní

72 h

±

P. falciparum

malaria tropica (tropická)

7-12 dní

nepravidelné

+

rozdíly: v délce trvání exoerytrocytárního stádia, počtu exoerytrocytárních merozoitů, schopnost vytvářet hypnozoity v hepatocytech (oddálení a znovuvzplanutí nemoci), výběr zralosti erytrocytů, které parazit přednostně napadá, délka erytrocytární merogonie, morfologie plasmodia a jím napadených krvinek, pathogenita a geografické rozšíření

Malárie 

diagnostika:  mikroskopický nález v krevním preparátu  serologické testy (imunofluorescence)  molekulárně biologické testy (hybridizace DNA)



terapie:  okamžité zahájení léčby při prvních příznacích  chlorochin (rezistence)  chinin sulfát nebo pyrimethamin (Daraprim) v kombinaci se sulfonamidy (Fansidar) popř. merfloquine (Lariam)  terciána – aplikace antirelapsového Primaquinu



poznámky:  reaktivace malárie po 2-3 letech– přežívající jaterní hypnozoiti (P. vivax)  reaktivace malárie po 10-20 letech – nízká parazitémie P. malariae v krvi

Babesie       

kmen: Apicomplexa (výtrusovci), třída: Haematozoea, řád: Haemosporida, čeleď: Babesiidae drobní parazité (1,5 – 2,0 μm) parazitující v červených krvinkách skotu, drobných hlodavců (myši, myšice, hraboši), psů (B. canis) a člověka merozoiti se nacházejí v erytrocytech po dvojicích, ve tvaru písmene V, někdy ve čtveřicích velikost zoita, poloha v krvince, úhel který dvojice buněk svírá jsou důležité systematické znaky dokončení složitého vývojového cyklu probíhá v členovcích (klíšťata) rozšíření: kosmopolitní přenos: inokulativní sáním nakaženého klíštěte (rod Ixodes), vetření rozdrceného klíštěte do kožní oděrky, nebo spojivky

Babesie 

onemocnění: babesiosa  Babesia bovis a B. divergens působí rychle gradující onemocnění (smrtelné u lidí, jimž byla odstraněna slezina)  symptomy: horečka, anemie, zvracení, průjem, emoční labilita, deprese, váhový úbytek, zvětšení jater a sleziny, hepatitida, vzácně selhání ledvin  B. microti působí mírné formy onemocnění u lidí s intaktní slezinou (únava, horečka, bolesti hlavy, svalů a kloubů, krev v moči - hepatourie)



diagnostika:  mikroskopické vyšetření krevního roztěru  pokus na zvířeti – intraperitoneální inokulace křečků



terapie:  kombinace chininu s klindamycinem, antimalarika (chlorochin) jen zmírňují průběh  výměnná transfuse krve s následnou terapii chininem a klindamycinem



poznámky:  vzácná onemocnění známá z Evropy (B. divergens, B. microti - protilátky) a USA (B. microti – nantukettská horečka)

Další jednobuněční parazité člověka 





mikrosporidie (Enterocytozoon bieneusi, Ecephalitozoon hellem, Septata intestinalis, Vittaforma corneum, Trachipleistophora sp.) Balantidium coli Pneumocystis carinii

Mikrosporidie  





říše: Opisthokonta, kmen: Mikrospora vnitrobuněční parazité tvořící drobné oválně vejčité spory (1,5 – 3,0 μm) se silnou chitinovou stěnou, zeslabenou na vrcholku spory zárodek spory (sporoplasma) je injikován přímo do cytoplasmy hostitelské buňky dlouhou injekční trubicí (pólové vlákno) 1200 druhů ve 150 rodech (nalezeni v tělech téměř všech živočišných kmenů)



výskyt:  pravděpodoně kosmopolitní  zdojem infekce je spora



přenos: alimentární cestou, vdechnutím spor, depozice spor na rohovce

Mikrosporidie 

onemocnění: mikrosporodiosa  atak enterocytů duodena a jejuna, žlučových cest a epitel dýchacích cest (Enterocytozoon bieneusi)  atak útrobních tkání (Septata intestinalis)  atak rohovky (Ecephalitozoon hellem, Vittaforma corneum, Trachipleistophora sp.)  atak obličejových dutin (Ecephalitozoon hellem)  atak tkání ledvin (Ecephalitozoon hellem, Ecephalitozoon cuniculi, Trachipleistophora sp.), mozku a svalů (Trachipleistophora sp.)



symptomy:  chronický průjem (Enterocytozoon bieneusi, Septata intestinalis)  zánět rohovky (Ecephalitozoon hellem, Vittaforma corneum, Trachipleistophora sp.)  zánětlivá ložiska v orgánech (Ecephalitozoon cuniculi, Septata intestinalis, Trachipleistophora sp.)  zánět obličejových sinusů (dutin) - Ecephalitozoon hellem

Mikrosporidie 

diagnostika:  mikroskopický nález spor ve stolici (Enterocytozoon bieneusi, Septata intestinalis), ve stěrech z rohovky (Ecephalitozoon hellem, Vittaforma corneum, Trachipleistophora sp.), v sedimentu moči (Ecephalitozoon cuniculi,Septata intestinalis, Trachipleistophora sp.)



terapie:  albendazol na infekce způsobené Ecephalitozoon hellem, Ecephalitozoon cuniculi,Septata intestinalis  propamidin isothionát (Brolene) - oční infekce  průjmy způsobené Enterocytozoon bieneusi jsou neléčitelné



poznámky:  oportunní nákazy, klinické příznaky vyhradně u pacientů s AIDS  Enterocytozoon bieneusi výskyt u 30 % pacientů s AIDS, kteří trpí chronickými průjmy nemající jinou etiologii

Balantidium coli   

říše: Chromalveoata, kmen: Ciliophora (nálevníci) velká vejčitá hustě obrvená buňka (300 μm) se 2 jádry cysta (70 μm) obsahuje jednoho jedince s viditelnými potravními vakuolami



výskyt:  kosmopolitní, parazit prasat  za normálních okolností se živí střevním obsahem



přenos: kontaminativní onemocnění: balantidiosa  u některých lidí asymptomatické  nálevníci pronikají do střevní sliznice – hluboké, někdy perforující vředy → chronické krvavě hlenovité průjmy, bolesti břicha  hematogení rozsev do jater a dalších orgánů (ve 30 % fatální průběh)



Balantidium coli 

diagnostika:  mikroskopické vyšetření čerstvého vzorku stolice (nález nálevníků, nebo cyst)



terapie:  oxytetracyklin, metronidazol

Pneumocystis jirovecii  

kvasinková houba řádu Pneumocystidales dvě morfologické formy:  drobní zoiti nepravidelného tvaru s četnými výběžky  kulaté silnostěnné cysty s 8 jednojadernými cystickými tělísky (infekční agens)



výskyt:  kosmopolitní organismus  hostitelsky specifický parazit (člověk, potkan, krysa, myši, králíci, kunovité šelmy, koně, skot) – samostatné druhy (P. jirovecii – člověk, P. equina – kůň, P. carinii – potkan, krysa)  přenos vzduchem



onemocnění: pneumocystosa (zánět plic, plicní nedostatečnost)  pouze u jedinců s oslabeným imunitním systémem (AIDS, imunosuprimovaní jedinci, nedonošenci)

Pneumocystis jirovecii 

diagnostika:  rentgenologické vyšetření  mikroskopické vyšetření obsahu bronchoalveolární laváže



terapie  kotrimoxazol, pentamidin (aerosol)

Literatura 

  

Bednář M., Fraňková V., Schindler J., Souček A., Vávra J. (1996): Lékařská mikrobiologie, Bakteriologie, Virologie, Parazitologie, Marvil, 558 stran. Hausmann K., Hülmann N. (2003): Protozoologie, Academia, 347 stran. Jíra J. (2009): Lékařská protozoologie, Galén, 567 stran. Volf P., Horák P. a kol. (2007): Paraziti a jejich biologie, Triton, 318 stran.