Pediatrie PRO PRAXI. Abstrakta PEDIATRIE PRO PRAXI

Pediatrie

Suppl. D 2015

PRO PRAXI

www.solen.cz ISBN 978-80-7471-112-1 RoËník 16

Abstrakta PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrĔ a dÔtských sester v Hradci Králové 12.–13. Ëervna 2015, Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové DÔtská klinika LF UK a FN v Hradci Králové, SpoleËnost Solen, s. r. o.

PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrĔ a dÔtských sester v Hradci Králové 12.–13. Ëervna 2015, Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové Pořadatel: společnost Solen, s. r. o., ve spolupráci s Dětskou klinikou LF UK a FN v Hradci Králové

Pořadatel

Společnost SOLEN, s.r.o. ve spolupráci s Dětskou klinikou LF UK a FN v Hradci Králové

Prezident akce

prof. MUDr. Milan Bayer, CSc.

Organizátor

SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Kontaktní osoba: Mgr. Simona Elblová, mob.: 777 557 413, e-mail: [email protected] Programové zajištění: Mgr. Eva Zemanová, mob.: 777 557 426, e-mail: [email protected] Zajištění výstavních ploch: Ing. Martina Osecká, mob.: 724 984 450, e-mail: [email protected]

Datum a místo konání

12.–13. června 2015 Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové

Ohodnocení

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře a 8 kredity pro sestry. PEDIATRIE PRO PRAXI – II. kongres pediatrĔ a dÔtských sester v Hradci Králové CitaËní zkratka: Pediatr. praxi 2015; 16(Suppl. D), ISBN 978-80-7471-112-1 Grafické zpracování a sazba: Aneta Mikulíková, [email protected] oasopis je indexován v Bibliographia Medica oechoslovaca a v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v oR ISBN 978-80-7471-112-1

PEDIATRIE PRO PRAXI – II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové | 12.–13. 6. 2015

A4

Program

Pátek 12. června 9.00 9.00–10.30

Zahájení Psychiatrie – garant MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. Autismus – Dudová I. Postraumatická stresová porucha – Kocourková J. Separační úzkostná porucha v dětství – Koutek J.

10.30–10.50 10.50–12.20

Přestávka Řešení traumat pohybového aparátu u dětí – garant prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA Nejčastější dětská traumata horní končetiny – Trč T., Hanus M. Nejčastější dětská traumata dolní končetiny – Trč T., Kotaška J. Poranění hlavy a páteře u dětí – Trč T., Tichý M. Řešení následků úrazů a jiných preartróz Ortopedická léčba následků poranění pohybového aparátu – Trč T., Hanus M., Kotaška J., Smetana P. Osteonekrosy epiphys a apophys – Trč T.

12.20–13.10

Přestávka na oběd

13.10–14.40

Dermatologie – garantka MUDr. Lucie Růžičková Jarešová Akné vulgaris – nejen kosmetický problém,stadia a léčba onemocnění – Harapátová E. Atopický ekzém – léčba, prevence – Obstová I. Papilomavirové infekce, léčba, prevence – Růžičková Jarešová L.

14.40–15.30

Varia Sympozium Akademie klasické homeopatie – Homeopatická typologie jako opora v pediatrické praxi – Nemček J. Dítě s postižením v ordinaci pediatra – a co dál? – Ježková J. Hexavalentní vakcína – zlatý standard pro základní očkování dětí – Pazdiora P.

15.30–16.00 16.00–17.45

Přestávka Vzácná onemocnění – garantka MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. Vzácná onemocnění ve spolupráci pediatra a dětského neurologa – Zumrová A. Kazuistiky pacientů s dědičnou metabolickou poruchou – Košťálová E. IT možnosti řešení psychosociálních dopadů v rodinách s psychomotoricky opožděným dítětem – Zumr J. Mukopolysacharidózy – Ješina P.


Program

Sobota 13. 6. 8.30–10.15

Infektologie – garant doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D. Varicela – benigní dětské onemocnění? – Kračmarová R., Plíšek S. Rizika při cestování s dětmi do zahraničí, možnosti prevence – Rumlarová Š., Kosina P. Aktuální pohled na chlamydiové infekce – Gebouský P. Diagnostika a léčba lymeské boreliózy – Szányi J.

10.15–10.45 10.45–12.10

Přestávka Varia Anafylaxe, co o ní nevíme? – Fuchs M. Farmakoterapie úzkostných poruch – Horská K. Sympozium Merck Moderní způsoby léčby rýmy: Nasivin Sensitive 0,05% – Machaň B. Satelitní sympozium firmy Shire Czech, s.r.o. Metabolické choroby – užitečné minimum pro vaši praxi – Dostálová G.

12.10–12.30

Přestávka

12.30–14.00

Imunodeficience – garantka prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc. Těžké poruchy imunity a nové dostupné testy – Šedivá A. Běžný variabilní imunodeficit (CVID) – ne zase tak běžný, ne zase tak variabilní – Litzman J. Imunoglobuliny a jejich možnosti v podávání, s přesahem do ambulantní praxe – Králíčková P.

14.00

Závěr kongresu

WORKSHOP PÁTEK 12. 6. / od 14 hodin Kardiopulmonální resuscitace s využitím jednoduchých pomůcek (ruční dýchací vak, vzduchovody, automatizovaný externí defibrilátor) – Truhlář A., Mathauser R., Ježek T. PEDIATRIE PRO PRAXI – II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové | 12.–13. 6. 2015

A5

A6

Abstrakta

Psychiatrie Garant: MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / 9.00–10.30 Autismus MUDr. Iva Dudová, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha V posledních letech je důraz kladen na časnou identifikaci a diagnostiku autismu. Informovanost dětských lékařů v problematice příznaků poruch autistického spektra (PAS) v raném věku dítěte je pro časnou diagnostiku klíčová. Rodiče se často na praktického lékaře pro děti a dorost obrací při pochybnostech o vývoji svého dítěte a čekají informovanost a znalost postupu v odůvodněných případech. Jak prokázaly průběžné výsledky výzkumu informovanosti rodiny dítěte s podezřením na PAS, který probíhá na Dětské psychiatrické klinice 2. LF UK a FN v Motole, čeští rodiče byli aktivní ve shánění informací o autismu. Průměrný počet zdrojů informací o autismu byl 3,9; jako nejčastější zdroj uváděli rodiče internet (72 %), jako druhý nejčastější zdroj dětského psychiatra (56 %), překvapivé bylo nízké procento zastoupení dětských lékařů mezi informačními zdroji rodičů (10 %; 8.–9. místo). Podezření na poruchu autistického spektra u dítěte získává praktický dětský lékař nejčastěji z informací rodičů, kteří jsou vývojem dítěte v jedné nebo více oblastí znepokojeni. Přibližně 80 % rodičů zaznamená abnormality ve vývoji svého dítěte během prvních 24 měsíců

věku. Nejčastějšími obavami rodičů spojenými s možnou poruchou autistického spektra jsou poruchy v komunikaci, socializaci a chování. V přednášce budou podrobně zmíněny časné příznaky autismu. Postup praktického lékaře při podezření na PAS u dítěte mezi prvním a druhým rokem věku: 1. Jsou-li rodiče nebo odborníci vývojem dítěte znepokojeni a informace od rodičů svědčí pro podezření na PAS, bylo by vhodné provést screening na PAS. 2. Při pozitivním výsledku screeningu by měl dětský lékař provést důkladné vyšetření a zhodnocení, zda jsou skutečně přítomny příznaky ukazující na PAS. 3. Pokud nadále trvá podezření na PAS, dětský lékař by měl odeslat dítě na specializovaná vyšetření a doporučit rodině speciální péči o dítě.

Posttraumatická stresová porucha doc. PhDr. Jana Kocourková Dětská psychiatrická klinika FN Motol a 2. LF UK Praha Reakce na traumatický stres se může u dětí a adolescentů projevovat rozličnými způsoby, které jsou výsledkem interakce traumatické události, specifické reaktivity a osobnosti dítěte a úlohy vnějšího prostředí, zejména rodiny, v níž dítě žije.


Abstrakta

Posttraumatická stresová porucha (F 43.1) Posttraumatická stresová porucha představuje odloženou nebo protrahovanou reakci na expozici stresoru, který představuje závažnéohrožení dítěte a vzbuzuje úzkost, kterou nelze zvládnout obvyklými adaptačními mechanismy. Klinický obraz vykazuje podobné znaky jako u dospělých pacientů, které jsou však modifikovány vývojovou úrovní dítěte. Typické jsou následující znaky: 1. Znovuprožívání traumatu. Traumatická událost se opakuje v intruzívních myšlenkách nebo vzpomínkách a snech. Vracejí se vizualizované obrazy traumatické situace, včetně prožívané úzkosti a hrůzy. K opakování traumatické události může dojít na symbolické úrovni i v dětské hře. Pro znovuprožívání traumatické zkušenosti mají význam podněty, které trauma připomínají a asociují původní děsivou situaci. 2. Vyhýbavé chování a pocity ustrnutí. U dětí je zřejmá snaha vyhnout se všemu, co původní traumatickou událost připomíná, děti se vyhýbají místům, myšlenkám, tématům hry i interpersonálním kontaktům, které trauma připomínají. Často dochází k oslabení zájmu o dřívější příjemné aktivity, objevuje se vyhýbání a sdílení vlastních prožitků s druhými, mohou se vyskytnout i poruchy paměti ve vztahu k traumatu. 3. Stav zvýšené vegetativní hyperaktivace. Projevuje se jako poruchy spánku, přítomny jsou děsivé sny, zvýšená dráždivost, obtíže v koncentraci pozornosti, nadměrná úleková reaktivita. Doporučení pro praxi Děti mohou být ohroženy touto poruchou po traumatických zážitcích

Je třeba rozumět způsobu, jakým dítě trauma

vyjadřuje. Nezbytná je produktivní spolupráce s rodi-

nou dítěte. Vhodná je psychoterapie orientovaná na

emoční vyjádření, kognitivní uchopení a postupná integrace traumatické zkušenosti dítěte, případně indikovaná farmakoterapie. Podpořeno projektem MZd ČR koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (Fakultní nemocnice v Motole) a Programem rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality lidského života.

Separační úzkostná porucha v dětství MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. Dětská psychiatrická klinika FN Motol a UK 2.LF Separační úzkostná porucha patří do skupiny emočních poruch se začátkem specifickým pro dětství. Klíčovým diagnostickým rysem je úzkost, která se u dítěte projevuje při hrozící možnosti odloučení od blízkých osob, u nás je to nejčastěji matka. Uváděné symptomy jsou obava, že se něco stane nejbližším osobám, anebo že tyto osoby odjedou a již se nevrátí, obava, že dojde k odloučení dítěte, odmítání chodit do školy ze strachu z odloučení, odmítání jít spát, pokud by dítě nebylo blízko emočně nakloněné osoby, opakující se noční můry se vztahem k odloučení, opakovaný výskyt tělesných příznaků, jako jsou nauzea, bolesti žaludku, hlavy, břicha, zvracení, v situaci, kdy dochází k odloučení dítěte od blízké osoby, například při odchodu dítěte do školy, nadměrný, opakující se strach, který


A7

A8

Abstrakta

se projevuje úzkostí, pláčem, výbuchy vzteku, utrpením, apatiínebo sociálním stažením, při předpokládaném odloučení od emočně blízké osoby nebo bezprostředně po něm. Porucha se nejčastěji manifestuje odmítáním školy, může se projevit po delším přerušení docházky do školy pro nemoc, nebo po odloučení od rodiny, např. kvůli škole v přírodě. Obtížím může předcházet změna učitele, na kterého bylo dítě zvyklé. Dítě si začne stěžovat na přísné učitele, hlučné spolužáky, sděluje strach ze zkoušení. Ve skutečnosti v tomto případě za obtížemi stojí strach ze separace od blízkých osob. Vzhledem k častým somatickým obtížím bývá dítě vyšetřeno praktickým dětským lékařem. Léčba spočívá v psychoterapii, farmakoterapii, nutná bývá rodinná terapie.

Shrnutí pro praxi: 1. Separační úzkostná porucha se nejčastěji projeví neschopností dítěte chodit do školy. 2. Časté jsou somatické obtíže, které vedou k návštěvě praktického dětského lékaře. 3. Nejde o simulaci, ale o obtíže psychosomatické. 4. Terapie zahrnuje psychoterapii, farmakoterapii a rodinnou terapii, pokud se nepodaří rychlý návrat do školy, je nutná hospitalizace. Podpořeno projektem MZd ČR koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (Fakultní nemocnice v Motole) a Programem rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality lidského života.


Abstrakta

Řešení traumat pohybového aparátu u dětí Garant: prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA pátek / 12. června 2015 / 10.50–12.20 Nejčastější poranění v oblasti horních končetin u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Martin Hanus Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění horních končetin představuje rozsáhlou kapitolu dětské traumatologie. Nejčastějšími mechanizmy a příčinami úrazů jsou sport, pády z výše a dále často vysokoenergetická poranění při dopravních nehodách. V oblasti horní končetiny se setkáváme s celou řadou typů dětských zlomenin. Z hlediska lokalizace je můžeme dělit na zlomeniny epifyzázní (epifyzeolýzy či epifyzeoraktury, nejč. proximální a distální humerus nebo distální radius), klasifikované podle Saltera a Harrise, a dále zlomeniny metafyzární a diafyzární (humerus, radius a ulna). Z měkkotkáňových poranění se jedná zejména o luxace akromioklavikulární ev. glenohumerální a poranění zápěstí či kloubů ruky. Na našem pracovišti je v průměru ošetřeno okolo 9 000 úrazů ročně, s mírnými výkyvy, prakticky shodně za posledních 10 let, z čehož je průměrně 40–45 % zlomenin. Zlomeniny v oblasti horních končetin pak tvoří více než

55 % všech ošetřených zlomenin. Za posledních 10 let se počty operačně řešených zlomenin pohybují mezi 270–330 za rok, s mírně vzrůstající tendencí ve sledovaném období. Terapeutické postupy při ošetřování poranění horních končetin u dětí zahrnují jak postupy konzervativní, tak operační. Nejčastěji ošetřovanými zlomeninami jsou zlomeniny v oblasti předloktí. Pokud se operačního řešení zlomenin v oblasti horních končetin zahrnujících zejména miniivazivní techniky operativy je nejčastěji takto ošetřovanou zlomeninou suprakondylická zlomenina humeru (přes 30 %). Zlomeniny horního konce humeru a předloktí pak tvoří shodně po cca 16 % takto ošetřovaných zlomenin. Operační léčba má své přísné indikace a postupy. K operačnímu řešení jsou indikovány všechny dislokované epifyzární zlomeniny III. a IV. typu dle Saltera a Harrise, rozsáhlé otevřené zlomeniny a zlomeniny s nervově-cévním poraněním i další typy zlomenin dle charakteru a lokalizace. Mezi komplikace poranění dolních končetin u dětí patří zhojení v nevyhovujícím postavení (tj. v angulaci nebo zkratu) vedoucí k osovým či délkovým rozdílům končetin, s nutností následného operačního řešení, dále opožděné hojení a nezhojení s tvorbou pakloubu a dále porucha růstu zejména u poranění v oblasti růstové ploténky.


A9

A10

Abstrakta

Poranění horních končetin u dětí představuje komplexní problematiku, jejíž řešení patří do rukou zkušeného dětského traumatologa. Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203.

Nejčastější poranění v oblasti dolních končetin u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Jan Kotaška Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění dolních končetin jsou celkově v dětské traumatologii méně zastoupena než v oblasti končetin horních. I tak tato oblast představuje důležitou a širokou oblast dětské traumatologie. Z nejčastějších mechanizmů a příčin se podílí na jejich vzniku sportovní aktivity, pády z výše a dále často vysokoenergetická poranění při dopravních nehodách. Setkat se zde můžeme s celou řadou typů dětských zlomenin, klasifikovaných shodně jako v oblasti horních končetin. Z hlediska lokalizace je můžeme dělit na zlomeniny epifyzázní (epifyzeolýzy, nejč. proximální a distální tibie a femur), klasifikované podle Saltera a Harrise, dále zlomeniny metafyzární a diafyzární (tibie, femur). Z měkkotkáňových poranění se jedná zejména o poranění kolene (vazy, menisky, chrupavka) a poranění vazivového aparátu hlezna. Nejčastějšími zlomeninami na dolní končetině u dětí jsou zlomeniny bérce (15 %), nejčastějšími měkkotkáňovými poraněními na dolní končetině jsou u dětí distorze hlezna a kolena.

Za posledních 10 let je na našem pracovišti ošetřováno průměrně okolo 9 000 tisíc úrazů ročně, z čehož 40–45 % tvoří ošetření zlomenin. Zlomeniny v oblasti dolních končetin pak tvoří okolo 35 % všech ošetřovaných zlomenin. Za posledních 10 let se počty operačně řešených zlomenin pohybují mezi 270–330 za rok, s mírně vzrůstající tendencí ve sledovaném období. Terapie poranění dolních končetin u dětí zahrnuje jak postupy konzervativní, tak operační. Postupy konzervativní stále převažují nad postupy operačními, jejichž počet však vzhledem k rozvoji speciálních instrumentárií a miniinvazivní operativy stále narůstá. Z našich statistik vyplývá, že co se operativy týká tak dominuje chirugické ošetření zlomenin v oblasti horních končetin (přes 80 %). Zlomeniny v oblasti dolních končetin pak okolo 17 %. Z celkového počtu chirurgicky ošeřených zlomenin v oblasti dolních končetin pak přes 45 % tvoří zlomeniny v oblasti bérce. Zlomeniny v oblasti nohy a hlezna pak tvoří cca 35 % a zlomeniny femuru cca 20 % takto ošetřovaných zlomenin. Operační léčba má své přísné indikace a postupy. K operačnímu řešení jsou indikovány všechny dislokované epifyzární zlomeniny III. a IV. typu dle Saltera a Harrise, dislokované zlomeniny krčku femuru, rozsáhlé otevřené zlomeniny a zlomeniny s nervově-cévním poraněním i další typy zlomenin dle charakteru a lokalizace. Mezi komplikace poranění dolních končetin u dětí patří zhojení v nevyhovujícím postavení (tj. v angulaci nebo zkratu) vedoucí k angulační deformitě nebo rozdílné délce končetin, s nutností následného operačního řešení, dále opožděné hojení a nezhojení s tvorbou pakloubu a dále porucha růstu zejm. u poranění v oblasti růstové ploténky.


Abstrakta

Poranění dolních končetin u dětí představuje komplexní problematiku, jejíž řešení patří do rukou zkušeného dětského traumatologa. Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203.

Poranění hlavy a páteře u dětí prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, doc. MUDr. Michal Tichý, CSc. Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Poranění hlavy má u dětí svoje specifika, zůstává samozřejmě vážným poraněním, které může být častou příčinou smrti dítěte. Fraktury jsou nejčastější lineární jednoduché, vpáčené zlomeniny a zlomeniny pingpongového míčku jsou typické u dětí. Nejen při frakturách nezřídka dochází k poranění mozku způsobující porucha vědomi, hodnotitelné dle Glasgow Coma Scale na lehké, střední a těžké, klinicky se dělí na komoci, kontuzi a difusní axonální poranění. Intrakraniální krvácení můe být epidurální, subdurální, intracerebrální krvácení je u dětí řídké a vyskytuje se u velmi závažných poranění.

Poranění dětské krční pateře tvoří naštěstí pouze 1 % dětských zlomenin a 2 % všech poranění páteře. Takto malá frekvence je zřejmě snížena o nediagnostikovaná fysální poranění. Nejčastější poranění krční pateře jsou jednoduché kompresní zlomeniny, často více segmentů. Léčeny v naprosté většině konzervativně, pouze burst zlomeniny vyžadují delší immobilizaci. Mechanizmus flexe, distrakce a komprese se podílí na traumatech hrudní a bederní páteře. Vzhledem k tomu, že rezistentní na kompresi jsou více disky než těla proto dochází relativně často ke zklínovatění. Diagnostika poranění zvláště v hrudní oblasti je složitá, vzhledem k existenci apofys těl obratlových, které mohou RTG obraz zkreslovat. CT vyšetření a MRI diagnózu upřesní. Terapie je v naprosté většině případů konzervativní, u stabilních zlomenin aktivní vertikalizace na berlích je velmi rychlá, užití korzetů se zdá být je v současné době abundantní. I u dětí se mohou vyskytovat nestabilní zlomeniny v této oblasti, které samozřejmě vyžadují chirurgickou léčbu. Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203.


A11

A12

Abstrakta

Řešení následků úrazů a jiných preartróz Ortopedická léčba následků poranění pohybového aparátu prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, MUDr. Martin Hanus, MUDr. Jan Kotaška, MUDr. Pavel Smetana Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha Následky traumat u dětí jsou součástí ortopedické léčby dětských pacientů. Naštěstí dětský organizmus disponuje velkým množstvím kompenzačních mechanizmů, které dokáží celou řadu následků vyřešit bez přispění lékaře. Remodelační schopnost kosti a kvalita jejího hojení dovoluje akceptovat neanatomickou repozici zlomeniny. Díky růstu dochází ke korekci celé řady deformit. Důležitou podmínkou je dostatečná růstová kapacita kosti/zachovalé růstové ploténky/a nepoškozený svalový aparát a aktivita pacienta. Pouze rotační deformitu však rostoucí organizmus kompenzovat nedokáže. Proto je důležité preventivně tuto odchylku korigovat při repozici. Důsledně provedená repozice vyžaduje následně i správnou fixaci. Volí se minimální osteosynthesa, snadno odstranitelná. Při vytvoření axiálních odchylek skeletu, které nejsou korigovatelné, je nutné přistoupit ke korekčním osteotomiím, nezřídka se simultánní prolongací kosti. Vždy je nutné chránit růstové ploténky. Poškození vazivových

struktur, zejména jejich nezhojení (LCA), nebo zhojení v distanci (LFTA) vyžaduje rekonstrukci těchto vazů. Závažná poškození nervové tkáně, ať již centrální (mozkové poranění) nebo periferní (axonolysa. kompartement syndrom) vyžaduje specifickou ortopedickou léčbu, jejíž snahou je nahradit chybějící funkci ať již transplantací šlach nebo korekcí postižených kloubů. Příklady postupu a léčby jsou předloženy v přednášce. Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203

Osteonekrosy apofys a epifys prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha V dětském věku dochází k narušení cevního zásobení epifys, které může způsobovat poškození kloubů. Postižen může být jakýkoliv kloub. Etiologie není zcela jasná, průběh rovněž. Některé „nekrosy“ byly v současnosti vysvětleny jiným patologickým procesem a jejich diagnostika byla zpochybněna. V přednášce jsou popsány nejčastější osteonekrosy u dětí, včetně terapie a diskutovány sporné otázky. Podpořeno MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203.


Abstrakta

Dermatologie Garantka: MUDr. Lucie Růžičková Jarešová pátek / 12. června 2015 / 13.10–14.40

Akné vulgaris – nejen kosmetický problém, stadia a léčba onemocnění MUDr. Eva Harapátová, Dermatovenerologie, Praha Akné je kožní, chronické, neinfekční zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů. Postihuje obě pohlaví nezávislé na věku, nejčastěji však v období od 11 do 25 let. Asi u 10–15 % pacientů mohou vznikat projevy i v pozdějším věku. Podle převažujících projevů a klinického nálezu se akné dělí na tří nejčastější základní formy – Acne comedonica, Acne papulopustulosa, Acne conglobata. Lokální terapie je dlouhodobá a je nutné pacienta upozornit, že účinek nastupuje až po 4.–6. týdnu aplikace. Cílem je snížení produkce mazu, odstranění komedonů, zánětlivých změn a zabránění jejich tvorby. Při zhoršení nebo přetrvávání projevů je možnost celkové léčby. K regresi zánětlivých projevů jsou nejčastěji používána antibiotika tetracyklinového typu nebo makrolidy. Pro zvýšení účinku lokální léčby je u žen doporučováno užívání hormonální antikoncepce. U závažných forem akné se podávají retinoidy – isotretinoin, s velmi dobrým terapeutickým efektem. Jako doplněk léčby je možná aplikace dermokosmetických výrobků, fototerapie, terapie pomocí laserů, kryoterapie a chemický peeling.

Atopický ekzém - léčba a prevence MUDr. Iva Obstová Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Prosanum, Praha Atopický ekzém je zánětlivé svědící kožní onemocnění, které postihuje zhruba třetinu populace, především děti a mladistvé. Může se vyskytovat společně s průduškovým astmatem nebo alergickou rýmou. Na vzniku a průběhu se podílí množství vnitřních a vnějších vlivů. Kromě běžné lokální i systémové terapie jsou velmi důležitá prakticky každodenní režimová opatření, o kterých je nutné rodiče malých pacientů poučit a opakovaně je připomínat.

Papilomavirové infekce – přehled a léčba MUDr. Lucie Růžičková Jarešová Dermatovenerologie Nemocnice na Homolce, Praha L DermaMedEst s. r. o, Praha Papilomavirové infekce jsou způsobeny viry HPV, které se řadí mezi DNA viry. Nejčastěji vyvolávají tvorbu bradavic a kondylomat. Kondylomata jsou riziková, pohlavně přenosná. Viry jsou přísně specifické ke svému hostiteli. Incidence celosvětově vzrůstá. Četnost bradavic


A13

A14

Abstrakta

není známa, odhaduje se výskyt u 7–12 % obyvatelstva. Někdy dochází ke spontánní regresi onemocnění, ale infekce v buňkách může perzistovat a léčba je obtížná. Některé typy HPV vyvolávají dysplazie, považované za prekancerózy. Patří k nim některé kožní bradavice vyvolané HPV typu 5 a léze

děložního čípku, které způsobuje HPV typu 16, 18, 33, 52. Výskyt těchto papilomavirů je popisován i v jiných typech nádorů. Doba latence od nákazy k rozvoji tumoru může být i několik let. Sdělení je zamřeno na přehled papilomavirových infekcí a možnosti jejich terapie, prevence.


Abstrakta

Varia pátek / 12. června 2015 / 14.40–15.30

Homeopatická typologie jako opora v pediatrické praxi Mgr. Jan Nemček Akademie klasické homeopatie Příspěvek se zaměřuje na popis šesti nejčastějších homeopatických typů z praxe pediatrů, ke kterým patří Silicea, Bella-donna, Argentum nitricum, Sulfur, Chamomilla a Graphites. Homeopatie je systém znalostí o zákonitostech vývoje organizmu, neodvratné změny jsou tedy základem homeopatie jako lékařské vědy. Novorozenec je jiný, než dítě v roce a půl života, dvouleté dítě se liší od pětiletého. Homeopatie bere v úvahu i vliv různých onemocnění, který je u dětí různého věku jiný. Právě znalost homeopatické typologie může pediatrům pomoci v práci s měnícím a vyvíjejícím se organizmem a pochopit neustálé změny, kterými dětský pacient ve svém vývoji prochází.

Dítě s postižením v ordinaci pediatra – a co dál? Mgr. Jana Ježková Raná péče EDA, o. p. s. Ze zákona o sociálních službách vyplývá, že rodiny s dětmi, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku předčasného narození, komplikovaného porodu, závažnější zdravotní diagnózy a smys-

lového nebo fyzického postižení, mají nárok na bezplatnou službu rané péče, a to až do 7 let věku dítěte. Tato odborná terénní služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Navzdory tomu, že profesionální raná péče je v České republice poskytována již 25 let, povědomí o poskytovaných službách stále není dostatečné, a to ani u odborné lékařské veřejnosti. Z hlediska maximálního rozvoje schopností dítěte přitom mají klíčovou roli první roky života a je tedy důležité, aby rodiče získali včas informace o možnostech, jak dítě stimulovat. Obecně prospěšná společnost Raná péče EDA nyní realizuje ve spolupráci s Nadací Sirius projekt „Máme dítě s postižením, ale máme se na koho obrátit“. Součástí projektu je informační kampaň, zacílená na lékaře a další odborníky, kteří přicházejí do kontaktu s rodinami dětí s postižením amohou rodinám ulehčit v tíživé životní situaci právě zprostředkováním kontaktu na ranou péči v místě bydliště. Zároveň byla zřízena první celorepubliková krizová telefonická linka a chat pro rodiny dětí s postižením nebo ohrožením vývoje, jejíž konzultantky umí poskytnout volajícím jak krizovou intervenci a psychologickou podporu, tak předat kontakty na odborníky či vyhledat potřebné informace. O nás: Nezisková organizace Raná péče EDA o. p.


A15

A16

Abstrakta

s. je v letošním roce již 25 let oporou rodinám dětí se zrakovým a kombinovaným postižením či ohrožením vývoje v raném věku. Poskytuje odborné služby, poradenství a psychickou oporu rodinám ve čtyřech krajích České republiky – na území hl. města Prahy, Středočeského, Pardubického a části Ústeckého kraje. Služby jsou poskytovány v domácím prostředí, kde se dítě cítí nejlépe. Organizace je členem APRP (Asociace pracovníků v rané péči) a AVPO (Asociace veřejně prospěšných společností). Od března roku 2015 je rovněž držitelkou značky „Spolehlivá veřejně prospěšná organizace“.

Hexavalentní vakcína – zlatý standard pro základní očkování dětí prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Plzeň Základní očkování by mělo být chápáno jako benefit pro celou naší populaci. V České republice se používá pro základní očkování dětí hexavalentní vakcína. Nezbytnost jejího použití je ukázána na epidemiologických datech týkajících se infekcí, proti kterým tato vakcína chrání. Před rokem byla uvedena na trh nová hexavalentní vakcína Hexacima, která přináší modernizaci ve vývoji vakcín a tím praktické výhody při použití.


Vakcína 6 v 1

ZKRÁCENÉ INFORMACE O LÉČIVÉM PŘÍPRAVKU: ▼ Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8 dle platného znění SPC. HEXACIMA, injekční suspenze v předplněné injekční stříkačce. Vakcína proti difterii, tetanu, pertusi (acelulární komponenta), hepatitidě B (rDNA), poliomyelitidě (inaktivovaná) a konjugovaná vakcína proti Haemophilus influenzae typu b (adsorbovaná). Léčivá látka: Jedna dávka1 (0,5 ml) obsahuje: Diphtheriae anatoxinum – ne méně než 20 mezinárodních jednotek (IU)2; Tetani anatoxinum – ne méně než 40 mezinárodních jednotek (IU)2; Antigeny Bordetelly pertussis: Pertussis anatoxinum – 25 μg, Haemagglutinum filamentosum – 25 μg; Virus Poliomyelitidis (inaktivovaný)3: typus 1 (Mahoney) – 40 D jednotek antigenu4, typus 2 (MEF-1) – 8 D jednotek antigenu4, typus 3 (Saukett) – 32 D jednotek antigenu4; Antigenum tegiminis hepatitidy B5 – 10 μg; Haemophilus influenzae typu b polysaccharidum – 12 μg; (Polyribosylribitoli phosphas) conjugata cum tetani anatoxinum – 22–36 μg. Terapeutické indikace: K základnímu očkování a přeočkování kojenců a batolat ve věku od šesti týdnů do 24 měsíců proti difterii, tetanu, pertusi, hepatitidě B, dětské obrně a invazivním onemocněním způsobeným bakterií Haemophilus influenzae typu b (Hib). Dávkování a způsob podání: Intramuskulární podání. Základní očkování: Základní očkování sestává ze dvou dávek (s intervalem nejméně 8 týdnů) nebo tří dávek (s intervalem nejméně 4 týdny) v souladu s oficiálními doporučeními. Jsou možná všechna očkovací schémata, včetně Rozšířeného programu imunizace WHO (WHO Expanded Program on Immunisation, EPI) v 6., 10., 14. týdnu bez ohledu na to, zda byla při narození provedena vakcinace proti hepatitidě B. Očkování má být provedeno v souladu s oficiálními doporučeními. Přeočkování: Po 2-dávkovém základním očkování musí být provedeno přeočkování. Po 3-dávkovém základním očkování má být provedeno přeočkování. Přeočkování májí být provedena nejméně 6 měsíců po základním očkování v souladu s oficiálními doporučeními. Minimálně musí být podána vakcína s Hib složkou. Pokud byla vakcína proti hepatitidě B při narození podána, může být k přeočkování použita vakcína Hexacima nebo pentavalentní DTaP-IPV/Hib vakcína, a to po 3-dávkovém základním očkování. Vakcína Hexacima může být použita k přeočkování osob, které byly již dříve očkovány jinou hexavalentní vakcínou nebo pentavalentní vakcínou DTaP-IPV/Hib společně s monovalentní vakcínou proti hepatitidě B. Kontraindikace: Anafylaktická reakce po předchozím podání vakcíny Hexacima v anamnéze. Přecitlivělost na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku, na stopová množství glutaraldehydu, formaldehydu, neomycinu, streptomycinu a polymyxinu B, na jakoukoli vakcínu proti pertusi nebo přecitlivělost po předchozím podání vakcíny Hexacima nebo vakcíny obsahující stejné látky nebo složky. Přerušit očkování proti pertusi u osob, u nichž se do sedmi dnů po předchozím očkování vakcínou obsahující pertusovou složku (celobuněčnou nebo acelulární vakcínou proti pertusi) vyskytla encefalopatie neznámé etiologie a očkovat dále jen vakcínami proti difterii, tetanu, hepatitidě B, poliomyelitidě a Hib. Nepodávat vakcínu proti pertusi osobám, které trpí nekontrolovanými neurologickými poruchami nebo nekontrolovanou epilepsií, a to dokud není stanoven léčebný režim, není stabilizován stav a pokud přínosy vakcinace jednoznačně nepřevažují nad riziky. Upozornění: Hexacima nechrání proti infekci vyvolané jinými patogeny, než jsou Corynebacterium diphtheriae, Clostridium tetani, Bordetella pertussis, virus hepatitidy B, poliovirus nebo Haemophilus influenzae typu b. Nicméně lze předpokládat, že očkování ochrání i proti infekci hepatitidou D, protože se hepatitida D (vyvolaná delta agens) při absenci infekce hepatitidy B nevyskytuje. Hexacima nechrání proti nákaze hepatitidou způsobenou jinými patogeny, jako jsou viry hepatitidy A, hepatitidy C a hepatitidy E nebo jinými patogeny jater. Hexacima nechrání proti infekčním onemocněním způsobeným jinými typy Haemophilus influenzae ani proti meningitidě jiného původu. Interakce: Při současném podávání jiné vakcíny, má být očkování provedeno do odlišných míst vpichu. Nepodávat současně s vakcínou proti planým neštovicím. Nemíchat s žádnými jinými vakcínami nebo jinými parenterálně podávanými léčivými přípravky. S výjimkou případu imunosupresivní terapie nebyly hlášeny žádné významné klinické interakce s jinými typy léčby nebo biologickými přípravky. Fertilita, těhotenství a kojení: Nepodávat ženám v reprodukčním věku. Nežádoucí účinky: V klinických studiích byla zjištěna bolest v místě vpichu, nechutenství, zvracení a průjem, podrážděnost, pláč, zarudnutí v místě vpichu a horečka. Mírně zvýšená získaná reaktogenita po první dávce ve srovnání s následnými dávkami. Uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C).Chraňte před mrazem. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: SANOFI PASTEUR SA, 2, Avenue Pont Pasteur, 69007 Lyon, Francie. Registrační číslo: EU/1/13/828/001-007. Datum revize textu: Založeno na schválené revizi ze dne 21. 04. 2015. 1 adsorbováno na hydratovaný hydroxid hlinitý (0,6 mg Al3+), 2 jako spodní mez spolehlivosti (p=0,95), 3 pomnoženo na Vero buňkách, 4 nebo ekvivalentní množství antigenu stanovené vhodnou imunochemickou metodou, 5 vyrobeno rekombinantní DNA technologií v kvasinkových buňkách Hansenula polymorpha.

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. Před použitím si, prosím, pečlivě přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek určen pro základní očkování dětí. Hrazen z veřejného zdravotního pojištění. SANOFI PASTEUR, odd. vakcín sanofi-aventis s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, tel.: 233 086 111, fax: 233 086 222

CZ.352.15.05.02.HX

Připravená k okamžitému použití

A18

Abstrakta

Vzácná onemocnění Garantka: MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / 16.00–17.45 Vzácná onemocnění ve spolupráci pediatra a dětského neurologa MUDr. Alena Zumrová, Ph.D. Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol Centrum hereditárních ataxií FN Motol Prezentace je koncipována v rámci současného celorepublikového trendu zvýšit povědomí o pojmu „vzácná onemocnění“, „rare diseases“, „orphan diseases“ u odborné i laické veřejnosti. V Evropě se za vzácné onemocnění považuje takové onemocnění, jehož prevalence je nižší než 1 : 2 000, tedy postihuje méně než 5 osob z 10 000, v České republice to znamená méně než 5 000 lidí trpících jednou chorobou. Toto oficiální číslo je velice relativní. Z hlediska farmaceutických firem není lukrativní, z hlediska lékaře je již 5 000 lidí v ČR poměrně vysokým číslem, které nesplňuje představu o skutečně „vzácné“ chorobě. Celkový počet vzácných onemocnění se v současné době udává mezi 5–8 tisíci samostatnými klinickými jednotkami, což znamená, že v České republice může být celkově až 400–500 tisíc lidí postiženo některou ze vzácných chorob a je velká pravděpodobnost, že se s ní v praxi setkáme. Většina vzácných onemocnění je dědičného původu a může se projevit kdykoliv během života, i když příslušnou mutaci si nese člověk již od početí. Nicméně minimálně polovina vzácných

onemocnění se může manifestovat již v dětském věku. Tyto choroby často ohrožují život, nebo mají chronicky invalidizující povahu a bohužel, asi 30 % pacientů umírá před dosažením 5. roku života. Podstatná část vzácných neurologických onemocnění spadá mezi neurodegenerativní/ neurometabolická/neurogenetická onemocnění. Jejich klasifikace se velice různí podle odbornosti autorů, takže orientace v této problematice je obtížná. Na základě skutečných kazuistik jsou demonstrovány multidisciplinární diagnostické postupy s akcentem na první příznak onemocnění. Další část sdělení se týká problematiky autismu nikoliv jako samostatného onemocnění, ale jako symptomu chorob z výše uvedených okruhů a dále je rozebírána komplikovaná problematika souběhu několika diagnóz s podobnými příznaky. Prezentace se soustředí na vzácná neurologická onemocnění a dokumentuje problematiku na videokazuistikách z praxe. http://www.vzacnenemoci.cz/vzacna-onemocneni http://www.orpha.net http://www.orphanet.cz http://raregenomics.org/ebooks/ http://boris.bikbov.ru/2014/01/02/rare-diseases-and-medical-genetics-journals/ Podporováno MZ ČR – RVO, FNM 00064203.


Abstrakta

Kazuistiky pacientů s dědičnou metabolickou poruchou MUDr. Eva Košťálová Ústav dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK Praha Dědičné metabolické poruchy (DMP) jsou dědičná onemocnění způsobená patogenními mutacemi, které obvykle vedou k poruše funkce některého enzymu, strukturálního nebo transportního proteinu. Důsledkem bývá hromadění substrátu a/nebo jeho dalších metabolitů nebo nedostatek produktu. První klinické symptomy DMP se mohou manifestovat v jakémkoliv věku. DMP patřící ke stejné metabolické dráze mají často podobné klinické symptomy. DMP mohou mít průběh akutní/intermitentní s atakami metabolického rozvratu nebo chronický. U části akutně probíhajících DMP nacházíme zvýšené hromadění patologických metabolitů pouze v atace akutní dekompenzace. K diagnostice DMP jsou nutná speciální vyšetření (biochemická – vyšetření metabolitů, enzymatická, molekulárně genetická, vyšetření na tkáňové úrovni). Při vyšetřování pacientů s podezřením na DMP je nutné brát v úvahu, že různé DMP jsou diagnostikovatelné na různých úrovních. Na prezentovaných kazuistikách pacientů s DMP jsou ukázány postupy, které vedly ke stanovení diagnózy DMP. Pouze úzká spolupráce mezi ošetřujícími lékaři a specializovanými pracovišti vede k úspěšné diagnostice DMP, zajištění genetického poradenství a možnosti prenatální diagnostiky v rodinách pacientů s DMP. Shrnutí problematiky – doporučení pro praxi: 1. DMP zvažujeme v diferenciální diagnostice etiologicky nejasných stavů, jako jsou napří-

klad poruchy vědomí, intolerance hladovění s hypoglykémií, neprospívání, dysmorfie, organomegalie, progredující postižení centrálního nervového systému, svalů. 2. Iniciální klinické symptomy DMP se mohou objevit kdykoliv během života. 3. Velká část DMP není diagnostikovatelná vyšetřeními na úrovni metabolitů, ale je nutné indikovat cílená enzymatická nebo molekulárně genetická vyšetření, případně cílené histopatologické vyšetření tkáně. Podpora projektem MZ ČR – RVO VFN64165.

IT možnosti řešení psychosociálních dopadů v rodinách s psychomotoricky opožděným dítětem Ing. Jiří Zumr1, Ing. Petr Novák, Ph.D.2, prof. Ing. Petr Berka, CSc.1 1 Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze 2 Katedra kybernetiky, České vysoké učení technické v Praze Rodiny, pečující o hendikepované dítě, jsou nechtěně nuceny změnit očekávaný životní styl a přizpůsobovat každodenní činnost možnostem a potřebám dítěte, které se vymyká tomu, co „označujeme za normu“. V důsledku toho se mění chování rodičů i sourozenců nejen v rámci rodiny, ale také ve vztahu k širší společnosti. Závažné, těžké postižení dítěte, které vyžaduje trvalou celodenní péči, může vést u osoby, která o něj nejvíce pečuje až k syndromu vyhoření. Péče o pacienty s psychomotorickou retardací je nutně multidisciplinární. Při absenci kauzální terapie je třeba kromě symptomaické medicínské


A19

A20

Abstrakta

léčby zajistit i adekvátní pomoc psychosociální a to nejenom pacientům samým, ale i jejich pečovatelům. Proto vznikl projekt „chytrého pokoje“, který umožňuje hendikepovanému dítěti spontánní aktivitu v monitorovaném prostoru s aktivací alarmu při překročení nastavených parametrů. Jedná se o kombinaci dnes dostupných technologií s finančně dostupnými vyrobenými doplňky, které by měly zabezpečit dotykovou a vizuální kontrolu snímané osoby. Data, která jsou získávána z takto kontrolovaného subjektu, jsou zaznamenávána a vyhodnocována za pomocí algoritmů, které v případě vyhodnocení překročení předem nastavené nebo naučené meze spustí vybranou sekvenci úloh (alarm). Příkladem praktického využití může být například situace, kdy se dítě v prostoru zastaví, což registrují kobercové senzory. Může se jednat pouze o zaujetí nějakým předmětem, ale například i o úvodní tonickou složku epileptického záchvatu. Překročení nastavených parametrů pulzu v kombinaci s následnými rytmickými změnami tlaku na podložku pak mohou upozornit na konvulzivní epileptický záchvat. Monitorované parametry i jejich kombinace lze individuálně měnit dle popisovaných obtíží dítěte. Představa zavádění informačních technologií do péče o hendikepované pacienty většinou evokuje nákladné výzkumné projekty zabývající se například implantovanými myoelektrickými senzory v robotických končetinách. Domníváme se však, že i předkládaný projekt, cenově dostupný, může pomoci rodinám, jejichž život trvale změnila nemoc dítěte.

Mukopolysacharidózy MUDr. RNDr. Pavel Ješina, Ph.D. Ústav dědičných metabolických poruch

1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mukopolysacharidózy (MPS) se řadí mezi dědičná metabolická onemocnění ze skupiny lysosomálních střádavých nemocí. V současné době je charakterizováno 7 různých typů, které mohou mít podle druhu a tíže projevů ještě své podtypy. MPS jsou zapříčiněny poruchami enzymů (nyní je jich popsáno 10), které odbourávají glykosaminoglykanů (dříve označovaných jako mukopolysacharidy). Tato enzymová porucha vede k hromadění GAG v lysosomech a k morfologickým i funkčním změnám v mnoha tkáních. MPS představují klinicky velmi různorodá, pozvolna progredující onemocnění postihující různou měrou takřka všechny tkáně. Diagnostika je založena na klinickém obraze a laboratorním průkazu zvýšeného množství GAG v moči. Konkrétní typ je stanoven podle enzymatického defektu a ověřen na molekulárně genetické úrovni. V současné době je dostupná léčba, která však závisí na typu MPS a tíži projevů. Pro pacienty s mukopolysacharidózou I., II., IV. a VI. typu je zavedená enzymová substituční terapie, u pacientů s těžší formou se uplatňuje léčba pomocí transplantace hematopoetickými kmenovými buňkami. U pacientů s MPS III. typu je k dispozici tzv. substrát redukční terapie. I přestože MPS patří mezi tzv. vzácná onemocnění, je v ČR každý rok diagnostikováno několik pacientů s různým typem MPS. Vyhodnocením dat z let 1975–2012 v ČR byla určena celková prevalence všech MPS 1 : 27 000. Podpořeno výzkumným projektem Ministerstva zdravotnictví ČR RVO-VFN 64165.


Abstrakta

Infektologie Garant: doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D. sobota / 13. června 2015 / 8.30–10.15 Varicela – benigní dětské onemocnění? MUDr. Renata Kračmarová Klinika infekčních nemocí FN a LF Hradec Králové V loňském roce bylo v České republice hlášeno více než 50 000 případů varicely, v naprosté většině u dětí. Vakcinace proti varicele je fakultativní, nehrazená z veřejného zdravotního pojištění a u nás poměrně málo využívaná. Sdělení na jednotlivých kazuistikách upozorňuje na možné komplikace této obvykle benigní infekce. Včasná diferenciální diagnostika prvních projevů může zabránit rozvoji velmi závažných, někdy i život ohrožujících stavů.

Rizika při cestování s dětmi do zahraničí, možnosti prevence MUDr. Šárka Rumlarová, MUDr. Pavel Kosina Centrum očkování a cestovní medicíny, Klinika infekčních nemocí LF UK a FN Hradec Králové V posledních letech narůstá počet lidí cestujících do exotických zemí a přibývá těch, kteří s sebou berou děti i v batolecím a kojeneckém věku. Právě děti jsou ale během cestování ve zvýšené míře ohroženy infekčními i neinfekčními komplikacemi. Obecně platí, že čím mladší dítě, tím hůře

snáší vysoké teploty, vlhkost vzduchu, sluneční záření a je náchylnější k dehydrataci. U dětí snáze dojde k úrazu nebo k rizikovému kontaktu se zvířetem. Před výjezdem je nezbytné dokončit alespoň základní vakcinaci, v případě nutnosti i ve zkrácených schématech. V rámci konzultace před plánovanou cestou rodiče informujeme o konkrétních infekčních rizicích v dané destinaci a doporučujeme vhodná doplňková očkování. Tam, kde nelze dítě chránit aktivní imunizací (např. z důvodu nízkého věku), je někdy možné podat pasivní imunoprofylaxi. Součástí konzultace je i doporučení antimalarické profylaxe a dalších preventivních opatření k snížení zdravotních rizik během cestování.

Diagnostika a léčba lymeské boreliózy MUDr. Juraj Szanyi, Ph.D. Klinika infekčních nemocí, FN a LF UK Hradec Králové Lymeská nemoc je jednou z nejčastějších onemocnění přenášených klíšťaty. Její včasná diagnostika a adekvátní léčba může předejít případnému rozvoji pozdních forem. Přednáška je zaměřena na současné možnosti diagnostiky a následné léčby u všech forem Lymeské nemoci a komplexní přístup k pacientům s danou diagnózou.


A21

A22

Abstrakta

Varia sobota / 13. června 2015 / 10.45–12.10 Farmakoterapie úzkostných poruch PharmDr. Bc. Kateřina Horská NL Úsek klinické farmacie, Fakultní nemocnice Brno Farmaceutická fakulta, Ústav humánní farmakologie a toxikologie, VFU Brno Úzkostné poruchy patří mezi nejčastěji se vyskytující psychické poruchy, úzkostná symptomatologie však může provázet i řadu somatických stavů. Charakteristickými projevy a zdrojem úzkosti jsou nepřiměřené obavy a starosti, stresující myšlenky týkající se běžných záležitostí a ovlivňující každodenní aktivity. Přitom úzkost

adekvátní intenzity, trvání, a pokud se nevyskytuje nadměrně často a v neodpovídající situaci, má adaptivní funkci. Primárním cílem léčby úzkostných poruch je odstranění projevů úzkosti, psychické i somatické komponenty, zvýšení kvality života. Strategie léčby úzkostných poruch zahrnují přístupy psychoterapeutické, farmakoterapii, optimálně kombinaci obou. V určitých případech lze ke zmírnění symptomů úzkosti využít i fytofarmaka s anxiolytickými účinky. Lékař v primární péči sehrává velmi důležitou roli v rozpoznání symptomů psychické poruchy, volbě optimální terapie a případně doporučení pacienta ke specializované péči.


Abstrakta

Imunodeficience Garantka: prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc. sobota / 13. června 2015 / 12.30–14.00 Těžké poruchy imunity a nové dostupné testy prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc. Ústav imunologie 2. LF UK a FN v Motole, Praha SCID (severe combined immunodeficiency), těžký kombinovaný imunodeficit je nejtěžší formou vrozených imunodeficiencí. SCID je závažnou poruchou ve vývoji T nebo T i B lymfocytů, jehož podstatou mohou být různé mutace v řadě genů. Nejzávažnější případy SCID zahrnují retikulární dysgenezi, s časným blokem vývoje T i B lymfocytů, která je však extrémně vzácná. Většina pacientů má klasický obraz SCID, který spočívá v mutaci genu pro společný cytokinový receptor nebo v navazující signální molekule JAK3. T-B- SCID je způsobem mutacemi v oblasti rekombináz (RAG). Nové molekuly jsou objevovány v pozdějších stadiích vývoje T lymfocytů, obraz SCID vyvolávají také poruchy iontových kanálů (STIM, ORAI), mutace v molekule Coronin1 a další molekuly, které zasahují do vývoje T lymfocytů, do pochodů probíhajících v thymu a do dalších funkcí. Seznam molekulárních podstat SCID se stále zvyšuje. Podobný obraz má též onemocnění CID, kombinované imunodeficience, které svou tíží mohou dospět taktéž do velmi závažných, život ohrožujících stavů. SCID i těžké formy CID jsou onemocnění, která vyžadují rychlou diagnózu, neprodelně nastavení odpovídajících re-

žimových a léčebných opatření a rychlé rozhodnutí o kauzální terapii transplantací hematopoetických kmenových buněk. Právě z tohoto důvodu je nyní v několika státech USA již prováděn screening tohoto onemocnění, které má nyní upřesněnu frekvenci výskytu 1 : 50 000, vyšší, než jsme v minulosti mysleli. Pro screening je využívána metoda nazývaná TREC (T cell receptor excision circle), která detekuje výdej naivních lymfocytů z thymu. Validita této metody byla již vyzkoušena ve zmíněných screeningových programech v USA. V České republice sice zatím screening SCID není na pořadu dne, ale metoda je k dispozici na dvou referenčních místech v Praze a Brně pro Čechy a Moravu. Seznámení pediatrů s touto možností je klíčovým sdělením k lepšímu záchytu dětí co nejdříve, tak, aby mohla být provedena léčebná transplantace kmenových buněk kostní dřeně v prvních měsících života, předtím, než dojde ke komplikacím zdravotního stavu v důsledku hluboké imunodeficience.

Běžný variabilní imunodeficit (CVID) – ne zase tak běžný, ne zase tak variabilní prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc. Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně Běžný variabilní imunodeficit (Common Variable Immunodeficiency – CVID) je nejčastější


A23

A24

Abstrakta

primární klinicky významnou hypogamaglobulinémií s odhadovanou prevalencí 1 : 25 000 obyvatel. Ačkoliv je zřejmé, že onemocnění má genetický podklad, není kauzální gen zodpovědný za většinu případů rozpoznán. Je ale známo, že onemocnění může mít rodinný výskyt. Mnohem častěji než rozvinutý CVID v pokrevním příbuzenstvu těchto nemocných ale nacházíme selektivní deficit IgA (IgAD). O vztah těchto onemocnění svědčí i fakt, že u části nemocných s CVID bylo v předchorobí možno IgAD prokázat. CVID byl dříve označován jako získaná hypogamaglobulinémie dospělých, což ukazuje na fakt, že k propuknutí a manifestaci onemocnění může dojít prakticky v jakékoliv fázi života, počínaje dětstvím až po seniorský věk. Přestože je manifestace ve druhém a třetím decenniu nejčastější, setkáváme se poměrně často i se začátkem v časném dětství. Manifestací deficitu tvorby protilátek, tedy i CVID, jsou především respirační infekce, ty jsou jednak častější než v běžné populaci, především ale mají tendenci ke komplikacím. Pacienti mohou trpět pneumoniemi, sinusitidami, častými otitidami. Příčinou infekcí jsou zejména opouzdřené bakterie – Heamohillus influenzae, Pneumokoky, Moraxelly… Naproti tomu, s výjimkou zvýšené frekvence enterovirových infekcí, tito nemocní netrpí zvýšeným sklonem k virovým onemocněním. Část nemocných má také sklon k průjmovitým onemocněním, ty se ale obvykle objevují až v dospělém věku. Příčina může být infekční, často ale nemocní trpí neinfekčními záněty. V oblasti tenkého střeva je častá kolitida morfologicky připomíná celiakii, při postižení tlustého střeva je používán termín CVID kolitida, která se svým

histologickým obrazem i klinickou manifestací blíží Crohnově chorobě i ulcerozní kolitidě, má ale velmi špatnou odpovídavost na léčbu. CVID je také asociován s řadou autoimunitních onemocnění. U nemocných se v časném věku může vyvinout atrofická gastritida s následující perniciosní anémií. Častý je i výskyt idiopatické trombocytopenické purpury, případně i leukopenie a hemolytické anémie. Objevují se kloubní postižení stejně jako autoimunitní endokrinopatie. Při laboratorní diagnostice onemocnění nestačí pouze prokázat nízkou hladinu imunoglobulinů, vyšetření by mělo být doplněno vyšetřením odpovídavosti po specifickém antigenním stimulu (například po očkování proteinovým antigenem- tetanickým toxoidem a polysacharidovým antigenem – nekonjugovanou polasacharidovou vakcínou). Přínosné je i stanovení titru isohemaglutininů. Vyšetření průtokovou cytometrií často prokáže snížené počty aktivovaných a paměťových (CD27+IgD-) B-lymfocytů. Terapeuticky se uplatňuje substituční podávání imunoglobulinů intravenózní nebo subkutánní cestou. Je nutná včasná a razantní léčba bakteriálních komplikací, zejména v oblasti respiračního traktu. Autoimunitní onemocnění bývají léčena imunosupresivy. Velmi svízelná je léčba chronických průjmů nemocných. Dlouhodobá prognóza je u včas zachycených pacientů ve většině případů velmi příznivá. Take-home message: CVID není synonymum pro každé snížení hladin imunoglobulinů. Podezření na protilátkový deficit vzbuzují zejména komplikované respirační infekce,


0ĝMRFKUDQQíäWtW

10% IVIg Vysoká rychlost infuze 1,* Prověřená účinnost 1-3 Vysoký obsah IgG Jednoduchá manipulace Vysoká míra bezpečnosti vůči patogenům 4

Zkrácené informace o léčivém přípravku KIOVIG 100 mg/ml, infuzní roztok:

Složení: Léčivá látka: Immunoglobulinum humanum normale (IVIg) 100 mg/ml, (čistota nejméně 98% IgG). Maximální obsah imunoglobulinu A (IgA): 140 mikrogramů/ml. Pomocné látky: glycin, voda na injekci. Indikace: Substituční léčba u syndromů primárního imunodeficitu s poruchou tvorby protilátek; hypogamaglobulinémie a rekurentní bakteriální infekce u pacientů s chronickou lymfatickou leukémií, u nichž profylaktická antibiotika selhala; hypogamaglobulinémie a rekurentní bakteriální infekce u pacientů v plató fázi mnohočetného myelomu, u nichž selhala odpověd´ na pneumokokovou imunizaci; vrozeného AIDS a rekurentních bakteriálních infekcí; hypogamaglobulinémie u pacientů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk. Imunomodulace u primární imunitní trombocytopenie u pacientů s vysokým rizikem krvácení nebo před operací za účelem korekce počtu krevních destiček, Guillain-Barrého syndromu, Kawasakiho choroby, Multifokální motorické neuropatie. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Hypersenzitivita na lidské imunoglobuliny, zvláště u pacientů s protilátkami proti IgA. Dávkování a způsob podání: Dávka a dávkovací režim závisí na indikaci. Dávkování v rámci substituční léčby je u každého pacienta individuální a závisí na farmakokinetické a klinické odezvě. Následující dávkovací režimy jsou uváděny jako vodítko. Substituční léčba u primárního imunodeficitu: úvodní dávka 0,4–0,8 g/kg tělesné hmotnosti (TH), po níž následují dávky minimálně 0,2-0,4 g/kg TH každé 3-4 týdny pro zajištění minimální hladiny IgG alespoň 5-6 g/l. Substituční léčba u sekundárního imunodeficitu: 0,2–0,4 g/ kg TH každé 3-4 týdny pro zajištění minimální hladiny IgG alespoň 5-6 g/l. Hypogamaglobulinémie a rekurentní bakteriální infekce u pacientů s chronickou lymfatickou leukémií, u nichž profylaktická antibiotika selhala; hypogamaglobulinémie a rekurentní bakteriální infekce u pacientů v plató fázi mnohočetného myelomu, u nichž selhala odpověd´ na pneumokokovou imunizaci; u vrozeného AIDS a rekurentních bakteriálních infekcí: 0,2–0,4 g/kg každé tři až čtyři týdny. Hypogamaglobulinémie (< 4 g/l) u pacientů po alogenní transplantaci kmenových buněk: 0,2 – 0,4 g/ kg TH každé 3-4 týdny pro zajištění minimální hladiny IgG nad 5 g/l. Primární imunitní trombocytopenie: 0,8–1 g/kg TH první den, je-li to možné, opakovat jednou za tři dny, nebo 0,4 g/kg TH/den po dobu 2-5 dnů. Guillain-Barrého syndrom: 0,4 g/kg TH/den po dobu 5 dnů. Kawasakiho choroba. 1,6–2,0 g/kg TH v rozdělených dávkách po dobu 2-5 dnů v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou nebo 2,0 g/kg TH v jedné dávce v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou. Multifokální motorická neuropatie: Úvodní dávka: 2 g/kg po dobu 2–5 dnů. Udržovací dávka: 1 g/kg každé 2 až 4 týdny nebo 2 g/kg každých 4 až 8 týdnů. Normální lidský imunoglobulin má být podáván intravenózně počáteční rychlostí 0,5 ml/kg TH/h po dobu 30 minut. Je-li dobře snášen, může být rychlost podání postupně zvýšena na maximum 6 ml/kg TH/h. Klinické zkušenosti u omezeného počtu pacientů rovněž ukazují, že dospělí pacienti s PID mohou tolerovat rychlost podání až 8 ml/kg TH/h. Je-li zapotřebí naředění před infuzí, může být KIOVIG ředěn 5% roztokem glukózy na konečnou koncentraci 50 mg/ml. Nežádoucí účinky: Souhrn bezpečnostního profilu: Příležitostně se mohou objevit nežádoucí účinky jako je třesavka, bolest hlavy, závrat´, horečka, zvracení, alergické reakce, nevolnost, artralgie, pokles krevního tlaku a mírná bolest v dolní části zad. Vzácně mohou normální lidské imunoglobuliny způsobit náhlý pokles krevního tlaku a v ojedinělých případech anafylaktický šok, a to i v případě, že se při předchozí aplikaci přecitlivělost nevyskytla. Po podání normálního lidského imunoglobulinu byly pozorovány případy reverzibilní aseptické meningitidy, vzácné případy přechodných kožních reakcí, případy reverzibilní hemolytické reakce, a to zejména u pacientů s krevními skupinami A, B a AB. Po vysokých dávkách léčby IVIg se ve vzácných případech může rozvinout hemolytická anémie vyžadující transfuzi. Byl pozorován vzestup hladiny sérového kreatininu a/nebo akutní selhání ledvin. Velmi vzácně: tromboembolické reakce jako jsou infarkt myokardu, mozková příhoda, plicní embolie a hluboké žilní trombózy. Nežádoucí účinky hlášené během klinických studií: •Velmi časté nežádoucí účinky (mohou postihnout více než 1 pacienta z 10): bolest hlavy, kašel, nauzea, zvracení, bolest končetin, horečka a únava. • Časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 pacienta z 10): bronchitida, nasofaryngitida, anémie, lymfadenopatie, hypersenzitivita, nespavost, úzkost, závrat´, migréna, parestezie, hypestezie, konjunktivitida, vertigo, tachykardie, návaly, hypertenze, vodnatý výtok z nosu, astma, nazální kongesce, orofaryngeální bolest, průjem, bolest břicha, svědění, vyrážka, kopřivka, erytematózní vyrážka, svědivá vyrážka, bolest zad, myalgie, svalové křeče, svalová slabost, onemocnění podobné chřipce, hrudní diskomfort, svírání na hrudi, bolest na hrudi, astenie, malátnost, periferní edém, bolest v místě infuze, otok v místě infuze, reakce v místě infuze, ztuhlost, zvýšená tělesná teplota, zvýšený krevní tlak, snížený počet bílých krvinek, zvýšená alaninaminotransferáza, kontuze. • Méně časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 pacienta ze 100): chronická sinusitida, plísňové infekce, infekce, ledvinové infekce, sinusitida, infekce horních dýchacích cest, infekce močových cest, bakteriální infekce močových cest, aseptická meningitida, poruchy štítné žlázy, podrážděnost, amnézie, pocit pálení, dysarthrie, porucha chuti, poruchy rovnováhy, tremor, bolest oka, otok oka, tekutina ve středním uchu, sinusová tachykardie, periferní chlad, zánět žil, návaly horka, dyspnoe, orofaryngeální otok, angioneurotický edém, akutní kopřivka, studené pocení, dermatitida, fotosenzitivní reakce, noční pocení, hyperhidróza, svalové záškuby, proteinurie, svědění v místě vpichu, pocit horka, flebitida v místě infuze, napětí v místě infuze, reakce související s infuzí, otok, zimnice, zvýšená hladina cholesterolu v krvi, zvýšená hladina kreatininu v krvi, zvýšená hladina močoviny v krvi, snížený hematokrit, snížený počet červených krvinek, zvýšená dechová frekvence. Nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh: • Frekvence není známa (z dostupných údajů nelze určit): hemolýza, anafylaktický šok, anafylaktická reakce, tranzitorní ischemická ataka, cévní mozková příhoda, hypotenze, infarkt myokardu, hluboká žilní trombóza, plicní embolie, plicní edém, pozitivní přímý Coombsův test, snížená saturace kyslíkem, akutní plicní poranění v souvislosti s transfuzí. Upozornění: Některé závažné nežádoucí účinky mohou souviset s rychlostí infuze. Doporučenou rychlost infuze je nutno pečlivě dodržovat. Pravé hypersenzitivní reakce jsou vzácné. Může k nim docházet ve velmi řídkých případech nedostatku IgA s protilátkami proti IgA. U pacientů s rizikem akutního selhání ledvin nebo tromboembolických nežádoucích reakcí je nutné přípravky IVIg podávat při minimální rychlosti infuze v minimálních dávkách. U všech pacientů vyžaduje aplikace IVIg adekvátní hydrataci před zahájením infuze IVIg, sledování výdeje moči, sledování hladin kreatininu v séru, zamezení souběžnému použití kličkových diuretik. U pacientů, kterým byl podán přípravek IVIg (včetně přípravku KIOVIG), byly hlášeny případy výskytu nekardiogenního plicního edému. V souvislosti s léčbou přípravkem IVIg (včetně přípravku KIOVIG) byl hlášen výskyt syndromu aseptické meningitidy. Sekundárně k léčbě přípravkem IVIg (včetně přípravku KIOVIG) se může vyskytnout hemolytická anémie. KIOVIG se vyrábí z lidské plazmy. Standardní opatření zabraňující přenosu infekce v souvislosti s používáním léčivých přípravků vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují pečlivý výběr dárců, testování jednotlivých odběrů krve a plazmatických poolů na specifické ukazatele infekce a účinné výrobní kroky, při nichž jsou inaktivovány nebo odstraněny viry. Přes všechna tato opatření při přípravě léků vyráběných z lidské krve nebo plazmy nelze možnost přenosu infekčních agens zcela vyloučit. Při každé aplikaci přípravku KIOVIG důrazně doporučujeme zaznamenat název a číslo šarže přípravku, aby bylo možné zpětně přiřadit k pacientovi číslo použité šarže. Menší děti ve věku do 5 let mohou být obzvláště citlivé na objemové přetížení; proto je u této populace potřeba důkladně vypočítat dávkování. U dětí s Kawasakiho chorobou existuje obzvláště vysoké riziko kvůli skrytému srdečnímu poškození, a proto je potřeba dávku a četnost podávání velmi pečlivě kontrolovat. Interakce: Podávání imunoglobulinů může na dobu minimálně 6 týdnů a maximálně 3 měsíců snížit účinnost živých atenuovaných virových vakcín. Mezi podáním tohoto přípravku a vakcinací živou atenuovanou virovou vakcínou by měla uplynout doba 3 měsíců. U spalniček může toto snížení účinnosti trvat až 1 rok. Proto je u pacientů, kteří mají dostat vakcínu proti spalničkám, nejprve třeba zkontrolovat stav protilátek. Ředění přípravku KIOVIG 5% roztokem glukózy může vést ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Uvedené interakce se týkají dospělých i dětí. Uchovávání: Neuchovávejte při teplotě nad 25°C. Chraňte před mrazem. Uchovávejte vnitřní obal v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: Baxter AG, Industriestrasse 67, A-1221 Vídeň, Rakousko. Registrační čísla: EU/1/05/329/001-006. Poslední revize SPC: 24. říjen 2013. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Léčivý přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Úplné znění SPC naleznete na Reference: 1. Björkander J et al., Prospective open-label study of pharmacokinetics, effi cacy and safety of a new 10 % liquid intravenous immunoglobulin in patients with hypo-oragammaglobulinemia, Vox Sanguinis, Vol 90, 286–293, 2006 2. Varga G et al., Effi cacy and Safety of a New Intravenous Immunoglobulin IGIV 10 % in Adults with Chronic Idiopathic Thrombocytopenic Purpura, Transfusion Medicine and Hemotherapy, Vol 33, No.6, 509–514, 2006 3. Church JA et al., Effi cacy, Safety and Tolerability of a New 10 % Liquid Intravenous Immune Globulin (IGIV 10 %) in Patients with Primary Immunodefi ciency, Journal of Clinical Immunology, Vol 26, No.4, 388–395, 2006 4. Poelsler G. et al., A new liquid intravenous immunoglobulin with three dedicated virus reduction steps: virus and prion reduction capacity, Vox Sanguinis, Vol 94, 184–92, 2008. * Normální lidský imunoglobulin Kiovig by měl být podáván intravenózně počáteční rychlostí 0,5ml/kg tělesné hmotnosti/h pro dobu 30 minut. Je-li dobře tolerován, rychlost podávání lze postupně zvýšit až na maximálně 6ml/kg tělesné hmotnosti/h. Klinické údaje získané od omezeného počtu pacientů naznačují, že dospělí PID pacienti mohou tolerovat rychlost infuze až 8ml/kg tělesné hmotnosti/h.

Baxter, Kiovig jsou ochranné známky společnosti Baxter International Inc. Kontakt zastoupení v ČR: BAXTER CZECH spol. s r. o., Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5 Tel.: 225 774 111, Fax: 225 774 250, 224 213 907, www.baxter.cz

2013013

www.baxter-vpois.cz.

A26

Abstrakta

frekvence banálních infekcí je mnohem méně závažný údaj. U nemocných s CVID je jednoznačně indikována adekvátní substituční imunoglobulinová léčba.

Imunoglobuliny a jejich možnosti v podávání, s přesahem do ambulantní praxe MUDr. Pavlína Králíčková Ústav klinické imunologie a alergologie, Fakultní nemocnice Hradec Králové Substituční léčba imunoglobuliny představuje základní léčebnou modalitu pro nemocné s poruchou tvorby specifických protilátek, kteří jsou nadměrně vnímaví k infekčním onemocněním, převážně bakteriálního původu. Konkrétní volba způsobu léčby, dávka i interval jednotlivých podání jsou vysoce individuální. Správně vedená léčba vede k významnému snížení frekvence závažných infekcí dýchacích

cest a pravděpodobně i zpomaluje progresi chronických změn plicního parenchymu. Léčebně podávané imunoglobuliny vykazují řadu modulačních účinků na imunitní systém jako celek v závislosti na použité dávce. Nízké dávky imunoglobulinů, podávané nitrosvalově jsou dnes určeny zejména pro indikaci sekundárních imunodeficitů. V případě substituce primárních imunodeficiencí je kromě klasického podávání intravenózního stále více využíváno podávání podkožní, ať již pomocí infuzní pumpy či přímou metodikou rapid push. Všechny tyto způsoby mají srovnatelnou účinnost. Subkutánní podávání je spojeno s komfortem domácího podávání za současné nízké frekvence nežádoucích účinků, prakticky pouze lokálního charakteru mírného stupně. V blízké době bude k dispozici facilitované podkožní podávání protilátek po předchozí aplikaci enzymu hyaluronidázy, které umožňuje podkožně podat v jednom sezení celou měsíční dávku.


PEDIATRIE PRO PRAXI II. kongres pediatrĔ a dÔtských sester v Hradci Králové 12.–13. Ëervna 2015, Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové Pořadatel: společnost Solen, s. r. o., ve spolupráci s Dětskou klinikou LF UK a FN v Hradci Králové

PARTNEŘI AKACIA Group s.r.o. Akademie klasické homeopatie, spol. s r.o.

LéËebna Dr. Filipa LáznÔ PodÔbrady Mary KAY

Alere s.r.o.

MC Consultant s.r.o.

Angelini Pharma oeská republika s.r.o.

Meda Pharma s.r.o.

BAXTER CZECH spol. s.r.o.

Mediclinic a.s.

Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

MERCK spol. s r.o.

BTL zdravotnická technika, a.s.

Mylan EDP

Ceumed s.r.o.

Octapharma CZ, s.r.o.

CutisHepl Europe s.r.o.

Pfizer, spol. s r.o.

EXBIO Olomouc s.r.o. Genzyme, a Sanofi Company GlaxoSmithKline, s.r.o.

Rosenpharma-Rosentrade Sandoz s.r.o.

IVT IMUNO, s.r.o. Jihomoravské dÔtské léËebny, pāíspÔvková organizace Krewel Meuselbach s.r.o. LáznÔ Slatinice a.s.

Practicus s.r.o.

SANOFI PASTEUR vaccine division SERVIER s.r.o. SWISS PHARMA, spol.s.r.o. Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

12.–13. 6. 2015 | PEDIATRIE PRO PRAXI – II. kongres pediatrů a dětských sester v Hradci Králové

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění kongresu

A28

Poznámky


C24

Poznámky

MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů a sester v Hradci Králové | 12.–13. 6. 2015

MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékaāĔ a sester v Hradci Králové 12.–13. Ëervna 2015, Hradec Králové, Hotel Nové Adalbertinum Pořadatelé: I. interní kardioangiologická klinika FN HK, společnost Solen, s. r. o.

PARTNEŘI AKACIA Group s.r.o. Akademie klasické homeopatie, spol. s r.o.

LéËebna Dr. Filipa LáznÔ PodÔbrady Mary KAY

Alere s.r.o.

MC Consultant s.r.o.

Angelini Pharma oeská republika s.r.o.

Meda Pharma s.r.o.

BAXTER CZECH spol. s.r.o.

Mediclinic a.s.

Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

MERCK spol. s r.o.

BTL zdravotnická technika, a.s.

Mylan EDP

Ceumed s.r.o.

Octapharma CZ, s.r.o.

CutisHepl Europe s.r.o.

Pfizer, spol. s r.o.

EXBIO Olomouc s.r.o.

Practicus s.r.o.

Genzyme, a Sanofi Company

Rosenpharma-Rosentrade

GlaxoSmithKline, s.r.o.

Sandoz s.r.o.

IVT IMUNO, s.r.o.

SANOFI PASTEUR vaccine division

Jihomoravské dÔtské léËebny,

SERVIER s.r.o.

pāíspÔvková organizace

SWISS PHARMA, spol.s.r.o.

Krewel Meuselbach s.r.o.

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

LáznÔ Slatinice a.s.

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění konference

C22

Sobota 13. června Abstrakta k sobotnímu programu naleznete na stranách ... abstrakt Pediatrie pro praxi.

Poznámky


VÍTĚZNÁ TROJKOMBINACE V LÉČBĚ HYPERTENZE V BALE KÉ NÍ TA

DLOU PRO HO

90

***

PA

1× denně

LÉČBU

TA *** NO EN VĚ CI

tbl

U BO DO

Zkrácená informace o přípravku TRIPLIXAM®: SLOŽENÍ*: Triplixam 2,5 mg/0,625 mg/5 mg obsahuje 2,5 mg perindoprilu argininu/ 0,625 mg indapamidu/ 5 mg amlodipinu; Triplixam 5 mg/1,25 mg/5 mg obsahuje 5 mg perindoprilu argininu/1,25 mg indapamidu/5 mg amlodipinu; Triplixam 5 mg/1,25 mg/10 mg obsahuje 5 mg perindoprilu argininu/1,25 mg indapamidu/10 mg amlodipinu; Triplixam 10 mg/2,5 mg/5 mg obsahuje 10 mg perindoprilu argininu/2,5 mg indapamidu/5 mg amlodipinu; Triplixam 10 mg/2,5 mg/10 mg obsahuje 10 mg perindoprilu argininu/2,5 mg indapamidu/10 mg amlodipinu. INDIKACE*: Substituční terapie pro léčbu esenciální hypertenze u pacientů, kteří již dobře odpovídají na léčbu kombinací perindopril/indapamid a amlodipinu, podávanými současně v téže dávce. DÁVKOVÁNÍ A PODÁVÁNÍ*: Jedna tableta denně, nejlépe ráno a před jídlem. Fixní kombinace není vhodná pro iniciální léčbu. Je-li nutná změna dávkování, dávka jednotlivých složek by měla být titrována samostatně. Pediatrická populace: přípravek by se neměl podávat. KONTRAINDIKACE*: Dialyzovaní pacienti. Pacienti s neléčeným dekompenzovaným srdečním selháním. Závažná porucha funkce ledvin (Clcr < 30 ml/min). Středně závažná porucha funkce ledvin (Clcr 30-60 ml/min) pro Triplixam 10 mg/2,5 mg/5 mg a 10 mg/2,5 mg/10 mg. Hypersenzitivita na léčivé látky, jiné sulfonamidy, deriváty dihydropyridinu, jakýkoli jiný inhibitor ACE nebo na kteroukoli pomocnou látku. Anamnéza angioneurotického edému (Quinckeho edému) souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE. Dědičný/ /idiopatický angioedém. Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body Upozornění a Těhotenství a kojení). Kojení (viz bod Těhotenství a kojení). Hepatální encefalopatie. Závažná porucha funkce jater. Hypokalémie. Závažná hypotenze. Šok, včetně kardiogenního šoku. Obstrukce výtokového traktu levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty). Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu. Současné užívání přípravku Triplixam s přípravky obsahujícími aliskiren u pacientů s diabetes mellitus nebo poruchou funkce ledvin (GRF < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body Interakce a Farmakodynamické vlastnosti). UPOZORNĚNÍ*: Zvláštní upozornění: Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): zvýšení rizika hypotenze, hyperkalémie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se nedoporučuje. Pokud je léčba duální blokádou považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.** Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/ anémie: postupujte opatrně v případě kolagenového vaskulárního onemocnění, imunosupresivní léčby, léčby allopurinolem nebo prokainamidem, nebo kombinace těchto komplikujících faktorů, zvláště při existující poruše funkce ledvin. Monitorování počtu leukocytů. Hypersenzitivita/angioedém, intestinální angioedém: přerušte léčbu a sledujte pacienta až do úplného vymizení příznaků. Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace: postupujte opatrně u alergických pacientů léčených desenzibilizací a nepoužívejte v případě imunoterapie jedem blanokřídlých. Alespoň 24 hodin před desenzibilizací dočasně vysaďte inhibitor ACE. Anafylaktoidní reakce během LDL-aferézy: před každou aferézou dočasně vysaďte inhibitor ACE. Hemodialyzovaní pacienti: zvažte použití jiného typu dialyzační membrány nebo jiné skupiny antihypertenziv. Těhotenství: nezahajovat užívání během těhotenství, v případě potřeby zastavit léčbu a zahájit vhodnou alternativní léčbu. Hepatální encefalopatie: ukončit léčbu. Fotosenzitivita: ukončit léčbu. Opatření pro použití: Renální funkce: U některých hypertoniků s existujícími zjevnými renálními lézemi, u nichž renální krevní testy ukazují funkční renální insuficienci, by měla být léčba ukončena a je možno ji znovu zahájit v nízké dávce nebo pouze s jednou složkou. Monitorujte draslík a kreatinin, a to po dvou týdnech léčby a dále každé dva měsíce během období stabilní léčby. V případě bilaterální stenózy renální artérie nebo jedné fungující ledviny: nedoporučuje se. Riziko arteriální hypotenze a/nebo renální insuficience (v případech srdeční insuficience, deplece vody a elektrolytů, u pacientů s nízkým krevním tlakem, stenózou renální artérie, městnavým srdečním selháním nebo cirhózou s edémy a ascitem): zahajte léčbu dávkami nižší dávce a postupně je zvyšujte. Hypotenze a deplece vody a sodíku: riziko náhlé hypotenze v přítomnosti preexistující deplece sodíku (zejména, je-li přítomna stenóza renální artérie): sledujte hladinu elektrolytů v plazmě, obnovte objem krve a krevní tlak, znovu zahajte léčbu nižším snížené dávce nebo pouze jednou složkou přípravku. Hladina sodíku: kontrolovat častěji u starších a cirhotických pacientů. Hladina draslíku: hyperkalémie: kontrolovat plazmatickou hladinu draslíku v případě renální insuficience, zhoršení funkce ledvin, vyššího věku (> 70 let), diabetes mellius, přidružené komplikace, zejména dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolické acidózy a současné užívání kalium-šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahující draslík nebo jiných léků spojených se zvyšováním hladiny draslíku v séru. Hypokalémie: riziko u starších a/nebo podvyživených osob, cirhotických pacientů s edémem a ascitem, koronárních pacientů, u pacientů se selháním ledvin nebo srdečním selháním, dlouhým intervalem QT: sledovat plazmatickou hladinu draslíku. Hladina vápníku: hyperkalcémie: před vyšetřením funkce příštitných tělísek ukončete léčbu. Renovaskulární hypertenze: v případě stenózy renální artérie: zahajte léčbu v nemocnici v nízké dávce; sledujte funkci ledvin a hladinu draslíku. Suchý kašel. Ateroskleróza: u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulární ischémií zahajte léčbu nízkou dávkou. Hypertenzní krize. Srdeční selhání/těžká srdeční insuficience: v případě srdečního selhání postupujte opatrně. Těžká srdeční nedostatečnost (stupeň IV): zahajte léčbu nižšími iniciálními dávkami pod lékařským dohledem. Stenóza aortální nebo mitrální chlopně/hypertrofická kardiomyopatie: v případě obstrukce průtoku krve levou komorou postupujte opatrně. Diabetici: V případě inzulin-dependentního diabetes mellitus zahajte léčbu iniciální nižší dávkou pod lékařským dohledem; během prvního měsíce a/nebo v případě hypokalémie sledujte hladinu glukózy v krvi. Černoši: vyšší incidence angioedému a zjevně menší účinnost při snižování krevního tlaku ve srovnání s jiným rasami. Operace/anestezie: přerušte léčbu jeden den před operací. Porucha funkce jater: mírná až středně závažná: postupujte opatrně. V případě žloutenky nebo výrazného zvýšení jaterních enzymů ukončete léčbu. Kyselina močová: hyperurikémie: zvýšená tendence k záchvatům dny. Starší pacienti: před zahájením léčby vyšetřit renální funkci a hladiny draslíku. Dávku zvyšovat opatrně. INTERAKCE*: Kontraindikován: Aliskiren u diabetických pacientů nebo pacientů s poruchou funkce ledvin. Nedoporučuje se: lithium, aliskiren u jiných pacientů než diabetických nebo pacientů s poruchou funkce ledvin, souběžná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptoru pro angiotenzin, estramustin, kalium-šetřící léky (např. triamteren, amilorid,...), soli draslíku, dantrolen (infúze), grapefruit nebo grapefruitová šťáva. Vyžadující zvláštní opatrnost: baklofen, nesteroidní antiflogistika (včetně kyseliny acetylsalicylové ve vysokých dávkách), antidiabetika (inzulín, perorální antidiabetika), Kalium-nešetřící diuretika a kalium-šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton), léky vyvolávající „Torsades de pointes“, amfotericin B (i.v. podání), glukokortikoidy a mineralkortikoidy (systémové podání), tetrakosaktid, stimulační laxativa, srdeční glykosidy, induktory CYP3A4, inhibitory CYP3A4. Vyžadující určitou opatrnost: antidepresiva imipraminového typu (tricyklická), neuroleptika, jiná antihypertenziva a vazodilatancia, tetrakosaktid, allopurinol, cytostatika nebo imunosupresiva, systémové kortikosteroidy nebo prokainamid, anestetika, diuretika (thiazid nebo kličková diuretika), gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin), sympatomimetika, zlato, metformin, jodované kontrastní látky, vápník (soli), cyklosporin, atorvastatin, digoxin, warfarin nebo cyklosporin, simvastatin. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ*: Kontraindikován během druhého a třetího trimestru těhotenství a při kojení. Nedoporučuje se během prvního trimestru těhotenství. FERTILITA*: Reverzibilní biochemické změny na hlavové částí spermatozoií u některých pacientů léčených blokátory kalciového kanálu. SCHOPNOST ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE*: Může být narušena v důsledku nízkého krevního tlaku, který se může vyskytnout u některých pacientů, zejména na začátku léčby. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY*: Časté: závratě, bolest hlavy, parestézie, vertigo, somnolence, dysgeusie, poruchy zraku, tinitus, palpitace, zčervenání, hypotenze (a účinky spojené s hypotenzí), kašel, dušnost, bolest břicha, zácpa, průjem, dyspepsie, nausea, zvracení, pruritus, vyrážka, makulopapulární vyrážka, svalové křeče, otok kotníku, asténie, únava, edém. Méně časté: eozinofilie, hypoglykémie, hyperkalémie vratná po přerušení léčby, hyponatrémie, insomnie, změny nálad (včetně úzkosti), poruchy nálady, deprese, poruchy spánku, hypoestézie, třes, synkopa, diplopie, tachykardie, vaskulitida, bronchospasmus, rýma, sucho v ústech, změny ve vyprazdňování střeva, kopřivka, angioedém, hypersenzitivní reakce, zejména dermatologické, u pacientů s predispozicí k alergickým a astmatickým reakcím, alopecie, purpura, změna zabarvení kůže, hyperhidróza, exantém, fotosenzitivní reakce, pemfigoid, artralgie, myalgie, bolest v zádech, poruchy močení, močení během noci, zvýšená četnost močení, renální selhání, erektilní dysfunkce, gynekomastie, bolest, bolest na hrudi, nevolnost, periferní edém, horečka, zvýšení hmotnosti, snížení hmotnosti, zvýšení sérové hladiny urey, zvýšení sérové hladiny kreatininu, pád. Vzácné: zmatenost, zvýšení sérové hladiny bilirubinu, zvýšení hladiny jaterních enzymů. Velmi vzácné: agranulocytóza, aplastická anémie, pancytopenie, snížení hemoglobinu a hematokritu, leukopenie, neutropenie, hemolytická anémie, trombocytopenie, alergické reakce, hyperglykémie, hyperkalcémie, hypertonie, periferní neuropatie, angina pectoris, arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a fibrilace síní), infarkt myokardu, možná sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce rizikových pacientů; cévní mozková příhoda, možná sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce rizikových pacientů; eozinofilní pneumonie, gingivální hyperplázie, pankreatitida, gastritida, hepatitida, žloutenka, abnormální hepatální funkce, erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, exfoliativní dermatitida, toxická epidermální nekrolýza, Quinckeho edém, akutní renální selhání. Frekvence neznámá: Deplece draslíku s hypokalémií, u určitých rizikových populací zvláště závažná, torsades de pointes (potenciálně fatální), možný rozvoj hepatální encefalopatie v případě jaterní insuficience, možnost zhoršení stávajícího akutního generalizovaného lupus erythematodes, EKG: prodloužený interval QT, zvýšená hladina glukózy v krvi, zvýšená hladina kyseliny močové v krvi. PŘEDÁVKOVÁNÍ*. VLASTNOSTI*: Perindopril je inhibitor angiotenzin-konvertujícího enzymu (inhibitor ACE), který konvertuje angiotenzin I na vazokonstriktor angiotenzin II. Indapamid je derivát sulfonamidů s indolovým kruhem, farmakologicky příbuzný thiazidovým diuretikům. Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů (blokátor pomalých kanálů nebo antagonista kalciových iontů), který inhibuje transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn. BALENÍ*: 30 a 90 tablet. Uchovávání: nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Doba použitelnosti: 2 roky. Doba použitelnosti po prvním otevření je 30 dní. Držitel rozhodnutí o registraci: Les Laboratoires Servier, 50, rue Carnot, 92284 Suresnes cedex, Francie. Registrační čísla: 58/099/14-C, 58/100/14-C, 58/101/14-C, 58/102/14-C, 58/103/14-C. Datum poslední revize textu: 23. 2. 2015. Před předepsáním přípravku si přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek je k dispozici v lékárnách. Přípravek je na lékařský předpis. Přípravek je částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, viz Seznam cen a úhrad léčivých přípravků: http://www.sukl.cz/sukl/seznam-leciv-a-pzlu-hrazenych-ze-zdrav-pojisteni. Další informace na adrese: Servier s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, tel: 222 118 111, www.servier.cz *pro úplnou informaci si prosím přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku ** všimněte si prosím změn v informaci o léčivém přípravku Triplixam SERVIER s.r.o., Florentinum, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

C20

Abstrakta

a s ohledem na časovou náročnost prohlídky odesílá zaměstnance k prohlídce včas. Jedná se o prohlídky vstupní, periodické, výstupní a mimořádné. V případě následných prohlídek je nutno zajistit dispenzarizaci posuzovaného. K provedení prohlídky PLS podává zaměstnavatel poskytovateli písemnou žádost, která obsahuje legislativou stanovené náležitosti. Lékař provádí prohlídky v rozsahu stanoveném legislativou; v případě potřeby ostatních vyšetření (např. spirometrie, pletysmografie, audiometrie, oční vyšetření, ergometrie aj.) ve spolupráci s dalšími pracovišti. Na základě lékařské prohlídky a výsledků všech požadovaných vyšetření stanovuje lékař PLS posudkový závěr. Výstupem prohlídky PLS je lékařská zpráva pro registrujícího PL a vystavení lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci. Posudek o zdravotní způsobilosti k práci obsahuje, stejně jako žádost o provedení prohlídky, legislativou stanovené náležitosti. Posudek o zdravotní způsobilosti k práci lze posuzovanému vystavit pouze při doložení výpisu ze zdravotní dokumentace registrujícího PL; v jiném režimu je výstupní prohlídka. Posudek o zdravotní způsobilosti k práci je nutné prokazatelně předat posuzovanému i zaměstnavateli.

Úloha praktického lékaře při posuzování nemocí z povolání MUDr. Karin Boušová Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové Jako nemoc z povolání lze v České republice uznat onemocnění, které je uvedeno v Seznamu

nemocí z povolání tvořícím přílohu k nařízení vlády (aktuálně č. 114/2011 Sb.). Dané onemocnění musí dosahovat určitého stupně závažnosti. Druhou nezbytnou podmínkou pro uznání nemoci z povolání je průkaz výkonu práce za podmínek, z nich příslušné onemocnění může vzniknout jako profesionální. Vyjádření k jednotlivým faktorům pracovního prostředí vydává hygienik práce místně příslušné krajské hygienická stanice jakožto orgánu ochrany veřejného zdraví. Výskyt nemocí z povolání: V České republice bylo v roce 2014 uznáno 1 215 nemocí (v Královéhradeckém kraji 57 nemocí). Nejčastěji jsou zjišťovány nemoci pohybového aparátu z vibrací a z dlouhodobé jednostranné a nadměrné zátěže a dále kožní nemoci a onemocnění dýchacích cest. Úloha praktického lékaře při posuzování a uznávání nemocí z povolání je několikerá: Praktický lékař odesílá pacienta s doporučením na místně příslušné pracoviště, které posuzuje a uznává nemoci z povolání (oddělení nebo kliniky pracovního lékařství a nemocí z povolání). K vyšetření je třeba doložit kompletní výpis ze zdravotní dokumentace registrujícího praktického lékaře a zprávy z vyšetření týkajících se posuzovaného onemocnění. Každý lékař, který pojme podezření na nemoc z povolání, je oprávněn a zároveň i povinen doporučit pacienta k odbornému posouzení profesionality. K posouzení profesionality by neměli být odesílání pacienti s pouhými jednotlivými příznaky, nýbrž s již stanovenou diagnózou nemoci. Je vhodné znát rámcově obsah seznamu nemocí z povolání, který je tvořen 6 kapitolami a jednotlivými položkami. Současně je třeba spolupracovat s příslušný-

mi poskytovateli pracovnělékařských služeb.


Abstrakta

C19

Pracovní lékařství Garant: doc. MUDr. Jiří Chaloupka, CSc. pátek / 12. června 2015 / 16.50–18.00 Poskytování pracovnělékařských služeb, lékař jako odborný konzultant zaměstnavatele doc. MUDr. Jiří Chaloupka, CSc. Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové Pracovnělékařské služby (dále PLS) jsou preventivní zdravotní služby prováděné pro zaměstnavatele s cílem omezit vznik pracovních úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce a podílet se na vytváření takového pracovního prostředí, které neohrožuje zdraví zaměstnanců. Provádění PLS upravuje zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) a další předpisy, především zákon 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vyhl. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, vše v platném znění. Pro provádění PLS uzavírá zaměstnavatel obvykle smluvní vztah s poskytovatelem PLS. Legislativa určuje základní povinnosti zaměstnavatele, zaměstnance i poskytovatele PLS. Jedná se o komplexní činnost, která zahrnuje nejen posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ale širší rozsah hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání, poradenské činnosti pro zaměstnavatele a pravidelný dohled na pracoviště a další objekty zaměstnavatele. Poskytovatel PLS by měl být partnerem a poradcem zaměstnavatele při tvorbě a zlepšování pracovního prostředí a pracovních podmínek. Činnost poskytovatele PLS lze

shrnout do 2 základních oblastí. První z nich je sledování a hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců v souvislosti s vykonávanou prací. Nejvíce viditelným výsledkem této činnosti poskytovatele PLS je posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců a uchazečů k práci. Druhou podstatnou oblastí činnosti poskytovatele PLS je získávat údaje o vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců a na jejich základě přispívat k tvorbě zdravého pracovního prostředí, např. navrhováním ergonomických, organizačních a dalších úprav pracoviště, a to především při jeho vzniku nebo při změně technologických postupů. Při poskytování PLS je nutná spolupráce se složkami zaměstnavatele, ale i s dalšími zařízeními, např. KHS, odbornými lékaři, KPL.

Posuzování zdravotní způsobilosti k práci v ordinaci praktického lékaře MUDr. Jana Bubeníčková Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové Partnerem pro poskytování prohlídek pracovnělékařských služeb (dále PLS) může být lékař s odborností všeobecné lékařství pro dospělé. Pro práce zařazené do kategorie 2 a vyšší je nezbytné uzavření smlouvy o poskytování PLS mezi lékařem (poskytovatelem) a zaměstnavatelem. Prohlídky PLS organizuje zaměstnavatel, který zodpovídá za dodržení termínů prohlídek


Zkrácená informace o přípravku. Copaxone 20 mg/ml. Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce. Účinná látka: glatirameri acetas (acetátová sůl syntetických polypeptidů obsahujících čtyři přirozeně se vyskytující aminokyseliny: L-glutamovou kyselinu, L-alanin, L-tyrosin a L-lysin v molárním frakčním rozmezí 0,129-0,153, 0,392-0,462, 0,086-0,100 a 0,300-0,374). Indikace: léčba pacientů, u nichž se objevila první klinická epizoda a u nichž bylo zjištěno vysoké riziko rozvoje klinicky potvrzené roztroušené sklerózy (CDMS). Snížení frekvence relapsů u ambulantních pacientů s RRRS a alespoň 2 atakami neurologické dysfunkce v průběhu předchozího dvouletého období. Dávkování a způsob podání: 20 mg glatiramer acetátu (jedna předplněná injekční stříkačka) se podává subkutánní injekcí jedenkrát denně. U starších osob a pacientů s poškozením ledvin nebylo podávání přípravku studováno. Použití v pediatrii: adekvátní klinické ani farmakokinetické studie nebyly provedeny. Omezené literární údaje naznačují, že bezpečnostní profil u dospívajících je obdobný jako u dospělých. Nejsou informace o užití Copaxone u dětí do 12 let, proto by přípravek Copaxone neměl být v této věkové skupině použit. Každý den je nutné měnit místo vpichu - paže, břicho, hýždě nebo stehno. Kontraindikace: přecitlivělost na glatiramer acetát nebo mannitol, těhotné ženy. Zvláštní upozornění: přípravek Copaxone musí být podáván pouze ve formě subkutánní injekce, nesmí být podáván intravenózně nebo intramuskulárně. Je třeba zvýšené opatrnosti u pacientů s kardiologickými problémy v anamnéze. Vzácně se mohou objevit vážné hypersenzitivní reakce. Nejsou důkazy o tom, že by protilátky proti glatiramer acetátu byly neutralizující nebo že by jejich vznik ovlivňoval klinickou účinnost přípravku. U pacientů s renálními poruchami musí být během léčby přípravkem Copaxone sledovány renální funkce. Copaxone nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky. Interakce: nebyly specificky studovány. Zvýšený výskyt reakcí v místě vpichu u souběžné léčby kortikosteroidy. Fenytoin a/nebo karbamazepin: souběžné použití musí být pečlivě monitorováno. Těhotenství a kojení: přípravek Copaxone nesmí být podáván během těhotenství. Údaje o vylučování glatiramer acetátu, metabolitů nebo protilátek do mateřského mléka nejsou dostupné. Musí být zvážen prospěch pro matku proti relativnímu riziku pro dítě. Nežádoucí účinky: reakce v místě vpichu, erytém, bolest, zatvrdnutí, pruritus, otok, zánět a hypersenzitivita jsou nejčastějšími nežádoucími

účinky. Vazodilatace, tlak na hrudi, dušnost, palpitace nebo tachykardie, byla popsána jako bezprostřední postinjekční reakce. Velmi často nebo často a s více než o 2 % vyšší incidencí ve skupině léčené přípravkem Copaxone oproti skupině užívající placebo se ve studiích vyskytovala úzkost, vazodilatace, dušnost, nevolnost, vyrážka, bolest v zádech, bolest na hrudi, reakce v místě vpichu, vaginální kandidóza, lymfadenopatie, přírůstek na váze, tremor, oční poruchy, palpitace, tachykardie, zvracení, pocení, zimnice, otok tváře. Ostatní nežádoucí účinky se vyskytovaly méně často nebo s rozdílem menším nebo rovným 2 % oproti placebu. Zvláštní opatření pro uchovávání: předplněné injekční stříkačky uchovávejte v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Uchovávejte v chladničce (2–8 °C), chraňte před mrazem. Jedenkrát mohou být předplněné stříkačky uchovávány při pokojové teplotě (15–25 °C) po dobu až jednoho měsíce Jestliže nebyly použity a jsou v původním obalu, musí být po této lhůtě vráceny do chladničky. Velikost balení: 7, 28 nebo 30 předplněných injekčních stříkaček obsahujících 1 ml injekčního roz toku nebo multipak obsahujícím 90 (3 balení po 30) předplněných injekčních stříkaček obsahujících 1 ml injekčního roztoku. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Tel.: +420 251 007 101, www.teva.cz. Registrační číslo: 59/481/06-C. Datum registrace/ poslední revize textu: 29. 11. 2006/6. 6. 2014. Před předepsáním léku se seznamte se Souhrnem údajů o přípravku. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Reference: 1. Lublin FD, Cofield SS, Cutter GR et al. Ann Neurol. 2013; 73(3): 327–340. 2. Lublin F, Cofield S, Cutter G et al. Abstract presented at AAN 2013. 3. Khan O, Bao F, Shah M et al. J Neurol Sci. 2012; 312(1–2): 7–12. 4. Metz LM, Patten SB, Archibald CJ et al. J Neurol Neurosurg Psychiatry. 2004; 75(7): 1045–1047. 5. Mikol DD, Barkhof F, Chang P et al. Lancet Neurol. 2008; 7(10): 903–914. 6. Ford C, Goodman AD, Johnson K et al. Mult Scler. 2010; 16(3): 342–350. 7. Johnson KP. Expert Rev Neurother. 2012; 12(4): 371–384. 8. Boster A, Bartoszek MP, O’Connell C et al. Ther Adv Neurol Disord. 2011; 4(5): 319–332. 9. Miller A, Spada V, Beerkircher D et al. Mult Scler. 2008; 14(4): 494–499.

CZ/CPX/13/0015a(1)

DNES TO STÁLO ZA TO. A UŽ MÁM PLÁNY NA ZÍTŘEK!

COPAXONE® NABÍZÍ: Snížení počtu relapsů u pacientů s RRRS a zpomalení atrofie mozku1–3 Snížení únavy pacienta a výjimečně nízký výskyt chřipkových symptomů4,5 Dlouhodobou účinnost, spolehlivost a adherenci pacientů k léčbě1,2,6–9

JE TO O DOBRÝCH DNECH, NE O TĚCH ZTRACENÝCH.

C16

Abstrakta

Varia pátek / 12. června 2015 / 15.20–16.40 Diagnostika a moderní léčba roztroušené sklerózy MUDr. Jiří Piťha MS Centrum, Teplice Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému s projevy autoimunity a neurodegenerace. U více než 80 případů probíhá choroba v atakách a remisích. Diagnóza se stanovuje na základě diseminace klinických projevů v prostoru a čase s pomocí magnetické rezonance (MR) mozku a krční míchy. V rámci časného zahájení léčby je snaha onemocní diagnostikovat již při prvních klinických příznacích, tedy v období klinicky izolovaného syndromu (CIS). Léčba spočívá v podání vysokých dávek metylprednisolonu (3–5 g) v období ataky a v podávání léků, modifikujících průběh onemocnění, které snižují frekvenci relapsů a omezují počet a objem lézí na MR. Léky první volby jsou interferon beta, glatiramer acetát a teriflunomid. Pro eskalaci jsou určeny léky 2. volby (natalizumab, fingolimod a dimetyl fumarát). Symptomatické léky a rehabilitace je indikována k ovlivnění nejčastějších příznaků (spaticita, neuropatické bolesti, sfinkterové poruchy apod.).

Erektilní dysfunkce jako indikátor závažných onemocnění MUDr. Taťána Šrámková, Ph.D. Urologická klinika a Sexuologický ústav

1. LF UK a VFN Praha Sexuologické oddělení FN Brno Erekce je souhra čtyřech systému, cévního, nervového, hormonálního a psychiky. Etiologie erektilní dysfunkce (ED) je v 80 % organická, ve 20 % psychogenní. Incidence ED je signifikantně spojena s chronickými onemocněními kardiovaskulárními (KVO), cukrovkou, renální insuficiencí, neuropatií, pánevní chirurgií nebo radioterapií a pánevními/míšními úrazy. K rizikovým faktorům ED patří kouření, obezita, alkohol a rekreační drogy, nízký socioekonomický statut a fyzická inaktivita. ED může být prvním klinickým projevem karcinomu prostaty, jehož prevalence v ČR výrazně narůstá a v roce 2020 bude žít s touto nemocí v ČR 102 982 mužů. Po radikální prostatektomii, která je zlatým standardem léčby karcinomu prostaty, je velmi vysoká incidence ED těžkého stupně. U pacientů se syndromem spánkové apnoe, která je až u 64 % provázena poruchou erekce, může být sexuální dysfunkce prvním impulsem, který přiměje nemocného k návštěvě lékaře. ED může být první klinickou manifestací endoteliální dysfunkce s potenciálním vývojem systémového vaskulárního onemocnění včetně ischemické choroby srdeční (ICHS). U pacientů přicházejících pro ED je často záchyt neléčených hypertoniků, dyslipidemiků, diabetiků, ale i mužů s ICHS. ED slouží jako predikce ICHS u mužů 30–60 let a diabetiků v časovém horizontu 2–5 let. ED upozorňuje na kardiovaskulární riziko včas – před vznikem ireverzibilních strukturálních změn.


dalších odborníků pacientovi stanoven určitý terapeutický plán, který je založen v prvé řadě na farmakoterapii s využitím neopioidních i opioidních analgetik, nesteroidních antirevmatik. Významným problémem je stále opiofobie, a to bohužel i mezi zdravotníky. Ve farmakoterapii je na první pohled patrný rozdíl mezi akutní a chronickou bolestí. Zatímco u akutní bolesti se analgetická léčba zahajuje razantně a postupně se její úroveň snižuje, u chronické bolesti se začíná vždy nejjednoduššími technikami a postupně se přidávají další léky a metody k dosažení požadovaného účinku. Zde se naskýtá velký prostor pro tzv pain-modulátory, což jsou léky z jiných lékových skupin (zejména antikonvulziva, antidepresiva apod.), které jsou velmi účinné u některých typů bolesti, zejména neuropatické bolesti. Nedílnou součástí bývají různé intervenční postupy – od lokálních obstřiků, spinálních aplikací, svodných blokád až po zavedení neuromodulačních technik, posledně jmenované jsou nyní soustředěné do tzv. neuromodulačních center. Součástí je též psychoterapie a vlastní aktivní zapojení pacienta do léčebného procesu. Koncepce ambulancí bolesti dokáže pomoci celé řadě pacientů s chronickou silnou bolestí, nedokáže však zázraky a cílem by mělo být snížení bolesti na úroveň, která je pro pacienta přijatelná pro zlepšení kvality života a současně je realizovatelná z pohledu ošetřujícího algeziologa a medicíny založené na důkazech.

Abstrakta

C15

Dlouhodobá léčba opioidy – co by měl vědět praktický lékař MUDr. Jana Hrubešová Ambulance pro léčbu bolesti KARIM FN Hradec Králové Opioidy patří k základním lékům používáným v léčbě akutní i chronické bolesti, nádorové i nenádorové etiologie. Základním kritériem pro léčbu opioidy je závažnost a intenzita bolesti, nezávisle na její příčině. V léčbě akutní bolesti je cílem navození dostatečně komfortní analgezie při současném kauzálním postupu, léčba chronické bolesti by měla vést především ke zlepšení funkčního stavu pacienta. Použití opioidů má svá pravidla a indikace, jejichž dodržování je zcela zásadní pro dosažení maximálního analgetického účinku a minimalizaci účinků nežádoucích. Výhodou opioidů je jejich vysoká účinnost a nevýznamné ovlivnění parenchymových orgánů i při dlouhodobém užívání. Spolu s paracetamolem patří při správném dávkování k nejbezpečnějším analgetikům. Riziko vzniku psychické závislosti u pacientů bez anamnézy abúzu (alkohol, psychofarmaka, jiná závislost) je nízké. Každý pacient dlouhodobě léčený opioidy však musí být považován za fyzicky závislého, tzn. že při náhlém vysazení je riziko vzniku abstinenčního syndromu. Kvalitní a účinná léčba bolesti je jedním ze základních medicínských principů. Měla by být vždy zahrnuta do plánu léčby, což předpokládá znalost postupů léčby bolesti zdravotnickými pracovníky na všech úrovních zdravotnické péče.


Zkrácená informace o přípravku Spedra® 50 mg, 100 mg, 200 mg. Před předepsáním si přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku. Složení: Avanafil 50 mg, 100 mg, 200 mg v jedné tabletě. Terapeutické indikace: Léčba erektilní dysfunkce u dospělých mužů. Aby byl přípravek účinný, je nutná sexuální stimulace. Farmakodynamické vlastnosti: Ve všech pivotních studiích s avanafilem bylo procento úspěšných pokusů o pohlavní styk významně vyšší u všech dávek avanafilu v porovnání s placebem. Platí to pro všechny pokusy ve všech hodnocených časových intervalech po podání dávky. Dávkování a způsob podání: K perorálnímu podání. Použití u dospělých mužů: Doporučenou dávku 100 mg užít podle potřeby přibližně 15 až 30 minut před sexuální aktivitou. Dávku lze zvýšit na 200 mg nebo snížit na 50 mg. Přípravek se doporučuje užívat maximálně jednou denně. U starších mužů, u mírné až středně závažné renální insuficience (clearance creatininu >= 30 ml/min) nebo u diabetu není nutná úprava dávky. U pacientů s mírnou až středně závažnou hepatální insuficiencí (Child-Pughova třída A nebo B) by měla být léčba zahájena minimální účinnou dávkou a dávkování upraveno podle snášenlivosti. U pacientů, kteří jsou současně léčeni středně silnými inhibitory CYP3A4 nemá maximální doporučená dávka avanafilu překročit 100 mg s odstupem nejméně 48 hodin mezi jednotlivými dávkami. Pokud se přípravek užije s jídlem, může být nástup účinku pozdější než při užití nalačno. Kontraindikace: Hypersenzitivita na složky přípravku. Užívání organických nitrátů nebo donorů oxidu dusnatého. U pacientů, kteří prodělali kardiovaskulární onemocnění, by měli lékaři před rozhodnutím o předepsání přípravku zvážit potenciální riziko srdečních příhod spojené se sexuální aktivitou. Infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo život ohrožující arytmie v posledních 6 měsících. Klidová hypotenze (< 90/50 mmHg) nebo hypertenze (> 170/100 mmHg). Nestabilní angina pectoris, angina pectoris při pohlavním styku, městnavé srdeční selhání (NYHA 2 a vyšší). Závažná hepatální (Child-Pughova třída C) nebo renální insuficience (clearance creatininu < 30 ml/min). Ztráta vidění jednoho oka v důsledku nearteritické přední ischemické neuropatie optického nervu. Vrozené degenerativní poruchy sítnice. Užívání silných inhibitorů CYP3A4 (jako např. ketokonazol, clarithromycin, ritonavir). Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Před rozhodnutím o farmakologické léčbě je nutno zjistit anamnézu a provést lékařské vyšetření ke stanovení diagnózy erektilní dysfunkce a určit potenciální příčiny. Kardiovaskulární funkce – před zahájením jakékoli léčby erektilní dysfunkce by lékaři měli posoudit kardiovaskulární funkci svých pacientů. Je třeba poučit pacienty, aby v případě priapismu okamžitě vyhledali lékařskou pomoc. Avanafil by měl být používán s opatrností u pacientů s anatomickou deformací penisu nebo u pacientů s onemocněními, které mohou vést k priapismu. Je nutné pacienta poučit, aby v případě náhlé poruchy zraku přestal přípravek Spedra užívat a neprodleně vyhledal lékaře. Údaje o bezpečnosti podávání avanafilu pacientům s poruchami krvácivosti nebo aktivním peptickým vředem nejsou k dispozici; proto by měl být avanafil těmto pacientům podáván pouze po důkladném posouzení poměru přínosů a rizik. Pacienty je třeba poučit, aby v případě náhlého zhoršení nebo ztráty sluchu přestali užívat inhibitory PDE-5, včetně avanafilu, a vyhledali okamžitou lékařskou pomoc. Současné užívání alfa-blokátorů a avanafilu může vést u některých pacientů k symptomatické hypotenzi v důsledku aditivních vazodilatačních účinků. Bezpečnost a účinnost kombinací přípravku Spedra s jinými inhibitory PDE-5 nebo jinou léčbou erektilní dysfunkce nebyla zkoumána; pacienti by měli být poučeni, aby přípravek Spedra v takových kombinacích neužívali. Pacienti by měli být poučeni, že souběžné užití avanafilu a alkoholu může zvýšit pravděpodobnost hypotenze, závratí nebo synkopy. Avanafil nebyl hodnocen u pacientů s erektilní dysfunkcí vyvolanou poraněním páteřní míchy nebo jinými neurologickými poruchami a u pacientů se závažnou renální nebo hepatální insuficiencí. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Přípravek Spedra má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Vzhledem k tomu, že v rámci klinických studií s avanafilem byly hlášeny závratě a poruchy zraku, měli by pacienti znát své reakce na přípravek Spedra před tím, než budou řídit nebo obsluhovat stroje. Interakce: Užívání avanafilu s organickými nitráty nebo donory oxidu dusnatého je kontraindikováno. V kombinaci s jiným přípravkem, který snižuje systémový krevní tlak, může avanafil způsobit symptomatickou hypotenzi. Alfa-blokátory jiná antihypertenziva, alkohol, středně silné inhibitory CYP3A4 – maximální doporučená dávka avanafilu je 100 mg s odstupem nejméně 48 hodin mezi jednotlivými dávkami. Pacienti s obstrukcí odtoku krve z levé komory a pacienti se závažným narušením autonomní kontroly krevního tlaku mohou být zvláště citliví na působení vazodilatancií včetně avanafilu. V průběhu 24 hodin před užitím avanafilu by pacienti neměli pít grapefruitový džus. Souběžné užívání avanafilu a induktorů CYP se nedoporučuje. Podrobnosti a další interakce jsou uvedeny v plném znění SPC. Nežádoucí účinky: Velmi časté (≥1/10): žádné. Časté (≥1/100 až <1/10): bolest hlavy, zrudnutí, kongesce nosní sliznice. Méně časté (≥1/1000 až <1/100): závratě, ospalost, bolest vedlejších nosních dutin, rozmazané vidění, palpitace, návaly horka, kongesce vedlejších nosních dutin, dušnost při námaze, dyspepsie, nauzea, zvracení, nepříjemný pocit v žaludku, bolest zad, svalové napětí, únava, zvýšené hladiny jaterních enzymů, abnormální výsledky EKG, zvýšení srdeční frekvence. Vzácné (≥1/10000 až <1/1000): chřipka, nazofaryngitida, sezonní alergie, dna, nespavost, předčasná ejakulace, nepřiměřený afekt, psychomotorická hyperaktivita, angina pectoris, tachykardie, hypertenze, rinorea, kongesce horních dýchacích cest, sucho v ústech, gastritida, bolest v podbřišku, průjem, vyrážka, bolest v tříslech, myalgie, svalové spasmy, polakizurie, poruchy penisu, spontánní erekce penisu, svědění genitálií, astenie, bolest na hrudi, onemocnění podobné chřipce, periferní edém, zvýšený krevní tlak, přítomnost krve v moči, srdeční šelest, zvýšená hladina prostatického specifického antigenu, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená hladina bilirubinu v krvi, zvýšená hladina kreatininu v krvi, zvýšená tělesná teplota. Balení: 4, 8 tablet v hliníkovém blistru. Držitel registrace: Menarini International Operations Luxembourg S.A., Avenue de la Gare 1, 1611 Luxembourg, Lucembursko. Reg. číslo: Spedra 50 mg: EU/1/13/841/001, Spedra 100 mg: EU/1/13/841/005-006, Spedra 200 mg: EU/1/13/841/008-009. Datum poslední revize: Leden 2015. Přípravek je vydáván pouze na lékařský předpis a není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním si přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku. V licenci Vivus Inc. a Mitsubishi Tanabe Pharma Corporation.

Reference: 1. Goldstein I et al. J Sex Med 2012; 9 (4):1122–1133. 2. Kedia GT et al. Ther Adv Urol 2013; 5 (1): 35–41. 3. Belkoff LH et al. Int J Clin Pract 2013; 67 (4): 333–341.4. Wang R et al. J Sex Med 2012; 9: 2122–2129. 5. Porst H et al. J Sex 2013; 10(1); 130-171. 6. SPC léčivého přípravku Spedra 50 mg, 100 mg, 200 mg, poslední revize 22. 1. 2015.

CZ-SPE-06-2015.04.13

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Určeno pouze odborníkům ve smyslu zákona 40/1995 Sb. Berlin-Chemie/A. Menarini Ceska republika s. r. o. Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle tel.: 267 199 333, fax: 267 199 336, e-mail: offi[email protected]

Inhibitor PDE–52,6 Léčba erektilní dysfunkce u dospělých mužů 6

235 Rychlý nástu nástup up úč up účinku činku u11,2,3,5

Dlouhodobý erektogenní účinek1,2,3 Nízký výskyt specifických nežádoucích účinků3,4 Určeno pouze odborníkům ve smyslu zákona 40/1995 Sb. Informace o léčivém přípravku Spedra 50 mg, 100 mg, 200 mg naleznete na následující straně.

C12

Abstrakta

Léčba bolesti Garant: prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / 13.45–15.00 Jaké jsou současné možnosti ambulance bolesti a kdy tam posílat pacienty? MUDr. Jan Procházka, Ph.D. KAPIM KZ a.s., Masarykova nemocnice Ústí nad Labem Bolest je jedním z příznaků, který potká alespoň jednou za život téměř každého člověka, proto léčba bolesti doprovází lidskou společnost od nepaměti. Podle definice je bolest nepříjemný smyslový a emoční zážitek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo popisovaný výrazy pro takové poškození. Bolest je vždy subjektivní. V podstatě se dá ale použít vysvětlení, že „bolest je to, co člověk cítí, když říká, že ho to bolí…“ (Margo McCaffery). Existuje řada různých dělení bolesti: podle vzniku na nociceptivní, neuropatickou, psychogenní nebo smíšenou, podle typu poškozených tkání na viscerální nebo somatickou, případně podle doby trvání na akutní a chronickou. V tomto případě se arbitrárně uvádí hranice 3 až 6 měsíců trvání. Celkem prakticky se dá zjednodušit, že čím déle bolest trvá, tím složitější je její léčba a tím více se ze symptomu stává syndrom. Moderní léčba bolesti vyžaduje multidisciplinární přístup, prvním propagátorem této myšlenky byl J. J. Bonica, který v r. 1947 v Takomě (USA) založil první multidisciplinární poradnu pro léčbu

bolesti. V roce 1973 byla založena mezinárodní společnost pro léčbu bolesti (IASP). Na našem území za velkého přispění D. Miloschewského vznikla v roce 1974 Komise pro studium a léčbu bolesti při Společnosti anesteziologie a resuscitace. První ambulance bolesti byla otevřena v nemocnici Na Bulovce v roce 1977. V roce 1990 vzniká Společnost pro studium a léčbu bolesti (SSLB), která v roce 1999 byla přijata za řádného člena IASP. Akutní bolest vesměs řeší příslušní odborníci podle typu a příčiny této akutní bolesti (chirurg, neurolog, internista, praktický lékař). Indikací pro konzultaci v ambulanci bolesti jsou potom obecně stavy chronické bolesti, se kterými si neví rady praktický lékař nebo odborný lékař jiné specializace. Ti by měli být určitým filtrem, protože kapacity ambulancí bolesti jsou též omezené. V současné době jsou ambulance bolesti k dispozici téměř ve všech okresních nemocnicích či ve větších městech (většinou pod odd. ARO), případně privátní. Vede je zkušený algeziolog, který vesměs prošel specializační průpravou a má i dostatečnou empatii pro komunikaci s pacienty. Algeziolog ve specializované ambulanci by měl sloužit jako konziliář, který po nastavení účinné terapie k další péči vrátí pacienta zpět do rukou praktického lékaře. Realita však z různých důvodů bývá jiná. V ambulancích bolesti je po prvotním vyšetření pacienta a případně konzultacích


Anafylaxe je definována jako závažná, život ohrožující, generalizovaná nebo systémově vázaná reakce hypersenzitivity. Je charakterizována rychlým nástupem život ohrožujících příznaků (zhoršená průchodnost dýchacích cest a/nebo dýchací obtíže a/nebo kardiovaskulární obtíže) a obvykle doprovázena kožními a slizničními projevy. Diagnóza anafylaxe je velmi pravděpodobná, pokud se příznaky po expozici alergenu vyvinou náhle (minuty) a zároveň jsou přítomny život ohrožující obtíže. Incidence anafylaktických reakcí se v Evropě zvyšuje. Pacienti s anafylaktickou reakcí mají při život ohrožujících příznacích (obstrukci dýchacích cest a/nebo dušnosti a/nebo selhání krevního oběhu) obvykle i kožní nebo slizniční projevy. Pacienti s anafylaktickou reakcí musí být léčeni podle sekvence ABCDE. Priority postupu jsou: zajištění průchodnosti dýchacích cest, stabilizace dýchání a stabilizace krevního oběhu. Pacienti bez život ohrožujících příznaků (např. pouze s kožními projevy) nesmí být léčeni podle tohoto doporučeného postupu pro léčbu anafylaxe. Způsob léčby anafylaktické reakce závisí na místě jejího vzniku, dostupném vybavení (léky a pomůcky) a zkušenostech osoby, která zajišťuje léčbu. Časná léčba pomocí intramuskulárně aplikovaného adrenalinu (0,5 mg) je metodou volby u všech pacientů s anafylaktickou reakcí. Intravenózní podání adrenalinu je vyhrazeno pouze do rukou zkušených specialistů ve vybraných klinických situacích (anesteziologie).

Abstrakta

C11

Všichni pacienti se suspektní anafylaktickou reakcí v anamnéze by měli být předáni do specializované péče alergologa. Vysoce rizikoví pacienti by měli mít stále u sebe autoinjektor s adrenalinem a musí být dobře vyškoleni v jeho používání.

Diagnostická kritéria anafylaxe: Náhlý začátek a rychlý nástup příznaků – vždy Život ohrožující příznaky (A: zhoršená průchodnost dýchacích cest a/nebo B: dýchací obtíže a/nebo C: kardiovaskulární obtíže) – vždy Kožní a/nebo slizniční změny (zarudnutí, kopřivka, angioedém) – často

Stanovení diagnózy podporuje anamnestický údaj o kontaktu pacienta se známým alergenem.

Zásady péče o vybrané akutní stavy v kardiologii MUDr. Jiří Nový Interní oddělení Oblastní nemocnice Jičín a.s. V prezentaci jsou přehledně shrnuty základní diagnostické a léčebné postupy u nejčatějších akutní stavů kardiální etiologie. Důraz je kladen jednak na možnosti diagnostiky a léčby v podmínkách ambulance praktického lékaře a jednak na iniciální priority postupů u vybraných diagnoz, tedy akutního srdečního selhání, hypertenzní krize, akutního koronárního syndromu a akutního tepenného uzávěru.


C10

Abstrakta

Léčba anafylaxe


Abstrakta

C9

Urgentní medicína Garant: MUDr. Anatolij Truhlář, FERC pátek / 12. června 2015 / 11.20–13.00 Organizace přednemocniční neodkladné péče v Královéhradeckém kraji MUDr. Jiří Mašek, MUDr. Libor Seneta Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje, Hradec Králové Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje p. o. (ZZS KHK) je jediným poskytovatelem přednemocniční neodkladné péče (PNP) v Královéhradeckém kraji (KHK). ZZS KHK disponuje 30 posádkami dislokovanými ve 13 městech KHK. Z 30 posádek je 1x Letecká záchranná služba (LZS), 4 × výjezdové skupiny Rychlé lékařské pomoci (RLP), 6 výjezdových skupin Rendez-vous (RV), 19 výjezdových skupin Rychlé zdravotnické pomoci (RZP). Operačně je PNP řízena z jednoho Krajského zdravotnického operačního střediska (KZOS). V roce 2014 přijalo KZOS na 6 tísňových linkách 155 (4 dispečerská pracoviště) celkem 85 102 tísňových výzev (233 hovorů/den). Nedílnou součástí práce operátorů je poskytování TANR a TAPP (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace a první pomoc). Ošetřili jsme 39 822 pacientů (110/den). Lékař byl přítomen ošetření v 25 % případů. Posádky bez lékaře provedly samostatně ošetření v 75 % případů. Průměrný dojezdový čas byl 00:10:13. Limit 20 minut byl dosažen u 97 % výjezdů. Vrtulník LZS Hradec Králové uskutečnil

v roce 2014 celkem 634 (1,7/den) zásahů. V 579 případech (91,3 %) se jednalo o primární zásahy přímo do terénu. ZZS KHK prioritně klade důraz na centrové programy (akutní koronární syndromy, polytraumata, cévní mozkové příhody). Trvale vyhodnocujeme výsledky kardiopulmonálních resuscitací (KPR) jako indikátoru kvality systému. V roce 2014 jsme prováděli KPR v 462 případech (1,3/den). 170 (37 %) resuscitací bylo primárně úspěšných. 75 (16 %) pacientů bylo po KPR propuštěno domů. 52 (11,3 %) pacientů mělo pouze minimálním nebo žádným neurologický deficit. ZZS KHK klade důraz na vzdělávání lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků. ZZS KHK se trvale připravuje na řešení mimořádných události. Přípravy (výuka, cvičení) koordinuje Pracoviště krizové připravenosti. Zpracovává návrh traumatologického plánu. Nově byl zřízen tým pro zvládání vysoce nebezpečných nákaz – biohazard tým.

Zásady lékařské první pomoci při anafylaktické reakci MUDr. Anatolij Truhlář, FERC Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje, Letecká záchranná služba Hradec Králové; Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové


C8

Abstrakta

Je farmakoterapie ve stáří vždy účelná? MUDr. Božena Jurašková, Ph.D. III. interní gerontometabolická klinika FN v HK Univerzita Karlova v Praze, LF v HK, subkatedra geriatrie Farmakoterapie ve stáří tvoří jedno ze specifik přístupu k seniorovi. Faktory ovlivňující zvláštnost přístupu jsou involuční změny, nárůst neurodegenerativních poruch, non compliance seniora v rámci dehydratace, malnutrice, polypragmazie, zvýšení rizika interakcí a nežádoucích účinků, snížení compliance v užívání, záměna jednoho generika za druhé v rámci pozitivních listů apod. Všechny tyto aspekty je nutno brát v úvahu při doporučení medikace ve vyšším věku. Spotřeba léků tvoří u seniorské populace 35 % celkové preskripce. Ve věku 60–64 let je medikace v 83 %. V 65–69 letech 83 %, nad 75 let má medikaci 91–98 %. Na jednoho seniora vychází průměrně 4–5 léků. V přednášce je uvedeno několik kazuistik, které dokladují nejčastější rizika poškození seniora medikací, nejčastější chyby, kterým lze při jejich znalosti předcházet. V souhrnu na závěr jsou uvedena doporučení, kterými lze předcházet negativním vlivům medikace u seniorů: efektivní terapie – cave množství léků změny ve farmakokinetice i farmakodynamice umožňují u některých léčiv podávání nižších dávek, než jsou doporučo-

vané denní dávky pro běžnou dospělou populaci nezbytná doba podávání léků – permanentní kontrola jak účinku, tak indikace více se zabývat možnými lékovými interakcemi spolupráce s rodinou, praktickými lékaři, ostatními odborníky – klinický farmakolog vyvarovat se záměny léků u straších pacientů – jiné pozitivní listy lékárny, jiná zdravotnická zařízení – nebezpečí vážného poškození zdravotního stavu seniorů ve farmakologických studiích zohlednit specifika stárnoucí populace – průměrný věk sledovaných respondentů nezahrnuje mnohdy reálný stav populace a četnost preskripce u jednotlivých věkových skupin

Kazuistiky z praxe MUDr. Jiří Zajíc III. interní gerontometabolická klinika LF UK a FN, Hradec Králové Farmakologicko-geriatrická problematika vychází ze specifik pacientů vyššího věku. Častá je v této věkové kategorii polyfarmakoterapie, kterou definuje užívání 5 a více léků (jako excesivní polyfarmakoterapie je označováno užívání 10 a více léků). S nárůstem počtu užívaných léků se zvyšuje počet nežádoucích účinků léků. Další důležitou oblastí je informovanost pacientů o jejich nemocech (při obvyklé polymorbiditě) a nežádoucích účincích léků. Na dvou kazuistikách budou demonstrovány některé praktické aspekty farmakoterapie ve vyšším věku.


ORIGINÁLNÍ

Trimetazidin 35 mg

No ově 180 0 tbl Bez doplatk ku Do oporu učeno guide eline es ESC C2

2 tablety denně denn n

Zkrácená informace o přípravku Preductal® MR. dTento léčivý přípravek podléhá éhá dalšímu sledování. sledování** SLOŽENÍ**: SLOŽENÍ : Trimetazidini dihydrochloridum 35 mg v jedné tabletě ta s řízeným uvolňováním. INDIKACE**: Trimetazidin je indikován u dospělých p ý jjako ppřídatná léčba k symptomatické y p léčbě pacientů se stabilní anginou pectoris, kteří jsou nedostatečně kontrolováni nebo netolerují antianginózní léčbu první volby. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ**: Dávka je jedna tableta trimetazidinu 35 mg 2krát denně v průběhu jídla. Přínosy léčby mají být zhodnoceny po 3 měsících a v případě nedostatečné reakce pacienta na terapii má být léčba ukončena. U pacientů s poruchou funkce ledvin/starších pacientů: U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu [30–60] ml/min) je doporučená dávka 1 tableta 35 mg ráno v průběhu snídaně. KONTRAINDIKACE**: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Parkinsonova choroba,, ppříznakyy pparkinsonismu, tremor, syndrom neklidných nohou a další příbuzné poruchy hybnosti. Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min). ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ**: Přípravek není indikován k léčbě záchvatů anginy pectoris, ani k počáteční léčbě nestabilní anginy pectoris nebo infarktu myokardu, nemá být užíván ve fázi před hospitalizací, ani během prvních dnů hospitalizace. V případě záchvatu anginy pectoris je nutné znovu zhodnotit onemocnění anginou pectoris a posoudit adaptaci léčby. Trimetazidin může způsobit nebo zhoršit příznaky parkinsonismu (tremor, akinézu, hypertonii), které by měly být pravidelně vyšetřovány, zvláště u starších ppacientů. V souvislosti s nestabilitou ppři chůzi nebo hypotenzí yp může docházet k ppádům,, zvláště u pacientů, p , kteří užívajíj antihypertenziva. INTERAKCE**. FERTILITA** A . TĚHOTENSTVÍ**: Podání se nedoporučuje. KOJENÍ**: Během kojení se nemá přípravek podávat. p ÚČINKY NA SCHOPNOST ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE**: Byly zaznamenány případy závratě a ospalosti, které mohou mít vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY**: Časté:: závrať, bolest hlavy, bolest břicha, průjem, dyspepsie, nauzea, zvracení, vyrážka, svědění, kopřivka, astenie. Vzácné: arteriální a ortostatická hypotenze, která může být spojena s malátností, závratí nebo pádem, zvláště u pacientů užívajících antihypertenziva, zčervenání, palpitace, extrasystoly, tachykardie. Frekvence neznámá:: příznaky parkinsonismu (tremor, akinéza, hypertonie), nestabilní chůze, syndrom neklidných nohou, ostatní příbuzné poruchy hybnosti, obyčejně reverzibilní po vysazení léčby;y; pporuchyy spánku (nespavost, ospalost), akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, angioedém, agranulocytóza, trombocytopenie, trombocytopenická purpura, hepatitida. PŘEDÁVKOVÁNÍ**. VLASTNOSTI**: Trimetazidin má metabolické účinky, zachovává hladiny vysoce energetických fosfátů v myokardu. Antiischemické účinkyy jjsou dosaženy bez průvodních hemodynamických účinků. VELIKOST BALENÍ**: 60, 120 nebo b 180 potahovaných h ý h tablet bl s řířízeným ý uvolňováním. lň á í Uchování: U h á í Žád Žádnéé zvláštní láš í podmínky. d í k RRegistrační i č í číslo: čí l 83/328/01-C. 83/328/01 C DDržitel ži l rozhodnutí h d í o registraci: i i LES LABORATOIRES SERVIER, 50, rue Carnot, 92284 Suresnes cedex, Francie. Datum revize textu: 12. 5. 2014. Před předepsáním přípravku si přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek je dostupný v lékárnách na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění, viz Seznam cen a úhrad léčivých přípravků: http://www.sukl.cz/ sukl/seznam-leciv-a-pzlu-hrazenych-ze-zdrav-pojisteni. INFORMACE NA ADRESE: Servier s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, tel.: 222 118 111, www.servier.cz * Všimněte si prosím změn v informaci o léčivém přípravku Preductal MR. ** Pro úplnou informaci si prosím přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku. 1. Fragasso G et al. Eur Heart J. 2006;27:942-948. 2. European Heart Journal (2013) 34, 2949–3003 doi: 10. 1093/eurheartj/eht296

C6

Abstrakta

Kardiologie – polypragmazie a lékové interakce v kardiologii Garant: prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D. pátek / 12. června 2015 / 9.05–10.30 Potenciální rizika farmakoterapie srdečního selhání prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D. I. interní kardioangiologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové Farmakoterapie srdečního selhání obvykle zahrnuje kombinaci několika léků, mezi které patří především inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, betablokátory, diuretika (kličková diuretika, thiazidy), antagonisty mineralokortikoidních receptorů (spironolakton), případně další léky. Řada z těchto léků může mít některé významné vedlejší účinky, které mohou být potencovány vzhledem k polymorbiditě této skupiny pacientů. Častými komorbiditami, které predisponují ke vzniku potenciálně rizikových interakcí, jsou diabetes s nefropatií, fibrilace síní s nutností antikoagulační léčby, bolestivá onemocnění pohybového aparátu, které vyžadují terapii nesteroidními analgetiky, lze vyjmenovat i řadu dalších. Cílem sdělení je připomenout některá významná rizika terapie srdečního selhání s ohledem na možnosti jejich prevence. Základním lékem terapie srdečního selhání jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi). Při jejich preskripci potřeba myslet na funkce ledvin a pravidelně kontrolovat hladiny mineralogramu, a to především u pacientů s nefropatií. Současné použití nesteroidních antirevmatik ve-

doucí ke snížení jejich antihypertenzního efektu v důsledku inhibice tvorby prostaglandinů, naopak současná medikace diuretiky potencuje jejich antihypertenzní efekt potencuje. Velkou pozornost je třeba věnovat současné medikaci léky ovlivňujícími mineralokortikoidní receptory (spironolakton). Tato všeobecně známá interakce může u osob s preexistující nefropatií navodit nebezpečnou hyperkalemii. Druhou skupinou léků, které patří do základní medikace chronického srdečního selhání, jsou betablokátory. Je prokázáno, že u nemocných se stabilním srdečním selháním snižují mortalitu, tento efekt však může být snížen neadekvátní indikací (bradykardie, AV blokády, labilní diabetes, status asthmaticus, těžší formy progredujícího srdečního selhání). Podobně riziková může být jejich kombinace s jinými bradykardizujícími léky (např. amiodaron u nemocných s fibrilací síní, verapamil pro terapii arteriální hypertenze a podobně). Při terapii diuretiky je třeba kontrolovat hladiny minerálů, pro volbu dávky a typu diuretika je vhodné vycházet z hodnot renálních funkcí. Dvojnásob to platí při terapii kalium šetřícími diuretiky v kombinaci s ACE inhibitory či antagonisty mineralokortikoidních receptorů. Cílem přednášky je připomenout některá základní data o potenciálních rizicích farmakoterapie srdečního selhání, jejichž znalost má význam pro každodenní praxi.


Pracovní lékařství – garant doc. MUDr. Jiří Chaloupka, CSc.

16.50–18.00

Přestávka

16.40–16.50

Program

C5

Poskytování pracovnělékařských služeb, lékař jako odborný konzultant zaměstnavatele – Chaloupka J. Posuzování zdravotní způsobilosti k práci v ordinaci praktického lékaře – Bubeníčková J. Úloha praktického lékaře při posuzování nemocí z povolání – Boušová K.

WORKSHOP – Od 14 hodin Kardiopulmonální resuscitace s využitím jednoduchých pomůcek

Sobota 13. června 8.30–10.15

Infektologie – garant doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D. Varicela – benigní dětské onemocnění? – Kračmarová R., Plíšek S. Rizika při cestování s dětmi do zahraničí, možnosti prevence – Rumlarová Š., Kosina P. Aktuální pohled na chlamydiové infekce – Gebouský P. Diagnostika a léčba lymeské boreliózy – Szányi J.

Varia

10.45–12.10

Přestávka

10.15–10.45

Anafylaxe, co o ní nevíme? – Fuchs M. Farmakoterapie úzkostných poruch – Horská K. Sympozium Merck Moderní způsoby léčby rýmy: Nasivin Sensitive 0,05% – Machaň B. Satelitní sympozium firmy Shire Czech, s.r.o. Metabolické choroby – užitečné minimum pro vaši praxi – Dostálová G.

Imunodeficience – garantka prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc.

12.30–14.00

Přestávka

12.10–12.30

Těžké poruchy imunity a nové dostupné testy – Šedivá A. Běžný variabilní imunodeficit (CVID) – ne zase tak běžný, ne zase tak variabilní – Litzman J. Imunoglobuliny a jejich možnosti v podávání, s přesahem do ambulantní praxe – Králíčková P. 14.00

Závěr kongresu

= interaktivní přednáška


C4

Program

Pátek 12. června Kardiologie – polypragmazie a lékové interakce v kardiologii – garant prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.

9.05–10.30

Zahájení

9.00

Potenciální rizika farmakoterapie srdečního selhání – Pudil R. Nová antitrombotika a jejich lékové interakce – Dulíček P. Je ve stáří farmakoterapie vždy účelná? – Jurašková B. Kazuistiky z praxe – Zajíc J.

Urgentní medicína – garant MUDr. Anatolij Truhlář, FERC

11.20–13.00

Přestávka

10.50–11.20

Kdo by myslel na plicní hypertenzi v ambulanci praktického lékaře? – Jansa P., Ambrož D.

10.30–10.50

Organizace přednemocniční neodkladné péče v Královéhradeckém kraji – Mašek J., Seneta L. Návaznost přednemocniční a nemocniční neodkladné péče – Kočí J., Tuček D. Zásady péče o vybrané akutní stavy v kardiologii (akutní koronární syndrom, nekorigovaná arteriální hypertenze, dekompenzované srdeční selhání, akutní tepenný uzávěr) – Nový J. Zásady lékařské první pomoci při anafylaktické reakci – Truhlář A.

Léčba bolesti – garant prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

13.45–15.00

Polední přestávka

13.00–13.45

Jaké jsou současné možnosti ambulance bolesti a kdy tam posílat pacienty? – Procházka J. Dlouhodobá ambulantní léčba opioidy – co by měl vědět praktický lékař? – Hrubešová J. Syndrom chronické pooperační bolesti – Abdo I.

Varia

15.20–16.40

Přestávka

15.00–15.20

Diagnostika a moderní léčba roztroušené sklerózy – Piťha J. Péče o pacienta se stabilní anginou pectoris v ordinaci praktického lékaře – Kotík L. Erektilní dysfunkce jako indikátor závažného onemocnění – Šrámková T.


MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékaāĔ a sester v Hradci Králové 12.–13. Ëervna 2015, Hradec Králové, Hotel Nové Adalbertinum Pořadatelé: I. interní kardioangiologická klinika FN HK, společnost Solen, s. r. o.

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře a 8 kredity pro sestry

Ohodnocení

12.–13. června 2015 Hotel Nové Adalbertinum, Hradec Králové

Datum a místo konání

SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Programové zajištění: Mgr. Jitka Strouhalová, mob.: 777 714 680, e-mail: [email protected] Organizační sekretariát: Mgr. Simona Elblová, mob.: 777 557 413, e-mail: [email protected] Zajištění výstavních ploch: Mgr. Martin Jíša, mob.: 734 567 855, e-mail: [email protected]

Organizátor

prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D., MUDr. Anatolij Truhlář, FERC, prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., doc. MUDr. Jiří Chaloupka, CSc., doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D.

Programový výbor

prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.

Prezident akce

I. interní kardioangiologická klinika FN HK a společnost SOLEN

Pořadatel

MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékaāĔ a sester v Hradci králové CitaËní zkratka: Med. praxi 2015; 12(Suppl. C) Grafické zpracování a sazba: Lucie Šilberská, [email protected] oasopis je indexován v Bibliographia Medica oechoslovaca a v Seznamu recenzovanýchneimpaktovaných periodik vydávaných v oR. ISBN 978-80-7471-109-1 MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů a sester v Hradci Králové | 12.–13. 6. 2015

1α ³ 2 indikace: hypertenze, stabilní ICHS

BEZ doplatku

Zkrácená informace o přípravku PRESTANCE®: SLOŽENÍ*: Tablety Prestance 5 mg/5 mg, 5 mg/10 mg, 10 mg/5 mg, 10 mg/10 mg obsahují 5 mg perindopril argininu (per)/5 mg amlodipinu (amlo), 5 mg per/10 mg amlo, 10 mg per/5 mg amlo; 10 mg per/10 mg amlo. Jako pomocnou látku obsahuje laktózu. INDIKACE*: Substituční terapie k léčbě esenciální hypertenze a/nebo k léčbě stabilní ischemické choroby srdeční u pacientů, kteří jsou již kontrolováni perindoprilem a amlodipinem, podávaným současně v téže dávce. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ*: Jedna tableta denně v jedné dávce, ráno před jídlem. Prestance není vhodná pro iniciální léčbu. Je-li nutná změna dávkování, může být dávka přípravku upravena nebo lze zvážit individuální titraci s kombinací obou látek samostatně. Pacienti s renálním poškozením a starší pacienti: časté monitorování kreatininu a draslíku. Přípravek není vhodný pro pacienty s clearance kreatininu < 60 ml/min. Pacienti s jaterním poškozením: individuální titrace volnou kombinací amlodipinu a perindoprilu. Pediatrická populace: použití u dětí a dospívajících se nedoporučuje. KONTRAINDIKACE*: Hypersenzitivita na perindopril nebo na jiné inhibitory ACE, na amlodipin nebo na dihydropyridonové deriváty, nebo na kteroukoli pomocnou látku, anamnéza angioedému související s předchozí terapií inhibitory ACE, dědičný nebo idiopatický angioedém, 2. a 3. trimestr těhotenství (viz Zvláštní upozornění a opatření pro použití, Těhotenství a kojení), současné užívání přípravku Prestance s přípravky obsahující aliskiren u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GRF < 60 ml/min/1,73 m²)**, závažná hypotenze, šok včetně kardiogenního šoku, obstrukce výtokového traktu levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty), hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu. UPOZORNĚNÍ*: Zvláštní upozornění: Hypersenzitivita/angioedém/intestinální angioedém: vysadit a zahájit monitorování až do úplného vymizení symptomů. Anafylaktická reakce během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) nebo desenzibilizace: předejít vysazením léčby inhibitory ACE před každým vyšetřením. Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie: extrémní opatrnost u pacientů s kolagenovým vaskulárním onemocněním, s imunosupresivní léčbou, léčbou alopurinolem nebo prokainamidem, doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů. Těhotenství: zastavit léčbu. V případě nutnosti zahájit alternativní léčbu. Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): zvýšení rizika hypotenze, hyperkalémie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se nedoporučuje. Pokud je léčba duální blokádou považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.** Opatření pro použití: Hypotenze: u pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze sledovat krevní tlak, renální funkce a hladinu draslíku (se sníženým objemem nebo se závažnou renin-dependentní hypertenzí) nebo s ischemickou chorobou srdeční nebo s cerebrovaskulárním onemocněním. Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání dalších dávek, jakmile krevní tlak stoupl po zvýšení objemu. Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie: podávat s opatrností. Pacienti se srdečním selháním: podávat s opatrností. Renální poškození: monitorování draslíku a kreatininu; individuální titrace dávky jednotlivých složek přípravku, pokud Clcr < 60 ml/min). U pacientů se stenózou renální artérie může dojít ke zvýšení urey v krvi a kreatininu; v případě renovaskulární hypertenze existuje riziko závažné hypotenze a renálního selhání. Renální selhání: amlodipin není dialyzovatelný. Hepatální selhání: ukončit léčbu v případě rozvoje žloutenky nebo výrazného zvýšení jaterních enzymů. Porucha jaterní funkce: při závažném poškození jater pomalu titrovat dávku a pečlivě monitorovat hodnoty pacienta. Černošská populace: perindopril může být méně účinný a způsobit vyšší procento angioedému ve srovnání s jinými rasami. Neproduktivní kašel. Operace/anestézie: vysadit léčbu den před zákrokem. Hyperkalémie: časté monitorování koncentrace draslíku v krvi v případě renálního selhání, zhoršení renálních funkcí, věk > 70 let, diabetes mellitus, dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza a současné užívání kalium-šetřících diuretik a solí obsahujících draslík. Diabetici: během prvního měsíce monitorovat glykémii. Hypertenzní krize: bezpečnost a účinnost nebyla stanovena. Starší pacienti: dávku zvyšovat s opatrností. Intolerance galaktózy/malabsorpce glukózy-galaktózy/Lappova deficience laktázy: lék by neměl být užíván. LÉKOVÉ INTERAKCE*: Nedoporučuje se současně podávat: kalium-šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo doplňky obsahující soli draslíku, lithium, estramustin, dantrolen (infuze), grapefruit nebo grapefruitový džus, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren (duální blokáda RAAS)**. Kombinace vyžadující zvláštní opatrnost: nesteroidní antiflogistika (NSAID) včetně aspirinu ≥ 3 g/den, antidiabetika (inzulín, hypoglykemické sulfonamidy), induktory CYP3A4, inhibitory CYP3A4, baklofen. Kombinace používané po pečlivém uvážení: diuretika, sympatomimetika, zlato, antihypertenziva, vazodilatancia, kortikosteroidy, tetrakosaktid, alfa-blokátory (prazosin, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin), amifostin, tricyklická antidepresiva, antipsychotika, anestetika, další léky s antihypertenzními vlastnostmi. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ*: Podávání není doporučeno během prvním trimestru těhotenství a kojení a je kontraindikováno ve 2. a 3. trimestru těhotenství. FERTILITA*: U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermie. ÚČINNOST NA SCHOPNOST ŘÍDIT A OBSLUHOVAT STROJE*: Může být zhoršena v případě závratí, bolestí hlavy, únavy, malátností nebo nevolnosti. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY*: Časté: somnolence, závratě, bolest hlavy, dysgeuzie, parestézie, vertigo, poruchy vidění, tinitus, palpitace, návaly horka, hypotenze, dyspnoe, kašel, bolest břicha, nevolnost, zvracení, dyspepsie, průjem, zácpa, svědění, vyrážka, exantém, otoky kotníků, svalové křeče, otoky, únava, astenie. Méně časté: alergická reakce, nespavost, poruchy nálady, deprese, poruchy spánku, třes, hypoestezie, synkopa, rinitida, bronchospasmus, střevní poruchy, sucho v ústech, angioedém tváře, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu, alopecie, purpura, zabarvení kůže, hyperhidróza, kopřivka, artralgie, myalgie, bolest v zádech, poruchy močení, noční močení, zvýšená četnost močení, renální insuficience, impotence, gynekomastie, bolest na hrudi, bolest, nevolnost, zvýšení váhy, snížení váhy. Vzácné: zmatenost, zvýšení sérového bilirubinu a jaterních enzymů. Velmi vzácné: leukopenie/ neutropenie, agranulocytóza nebo pancytopenie, trombocytopenie, hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH, snížení hemoglobinu a hematokritu, hyperglykémie, hypertonie, periferní neuropatie, angina pectoris, infarkt myokardu, arytmie, cévní mozková příhoda, vaskulitida, eosinofilní pneumonie, gingivální hyperplazie, pancreatitida, gastritida, hepatitida, žloutenka, hepatitida cytolitická nebo cholestatická, zvýšení jaterních enzymů, Quinkeho edém, erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita, akutní renální selhání. Frekvence neznámá: hypoglykémie, zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě, hyperkalémie, výjimečné případy extrapyramidového syndromu. PŘEDÁVKOVÁNÍ*, VLASTNOSTI*: Perindopril je inhibitor enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin konvertující enzym – ACE). Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů patřící do skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých kanálů nebo antagonista kalciových iontů), který inhibuje transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn. BALENÍ*: Balení 30, 90 a 120 tablet Prestance v silách 5 mg/5 mg, 5 mg/10 mg, 10 mg/5 mg, 10 mg/10 mg. Uchovávání: Uchovávejte v dobře uzavřené tubě, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Držitel rozhodnutí o registraci: LES LABORATOIRES SERVIER, 50, rue Carnot, 92284 Suresnes cedex, Francie. Registrační čísla: 58/203-206/08-C. Datum poslední revize textu: 23. 02. 2015. Před předepsáním přípravku si přečtěte Souhrn údajů o přípravku. Přípravek je k dispozici v lékárnách a je na lékařský předpis. Přípravek je částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, viz Seznam cen a úhrad léčivých přípravků: http://www.sukl.cz/sukl/seznam-leciv-a-pzlu-hrazenych-ze-zdrav-pojisteni. Další informace na adrese: Servier s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, tel: 222 118 111, www.servier.cz *pro úplnou informaci si prosím přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku ** všimněte si prosím změn v informaci o léčivém přípravku Prestance SERVIER s. r. o., Florentinum, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 222 118 111; www.servier.cz

Medicína

Suppl. C 2015

PRO PRAXI

www.solen.cz ISBN 978-80-7471-109-1 RoËník 12

Abstrakta MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékaāĔ a sester v Hradci Králové

12.–13. Ëervna 2015 Hotel Nové Adalbertinum I. interní kardioangiologická klinika FN HK a spoleËnost SOLEN

Pediatrie PRO PRAXI. Abstrakta PEDIATRIE PRO PRAXI

Recommend Documents