PAUL HINDEMITH - SKLADATEL OBDIVOVANÝ I OPOMÍJENÝ

ВИПУСК 97

 НАУКОВІ ЗАПИСКИ

СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ

následovanou osminovými hodnotami je o dost hůře analyzovatelný, není-li naznačeno obecné povědomí o hlavních taktovacích hodnotách. Pokud bychom např. u první věty Beethovenovy 5. symfonie Osudové neměli k dispozici notový zápis, jen stěží bychom dokázali určit, jestli se v případě prvních třech not jedná o triolu, či o noty osminové. Obecně lze konstatovat, že metrum, coby sdílený mentální konstrukt, zpřehledňuje hudební materiál a výrazně usnadňuje orientaci v něm. Při jeho absenci lze interpretaci rytmického modelu (Obrázek 7) snadno chápat tak, že čtvrtý úder přichází až na těžkou dobu. Student totiž podvědomě abstrahuje předkládaný úkol a snaží se o úmyslnou simplifikaci příkladu. Vzniklou odchylku může přičítat chybnému zadání. Obdobně pracují klávesové nástroje v režimu nahrávání při již zmiňované rytmické kvantizaci. 1.

2. Obrázek 7 Možnost rytmického transferu - chyby při nedefinovaném metru, respektive jeho absenci.

PAUL HINDEMITH - SKLADATEL OBDIVOVANÝ I OPOMÍJENÝ PhDr. Lenka PŘIBYLOVÁ, Ph.D. Katedra hudební výchovy Pedagogická fakulta Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem Česká republika Hindemith Institution in Frankfurt am Main. The author of this study charted situation in the Czech Republic in her book „Paul Hindemith and Bohemia“ (Ъstн nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008), she also analyzed relationship of musical public to P. Hindemith by the medium of sociological research. The composer visited Bohemia more than 20 times and he had 24 times concerts in different towns. It is also interesting that his opera “World Harmony” (1957) partly takes place in Prague. Beside composing he is of great importance of music-pedagogical work, for exampole play with songs “We build a town” (1930). Neglected and at the same time spontaneously predicative composition, that is his Theme and Variations „The Four Temperaments“ for piano and strings. Among newly worked up let me mention his opera “Cardillac” in Wien (17.10.2010). Last: appreciate history and contemporary days, be looking forward to future reception and appreciation of Hindemith´s work. Společenský vývoj a hudební dějiny neúprosně prověřují životnost a oblibu umělecké výpovědi hudebních skladatelů. Nejinak je tomu v případě velkého německého skladatele Paula Hindemitha (1895-1963), tvůrce obdivovaného i opomíjeného. Jako zcela výjimečný talent udivoval své současníky, ale i dosud okouzluje naši generaci šíří svých tvůrčích aktivit. Co by geniální skladatel zasáhl zásadní měrou téměř do všech kompozičních oblastí, proslavil se též jako vynikající violista a komorní hráč, dirigent, zanícený hudební pedagog, teoretik či publicista, rovněž tak hudební organizátor. Ve dvacátých

Hudební dějiny neúprosně prověřují životnost umělecké výpovědi hudebních skladatelů. Nejinak je tomu v případě velkého německého skladatele Paula Hindemitha (1895-1963), tvůrce obdivovaného i opomíjeného. Velký mistr uměleckého směru zv. Nová věcnost, „Bach 20. století“, skladatel zasahující téměř do všech kompozičních oblastí a sfér hudebních aktivit. V Německu pečuje o jeho odkaz Hindemith Institut ve Frankfurtu am Main, autorka této studie mapovala situaci v České republice v knize „Paul Hindemith a české země“ (Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008), vztah hudební veřejnosti k P. Hindemithovi analyzovala prostřednictvím sociologického výzkumu. Skladatel více než 20x osobně navštívil Čechy, kde 24x koncertoval v různých městech, je zajímavé, že jeho opera „Harmonie světa“ (1957) se částečně odehrává též v Praze. Vedle skladebného díla má velký význam rovněž Hindemithovo hudebně-pedagogické dílo, pozornost zaslouží příkladně hra se zpěvy „Stavíme město“ (1930). Jako opomíjenou a přitom spontánně vypovídající skladbu třeba zdůraznit jeho Thema s variacemi „Čtyři temperamenty“ pro klavír a smyčcový orchestr. Z důležitých novinkových nastudování Hindemithových děl v současnosti uveďme premiéru jeho opery Cardillac ve Vídni (17.10.2010). Závěrem: oceňujme minulost a dny současné, těšme se na budoucnost v přijetí a ocenění Hindemithova díla.

PAUL HINDEMITH - composer admired and neglected PhDr. Lenka Přibylová, Ph.D. The Faculty of Education J. E. Purkyně University Ústí nad Labem Czech Republic Music history prove lifetime of artistic notice of music composers, just like that German composer Paul Hindemith (1895-1963), composer admired and neglected. Master of artistic stream so called New neatness, „Bach of 20th century“, composer intervening to all compositional fields of musical activities. In Germany there is the - 356 -



letech 20. století představoval v Německu hudební oblast výtvarného a literárního směru zvaného “nová věcnost“ – Neue Sachlichkeit. Nachází zálibu v promyšlené dokonalosti kontrapunktického systému a barokních formách, s obdivem vzhlíží k umění Johanna Sebastiana Bacha, na tomto základě vytváří osobitý skladatelský projev přetransformovaný do specifického neobarokního kompozičního jazyka. Hindemith si takto získal přízvisko „Bach 20. století“. Osobně prožil život plný zvratů, život naplněný velkými úspěchy, vřelým potleskem, spontánním obdivem a všeobecným uznáním, stejně tak poznal období zavržení, zneuznání a zákazů. Původem z Hanau poblíž Frankfurtu am Main úspěšně a rychle postoupil až na post vysokoškolského profesora skladby v Berlíně, po nástupu nacismu v roce 1933 se však stal pro hudební styl svých děl a názorovou orientaci v Německu nepohodlným a odchází do Turecka. V roce 1940 přesídlil do Spojených států amerických, roku 1953 se potom definitivně vrací do Evropy a usadil se ve Švýcarsku. Německá hudební historiografie a rovněž hudebně-interpretační sféra si zcela logicky nesmírně cení odkazu svého velkého Mistra. O životnost jeho památky a její stálou aktuálnost se stará Hindemithova nadace, kterou po skladatelově smrti založila jeho manželka Gertrud. Pracovní aktivity nadace jsou organizačně rozděleny do dvou center. Ve Frankfurtu a/Main sídlí Hindemith Institut, který je orientován na hudebně-vědnou práci. Věnuje se soubornému vydávání Hindemithova díla, jsou zde uloženy cenné dokumenty z Hindemithova života. Nalezneme zde obsáhlou knihovnu zahrnující hindemithovské problematice věnované publikace z různých států světa, mimo jiné je zde uložen unikátní komplet více než jednoho tisíce šesti set kusů koncertních programů, souboru, který Hindemith celoživotně precizně shromažďoval jako doklad všech osobních koncertních cest a koncertních aktivit v Německu a řadě států Evropy i v zámoří. Institut dvakrát ročně vydává časopis Hindemith-Forum, v průběhu dosud 22 vydaných čísel časopis zachycuje veškeré kulturní aktivity spojené dnes s P. Hindemithem, pojednává o koncertním provádění jeho skladeb, zahrnuje rozhovory s hindemithovskými interprety, přináší recenze na nové CD nahrávky či nové knihy. Vše vychází trojjazyčně, v němčině, angličtině a francouzštině. Obsáhlé vědecké studie potom každoročně prezentují Hindemith-Jahrbuch a Frankfurter Studien. Druhá součást Hindemithovy nadace sídlí ve švýcarském městě Blonay. Zdejší Hindemith Musikzentrum se naopak věnuje pořádání interpretačních a kompozičních kurzů ve smyslu studia a interpretace děl P. Hindemitha a dalších skladatelů

ВИПУСК 97

20. století. Toto švýcarské hindemithovské centrum sídlí v Blonay především v domě zvaném Villa la Chance, kde Hindemith po návratu z USA od roku 1953 žil. Výše uvedená skutečnost pojednává o neutuchajícím zájmu německé hudebně odborné prezentace, ale i následně široké posluchačské základny o dílo P. Hindemitha Poněkud jiná situace nastává v Čechách, v České republice. Autorka přeložené studie se této otázce detailně věnovala a výsledkem těchto studií se stala kniha Paul Hindemih a české země (Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008). Ostatně, v Čechách je to teprve druhá publikace věnovaná Hindemithovi, v roce 1974 vyšla jako první práce Emila Hradeckého Paul Hindemith. Svár teorie s praxí (Praha: Editio Supraphon, 1974). V roce 2008 byl ještě vydán v Praze český překlad věhlasného souboru Hindemithových stanovisek a názorů s názvem Skladatelův svět, jeho obzory a hranice1/ (český překlad Martin Pokorný, Praha: AMU, 2008). Jedná se o soubor přednášek, které v akademickém roce 1949-1950 Hindemith přednesl na Harvardské univerzitě a vyjadřuje se zde k zákonitostem hudební skladby a její filozofii, problematice provozování hudhy, hudební výchově a podobně. Autorka citované publikace se dané problematice věnovala z různých úhlů pohledu, přičemž mnohé konkrétní sondy odkryly zajímavé skutečnosti. Po analyze prezentace zájmu o Hindemitha v české muzikologické literatuře a odborném hudebním časopisectví následoval oddíl s názvem Paul Hindemith a čeští skladatelé. Zde figuruje soubor třinácti jmen autorů, které pojilo s Hindemithem osobní přátelství či se ve své vlastní tvorbě inspirovali jeho kompozičním jazykem. Konkrétně zde jmenujme zejména dva významné představitele české hudby - Bohuslava Martinů (1890-1959) a Aloise Hábu (1893-1973). Vzhledem k předpokládanému místu publikace této studie cituje autorka následující skutečnost přátelství a kolegiálního doporučení B. Martinů Hindemithem. Jedná se o dopis, který dne 2. ledna 1929 zaslal Hindemith z Leningradu, kde byl na uměleckém turné, do Paříže šéfovi slavného Ruského baletu Sergeji Ďagilevovi. Zde Hindemith odmítá nabídku k napsání baletu (důvodem je momentální nedostatek tvůrčí invence) a nabízí za sebe B. Martinů slovy: „…Musíte-li mít na jaro bezpodmínečně nějakou novinku, radím Vám, abyste se obrátil na pana Bohuslava Martinů, Paris XVI, rue Delambre 11 bis, kterého považuji za velmi schopného a který může napsat v nejkratší době dobrou hudbu…“ 2/ S. Ďagilev však v létě 1929 zemřel, s Martinů navázal kontakt jeho nástupce Boris Kochno, pro něhož v roce 1935 Martinů napsal dnes nezvěstný balet Paridův soud. - 357 -

ВИПУСК 97


S obdobně laděnou situací se setkáváme v oddíle nazvaném Paul Hindemith a představitelé českého interpretačního umění. A opět zde nacházíme krásné příklady celoživotního přátelství a oboustranného obdivu spolu s nadšeně zaujatým přístupem interpretů současnosti. Na prvním místě je zde třeba jmenovat vynikajícího českého violistu Ladislava Černého (1891-1975), kterému Hindemith již v roce 1922 věnoval tehdy svou právě dokončenou Sonátu pro sólovou violu op. 25, č. 1. Vztah Černého k Hindemithově hudbě byl známý i v zahraničí, což v roce 1967 vyjádřil publicista Ishaq Arazi v časopise amerických učitelů houslí následovně:„Je-li dnes někdo na světě, koho lze považovat za konečnou autoritu Hindemithovy hudby, pak je to Ladislav Černý.“ 3/ K blízkým českým přátelům P. Hindemitha patřili též přední dirigent Jaroslav Vogel (1894-1970) a rovněž klavíristka Emma Kovárnová a basklarinetista Josef Horák (+2005), členové vynikajícího souboru Due Boemi di Praga, souboru, který se intenzivně věnoval interpretaci hudby autorů 20. a 21. století. Z hindemithovských interpretů, kterým již nebylo biograficky dopřáno se vzhledem k jejich mládí s Mistrem osobně setkal, náleží mimo jiné Kocianovo kvarteto, komorní soubor úspěšně se prosazují v Čechách i v zahraničí. V roce 1995 tito umělci natočili pro firmu Praga Digitals soubor všech Hindemithových smyčcových kvartetů, roku 1998, u příležitosti 35. výročí Hindemithova úmrtí, provedlo Kocianovo kvarteto tento celý kvartetní komplet koncertně v rámci věhlasného hudebního festivalu Pražské jaro. Za raritní lze nesporně zpětně označit skutečnost blízkého vztahu P. Hindemitha geograficky k českým zemím, neboť v rozmezí let 1922 až 1961 21krát tehdy Československou republiku navštívil a uspořádal v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 24 koncerty. Zajisté úctyhodný počet. Vesměs velmi pozitivní recenze na tyto koncerty přinášely různé pražské a regionální dobové noviny. Toto zjištění vede k jistému, byť spekulativnímu názoru, že se dojmy z kontaktů s Čechami přec jen odrazily v Hindemithově díle. Dokladem se stává opera Harmonie světa, skladba dokončená v roce 1957. Scénář i libreto si ve starobylé němčině napsal autor sám podle životních příběhů a zásad matematicko-akustickofilozofického díla Harmonices mundi libri (1619) vynikajícího astronoma a filozofa Johannesa Keplera (1571-1630), který také mimo jiné působil na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Příběh o pěti dějstvích se odehrává v průběhu třicetileté války zejména v Praze, dále v Linci a Řezně. V Praze figuruje příkladně městské čtvrť Malá Strana, Valdštejnův palác či Hradčany, z postav sám J. Kepler, císař Rudolf II. a též hrabě


Valdštejn. Závěrečná apoteóza změní hlavní postavy v planety. Součástí zpracování námětu je také značná znalost pražského prostředí. Ačkoliv se nedochovala konkrétní zpráva o eventuální inspiraci pražským zázemím, nesporně se jedná o hudebně-historickou zajímavost. Intenzitu současného zájmu o osobnost a dílo P. Hindemitha prověřovala pisatelka této studie prostřednictvím hudebně-sociologického výzkumu, kdy z 34 oslovených význačných představitelů českých hudebních pedagogů, skladatelů, interpretů, dirigentů, sbormistrů, publicistů či organizátorů hudebního života reagovalo na otázky výzkumného dotazníku 29 respondentů. Celkem 7 otázek dotazníku4/ bylo orientováno k zájmu dotázaných o konkrétní oblasti Hindemithových aktivit a sféry kompozice, prezentaci jeho skladeb v současném českém koncertním životě či dopadu jeho hudebněpedagogického díla. Vzhledem ke kontextu této studie má svou logiku dotaz číslo čtyři: „Domníváte se, že Hindemithova hudba bude mít v českém hudebním životě zásadnější pozici?“ Respondenti zde v převažující většině odpověděli překvapivě negativně: Výběr z negativních odpovědí: Aleš Březina, ředitel Institutu B. Martinů, Praha: „Autor je již půl století mrtev a dále zde nemá žádné institucionální zastoupení...“ Tomáš Fiala, vysokoškolský pedagog a sbormistr: „…neexistuje výraznější popularizace jeho tvorby…“ Pavel Hůla, primárius Kocianova kvarteta: „Nezájem ze strany pořadatelů, sami hrajeme jeho skladby v České republice minimálně, nikoliv naší vinou.“ Josef Říha, vysokoškolský pedagog a sbormistr: „Hindemithova hudba je vzdálena komerčnímu pojetí současné dramaturgie.“ Naopak přehled pozitivně laděných odpovědí: Miloš Buček, vysokoškolský pedagog a sbormistr: „Věřím v postupnou společenskou a kulturní proměnu většiny lidi v České republice, lidí, kterým bude hudba P. Hindemitha srozumitelná.“ Hana Jarolímková, šéfredaktorka časopisu Hudební rozhledy: „Ano, pokud bude ovšem po všech stránkách více propagována a posluchači se tak s ní seznámí i prostřednictvím živých koncertů.“ Vlastimil Kobrle, vysokoškolský pedagog a sbormistr: „Pokud se zásadně změní postavení hudební výchovy ve školském systému.“ Karel Špelina, violista, koncertní mistr České filharmonie a hudební pedagog: „Věřím, že bude pochopený postupně jako příkladně Johannes Brahms či Gustav Mahler, u nás dokonce i Leoš Janáček...“ - 358 -



Miloš Štědroň, vysokoškolský pedagog a hudební skladatel: „Důvodem je vyhraněná pozice v proudech novoklasicismu, rovněž tak vliv na českou hudební scénu dvacátých let 20. století.“ Nezbývá než vyslovit důvěru, že se alespoň některé zde vyjádřené názory v budoucnu stanou skutečností. V odpovědi na otázku číslo sedm, věnovanou osobnímu vztahu oslovených jednotlivců k P. Hindemithovi, nacházíme krásná osobní vyznání: V. Kobrle: „Považuji ho za geniálního skladatele, dosud ne zcela doceněného, osobně si ho nesmírně cením i jako statečné lidské bytosti.“ Miloš Schnierer, vysokoškolský pedagog, klavírista a hudební organizátor: „…Hindemith přináší fantastickou vnitřní sílu, řekl bych díky aktivní vyrovnanosti osobnosti, a jako takový má naději na svůj život i v tomto hekticky nesmyslně konzumním století.“ Karel Steinmetz, vysokoškolský pedagog, hudební historik: „P. Hindemith je pro mne neoddělitelnou součástí okruhu těch skladatelů, které dnes nazýváme klasiky hudby 20. století.“ M. Štědroň: „Hindemith je pro mne navázáním na nejlepší tradice německého humanismu, intelektu, „deutsche Gravität“ vzdělanosti - to vše mistrně kompenzuje službu praktické hudbě a hudebníkům, schází až na rovinu Spielmusik, píše pro konzervatoristy i studenty akademií. Díky za to a za statečný a krásný život umělce.“ Skutečně hluboká slova ocenění a pochopení. Často opomíjenou oblastí Hindemithova díla a jeho dílčích činností je šíře aktivit hudebněpedagogického rázu. Celkové spektrum citovaného typu lze rozdělit do několika základních pracovních okruhů v následujícím vyjádření: vlastní pedagogická činnost ve smyslu výuky skladby a hudební teorie, autorství učebnic, respektive hudebně-teoretických spisů, dále potom kompozice skladeb s hudebněpedagogickým posláním. Všechny tato aktivity nelze spojovat s hudebním či hudebněpedagogickým děním v Čechách, neboť se zde jedná jednak o aspekty biografické, v případě učebnic potom o oblast materiálně obtížně dostupnou. Zřejmě nejschůdnější je otázka seznámení se se skladbami s hudebněpedagogickým posláním. Ale i zde se, zejména v případě vokálních skladeb, setkáváme s obtížnou dostupností zvukových nahrávek i notových materiálů. Ačkoliv mnoho z těchto děl vyšlo v obsáhlé souborné edici Hindemithova díla, jak tuto reprezentační edici průběžně připravuje k vydání zmiňovaný Hindemith Institut ve Frankfurtu a/Mainz, velkým problémem zůstává velká finanční náročnost jednotlivých publikovaných oddílů a s tím spojená nedostupnost nejen průměrnému interpretovi, ale i velkým hudebním knihovnám. Sám Hindemith

ВИПУСК 97

velmi podporoval též amatérské muzicírování. Z důvodu dobrého pochopení vybavil řadu skladeb pedagogického rázu, ale i velkých koncertních skladeb, teoretickým výkladem vlastního obsahového záměru. U skladeb s pedagogickým vyzněním dokonce povoloval interpretům dílčí úpravy podle daných interpretačních možností, což je též nutno v dnešním hudebním světě požadavku interpretační přesnosti a dokonalosti považovat za zvláštnost. Za optimální hudebněpedagogicky laděnou skladbu z dětského světa nutno považovat Hindemithovu „hru se zpěvy“, „dětskou operu“, někdy též „hru pro děti“ nazvanou Stavíme město. Skladba vznikla v roce 1930 na text Roberta Seitze a od berlínské premiéry též v roce 1930 je v Německu velmi oblíbená. Toto výrazově spontánní dílo, obsahově poeticky přenášející stavební problémy světa dospělých do světa dětí, střídá za jednoduchého nástrojového doprovodu s převládající rytmickou skupinou sborová zpívaná čísla s mluvenými oddíly sólistů i souboru. Ačkoliv v Čechách existuje gramonahrávka5/, stále si toto dílko nenalezlo cestu do repertoáru dětských hudebnědramatických souborů. Ostatně Hindemithovy skladby se netěší velkému zájmu ani u autorů českých učebnic hudební výchovy 6/ Mezi množstvím Hindemithových obsahově hluboce vypovídajících a interpretačně strhujících děl zaujímá zvláštní postavení též často opomíjená skladba nazvaná Téma s variacemi „Čtyři temperamenty“ pro klavír a smyčcový orchestr. Ač není tato skutečnost všeobecně známá a praktikovaná, citovaná skladba se optimálně hodí též jako program výchovného koncertu. Existuje jistý nepsaný výběr skladeb vhodných pro výchovné koncerty, uveďme příkladně Karneval zvířat Camilla Saint-Saensa, Průvodce mladého člověka orchestrem Benjamina Brittena či Prokofjevovu symfonickou pohádku Péťa a vlk. Hindemithovy Čtyři temperamenty v této sféře dosud nezdomácněly, přestože je jejich koncepce pro výchovný koncert velmi zajímavá, samozřejmě s určením již vyspělejším posluchačům. Skladba vznikla v roce 1940 na přání choreografa G. Balanchina pro New York City Ballet a má zpodobnit čtyři základní typy lidských povah. Vznikla původně jako balet, jako většina baletů se dnes spíše provozuje koncertně. K premiéře baletní verze došlo 20. listopadu 1946 v Ballet Society v New Yorku, premiéra koncertní verze se uskutečnila dříve, již 3. září 1940 v Bostonu. Skladba je naplněna hindemithovsky vtipnou hudbou se svěží melodikou v přehledném neoklasickém duchu, k typickým Hindemithovým kompozičním rysům patří zejména často aplikovaný hudební sled vybavený motorickým rytmem. Skladba je postavená na třech kontrastních tématech, které jsou variačně obměňovány ve čtyřech samostatně - 359 -

ВИПУСК 97



stojících větách, charakterizujících melancholika, sangvinika, flegmatika a cholerika. Dílčí plochy takto programně chápaných jednotlivých hudebních oddílů přinášejí mimo jiné spontánní taneční melodicko-rytmický náboj, který přímo inspiruje k tanečnímu provedení. Věřme, že všechny verze realizace této netradiční skladby, tedy koncertní, baletní i hudebně-výkladově pojatá, naleznou své přiznivce v její častější realizaci. Závěrem: „Paul Hindemith - skladatel obdivovaný i opomíjený“, otázka k zamyšlení pro naši současnost, pro programová schemata kulturních institucí jednotlivých států, ale též pro hudební historiky různých zemí Evropy. Zajímavý náhled a orientaci po téměř světovém hudebním dění nabízejí webové stránky www.schottmusic.com/performance. Nalezneme zde obsáhlý seznam aktuálního současného provádění kompozic skladatelů přelomu 19. a 20. století a 20. století v různých státech Evropy, USA, ale i v Japonsku. Samozřejmě nelze tento přehled v celém rozsahu světové koncertní produkce (také vzhledem k omezení uvedeného časového rozpětí vždy přibližně 14 dny) považovat za vyčerpávající, přesto upoutá specifiky své výpovědi. Nalezneme zde jména jako Carl Orff, George Gershwin, Richard Strauss, Alexander Glazunov, Igor Stravinskyj, Krzysztof Penderecki, Luigi Nono a mnohá další, frekvenčně zcela dominujícím je György Ligeti. Patřičně je zde prezentován též Paul Hindemith, jistou zajímavost znamená skutečnost, že 29.1.2011 byla v Nashuy

v USA provedena též výše citovaná skladba „Čtyři temperamenty“, a to orchestrem Nashua Symphony Association pod taktovkou Jonathana McPhee. Aktuálnost více než živá. Z jednotlivých Hindemithových skladeb jsou upřednostňovány skladby orchestrální, z oper byla uvedena pouze opera Cardillac, konkrétně provedení 28.1.2011 v Oldenburgu v Německu, shodou náhod byla též tato opera v nedávné minulosti (17.10.2010) velmi úspěšně premiérována ve Státní opeře ve Vídni7/. Respektujme minulost a dny současné, těšme se na budoucnost v přijetí a dalším ocenění široce koncipovaného, o svém tvůrci i době hluboce vypovídajícího hudebního díla velkého tvůrce Paula Hindemitha. BIBLIOGRAFIE: 1 Překlad z: Hindemith, Paul. A Composer´s World. Horizons and Limitations. Mainz: SCHOTT MUSIC Gmbh+ Co. KG, 2000. Německé vydání: Hindemith, Paul. Komponist in seiner Welt. Zurich: Atlantis Verlag AG, 1959. 2 Mihule, Jaroslav. Paul Hindemith nabízí Bohuslava Martinů. In: Opus musicum, 1986, roč. 18, č. 8, str. 246. 3 Šmolík , Jan. Ladislav Černý. Praha: Editio Supraphon, 1977, str. 13. 4 Vyplněné dotazníky jsou dnes uloženy v soukromém archivu pisatelky této studie. 5 Paul Hindemith. Stavíme město, gramonahrávku v roce 1970 pořídila firma Supraphon Praha, nastudování Dětský sbor Československého rozhlasu, dirigent Bohumil Kulínský. 6 Přibylová, Lenka. Paul Hindemith a české země. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008, str. 105 an. 7 Hofmannová, Karla. Hindemithův Cardillac ve Vídni. In: Hudební rozhledy, 2011, roč. 64, č. 1, str. 38.

G. F. HÄNDEL – OPERA ALCINAA JEJÍ HISTORICKY POUČENÁ PĚVECKÁ INTERPRETACE PhDr. Dagmar ZELENKOVÁ, Ph.D. Pedagogická fakulta Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem Česká republika Anotace Snaha po virtuozitě je patrná u všech barokních skladatelů, jejichž díla i dnes ohromují pěveckými nároky stávající interprety. Mezi nejslavnější autory tohoto období patří Händel, jež se řadí spolu s Bachem k největším zjevům barokní hudby. Händel nebyl omezován ve fantazii při své vokální tvorbě, čímž dosáhl nejužší spolupráce s nejlepšími interprety, kteří přinášeli poslední vymoženosti z oblasti virtuozity a expresivity, takže jeho operní díla můžeme považovat za sumu všech vokálních stylů a pěveckých možností první poloviny 18. století. Klíčová slova Barokní opera. Ozdobný pěvecký styl. Historicky poučená interpretace. Bel canto.

Summary The tendency of virtuosity you can find with all composers of the barrocco time and until today they surprise the singers with their exigency.Among the most famous composers of that time is also G.F.H...who with Bach are the greatest composers of the barroque music. In his vocal music he was not limited to phantasy because he was able to work with the best singers of that period. They were able to present the best vocal techniques, the virtuosity and expressions of the end of the 17th century. Key words Barocco opera. The ornamental singing. Authentic interpretation of singing. Bel canto.

G. F. Händel - The opera Alcina and it`s authentic interpretation of singing PhDr. Dagmar Zelenková, Ph.D. The Faculty of Education J. E. Purkyně University Ústí nad Labem Czech Republic

G. F. Händel je považován za nejproslulejšího autora barokních oper. Důvodem jsou jeho jevištní recitativy, vokální melodie, instrumentální ritornely a mnohotvárné použití doprovodných koncertantních nástrojů, které není možné najít u žádného jiného skladatele té doby. Výhodou je také, že jsou k dispozici všechny - 360 -

PAUL HINDEMITH - SKLADATEL OBDIVOVANÝ I OPOMÍJENÝ

Recommend Documents