František Hřebačka Mikulecký lidový hudební skladatel

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Milena Smutná

František Hřebačka – Mikulecký lidový hudební skladatel Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. Brno 2013

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

.......................................................... V Brně, dne 9. května 2013

2

Děkuji prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc. za cenné rady, připomínky a velkou ochotu při vedení práce. Dále bych ráda poděkovala OÚ Lužice, OÚ Mikulčice pí. Ludmile Pindové za poskytnutí důležitých materiálů pro mou práci. Velmi děkuji Ondřeji Matochovi a mé sestře Elišce Smutné za pravopisnou korekturu této bakalářské práce. A v neposlední řadě patří velký dík mé rodině za porozumění, milý úsměv, podporu a klidné rodinné zázemí.

3

Obsah 1.

ÚVOD ....................................................................................................................................................... 6

2.

MODALITA A FLEXIBILNÍ DIATONIKA LIDOVÝCH PÍSNÍ ............................................................................. 7

3.

MONOGRAFIE O FM ................................................................................................................................. 9 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6. 3.7. 3.8. 3.9. 3.10.

4.

ŽIVOT FRANTIŠKA HŘEBAČKY – MIKULECKÉHO ...................................................................................... 14 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5.

5.

TĚŽKO TEMU KAMENI .................................................................................................................................. 9 HORŇÁCKÉ PĚSNIČKY KE KOŠTU VÍNA .............................................................................................................. 9 VÝVOJ HUDEBNÍ KULTURY NA JIHOVÝCHODNÍ MORAVĚ..................................................................................... 10 OD FOLKLORU K FOLKLORISMU .................................................................................................................... 10 OSLAVY MIKULECKÉHO ZAKONČIL KŘEST CÉDÉČKA ........................................................................................... 11 KAMARÁDI MOJI, AŽ MŇA POCHOVÁTE… ....................................................................................................... 11 OPERA VE VINICI ....................................................................................................................................... 11 PÍSŇOVÁ A LITERÁRNÍ TVORBA FRANTIŠKA HŘEBAČKY – MIKULECKÉHO ............................................................... 12 FANOŠ MIKULECKÝ (LIDOVÝ HUDEBNÍ SKLADATEL NA PODLUŽÍ) ......................................................................... 13 FANOŠ MIKULECKÝ (PROSTÝ KVÍTEK V BLUDIŠTI TRAVIN…) ................................................................................ 13

DĚTSTVÍ A STUDIUM .................................................................................................................................. 14 VLASTNÍ TVORBA ...................................................................................................................................... 14 PSEUDONYM „FANOŠ MIKULECKÝ“ .............................................................................................................. 15 ANONYMITA; ČASOPIS MALOVANÝ KRAJ ........................................................................................................ 15 KONEC ŽIVOTA ......................................................................................................................................... 16

SLOVÁCKÝ KRÚŽEK................................................................................................................................. 18 5.1. PRVNÍ OBDOBÍ (1937 – 1945) ................................................................................................................... 18 5.2. DRUHÉ OBDOBÍ (1945 – 1970) ................................................................................................................. 19 5.2.1. Cesta zarúbaná ........................................................................................................................... 19 5.2.2. Prechovský buřič ......................................................................................................................... 21 5.2.3. Orfanus ....................................................................................................................................... 22 5.3. TŘETÍ OBDOBÍ (1970 – SOUČASNOST) .......................................................................................................... 22 5.3.1. Cimbálová muzika Slovácko (CM Slovácko) ................................................................................ 23

6.

LITERÁRNÍ TVORBA ................................................................................................................................ 24

7.

VÝTVARNÁ TVORBA ............................................................................................................................... 26

8.

PÍSŇOVÁ TVORBA .................................................................................................................................. 27 8.1. TYPOLOGIE .............................................................................................................................................. 27 8.2. LIDOVÁ HUDBA; STARÁ LIDOVÁ PÍSEŇ; NOVÁ LIDOVÁ PÍSEŇ .............................................................................. 28 8.3. LIDOVÉ BALADY V OBLASTI ZÁPADNÍCH KARPAT............................................................................................... 29 8.4. SLOVNÍK ČESKÉ HUDEBNÍ KULTURY ............................................................................................................... 29 8.4.1. Balada ......................................................................................................................................... 29 8.4.2. Čardáš ......................................................................................................................................... 30 8.4.3. Častuška ...................................................................................................................................... 30 8.4.4. Dětská píseň ................................................................................................................................ 31 8.4.5. Koleda ......................................................................................................................................... 31 8.4.6. Recitativ ...................................................................................................................................... 32 8.4.7. Sedlácká ...................................................................................................................................... 32 8.4.8. Táhlá ........................................................................................................................................... 32 8.4.9. Ukolébavka ................................................................................................................................. 33

4

8.4.10. 8.4.11. 8.4.12. 8.4.13. 8.4.14. 8.4.15. 8.4.16. 9.

Valčík ........................................................................................................................................... 33 Vánoční hudba ............................................................................................................................ 34 Verbuňk ....................................................................................................................................... 34 Zbojnická píseň............................................................................................................................ 35 Zlidovělá píseň............................................................................................................................. 35 Zpěvohra ..................................................................................................................................... 35 Žatevní píseň ............................................................................................................................... 36

ANALÝZY SKLADEB ................................................................................................................................. 37 9.1. 9.2. 9.3. 9.4. 9.5. 9.6. 9.7. 9.8. 9.9. 9.10. 9.11. 9.12. 9.13. 9.14. 9.15. 9.16. 9.17. 9.18. 9.19. 9.20. 9.21. 9.22. 9.23. 9.24. 9.25. 9.26. 9.27. 9.28. 9.29. 9.30. 9.31.

A DYŽ DOJDE SOBOTĚNKA ........................................................................................................................... 37 ACH, BOŽE, ROZBOŽE ................................................................................................................................ 38 AŽ JÁ BUDU, MILÁ, ŽITKO KOSIT ................................................................................................................... 39 AŽ POJEDU ORAT ...................................................................................................................................... 40 BEZ TEBJA, CÉRENKO ................................................................................................................................. 41 BOJANOVSKÁ HOSPODA ............................................................................................................................. 42 CO JE PO TEJ ZAHRÁDCE ............................................................................................................................. 43 COŽE TY, MŮJ MILÝ ................................................................................................................................... 44 ČÍ SÚ TO ŠOHAJCI ...................................................................................................................................... 45 DARMOS K NÁM, ŠOHAJKU ......................................................................................................................... 46 DÍVČA Z POLA BĚŽÍ .................................................................................................................................... 47 DO BETLÉMA POSPÍCHEJME ........................................................................................................................ 48 EJ, A JÁ PŮJDU K HORÁM ............................................................................................................................ 49 HAJEJ, SPINKEJ ......................................................................................................................................... 50 HAJUŠKAJ, SPINKAJ ................................................................................................................................... 51 KDYBYS K NÁM BYL DOŠEL .......................................................................................................................... 52 KDYŽ SEM IŠEL PŘES DĚDINU ....................................................................................................................... 53 KOLÉBENKA MALOVANÁ ............................................................................................................................. 54 MIKULECKÁ DĚDINA .................................................................................................................................. 55 MIKULECKÝ KERCHOV ................................................................................................................................ 56 MOJA MILÁ, STARODÁVNÁ ......................................................................................................................... 57 NEZAMĚSTNANÝ ....................................................................................................................................... 58 POVĚZ TY NĚ, HOLUBĚNKO.......................................................................................................................... 59 PŘED LETY KDYS… ..................................................................................................................................... 60 TAKÉ MNĚ MÁ MILÁ .................................................................................................................................. 61 UŽ SME ŽITKO POVÁZALI............................................................................................................................. 62 V ŠIRÉM POLI STUDÁNEČKA......................................................................................................................... 63 V TEJ NAŠEJ ZAHRÁDCE .............................................................................................................................. 64 VÍNEČKO BÍLÉ ........................................................................................................................................... 65 ZAHRAJ NÁM, MUZIKO ............................................................................................................................... 66 ZANECHALA SEM JÁ ................................................................................................................................... 67

ZÁVĚR ............................................................................................................................................................ 68 RESUMÉ ......................................................................................................................................................... 69 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................................................................... 70 PŘÍLOHY ......................................................................................................................................................... 71

5

1.

Úvod

Pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala téma František Hřebačka – Mikulecký. Budu se zde zabývat jeho životem, tvorbou lidových písní, hudební aktivitou v jeho rodné vesnici i vybranými hudebními ukázkami a písněmi, které již na okolních vesnicích zlidověly. V roce 2012 to bylo přesně 100 let od narození Fanoše Mikuleckého1. V jeho rodné obci Mikulčice se tato událost velmi oslavovala. Dokonce zde proběhla i repríza jedné z jeho zpěvoher – Cesta zarúbaná. Práce bude rozdělena do několika kapitol. V první části se stručně zmíním o jeho životě v obci Mikulčice, o založení Slováckého kroužku v této obci, o jeho literární a výtvarné tvorbě. V druhé části uvedu příklady úryvků z některých jeho známých zpěvoher. Ve třetí části mé práce vyberu z velkého počtu jeho skladeb ty, které jsou i v dnešní době velmi oblíbené a zejména ty, které mě zaujaly po stránce hudebního zpracování. U všech těchto vybraných skladeb budu provádět jejich hudební analýzu. Lidé si častokrát myslí, že lidové písně, které znají, jsou pouze písně bez autora, ale většinou to jsou právě skladby Františka Hřebačky - Mikuleckého. Mezi jeho nejznámější písně patří především ty, které byly vysílány rozhlasem a vydány na gramofonových deskách. Je to hlavně Mikulecká dědina, Mikulecké pole, V širém poli studánečka a v neposlední řadě Vínečko bílé a Ej ludé sa mně divjá. Mezi velmi známé písně od Fanoše Mikuleckého patří i ty, které kolují od jedné obce ke druhé a u lidí jsou velmi oblíbené. Vybírám jen namátkou některé z nich: K Hodonínu pěkný chodník; A dyž dojde sobotěnka; Smutný večer; Odešel můj milý; Darmo na mňa milý myslíš; Dobrý večer, frajárečko; Zahučaly smutné větry v dolině; Bude večer; V srdéčku mňa, mamičko; Kolébenka malovaná; Jak sa, mamko, vydám. FM je dokladem toho, jak se regionální fenomén díky medializaci stal celostátním. Cílem této práce je posoudit některé analytické, historické a sociologické aspekty tohoto procesu a seznámit širokou veřejnost s tímto lidovým hudebním skladatelem, jehož skladby se i v dnešní době hojně interpretují a to nejen v jeho rodné vesnici, ale i v širokém okolí.

1

Vzhledem k vysoké frekvenci jména Fanoš Mikulecký zavádím zkratku FM.

6

2.

Modalita a flexibilní diatonika lidových písní

Vycházím z materiálů Horňácké lidové písně z pohledu modality a flexibilní diatoniky od Miloše Zapletala, který se zabýval dějinami české hudební kultury v letech 1890 – 1930, hudební teorií, analýzou a teorií filmové hudby. Studoval obor Hudební věda na Ústavu hudební vědy FF MU v Brně. Z hlediska etnografické diferenciace je Horňácko podoblastí Slovácka. Rozkládá se na jihovýchodě České republiky u slovenských hranic v Bílých Karpatech. „Jako statický vzorek bylo vybráno 127 horňáckých písní nasbíraných Janáčkovým kolegou Martinem Zemanem (1854 – 1919) vydaných ve sbírce Horňácké písně, kterou uspořádaly a zpracovaly Lucie Uhlíková a Marta Toncrová. Ze 127 písní v této sbírce je 8 nenotovaných.“2 Na rozdíl od hudebního folkloru Čech a západní Moravy je pro lidovou hudbu východní Moravy charakteristický vokální sloh. Nepředpokládáme velký vliv barokní a klasicistní hudby. „Podle Holého jsou na Horňácku zdaleka nejvíce zastoupeny nápěvy lydického charakteru, vyskytují se zde rovněž nápěvy s dórickým nebo mixolydickým zabarvením; melodie frygického charakteru jsou výjimkou.“3 Volek tvrdí, že v modu je minimální počet tónů čtyři a maximální 11-14 (pokud se v modu vyskytují intervaly menší než malá sekunda nebo se respektuje princip oktávového zdvojení). V čisté diatonice se nachází pouze interval malé a velké sekundy (1 = malá sekunda, 2 = velká sekunda). Tento typ můžeme číselně vyjádřit třemi způsoby: 1) původní prototyp (1122222) 2) upravená diatonika

(1212222)

3) čistá diatonika

(1221222)

Podle Volka je varianta čisté diatoniky „nejdokonalejší“ a „nejpřirozenější“, protože oba dva půltóny dává co nejvíc od sebe, tím pádem je nejméně excentrická. „Empiricky vzato je však za čistou diatoniku lepší považovat první permutaci této Volkovy čisté diatoniky, totiž strukturu odpovídající stupnici C dur (2212221).“4 Mody:

1) jónský (dur)

(2212221)

2) dórský

(2122212)

3) frygický

(1222122)

4) lydický

(2221221)

2

ZAPLETAL, Miloš: Horňácké lidové písně z pohledu modality a flexibilní diatoniky, In: Opus musicum, Hudební revue, roč. 44/2012, č. 5, s. 23. 3 Tamtéž, s. 26. 4 Tamtéž, s. 30.

7

5) mixolydický

(2212212)

6) aiolský (moll)

(2122122)

7) lokrinský

(1221222)

„[…] jónský modus je strukturně identický s tzv. čistou diatonikou, jednotlivé mody lze tedy chápat jako jeho permutace. Pro mody číslo 2, 3, 4, 5, 7 je v souhrnné analýze pro větší přehlednost použit název „církevní mody“; pro mody číslo 1 a 6 pak označení durová a mollová stupnice.“5 V horňácké lidové hudbě je nejčastěji zastoupena durová stupnice (jónský modus) a z církevních modů lydický. Jednoznačnou převahu tedy mají durové nápěvy nad nápěvy mollovými. Trojan se zmiňuje o lydické kvartě a mixolydické septimě: „Kolísavost nebo změna čtvrtého stupně v obrysu durové tóniny patří k nejrozšířenějším a nejzajímavějším jevům tonální struktury moravské lidové písně. […] lydická kvarta je projevem archaického hudebního myšlení. […] Tónová změna nebo kolísání sedmého stupně v dur-obrysu má v moravské lidové písni ještě větší význam než-li změna čtvrtého stupně. Patří tak k nejpůsobivějším a nejzajímavějším útvarům.“6

5

ZAPLETAL, Miloš: Horňácké lidové písně z pohledu modality a flexibilní diatoniky, In: Opus musicum, Hudební revue, roč. 44/2012, č. 5, s. 31. 6 Tamtéž, s. 38.

8

3.

Monografie o FM

Našla jsem různé monografie, které byly psány vysloveně jen o FM, monografie, ve kterých byla o FM alespoň nějaká zmínka a dále monografie, ve kterých se o něm nepíše, ale jsou založeny na lidových písních nebo na prostředí Horňácka a Dolňácka. Překvapilo mě, že jsem heslo FM ani Slovácký krúžek Mikulčice nenašla v žádném jiném slovníku, než ve Slovníku folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Ani v Českém hudebním slovníku osob a institucí o něm není jediná zmínka. V místním tisku Slovácko vyšel článek k oslavě 100 let od narození FM. V závěru této kapitoly bych se ráda zmínila i o filmu Opera ve vinici a audio kazetě, která obsahuje výběr těch nejznámějších písní FM.

3.1.

Těžko temu kameni

TUREČEK, Dalibor, TYLLNER, Lubomír: Těžko temu kameni, Anna Kománková, Zpěvačka z Javorníka na Horňácku. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2008 Tato publikace sice nevypovídá nic o FM, ale věnuje se Anně Kománkové, která je zpěvačka z Javorníka na Horňácku. Jedná se o dílo se zvukovým záznamem zpěvu a vyprávění Anny Kománkové. K této publikaci je přiloženo také CD, kde si můžeme celý záznam i písně poslechnout. Horňácké nářečí se velmi podobá nářečí dolňáckému a v mnoha výrazech se také shodují (např. tzv. tvrdé „L“, které se vyslovuje jako „U“ → šla = šua, tato výslovnost se používá ve všech slovesech, která obsahují písmeno „L“ jinde než na začátku slovesa. Dále se zde vyskytují stejná slova, jaká obsahuje i dolňácké nářečí = dívča, zasnúbila, ftáček, mňa, dědina).

3.2. Horňácké pěsničky ke koštu vína HOLÝ, Dušan (ed.): Horňácké pěsničky ke koštu vína. JZD obránců míru, Lipov, 1976 Tato útlá sbírka nám nabízí pohromadě všechny písně ke koštu vína, které se zpívají v oblasti Horňácka. Na začátku sbírky má slovo Ing. František Sedlář, který zde popisuje velký rozmach vinohradnictví a nárůstu obhospodařovaných vinic na Horňácku, ale připomíná, že se zde každoročně pořádá řada přehlídek vín. Na úplném konci této sbírky se krátce zmiňuje Dušan Holý o velkém množství horňáckých písní o vínu. Najdeme zde písně táhlé, sedlácké a verbuňk (táhlé a verbuňk psal i FM). Všechny písně v tomto zpěvníku jsou o víně nebo se o něm 9

alespoň krátce zmiňují. Některé mají velmi jednoduchý nápěv, jsou zde však i takové, jejichž melodika není na první pohled zrovna snadno pochopitelná. Velmi velkou vzácností je, že všechny melodie i texty, které zde najdeme, jsou otištěny v originálním rukopise. U písní FM se jich mnoho v originální podobě nedochovalo (většinou se dochoval pouze nápěv, text se buď měnil, nebo nebyl zapsán pod notami). Sbírku jsem vzala v potaz vzhledem k vysoké úrovni edice, garantované Dušanem Holým.

3.3. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě FRIC, Ota: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Krajské nakladatelství, Brno, 1963 Zde najdeme o FM jen malou zmínku. Dočteme se o něm základní informace. Jaké je jeho vlastní jméno, kdy a kde se narodil, čím se vyučil, názvy jeho nejznámějších písní, které postupem času zlidověly, anonymně byly přejaty do sborníků a následně nahrány na desky. O Slováckém krúžku Mikulčice se tu zmiňuje až od roku 1954 (vznikl již v roce 1937), dále Fric píše pár vět o nejlepších zpěvácích krúžku (Alois Kolmaš, Jaroslava Vavrysová). Zmínka o FM a Slováckém krúžku je zde velmi malá a nic víc, než základní informace se nedozvíme.

3.4. Od folkloru k folklorismu PAVLICOVÁ, Martina, UHLÍKOVÁ, Lucie (ed.): Od folkloru k folklorismu, Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Ústav lidové kultury, Strážnice, 1997 Heslo FM i Slovácký krúžek Mikulčice zde vypracovala Jitka Matuzsková. V tomto slovníku se dozvíme podstatně více informací, než v předešlém díle od O. Frice. Najdeme tu převážně klíčové informace ze života FM, o kterém píše až od roku 1939 jako o vedoucím Slováckého krúžku7 a dále rok 1946, kdy se stal redaktorem Malovaného kraje. Neopomenula ani rok 1958, kdy se rozhodl vystoupit z anonymity. Dozvíme se, že FM nebyl pouze hudebník, ale i spisovatel. Jeho povídky byly otištěny v regionálním tisku. J. Matuzsková uvádí nejznámější z jeho více než 270 písní, z nichž většina zlidověla. Nezapomněla zmínit, že v roce 1982 byl natočen film o FM (Opera ve vinici), jeho písně byly publikovány v několika sbírkách a natočeny na LP desky. O Slováckém krúžku Mikulčice se zde dozvíme, jaká divadelní představení hráli, že k obnovení krúžku došlo opět až po roce 1945, jména nejlepších zpěváků, i to, 7

Oficiální založení krúžku proběhlo v roce 1937. Dne 13. března 1939 se krúžek poprvé na veřejnosti představil s divadelní hrou Gazdina roba v hostinci u Lukovských.

10

že po smrti FM v roce 1970 se krúžek rozpadl. V roce 1978 vznikl soubor Polajka a ženský sbor, jehož vedení se ujala Marie Kotásková (dcera FM), účinkovaly i ve filmu Opera ve vinici. Jejich činnost byla v roce 1982 ukončena.

3.5. Oslavy Mikuleckého zakončil křest cédéčka Oslavy Mikuleckého zakončil křest cédéčka, Slovácko, 2. ledna 2013 (pozn. vystřiženo z novin) Tento článek vyšel v regionálním výtisku Slovácko dne 2. ledna 2013. Bohužel nevím ročník ani stranu, protože jsem tento výstřižek našla ležet mezi novinami a nevím, kde se vzal. Článek vznikl k 100. výročí od narození FM. Mikulčicemi se nesla hudba jeho nejznámějších písní i jeho vánoční mše. Tento večer zahájila vernisáž mikulčického malíře Pavla Vavryse, dále pokračovali mužáci z Mikulčic, křest CD Cimbálové muziky Slovácko mladší a závěr večera patřil Chrámovému pěveckému sboru a orchestru z Mikulčic, který uvedl vánoční mši FM. Při těchto oslavách zazněla i zkrácená verze Cesty zarúbané s novým obsazením.

3.6. Kamarádi moji, až mňa pochováte… Audiokazeta „Kamarádi moji…“ vznikla k 25. výročí úmrtí FM. Obsahuje 35 písní, které nazpívali Mužský sbor z Moravské Nové Vsi, Sbor dívek, Chrámový sbor Mikulčice a sólisté8. O hudební doprovod se postarala Dětská CM Fialka, CM Tomáše Baláka, CM Jožky Severina, Jaromír Nečas (cimbál) a CM Slovácko (primáš Přemek Líčeník). Nahrávka vznikla ve studiu v Dolních Bojanovicích a její celkový čas je 100 minut. Audiokazeta vznikla jako živý záznam z koncertu, nejde tedy o upravovanou nahrávku ze studia. „[…] laskavý posluchač jistě omluví všechny nedostatky, které - přes veškerou práci zvukařů - vznikly. Totéž platí o nedostatcích v doprovodu či o výkonech zpěváků, kteří v daném okamžiku mohli podlehnout atmosféře a ne vždy všechno vyšlo jak sami chtěli.“9 Na to, že je audiokazeta založená na živém koncertu, je velmi zdařilá a posluchači navodí atmosféru, která zajisté v ten večer panovala.

3.7. Opera ve vinici „V roce 1981 přichází do Mikulčic filmový režisér Jaromil Jireš s nápadem natočit celovečerní film o Fanoši Mikuleckém, přírodě a krajině v okolí Mikulčic. 8

Karla Grufíková, sourozenci Baťkovi, Jarka a Jara Vavrysovi, Zdeněk Baťka, Zdeněk Studenka, Jožka Severin ml., Jenda Kosík, Lenka Králová, Vojtěch Račický, František Fatěna a mnoho dalších. 9 Slovo Stanislava Pěnčíka na přebalu audiokazety.

11

Podle námětu Vladimíra Merty se film měl původně jmenovat Mikulecké pole, což byl svým způsobem vhodný název, jelikož se v něm zobrazuje velikost skladatelových činů a přímo i jeho jméno (Mikulecký a široké pole působnosti). Jenže film byl nakonec pojmenován dosti fádně Opera ve vinici a popisuje dobu, kdy Mikulecký (v podání Josefa Kemra) žádá o vystoupení z anonymity. Do obce přijíždí nedostudovaný posluchač žurnalistiky Honza, který pozoruje Fanoše Mikuleckého, aby poznal a pochopil smysl umělecké tvorby a také krásu venkova. Tento film není životopisem lidového umělce, spíše zachycuje fiktivní příběh lidí na vesnici a práci lidového skladatele, která ve filmu vygraduje uvedením hry Prechovský buřič.“10 Natáčení filmu se zúčastnila spousta místních lidí a CM Slovácko11. Hlavní role nazpívali: Lenka Králová, Zdeněk Baťka, Vladimír Mišík a další. Film byl velkým zklamáním jak pro diváky, tak pro místní občany. Někteří lidé v něm dokonce odmítali hrát, protože nesouhlasili se scénářem. FM zde vystupuje jako obyčejný snílek, bohém a člověk naprosto mimo realitu a to místním občanům samozřejmě vadilo. Film alespoň věrohodně popisuje různé zvyky na Podluží, ukazuje krásu jihomoravské přírody a obsahuje nejznámější písně FM, které jsou výborně interpretačně zvládnuté.

3.8. Písňová a literární tvorba Františka Hřebačky – Mikuleckého HAVLÍK, Miroslav. Písňová a literární tvorba Františka Hřebačky – Mikuleckého. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc. Miroslav Havlík se zabývá problematikou FM spíše z etnologické stránky. Jeho hudební tvorbu zde moc nezpracovává, proto jsem se rozhodla ve své Bakalářské diplomové práci věnovat alespoň malé části hudební tvorby FM. Diplomová práce M. Havlíka je po obsahové stránce velmi zdařilá. Jediné co bych vytkla je velká spousta gramatických chyb, překlepů a přehozená nebo dokonce chybějící písmena ve slovech. Podle mého názoru je velmi zásadní gramatickou chybou špatně vytvořena shoda podmětu s přísudkem nebo malé písmeno na začátku věty. Je patrné, že diplomová práce vznikla ve velmi velké časové tísni a M. Havlík ji ani nepředložil k žádné kontrole pravopisu, což jeho práci, i když je zpracována velmi kvalitně, na serióznosti moc nepřidá.

10 11

KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 62. Cimbálová muzika Slovácko.

12

3.9. Fanoš Mikulecký (Lidový hudební skladatel na Podluží) KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012

Tato kniha vyšla v roce 2012 k 100. výročí od narození FM. Opravdu velmi podrobně se zabývá životem FM, Slováckým krúžkem i ostatními aktivitami FM. Dočteme se zde i o zpěvohrách Cesta zarúbaná, Prechovský buřič a Orfanus. Kniha sahá až do roku 2008. J. Kosík připomíná, že se FM nezajímal pouze o hudbu, ale že byl i výborným spisovatelem a malířem. Přikládá zde velké množství jeho povídek a malovaných obrazů, na kterých vystihoval krásu přírody na Podluží, děvčata i chlapce v krojích a zátiší s ovocem nebo květinami. Velkou část knihy (skoro polovinu) tvoří jeho písně, kterých zde najdeme přes 170. Tato část s notovými materiály jeho písní je velmi cenná. Skoro u každé písně se dozvíme i rok, kdy vznikla12. Najdeme zde různé druhy písní (táhlá, milostná, vrtěná, verbuňk, svatební, ukolébavka). Pro mě osobně je kniha od J. Kosíka nejlepší monografií o FM. Obsahuje velké množství notových ukázek, i když je pravda, že zde kromě již zmíněného notového materiálu nenajdeme o písních FM nic víc. Tato kniha se jako jediná celkově zajímá o FM jako o hudebníka, spisovatele a malíře v jedné osobě. Je škoda, že se J. Kosík v knize nevěnoval hudební problematice více do hloubky. Potom by tato kniha byla naprosto zdařilou a celistvou monografií o FM.

3.10. Fanoš Mikulecký (Prostý kvítek v bludišti travin…) ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012 Kniha vyšla v roce 2012 k 100. výročí od narození FM. Je výborně zpracovaná. Dočteme se v ní podrobně o životě FM13, Slováckém krúžku Mikulčice, o hudebních začátcích FM i o jeho působení v Malovaném kraji. Moc se zde nezmiňuje o hudební tvorbě, ani zde nepřikládá žádné notové materiály. Kniha působí spíše jako jeden velký příběh o životě člověka, kterého si v té době na Podluží všichni vážili. Najdeme zde denní poznámky FM z roku 1967 – 1970 i spoustu krásných fotografií z jeho života. J. Čech se velmi podrobně zabývá literární tvorbou FM. Přikládá několik zdařilých povídek, u kterých vždy uvede, kdy a kde byly vydány. Některá díla jsou přepsána doslovně (včetně v té době velmi používaného nářečí), některé jsou již přepsány do spisovné češtiny. Velkou vzácností jsou i tři po sobě jdoucí kapitoly, které obsahují podrobný scénář zpěvoher Cesta zarúbaná, Prechovský buřič a Orfanus. Předposlední kapitola je věnována výtvarné tvorbě. Jsou zde vloženy nádherné obrazy, které FM maloval. V závěru knihy najdeme velmi cenné vzpomínky na FM od jeho rodiny i kamarádů z krúžku. 12

FM ze začátku u písní nepsal rok, kdy je napsal. To doplňoval až později. U některých si už ale nevzpomněl, kdy písně vznikly. 13 Život FM je psán v „Ich formě“.

13

4.

Život Františka Hřebačky – Mikuleckého

4.1. Dětství a studium Fanoš Mikulecký (vlastním jménem František Hřebačka) se narodil 28. července 1912 v malé vesničce na Jižní Moravě, nedaleko Hodonína, v Mikulčicích. Jeho matka pocházela z Mikulčic a pracovala v lužické sklárně. Otec pocházel ze sousední obce Moravská Nová Ves a byl dělníkem na železniční dráze. Oba rodiče mu zemřeli velmi brzy. Matka zemřela v roce 1932 a otec o rok později při střetu s lokomotivou, když pomáhal neznámému žebrákovi přejít přes koleje. František ve svých devatenácti letech zůstal sám se svým mladším bratrem Jaroslavem.

Obr. 1 FM jako malý chlapec

Františkovo dětství bylo poznamenáno obrnou pravé nohy, kterou trpěl již od svých dvou let. Noha se mu přestala vyvíjet a lékařská věda v té době ještě dobře nevěděla, jak obrnu léčit. V šesti letech dostal od svého otce malý dětský cimbálek. Rychle se na něj naučil zahrát písničku Na tý louce zelený, kterou jej naučila jeho matka. Jeho kmotr jej učil hrát na tahací harmoniku. Později dostal housle, na které se chodil učit hrát k místnímu učiteli. „Přehrál jsem tři sešity Malátovy školy a utekl jsem od toho. Raději jsem hrával sám doma zpaměti. Noty, jejich rytmická vazba, přesnost, příliš překážela rozletu fantazie, které jsem se doma v samotě mohl zcela oddávat. Hrával jsem denně zpaměti jakési vlastní improvizace, silně ovlivněné písněmi, které jsem slýchával doma, později na návsi od svobodných chlapců a děvčat.“14 Vyučil se malířem pokojů.

4.2. Vlastní tvorba Jeho první lidová píseň, V téj našéj zahrádce, pravděpodobně vznikla v roce 1932. Napsal ji, když odjížděli chlapci z dědiny na vojnu.15 U svých prvních písniček velmi zřídka zaznamenával datum, kdy byly napsány. Mezi lety 1937 – 1943 napsal nejvíce písní. Složil přes 150 lidových písní a známé zpěvohry: Cesta zarúbaná, Prechovský buřič a Orfanus. Napsal více než 250 písní s různou tematikou. Přesný počet se již dnes asi nezjistí. V roce 1937 se oženil s Terezou Pavkovou, která stejně jako on pocházela z Mikulčic. Přivedla jej na myšlenku složit píseň V širém poli studánečka. Měli spolu tři děti, Marii, Pavla a Štěpánku. Všechny byly hudebně nadané, nejvíce však syn Pavel, který hrál na klavír a cimbál. 14

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 8. FM zůstal doma kvůli svým zdravotním problémům. Bylo mu smutno. Doslechl se, že frajárka jednoho, který narukoval, čeká dítě. Uvědomil si všechno to utrpení, nekonečné dny a noci plné úzkosti, které budou ti dva prožívat. S takovými myšlenkami napsal svou první píseň. 15

14

V písňové tvorbě se zaměřil převážně na lidovou píseň. Nejčastěji psal milostné písně. Nebylo náhodné, ve které tónině písně skládal. Každá měla pro FM svou typickou barvu a vyvolávala v něm jinou náladu. Tónina G dur mu připomínala nespoutanou zábavu chlapců a jejich hrdelní zpěv u muziky. Tónina C dur se mu zdála nejvhodnější pro vyjádření dívčího stesku, skromnosti, nevinnosti a milostné touhy. Tónina D dur v něm vyvolává vůni klasu nebo rozoranou zem. Tóninu B dur měl velmi rád, ale málokdy ji při své tvorbě používal. Tóninu Es dur chápal jako ponuře slavnostní, plnou zoufalství a beznaděje. Tvrdil, že Es dur není vhodná pro lidovou píseň. Z mollových tónin často používal d moll, e moll, a moll i g moll. Cítil z nich dech dávných století a stesk po lásce. Ve dvaceti letech se naučil noty, začal studovat nauku o harmonii a dokonce si koupil klavír, na který se sám naučil hrát. Charakteristiky tónin podle FM uvádíme s vědomím, že jde o subjektivní vyjádření a mnohdy fikce. Obr. 2 FM u klavíru

4.3. Pseudonym „Fanoš Mikulecký“ Svá díla nejprve podepisoval různými pseudonymy. Nejprve Hřebačka Fr. nebo Hřebačka Fanoš. Povídku První rádio v roce 1930 podepsal Fanoš Sýkora16. V další své povídce z roku 1932 se podepsal jako Fanoš Těšický. Pseudonym Fanoš Mikulecký mu poradil jeho kamarád, který tvrdil, že když lidé říkají „mikulecký kostel“, „mikulecká fara“, tak by se měl podepisovat Fanoš Mikulecký. Nabízí se otázka: „Proč vůbec vystupoval pod pseudonymem?“ Hlavním důvodem pravděpodobně bude jeho skromnost. Mezi lidmi v dědině se nechtěl příliš zviditelňovat. Tvrdil, že lidé si musí sami najít cestu k jeho písním. Nejen proto, že jej znají osobně nebo aby mu udělali radost, ale proto, že se jim ta píseň opravdu líbí.

4.4. Anonymita; časopis Malovaný kraj O tom, že písně píše on, řekl jen svým nejbližším přátelům, později folkloristovi a hudebnímu historikovi dr. Karlu Vetterlovi, který mu slíbil, že o této skutečnosti pomlčí. Setkal se s pracovníkem pražského rozhlasu Albertem Pekem a prof. Karlem Plickou, od kterých se mu dostalo mnoho uznání a chvály, on si však stále zachoval svou skromnost a pokoru. Poprvé se ke svým skladbám přiznal v roce 1951. Tehdy 16

Jeho matka za svobodna se jmenovala Sýkorová a stařeček Sýkora je hl. postavou několika jeho děl.

15

poslal několik svých písní do Gramofonových závodů v Praze a nakladatelství Orbis. Obojí skončilo bez úspěchu. V roce 1957 posílá své písně na Krajské nakladatelství v Gottwaldově17. Nikdo mu neodepsal, ani písně nevrátil. Zanedlouho se však čtyři jeho písně (Ej, pole, polečko; Polečko zorané; Vletěl si sokol sivý; Vínečko bílé) objevily ve Sborníku písní lidových autorů Gottwaldovského kraje jako písně lidové. Své autorství přiznal až v roce 1958, kdy se snažil vstoupit do Ochranného svazu autorského (OSA). Komise jej uznala za autora lidových písní. Proč chtěl vystoupit z anonymity a ocitl se v Praze před touto komisí? Asi proto, že i když byly jeho písničky dobré, nepřinášely mu žádné hmotné zabezpečení. Na rozdíl od něj, interpreti jeho skladeb pobírali honoráře. Nikdy ho nenapadlo, že by písně, které vytvoří, měly být zdrojem jeho příjmů. Do roku 1967 se prodalo více než 16 tisíc gramofonových desek s písní Mikulecké pole a Vínečko bílé. S písní V širém poli studánečka se prodalo přes 50 tisíc gramofonových desek. Mnohokrát zazněla jeho píseň v rádiu, vždy ale bez uvedení autora. Přiznání autorství mělo i své negativní stránky. Nejrůznější instituce (Národní výbor, JZD18, pionýrské organizace) jej žádaly, aby pro ně složil skladbu s určitým námětem. Zdvořile to odmítal. S tím, co napsal, nebyl nikdy spokojen, protože to byly pouze „řemeslnické produkty“ vyrobené na zakázku, které postrádaly jakýkoliv vnitřní prožitek. V roce 1946 založil časopis Malovaný kraj, který se během krátké chvíle stal populárním. Vycházel v Břeclavi jako měsíčník. Hlavním redaktorem byl FM, v redakční radě byl prof. Pavel Holobrádek a Vladimír Strachoň. Současně bylo založeno vydavatelství Slovácká edice19. Po roce 1950 ukončil činnost Malovaný kraj i Slovácká edice. V roce 1969 došlo k obnovení časopisu Malovaný kraj, který vycházel jako dvouměsíčník. „Do jiných regionů Podluží se Fanoš Mikulecký dostal díky svému příteli Jindřichu Uhrovi, který píše o Mikuleckém ve svých črtách Osud člověka a Jeden z nich a přece svůj v knize Kam usedl pták.“20

4.5. Konec života Od roku 1969 velmi rychle ztrácel síly. Byla mu zjištěna choroba jater. Dva roky před svou smrtí si psal deník, kde se hořce vypisoval ze svých strastí. Krátce před svou smrtí začal pracovat na čtvrté zpěvohře – Dědictví. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu ji však nedokončil. Fanoš Mikulecký zemřel 23. března 1970 v hodonínské nemocnici. Na jeho pohřeb přišlo mnoho lidí, mezi nimi i lidé z krúžku v kroji. Zanechal po sobě tři děti a manželku Terezku, která mu byla v životě velkou oporou. „Do služeb Okresního domu 17

Dnes Zlín. JZD = Jednotné zemědělské družstvo. 19 Organizace všech národopisných skupin na Podluží (tzv. Oblastní vedení Slováckých krúžků se sídlem v Břeclavi). 20 KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 24. 18

16

osvěty jsem nastupoval s nadějemi, že se mě podaří na všech podlužáckých obcích oživit národopisnou činnost, že provedu dokumentaci lidových umělců v našem kraji. A nejsou to ani zdaleka všechny úkoly, které jsem měl v úmyslu postupně uskutečňovat. Že jsem z těchto plánů neuskutečnil bezmála nic, z části zavinila moje dlouholetá nemoc. Ale hlavním viníkem je nezájem těch, kteří před léty v národopise ve svých obcích pracovali. To je marnost nad marnost.“21

Obr. 3 Pohřeb FM

I přes pesimistické vyznění posledních řádků v deníku FM můžeme říct, že jeho celoživotní dílo rozhodně marné nebylo. „Fanoš patřil k tomu typu lidí, kteří hoří a zároveň jsou vlastním ohněm spalováni. […] Zanedbával sebe a v jistém smyslu slova i rodinu, protože byl hnán jakýmsi vnitřním žárem. […] Žije se jim těžce, žije se s nimi těžce, ale zůstává po nich stopa.“22 Jaromil Jireš23.

Obr. 4 Rakev FM

21

KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 50. Tamtéž, s. 249. 23 Režisér filmu Opera ve vinici. 22

17

5.

Slovácký krúžek

Slovácký krúžek24 byl první, který začal zpívat jeho písně. Dlouho lidem z krúžku tajil, že je autorem těchto písní. Říkal jim, že je slyšel zpívat nějakého staršího pána v obci. Mnoho let mu to věřili. Činnost SK můžeme rozdělit do několika etap:

5.1. První období (1937 – 1945) Národopisný soubor SK byl v Mikulčicích vytvořen v roce 1937. Ve stejném roce proběhlo první veřejné vystoupení v Čejkovicích a v Sokolnici u Brna. Bylo to jejich první a také, na určitou dobu, poslední vystoupení, kvůli událostem v Mnichově, které vedly k zastavení činnosti mnoha národních spolků. Byla to těžká doba. Oficiální založení SK proběhlo v roce 1937. Soubor měl asi 45 členů a byl založen především kvůli propagaci folklóru, zachování lidové kultury, zvyků, krojů a předávání dál již dávno zapomenutých písní a lidového umění. Nejprve se jednalo pouze o pěveckou složku, později začali nacvičovat i různá ochotnická divadla (Lucernu; Vojnarku; Bačovu ženu; Gazdinu robu). Dne 13. března 1939 se SK poprvé na veřejnosti představil s divadelní hrou Gazdina roba v hostinci u Lukovských. Úspěch byl obrovský! V srpnu roku 1939 byla podána žádost Zemského úřadu o oficiální uznání SK jako samostatného spolku, která dopadla úspěšně. Jako první veřejné vystoupení SK se uvádí pásmo s názvem Večer lidových písní z roku 1940, které se konalo v hostinci Jana Vavryse. Velmi významnou událostí v historii krúžku bylo vystoupení v brněnském rozhlase, které se uskutečnilo 7. července 1940 s pásmem Letní večer. I když soubor vystupoval v rozhlase, všichni členové krúžku byli v krojích. Dalším zlomovým dílem byl pořad Podluží zpívá, jehož první provedení bylo 8. března 1942 v sále „ U Vavrysů“. V jednom pořadu účinkovalo více než 450 lidí. Úspěch byl ohromný, akce se několikrát opakovala na různých místech Podluží. Dne 17. června 1943 navštívil Mikulčice slavný hudební skladatel a dirigent Rafael Kubelík. Podle jeho slov bylo pro něj setkání s SK nezapomenutelným zážitkem. V roce 1944 zastavil FM činnost SK. „Na okrese seděl nějaký fašista Pavlovský a žádal po mně německé texty písní, které zpíváme.“25 Soubor již dál na veřejnosti nevystupoval, ale lidé se stále scházeli. V té době vzniklo loutkové divadlo. S malbou kulis pomáhal FM. První představení s názvem Rozhovor loutek se hrálo 20. února 1944. Mezi další loutkové hry patří Z pohádky do pohádky; Víla Dobruška; Svatoň a Milena; Honza Pán a Ošizená smrt.

24 25

Vzhledem k vysoké frekvenci názvu Slovácký krúžek zavádím zkratku SK. ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 21.

18

5.2. Druhé období (1945 – 1970) Po osvobození v roce 1945 se činnost krúžku znovu oživila. Počet členů se zvětšil na 74. Opět byla navázána spolupráce s brněnským rozhlasem. Na velkém rozvoji SK měl velkou zásluhu především jeho vedoucí FM, jehož seznam skladeb se mnohonásobně zvětšil. Těžké období pro SK byl rok 1951. Obce Těšice a Mikulčice se sloučily pod oficiálním názvem Mikulčice. Spousta mladých chlapců rukovala na vojnu, děvčata se vdala a další generace nebyla schopná vystupovat na stejně vysoké úrovni, jako generace předešlá.

5.2.1.

Cesta zarúbaná

Patří mezi nejznámější a nejhranější zpěvohry FM. Začíná písní Sadaj slunko, sadaj. Ve zpěvohře vystupovali zpěváci a herci, kteří byli amatéři. Své zkušenosti získávali až během vystupování. Tím samozřejmě docházelo k různým nedostatkům. FM tuto zpěvohru několikrát předělával a přejmenovával. Nejprve se hrála jako jednoaktová hra, během let 1945 – 1948 do ní přibyla další dvě jednání. V roce 1948 se tato zpěvohra jmenovala Utonulá, později Lásko, Bože, Lásko. Hra má tři jednání (Lásko, Bože, lásko; U muziky; Utonulá). „Chudý přespolní chlapec Janek se zamiluje do Obr. 5 Program k prvnímu provedení zpěvohry „Cesta zarúbaná“ v roce bohaté Aničky, které matka brání v lásce k němu. 1949, kresba FM Odmítnutý chlapec se dá naverbovat na vojnu a děvče, které s ním čeká dítě, vidí jediné východisko – utopit se. Jako protiváha je do tohoto tragického příběhu vkomponována humoristická postava Fabiše a jeho ženy Apolény a jednoduchý námět je dále obohacen scénami a postavami chlapců domácích i přespolních, děvčat, šenkýřky, verbířů, přičemž je v ději ukázána řada tradičních zvyků a obyčejů na Podluží.“26 O hudební doprovod se postarala cimbálová muzika pod vedením FM. Jako výborný cimbalista se zde předvedl Josef Ščuka ze Staré Břeclavi. Premiéra se konala 24. dubna 1949 v Mikulčicích v sále „U Lukovských“. Její úspěch byl tak obrovský, že se o týden později hrála opět na tom stejném místě. První představení mimo obec Mikulčice se konalo v květnu 1949 v sále Dělnického domu v Břeclavi. I zde Cesta zarúbaná sklidila velký úspěch. První vystoupení na přírodní scéně bylo 21. srpna 1949 v Lednici, kde na obrovské louce shlédlo představení přes 6 000 diváků. Toto vystoupení ukázalo nedostatky volného prostranství a přednosti sálu. Následovala vystoupení v Brně, Zlíně a dalších městech a obcích v republice. 26

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 122.

19

„Není člověka zcela šťastného trvale. Jsou jen chvíle, prchavé okamžiky, kdy člověk pojednou pocítí, že je šťasten. […] při slavnostní premiéře „Cesty zarúbané“ v Břeclavi. […] všude samé radostné úsměvy, stisky rukou, kytice rudých růží pro autora – a to všechno před očima mojí ženy a mých dětí. Tu kytici rudých růží jsem tenkrát rozdělil a před očima všech přítomných jsem květy podal ženě a dětem. Byl to můj vděk a současně i prosba beze slov, aby pochopily, proč tak často ztrácely tátu. Zdálo se mi, že to pochopily a vycítilo to i publikum. To byla šťastná chvíle pro mě…“27 Od srpna roku 1952 se začala nacvičovat Cesta zarúbaná s částečně novým hereckým i pěveckým obsazením. Její premiéra se konala 7. listopadu 1952 v Dělnickém domě v Břeclavi. Soubor byl opět doprovázen cimbálovou muzikou pod vedením FM (na cimbál opět hrál Josef Ščuka). Soubor vystupoval pod názvem SLT Podlužan28. Cesta zarúbaná byla velmi oblíbená a hrála se v širokém okolí (Rohatec, Brumovice, Valtice, Hustopeče, Velké Pavlovice, Vracov, Čejč, Ratíškovice, Židlochovice, Malacky, Šumperk, Dolní Bojanovice). Ve Znojmě ji během tří měsíců hráli dohromady šestkrát. Na konci roku 1958 se začala znovu nacvičovat Cesta zarúbaná. Její složení se opět změnilo. Nově vzniknutý SLT spadal pod JZD Mikulčice a vystupoval na jejich členských schůzích. V roce 1965 se opět hrála Cesta zarúbaná v Mikulčicích. Bohužel zdraví FM již nebylo dobré. Poslední představení Cesty zarúbané v čele s FM se odehrálo v dubnu 1967 v Rakvicích. V roce 2002 bylo k příležitosti oslavy nedožitých 90 let FM nacvičeno pouze upravené třetí dějství Cesty zarúbané. Stejně tak i v roce 2007 k oslavě nedožitých 95 let. Dne 2. srpna 2009 byla hra znovu nacvičena souborem z Dolních Bojanovic. Režie se ujala Markéta Maláníková a hudební režii si vzal na starost Jan Kosík ml. O hudební doprovod se postarala cimbálová muzika Zádruha s primášem Mirkem Klubusem. Do rolí byli dosazeni převážně mladí lidé. Velmi důležité vystoupení proběhlo 25. června 2010 na Mezinárodním folklórním festivalu ve Strážnici, kde zpěvohra Cesta zarúbaná získala hlavní cenu festivalu.

Obr. 6 Jaroslava Vavrysová (Anička, r. 1954), Dominika Hromková (Anička, r. 2009)

27 28

KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 45. SLT = Soubor lidové tvořivosti.

20

5.2.2.

Prechovský buřič

V pořadí je to druhá zpěvohra FM. Snažil se navázat na úspěch Cesty zarúbané. Prechovský buřič29 ale nikdy takového věhlasu nedosáhl. Není přesně jasné, kdy FM tuto zpěvohru napsal, ale datuje se do první poloviny roku 1953. Inspiroval se slovenskou legendou O Jánošíkovi, která právě v této době byla velmi oblíbená. Původně se tato hra měla nazývat Zbojnická nevěsta. „[…] děj se odehrává v zaniklé obci Prechov na břeclavském panství. Robotník a později zbojník Adámek se zamiluje do Evy, mladého děvčete z Prechova, jež si má vzít rychtářského synka Ondru. Ta o něho však nestojí a myslí na setkání s Adámkem. Ten chystá pomstu na nespravedlivé pány.“30 Do tragického příběhu zasahují další dramatické postavy. Celá zpěvohra se Obr. 7 Marie Dřevěná a Vojtěch Dřevěný stává více dramatickou. „Adámek utíká za při premiéře zpěvohry "Prechovský buřič" v roce 1960 v Mikulčicích milovanou Evou, která se má vdát za nového rychtáře na statku, za Ondru – ten uslyší jejich rozhovor a pošle do lesa za Adámkem dráby. Eva Adámka sice stihne varovat, ten však smrti neujde.“31 Premiéra hry proběhla 27. srpna 1960 v těšických Břízkách. Hudební doprovod obstarávala CM souboru Nafta Hodonín s primášem Aloisem Kolmašem. Zpěvohru při vystoupení řídil FM. Představení si nenechalo ujít přes 2 000 diváků. Jejich ohlasy byly velmi kladné. Prechovský buřič se hrál jenom jeden rok a to celkem šestkrát, ale i to stačilo k tomu, aby se ty nejkrásnější písničky z této zpěvohry dostaly lidem do podvědomí (Dobrý večer, frajárečko; Vyletěl si sokol sivý; Kamarádi moji, až mňa pochováte; Hromy bijú nad Prechovem aj.). Největší úspěch si získala závěrečná píseň Dobrý večer, kterou zpívají všichni účinkující. Posluchačům se zaryla do paměti asi nejvíce a dnes se s oblibou zpívá snad na každé akci u cimbálu. Dnes má ale trochu jiný text. Naposledy celý Prechovský buřič zazněl v Mikulčicích v roce 1961. S lužickými zpěváky jej v roce 1986 nacvičil Pavel Hřebačka32. V roce 2007 se při příležitosti nedožitých 95 let FM v Mikulčicích hrála část Prechovského buřiče a úryvek z Cesty zarúbané.

29

Zpěvohra Prechovský buřič s podtitulem Balada o zbojnících na Podluží. KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 51. 31 Tamtéž, s. 52. 32 Syn FM. 30

21

5.2.3.

Orfanus

Poslední dokončenou dramatickou hrou FM je Orfanus (Sirotek). Tato zpěvohra byla historicky zařazena do 13. století na Sirotčí hrádek na Pálavě a vznikla na motivy pověsti spisovatelky Marie Damborské. Libreto se dochovalo v přepisu na psacím stroji. Původně měla hlavní ženskou roli hrát Luďka Helešicová z Moravské Nové Vsi. V době přípravy hry byla nemocná, zastoupila ji pí. Vavrysová. Premiéra se měla konat 24. a 25. srpna 1968. „Ve vzrušených dnech po invazi spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy se slavnosti pochopitelně nekonaly a už nacvičený Orfanus se nakonec nehrál vůbec. Kromě dueta „Před lety, kdy já v dálný kraj odešel“, který zpívali manželé Vavrysovi na několika národopisných večerech, dlouhá léta nikdo kromě původních herců zpěvy ani hru neznal.“33Tato hra se již za života FM nehrála. Orfanus byl poprvé uveden až v roce 1996 v prostorách zříceniny Janohradu. Režie se ujal Miroslav Ustohal, o hudební doprovod se postarala CM Travnica.

5.3. Třetí období (1970 – současnost) Soubor vykonával činnost již bez svého vedoucího FM. Hlavním cílem je uchovat a přenášet dál jeho písně a odkaz dalším generacím. Různé snahy o vedení krúžku většinou skončily nedostatkem schopných a ochotných mladých lidí. S FM zemřela jakákoliv chuť a ochota dál pokračovat. Někteří jeho blízcí přátelé se snažili udržovat aspoň tradici hodového zpívaní u cimbálu. Bylo potřeba znovu dostat tyto písně do podvědomí lidí, aby si je opět zazpívali s chutí tak, jako před lety. V roce 1981 vzniká soutěž mladých zpěváků O věneček z rozmarýnu Fanoše Mikuleckého, která probíhá každoročně na začátku dubna v Kulturním domě v Hodoníně. Již přes 20 let v Mikulčicích funguje mužský pěvecký sbor, někteří zpěváci byli členové SK. Jejich repertoár tvoří i písně FM.

Obr. 8 SK při vystoupení v roce 1943 33

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 188.

22

5.3.1.

Cimbálová muzika Slovácko (CM Slovácko)

Tato cimbálová muzika patří mezi největší propagátory odkazu FM. Vznikla v roce 1965 původně jako dětská cimbálová muzika, kterou vedl Pavel Čech. V čele cimbálky již od jejího začátku stojí Přemysl Líčeník, který ji vede i dnes. Počet se ustálil na deseti hráčích. Dnes CM Slovácko funguje v obsazení pěti lidí, v čele s primášem Přemyslem Líčeníkem, který pokračuje ve výchově mladých muzikantů. CM Slovácko v roce 1980 nahrála na LP Vyšívané písničky a v roce 1983 vyšla gramofonová deska Písničky Fanoše Mikuleckého, kde s CM Slovácko hraje CM Břeclavan s primášem Dr. Jožkou Kobzíkem. Sóla nazpívali výborní zpěváci z Podluží (Vojtěch Račický, František Fatěna, Zdeněk Baťka, Lenka Králová a další). Úspěšnými pokračovateli této výborné cimbálové muziky je CM Slovácko ml. (všechny zakládající členy této cimbálové muziky v hudbě vychoval Přemysl Líčeník). Tato mladá CM již nahrála několik CD.

Obr. 9 CM Slovácko

Obr. 10 CM Slovácko ml.

23

6.

Literární tvorba

Již v 17 letech začal psát básně. Jeho velkým vzorem byl K. H. Mácha, pod jehož vlivem píše své první melancholické a zádumčivé verše. Většinou se jedná o milostné texty (Věčná píseň; Já; První láska; Ukolébavka) nebo o teskné vzpomínky na zemřelé rodiče (U mrtvých rodičů; Matko; Na hřbitově). První povídka V podmořském člunu vznikla 23. listopadu 1928. Některé jeho povídky byly před druhou světovou válkou otištěny v denním tisku, v časopise Malovaný kraj, v brněnském týdeníku Nový lid a v jeho měsíční příloze Niva. Psal i menší dramatické scény, které posílal do rozhlasu (Volba policajta; U radia; Jarní večer; Vinobraní). V roce 1950 získal třetí místo v rozhlasové soutěži za dramatickou práci Stárek Cyril. Sbírku Podzimní siluety napsal pod vlivem úmrtí své matky, podepisuje se zde jako Fanoš Sýkora. V záhlaví povídky Rosné perličky z roku 1932 se podepisuje jako Fanoš Těšický. Do roku 1936 podepisoval své povídky pod pseudonymem František Mikulčický, od podzimu 1936 podepisuje svá díla jako Fanoš Mikulecký. Nepsal však jen povídky. Vytvářel i fejetony, pověsti a humorná díla. Jeho díla dnes mají estetickou, faktografickou, historickou a etnografickou hodnotu. Náměty pozdních povídek jsou s jeho stále se zhoršujícím zdravotním stavem více pesimistické.

Zkrácený přehled literárního a dramatického díla Fanoše Mikuleckého: (náhodně vybraná díla)

-

drobné literární práce (1928 – 1932) V podmořském člunu; Píseň lesa; Svatba; Podzimní větry; Přástky

-

podzimní siluety (1931 – 1932, krátké črty) Už nezapomene; Prokletá; Žebrák; Starý strom; Odešla; Poslední píseň

-

literární práce (1933 – 1939, Nový lid, Niva) Stařečkovo víno; Stavění máje; Jak stařeček bubnovali; Rekruti

-

literární práce (od roku 1945, Malovaný kraj) Fašaňk; Žně; Ondra; Věneček z rozmarýnu; Velikonoce na Podluží

-

pověsti O bezhlavém rytíři; O původu malovaných vajíček

-

hry pro děti Písně lidu; Zlý Jurka; Osvobozená pohádka (loutkové divadlo) 24

-

národopisné scény Večer v dědině; Jarní píseň; Svíca na Podluží; Z vinohradů a bůd

-

rozhlas Dozrály klasy; Veselú notečku; Vínečko jak višňa; Štědrý večer

-

literární práce (od roku 1964, Slovácko, Malovaný kraj, drobné črty, fejetony, povídky) Neutěšené stáří; Starý dům; Hodonská nemocnice; Přesazený strom

„Prostý kvítek v bludišti travin… Tak nepatrný, že jiní ho ani neviděli. A kolik půvabu v něm! Perličky ranní rosy na stéblu trávy. Kdo je viděl z těch zdravých dětí? […] V hořících oblacích západu vídal jsem nedozírné dálky nadhvězdných krajin. Rozkvétaly v nich květy ze stříbra, pod svéráznými vrchy z krvavého rubínu protékaly zlaté řeky…“ F. Mikulecký34

Obr. 11 FM

34

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 53.

25

7.

Výtvarná tvorba

Rád maloval už jako malé dítě. Nejčastěji maloval krásnou přírodu ve svém okolí, zátiší a postavy. Obrázky i nákresy, které maloval už za svého mládí jen pro sebe, buď rozdal svým známým, nebo je zničil, když už neměl místo, kde by je skladoval. Jeho obrazy, které se nám zachovaly, jsou velmi zdařilé a dávají nám velmi dobrou představu o krásách Podluží. Styl, hodnocení a posouzení výtvarné tvorby FM přenecháme odborníkům. „Západy slunce zrcadlící se v purpurových, zlatých a pastelových odstínech na hladině rybníka, […]Nebylo divu, že mým jediným přáním bylo státi se umělcem – malířem. Brát krásu ze života kolem sebe a rozdávat těm, kteří ji neznali…“ F. Mikulecký35

Obr. 12 FM u malířského stojanu

Obr. 13 Těšické búdy

Obr. 14 Vinný sklep na jaře

Obr. 15 Dívka v kroji

35

Obr. 16 Zátiší s květinami

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 239.

26

8. Písňová tvorba „[…] procházím rovinu polní cestou, běží proti mně mladé děvče z naší dědiny. Bosé, v červené sukničce, s čepákem v ruce. […] jak je tomu dávno, přes dvacet let, přece ani dnes nedovedu vysvětlit, jak se to vlastně stalo, že se rozezpívala v mém srdci tenkráte píseň, slova i melodie současně, a tak snadně, tak lehce, že jsem měl dojem, jako bych tu píseň už dávno znal nebo jako by ji neznámý, neviděný zpěvák zpíval po mém boku. Tak vznikla píseň „V širém poli studánečka“…“ F. Mikulecký36

Obr. 17 FM s houslemi

8.1. Typologie Zde přikládám celistvou typologii všech písní od FM a popíšu pojmy, které jsem vyhledala ve SČHK37. A B

Balada

C

Častuška

D

Dětské

Dožínková

Družstevní častuška

E F G H J 36 37

KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 101. SČHK = Slovník české hudební kultury

27

K

Koleda

L M

Milostná

N O P

Pijácká

R

Recitovaně

S

Smuteční

Svatební

T

Tango

Táhlá

U

Ukolébavka

V

Valčíková píseň

Z

Zbojnická

Verbuňk

Svícová

Vrtěná

8.2. Lidová hudba; Stará lidová píseň; Nová lidová píseň „Pojem lidová hudba je souhrnem tradičních melodií, popř. harmonických instrumentálních a jiných postupů a formových či tektonických kánonů, prostřednictvím kterých dochází k utváření samostatné hudebně stylové oblasti, v rámci určitého kulturního okruhu, a to jako protiklad k hudbě umělé. […] Za jejího nositele, a do jisté míry i tvůrce, je považován venkovský lid.“38 „[…] pramení z dávné tradice, má své kořeny v názorech, zvycích a prostředí venkovského lidu, jehož každodenní náplní bylo zajišťování svého hospodářství.“39 Obsah a forma mohou mít různou podobu. Šířily se ústní cestou. Je to hudební útvar, který si zachovává ráz staré lidové písně a odpovídá způsobu vyjadřování venkovského člověka. V popředí nové lidové písně stojí projev niterních pocitů. „Podstatný rozdíl spočívá v anonymitě písní. […] Tento jev ale neznamenal, že by stará píseň vznikla jako dílo bezejmenného autora či kolektivu, avšak jen fakt, že původní autor byl v průběhu doby zapomenut, nebo že se k jejímu autorství nepřiznal. […] Nejčastěji z obavy, že by je kolektiv nepřijal a odsoudil.”40 38

HAVRÁNKOVÁ, Karolína: Josef Berg a jeho snaha o tzv. novou lidovou píseň /autorská tvorba a spolupráce s Aneţkou Gorlovou a dalšími. Brno, 2012. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc., s.9. 39 Tamtéž, s. 10. 40 Tamtéž, s. 10-11.

28

8.3.

Lidové balady v oblasti západních Karpat

Orest Zilynskyj tvrdí, že v oblasti západních Karpat bylo zjištěno 51 námětových typů balad. Uvedu zde alespoň některé z nich: „[…] o nadpřirozených proměnách, setkání s ďábelskou silou, návštěvy mrtvých, rozmluva živých s mrtvými na hřbitově, společná smrt milenců, písně o vraždách (mezi členy rodiny, z rukou milenců a svůdců), téma války a vojenské služby, milostné dobrodružství, zneuctění, sebevražda, poranění, nešťastná náhoda, neshody v rodině, přepadení a krádeže, s tureckou tematikou na Slovensku a Moravě, zbojnické balady, milostné náměty (vztahy mezi sociálně nerovnými partnery)“.41 Moravě se balady psaly převážně v okolí Uherského Brodu, Valašska a Hodonínska. „Těsné textové svazky spojují baladu slovenskou a východomoravskou. Jsou písně, které znají na východní Moravě a Slovensku tak podobně, že nelze mluvit o samostatných verzích, i když se textové odchylky seskupují územně.“42

8.4. Slovník české hudební kultury FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury. Praha, 1997 V tomto lexiku se vyskytují pouze věcná hesla, takže o FM se v něm nic nedozvíme. Tento slovník zde ale zmiňuji kvůli tomu, že vysvětluje pojmy, kterými se budu dále v mé práci zabývat. Jedná se o typy skladeb, které FM napsal.

8.4.1.

Balada

Autory hesla jsou JF (Jiří Fukač), BBn (Bohuslav Beneš) a JVl (Jiří Vysloužil). „[…] výraz pro rozmanité typy básnické a hudební tvorby umělého i lidového charakteru. Český tvar vznikl z německého Ballade. Původ je hledán v provensálském slově balada (= píseň k tanci).“43 Zprvu tento výraz označoval určité básnické a hudební formy. Později poukazoval na básně s ponurým dějem, který byl založeným na tragickém střetnutí s démonickou, mravní nebo jinou silou. „Literární věda a folkloristika zahrnula pod pojem balada folklórní lyricko-epickou píseň obsahující dramaticky vyhrocený životní příběh a pocházející z jakéhokoliv prostředí.“44 Mezi hlavní rysy balady patří pochmurnost děje, uplatnění přímé řeči a 41

ZILYNSKYJ, Orest: Lidové balady v oblasti západních Karpat. Academia nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1978, s. 6. 42 Tamtéž, s. 8. 43 FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.58. 44 Tamtéž, s. 58.

29

dialogu, úsečnost, dějové skoky, možný zásah nadpřirozena do děje a tragický závěr. Tematikou nejčastěji bývá život prostých lidí nebo čin lidového hrdiny. „V českém prostředí bylo zjištěno asi 150 typů balad. České balady výrazně souvisejí s německou tradicí a lze zde postřehnout i analogie s polským, slovenským a maďarským folklórem. […] Všechny sloky se zpívají na jediný nápěv. Starší modalita ustupuje v novějším repertoáru typu dur-moll.“45 V romantické hudbě se balada chápe jako charakteristická skladba, která má fantazijní formu (Chopinovy klavírní balady). Baladu hudebně zpracovává F. Schubert, R. Schumann, F. Liszt, J. Brahms a H. Wolf. V českém prostředí se baladou zabývá A. Dvořák, B. Smetana, Z. Fibich, J. Novák, O. Zicha, L. Janáček, B. Martinů a další.

8.4.2.

Čardáš

Autorem hesla je JVl (Jiří Vysloužil). „[…] česká alternativa maďarského slova csardás, které označuje párový tanec maďarského původu a hudebně instrumentální projevy spojené s tímto tancem.“46 Hlavními propagátory tohoto žánru byli od r. 1834 cikáni, kteří jej hráli na bálech, v kavárnách apod. (csárda = krčma). „Tanec soudobého charakteru se skládá z pomalé části (lassu, lassan) a rychlé (friss, friszka), jejichž kontrast je navozen i změnou tónorodu (moll-dur). Hudba operuje výraznými rytmy a apeluje výrazovými zlomy na emoce vnímatele.“47 Těmito rysy čardáš úzce souvisí s dobovou tanečně zábavnou hudbou městského typu. Při srovnávání s verbuňkem (předchůdce čardáše) se z folkloristického hlediska může jevit jako hodnotný pokles. Čardáš budil pozornost u Liszta, Brahmse a Čajkovského.

8.4.3.

Častuška

Autorem hesla je JF (Jiří Fukač). Výraz častuška je ruského původu (častyj = mnohokrát se opakující). V ruštině se častuška může označovat i výrazy častaja, častucha, pripevka, pribaska, prigudka, korotuška, nabiruška, vertuška a toptuška. „Texty ruských častušek mají čtyřveršovou formu a zpívají se na známou melodii. […] Nejstarší zaznamenané častušky pocházejí ze 17. a 18. stol., k dalšímu rozkvětu tvorby došlo koncem 19. stol. Za sovětské éry se častuška začala používat i k agitačním či satirickým účelům.“48 V dnešní době bývá častuška interpretována za doprovodu harmoniky, balalajky nebo instrumentální skupiny. Po r. 1948 se objevuje častuška i v českém prostředí. Reagovali na ni R. Drejsl, J. Válek. A. Palouček a jiní. 45

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.59. Tamtéž, s. 112. 47 Tamtéž, s. 112. 48 Tamtéž, s. 119. 46

30

8.4.4.

Dětská píseň

Autorem hesla je VG (Vladimír Gregor). „[…] výraz pro písňovou produkci, která je zpívaná dětmi nebo pro děti. Zčásti lze k dětské písni počítat i projevy spontánní dětské kreativity, pokud dosahují elementární písňové útvarnosti. Dětská píseň představuje vokální (zpravidla jednohlasý, často instrumentálně doprovázený), písňový projev, který respektuje hlasové možnosti i psychiku dítěte (nevelký rozsah, snadné intonační obraty, prostý a výrazný rytmus spojený s dětskou hrou, taneční pohybovostí i s rýmem zhudebněné básně.“49 Označení dětská píseň se objevuje od 2. pol. 18. st. Německý výraz je Kinderlied. Rozlišujeme 2 typy dětských písní: „[…] prostší píseň určená zpívajícím dětem (forma AB nebo ABA, menší rozsah) a umělejší dětská píseň s propracovanější formou, dramatickým dějem a poměrně bohatým klavírním či jiným instrumentálním doprovodem.“50 Častěji se vyskytují písně v prostším typu, které rozvíjí hudebnost školních i předškolních dětí. Dětské písně komponoval R. Schumann, J. Brahms, P. I. Čajkovský, E. Grieg, I. Stravinský. V České republice se tomuto žánru věnuje B. Martinů, F. Zrno, K. Hába, Z. Fibich (Poupata), V. Novák (Jaro), J. Křička (cyklus Jiříčkovy písničky, Zvířátka z lesa).

8.4.5.

Koleda

Autorem hesla je JBb (Jitka Brabcová-Bajgarová). Existuje mnoho výkladů tohoto výrazu, ale nejpravděpodobnější je pomocí latinského slova calendae (= první den v měsíci). Německý výraz tohoto slova je Weihnachtslied a anglický Carol. V minulosti se pojmem koleda rozumělo vyjádření přání dobra, blaha a štěstí. Koledovali zpravidla mládenci, později dívky i děti. Koledníci byli chápáni jako nositelé požehnání a byli bohatě obdarováváni. „Koledovalo se hospodáři, hospodyni, dětem, zeťům, zasnoubeným, starým, čeledi, mrtvým, příslušníkům různých profesí (pastýřům, rybářům) apod. Lze rozlišovat koledování podle místa (např. pod okny) a doby koledování (vánoční, velikonoční, tříkrálové atd.).“51 V dnešní době se slovem koleda chápe převážně vánoční píseň. „Nového smyslu nabyla koleda v procesu christianizace, kdy vznikly vazby koledních akcí na některé události církevního roku. Koledovalo se např. na Kristovo narození (24. 12.), Tři krále (6. 1.), na svátky Všech svatých (1. 11.), sv. Martina (11. 11.), sv. Kateřiny (25. 11.), sv. Mikuláše (6. 12.), sv. Štěpána (26. 12.), na Hromnice (2. 2.).“52 Ve folklóru se vánoční koledy objevovaly jako lidové taneční písně, které obsahovaly motiv radostné noviny (předávání darů Ježíškovy, probuzení pastýřů). J. Seidel (Zpěvy betlémské), J. Pomahač (Koledy), A. Švarc (Staročeské i nové oblíbené koledy). 49

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.149. Tamtéž, s. 149. 51 Tamtéž, s. 451. 52 Tamtéž, s. 451. 50

31

8.4.6. Recitativ Autorem hesla je EH (Eliška Holubová). „[…] označení sólového zpěvu, který se intonačním a metricko-rytmickým spádem blíží recitaci nebo mluvené řeči. […] zpívaná řeč založená na napodobení mluvy.“53 Výraz recitativ vznikl z italského slovesa recitace (= přednášet, provádět). Od 17. st. se v neapolské opeře rozlišuje recitativo secco (suchý, doprovázený cembalem, violou da gamba nebo violoncellem) a recitativo accompagnato (doprovázený orchestrem). „Funkčně začíná být recitativ rozdělován na divadelní (operní), chrámový (oratorní) a komorní (kantátový), přičemž rozdíly se týkají hlavně přednesu, nikoliv kompozičního způsobu.“54 Recitativ neobsahuje repetice, má tóninovou a modulační volnost. L. Janáček (Její pastorkyňa), R. Strauss (Ariadna na Naxu) a B. Martinů (Ženitba, Čím člověk žije) použili doprovodný nástroj klavír.

8.4.7.

Sedlácká

Autorem hesla jsou JF (Jiří Fukač), JVl (Jiří Vysloužil) a MT (Marta Toncrová). Název sedlácká se používá v oblasti Horňácka (Velká nad Veličkou, Javorník, Hrubá a Malá Vrbka, Kuželov, Nová Lhota) a Dolňácka (Louka, Lipov) jako lidový točivý tanec v rychlejším tempu. „Na tradiční typ sedlácké z Velké nad Veličkou a okolí upozornil již koncem 19. stol. M. Zeman. […] Zdejší typ sedlácké má bohatý zpěvní základ a provádí se podobně jako jiné točivé tance z Moravy (danaj, vrtěná). Zazpívá se 1. sloka písně a muzika pak písňový tvar dvakrát přehrává k tanci, a to prakticky do chvíle, kdy někdo zazpívá 2. sloku nebo jinou taneční píseň. Hudebně má sedlácká ráz tance v 2/4 taktu s realizovanými 4 rytmickými dobami. Tempo vokálního projevu mohlo být dosti různé, instrumentální hra inklinovala k rychlejšímu projevu (dříve bývala i pomalejší).“55 Pro rytmizaci je charakteristické uplatnění tečkovaného rytmu. Instrumentální mezihry nebo dohry bývají improvizované. Pravděpodobně díky svému zdobnému charakteru se nazývají cifra → cifrování. Ve 20. stol. se v hudebním obsazení hojně vyskytuje cimbál.

8.4.8.

Táhlá

Autorem hesla je JVl (Jiří Vysloužil). „[…] hudebně folkloristický termín, jímž se označují specifické typy lidových písní volnějšího tempa. Výraz uvedl do hudební folkloristiky F. Bartoš, a to jako lidové označení specifických volně přednášených 53

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.765. Tamtéž, s. 765. 55 Tamtéž, s. 823. 54

32

písní z Podluží na Slovácku.“56 Tímto pojmem označoval L. Janáček východomoravský písňový typ. „K táhlým písním v širším slova smyslu lze řadit zejména písně zpívané ve volné přírodě (trávnice, žatevní písně, tzv. kosecké písně a písně choďácké, zpívané za pomalé chůze na návsi), ale též předzpěvy k točivým tancům, některé baladické písně i mnohé obřadní písně (např. svatební).“57 Charakteristickými rysy jsou volné tempo, uvolněná a velmi často nepravidelná artikulace, která vytváří různě dlouhé úseky, protahování tónů, vkládání pauz a korun. Táhlé písně komponoval L. Janáček, V. Úlehla a D. Holý.

8.4.9.

Ukolébavka

Autorem hesla je JT (Jan Trojan). „[…] výraz pro lidovou nebo umělou píseň, jež je určena k uspávání dětí. […] k houpavým pohybům se připojoval klidný, tichý až monotónní zpěv pravidelného rytmu (dvoudobý či šestidobý takt). Text (zpravidla citově vroucí monolog matky adresovaný dítěti) mívá konejšivě lyrický ráz.“58 Charakteristickými rysy jsou malý tónový rozsah a opakování drobných recitativních motivů. J. A. Komenský zařadil text i nápěv ukolébavky Spi, mé malé poupě do Informatoria školy mateřské. Hajej, můj andílku je nejznámější česká lidová ukolébavka. Poprvé se v roce 1852 objevila u J. Rittersberka. Ukolébavkami se zabýval i B. Smetana (Letěla bělounká holubička v opeře Hubička), J. J. Ryba (Spi, má zlatá, boubelatá), A. Dvořák (Synáčku, můj květe v opeře Jakobín), V. Novák (Dvanáct ukolébavek pro ženský sbor na text moravské lidové písně, Čtyři ukolébavky pro vyšší hlas a klavír).

8.4.10. Valčík Autorem hesla je VHr (Vladimír Horák) a JVl (Jiří Vysloužil). „[…] česká alternativa německého výrazu Walzer (též anglického waltz, francouzského valse a italského valzero), který označuje kolový párový tanec třídobého taktu. […] Za předchůdce […] se pokládá Ländler (lidovější typ; vlastní lidový ländler byl zabydlen v jihoněmeckých a rakouských zemích, ale i na Chebsku, v Pošumaví a na jižní Moravě.“59 Ländlery komponovali J. Haydn, W. A. Mozart, L. v. Beethoven, F. Schubert, P. Vranický, J. V. H. Voříšek, J. A. Vitásek. Základem valčíku se stal vídeňský valčík, který se tančil v rychlejším tempu. Ve 20. st. se stal oblíbeným waltz, který byl ve volném tempu. Kompozičním základem valčíku byly 2 osmitaktové fráze. F. Chopin pojal valčík jako virtuózní klavírní skladbu. A. Dvořák komponoval klavírní 56

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.913. Tamtéž, s. 913. 58 Tamtéž, s. 961. 59 Tamtéž, s. 972 – 973. 57

33

Valčíky a Pražské valčíky. Velmi hojně se valčík vyskytoval v baletu (P. I. Čajkovský, S. Prokofjev, I. Stravinský). „Od 20. let 19. st. proniká valčík ve velkém měřítku do společenského života a stává se vedle polky nejoblíbenějším tancem.“60

8.4.11. Vánoční hudba Autorem hesla je JT (Jan Trojan). „[…] označení hudebních projevů funkčně spjatých se svátkem Vánoc.“61 Vánoce v křesťanství označují Kristovo narození, které se slaví 25. prosince. „Jan z Holešova dále uvádí mezi štědrovečerní zvyky i koledování a zpěv latinských písní. V chrámech a klášterech se od 13. st. uplatňovaly duchovní hry, opírající se o latinské vánoční písně. […] V Jistebnickém kancionálu jsou doloženy vánoční nešpory a české vánoční písně. […] Specifickým typem předvánočních zpěvů jsou roráty.“62 Vánoční ukolébavku Chtíc, aby spal, zkomponoval A. Michna.

8.4.12.

Verbuňk

Autorem hesla je JF (Jiří Fukač), JVl (Jiří Vysloužil) a MT (Marta Toncrová). „[…] počeštěný název tance a taneční instrumentální hudby, jejichž vznik a vývoj byl spjat s Uhrami. Maďarský tanec verbunkos souvisí s německými výrazy werben a Werbung, jimiž se označovalo najímání vojska či odvod k vojsku (význam českého slova verbovat). V Uherském prostředí se tak koncem 18. stol. začaly nazývat hudební projevy resp. tance využívané při verbování do rakouské armády. Tvorba verbuňkových instrumentálních skladeb tanečního charakteru byla zpočátku nepochybně ovlivněna hráčským projevem cikánských hudebníků.“63 Je ve 2/4 nebo 4/8 taktu a vyznačuje se velmi výraznou synkopací a tečkovaným rytmem. Lze tvrdit, že východiskem verbuňku je improvizovaný mužský taneční projev, který byl součástí točivých tanců (cifrování). Jako sólový tanec chlapců a mužů se tančí jen na Slovácku. Jiné podoby tohoto tance (např. dvojkový nebo skupinový tanec) jsou charakteristické hlavně pro Slovensko a Maďarsko. Verbuňk můžeme najít i pod jiným názvem (čardáš, cifra, cifrování, čardášování, grepčení). „Předchůdcem verbuňku bylo patrně vyskakování chlapců před muzikou s pleskáním do holínky, jež se dodnes udrželo v hodovém tanci na Podluží (hošije). Jinde na Slovácku bylo toto vyskakování známé jako tanec zvaný skok, do skoku nebo skočná. Tempo je při zpěvu středně rychlé až volné, v průběhu vlastního tance se stupňuje.“64

60

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.973. Tamtéž, str. 974. 62 Tamtéž, s. 974. 63 Tamtéž, s. 989. 64 Tamtéž, s. 990. 61

34

8.4.13.

Zbojnická píseň

Autorem hesla je MT (Marta Toncrová). „Výraz souvisí se slovem zbojník. […] Ve Slezsku jsou tyto písně spojovány se jménem legendárního zbojníka Ondráše, na Slovensku s postavami Jánošíka a Vdovčika. […] Se zánikem zbojnictví ztrácel repertoár v lidové tradici postupně aktuálnost. […] V melodice a tonální výstavbě zbojnických písní (výskyt mixolydické a lydické tóniny) se odráží vliv pastýřských nástrojů (fujara, gajdy). Zbojnické písně jsou převážně v sudém metru. […] Zbojnické tance patří do skupiny mužských skoků. Úvodní část tance bývá zpravidla v pomalejším tempu, které se postupně zrychluje. Tance vyžadují fyzickou zdatnost a značné pohybové schopnosti.“65 Pokud jde o zbojnickou tematiku a okruhy tzv. zbojnických písní, lze tuto tematiku svým způsobem považovat za umělou a historizující. Takovéto postoje mohou reálně fungovat jen v omezených podmínkách a po krátkou dobu (vojenští dezertéři v karpatských lesích koncem 1. světové války). Pokud někdo podobné situace připomíná, obnovuje tak vědomě určité historické souvislosti. Vliv zbojnické tematiky je patrný u L. Janáčka (Písně deviantské, opera Ondráš), V. Nováka (Zbojnická sonatina), K. Háby (opera Jánošík, Zbojnická suita pro klavír), B. Martinů (Zbojnické písně pro mužský sbor).

8.4.14.

Zlidovělá píseň

Autorem hesla je JVl (Jiří Vysloužil) a BBn (Bohuslav Beneš). „[…] označení písňových skladeb nefolklórního (tzv. umělého) původu, jež byl přijat do zpěvního repertoáru širších vrstev venkovské, resp. i městské populace, přičemž autorské znění textu (řidčeji nápěvu) se v procesu zlidovění mohlo měnit. Starší termín pro zlidovělou píseň zněl znárodnělá píseň.“66 Jako první napsal studii o zlidovělé písni O. Hostinský. B. Václavek a R. Smetana našli 175 textů a nápěvů zlidovělých písní v českém prostředí. Písně pochází od 67 autorů (14 anonymních). Od 19. a 20. st. zlidovělá píseň pomalu vytlačuje a nahrazuje folklórní produkci a je přijímána pod edičním, provozním a masovým tlakem médií.

8.4.15.

Zpěvohra

Autorem hesla je JVl (Jiří Vysloužil). „[…] víceznačný výraz, střídavě vztahovaný na různé typy a druhy hudebního divadla. […] Česká hudební publicistika využívala od obrození výrazu zpěvohra jako obecnému termínu, vystihujícího oblast hudebního divadla (oproti činohře) a především její směrodatné 65

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.1019 - 1020. 66 Tamtéž, s. 1021.

35

jádro reprezentované operní tvorbou. Výraz zpěvohra se tak u řady autorů stává synonymem termínu opera.“67 Pojem zpěvohra pravděpodobně vznikl doslovným překladem německého slova Singspiel. Kolem roku 1800 se hra se zpěvy označovala jako veselohra se zpěvy, opera nebo zpěvohra. Slovem zpěvohra se chápaly singspiely, hry nebo hudební pantomimy.

8.4.16.

Žatevní píseň

Autorem hesla je MT (Marta Toncrová). „[…] výraz pro pracovní písně, funkčně svázané s prací při sklizni obilí. […] Tematika je dána situacemi, při nichž se zpívalo. […] Hudební strukturace i typický přednes jsou určeny prostředím: žatevní písně se řadí k tzv. písním z přírody, k táhlým písním apod. (protahované tóny v závěrech frází, rytmická uvolněnost). Typická je i volná vazba mezi texty a nápěvy (často se na 1 nápěv zpívá více textů a naopak).“68 Můžeme se setkat s různými lokálními názvy (hečené na Valašsku, ženculské ve Slezsku). Žatevní písně se velmi hojně vyskytují na východní Moravě a západním Slovensku. Písně mají pouze 1 nebo 2 sloky. Žatevní písně většinou zpívají ženy. Nápěv má malý tónový rozsah. S těmito písněmi se často spojují písně dožínkové, které jsou tematicky velmi podobné žatevním písním. O žatevní písně se zajímali starší sběratelé (F. Sušil, K. J. Erben, J Kollár, F. Bartoš), později F. Kyselková, J. Černík a O. Hrabalová.

67

FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.):Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s.1028. 68 Tamtéž, s. 1033.

36

9.

Analýzy skladeb

V této kapitole se budu zabývat analýzami vybraných skladeb od FM. Skladby jsem vybírala podle toho, že mě buď něčím oslovily, nebo se vymykaly tvorbě FM. Čerpala jsem z monografie KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012, s. 190 – 363.

9.1. A dyž dojde sobotěnka

Obr. 18 A dyž dojde sobotěnka

Táhlá píseň evokuje rubato. Je sice zapsaná v 5/4 taktu, ale na konci taktu lze při interpretaci předpokládat cezúru (korunu). Melodika na bázi kvintakordu s přidanou sextou celou píseň otevírá a tvoří čtvrtinu melodického objemu písně. Už od druhého taktu převládá sekundová melodika s jedinou tercií. Intervalový přepis celé písně: 4 3 0 0 -3 5 -2 -5 2 1 -1 3 -3 2 5 0 0 -3 1 -1 -2 -2 -5 2 5 2 -2 -3 1 Tento typ kombinace kvintakordické melodiky (s přidanou sextou) nebo raketové melodiky budeme sledovat u řady případů.

37

9.2. Ach, Bože, rozbože

Obr. 19 Ach, Bože, rozbože

Produktivní typ písně, který se zřejmě opírá o velkou tradici, přecházející už ze začátku 19. století. Typ písně jsem sice nenašla v nejstarších písňových českých sbírkách (Písně krátké Jana Jeníka z Bystřic69), ale tradice tohoto motivu musela být silná, když pronikla do RK70 a Václav Hanka, jako více než pravděpodobný falzátor a autor lyrických i epických básní RK, ji použil v básni Opuščená (citujeme podle vydání Rukopis Královédvorský, … Königinhofer Handschrift, vydání deváté Václava Hanky, Praha 1847 … „Kdě mój otčík, otčík milý? Zahřeben v rovečce. Kdě moje máti, dobrá máti? Trávka na něj roste, Ni mi bratra, ni mi sestry …“, s. 102-103. Rozpad a zánik rodiny patrně ovlivnil tento motivický okruh a přecházel i do pololidové sféry a do oblasti zlidovělé písně. Svědčí o tom řada výskytů (za všechny uvádím kresbu Mikoláše Alše pro Špalíček národních písní a říkadel/Melantrich a.s., Praha 1939, s. 13, s udáním data 1877, v edici je uvedeno datum Paleček 1887. Píseň není z Erbenova sběru a v závěru působí uměle: „Tatíčka oheň vzal, matičku voda, bratříčka vojna – ach, jak je jich škoda. Dál a dál trhá se rodinná páska: sestřičku urval mor, mě zhubí … láska.“ Je obtížné zjistit, odkud motiv vstoupil do tvorby FM.

69

Editor Jiří Traxler, I. díl, vydal Etnologický ústav Akademie věd České republiky ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Praha 1999 a II. díl, Praha 2010. 70 Rukopis Královédvorský.

38

9.3. Až já budu, milá, žitko kosit

Obr. 20 Až já budu, milá, žitko kosit

Verbuňk je melodicky a rytmicky vytvořen zcela v duchu novouherského typu čardáš-nóty, střídá trochej a jamb (-u a u-) a sestupuje po kvintakordu d-a-fis (e)-d. A / 6

+ \

+

6

B /

+

A

\

|

5 + 5

6

/|\

/|\

/\

/\

/|\

222

222

32

32

222

Segment A je koncipován kvintakordicky, segment B je v duchu čardáš-nóty melodicky založen na opakování tónu (2x) a na sekundově koncipované sestupné melodice.

39

9.4. Až pojedu orat

Obr. 21 Až pojedu orat

Píseň označená „táhle“ je typem písně, kde si orající povolává na pomoc buď partnerku, jako je tomu v tomto případě („frajárečku moju milú“), nebo se prostřednictvím orby nebo jiné práce seznamuje s dívkou, která pak obvykle přebírá aktivitu. V moravských a slovenských písních je řada těchto pracovních situací, kdy dívka donáší kosícímu vodu („vínka sklínku“) nebo mu nakonec podává kosu, ustýlá na pastvě apod. FM navázal na tento produktivní typ celkem konvenčním způsobem: šohaj si „zavolá sebú frajárečku moju milú“ a v další sloce „Frajárečka moja bude se mnú chodit, ej, koníčky vrané ručenkú mně bude vodit.“ Jednoduché formové schéma písně in G odkazuje na symetrický typ 2+2, který je v závěru prodloužen rubatem. 5 / \ 2

3

Melodika je převážně sekundová (v prvním taktu tónický pentachord klesající od po g1, ve druhém taktu je využit pentachord II. st. c-h-c-d-e-a, třetí takt je identický s prvním, čtvrtý a pátý takt kombinují subdominantu e-fis-g-d-c s dominantou k tónice h-a-g). d2

Intervalový přepis celé písně: -2 -1 -2 -2 0 5 -1 1 2 2 -7 5 -2 -1 -2 -2 0 9 2 1 -5 -2 -1 -2 -2

40

9.5. Bez tebja, cérenko

Obr. 22 Bez tebja, cérenko

Recyklát písňového typu, jaký FM použil vícekrát. V tomto případě se jedná o osvědčený typ podle písně Vínečko bílé. Kvintakord je po třech taktech vystřídán sextakordem (vzestupně: e1 gis1 h1 → gis1 h1 e2).

14 /

\

6

8

/ \

/ \

3 3

3

5

První tři takty jsou z tónického kvintakordu přeneseny na sextakord (tyto tři takty založené na tónickém sextakordu se opakují). Posledních pět taktů umožňuje subdominantní a dominantní harmonii. Píseň je nepůvodním derivátem známého typu. Proto ji lze považovat za jeden z mnohých recyklátů.

41

9.6. Bojanovská hospoda

Obr. 23 Bojanovská hospoda

14 /

\

6

8

/ \

/|\

3 3

3 3 2

Mírná asymetrie je opět způsobena rubatovou fakturou. Melodicky se jedná o známý a osvědčený průběh (klesavá melodika průchodných tónů na ose kvartsextakordu g2 f2 e2 d2 c2 g1 nebo tetrachordu e2 d2 g2 f2 e2 d2). Obrácení melodického směru je časté a obvykle nastupuje ve druhé nebo kontrastní části písně. Tak je tomu ve druhé osmitaktové části, kde se objevuje stoupavá melodika (3 0 0 -1 1 2) a po ní takt identický s prvním taktem písně, tedy prvek reprízy a coda se sextovým zdvihem (-2 -1 -2 -2 -5 0) coda (0 8 -1 -2 -2). Bojanovská hospoda je píseň, která má celou řadu podobných derivátů a to asi způsobilo, že se nestala tak známá a oblíbená, jako jiné písně FM.

42

9.7. Co je po tej zahrádce

Obr. 24 Co je po tej zahrádce

Tzv. družstevní častuška je datována 13. 4. 1959. To už je doba, kdy odezněly tzv. nové lidové písně, které vytvářeli z podnětu oficiálních míst (např. tehdejší Československý rozhlas a jeho orchestr BROLN) lidoví zpěváci (např. Anežka Gorlová ve spojení s BROLNem), ale i doboví arivisté, kteří využívali nabídky a poptávky začátku 50. let. To však není případ písně Co je po tej zahrádce. Sotva už zjistíme, proč ji FM označil jako družstevní častušku, když jde o běžný derivát lidové písně. Negativní konotace (polečko – roste na něm tráva, než žitko dozraje, už sa zaorává, zahrádka bez růžičky, muzika keď nemá husličky). Čardášová stylizace směřuje na moravsko-slovenské pomezí. Píseň je asymetrická. Menší první část (5 taktů) je vystřídána větší částí (9 taktů). Čardáš-nóta přetrvává v taktech 1, 2, 4, 6, 7, 9, 10, 11. Označení „družstevní častuška“ je zcela nahodilé a dá se považovat za opožděný vliv tendencí, které mohly na FM působit ještě v 1. pol. 50. let 20. st. Forma I. verze:

Forma II. verze:

14

8

//|\

/\

5 3 4 2

5 /\ 2 3

43

3

9.8. Cože ty, můj milý

Obr. 25 Cože ty, můj milý

Přenesení tanečního patternu do světa milostné tematiky působí vcelku logicky a ústrojně, uvědomíme-li si, že známý melodický pattern zřejmě funguje jako melodická znělka obce, lokality nebo subregionu. V tomto směru připouští daleko smělejší posuny než je tento, který se jeví jako vcelku reálný a ne zvlášť vybočující.

44

9.9. Čí sú to šohajci

Obr. 26 Čí sú to šohajci

Verbuňk Čí sú to šohajci stojí za stručný analytický komentář kvůli ne zcela jasnému harmonickému závěru. Základní výchozí a cílovou tóninou je e moll (oscilace s paralelní G dur není v průběhu písně zcela jednoznačná). Dokládám to i analyticky:

20 (s repeticí posledních 10 taktů → celkem 30 taktů) /

\

10

10

/ \

/ \

5

5 6

4

Pětitaktí jsou vlastně vypsaná ritardando v jinak symetrických čtyřtaktích. Možnosti harmonického výkladu písně: takty 1-5 e moll (jiné řešení: takt 1 a 2 e moll, takt 3 G dur, takt 4 a 5 D dur/dominanta z G dur), takty 6-10 (6, 7, 8 D dur/dominanta z G dur, takt 9 a 10 G dur/tónika paralelní řady), takty 11-16 (G dur s dominantou D dur, 14. takt patrně vybočení mimotonální dominantou A dur k dominantě D dur), takty 17-20 e moll Přitom existuje více možností (např. takty 11-14 lze chápat in e moll, takty 15-16 jako vybočení do G dur /D-T/. Nabízí se i spousta jiných řešení.)

45

9.10. Darmos k nám, šohajku

Obr. 27 Darmos k nám, šohajku

Obdobně vcelku přirozeně působí využití známého melodického tanečního patternu, který jsme označili za jakousi znělku obce, lokality nebo subregionu. Milostný trojúhelník (rozchod a změna partnera) dobře vyhovují i v tomto případě.

46

9.11. Dívča z pola běží

Obr. 28 Dívča z pola běží

Píseň má milostný charakter a smutný text. Popisuje příběh, jak se polekali koně a ušlapali Janka, ten v krvi leží, děvče v šoku a s pláčem běží pro pomoc, kterou hledá u své matky. Hlavní melodický zvrat nastává ve třetím taktu, kde se objevuje E dur (mimotonální akord) a poté zazní klasický „lidový výkřik“ na intervalu čisté kvarty (cis2 → fis2). Výkřik „ej, hej“ je ještě více umocněn uložením koruny oběma tónům. Zde se skladba poněkud zastavuje a následuje opakování předešlé věty, která nemá již tak naléhavý výraz, jako věta předchozí, ale naopak → začíná na tónu e2 a sekundovými kroky klesá v rozsahu čisté kvinty až k tónu a1, kde se vystřídá s tónem fis1 (a1 fis1 a1 fis1). Následuje krátká pomlka, která zde má jen funkci rychlého nádechu. Poslední fráze je opět ukončena dvěma notami s korunami. Takto je celá skladba přesvědčivě ukončena a fráze správně „dodýchána“.

47

9.12. Do Betléma pospíchejme

Obr. 29 Do Betléma pospíchejme

Jde o klasickou formu koledy. Slova obsahují „průřez všemi barokními koledami“. Klasicky popisuje narození Krista („pastýři tam spěchali a svůj vzkaz nám zanechali“), objevuje se postava anděla, který nám zvěstuje radostnou zprávu („Spasitel se narodil nám“). První a třetí sloka je shodná od části „Ježíškovi malému“ až do konce skladby jak textem, tak i melodií. Píseň má velmi jednoduchou melodii bez korun a mimotonálních akordů, jak jsme běžně u FM zvyklí. Takt 7 a 8 se melodicky shoduje s 9 a 10 taktem. Takty 4 a 11 se také melodicky shodují. V prvním taktu je nepatrná změna (poslední nota je a1 a ne fis1 jak je tomu v obou následujících případech). Těžko říct, jestli je to chyba tisku nebo záměr FM. Materiál 4 až 6 taktu je nápadně podobný s 11 až 13 taktem. Liší se pouze tím, že na konci skladby melodie klesá a spolehlivě celou frázi uzavírá do tóniky. Nápěv celé písně je velmi primitivní a snadno zapamatovatelný.

48

9.13. Ej, a já půjdu k horám

Obr. 30 Ej, a já půjdu k horám

Zbojnická píseň je ve folklóru 20. st. jakýmsi historickým reliktem (obsahově jde o umělý recykláž jakéhosi schematicky podaného příběhu → „Ej, tatíčka sem viděl drábem zamordovat…“). Vykonstruovaný příběh se zcela proměňuje na jakési historické paradigma ve druhé sloce („Ej, a já půjdu k horám, zajdu do hájíčka, ostanu tam, šohaj, rači za zbojníčka…“). Zhudebnění je zcela konvenční. Píseň začíná interjekcí „ej“, obvykle klesá pentatonicky od kvinty k primě. I v tomto případě je tomu tak (od d2 po g1). Verbuňkový tečkovaný rytmus a lydická „zbojnická“ kvarta písničku hudebně povyšují z textově podprůměrného recykláž na hudebně zajímavější záležitost. I když je „zbojnická“ v této podobě zjevný anachronismus, hudebně je píseň docela přijatelná.

8 / 2

/ | \ 2

2

2

A1 A2 A3 A4

49

9.14. Hajej, spinkej

Obr. 31 Hajej, spinkej

Ukolébavka datovaná 26. července 1958 je zvláštním recyklátem ukolébavkového segmentu „Hajej, spinkej“. Ten přechází z baroka až do současnosti. Vlastním příspěvkem skladatele je tak vlastně jen k obligátnímu „hajej, spinkej“ připojení veršů „ty naše děvčátko, růžové poupátko“. Ve druhé sloce je připojen verš „zpívá ti mamička, líbá tě na líčka“. Skladatelův příspěvek je tak minimální, a to jak v případě textu, tak i zhudebnění). Ukolébavkový segment „Hajej, spinkej“ je ve znamení střídání tónického a dominantního intervalového postupu (kvarta d2 – a1, tercie cis2 – a1). Verš „ty naše děvčátko“ je podložen subdominantou h1 – g1 – h1 – d2 a dominantou h1 – a1. Uzavření melodie je konvenční (a1 – h1 – cis2 – d2). Píseň je značně umělá a působí jako nepříliš ústrojné spojení ukolébavkových vžitých postupů s připojenou codou.

50

9.15. Hajuškaj, spinkaj

Obr. 32 Hajuškaj, spinkaj

Další ukolébavka „Hajuškaj, spinkaj“ využívá opakování dvoutaktového segmentu, který si svou obloukovou melodikou, převzatou z pozdní barokní a klasicistní melodiky, zřejmě skladatel odvodil z koledového typu. Ten využíval velmi často ve vánočních písních. Tato ukolébavka je na rozdíl od jiných nápaditější („klasicistní“ dvojtaktí = dvakrát po sobě, „kontrastní“ dvojtaktí = o tercii výš), kombinuje tóniku s dominantou a rovněž se opakuje.

Forma A-B-A je zřejmě nejběžnějším schématem: 11 / /

| \

\

2 2 (opakování) 2 2 (opakování) 3 \ /

\ /

|

A

B

A´

51

9.16. Kdybys k nám byl došel

Obr. 33 Kdybys k nám byl došel

Je to táhlá milostná píseň. Ve dvou slokách se stupňuje motiv setkání → dívka očekávala svého milého (příběh využívá konvenční stereotypy → „Kdybys k nám byl došel, než měsíček vyšel, natrhala bych ti na humenku višeň…“). Višeň je nahrazena pérkem z rozmarýnku (tedy rekvizity běžné ve folklóru). Hudebně je píseň převzetím zaužívaného stereotypu moll-durové melodie (a moll, C dur, a moll). 6 /

|

2 / 1

\

2 \ 1

/ 1

2 (opakované dvojtaktí) \

/ 1

1

a moll C dur a moll A

B

B

52

\ 1

9.17. Když sem išel přes dědinu

Obr. 34 Když sem išel přes dědinu

Poslední píseň (vrtěná s datem vzniku 27. února 1970), to je samo o sobě jakési nostalgické memento. Analýza toto sice registruje, musí však konstatovat, že motivicky a obsahově je píseň mnohokrát použitým recyklátem. Spatření dívky obvykle může přinášet další obsahové momenty, zde tomu tak není (jen určení místa „u studánky, u kamenej … máčala si své noženky, ve voděnce, ve studenej“ a zvolání „hoja, hoja, duša moja“). Hudebně je koncipována z řídnoucího motivického segmentu: 4 tóny, 3 tóny, 1 tón. Tato posloupnost se vyskytuje celkem třikrát, pokaždé s jiným vyústěním. 9 /

|

3 / 1

| 1

3 \

/ 1

4 tóny 3 tóny 1 tón G dur

\

1

3

|

\

1

1

/ 1

| 1

\ 1

4 tóny 3 tóny 1 tón

4 tóny 3 tóny 1 tón

G dur (D)

G dur (S) G dur (T)

53

9.18. Kolébenka malovaná

Obr. 35 Kolébenka malovaná

Tato ukolébavka je ve srovnání s ostatními zcela odlišná. Nenavazuje totiž na klasicistní a barokní recykláž. Ty se dostávaly do venkovského hudebního prostředí jako deriváty koled. Tato „táhlá“ ukolébavka sází na verbuňkový rytmus.

Obvyklá A-B-A forma je zde opuštěna a nahrazena jiným, také častým schématem: 14 /

/

3

2

\ / A

|

\

3

\

3 \

3

/ A´

| coda

Melodika opisuje sestupný oblouk od e2 s poklesem na h1 a zpět do výchozího e2. Část A´ se odehrává od tónické kvinty (obdobně jako A), ale s poklesem až na tóniku a1. Coda mění melodický směr a je katalektickým trojtaktím přidaným za A-A´. Písně s vnějším katalektickým několikataktovým ukončením nalézáme poměrně často ve východomoravských písních (např. Ach, veža, veža.) 54

9.19. Mikulecká dědina

Obr. 36 Mikulecká dědina

Nejznámější na písni je spojení dost markantně odlišných faktur (táhlá v první polovině → 1-3 takt, verbuňková při zachování stejné hybnosti). Tento verbuňkový vpád ve druhé polovině písně byl asi jedním z nejdůležitějších faktorů, které způsobily mimořádnou oblibu a popularitu písně. Samotná píseň má tento obsahový průběh: FM zde popisuje krásu jeho rodné obce Mikulčice (Mikulecká dědina). V 1. sloce zpívá o dívce, kterou má rád, ve 2. sloce se věnuje spíše přírodě a vzpomíná na chvíle strávené s dívkou a ve 3. sloce se opět obrací k přírodě. V posledním taktu 3. sloky zpívá, že jeho dívka je už s někým jiným. Poslední 4. sloka se opět vrací k tématu Mikulecké dědiny a snaží se na dívku zapomenout. Je možné, že průběh a řazení motivů písně ovlivnily její vysokou popularitu, ale hudební kontrast táhlé faktury a verbuňkového jambického rytmu se jeví jako nejsilnější hudební podnět pro tak mimořádnou oblibu písně. 6 /

2

\

3

3

/ \

/ | \

1 (katalektický takt) 55

1 1 1

9.20.

Mikulecký kerchov

Obr. 37 Mikulecký kerchov

Skupina písní „na známou melodii“ (Mikulecký kerchov ; Cože ty, můj milý; Darmos k nám, šohajku) dokládá známou skutečnost, že texty písní se obměňují mnohem rychleji než melodie. Melodický taneční pattern v tomto případě funguje jako něco obecně zaužívaného a vůbec nevadí, že rytmus sedlácké je transferován do zcela odlišných a motivicky vzdálených, s nápěvem písně nesouvisejících konotací. V tomto případě je známá taneční melodie naroubována na motiv odvedené milé, která však zemřela („… odvédl mě šohaj frajárečku moju … jemu ju Pánbůh vzal, včera mu ju hrobař do hrobu pochoval.“). Jakási obsahová indiferentnost bere pattern jako obecně vžitou melodii a zřejmě jedině proto je možné na ni zpívat tematicky zcela odlišný text. 10 /

\

5 /

5 \

/

\

2

3

2

3

T

T-S

S

TDT

56

9.21. Moja milá, starodávná

Obr. 38 Moja milá, starodávná

Táhlá milostná píseň je recyklátem mnohokrát použitých postupů. Přenesení prvního dvojtaktí na kvintu (z tóniky na dominantu) je něčím značně konvenčním. Toto povýšení melodického segmentu má jasně akcentační úlohu (text se vesměs doslova opakuje, ale zvýšení o kvintu dává textu zdůraznění. Po dosažení vrchní tóniky (f2) se odehraje kontrastní dvojtaktí (jakési B ve schématu A-B-A). Píseň je přes značně konvenční a odvozenou podobu rytmicky ozvláštněná dvěma podobnými synkopickými deriváty a střídáním 5/4 a 4/4 taktu, což působí jako vypsané ritardando.

8 / |

\

\

2

2 (přenesení o kvintu)

2

2

\

/

|

|

B

A

A

57

9.22.Nezaměstnaný

Obr. 39 Nezaměstnaný

Píseň, která se zcela vymyká z okruhu tvorby FM. Nepodařilo se mi zjistit identitu autora textu (Stanislav Rylka). Samotné tango svědčí o tom, že FM měl vztah i k dobové populární hudbě. Právě tato píseň je svědectvím jednak toho, že FM měl značně vyvinutý sociální instinkt, když navázal na tematiku aktuální zejména ve 30. letech. Pod vlivem moderních „šlágrů“ napsal spolu se svým přítelem Stanislavem Rylkou tuto píseň, která si našla velkou oblibu u mladých lidí a často se hrála na vesnických zábavách. Tango se po formové stránce rozpadá na mollovou a durovou část. Lehká asymetrie nijak nenarušuje průběh skladby, která je na rozdíl od všech ostatních něčím zcela výjimečným a je patrně jediným nebo jedním z mála dokladů toho, jak FM (zřejmě pod vlivem politické situace) rozvíjel zcela odlišné podněty a inklinoval, pravděpodobně jen ojediněle, k dobové taneční písni se silnou sociální konotací. 40 /

\

rytmicky

tango

16

24

/ 7

\

/ / | \ \ 9

7 4 4 58

4

5

9.23.Pověz ty ně, holuběnko

Obr. 40 Pověz ty ně, holuběnko

Valčíková píseň Pověz ty ně, holuběnko není datována. Pokud jde o text písně, jedná se o recykláž častého folklórního typu (oslovení holuběnky může mít nejrůznější konotace, zde jde o spojení s frajárečkou, „… esli ráda vstává … esli jí to pěkně sluší“). Píseň působí jako zcela vykonstruované a neústrojné spojení tzv. lidového textu a valčíkové melodie blízké českému lidovkovému typu. Melodie je koncipována osvědčeným a obvyklým způsobem. Prvních 8 taktů proběhne v rozsahu tercie, druhých 8 taktů od tercie po kvintu. Střed písně dosáhne vrcholu a závěrečných 8 taktů opakuje druhou osmitaktovou část. Lidovkový valčík spojuje taneční typ populární až banální melodie s textem ze zcela jiného okruhu. Výsledkem je hybridní tvar.

32 /

/

\

\

8

8

8

8

/ / \ \

/ / \ \

/\

/ / \ \

2 2 2 2

2 2 2 2

4 4

2 2 2 2 59

9.24. Před lety kdys…

Obr. 41 Před lety kdys...

Píseň Před lety kdys s označením Recitovaně (není zcela jasné: má snad jít o pokyn k rytmické pregnantnosti, k ostré a akcentované rytmice, jakou např. preferuje tango??) je jednoznačně derivát z ohlasu taneční hudby meziválečné éry. Duet s podstatně menším zastoupením ženského hlasu je zajímavý především rytmicky. První polovina písně je notována v 5/4 taktu. Celkově tento rytmický postup působí jako záměrné spojení valčíku a dvoudobé (druhé části taktu) snad polky. Lidovka nebo lidovková až operetní melodika ve tvorbě FM představuje jen zcela nepatrný zlomek tvorby a aktivity a já se jí zabývám vzhledem k tomu, že jde o společensky velmi nosnou problematiku.

60

9.25. Také mně má milá

Obr. 42 Také mně má milá

Také mně má milá je táhlá milostná píseň. V první sloce se opakuje druhá a třetí věta v dalších slokách se již žádná slova neopakují. Co se týká melodie, tak v druhém taktu překvapivě stoupá nahoru, kde se zastaví na nejvyšším tónu e2 a sekundovým krokem klesá na d2. Fráze je ještě zesílena umístěním korun nad poslední dvě noty. Melodie, text i rytmus ve třetím a pátém taktu se doslovně opakují. Sloka končí opět dvěma korunami nad posledními notami. Zvolnění na konci skladby bývá u milostných písní velmi časté. Klesající dórská sexta ve třetím taktu se v písních FM objevuje častěji. Text má milostný charakter, ale není to klasická milostná píseň o šťastné lásce. FM píše o tom, jak mu „jeho milá“ říká, aby za ní přišel, že je sama doma. Potom ji vidí s jiným. Jeho si dívka ani nevšimne, dokonce ho její matka vyprovází z domu. Smutná a zklamaná láska. Jeho „frajárečka“ má jiného. Vystupuje zde milostný trojúhelník, dokonce i matka dívky. Můžeme si představit příběh plný intrik, kde mladého muže obelstí jeho frajárečka se svojí matkou. 2 2 1 2 0 -7 4 3 5 2 -2 2 -2 -1 -2 -2 5 -8 3 0 -2 2 2 -2 7 -2 -1 -2 -2 5 -8 5 0 -2 0 -2 -1

61

9.26.

Už sme žitko povázali

Obr. 43 Už sme žitko povázali

Píseň má rytmus verbuňku, který je v prvních čtyřech taktech. V pátém a sedmém taktu se rytmus obrací. Píseň se zpívá živě s velmi výrazným rytmem. Co se týká druhé verze frázování, tak ta celkově frázi spíše natáhne. Místo noty čtvrťové s tečkou a osminové se zde vyskytuje půlová a čtvrťová nota. Metrické délky not se zdvojnásobí. Toto použití augmentace může mít také funkci koruny (fráze se nepatrně pozastavuje, tomu dopomáhá i čtvrťová pomlka na konci fráze). Skladba má klasický dožínkový charakter („Už sme žitko povázali“; po práci pijí víno, které jim podává žena; „a včíl dostaneme vínka červeného“). V dalších dvou slokách se již ale nezpívá o dožínkách nebo o vínu, ale o frajárce. Ve třetí sloce chlapec zpívá o tom, jak matka jeho dívky nepřeje jejich vztahu („už ju darmo v srdci nosím … zapomínat na ňu musím“). V závěru písně ale zjišťujeme, že moc netruchlí a jde si hledat děvče jinde („přes pole si zajdu, u muziky frajárečku sebje najdu“). V této písni je použito klasické podlužácké nářečí (včíl; do stodole; do čepáčka; milú; bílú; dívča; širúšek). Objevuje se zde prodlužování samohlásek („ú“).

62

9.27. V širém poli studánečka

Obr. 44 V širém poli studánečka

V písni je zajímavá výměna rolí. Obvykle podává a nabízí něco žena muži (víno, vodu, občerstvení po práci), zde je to naopak. Plynou z toho nějaké důsledky v komunikační rovině?? Může to být samozřejmě pouze náhoda… Zápis předposledního taktu jsem našla i v jiné verzi, kde došlo ke změně melodie a1 h1 h1). Originální melodie jsou pouze sekundovým krokem stoupající tóny (g1 a1 h1 h1). Domnívám se, že se jedná pouze o tiskovou chybu. (fis1

FM tuto skladbu napsal pro svou ženu. V 1. sloce popisuje krásu volné přírody, ve 2. sloce se již zmiňuje o dívce, která ho zaujala u kamenné studánky a ve 3. sloce se zpívá o jejich sblížení. V notách je sice zapsaná forma ||:A:|| B. Občas se ale můžeme setkat i s variantou, že se opakuje i druhá část písně ||:A:|| ||:B:||. ||: 0 -2 -1 3 0 -3 -2 -2 -3 -2 :|| 10 2 2 -7 2 1 2 -7 2 2 0 1 -3 -2

63

9.28.

V tej našej zahrádce

Obr. 45 V tej našej zahrádce

V tej našej zahrádce je první písní FM. Melodie není nijak zvlášť zajímavá, nevyskytují se zde žádné velké intervalové skoky, které jsou v pozdější tvorbě FM časté. Píseň má velmi smutný charakter. FM ji napsal v den, kdy mladí muži rukovali na vojnu. On ze zdravotních důvodů nemohl. Cítil smutek v srdci, pak ale zjistil, že dívka jednoho z odvedených chlapců, je těhotná. Uvědomil si její velkou bolest, jak bude čekat na svého milého, jestli se jí vůbec z vojny vrátí. V tu chvíli mu jeho smutek nepřišel tak obrovský a neřešitelný. Tento námět je v lidových písních častý. Z písně vyzařuje velký smutek a beznaděj. Melodie se často pohybuje buď pouze na jednom tónu, nebo na sekundě, maximálně tercii. Často se zde střídají půltóny nahoru a dolů (h1 c2 nebo g1 fis1). Až v samotném závěru písně se objevují dvě stoupající kvarty, které ke konci skladby melodii poněkud oživují. Píseň je uzavřena dvěma korunami nad posledními notami. 0 0 1 0 -1 1 -1 -2 -2 4 0 0 1 2 -3 1 -3 2 1 2 2 -4 2 2 -2 -3 0 0 1 -1 1 -1 -2 -2 -5 5 -1 1 2 5 -2 -1

64

9.29.

Vínečko bílé

Obr. 46 Vínečko bílé

Vínečko bílé je bezesporu nejznámější písní FM. V jiných zpěvnících jsem našla pár odlišností. Např. ve druhém taktu se většinou koruna nad nejvyšší tón nepíše (již zlidovělo, že se na nejvyšší notě chvíli posečká, jako by tam koruna napsána byla), v posledním taktu se občas změní melodie (a1 d2 h1 a1 g1), v originálním znění má však být poslední takt identický s prvním taktem (h1 d2 h1 a1 g1). Tato píseň je o víně, čili patří mezi písně pijácké. Její melodie je velmi jednoduchá a snadno zapamatovatelná. Lidé obvykle tuto melodii v posledních tónech prodlužují (slovo žít; pít), tím však skladba působí jako rozdělená do jednotlivých taktů a její celkový charakter působí zatěžkaným a roztříštěným dojmem. Tato píseň má klasickou harmonickou formu. Vystačíme si zde se základními harmonickými funkcemi (T, S, D), ale na ozvláštnění skladby můžeme použít i jiné harmonické funkce (např. III. stupeň). Podle názoru FM však toto harmonické rozšiřování doprovodu není vhodné, protože píseň tak ztratí svoji krásu a jednoduchost. Dále FM tvrdí, že i když je píseň táhlá, nemá se zpívat příliš pomalu, protože tím ztratí celistvost. Ve všech třech slokách se zpívá o vínu. V první sloce o bílém, ve druhé o červeném a ve třetí sloce o obou. Třetí sloka je od neznámého autora. FM tvrdí, že by ji nikdy nenapsal (není zřejmé, co bude pít, jestli vínečko nebo frajárky). Tato sloka podle něj nedává smysl, je nelogická a nelíbí se mu. Píseň má hudební formu ABCA. Část A obsahuje první a poslední pátý takt písně, část B je pouze druhý takt, na kterém se píseň nejvíce zastavuje díky dvěma korunám v tomto taktu a část C obsahuje třetí a čtvrtý takt, které mají klesající charakter a od ostatních taktů jsou velmi odlišné. 3 -3 -2 -2 7 -3 8 -3 -2 5 -1 1 -5 2 -4 -1 -2 2 3 -3 -2 -2 65

9.30.

Zahraj nám, muziko

Obr. 47 Zahraj nám, muziko

Zahraj nám, muziko je svatební píseň. Je zvláštní, že tato svatební píseň je v mollové tónině, které se většinou používaly pro smutné a teskné písničky, mezi které svatební písně rozhodně nepatří. Důležitá harmonická i melodická změna se odehrává až na konci předposledního taktu (noty fis1; gis1 nám jasně poukazují na zvýšený 6. a 7. stupeň v harmonické a moll). Melodie je rytmická a živá. V prvních dvou taktech je stejný rytmický model, který se ve třetím taktu otočí a v dalším taktu klesá sekundovými kroky po čtvrťových hodnotách až na poslední takt první fráze, který obsahuje pouze půlovou notu. Celá tato rytmická fráze se díky repetici opakuje. Druhá část písně začíná stejným tónem, kterým končila první část (g1). V prvních dvou taktech melodie stoupá sekundovými kroky až k nejvyššímu tónu celé písně, kterým také začínala (e2). Ve třetím taktu je opět pohyb v intervalu sekundy, nyní ale směrem dolů. První i druhý takt má opět stejný rytmický model. Ve čtvrtém taktu nastává velký zlom v melodii i harmonii. Objevuje se zde interval kvinty (největší interval v celé skladbě). Text je psaný poměrně složitě. V první sloce zjišťujeme, že nevěsta pláče (to nedokazuje zrovna veselou skladbu, možná proto FM pro tuto píseň používá mollovou tóninu), v dalších slokách se dozvídáme, že dostala to, co chtěla („… Stalo sa Aničce, stalo sa po vůli, dostala synečka v červenej korduli“). Je docela možné, že plakala slzy štěstí a svatba byla veselá. O tom můžeme dál jen polemizovat. ||: -4 4 -2 -3 1 0 -1 1 -1 -2 -2 :|| ||: 0 2 2 1 2 2 -2 -2 -1 -2 2 -7 2 2 1 :|| 66

9.31. Zanechala sem já

Obr. 48 Zanechala sem já

Zanechala sem já je táhlá milostná píseň v 5/4 taktu. Skladba se může rozdělit do tří fází po dvou taktech. Melodie v 1., 3. a 5. taktu je naprosto identická (i ve dvojhlasu), ve 2. taktu melodie opět vystoupá až k nejvyššímu tónu celé skladby (f2) a postupně sekundovými kroky s terciovými intervaly ve dvojhlasu. Poslední nota je „zatěžkána“ korunou. Ve 4. a 6. taktu je identická melodie i rytmus v horním hlasu (melodie je odlišná až v poslední notě; ve 4 taktu stoupá na notu d2), v 6. taktu klesá do tóniky (g2). Interval je v obou případech stejný (velká sexta). Velkou zvláštností je, že FM vypsal 2. hlas, který se vždy improvizoval (většinou vzdálenost obou hlasů v intervalu tercie nebo sexty). V tomto zápisu se stejně jiné intervaly než tercie a sexta ve dvojhlasu nevyskytují. Zajímavé je, že text této milostné písně není klasickým milostným textem. Nezpívá se zde o lásce, o své milé ani o zradě nepravé lásky, ani o touze, ale text písně je o sokolovi a pávovi. O tom, jak dívku bolí hlava, jak se vydává hledat sokola. Můžeme si představit „skrytý text“ této písně. Sokol je šohajek, se kterým dívka byla, ale opustila jej kvůli jinému, kterého FM v této písni nazývá pávem. Chce se vrátit k sokolovi, a proto jej hledá. Není jasné, proč FM zvolil tento text u milostné písně. Melodie je jednoduchá, líbivá a snadno zapamatovatelná.

67

Závěr FM byl velmi skromný a poctivý člověk. Svými písničkami dokázal obohatit plno lidí. Je neuvěřitelné, kde bral elán a vnitřní sílu, která ho provázela po celý život. Byl to člověk všestranně nadaný. Lidé si jeho díla velmi oblíbili. Skládal písně, psal literární díla a maloval krásné obrázky ze svého rodného kraje. Pro folklór toho udělal mnoho. K lidem měl krásný vztah a dokázal si získat spoustu mladých lidí. Oslava 100. výročí od narození FM v roce 2012 v jeho rodné obci Mikulčice se velmi zdařila. Po dlouhé době došlo i na reprízu jedné z jeho nejznámějších zpěvoher (Cesta zarúbaná), která sklidila velký úspěch. Lidé si na FM rádi zavzpomínali a zanotovali si jeho nejznámější písničky. I v dnešní době se často setkáváme s jeho výbornými písničkami jak v obci Mikulčice, tak i v okolních obcích na Podluží. V této práci jsem se převážně zabývala hudební analýzou některých písní FM. Nemohla jsem však podrobně analyzovat všechny jeho písně, protože bych přesáhla rozsah určený pro bakalářskou práci. Podle mého názoru je stále FM pozoruhodnou osobností na oblasti Podluží a jeho hudební tvorbě dosud nebyl věnován dostatek pozornosti. Do budoucna by bylo přínosné, kdyby tato problematika byla hlouběji probádána. FM nevynikal pouze v oblasti hudby, ale psal mnoho povídek a maloval obrazy, které by si také zasloužily větší pozornost veřejnosti. Na závěr bych ráda vložila jednu myšlenku pí. Marie Uhrovičové, která vzpomíná na Slovácký krúžek v Mikulčicích. „Do dědin na Podluží došla nová doba a lidé se jí přizpůsobují. Pomalu mizí zahrádky před domy s voňavým kvítím, dívča už nemá červenou sukni a čepáček na vodu, ale nasazuje si kolečkové brusle a brázdí dědinu. Šohaj nejezdí s jatelinů, před domy a na všech volných místech stojí řady aut. O čem bychom, Fanošu, dnes zpívali?“71

71

ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012, s. 251.

68

Resumé FM se narodil na Jižní Moravě v malé obci Mikulčice, nedaleko města Hodonína. Byl to hudební skladatel jak lidových písní (milostné písně, Verbuňk, Vrtěná), tak i písní umělých (tango, valčík, ukolébavka). Nevěnoval se pouze skládání písní, ale psal také různé povídky a maloval obrazy. Snažil se zachovávat lidové tradice ve své obci a založil Slovácký krúžek Mikulčice, se kterým vystupoval jak v okolních obcích, tak v Brněnském rozhlasu. Postava FM se objevuje ve filmu Opera ve vinici, který vypráví o životě na Podluží. Většinu života FM skládal písně v anonymitě a až ke konci života se rozhodl z anonymity vystoupit. Díky tomu je většina jeho písní známějších než sám FM (např. Mikulecká dědina, V širém poli studánečka, Vínečko bílé atd.).

Summary FM was born in South Moravia in small village Mikulčice not far from Hodonín town. He was music composer of folk songs (love songs, Verbuňk, Vrtěná), but he also composed not folk songs (tango, waltz, lullabies). He was not interested in song composing only, he wrote short stories and painted pictures, too. He tried to keep traditions in the village he lived in and he established Slovácký krúžek Mikulčice, which made concerts in villages around Mikulčice and on Brněnský rozhlas radio station. The person of FM was also in a movie Opera ve vinici, this movie is about life in Podluží region. Most of his life FM composed in anonymity, but at the end of his life FM decided to step back from anonymity. Thanks to this are many of his songs more popular than himself (like Mikulecká dědina, V širém poli studánečka, Vínečko bílé etc.).

69

Seznam použité literatury ČECH, Jaroslav: Fanoš Mikulecký: Prostý kvítek v bludišti travin. Břeclav, 2012 FRIC, Ota: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Krajské nakladatelství, Brno, 1963 HAVLÍK, Miroslav. Písňová a literární tvorba Františka Hřebačky – Mikuleckého. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc. HAVRÁNKOVÁ, Karolína. Josef Berg a jeho snaha o tzv. novou lidovou píseň /autorská tvorba a spolupráce s Aneţkou Gorlovou a dalšími. Brno, 2012. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. HOLÝ, Dušan (ed.): Horňácké pěsničky ke koštu vína. JZD obránců míru, Lipov, 1976 TUREČEK, Dalibor, TYLLNER, Lubomír: Těžko temu kameni, Anna Kománková, Zpěvačka z Javorníka na Horňácku. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2008 ZAPLETAL, Miloš: Horňácké lidové písně z pohledu modality a flexibilní diatoniky, In: Opus musicum, Hudební revue, roč. 44/2012, č. 5, s. 22-40 ZILYNSKYJ, Orest: Lidové balady v oblasti západních nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1978

Karpat.

Academia

Prameny a pramenná literatura: KOSÍK, Jan: Fanoš Mikulecký: Lidový hudební skladatel na Podluží. Mikulčice, 2012 Audiokazeta „Kamarádi moji, až mňa pochováte…“ Film „Opera ve vinici“, režie: Jaromil Jireš Lexikografie: FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury. Praha, 1997 PAVLICOVÁ, Martina, UHLÍKOVÁ, Lucie (ed.): Od folkloru k folklorismu, Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Ústav lidové kultury, Strážnice, 1997 Články z časopisu: Oslavy Mikuleckého zakončil křest cédéčka, Slovácko, 2. ledna 2013 (pozn. vystřiženo z novin)

70

Přílohy OBR. 1 FM JAKO MALÝ CHLAPEC ................................................................................................................................... 14 OBR. 2 FM U KLAVÍRU ................................................................................................................................................ 15 OBR. 3 POHŘEB FM ................................................................................................................................................... 17 OBR. 4 RAKEV FM ..................................................................................................................................................... 17 OBR. 5 PROGRAM K PRVNÍMU PROVEDENÍ ZPĚVOHRY „CESTA ZARÚBANÁ“ V ROCE 1949, KRESBA FM....................................... 19 OBR. 6 JAROSLAVA VAVRYSOVÁ (ANIČKA, R. 1954), DOMINIKA HROMKOVÁ (ANIČKA, R. 2009) ............................................. 20 OBR. 7 MARIE DŘEVĚNÁ A VOJTĚCH DŘEVĚNÝ PŘI PREMIÉŘE ZPĚVOHRY "PRECHOVSKÝ BUŘIČ" V ROCE 1960 V MIKULČICÍCH ........ 21 OBR. 8 SK PŘI VYSTOUPENÍ V ROCE 1943 ....................................................................................................................... 22 OBR. 9 CM SLOVÁCKO ............................................................................................................................................... 23 OBR. 10 CM SLOVÁCKO ML......................................................................................................................................... 23 OBR. 11 FM ............................................................................................................................................................. 25 OBR. 12 FM U MALÍŘSKÉHO STOJANU ........................................................................................................................... 26 OBR. 13 TĚŠICKÉ BÚDY OBR. 14 VINNÝ SKLEP NA JAŘE ............................................................................................... 26 OBR. 15 DÍVKA V KROJI OBR. 16 ZÁTIŠÍ S KVĚTINAMI................................................................................................... 26 OBR. 17 FM S HOUSLEMI ............................................................................................................................................ 27 OBR. 18 A DYŽ DOJDE SOBOTĚNKA ................................................................................................................................ 37 OBR. 19 ACH, BOŽE, ROZBOŽE ..................................................................................................................................... 38 OBR. 20 AŽ JÁ BUDU, MILÁ, ŽITKO KOSIT ........................................................................................................................ 39 OBR. 21 AŽ POJEDU ORAT ........................................................................................................................................... 40 OBR. 22 BEZ TEBJA, CÉRENKO ...................................................................................................................................... 41 OBR. 23 BOJANOVSKÁ HOSPODA .................................................................................................................................. 42 OBR. 24 CO JE PO TEJ ZAHRÁDCE .................................................................................................................................. 43 OBR. 25 COŽE TY, MŮJ MILÝ ........................................................................................................................................ 44 OBR. 26 ČÍ SÚ TO ŠOHAJCI ........................................................................................................................................... 45 OBR. 27 DARMOS K NÁM, ŠOHAJKU .............................................................................................................................. 46 OBR. 28 DÍVČA Z POLA BĚŽÍ ......................................................................................................................................... 47 OBR. 29 DO BETLÉMA POSPÍCHEJME ............................................................................................................................. 48 OBR. 30 EJ, A JÁ PŮJDU K HORÁM ................................................................................................................................. 49 OBR. 31 HAJEJ, SPINKEJ .............................................................................................................................................. 50 OBR. 32 HAJUŠKAJ, SPINKAJ ........................................................................................................................................ 51 OBR. 33 KDYBYS K NÁM BYL DOŠEL ............................................................................................................................... 52 OBR. 34 KDYŽ SEM IŠEL PŘES DĚDINU ............................................................................................................................ 53 OBR. 35 KOLÉBENKA MALOVANÁ .................................................................................................................................. 54 OBR. 36 MIKULECKÁ DĚDINA ....................................................................................................................................... 55 OBR. 37 MIKULECKÝ KERCHOV ..................................................................................................................................... 56 OBR. 38 MOJA MILÁ, STARODÁVNÁ .............................................................................................................................. 57 OBR. 39 NEZAMĚSTNANÝ ............................................................................................................................................ 58 OBR. 40 POVĚZ TY NĚ, HOLUBĚNKO............................................................................................................................... 59 OBR. 41 PŘED LETY KDYS............................................................................................................................................. 60 OBR. 42 TAKÉ MNĚ MÁ MILÁ ....................................................................................................................................... 61 OBR. 43 UŽ SME ŽITKO POVÁZALI.................................................................................................................................. 62 OBR. 44 V ŠIRÉM POLI STUDÁNEČKA .............................................................................................................................. 63 OBR. 45 V TEJ NAŠEJ ZAHRÁDCE ................................................................................................................................... 64 OBR. 46 VÍNEČKO BÍLÉ................................................................................................................................................ 65 OBR. 47 ZAHRAJ NÁM, MUZIKO .................................................................................................................................... 66 OBR. 48 ZANECHALA SEM JÁ ........................................................................................................................................ 67

71