STUDIE stdie
na varhany, ale i na smyčcové nástroje. Proto může být překvapující, že se v jeho pozůstalosti nenacházejí žádné hudební nástroje. Několik hudebních nástrojů se ovšem dochovalo v pozůstalosti Antonína Tadeáše Stamice, a tak je pravděpodobné, že některé by mohly pocházet z domu jeho otce. Jedná se o jednu gambu, dvě violoncella, jednu příčnou flétnu Osou hudebního dění i činitelem určujícím repera cembalo.34 toár na kůru byl regenschori, přičemž na větších městských kůrech byla funkce regenschoriho a varhaníka většinou oddělena. Podle Bohumíra Štědroně byla však situace ve Stamicově působišti odlišná: „Zdá se, že varhaník v Německém Brodě vykonával zároveň funkci ředitele kůru, neboť s funkcí regenschoriho se v děkanském kostele Německého Brodu nesetkáváme.“35 S funkcí regenschoriho v Německém Brodě se pak v pramenech setkáváme až ke konci osmnáctého století.
Janu Josefovi (Macek, Ladislav: Paměti kantora Jelínka, Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko sv. 15. Okresní vlastivědné muzeum, Havlíčkův Brod 1999, s. 78). 34 Národní archiv Praha, I. oddělení, fond APA, inv. č. 4341, kart. č. 3089.
35 Štědroň, op. cit., s. 195.
Skladatel „Abychom si však učinili jasnější představu o hudebním životě děkanského kostela a tím též malého královského města kolem roku 1750, museli bychom ještě důkladně znát repertoár a hudební skladby, které se tehdy v polovici 18. století pravděpodobně provozovaly. To je zatím nemožné, protože zachovaná sbírka hudebnin, uložená v děkanském kostele, se týká jen hudebních skladeb z konce 18. století a první polovice 19. století s běžnými jmény skladatelů.“36 Byl tedy Stamic také skladatel, nebo jen reprodukoval hudbu, která byla v jeho době k dispozici? Úplné a správné odpovědi zřejmě nikdy nezjistíme. Do současnosti se nenašla jediná kompozice, u níž by šlo s jistotou určit, že je dílem Antonína Stamice. Emilián Trolda vyslovil myšlenku, že jednou ze skladeb Antonína Stamice by mohly být Litaniae Lauretanae, které jsou v současné době připisovány Janu Václavovi. Peter Gradenwitz však tuto myšlenku vyvrací a skutečnost, že se nezachovalo dílo Antonína Ignáce Stamice, dává za vinu požáru místní školy,37 kde měl být údajně Stamic rektorem. Skladbu Litaniae Lauretanae přiřazuje po srovnání s jinými chrámovými kompozicemi k ranému dílu Jana Václava Stamice.38 Vezmeme-li v úvahu dobovou praxi a skutečnost, že nadřízený Antonína Stamice byl velikým milovníkem hudby, bylo by s podivem, kdyby Stamic nekomponoval. Z barokního období se sice v Německém Brodě žádné skladby nezachovaly, patrně však byly zlikvidovány při obměně chrámového repertoáru. Ve Státním okresním archivu Havlíčkův Brod se dochoval z roku 1877 inventární seznam kompozic, které se nacházely na kůru. Jméno Antonína Stamice v nich nefiguruje. Podíváme-li se blíže na jména skladatelů v seznamu, zjistíme, že většina z nich žila
opus musicum 1/2013
36 Tamtéž, s. 194. 37
Požár zachvátil část města 18. května 1748. Hořela i část gymnaziální budovy (Macek, L., Rous, P., Zborovská, Z.: Historický kalendář Havlíčkova Brodu do roku 1945. Nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2003, s. 39). Zde se ale kompozice Stamice nenacházely. Antonín Ignác měl co do činění se školou při děkanském kostele. Tato škola požárem zachvácena nebyla, podle záznamů z kroniky byla pouze opravována v polovině 17. století a v roce 1889 zbourána pro nevyhovující stav (Sochrová, Marie: Městská škola v Havlíčkově Brodě v době předbělohorské. Sborník východočeských archivů, SOA Zámrsk, 1986, roč. 6, s. 190).
38 „Es ist nicht überliefert, ob der Vater auch selbst komponiert hat. Die Schule in Deutschbrod, an der er Rektor war, hat bei einem Brande kurz nach seinem Wirken viel Material verloren. Eine von Dr. Trolda, Prag, ursprünglich als eine Komposition des Antonín Ignác Stamitz angesehene „Litanie Lauretanae“, „Auctore Stamez“, läßt nach Vergleich mit inzwischen gefundenen kirchlichen Werken Johanns ein Jugendwerk des Sohnes vermuten.“ Viz Gradenwitz, Peter: Johann Stamitz. Leben – Umwelt – Werke. Teil I: Johann Stamitz-Familie, Leben und Umwelt. Heinrichshofen, Wilhelmshaven 1985, s. 66. 39 SOkA HB, fond Děkanský úřad Havlíčkův Brod, inv. č. 63, kn. 61.
a tvořila v období klasicismu (Mozart, Haydn, Diabelli, Koželuh, Sojka, Dittersdorf, Pichl, Paganini, Černý, Vogl, Brixi, Müller a další méně známí skladatelé). Ze známých německobrodských autorů osmnáctého století se v seznamu nachází Karolo Štross, pozdější německobrodský regenschori. Z toho můžeme usoudit, že se skladby na seznamu po Stamicově působení obměnily a jeho díla tak nejspíše zmizela. V inventárním seznamu nalezneme několik anonymních chrámových skladeb, které mohly být teoreticky napsány Stamicovou rukou. Jedná se o: „Anonimo / Moteto pastorale in D, Anonimo / Requiem Es, Anonimo/ Z dochovaných inventářů můžeme usuzovat, že Tedeum D.“39 v Německém Brodě byly hudebniny majetkem děkanského chrámu. Dobová praxe napovídá tomu, že Stamic pravděpodobně komponoval. Bylo by totiž s podivem, kdyby Jan Křtitel Seidl nepožadoval po svém hudebníkovi kompoziční činnost. Stamice do Německého Brodu tedy nemusel přijmout jen díky tomu, že ho slyšel hrát na varhany. Mohl být případně seznámen i s jeho chrámovými kompozicemi. Navíc zřejmě Antonín Stamic veškerou svou skladatelskou činnost soustředil do let, kdy pracoval pro děkana Seidla. Jeho díla patrně mohla vzniknout v letech 1710–1725, přičemž v této době se mohly Stamicovy skladby šířit i po kostelech a farách nejen v okolí Německého Brodu.
Jitka Bastlová je absolventkou hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zajímá se zejména o období baroka a klasicismu v Německém Brodě a rodinu Stamiců. Mezi její záliby patří mimo jiné i hra na violu da gamba.
Summary The study deals with Antonín Ignác Stamic, a native of Pardubice, who at the age of twenty-four moved to Německý Brod incited by the dean Jan Křtitel Seidl. More than ten years he worked there as the organist in the dean church, later he became a town councillor and a merchant. In Německý Brod, Antonín Ignác Stamic married Rosina Boëmová, thus founding the famous musical family. The question is what the professional focus of Antonín Ignác was. Surely, he was an organist. This study tries to reveal other tasks the organist in Německý Brod was responsible for.
38 ~39
STUDIE stdie
hudební SStaré tareh udebni arrukopisy ttisky iskya ukopisy ve fondu v ef ondu Moravské M oravske zemské zemske knihovny vB Brně knihovnyv rne ŠTĚPÁNKA STUDENÍKOVÁ
opus musicum 1/2013
v
V roce 2004 získala Moravská zemská knihovna výzkumný projekt na zpracování historických fondů, do kterého byl zařazen i fond starých hudebních tisků a rukopisů. Hudebniny byly znovu muzikologicky posouzeny, podrobněji zkatalogizovány, a jako poprvé v republice v počítačovém systému ALEPH doplněny o hudební incipity. U hudebních rukopisů byly naskenovány dochované titulní listy. Významná byla i provázanost záznamů rukopisů včetně incipitů s mezinárodním projektem RISM ve Frankfurtu nad Mohanem.
1
Firma Carl Winiker byla nejstarším knihkupectvím na Moravě. Byla založena v roce 1781. Roku 1792 přešla do rukou L. Hallera, v roce 1833 L. W. Seydla a v roce 1841 do vlastnictví Karla Winikera, který zřídil první veřejně přístupnou půjčovatelnou sbírku hudebnin. V roce 1890 vlastnila asi 50 000 svazků a pod jeho jménem působila až do roku 1945. Viz Telec, Vladimír: Hudební úsek Universitní knihovny v Brně. Brno 1968, s. 4.
Hudební pracoviště Moravské zemské knihovny, založené roku 1941, se stalo za dobu svého působení významným centrem zpracování, uchování a zpřístupnění hudebních dokumentů, jak tištěných, tak i rukopisných. Když oddělení starých tisků a rukopisů MZK získalo v roce 2004 výzkumný projekt na zpracování historických fondů, bylo mezi řešitelské úkoly mimo jiné zařazeno i zpracování starých hudebních tisků a rukopisů. Tuto významnou část fondu tvoří především hudebniny získané v poválečném období jako konfiskát z Winikerovy půjčovny hudebnin.1 Tato rozsáhlá sbírka se stala na začátku vzniku hudebního úseku základem fondu. Winikerova sbírka byla převezena do bývalé Universitní knihovny v roce 1945. Její zpracování na klasické katalogizační lístky trvalo asi dvanáct let. Díky výzkumnému projektu mohla být sbírka znovu zkatalogizována v knihovním elektronickém systému ALEPH s mezinárodním výměnným formátem MAR21 (určeným pro strukturovaný zápis dokumentů). Posluchači hudební vědy, kteří se podíleli na rekatalogizaci hudebnin, tak mohli znovu s notovým materiálem v ruce a hlubšími hudebněvědnými metodami daný dokument posoudit. Kromě jmenného popisu byl záznam doplněn o věcný popis rozšířený o metodu konspektu, umožňující fond tematicky profilovat, a mezinárodní desetinné třídění, určené číselnými znaky. Poprvé v naší republice byl také vytvořen hudební incipit v katalogizačním modulu elektronického systému ALEPH. Sbírka obsahuje řadu významných hudebních tisků a rukopisů, především 1. poloviny 19. století. Jen škoda, že nezůstala vyčleněna samostatně, nachází se i v dalším hudebním fondu. Postupně byl do ní zařazen další přírůstek získaný povinným výtiskem, nákupem a dary, takže dnes již nemůžeme s přesností určit, co se z této sbírky všechno zachovalo. Winikerova hudební pozůstalost byla označena na původních deskách štítkem Carl Winiker’s Musikalien-Leih-Anstalt s příslušným dobovým inventárním číslem.
40 ~41
STUDIE stdie
Časem byly některé poškozené svazky převázány a štítek už nebyl na novou vazbu nalepen. Ve fondu Moravské zemské knihovny se dochoval pouze jeden tištěný svazek Haupt-Katalog Musikalien-Leih-Anstalt des Carl Winiker, který se dostal do knihovny v roce 1956. Zde jsou hudebniny evidovány od čísla 1 po 31424, a právě v tomto seznamu se nacházejí také některé hudebniny získané do fondu hudebního oddělení. Staré tištěné hudebniny jsou rozděleny podle formátů do pěti lokací a jsou označeny signaturou STMus. Po stránce obsahové tvoří asi polovinu fondu skladby určené pro klavír a klávesové nástroje, větší skupinu tvoří skladby instrumentální (symfonie, symfonické básně, předehry), komorní hudba (především pro smyčcové nástroje), díla chrámová i díla hudebně teoretická. Cenný oddíl hudebnin tvoří prvá vydání děl Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Fryderyka Chopina.2 Z pohledu české hudby nelze opomenout díla skladatelů první poloviny 19. století (Johann Peter Pixis, Jan Křtitel Václav Kalivoda, Václav Pichl a další). Neméně zajímavý je i pohled do brněnských měšťanských kruhů 19. století a jejich oblíbených „hudebních kousků“, zvláště hudby salónní. Zhodnocení fondu starých hudebních tisků bylo možné provádět z několika hledisek. Jako nejpříznivější se jevilo hledisko vydavatelské, neboť zpracované hudebniny pocházejí z nejvýznamnějších evropských vydavatelství, aktivních zvláště v 1. polovině 19. století. Z vídeňského okruhu sem patří například Artaria, Jean Cappi, Anton Diabelli, S. A. Steiner und comp., Tobias Haslinger, M. J. Leidesdorf. Žánrově převažuje hudba salónní (oblíbené valčíky Strausse otce i syna), úpravy oper pro klavír, potpourri a výtahy oblíbených vokálních a instrumentálních děl. Cenný oddíl tvoří díla komorní a instrumentální hudby z německých nakladatelství, především z Lipska – Breitkopf & Härtel, které je zastoupeno zvláště klavírní tvorbou, například sonátami a variacemi Jana Ladislava Dusíka. Nakladatelství C. F. Peters (Bureau de musique de C. F. Peters) věnovalo pozornost skladbám českých houslových virtuosů
opus musicum 1/2013
2
Viz Telec, Vladimír: Prvá vydání děl Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena v Universitní knihovně v Brně. Universitní knihovna, Brno 1966; Telec, Vladimír: Prvá vydání děl Franze Schuberta a Fryderyka Chopina v Universitní knihovně v Brně. Universitní knihovna, Brno 1975.
a skladatelů Jana Křtitele Václava Kalivody a Leopolda Jansy. Významný oddíl tvoří i tisky nakladatelství Jean André z Offenbachu nad Mohanem z let 1795–1820. Pro mnohé badatele jsou přínosné tři symfonie českého skladatele působícího v Německu – Františka Kryštofa Neubauera (1750–1795) Sinfonie a grand Orchestre, Oeuvre 8me, vydané kolem roku 1790. Oblíbené úpravy italských oper pocházejí z berlínské dílny Adolfa Martina Schlesingera, například autoři Luigi Cherubini, Gasparo Spontini, Antonio Maria Gaspare Gioachino Sacchini a další. Další berlínská vydavatelství Ferdinand Samuel Lischke a T. Trauwein zastupují hudebniny pro klavír, dechové nástroje nebo sólové nástroje a nástrojové skupiny. Mezi další významná města se řadí Mohuč. Nakladatelství Bernharda Schotta bylo provázáno s dalšími centry, jako byly například Antverpy a Brusel. Hudebniny z firmy B. Schott’s Söhne, uložené v Moravské zemské knihovně, spadají z větší části do druhé poloviny 19. století. Jejich spektrum tvoří celé hudební produkce, především skladby klavírní. Nelze opomenout město Bonn (nakladatelství N. Simrock), Mnichov (Falter und Sohn) či Hamburk (A. Cranz, J. A. Böhme). Některými jednotlivostmi jsou zastoupena i města Frankfurt nad Mohanem, Drážďany, Augšpurk a Brunšvik. Centrem vydávání hudebnin ve Francii byla Paříž (vydavatelé Ignaz Pleyel a Jean-Jérôme Imbault). Z pařížských vydavatelských počinů jmenujme např. školy hry, které zaujmou především zájemce o studium dobové interpretace – učebnice hry na lesní roh Méthode de Cor-Alto et Cor-Basse, jejímž autorem je Louis François Dauprat, nebo violoncellová škola Charlese Baudiota. Zajímavá je také hudební nauka Catéchisme musical asi z roku 1820 od Charlese Chaulieua. Italská nakladatelská společnost Giovanni Ricordiho nabízí samozřejmě italské operní skladatele a úpravy jejich oper, většinou pro klavír a zpěv. Zde jsou z větší části zastoupeni autoři Gaetano Donizetti a Giuseppe Verdi. Taktéž jejich díla byla součástí Winikerovy sbírky a pochází z 2. poloviny 19. století. Neopomenutelnou část tvoří i vydavatelství vzdálenější – C. C. Lose z Kodaně, G. Cipriani z Florencie, G. A. Zumsteeg ze Stuttgartu a Cajetan Haslinger z Lince. U posledně jmenovaného se jedná například o duchovní skladby Johanna Baptisty Schiedermayera, které byly velmi oblíbené (Missa in G, Op. 19, No. 2, Messe in F dur, 94tes Werk). Z hlediska hudební historiografie je jedním z nejstarších hudebních tisků fondu MZK Introitus Breves od německého skladatele, benediktina Kajetána Kolberera (1658–1732), vydaný v Mohuči u Andrease Maschenbauera v roce 1703. Zajímavé je i původní vydání šesti sonát pro cembalo od Carla Philippa Emanuela Bacha – Suite de VI. Sonates pour clavecin (Berlín 1761), výběr árií z opery Kouzelná flét-
42 ~43
STUDIE stdie
na Wolfganga Amadea Mozarta – Gesaenge für das Klavier aus der neuen Opera Die Zauberflöte, vydaný brzy po premiéře v roce 1791 (I. Amon, Heilbronn 1791). V oblasti violoncellové hry je přínosných deset děl českého skladatele a violoncellisty Mikuláše Krafta vydaných kolem roku 1820. Nelze opomenout ani skladby duchovní – mše, oratoria, offertoria, duchovní árie. Nejmenší část sbírky, ale o to přínosnější, tvoří díla hudebně teoretická – pěvecké školy ze 20. let 19. století Josepha Preindla, Alexise de Garaudé nebo Friedricha Starkeho. Varhaníky jistě zaujme učebnice generálbasu od Johanna Georga Albrechtsbergera a poučení o generálbasu Josefa Ferdinanda Norberta Segera. U starých hudebních tisků se jedná o tisk vtlačenou plotnou. Na fond starých hudebních tisků navázalo v roce 2008 zpracování hudebních rukopisů, u kterých byl k záznamu provázán titulní list a původní incipitový katalogizační lístek. Zcela nově, jako první v republice, byl v modulu katalogizace vytvořen hudební incipit v poli 031, výměnného formátu MARC21. Katalogizátorem byla vytvořena kódovaná hudební notace, která se zobrazuje taktéž v grafické formě. Z pohledu směrem k autorovi či badateli lze z kódů vyčíst pořadí skladby či věty v hudebnině, tempové označení, označení nástroje, předznamenání, metrum, vlastní hudební incipit, tóninu, popř. textový incipit. Hudební incipit je pole opakovatelné. V naší republice existuje již rozsáhlý lístkový incipitový katalog, který tvoří součást Souborného hudebního katalogu budovaného od roku 1966 v Národní knihovně ČR. Při novém katalogizování rukopisů v Moravské zemské knihovně šlo především o provázanost záznamů s incipity v intencích mezinárodního projektu RISM (Répertoire International des Sources Musicales), který byl založený roku 1952 v Paříži a představuje v celosvětovém měřítku nejrozsáhlejší dokumentaci písemných hudebních pramenů. V roce 2011 projevila zájem o soubor rukopisů z MZK právě centrální redakce ve Frankfurtu nad Mohanem, která koordinuje spolupráci asi ve dvaatřiceti zemích světa. Bylo odesláno kolem 1600 záznamů rukopisů v rozmezí od 2. poloviny 17. století po současnost. V mezinárodní centrále budou tyto záznamy převedeny do systému Kallisto. Hudební rukopisy obsahují všechny hudební formy a obsazení, které poskytovala hudba od 80. let 17. století do poloviny 20. století, především české a moravské provenience. Vzácně jsou dochovány i rukopisy z Itálie a Německa. Z roku 1753 pochází Menuets et Polonois de la Redoute de Dresda Jana Křtitele Nerudy (cca 1707–1771), jeden z nejstarších rukopisů. Z dalšího díla tohoto autora Trio a Violini Duobus et Basso pravděpodobně z roku 1760 (sign. RKPMus-0691.717) uvádím ukázku titulního listu a vytvoření kódovaného hudebního incipitu v poli 031 katalogizačního záznamu včetně jeho zobrazení.
opus musicum 1/2013
Pole 031 – hudební incipit v kódech katalogizačního záznamu 031 |a 01 |b 01 |c 01 |d Andante |m vl 1 |g G-2 |o 2/4 |p "8C/GG"'C3C"BAG/6.A3G4G8A/6.A3G4G8A/ |r C |2 pe 031 |a 01 |b 02 |c 01 |d Allegro |m vl 1 |g G-2 |o c |p "6CDEF8G"'C2"B/8"'C"GGGAG-G/4.F8E4.D8C/ |r C |2 pe 031 |a 01 |b 03 |c 01 |d Tempo di Menuet |m vl 1 |g G-2 |o 3/8 |p "8GGF/6EF4G/6AF8ED/4C8D/ |r C |2 pe
Zobrazení hudebního incipitu
01.01.01 vl 1, 2/4 Andante; C
42
01.02.01 vl 1, c Allegro; C
44~ 45
STUDIE stdie
01.03.01 vl 1, 3/8 Tempo di Menuet; C
83
K nejvzácnějším rukopisným hudebninám patří sborníček italských árií římské provenience z konce 17. století. Obsahuje výběr árií z dobových italských oper. Z autorů jsou zastoupeni italští operní skladatelé Francesco Gasparini, Luigi Mancini, Giacomo Antonio Perti, Giovanni Bononcini. Pro badatele či interprety je významná například rukopisná předloha houslové školy významného českého houslisty a pedagoga Otakara Ševčíka s názvem Škola houslového přednesu na podkladě melodickém, op. 16, včetně autorských poznámek k vydání. Sbírka rukopisů obsahuje i další unikátní opisy: školu harmonie, generálbasu a kontrapunktu Josefa Drechslera, komorní skladby a symfonie Jana Křtitele Nerudy, Antonína Laubeho, Pavla Vranického a zvláště autograf Františka Xavera Brixiho Concerto per il Cembalo, Due Violini, Due Corni con Basso asi z roku 1770. Pozornost si zaslouží i kolekce oratorií Christiana Ehregotta Weinliga a Johanna Heinricha Rolleho z lipské provenience z archivu Johanna Gottfrieda Schichta.3 Významnou roli hrála i měšťanská hudební kultura první poloviny 19. století, především rukopisné sbírky Verschieden Lieder mit Begleitung des Klaviers z roku 1807, Sbírka písní pro mužský hlas z roku 1866 a sbírka tanců pro klavír, které shromáždila brněnská měšťanka Františka Kovaříková (Brünner Redout-Deutsche, Sammlung für das Pianoforte, Sammlung von verschiedenen Stücken für das Pianoforte). Světskou vokální tvorbu zastupují především písně s doprovodem kytary či klavíru. Hudebně zajímavý je například anonymní sborník Lieder-Sammlung mit Begleitung der Guitarre, smíšené a mužské sbory Karla Bendla, Pavla Křížkovského, Leopolda Eugena Měchury, Emanuela Vašáka. Z přelomu 19. a 20. století se dochovalo dvacet opisů písní brněnského katedrálního varhaníka Františka Musila. Oblast duchovní hudby je zastoupena opisy hlasů skladeb autorů katolické figurální chrámové hudby. Z první čtvrtiny 18. století pochází Missa ex A Giovanniho Battisty Bassaniho ze sbírky brněnského regenschoriho od sv. Jakuba Mathiase Altmana. Již několikrát v historii odborného hudebního pracoviště bylo vzpomenuto Mozartovo moteto Venti, fulgura procelae, které objevil ve fondu muzikolog a pracovník hudebního oddělení Vladimír Telec v 60. letech minulého století.4 V oblasti divadelní tvorby tvoří důležitou část fondu řada partitur z bývalého brněnského německého divadla Brünner Stadttheater. Z autorů jsou zastoupeni Carl Millöcker, Franz von Suppé, Carl Franz Stenzel, Anton Storch a další. Jistá je provázanost brněnského a vídeňského divadla (Carlstheater) na základě
opus musicum 1/2013
3
Podrobněji se zabývá Schichtovou pozůstalostí Vlastimil Tichý. Viz Tichý, Vlastimil: Oratorium Die Feyer des Todes Jesu J. H. Rolleho uložené v MZK a jeho vztah k lipskému koncertnímu provozu [online]. 2012 [cit. 2012-07- 30]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jana Perutková. Dostupné z: http://is.muni. cz/th/216551/ff_m/.
4
Telec, Vladimír: Prvá vydání děl Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena v Universitní knihovně v Brně, op. cit.
