Pēteris Vasks - lotyšský hudební skladatel

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na kontrabas

Pēteris Vasks - lotyšský hudební skladatel

Diplomová práce

Autor práce: Aija Beitika Vedoucí práce: prof. Miloslav Jelínek Oponent práce: MgA. Pavel Horák

Brno 2014

Bibliografický záznam BEITIKA, Aija. Pēteris Vasks – lotyšský hudební skladatel [Peteris Vasks] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2014. 63 s. Vedoucí diplomové práce prof. Miloslav Jelínek.

Anotace Diplomová práce „Pēteris Vasks – lotyšský hudební skladatel“ pojednává o lotyšském hudebním skladateli Pēteris Vasks. Strukturu diplomové práce tvoří úvod, dvě základní části a jedna příloha. První část popisuje biografii a umělecké vlastnosti hudebního skladatele. Druhá část obsahuje popis nejvýznamnějších skladeb P. Vaskse a jejich analytickou charakterizaci. V příloze jsou seřazena všechna autorova díla se seznamem hudebníků hrajících na premiérách v chronologickém pořadí.

Annotation Diploma thesis „Pēteris Vasks“ deals with Latvian musician and composer Pēteris Vasks. The structure of Diploma theses consists of five main parts, including the introduction, two main chapters of literature analysis and the research part, conclusions and appendix. The first main chapter of the theses includes characteristics of the composer‟s biography and musical oeuvre. The second chapter represents publicly the most recognized and appreciated works and the analysis of them. The Appendix includes all the works of Peteris Vasks and their premiere performers in chronological order.

Klíčová slova Pēteris Vasks, Lotyšsko, skladatel, Riga, koncerty, kontrabas, orchestr.

Keywords Peteris Vasks, Latvia, composer, Riga, concerts, double bass, orchestra.

2

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené informační zdroje. Brně, dne 1. května 2014

Aija Beitika 3

Poděkování Mé poděkování patří všem, kdo se zaslouţili na tvorbě této práce. Poděkování patří především vedoucímu mé diplomové práce prof. Miloslavu Jelínkovi, za jeho odborné rady a zkušenosti, kterými mi přispěl ke konečné verzi.

4

Obsah ÚVOD.................................................................................................................... ........................... 6 1. ŽIVOTOPIS .................................................................................................... ............................ 8 1.1. NADACE PĒTERISE VASKSE......................................................................................... 11 1.2. TVORBA ............................................................................................................................ 12 2. DÍLO 2.1. SBOROVÁ HUDBA......................................................................................................... 17 2.2. KLAVÍRNÍ HUDBA......................................................................................................... 21 2.3. INSTRUMENTÁLNÍ HUDBA........................................................................................... 23 2.4 ORCHESTRÁLNÍ HUDBA ............................................................................................... 28 2.5. BALETNÍ HUDBA............................................................................................................. 32 2.6. VARHANNÍ HUDBA......................................................................................................... 34 2.7. INSTRUMENTÁLNÍ KOMORNÍ HUDBA....................................................................... 35 2.8 FILMOVÁ HUDBA..............................................................................................................40 ZÁVĚR............................................................................................................................................... 43 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE...............................................................................................45 PŘÍLOHY.......................................................................................................................................... .48

5

ÚVOD Pēteris Vasks je vynikající lotyšský hudební skladatel a hudebník, který se zaslouţil o významný přínos nejen prostřednictvím nových lotyšských i zahraničních hudebních tvůrčích děl, ale zcela jistě má rovněţ podstatný podíl na rozvoji lotyšské kontrabasové školy, neboť sám profesionálně a výborně hraje na kontrabas. To jsou klíčové faktory, které mě vedly k volbě tématu práce „Pēteris Vasks – lotyšský hudební skladatel“. Nemohu nezmínit ani osobní motivaci při výběru tématu – vzhledem k mému profesionálnímu a osobnímu zájmu – o vývoj současné lotyšské kultury a o její historický rozvoj celkově. Hudební skladatel Pēteris Vasks je jednou z osobností, které významně přispěly k vývoji lotyšského kulturního ţivota. Pēteris Vasks je prvním mezinárodně uznávaným lotyšským hudebním skladatelem, jehoţ skladby se pravidelně hrají v různých koncertních síních po celém světě. Mezinárodní uznání si tento hudební skladatel získal na počátku 90. let, kdy uzavřel smlouvu s německým vydavatelstvím Schott. Byla to doba, kdy po zkolabování Sovětského svazu spadla ţelezná opona a pro národy bývalého Sovětského svazu se otevřela moţnost prezentovat své umění a kulturu světu. První skladbou vydanou ve spolupráci s vydavatelstvím Schott byla Symfonie č. 1 Hlasy („Balsis“), kterou v roce 1991 u P. Vaskse objednal komorní orchestr finské Ostrobothnie. Hudební skladatel také získal řadu ocenění nejen v Lotyšsku, ale i jinde, například Řád tří hvězd (2000) nebo cenu Baltského shromáţdění (1996). Od roku 2001 je P. Vasks také čestným členem Královské švédské akademie hudby (2001). Cílem této práce je představit osobnost Pēterise Vaskse a mnohostrannou povahu jeho hudby. Strukturu diplomové práce tvoří úvod, dvě základní části a jedna příloha. První část popisuje biografii a umělecké vlastnosti hudebního skladatele. Druhá část obsahuje popis nejvýznamnějších skladeb P. Vaskse a jejich analytickou charakterizaci. V příloze jsou seřazena všechna autorova díla se seznamem hudebníků hrajících na premiérách v chronologickém pořadí. Za účelem dosaţení stanoveného cíle byla nejdříve provedena analýza literatury, například prostřednictvím knihy Ingrīdy Zemzary a Guntarse Pupy „Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem“ („Nová hudba po dvaceti letech“), 2000, JUMAVA, nebo knihy Dace Aperāny „Pārdomas par Pētera Vaska mūziku“ („Rozmýšlení o hudbě Pēterise Vaskse“), Jaunā Gaita, 1998, č. 2, 47. 6

Aby se podařilo sebrat kompletní údaje, proběhl také detailní rozhovor s hudebním skladatelem Pēterisem Vasksem, v rámci kterého byly zkoumány otázky, jeţ vyvstaly během průzkumu literatury a skladeb, nebo se objevily v průběhu rozhovoru. Rozhovor proběhl 14. dubna 2014. Hrál významnou roli v přípravě tohoto výzkumu a pomohl zjistit mnoho nových informací. Důleţitá je rovněţ přednáška P. Vaskse „Utrpení a radosti tvoření“ („Radīšanas ciešanas un prieks“), kterou přednesl na hudebním sympoziu Lob und Leid der Schöpfung v Brixenu v Tyrolsku 3. října 1992. Na zmíněném hudebním sympoziu Pēteris Vasks ukázal osobní zjevení svých skladeb.

7

1. ŽIVOTOPIS Pēteris Vasks je jeden ze světově nejoblíbenějších a nejuznávanějších lotyšských hudebních skladatelů. Narodil se 16. dubna 1946 ve městě Aizpute (Lotyšsko). Pēteris byl čtvrtým dítětem v rodině duchovního baptistické farnosti Arvīdse Vaskse (1912–1987) a zubařky Ludmily Vasky - Buivide (1909). Lásku k hudbě zdědil po rodičích – matka měla krásný hlas a zpívala sólo v kostelním sboru, otec dokonce zaloţil v kostele malý orchestr. Kdyţ bylo Pēterisi Vasksovi sedm let, uţ věděl, ţe jeho ţivot bude hudba. Je synem duchovního, takţe je jasné, kde se začal rozvíjet jeho pohled na svět. P. Vasks má velmi vysoké morální a etické principy a obrovský smysl pro zodpovědnost. V rodině vládla duchovní atmosféra a atmosféra společného muzicírování – všichni uměli hrát na klavír, často se hrálo i na housle. Kdyţ bylo P. Vasksovi osm, matka ho vzala do hudební školy v Aizpute, aby studoval hru na housle u učitele a ředitele školy Krišse Jankovskse. Touhu zaměřit se na studium hudby podpořilo u P. Vaskse operní představení Richarda Wagnera Tannhäuser, jeţ viděl v Lotyšské státní opeře. Jiţ v dětství dělal první pokusy v hudební kompozici – písničky pro děti se slovy Jānise Rainise (1865–1929) byl lotyšský básník.

Od roku 1959 do roku 1964

pokračoval ve vzdělávání ve třídě kontrabasu na Hudební škole Emīlse Dārziľše u učitelů Eduardse Jākobsonse, Vaivy Ozoly a Henrijse Sokolovse. Po ukončení hudební střední školy Emīlse Dārziľše mu bylo jako synovi baptistického duchovního zakázáno studovat na Lotyšské státní konzervatoři (nyní Lotyšská akademie hudby Jāzepse Vitolse), a proto od roku 1964 aţ do roku 1970 pokračoval na Litevské státní konzervatoři ve Vilniusu (nyní Litevská hudební a divadelní akademie), kde studoval obor kontrabas u docenta Vytautase Sereikase. V letech 1960–1970 hrál na kontrabas v několika symfonických a komorních orchestrech. Na kariéru hudebníka se Pēteris Vasks vydal jiţ v 16 letech, kdy začal hrát na kontrabas v Lotyšské národní opeře. Během studia ve Vilniusu hrál v orchestru Litevské filharmonie (1966–1969). Po návratu do vlasti pokračoval v Lotyšském filharmonickém komorním orchestru (1969–1970) a také v Symfonickém orchestru Lotyšského rozhlasu (1971–1974) v Rize. Od roku 1970 do roku 1971 byl P. Vasks povinně v armádě. Po absolvování vojenské sluţby se v roce 1971 oţenil s Vije Berķe (*1943). V manţelství se narodilo 5 dětí – syn Matiss (*1971), dcery Laura (*1972), Madara (*1977), Gundega (*1979) a nejmladší syn Paulis (*1982). „Vrátil jsem se po studiích zpátky do Lotyšska. Zaloţil jsem rodinu a narodily se mi 8

děti. Tehdy jsem hrál v lotyšském rozhlasovém orchestru, ale cítil jsem, ţe tohle je málo. Je sice zajímavé být orchestrálním hudebníkem, ale nestačilo mi to, bylo to jako oheň. Skládal jsem pořád, od svých osmi nebo devíti let, ale nikomu jsem to neukazoval, psal jsem jen pro sebe. Uvědomil jsem si, ţe takto ztrácím svůj ţivot, kdyţ jsem jen orchestrálním hudebníkem, a proto jsem začal studovat obor kompozice u profesora Valentīnse Utkinse v Lotyšské akademii. Avšak po nějaké době jsem pochopil, ţe nejsem schopný spojit to všechno dohromady, a proto jsem se začal věnovat pouze kompozici,“1 vzpomíná Pēteris Vasks na své počátky skládání. V roce 1973 zahájil P. Vasks studium na Lotyšské státní konzervatoři (nyní Lotyšská akademie hudby Jāzepse Vītolse), obor kompozice u profesora Valentīnse Utkinse. Jiţ během tohoto studia hráli jeho hudbu vynikající lotyšští hudebníci a sbory, jako je Tālivaldis Deksnis (varhany), Arvīds Klišāns (lesní roh), Arvīds Klišāns (hoboj), Riţský smyčcový kvartet, Lotyšský rozhlasový sbor, Akademický sbor Latvija a mnoho dalších. V roce 1978 P. Vasks zakončil obor kompozice na Lotyšské státní konzervatoři skladbou pro symfonický orchestr Vrcholná hodina („Sastrēgumstunda“). Po ukončení studia měli titíţ i další hudebníci a sbory nadále velký zájem o skladby P. Vaskse, a tak měl hodně zakázek. Příleţitost spolupracovat s profesionálními hudebníky mu umoţnila skládat velmi virtuózní díla, například Kniha („Grāmata“) pro sólové violoncello, jeţ hrála violoncellistka Maija Prēdele. V roce 1979 se P. Vasks stal členem lotyšské Unie hudebních skladatelů. V 80. letech se hodně věnoval vyučování kompozice a pracoval v několika lotyšských hudebních školách – v Zvejniekciemse, Salacgrīvě a Jelgavě. Od roku 1989 vyučuje kompozici na Střední škole hudby Emīlse Dārziľše, kde stále působí. Mezinárodní pozornost si hudební skladatel získal právě na začátku 90. let – po rozpadu sovětské říše spadla ţelezná opona a národy ţijící na jejím území měly moţnost prezentovat světu své umění a kulturu. V době sovětského systému a reţimu byla hudba pro mnoho tehdejších progresivních hudebních skladatelů formou odporu, i P. Vasks ve svém umění protestoval proti absurdní, amorální moci a systému, který poníţil a zničil lotyšský národ a kulturu tím, ţe mu zakazoval vyjadřovat skutečné touhy. Ve snaze uniknout cenzuře se hudební skladatel zaměřil především na instrumentální hudbu se sémantickým významem a pouţil v ní zpěv, sborový chorál, ptačí hlasy a vlastnosti

1

Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 04. 2014.

9

lotyšských lidových písní. Poté, co Lotyšsko získalo nezávislost (1991), se hlavní cíl hudebního skladatele nezměnil, ale ţivotní zkušenosti změnily jeho pohled na svět. Své umělecké krédo P. Vasks definoval ve své přednášce „Utrpení a radosti tvoření“, kterou prezentoval 3. října 1992 na hudebním sympoziu Lob und Leid der Schöpfung v Brixenu v Tyrolsku. Ještě týţ večer zazněla jeho skladba Musica dolorosa pro smyčcový orchestr v podání komorního orchestru z Mainzu. Přibliţně od roku 1996, kdy dílo P. Vaskse a jeho nahrávky na CD získaly větší věhlas, hudební kritici nejednou říkali, ţe jeho hudba často sahá daleko za hranice minimalismu, a ţe ne vţdy je spojena s duchovními tématy a formami vyjadřování. P. Vasks je jediný lotyšský hudební skladatel, s nímţ uzavřelo smlouvu o pravidelném vydávání skladeb světově známé německé hudební nakladatelství Schott Musik International. První Vasksovou skladbou, kterou společnost vydala, byla Symfonie č. 1 Hlasy („Balsis“), jiţ si v roce 1991 u hudebního skladatele objednal komorní orchestr finské Ostrobothnie. Popularita hudby P. Vaskse rostla – dostával zakázky od mnoha významných hudebníků a souborů. Téměř všechny opusy P. Vaskse z 90. let se poprvé hrály v zahraničí. O spolupráci s německým vydavatelstvím Schott Pēteris Vasks vypráví: „Lidé z vydavatelství přijeli do Moskvy a chtěli do své skupiny hudebních skladatelů zařadit i sovětského skladatele. Prý si poslechli řadu skladatelů, ale měli zájem právě o jednu z mých skladeb. Chtěli se se mnou setkat, ale nejspíš na sebe nenechali ţádné kontakty. Po nějakém čase, přes jednoho lotyšského dirigenta, který se v Německu sešel se zmíněným vydavatelstvím, o mě znovu projevili zájem, ale vzhledem k tomu, ţe Sovětský svaz byl tehdy za ţeleznou oponou, nedalo se prakticky nikam vycestovat. Ovšem zrovna v té době se měnila politická situace, Berlínská zeď byla strţena a já jsem byl právě ve východním Berlíně. A protoţe tam jiţ zeď nebyla, setkal jsem se se zástupci onoho vydavatelství a podepsal s nimi smlouvu. Bylo to v roce 1991. Byl to osudový okamţik. Jsem v privilegované pozici, jinak bych určitě nemohl napsat tolik hudby.“2 Od konce 80. let 20. století dostává hudební skladatel objednávky skladeb a spolupracuje s různými světově známými hudebníky z různých zemí (například s komorním orchestrem Ostrobothnie a dirigentem Juhou Kangasem, houslistou Gidonem Krēmerem a orchestrem Kremerata Baltica, violoncellistou Davidem

2

Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 4. 2014.

10

Geringasem, Kronos Quartet, The Hilliard Ensemble, Lotyšským rozhlasovým sborem). Podobnou duševní sílu a koncentraci energie jako u P. Vaskse najdete v hudbě Arvo Pärta, Giya Kancheli, Henryka Mikołaje Góreckiho, Johna Tavenera. Za své hlavní vzory hudební skladatel povaţuje Arvo Pärta a Witolda Lutosławského. Za svou skvělou kreativitu získal hudební skladatel řadu ocenění a vyznamenání jak v Lotyšsku, tak i v zahraničí. Jedním z prvních ocenění byla prémie Jānise Ivanovse v roce 1989. Za významný vklad do kulturního rozvoje získal P. Vasks v roce 1996 Herderovu hudební cenu Vídeňské univerzity a cenu Baltského shromáţdění. Hudební skladatel získal tři lotyšské státní ceny (1993 – balada pro sbor Litene, 1997 – houslový koncert Vzdálené světlo, v originále „Tālā gaisma”, 2000 – Symfonie č. 2). V roce 1994 byl hudební skladatel zvolen čestným členem Lotyšské akademie věd, v roce 2001 čestným členem Královské švédské akademie hudby a od roku 2002 je čestným senátorem Lotyšské akademie kultury. V roce 2011 byla zaloţena Nadace Pēterise Vaskse, která má podporovat rozvoj lotyšské hudby. 1.1. NADACE PĒTERISE VASKSE „Lotyšsko si nemůţeme představit bez hudby, bez kultury.V době, kdy existence naší národní kultury je skutečně ohroţena, ţádný mravný občan nesmí sedět a nic nedělat. Proto se s pomocí lidí, kteří milují hudbu, vytvořila tato Nadace, do které my sami, i další, kteří mají zájem o naše idey, mohou poskytovat materiální podporu pro tvorbu nových skladeb a pro podporu profesionální hudby.“3 prozradil Pēteris Vasks. Nadace Pēterise Vaskse byla zaloţena v roce 2011. Myšlenka zaloţení nadace patří hudebnímu skladateli, který při příleţitosti svého 65. výročí přišel s vlastní iniciativou vytvořit dlouhodobou rezervu zdrojů pro podporu lotyšské hudby. Později byla s pomocí přátel zaloţena Nadace Pēterise Vaskse, v níţ pracuje podnikatelka a sochařka Regīna Deičmane, hudebnice a herečka Dita Krenberga a hudební skladatel Pēteris Vasks. Předsedkyní zvolili Regīnu Deičmani. Vítězové skladatelských soutěţí nadace Pēterise Vaskse získávají peněţní ceny, nová díla komorní hudby jsou zahrnuta mezi koncerty Festivalu podzimní komorní hudby ve městě Meţotne.

3

[online] cit. 2014-04-13]. Dostupné z < http://vaskafonds.lv/par-fondu/>

11

V roce 2012 Nadace Pēteris Vasks zahájila soutěţ v kompozici klavírních miniatur. Zvítězila skladba hudební skladatelky Laury Gustovské - Hedvábí („Zīds”). Cílem soutěţe Nadace Pēterise Vaskse v roce 2013 bylo podpořit mladé hudební skladatele, nyní studenty, aby psali nové skladby – vokálně komorní hudbu na slova poezie Ojārse Vācietise ((1933 -1983) ) a Imantse Ziedonise (1993- 2013) ). V roce 2014 Nadace Pēterise Vaskse vyhlásila soutěţ pro studenty Lotyšské hudební akademie Jāzepse Vītolse (JVLMA). Cílem soutěţe je povzbudit mladé hudební skladatele, nyní studenty, aby psali nové skladby – instrumentální komorní hudbu pro housle nebo violu a klavír. Předsedkyně Nadace Pēterise Vaskse Regīna Deičmane říká: „Jsme přesvědčeni, ţe Nadace Pēterise Vaskse můţe slouţit jako platforma pro tvorbu a zachování hodnot. To je krásný začátek pro obnovení idey patronátu a výborná příleţitost pro kaţdého přispět k dosaţení opravdu důleţitých cílů.“4

1.2. TVORBA P. Vasks je autor neobvyklé emocionální a expresivní hudby, protoţe píše tehdy, kdyţ nemůţe mlčet. Jeho hudba je určena širokému spektru posluchačů, a to nejen koncertnímu publiku. Styl hudebního skladatele se utvářel právě v instrumentální komorní hudbě, a to je také nejčastěji zastoupený hudební ţánr. Pouţité techniky 20. století nejsou samoúčelné, ale jsou prostředkem pro realizaci poselství. Napřiklad pouţívá aleatoriku, sonoriku, minimalismus, diatoniku, ale ne dodekafonii. V hudebním výrazu dominuje touha ověřit potřebu harmonického pohledu na svět, obnovit hodnoty jazyka klasické hudby a přidat jim nový zvuk. Jeho estetické názory jsou spojené s křesťanským světem, má vysoce morální a etická kritéria, idealismus. Podle názoru P. Vaskse je povinností hudebního skladatele poskytovat duchovní energii lidem, kteří ji nemají. „To, co dělal můj otec jako farář, to, co dával do svých kázání, se já snaţím dělat v hudbě. Mluvit s pomocí zvuků.Vvyjádřit víru v Boha pomocí hudebních prvků,harmonie. Otec ve svých kázáních vyzýval k usilování o vrchol, čerpání síly ve víře. To se snaţím dělat i ve své práci,“5 říká autor, ktery má panteistický pohled na svět. Největší inspiraci a emocionální potěšení získává v přírodě.

4 5

[online] [cit. 2014-04-13]. Dostupné z < http://vaskafonds.lv/par-fondu/> ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, str. 200

12

P. Vasks se ve své tvorbě snaţí hovořit o globálních a nadčasových problémech, nicméně dominantní v jeho hudebním výrazu je touha ověřit potřebu harmonického pohledu na svět, obnovit hodnoty jazyka klasické hudby a přidat jim nový zvuk. Často to je na úrovni největšího napětí, ostrých konfliktů hudebního dramatu (například Koncert pro violoncello s orchestrem, Symfonie č. 2) nebo hledání řešení pro meditaci vnitřní dynamiky a emocionálního napětí. P. Vasks do svých skladeb zahrnuje lotyšský lid, jeho osud, vlast, a to velmi často přímo spojené s historickou povahou. Například v Lauda pro symfonický orchestr je věnováno 150. výročí Krišjānise Baronse (v Lotyšsku známé také jako Dainu tēvs (Otec lidových písní)) a lotyšské svobodě. Dílo sloţil v roce 1986 před pádem sovětského reţimu. Prorocky ohlašuje světlo, naději a víru v dobro. Obdobný charakter má také Koncert pro violoncello s orchestrem, jeţ tvoří nový vrchol v jeho tvorbě. Jako první hrál Koncert pro violoncello violoncellista David Geringas v roce 1994 s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem. Pēteris Vasks poskytl během rozhovoru před koncertní premiérou programové vysvětlení: „Vytrvalost lidí v boji proti totalitním reţimům, síla, jeţ vedla k úspěchu a stopy manipulace mocí jsou v kaţdé duši,která čeká na očištění ... Harmonii světa charakterizuje zpěv (Canto), klidné tempo, ale rychlou hudbu autor spojuje s agresí, vítězstvím zla (Toccata), jeţ narušuje tok lidského ţivota. P. Vasks ve svých skladbách také pouţívá lidové motivy“6 (Ķekatu (kostýmová) píseň, Pastýřská píseň, Písně rošťácké). Pro P. Vaskse je velmi důleţité ukázat, odkud pochází – zde pramení jeho láska k vlasti. „Já jsem vţdycky velmi rád, kdyţ jsem v koncertních programech nebo na titulech CD zmíněn jako lotyšský hudební skladatel. Pro mě je to velmi významné a důleţité. Protoţe pak je tu naděje, ţe se lidé podívají na mapu, aby zjistili, kde vlastně Lotyšsko leţí,“7 dodává autor. Velmi často jsou v dílech Vaskse slyšet lidové motivy, ale jen zřídka pouţívá přesnou citaci autentické lidové písně. Skladby spíše komponuje s lidovými motivy, jako je jiz vyse zminena skladba pro symfonický orchestr Lauda, která ma velmi blízko k lotyšské lidové hudbě.

6

VASKS, Pēteris. přednáška „Utrpení a radosti tvoření“ („Radīšanas ciešanas un prieks“), Jaunā Gaita, 1993, č. 192 , červen 7 ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, str. 202

13

V dalších skladbách, jako je například Koncert pro anglický roh, kde jsou imitace lidové písně Duj, duj, severní větře („Pūti, pūti, ziemelīti“), nebo v Smyčcovém kvartetu č. 3, tvoří prvky folkloru významnou část hudby, jeţ je díky těmto prvkům často fascinující, rytmická. Nepřímý vliv lidových písní je slyšet také například ve skladbách Cantabile, Bílá krajina („Baltā ainavā“), Jednota („Vienība“) a v Kantátě („Kantāte“). Je zajímavé, ţe všechny jsou sloţeny v letech 1979–1980 a jsou trochu podobné americké minimalistické hudbě, která se tehdy skládala, ale s níţ se Vasks setkal aţ o mnoho let později. Hudebního skladatele velmi fascinuje příroda a její krása. Největší inspiraci pro svá díla Pēteris Vasks nachází v lotyšské přírodě. „V lesích je hodně nápadů. Na březích řek. Jsou všechny tam. Zřejmě je potřeba mít určitý vnitřní oheň – kaţdý kreativní člověk takovou inspiraci potřebuje – a pak je potřeba to správné prostředí, aby tento oheň začal hořet. Pro mě je to zmíněná příroda.“8 Toto skladatel nejlépe ukazuje ve skladbách spojených s ročními obdobími: Bílá zem (Baltā ainava), Jarní sonáta („Pavasara sonāte“), Podzimní klavírní hudba („Rudens klaviermūzika“), Letní zpěvy („Vasaras dziedājumi“). Do několika svých skladeb P. Vasks proplétá motivy zobrazující ptačí hlasy, protoţe je toho názoru, ţe pták je symbolem přírodní krásy a zároveň i symbolem svobody a svědomí. To například můţeme slyšet v prvním dechovém kvintetu Hudba pro odlétající ptáky („Mūzika aizlidojušajiem putniem“) z roku 1977. Zde se – v souvislosti s napodobeninami hlasu ptáků – objevuje inovační lyrická povaha. Něco podobného je slyšet i ve skladbě Krajina s ptáky („Ainava ar putniem“), coţ je flétnové sólo. Toto dílo bylo napsáno v roce 1980 a je věnováno flétnistovi Imantsu Sneibisovi (*1945). Osobní přítomnost je významná ve spojení zpěvu flétnisty s dechovou harmonií. Hudební konsonance je pro Pēterise Vaskse často spojená se světlem – znázorňuje světlo ve velmi širokém spektru, nejčastěji něţné nebo svítící (Te Deum, píseň sboru Dona nobis pacem, skladba pro smyčcový orchestr Cantabile per archi, houslový koncert Vzdálené světlo, kde samotný název „Vzdálené světlo“ vypovídá dost o významu konceptu světla v hudbě P. Vaskse). Hudební skladatel říká: „V kaţdé své skladbě hledám dobro. Důkaz. Víru. Důvěru. A pokud to upřímně nacházím, tak to musím také ukázat – tento paprsek světla. Naději.“9 8

1990, rozhovor v Lotyšském rozhlase ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, str. 206

9

14

Velmi významnou roli v dílech hudebního skladatele hraje ticho, a často je to velmi výrazná tlumená dynamika. Pozastavení jako okamţik soustředění, jednak se sémantickou funkcí a jednak s funkcí organizace hudebních materiálů (Bílá krajina, 1. část symfonie Hlasy, Krajiny roviny („Līdzenuma ainavas“). Svoje umělecké krédo P. Vasks definoval v přednášce „Utrpení a radosti tvoření“, kterou 3. října roku 1992 přečetl na hudebním sympoziu Lob und Leid der Schöpfung v Brixenu v Tyrolsku. Své skladby zdel popisuje a rozděluje do čtyř skupin: Do první skupiny patří ponuré a tmavé opusy. Ponuré, zmrazené zvukové bloky, kde je rostoucí napětí. Tragika, dokonce i zoufalství, jeţ se nemůţe dostat ven z orbity fatální osudovosti. Avšak tam na obzoru je malý paprsek světla – jako naděje, jako příleţitost. Po největší tmě vţdy přichází ráno. Taková je „Vrcholná hodina“ („Sastrēgumstunda) pro orchestr, Musica seria pro varhany a také klavírní fantazie Krajiny spálené země („Izdegušās zemes ainavas”). Druhou skupinu představují kontrastní díla. Polarizují se, ale nejsou ve střetu dvojí protisíly. Je to kontrast mezi realitou a ideálním pohledem na svět, který obsahuje skladba. Zlo a dobro. Například dílo Kniha pro sólové violoncello („Grāmata čellam solo“), které sloţil v roce 1978, a které je věnováno violoncellistce Maije Prēdele, se skládá ze dvou kontrastních částí, které nesou název Fortissimo a Pianissimo. Po nepřetrţitém emocionálním napětí, dramatické agresi a tragickém vyvrcholení v první části je pravý vrchol skladby dosaţen v tiché fázi a duševním osvícení, kde je flaţolet violoncella propojen s vnitřním hlasem sólisty – melodií, která se zpívá nebo zahvízdá. Do další skupiny patří opusy, ktere znazornuji vnitrni konflikt. V těchto dílech je přímá konfrontace, střet mezi hudebními obrazy a tématy. Příkladem je Cantus ad pacem pro varhany – hymnický a světlý materiál, ptačí hlasy a obrazy zkázy. Čtvrtou skupinu pak tvoří náladové světlé opusy, které se zabývají otázkou lidské existence - Smyčcový kvartet č. 2, symfonie Hlasy („Balsis)“, ve kterých rezonují tmavé obrazy – jako varování. Také jako otázka. Ale jsou i naprosto diatonické, harmonické opusy. Některé z nich jsou v celkové dynamice piano, jako například Bílá krajina („Baltā ainava“ ) pro klavír. Ve svých raných dílech se hudební skladatel zaměřuje na modernismus nebo dramatismus. V době studentských dní ho ovlivnila atmosféra festivalu Varšavský podzim. Velkou roli hraje i avantgardní vliv hudby vynikajícího polského hudebního 15

skladatele Witolda Lutosławského (1913–1994) s důrazem na aleotoriku, tembrální úvahu a inovativní hudební formy. Raná díla P. Vaskse hovoří k publiku velmi nasyceným jazykem, kde vládne napětí, chromatika, ostrá exprese, dokonce agrese. Výrazný dramatismus je často slyšet v jeho klavírní hudbě, kde se podobné pasáţe s poznámkou „misterioso” mění s vytrvalými rytmickými motivy, například Klavírní cyklus („Cikls klavierēm“). Dále je pro něj typická snaha ukázat posluchači polární stavy psychiky, kde je výrazný dramatismus, například ve skladbě klarinet pro sólo Moments musicaux. P. Vasks byl jeden z prvních lotyšských hudebních skladatelů, který vyzkoušel nové zvukové moţnosti klasických nástrojů, například hru na strunách klavíru, uţití jednotlivých části klarinetu v hudbě nebo hledání netradičních způsobů, jako například v Cyklu pro chlapecký sbor, klarinet a kontrbas, kde pouţívá křiky, píšťalky, volné repliky sólistů. Po roce 1979 v tvorbě P. Vaskse nastává zlom, místo předešlého zoufalství přichází klid, rovnováha, harmonie, vnitřní soustředění. Novou formu předznamenává skladba Hudba pro odlétající ptáky pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh. Mnohem více dominuje kantiléna, melodie, hloubání (Lauda). Charakterizuje je skoro úplné opuštění chromatiky (Jednota, Bílá zem). Hudbu bez znaků alterace hudební skladatel nazývá bílou hudbou. Od roku 1984 v některých skladbách dochází k syntéze prvků modernismu a minimalismu, kde jsou málo měnící intonativní a harmonické modely, netradiční stupnicový základ. Tento trend se projevuje například ve Smyčcovém kvartetu č. 2 nebo v Koncertu pro violoncello a orchestr. Často je slyšet tremolo nejvyššího rejstříku smyčcových nástrojů, aleatorická glissanda, klastry, zvláštní asymetrické rozptýlené intonace (v orchestrální hudbě – i tlumené zvuky široké škály témbrů).

16

2.DÍLO 2.1. SBOROVÉ PÍSNĚ Pēteris Vasks je autorem více neţ třiceti písní. Sám hudební skladatel o nich říká: „Ne vsechny sborove pisne jsou vokalíza, je to slovní zpráva, kterou se pomocí hudby předává lidem poselství.“10 Sborové písně P. Vaskse jsou velmi různorodé. Písně tohoto hudebního skladatele jsou technicky docela obtíţné a zdaleka ne kaţdý sbor je schopen je dobře zazpívat. P. Vasks se snaţí ukázat individualitu kaţdého zpěváka. „Kdyţ píši hudbu pro sbor, snaţím se přemýšlet o kaţdém z těchto zpěváků. Například dávám zpěvákům 16 taktů volného času, během kterých kaţdý můţe být tím, kým chce, a můţe dělat to, co chce (například pískát, mluvit nahlas). Ale po celou dobu muzicírování jsou zpěváci – kaţdý zvlášť i všichni dohromady – obecně hudebně velmi dobře organizováni. Jsou tedy jednotná skupina se společným cílem a posláním. Myslím si, ţe nejhorší situace je v současnosti s písněmi pro dětské sbory. Jsou neuvěřitelně neohebné a nevhodné pro dětské vnímání. Proč ale nemůţe být píseň, která umoţní dětem křičet, pískat a volně se pohybovat?“11 Hudební skladatel napsal v roce 1975 Cyklus pro chlapecký sbor, klarinet a kontrabas a zahrnul do něj lotyšské lidové písně, v nichţ pouţil jiţ originálnější interpretaci. Ještě originálnější divadelní činnosti (hlášky, píšťalky, repliky zpěváků) jsou obsaţené v díle Malý koncert pro hlasy, dirigenta a hudebního skladatele („Mazs koncerts balsīm, diriģentam un komponistam“), jeţ měl premiéru 3. prosince 1976 v Lotyšské akademii hudby (nyní Lotyšská akademie hudby Jāzepse Vītolse) v doprovodu komorního souboru oddělení muzikologie v Lotyšské akademii hudby pod vedením dirigenta Jurise Kļaviľšse. Koncept díla je následující: dirigent ztratí kontrolu nad sborem, později přijde autor a situaci uklidní. Zde je vidět, ţe hudební skladatel má dobrý smysl pro humor. Zvlášť ve sborové hudbě se objevují i emocionálně velmi napjatá díla. Jedním ze sborových děl vyjadřujících tragiku je balada Litene pro dvanáctihlasý smíšený sbor s poezií Uldise Bērziľšse. Tato sborová balada je spojena s historickou událostí 12. června roku 1941 v Lotyšsku, kdy byli během letního vojenského výcviku v Litene zatčeni důstojníci lotyšské armády. Část důstojníků byla zastřelena na místě, ostatní byli deportováni na Sibiř. Balada připomíná násilí a ničení a vyjadřuje protest

10 11

TERVITS, Jānis. Latvijas Baptistu draudţu savienība, 1999, str. 362. ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 204.

17

proti bezmocné pasivitě před válečnou agresí. Premiéra se konala 18. listopadu 1993. Zpíval Lotyšský rozhlasový sbor pod vedením dirigenta Sigvardse Kļavy. S lidským osudem je spojena i epická báseň Zemgale (jihozápadní region v Lotyšsku) na slova Māry Zālīte. Premiéra se konala 30. listopadu 1989 v koncertní síni Ave Sol. Zpíval komorní sbor Ave Sol pod vedením dirigenta Imantse Kokarse. Také dílo Misse pro sbor a orchestr, které hudební skladatel zkomponoval jako vzpomínku na tragickou noc, která se odehrála před 60 lety – 14. června roku 1941, kdy bylo na Sibiř deportováno více neţ 15 000 obyvatel Lotyšska. Skladatel sem nezahrnul část Credo. „Je to moje velebná píseň a chvála snad nejsilnějších lidí našeho národa, kteří byli deportováni na Sibiř – tam, kde na ně čekala smrt hladem,“12 prozrazuje o tomto díle Pēteris Vasks. Láska k vlasti byla pro autora vţdy velmi důleţitá. P. Vasks říká: „Snaţím se být ve společnosti co nejméně: rád trávím čas v lese či u moře. Pouze tam je opravdu moţné milovat svou zemi a lid.“13 Hudební skladatel má i jednoduché a upřímné písně, jako je například píseň pro smíšený sbor Matka Slunce („Māte saule“) z roku 1975 se slovy Jānise Peterse, jeţ měla svou premiéru 25. ledna 1977. Zpíval Lotyšský rozhlasový sbor vedený Edgarsem Račevskisem. Zmíněná sborová píseň je populární v zahraničí a obdobným hudebním dílem je také cyklus Tiché písně („Klusās dziesmas“) pro smíšený sbor a cappella se slovy Knutse Skujeniekse a Leonse Briedise nebo Tři básně Česlava Miloše („Trīs Česlava Miloša poēmas“) z roku 1994, které poprvé zpíval Lotyšský rozhlasový sbor. Tyhle písně jsou zvláště psané pro The Hilliard Ensemble. Tyto tři skladby jsou recitativní a charakterizuje je velmi hluboký osobní psychologismus. Stejně jako Madrigal na slova básně Clauda de Pontoux z roku 1976 (z francouzstiny přeloţil Edvarts Virza). Premiéra se konala 29. května 1976 ve Velké síni Lotyšské univerzity a zpíval komorní sbor Lotyšské akademie hudby (nyní Lotyšská akademie hudby Jāzepse Vītolse) pod vedením dirigenta Jurise Kļaviľšse. S velkou pravděpodobností se dá říci, ţe Pēteris Vasks se cítí nejbezpečněji v atmosféře duchovního zjevení. Velký vliv ovšem měla i skutečnost, ţe jeho otec byl duchovním baptistické farnosti. 12

MIKELSONE, Anita. Mūzikas literatūras tēmas, Izdevniecība Musica Baltica, 2005. [online] [cit. 2014-04-17]. Dostupné 13

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 196.

18

„Otec se mě jednou zeptal: ‚Synu, kdy uţ konečně napíšeš svatou modlitbu – Otče náš?‘ Myslel takovou, kterou můţe zpívat v kostele farnost. Tak jsem ji konečně napsal, ale otec je jiţ po smrti. Je hudba způsob, jak se sblíţit s Bohem? A jestliţe hudba není náboţenská, je to vůbec hudba? Co je laická hudba? Hudba je nadčasová a je duchovním koncentrátem. Pokud se s pomocí hudby podaří vzlétnout vzhůru, kam se snaţíš dostat? Do pekla přece ne. To je ten nejvyšší ideál hudby – povznášet člověka vzhůru, do věčnosti.“14 Otec P. Vaskse, Arvīds Vasks (1912– 1987), jiţ zemřel. A dílo pro smíšený sbor z roku 1981 – Otče náš, jenž jsi na nebesích („Mūsu Tēvs debesīs“) – je věnováno právě autorovu otci Arvīdsovi Vasksovi. P. Vasks sloţil písně i pro ţenské sbory. Všechny premiéry zpíval ţenský sbor Dzintars, dirigentkou byla Ausma Darkēvica. „Jsem velmi vděčen Ausmě Darkēvicové a sboru Dzintars. Kdyţ jsem začal skládat sborovou hudbu, tak pouze ona a její sbor měly o ni zájem. Proto mám několik opusů pro ţenský sbor. Vţdy jsem obdivoval pracovní nadšení A. Darkēvicové a její věčnou touhu po dokonalosti. V sedmdesátých letech bylo také potřeba mít určitou občanskou odvahu pro přezkoumání a zpívání mých děl. Chtěl jsem psát i pro smíšený a muţský sbor a pouţít výrazové prostředky vhodné pro ně, ale tehdy by je nikdo nezpíval,“15 uvádí autor. Hudební skladatel v roce 1977 napsal cyklus Ne tikai lirika ("Nejen lyrika") na slova básníka Vitautse Ļūdēnse. Premiéra se konala 6. března 1978 ve Velké síni Lotyšské univerzity. V roce 1980 byla napsána píseň Smutná matka („Skumjā māte“) na slova Gabriely Mistralové (chilská básnířka), v překladu Knutse Skujeniekse. Píseň měla premiéru 17. září roku 1993 ve velké síni Lotyšské univerzity. Dále sem patří píseň Poselství sýkorky („Zīles ziņa“) s poezií Uldise Bērziľšse, napsaná v roce 1981, Ķekatu (kostýmová) píseň se slovy lotyšských lidových písní či Naše píseň („Mūsu Dziesma“), která měla premiéru 26. ledna 1988. Velmi váţná a poněkud starodávná atmosféra je slyšet ve sborové baladě Jména našich matek („Mūsu māšu vārdi“) na slova básníka Mārise Čaklaise. Premiéra se konala 30. srpna 2006 v rámci festivalu Glamorgan ve Spojeném království. Autorova poznámka „z bolesti“ skrývá v tomto díle autorovu touhu po dobru. Na 14 15

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 208. ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 209

19

skladby můţeme zaznamenat melodickou jasnost lotyšských lidovych pisni. V roce 2008 lotyšský dirigent Maris Sirmais a mládeţnický smíšený sbor Kamēr vyzvali sedmnáct největších skladatelů ze všech světadílů, aby napsali písně o slunci. P. Vaska napsal také písně Narození (Piedzimšana) na slova Inese Zandersova. Premiéra se konala 7.července 2008 ve Velké síni lotyšské univerzity. Jedním z posledních děl P. Vaskse je cyklus písní Písně o lásce („Mīlas dziesmas“), jeţ je věnován významnému lotyšskému básníkovi Imantsovi Ziedonisovi

(1933–2013),

který

zemřel

krátce

před

svými

osmdesátými

narozeninami. Premiéra se konala 2. června 2013 v rámci riţského festivalu v kostele svatého Petra v Rize – během koncertního programu „Pärt, Vasks a Silvestrov“. Zpíval Lotyšský rozhlasový sbor pod vedením dirigenta Sigvardse Kļavy. O svém písňovém cyklu skladatel prozrazuje: „Toho dne, kdyţ jsme říkali sbohem Imantsovi Ziedonisovi, se mi zdálo, ţe je to jako rozmáchnutí křídel anděla přes Lotyšsko. Během ceremonie rozloučení jsme dostali na letáčcích vytištěnou báseň, která začínala slovy: „Ani list se nepohybuje. // Zapálím svíčku v noci já // a půjdu, se svíčkou v ruce do vzdálených luk.“ Den poté jsem napsal píseň. Později – kdyţ jsem tu atmosféru znovu proţíval – jsem našel ještě několik básní. Stal se z toho cyklus, v němţ první píseň je vlastně závěrečnou písní cyklu - kruhové kompozice. Ve sbírce Ziedonise se jmenuje „Básně o lásce“. U mě tedy „Písně o lásce“. V písních je hodně tichosti. Láska začíná v tichu. Řekl bych, ţe písně jsou klidné. Rozumem omezené. Ţádný výbuch, ţádná exploze citů. Moţná občas nějaký tragičtější dotek. Slova lásky přece říkáme tiše. Sotva jsou slyšet. Šeptem. Jde ale i trochu o rozpor – v básni se pouţívá 1. osoba – „já“, ale zpívá celý sbor. 25 zpěváků bude zpívat „já“. Ale moţná kaţdý z nich zazpívá svůj vlastní milostný příběh. Hlavně aby tento příběh byl vřelý a dávající, nikoli beroucí.“16 Dne 28. listopadu 2012 se v riţském Dómu konala celosvětová premiéra skladby P. Vaskse pro sbor a smyčcové nástroje Modlitba Matky Terezy („Mātes Terēzes lūgšana“), Lord, open our eyes (Otevři naše oči, Pane). Hrál při ní lotyšský rozhlasový sbor, sólisté riţského dómského sboru a lotyšský státní komorní orchestr Sinfonietta Rīga. U dirigentského pultu stál Sigvards Kļava. Premiéra nových skladeb Pēterise Vaskse v Lotyšsku není běţná, takţe tato událost byla o to důleţitější. Světovou premiéru 11. listopadu 1984 měla skladba Tři lotyšské lidové

16

Časopis IR 2013, 11.června

20

písně („Trīs Latviešu tautas dziesmas“) pro hlas, violoncello a klavír v kazašském městě Aktobe. Zpívala sólistka Zigrīda Krīgere a hrála violoncellistka Agne StepiľaSprūdţa a pianistka Irina Haradzanjan. První z trojice těchto lidových písní je píseň Řekni, řekni, jazyku („Teici, teici, valodiľa“), druhou Běţ, sluníčko, brzy k Bohu („Ej saulīte, drīz pie Dieva“) a třetí Dávala jsem ruku cizinci („Tautiešami roku devu“).

2.2. KLAVÍRNÍ HUDBA Klavírní tvorba P. Vaskse (společné s tvorbou varhanni), tvoří pouze menší část Toccata pro dva klavíry měla premiéru 20. října 1977 v Rize. Hráli pianisté Nora Novika a Raffi Haradzanjan. Skladba začíná s basovými motivy a jeden hudebník je přebírá od druhého. S kaţdým nástupem se tempo zvyšuje. Pouze tehdy, kdyţ oba hrají spolu, se tempo, které jiţ dosáhlo vivace, uklidní. Právě tehdy začíná lyrická střední část (cantabile), zatímco motiv basu oslabuje. Tento motiv basu je slyšet během celé skladby. Premiéra skladby In memoriam pro dva klavíry se konala 15. listopadu 1977 v Rize. Hrála pianistka Nora Novika a pianista Raffi Karadzanjan. Pēteris Vasks v ní pouţil moderní širokou klavírní techniku s výrazným výkonem pro oba pianisty. Toto hudební dílo obsahuje napětí a extrémní kontrasty: buď je zde hluboký tragismus, nebo výbuch nespoutané energie. Premiéra skladby pro klavír s názvem Eine Kleine Nachtmusik se uskutečnila 12. ledna 1978 v Rize – v Lotyšské akademii hudby Jāzepse Vītolse – a hrál při ní pianista Tālivaldis Deksnis, kterému autor tuto skladbu věnoval. Jde o svědectví, o tragédii svého času a o malé rekviem pro lidské očekávání všech dob. Název, který je také převzat od Wolfganga Amadea Mozarta, má ironicky bolestivý přízvuk s důrazem na slovo „noc“. Jsou zde pouţity lotyšské motivy, ozvěny středověkých sekvencí Dies Irae, a také motivy z Krále lesa Franze Schuberta. Klavírní cyklus Roční období („Gadalaiki“) Cyklus Roční období je první cyklus o ročních obdobích v lotyšské hudbě takového rozsahu. Dílo je sloţeno podle vzoru populárních instrumentálních koncertů Antonia Vivaldiho. Tento cyklus vznikl jako výsledek spolupráce s Latvijas Koncerti a s německým nakladatelstvím Wergo a hraje v něm lotyšský pianista Vestards Šimkus. Hudební skladatel tento cyklus psal postupně. Koncertní program Roční 21

období získal v roce 2009 lotyšskou státní cenu v kategorii „Koncert roku“. Cyklus, na rozdil od kalendarnich obdobi, zacina netradicne zimou a cyklus končí podzimem. Důvodem je, ţe bílá barva, která je charakteristická pro zimu, je pro autora výchozí barva, první v pořadí symbol dobra. Jarní část byla sloţena na zakázku pro Svenska Rikskonserter, zatímco dílo o létě hudební skladatel sloţil z vlastního podnětu, aby pořadí ročních období bylo úplné. Kaţdé roční období, tedy kaţdé dílo, se dá hrát samostatně. První část cyklu má název Bílá ainava („Baltā ainava“) zimní ilustrace. Tuto část autor napsal v roce 1980, jako věnování lotyšskému hudebnímu skladateli a pianistovi Imantsovi Zemzarisovi. Premiéra se konala 11. listopadu 1980 v Lotyšské akademii hudby a hrál ji zmíněný lotyšský hudební skladatel Imants Zemzaris. Dílo charakterizuje tehdejší minimalismus pobaltských hudebních skladatelů a jejich duchovní meditace, které pouţívají jen několik zvuků. Jarní ilustraci hudební skladatel předvádí ve druhe casti s nazvem Jarní klavírní hudba („Pavasara klaviermūzika - Quasi una sonata“), kterou napsal v roce 1995. Premiéra se konala ve Švédsku 25. března 1996 ve Stockholmu. Toto dílo bylo zakázkou Svenska Rikskonserter a hrál je švédský pianista Bengt Forsberg. Hudební skladatel touto kompozicí představuje probuzení přírody, a proto jsou poprvé v klavírní hudbě (a ne jenom pro dechovou harmonii nebo smyčcové nástroje) slyšet pro P. Vaskse velmi typické zvukové barvy – ptačí hlasy. Hudební skladatel tuto techniku vyuţívá v klavírních dílech i později. Letní ilustrace, část třetí se jmenuje Zelená zem („Zaļā ainava“), jeţ napsal v roce 2008. Toto dílo P. Vasks napsal jako poslední v tomto cyklu. Premiéra se konala v Liepājském divadle 18. září roku 2009 a hrál lotyšský pianista Vestards Šimkus. Čtvrtou část Podzimní klavírní hudba („Rudens mūzika - Quasi una sonata“) hudební skladatel napsal v roce 1981 a je to mnohem rozsáhlejší a dramatičtější dílo. Premiéra se konala 15. prosince 1981 v Lotyšské akademii hudby a provedl ji lotyšský varhaník a pianista Talivaldis Deksnis.

22

2.3. INSTRUMENTÁLNÍ HUDBA Koncert pro violoncello Premiéra se konala 26. listopadu 1995 v Berlíně. Šlo o zakázku Berlínského rozhlasového studia. Premiéry se zúčastnil Berlínský rozhlasový

symfonický

orchestr a španělský dirigent Arturo Tamayo a sólistou byl populární litevský violoncellista David Geringas, který studoval hru na violoncello u světoznámého ruského violoncellisty a dirigenta Mstislava Rostopoviče. Byl jedním z jeho posledních studentů. Po premiéře P. Vasks prohlásil: „Byl to v mém ţivotě první takhle znatelný příklad jiného, ale přesvědčivého řešení. Často záleţí právě na prvním sólistovi, tedy v tomto případě na D. Geringasovi, jak a kde tento koncert proběhne. Lidé vnímají moderní hudbu velmi opatrně.“17 Spolupráce hudebního skladatele a violoncellisty Davida Geringase začala docela náhodně. Jeden ze studentů Davida Geringase našel dílo P. Vaskse Kniha pro sólové violoncello („Grāmata čellam“) a naučil se ho. Profesorovi lübecké vysoké hudební školy se toto dílo tak líbilo, ţe na konci kaţdého koncertu vţdy hrál druhou část zmíněného díla. Potom měl David Geringas velký zájem o další spolupráci s autorem. Výsledkem spolupráce byla premiéra pětidílného koncertu pro violoncello. Hudební skladatel byl velmi potěšen takovou spoluprací. P. Vasks o Davidovi Geringasovi říká: „Jemu je moje hudba velmi blízká. Cítí, co jsem pomocí hudby chtěl říci.“18 Koncert se skládá z pěti částí: 1. Cantus I; 2. Toccata I; 3. Monolog; 4. Toccata II; 5. Cantus II (je i epilogem). Celý koncert je tvořen jako nekonečný rozhovor mezi sólovým nástrojem a orchestrálními skupinami, kde jsou slyšet velmi krásné dialogy mezi dřevěnými dechovými nástroji (například flétnou, klarinetem, hobojem) a violoncellem, a občas i bicími nástroji ve vysoké tessituře. Dalo by se říci, ţe úprava melodického materiálu je tvořena a transformuje se v rámci dnešních variací, které se svým způsobem vracejí k tradici renesanční epochy. Koncert pro violoncello se také hrál v roce 1995 na festivalu New Music Festival ve Stockholmu. Hudební skladatel sám přiznává, ţe se jedná o souhrnné dílo, které neobsahuje přímé 17 18

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 194. ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s 195.

23

poslání, ale spíše panoramatický výhled. Autor dodává: „Nemáme skoro ţádné hory, a proto jsem se ve své hudbě vţdy snaţil najít vyhlídkovou věţ, své vlastní vnitřní hory. Stýská se mi po horách, moţná proto, ţe je slyším ve své hudbě.“19 Vzdálené světlo („Tālā gaisma“) Skladba byla zakázkou lotyšského houslisty Gidona Krēmera. Premiéra houslového koncertu se konala 10. srpna 1997 v Salcburku v rámci kaţdoročního mezinárodního hudebního festivalu Salzburger Festspiele v síni Mozarteum. Hrál houslista Gidon Krēmer a jeho komorní orchestr mladých hudebníků z pobaltských zemí Kremerata Baltica, u dirigentského pultu byl litevský dirigent Saulius Sondeckis. Velmi zajímavé bylo, ţe během 77leté historie salcburského festivalu se tam poprvé hrálo dílo lotyšského hudebního skladatele. Dílo začíná dlouhými a prodlouţenými zvuky a tlumenou dynamikou. Houslové sólo se většinou odehrává v horním rejstříku. Dílo charakterizuje mnoho nuancí, různé tónové barvy a glissando. Krátké pizzicato pasáţe jsou jako signály ke změnám ve faktuře a dynamice. Houslový koncert je charakterizován zvýšenými emocemi, bolestí a nasyceným hudebním jazykem. Hudební skladatel zde vyuţívá i disonance a konsonance. Chromatismus P. Vasks ukazuje jako negativní aspekty ţivota. P. Vasks nejdříve četl knihu - Gidona Krēmera Kousky dětství („Bērnības lauskas“), a teprve potom dostal nabídku sloţit koncert. Houslový koncert je věnován Gidonovi Krēmerovi jako vzpomínka na společná školní léta v Rize. Kremerata Baltica je komorní orchestr mladých hudebníků z pobaltských zemí, který vytvořil Gidon Krēmer, a s nímţ stále koncertuje po celém světě. Hudební skladatel o svém houslovém koncertu říká: „Vzdálené světlo je pohled na dětství. Nostalgický a trochu tragický. Velmi lotyšský. Vzdálené světlo je moţná dětství, a také svět, jeţ pochází z miliard let vzdálených hvězd. S Gidonem jsme se učili na jedné škole, ale skutečně jsme se setkali aţ teď v hudbě.“ Premiéru díla přivítalo koncertní publikum s ovacemi a zvalo hudebního skladatele na jeviště znovu a znovu. Rakouští kritici tuto hudbu porovnávají s lyrickou pravdivostí, citlivostí a bolestí Franze Schuberta.20 19

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 198. MIKELSONE, Anita. Mūzikas literatūras tēmas, Izdevniecība Musica Baltica, 2005 [online].[cit. 2014-04-17. Dostupné z 20

24

Po premiéře P. Vasks pronesl: „Stal se zázrak, tak potřebný pro hudbu – zvuk se vznesl nad zem a letěl. Gidon nejen přehrával moje noty, ale vloţil do nich i mnoho ze sebe. On tvořil a jeho tvorba hodně ukázala i mně! On je jako dynamit. Neopakuje se.“21 Obraz světla v dílech P. Vaskse je znázorněn mnoha různými způsoby, ale nejčastější je světlo jemné a zářivé. Skladatel říká: „V kaţdé své skladbě hledám dobro. Důkaz. Víru. Důvěru. A pokud to upřímně nacházím, tak to musím také ukázat – tento paprsek světla. Naději.“22 Fantazii Vox Amoris pro housle a smyčcový orchestr napsal v roce 2009. Světová premiéra se konala 14. října 2009 v Sydney. Skladbu hrál Australský komorní orchestr a houslista Leo Tognetti. Houslový koncert Vox Amoris (Hlas lásky) vypráví příběh lásky. Je vytvořen v neopostromantickém stylu. Skladba, jeţ se skládá z jedné části, začíná smyčcovým tremolem, pak sólové housle hrají širokou srdečnou melodii a orchestr hraje jemný a klidný doprovod. Houslová kadence spojuje úvodní část s centrální epizodou, která se skládá ze dvou zvukových vln. První je klidná a pomalá, ale její intenzita se postupně zvyšuje a sílí, ale pak znovu klesá. Druhá vlna je širší a ještě dramatičtější. Houslové sólo se stává sloţitějším, zde hraje aktivní roli smyčcový orchestr. V rámci druhé kadence je dosaţeno nejvyššího bodu, kdyţ se houslové sólo spojuje na vysokém rejstříku a s nejvyšší intenzitou. Pak se najednou náhle objeví úvodní nálada s jemnou kantilénou houslové melodie. Houslový koncert končí s melancholickou a pozitivní náladou. Sonáta pro sólový kontrabas byla napsána v roce 1986 a premiéra se konala 14. října 1986 v Rize. Hrál kontrabasista Andris Grunte. Autor napsal tuto sonátu jako rozloučení se svojí vlastní hrou na kontrabas. Sonáta má 4 díly: 1. Monologo, 2. Fantasia, 3. Toccata, 4. Melodia. „V jistém smyslu je to rozloučení s mojí hrou na kontrabas. Prodal jsem svůj kontrabas, poněvadţ uţ asi nebudu hrát, takţe jsem chtěl napsat jedno dílo, do kterého bych vloţil svoji lásku k tomuto nástroji. Snaţil jsem se ukázat příleţitosti tohoto nástroje. Obecně je velmi málo zvukových skladeb, v nichţ se kontrabas můţe ukázat v plném rozsahu, proto jsem vytvořil váţnou skladbu o čtyřech částech,“23

21

ZEMZARE, Ingrīda, PUPA, Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 199. APERĀNA, Dace. Pārdomas pa Pētera Vaska mūziku, Jaunā Gaita, 1988, č. 213, červen. 23 Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 4. 2014 22

25

říká autor. Dílo pro sólový kontrabas Bass trip je zakázka pro soutěţ ARD v roce 2003. Je to něco jako „duchovní cesta“, během níţ kontrabasista s nástrojem proţívá různě sloţité situace a utrpení, neţ najde útěchu a pocit štěstí – a sice doma. V díle autor pouţil sloţité techniky – dvojhmaty ve vysokém rejstříku, pro něho typické glissando, pískání nebo zpěv. Hudební dílo má jen jednu část. Na začátku je dramatismus, ale v posledním motivu se objevuje melodie a kontrabasista zpívá nebo píská za doprovodu pizzicata v rytmu valčíku. O valčíku autor říká: „Za prvé, nejdříve se mi se zdálo, ţe skladba je poněkud stejnorodá, jednostranná, cítil jsem potřebu nalézt novou dimenzi. A pak jsem našel tento rytmus valčíku. Nejdůleţitější je udrţet tuto konstantní pulzaci, pak můţe člověk pískat nebo zpívat. Hlavní myšlenkou je „cesta“, při níţ se sice odehraje spousta tragických a dramatických událostí, ale nakonec si povzdechneš, nadechneš se a uvědomíš si, ţe jsi doma. Je to pohoda, pocit štěstí, ţe jsi byl na mnoha a mnoha místech, ale nejlepší je být doma, uvědomit si, odkud pocházíš. A za druhé, chtěl jsem, aby tato skladba měla nějakou intriku, něco, co ještě nikdo nepouţil a co dělá kompozici zajímavější a otevírá poněkud jiný obzor.“24 V říjnu 2013 vydalo významné prestiţní hudební vydavatelství Naxos hudební album Pēterise Vaskse Flute Concerto. Jedná se o souborné dílo Pēterise Vaskse pro flétnu. Album obsahuje Koncert pro flétnu a Sonátu pro flétnu a sólo pro altovou flétnu (1992), a také Árii a tanec („Ārija un deja“) pro flétnu a klavír (1972), stejně jako jednu z nejznámějších a nejlepších skladeb autora s názvem Země s ptáky („Ainava ar putniem“) pro sólovou flétnu. Uzavírá celý program alba – fixaci severních dojmů. Album nahrál flétnista Michael Faust, pianistka Sheila Arnoldová a orchestr Sinfonia Finlandia Jyväskylä pod vedením dirigenta Patricka Galloise. Árie a tanec pro flétnu a klavír vznikla v roce 1972, ale v roce 2010 Pēteris Vasks napsal další verzi. Premiéra se konala 18. července 1973 v Rize. Hrála flétnistka Agnese Ārgale a pianista Tālivaldis Deksnis. Skladba nástroji umoţňuje zpívat v širokém rozsahu melodické linie. První část Aria v mollové stupnici je jemná a klidná melodie, která připomíná meditativní dialog mezi flétnou a klavírem, zatímco druhá část Danza je stylizovaný tanec s originálním rytmem, archaickou

24

Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 4. 2014.

26

a hravou melodií, kterou tvoří prvky folkloru. Koncert pro flétnu P. Vasks sloţil a věnoval výhradně flétnistovi německého původu Michaelovi Faustovi, který je v současné době i vedoucím flétnistou v Kolínském rozhlasovém orchestru. Světová premiéra díla se konala 23. ledna 2009 spolu s Kolínským rozhlasovým orchestrem pod vedením ruského dirigenta Semjona Byčkova. Mezi základní motivy skladby patří etnické motivy a příroda, to vše je velmi charakteristické pro hudbu P. Vaskse. Autor o koncertu pro flétnu vypráví: „Kdyţ píši hudbu, do kaţdého díla se snaţím vloţit maximum své lásky, to nejdůleţitější, co bych chtěl říct. Koncert pro flétnu je příběh o lidech a vzájemné lásce. To vše uslyšíte v první a poslední části koncertu, zatímco druhá tragikomická část, kterou jsem nazval Quasi una burlesca, nabízí širokou škálu technických příleţitostí pro flétnu a vloţil jsem do ní spoustu ironie a sarkasmu. Po této zcela temné hudbě uslyšíte hlavní poselství – zpěv cantabile a chválu krásného boţského světa, velebnou píseň lásce.“25 Premiéra Země s ptáky pro sólovou flétnu se konala 1. listopadu 1980. Hrál lotyšský flétnista Imants Sneibis. Stále je to nejvirtuóznější a nejvyhledávanější opus pro flétnu P. Vaskse, a také jedno z nejoblíbenějších děl tohoto hudebního skladatele. P. Vasks uvádí: „To je jeden z mých prvních ‚ornitologických‘ opusů. Ptáci zde jsou symbolem krásy a zároveň harmonie. Symbolem svědomí. Skladba je třídílná. Vnější části jsou plné klidu a harmonie. Střední část je neklidná, dramatická – let vystrašených ptáků. Ptáci odlétají. Zdali se vůbec vrátí zpátky?“26 Koncert pro anglický roh a orchestr byl napsán v roce 1989. Šlo o zakázku Thomase Stacyho. Koncert měl premiéru 12. května 1990. Hrál sólista na anglický roh Thomas Stacy a stanfordský komorní orchestr s Larrym Gilgorem u dirigentského pultu. První část Elegie, která obsahuje jemné pozitivní i bolestné vzpomínky na poválečné dětství, naznačuje nezvratný běh času. V druhé části se objevuje hudba lidová, která je zaloţena na lotyšské lidové písni Duj, duj, severní větře („Pūti, pūti, ziemelīti“), jeţ jde navzdory všemu jako síla protipůsobení. Tato část obsahuje radost, která je spíše těţká a neviditelná, ale v rámci sólistovy kadence je tato tematická melodie 25

Lotyšský rozhlas Klasika / Hudba Pēterise Vaskse pro flétnu / Armanda Pakakalne / 4. února 2014 [online] [cit. 2014-04-12.] Dostupné z 26 Lotyšský rozhlas Klasika / Hudba Pēterise Vaskse pro flétnu / Armanda Pakakalne / 4. února 2014: [cit. 2014-04-12.] [online] Dostupné z

27

záměrné vynechání.Třetí část Elegie 2, v níţ mají vzpomínky nadčasový zvuk, je vyvrcholením a ukazuje na modlitbu a výkřik zároveň. Čtvrtá část Postludium je závěrečná a představuje obrácení přírody, naději a připomínku věčnosti. „Ţiji se svými skladbami. Obsahují vše, co se se mnou a kolem mě stalo,“27 prozrazuje o sobě Pēteris Vasks.

2.4. ORCHESTRÁLNÍ HUDBA Musica dolorosa pro smyčcový orchestr „To je můj nejtragičtější opus, jediný, kde není ţádný optimismus, ţádná naděje – pouze bolest,“28 prozradil Pēteris Vasks. Dílo napsal v roce 1983. Je věnováno jeho sestře Martě, která zemřela na rakovinu. Premiéra se konala 5. května 1984, hrál lotyšský filharmonický komorní orchestr a u dirigentského pultu stál Tovy Lifshitz. Autor o tomto díle nerad mluví, protoţe emoce jsou ještě pořád příliš bolestivé. Dílo je velmi bolestivě působivé. Zajímavé je, ţe tato skladba je velmi populární, hrála se všude ve světě, a také její nahrávky jsou velmi ţádané. Musica Dolorosa je sloţena z několika melodických motivů, které autor popisuje jako tři nepřetrţité linie nebo „tematická zrna“: nekonečný základ – tento motiv se objeví u varhan jako ostinato, také je slyšet klesající intonace glissando a skladatelův charakteristický vzestupný trend směrem k nebi. Později jsou v tomto díle tyto hudební motivy ještě silnější. Nejvyšší dramatický bod je ve středu kompozice, kde dynamické a harmonické napětí dosahuje vyvrcholení. Skladatel pouţívá velmi zajímavou techniku, protoţe po takto intenzivním vyvrcholení se najednou objeví monolog violoncella, který je vnímán jako klidné druhé vyvrcholení. Repríza díla připomíná výchozí atmosféru – tichou a bolestivou píseň. Ačkoli na konci není ţádná útěcha, ale jen otevřená nezahojená rána, stejně vše v tomto světě, i bolesti, máme od lásky.29 Skladba Poselství („Vēstījums“) pro smyčcový orchestr, dva klavíry a bicí nástroje pochází z roku 1982. P. Vasks toto dílo popisuje jako bitvu mezi dobrem a zlem. Je slyšet vliv minimalismu. Ačkoli dílo charakterizuje disonance, hlavní poselství hudby je optimistické, hudba pouţívá různé bicí nástroje a s pomocí kontrapunktu se 27

LŪSIĽA, Inese. Studija, časopis vizuálního umění, 2001, č. 3, s. 18. MIKELSONE, Anita. Mūzikas literatūras tēmas, Izdevniecība Musica Baltica, 2005. [online][cit. 2014-04-17. Dostupné z 29 NEDZEVECKA, Sandra. [online] [cit. 2014-04-13.] Dostupné z 28

28

objevují vášnivé zvuky smyčcových nástrojů. Premiéra se konala 9. dubna 1983 v riţské Velké gildě, hrál Lotyšský filharmonický orchestr (nyní Lotyšský Národní symfonický orchestr) a u dirigentského pultu stál Jānis Zirnis. „Povím vám historku, která je pro mě největším uznáním, jaké za svou hudbu mohu obdrţet. Kdysi v Německu, na festivalu ve Šlesvicku-Holštýnsku, hráli moje Poselství. Poté za mnou přišla jedna venkovská ţena a řekla: ‚Jak je to vůbec moţné, ţe současnou hudbu lze poslouchat, cítit ji, rozumět jí a ţít s ní?‘ A proč ne? Je-li hudba napsána upřímně, bude přijatá a pochopená. Jde o emocionální vysoké napětí.“30 Cantabile pro smyčcový orchestr byl napsán v roce 1979 a premiéra se konala 12. března 1980. Hrál Lotyšský filharmonický komorní orchestr a dirigoval Tovy Lifshitz. Jednodílná skladba začíná pomalou melodií, kterou hraje klarinet, s doprovodem orchestru con sordino. Úvodní téma je jednoduché a jemné, v rámci intervalu kvinty, jeţ postupně přechází do orchestru a získává sílu tím, ţe se opakuje. Střední epizoda je rozdělena do dvou částí. První část je velmi klidná: modlitba hluboké víry. Je tichá a skromná, poznenáhlu dosáhne síly, získá sebevědomí a dosáhne vyvrcholení. Zde hrají důleţitou roli kovové dechové nástroje, jeţ hrají s velmi silným výkonem. Skladba dosahuje hymnického vyvrcholení. Poté intenzita orchestru postupně klesá. Na konci je opět stejně klidná nálada jako v úvodní části tématu, ale tentokrát bez dynamického vývoje. Intenzita se postupně sniţuje, dokud nedosáhne pozitivní nálady. Dílo Lauda pro symfonický orchestr z roku 1986 je věnováno 150. výročí Krišjānise Baronse a jedná se o jedno z nejvíce hraných děl P. Vaskse. Název pochází ze 150. ţalmu – Laudate Dominum. Toto dílo je chvála a píseň a pouţívá lidové motivy. Dílo se skládá ze tří částí. Všechny části jsou mezi sebou velmi propojené. Tato celistvost se objevuje jiţ v úvodním tématu, jeţ ukazuje vlastnosti hlavního tématu. Potom se postupně mění přirozená mollová stupnice, jsou zvýrazněny důleţité tematické motivy, ze kterých vyrůstají nová témata. Nejdůleţitější jsou smyčcové nástroje v nízkém rejstříku a později téma přebírají ostatní smyčcové nástroje. Velmi pomalu z nich vyrůstá píseň, postupně se vznáší aţ do flétny, která hraje tančící motiv, ačkoli je nejdříve smutná a těţká. Toto téma popisuje vitální obraz lidové hudby. Skladba končí velmi jasně a čiře. Premiéra se

30

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 203.

29

konala 4. dubna 1987 ve Velké Gildě. Hrál Lotyšský filharmonický orchestr (nyní Lotyšský Národní symfonický orchestr) s dirigentem Jānisem Kaijaksem. Symfonie č. 1 Hlasy je věnována finskému dirigentovi Juhovi Kangasovi. Je to zakázka komorního orchestru finské Ostrobothnie. Premiéra se konala ve finském městě Kokkola 8. září 1991. Symfonii hrál komorní orchestr finské Ostrobothnie pod vedením Juhy Kangase. Symfonii autor psal na barikádách během třetího lotyšského Probuzení (Atmody) a dílo obsahuje všeobecné myšlenky o individuální odpovědnosti za zachování získané svobody. Symfonie se skládá ze tří částí, které jsou hrány bez přestávky. První část Tiché hlasy („Klusuma balsis“) je jako chorál hvězdné noci. Druhá část Hlasy ţivota („Dzīvības balsis“) je citově velmi nasycená, obsahuje napodobení ptačího jásotu a zobrazuje symbolický východ slunce. Třetí část Hlasy svědomí („Sirdsapziľas balss“) ukazuje, ţe po očekávání následuje vţdy návrat do reality a světlo, mír a ţivot jsou v nebezpečí.31 Kromě této symfonie napsal P.Vasks ještě další dvě. Některé z jeho symfonií jsou pouţívaný také jako baletní hudba. Epifanie pro komorní orchestr byla napsána v roce 2010. Premiéra se konala 29. července 2011 ve finském městě Kokkola. Hrál při ní komorní orchestr finské Ostrobothnie pod vedením Juhy Kangase. Epifanie je krátká klidná skladba s velmi hladkým sonorickým zvukem v smyčcových nástrojích, většinou con sordino. Na začátku je lyrické téma, jeţ se mění, dokud ho nevystřídá centrální téma. Na konci skladby zní toto téma potřetí a vyvíjí se společně se starodávnou lotyšskou lidovou písní, kterou hrají housle. O svých skladbách autor prozrazuje: „Moje skladby jsou jako moje děti a pro mě je velmi důleţité, co se s nimi děje a jaký osud budou mít. Inspirace se objevuje ve chvílích, kdy nacházím nápad pro hudební dílo. Jsem takový jednoduchý venkovský kluk a jako zemědělec potřebuji svoje pole, moc mě to těší.“32 Při premiéře skladby Viatore v Lotyšsku 16. března 2002 ve Velké gildě hrál Lotyšský Národní symfonický orchestr s dirigentem Normundsem Vaicisem. Po lotyšské premiéře hudební kritička Inese Lūsiľa vyslovila svůj názor: „Není 31

MIĶELSONE, Anita. Mūzikas Literatūras tēmas, Izdevniecība Musica Baltica, 2005. [online] [cit. 2014-04-17. Dostupné z 32

Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 4. 2014.

30

vůbec jednoduché pokračovat ve svém bezchybně rozeznatelném uměleckém jazyce a v jedné myšlence, ale současně bez jakéhokoli opakování a pořád s potvrzením něčeho nového. Hudební poutník Pēteris Vasks zůstal věrný sám sobě, ale zároveň je uţ daleko od svého obvyklého modelu dramatizovaného tvaru. Místo toho teď nastoupila lineární askeze a klidný princip tvořený ostinátem, který je tak charakteristický pro zvukový jazyk spřízněné duše P. Vaskse, kterou je estonský hudební skladatel Arvo Pärte. Znaky zvukového jazyka, jeţ je tak typický pro asi nejznámější hudební dílo A. Pärteho Fratres. To, co P. Vasks dává v tomto modelu ze sebe, je emocionální nasycení a růst, v němţ na rozdíl od ortodoxních duchovních rituálů A. Pärteho – her věčnosti – teče i ţivá krev.“33 Dílo Credo pro orchestr byl napsáno v roce 2009 a premiéra se konala 26. dubna 2010. Hrál při ní Brémský filharmonický orchestr s dirigentem Marcusem Poschnerem. Tato skladba je zakázkou Brémské filharmonie. Credo představuje reakci na poţadavky globálních světových ekonomických a politických vztahů a na obrovské výzvy v problematice ţivotního prostředí. Pēteris Vasks o své skladbě říká: „Credo pro orchestr jsem napsal na jaře roku 2009. Poslední opravy v partituře proběhly během vánoc. Jednodílná kompozice začíná pomalým vzestupným zpěvem klarinetu. Motiv jednoduché pětitónové stupnice tvoří první epizodu. Centrální epizoda se skládá ze dvou fází. První je modlitba v hluboké víře, tichý, klidný zpěv orchestru, který se vyvíjí do větší moci a sebevědomí. Zrychlení tempa poukazuje na fázi vyvrcholení – zvuk postupně, ale nezastavitelně nabírá na síle. Hymnická velebná píseň o síle lásky korunuje skladbu. Postupně, směrem ke zklidnění, se Credo vyvíjí do zpěvu, jenţ je naplněn vnitřním světlem. Věřím, ţe kaţdá hudební skladba, která se narodila v lidském srdci, můţe na svět přinést alespoň o něco více světla. Věřím ve vertikální duchovní existenci a budu o tom vydávat svědectví v kaţdé své skladbě aţ do posledního dechu.“34

33

LŪSIĽA, Inese. Mūzikas Saule, 2002, č. 1/2, str. 41. [online] [cit. 2014-04-26.] Dostupné z < http://www.music.lv/Composers/Vasks/lv.> 34 Odbor magistrátu města Rigy pro výchovu a sport [online] [cit. 2014-04-27. Dostupné z< http://www.iksd.riga.lv/public/50996.html.>

31

2.5. BALETNÍ HUDBA Symfonická a komorní hudba P. Vaskse je populární mezi choreografy v mnoha zemích po celém světě, rádi ji vyuţívají ve svých baletních inscenacích. I kdyţ P. Vasks speciálně nikdy nepsal díla pro balety, ale choreografové v Evropě a v USA často vyuţívají jeho hudbu. V roce 1996 měl P. Vasks velmi zajímavou a kreativní spolupráci se světoznámým a dynamickým choreografem Billem T. Jonesem a jeho moderní taneční skupinou. V roce 1997 v Kennedyho centru ve Washingtonu B. T. Jones a jeho tanečníci uváděli premiéru moderního tanečního vystoupení Šli jsme brzy („We Set Out Early... Visibility Was Poor“) s hudbou Igora Stravinského, Johna Cage a Pēterise Vaskse. Poslední část tanečního představení, v níţ byly pouţity všechny tři části smyčcové symfonie P. Vaskse Hlasy („Balsis“) – Tiché hlasy („Klusuma balsis“), Hlasy ţivota („Dzīvības balsis“) a Hlasy svědomí („Sirdsapziľas balss“) – s choreografií Billa T. Jonese, neobvykle, málokdy ţivě zachytila emocionální rozsah hudby a nabídla interpretaci ve spektru různých a velmi odlišných pohybů. Velmi úspěšný byl i rok 2000, kdy se taneční vystoupení s hudbou P. Vaskse odehrávala v Itálii a ve Spojeném království. Harlem Dance Theater v Americe a Královský novozélandský balet předvedly jeho dílo Musica dolorosa pro smyčcový orchestr. V Karlsruhe byl uveden jeho houslový koncert Vzdálené světlo a ve Šlesvicku-Holštýnsku, Flensburgu a Braunschweigu smyčcové kvartety. V roce 2002 v Lotyšské státní opeře bylo uvedeno moderní taneční představení Ad libitum s hudbou pobaltských hudebních skladatelů. Český choreograf Petr Zuska vytvořil choreografii baletu Clear invisible („Skaidri neredzams“), ve kterém je pouţita hudba Klavírního kvartetu. Balet s názvem Erda měl premiéru v roce 2005 v Německé opeře na řece Rýn. Hlavní postavou je germánská bohyně osudu Norna, která vládne nad ţivotem lidí. Bylo to první baletní představení s pouţitím hudby Symfonie č. 2, kterou P. Vasks napsal v roce 1999. V roce 2011 v Lotyšské národní opeře proběhla premiéra baletu 4 světy. 4 živly. Tento balet se skládá ze čtyř částí. Druhá část je balet Erda s pouţitím hudby Symfonie č. 2. Byla hudba P. Vaskse

pouţitá v

části Zeme

s choreografii Vamos Youri. Další část Vzduch představuje klasické Pas de Qatre s choreografií Julesa Perrota pod vedením Inese Dumpe, Vodu – Mariin sen Camille Saint-Saënse s choreografií Čecha Petra Zusky, ţivel Ohně představuje Tango lotyšského hudebního skladatele Arturse Maskatse s choreografií polského 32

choreografa Krzysztofa Pastora. Baletu Erda byl rovnez proveden v Lotyssku v roce 2011 v Lotyšské národní opeře a zúčastnilo se ho padesát tanečníků. Pro moderní balet jde o neobvykle velké mnoţství. Zajímavé je, ţe nejslavnější lotyšský divadelní reţisér Alvis Hermanis vyuţil skladbu P. Vaskse v divadelním představení v Schaubühne v Berlíně, kdyţ připravoval inscenaci hry Maxima Gorkého V letních hostech (Dačniki). V Augsburgu v Německu se konala premiéra jednoaktové baletu Dona nobis pacem s hudbou P. Vaskse. Jednoaktový balet je součástí baletu Hrdinové (Heroes). Choreografem jednoaktového baletu je francouzský tanečník a choreograf Stéphen Delattre. Tři setkání („Trīs tikšanās“). Tato premiéra byla připravena v rámci programu evropského hlavního města kultury Rīga 2014. Zazněla zde hudba tří vynikajících lotyšských hudebních skladatelů Georgse Pelēcise, Pēterise Vaskse a Rihardse Dubry s choreografií. Reţie se ujali tři mezinárodně uznávaní choreografové – Bridget Breiner, Demiss Volpi a Mário Radačovský. Tančil Lotyšský národní balet, hrál orchestr Lotyšské národní opery a u dirigentského pultu stál Atvars Lakstīgala. Program zahájila skladba hudebního skladatele Georgse Pelēcise S poctou („Godinot“), věnovaná Henrymu Purcellovi. Choreografie se zhostila významná primabalerína Bridget Breiner ze Spojených států. Následovala třetí část Elegie („Elēģija“) ze skladby Pēterise Vaskse Smyčcový kvartet č. 4 „Letní zpěvy“ („Vasaras dziedājumi“), kterou připravil argentinský choreograf Demiss Volpi, jenţ v současné době působí jako choreograf stuttgartského baletu. Hrál smyčcový kvartet – houslistky Svetlana Okuľa a Aija Frišenfelde, violistka Silvija Krauze a violoncellistka Inga Sunepa. Třetí částí programu byla skladba Rihardse Dubry pro klavír a orchestr Třetí klavírní koncert („Trešais klavierkoncerts“), který bývá nazýván rovněţ Třetí liepájský koncert („Liepājas trešais koncerts“). Choreografii vytvořil ředitel baletu ND Brno Mário Radačovský. Hudební skladatel Pēteris Vasks jiţ dříve spolupracoval s choreografem Demissem Volpim, který jeho hudbu poprvé pouţil ve svém představení „Krabat“ v roce 2013 ve Stuttgartu. Tato inscenace získala v Německu velmi vysoké ocenění. (V díle jsou pouţity skladby tří hudebních skladatelů – Pēterise Vaskse, Philipa Glasse a Krisztofa Pendereckého.) Hudební skladatel P. Vasks zdůrazňuje význam citového proţitku z hudby. Choreograf nesmí provádět práci jen racionálně, bez svých emocí, neboť tak by ničeho významného nedosáhl. Bez vášně, 33

šílenství, lásky a exprese nelze vytvořit dobrý výsledek. „Hudba je největší dar od Boha. Ale tanec spolu s hudbou někdy dokáţe mluvit stejně silně a nabídnout další nový rozměr. A v tomto dialogu umění jsou úţasné moţnosti kontrapunktu,“35 prozrazuje o jazyce taneční hudby P. Vasks. Choreograf Demiss Volpi o Elegii Pēterise Vaskse prohlásil: „Věřím, ţe tato hudba zobrazuje konflikt mezi dvěma silami: jednou z nich je přírodní síla svobody a druhou vše, co by ji mohlo omezit nebo zničit. Hudbu nevnímám jen doslovně a nemyslím si, ţe kaţdá nota znamená pohyb. Mnohem důleţitější je uvědomit si intelektuální a emocionální smysl hudebních příběhů Pēterise Vaskse a snaţit se ukázat tuto stejně neuvěřitelnou, zvukově poetickou povahu v jazyce tance.“36

2.6. VARHANNÍ HUDBA Pēteris Vasks nemá mnoho skladeb pro varhany, ale kaţdá z nich je velmi individuální a významná. „Můj otec byl farářem a v ţivotě se drţel etických ideálů, o kterých kázal z kazatelny. I já na jazyce zvuků dělám to samé, co můj otec. Ano, je to kázání! Ale můţu jen komponovat,“37 říká autor. První dílo, které P. Vasks napsal pro varhany, je Cantus ad pacem z roku 1984, které je věnované lotyšskému varhaníkovi Talivaldisovi Deksnisovi. Premiéra se konala 12. dubna 1985 v riţském Dómu a na varhany hrál Tālivaldis Deksnis. Autor o tomto díle mluvil při své přednášce „Utrpení a radosti tvoření“ 3. října 1992 na hudebním sympoziu Lob und Leid der Schöpfung v Brixenu v Tyrolsku. P. Vasks říká: „V těchto dílech je přímá konfrontace, konflikt mezi hudebními obrazy a tématy. Příkladem je Cantus ad pacem pro varhany – hymnický světlý materiál, ptačí hlasy a obrazy zkázy. Rozpor těchto tří obrazů tvoří dílo.“38 V hudebním světě bývá právě Pēteris Vasks docela často srovnáván a zmiňován se světoznámým estonským hudebním skladatelem Arvem Pärtem. P. Vasks varhanové dílo Viatore z roku 2001 (druhá verze pro smyčcový orchestr) věnoval právě tomuto svému současníkovi. Premiéra se konala 15. srpna 2002 v Liepājském kostele Nejsvětější Trojice a hrál ho Tālivaldis Deksnis. 35

Rozhovory před premiérou – Tři setkání, Lotyšská státní opera, Nová síň, 14.0 4. 2014. Riga – Evropské hlavní město kultury 2014: [online] [cit. 2014-04-27.] Dostupné z] http://riga2014.org/lat/news/38694-tris-tiksanas-peteris-vasks-un-demiss-volpi. 37 ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, str. 191 38 Časopis Jaunā Gaita č. 192, červen 1993; s. 32. 36

34

Další významné varhanové dílo je skladba Musica seria per organo z roku 1988. Skladatel o ní říká: „Tragika, dokonce i zoufalství, jeţ se nemůţe dostat ven z orbity fatální osudovosti. Avšak tam na obzoru je malý paprsek světla – jako naděje, jako příleţitost. Po největší tmě vţdy přichází ráno.“39 Premiéra se konala 5. listopadu 1988, hrál Němec Martin Stefan. Zatím poslední varhanní dílo je skladba Canto di forza z roku 2006. Premiéra se konala 21. dubna 2006 v riţském Dómu a na varhany hrál Tālivaldis Deksnis.

2.7. INSTRUMENTÁLNÍ KOMORNÍ HUDBA „Být s přírodou je pro mě to nejdůleţitější, příroda je moje církev. Z ní beru sílu a inspiraci: v kaţdém stromu, květině, ptačích hlasech. Rozhodně potřebuji moře. Všechno, co postavili lidé, je oproti moři nicotné. Kdyţ jsem večer u moře a dívám se na obrovský a velký zázrak – hvězdné nebe, neumím si představit, ţe vrchol stvoření, tedy člověk, by tohle všechno, včetně sebe, mohl zničit,“40 sděluje o svých pocitech Pēteris Vasks. V roce 1974 P. Vasks napsal Partitu pro violoncello a klavír, ve které jsou slyšet změny v hudebním jazyce skladatele. Zde jsou patrné i melodie kantilény, které se propletly s aktivními činnostmi. Partita se skládá ze čtyř částí: Preludium, Árie, Toccata a Postludium. Dříve bylo pro kompozici P. Vaskse obvyklé ukázat velmi extrémní psychické stavy, hluboce tragický nebo energický, expresivní nebo temné zoufalství. Premiéra díla se konala 30. července roku 1975 v Maďarsku, hrál violoncellista Zoltán Molnár a pianista Anatol Jagoda. V Kvintetu pro dechové nástroje (pro flétnu,klarinet,hoboj, fagot a hornu) č. 1 Hudba pro odlétající ptáky („Mūzika aizlidojušajiem putniem“) z roku 1977 se objevil pro autora typický zvukový obraz – zpěv ptáků. Toto dílo je věnováno lotyšskému flétnistovi Imantsovi Sneibisovi. Premiéra se konala 10. prosince 1977 v komorní síni Lotyšské filharmonie (nyní Lotyšský Národní symfonický orchestr). Hráli flétnista Vilnis Strautiľš, hobojista Vilnis Pelnēns, klarinetista Ģirts Pāţe, fagotista Jānis Barinskis a na lesní roh Arvīds Klišāns. Toto není jediné dílo, jeţ P. Vasks věnoval flétnistovi Imantsovi Sneibisovi. Jemu věnoval i skladbu sólo pro flétnu Země s ptáky („Ainava ar Putniem“) z roku 1980, kde pouţívá divadelní hlasy ptáků a odhaluje výraznou ţivost. Tato kompozice 39 40

Časopis Jaunā Gaita č. 192, červen 1993; str. 32. LŪSIĽA, Inese, Studija, časopis vizuálního umění, 2001, č. 3, s. 18.

35

je technicky velmi sloţitá. Klavírní trio Episodi e canto perpetuo (Epizody a věčný zpěv) s podtitulem Hommage à O. Messiaen je věnováno hudebnímu skladateli Olivierovi Messiaenovi. Skladba byla napsána v roce 1985 a premiéra se konala 26. dubna 1986 ve Velké síni Lotyšské akademie hudby. Hrál houslista Jānis Bulavs, violoncellista Mārtiľš Grīnbergs a pianista Valdis Liepiľš. Skladba je rozdělena do osmi epizod, které jsou vzájemně propojené a nasleduji attaca. První epizoda Crescendo je tvořena jako jednotný dynamický vzestup, který postupně vede k napjaté atmosféře. Druhá epizoda Misterioso vyjadřuje pohled na „spící zemi v tiché noci“. Třetí epizoda nese název Unisoni, čtvrtá epizoda Burlesca I, pátá epizoda Monologhi, šestá epizoda Burlesca II, sedmá epizoda Canto perpetum a osmá Apogeo e Coda. Pēteris Vasks má jako bývalý kontrabasista tento nástroj velmi rád. „Kdysi jsem byl velmi zaujat hrou na kontrabas. Ale byla to moje chyba, ţe jsem snil o tom, aby kontrabas zněl jako violoncello. Bylo to úplně špatné nastavení. Kontrabas by měl znít jako kontrabas.“41 Smyčcový kvartet č. 1 Hudební skladatel P. Vasks napsal smyčcový kvartet č. 1 v roce 1977, ale jeho druhou verzi sloţil v roce 1997. Premiéra se konala 6. května 1977 na Litevské státní konzervatoři. Hráli při ní houslisté Viesturs Sprūdţs a Vladimirs Korľevs, violoncellista Marks Marjanovskis a violista Valērijs Avramenko. Dílo je rozděleno do tří částí: 1. Intrada, 2. Sonata, 3. Melodia. První část Intrada je sloţena v technice aleatoriky, začíná velmi prudce a objevuje se princip kontrastů. Druhá část Sonata je tvořena z malých motivů, které jsou rytmické a energické. Skladatel pouţil hymnické motivy a také chorál a kadenci pro violoncello. Tato část končí na disonantních akordech. Třetí část Melodia začíná jemnou melodií kantilény, kterou hraje viola a jiţ náhle přeruší destruktivní epizoda z první části. Poté tato melodie zase zhasne a objevují se aleatorické vlastnosti. Celkový efekt se dostaví, kdyţ všichni stimulují stejné pohyby. Na konci skladby je pouţita pro P. Vaskse typická technika glissando, jiţ autor zmiňuje jako chvíli před transformací. Smyčcový kvartet č. 3 byl napsán v roce 1995 a bývá nazýván také Vánoční kvartet. Je věnován vánoční atmosféře. Premiéra se konala 16. března roku 1996

41

Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 04. 2014.

36

v německém městě Mainz a hrál zde The Orlando String Quartet. První část Moderato začíná tiše, první housle hrají vysokou harmonii, kterou později převezme violoncello. V pozadí je slyšet pouze několik zvuků, které vytvářejí pocit dezorientace. Později tuto atmosféru přebírají druhé housle, expresivní nálada roste a objevuje se pro autora typické glissando. Tato část končí, kdyţ viola začne hrát hlavní melodii a další nástroje hrají obohacené akordy. 2. část Allegro energecio je velmi expresivní, nepravidelný takt 5/4 a 4/4 v této části navozuje taneční pocit. Tato část napodobuje lidové písně. 3. část Adagio začíná pocitem smutku a beznaděje, později jsou napodobovány hlasy ptáků – pro skladatele jsou symbolem svobody. 4. část Moderato obsahuje velmi výraznou aleatoriku, zpěv ptáků v lese (chorál). V této části jsou napodobovány lidové písně stejně jako v 2. druhé části a postupně se to mění do velmi dynamické exprese. Pokračuje zase chorál a dílo se končí záhadou. Smyčcový kvartet č. 4 („Letní zpěvy“ („Vasaras dziedājumi“) je věnován světoznámému Kronos Quartetu. Dílo bylo napsané v roce 1999 a jeho premiéra se konala v květnu 2000. Skladba výborně charakterizuje a shrnuje historické události 20. století. Hudba skladatele mluví srozumitelně a tento jazyk je nadčasový a nezapadá do ţádného stylu. Odhaluje svůj emocionální obsah a dává posluchačům jasné poselství. První část je Elegie, začíná klidně, ale její dynamika se rychle rozvíjí s pomocí různých motivů. Celková hudební nálada je smutná a ţalostná, ale usiluje o naději. V dalších částech (Toccata 1, Chorál, Toccata 2) je cítit napětí, dokonce i ironii. Poslední část je jmenuje Meditace a v její úvodní části je sólo pro housle se smutnou a melancholickou melodií, ostatní nástroje imitují sbor a vytvářejí velmi srdečné pozadí pro houslovou modlitbu. Kvartet končí tichou dynamikou, podobně jako v první části. Smyčcový kvartet č. 5 byl napsán v roce 2004 na zakázku Kronos Quartetu. Světová premiéra se konala 19. října 2005 v Tallinnu. Hráli houslisté David Harrington a John Sherba, violista Hank Dutt a violoncellista Jeffrey Zeigler. Tato skladba se skládá ze dvou kontrastních částí. První část se jmenuje Přítomnost a okamţitě se v ní objeví emocionální napětí. Převládajícími atmosférickými prvky jsou vášeň a dramatismus, které se mění s kontrastním druhým tématem, jeţ se třikrát opakuje. První část končí disharmonickou pasáţí ve vysokém rejstříku, která je jako 37

výkřik zoufalství. Druhá část s názvem Daleko... tak blízko, začíná klidnou pohodovou melodií, jeţ se postupně stává dramatičtější a emocionálnější. Jsou slyšet rytmické úseky, které znějí jako pohřební pochod – jde o gesto ztráty, ale postupně se intenzita ztrácí a zbývá jen světlem naplněný smutek. P. Vaskse fascinuje i scéna, historie, archeologie a folklór a rovněţ hudba starodávných východních národů. „Samozřejmě ţe je nebudu přebírat. Fascinují mě jako něco exotického. Jsem blíţ k umění moderního hudebního skladatele Lutoslawského, k Georgovi Crumbovi,“42 prozrazuje autor. „Na mnoha místech hrají moji hudbu, ale nejdůleţitější vystoupení vţdy budou doma.“43 Jedno z posledních děl hudebního skladatele P. Vaskse je koncert pro violoncello a smyčcový orchestr s názvem Přítomnost („Klātbūtne“). Světová premiéra se konala 25. října 2012 v Gentu (Belgie) v koncertní síni De Bijloke. Hrála při ní argentinská violoncellistka francouzského a ruského původu Sol Gabetta a amsterodamská Sinfonietta. Není to poprvé, kdy Sol Gabetta hrála dílo P. Vaskse. Skladba Kniha („Grāmata“), napsaná v roce 1978 pro sólové violoncello (věnovaná lotyšské violoncellistce Maiji Prēdele), je součástí základního koncertního repertoáru této vynikající hudebnice. Je jí věnován i koncert Přítomnost. Tato skladba byla vytvořena na zakázku pro amsterodamskou Sinfoniettu, amsterodamské Bienále pro violoncello, nadaci Eduard van Beinuma a Mezinárodní hudební festival v Istanbulu. Skladba Osamělý Anděl – Lonely Angel („Vientuļais Eņģelis“) je jako meditace pro housle a smyčcový orchestr. Přestoţe ji hudební skladatel napsal jiţ v roce 1999, premiéra se konala teprve 3. července 2006. Hrál ji houslista Gidon Krēmer a jeho vlastní komorní orchestr Kremerata Baltica. Koncert se konal v Lotyšsku – v riţském Dómu. Tato hudba není radostná, odráţí hluboký vnitřní svět pocitů, dala by se přirovnat k modlitbě. Malá letní hudba („Mazā vasaras mūzika“), jejíţ první verze je určena pro housle a klavír, byla napsána v roce 1985. Premiéra se konala 22. dubna 1985 ve Velké síni Lotyšské akademie. Hrál houslista Jānis Bulavs a pianistka Ilona Breģe. Druhá verze je pro violu a housle. Aranţmá napsala violistka Andra Dārziľa. Premiéra se konala v Rize 13. července 2012 a hrála violistka Andra Dārziľa a pianistka Lauma Skride. 42 43

ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA, s. 186. ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, 2000, JUMAVA. s. 189.

38

Tento malý doprovod je jako úvodní dílo autora do současné hudby. Kompozice je rozdělena do šesti částí, které běţí nepřetrţitě (1. Široce, melodicky; 2. Klidně; 3. Energicky; 4. Smutně; 5. Radostně; 6. Široce, chytlavě). Krajní části představují melismatický dialog mezi violou a klavírem a střední část zachycuje různé nálady. 26. dubna 2014 proběhla v Lotyšské státní opeře premiéra baletního představení. Klavírní kvartet je zakázkou festivalu komorních ansámblů Auftragswerk des West Cork. Světová premiéra se konala 30. června 2001 v irském městě Bantry v rámci festivalu komorního ansámblu Auftragswerk des West Cork 2001. Hrálo klavírní trio Florestian (houslista Anthony Marwood, violoncellista Richard Lester a pianistka Susan Tomes) a hostem byl violista James Boyd. 11. listopadu 2001 měl tento klavírní kvartet lotyšskou premiéru, která se uskutečnila v Malé gildě. Hrál při ní Rix Piano Quartet (pianista Jānis Maļecikis, houslista Sandis Šteinbergs, violistka Ilze Kļava a cellista Reinis Birznieks). Skladba se skládá ze šesti částí (1. Prelude, 2. Tanec, 3. Canti drammatic, 4. Quasi una passacagli, 5. Canto principale, 6. Postludium). Po lotyšské premiéře hudební kritička Ieva Rozentāle napsala: „Otázky ohledně zmíněného koncertu můţou znít: Co očekáváme od hudebního skladatele, jehoţ styl je dostatečně jasný a výrazně označený v lotyšské hudební historii, jehoţ skladby tak dobře zapadají do světové hudby a jsou uznávané i mimo Lotyšsko? Hudba P. Vaskse je opravdově lotyšská a zároveň mezinárodně univerzální. (...) P. Vasks zachoval idealistickou romantickou povahu, neoromantickou stylistiku a současně zlepšuje svůj způsob vyjadřování. I nadále se v hudbě zabývá všeobecnými lidskými problémy a vyuţívá při tom stejné prostředky, jeţ vţdy pouţíval ve své tvorbě. Nový klavírní kvartet působí jako zářivý blesk tvůrčí energie. Dramaturgie klavírního kvartetu Pēterise Vaskse tentokrát vypukla silně, těţce a napjatě, ale současně zachoval svůj tradiční model: skrz duševní bolest a utrpení tohoto světa směřuje ke světlu a zjevení. V jeho hudbě hrají obzvláště důleţitou roli faktura, dynamika a témbr: vzestupné vlny, které rostou z asketické intonace, z jedné myšlenky a stávají se nasycenou a hustou zvukovou tkaninou, vytvářejí několik textur crescenda a vzestup tvarů. V okamţiku vyvrcholení počíná nová hudební myšlenka a šest částí kvartetu se uzavírá v nepřetrţitém řetězci. Tembrálně bohaté dotyky smyčcových nástrojů v epizodách vyvrcholení často dosáhly skutečné hlučnosti, kterou často najdeme v raných opusech P. Vaskse. Nový zvuk získal chromatismus, jenţ má tentokrát velmi čerstvou intonaci v čtvrté části – Quasi una passacagli, která objevuje děsivě tragickou 39

realitu. Zde je větší kontrast: od čistého zvuku minimalismu a asketismu do hustého tembrálního, fakturického a harmonického nasycení (zdánlivě neuspořádaná aleatorika, klastry atd.), jeţ vyjadřuje nahou a pravdivou myšlenku.“44

2.8. FILMOVÁ HUDBA V roce 1976 hudební skladatel P. Vasks napsal hudbu pro velmi populární dětský kreslený film Mraveneček Tipa („Skudriņa Tipa“) scénáristy a reţiséra Ansise Bērziľše s texty básníka Vitautse Ļūdēnse. V roce 1976 získal tento kreslený film cenu za nejlepší animovaný film na sovětském festivalu televizních filmů v Leningradu. V roce 1977 psal skladatel P. Vasks „serióznější“ hudbu pro dokument riţského filmového studia nazvaný Čtvrtá dimenze („Ceturtā dimensija“). Tento krátký film vypráví příběh o významném lotyšském básníkovi Ojārsovi Vācietisovi (1933–1983), o jeho mnohostranné osobnosti a o jeho světě a duši. Reţie se ujala Laima Ţurgina. Film je černobílý a trvá pouze deset minut. P. Vasks psal i později hudbu pro dětské filmy, například v roce 1978 pro kreslený film Vodní zázrak („Ūdensbrīnums“). Tento kreslený film je devět minut dlouhý a vytvořila ho lotyšská televize ve spolupráci se scénáristou a reţisérem Ansisem Bērziľšem. Film o vodovodu vypráví dobrodruţný příběh malého chlapce Kristapse a vysvětluje dětem, jak voda cestuje z jezera aţ do vodovodního kohoutku ve městě. V roce 1978 P. Vasks napsal hudbu pro dva dokumenty riţského filmového studia. První film se jmenoval Sergei Eisenstein. Předmluva („Sergejs Eizenšteins. Priekšvārds“) a následoval film Sergei Eisenstein. Post scriptum („Sergejs Eizenšteins. Post scriptum“). První film vypráví příběh vynikajícího filmového reţiséra Sergeie Eisensteina, který se narodil v Rize. Popisuje jeho dětství, které mělo hluboký vliv na jeho tvůrčí práci. Druhý film zachycuje ţivot S. Eisensteina, jeho práci a také dobu, ve které ţil. Reţisérem obou filmů je Lotyš Ansis Epners. Spolupráce hudebního skladatele P. Vaskse s reţisérem Ansisem Epnersem pokračuje také v dokumentárním filmu Mihails Tāls. Po 20 letech („Mihails Tāls. Pēc 20 gadiem“). Scenáristou byl Boriss Borisovs. Film byl vytvořen v roce 1980 v riţském filmovém studiu. Dokument vypráví příběh vynikajícího sovětského šachisty a popisuje jeho ţivot a koníčky. P. Vasks v roce 1982 napsal hudbu pro kreslený film studia DAUKA Pohádka o Malíčkovi („Sprīdītis“). Film je 44

ROZENTĀLE, Ieva, Mūzikas Saule, 2001, č. 7, str. 31. [online] [cit. 2014-04-27.] Dostupné z

40

inspirován stejnojmennou pohádkovou hrou lotyšské dramatičky Anny Brigadere, napsanou v roce 1903. Touto hrou autorka zaloţila ţánr pohádkových her v lotyšské literatuře. Reţisérem byl Ansis Bērziľš. V roce 1984 byl na zakázku Lotyšské sovětské socialistické republiky vytvořen dokumentární film Krišjānis Barons s hudbou P. Vaskse. Film vypráví o Krišjānisovi Baronsovi (známý je především jako otec Dain z lidových písní), který byl lotyšským folkloristou, spisovatelem a publicistou a jedním z účastníků pohybu „nových Lotyšů“. Jeho role v lotyšské kultuře je velmi významná. Reţie se ujal Andris Slapiľš. V roce 1985 napsal P. Vasks hudbu pro dokumentární film Lotyšské velké duby („Latvijas dižozoli“) scénáristů Sergejse Nikolajevse a Guntise Eniľše a reţiséra Sergejse Nikolajevse. Stoleté staré duby jsou ţivé přírodní historické památky Lotyšska. V Lotyšsku je jich mnoho tisíc. Film, který vytvořilo riţské filmové studio, vypráví příběh o počátcích kultu stromů a o problémech ochrany ţivotního prostředí v současnosti. V roce 1987 hudební skladatel P. Vasks napsal hudbu pro dětský animovaný film Želvy („Bruņurupuči“) reţiséra Ansise Bērziľše. Téhoţ roku získal tento film lotyšskou filmovou cenu Velký Kristaps za nejlepší kreslený film. Cena Velký Kristaps byla zaloţena v roce 1977. Zpočátku šlo jen o slavnostní předávání cen nejlepšímu filmu daného ročníku, ale později v roce 1989 se z toho stal filmový festival. Do roku 1989 spadají počátky spolupráce P. Vaskse s lotyšskou filmovou reţisérkou Dailou Rotbahou v dokumentárním filmu Ilmārs a Marina („Ilmārs un Marina“). Dokument byl natočen v riţském filmovém studiu a vypráví příběh lotyšského scénografa a grafika Ilmārse Blumbergse a jeho manţelky herečky Mariny Janausy. Film má tři části. V roce 1988 napsal P. Vasks hudbu pro celovečerní film Odbočka od hlavního děje („Sižeta pagrieziens“). Film byl natočen v riţském filmovém studiu v reţii Pēterise Krilovse. Základem celovečerního filmu je příběh filmového reţiséra Ivarse Jansonse, který ve věku padesáti let opouští Moskvu a vrací se do vlasti. Snaţí se obnovit vztahy s manţelkou, synem a přáteli. Později je hudba P. Vaskse základem pro Koncert pro anglický roh a orchestr. V roce 2009 P. Vasks napsal hudbu pro dokumentární film Agapitova a zachránění („Agapitova un izglābtie“). Reţisérkou je autorova manţelka Dzintra Geka Vaska, která vytvořila mnoho filmů o lotyšské okupaci a deportaci, o kulturních pracovnících v exilu a o Lotyšsku. Je jedním ze spoluzakladatelů nadace Děti Sibiře. 41

Film je o návratu na sever – do minulosti. Plahina, Agapitova a další rozlehlé oblasti na severním okraji země přivítaly v roce 1941 Ilmārse Knaģise spolu s celkem 4 000 dětmi, kteří byli deportováni z Lotyšska na Sibiř. Na Ostrově smrti (Nāves sala) v Agapitově, kam se na podzim roku 1942 dostalo 700 matek s dětmi, přeţilo jen asi 60 lidí včetně sedmi lotyšských dětí.45 Z další spolupráce P. Vaskse s jeho manţelkou Dzintrou Gekou vznikl v roce 2013 jeden z nejnovějších filmů této reţisérky – dokumentární film Země dětství, Sibiř („Bērnības zeme Sibīrija“), kterým pokračuje série filmů o deportacích Lotyšů na Sibiř v roce 1941. Film ukazuje deportované děti, které 14. června 1941 odjely na Sibiř a jeţ jsou nyní ve starším věku a po mnoha letech navštěvují místa svého dětství na Sibiři. Film shrnuje šest osudových příběhů a jeho děj se skládá ze dvou cest na Sibiř, v Tomské a Krasnojarské oblasti.

45

Agapitova a zachránění [videozáznam], studio SB, Riga, 2009 (anotace).

42

ZÁVĚR Cílem této práce je představit osobnost Pēterise Vaskse a mnohostrannou povahu jeho hudby, vzhledem k tomu, ţe je jeden z nejvýznamnějších lotyšských hudebních skladatelů, jehoţ skladby se hrají po celém světě. Seznam skladeb hudebního skladatele je opravdu dlouhý (více neţ 120), napsal například více neţ 30 sborových písní, symfonické skladby (Musica dolorosa pro smyčcový orchestr – je věnována sestře hudebního skladatele Martě, nebo Cantabile pro smyčcový orchestr). Pēteris Vasks komponuje hudbu téměř všech ţánrů. Důleţitá doba v ţivotě hudebního skladatele byla na počátku 90. let 20. století, kdy uzavřel smlouvu s německým vydavatelstvím Schott. V rozhovoru získané údaje mě vedly k závěru, ţe bez zmíněné spolupráce by hudební skladatel určitě nenapsal tolik skladeb. Spolupráce vytvořila příleţitost, ţe téměř kaţdý rok mohl realizovat novou premiéru. V rámci zaloţené spolupráce měl Pēteris Vasks moţnost spolupracovat s významnými současnými hudebníky – s Kronos Quartet, světoznámým litevským violoncellistou Davidem Geringasem, finským dirigentem Juhou Kangasem a s mnoho dalšími. Jeden z posledních vlastních objevů hudebního skladatele je argentinská violoncellistka francouzského a ruského původu Sol Gabetta, která 25. října roku 2012 spolu s orchestrem

Amsterdam

Sinfonietta a dirigentkou

Candidou

Thompsonovou hrála koncert pro violoncello Přítomnost („Klātbūtne“). Průzkum ukazuje, ţe hudební skladatel má velký zájem o umělecký charakter významné violoncellistky. Současně, podle slov hudebního skladatele, hraje velkou roli skutečnost, ţe je bývalý kontrabasista, a studoval v Litevské státní konzervatoři. Na kariéru hudebníka se Pēteris Vasks vydal jiţ v 16 letech, kdy začal hrát na kontrabas v orchestru Lotyšské národní opery dalších, ale jeho srdce vţdy patřilo kompozici. Pēteris Vasks napsal i dvě skladby pro kontrabas. V roce 1986 napsal Sonátu pro sólový kontrabas, kterou popisuje jako rozloučení se svojí vlastní hrou na kontrabas, a také Bass Trip – zakázku pro soutěţ ARD v roce 2003. Význačnou roli hraje i to, ţe se učil v Hudební škole Emīlse Dārziľše , kde jeden z jeho spoluţáků, houslista Gidon Krēmer, byl zakladatelem komorního orchestru Kremerata Baltica. Houslista take premiéroval jednu z nejvýznamnější skladeb Pēterise Vaskse – houslový koncert Vzdálené světlo („Tālā gaisma“). Houslový koncert je věnován právě Gidonovi Krēmerovi. 43

Od roku 1990 Pēteris Vasks vyučuje kompozici na Střední škole hudby Emīlse Dārziľše, kde stále působí. V současné době je to jediné oficiální zaměstnání Pēterise Vaskse. Ve svých dílech hudební skladatel zpracovává širokou škálu témat – jak globální, tak duchovní. Nejčastěji pouţitý způsob nebo ideologický prvek hudebního skladatele je bitva mezi dobrem (světlý obraz) a zlem (tmavý obraz). Velkou roli v umění hudebního skladatele hraje láska k vlasti a lotyšská historie, například v roce 1993 napsaná sborová balada Litene, která vypráví příběh o událostech v roce 1941 v Lotyšsku. V mnoho skladbách hudební skladatel pouţívá lotyšské lidové písně, lidové motivy. Například v Koncertu pro anglický roh a orchestr celou samostatnou část tvoří motiv lotyšské lidové písně Duj, duj, severní vetře („Pūti, pūti, ziemelīti“). Během sběru materiálů pro tuto práci jsem zjistila, ţe hudební skladatel speciálně nikdy nepsal díla pro balety, ale mnozí světoznámí choreografové často vyuţívají jeho hudbu. Symfonii č. 1 Hlasy („Balsis“) poprvé pouţil známý americký choreograf Bill T. Jones v Kennedyho centru ve Washingtonu. Je třeba uvést, ţe v před několik dny, 26. dubna roku 2014, v Lotyšské státní opeře proběhla premiéra baletního představení Tři setkání („Trīs tikšanās“), kde v druhé části (čili během druhého jednání) je pouţitá třetí část Elegie („Elēģija“) ze skladby Pēterise Vaskse Smyčcový kvartet č. 4 „Letní zpěvy“ („Vasaras dziedājumi“). Pēteris Vasks bývá přítomen téměř na všech premiérách svých skladeb . Na závěr je potřeba uvést, ţe v přípravě této práci významnou roli hrálo setkaní a rozhovor s hudebním skladatelem. Umoţnili moţnost mnohem lépe prozkoumat jeho osobní přístup a postoj k hudbě obecně, také jeho pohled na svět, stejně jako postupy hudební tvorby. Svoje skladby povaţuje za svoje děti a pro něj důleţité, jaký osud budou mít. Priprava prace mne zároveň dala příleţitost k prozkoumání osobnosti Pēterise Vaskse a mnohostranné povahy jeho hudby, a domnivam se, ze účel této práce byl takto splněn.

44

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Rozhovor s Pēterisem Vasksem 14. 04. 2014.

Literatura ZEMZARE, Ingrīda; PUPA Guntars. Jauno mūzika pēc divdesmit gadiem, JUMAVA,2000, 350.s. ISBN 9984053350, 9789984053356 TERVITS, Jānis. Latvijas Baptistu draudţu savienība, 1999, s. 362. APINIS, Pēteris.100 Great Latvian, Lauku avīze, 2006.s.219 ISBN 998426288X, 9789984262888 BOUSFIELD,Jonathan. Baltic States, Rough Guides, 2004 , s. 475 1858288401, 9781858288406 Noviny a časopisy RUDZĪTE, G., Gribu būt neērts komponists P. Vaska portrets ,Liesma, 1977, č. 8, s.35 ZEMZARIS, Imants., Sastrēgumstunda un korālis: Pēteri Vasku portretējot , LM, 1983,16.10 LŪSIĽA, I., Autogrāfs Liesmai – Pēteris Vasks, Liesma, 1987, č.. 2, s. 9–10 LŪSIĽA, Inese, Studija, časopis vizuálního umění, 2001, č. 3, s. 18. APERĀNA, Dace. Pārdomas pa Pētera Vaska mūziku, Jaunā Gaita, 1988, č. 213, červen. ROZENTĀLE, I., Pētera Vaska uguns, Mūzikas Saule, 2003, č. 6, s.6–11 NĀGELA, Ilze. časopis Latvietis, 2009, 29.09 APERĀNE, Dace., Pētera Vaska skaņu pasaule, Laiks, 1994, 22.10. ĶENIĽŠ, Talivaldidis., Izcils jaundarbs latviešu mūzikā par P. Vaska Koncertu čellam ar orķestri,Māksla, 1995, č.2, s. 71–72 VASKS, Pēteris. přednáška „Utrpení a radosti tvoření“ („Radīšanas ciešanas un prieks“), Jaunā Gaita,1993 č. 192, červen

45

Elektronické zdroje Lotyšský rozhlas Klasika / Hudba Pēterise Vaskse pro flétnu / Armanda Pakakalne / 4. února 2014 [online] [cit. 2014-04-12.] Dostupné z <:http://klasika.latvijasradio.lv/lv/raksts/cd-jaunumi/petera-vaska-muzikaflautai.a33759.> URL: < http://vaskafonds.lv/par-fondu/> NEDVECKA, Sndra [cit. 2014-04-10]. Dostupné z MIKELSONE, Anita. Mūzikas literatūras tēmas, Izdevniecība Musica Baltica, 2005. [cit. 2014-04-17.] Dostupné z
46

PŘÍLOHY

VARHANNÍ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Canto di forza pro

Tālivalds Deksnis (varhany,

v Riţském Domě

varhany

Lotyšsko)

(Lotyšsko)

Viatore pro

Věnovaný estonskému skladateli Arvo v kostele

varhany nebo pro

Pärt .

nejsvatější Trojice

nebo smyčcový

Tālivalds Deksnis (varhany, Lotyšsko)

v Liepāje.

premiéry 2006

2001

21.04.2006.

15.09.2002.

orchestr (15‟) 1991

12.10.1991.

Te Deum per

(Lotyšsko) Ingrīda Gutberga (varhany)

organo solo (13‟)

v New Yorku (Spojené státy americké)

1988

05.11.1988.

Musica seria per

Martin Stefan (Německo)

V Halle (Německo)

Cantus ad pacem

Věnovaný Tālivaldsovi Deksnis

v Riţském Domě

koncert pro

ovi(varhany)

(Lotyšsko)

oregano (16‟) pro varhany 1984

12.04.1985.

varhany

47

INSTRUMENTÁLNÍ KOMORNÍ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Klātbūtne(Presence

Sola Gabetta (violoncello, Argentina)

v Gentu (Belgie)

)Koncert pro

Amsterdam Sinfonietta (orchestr,

violoncello a

Nizozemě)

smyčcový orchestr

Candida Thompson (dirigent)

premiéry 2012

25.10.2012

(32‟) 2010

29.07.2011.

Epifanie pro

Komorní orchestr Ostrobotnie

smyčcový orchestr

diriģent Juha Kangas (Finsko)

v Kokolo (Finsko)

(10‟) 2009

2009

26.04.2010.

14.10.2009.

Credo pro orchestr

Brémská filharmonie a diriģent

v Bremen

(20')

Markus Poschner (Německo)

(Německo)

Vox amoris fantazia

Australský komorní orchestr a

v Sydney

pro housle a

dirigent a houslista Richard Leo

(Austrálie)

strunný orchestr

Tognetti (Austrálie)

(24') 2008

2006

2005

2005

2002

23.01.2009.

Koncert pro flétnu a Michael Faust (flétna, (Německo) a

ve Filharmonii v

Druhá

orchestr (30')

Symfonický orchestr WDR Kolín nad

Kolíně nad rýnem

redakce

Rýnem a dirigent Semyon Bychkov

(Německo)

(2011)

(Rusko)

28.01.2007.

13.09.2005.

25.11.2005.

01.07.2002.

Sala Symphonicka

Mariánské symphonický orchestr a

centra Marina v

elegie pro orchestr

dirigent Alasdair Neale (Spojené

Kalifornii (Spojené

(22')

státy americké)

státy americké)

Canto di forza pro

Berlínský filharmonický orchestr

ve Frankfurtu nad

12 violoncell (13')

(Německo)

Mohanem

symfonie č.3 pro

Tamperské filharmonie

v Tampere

velký symfonický

(orchestr,Švédsko) a diriģent John

(Švédsko )

orchestr

Storgårds (Švédsko )

Musica

Komorný orchestr Ostrobothnian a

na Music Festival

appassionata pro

dirigent Juha Kangas (Finsko)

Korsholm (Finsko)

smyčcový orchestr 48

(19‟)

2001

1999

09.12.2001.

3.07.2006.

Věnovaný estonskému skladateli

v sál De Doelen v

smyčcový orchestr

Arvo Pärt .

Rotterdamu

nebo pro varhany

Orchestr - I Fiamminghi a dirigent

(Nizozemsko)

(15')

Rudolf Werthen (Belgie)

Vientuļais eņģelis

Houslista Gidon Kremer (Lotyšsko) a

v Riţském Domě

(Osamělý

orchestr Kremerata Baltica

(Lotyšsko)

symfonie č.2 pro

Věnovaný dirigentovi Jakovi

V londýnské

velký symfonický

Kreicbergovi. Na zakázku BBC

Royal Albert Hall

orchestr (35')

rozhlasu.

(Velká Británie)

Viatore pro

anděl)meditace pro housle a smyčcový orchestr (12‟) 1998

31.07.1999

Symfonický orchestr Bournemouth (Velká Británie) a dirigent Jakov Kreicberg (Rusko)

1997

1996

10.08.1997.

05.10.1996.

Tāla gaisma

Věnovaný Gidonu Kremerovi. Na

Na Salcburský

(Vzdálené světlo)

zakázku Salcburského festivalu.

hudební festival,

Koncert pro housle

Lotyšský houslista Gidon Kremer ,

v sále Mozarteum

a smyčcový

orchestr Kremerata Baltica a dirigent

(Rakousko)

orchestr (32„)

Saulius Sondeckis (Litva)

Adagio pro

Věnováný finskému dirigentovi

smyčcový orchestr

Juhovi Kangasovi. ( Finsko)

(8‟)

Komorný orchestr Ostrobothnian a

v Kokolo (Finsko)

dirigent Juha Kangas (Finsko) 1996

26.01.1997

Musica adventus

Na zakázku Berlínského

v Kaustinen

pro smyčcový

rozhlasového studia od Kaustinen

(Finsko)

orchestr (28‟)

festival. ( Finsko) Transkripce z smyčcový kvartet č.3. 49

Komorný orchestr Ostrobothnian a dirigent Juha Kangas (Finsko)

1994

26.11.1994.

Concerto per

Věnovaný violoncellistovi Davidu

v Berlíně

violoncello ed

Geringasovi (Litva).

(Německo)

orchestra (34‟)

Je zakázkou rozhlasu Freies Berlin.. Deutsches Symphonie Orchester Berlin a violoncellista David Geringas (Litva) a dirigent Arturo Tamayo (Španělsko)

1991

08.09.1991.

symfonie č.1 Balsis

věnováný finskému dirigentovi

(Hlasy) pro

Juhovi Kangasovi . Zakázka od

smyčcový orchestr

Komorný orchestr Ostrobothnian.

(27‟)

Komorný orchestr Ostrobothnian a

v Kokolo (Finsko)

dirigent Juha Kangas (Finsko) 1989

12.05.1990.

Koncert pro

Thomas Stacy (anglický roh),

na Stanfordu

anglický roh a

Stamfordsky komorní orchestr a

(Spojené státy

orchestr (23')

dirigent Larry Gilgore (Spojené státy

americké)

americké) 1986

04.04.1987.

Lauda pro

Lotyšský Národní symfonický

Ve Velkým

symfonický

orchestr a dirigent Jānis Kaijaks

cechovním

orchestr (21‟)

(Lotyšsko).

domě(Lielā Ģilde, Lotyšsko)

1983

1982

05.05.1984.

09.04.1983.

Musica dolorosa

Na památku o své sestře Marta.

na Lotyšské

pro smyčcový

Komorní filharmonie ve Rize a

hudební akademii

orchestr (13‟)

dirigent Tovijs Lifšics (Lotyšsko)

Vēstījums(Poselství) Lotyšský národní symfonický

Ve Velkým

pro strunné

orchestr a dirigent Jānis Zirnis

cechovním

nástroje a dva

(Lotyšsko).

domě(Lielā Ģilde, Lotyšsko)

klavíry a bicí nástroje (15‟)

50

1979

12.03.1980.

Cantabile per archi

Komorní filharmonie ve Rize a

Ve Filharmonii v

pro komorní

dirigent Tovijs Lifšics (Lotyšsko)

Rize (Lotyšsko)

orchestr (8')

VOKÁLNĚ INSTRUMENTÁLNÍ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Latvija (Lotyšsko)

Text- Anna Rancāne (Lotyšsko)

ve Varšavě

Komorní kantáta

Malgorzata Armanowska (soprano),

(Polsko)

pro Solo soprán,

Grzegorz Cimossko (flétna), Marta

flétnu, klavír a

Ptaszynska (klavír) a Szabolcs

zvonky (12‟).

Esztenyi (zvonky) (Polsko)

premiéry 1987

1984

19.09.1987.

1984

Tři lidové písně

v Aktobe

pro hlas, flétnu,

(Kazachstán)

violoncello a klavír (10‟)

51

VOKÁLNÍ SYMFONICKÁ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Mātes Terēzes

Sinfonietta Rīga (orchestr), Lotyšský

v Riţském Domě

lūgšana (Modlitba

rozhlasový sbor a dirigent Sigvards

(Lotyšsko)

Matky Terezy)pro

Kļava (Lotyšsko)

premiéry 2012

28.11.2012.

sbor a smyčcové nástroje (15‟) 2005

9.11.2005.

Mesa pro smíšený

První redakce pro smíšený sbor

(Třetí

sbor a smyčcový

(2000). Druhá redakce pro smíšený

redakce)

orchestr (37‟)

sbor a varhany (2001).

v Helsinki (Finsko)

Tapiolský komorní sbor, Komorný orchestr Ostrobothnian a dirigent Juha

Kangas (Finsko) 2000

28.09.2000

Pater Noster pro

Původní verze pro smíšený sbor a

na Lotyšské

smíšený sbor a

cappella,(1991/1995)

univerzitě ve

smyčcový orchestr Riţský komorní orchestr, Lotyšský

Velkém sále

(7‟)

(Lotyšsko)

rozhlasový sbor a dirigent Sigvards Kļava (Lotyšsko)

1996

1978

30.11.1996.

28.12.1980.

Dona nobis pacem Riţský komorní orchestr, Lotyšský

na Lotyšské

pro smíšený sbor a rozhlasový sbor a dirigent Sigvards

univerzitě ve

smyčcový orchestr Kļava (Lotyšsko).

Velkém sále

(13‟)

(Lotyšsko)

Kantáta pro ţeny

Lilija Greidāne (sólo), studentský sbor

na Lotyšské

pro sóla, smíšený

na Lotyšské hudební akademii,

hudební akademii

sbor a orchestra

Lotyšský filharmonický orchestr a

(12„)

diriģent Leons Amoliľš (Lotyšsko)

52

SBOROVÁ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

premiéry 2013

12.06.2013.

Hudebník a jiné

Místnost

poznámky Mīlas dziesmas(Písně

Imants Ziedonis (text)

na Kostele sv.

lásky) pro smíšený

Lotyšský rozhlasový sbor

Petra v Rize

pěvecký sbor (14')

a

(Lotyšsko)

dirigent Sigvards Kļava (Lotyšsko). 2013

18.08.2013

The Fruit of Silence

Na zakázku festivalů

Schleswig-

pro smíšený pěvecký

SchleswigHolsten

Holstein MusikFestiv

sbor (4')

(Německo), Matka Terez

al v Lübecku (na

a (text), Schleswig-

koncertě,Německo)

Holstein Musik festival sbor a orchestr , d irigent Rolf Beck ( Německo) 2012

2008

26.12.2012

3.07.2008

Liepa (lípa ) balanda

komorní sbor Austrums a

pro smíšený pěvecý

dirigent Ārijs Šķepasts

sbor (7')

Pēteris Zirnītis (text)

V Rize (Lotyšsko)

Piedzimšana(Narozen Inese Zandere (text),

na Lotyšské

í) pro smíšený

Mládeţnický smíšený

univerzitě ve

pěvecký sbor (10')

sbor Kamēr a dirigent

Velkém sále, v

Māris Sirmais (Lotyšsko)

cyklu Světové slunečn í písně

2006

30.08.2006

Mūsu māšu vārdi

první redakce pro muţský na GlamorgaFestival

balada pro smíšený

sbor1977, druhá redakce-

ve Walesu (Velká

pěvecký sbor (6')

2002

Británie)

53

2002

28.03.2002

Līdzenuma ainavas

Mládeţnický smíšený

V Minoritenkirche

(Krajina rovinná) pro

sbor Kamēr, Gidons

ve Vídni (Rakousko)

smíšený pěvecký

Krēmers (housle), Marta

sbor,housle a

Sudraba (violoncello) a

violoncello(15')

diriģent Māris Sirmais (Lotyšsko)

2001

13.06.2001

Mesa pro smíšený

První redakce pro smíšen

v Riţském Domě

pěvecký sbor a

ý pěvecký sbor (2000)

(Lotyšsko)

varhany (35')

Třetí redakce pro smíšený

(Druhá redakce)

pěvecký sbor a smyčcový orchestr (2005) Lotyšský rozhlasový sbo r, Aivars Kalējs (varhany) a dirigent Sigvards Kļava (Lotyšsko).

2000

05.12.2000

Mesa pro smíšený

Druhá redakce pro

pěvecký sbor (25')

smíšený pěvecký sbor a

v Kodaň (Dánsko)

varhany (2001)Třetí reda kce pro smíšený pěvecký sbor a smyčcový orchestr (2005) 1997

28.11.1997.

Balsis klusumā

Věnované sboru

na Lotyšské univerzitě

(Hlasy v tiché ) pro

Dzintars. (Lotyšsko)

ve Velkém sále

šest sólových hlasů a

(Lotyšsko)

ţenský pěvecký sbor

ţenský pěvecký sbor

(8‟) (Vokalise)

Dzintars a Ausma Darkēvica (dirigent)

54

1996

27.06.1997.

Dona Nobis Pacem

Lotyšský rozhlasový

v katedrále ve Visby

(verze pro

pro smíšený pěvecký

sbor.

(Švédsko)

smíšený

sbor a varhany ( nebo

Aivars Kalējs (varhany)

pěvecký

pro sedm hudebních

a Sigvards Kļava

sbor a

nástrojů). Také verze

(dirigent)

varhany)

pro smíšený pěvecký sbor sbor a

04.10.1997.(

smyčcový orchestr

Stuttgarter

verze pro

Vokalensemble,

smíšený

Ensemble Recherche

pěvecký

Freiburg (Německo) a

sbor a sedm

dirigent Osvalds

hudebních

Zallabergers (Lotyšsko)

ve Brixen (Itálie)

nástrojů). 1995

29.04.1995.

Tři básně pro čtyři

The Hilliard Ensembl

v Londýně (Velká

sólisty nebo pro

(Velká Británie). Solisty :

Británie)

smíšený

David James

pěvecký sbor (18‟)

(kontratenor), Rogers Dovez-Crump (tenor), Steven Harrold (tenor) a Gordon Jones (bariton)

1993

18.11.1993

Litene balady pro

Uldis Bērziľš (text)

smíšený

Lotyšský rozhlasový

pěvecký sbor nebo

sbor, a dirigent Sigvards

v Oslo (Norsko)

pro 12 sólových hlasů Kļava (Lotyšsko) (11‟) 1991

03.12.1995.

Pater Noster pro

Vzpomínka na otce.

(První

smíšený

komorní sbor Versija a

redake)

pěvecký sbor (4‟)

dirigent Juris Vaivods

druhá redakce pro

(Lotyšsko)

smíšený pěvecký sbor a smyčcový orchestr

55

v Gdaňsku (Polsko)

1990

27.03.1991

Savā tautā (V jeho

Andrejs Eglītis (text),

na Lotyšské univerzitě

lidu) pro smíšený

Lotyšský rozhlasový

ve Velkém sále

pěvecký sbor (3‟)

sbor, a diriģent Sigvards

(Lotyšsko)

Kļava Lotyšsko) 1990

03.02.1990.

Varonis (Hrdina) pro

Zinaīda Lazda (text)

na Lotyšské univerzitě

smíšený

Lotyšský rozhlasový

ve Velkém sále

pěvecký sbor (3„)

sbor, a dirigent Juris

(Lotyšsko)

Kļaviľš (Lotyšsko) 1989

30.11.1989

Zemgale, dramatická

Text - Mara Zālīte

v kocertním sále Ave

báseň pro smíšený

Komorní sbor Ave Sol,

Sol

pěvecký sbor (13„)

diriģent Imants Kokars

(Lotyšsko)

(Lotyšsko) 1988

12.11.1991

Mazi silti svētki

Text Jānis Baltvilks

na Lotyšské univerzitě

(Malý svátek) pro

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

ţenský sbor (2„)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko) 1988

26.02.1988.

Mūsu dziesma (Naše

Folklórní text .

na Lotyšské univerzitě

píseň) pro ţenský

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

sbor (4„)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko) 1981

15.05.1989

Ganu dziesma

Folklórní text .

na Lotyšské univerzitě

(Pastýřská píseň) pro

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

ţenský sbor (4)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko) druhá redakce – 1989 1981

01.12.1989

Kekatu dziesma

Folklórní text .

na Lotyšské univerzitě

(Fašiangová pieseň)

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

pro ţenský sbor (3„)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko)

56

1981

02.04.1982.

Zīles ziņa (Poselství

text Uldis Bērziľš,

na Lotyšské univerzitě

sýkorky) balada pro

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

ţenský sbor (6„)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko)

1980

17.09.1993.

Skumjā māte (Smutná

Text- Gabriela Mistralová na Lotyšské univerzitě

matka) pro ţenský

(Chile), překladatel-

ve Velkém sále

sbor (4„)

Knuts Skujenieks .

(Lotyšsko)

ţenský sbor Dzintars a dirigent Ausma Derkēvica (Lotyšsko) druhá redakce-1991 1979

19.09.1992.

Klusās dziemas

Text- Knuts Skujenieks,

v sale Vagner v Rize

(Tiché písně) cyklus

Leons Briedis

(Lotyšsko)

pro smíšený pěvecký

Mládeţnický komorní

sbor (10')

sbor Balsis a dirigent Māris Kupčs (Lotyšsko) druhá redakce- 1992

1978

12.03.1997.

Baltais fragments

Text- Māris Čaklais

v sale Vagner v Rize

(Bílý fragment) báseň

komorní sbor Versija a

(Lotyšsko)

pro muţský sbor (5„)

diriģent Juris Vaivods (Lotyšsko)

1977

06.03.1978.

Ne tikai lirika (Nejen

Text- Vitauts Ļūdēns

na Lotyšské univerzitě

lyrika) cyklus pro

ţenský sbor Dzintars a

ve Velkém sále

ţenský sbor (8„)

dirigent Ausma

(Lotyšsko)

Derkēvica (Lotyšsko) 1976

29.05.1976.

Madrigal pro

Text-Claude de Pontoux,

na Lotyšské univerzitě

smíšený pěvecký

překladatel - Edvarts

ve Velkém sále

sbor (4„)

Virza

(Lotyšsko)

studentský komorní smíšený sbor na Lotyšské Hudební akademii a dirigent Juris

57

Kļaviľš (Lotyšsko)

1975

25.01.1977.

Māte saule (Matka

Text - Jānis Peters

na Lotyšské univerzitě

Slunce) pro smíšený

Lotyšský rozhlasový sbor

ve Velkém sále

pěvecký sbor (5„4„)

a dirigent Edgars

(Lotyšsko)

Račevskis (Lotyšsko) 1975

06.05.1984.

Ugunssargs báseň

Text - Māris Čaklais,

pro smíšený pěvecký

Státní akademický sbor

na Lotyšské univerzitě

sbor

Lotyšsko a dirigent

ve Velkém sále

Imants Cepītis (Lotyšsko) (Lotyšsko)

písňový cyklus pro

1975

Folklórní text

dětský sbor, klarinet a kontrabas Golgotský kříţ

1967

Text - Edvarts Treimanis

pronsmíšený pěvecký sbor (4„)

INSTRUMENTÁLNÍ KOMORNÍ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Mazā vasaras

Transkripce pro violu. Originální

Riga (Lotyšsko)

mūzika (Malá letní

verze pro housle a klavír (1985)

hudba) pro violu a

Andra Dārziľa (viola) a Lauma

klavír (9„)

Skride (klavír)

Plainscapes

Storioni Trio”(Holandsko)”: Wouter

Concertgebouw v

Klavírní trio

Vossen (klavír), Marc Vossen

Amsterdamu

(15„)

(violincello), Bart van de Roer

(Holandsko)

premiéry 2012 13.07.2012

2001 20.01.2012

58

(housle) 2004 19.10.2005

Smyčcový kvartet č.

Kronos Quartet : John Sherba

5 (24‟)

(housle), Sunny Yang (violincello),

v Tallinu (Estonsko

David Harrington (housle), Hank Dutt ( viola) 2003 5.09.2003.

Bass Trip pro

je zakázka pro soutěţ ARD

kontrabas sólo (10„) 2001 30.06.2001 (první

ve Mnichově (Německo)

Klavírní kvartet

The Florestan Trio: Susan Tomes

(37‟)

(klavír), Anthony Marwood (housle),

ve Dublin (Irsko)

Richard Lester (violoncello) a ještě

redakce)

hrál James Boyd (violista) 11.11.2001

Sandis Šteinbergs (housle), Ilze Kļava

v sále "Malý

(Druhá

(viola), Reinis Birznieks (violincello),

cechovní dům

redakce)

Jānis Maļeckis (klavír) (Lotyšsko)

řemeslníků" v Rize (Lotyšsko)

2000

Smyčcový kvartet č.

Věnování mamince a je věnován

divadlo Théâtre de

4 ( „Letní

Kronos Quartetu.

la Ville v Paříţi,

zpěvy“ („Vasaras

Kronos Quartet: John Sherba (housle),

(Francie)

dziedājumi“). (32')

Sunny Yang (violincello), David Harrington (housle), Hank Dutt ( viola)

1995 16.03.1996

Smyčcový kvartet č.

Orlando Quartett:: Arvid Engegard

Německo (v

3

(housle), Heinz Oberdorfer (housle),

Mohuči)

Ferdinand Erblich (viola), Stefan Metz (violincello) 1992

Sonáta pro sólovou

Je zakázkou festivalu "Musica nova

flétnu

Helsinki“

1990 17.03.1991. Vientulības sonāte

Finsko

Věnování kytaristovi Reinbertu

v Osnabrück ,

(Sonáta osamělosti)

Eversovi

(Německo)

pro kytaru

Reinbert Evers (kytar, (Německo)

1989 09.06.1989. Musique du soir

Arvīds Klišāns(horn), Tālivaldis 59

V riţském Domě

Pro horn a varhany

Deksnis(varhany)

(Lotyšsko)

Pavasara

Anchi Carfi (housle) Giacomo

Na konzervatoř v

sonate (Jarná

Monica( housle) Danielo

Miláně (Itálie)

sonáta) pro sextet

Rossi(Viola ) Stefano Pancotti

(14‟)

(Viola ), Marco Scano (Violoncello ),

(27‟) 1987 30.01.1988

Simone Scotto (violoncello), (Itálie) 1986 14.10.1988. Sonata per contrabbasso solo

Andris Grunte (kontrabas)

V Rize (Lotyšsko)

(Lotyšsko)

(16' ) Jānis Bulavs( housle), Mārtiľš

Na hudební

perpetuo 26') pro

Grīnbergs (violoncello), Valdis

akademii Jāzepse

housle, violoncello a

Liepiľš (klavír)

Vītolse (Lotyšsko)

klavír (26')

(Lotyšsko)

Smyčcový kvartet č.

Indulis Sūna (housle), Vita Pozľikova

Na hudební

2 (23‟)

(housle), Valērijs Avramenko(viola),

akademii Jāzepse

Agne Stepiľa( violoncello)

Vītolse (Lotyšsko)

1985 26.04.1986. Episodi e Canto

1984 20.10.1984

(Lotyšsko) 1982 30.09.1982

Mūzika

Vilnis Strautiľš (flétna), Vilnis

na Hudební

aizgājušajam

Pelnēns(hoboj), Ģirts Pāţe (klarinet),

akademii v Tbilisi

draugam

Gunārs Endzelis(fagot), Arvīds

(Gruzie)

(Vzpomínka na

Klišāns (horn)

přítele) (10') pro flétnu,klarinet,

(Lotyšsko)

hoboj, fagot a horn 1982 19.11.1983. Pieskārieni

Normunds Šnē (hoboj)

V Rize (Lotyšsko)

Ainava ar putniem

Věnování flétnistovi Imantovi

Na hudební

(Země s ptáky) pro

Sneibisovi a hrál premjer. (Lotyšsko)

akademii Jāzepse

(Doteky) pro hoboj sólo (7„) 1980 . 1 1.11.1980.

Vītolse (Lotyšsko)

sólovou flétnu (8„) 1979 25.10.1987. Concerto per timpani e strumente

Aikazs Akopjans, Rolands Krūmiľš,

Lotyšské národní

Ilmārs Puriľš, Andris Rozentāls.

opeře v Rize.( Bílý

60

(Lotyšsko)

sál)

Boriss Avramecs (housle), Maija

Na hudební

pohledy) volná

Prēdele (violoncello), Imants

akademii Jāzepse

instrumentální

Zemzaris (klavír)

Vītolse (Lotyšsko)

věnovaná lotyšské violoncellistce

V komorním sále

cellam (Kniha) pro

Maiji Prēdele.

ve Filharmonii

sólové violoncello

Maija Prēdele (violoncello, Lotyšsko)

(Riga, Lotyšsko)

Věnování Ģirtsovi Pāţsovi

V komorním sále

di percussione (12')

1979 30.10.1979. Tris skatieni (Tri

skladba. (4„-12„) 1978 10.01.1979. Grāmata

(13„) 1977 10.01.1977. Moments Musicaux pro klarinet (10„)

ve Filharmonii Ģirts Pāţe (klarinet, Lotyšsko)

(Riga, Lotyšsko)

Vilnis Strautiľš,( flétna) Vilnis

V komorním sále

aizlidojušajiem

Pelnēns(hoboj), Ģirts Pāţe (klarinet),

ve Filharmonii

putniem (Hudba pro

Jānis Barinskis(fagot), Arvīds Klišāns

(Riga, Lotyšsko)

odletu ptáků) pro

(horn) (Lotyšsko)

1977 10.12.1977. Mūzika

flétnu,klarinet,hoboj, fagot a horn (8‟) 1977 06.05.1977. Smyčcový kvartet č. (první

1 (16‟)

redakce)

Uldis Viesturs Sprūdţs (housle),

Na Litevské státní

Vladimirs Korľevs(housle), Valērijs

konzervatoři

Avramenko (viola), Marks Marjanovskis (violoncello) (Lotyšsko)

02.02.1998

Miami String Quartet

na Walnut

(Druhá

(Spojené státy americké)

(Spojené státy

redakce)

americké) Vilnis Strautiľš ( flétna) Vilnis

V komorním sále

pro flétnu . hoboj,

Pelnēns (hoboj), Ģirts Pāţe (klarinet,

ve Filharmonii

klarinet, fagot a bicí

Jānis Barinskis(fagot), Jānis Pasītis

(Riga, Lotyšsko)

nástroje

(bicí nástroje)

1975 22.02.1976. Komorní skladba

(Lotyšsko)

61

partita per

Źoltan Molnar (violoncello), Anatol

(první

violoncello e piano

Jagoda (klavír)

redakce)

(16' )

( Madarsko)

1974 30.07.1975

ve Madarsko

24.03.2001.

Alban Gerhardt (violoncello), Markus

v Heidelbergu

(Druhá

Groh (klavír)

(Německo)

redakce)

(Německo)

1973

Trio pro flétnu . hoboj, klarinet,

1973 19.11.1973. Trīss skandarbi (Tři kusy) pro klarinet a

Věnování Ģirtsovi Pāţsovi. (klarinet)

V hudební škole ve

(Lotyšsko)

městě Rezekne (Lotyšsko).

klavír

KAVÍRNÍ HUDBA

Rok

Datum

Dílo

Hudebník a jiné poznámky

Místnost

Vestards Šimkus (klavír)

Divadla v Liepáji

premiéry 2012

Lotyšský tanec pro klavír (2‟)

2009 18.09.2009

Vasaras vakara mūzika pro klavír

(Lotyšsko)

(6' 2 ) 2008 18.09.2009

Zaļā ainava

Vestards Šimkus (klavír)

Divadla v Liepáji (Lotyšsko)

(Zelená krajina) pro klavír (8‟2) 1995 25.03.1996.

Quasi una sonanta

na zakázku Švédskej agentúry Svenska

Ve Stockholmu

pro klavír

Rikskonserter.

(Švédsko)

Bengt Forsberg (klavír) 1992 03.10.1993

Izdegušās zemes

Monika Gūtmane (klavír)

ainavas (Krajiny

ve Frankfurtu nad Mohanem

62

(Německo)

spálené země)fantazie pro klavír (15' ) 1981 15.12.1981.

Rudens

Tālivaldis Deksnis (klavír)

Na hudební

klaviermūzika,

akademii Jāzepse

Quasi una sonata

Vītolse (Lotyšsko)

(Podzimní hudba) pro klavír (13') 1980 11.11.1980.

1978 01.12.1978.

Baltā ainava (Bílá

Imants Zemzaris (klavír)

zem) pro klavír

akademii Jāzepse

(7‟)

Vītolse (Lotyšsko)

Eine kleine

Věnováne Tālivaldisovi Deksnisovi

Na hudební

Nachtmusik pro

(klavír) .

akademii Jāzepse

klavír (13‟)

1977 15.11.1977.

Na hudební

Vītolse (Lotyšsko)

In memoriam pro

Nora Novik (klavír), Rafi Haradţanjans

Na hudební

dva klavíry (9‟)

(klavír)

akademii Jāzepse Vītolse (Lotyšsko)

1976 10.01.1977.

Klavírní cyklus

Tālivaldis Deksnis (klavír)

Na hudební akademii Jāzepse

(12')

Vītolse (Lotyšsko)

63