Kapitola 1
Přátelé a rodina, nepřátelé a cizí lidé Problematičtí lidé: není úniku
šéfem, sousedem nebo příbuzným. Okolnosti problémů ve vztazích se mohou lišit, ale základní motiv zůstává stejný. Lidé ubližovali jiným lidem už před tisíci lety. Bible je plná příběhů lidí, kteří si provádějí strašlivé věci. Pokaždé, když jednáme s problematickým člověkem, čelíme zároveň jednomu z dilemat lidství. Jednáte-li s problematickým člověkem, vězte, že nejste sami. Mnoho lidí mělo obdobné potíže už dávno před vámi a mnoho je má právě teď zároveň s vámi. Problematickým lidem budete muset čelit i v budoucnu. Není před nimi úniku.
„Bible nám radí milovat bližního svého a také milovat svého nepřítele. Pravděpodobně proto, že to jsou v podstatě titíž lidé.“ G. K. Chesterton
Kolegyně, která vám mermomocí chce vyprávět každý bezvýznamný detail svého malicherného života. Soused, jenž na třetí stížnost na štěkot psa odpoví tím, že položí telefon. Příbuzní, kteří se vychloubají novou chatou, i když slyšeli, že vás vyhodili z práce a hrozí vám exekuce. Problematičtí lidé nás obtěžují. Vysávají z nás energii a ruší, trochu nás zlobí a působí nám velkou bolest. Bráníme se, stěžujeme si, snažíme se s tím vyrovnat – někdy úspěšně, často marně. Mnoho psychoterapeutů si postavilo praxi na radách, jak jednat s problematickými lidmi, protože každý z nás se potýká s alespoň jedním takovým
20
21
Co dělá problematického člověka? „Devětadevadesát procent lidí na světě jsou hlupáci a zbylí se vystavují velkému riziku nákazy.“ Thornton Wilder
Když jsem psal tuto knihu, okouzlovalo mne naslouchat příběhům lidí. Sdíleli se mnou nanejvýš skandální, žertovné i dojemné příběhy o tom, co jim udělali problematičtí lidé. Marlene, která chodí uklízet domy, mi vyprávěla o tom, jak jí její manžel daroval celou skříň, když mu řekla, že si schovává poznámky pro rozvod. Gerald, novinář, mluvil o editorovi novin, který tak opovrhoval svým týmem, že když umřel, šli mu všichni na pohřeb, jen aby se ujistili, že je skutečně mrtev. A John, advokát, vyprávěl, jak ho jeho nový kolega zneužil a zinscenoval finanční podfuk, když byl John na dovolené. Ve vzniklém zmatku prakticky zbankrotoval a ještě roky měl potíže se zákonem. Jedna příhoda z novin, na niž jsem narazil, popisuje soutěž o nejhoršího šéfa. Zvítězil muž, který svou sekretářku posílal každý den po práci do baru naproti přes ulici, aby se poohlédla po ženách, s nimiž by si mohl užít. Lidé, kteří nám takové věci dělají, přicházejí v nejrůznějších podobách. Někteří šikanují a používají svou moc k zastrašování. Někteří vráží kudlu do zad a jsou ve vaší přítomnosti milí, ale v nepřítomnosti dělají hrozné věci. Někteří všechno vědí a vždycky mají pravdu. Někte-
22
ří mají horkou hlavu a při sebemenší příčině vybuchnou. Jejich seznam by byl téměř stejně nekonečný jako slova, barvitá i nepublikovatelná, která pro ně máme. Problematická osoba může být cizinec, soused, učitel, duchovní, kolega z práce, příbuzný nebo manžel. Člověk se s nimi může střetnout na nepříjemný okamžik či s nimi žít strastiplný život. Problematičtí lidé způsobují, že se cítíme bídně. Odmítají nám dát, co nám náleží, zesměšňují nás nebo ignorují, klamou nás nebo zrazují naši pýchu, berou nám věci, lžou a podvádějí, týrají nás a zrazují. Rádi o takovýchto lidech mluvíme, ať už v kavárně, na terapii nebo v talk show v rádiu. Někteří z nás nadávají, jiní si potřebují postesknout a téměř všichni chceme poradit. Takoví lidé nás skutečně trápí. Máme depresi, vztek, vzdáváme se. Někteří z nás se tiše uvnitř vztekají, jiní vymýšlejí odplatu a čas od času svou frustraci prostě vykřičí. Ale ať už se podrobnosti zdají jakkoli odlišné, jedna věc je vždy společná: pokaždé, když se střetneme s problematickým člověkem, zažijeme nepříjemnou citovou reakci. Definice problematické osoby je zdánlivě jednoduchá. Problematická osoba je kdokoli, jehož slova nebo činy vyvolávají nechtěné a nepříjemné emoce. Takže ať už je to kdokoli a ať už nám dělá cokoli, problematický člověk je ten, kvůli němuž cítíme to, co bychom raději necítili.
23
pocity a vlastní reakce na chování problematických lidí. Musíme se zeptat sami sebe, proč reagujeme tak silně.
Proč nás někteří lidé přivádějí k šílenství?
Důležitým výchozím bodem pro jednání s problematickými lidmi je věnovat pozornost tomu, co se děje uvnitř nás samých, a nejen tomu, co dělá problematická osoba.
„Umění být moudrý je umění vědět, co přehlížet.“ William James
Kdo je pro nás problematický a kdo nám nevadí, je individuální a závisí to na konkrétní osobě. Představme si, že Sam nemá rád lidi, kteří mluví během filmu. Vadí mu tolik, že si myslí, že by je měli svázat a bombardovat kousky starého popcornu i kelímky s nedopitými nápoji. Rád by viděl, jak je všechny naženou do temné místnosti a uniformovaní pořadatelé s baterkami je budou napomínat, aby byli zticha, dokud neodpřísáhnou, že už nikdy během filmu nepromluví. Sallii ale lidé, kteří při filmech mluví, ani v nejmenším nevadí. Když ještě studovala, chodila do univerzitního kina jen proto, aby spolu s několika dalšími studenty křičela na plátno. Ráda poslouchá komentáře ostatních lidí. Filmy ji prostě nebaví, pokud za ní někdo barvitě nekomentuje postavy, dialogy nebo zápletku. V obou případech je chování lidí stejné, ale reakce Sama a Sallie jsou naprosto protikladné. Je možné, že problematičtí lidé žijí v očích (a uších) jen konkrétního pozorovatele? Je přirozené zaměřit se na zdánlivou příčinu našeho trápení. Ta ale jen odvádí pozornost, neboť ve skutečnosti bychom se měli zaměřit na sebe. Je třeba sledovat vlastní
24
25
Úhly pohledu
Proč jsou vztahy problematické?
„Svět je takový, jací jste vy.“ Mahárši Mahéš Jógí
„Meč necítí ránu.“ Phillip Paul Hallie Rádi si myslíme, že vidíme svět jasně. Věříme tomu, že náš náhled na realitu je přesný. Když tedy někdo dělá něco, co považujeme za problematické, naše interpretace situace je naše pravda. Kdyby to jen bylo tak prosté! Ve skutečnosti existuje několik pravd. Je tu naše pravda, pravda osoby, se kterou máme problémy, a pravda každého svědka nebo přihlížejícího. Každý vidí situaci jinak a všichni jsou přesvědčeni, že jejich pohled je nejpřesnější. Tomuto tématu se věnuje klasický japonský film Akiry Kurosawy z roku 1950 Rašomon: znovu a znovu ukazuje stejný zločin, pokaždé ovšem z úhlu pohledu jedné ze zúčastněných stran. A každý příběh se zásadně liší. Když nahlížíme své problémy, je naše interpretace založena na naší momentální náladě. Jsme-li unaveni, máme-li vztek nebo očekáváme-li něco zlého, budeme střetnutí s problematickou osobou vnímat jinak, než pokud se cítíme dobře. Náš pohled na problémy závisí také na minulosti: všechna naše životní zkušenost, všechny minulé chyby a bolesti z předchozích setkání ovlivňují to, jak nyní vnímáme. Jednáte-li s problematickým člověkem, je důležité, abyste byli otevření novým úhlům pohledu. Pokud by vaše současné vjemy a předpoklady byly zcela přesné, pravděpodobně byste problém už dávno vyřešili.
26
Jedna má kamarádka kdysi náhodně poznamenala, že vztahy mezi lidmi jsou natolik složité, že se diví, jak mohou vůbec někomu fungovat. Ti z nás, kteří jsou uprostřed bolestného vztahu, skutečně často zoufale touží po řešení. Zřejmě jsme se však nevzdali vší naděje, jinak bychom nesahali po knize, jako je tato. Je mnoho příčin problémů ve vztazích, tři jsou ale základní: necitlivost, nevhodná komunikace a nedostatek zájmu. Pokud Barney nepřemýšlí o ostatních, jestliže neví, jak se ostatní cítí, pokud dělá to nebo ono a nestará se o to, co vyvolá v lidech okolo sebe, pak je Barney dobrý kandidát na problematičnost. Slova a činy mají moc; pokaždé, když někomu něco řekneme nebo uděláme, ovlivníme ho. Optimálně by tento vliv měl být pozitivní a měl by vytvářet pocit lásky a opory. Někdy je destruktivní a může hluboce zranit. Většinou se však pohybuje někde mezi těmito dvěma možnostmi. Citlivost je schopnost odhadnout a docenit pocity druhých. Jsme-li citliví, máme rozvinutý cit pro to, jak naše slova a činy ovlivní druhé. Citlivost slouží jako vnitřní rádce ohledně našich činů a řeči. Jsme-li necitliví, objevují se v našich vztazích problémy, protože jednáme a mluvíme, aniž bychom brali v úvahu reakce ostatních.
27
Citlivost ale nestačí k tomu, abychom se problémům ve vztazích vyhnuli. Citlivost má svá omezení; nikdy není potvrzená, není neomylná. Jim může mít vůči Joan ty nejlepší úmysly a skutečně se snažit odhadnout její pocity i potřeby, ale stále jí nemusí být prospěšný. Joan je jediná, kdo může zodpovědně říci, zda je jí Jim prospěšný, nebo ji zraňuje. Nesmírně důležitá je komunikace. Musíme naslouchat ostatním a ptát se jich, abychom se dozvěděli, co skutečně cítí, děláme-li to či ono. Pokud někoho neúmyslně zraníme a on neřekne „au“, můžeme to z nevědomosti udělat znovu. Když nám někdo řekne, že oceňuje, co jsme udělali, víme, že jsme jednali správně a můžeme to udělat znovu. Ovšem pokud někdo řekne „au“ a my mu nevěnuje pozornost, protože nás to ve skutečnosti nezajímá, potíže ve vztazích se jedině vyhrotí. Protože někteří z nás bývají necitliví, děláváme někdy věci, aniž bychom se zamýšleli nad následky. Protože mnozí z nás nemluví o tom, jak se cítí, nebo se neptají, jak se cítí ostatní, lidé nás (nebo my je) nadále přivádějí k šílenství. A protože čas od času prostě nemáme zájem, problémy přetrvávají; nikdo z nás nechce, aby k němu ostatní byli lhostejní. Překonání potíží ve vztazích vyžaduje, abychom rozvíjeli citlivost, komunikaci a zájem.
28
Každý je pro někoho problematický „Já si jen stojím za svým. To ty jsi umíněný. A on je paličatý hlupák.“ Katherine Whitehorn
Každý je pro někoho problematický. Dokonce i vy. Jste-li sami k sobě upřímní, musíte si přiznat, že jste už v životě provedli něco, co někoho jiného naštvalo. Většina z nás nemá většinou ani potuchy, že to děláme. Někteří z nás to ale dokážou dokonale, a několik z nás si v tom dokonce libuje. Ale nehledě na to, jak jsme obtížní pro ostatní, dobrovolně nepřipustíme, že jsme problematičtí. Když provedeme něco, co jiné rozčílí, nejsme podle sebe problematičtí; vnímáme to tak, že jsme v právu. „Měl jsem špatný den,“ prohlašujeme. „Nemyslel jsem to tak,“ vymlouváme se. „Nic jsem neudělal,“ obhajujeme se. „Zasloužil sis to,“ tvrdíme. „Přiměl jsi mě to udělat,“ ospravedlňujeme se. O co skutečně jde, je naše snaha zachovat si své mínění o sobě. Je mnohem snazší sledovat chyby ostatních než si přiznat, že my sami se chováme problematicky. Přiznat si skutečný dopad našeho chování na druhé by znamenalo uvědomit si, že se chováme právě tak, jak to u druhých odsuzujeme. To by znamenalo, že už bychom dále nemohli předstírat, že jsme lepší než lidé, kteří nám
29
ublížili. Znamenalo by to, že se od nás problematičtí lidé až tak neliší. Ve skutečnosti to nejsou oni, nýbrž my. Abychom porozuměli svým střetům s problematickými lidmi, musíme si přiznat, že jsme ve skutečnosti jedněmi z nich.
Duchovní perspektiva „Existuje plán vesmíru. Existuje rozvinutá inteligence, snad i účel, ale nám se jej dostává na splátky.“ Isaac Bashevis Singer
Po vysoké škole jsem začal hrát několikrát týdně tenis. Mým partnerem byl syn metodistického pastora. Chodili jsme s Tedem na veřejné kurty ve Winnemac Park v Chicagu, plácali do míčků na popraskaném asfaltovém podkladu a pak se vraceli na faru, kde bydlel. Poslouchali jsme nejnovější rock, zatímco jeho sestry cvičily na piano a zpívaly poctivou svatou křesťanskou hudbu, aby se připravily na nedělní bohoslužbu. Byli ke mně vlídní, skoro jako bych byl jakási židovská kuriozita. Jako tenista jsem měl slušný forehand, přijatelný servis a vratký backhand. S Tedem jsem hrával rád, ale nelepšil jsem se – to až o několik let později, když jsem začal hrát s lidmi, kteří brali tenis vážněji. Jeden ze soupeřů si všiml mého pochybného backhandu a začal mi všechny míčky přihrávat doleva. Musel jsem si backhand vylepšit. Jiný vyhrál, protože jsem nebyl ve formě. Unavil mě, když mě přiměl, abych běhal za míčkem sem a tam a zručně míčky vracel po celém kurtu, dokud jsem nepřešel z klusu do unaveného ploužení. Snažil jsem se zvýšit svou výdrž a při každé oddřené hře jsem proklínal jeho talent. S Tedem jsem hrával rád, protože jsme byli dobří přátelé, byla to zábava a protože to mnoho nevyžadovalo. Se svými dalšími soupeři mne hra tak nebavila, změnili mi cosi, co mě těšilo, v dřinu. Musel jsem si připomínat, že se pod jejich tlakem zlepšuji.
30
31
