číslo 3/2011
ročník 1.
.
Časopis pro antikomunisty
Zpravodaj RK MK Ostrava
Vážení čtenáři,i, nedávno jsem na internetu shlédl video z poslanecké sn sněmovny movny parlamentu České republiky, v jehož útrobách se právě ě projednával zákon o komunistické komunistickém m odboji. Žel, u mikrofonu tou dobou zrovna řečnila poslankyně KSČM ČM M Marta Semelová. Ve svém projevu nejenže zd zdůrazňovala úlohu pohraniční ní stráže v 50. letech, ale zarputi zarputile přitom obhajovala "tvorbu míru tak zloč zločineckou organizací, jako byla KSČ.. Je opravdu smutné, že se dnes, dvacet let od sametové revoluce musíme dívat na komunistické poslance kážící ve sněmovn ěmovně o morálce. Smutné je však zejména to, že se na n ně musíme dívat vůbec. bec. V této souvisloti mne ovšem napadlo jedno zajímavé p přirovnání. irovnání. Slyš Slyšeli jste někdy slovo „Bolševník“? ? Bolševník Velkolepý je velmi agresivní a invazivní rostlina, zavlečená zavle ená do českých zemí z dalekého Uralu, která narušuje okolní ekosystém a bere živiny všem jiným rostlinn ným druhům v okolí. Nebezpečný je i pro člověka, ka, jeho štávy p působí těžké popáleniny. páleniny. V devadesátých letech musela dokonce proti Bolševníku zasahovat na některých n místech České eské republiky armáda. Jak dalece je tedy tato rostlina podobná slovu bolševik? bolševik Už jenom původem a svým charakterem jsou si blící. Narozdíl však ak od bolševika, existuje pro Bolševník Velkolepý zákon, který ukládá majiteli pozemku jej bez odkladu zneškodnit, a zabezpečit zabezpeč nešíření této rostliny. Kořeny Bolševníku je nutno vytrhat do hloubky 50 cm. Dočkáme se někdy i obdobného zákona pro bolševiky? bolševiky VLADIMÍR MARYŠKA
Podněsterská moldavská republika poslední skanzen komunismu PETR JURČÍK – předseda mladých křesť řesťanských demokratů
Je 27. červenec ervenec 2011. Náš mikrobus z Kišiněva si to šine po hlavní moldavské magistrále nevalné kvality. I když jede maximálně ě 70 km/h, přítomnost ítomnost nekvalitní cesty a tlumičů tlumičů, které pamatují ještě dobu Sovětského tského sva svazu, navozuje dojem, že jedeme alespoň ň 160 km/h. Ačkoliv jsem v Moldávii autem, cestu mikrobusem jsme zvolili záměrně vzhledem ke zkušenosti z letošní zimy, kdy se chlapci na hraničním přechodu echodu usnesli, že za vjezd osobním autem, byť na jeden den, je pot potřeba zaplatit 50€. Samozřejmě bez dokladu. Asi po hodině jízdy z Kišiněva přijíždíme řijíždíme na hraniční přechod. Moldavci, byť do dnešního dne s Podněstřím nemají oficiáln oficiálně nic společného a tváříí se, že se jedná o nedílnou součást ást Moldávie, mají na „hranici“ své policejní
jednotky a příslušníky íslušníky celní služby. Zdá se mi to trochu nelogické, navíc žádné auto ve sm směru do Podněstří nekontrolují. Přejíždíme ejíždíme okolo rozestav rozestavěných zátaras z ostnatého drátu a střílen ílen ruské armády až dorazíme na podněsterský sterský hrani hraniční přechod. Řidič vybere pasy, do kterých je vložený vyplněný imigrační lístek, přič řičemž jednu část si nechávají přii vjezdu, druhou je pot potřeba odevzdat při výjezdu. Můjj slovenský pas s červenými deskami se v plejádě tě těch moldavských s modrými deskami hezky vyjímá. Kontrola proběhla naštěstí ěstí bez problému, policista se mě jen zeptal „A v Slovakii tože komunisty?“. Odpovím mu rumunsky, že „nu“ (už se mi ta rumunština s ruštinou n někdy plete), načež mi se škaredým pohledem vrátí pas a
2 Téma a posílá k celníkovi odevzdat imigrační „talon“. Vyjíždíme vstříc světlým zítřkům v separatistickém Podněstří. Tato republika vznikla vzápětí po rozpadu Sovětského svazu s cílem „bránit rusky hovořící obyvatele Moldávie před snahou o rumunizaci“. Kromě separatistické Abcházie a Jižní Osetie ji do dnešního dne nikdo neuznal, dokonce ani Rusko, kterému vyhovuje současný status quo. V roce 1992 proběhla krátká válka mezi Moldávií a Podněstřím, do které byla zaangažována ruská armáda, která nápor odrazila a uhájila podněsterskou „nezávislost“. Prezidentem Podněstří je více než 70 letý Igor Smirnov, bývalý ředitel jednoho ruského podniku, původem z Kamčatky, který v Tiraspolu žije od roku 1987. Vládnoucí stranou je komunistická strana, která však má také opozici – samozřejmě také komunisty. Na první pohled to v Podněstří vypadá jako ve skanzenu komunismu. Četná přítomnost komunistických monumentů, všudy přítomný srp, kladivo a hvězda, obrovská socha Lenina před budovou Nejvyššího sovětu (parlamentu) nazdává dojem, že se jedná o takovou „evropskou Severní Koreu“. Skutečnost je však úplně jiná. Existuje zde volný trh, svoboda podnikání, dokonce 10% rovná daň. Samozřejmě svoboda slova nebo něco v podobném duchu, o tom tady nemůže moc být řeč, ale jsme přece ve východní Evropě. Především se však jedná o největší evropský sklad zbraní a „vyřazené“ munice, která se zde volně obchoduje a jelikož zde prakticky nemá nikdo žádnou moc, uskutečňuje se zde poměrně aktivní praní špinavých peněz. Nad vším dohlíží firma Sheriff, firma Smirnovova syna, která zde okupuje prakticky všechny zásadní oblasti podněsterského života supermarkety, čerpací stanice, mobilního operátora či známý fotbalový tým Sheriff Tiraspol. Zajímavostí může být, že ministr pro státní bezpečnost Vadim Anťufejev je na seznamu Interpolu za zločiny spáchané jako šéf ruské KGB v Lotyšsku na počátku 90. let. A ve vládnoucí garnituře s podobnou vizitkou není sám. Lidé si zde však žijí o něco lépe než v Moldávii za vydatné ekonomické pomoci Ruska, která sem dodává levné komodity. Parky a náměstí jsou hezky upravené, golfově střižené trávníky a zavlažování jsou častým jevem. Faktem je, že
takřka všechno je zde umělé, nezaměstnanost obrovská a při odchodu ruské armády, která se mimochodem zavázala stáhnout již před 2 lety, by bylo území hravě připojeno v současnosti prorumunskou Moldávií. Nejznámější podněsterskou firmou však je společnost Kvint, vyrábějící vinné koňaky, na které v Evropě narazíte v luxusních vinotékách. Například 10 let starý půllitrový koňak, jsem zde koupil za necelých 110 Kč. Pokud je na Ukrajině a v Moldávii alkohol levný, pak v Podněstří se dostanete na ceny ještě poloviční oproti těmto zemím. Nejznámější ruskou vodku Russkij standard filtrovanou přes platinum, v ČR běžně ke koupení za přibližně 700 Kč zde koupíte asi za stovku. Po asi 4 hodinovém pobytu v podněsterském hlavním městě Tiraspolu se vracíme domů. Projíždíme nad řekou Dněstr – málo lidí ví, že tato řeka pramení na slovensko-ukrajinském pomezí – okolo kulometných hnízd a kontrolního stanoviště ruské armády na podněsterskomoldavskou hranici. Zde proběhne formální kontrola, odevzdáme zbylou část imigračního talonu a přesouváme se zpátky do Moldávie. Popravdě řečeno, v Podněstří toho moc neuvidíte. Nejsou zde takřka žádné historické budovy, hlavní město Tiraspol stejně jako ve zbytku Moldávie je postaveno v typicky komunistickém stylu charakteristickém pro tehdejší SSSR. Možná ale právě proto, přihlédneme-li komunistické symboly doprovázející návštěvníka na všech oficiálních budovách, které se v Moldávii postupem času již vytratily nebo byly odstraněny, se může návštěva jevit jako něco neobvyklého, pro cestovatele, kteří nemají rádi západní stereotyp, přitažlivého.
3 Zamyšlení
Srp a kladivo: konec mýtu Kdyby režisér Lars von Trier na filmovém festivalu v Cannes vyjádřil své sympatie ke Stalinovi, namísto k Hitlerovi, reakcí by bylo nanejvýš několik pozdvihnutých obočí. Jeho slova by stěží obletěla svět. Stala by se pouze humorně parafrázovaným výrokem na nočních festivalových večírcích. FILIP TUČEK
Jenže von Trier hovořil o Hitlerovi. Okamžitě byl označen za „nežádoucího“ a z Cannes urychleně vykázán. Staré moudro praví, že dějiny určují vítězové. To je pochopitelné. Jenže o přítomnosti, bychom měli rozhodovat my sami. Není třeba dlouze diskutovat o odsouzeníhodnosti nacistického režimu. Stačí si pustit slavný francouzský dokument o holocaustu Šoa a je zřejmé, že jakékoliv obhajování systému nelze tolerovat. Se Stalinovým režimem je to značně http://www.tchibo.cz/Damsky-tenkyproblematičtější. Nalézt ucelené a statisticky přesné dokumenty o zločinech sovětského režimu, vyžaduje úsilí. Zjištění, která stojí na konci této snahy, ovšem za námahu stojí. Bezprostředně totiž vyvolají otázku, jak je možné, že z památníku v brněnském Králově poli hrdě shlíží srp a kladivo, symbol Stalinismu. Znak, který oslavuje režim zavraždivší milióny nevinných žen, mužů a dětí. Proč nepověsit rudou vlajku, s hákovým křížem, na pražské Hradčany a neoslavit tak triumfální Hitlerův příjezd do srdce tehdejšího Československa v březnu 1939? Ta představa je samozřejmě absurdní, hloupá a směšná. Po právu. Jak ale může někdo nejen tolerovat, ale mnohdy dokonce podporovat, symbol stejné ohavnosti v Brně, nebo
Zdroj: www.storialibera.it Stalin okamžitě po svém nástupu k moci v polovině 20. let nechal zavraždit desetitisíce nepohodlných a pro něj potenciálně nebezpečných osob. Bez řádného soudu. To byla jeho cesta k upevnění moci. Dobudoval a zdokonalil rozsáhlou síť gulagů, obdobu nacistických „pracovních“ táborů. Na počátku 30. let vědomě vyvolal hladomor na Ukrajině a v Kazachstánu, při němž zemřelo téměř 5 miliónů lidí. Masakr polských důstojníku u Katyně v roce 1940, ke kterému se Rusové dlouho odmítali přihlásit, je jednou z mála dobře známých Stalinových zločinů. Toto je jen malý výčet nelidských zvěrstev, kterých se dopustil SSSR v čele se Stalinem. Vše pod patronací
zástavy se srpem a kladivem. Symbolu, který je dnes stále běžně k vidění. To nejdůležitější ovšem nejsou statistiky. Zásadní je zločinná podstata těchto výše zmíněných režimů, která symboly obou předurčuje ke stejnému osudu. K zániku. Přestaňme heroizovat Stalina, jehož Rudá armáda bezpochyby znamenala zásadní překážku německému tažení. Hrdinou totiž nebyl Stalin, nýbrž prostí lidé a vojáci bojující ve frontové linii.
[email protected]
4 Kniha čísla
Je rovnost možná? Náš národ je v této otázce poučenější než většina ostatních. Po čtyřiceti letech komunismu, kdy se tehdejší garnitura snažila dosáhnout rovnosti mezi lidmi, dosáhla všeobecné chudoby (v porovnání s kapitalisticky se vyvíjejícími zeměmi). ŠTĚPÁN KŘEČEK - předseda RK MK Liberec
Existovaly velké rozdíly mezi občany a hrstkou vyvolených prominentů, kteří měli větší ekonomické a dokonce i právní svobody. Státní aparát měl k dispozici veškerou moc, odpůrce mohl popravovat nebo věznit, ale přesto úplné rovnosti mezi lidmi nedosáhl. Je to tedy vůbec možné? Představme si modelovou společnost o sto lidech, kdy každý bude mít sto korun. Jedná se tedy o ideál levicových myslitelů, dokonale rovnou společnost. Jedním z obyvatel našeho smyšleného státu je Karel Gott. Ten se rozhodne uspořádat koncert se vstupným jedna koruna. Jelikož všichni občané tohoto státu Karla milují, každý si dobrovolně koupí na jeho koncert lístek. Přijdou na koncert a užijí si odpoledne. Stalo se v našem státě něco špatného? Podle levicových myslitelů ano – ve státě vznikla ohromná nerovnost, kdy Karel Gott má dvakrát víc peněz než všichni ostatní. Je to kapitalista, který vykořisťoval a stát ho musí potrestat. Tím nejmenším trestem bude, když ho zdaníme. Vezmeme mu vydělané peníze a vrátíme je mezi ostatní lidi, tím se ve státě obnoví rovnost a všichni zase budou šťastní – nebude důvod k závisti a společnost se bude moci dále vyvíjet. Nyní si představme, že na koncert přišel i Fero, který si ho chtěl užít a koupil si zde dvě kuřata a osm piv. Kdo z Karlových daní musí dostat nejvíc? To je jasné, aby byla obnovena rovnost, tak nejvíce musí dostat Fero (prostřednictvím různých dávek a podpor).
K čemu to všechno povede? Ze společnosti se vytratí motivace k pozitivním činnostem (podnikání), které budou pod ideálem rovnosti zdaněny. Naopak vzniknou motivace k požitkářství, které bude odměněno dávkami a podporami. Rovnost tak sice bude zajištěna, ale společnost bude chřadnout a bude zde nabízeno stále méně a méně statků a služeb. Na celém zjednodušeném příkladu cítíme, že udržení rovnosti není možné. Společnost se chová nespravedlivě vůči Karlovi a Fero v zájmu rovnosti získává neférové výhody. V čem tedy spočívá problém rovnosti? Každý člověk je jiný, má jiné cíle a nadání, to určité jednotlivce předurčuje k tomu, že budou úspěšnější než jiní. Je jistě správné zabránit velkým nerovnostem prostřednictvím přiměřených daní, vždy ale systém musí být nastaven tak, že se pracovití mají lépe než lenoši. Jinak požadavek rovnosti demotivuje a společnost činí neefektivní a nekonkurenceschopnou. Zvláštní je, že i když na teoretické úrovni je toto všem jasné, pořád se objevují rovnostářské návrhy na úpravu daní. Důvod je prostý. Prostřednictvím těchto návrhů lze v lidech vyvolat závist a tím jednoduše získat politickou podporu. Věřím, že si každý rozumný člověk toto uvědomí a nenechá se vlákat do slepé uličky. Rovnostářství je neefektivní, činí společnost nespravedlivou a hlavně ani není možné. Doufejme, že si to konečně uvědomí i levicové spektrum na naší politické scéně.
Kniha čísla: Pomocné technické prapory REDAKCE
Jiří Bílek, autor více než 70 knih, ve kterých se snaží spojit profesi historika s pohledem milovníka záhad a tajemství. Mimochodem největší kritik Miroslava Švandlíka – autora proslulého románu Černí baroni. „Miloslav Švandrlík nepracoval u PTP ani minutu, studiem archivu jsem zjistil, že být členem PTP ale vůbec nebyla legrace, že PTP bylo něco zcela jiného než Černí baroni“ říká Bílek. Jiří Bílek v knize popisuje systém vyhledávání, označování a povolávání tzv. Politicky nespolehlivých branců ale také až absurdní prověřování výsledků tzv. „převýchovy“, materiální a další zabezpečení vojáků. Aktuálnost knihy spočívá také v mapování osudů příslušníků PTP po propuštění z armád.
5 V zajetí stalinismu
Již Brzy! Aktuální číselná bilance obětí komunismu v dalším čísle časopisu Kladivo na bošlevika!
V zajetí stalinismu – část 3. Svědectví Čestmíra Jeřábka, bývalého spisovatele, které zachycuje vývoj v Československu po komunistickém převratu v r. 1948, ve svém pečlivě ukrývaném deníku v přesvědčení, že "něco tak obludného" má jako spisovatel povinnost zaznamenat pro příští svobodné generace, kterých se ovšem sám nedožil. Knihu "V zajetí stalinismu" vydalo v r. 2000 nakladatelství Barrister&Principal. REDAKCE
7. června 1948 Dnes večer hlásilo rádio abdikaci presidenta Beneše. Poměry byly silnější než on. A Mocnosti dobra, spravedlnosti a slušnosti zase jednou selhaly tváří v tvář zavilosti, zlobě a bezpráví. Pro národ zůstane i nadále "panem presidentem".Ta dvě slova mají v ústech a srdcích našeho lidu zvláštní citový obsah, který je činí nepřenosnými. Klementu Gottwaldovi se sice otvírá cesta k presidentské hodnosti, ale bude to hodnost čistě úřední. "Panem presidentem" se služebník Moskvy nikdy nestane.
14. června 1948
7. července 1948
Dnes se konala v Praze na Hradě volba nového presidenta. Ti, kdo čekali, že bude zvolen Zdeněk Nejedlý, a tudíž komunista s jistou vzdělanostní úrovní, byli zklamáni, neboť strana, resp. Její moskevští dirigenti rozhodli pro Klementa Gottwalda. Lidu, jenž podle velkohubé propagandy "vládne", neptal se přirozeně nikdo na jeho mínění.
Něco se děje na Balkáně. Moskva se rozkatila na maršála Tita a hrozivě po něm žádá, aby změnil svou politickou směrnici.
26. června 1948 Jak dlouho se asi u nás budou smět promítat filmy druhu akového "Abarahama Lincolna"?. Předvádí v něm obraz v životě v opravdové demokracii – a to nebude pro náš režim dlouho únosné.
Čestmír Jeřábek www.encyklopedie.brno.cz
6 Komunistický zločin
Z první zprávy ministra životního prostředí: Komunismus nenávratně rozvrátil přírodu ČR VLADIMÍR MARYŠKA
"Krize je příliš hluboká a zasahuje všechny důležité oblasti bez výjimky. Rozhodně uděláme vše pro to, aby se věci pohnuly, aby se dosavadní růst devastací a znečištění zastavil". Tak v březnu roku 1990 začíná vůbec první ministr životního prostředí Bedřich Moldan zprávu o stavu životního prostředí, tehdy ještě v Československé federaci. O tom jak se komunisté v socialistickém Českoslovesku chovali k životnímu prostředí se v české společnosti dosud mluví málo a vypovídajícími fakty jsou zděděné toxické skládky, ropné laguny, kontaminované oblasti chráněných oblastí, na jejichž likvidaci ani po dvaceti letech není dostatek finančních prostředků. Velmi negativní roli sehrálo paušálně zaváděné velkoplošné hospodaření, velkokapacitní technologie v zemědělství a bezohledná exploatace neobnovitelných přírodních zdrojů. Devastace rozsáhlých území hospodářskou, ale i vojenskou činností vedla dokonce k narušení ekologické rovnováhy celých regionů.
Ministr Bedřich Moldan se ve své zprávě také zmiňuje o životních podmínkách života. "Ohroženo je 54 % vyšších rostlin a 57 % obratlovců. Ze zemědělské krajiny zmizelo 95 % denních motýlů. Životaschopných je zhruba 30 % toků řek. 75 % chráněných území je poškozeno a Krkonošský národní park je zařazen mezi 11 nejohroženějších národních parků světa. "Jednou z nejvíce poškozených složek prostředí je u nás ovzduší. Podle sledovaných parametrů jsme v emisích na obyvatele i na jednotkovou plochu území vždy na jednom z prvních míst ve světě. O ostatních škodlovinách (těžké kovy, karcinogenní látky, ozón a radon) máme informace jen orientační, však situace je s nejvyšší pravděpodobností obdobná". S podivem zjišťujeme, že socialistická chlouba péče o dělnickou třídu – totiž nevzhledná panelová sídliště jsou dle zprávy nejen silně nehygienická, ale v mnoha případech je pro obyvatele zdraví škodlivá (úniky radonu). "I v mezinárodním srovnání patříme k zemím, s vůbec nejhorším a nejhrozivějším stavem prostředí. Jsme jedno z největších znečištovatelů
Evropy. Nevyhnutelným důsledkem tohoto stavu je rozsáhlé poškození živé přírody, rozvrat ekologické stability krajiny, nevyčíslitelné škody. Poškození lidského zdraví je ve srovnání se světovým průměrem klesající délka života obyvatel". Dočteme se dále. Je jasné, že komunistický režim, který neměl ohled na člověka, by stěží měl ohled na zvířata, i této oblasti patří další část: "Velkovýroba masa, vajec a mléka byla postavena na utrpení zvířat, které zcela zákonitě ústí v katastrofální nemocnost a podstatné zkrácení délky jejich života". Průkazné poškození zdraví vyvolaly především aflatoxiny, dusičnany a dusitany. Ve vyšších hladinách byly v potravinách zjištovány některé toxické látky, které dokonce překračují přípustný denní příjem stanovený Světovou zdravotnickou organizací. Závěrem zprávy ministr životního prostředí Bedřich Moldan podotýká: "Souhrně je možno stav životního prostředí u nás, bez nadsázky označit jako havarijní, regionálně limitující další společenskoekonomický rozvoj a v oblastech zvláště ohrožených a postupně přerůstající v celospolečenskou bariéru dalšího rozvoje v měřítku federálním.
Anketa: Jakých škod se podle vás dopustil komunistický režim na české přírodě? Tomáš Konečný (člen Rady CSDP)
Tereza Bílková (předsedkyně Rady MK)
Jednoznačně nesmírných, o problémech způsobených jednostrannou preferencí těžkého průmyslu a bezohledné těžby se hovoří dost často. Už méně se zmiňují poškození vodního a lesního hospodářství jako jsou umělá narovnávání koryt řek, likvidace spodních vod a lesních kultur.
Těžká devastace životního prostředí – neekologické provozy mající následek mrtvé lesy na Krušnohorsku a v podobně postižených oblastech těžké zhoršení kvality ovzduší vyšší nemocnostu obyvatel. Do spousty řek se dnes např. vrátily ryby, různé druhy žab apod., které tam celá desetiletí nebyly.
7 Moje spolupráce s komunistickou rozvědkou
Moje spolupráce s komunistickou rozvědkou – seriál na pokračování GEORGE NOVOTNÝ
WASHINGTON D.C. – 1982 Jak už to bývá, dnes už nikdo neví, kdo s tou informací přišel. Xuan Li prý má v držení kompletní seznam čínských agentů ve Spojených státech, a když by dostal jistou absolutní garanci pro sebe a svoji rodinu, byl by ochoten ho Američanům předat. I když byla otázka jak moc je seznam aktuální, protože pocházel z doby před více než deseti roky, nikdo nepochyboval o jeho významu. MARTINIQUE – 1983 Na ostrov, který dodnes považuji za nejkrásnější místo na světě, jsem tehdy jezdil pravidelně. Tam snad Bůh spojil dohromady všechno to požitkářství, co pro člověka vytvořil. Čarokrásná příroda, tajuplné moře, francouzská kuchyně a neuvěřitelně přitažlivé ženy. Pronajímal jsem si tu bungalov a trávil tam ty nejsoukromější chvíle. Přemýšlel jsem o všem možném a naprosto kašlal na okolní svět. Bylo to jako ta nejsilnější droga, která člověku dodá energii žít naplno. Z ničeho nic se tam u mě objevil Charlie. Posedávali jsme na verandě, popíjeli a on mně vypravoval celý ten příběh o Xuan Liovi. A jako zkušený hráč šachu začal rozebírat myšlenku, kvůli níž vlastně přijel. Abych se vydal do Prahy. Po patnácti letech. Žádné krkolomné dobrodružství, ale precizně propracovaná operace. Následující den jsme společně odletěli do Washingtonu. PRAHA – 1984 Xuan Li v Praze žil v dobrovolné izolaci od okolního světa. eho instinkt, vybroušený dlouhými roky manévrování, vyústil v jakousi sebeobranou fobii. Nedůvěřoval nikomu a ničemu. Když někdy opustil vilu v Dejvicích, bylo to zásadně v doprovodu někoho ze sovětského diplomatického sboru. Neznamenalo to však, že by rodina byla pod nějakým organizovaným dohledem. Jeho snachu šofér odvážel každý den do zaměstnání a vnučka Lana se pohybovala naprosto jak se jí zlíbilo.
www.byznys.ihned.cz
8 Film čísla
Film čísla: Katyň Polský film známého režiséra Andreje Wajdy (držitele oskara za celoživotní dílo), z roku 2007 je jeden z nejkontroverznějších filmů, natočených v bývalém východním bloku. Andrej Wajda v něm mistrně zpracoval téma jednoho z nejhrůznějších a nejtemnějších stránek polské historie – masakr v Katyňi, který provedli příslušníci Stalinovy sovětské NKVD (tajné policie). V roce 1940 nechal Stalin na svůj příkaz popravit přes 22 000 příslušníků polské armády a inteligence. Ani číslo 22 000 však není v tomto masakru konečné a poslední odhady dokonce hovoří o počtu 28 000 ještě z průběhu let 1941. Příběhem filmu je osud několika žen, které právě v Katyňském masakru ztratily své muže, bratry či syny. Andrej Wajda vykresluje psychologický charakter postav, které jsou se svou ztrátou smířeny či se snaží hledat pravdu, jako součást jejich marného snažení a utrpení, které prožívají. Filmu vévodí skvěle natočený závěr, kde se divák setká s krutostí příslušníků sovětské NKVD a ještě krutějšími metodami, které byly pro sovětský svaz tolik příznačné. Film v roce svého uvedení vyvolal pro svůj silný námět zejména v Polsku velmi silné odezvy. Stinnou stránkou však byly i některé reakce ruských politologů, kteří film posoudili jako provokační a lživý. V tomto ohledu si nezadal ani syn ruského diktátora Stalina, jehož vyjádření k filmu interpretovalo totální zaslepenost zrůdné komunistické ideologie. Z hlediska celku vyvolává film v divákovi mrazivé emoce, které leckdy hraničí až s teskností na pozadí smutné válečné historie. Proto tento film jednoznačně doporučujeme.
Vzniklo za podpory Evropských konzervativců a reformistů.
Tiráž Kladivo na Bolševika. Časopis pro antikomunisty, Zpravodaj Mladých konzervativců. Redakce: Vladimír Maryška (šéfredaktor), Michal Vrubel, Pavel Šimák, Filip Tuček Vydavatel: Mladí konzervativci, o.s., RK MK Ostrava Sokolská 1204/8 702 00 Ostrava; IČO:44964633;