PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2005 IV. volební období ___________________________________________________________
1023
Návrh
poslanců Jiřího Karase, Waltera Bartoše, Petra Plevy, Jaroslava Plachého a dalších
na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
ZÁKON ze dne .......... 2004, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I Změna školského zákona Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) se mění takto: 1) V §41 odst. 2 se vypustí písm. h). 2) V § 41 odst. 3) se se vypustí písm. a)
DŮVODOVÁ ZPRÁVA OBECNÁ ČÁST Účelem této novely je odstranit nadbytečné překážky individuální formy vzdělávání a umožnit tak rodičům takovou volbu způsobu vzdělávání, který vyhovuje individuálním potřebám jejich dítěte. Individuální vzdělávání bylo jako experiment ověřováno od roku 1988 pod označením „domácí vzdělávání“, a to na vzorku žáků vybraných škol. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy byl po celou dobu projekt domácího vzdělávání pečlivě sledován a vyhodnocován. Ze zpráv připravovaných pro MŠMT Výzkumným ústavem pedagogickým vyplývá, že se tento způsob vzdělávání (plnění tzv. povinné školní docházky) plně osvědčil. O domácím vzdělávání pojednává i Informační studie č. 5.155 Parlamentního institutu – „Systém domácího vzdělávání v USA a vybraných zemí Evropy“. V uvedeném dokumentu se mimo jiné například uvádí, že podobně jako v zahraničí i dosavadní praxe domácího vzdělávání v České republice se osvědčila. Důvodem pro volbu domácího vzdělávání je podle zprávy zejména zájem rodičů o lepší zvládnutí socializační role než nabízí škola. V té souvislosti jsou prezentovány výsledky psychologického posouzení dětí zúčastněných v experimentálním ověřování domácího vzdělávání v podmínkách České republiky, které prováděl PhDr. Václav Mertin z katedry psychologie FF UK. Podle tohoto výzkumu výsledky kvalitativního šetření vzorku dětí z domácího vzdělávání ukazují na to, že tyto děti jsou sociálně i emočně v pořádku, nestydí se mluvit, nebojí se klást požadavky, chovají se přiměřeně věku. Velkou předností domácího vzdělávání je individuální forma výuky, která umožňuje výrazně se přizpůsobit specifikám dítěte. Rodič je s dítětem ve stálém kontaktu a díky tomu se i lépe rozvíjí individuální komunikační schopnosti dítěte Obavy z absence socializačního prvku u těchto dětí se ukázaly být jako liché. Jako nepřípadná se ukázala i obava z toho, že by povolení domácího vzdělávání vedlo k hromadnému odchodu dětí ze škol. Ve prospěch povolení domácího vzdělávání, a to jako rovnocenného způsobu vzdělávání v neposlední řadě hovoří i „Evropská konvence o lidských právech“. V čl. 26 odst. 3 jasně říká: „Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.“ Je nesporné, že této dikci možnost domácího vzdělávání odpovídá. Stávající znění zákona však tento způsob vzdělávání umožňuje až po splnění řady ne zcela jednoznačně definovaných a v důsledku nadbytečných podmínek, stanovených zejména v § 41 odst. 2 a 3. Podmínky uvedená v odst.2 písm. h) – o povinnosti doložení vyjádření školského poradenského zařízení je nadbytečná zejména proto, že vyhotovený posudek (vyjádření), ať již doporučující nebo nedoporučující, není pro ředitele zavazující. Navíc současná praxe ukazuje, že se jedná o bezzubou formalitu, neboť rodiče si vyjádření mohou obstarat v různých poradenských zařízeních, nezřídka s různými závěry. Na druhou ani vypuštění uvedeného ustanovení nebrání rodičům nebo řediteli si názor poradenského zařízení vyžádat. Podmínka uvedená v odst. 3 písm. a), která souhlas ředitele podmiňuje existencí „závažných důvodů pro individuální vzdělávání“ je ryze subjektivní povahy. Termín „závažný“ není jakkoliv definován. Záleží proto jen řediteli, co za splnění podobné podmínky bude považovat. A jak ukazují první zkušenosti, jedná se navíc o podmínku nesmyslnou, neboť rodiče, kteří mají o individuální vzdělávání zájem si vždy nějaký pro ředitele dostatečně legitimní důvod najdou. Mimochodem – takovým závažným důvodem může být
samotná jasně formulovaná vůle rodičů a odkaz na ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána (např. Úmluva o právech dítěte - čl. 18, Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod – čl 2 nebo Listina lidských práv a svobod – čl. 32). Je tedy evidentní, že podmínka posuzování závažnosti důvodů ředitelem je nadbytečnou komplikací a mohla by být příčinou následně obtížně řešitelných sporů. Dopad návrhu na státní rozpočet a na rozpočty krajů a obcí. Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů nebo obcí. Soulad s právním řádem ČR a mezinárodními smlouvami. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem a Ústavou České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána ani s právem Evropské unie. Řešení obsažené v návrhu zákona je v souladu s běžným stavem v zemích Evropské Unie.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST K článku I bod 1: Vypuštěním předmětných částí textu se zásadně nemění charakter podmínek pro povolení individuálního vzdělávání. Zjednodušuje pouze rozhodování o povolení individuálního vzdělávání vypuštěním zbytných podmínek. Vypuštěním písm. h) v § 41 odst. 2 se ruší povinnost rodičů získat vyjádření „poradenského zařízení“, které ovšem není rozhodné pro vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu ředitele. bod 2: Vypuštěním písm. a) v § 41 odst. 3 se ruší ustanovení, podle kterého mají být nutnou podmínkou povolení individuálního vzdělávání tzv. „závažné důvody“, aniž je termín „závažný“ jednoznačněji specifikován. Podobná ničím a nijak neohraničená pravomoc ředitele školy může být nevhodně využita i proti zájmům dítěte a rodičů a právům vyplývajících z mezinárodních smluv. Přitom povolením individuálního vzdělávání se neruší povinnost tzv. „povinné školní docházky“. Podle § 40 jde pouze o jiný způsob plnění povinné školní docházky.
Karas Jiří v.r., Walter Bartoš v.r., Petr Pleva v.r., Jaroslav Plachý v.r., Tomáš Hasil v.r., Lubomír Suk v.r. Miloš Patera v.r., Aleš Rozehnal v.r., Zbyněk Novotný v.r., Helena Mallotová v.r., Marek Benda v.r.
Promítnutí navrhovaných změn do příslušných částí zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Legenda: vypuštěné části jsou označeny přeškrtnutím a jsou odbarveny šedě § 41 Individuální vzdělávání (1) O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy. (2) Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat a) jméno a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu žáka, b) uvedení období, ročníku, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván, c) důvody pro individuální vzdělávání žáka, d) popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka, e) doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat, f) seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, pokud nejde o učebnice uvedené v § 27 odst. 1, g) další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka, h) vyjádření školského poradenského zařízení. (3) Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání, b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka,
c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat. (4) Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. (5) Nelze-li individuálně vzdělávaného žáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení pololetí. (6) Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správnosti hodnocení žáka, může do 8 dnů od konání zkoušek písemně požádat ředitele školy o přezkoušení žáka; byl-li zkoušejícím žáka ředitel školy, krajský úřad. Pokud ředitel školy nebo krajský úřad žádosti vyhoví, nařídí komisionální přezkoušení žáka. (7) Ředitel školy zruší povolení individuálního vzdělávání
a) pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, b) pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem, c) pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, d) nelze-li žáka hodnotit způsobem uvedeným v odstavcích 4 a 5, nebo e) na žádost zákonného zástupce žáka. (8) Ředitel školy rozhodne o zrušení individuálního vzdělávání žáka nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení a zároveň zařadí žáka do příslušného ročníku základní školy. Odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o zrušení individuálního vzdělávání žáka nemá odkladný účinek. (9) Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních didaktických a kompenzačních učebních pomůcek podle § 16 odst. 7 a výdajů na činnost školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky.
