ZNÁTE MĚSTO PACOV ?
PAPRSEK VI. ROČNÍK
V roce 1908 založil Městské muzeum historik a propagátor pokrokových myšlenek středoškolský profesor Ferdinand Pakosta. Za pomoci několika nadšenců se mu podařilo získat do muzejních sbírek řadu exponátů, které instaloval v prvotních expozicích.
Víte, na kterém domě je umístěna pamětní deska Ferdinanda Pakosty? Prozradíme, že dům stojí téměř na náměstí.
ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY ZÁŘÍ 2012
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK SLOVNÍ ZÁSOBA Rozluštěte následující přesmyčky označující části oblečení (slova, kde je zpřeházeno správné pořadí písmen).
KROÁL……………………………………………………………ROLÁK OKAS……………………………………………………………………….. KULBOOK…………………………………………………………………. ŽMYPOA………………………………………………………………….. ČROTKI…………………………………………………………………….. BADNU…………………………………………………………………….. KOLOPNEDKY…………………………………………………………… SKÁPE………………………………………………………………………. ŮBZAL……………………………………………………………………… Správné odpovědi: SAKO, KLOBOUK, PYŽAMO, TRIČKO, BUNDA, PODKOLENKY, PÁSEK, BLŮZA.
KALENDÁŘ 8. 9. Narození Panny Marie Mezinárodní den gramotnosti 16. 9. Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy 21. 9. Mezinárodní den míru Mezinárodní den Alzeimerovy choroby 22. 9. Evropský den bez aut 28. 9. Sv. Václav – státní svátek Legenda praví, že v bájné hoře Blaník je ukryto vojsko se svatým Václavem v čele a až bude české zemi nejhůře, toto vojsko jí přijde na pomoc.
DOŽÍNKY Jsou to slavnosti sklizně obilí. Sklizeň obilí byla oslavována již v antickém Řecku a Římě. Dožínky začínaly s odvozem posledního svazku obilí – snopem – z pole. Opentlený, nazdobený byl vezen na vystrojeném voze do stodoly. Někteří pracovníci seděli na voze, jiní šli pěšky za ním. Někdy s nimi šli muzikanti, ale vždy tento obřad provázel zpěv. Důležitým zvykoslovným předmětem byl dožínkový věnec uvitý z obilných klasů. Zaplétaly se do něj klasy všech pěstovaných druhů obilí. Zdobily ho stuhy, polní květiny, slaměnky a bylinky. Věřilo se, že tento dožínkový věnec má kouzelnou moc uzdravovat a ovlivňovat úrodu v příštím roce. Věnec byl určen hospodáři nebo vrchnosti či šafáři. Předávalo ho nejčastěji děvče ze vsi. Popřálo štěstí a zdraví a též dobrou sklizeň v příštím roce. Samozřejmě, že nechybělo pohoštění a večer tanec a zábava. Zdroj: Lidové tradice
AKTUÁLNĚ IV. ROČNÍK TÝDNE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Pod sloganem „… aby se člověk cítil být člověkem“ se od 8. do 14. října 2012 uskuteční již 4. ročník celostátního Týdne sociálních služeb ČR. Projekt tradičně vyhlašovaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR a Ministerstvem práce a sociálních věcí má za cíl široké veřejnosti představit sociální služby, které jsou v České republice poskytovány přibližně 7% populace a které od 90. let procházejí procesem výrazného zvyšování kvality i dostupnosti.
OSLAVA ZALOŽENÍ CHARITY PACOV V sobotu 18. srpna jsme společně s uživateli našich služeb, farníky a příznivci Charity oslavili 20. výročí založení Farní charity Pacov. Po mši svaté a koncertě Evy Henychové jsme se přesunuli z kostela na farní dvůr, kde na nás čekali muzikanti a posezení s pohoštěním. Peklo se prasátko a stoly se prohýbaly pod různými dobrotami. Vítaným a milým hostem byla ředitelka Diecézní charity České Budějovice Mgr. Michaela Čermáková.
SVÁTEK SENIORŮ KDY: neděle 30. září KDE: Masarykovo náměstí Jihlava od 13 hodin VYSTOUPÍ: Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Eva a Vašek … a další Podrobný program na www.SvatekSenioru.
? OTAZNÍKY ? KOLIK LISTŮ NA PODZIM SHODÍ PRŮMĚRNÝ STROM ? Záleží samozřejmě na druhu, stáří i zdraví stromu. Vezměme třeba zdravý buk, u něhož je plocha jednoho listu asi 20 čtverečních centimetrů a který má korunu o průměru 6 metrů. Z určitého vzorce se dá vypočítat, kolik může mít celkem listů, aby ty vrchní příliš nestínily spodním – a pro takový buk to vychází asi na 60 000 listů. Můžeme z toho odhadnout, že průměrný strom shodí na podzim několik desítek tisíc listů, opravdu velký strom až statisíce listů.
HUMOR LÉČÍ Baví se dva důchodci: „Přestanou se u nás vyrábět postele!“ „Prosím tě, a proč?“ „Protože umělci spí na vavřínech, politici mají ustláno na růžích, opozice nespí, demokraticky naladěný lid bdí, policie a vojsko jsou na stráži a zbytek sedí!“ Jeden důchodce se dožil 106 let. Novináři se ho ptají: „Povězte nám prosím, jak se vám povedlo dožít se takového vysokého věku?“ „No, už delší čas nekouřím, jsem skoro vegetarián, všude chodím pěšky a spát chodím, když se setmí.“ „Aha. Snažíte se tedy zdravě žít, že ?“ „Ani ne. Ale víte, při dnešních cenách cigaret, masa, benzínu a elektřiny…“
DOMÁCÍ LÉKAŘ
DOBRÉ RADY NA KAŽDÝ DEN
ŠÁLEK Z KUKUŘIČNÝCH VLÁSKŮ Připravíme čaj z tohoto přírodního diuretika a vroucí vody (¼ šálku umytých vlasů z kukuřice na 1 šálek vody). Čaj necháme 5 – 6 minut louhovat, slijeme a pijeme až 3 šálky denně. Tento přírodní lék má v močovém ústrojí protizánětlivé účinky, je také tradiční lidovou medicínou na zánět močového měchýře, uretritidu a na prostatu .
JAK NA CIBULI Před krájením cibule si opláchněte a navlhčete prkénko. Tak vám éterické oleje nebudou tolik stoupat do očí. Používejte zásadně ostrý nůž. Jinak na něj budete muset tlačit a tím se opět uvolňují nepříjemné štiplavé složky. Rozpůlená cibule vydrží v lednici pět dní jako čerstvá, pokud místa řezu potřeme máslem a zabalíme ji do alobalu. Aby nevyklíčila, dejte do nádoby, kde se skladuje, kousek chleba. Když cibuli smažíte, rychleji zhnědne, jestliže ji předem posypete trochou hladké mouky a navíc bude hezky křupat.
LIBO-LI LIBEČEK ? Nepříjemností spojených s mírným zánětem močových cest se zbavíte pomocí čaje z libečku. 1 lžičku nasekaného sušeného kořene z libečku zalijte 1 šálkem vroucí vody. Čaj nechte louhovat 10 minut, potom jej slijte a vypijte. Upozornění: tento čaj by neměly pít osoby, které mají chronické problémy s ledvinami. VZDEJTE S KONVICÍ CHVÁLU PLEVELU Pampeliška není jen tak ledajaký plevel: má za sebou dlouhou historii jako léčivka a je prospěšná ledvinám nejméně dvěma způsoby. Pampeliška především omezuje zadržování tekutin, které je důsledkem nemocí ledvin. Zadruhé může urychlit vylučování malých ledvinových kamínků. Pokud zaznamenáte bolest, která ohlašuje pohyb ledvinového kamínku, pijte co nejvíce pampeliškového čaje. Pampeliška je silné diuretikum, podporuje proudění krve v ledvinách, zvyšuje vylučování moči a pomáhá vylučovat ledvinové kameny. K dostání je pampeliškový čaj v sáčcích, ale můžete si připravit i svůj vlastní. Pampeliškové listy a kořen pořádně opláchneme vodou a nadrobno nasekáme. Do 2 šálků vody dáme 3 lžíce byliny, čaj vaříme 3 minuty, necháme jej louhovat 10 – 12 minut a potom jej slijeme.
FÉNEM PROTI PRACHU Starší radiátory se mezi jednotlivými žebry pravidelně zanášejí prachem, který se špatně utírá. Zkuste to pomocí fénu: nejprve položte pod radiátor noviny a fén zapněte na nejnižší výkon i teplotu. Prach snadno odfouknete, zůstane na novinách, které vyhodíte. Mastné nečistoty se zahřejí a potom už je lehce odstraníte hadrem navlhčeným ve vodě s pracím práškem.
LIDOVÉ HÁDANKY Sedí babka kulatá, má sto sukní ze zlata. Když jí jednu svléknout zkusíš, rozplakat se přitom musíš. /CIBULE/ Stojí, stojí kmotr zlatý, vousatý a kolenatý. /JEČMEN/
Sedí panna ve světnici, vlasy má až na lavici. /MRKEV/
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ CHMELOVÁ BRIGÁDA Dříve bývalo běžnou praxí, že před nástupem na střední školu jezdili budoucí pražští študentíci ještě v srpnu na konci svých prázdnin na ruční sběr chmelu. Pozvánku na brigádu každý obdržel už na jaře spolu s dlouho očekávanou obálkou o kladném výsledku přijímacího řízení. Bylo to od pořadatelů strategicky vymyšlené, protože v návalu nadšení z přijetí na střední školu se téměř každý na chmel přihlásil. Stejně i já, navíc podpořená starší kamarádkou, která zasvěceně líčila chmelovou brigádu jako něco naprosto úžasného, na co nikdy nezapomenu, což se opravdu potvrdilo. Prázdniny po deváté třídě jsem trávila jako každý rok na skautském táboře, kde jsem si naštěstí posílila fyzičku a imunitu, protože to bylo, jak se později ukázalo, pro zdolání chmelové brigády nezbytné. Asi v polovině srpna se na vratech naší průmyslovky objevila cedule s datem odjezdu. Nic víc, jen datum a konec. Žádné instrukce ani informace. A tak jsem nevěděla ani kam jedu, ani co si mám vzít sebou. Jako „zkušená“ trampka jsem si tedy zabalila „tele“ (pro mladší generaci - speciální vojenský ruksak s kůží navrchu, který se vyznačoval tím, že se do něj skoro nic nevešlo), prozřetelně přidala spacák a ešus se lžící. Z filmového muzikálu „Starci na chmelu“ jsem si pamatovala, že musím mít taky něco originálního. Ale co? Chtělo by to triko s nápisem, ale to byl tenkrát luxus. A tak jsem se pustila do samovýroby. Na žluté bavlněné triko jsem pracně vyšila dle svého mínění velmi vtipný a originální nápis v anglickém jazyce „Keep smiling“ (v překladu - Vždy s úsměvem). Každé písmeno jsem vyvedla v jiné barvě, a protože triko bylo tzv. hladce obrace vroubkované a já v ručních pracech nikdy nevynikala, výsledek, jak se říká, zdaleka neodpovídal úsilí tomu vloženému. Nápis byl celý vlnitý a kostrbatý, ale mně se to líbilo a to bylo důležité. U dědečka jsem našla krásný svatební klobouk, který výborně doplnil můj chmelový image. V den odjezdu jsem popadla tele a spacák a v novém klobouku a super triku vyrazila na chmel. Ostatní byli vybaveni různě, někdo měl kufr, někdo spacák, někdo jen igelitku. Netušili jsme, co nás čeká. To, co jsem pak zažila při příjezdu a během celé své první chmelové brigády, předčilo všechna moje očekávání a i ty nejhroznější představy a obavy. Spali jsme v jedné obrovské ratejně na trojpalandách (tři postele nad sebou), bylo nás tam asi sto. Kdo neměl spacák, vyfasoval kousavou vojenskou deku. Postel sestávala asi ze
šesti kovových úhelníků, na kterých ležel slamník lehce nacpaný slámou. Po první noci jsem cítila každý úhelník v zádech, ze slamníku se totiž stala zvlněná placka. Po několika nocích mi to už bylo jedno, jelikož jsem byla tak urvaná, že jsem necítila nic. Myli jsme se ve špinavé kašně před stodolou (naší ubytovnou). Po několika dnech jsme se už nemyli vůbec, voda byla neprůhledná a plná žabince. Pak jsme se už ani nepřevlékali. Jak jsme přišli z chmelnice, tak jsme padli na „slamníky“ a spali. Z mého supertrika se stal cár hadru, ze kterého potupně visely zbytky barevné vlny a tvořily torzo mého veselého anglického nápisu. Ze svatebního klobouku se po několika deštích stala podivná hučka, tepláky opakovaně spravované náplastí byly tvrdé a staly se odolnými vůči chmelovým štokům, které jsem po nich celý den soukala při otrhávání chmelových šištiček. Vypadali jsme všichni stejně, originalita byla v čudu a nám to bylo fuk. Ještě horší to bylo s jídlem. Vozili nám ho traktorem rovnou na chmelnici a jedl jen ten, kdo byl nejrychlejší a doběhl včas. Byl to nelítostný boj, ve kterém se obnažily mnohé charaktery. Hlad je mocný vůdce a pokušitel. I já, čestná a skromná skautka, jsem po obdržení balíku jídla z domova (o který jsem si zbaběle napsala) svedla těžký vnitřní boj, zda mám všechno sníst nebo se podělit s kamarády. Rozdělila jsem se. A docela si pamatuji na ten hřejivý pocit čistého svědomí a radosti z vítězství nad sobectvím. To samé jsem očekávala i od ostatních a ne všichni se zachovali stejně. S tím se musí ale každý vypořádat sám. Pamatuji se na obrovský koš, do kterého jsem vhodila na chmelnici prvních pár šištiček, které se smutně krčily na dně. Takových košů jsem musela denně naplnit osm - to byla norma. Pracovali jsme ráno od pěti až do tmy, abychom ji splnili. Navzdory špíně, hladu a únavě jsme nakonec všichni chmelovou brigádu ve zdraví přečkali, dokonce obdrželi i plat (asi 600,- Kč za tři týdny práce) a zoceleni nastoupili do prvního ročníku. Přesto všechno, co jsem zažila, vzpomínám na svůj první chmel s nostalgií a úsměvem a jsem i po letech pyšná na to, že jsem to tenkrát nevzdala a vydržela až do konce. Podle mě by si to měl vyzkoušet každý, možná by byl překvapen, co všechno dokáže překonat. A také i přátelství, vzniklá právě na tomto chmelu, která prošla tolika těžkými zkouškami, přetrvala dalších mnoho let. Příští prázdniny jsme jeli na chmel už jako „mazáci“ na kombajn. Spali jsme v peřinách, jedli v jídelně a koupali se denně v teplé vodě. Večer jsme hráli na kytaru, dokonce nám i promítali filmy. Práce to byla úplně jiná, pohodová. Ale už to jaksi nebylo ono.
SLAVNÍ ČECHOVÉ Věra ČÁSLAVSKÁ (nar. 1942) Věra Čáslavská, česká sportovní gymnastka, sedminásobná olympijská vítězka se narodila 3. května roku 1942 v Praze. V roce 1958 se Čáslavská účastní mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě – napoprvé získává ve světové soutěži druhé místo v soutěži družstev a osmé ve víceboji jednotlivkyň. Na mistrovství Československa pak končí druhá, za Bosákovou. V roce 1960 se Věra Čáslavská poprvé účastní olympijských her (XVII. olympijské hry v Římě) – získává stříbrnou medaili za soutěž družstev, na kladině je šestá, ve víceboji žen pak osmá. V následujícím roce, na mistrovství Evropy v Lipsku získává jedno třetí místo, a to ve čtyřboji. V roce 1962 na mistrovství světa v Praze pak poprvé zazáří – získává zlato v přeskoku, stříbro ve víceboji jednotlivkyň a v soutěži družstev a bronzovou medaili v prostných. Na bradlech a kladině je pátá. Olympijský rok 1964 je pak pro Čáslavskou rokem velice úspěšným – na XVIII. olympijské hry do Tokia odjíždí jako jedna z favoritek a svoji roli splní dokonale – ve víceboji jednotlivkyň, v přeskoku a na kladině vítězí a získává olympijské zlato, na bradlech končí pátá, v prostných šestá, s československým družstvem je pak v soutěži družstev druhá. Na mistrovství Evropy v Sofii v roce 1965 svoji pozici nejlepší sportovní gymnastky své doby potvrdí – získává pět zlatých medailí. Na mistrovství světa o rok později v Dortmundu pak získává zlato v soutěži družstev (před dosud suverénními gymnastkami Sovětského svazu), ve víceboji jednotlivkyň a v přeskoku. Na kladině a v prostných skončí druhá a na bradlech (po chybě) končí až na čtvrtém místě. Na mistrovství Evropy v Amsterodamu v roce 1967 ale exceluje – zvítězí ve všech disciplínách víceboje i ve víceboji samotném. V roce 1968 se Čáslavská připravuje na XIX. olympijské hry v Mexiku. Na olympijských hrách pak opět nezklame – získává čtyři zlaté medaile (ve víceboji, v přeskoku, na bradlech a v prostných), na kladině a v družstvech končí druhá. Olympijské úspěchy přinesou Čáslavské ještě jeden úspěch – je vyhlášena nejlepší sportovkyní světa za rok 1968 (nejlepší sportovkyní Československa je v letech 1964 a 1966–68). Po olympijských hrách v Mexiku ukončuje sportovní kariéru a začíná studovat na FTVS Univerzity Karlovy v Praze.
Ladislav Křížek
Úsměvný den ( Když potkáš člověka… ) Když potkáš člověka, který je Ti blízký, těšíš se na shledání, na rukou stisky, poznáš to na očích, zda po nich touží, poptáš se na zdraví jak stále slouží…
Pak trochu prohodíte co přinesl čas, co život zanechal na každém z nás, společně uznáte, že doby mladosti přinesly mnohem více prožitých radostí…
… Jak letí vzpomínky trochu se uleví, na tvářích zjeví se občasné úsměvy, každého potěší, když na rtech září, že rádo se dávnému přátelství daří. Úsměv nejen pomáhá i člověku sluší, dovede pohladit a potěšit na duši a toho kdo ho rozdává nestojí pranic, na druhého ale přenáší kousek pohody navíc…
… Když pak si na rozchod opět ruce podáte v naději až zase někdy se spolu potkáte, i když možná tep roků odkryje v nás mnoho změn, ať čas je opět přetvoří v příjemný úsměvný den…
( z cyklu „Vzpomínky a návraty“ – 2012 )
