ZNÁTE MĚSTO PACOV ?
PAPRSEK VII. ROČNÍK
ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY KVĚTEN 2013
Víte, kde se nacházejí tyto novostavby? Napovíme, že část města se jmenuje ZA STAROU FAROU.
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK K uvedeným třem přídavným jménům vymyslete takové podstatné jméno, které lze spojit se všemi třemi uvedenými přídavnými jmény tak, že vytvoří nějaké ustálené slovní spojení.
KALENDÁŘ 1. 5. 2. 5. 3. 5. 8. 5.
Růžová, zeleninová, okrasná……………………………………. Obchodní, činžovní, rodinný……………………………………. Záchranný, podvazkový, kýlní………………………………….. Vitamínová, časovaná, kalorická……………………………… Příčná, zobcová, Kouzelná……………………………………….. Ozubené, jízdní, horské……………………………………………. Zelný, nepopsaný, rodný…………………………………………. Temná, plavební, advokátní…………………………………….. Bludný, polární, rodinný…………………………………………… ( zahrada, dům, pás, bomba, flétna, kolo, list, komora, kruh)
9. 5. 12. 5. 13. 5. 15. 5. 16. 5. 17. 5. 19. 5. 24. 5. 25. 5. 26. 5. 29. 5. 30. 5. 31. 5.
Svátek práce – státní svátek Mezinárodní den ptačího zpěvu Den Slunce Světový den svobody tisku Den osvobození od fašismu – státní svátek Panna Maria, Prostřednice všech milostí Slavnost Nanebevstoupení Páně Den matek Panna Maria Fatimská Mezinárodní den rodiny Svátek sv. Jana Nepomuckého, hlavního patrona Čech Světový den telekomunikace Slavnost Seslání Ducha Svatého – hod Boží svatodušní Evropský den parků Den Afriky Slavnost Nejsvětější Trojice Mezinárodní den ochránců míru Slavnost Těla a Krve Páně – Boží Tělo Světový den bez tabáku Den otvírání studánek Svátek Navštívení Panny Marie
AKTUÁLNĚ
DOBRÉ RADY NA KAŽDÝ DEN
NEDEJTE ŠANCI JARNÍ ÚNAVĚ Dlouhé zimní období, kdy se člověku nechce opustit teplo domova, se neblaze podepisuje na naší tělesné i duševní kondici. Připočteme-li několikaměsíční nedostatek slunečního svitu a tedy nižší tvorbu vitaminu D, máme definici častého neduhu zvaného jarní únava. Jedná se o pocit fyzické a psychické únavy a vyčerpání, který se objevuje v období konce zimy a začátku jara. Bránit se můžeme zejména aktivním odpočinkem, nejlépe venku na slunci. Neméně důležitá je však i duševní očista a relaxace, abychom pro změnu rovnýma nohama nesklouzli do jarních depresí. Zimní měsíce organismus vyčerpávají. Přetopené místnosti, nedostatek pohybu, těžká strava, brzká tma a obloha spíše pod mrakem než zalitá sluncem jsou hlavními spouštěči. S prvními jarními paprsky jsme najednou plní energie, leč bez potřebné fyzické kondice. Snadno se vyčerpáme a únava je na světě. V tu chvíli bychom měli pomalu zvyšovat množství pohybu, dodávat tělu více tekutin a vitaminů a snažit se dostat do celkové duševní pohody.
KUŘÍHO OKA se můžeme zbavit tak, že na kolečka nakrájenou cibuli nejdříve na 24 hodin naložíme do octa a potom tuto přes noc přiložíme na kuří oko a zavážeme. Poté kuří oko změkne a dá se dobře odstranit.
MAMINCE Nepotřebuju slunce, které září, stačí mi úsměv na tvé tváři. Jsi jako růže, která kvete, jsi ta nejlepší maminka na světě.
MOUČNÉ MOLY Z MOUKY VYPUDÍTE několika bobkovými listy, které rozložíte ve skladovacím prostoru poblíž sáčků mouky. PÁCHNOUCÍ DŘEVĚNÁ smíchanou s octem.
PRKÉNKA na krájení vydrhnete solí
HUMOR LÉČÍ Manžel vyčítá manželce: „Co děláš pořád s tolika penězi?“ „No, buď všechno projím, nebo to utratím za diety!“ Paní Nováková chce žehlit, ale s překvapením zjistí, že je prádelní koš úplně prázdný. Obrátí se tedy na manžela: „Proboha, kam zmizelo všechno prádlo?“ „To opravdu netuším“, pokrčí rameny pan Novák a dodá: „Ale teď si vzpomínám, že jsi mi ráno říkala, abych ho sundal ze šňůry a hodil do koše a pak jsi chtěla, abych ten koš vynesl…“ Mladá žena v knihovně: „Kde najdu knihu o manželském štěstí?“ „Zkuste oddělení pohádek…“
SLAVNÍ ČECHOVÉ Vojtěch NÁPRSTEK
RECEPTÁŘ (1826
– 1894) český vlastenec, národopisec a bojovník za pokrok Narodil se 17. dubna 1826 v rodině manželů Fingerhutových a do roku 1880 se jmenoval Adalbert Fingerhut. Studoval klasické gymnázium a již od raného dětství projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku, ale na přání matky začal studovat ve Vídni práva. Během studií se v roce 1848 zúčastnil povstání ve Vídni i v Praze. Když byla revoluce potlačena, emigroval do USA, kde prožil celkem 10 let, v jejichž průběhu se živil různými činnostmi: truhlář, nádeník, knihkupec, politik. Jeho knihkupectví se stalo významným krajanským střediskem pro vystěhovalce přicházející z Čech. Byl členem vládní expedice, jejíž úkol byl prozkoumat indiánský kmen Dakota; což byl pravděpodobně první impuls, který ho nasměroval k národopisu. V roce 1858 se vrátil do Prahy a změnil rodinný pivovar U Halánků na dnešním Betlémském náměstí na centrum české inteligence. Zde se zasazoval za šíření osvětové činnosti, propagoval emancipaci žen a podporoval šíření pokroku do domácností. Byl považován za „konzula“ všech Čechů žijících v zahraničí. Také díky tomu stále více rostly jeho sbírky. Proto v roce 1862 změnil svůj rodný dům na České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum). Přispěvateli do jeho sbírek byli například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič a jazykovědec Bedřich Hrozný. V roce 1880 Náprstek konečně vyhrál boj s úřady o českou podobu svého jména. Trvalo mu to více než 30 let. Po matčině smrti se stal správcem rodinného majetku, který nebyl zdaleka malý. Většinu ho spotřeboval na své sbírky, podporu krajanů a na svou bohatou osvětovou činnost. Když prostory budovy U Halánků nestačily, nechal přistavět roku 1886 v zadním traktu novou třípatrovou budovu pro své muzeum. V závěti odkázal veškerý svůj movitý i nemovitý majetek muzeu. Zemřel uprostřed příprav na národopisnou výstavu po záchvatu mrtvice 2. 9. 1894. Podle svého přání byl jako jeden z prvních v českých zemích zpopelněn. U nás ještě nebylo žádné krematorium, tak bylo jeho tělo převezeno ke kremaci do německé Gothy. Jeho popel byl pak uložen v Náprstkově muzeu, kde je dodnes.
POCHOUTKY Z BROKOLICE BROKOLICOVÁ BÁBOVKA 1 ks brokolice (500 g), 200 g šunky, 100 g tvrdého sýra, 4 vejce, sůl, mletý pepř, muškátový oříšek, 150 ml mléka, 250 ml polohrubé mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 5 stroužků česneku Postup: Brokolici rozebereme na růžičky, v osolené vodě nebo v páře chvíli povaříme do změknutí (asi 5 minut). Scedíme, propláchneme studenou vodou a necháme okapat. Šunku nakrájíme na drobné kostičky, sýr nahrubo nastrouháme. Brokolici pokrájíme na drobno a smícháme s moukou smíchanou s práškem do pečiva. Zalijeme mlékem, vmícháme šunku, sýr, sůl, koření a rozmačkaný česnek. Celá vejce ušleháme do husté pěny a vmícháme k ostatnímu. Hmotu nalijeme do vymazané a vysypané bábovkové formy a vložíme do vyhřáté trouby. Upečeme dorůžova (při 190°C asi 60 minut). BROKOLICOVÝ SÝR 1 ks brokolice (500 g), 150-200 g taveného sýra (např. Apetito) Postup: Brokolici rozebereme na růžičky a chvíli povaříme v páře (5-10 minut) tak, aby zůstala křupavá. Necháme vychladnout. Pak ji posekáme nadrobno a smícháme se sýrem. Mažeme na pečivo. RÝŽOVÝ NÁKYP S BROKOLICÍ 250 g rýže, 1 brokolice, 150 g šunky, 200 g eidamu, 50 g másla, 4 vejce, sůl, pepř, lžička vegety, 1 lžíce másla a 2 lžíce strouhanky - na vymazání a vysypání zapékací misky Postup: Rýži uvaříme doměkka. Brokolici rozebranou na růžičky povaříme 4 minuty v páře. Sýr nastrouháme, šunku drobně nakrájíme. Máslo utřeme se žloutky, přidáme rýži, brokolici, polovinu sýra, osolíme, opepříme, okořeníme vegetou a nakonec lehce vmícháme sníh ušlehaný z bílků. Směsí naplníme vymazanou a vysypanou zapékací misku a pečeme v předem vyhřáté troubě asi 15 minut. Poté nákyp posypeme zbývajícím sýrem a dopečeme.
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ KOTLÍK Ráda bych se vrátila ke vzpomínkám na své začátky ve skautském oddíle Lišek. Jak jsem psala minule, stala jsem se nejprve světluškou, právoplatnou členkou hnědé šestky. Do oddílu jsem vstoupila v zimě, kdy jsme se v týdnu scházeli v klubovně na pravidelných schůzkách nabitých pestrým programem pečlivě přichystaným naší vedoucí Gill a volný čas o víkendech trávili bruslením a sáňkováním nebo prolézáním pražských památek a zákoutí při napínavých hrách. To všechno bylo pro mě nové a byla jsem tím nadmíru nadšená. Ale pak nastalo jaro a s ním se teprve začal ten pravý skautský život. Tolik jsem se těšila na svou první dvoudenní výpravu s noclehem v přírodě. Skauti nevozili na výpravy stany, jen celty, do kterých se buď zabalili, nebo se ze dvou celt dal postavit čtvercový stan bez podlážky. Každý musel mít ještě spacák, správnou tornu, nůž, sekerku a především skautský kroj. To všechno stálo hodně peněz a nebylo snadné si celou výbavu najednou pořídit. I moje maminka mi věci kupovala postupně a já musela posbírat spoustu starého papíru a odnosit moc balíků do sběru, abych mohla k maminčiným tenkrát těžce vydělávaným penězům nějakou tu korunku přidat. Nakonec jsem se dočkala a všechno potřebné bylo nakoupeno. Měla jsem o to větší radost, že jsem si i já na kousek sama vydělala. Oblékla jsem se celá do kroje, na krk uvázala žlutý šátek s turbánkem, na košili připnula slibový odznak a pyšně pochodovala sem a tam po předsíni. A rodiče i bráška (z kterého se pak stal také skaut) se radovali se mnou a nikoho ani nenapadlo se mi smát, protože jsem byla nesmírně šťastná a hrdá a oni mi nechtěli kazit radost. První dvoudenní výpravy začínaly už v březnu. Pokud počasí dovolilo, spalo se už venku pod širákem nebo v celtových stanech. Když byla ještě velká zima, přespávali jsme zdarma v tělocvičnách nebo sálech místních sokoloven, kde nám vyjednal nocleh vždy místní skautský oddíl. Nebyly s tím tenkrát žádné problémy. A tak jsem se i já konečně dočkala své první dvoudenní, resp. třídenní výpravy, protože jsme odjížděli už v pátek. Bylo to někam poblíž Uhříněvsi, to ještě nepatřila do Prahy. Ve středu jsme se na schůzce v klubovně dověděli, kam pojedeme a co si každý musí vzít sebou. Dělalo se to tak, že šestka měla dohromady jeden kotlík a v něm si společně na ohni vařili. Každý vzal některou ze součástí tzv. „skautského guláše“ a na místě se z toho pak stvořil oběd. Byl to pokaždé tenhle guláš, ale vždycky chutnal jinak. Podle toho, co kdo donesl a jak nám hořel oheň. Já jsem
tenkrát vyfasovala brambory, to si pamatuju. Ostatní pak vezli buřty, konzervy, cibuli, sádlo, kolínka, chleba, koření atd. Vařil se jenom oběd, ostatní jídla se řešila chlebem s „něčím“, nejčastěji paštikou a čajem. Nevím už, kam přesně jsme tenkrát jeli, vím jen, že to bylo vlakem a k noclehu jsme se uložili někde na louce u řeky. Vzpomínám si matně, že jsem spala vedle Peggy, že jsme hráli spoustu her, že jsme nakonec stavěli stan, ale na co určitě nezapomenu, bylo moje první vaření v kotlíku na ohni. Každé dítko, až na malé výjimky je trochu pyroman. Čudit se u ohně, tomu prostě neodolá. Proto nebylo nikdy obtížné sehnat ohniváky a kuchaře k přípravě kotlíkového guláše. Zkušenější světlušky zatloukly sekerkou do země dvě vysoké vidlice, do nich položily dlouhý tlustý klacek a na ten pověsily kotlík. Pod kotlíkem se rozdělal oheň a mohlo se vařit. Voda se brala z řeky, to nikdo neřešil. Když se voda vařila, naházelo se do ní všechno, co kdo přivezl, a když byly brambory měkké, uřízl si každý pořádný kus chleba a jedlo se rovnou z kotlíku tzv. lžící „hamounicí“ (hliníková lžíce ohnutá do pravého úhlu). Problém nastal, když se dojedlo. Někdo musel mastný a očouzený kotlík umýt. A kdo to udělá? No přece Viki, je nováček, tak aby se to naučila. Vzala jsem kotlík a ploužila se poučena ostatními k řece, abych ho vydrhla pískem (skaut nikdy nepoužije Jar – je to proti přírodě). Kdo tohle vymyslel, to nevím, ale od guláše a sazí špinavý kotlík odolával ledové vodě velmi zdatně a ruce jsem měla za chvilku nejen zmrzlé, ale také celé černé a mastné. Navíc na kraji nebyl žádný písek, jen bahno, a tak jsem se stále více nakláněla, abych něco vyhrabala dále od břehu, až se zákonitě stalo to, co se stát muselo. Břeh se utrhnul a já zahučela i s kotlíkem do ledové vody. Křičet jsem musela moc, protože jsem neuměla plavat a plný kotlík mě táhnul ke dnu. K řece se seběhl celý oddíl v čele s Gill, naší vedoucí. Z vody mě vytáhli pomocí dlouhých větví celou zmrzlou, vyděšenou a bez kotlíku. Všichni měli strach, co se mi stalo, protože jsem brečela na celé kolo a pořád koktala něco jako „ko, ko, ko“. Nikdo mi nerozuměl, zuby mi jektaly, ještě když mě balili do deky a strkali do spacáku a já pořád jen to „ko, ko, ko“. Asi si chvíli mysleli, že mi z toho šoku přeskočilo, až teprve Veverka si vzpomněla: „Kde máš kotlík, Viki?“ A já zase „Ko, ko… kotlík je v řece, pustila jsem ho a utopil se“ a slzy mi tekly proudem. I když jsem se tehdy moc bála, bylo mi samozřejmě odpuštěno. Druhý den jsme vařili dohromady s bílou šestkou v jejich kotlíku a já mezi nimi zase poznala sílu toho pravého přátelství. A kotlík hnědé šestky? Už přes čtyřicet let rezaví někde na dně řeky, jestli se už dávno nerozpadnul.
VAŠE DOTAZY MÁ DIABETIKA OŠETŘOVAT JEHO PRAKTICKÝ LÉKAŘ, NEBO JE POVINEN POSLAT HO K DIABETOLOGOVI ? Pacienta s diabetem 2. typu, který nemá žádné komplikace, by měl vždy ošetřovat jeho praktický lékař. VZP podporuje v ordinacích praktických lékařů v rámci komplexní péče o registrované pojištěnce péči o nekomplikované diabetiky 2. typu , aby byl v ordinacích specialistů prostor a čas se věnovat léčbě diabetiků 1. typu a komplikovanějších diabetiků 2. typu. Výkon pro péči o nekomplikovaného diabetika 2. typu v rámci péče praktickým lékařem je hrazen nad rámec kapitační platby a praktičtí lékaři mají možnost provádět i sledování hladiny glykovaného hemoglobinu přímo ve své ordinaci bez nutnosti odesílat pacienta na vyšetření do laboratoře. VZP vnímá péči o diabetické pacienty především s důrazem na primární a sekundární prevenci onemocnění jako jednu ze svých priorit. VZP plně hradí všechna potřebná indikovaná vyšetření i léčbu diabetických pacientů v ordinacích specialistů – oftalmologů, nefrologů, internistů, kardiologů a dalších – a tuto léčbu nijak nelimituje. Všechny potřebné léčivé přípravky jsou v systému veřejného zdravotního pojištění při dodržování pravidel pro jejich úhradu dostupné jak odborníkům – diabetologům, tak i praktickým lékařům. Zdroj: www.zijemenaplno.cz Odpovídal: Mgr. Jiří Rod, tiskový mluvčí VZP ČR
DOMÁCÍ LÉKAŘ ZDOLEJTE MYKÓZU NOHOU Mykóza dá nohám pokoj, když jim připravíte koupel z 6 litrů vody a 1 lžíce soli. Abyste plíseň zahubili, namočte postižená chodidla na 10 minut do této lázně. NEVONÍCÍ NOHY Silný černý čaj nejenže zničí bakterie způsobující zápach, ale také uzavře póry, takže se nohy budou méně potit. Tři sáčky černého čaje vařte 15 minut ve 2 šálcích vody, potom čaj rozřeďte 2 litry vody. Až čaj vychladne, nalijte jej do umělohmotného lavoru a nohy do něj na půl hodiny ponořte. POHMOŽDĚNINA SE ZMENŠÍ DÍKY CIBULI Na povrchovou pohmožděninu ihned přiložte syrovou cibuli a nechte ji působit 15 minut. Proč? Protože allicin v cibuli (právě ta složka, která způsobuje, že nám slzí oči), povzbuzuje tok lymfatických tekutin v těle a pomáhá odvést ze zraněné pokožky přebytečnou krev, jež mění barvu a kterou nazýváme podlitinou či modřinou.
MÁJOVÉ ŘÍKADLO Pojďte, kluci k nám, postavil jsem máj. Májku krásně zelenou, květinami zdobenou, pod okno pro Aničku, kterou nosím v srdíčku.
