Pan Kašpar Andrey Bayniyazov, Benjamin Pavel Kremsa

NIKDY

prg nikdy nekoncici pribeh.indd 1 Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černá

20.4.2011 12:16:30

Pan Kašpar – Andrey Bayniyazov, Benjamin – Pavel Kremsa


20.4.2011 12:16:32

Představa (z něm. Vor-stellung) široké označení pro obsahy či obrazy, které si vědomí „staví před sebe“ jako témata. Ačkoli jsou představy vždy závislé na zkušenostech (vjemech, zážitcích), je pro ně charakteristický aktivní podíl vlastního vědomí nebo dokonce tvořivosti a také určitá celkovost. Na jedné straně je představa určitější než pocit nebo dojem, na druhé straně není ještě vyjádřena slovy a člověk takové vyjádření musí teprve hledat. Představy jsou hlavním nástrojem praktické orientace ve světě, rozhodování a jednání. Fantazie (z řec. fantasma, obraz, vidění, přelud) obrazotvornost, obrazivost, vytváření nových představ. Lidská schopnost, která pracuje s představami jako odrazy dříve vnímaného a projevuje se jejich spojováním do nových celků. Vychází z psychického zpracování zkušenosti jedince, zároveň ji však přesahuje vytvářením nových syntéz. Je předpokladem lidské tvořivosti. Fantazie se kromě jiného projevuje spontánností a tvořivostí, nebo ještě lépe řečeno odvahou tvořit, která je dětem vlastní, zatímco dospělým již často chybí. Specialista na lidské zdroje Libor Šimon píše o zajímavém experimentu. Když se skupiny dětí zeptal, kdo z nich umí kreslit, přihlásily se všechny. Když se na tutéž otázku zeptal skupiny dospělých, nezvedla se ani jedna ruka. Že by všichni dospělí zapomněli kreslit? Pokus pokračoval úkolem, aby každý v časovém limitu 30 vteřin nakreslil svého souseda. Po skončení pokusu se většina dospělých cítila trapně a svému sousedovi se omlouvali. Děti naopak s hrdostí všem ukazovaly své výtvory. Přitom nedostatek či určité vytěsnění fantazie a tvořivosti ze života dospělých může mít mnohem závažnější důsledky. Podle Vojtěcha Franče platí, že pokud lidé přestanou věřit ve schopnost vytvářet své vlastní vize, jsou lehce manipulovatelní. Stávají se závislí na vnějších podnětech, které jejich pasivní představivost stimulují: na filmech, časopisech, počítačových hrách... Tyto technické vymoženosti sice usnadňují život, ale vybírají si svou daň v podobě ubývající schopnosti imaginace. Toho využívají PR a reklamní agentury, které se snaží člověka přesvědčit o tom, co potřebuje, i když to vlastně vůbec nepotřebuje. Vykreslují mu a vnucují jakési umělé sny, o kterých si má myslet, že to jsou jeho vlastní přání, jeho vlastní fantazie. A to jen proto, aby ho učinili nešťastným a závislým na produktech, které potřebují prodat. „Fantazie je důležitější než vědění.“ Albert Einstein „Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být.“ Karel Čapek zdroj: Wikipedie


20.4.2011 12:16:33

inscenátoři: Zpracovat nám všem dobře známý „Nikdy nekončící příběh“ jako taneční divadlo není úkol jednoduchý. Proto, ačkoliv zůstáváme u zařazení – taneční divadlo – (jelikož tanec zůstane hlavním vyjadřovacím prostředkem), bude se tu jednat spíše o syntetické divadlo, jehož jednotlivé složky nám pomohou tam, kde by snad pouhý tanec či gesto působily příliš popisně a nepřirozeně. Řekněme tedy – taneční divadlo, využívající také projekcí, prvků „černého divadla“, mluveného slova, konkrétních zvuků, originální hudby... Libreto pro toto taneční divadlo bude zpracováno tak, aby (jak doufáme!) nevymizelo hlavní poselství „příběhu v příběhu“, tj. – zamyšlení nad tím, co vše by se mohlo přihodit, kdyby lidé zapomněli, či snad vědomě odmítli snít. Jak by mohla postupně říše Fantazie zaniknout, jak vše, co ji dříve tvořilo, začalo by pronikat do našeho „reálného“ světa jako odporné lži... ...Svými vrstevníky vysmívaný a šikanovaný chlapec Benjamin se začte do knihy, kterou odcizil v antikvariátu. Prožívá roztodivná dobrodružství při záchraně říše Fantazie s Ateirem, který je, jak se Benjamin domnívá, hlavním hrdinou příběhu a zachráncem Fantazie... Ateir ho však – sám nevědomě – přivádí až ke zjištění, že tímto hrdinou a zachráncem je, a musí být právě on, malý Benjamin, který tu čte svůj vlastní příběh, ...že je tu kniha v knize, ...příběh v příběhu, který snad neskončí...


20.4.2011 12:16:34

Ateir – Alexey Yurakov, Yusra – Pavel Novotný a Maria Gornalova


20.4.2011 12:16:35

Nikdy nekončící příběh Fantastické taneční divadlo o dvanácti obrazech, prologu a epilogu

Režie a choreografie: David Stránský Hudba: Gabriela Vermelho Libreto: Alena Pešková Scéna a kostýmy: Pavel Knolle Asistent choreografie: Hana Turečková Hudební příprava: Elena Nagyová Projekce: Pavel Hejret premiéry 22. a 30. dubna 2011 od 19.00 hodin v Šaldově divadle

Přestávka po sedmém obraze Inspice: Elena Nagyová


20.4.2011 12:16:36

Postavy a obsazení Pan Kašpar, majitel antikvariátu Benjamin, chlapec z „reality“ Ateir, hrdina z Fantazie Císařovna Fantazie Cyprián, nejvyšší lékař Felix, přítel v nouzi Yusra, pavoučice:

Andrey Bayniyazov Pavel Kremsa Alexey Yurakov Karolína Miková Vladimír Kamenev Jaroslav Kolář Pavel Novotný, Maria Gornalova / Jana Schweitzerová Stařečci Veronika Fišerová, Marika Hanousková Nicota Šárka Brodazcová, Nikola Bohuňovská, Jana Schweitzerová / Kateřina Šatná, Veronika Šlapanská Šišmálové dětské taneční role Stařec z hory Osudu Andrey Bayniyazov Další roztodivné bytosti Fantazie, herci v černém sólisté a členové baletu DFXŠ

Hudbu nahráli orchestr DFXŠ, dirigent Martin Doubravský Antonín Šturma: Šturma: elektrická kytara, basová kytara, klavír Aleš Hejcman: Hejcman: klarinet Adriana Voráčková, Marek Elznic Elznic:: violoncella Mio Sakamoto: Sakamoto: klavír Gabriela Vermelho: Vermelho: zpěv, mluvené slovo, housle, kvinton, klavír, ukulele, struhadlo na brambory Martin Kalivoda, Jakub Hlinický, Jiří Vyorálek: Vyorálek: mluvené slovo Hudební režie: Gabriela Vermelho Zvuková režie: Miloš Vondráček Mix zvuku: Tomáš Krupka speciální dík Františku Dvořákovi, Davidu Dvořákovi a Karlu Albrechtovi


20.4.2011 12:16:40

Ateir – Alexey Yurakov, Felix – Jaroslav Kolář


20.4.2011 12:16:43

PROLOG: Jsme v antikvariátu pana Kašpara... Starý pan antikvář si právě čte jednu knihu se zvláštním znakem na deskách, když přibíhá chlapec Benjamin. Chtěl se tu původně jen ukrýt před spolužáky, kteří ho pronásledovali, ale teď fascinovaně pozoruje všechny ty knihy kolem. Nejvíc ho zaujme právě ta, kterou čte pan Kašpar... V tom zazvoní telefon – antikvář musí na chvilku odejít. Benjamin neodolá, bere ze stolu knihu... Na půdě školy, kde má svůj tajný úkryt, otevírá knihu a začíná číst... o čem se to tu píše? O chlapci Benjaminovi, který si půjčil v antikvariátu knihu a čte jí na školní půdě? ... Podivné... tak dál!

1. OBRAZ: Perleťová síň Císařovnina sídla A jsme již opravdu v knize?...ano, vždyť... Obyvatelé říše Fantazie zaplnili palác Císařovny. Mají obavy, vládkyně je už delší čas velmi nemocná. Přichází lékař Cyprián, který všechny uklidňuje: Císařovna žije. Je ale slabá, křehká a neustále ji obklopuje hrozná Nicota... Kdo bude ten, který se vydá na strastiplnou cestu a pokusí se Císařovnu i celou říši zachránit? Vyvoleného hrdinu musí označit Znak Fantazie, který má Cyprián v rukou – ten samý je na deskách Benjaminovy knihy! K údivu všech Znak vybere obyčejného chlapce Ateira. Zdá se, že osud celé říše je v jeho rukou.

2. OBRAZ: Půda školy Benjamin na chvíli přestal číst... Představuje si, že on sám je tím vyvoleným zachráncem, neohroženě bojuje se všemi nepřáteli, když v tom se lekne stínu na půdě!... Benjamin se zlobí sám na sebe. Takhle by se Ateir nikdy nebál... Proto se ani Benjamin bát nebude! Bere knihu a čte...

3. OBRAZ: Bažiny Zoufalství a prastará želva Po dlouhém putování došel Ateir až ke strašným Bažinám Zoufalství. Hledá zde prastarou želvu Moriu. Netuší, že jeho stopu mezitím zvětřil Gomer – veliký vlk, strážce bažin, který se vydává za ním... Ateir konečně spatří Moriu, jejíž obrovský krunýř připomíná horu a želva vynoří svou obrovskou hlavu z močálu. „Jak mám zachránit Císařovnu?“ Moria má ale důležitější starosti, než otázky takového malého tvorečka. Nakonec pomalu a neochotně odpovídá: „Císařovna musí dostat nové jméno.“ „Ale od koho? Jak? Kdy? Kde?“ Prastará želva už ale neodpoví a její hlava mizí v bažině. Ateir musí dál... Gomer nakonec ztrácí jeho stopu.

4. OBRAZ: Pavoučice Yusra Hrdinu čeká další překážka. Přichází na území, kde vládne ohavná pavoučice Yusra. Ateir je lapen do její sítě a obludná pavoučice ho už už chce bodnout jedovatým ostnem, když tu se zjeví Felix, přítel v nouzi. Trhá pavoučici sítě, ale ta ho stačí poranit. Ateir v poslední chvíli vytahuje Znak Fantazie, jehož záře zlou pavoučici oslepí a zažene… Ateir pomáhá raněnému Felixovi. Oba po těžkém boji usínají...


20.4.2011 12:16:45

5. OBRAZ: Půda školy Zvonění školního zvonku. Benjamin zvedá hlavu od knihy a zrychleně oddechuje... snad se bál o Ateira, který jen tak tak unikl pavoučici... snad ho vyděsil zvonek... ale Benjamin se přece nebojí! Jen se musí na ta další dobrodružství trochu posilnit... zakousne se do svačiny a čte dál...

6. OBRAZ: Stařečci Ateir a Felix se pomalu probouzejí ze spánku... Chlapec vysvětluje své poslání, když v tom... kde se vzali, tu se vzali, jsou tu stařeček se stařenkou a neustále se o něčem dohadují... jakmile spatří Ateira, ženou se k němu, oba mu musí něco moc důležitého vysvětlit. Stařenka předvádí roztodivná kouzla a vaří magické lektvary. Stařeček zase přináší dalekohled a ukazuje cestu k tajemnému Orákulu, před kterým stojí Magické brány. Tam sídlí Jalála, která by mohla poradit, od koho má Císařovna dostat nové jméno. Ateir neváhá ani vteřinu – musí ihned vyrazit!

7. OBRAZ: Magické brány Mladý hrdina se blíží k obrovským branám Orákula. Přepadá ho strach, když vidí dvě obrovské, kamenné postavy, které střeží první bránu. Díky své odvaze a s pomocí Znaku Fantazie však všechno překoná... je jen trochu zmatený, zdálo se mu, jakoby v jedné z bran viděl nějakého chlapce, který čte knihu... Sám neví, co to vlastně mělo znamenat, ale brány jsou zdolány a nyní se snad dozví od Jalály, jak zachrání Fantazii. Jalála je pouhý šepot, který nelze vidět. Ateir se od ní dovídá, že musí do říše Fantazie přivést někoho z říše lidí – ten dá jméno Císařovně a tím zachrání Fantazii... „A jak ho mám přivést?... A koho?“ ptá se Ateir. Na jeviště se však nezadržitelně plíží Nicota, která nejprve pohltí Jalálu a sápe se i po Ateirovi. Vše už je téměř ztraceno, když tu se objeví Felix! Ateir je zachráněn... vzdaluje se Nicotě... prozatím...

8. OBRAZ: Půda školy Školní půda potemněla, ozve se hrom – venku zuří bouřka. Benjamin se ale nebojí. Zachumlá se do všech dek, co najde, a čte dál.

9. OBRAZ: Říše Šišmálů Bouře zuří i ve Fantazii. Zesláblý Ateir už nemá sílu udržet se s Felixem pohromadě. Silný vítr oba přátele odtrhne. Ateir padá a omdlévá. Když se bouře utiší, začínají ze všech koutů vylézat legrační lidičkové – Šišmálové, kteří se pořád smějí... všemu a všem. Když spatří probouzejícího se Ateira, hned po něm začnou s hlasitým smíchem lézt a Ateir se najednou taky musí smát, všechno mu přijde směšné. Je tak bezstarostný, že dokonce nechává Šišmály, aby si hráli se Znakem. Ti ho po chvíli, když už se ho nabažili, odhodí. Ateir to ale nevnímá, jen se stále směje, jakoby na všechno zapomněl, na své poslání, na Císařovnu... Nevšimne si tak ani Nicoty, která se opět přiblížila, pohltila všechny Šišmály, a blíží se ke Znaku... „Nééé!!!“


20.4.2011 12:16:46

Stařečci – Marika Hanousková a Veronika Fišerová


20.4.2011 12:16:47

Šišmálové, Ateir – Alexey Yurakov


20.4.2011 12:16:48

10. OBRAZ: Benjamin v říši Fantazie ...to vykřikl Benjamin, který se najednou ocitá v říši Fantazie, kde všechno znehybnělo. Jak zachránit Znak před Nicotou? Dostává nápad – běží zpátky na půdu ke své knize, a ze všech sil volá Felixe... Vyšlo to! Felix přilétá, bere Znak a odnáší ho pryč. V tu chvíli se věci dávají opět do pohybu. Nicota hmátla po znaku, ale marně, Ateir se pomalu probouzí z oblouznění Šišmály a s hrůzou zjišťuje, že nemá Znak. Jak ho jenom mohl ztratit...???

11. OBRAZ: Přízračné město Vybledlé ulice... Průvod lidí hypnoticky tančí v podivném rytmu. Je to tanec, který nekončí, dokud člověk nepadne vysílením. Poté je pohlcen Nicotou, která všem tanečníkům udává tempo a láká je k ještě zběsilejšímu tanci. I Ateir je nakažen. Ví, že tohle přesně Nicota chce, ale nedokáže přestat... Nicota si s ním pohrává, Ateir z posledních sil odráží její útoky. Bez Znaku Fantazie to nedokáže... Náhle však cosi padá z nebe – je to Znak! Nicota sice na chvíli mizí, ale Ateir je smutný. Ví, že neuspěl. Nicota už pronikla do všech koutů Fantazie. Musí se vrátit k Císařovně, a přiznat svou porážku. Císařovna zemře a říše Fantazie zanikne…

12. OBRAZ: Perleťová síň Císařovnina sídla Pusto, šeď a beznaděj, tak vypadají komnaty Císařovny... Ona sama je tak slabá, téměř celá zahalena Nicotou. Ateir přistupuje, a s pláčem přiznává, že neuspěl. „Ne, svůj úkol jsi splnil...“ Císařovna se unaveně usmívá. „Dítě člověka, malý chlapec byl celou dobu s tebou, prožíval s tebou tvá dobrodružství, a ty jsi ho přivedl až sem“. Ateir se rozhlíží: „Kde je?“ – „Je velmi blízko, slyší nás.“ – ,,Tak proč nepřijde?“ Ano, proč nepřijde, ptá se Benjamin. A najednou mu je vše jasné – tím, kdo musí dát Císařovně jméno, tím zachráncem je on sám! „Ale jaké, jaké jméno?... moje máma měla krásné jméno... všechny mámy mají krásná jména... ano... Mamííí!“

EPILOG: Tma a ticho... Benjamin: „Co je to?“ – Císařovna: „To je Nic.“ – Benjamin: „Tedy všechno bylo marné, přišel jsem pozdě?“ – Císařovna: „Ne, ne. Podívej, co mám. Poslední zrnko písku, které zbylo z celé Fantazie. Ale z toho zrnka písku ty můžeš znovu vystavět celou Fantazii.“ – Benjamin: „Ale jak?“ – Císařovna: „Stačí mít přání, Benjamine... ano, tisíc přání... čím víc, tím líp!“


20.4.2011 12:16:50

Gabriela Vermelho Zpěvačka, hráčka na kvinton a herečka Gabriela Vermelho se řadí mezi nejvšestrannější a nejpozoruhodnější osobnosti naší hudební a divadelní scény. Schopnost zvládnout stylově čistě hudbu klasickou, jazzovou, folklórní, world music či všechny tyto elementy citlivě a inspirativním způsobem zpracovat, navíc instrumentálně i pěvecky, z ní činí umělkyni v jednoznačné disciplíně nezařaditelnou. Tyto složky se například zhodnotily v roce 2005, kdy za roli čarodějky Evy v muzikálu Balada pro banditu brněnského divadla Husa na provázku v režii Vladimíra Morávka obdržela cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Pódiové zkušenosti získávala již během studií na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a na Ostravské univerzitě, kde absolvovala obor housle. Stala se vyhledávanou a uznávanou hráčkou v mnoha seskupeních a orchestrech, v současné době je členkou Talichova komorního orchestru. O její pěvecké multifunkčnosti a talentu svědčí jak úspěšná spolupráce s Orchestrem Gustava Broma, tak například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s nímž pod taktovkou Vladimíra Válka provedla sopránový part v jazzovém Requiem Ladislava Simona. Účinkuje či účinkovala v inscenacích divadla Husa na provázku (Balada pro banditu, Velice modrý pták), dále v představeních muzikálového divadla Milenium, Ta Fantastika či ve Středočeském divadle Kladno, kde se zároveň podílela na realizaci scénické hudby ke hře Ondina. Vytvořila a spoluinterpretovala hudbu k dokumentárnímu filmu Uloupené mateřství od režisérky Libuše Rudinské (2009), k tanečnímu představení skupiny ME-SA, které nese název Echoes a k představení Havran pro divadelně-taneční skupinu Veselé skoky. V roce 2010 vytvořila hudbu pro baletní představení Jessie a Morgiana. Je leaderem a spolutvůrcem repertoáru hudebních skupin Maraca a Zimbova. V hudebním projektu Ewave spojila své tvůrčí síly se skladatelem Petrem Wajsarem a se smyčcovým Epoque Quartetem. Quartetem


20.4.2011 12:16:51

David Stránský Od svých osmi let se věnuje tanci. I přes prvotní zaměření a vyučení v oboru pekař nakonec úspěšně absolvoval Taneční konzervatoř Praha v oboru moderní a lidový tanec. Hned po studiích se stal členem Pražského komorního baletu. Od roku 2005 přešel do souboru Laterny magiky, kde působí stále. Od roku 2008 se stal opět členem Baletu Praha – Pražského komorního baletu již pod vedením Lucie Holánkové. Tančil v choreografiích předních českých i světových umělců – P. Šmoka (Záskok, Zjasněná noc, Sinfonieta, Golem, Stabat mater, Svatby) J. Kyliána (Šest tanců), Ch. Bruce (Sen seržanta Erlyho), L. Vaculíka (Sen noci svatojanské, Don Juan, Slovanské dvojzpěvy, Edit Piaf ), P. Zusky (Sonáta, Mariin sen), B. Taylora, R. Northa, J. Kodeta, P. Delacroixe, V. Kuneše, J. Bubeníčka a dalších. Choreografii se věnuje již od dob studií na Taneční konzervatoři, kde spolu s Tomášem Rychetským vytvořil choreografie Extáze, Vlasy, Kdysi, Alterego, Šťastná sedma. Později oba založili TODAnce comany o.k. a představili choreografie Pozitivní…?, Čtyři a Nanopicture. V roce 2005 byl v širší nominaci na Cenu Thálie za výkon v představení Time of pain (chor. B. Roznos) a v roce 2006 byl nominován na Cenu Thálie za roli Puka v baletu Sen noci svatojánské (chor. L. Vaculík). Od roku 2007 působí jako pedagog na Taneční konzervatoři hl. města Prahy. Choreografie Nikdy nekončící příběh je jeho čtvrtým a největším samostatným projektem po choreografii Za oponou (2009), Chyť mě a Bjerkely – Březový háj (2008). Je šťastně ženat a otcem dvou krásných synů Filipa (5) a Adama (3).

Pavel Knolle Narodil se v Novém Boru. V roce 1985 absolvoval Taneční konzervatoř v Praze. Většinu své taneční kariéry působil jako sólista Laterny magiky v Praze. Za duet Les Bras de Mer získal v roce 2002 cenu Tanečního sdružení ČR a byl nominován na cenu Thálie. Jako host tančil v Národním divadle Praha a Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Společně s Davidem Slobašpyckým založil v roce 1989 Pražský festivalový balet. V roce 2010 se stal šéfem tanečního souboru Laterny magiky. Několik let se paralelně věnuje návrhům kostýmů a výprav, např. v inscenacích Pole orná, válečná a zorná (Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava), Konec starých časů (Divadlo F. X. Šaldy, Liberec), Carmina Burana (Jihočeské divadlo, České Budějovice), Argonauti a Rendez-vous (Laterna Magika, Praha) a Balady (ND Brno), Za oponou (Pražský komorní balet).


20.4.2011 12:16:55

TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Light designer: Pavel Hejret Svítí: Jakub Murín Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla Návrh titulní strany programu Jitka Kotíková © 2011 náklad: 1 500 ks

ředitel: Martin Otava šéf baletu: Alena Pešková grafická úprava: Pavel Dušek fotografie: Karel Kubát Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. div Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

cena 23 Kč

WWW.SALDOVO-DIVADLO.CZ


20.4.2011 12:17:03

Pan Kašpar Andrey Bayniyazov, Benjamin Pavel Kremsa

Recommend Documents