PAMÁTKOVÁ PÉČE A CESTOVNÍ RUCH, SPECIFICKÉ PROBLÉMY LOKALIT V ČR

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

PAMÁTKOVÁ PÉČE A CESTOVNÍ RUCH, SPECIFICKÉ PROBLÉMY LOKALIT V ČR Monument preservation and tourist trade, special questions in the Czech Republic Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. arch. Lea VOJTOVÁ, Ph.D.

Autor: Bc. Věra PINCOVÁ

Brno, červen 2008

Jméno a příjmení autora:

Věra Pincová

Název diplomové práce:

Památková péče a cestovní ruch, specifické problémy lokalit v ČR

Název práce v angličtině:

Monument preservation and tourist trade, special questions in the Czech Republic

Katedra:

Regionální ekonomie a správy

Vedoucí diplomové práce:

Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2008

Anotace Tématem této diplomové práce je „Památková péče a cestovní ruch, specifické problémy lokalit v ČR“. Práce je rozčleněna do šesti kapitol. První a druhá kapitola se zabývá fenoménem kulturních hodnot, historického kulturního dědictví a charakteristikou a organizací cestovního ruchu v České republice. Třetí je zaměřena na ochranu památek a kulturních hodnot, příslušnou legislativu a vztah památkové péče a cestovního ruchu. Ve čtvrté a páté kapitole jde o vymezení jednotlivých lokalit cestovního ruchu a o stanovení specifických problémů Středočeského a Jihočeského kraje. A v závěrečné šesté kapitole je provedena analýza a hodnocení specifických problémů obou regionů a sumarizace poznatků.

Annotation This graduation thesis is focused on the monument preservation and tourist trade, special questions in the Czech Republic. It deals into six chapters. Chapters one and two pay attention to phenomenon of the cultural value, historical cultural heritage and tourism characterization and organization in the Czech Republic. Chapter three is dedicated to monument and cultural value preservation, relevant legislation and relation between monument preservation and tourism. Chapters four and five present an area limit of tourism and an assessment of special questions of Middle and South Bohemia. Chapter six contains the analysis and evaluation of both areas’ special questions and observation summary.

Klíčová slova památková péče, cestovní ruch, kulturní památky, turistické regiony, kultura

Keywords monument preservation, tourist trade, cultural monuments, touristic regions, culture

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Památková péče a cestovní ruch, specifické problémy lokalit v ČR vypracovala samostatně pod vedením Ing. arch. Ley Vojtové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 30. června 2008 __________________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. arch. Lee Vojtové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................6 1 HISTORICKÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ V ČR .................................................................8 1.1 Kulturně historický potenciál na našem území ...........................................................8 1.2 Kulturní památky ......................................................................................................10 1.3 Stav kulturní sféry v ČR ...........................................................................................11 2 CHARAKTERISTIKA A ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU V ČR ..................13 2.1 Vymezení cestovního ruchu......................................................................................13 2.2 Vývoj a příležitosti rozvoje cestovního ruchu v ČR .................................................15 2.3 Programové dokumenty cestovního ruchu ...............................................................17 2.3.1 Národní rozvojový plán ....................................................................................17 2.3.2 Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR.................................................18 2.3.3 Regionální koncepce cestovního ruchu ...........................................................21 2.4 SWOT analýza cestovního ruchu v ČR ....................................................................23 3 PAMÁTKOVÁ PÉČE V ČR ............................................................................................25 3.1 Legislativní úprava ...................................................................................................25 3.2 Odborné zajištění památkové péče ...........................................................................28 3.3 Mezinárodní ochrana ................................................................................................29 3.4 Ochrana památek v územním plánování ...................................................................32 3.5 Vztah památkové péče k cestovnímu ruchu .............................................................33 4 STŘEDOČESKÝ KRAJ ...................................................................................................37 4.1 Vymezení a popis regionu ........................................................................................37 4.2 Cestovní ruch ve Středočeském kraji........................................................................38 4.2.1 Kulturně historické atraktivity ..........................................................................41 4.2.2 Návštěvnost objektů .........................................................................................44 4.3 Specifické problémy .................................................................................................46 5 JIHOČESKÝ KRAJ ..........................................................................................................50 5.1 Vymezení a popis regionu ........................................................................................50 5.2 Cestovní ruch v Jihočeském kraji .............................................................................51 5.2.1 Kulturně historické atraktivity ..........................................................................53 5.2.2 Návštěvnost objektů ..........................................................................................56 5.3 Specifické problémy .................................................................................................57 6 ANALÝZA CESTOVNÍHO RUCHU V KRAJÍCH ........................................................60 6.1 Zhodnocení potenciálu cestovního ruchu .................................................................60 6.2 Zhodnocení využití kulturních hodnot v cestovním ruchu .......................................61 6.3 Zásady limitující cestovní ruch .................................................................................63 ZÁVĚR .....................................................................................................................................66 Seznam použité literatury a dalších pramenů .......................................................................68 Seznam použitých zkratek ....................................................................................................71 Seznam tabulek .....................................................................................................................72 Seznam grafů ........................................................................................................................72 Seznam schémat ....................................................................................................................72 Seznam map ..........................................................................................................................72 Seznam příloh .......................................................................................................................73

ÚVOD Oblast památkové péče je velmi široký a komplexní obor, který se dotýká řady dalších oblastí, včetně cestovního ruchu. Je proto velmi nesnadné vytvořit přesnou, jednoduchou a výstižnou definici. Poněkud zjednodušeně lze říci, že památkovou péčí rozumíme soubor činností a opatření, která směřují k ochraně kulturních památek a zabezpečují péči o ně. Kulturní památka je potom chápána jako výtvor člověka, který má takovou uměleckou, historickou či jinou vědeckou hodnotu, že jeho trvalé uchování je ve veřejném zájmu. Kulturními památkami jsou věci nemovité i movité, které jsou významným dokladem historického vývoje života společnosti, životního způsobu a životního prostředí v dané době, a to od nejstarších dob do současnosti. Tyto věci jsou projevem tvůrčích schopností a práce člověka a mají hodnotu historickou, uměleckou, technickou, vědeckou či revoluční. Kulturními památkami jsou také věci (movité či nemovité), které mají vztah k významné osobnosti nebo k historické události.1 Jak již bylo výše uvedeno, zájem o trvalé uchování kulturní památky je veřejný, to znamená, že společnost reprezentovaná státními orgány má po rozpoznání hodnoty kulturní památky zájem o její trvalé zachování, protože uznává její hodnotu. I obor cestovního ruchu sdílí tento zájem, a proto společným cílem památkové péče, cestovního ruchu i nás všech by mělo být uchování a rozvoj české kulturní krajiny a udržitelný rozvoj cestovního ruchu vůbec. Ovšem přestože existuje společný cíl, jak pro obor památkové péče, tak pro obor cestovního ruchu, není možné říci, že by se nevyskytovaly problémy v dalších dílčích zájmech obou skupin, což je dáno zejména tím, že primárním cílem památkové péče je uchování hodnot památkového fondu a jejich předání budoucím generacím, zatímco cestovní ruch je zaměřen zejména na dosahování zisku, stejně jako všechna ekonomická odvětví. Vzniká tím řada problémů, která je mnohdy ještě umocněna jednáním představitelů obou skupin, neboť u mnoha profesionálních památkářů či ochranářů přírody, stejně jako u pracovníků z oblasti cestovního ruchu existuje řada předsudků či neznalostí problematiky druhého oboru.2 Existují tak specifické problémy v řadě míst a oblastí, jak z hlediska cestovního ruchu, tak z hlediska památkové péče, a na ty bych se chtěla ve své práci zaměřit. Bohužel není možné, vzhledem k jejich širokému záběru a omezeném rozsahu diplomové práce, zaměřit se na všechny lokality, a proto jsem si vybrala dva regiony, které jsou dle mého názoru srovnatelné, jak z hlediska velikosti, tak z hlediska polohy či vybavenosti kulturními památkami. Jedná se o Středočeský a Jihočeský kraj. Cílem této práce je tedy analyzovat a zhodnotit využití kulturních hodnot v cestovním ruchu z hlediska souladu se zásadami památkové péče a stanovit zásady limitující cestovní ruch z důvodů ochrany kulturních hodnot.

1

VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW: 2 VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW:

6

Metody použité k dosažení tohoto cíle jsou následující: metoda literárního průzkumu, která umožní zmapovat teoretická východiska cestovního ruchu a památkové péče, metoda obsahové analýzy jednotlivých dokumentů, metoda komparativní analýzy a metoda syntézy získaných poznatků. Svou práci jsem rozčlenila do šesti kapitol. První se zabývá fenoménem kulturních hodnot a historického kulturního dědictví. Druhá charakteristikou a organizací cestovního ruchu v České republice. Třetí ochranou památek a kulturních hodnot, legislativou a odborným zajištěním památkové péče. Ve čtvrté a páté kapitole jde o vymezení jednotlivých lokalit cestovního ruchu a o stanovení specifických problémů. A v závěrečné šesté kapitole je provedena analýza a hodnocení specifických problémů obou regionů a sumarizace poznatků.

7

1

HISTORICKÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ V ČR

Kulturní dědictví chápeme jako stavby a skupiny staveb všeobecné hodnoty, umělecká díla, prostranství (místa) hodnotná z historického, estetického, etnologického a antropologického pohledu. Patří sem též nehmotné dědictví, kulturní diverzita, tradice, jazyk, životní styl. Formování kulturního dědictví je umožněno mimo jiné existencí kolektivní paměti dané pospolitosti. Některé stavby, umělecká díla nebo místa se stávají součástí kulturního povědomí mnoha lidí.3 Česká republika má bohaté kulturní a historické dědictví, ztělesněné především ve velkém množství památek a jejich přirozeném integrování v rámci kulturní krajiny, hustou síť muzeí a sbírkových institucí s bohatými sbírkami, tvůrčí potenciál a dlouhou tradici v mnoha oborech umělecké činnosti a kulturní produkce.4

1.1 Kulturně historický potenciál na našem území Specifický charakter české krajiny ji předurčuje do role výrazného kulturního zdroje a základny kulturní turistiky. České země nejsou nápadné dramatickými přírodními útvary či monumentálními památkami, jejich specifikou je však po staletí vytvářená symbolická krajina, posázená hustou sítí drobných stavebních památek. Pro českou krajinu snad v míře větší než kdekoliv jinde platí, že podstatnou část kulturně-historického dědictví nelze vnímat mimo jeho krajinný rámec a naopak.5 Primární kulturní destinací v podmínkách ČR nebývají izolované monumenty světového významu, ale v drtivé většině případů města a sídla. V ČR se nachází 40 městských památkových rezervací, 253 městských památkových zón, 61 vesnických památkových rezervací, 211 vesnických památkových zón, 19 krajinných památkových zón, 10 archeologických památkových rezervací a 2 ostatní památkové rezervace.6 Památky a muzea jsou sice relativně rovnoměrně rozprostřeny na celém území státu, avšak z hlediska jejich faktického využití existují mezi jednotlivými regiony poměrně významné rozdíly, neboť Praha přitahuje neúměrné množství turistů (asi 50 % z celkového počtu oficiálně uváděných příjezdů do ČR). Tento údaj však zahrnuje i jednodenní přeshraniční 3

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s. 4 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4 5 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4 6 http://monumnet.npu.cz/

8

návštěvníky. Pokud jsou započítáni pouze turisté, kteří zde stráví alespoň jednu noc, přesáhne podíl Prahy výrazně 60 %. Památky jsou spolu s muzei nejvýznamnějším typem kulturní destinace a atraktivitou cestovního ruchu v ČR. Kromě tradičních typů nemovitých památek jako hrady, zříceniny, zámky, kostely, kláštery, obytné domy a paláce, městská opevnění, historické zahrady a parky je stále více doceňován význam historických technických památek – starých továren a dopravních děl, průmyslových parků apod.7 Tabulka č.1: Nejnavštěvovanější památkové objekty v roce 2006 Pořadí Památka 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Pražský hrad, Praha Staroměstská radnice, Praha Chrám sv. Mikuláše, Praha Státní hrad a zámek Český Krumlov Katedrála sv. Víta, Praha Rozhledna Petřín, Praha Státní zámek Lednice Státní hrad Karlštejn Kostnice a katedrála Nanebevzetí Panny Marie, Kutná Hora-Sedlec Chrám sv. Barbory, Kutná Hora Státní zámek Hluboká nad Vltavou x Bludiště, Praha Staronová synagoga, Praha Státní zámek Konopiště Zámek a arboretum Průhonice Arcibiskupský palác a zahrady v Kroměříži Státní hrad Pernštejn Hrad Český Šternberk Zámek Dětenice

Počet návštěvníků 2 005 448 390 278 349 956 340 478 333 209 287 356 273 526 273 200 259 808 247 682 234 510 193 681 192 957 163 334 150 000 149 420 147 926 138 337 138 214

Pramen: Statistika kultury 2006. Praha: NIPOS, 2007; sestaveno autorkou (Poznámka: Na řádku označeném „x“ figuruje památkový objekt, jehož odhadovaná návštěvnost by jej řadila na příslušné místo v tabulce, ale jeho vlastník či správce nezveřejňuje přesné údaje o návštěvnosti.)

Z památkových objektů na území ČR je jich 12 zapsáno v seznamu UNESCO (Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu). Patří mezi ně historická centra Prahy, Českého Krumlova, Telče (zaps. 12/1992) a Kutné Hory (zaps. 12/1995), vesnická rezervace Holašovice (zaps. 12/1998), poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (zaps. 12/1994), Lednicko-valtický areál (zaps. 12/1996), areál Arcibiskupského zámku a Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži (zaps. 12/1998), renesanční zámek 7

KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4

9

a historické centrum v Litomyšli (zaps. 11/1999), sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (zaps. 11/2000), vila Tugendhat v Brně (zaps. 12/2001) a románsko-gotická bazilika sv. Prokopa a židovská čtvrť v Třebíči (zaps. 7/2003).8 Architektonické a historické památky jsou nejen nejviditelnější součástí národního kulturního dědictví, ale rovněž stěžejní atraktivitou a zdrojem pro rozvoj kulturní turistiky v ČR.9

1.2 Kulturní památky Památkou se rozumí hmotný nebo nehmotný objekt nebo jev spojený s minulostí Země, přírody nebo lidstva. Památky lze dělit na kulturní památky (historické, technické, archeologické, architektonické, duchovní dědictví) a přírodní památky.10 Kulturní památky jsou nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního stylu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, nebo mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Jsou významným dokladem duchovního a hmotného života lidí nebo nositelem vztahu k důležitým jevům, událostem a osobnostem dějin a kultury, na jehož zachování je proto „veřejný zájem“. Kulturní památky jsou ve většině států předmětem zvláštní ochrany včetně možnosti jejich vývozu za hranice. Zpravidla představují významnou kulturní atraktivitu v rámci kulturního cestovního ruchu.11 Definice kulturní památky podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči zní takto: Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.12 Podle Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy se architektonickým dědictvím rozumí následující nemovité statky:

8

Statistika kultury 2006. Praha: NIPOS, 2007. 134 s. ISBN 978-80-7068-211-1 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4 10 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s 11 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s 12 Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči [on-line]. Dostupný na WWW:

9

10

1. památky: všechny budovy a konstrukce pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného zařízení a výbavy, 2. architektonické soubory: homogenní skupiny městských nebo venkovských budov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, aby představovaly topograficky vymezitelné jednotky, 3. místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem.13

1.3 Stav kulturní sféry v ČR Jednotlivé kulturní destinace jsou součástí kulturního sektoru v ČR. Jeho současný stav a dynamiku vývoje můžeme – s rizikem určitého zjednodušení – stručně charakterizovat následujícími pozitivy a negativy.14 K silným stránkám kulturního sektoru v ČR lze řadit: • Bohaté kulturní a historické dědictví, ztělesněné především ve velkém množství památek a jejich přirozeném integrování v rámci kulturní krajiny. • Hustou síť muzeí a sbírkových institucí s bohatými sbírkami. • Tvůrčí potenciál a dlouhá tradice v mnoha oborech umělecké činnosti a kulturní produkce (sklářství, filmový průmysl, divadlo). • Kvalitu lidských zdrojů – odborný potenciál i vysoká osobní angažovanost mnoha pracovníků v kulturních institucích. • Rozvinutou infrastrukturu kulturního průmyslu. • Rostoucí základnu schopných organizátorů kulturních akcí a kulturního života. • Probouzející se zájem o kulturně-historické dědictví, aktivity různých jednotlivců, spolků a občanských sdružení.15 Na druhé straně však situaci kulturní sféry v ČR objektivně charakterizuje řada problémů a deficitů: • Celkově nedobrý stav kulturního dědictví, pokračující ztráty a ochuzování památkového fondu způsobené nedostatečnou údržbou a kriminální činností; latentní

13

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy [on-line]. Granada: Rada Evropy, 1985 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW: 14 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4 15 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4

11

•

•

• •

• •

• • • • • •

eroze materiální substance národní kulturní tradice a nezájem politické reprezentace a drtivé většiny občanů o tuto skutečnost. Jednostranné „vytěžování“ omezeného okruhu tradičních kulturních zdrojů – zejména relativně omezeného okruhu památek, v některých případech na hranici jejich fyzické kapacity. Teritoriální nerovnováha v konzumaci kulturně-historického dědictví, spočívající v disproporční koncentraci zahraničních návštěvníků do Prahy a několika dalších nejvíce navštěvovaných míst. Nedostatečný rozvoj (a následně omezená nabídka) jiných typů kulturních destinací, jak pro turisty, tak pro „domácí“. Nedostatečně využitý potenciál řady kulturních zdrojů (tedy nízká návštěvnost a nízké zdroje příjmů), způsobené především chronickým podinvestováním a nedostatkem rozvojových prostředků, absencí nosných programů, nekvalitním managementem a nevhodným či chybějícím marketingem. Zanedbaná kulturní infrastruktura: úroveň služeb poskytovaných kulturními institucemi neodpovídá běžnému mezinárodnímu standardu. Převaha kvantity nad kvalitou. V určitých oblastech (jako moderní výtvarné umění) existuje poměrně široká nabídka a konkurence. Této kvantity je však dosahováno na úkor kvality, kdy se v ČR odehrává stále méně produktů (např. výstav), které by se mohly stát událostí i v mezinárodním měřítku. Zcela nedostatečná spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem i malá koordinace a nedostatečná komunikace mezi různými subjekty v rámci kulturní sféry. Nedostatečná, nevhodná a roztříštěná marketingová a reklamní podpora. Převažující stereotypy myšlení a jednání mnoha pracovníků v kultuře, neochota či neschopnost vnímat kulturu v kontextu dalších sociálních a ekonomických jevů. Mizení či marginalizace umělecké a estetické výchovy ve vzdělávacích programech základních a středních škol. Minimální podíl soukromé filantropie na financování kultury. Nezájem či neschopnost politických elit, ale i osob z prostředí kultury artikulovat společenskou roli kultury a její ekonomické přínosy.

Tyto chronické negativní rysy a deficity působí jako bariéry dynamického a trvale udržitelného rozvoje kulturního sektoru v ČR.16

16

KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4

12

2

CHARAKTERISTIKA A ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU V ČR

2.1 Vymezení cestovního ruchu Cestovní ruch (CR) je ve světě považován za odvětví budoucnosti, protože jeho rozvoj provází silný multiplikační efekt. Představuje komplexní hospodářsko-ekonomické odvětví, které významným způsobem ovlivňuje zaměstnanost, platební bilanci a socioekonomický rozvoj regionů, má vliv na příjmy místních rozpočtů a v neposlední řadě podporuje i investiční aktivitu v regionech.17 Definování samotného pojmu cestovní ruch není jednoduché. Ve výkladovém slovníku najdeme pod heslem cestovní ruch tuto definici: cestovní ruch je komplexní společenský jev jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně-správních aktivit (politika CR, propagace CR, regulace CR, mezinárodní spolupráce apod.) a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.18 Podle Světové organizace cestovního ruchu (WTO – World Tourism Organization) jde o aktivity lidí cestujících na přechodnou dobu do míst mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem trávení volného času, obchodu nebo za jiným účelem (hlavní účel je ale jiný než vykonávání výdělečné činnosti). Cestovní ruch je komplexní, mnoha oblastmi a z mnoha hledisek se prolínající společenský jev, který souvisí s narůstající mobilitou lidí motivovanou uspokojováním jejich potřeb v oblasti využití volného času, rekreace, cestování a poznání. Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje dopravu, ubytovací a stravovací služby, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby, informační systémy a další služby s cestovním ruchem spojené. Musí být založen na dlouhodobém šetrném využívání, ochraně a rozvoji potenciálu přírodního i společenského prostředí.19 Toto pojetí vystihuje podstatu cestovního ruchu a zahrnuje v sobě tři důležité podmínky cestovního ruchu: změnu místa, nevýdělečný charakter a vztahy mezi lidmi. Vylučuje z cestovního ruchu cesty za prací, dlouhodobou migraci či veškeré cesty v rámci místa 17

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 18 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s 19 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

13

bydliště. Naopak významnou součástí cestovního ruchu je tzv. profesně orientovaný cestovní ruch, který zahrnuje zejména kongresovou, incentivní20 a obchodní turistiku.21 Mnohotvárnost cestovního ruchu je patrná také z jeho členění – tím základním je viz tabulka č.2. Tabulka č.2: Členění cestovního ruchu domácí zahraniční aktivní (příjezdový) pasivní (výjezdový) individuální hromadný krátkodobý dlouhodobý celoroční sezónní organizovaný neorganizovaný měkký (šetrný k ŽP) tvrdý Pramen: Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

Vždy je cílem všech vyvíjených aktivit uspokojit účastníky cestovního ruchu. Členění účastníků CR viz tabulka č.3. Tabulka č.3: Členění účastníků cestovního ruchu Účastníci CR turisté domácí

zahraniční

jednodenní návštěvníci domácí

zahraniční

Pramen: Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

Je mnoho klasifikací a typologií cestovního ruchu. V našich podmínkách lze rozvíjet především nabídku směrovanou do těchto (a jim příbuzných) oblastí cestovního ruchu: • Poznávací cestovní ruch (kulturní, historický, technický atd.) • Cestovní ruch zaměřený na různé druhy turistiky (pěší, cyklistická, lyžařská, horská, vodní) • Cestovní ruch orientovaný na sportovní vyžití (např. lyžování, závěsné létání, vodní sporty, golfová turistika atd.), případně dobrodružný cestovní ruch • Rekreační (a volnočasový) cestovní ruch 20

incentivní CR (pobídkový CR) je forma CR a současně nástroj managementu, který využívá CR pro motivaci zaměstnanců a nalezení těch, u kterých lze zvýšit míru ztotožnění se s cíli firmy 21 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

14

• • • • •

Venkovský cestovní ruch a ekoagroturistika Kongresový, incentivní a profesní cestovní ruch Městský a nákupní cestovní ruch Lázeňský cestovní ruch Církevní (sakrální) cestovní ruch22

2.2 Vývoj a příležitosti rozvoje cestovního ruchu v ČR Po roce 1989 došlo k masivnímu nárůstu zájmu o cestování do ČR a cestovní ruch se tak rychle etabloval jako významné odvětví domácí ekonomiky. Statistické údaje o tomto odvětví v ČR nicméně ukazují, že po období prudkého růstu počtu zahraničních návštěvníků a příjmů v první polovině 90. let dochází od roku 1996 k zpomalení či stagnaci, a to jak u absolutního počtu příjezdů zahraničních návštěvníků, tak i v devizových příjmech ze zahraničního cestovního ruchu. Neuspokojivá je trvale i struktura celkové návštěvnosti, jak vyplývá z drastického rozdílu mezi statistikou příjezdů, uváděnou Českou centrálou cestovního ruchu a zahrnující všechny „návštěvníky“, tedy i jednodenní přejezdy hranic, různé formy pohraničního pohybu osob a tranzitu, a mezi mezinárodními statistikami, zaměřenými na „turisty“, tedy osoby, které v ČR stráví alespoň jednu noc. Za pozornost v této souvislosti stojí mimo jiné výrazně nižší počty zahraničních turistů, které tyto zdroje (zejména WTO) uvádějí pro ČR ve srovnání se sousedními zeměmi jako Rakousko, Polsko a Maďarsko.23 V kontextu světového a evropského vývoje cestovního ruchu se ČR dosud na přední místa neřadí. Příznivá a potěšitelná je pro nás prognóza WTO, podle jejíchž odhadů bude patřit ČR v roce 2020 k desítce nejnavštěvovanějších zemí světa. V tomto roce by k nám mělo přicestovat 44 mil. turistů, což by znamenalo 2,7 % podílu na světovém trhu cestovního ruchu. Základním předpokladem je, že v dlouhodobém pohledu bude pokračovat trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu založený na zvyšování počtu tuzemských i hraničních návštěvníků, zejména ubytovaných turistů. Neopominutelným sekundárním cílem je rozvoj regionů. Jedním z hlavních rozvojových předpokladů bude vytváření atraktivní nabídky klientům ve formě nových ucelených produktových balíčků cestovního ruchu. Pro vytváření takových produktů má ČR výhodné podmínky vyplývající z geografické polohy, přírodních

22

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 23 KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4

15

a kulturních hodnot, relativně dobrých základů turistické infrastruktury a potenciálně schopných lidských zdrojů.24 Potenciál cestovního ruchu ČR není v celkovém pohledu dostatečně využíván. Proto je na celostátní i regionální úrovni vyvíjena řada aktivit k překonání překážek a bariér: • Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu a zkvalitnění služeb pro návštěvníky. • Příprava lidských zdrojů pro řízení a provoz zařízení a institucí cestovního ruchu. • Podpora podnikání a aktivit vedoucích k tvorbě nových produktů v cestovním ruchu. • Příprava a realizace marketingových koncepcí rozvoje cestovního ruchu a jeho propagace. • Realizace aktivit cestovního ruchu. • Zavádění a rozvoj nových informačních technologií v cestovním ruchu. • Prosazování partnerství mezi subjekty ovlivňujícími cestovní ruch a zainteresovanými na jeho rozvoji. • Zajištění růstu finančních prostředků na investice do cestovního ruchu.25 Současná situace je charakterizována řadou příležitostí pro akceleraci cestovního ruchu v turistických regionech ČR. K nejvýznamnějším příležitostem patří: • očekávaný růst příjezdů do Evropy (do roku 2020 cca o 350 mil. příjezdů), • rozvoj nových komunikačních technologií, stále více potlačující pozice velkých cestovních kanceláří, • růst obav z cestování do vzdálenějších – mimoevropských – zemí, • rostoucí skupina turistů „seniorů“, pro které jsou stále lákavější poklidné a bezpečné destinace bez extrémních teplot, • rostoucí zájem o „návrat k přírodě“ ve formě venkovské a agroturistiky, • rostoucí poptávka po specifických/specializovaných produktech a produktových balíčcích cestovního ruchu, vycházející z regionálních/místních specifik, • rostoucí poptávka po wellness produktech a lázeňských destinacích, • rostoucí tlak na poměr cena – kvalita.26 Na druhé straně je nutné uvědomění si hrozeb, které přináší globalizace, turbulentní doba a současné společenské změny: • rostoucí obavy z terorismu, • očekávaný příliv imigrantů z nestabilních zemí do prostoru střední Evropy, 24

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 25 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 26 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

16

• • • • • • • •

růst konkurence ostatních volnočasových aktivit, spojených zejména s rozvojem „virtuálních“ technologií, rostoucí konkurenční tlak na trhu cestovního ruchu v Evropské unii (EU), rostoucí konkurenční tlak na trzích soukromých investičních zdrojů, příprava EU na její další rozšiřování, a tím rostoucí tlak na rozpočet, ústup Evropy z pozice jasného světového lídra příjezdového cestovního ruchu, rostoucí tlak na poměr cena – kvalita, možnosti internetu budou tlačit na pozdější rezervace a tím nutnost rychlejší reakce a větší přizpůsobivosti, nedostatečná dopravní infrastruktura bude stále více ovlivňovat zájem a výběr cílových destinací.27

2.3 Programové dokumenty cestovního ruchu Na národní úrovni je zpracovaná řada dokumentů, které řeší nebo aspoň obsahují problematiku cestovního ruchu. Zpravidla se jedná o dokumenty garantované nebo zadané ke zpracování odpovědnými institucemi – vládou ČR, Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR), CzechTourism atd. Z pohledu významu pro rozvoj cestovního ruchu lze vyzvednout zejména Národní rozvojový plán ČR (NRP) a Koncepci státní politiky cestovního ruchu ČR (Koncepce). Na programové dokumenty zpracované na národní úrovni navazují zejména dokumenty na úrovni krajů, respektive měst a obcí, popřípadě různým způsobem vytvořených sdružení obcí, např. mikroregionů.

2.3.1

Národní rozvojový plán28

Národní rozvojový plán ČR na léta 2007 – 2013 představuje výchozí strategický dokument realizaci programů fondů EU v regionech ČR a to včetně návrhu struktury a zaměření jednotlivých programů pomoci a způsobu jejich realizace na národní úrovni. Na základě výsledné podoby finanční perspektivy EU (ze dne 16. prosince 2005) bude mít ČR v letech 2007 – 2013 k dispozici z fondů EU prostředky ve výši zhruba sto miliard korun ročně. ČR klade primární důraz na posilování konkurenceschopnosti jednotlivých klíčových oblastí hospodářství a ČR jako celku. Základní princip stanovuje, že „konkurenceschopná česká ekonomika přispěje k celkové konkurenceschopnosti Evropské unie“. Globálním cílem NRP je přeměna socioekonomického prostředí ČR v souladu s principy udržitelného rozvoje tak, aby byla přitažlivým místem pro realizaci investic, práci a život obyvatel. ČR bude usilovat o 27

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 28 Tisková zpráva MMR. Národní rozvojový plán ČR 2007–2013: Budoucnost programů fondů Evropské unie. Urbanismus a územní rozvoj, 2006, roč. IX, č. 1/2006, s. 33-35

17

růst zaměstnanosti a o vyvážený a harmonický rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatelstva. Globální cíl NRP bude naplňován prostřednictvím čtyř strategických cílů, které vycházejí ze zjištění analytické části NRP. Na jednotlivé strategické cíle navazují čtyři prioritní osy, které se dále dělí na jednotlivé priority (viz schéma č1). Schéma č.1: Strategické cíle, prioritní osy a priority NRP

Pramen: Tisková zpráva MMR. Národní rozvojový plán ČR 2007–2013: Budoucnost programů fondů Evropské unie. Urbanismus a územní rozvoj, 2006, roč. IX, č. 1/2006, s. 33-35

2.3.2

Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR29

Současná koncepce je zpracována na období 2007 – 2013, je koncipována v souladu s Národním rozvojovým plánem a navazuje na Koncepci státní politiky cestovního ruchu na období 2002 – 2007. Koncepce představuje střednědobý strategický dokument, který vychází především z možností cestovního ruchu v ČR a účinnými nástroji podněcuje jeho další rozvoj. Vzhledem k významným dopadům odvětví cestovního ruchu na regionální rozvoj, trh práce, malé a střední podnikání, obchod, kulturu, dopravu, životní prostředí a infrastrukturu, je klíčovým úkolem Koncepce koordinace a návaznost strategických doporučení sektorových 29

Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013 [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, říjen 2007 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW:

18

politik za účelem vytvoření potřebných vztahů a vazeb mezi klíčovými aktéry působícími v odvětví cestovního ruchu. Základní strategická vize cestovního ruchu pro období 2007 – 2013 je Destinace Česká republika – jednička v srdci Evropy. Představuje ČR jako destinaci: • s pozitivní mezinárodní image, • mající vysoce kvalitní a konkurenceschopné produkty a služby, • nabízející turistické zážitky, které naplní zákazníkovo očekávání, pokud jde o přátelství, kvalitu životního prostředí, rozdílnosti mezi kulturami, bezpečnost (při cestování, pobytu, aktivitách), • disponující značným kulturně historickým potenciálem, • generující národní a regionální příjmy, • zajišťující účinnou ochranu životního prostředí, • zajišťující atraktivní pracovní příležitosti v cestovním ruchu, • zajišťující osobám pracujícím v cestovním ruchu vzdělávání a rozšiřování si schopností a vědomostí pomocí vzdělávacích programů, • s funkční organizační strukturou, • respektující a podporující kulturu v celé její šíři, • respektující hlediska veřejného zdraví občanů ČR. Globálním cílem politiky cestovního ruchu je zvýšení ekonomické výkonnosti cestovního ruchu využitím a dalším rozvojem dostupného potenciálu a tím docílení zvýšení konkurenceschopnosti celého odvětví cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, při respektování zájmů ochrany přírody a krajiny a dalších složek životního prostředí. Hlavními strategickými cíli Koncepce jsou: 1. Posílení postavení cestovního ruchu v národním hospodářství (růst absolutní výše HDP vytvořeného cestovním ruchem, zvýšení zaměstnanosti v cestovním ruchu, podpora především malého a středního podnikání (MSP) v cestovním ruchu). 2. Růst konkurenceschopnosti cestovního ruchu ČR v evropském prostoru (měřený mj. růstem výdajů zahraničních turistů v ČR). 3. Růst objemu pobytového cestovního ruchu v ČR (včetně růstu objemu domácího cestovního ruchu). 4. Zachování kvality přírodního prostředí a složek životního prostředí, jež jsou v oblasti cestovního ruchu využívány a mohou být rozvojem cestovního ruchu ovlivněny.

19

Schéma č.2: Strategický rámec Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR

Pramen: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, říjen 2007.

K realizaci vize a strategických cílů je zapotřebí dodržení tří základních principů, a to:

20

1. Růst a rozvoj cestovního ruchu v celé ČR musí vycházet především z aktivit soukromého sektoru za vhodné podpory ze strany státu, krajů a obcí. 2. Základním úkolem politiky cestovního ruchu je stanovení konsistentního rámce vhodně vybraných činností, které postihnou veškeré příslušné oblasti aktivit státu, pomocí nichž bude zajištěn udržitelný rozvoj, prosperita podnikání, inovace a investice v cestovním ruchu, udržitelné využívání zdrojů, ochrana kulturního a přírodního dědictví, posilování partnerství a účinná ochrana životního prostředí (jako důležitého zdroje pro cestovní ruch). 3. Veřejná správa by měla zastávat důležitou úlohu v rámci podpory zlepšování využití podnikatelských kapacit v oblasti cestovního ruchu, které jsou ve větší míře zastoupeny malými a v menší míře středními podnikateli. Při realizaci tohoto principu by měl být zásah veřejného sektoru do cestovního ruchu omezen pouze na ty oblasti, které představují možné selhání trhu s cílem těmto situacím předcházet.

2.3.3

Regionální koncepce cestovního ruchu30

Cestovní ruch byl do roku 2000 rozvíjen především na základě koncepčních materiálů připravovaných MMR. Se změnou územně správního členění dostává prioritu samosprávní řízení prostřednictvím regionů. Zákonné normy při reformě státní správy neukládaly sektoru cestovního ruchu žádné zásadní úkoly. Z toho důvodu iniciovala Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism v letech 2001 – 2003 zpracování regionálních a krajských programů rozvoje cestovního ruchu. Programy rozvoje turistických regionů si kladou za cíl zmapovat potenciál v regionu z hlediska cestovního ruchu a definovat projekty, které budou rozvíjet a aktivizovat cestovní ruch v dané lokalitě. Cílem bylo také sjednotit postupy k rozvoji cestovního ruchu a postupně slaďovat lokální zájmy ve prospěch celého regionu, sdružovat finanční prostředky na řešení zvolených priorit, vytvářet podmínky pro rozvoj infrastruktury, definovat profil současného i budoucího turisty, prakticky naplňovat spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem, definovat pozici krajů při rozvoji cestovního ruchu apod.

30

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

21

Mapa č.1: Turistické regiony České republiky

Pramen: Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

Podpora České centrály cestovního ruchu při přípravě programových dokumentů byla v zásadě orientována dvěma směry – finanční podpora a metodická podpora. Úspěšnost dopadu zpracovaných programů je přímo úměrná zapojení zástupců veřejného a soukromého sektoru do jejich přípravy. V téměř tříletém procesu vznikla řada programových dokumentů krajů, turistických regionů a turistických oblastí. Existují programy rozvoje Středočeského kraje, Jižních Čech, regionu Šumava, Plzeňského regionu, Karlovarského kraje, Ústeckého kraje, Libereckého kraje, regionu Český ráj, regionu Krkonoše, regionu Východní Čechy (Královehradecký a Pardubický kraj), Jižní Moravy, Olomouckého kraje, Severní Moravy a Slezska a Zlínského kraje. Praha a kraj Vysočina řeší rozvoj cestovního ruchu bez programu ve smyslu zadávacího dokumentu, který byl jednotný pro zbylé územní celky. Strategické dokumenty zpracovaly také turistické oblasti Beskydy, Slovácko a oblast zahrnující území Euroregionu Praděd. Zadavateli byly převážně kraje a sdružení s cílem rozvíjet cestovní ruch daného území. Programy rozvoje cestovního ruchu jsou na úrovni krajů projednávány v radách

22

a zastupitelstvech. Proces projednávání není ukončen, některé kraje znění strategických materiálů upřesňují podle požadavků samosprávních orgánů.

2.4 SWOT analýza cestovního ruchu v ČR SWOT analýza hodnotí a rozebírá silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby cestovního ruchu. V Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007-2013 je SWOT analýza provedena dosti podrobně, rozdělená je na tři části respektive oblasti, které hodnotí, a to na analýzu nabídky a financování cestovního ruchu, poptávky a propagace cestovního ruchu a organizace a informací v cestovním ruchu. Pro potřeby této práce a pro větší přehlednost, jsem všechny tři části sloučila do jedné tabulky (viz tabulka č.4).

23

Tabulka č.4: SWOT analýza cestovního ruchu České republiky Silné stránky Slabé stránky















výhodná geografická poloha pestrost zastoupených typů krajiny vhodných pro rozvoj cykloturistiky, venkovského cestovního ruchu a agroturistiky hustá a dokonale značená síť turistických stezek a tras po celé republice Praha jako turistický fenomén světového významu dlouholetá tradice a vysoká kvalita lázeňství dostatečné množství lokalit vhodných pro CR kvantitativně dostatečná ubytovací kapacita prezentace ČR na světových veletrzích CR i na internetu pokračující zájem zahraničních turistů o ČR počet a kvalita činnosti turistických IC adaptabilní pracovní síla rozšiřování spolupráce příhraničních regionů a ostatních regionů a obcí se zahraničními partnery v oblasti CR

















Příležitosti
















zpřístupnění dalších zajímavých kulturněhistorických objektů rozvoj tradičního lázeňství aktivace soukromých investic do vzniku nových atraktivit CR soustředění se na rozvoj domácího CR tvorba nových produktů zaměřených do turistických oblastí mimo Prahu dobré možnosti rozvoje venkovského a vodního CR a potenciál pro rozvoj vinařského CR rostoucí počet služebních a obchodních cest, pořádání kongresů jako faktoru růstu návštěvnosti v ubytovacích zařízeních další rozšíření činnosti agentury CzechTourism vznik klastrů v oblasti CR další rozvoj přeshraniční spolupráce v CR podpora budování organizačních struktur v turistických regionech a oblastech

nízká kvalita základních a doplňkových služeb nízký podíl produktů šetrných forem turistiky na trhu cestovního ruchu nevstřícné chování poskytovatelů služeb k návštěvníkům nedostatečná vybavenost většiny středisek CR doprovodnou sportovně-rekreační infrastrukturou nedostatečná obnova a údržba historických objektů a kulturně historického dědictví nedostatečná a nekvalitní dopravní dostupnost turistických cílů a atraktivit v regionech nedostatek informací o ČR v zahraničí i doma koncentrace poptávky na letní sezónu nedostatečné marketingové aktivity a absence marketingových studií rozvoje potenciálních regionů CR nevyváženost zahraniční návštěvnosti mezi Prahou a ostatními kraji ČR

Hrozby














nedostatečná kvalita a struktura infrastruktury CR podcenění údržby kulturních a technických památek a péče o přírodní bohatství zhoršování životního prostředí v sídlech a znečisťování vodních ploch převážení jiných k životnímu prostředí málo šetrných forem využití území než CR v lokalitách s vysokým potenciálem CR nedostatek připravených rozvojových projektů vysoká koncentrace návštěvníků a turistů do hlavního města Prahy podcenění významu koordinace společného postupu státních orgánů, orgánů samosprávy, regionálních rozvojových agentur, regionálních sdružení CR a zájmových profesních sdružení CR nízká mobilita pracovní síly nedostatečná orientace vzdělávacího systému na jazykové dovednosti

Pramen: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, říjen 2007; sestaveno autorkou

24

3

PAMÁTKOVÁ PÉČE V ČR

Památkovou péčí rozumíme soustavu činností a opatření, která směřují k uchování kulturních památek a k jejich organickému začlenění do současného života společnosti. Zahrnuje v sobě zajišťování potřebných předpokladů, přímou péči o zachování kulturních památek, rozvíjení jejich společenské funkce a řešení vlastní problematiky památkové péče. K odborným předpokladům náleží zajišťování evidence, dokumentace a hodnocení kulturních památek, speciální výzkum a průzkum k účelům péče o ně, jakož i výzkum a vědecká práce v oboru dějin umění, teorie, metodiky a praxe památkové péče. K právním a správním předpokladům patří normotvorná, administrativní, organizační, technická, ekonomická a jiná činnost orgánů státní správy v oboru památkové péče. Při vlastní péči o zachování památek jde o jejich ochranu, konzervaci, restaurování a odbornou správu, přičemž vychází z různých metod péče o zachování památek. Do rozvíjení společenské funkce památek se zahrnují všechny činnosti a všechny patření vedoucí k optimálnímu uplatnění jejich užitkové, především však kulturní a výchovné funkce (tj. zpřístupnění veřejnosti, instalace interiérů, průvodcovská služba, pořádání kulturních akcí na památkových objektech, jejich využívání v rámci domácího i zahraničního cestovního ruchu). Poslední skupinu tvoří činnosti, které jsou spojeny s dalšími otázkami rozvíjení památkové péče, jako je publikační činnost, propagace, výchova veřejnosti a popularizace smyslu, zásad a cílů památkové péče, péče o výchovu mladé generace památkářů, spolupráce s vědeckými institucemi, školami, styky a výměny zkušeností se zahraničím a spolupráce v mezinárodním kontextu.31

3.1 Legislativní úprava Systém státní památkové péče v ČR je upraven zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl ve svých ustanoveních několikrát pozměněn. Jeho účelem je vytvořit podmínky pro úlohu státu v oblasti péče o kulturní památky a také vymezit úlohu státu a dalších subjektů při realizaci ochrany a péče o kulturní památky. V roce 1988 pak vydalo Ministerstvo kultury České republiky vyhlášku (č. 66/1988 Sb.), kterou se provádí tento zákon. V zákoně jsou mimo jiné vymezeny základní pojmy, povinnosti vlastníka a dalších subjektů v péči o kulturní památky, evidence památek a orgány státní památkové péče. Vymezení pojmu kulturní památka viz kapitola 1.2. Národní kulturní památkou se rozumí kulturní památka, která tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. Prohlašuje ji vláda ČR nařízením za národní kulturní památku a stanoví podmínky její ochrany. Památková 31

KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW:

25

rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, které vláda prohlásí za památkovou rezervaci. Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho část s menším množstvím kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty a které Ministerstvo kultury prohlásí za památkovou zónu. Kulturní památky se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek ČR, který vede Národní památkový ústav (NPÚ) jako odborná organizace státní památkové péče. Krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou seznamy kulturních památek svých územních obvodů. Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí, je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. Mezi orgány státní památkové péče patří: • Ministerstvo kultury ČR • krajské úřady • obecní úřady obcí s rozšířenou působností Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky v ČR. Je mu podřízena odborná organizace státní památkové péče, jíž je Národní památkový ústav. Krajský úřad metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji. V samostatné působnosti schvaluje koncepci podpory státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v ČR a po projednání s Ministerstvem kultury. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává a organizuje státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v ČR. Mimo jiné usměrňuje péči o kulturní památky zajišťovanou obcemi, přičemž se svojí činností opírá o pomoc odborné organizace státní památkové péče. Obec pečuje o kulturní památky v místě a kontroluje, jak vlastníci památek plní povinnosti vyplývajícím ze zákona.32 32

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči [on-line]. Dostupný na WWW:

26

Výše citovaný zákon o státní památkové péči je již zákonem zastaralým, a proto je třeba jeho úpravy, respektive jeho nahrazení zákonem novým. Současný památkový zákon je z roku 1987 a nemohl počítat s poměry, které nastaly dva roky poté v souvislosti s obdobím přechodu k tržní ekonomice a s faktickým zavedením institutu soukromého vlastnictví. Je třeba nastavit nová pravidla takovým způsobem, aby současný vývoj nevedl ke škodám a úbytku kulturního dědictví. Potřebné změny nelze dosáhnout dílčí novelizací. Řešením je koncepčně nová právní úprava reagující na změny ve společnosti a vytvářející odpovídající prostředí pro efektivní péči o památky v ČR. Potřebu nové právní úpravy zdůraznila i vláda ve svém prohlášení, kde doslova říká: „Vláda bude věnovat zvýšenou pozornost památkové péči a péči o kulturní dědictví. Zahájí přípravu nového památkového zákona, který zajistí účinný a transparentní výkon státní památkové péče a její zefektivnění zejména rozsáhlým využitím komunikačních a informačních technologií.“ Vládní prohlášení tak stanovilo hlavní cíle a očekávání, jež by měl nový památkový zákon naplnit, a položilo základ pro celý proces tvorby nové právní úpravy. Termín dosažení tohoto cíle byl stanoven na 31.3.2009 a nositelem cíle bylo určeno Ministerstvo kultury.33 Současná právní úprava obsahuje např. tyto problémy: • stávající zákon o státní památkové péči pracuje s celou řadou pojmů, které jsou v praxi neuchopitelné pro nedostatečnou nebo zcela chybějící definici • stávající právní úprava vyjma ukládání pokut nedává orgánům státní památkové péče žádný nástroj k vynucení povinností při nakládání s nemovitostí v památkové rezervaci či zóně • v současnosti nezřídka bývá pro jakýkoli zásah na kulturní památce (i nemovité) vyžadováno, aby jej prováděl restaurátor, ač nejde ani o práci umělecko-řemeslnou, natož o práci uměleckou, neboť současná právní úprava nerozlišuje „běžnou obnovu“ kulturních památek a jejich restaurování do samostatných procesů • povinnost opatřit si písemné vyjádření NPÚ se týká všech zásahů na památkách, což mnohdy zbytečně zdržuje a významně navyšuje administrativní zátěž vlastníka či uživatele kulturní památky • stávající úprava vyvlastnění je zcela nefunkční, nepočítá se situací, kdy je kulturní památka ohrožena nebo poškozena nikoli intenzivním jednáním vlastníka (ať již škodlivou činností nebo naopak nečinností), ale jednáním souseda (zejména jde o nečinnost) • trvalé přemístění movité kulturní památky je administrativně náročné pro všechny dotčené strany, neboť podléhá povolovacímu režimu, povinnost vydat rozhodnutí je však reálně potřebná pouze v případech, kdy by trvalým přemístěním došlo k porušení zájmu památkové péče 33

MEJSTŘÍK, M. a kol. Závěrečná zpráva - Shrnutí závěrů z Hodnocení dopadu regulace (Regulatory Impact Assessment RIA) pro nový památkový zákon, které bylo zpracováno v rozsahu 190 stran [on-line]. Praha: EEIP, a.s., 3.4.2008 [cit. 13. června 2008]. Dostupná na WWW:

27

•

udělování povolení k výkonu činnosti je administrativně náročné pro všechny dotčené strany a bývá nemalým problémem skutečnost, že vydané rozhodnutí nelze měnit jen pro následné změněné údaje34

Předmět navrhované novely památkového zákona lze shrnout do několika okruhů, a sice: přesun některých kompetencí z Ministerstva kultury na krajský úřad, zvýšení sankcí za porušení povinností podle památkového zákona (na 2 000 000 a 4 000 000 Kč z původních 100 000 a 500 000 Kčs), upřesnění některých procesních otázek a zohlednění poznatků z dosavadní aplikační praxe, včetně zavedení nového institutu plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón. Plány ochrany památkových rezervací a zón umožní lepší péči o památkové rezervace a zóny, posílí předvídatelnost správních aktů orgánů státní památkové péče a umožní odbourat vyjadřování orgánů státní památkové péče k zásahům, které v konkrétní památkové rezervaci nebo památkové zóně nemohou narušit její hodnoty, čímž dojde ke snížení administrativní zátěže občanů. Zvýšením postihů za porušování památkového zákona se odstraňuje stávající neuspokojivý stav, kdy byla horní hranice pokuty mnohdy zcela neúměrná škodám na chráněných kulturně historických hodnotách, což je nezbytným předpokladem dosažení lepší disciplíny při ochraně kulturního dědictví.35

3.2 Odborné zajištění památkové péče Podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky Ministerstvo kultury. Převážnou část povinností a úkolů daných zákonem plní Odbor památkové péče Ministerstva kultury např. prohlašuje movité a nemovité věci za kulturní památky, a také řídí odbornou organizaci státní památkové péče, jíž je v současnosti Národní památkový ústav. Národní památkový ústav vznikl splynutím dosavadních odborných organizací státní památkové péče k 1.1.2003. Předchůdci jsou kontinuálně od roku 1958 Státní ústav památkové péče a ochrany a Krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. V roce 1991 se odloučil obor ochrany přírody a přešel z resortu kultury do resortu ministerstva životního prostředí. Národní památkový ústav se člení na jednotlivá územní odborná pracoviště podle krajů.36

34

MEJSTŘÍK, M. a kol. Závěrečná zpráva - Shrnutí závěrů z Hodnocení dopadu regulace (Regulatory Impact Assessment RIA) pro nový památkový zákon, které bylo zpracováno v rozsahu 190 stran [on-line]. Praha: EEIP, a.s., 3.4.2008 [cit. 13. června 2008]. Dostupná na WWW: 35 Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů [on-line]. Praha: Parlament ČR - Poslanecká sněmovna, 2008 [cit. 26. června 2008]. Dostupný na WWW: 36 http://www.npu.cz/npu/souhrn/

28

Zákon říká že, odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických, ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje státní památkové péče. Odborná organizace státní památkové péče: • zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové péče, • organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a metodiku společenského uplatnění kulturních památek, • plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón a je současně poskytovatelem údajů podle zvláštního právního předpisu, • vede ústřední seznam kulturních památek, • připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro prohlášení věcí za kulturní památky, • zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky, • zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním, • sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří, • zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové péče, • plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří ministerstvo kultury.37

3.3 Mezinárodní ochrana Památková péče v naší republice je nedílnou součástí mezinárodní památkové péče. Ta je také souhrnem činností a opatření vedoucích k památkové péči na mezinárodní platformě. Je součástí programu činnosti Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a v jejím rámci zejména Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS), založené v roce 1964, jako zastřešující mezinárodní organizace pro otázky teorie a praxe památkové péče. Na poli mezinárodní právní ochrany památek byla v roce 1954 přijata 37

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči [on-line]. Dostupný na WWW:

29

mezinárodní Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu (tzv. Haagská konvence). Postupně byly přijímány a členským státům doporučovány mezinárodní zásady o archeologických vykopávkách, o ochraně přírodních krás a charakteru krajiny a sídel, o opatřeních, která by měla být činěna k zákazu a zamezení neoprávněného vývozu, dovozu a zcizování kulturních statků, o ochraně kulturních statků ohrožených velkými veřejnými nebo soukromými pracemi, o ochraně kulturního a přírodního dědictví v jednotlivých zemích, o ochraně památkových a tradicionálních souborů a jejich úloze v současném životě, o mezinárodní výměně kulturních statků.38 Na poli mezinárodní vědecké spolupráce UNESCO a ICOMOS pořádají nebo podporují a pod jejich patronací uskutečňují řadu mezinárodních konferencí, sympózií, kolokvií apod. na aktuální téma k ochraně kulturních statků a památkové péče. Podporují i zakládání mezinárodních institucí, vydávání mezinárodních publikací a periodik. Poskytují i finanční podpory a stipendia k vědeckému bádání v oblasti ochrany kulturních statků a památkové péče. UNESCO také v rámci svého programu podporuje propagaci a popularizaci kulturních hodnot kulturních památek nejširší veřejnosti (v rámci různých mezinárodních kampaní), pomáhá při výzkumu, konzervaci a obnově kulturních památek, v případě, že přesahují možnosti jednotlivých členských států (Mise UNESCO pro kulturní dědictví), podílí se na velkých mezinárodních kampaních pro záchranu ohrožených kulturních památek celosvětového významu.39 ICOMOS přijímá zpravidla na svých Generálních shromážděních, která se konají každé tři roky, mezinárodní dokumenty zaměřující se na jednotlivé oblasti památkové ochrany. Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale při schválení všemi národními komitéty ICOMOS tvoří základ pro odborné otázky, doktrínu a praxi v každé členské zemi. K základním dokumentům vydaným ICOMOS patří: • Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel, Benátky 1964 • Mezinárodní charta kulturního turismu, Brusel 1976 • Mezinárodní charta o historických zahradách, Florencie 1982 • Mezinárodní charta pro záchranu historických měst, Washington 1987 • Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví, Lausanne 1990 • Mezinárodní charta o ochraně a gesci kulturního dědictví pod vodou, Sofia 1996 • Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví, Mexiko 1999 • Mezinárodní charta o kulturním turismu, Mexiko 1999

38

KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW: 39 KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW:

30

•

Dokument o autenticitě, Nara 199440

Mezinárodní charta kulturního turismu obsahuje základní vysvětlení pojmu kulturní turistika a hlavní zásady jejího provozování včetně ochrany před negativními vlivy této turistiky na památky. Kulturní turistika je zde definována jako forma turistiky, jejímž cílem je mimo jiné objevování kulturních památek a sídel. Vyvíjí na ně pozitivní vliv, pokud za tím účelem přispívá k jejich ochraně a údržbě. Nejzákladnějším cílem je udržet památky v takovém stavu, aby i nadále působily turisticky přitažlivě a kulturně po stránce výchovné. Je třeba odsoudit umístění jakéhokoli zařízení a zavedení turistických služeb v rozporu se základní principem respektování existujícího kulturního dědictví. Cílem Mezinárodní charty o kulturním turismu z roku 1999 je podporovat práci těch, kteří se podílejí na zachování kulturního dědictví, podporovat a usnadnit práci turistického průmyslu pro rozvoj a usměrňování turismu, podporovat ty, kteří navrhují programy a politiku ochrany památek a podporovat a usnadnit dialog mezi odpovědnými činiteli kulturního dědictví a průmyslového turismu. Charta kromě toho také podporuje soubor iniciativ ICOMOS a ostatních mezinárodních organizací a organizací turistického průmyslu, které směřují ke zlepšení podmínek a zachování kulturního dědictví. Je založena na těchto principech: národní a mezinárodní turismus je jedním z hlavních nositelů kulturní výměny, vztah mezi kulturním dědictvím a turismem je dynamický a musí překlenout konflikty hodnot, operace zhodnocení památkových souborů musí zajišťovat návštěvníkům obohacující a příjemnou zkušenost, turistické obce a místní občané se musí zúčastňovat programů turistického zhodnocení památkových míst, turistické aktivity a ochrana kulturního dědictví musí přinášet výhody turistickým komunitám, programy turistického rozvoje musí uchovat a zhodnocovat charakteristiky přírodního a kulturního dědictví.41 Členské země UNESCO přijaly v roce 1972 Úmluvu o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví, která vytváří právní, administrativní a ekonomický rámec mezinárodní spolupráce při ochraně kulturního dědictví. Doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí a směřuje k identifikaci, ochraně, obnově a prezentaci nejvýznamnějších světových památek. Jedná se o unikátní mezinárodní právně závazný dokument, který spojuje principy ochrany kulturního dědictví s ochranou přírody. Na základě tohoto dokumentu se vytváří Seznam světového dědictví, do něhož se zapisují památky s mimořádnými univerzálními hodnotami. Státy, které Úmluvu přijaly, zaručují zachování kulturních a přírodních lokalit výjimečné a celosvětově významné hodnoty. Jednou z povinností definovaných v Úmluvě je povinnost každého účastnického státu identifikovat, chránit, udržovat, prezentovat a předávat světové památky dalším generacím (prezentace 40

VOŠAHLÍK, A. Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví [on-line]. Praha: Český národní komitét ICOMOS, 2001 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW: 41 VOŠAHLÍK, A. Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví [on-line]. Praha: Český národní komitét ICOMOS, 2001 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW:

31

památek je mimo jiné realizovatelná prostřednictvím cestovního ruchu).42 Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní spoluprací. ČSFR přistoupila k Úmluvě v roce 1990 a na základě sukcese je platná i pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů (č. 159/1991 Sb.). Rada Evropy, respektive její členské státy, přijali v roce 1985 Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy. Stanovuje základní společná východiska péče o movité a nemovité kulturní památky v Evropě. ČR přistoupila k této mezinárodní smlouvě v roce 2001 (č. 395/2001 Sb.). Tato Úmluva navazuje na Evropskou kulturní úmluvu z roku 1954, jež je základním dokumentem týkající se ochrany kulturních hodnot. Původním cílem úmluvy bylo apelovat na obyvatele Evropy, aby chránili své kulturní dědictví a aby je považovali za součást širšího evropského dědictví.

3.4 Ochrana památek v územním plánování Provázanost nástrojů územního plánování s požadavky památkové péče může účinně napomáhat ochraně památek. Základní legislativou v této oblasti je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje vztah územního plánování a ochrany památek v §18, odst. 4 - územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Dále se zákon zmiňuje o tom, že úkolem územního plánování je zejména zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty, stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce a s ohledem na hodnoty a podmínky území, uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče.43 Předpokladem úspěšného rozvoje území památkových lokalit je účinné využívání nástrojů územního plánování, tj. územních plánů a zejména regulačních plánů a jejich propojení a koordinace s plány zásad ochrany památkových hodnot historického území a požadavky cestovního ruchu i dalšími rozvojovými dokumenty obce. Kvalitně zpracovaná územně plánovací dokumentace slouží také k regulaci nabídky pro cestovní ruch, kterou nelze realizovat za cenu omezování běžného denního života obyvatel obce. Rozsah vybavení pro návštěvníky i rozsah veškerých zařízení pro ostatní aktivity obce musí být úměrný kapacitě lokality. Jejich umístění a vzhled je nutné řešit v souladu s historickým prostředím.44

42

TOMÍŠKOVÁ, M. Nový produkt k podpoře rozvoje cestovního ruchu – projekty využití tras cestovního ruchu. Urbanismus a územní rozvoj, 2005, roč. VIII, č. 1/2005, s. 36-40 43 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu [on-line]. Dostupný na WWW: 44 UUR, kolektiv autorů. Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Ústav územního rozvoje, 2002. 8 s.

32

Není pochyb o tom, že města a obce, na jejichž území se nachází památková lokality, by měla mít pořízen alespoň územní plán. Existence územního plánu je dokonce nutná pro zapsání památky na Seznam UNESCO. Ne vždy je však možné zanést do územního plánu takovou podrobnost regulace, která by zaručovala dostatečnou ochranu památek. Teprve regulační plán je toho schopen. Jen regulační plán může jednoznačně stanovit podmínky pro stavební, architektonické i funkční zásahy do území v souladu s podmínkami státní památkové péče. Je tedy nejúčinnějším nástrojem k uplatňování vyváženého rozvoje památkových lokalit, který poskytuje kvalitní předpoklady pro současné respektování jak požadavků ochrany památek, tak požadavků rozvoje cestovního ruchu.45 Nejvýznamnější zásady pro územně plánovací dokumentaci památkových lokalit: • regulativy funkčního využití a prostorového uspořádání by měly být stanoveny v souladu s plány zásad ochrany památkových hodnot historického území, jednoznačně a do značné podrobnosti • urbanistická řešení nových staveb a přestavby musí být regulovány tak, aby byla zachována historická urbanistická struktura a vzhled lokality • v regulačním plánu by měly být stanoveny možnosti využívání vnitrobloků a podkrovních prostorů • velké památkové rezervace nebo památkové zóny nelze jako celek řešit jedním regulačním plánem v potřebné podrobnosti, je vhodnější tato území rozdělit na menší celky a pro ně zpracovat vzájemně koordinované podrobnější regulační plány • regulační plán je zapotřebí projednat s veřejností, reagovat na všechny připomínky a náměty, aby byl na minimum omezen negativní vztah místních obyvatel k rozvoji cestovního ruchu a k památkové ochraně Pouze uceleným plánovacím procesem, v jehož průběhu budou zástupci státní správy a samosprávy měst a obcí, pracovníci památkové péče, představitelé občanských iniciativ a pracovníci z oblasti cestovního ruchu schopni dospět ke vzájemné dohodě, lze zajistit rozvoj v historickém území s maximálním omezením negativních dopadů.46

3.5 Vztah památkové péče k cestovnímu ruchu Památková péče a cestovní ruch se navzájem ovlivňují. Jejich společným cílem by mělo být zachování a rozvoj české kulturní krajiny a udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Památkový fond je ústředním motivem obou oborů. Jeho dobrý stav, estetické působení a přitažlivá prezentace jeho hodnot patří k velmi výrazným atraktivitám naší země pro její návštěvníky. Měla by proto patřit i k významným prioritám zájmů cestovního ruchu. Prezentace památek 45

UUR, kolektiv autorů. Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Ústav územního rozvoje, 2002. 8 s. 46 UUR, kolektiv autorů. Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Ústav územního rozvoje, 2002. 8 s.

33

jako magnetu turistického ruchu je však v nemenší míře pomocníkem i pro památkovou péči. Nic nepomáhá zviditelnit význam památek v očích naší veřejnosti a tím přispět k pocitu, že péče o ně je ve veřejném zájmu, lépe než vysoká návštěvnost a obdiv zahraničních turistů. Přestože oba obory mají společné zájmy, nelze si nevšimnout, že v zásadních otázkách a cílech se výrazně liší. Zatímco cílem památkové péče je uchování hodnot památkového fondu a jejich předávání budoucím generacím, hlavním cílem cestovního ruchu, tak jako u všech ekonomických odvětví, je dosahování zisku. Tyto odlišné základní cíle vedou často k možnému střetu zájmů obou oborů.47 Jedním z těchto problémů je přímé využívání památek zařízeními cestovního ruchu. Památky jsou ve většině případů velmi adaptabilní ke změnám své funkce. Snesou i řadu modernizačních úprav, aniž by zanikla či vážně utrpěla jejich kulturní hodnota. Jde však o to, aby v každém posuzovaném případě byla nově navrhovaná funkce přiměřená kapacitě, skladbě, umělecké hodnotě a fyzickému stavu památky. Obecně je nutné zdůraznit, že u významných památek se využití vždy musí přizpůsobit budově a ne naopak. Mimo jakoukoliv možnost kompromisní dohody stojí, pokud jde o přímé využití zařízeními cestovního ruchu, síť státních hradů a zámků, respektive všechny jejich části, sloužící návštěvnickému provozu. Odborné památkové organizace musely v minulosti několikrát čelit projektům navrhujícím přeměnu některých vybraných zpřístupnělých zámeckých objektů na superluxusní hotely pro zahraniční klientelu. Jestliže státní památková péče si i za totalitního režimu dokázala uhájit základní síť zpřístupněných hradů a zámků, jako jednoznačně kulturních, nekomerčních zařízení, nemíní pochopitelně ani nyní komercializací ohrozit toto „rodinné stříbro“ kulturního dědictví národa.48 Další problémovou oblastí z tohoto pohledu je reklama a průvodní jevy nadměrné koncentrace turismu. Na příkladu historického jádra Prahy lze nejlépe demonstrovat, že překročí-li koncentrace návštěvníků únosnou mez, dochází k poškozování kulturních hodnot území. Tím dochází i k postupnému snížení jeho turistické atraktivity. Turistický ruch, tak jako kterékoliv jiné produkční odvětví, je schopen při vysoké koncentraci neúměrně zatěžovat životní prostředí, a proto je nutné přijmout strategii a principy trvale udržitelného rozvoje. A v neposlední řadě ke střetu zájmů dochází na poli financí. Mezi oběma obory jde o konkurenci v oblasti státních dotací. V období úsporných vládních opatření se dostávají všechny obory, závislé nebo přinejmenším těžící ze státních dotací, do stavu vzájemného soutěžení. Je tomu i v případě požadavků státní památkové péče na zvýšení, respektive alespoň udržení dosavadních státních programů a paralelně s tím uplatňovaného zájmu

47

VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW: 48 VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW:

34

subjektů cestovního ruchu o státní investice či příspěvky na vybudování infrastruktury, jako podmínky rozvoje turistiky v regionech.49 Tabulka č.5: Silné a slabé stránky vztahu státní památkové péče a cestovního ruchu SILNÉ STRÁNKY SLABÉ STRÁNKY - velký potenciál historických objektů - špatný technický stav některých objektů s interiérovými instalacemi - nedostatečné využívání potenciálu - množství drobných některých objektů architektonických a sakrálních památek, - nedostatek doplňkových služeb u památek rozmanitost typů lidové architektury - značně omezená přístupnost a kulturní - atraktivní památkově chráněná využití sakrálních staveb území - málo informací o jednotlivých památkách - bohatost nalezišť historického - znehodnocené prostředí památkových a osídlení v oblasti historických objektů - malá propagace památek navzájem PŘÍLEŽITOSTI - využití některých historických objektů pro ubytování - tvorba nových atraktivních kulturních programů v objektech památek - vytvoření místních motivačních a podpůrných aktivit na zlepšení vzhledu objektů v obcích

OHROŽENÍ - nedostatek finančních prostředků na rekonstrukci a údržbu památek - nedostatek finančních prostředků a nezájem obyvatel o zlepšení vzhledu obcí - nevhodná státní politika související s provozem a využíváním památkových a historických objektů

Pramen: KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007.

Státní památková péče usiluje o maximální a přitom ke kulturním hodnotám ohleduplné zvýšení turistické atraktivnosti svých hradů a zámků. Na řadě objektů došlo v posledních letech k rozšíření či novému vytvoření prohlídkových okruhů. Výrazné je i rozšíření nabídky kulturních a dalších služeb. Na víceméně „klasickou“ prohlídku historických interiérů dnes na řadě objektů navazují tématické expozice a atraktivní kulturní akce: koncerty, výstavy, přednášky, ale i historický šerm či dílčí rekonstrukce historických bitev. Rozšiřují se a zkvalitňují pohostinské služby i prodej suvenýrů. Na některých objektech se zavádí nabídka projížděk na koni či v kočáře. Trvalý úspěch těchto inovací pochopitelně záleží v rozhodující míře na odpovídající propagaci a toku informací. Státní památková péče zde může nabídnout jak bohatství svých dokumentačních fondů, tak velký rezervoár znalostí a zkušeností svých odborných pracovníků. Jde o to nalézt odborným památkovým organizacím vhodné partnery a připravit a postupně uvést v život příslušné projekty a programy. Tyto projekty dokládají

49

VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW:

35

jak prioritu společných zájmů památkové péče a cestovního ruchu, tak možnosti nalézt společnou řeč při kulturní hodnoty šetřící adaptaci památek pro potřeby cestovního ruchu.50 Možné cesty rozvoje vztahu státní památkové péče a cestovního ruchu by měly být následující: • zlepšit dopravní a turistické značení, • zlepšit informovanost veřejnosti, • rovnoměrnější rozložení návštěvnosti mezi jednotlivými objekty účinnou reklamou a pořádáním doprovodných akcí, • zvýhodňování návštěv mimo hlavní turistickou sezónu, • společné tiskové konference před zahájením sezóny, • prezentace jednotlivých objektů s cílem zaujmout návštěvníky a přesvědčit je, aby svůj jednostranně zaměřený zájem na několik objektů směřovaly do regionů , • nabízet návštěvy vyhledávaného objektu s méně známým, čímž se zvýší informovanost o něm, • pravidelná setkání zástupců památek s informačními centry, • tvorba marketingových studií a výzkumů pro zdokonalení evidence návštěvníků, • rozšiřování spolupráce s příhraničními regiony i v oblasti tvorby společných produktů.51 Cestovní ruch je odvětvím, které může tvořit největší objem prostředků pro obnovu a revitalizaci památek. Je proto společensky velmi žádoucí, aby se při zachování všech zásad památkové péče a rovnoměrného rozvoje území co nejvíce vhodných památek stalo vyhledávanými cíly cestovního ruchu. Jak příliš velký zájem, tak i nezájem návštěvníků zpravidla shodně vyúsťují v devastující dopad na památky. Zatímco památkové lokality, které jsou dosud z hlediska cestovního ruchu opomíjené, čelí nedostatku financí na údržbu památek a rozvoj území, vzrůstající návštěvnost oblíbených památkových lokalit často znamená neúnosnou zátěž pro historicky cenná území a objekty. Paradoxně u často navštěvovaných památek jsou ekonomické výnosy z cestovního ruchu motivem pro mnohdy nežádoucí zásahy do urbanistické, funkční a sociální struktury celého historického jádra obce. Tento proces vede k nenahraditelné ztrátě identity památkově cenného místa.52

50

VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW: 51 KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW: 52 UUR, kolektiv autorů. Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Ústav územního rozvoje, 2002. 8 s.

36

4

STŘEDOČESKÝ KRAJ

Středočeský kraj má zpracovaný Program rozvoje cestovního ruchu od roku 2003 (aktualizován byl v srpnu roku 2007), ze kterého vychází většina údajů publikovaných v této kapitole. Vymezení jeho území je prakticky shodné s turistických regionem Okolí Prahy, který byl vymezen Českou centrálou cestovního ruchu (viz mapa č.1). Výjimku tvoří severovýchodní část okresu Mladá Boleslav, která spadá do turistického regionu Český ráj, jež má vypracován vlastní program rozvoje.

4.1 Vymezení a popis regionu Středočeský kraj se rozprostírá v centrální části Čech, převážně v nížinách kolem říčních toků, do kterých zasahují z jihu a ze západu pahorkatiny. Rozlohou 11 015 km2 je největším krajem ČR. Na jeho území bylo k 1.1.2008 evidováno 1 201 827 obyvatel.53 Jako vnitrozemský kraj nesousedí se žádným sousedním státem. Obklopen je sedmi kraji, a to Jihočeským, Plzeňským, Ústeckým, Libereckým, Královehradeckým, Pardubickým a Vysočinou. Poloha Středočeského kraje je v tomto ohledu výhodná, neboť spolu s Prahou tvoří středovou část republiky a sousední kraje jsou velmi dobře dostupné. Středočeský kraj má tudíž výhodnou polohu vzhledem k hlavním liniovým osám, které tvoří dálnice a silnice, železnice a vodní cesty. Středočeský kraj tvoří spolu s Prahou přirozenou sídelní aglomeraci, propojenou ekonomicky, historicky a kulturně. Úzká vazba na hlavní město, které kraj obklopuje a vybudovaná hustá dopravní síť jsou dvě základní charakteristiky, které činí polohu kraje výhodnou. Naopak, zřejmá nevyváženost vztahu Prahy (metropole cestovního ruchu a turistická destinace evropského významu) a středních Čech tvořící periferii Prahy, je pro kraj nevýhodou. Tato skutečnost, spolu s absencí krajského města jako správního centra regionu, do určité míry limituje rozvoj kraje.54 Historie, kultura a poloha Středočeského kraje významně ovlivňuje jeho sociálně ekonomickou charakteristiku, která se odráží i v sektoru cestovního ruchu. Jedná se o kraj s rozsáhlými venkovskými oblastmi s venkovskou infrastrukturou, s rozvinutou zemědělskou i průmyslovou výrobou, s vysokým kulturním a historickým potenciálem, s cennými přírodními oblastmi, ale také kraj hodně poznamenaný lidskou činností a nepříznivým demografickým vývojem. Z pohledu kulturního je středočeský region odnepaměti úzce spjat 53

http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/4E003F7AD7/$File/13010801.xls Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 54

37

s bohatou historií, kulturou a dějinami země. V kraji je mnoho historických památek, hradů, zámků, téměř všechna města v kraji se mohou pochlubit historickým městským jádrem, hodnotná je i vesnická architektura v kraji.55

4.2 Cestovní ruch ve Středočeském kraji Středočeský kraj má významný potenciál cestovního ruchu vycházející z přírodních a kulturně historických předpokladů, zejména v jižní a jihozápadní části a v nejsevernějších oblastech. Cestovní ruch ovlivňuje blízkost Prahy jako hlavního turistického cíle v ČR, což je v některých směrech využíváno jako výhoda, protože nad konkurenčními vztahy převažují vztahy spolupráce.56 Pro marketingové účely je kraj rozdělen na čtyři oblasti, přičemž Český ráj jako jedna z nich je pojímán samostatně. Střední Čechy – západ, tj. okresy Beroun, Kladno, Rakovník, části okresů Příbram a Prahazápad a okresu Mělník. Pro tuto oblast jsou charakteristické tyto rysy: • severní část tvoří převážně rovinatá krajina s městským centrem Kladnem, těsné sousedství Letiště Ruzyně • střední a jižní část charakteristická vysokou lesnatostí území, Křivoklátská vrchovina, Brdy, chráněná krajinná oblast (CHKO) Křivoklátsko a Český kras, Koněpruské jeskyně, řeky Berounka a Vltava • významné hrady či zříceniny např. Karlštejn, Křivoklát, Okoř, Točník, Žebrák, zámky Lány, Dobříš, Roztoky atd., sakrální atraktivity Svatá Hora u Příbrami, kostel sv. Jakuba, Svatý Jan pod Skalou atd. • historie a současnost průmyslu – Hornické muzeum v Příbrami, sklárna Rückl atd. • historické osobnosti – např. A. Dvořák, K.Čapek, O. Pavel57 Střední Čechy – jihovýchod, tj. okres Benešov a části okresů Kutná Hora, Kolín, Prahavýchod, Praha-západ a Příbram. Charakteristické rysy: • Vltava a vodní díla na ní, Sázava, Posázaví, CHKO Blaník, velká lesnatost • Kutná Hora – památka UNESCO • zámky Konopiště, Jemniště atd., hrady Český Šternberk, Říčany atd., sakrální atraktivity např. Boží hrob ve Voticích, lidová architektura skanzen ve Vysokém Chlumci • pivovar Velké Popovice 55

Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 56 ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1 57 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

38

•

historické osobnosti – zejména S. Čech, J. Lada, J. Suk a další

Střední Čechy – severovýchod, tj. okres Nymburk, části okresů Kutná Hora, Kolín, Prahavýchod, Mladá Boleslav a Mělník. Charakteristické rysy: • lázně – Poděbrady, Toušeň • Mělnicko - vinný kraj • CHKO Kokořínsko, řeky Labe, Jizera, Vltava • středověké hradby Nymburk, Poděbradský zámek, zámek Benátky nad Jizerou, Kolínská synagoga atd. • Muzeum lidových staveb Kouřim58 Český ráj, tj. část okresu Mladá Boleslav patřícího do samostatného turistického regionu Český ráj. Středočeský kraj disponuje potenciálem pro rozvoj různých typů cestovního ruchu. K tomu přispívají jeho geografické podmínky i stávající infrastruktura, která poskytuje možnosti růstu rekreačních pobytů, různých druhů turistiky a venkovského, městského či incentivního cestovního ruchu. Celková návštěvnost, tuzemských hostů i cizinců, sledovaná podle hostů v hromadných ubytovacích zařízeních, je ve Středočeském kraji pod celostátním průměrem. Vztaženo k velikosti kraje dané počtem obyvatel a jeho rozlohou se řadí k méně navštěvovaným. Z hlediska absolutního počtu se kraj řadí na páté místo (viz tabulka č. 6).59 Cestovní ruch ve Středočeském kraji je strategicky zaměřen na tuzemské návštěvníky přijíždějící z celé ČR. Významnou skupinou jsou turisté cestující do Prahy, kteří preferují pobyt mimo hlavní město a turisté projíždějící krajem, kteří jsou ochotni strávit v regionu určitý čas. Dále pak obyvatelé Prahy vyhledávající v časově a dopravně dostupném okolí nabídku pro krátkodobé pobyty. Samostatnými cílovými skupinami jsou návštěvníci přijíždějící z profesních důvodů, děti a mládež, senioři a lázeňští hosté. Ze zahraniční klientely jsou hlavními cílovými skupinami turisté z Německa, Nizozemska, Polska, Slovenska, Francie a Dánska.60

58

Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 59 Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 60 ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

39

Tabulka č.6: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů za rok 2007 Počet hostů celkem

z toho nerezidenti Počet hostů

Podíl na celku (%)

Struktura hostů podle krajů (%) celkem

z toho nerezidenti

12 960 921

6 679 704

51,5

100,0

100,0

4 485 372

4 009 463

89,4

34,6

60,0

Středočeský kraj

713 507

204 600

28,7

5,5

3,1

Jihočeský kraj

978 717

315 629

32,2

7,6

4,7

Plzeňský kraj

514 126

168 137

32,7

4,0

2,5

Karlovarský kraj

679 102

472 635

69,6

5,2

7,1

Ústecký kraj

376 140

147 566

39,2

2,9

2,2

Liberecký kraj

709 225

211 999

29,9

5,5

3,2

Královéhradecký kraj

909 319

287 933

31,7

7,0

4,3

Pardubický kraj

388 240

63 724

16,4

3,0

1,0

Vysočina

418 701

63 059

15,1

3,2

0,9

1 178 114

432 318

36,7

9,1

6,5

Olomoucký kraj

434 960

93 287

21,4

3,4

1,4

Zlínský kraj

532 482

77 308

14,5

4,1

1,2

Moravskoslezský kraj

642 916

132 046

20,5

5,0

2,0

ČR celkem v tom Hlavní město Praha

Jihomoravský kraj

Pramen: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/32002512E3/$File/920707q41101.xls

Základní cíle rozvoje cestovního ruchu jsou v Programu rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji vytyčeny pro období do roku 2013 takto: 1. Zlepšení pozice kraje v počtu turistů (ubytovaní alespoň na jednu noc) a dosažení hranice 1 mil. ubytovaných hostů v zařízeních Středočeského kraje (tj. cca 4,3 % roční růst). 2. Při zachování poměrného nárůstu absolutního počtu návštěvníků a turistů ze Středočeského kraje a z hl. m. Prahy zvýšit podíl návštěvníků a turistů z ostatních částí ČR a ze zahraničí. 3. Rozvoj image kraje v sektoru cestovního ruchu jako cílové destinace výjimečné zejména nabídkou pro poznávací turismus, zaměřený na historické a kulturní památky, dále nabídkou pro aktivní dovolenou a rekreační pobyty spojenými s venkovským prostředím, s vodními toky a vodními plochami a pro incentivní turistiku spojenou s poznáváním historických atraktivit, s venkovským prostředím, významnými vodními

40

toky a plochami a s širokou nabídkou golfových hřišť. 4. Posílení pozice kraje jako přirozené doplňkové destinace a klidového zázemí pro návštěvníky a turisty přijíždějící do Prahy a jako přirozeného volnočasového a rekreačního zázemí pro silnou populaci hlavního města. 5. Vytvoření systému řízení cestovního ruchu na území Středočeského kraje, zajišťujícího účelnou a efektivní koordinaci a spolupráci mezi aktéry cestovního ruchu ve vztahu k cílovým trhům.

4.2.1

Kulturně historické atraktivity

Snad nejvýznamnějšími kulturními objekty jsou památky zapsané do Seznamu světového dědictví UNESCO. Ve Středočeském kraji je touto jedinečností historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, které bylo zapsáno do seznamu v roce 1995. Kutná Hora byla od počátku 14. století významné královské město rozvíjené především díky dolům na stříbro. Pozdně gotický chrám sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci tvoří jen část středověké urbanistické struktury s velkým bohatstvím historických měšťanských domů. Středočeský kraj se vyznačuje kulturním dědictvím výjimečné kvality. Právě jeho nedílnou součástí je velké množství movitých i nemovitých kulturních památek. Více jich má jen Jihočeský kraj.61 Významný turistický potenciál tvoří památkový fond (viz tabulka č. 7). Počet památkově chráněných objektů je vzhledem k rozloze kraje v pásmu podprůměru České republiky, ale v absolutních hodnotách je jejich počet vysoký. Co se týká okresů, tak nejbohatší na památky je okres Kutná Hora následovaný okresem Mělník.

61

Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW:

41

Tabulka č.7: Památkově chráněné nemovité památky podle krajů (stav k 18.6.2008) Kraj Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika Podíl SK/ČR

Počet památkově chráněných objektů 2 082 4 314 5 503 3 147 1 391 3 552 2 251 3 008 2 099 3 035 4 238 2 207 1 440 2 028 40 295 10,7%

Pramen: http://monumnet.npu.cz.; sestaveno autorkou

Nejvýznamnějšími památkově chráněnými objekty jsou národní kulturní památky (NKP), kterých je dnes v ČR 236. Na území Středočeského kraje najdeme 26 národních kulturních památek (viz tabulka č. 8).62 Nachází se zde městské památkové rezervace (Kutná Hora, Kolín) a řada městských památkových zón např. Bělá pod Bezdězem, Beroun, Jílové u Prahy, Kostelec nad Černými lesy, Rožmitál pod Třemšínem, Slaný, Velvary. Jedinečným památkovým celkem je město Březnice. Cenná městská jádra mají také Kouřim, Rakovník, Nymburk a Poděbrady. Celkem je ve Středočeském kraji 34 městských památkových zón. Jedinečná je i lidová architektura, což se odráží i v její památkové ochraně. V kraji je nadprůměrné množství vesnických památkových zón (26 z 211). Nejvíce je jich v severní části kraje. Nachází se zde řada cenných objektů lidové architektury např. ojedinělá roubená usedlost ze 16. století – Hamousův statek ve Zbečně, empírový ovčín v Modřejovicích na Křivoklátsku. Tato výjimečnost se odráží i v počtu muzeí v přírodě (skanzenů). Z celkového počtu dvanácti v ČR jsou na území Středočeského kraje hned čtyři. Tyto objekty jsou vděčným turistickým cílem a nacházejí se v Kouřimi, Přerově nad Labem, Třebízi a Vysokém Chlumci.63 Dalšími významnými turistickými atraktivitami kraje jsou různé kulturní a historické památky, zejména hrady a zámky, jichž je díky historickému vývoji kraje značné množství, jsou ale často ve špatném stavu nebo slouží pouze svým majitelům a nejsou přístupny veřejnosti. Historii přibližují také archeologické lokality jako jsou slovanská hradiště a keltská oppida, sakrální památky a další objekty. Dle databáze MonumNet je k datu 18.6.2008 v ČR 62

http://monumnet.npu.cz/ Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 63

42

za kulturní památku prohlášeno celkem 1 185 zámků64 (včetně jejich pozůstatků), 441 hradů a jejich zřícenin a 497 tvrzí (včetně zřícenin a archeologických stop). Ve Středočeském kraji je za kulturní památku prohlášeno 250 zámků (21 %), 59 hradů a jejich zřícenin (13,4 %) a 127 tvrzí (25,5 %). Tato čísla ukazují, že Středočeský kraj je velmi bohatý na tyto objekty. Je však třeba zdůraznit, že pro účely cestovního ruchu jsou využívány jen některé. V databázi Středočeského kraje je uvedeno celkem 38 zpřístupněných zámků, hradů, zřícenin popř. tvrzí. Většina zřícenin hradů je volně přístupných.65 Tabulka č.8: Výčet národních kulturních památek ve Středočeském kraji NKP Název NKP od roku Slovanské hradiště Budeč 1962 Hrad Karlštejn 1962 Vlašský dvůr v Kutné Hoře 1962 Památník Lidice 1962 Sázavský klášter 1962 Přemyslovské hradiště Levý Hradec 1978 Slovanské hradiště Slavníkovců Libice 1989 Hrad Křivoklát 1989 Kostel sv. Bartoloměje v Kolíně 1995 Kostel sv. Barbory v Kutné Hoře 1995 Kostel Panny Marie s klášterem – Svatá Hora 1995 Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi 1995 Kostely sv. Václava a sv. Klimenta ve Staré Boleslavi 1995 Městské opevnění v Kouřimi 1995 Zámek Konopiště 2001 Zámek Hořovice 2001 Zříceniny hradů Točník a Žebrák 2001 Zámek Kačina 2001 Zámek Žleby 2001 Hrad Kokořín 2001 Zámek Veltrusy 2001 Zámek Mnichovo Hradiště 2001 Zámek Březnice 2001 Hrad Český Šternberk 2008 Kostel sv. Jakuba v Kutné Hoře 2008 Kostel sv. Mikuláše ve Vinci 2008

NUTS 466 KL BE KH KL BN PZ NB RA KO KH PB PH PH KO BN BE BE KH KH ME ME MB PB BN KH MB

Pramen: http://monumnet.npu.cz; sestaveno autorkou

Z církevních památek jsou v kraji vyhlášené jako NKP Sázavský klášter, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře, kostel Panny Marie s klášterem – Svatá Hora, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, kostel sv. Václava a sv. Klimenta ve Staré Boleslavi. Nachází se tu také řada dalších kostelů, klášterů a jiných 64

U některých zámků je chráněna pouze jejich část nebo např. jen zámecká kaple, zámecký park apod. Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 66 statistická územní jednotka EU odpovídající českému okresu 65

43

sakrálních staveb, z nichž mnohé jsou památkově chráněny. Pro sakrální turistiku mají význam především poutní místa, z nichž lze jmenovat např. Svatou Horu u Příbrami (s návštěvností okolo 250 tis. ročně), Svatý Jan pod Skalou v Českém krasu, poutní místo Skalka s barokním areálem poblíž Mníšku pod Brdy, Stará Boleslav, poutní kaple v Dobré Vodě u Březnice. Historickým dědictvím a zároveň turisticky atraktivním cílem jsou také technické památky a zajímavosti (montánní turistika – Příbram, Kladno, Jílové u Prahy, Kutná Hory atd.). Z nich jsou nejatraktivnější technické skanzeny, které se ve Středočeském kraji týkají především těžby nerostných surovin. Nachází se zde také velký počet vodních mlýnů a za zmínku stojí i mlýny větrné. Jiné technické památky mají pro cestovní ruch menší význam, respektive stávající forma prezentace či dostupnost je omezena jen na relativně malou skupinu úzce specializovaných návštěvníků.67

4.2.2

Návštěvnost objektů

Návštěvnost kulturních a historických objektů se značně různí podle jejich popularity, velikosti a druhu. Nižší je obecně v malých muzeích a méně známých památkách menšího rozsahu, kde se pohybuje v řádu stovek, maximálně několika tisíc návštěvníků za rok. Vyšší je ve státních hradech a zámcích a velkých muzeích, které jsou propagované a mají pro návštěvníky vytvořené zázemí. Návštěvnost kulturních a památkových zařízení je statisticky sledována u subjektů, jejichž zřizovatelem je ministerstvo kultury, další orgány správy, kraje, obce, města, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církev, podnikatelské subjekty aj. Vyhodnocování těchto a dalších dat vztahujících se ke kultuře zabezpečuje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS).68 Postavení kraje v rámci republiky je patrné z tabulky č. 9.

67

Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 68 Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [on-line]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW:

44

Tabulka č.9: Návštěvnost památkových objektů v krajích (2007) Kraj

Počet památkových objektů

Počet návštěvníků

Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Česká republika

23* 44 33 23 11 24 18 19 17 18 36 15 10 14 305

4 418 764* 1 535 896 1 313 756 552 727 258 464 308 004 633 624 716 934 279 989 479 969 1 163 804 257 397 460 953 405 311 12 785 592

Pramen: RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; sestaveno autorkou * údaj za rok 2006

Tabulka č.10: Návštěvnost památkových objektů ve Středočeském kraji v roce 2007 Počet Počet Název Název návštěvníků návštěvníků Kostnice v Sedlci u Kutné Hory 346 981 Hrad Krakovec 16 224 Hrad Karlštejn 275 550 Zámek Mníšek pod Brdy 12 993 Zámek Konopiště 162 329 Sázavský klášter 11 944 Hrad Český Šternberk 151 420 Zámek Brandýs nad Labem 11 275 Hrad Křivoklát 126 269 Hamousův statek Zbečno 6 862 Vlašský dvůr v Kutné Hoře 83 653 Zřícenina hradu Michalovice 6 079 Zříceniny hradů Točník a Žebrák 51 951 Klášter Svatý Jan pod Skalou 6 000 Zámek Žleby 51 234 Zámek Hluboš 5 470 Zámek Dobříš 48 907 Loreta Kosmonosy 3 510 Zámek Nelahozeves 25 595 Tvrz Dřevčice 1 100 Zámek Jemniště 24 202 Zámek Veltrusy* 1 016 Zámek Mnichovo Hradiště 23 264 Tvrz Semtěš 531 Zřícenina hradu Valečov 22 906 Zámek ve Zruči nad Sázavou 500 Zámek Březnice 20 558 Zámek Zásmuky 416 Zámek Hořovice 19 701 Zřícenina hradu Okoř 17 456 Pramen: RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; sestaveno autorkou *zámek Veltrusy je po ničivých povodních 2002 uzavřen, přístupné jsou jen skleníky a sezónní výstavy

Pořadí hradů, zámků a dalších památkových objektů podle návštěvnosti ukazuje tabulka č. 10. Chybí zde ty objekty, ve kterých sídlí pobočky krajských nebo městských muzeí a ty, jejichž majitel nedal souhlas ke zveřejnění údajů. Nejvíce statisticky sledovaných památkových objektů je v NUTS 4 Kutná Hora (6), dále Mladá Boleslav (4), Beroun (4), Benešov (3),

45

Příbram (3), Rakovník (3), Praha-západ (2), Mělník (2), Praha-východ (2), Kolín (1).69 Sledována je rovněž návštěvnost kulturních akcí, které se uskutečňují v památkových objektech. Památkové objekty jsou stále častěji vtahovány do společenského a kulturního života měst a obcí. Pořádají se zde nejen drobné kulturní programy (tanec, šerm, scény ze života na zámku apod.) v rámci prohlídek, ale i koncerty, výstavy a divadelní představení.70 Stejně jako v ukazateli návštěvnosti památkových objektů je Středočeský kraj i v tomto ukazateli na přením místě v republice (vit tabulka č.11). Tabulka č.11: Přehled o kulturních akcích v památkových objektech podle krajů (2006) Návštěvnost Průměrná návštěvnost Kraj Počet kulturních akcí kulturních akcí na jednu kulturní akci Hlavní město Praha 528 500 429 948 Středočeský 1 923 342 782 178 Jihočeský 1 167 396 492 340 Plzeňský 647 292 883 453 Karlovarský 132 167 230 1267 Ústecký 774 213 999 276 Liberecký 2 265 413 448 182 Královéhradecký 1 092 238 315 218 Pardubický 1 265 241 061 191 Vysočina 573 123 043 215 Jihomoravský 5 196 404 439 78 Olomoucký 4 427 228 861 52 Zlínský 224 253 990 1134 Moravskoslezský 215 104 279 485 Celkem 20 428 3 921 251 192 Pramen: Statistika kultury 2006. Praha: NIPOS, 2007; sestaveno autorkou (Poznámka: Jedná se o výstavy, koncerty, dramatická vystoupení apod.)

4.3 Specifické problémy Středočeský kraj má specifické postavení oproti jiný krajům v ČR v tom, že obklopuje hlavní město Prahu (sám nemá krajské město), která má na něj výrazný vliv a v mnohém ho ovlivňuje jak negativně, tak pozitivně. Praha jako metropole cestovního ruchu stahuje většinu návštěvníků a turistů na své území. Nicméně krátké dojezdové vzdálenosti a množství

69

RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW: 70 Statistika kultury 2006. Praha: NIPOS, 2007. 134 s. ISBN 978-80-7068-211-1

46

kulturních, historických i přírodních památek přiláká na území kraje i návštěvníky, kteří mají jako hlavní cíl Prahu. Bohužel většinou jen takříkajíc „na otočku“. V kraji se nachází velké množství kulturně historických atraktivit (měřeno v absolutních číslech), které ovšem nejsou na území kraje rozmístěny rovnoměrně. Z pohledu návštěvnosti je Středočeský kraj na nejvyšších příčkách v porovnání s ostatními kraji ČR. Z toho je zřejmé, že existují oblasti, kde je velká koncentrace památkových objektů spojená s vysokou návštěvností, a naopak jsou místa, kde i přes existenci zajímavých památek, je počet návštěvníků a turistů mizivý. Vysoká koncentrace kulturních památek spojená s vysokou návštěvností je v okrese Kutná Hora, kde se nachází jedna z památek zapsaných do Seznamu UNESCO - město Kutná Hora se svým historickým jádrem. Od 14. století významné královské město zaměřené na těžbu stříbra. Pozdně gotický chrám sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, přestavěná v duchu barokní gotiky na počátku 18. století, tvoří jen část středověké urbanistické struktury s velkým bohatstvím historických měšťanských domů. V Kutné Hoře nalezneme mimo jiné také hojně navštěvovanou hřbitovní kapli s kostnicí či Vlašský dvůr. Mimo ně se na území města nachází téměř 400 nemovitých kulturních památek. Právě Kutná Hora láká jak tuzemské tak zahraniční návštěvníky velkou měrou, dalo by se říci, že mnohdy až neúnosnou. Počet návštěvníků rok od roku roste a drží se tak na předních příčkách nejen v rámci Středočeského kraje, ale i v rámci celé ČR. Přesný počet turistů navštívících město je fakticky nezjistitelný, ale sledována je návštěvnost největších památkových objektů ve městě, která nám dává představu o tom, jak velký cestovní ruch zde panuje. Chrám sv. Barbory vykazoval v roce 2005 návštěvnost 206 068 a o rok později již 247 682.71 Návštěvnost za rok 2007 zveřejněna nebyla, jelikož k tomu majitel nedal souhlas, ale dá se předpokládat, že dosahovala opět vysokých čísel v řádu čtvrt milionu návštěvníků ročně. Otevírací doba je nepřetržitá po celý rok, snad jen s výjimkou Štědrého dne. Příval návštěvníků nepřestává ani v největších vedrech či v největších zimách, což rozhodně této památce nepřidá. Velký počet návštěvníků směřující do útrob této jedinečné stavby spojený s klimatickými podmínkami může mít na tento chrám neblahý vliv a může docházet k narušení památky a také k devastaci kulturních hodnot. Také návštěvníci (zejména početné skupiny zahraničních turistů) se nechovají k památce vždy ohleduplně, spíše naopak. Často koukají, kde by si mohli odnést s sebou domů např. nějaký malý „suvenýr“ nebo zde zanechat na sebe „věčnou připomínku“. Podobně je na tom také kostnice v Sedlci, jejíž návštěvnost roste geometrickou řadou. Zatímco v roce 2005 to bylo „jen“ 187 654 návštěvníků, o rok později to bylo již 259 808 a v loňském roce dosáhla návštěvnost 346 981 návštěvníků za rok, což je nejvíce v celém Středočeském kraji za rok 2007.72 Dokonce návštěvností předčila i hrad Karlštejn, který byl v tomto regionu dlouhodobě na první příčce. Koncentrace turistů se 71

RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW: 72 RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW:

47

ještě zvětšují v obdobích, kdy jsou ve městě pořádány periodické kulturní akce jako např. Svatováclavské slavnosti či Královské stříbření Kutné Hory. Další oblastí Středočeského kraje, která je charakteristická vysokou koncentrací turistů je obec Karlštejn na Berounsku. Ta výrazně těží z cestovního ruch, fakticky cestovním ruchem žije. V obci se nachází jeden z nejznámějších hradů u nás, hrad Karlštejn, který nechal vybudovat jako místo uložení královských pokladů, svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů, král český a císař římský Karel IV. Příjmy z cestovního ruchu tvoří hlavní příjmovou položku rozpočtu obce, a proto se také setkáme s tím, že cesta na hrad je lemována domky, ve kterých ovšem nebydlí občané obce, ale ve kterých se nacházejí prodejny broušeného skla, směnárny a jiné suvenýrové shopy s cílem „vytáhnout“ co nejvíce peněz z kapes zejména početných zahraničních turistů. Toho, že na hrad přijíždí každoročně velké množství návštěvníků, využívají také jiné kulturní instituce v obci jako např. muzeum betlémů či muzeum voskových figurín. Karlštejn se nachází v CHKO Český kras a v přírodní rezervaci Karlštejn, což také zvyšuje příliv turistů do této oblasti. Samotný hrad Karlštejn je NKP a patří k nejnavštěvovanějším památkovým objektům u nás. Za rok ho v průměru navštíví více než čtvrt milionu turistů. V letních měsících hrad doslova praská ve švech. Prohlídky se konají každých 15 minut a není neobvyklé, že se dostane do skupiny s více než 50 osobami. Přes zimní měsíce je hrad veřejnosti uzavřen, ale v letošním roce se zkrátila i tato zimní přestávka. Hrad je uzavřen pouze v období od 7.1. do 29.2. a od 10.11. do 12.12. 2008. Jelikož se na hradě nachází unikátní kaple sv. Kříže a vysoká návštěvnost se již začala negativně projevovat na této památce, bylo nutno upravit návštěvnický provoz na prohlídkové trase, která kapli zahrnuje, a to tak, že je přístupná pouze v letních měsících a pro skupiny max. 15 osob. Prostor kaple je neustále monitorován a sledován a v případě nepříznivých klimatických či jiných podmínek je provoz na této trase až do odvolání přerušen. Návštěvnost ještě vzrůstá v době, kdy se konají pravidelné kulturně historické akce jako je Karlštejnské vinobraní či Královský průvod z Prahy na Karlštejn. Přestože se v okolí Karlštejna nalézají další bezesporu zajímavé památkové objekty, nejsou již turisty (zejména zahraničními) v takové míře navštěvovány. Paradoxně místo, aby bylo využito pozitivního vlivu Karlštejna, dochází k přesnému opaku. Okolní památky trpí nedostatkem návštěvnosti a s tím i často spojeným nedostatkem financí na obnovu a údržbu, zatímco hrad Karlštejn trpí neúnosným turistickým zatížením. Jediným, kdo se dokázal z vlivu Karlštejna jakž takž vymanit, je další královský hrad Křivoklát, s roční návštěvností pohybující se okolo sta tisíc návštěvníků. Ten využívá zejména své výhodné polohy v krásné krajině Křivoklátských lesů a řeky Berounky a také častých tradičních akcí, které bývají spojeny s vypravením historických parních vlaků z hlavního města, jež dopraví na hrad velké množství turistů. Ve Středočeském kraji se nalézají ještě dva památkové objekty, jejichž roční návštěvnost přesahuje 150 000 návštěvníků, a to jsou zámek Konopiště a hrad Český Šternberk na Benešovsku. Zatímco Konopiště je zámkem státním, Český Šternberk byl navrácen svému

48

majiteli a je nyní v soukromých rukou. Rozdíl je i v tom, že hrad Český Šternberk nabízí návštěvníkům pouze jednu prohlídkovou trasu, zatímco zámek Konopiště má tras více a k tomu ještě rozsáhlý park se skleníky, takže se návštěvníci rozptýlí a není tudíž tak vysoká zátěž na samotný zámek. Rovněž počet osob ve skupinách je přiměřený, stejně jako otvírací doba. Graf č.1: Nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje v roce 2007 Nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje v roce 2007 360000 330000 300000 270000 240000 210000 180000 150000 120000 90000 60000 30000

la h

ek

oz

Do

ev

bř

es

íš

y

Ne

m Zá

m

ek

Zá

m

Zř

íc

en

in

y

Zá

a ík čn To dů

hr a

ek

Že

né Ku t v ůr dv

sk ý Vl aš

Žl eb

ák br

oř H

ok řiv K

Č ad Hr

e

lá t

k d

Št er ký es

ek m Zá

Hr a

iš op Ko n

ar K d Hr a

nb er

n lš te j

y or H é tn Ku ci u Se dl v st ni ce Ko

tě

0

Pramen: RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; vytvořeno autorkou

49

5

JIHOČESKÝ KRAJ

Jihočeský kraj má zpracovanou Strategii rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji z července roku 2002. Kvůli velkým povodním v tomto roce se výrazně změnily podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v této lokalitě, a proto byl vypracován nový dokument (v prosinci 2002), který aktualizoval Strategii cestovního ruchu v Jihočeském kraji s ohledem na odstranění následků povodní v srpnu 2002, na obnovu a rozvoj cestovního ruchu v kraji. Vymezení území kraje je prakticky shodné s turistickým regionem Jižní Čechy, který byl vymezen Českou centrálou cestovního ruchu (viz mapa č.1). Výjimku tvoří jihozápadní část kraje (část okresu Český Krumlov a Prachatice), která spadá do turistického regionu Šumava, jenž má zpracován vlastní program rozvoje.

5.1 Vymezení a popis regionu Jihočeský kraj je situován převážně v česko-rakouské příhraniční oblasti. Vedle státní hranice s Rakouskem a Německem na jižním okraji svého území hraničí na západě s krajem Plzeňským, na severu s krajem Středočeským a na východě s krajem Vysočinou a krajem Jihomoravským. Celková rozloha Jihočeského kraje je 10 056 km2, což ho činí druhým největším krajem v ČR, hned za Středočeským krajem. Počet obyvatel k 1.1.2008 činí 633 26473. Převážná část území leží v nadmořské výšce 400 – 600 m.n.m. Nejvýznamnějším horstvem v regionu je Šumava. K charakteristickým znakům kraje patří především četné rybníky, které významně spoluvytváří typický obraz jihočeské krajiny.74 Jedním ze základních potenciálů kraje je kromě zachovalé přírody a krajiny také jeho umístění v těsné blízkosti států Evropské unie Rakouska a Německa ve středu Evropy. Tuto skutečnost doplňuje výhodná poloha Jihočeského kraje ve vztahu k hlavním poptávkovým vnitroregionálním centrům: Praze, Plzni a Brnu. Využití tohoto potenciálu podporuje dobré napojení regionu na sousední centra v Rakousku a Bavorsku. Z hlediska napojení kraje na vnitrozemské regiony lze za významnou příležitost považovat výstavbu dálnice D3, rychlostní komunikace R4 a IV. železničního koridoru. Region rovněž protíná mezinárodní pěší a cyklistická stezka. Kraj má mimořádný přírodní a krajinářský potenciál a díky tomu i značnou přitažlivost pro návštěvníky cestovního ruchu. Celá oblast je relativně málo poznamenaná negativními

73

http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/4E003F7AD7/$File/13010801.xls KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 74

50

civilizačními vlivy a spolu se sousedními příhraničními oblastmi Bavorska a Rakouska tak představuje zajímavý turistický region ve střední Evropě.75

5.2 Cestovní ruch v Jihočeském kraji Území Jihočeského kraje představuje jednu z lokalit s největším potenciálem pro rozvoj cestovního ruchu v ČR. Mezi přednosti Jihočeského kraje se vedle výhodné polohy řadí především přírodní atraktivity, respektive zachovalá příroda a krajina. K charakteristickým znakům regionu patří četné rybníky, které významně spoluvytvářejí typický obraz jihočeské krajiny (Rožmberk, Bezdrev a Horusický rybník, které jsou zároveň největšími rybníky v ČR). Na základě provedených analýz a vyhodnocení struktury a územního rozložení nabídky a potenciálu cestovního ruchu se na území Jihočeského kraje vymezují dva samostatné marketingové regiony: • Jižní Čechy • Šumava Významnou složkou jihočeského potenciálu cestovního ruchu jsou historické památky a kulturní atraktivity. Pro návštěvníky jsou přitažlivá historicky významná města s rozsáhlými soubory památkových objektů (např. Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Tábor, České Budějovice, Třeboň, Slavonie). Třeboň, Bechyně a Vráž u Písku mají lázeňskou tradici. Velmi navštěvované jsou jihočeské hrady, zámky, tvrze a zříceniny. Specifickým kulturním bohatstvím jižních Čech jsou lidové zvyky, slavnosti, tradice, řemesla a architektura. Zajímavá a atraktivní je i nabídka technických památek.76 Rozmanitý přírodní a kulturní potenciál jižních Čech umožňuje rozvoj téměř všech forem turistiky. Region má velmi dobré předpoklady pro rozvoj aktivní cykloturistiky, uplatnění a rozvoj pěší a vodní turistiky, poznávání historických i technických památek, kulturních zajímavostí a tradic, sportovního vyžití, rozvoj venkovské turistiky a agroturistiky, kongresové a incentivní formy cestovního ruchu, oblast lázeňství. 77 Z hlediska funkčně-prostorového využití území pro cestovní ruch je pro Jihočeský kraj typická venkovská krajina s velmi příznivými předpoklady, venkovská krajina s průměrnými předpoklady a horská krajina. Nejvyšší potenciál pro rozvoj cestovního ruchu má Národní park Šumava, okolí Lipenského jezera, horní tok Vltavy, povodí Lužnice, dále pak města

75

KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 76 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. 77 ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

51

Český Krumlov, Písek, České Budějovice, Tábor, Prachatice, Jindřichův Hradec, Třeboň a Hluboká a jejich nejbližší okolí. Tato místa jsou turisty nejvíce navštěvována.78 Jihočeský kraj patří mezi nejvyhledávanější oblasti cestovního ruchu v ČR. Z údajů v tabulce č. 6 vyplývá, že v roce 2007 navštívilo kraj 978 717 turistů, kteří zde alespoň jednou přenocovali. Zahraniční návštěvníci tvořili 315 629, což je 32 % z celkového počtu ubytovaných, tzn. že každý třetí ubytovaný host pocházel ze zahraničí. Tato čísla řadí Jihočeský kraj na třetí místo, za hlavní město Prahu a Jihomoravský kraj (viz graf č.2). Graf č.2: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních (2007) Hosté v ubytovacích zařízeních 2007 Hlavní město Praha Středočeský kraj

4%

5%

Jihočeský kraj

3%

Plzeňský kraj Karlovarský kraj

9%

35%

Ústecký kraj

3%

Liberecký kraj

3%

Královéhradecký kraj Pardubický kraj

7%

Vysočina Jihomoravský kraj

6%

5% 3%

5% 4%

Olomoucký kraj

8%

Zlínský kraj M oravskoslezský kraj

Pramen: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/32002512E3/$File/920707q41101.xls; vytvořeno autorkou

Hlavními cílovými skupinami návštěvníků Jihočeského kraje jsou milovníci přírody, kulturně orientovaní návštěvníci, sportovci, aktivně orientovaní turisté, návštěvníci vyhledávající odpočinek a lázeňští hosté. Ze zahraničních návštěvníků jsou nejvíce zastoupeni Němci, Rakušané a Francouzi. Rostoucí skupinou jsou turisté z Polska, USA, Itálie, Dánska a Ruska.79

78

ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1 79 Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s.

52

Ve Strategii rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji jsou vymezeny tyto prioritní oblasti a cíle: • organizace a regionální management CR – cílem je podpora a iniciace vzniku regionálního partnerství pro rozvoj cestovního ruchu v Jihočeském kraji a vytvoření účinné servisní a koordinační struktury s regionální působností • infrastruktura pro CR – cílem je zaměřit se především na odstranění nejtíživějších deficitů v nabídce pro volný čas a na podporu aktivit a podnikatelských iniciativ vedoucích ke zlepšování dopravní dostupnosti a informovanosti, kvality a standardu nabízených služeb • produkty a služby – cílem je zkvalitnění nabídky a její rozšíření o regionální produkty pro mimosezónní období; dále je nutné podporovat tvorbu nových produktů jak pro města v oblasti incentivní a kongresové turistiky a lázeňství, tak pro venkov se zaměřením na agroturistiku a další formy venkovské turistiky; při tvorbě programových nabídek a produktů zaměřených na poznávání a zprostředkování našeho kulturního dědictví a přírodního bohatství je nutné dbát na jejich zachování a ochranu • lidské zdroje – cílem je vytvoření systému cílené přípravy lidských zdrojů pro sektor cestovního ruchu; podpora aktivit a iniciativ, které povedou k účinnější spolupráci zúčastněných subjektů na trhu práce; je nutné usilovat o celkové zvýšení úrovně kvalifikace a odbornosti jak řídících pracovníků, tak zaměstnanců a personálu působících ve službách a zařízeních CR • marketing a informační servis – na základně partnerství a regionální koordinace podpořit vytvoření a rozvoj regionálních systémů pro marketing a informačního servisu pro návštěvníky, vycházející z jednotné informační a marketingové politiky pro oblast jižních Čech

5.2.1

Kulturně historické atraktivity

Historické památky a kulturní atraktivity jsou významnou složkou jihočeského potenciálu cestovního ruchu a vytvářejí tak výtečné předpoklady pro rozvoj různých forem městské, kulturní a církevní výletní turistiky. Zároveň jsou základnou pro rozvoj tvorby pestrých turistických produktů využívajících historické a kulturní dědictví regionu.80 V kraji se nachází 5 503 památkově chráněných objektů (viz tabulka č. 7), což je v absolutních číslech vůbec největší počet ze všech krajů celé České republiky. Unikátní je přítomnost dvou lokalit v regionu, které jsou zapsány do Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO (historické centrum města Český Krumlov a obec Holašovice). Na území kraje najdeme také 29 NKP (viz tabulka č. 12), 7 městských památkových rezervací, 25

80

KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW:

53

městských památkových zón, 16 vesnických památkových rezervací, 55 vesnických památkových zón, 1 archeologická památková rezervace a 5 krajinných památkových zón.81 Tabulka č.12: Výčet národních kulturních památek v Jihočeském kraji Název NKP Zřícenina hradu Kozí Hrádek Hrad Kotnov Stará radnice v Táboře Koněspřežní železnice České Budějovice - Linec Rodný dvorec Jana Žižky v Trocnově Zvíkovské Podhradí Rodný dům Mistra Jana Husa v Husinci Hrad a zámek v Českém Krumlově Původní vybavení barokního divadla v zámku Český Krumlov Most v Písku Most v Stádleci Kostel sv. Víta v Českém Krumlově Areál kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kájově Areál cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě Bývalý cisterciácký klášter s kostelem Panny Marie ve Zlaté Koruně Areál zámku Jindřichův Hradec Areál kláštera augustiniánů v Třeboni Areál hradu Strakonice Zámek Hluboká nad Vltavou se zámkem Ohrada Hrad Nové Hrady Hrad Rožmberk nad Vltavou Zámek Červená Lhota Zámek Dačice Zámek Třeboň se Schwarzenberskou hrobkou Zámek Kratochvíle Rožmberská rybniční soustava Zámek Orlík Klášter premonstrátů v Milevsku Vodní mlýn v Hoslovicích

NKP od roku 1962 1962 1962 1971 1978 1978 1978 1989 1989 1989 1989 1995 1995 1995 1995 1995 1995 1995 2001 2001 2001 2001 2001 2001 2001 2002 2008 2008 2008

NUTS 4 TA TA TA CB CB PI PT CK CK PI TA CK CK CK CK JH JH ST CB CB CK JH JH JH PT JH PI PI ST

Pramen: http://monumnet.npu.cz; sestavenou autorkou

Pro návštěvníky jsou přitažlivá především jihočeská historická města, s rozsáhlými soubory památkových objektů a se zachovalou architektonickou a urbanistickou strukturou historických center měst. Dominantní význam mají města Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Tábor, Písek, Prachatice, České Budějovice, Třeboň a Slavonice. Všechna jmenovaná města kromě Písku jsou v seznamu městských památkových rezervací. Některá města, jako Třeboň, Bechyně a Vráž u Písku, se pyšní také významnou lázeňskou tradicí. Tato lázeňská

81

http://monumnet.npu.cz/

54

města vznikla shodně na slatinných zdrojích a léčba v nich je zaměřena hlavně na pohybový aparát.82 Velmi navštěvované jsou také jihočeské hrady, zámky, tvrze a zříceniny, zbudované v rozmanitých slozích a pocházející z různých historických období. Mezi nejznámější patří hrady Rožmberk, Zvíkov, Strakonice, Kámen, zámky a vodní zámky Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Blatná, Orlík nad Vltavou, Červená Lhota, Dačice, Jindřichův Hradec, Třeboň, Kratochvíle, zříceniny Dívčí Kámen u Zlaté Koruny, Vítkův Kámen u Lipna, Kozí Hrádek, Choustník, Příběnice a Borotín u Tábora, Helfenburk u Bavorova a Landštejn u Slavonic, tvrze Cuknštejn, Žumberk. Velice početné zastoupení mají v jižních Čechách církevní památky a stavby. Nalezneme zde velké množství kostelů, kaplí, významné křížové cesty se zastaveními (Římov) a známá poutní místa, ale také proslavené klášterní objekty např. cisterciácký klášter ve Vyšším Brodu a Zlaté Koruně, premonstrátský klášter v Milevsku.83 Specifickým kulturním bohatstvím jižních Čech jsou lidové zvyky, slavnosti, tradice, řemesla a architektura. Velmi ceněná je tradiční selská architektura, reprezentovaná tzv. „selským barokem“, která je spojena i s tradicemi krojů, písní, zvyků a řemesel. Typické selské baroko nalezneme zejména v Holašovicích poblíž Českých Budějovic, na Blatech u Soběslavi a Veselí nad Lužnicí (Borkovice, Vlastiboř, Záluží, Komárov). K jihočeské oblasti patří i tradice rybářského cechu s výlovy rybníků spojených s pořádáním slavností např. v Třeboni či Vodňanech. Historická minulost a lidové tradice vyústily v posledních letech v řadu společensko kulturních akcí, které dále zvyšují přitažlivost oblasti pro návštěvníky, patří mezi ně např. Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově, Slavnosti zlaté solné stezky v Prachaticích, Táborská setkání v Táboře, Dudácký festival ve Strakonicích a další.84 Velice zajímavá a atraktivní je i nabídka technických památek, které se nalézají na území jižních Čech a které jsou základem i pro rozvoj aktivních forem turistiky s tématickým zaměřením. Dominantní je řada zachovalých staveb spojených s historií nejstarší koněspřežné dráhy v Evropě, která vedla z Českých Budějovic do Lince, a Schwarzenberský plavební kanál. Nejstarší elektrickou dráhu ve střední Evropě vybudoval stavitel František Křižík z Tábora do Bechyně. Pozornost turistů upoutají i stavby mostů, např. v Písku je nejstarší dochovaný kamenný most v Čechách z druhé poloviny 13. století, řetězový most přes Lužnici u obce Stádlec, Žďákovský most a další. Mezi turisticky atraktivní lokality patří místa, kde

82

KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 83 KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 84 KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW:
55

byly vybudovány rozhledny. Zajímavými technickými památkami, které charakterizují oblast jižních Čech, jsou i četné hamry a mlýny.85

5.2.2

Návštěvnost objektů

Návštěvnost památkových objektů se liší podle jejich popularity, propagace, velikosti a druhu. Nižší je v méně známých památkách nebo menších památkách. Vyšší naopak ve státních hradech a zámcích a památkách UNESCO. Jak již bylo řečeno v kapitole 4.2.2, návštěvnost je sledována u subjektů, jejichž zřizovatelem je ministerstvo kultury a další orgány státní správy, obce, kraje aj., Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu. V Jihočeském kraji dominuje státní hrad a zámek Český Krumlov s roční návštěvností přesahující 300 000 návštěvníků. Postavení kraje v ČR je dobře vidět v tabulce č. 9. Pořadí hradů, zámků a dalších památkových objektů podle návštěvnosti ukazuje tabulka č. 13. Nejvíce statisticky sledovaných památkových objektů je v NUTS 4 Jindřichův Hradec (8), dále pak České Budějovice (5), Český Krumlov (4), Tábor (4), Strakonice (3), Písek (2) a Prachatice (1).86 Tabulka č.13: Návštěvnost památkových objektů v Jihočeském kraji v roce 2007 Počet Název Název návštěvníků Hrad a zámek Český Krumlov 349 641 Klášter Zlatá Koruna Zámek Hluboká nad Vltavou 284 528 Radniční věž v Třeboni Zámek Červená Lhota 88 888 Hrad Nové Hrady Hrad a zámek Jindřichův Hradec 72 025 Hrad Helfenburk Hrad Rožmberk 61 102 Hrad Choustník Hrad Landštejn 49 177 Zámek Dačice Zámek Třeboň 46 952 Hrad Kozí Hrádek Hrad Zvíkov 44 811 Zámek Lnáře Schwarzenberská hrobka 39 849 Zámek Jemčina Klášter sv. Petra a Pavla Hrad Strakonice 34 298 v Nových Hradech Černá věž v Českých Budějovicích 31 425 Skanzen Záluží Klášter Vyšší Brod 30 762 Zámek Měšice Zámek Kratochvíle 27 724 Klášter Borovany Hrad Písek 26 293

Počet návštěvníků 22 913 22 378 20 003 16 454 15 883 14 347 5 885 4 411 1673 1 410 900 800 241

Pramen: RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; vytvořeno autorkou (Poznámka: chybí údaje za památky, kde sídlí pobočky krajských nebo městských muzeí, nebo pokud nedal majitel objektu souhlas ke zveřejnění údajů) 85

KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: 86 RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW:

56

Z údajů sledované návštěvnosti kulturních akcí na památkových objektech (viz tabulka č. 11) můžeme říci, že se Jihočeský kraj řadí na přední místa i v tomto ukazateli.

5.3 Specifické problémy Jihočeský kraj má jednu z největších návštěvností v ČR (měřeno počtem hostů v hromadných ubytovacích zařízeních), hned za Prahou a Jihomoravským krajem. Kraj má výhodou polohu u státních hranic s Rakouskem a Německem odkud proudí velký příliv turistů. Velkým lákadlem jsou pro návštěvníky zejména jihočeské lázně, krásná příroda s velkým počtem rybníků, ale také množství kulturně historických památek, kterých je na území kraje opravu mnoho. V počtu památkově chráněných objektů se v absolutních číslech dostal kraj na první příčku v ČR. Existují oblasti, které jsou hojně navštěvovány a samozřejmě existují i oblasti, které jsou navštěvovány méně, i když nelze říci, že by si pozornost turistů nezasloužily. Rozhodně největší pozornost návštěvníků (zejména zahraničních) tradičně upoutávají světově významné památky, které jsou uvedeny na Seznamu UNESCO. V jižních Čechách se tato pozornost soustřeďuje zejména na město Český Krumlov, které bylo zapsáno do Seznamu v roce 1992. Město vybudované ve 13. století na březích Vltavy kolem původně gotického hradu. Přes postupně získané stopy dalších období zůstalo spolu s komplexem hradu a zámku jedinečným příkladem středověkého města střední Evropy s architektonickým bohatstvím více než pěti staletí. Český Krumlov si na malou přízeň turistů a návštěvníků rozhodně nemůže stěžovat, ba naopak. Někdy je jejich přízeň tak veliká, že by jí Krumlovští rádi kousek přepustili i jiným městům a památkovým objektům. Návštěvnost státního hradu a zámku Český Krumlov v posledních letech stále roste. V roce 2005 to bylo 334 689 návštěvníků, v roce 2006 již 340 478 a v loňském roce dokonce 349 641 návštěvníků.87 Tato čísla řadí tuto památku na přední místa v žebříčku návštěvnosti v celé ČR, mezi takové velikány, jako jsou nejnavštěvovanější památky Prahy. Hrad a zámek zaznamenal pokles návštěvnosti jen v roce 2002 po ničivých povodních. Této vysoké návštěvnosti dosahuje i přesto, že turistická sezóna není celoroční, ale klasická jako na většině státních hradů a zámku, a to od dubna do října. Je to dáno také tím, že tento rozsáhlý památkový objekt nabízí více prohlídkových okruhů a nachází se ve městě, které svým historickým jádrem přiláká ročně velké množství turistů. Významné jsou zde pořádané kulturní akce či divadelní představení v přírodním divadle s otáčivým hledištěm, které ročně přiláká kolem 50 000 návštěvníků.88 Takto vysoký počet turistů může vyústit v neúměrnou zátěž historicky cenného území, zejména při snaze vytěžit z cestovního ruchu maximum. Dochází k přestavbě historicky cenných objektů na hotely a pohostinská zařízení, mnohdy při nerespektování zásad památkové péče a dochází tak 87

RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW: 88 http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/st-navkua.xml

57

k nenávratným škodám. Také barevné či neonové reklamní panely na fasádách historických domů nepřispívají k celkovému vzhledu historického jádra města, stejně jako prodejní stánky v již tak úzkých ulicích či na zámeckých nádvořích nabízející sortiment zboží, který nemá pražádnou souvislost s městem, zámkem či jeho historií např. ruské matrjošky, či vojenské čepice. Graf č.3: Vývoj návštěvnosti státního hradu a zámku Český Krumlov v letech 1991-2007 Vývoj návštěvnosti státního hradu a zámku Český Krumlov 350000 325000 300000 275000 250000 225000 200000 175000 150000 125000 100000 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Pramen: http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/st-sthrza.xml; RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; vytvořeno autorkou (Poznámka: v roce 2000 zámek převzal provozování věže; v roce 2002 pokles o 21% oproti roku 2001 v důsledku povodní v srpnu 2002)

Dalším z památkových objektů, který je v Jihočeském kraji hojně navštěvován, je zámek Hluboká nad Vltavou. Tento líbezný zámek v romantickém stylu přiláká ročně velké množství návštěvníků. Návštěvnost se pomalu ale jistě blíží 300 000. V loňském roce to bylo 284 528 návštěvníků.89 Zámek nabízí návštěvníkům tři prohlídkové okruhy a rozsáhlý zámecký park s anglickou úpravou a zimní zahradou spojující zámek s parkem. Otvírací doba zámku je od dubna do října, jak bývá na státních zámcích obvyklé. Proto je takto vysoká návštěvnost pro objekt dosti zatěžující, neboť k ní dochází v poměrně krátkém časovém údobí. Může docházet k neúměrnému přetěžování památky, jež může vyústit v devastaci kulturních hodnot. Takovýto objekt nebyl budován tak, aby jím denně prošlo tak velké množství lidí. Zároveň dochází k poškozování památky nenechavými turisty, kteří berou ohled jen samy na sebe a rozhodně ne na to, aby historické a kulturní hodnoty spojené s památkou zůstaly zachovány i pro další generace.

89

RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW:

58

Graf č.4: Nejnavštěvovanější památky Jihočeského kraje v roce 2007 Nejnavštěvovanější památky Jihočeského kraje v roce 2007 360000 330000 300000 270000 240000 210000 180000 150000 120000 90000 60000 30000

on ic e St ra d

ar

H

ze nb er sk

á

ra k

hr ob ka

Zv ík ov ra d H

ek

Tř eb oň

ej n ra d H

Zá m

La nd št

m be rk Ro ž ra d

H

ra d

a

Sc

zá m

hw

ek

H

hů v

Hr a

de c

Lh ot a

ek

Č

Ji nd ř ic

er ve

na d lu bo ká

H Zá m

ek

Zá m

ký Če s ek zá m a ra d H

ná

Vl ta

Kr um

lo v

vo u

0

Pramen: RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007. Praha: NIPOS, 2008; vytvořeno autorkou

59

6

ANALÝZA CESTOVNÍHO RUCHU V KRAJÍCH 6.1 Zhodnocení potenciálu cestovního ruchu

Jak Středočeský tak Jihočeský kraj jsou regiony, které mají výrazný potenciál pro cestovní ruch. Potenciál Středočeského kraje vychází zejména z přírodních a kulturně historických předpokladů, a také ho výrazně ovlivňuje blízkost hlavního města Prahy jako hlavního turistického cíle celé ČR. Základní potenciál Jihočeského kraje tvoří jeho výhodná poloha, zejména blízkost státní hranice s Německem a Rakouskem, a také v nemenší míře zachovalá příroda a krajina. Významnou složkou jihočeského potenciálu jsou i četné historické památky. Česká centrála cestovního ruchu vymezila turistické regiony a oblasti, které slouží zejména k propagaci cestovního ruchu ve vymezených turisticky atraktivních oblastech. Turistické regiony se dosti často víceméně shodují s územím krajů ČR a podrobněji jsou členěny na oblasti, která mají svá specifika. Středočeský kraj se skládá ze dvou turistických regionů, kterými jsou turistický region Okolí Prahy, který fakticky zaujímá většinu řešeného území, a turistický region Český ráj, který zaujímá jen část okresu Mladá Boleslav. Dále se potom člení na čtyři turistické oblasti Střední Čechy – západ, Střední Čechy – jihovýchod, Střední Čechy – severovýchod a Český ráj, přičemž největší potenciál pro cestovní ruch má část jižní, jihovýchodní a právě nejsevernější oblast Českého ráje. Na území Jihočeského kraje zasahují také dva turistické regiony, a to turistický region Jižní Čechy, který zaujímá většinu území kraje, a region Šumava, který je díky své turistické výjimečnosti vymezen zvlášť. Jelikož je oblast jižních Čech kompaktní, bez výrazných specifik menších území, není již dále členěna na turistické oblasti, tak jak tomu je u Středočeského kraje. Pouze turistický region Šumava se dělí na dvě turistické oblasti, Chodsko a Šumava – východ, ovšem do řešeného území kraje spadá jen část oblasti Šumava – východ. Ve Středočeském kraji je cestovní ruch zaměřen hlavně na tzv. poznávací CR, tzn. návštěva historických památek, hradů, zámků, církevních objektů apod., na rekreaci u vodních ploch či příměstskou rekreaci (dáno blízkostí Prahy, z níž většina obyvatel vyjíždí na víkendy či dovolené na chaty, chalupy apod.), na pěší turistiku či cykloturistiku, na venkovskou turistiku či agroturistiku, na lázeňství (zejména lázně Poděbrady) a také na kongresový CR. Jihočeský kraj je na tom velice podobně. Jsou zde dobré podmínky pro poznávání historických památek, kulturních zajímavostí a tradic, pro pěší i vodní turistiku či cykloturistiku, pro sportovní vyžití, pro rozvoj venkovské turistiky a agroturistiky (např. rybolov), pro kongresové a incentivní formy CR a také je zde významná oblast lázeňství (zejména lázně Třeboň). Hlavní skupinou turistů, kteří vyhledávají oblast středních Čech jsou tuzemští návštěvníci přijíždějící z celé ČR. Většinou to jsou ovšem obyvatelé Středočeského kraje či Prahy, kteří využívají území kraje zejména k příměstské rekreaci, k návštěvě historických pamětihodností či k pěší turistice. Zvláštní skupinu potom tvoří návštěvníci přijíždějící z profesních důvodů

60

(konference, vzdělávací aktivity, obchodní jednání apod.), děti a mládež (výlety s rodiči, školní výlety, školy v přírodě apod.), či lázeňští hosté. V jižních Čechách jsou nejčastějšími návštěvníky lidé, kteří mají rádi přírodu, památky, kulturu, historii a kvalitní životní prostředí. Většinou se také jedná o tuzemské návštěvníky, kteří často přijíždějí z velkých měst, která mají dobrou dostupnost např. Praha, České Budějovice, Plzeň. V zimě potom láká turisty Šumava s nabídkou zimních sportů a rekreačních středisek. Je zde také větší zastoupení zahraničních návštěvníků než ve Středočeském kraji. Jedná se hlavně o Němce a Rakušany. Jižní Čechy patří mezi nejnavštěvovanější destinace u nás. Také délka pobytu návštěvníků je ve většině případů delší než jeden den.

6.2 Zhodnocení využití kulturních hodnot v cestovním ruchu Jak Středočeský, tak Jihočeský kraj disponují značným kulturně historickým bohatstvím. Lze říci, že tzv. poznávací cestovní ruch je právě zaměřen na návštěvy různých historických objektů, hradů, zámků, sakrálních staveb či nejrůznějších technických památek, kterých je v naší zemi, potažmo v dotčených krajích, celá řada. Jedny z nejvýznamnějších a také nejhojněji navštěvovaných památek jsou památky zapsané v Seznamu UNESCO. Ve Středočeském kraji je to Kutná Hora se svým historickým jádrem a v kraji Jihočeském se jedná o Český Krumlov. Na území Jihočeského kraje se pak nachází ještě jedna památka UNESCO. Jde o vesnickou rezervaci Holašovice, kde se nachází zachovalé venkovské stavby známé jako jihočeské selské baroko. Oba kraje zaujímají přední příčky v počtu památkově chráněných nemovitých objektů v celé ČR. Jihočeský kraj se nachází na prvním a Středočeský kraj na druhém místě podle absolutního počtu těchto památek v kraji (viz graf č.5). Tyto objekty jsou ve vlastnictví státu, krajů, měst, obcí, ale i soukromých vlastníků, různých sdružení či nadací apod. Většina historických objektů je veřejnosti přístupná, buď jako zpřístupnělé hrady, zámky, tvrze apod. s klasickým návštěvnickým provozem, nebo jako muzea či galerie. V posledních letech se rozrostl počet různých doprovodných akcí pořádaných na těchto památkách, které mají přilákat více návštěvníků a ukázat památku zase v trochu jiné rovině a více ji přiblížit veřejnosti. Jedná se o různá kulturní vystoupení jako jsou koncerty vážné i populární hudby, výstavy, divadelní představení, jak v historických interiérech, tak pod širým nebem např. na nádvořích, v parcích či zahradách, různé festivaly, poutě či jarmarky představující historická řemesla, dobové kostýmy, historické tance, vystoupení skupin historického šermu, ale i akce pro nejmenší návštěvníky, které mají přilákat děti na památkové objekty, seznámit je s historií, a různými výchovnými a zábavnými formami vychovávat z dětí budoucí ohleduplné a památek si vážící návštěvníky historických objektů. Graf č.5: Počet památkově chráněných objektů v krajích ČR

61

Počet památkově chráněných objektů Hl. m. Praha Středočeský kraj 2 028 2 082 1 440

Jihočeský kraj

4 314

2 207

Plzeňský kraj Karlovarský kraj 4 238

Ústecký kraj 5 503 Liberecký kraj Královéhradecký kraj

3 035 Pardubický kraj 3 147 2 099 1 391

Vysočina Jihomoravský kraj

3 008 2 251

3 552

Olomoucký kraj Zlínský kraj M oravskoslezský kraj

Pramen: http://monumnet.npu.cz.; vytvořeno autorkou

Přestože se v obou krajích nalézá velké množství kulturně historických atraktivit rozmanitě rozmístěných v území, existují oblasti, kde jsou tyto atraktivity navštěvovány hojněji než jinde. Jak příliš velká koncentrace turistů, tak naopak příliš malá, jsou vnímány jako negativum pro cestovní ruch i pro památkovou péči. Návštěvnost památek je samozřejmě ovlivněna různými faktory např. oblíbeností a známostí památky, dobrou dopravní dostupností, možností ubytování v okolí, existencí pohostinských služeb a jiných služeb pro turisty, zachovalostí památky, přítomností informačního centra, které je schopno návštěvníkovi doporučit další zajímavosti regionu apod. Usměrnit tok návštěvníků je cílem i návštěvnického managementu, mezi jehož hlavní nástroje patří přístupový management (řízení toku návštěvníků určité destinace), značení a udržování turistických tras a stezek, cenová politika, zonace, budování a koordinace turistických informačních center, zpracování kodexů chování a etických kodexů návštěvníka a podnikatelských subjektů v CR a pořádání výchovně vzdělávacích pořadů a seminářů.90 Ve Středočeském i Jihočeském kraji se nacházejí místa, která jsou typická nadměrnou koncentrací turistů, jako např. Karlštejn, Kutná Hora, Český Krumlov či Hluboká nad Vltavou. Na těchto místech lze dobře ukázat, že pokud koncentrace návštěvníků překročí 90

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s.

62

únosnou mez, dochází k poškozování kulturních hodnot území. Tím potom dochází i k postupnému snižování turistické atraktivity místa, neboť cestovní ruch při takto vysoké koncentraci neúměrně zatěžuje památku i životní prostředí. A naopak existují místa, která by si pozornost návštěvníků i turistů jistě zasloužila, nicméně jsou neprávem opomíjena, jako např. zámek Dačice, zámek Hořovice, zámek Mníšek pod Brdy a mnohé jiné. S malou návštěvností a nezájmem turistů potom souvisí i např. nedostatek finančních prostředků na obnovu a rekonstrukci.

6.3 Zásady limitující cestovní ruch Cestovní ruch může být ve specifických lokalitách či hojně navštěvovaných památkách limitován omezeními, která vycházejí ze zásad památkové péče. Jak již bylo uvedeno výše, cestovní ruch může negativně ovlivňovat objekty kulturních památek, jak svou nadměrností, tak i svou nedostatečností. Cílem památkové péče je uchovat historické kulturní dědictví budoucím generacím, ale také začleňovat památky do života dnešní společnosti při respektování zásad památkové péče. Podle Maxe Dvořáka jsou památky ohroženy zejména: 1. zničením nebo znetvořením uměleckých děl z nevědomosti a z neznalosti 2. poškozováním starého památkového fondu z chamtivosti nebo podvodem 3. ničením starých uměleckých děl nepochopenými idejemi pokroku a požadavky současnosti 4. ničením starých památek z falešné touhy po zkrášlení91 Zásady limitující cestovní ruch z důvodu ochrany kulturních hodnot vycházejí v první řadě z omezeních, jež jsou dána platnými právními normami zejména zákonem o státní památkové péči, zákonem o ochraně sbírek muzejní povahy a mezinárodními smlouvami. Podle §9 zákona o státní památkové péči je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Jeli kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek.92 Není tedy možné provádět různé stavební úpravy či změny 91

DVOŘÁK, M. Katechismus památkové péče. 2. vyd. Praha: Národní památkový ústav –ústřední pracoviště, 2004. 195 s. ISBN 80-86234-55-X 92

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči [on-line]. Dostupný na WWW:

63

využití památky, které by nenávratně změnily její tvář či by došlo ke zničení či ztracení původních historických a kulturních hodnot. Není například možné ubourat barokní bránu, která překáží vzniku nových parkovacích míst či výstavbě širší přístupové cesty s tím, že pokud budeme chtít a potřebovat, tak si jí za pár let postavíme znovu. Rovněž nelze akceptovat stavební zásahy spojené s úpravou historických objektů pro lepší dostupnost památkových objektů osobám s tělesným postižením, neboť památková ochrana neumožňuje takové stavební úpravy, které by umožnily zabudování výtahů, odstranění prahů apod. Tím samozřejmě také dochází k omezení cestovního ruchu zaměřeného na tuto skupinu návštěvníků. A podobné je to i například s osobami se zrakovým postižením, kterým není možno umožnit v plném rozsahu dotýkání se všech vystavených exponátů atd. Velká množství návštěvníků, která denně proudí památkovými objekty, mají také nepříznivý vliv na klimatické podmínky. Sleduje se jak teplota, tak i vlhkost v jednotlivých prostorách. Pokud hodnoty přesáhnou stanovené limity, škodí to nejen exponátům. Dochází ke srážení vody, která může poničit vzácné sbírkové předměty, ale i malbu na zdech či stropech místnosti, obložení stěn apod. Může potom dojít k nenávratným škodám. Příkladem může být přísné hlídání těchto klimatických podmínek v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Proto je třeba uzpůsobit počet návštěvníků tak, aby nedocházelo k těmto poškozením. Velice podobně jako klimatické podmínky vnitřních prostor také samozřejmě působí i počasí. V letních měsících při vysokých teplotách a vysoké sluneční aktivitě také dochází ke změnám vnitřního klimatu, ale i např. k negativnímu ovlivňování exponátů přímým světlem. Proto je mnohdy třeba udržovat v místnostech spíše šero, aby nedošlo k poškození např. cenných pláten či tapet, na úkor snížené viditelnosti pro návštěvníky. Tím tedy také dochází k omezení návštěvnického provozu potažmo cestovního ruchu. Návštěvníci velice často a rádi pořizují různé záznamy (fotografování, filmování) ze svých cest a výletů, a to i z interiérů historických budov, aniž by si uvědomovali možná ohrožení těchto památek svým počínáním. Jelikož je ve vnitřních prostorách často šero, při fotografování dochází k automatickému používání blesků, které mohou poškodit svým jasem cenné exponáty a také může dojít ke zveřejnění snímků, zejména různých detailů vzácných sbírkových předmětů, byť v dobré víře, které mohou být zneužity k „vytipování“ si různých předmětů zloději či nadšenými „sběrateli“ neváhajícími zaplatit vysoké sumy za jejich získání. Návštěvníci by si měli uvědomit, že pokud je v historických objektech zakázáno fotografování a filmování, není to k jejich škodě, ale naopak k užitku. Mnohdy se ale setkáváme s tím, že pokud si návštěvník nemůže pořídit aspoň jeden obrázek, není spokojen a je schopen daný objekt raději vůbec nenavštívit, než by se nechal připravit o tuto svou vášeň. Kapacita hradů, zámků a jiných památkových objektů není nekonečná, a proto bychom si měli uvědomit, že pokud vyrazíme na výlet a zrovna se nám nepodaří se dostat na prohlídku

64

toho kterého objektu, tak to není proto, že by nám chtěl někdo dělat naschvály, ale že je to pro tuto památku nejlepší, že si také musí odpočinout od přívalu turistů, a že zítra je také den, a my se můžete k danému objektu vrátit a že s největší pravděpodobností existuje nedaleko další zajímavý památkový objekt, který stojí za to navštívit, a který nemusí být přetížen počtem návštěvníků, a my mu naopak můžeme prospět tím, že se vydáme na jeho prohlídku.

65

ZÁVĚR Česká republika je zemí, kde je na relativně malé ploše velká koncentrace kulturně historických památek, přírodních atraktivit, a to rozmístěných po celém území naší republiky. Tím zde také vzniká velký potenciál pro rozvoj cestovního ruchu, který bohužel není v současné době stále dostatečně využit. Jsou zde podmínky pro rozvoj různých forem cestovního ruchu, ať již s jedná o CR poznávací, incentivní, kulturní, venkovskou turistiku, cykloturistiku atd. Historické kulturní dědictví u nás a kultura vůbec využitá v cestovním ruchu by mohla být také významným zdrojem příjmů. Zatím je bohužel spíše opomíjena a stavěna do pozadí. Cestovní ruch a památková péče se dotýkají a prolínají v mnoha směrech a podobách. Velmi významné postavení v cestovním ruchu nejen u nás má tzv. poznávací cestovní ruch nebo také jinak řečeno kulturní turismus, který je zaměřen na poznávání kulturního dědictví. Rozvoj cestovního ruchu zaměřeného na památky není možné bez znalostí kulturní sféry a kulturního dědictví, musí docházet k ochraně kulturně historického dědictví a také k formulaci zásad pro využívání tohoto dědictví v cestovním ruchu. Je potřeba vytvářet a schvalovat programy a strategie rozvoje cestovního ruchu, které budou zaměřené na vhodné začlenění památek do CR. Rovněž důležitá je spolupráce všech aktérů CR, jak veřejného tak soukromého sektoru. Není výjimkou, že nadměrný cestovní ruch má v některých lokalitách negativní či dokonce devastující vliv na památky, což samozřejmě vede i ke snížení atraktivnosti místa a k úbytku návštěvníků. Kulturně a památkově orientovaný cestovní ruch by neměl poškozovat kvalitu historického kulturního dědictví, ale naopak by měl vyzdvihovat jeho jedinečnost. Jednou z možností jak snížit negativní dopady nadměrného cestovního ruchu na památky je možnost omezení návštěvnického provozu na nich, např. snížením počtu osob ve skupinách či snížením počtu prohlídek během dne, úpravou návštěvní doby během sezóny v souvislosti s klimatickými podmínkami apod. Jinou cestou k témuž cíli může být rovnoměrnější rozložení cestovního ruchu v území, aby se zabránilo přetížení některé lokality či památky. To úzce souvisí s marketingem, s propagací méně známých a méně vyhledávaných lokalit, aby se i na ně zaměřil cestovní ruch, a aby došlo k odklonění nadměrného počtu návštěvníků z přetížených lokalit jakými jsou např. Český Krumlov v Jihočeském kraji, či hrad Karlštejn v kraji Středočeském. To znamená propagaci kulturně historických atraktivit v území, kulturních akcí na památkách, vybudování informačních center v turistických oblastech anebo kvalitní značení turistických cílů a přístupových cest k nim. Marketing je stále podceňovanou a nedostatečně využívanou složkou v rámci rozvoje cestovního ruchu. Jak jinak chceme přilákat turisty do konkrétních regionů, lokalit, a na památky, když jim neposkytneme dostatečné množství informací a nabídek o nich. Potřeby, poptávka a nabídka se v jednotlivých regionech liší, stejně jako různý přínos cestovního ruchu pro ně, proto je potřeba, aby marketing byl vždy zaměřen na konkrétní trh, konkrétní produkt.

66

Neméně důležitý je i management destinace, kde jde o tom, aby ti, kdo jsou zodpovědní za rozvoj regionu měli společné cíle, a aby fungovala spolupráce mezi nimi, aby postupovali koordinovaně a komplexně. Abych jejich hlavním cílem bylo přilákat do regionu návštěvníky a zároveň chránit to, co dělá tento region výjimečným či zajímavým pro turisty. Je potřeba, aby v regionech fungovaly organizace, které mají na starost celý proces rozvoje CR, aby tyto spolupracovali se soukromým i státním sektorem a také s místními občany. Které se budou starat o uspokojení potřeb návštěvníků, o ochranu památek a kulturního dědictví, o ochranu zájmů obyvatel regionu, jež by mohly být narušeny negativním působením cestovního ruchu, a také o ekonomické zájmy průmyslu CR. Problémem památkové péče je i stále nevyřešený památkový zákon, který by měl zlepšit a zjednodušit péči o historické kulturní dědictví společnosti. Měl by zjednodušit administrativu týkající se kulturních památek a napomoci lepší a účinnější péči o památky, zajistit ochranu našeho kulturního dědictví i pro budoucí generace. Snížení administrativní zátěže by mělo přispět také k rychlejšímu a účinnějšímu přílivu finančních prostředků přímo na památky tam, kde je to nejvíce potřeba. Celkový stav našich památek není uspokojivý a stálé oddalování pomoci vede mnohdy k nenávratným škodám. Je třeba zajistit dostatečné množství financí s využitím různých zdrojů k uchování, rekonstrukci a údržbě kulturně historických památek. Kdyby peníze z cestovního ruchu mířily alespoň z části zpět na památky, které je vydělaly, bylo by jistě jednodušší zajistit péči o ně. Správy jednotlivých objektů či destinací by byly motivovány k tomu, aby rozšiřovaly své expozice, aby pořádaly různé doprovodné akce atp., samozřejmě při dodržování zásad památkové péče, protože by si tím mohli vydělat např. na opravu střechy či opadávající fasády. Bez vstupu přiměřené komerce si na sebe památky nemohou nikdy alespoň z části vydělat. V lokalitách, kde vznikají specifické problémy spojené s nadměrnou zátěží památek danou předimenzovaným cestovním ruchem, je nutné usměrnit příliv návštěvníků a ovlivnit jejich chování. Cestovní ruch by měl dodržovat zásady, kterém sice mohou jeho aktivity omezit, ale které přispějí k lepší ochraně kulturních hodnot. Překročením únosné kapacity dané památky dojde ke snížení kvality prostředí, a také ke snížení zážitku a spokojenosti návštěvníků, což se ve výsledku promítne i do nižších příjmů pro CR. Takže je vlastně v zájmu CR tyto zásady dodržovat. Patří sem například: • dodržovat omezenou provozní dobu některých památek • respektovat omezení vycházející z návštěvních řádů či kodexů chování návštěvníka • nabízet návštěvníkům i jiné památky a lokality, které nejsou tak přetížené • využívat památky takovým způsobem, který odpovídá jejich památkové, kulturní a historické hodnotě • respektovat genius loci každé destinace Je třeba, aby cestovní ruch a památkové péče vzájemně spolupracovali na rozvoji takového CR, který bude zároveň šetrný k historickému kulturnímu dědictví v ČR.

67

Seznam použité literatury a dalších pramenů DVOŘÁK, M. Katechismus památkové péče. 2. vyd. Praha: Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, 2004. 195 s. ISBN 80-86234-55-X Enterprice plc, kolektiv autorů. Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji [online]. Praha: Enterprise plc, s. r. o., 2007 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1 KADLEC, M., SVOBODA, M. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW: KESNER, L. Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4 KOLEKTIV AUTORŮ. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji [on-line]. České Budějovice: RERA a.s., červenec 2002 [cit. 15. června 2008]. Dostupné na WWW: MEJSTŘÍK, M. a kol. Závěrečná zpráva - Shrnutí závěrů z Hodnocení dopadu regulace (Regulatory Impact Assessment RIA) pro nový památkový zákon, které bylo zpracováno v rozsahu 190 stran [on-line]. Praha: EEIP, a.s., 3.4.2008 [cit. 13. června 2008]. Dostupné na WWW: PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s. RADOVÁ, J. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2007 [on-line]. Praha: NIPOS, 2008 [cit. 20. června 2008]. Dostupné na WWW: Tisková zpráva MMR. Národní rozvojový plán ČR 2007–2013: Budoucnost programů fondů Evropské unie. Urbanismus a územní rozvoj, 2006, roč. IX, č. 1/2006, s. 33-35 TOMÍŠKOVÁ, M. Nový produkt k podpoře rozvoje cestovního ruchu – projekty využití tras cestovního ruchu. Urbanismus a územní rozvoj, 2005, roč. VIII, č. 1/2005, s. 36-40

68

UUR, kolektiv autorů. Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Ústav územního rozvoje, 2002. 8 s. VITÁKOVÁ, M. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007 [cit. 13 června 2008]. Dostupné na WWW: VOŠAHLÍK, A. Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví [on-line]. Praha: Český národní komitét ICOMOS, 2001 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW: Cestovní ruch v regionech České republiky. Ostrava: Pro Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism zhotovil na základě materiálů, zpracovaných zhotoviteli pro jednotlivé kraje a turistické regiony Enterprise plc, s.r.o., 2003. 80 s. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013 [on-line]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, říjen 2007 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW: Statistika kultury 2006. Praha: NIPOS, 2007. 134 s. ISBN 978-80-7068-211-1 Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy [on-line]. Granada: Rada Evropy, 1985 [cit. 6. února 2008]. Dostupné na WWW: Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů [on-line]. Praha: Parlament ČR - Poslanecká sněmovna, 2008 [cit. 26. června 2008]. Dostupné na WWW: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu [on-line]. Dostupné na WWW: Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči [on-line]. Dostupné na WWW:

69

Hlavní internetové zdroje: Databáze památek - http://monumnet.npu.cz Stránky České centrály cestovního ruchu - http://www.czechtourism.cz Stránky Ministerstva kultury ČR - http://www.mkcr.cz Stránky Ústavu územního rozvoje - http://www.uur.cz Stránky Národního památkového ústavu - http://www.npu.cz Stránky Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu - http://www.niposmk.cz Stránky Informační kanceláře Rady Evropy - http://www.radaevropy.cz Stránky portálu Středočeského kraje - http://www.kr-stredocesky.cz/portal Stránky Krajského úřadu Jihočeského kraje - http://www.kraj-jihocesky.cz Stránky Českého statistického úřadu - http://www.czso.cz Stránky Ministerstva pro místní rozvoj ČR - http://www.mmr.cz Stránky informačního portálu Kutné Hory - http://www.kutnahora.cz Stránky státního hradu Karlštejn - http://www.hradkarlstejn.cz Stránky státního zámku Konopiště - http://www.zamek-konopiste.cz Stránky státního hradu Křivoklát - http://www.krivoklat.cz Stránky hradu Český Šternberk - http://www.hradceskysternberk.cz Stránky informačního systému cestovního ruchu Český Krumlov - http://www.ckrumlov.info Stránky státního hradu a zámku Český Krumlov - http://www.castle.ckrumlov.cz Stránky státního zámku Hluboká nad Vltavou - http://www.zamek-hluboka.eu Stránky portálu veřejné správy ČR - http://portal.gov.cz/ Stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR - http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw

70

Seznam použitých zkratek CR ESF EU HDP CHKO IC ICOMOS MMR MSP MU NIPOS NKP NPÚ NRP NUTS UNESCO UUR WTO ŽP

cestovní ruch Ekonomicko-správní fakulta Evropská unie hrubý domácí produkt chráněná krajinná oblast informační centrum Mezinárodní rada pro památky a sídla Ministerstvo pro místní rozvoj malé a střední podnikání Masarykova univerzita Národní informační a poradenské středisko pro kulturu národní kulturní památka Národní památkový ústav Národní rozvojový plán České republiky Statistické územní jednotky Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu Ústav územního rozvoje Světová organizace cestovního ruchu životní prostředí

71

Seznam tabulek Tabulka č.1: Nejnavštěvovanější památkové objekty v roce 2006 .............................................9 Tabulka č.2: Členění cestovního ruchu.....................................................................................14 Tabulka č.3: Členění účastníků cestovního ruchu ....................................................................14 Tabulka č.4: SWOT analýza cestovního ruchu České republiky .............................................24 Tabulka č.5: Silné a slabé stránky vztahu státní památkové péče a cestovního ruchu .............35 Tabulka č.6: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů za rok 2007 ...............40 Tabulka č.7: Památkově chráněné nemovité památky podle krajů (stav k 18.6.2008) ............42 Tabulka č.8: Výčet národních kulturních památek ve Středočeském kraji ..............................43 Tabulka č.9: Návštěvnost památkových objektů v krajích (2007) ..........................................45 Tabulka č.10: Návštěvnost památkových objektů ve Středočeském kraji v roce 2007 ............45 Tabulka č.11: Přehled o kulturních akcích v památkových objektech podle krajů (2006) ......46 Tabulka č.12: Výčet národních kulturních památek v Jihočeském kraji ..................................54 Tabulka č.13: Návštěvnost památkových objektů v Jihočeském kraji v roce 2007 .................56

Seznam grafů Graf č.1: Nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje v roce 2007 ................................49 Graf č.2: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních (2007) ................................................52 Graf č.3: Vývoj návštěvnosti státního hradu a zámku Český Krumlov v letech 1991-2007 ....58 Graf č.4: Nejnavštěvovanější památky Jihočeského kraje v roce 2007 ....................................59 Graf č.5: Počet památkově chráněných objektů v krajích ČR ..................................................61

Seznam schémat Schéma č.1: Strategické cíle, prioritní osy a priority NRP .......................................................18 Schéma č.2: Strategický rámec Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR ......................20

Seznam map Mapa č.1: Turistické regiony České republiky .........................................................................22

72

Seznam příloh Příloha č.1: Mapa turistických oblastí Příloha č.2: Mapa významných hradů a zámků ČR Příloha č.3: Mapa Prahy a Středočeského kraje Příloha č.4: Významné památky Středočeského kraje Příloha č.5: Mapa Jihočeského kraje Příloha č.6: Významné památky Jihočeského kraje

73

Příloha č.1: Mapa turistických oblastí

Pramen: ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

Příloha č.2: Mapa významných hradů a zámků ČR

74

Pramen: ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

Příloha č.3: Mapa Prahy a Středočeského kraje

75

Pramen: ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

Příloha č.4: Významné památky Středočeského kraje

76

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře

Pramen: http://www.kutnahora.cz/showpic.php?pid=13

Státní hrad Karlštejn

Pramen: http://www.hradkarlstejn.cz/galerie/fotogalerie/

Kostnice v Kutné Hoře

77

Pramen: http://www.kutnahora.cz/showpic.php?pid=125

Státní zámek Konopiště

Pramen: http://www.zamek-konopiste.cz/fotogalerie/zamek-a-zamecky-park/

Příloha č.5: Mapa Jihočeského kraje

78

Pramen: ESF MU, kolektiv autorů. Atlas cestovního ruchu České republiky. 1.vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1

Příloha č.6: Významné památky Jihočeského kraje

79

Český Krumlov

Pramen: soukromý fotoarchiv autorky

Státní zámek Hluboká nad Vltavou

Pramen: http://www.zamek-hluboka.eu/fotogalerie/exteriery/

Státní zámek Červená Lhota

80

Pramen: soukromý fotoarchiv autorky

Státní zámek Třeboň

Pramen: soukromý fotoarchiv autorky

81