P. Horváthová: VYUŽITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V ORGANIZACI 93

Číslo 2

Ročník I.

2010

EDITORIAL

• I. Formánek: VÁŽENÍ ČTENÁŘI

4

   PODNIKÁNÍ

• L. Švajdová, Š. Vilamová, M. Stoch: POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

5

• D. Divišová: VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH

11

• M. Stoch, I. Vozňáková, I. Formánek, L. Švajdová: RIZIKO JAKO NEODDĚLITELNÁ SOUČÁST PODNIKÁNÍ

43

• P. Hronová, T. Tykva: VÝZNAM INOVACÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ

52

   EKONOMIE A FINANCE

• L. Multanová: FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VLIV NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ

62

• M. Stoch, D. Stoch: SVĚTOVÁ VERSUS TUZEMSKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA V LETECH 2009-2010

74

• L.Multanová: PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČESKÉ REPUBLICE V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM SPOLEČNÉ MĚNY EURO

81

MANAGEMENT

• P. Horváthová: VYUŽITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V ORGANIZACI

93

  PEDAGOGIKA

• D. Kučera: DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTECH PEDAGOGICKÉHO KONSTRUKTIVISMU

108

• J. Karpeta: VYBRANÉ ASPEKTY ANALÝZY LEXIKA VE VOLEBNÍCH SPOTECH DO EP V ROCE 2009 V ČESKÉM A POLSKÉM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ

118

• R. Dvořáčková, T. Tykva: CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ KONKURENCESCHOPNOSTI NA TRHU PRÁCE A JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ KVALITY ŽIVOTA

127

• J. Karpeta: STRUČNÝ VÝVOJ A CHARAKTERISITKA MODERNÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE V POLSKU

137

MARKETING

• M. Stoch, B. Morská, L. Švajdová: MARKETINGOVÉ STRATEGIE OBCHODNÍCH CENTER V OBDOBÍ HOSPODÁŘSKÉ RECESE

141

DISKUZE

• I. Formánek: RECENZE KNIHY: PETŘÍKOVÁ, P. A KOL. MODERNÍ MANAGEMENT ZNALOSTÍ (PRINCIPY, PROCESY, PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE)

152

2  

 

VSP Entrepreneurship Studies  Odborně – vědecký elektronický journal VŠP, a.s.    Ročník 1, Číslo 1, 2010., vychází čtvrtletně.  Vydavatel a adresa redakce   Vysoká škola podnikání, a.s. Michálkovická 1810/181, Ostrava – Slezská Ostrava,   710 00, Česká republika, tel.: +420 595 228 140, fax.: +420 595 228 199 www.vsp.cz/journal...  Redakční rada:   Tajemník: Mgr. Dušan Kučera, MBA  Členové:   Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek, PhDr. Lukáš Durda, Mgr. Jan Skipala, Prof. Ing. Vít Zamarský, CSc.,                      Ing. Monika Mynarzová, Ph.D., Ing. Milan Stoch, Ph.D., Ing. Michal Červinka, Ph.D.   Autorská práva vykonává vydavatel.   Grafika:   Tiskárna Union a.s., Palackého 32, 702 00 Ostrava‐Přívoz.  Distribuce: elektronicky  ISSN: 1802‐0453. 

3  

  EDITORIAL

Vážení čtenáři, do rukou se vám dostává druhé číslo elektronického odborného a vědeckého čtvrtletníku Journal Entreprenuership Studies, který v letošním roce začala vydávat Vysoká škola podnikání, a.s. Jak již bylo uvedeno v prvním čísle, cílem časopisu je podporovat a publikovat aktuální vědeckou a pedagogickou činnost kateder a výzkumných týmů školy a taktéž zprostředkovávat odbornou diskuzi s pracovníky jiných vysokých škol, resp. jiných odborných pracovišť doma i v zahraničí. V neposlední řadě bylo a je cílem časopisu rovněž vytvoření vhodného prostoru pro prezentaci názorů a výsledků práce našich studentů. A zde je možná vhodné trochu se zastavit a zamyslet se nad tím, proč by studenti vlastně měli přispívat do časopisů, jako je Journal Entreprenuership Studies? Vždyť dnes každý kdo chce, může si na internetu založit svůj blog a publikovat si co chce, jak chce a kdy chce. Nebo se může – přes různé sociální sítě – zapojit do nejrůznějších komunit a opět prezentovat své názory, jak se mu zlíbí. Tak proč tedy publikovat ve školním časopise? Na takto položenou otázku je jistě možné odpovědět různě. Dle mého názoru je výhoda školních časopisů pro studenty především v tom, že studenty učí formulovat, prezentovat a posléze i obhajovat výsledky své práce před svými kolegy a pedagogy. Tedy učí je „jít s kůží na trh“ před lidi, kteří danému problému rozumí (jsou naladěni na stejnou „odbornou notu“), kteří nemají důvod komukoli z autorů lichotit či nadržovat a kteří mohou pomoci dobře míněnou radou. Jde vlastně o pokračování vzdělávacího procesu a o získávání nových dovedností, které jsou pro praktický život tolik důležité. Proto pevně věřím a doufám, že si studenti tuto šanci uvědomí a že brzy najdou cestu mezi přispívatele našeho časopisu. Jinak obsahová náplň tohoto druhého čísla je podobná obsahové náplni čísla prvního. To znamená, že je tvořena současnými pracemi našich a externích pedagogů a odborníků. Přejeme Vám příjemné čtení a těšíme se na vaše názory, připomínky a podněty. Za redakci Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek Prorektor pro řízení obsahu a kvality výuky

4  

  PODNIKÁNÍ

POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Lenka Švajdová, Šárka Vilamová, Milan Stoch

KLÍČOVÁ SLOVA cestovní ruch, Moravskloslezský kraj, faktory rozvoje cestovního ruchu KEYWORDS tourism; Moravian-Silesian region, factors of developement of tourism. ABSTRAKT Tento článek s názvem potenciál rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji, se zabývá analýzou cestovního ruchu z pohledu celé České republiky a především analýzou některých faktorů, které jsou nezbytné pro rozvoj cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji. ABSTRACT This paper with title: The potencial of developement of tourism in Moravian-Silesian region deals about the analysis of tourism from the point of view of the Czech Republic and mainly deals about the analysis of factors, that are Essentials for developement of tourism in the region of Moravian-Silesian region.

ÚVOD Cestovní ruch jeí již od konce minulého století velkým sociálním fenoménem, který má značný dopad na světovou, národní resp. na regionální ekonomiku konkrétní oblasti. Cestovní ruch vedle mnoha dalších pozitivních efektů, má dopad na zaměstnanost, regionální rozvoj a ekonomický růst. Je třeba si uvědomit, že cestovní ruch je tzv. průřezovým odvětvím, které využívá služeb mnoha sektorů národního hospodářství jako doprava, sektor ubytovacích služeb a potažmo i zemědělství.

5  

 

Pro kvalitní rozvoj tohoto „bílého průmyslu“ je bezpodmínečně nutné, aby daná oblast mohla využít příznivých předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Jaké jsou konkrétní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, má Moravskoslezský kraj a jaký je potenciál jeho rozvoje do budoucna.

CESTOVNÍ RUCH A JEHO VÝZNAM V dnešní době, kdy je cestování a navštěvování míst mimo svá trvalá bydliště velkým sociálním trendem, hraje cestovní ruch v životech lidí celého světa velmi významnou roli. Cestovní ruch se stává čím dál významnějším obchodním sektorem a je součástí mnoha ekonomik zemí světa. Je jedním z nejvýdělečnějších odvětví a tvůrcem mnoha pracovních míst, o významu cestovního ruchu tedy není na místě pochybovat, což v rámci České republiky dokládají i následující čísla.

Tabulka č. 1: Platební bilance cestovního ruchu V mil Kč

2007

2008

2009

Bilance služeb

49 707,1

65 858,7

26 986,3

Příjmy

341 534,3 370 308,5

Doprava

101 840,5 105 987,3 103 359,4

Cestovní ruch

129 009,3 122 032,3

122 469,9

Ostatní služby 110 684,5 142 288,9

159 467,1

Výdaje

291 827,2 304 449,8

358 310,1

Doprava

73 126,4

75 663,1

75 961, 6

Cestovní ruch

73 486,3

77 487,1

77 160,1

Ostatní služby 145 212,5 151 299,6

385 296,4

205 188,4

Kladná platební bilance cestovního ruchu, znamená, že příjmy České republiky z cestovního ruchu jsou založeny na aktivním cestovním ruchu tj. na cestovním ruchu, který je realizován zahraničními turisty, kteří přijíždějí do ČR. Strukturu zemí, ze kterých pochází návštěvníci ČR, nejčastěji vyjadřuje tabulka č. 2.

6  

 

Tabulka č. 2: Počet zahraničních turistů v hromadných ubytovacích zařízeních

Zdroj: ČSÚ Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu, uspořádaná Světovou organizací cestovního ruchu v kanadské Ottawě v roce 1991, přinesla následující definici cestovního ruchu. Za cestovní ruch (tourism) se považuje činnost osoby, cestující na přechodnou dobu (u mezinárodního cestovního ruchu maximálně jeden rok, u domácího šest měsíců) do místa mimo své trvalé bydliště, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávat výdělečnou činnost v navštíveném místě (trvalý, či přechodný pracovní poměr). K tomu,

aby

tyto

aktivity

mohly

být

realizovány,

musí

být

splněna

řada

podmínek/předpokladů, které jsou nezbytné pro rozvoj tohoto výnosného odvětví. K hlavním předpokladům a podmínkám úspěšného cestovního ruchu patří: přírodní předpoklady, kulturně-historické předpoklady, materiálně technické předpoklady a ekonomické a organizační předpoklady přičemž tyto 4 faktory, musí vzájemně propojeny a není možné, aby existovaly samostatně. Přírodní předpoklady patří k nejzákladnějším a jsou tvořeny terénem dané lokality, její nadmořskou výškou a klimatickými podmínkami, důležitou roli, z hlediska atraktivity pro návštěvníky patří také vegetační kryt,vodní toky, vodní plochy, moře, přírodní léčivé zdroje a přírodní zvláštnosti – např. step, tundra, poušť, rašeliniště, skalní útvary, propasti, vodopády, plesa, přírodní rezervace,čistota ovzduší a vod.

7  

 

Kulturně-historické předpoklady jsou nezbytné především pro uspokojování duševních potřeb a patří zde existence architektonických památek na daném území – např. hrady, zámky, zříceniny, památkové rezervace, městská architektura, historické stavby, církevní stavby, památníky apod. se vzrůstající touhou turistů vracet se k historickým kořenům je to i lidové umění, kde patří lidová umělecká výroba, lidová architektura, lidová kultura (kroje, tance, zpěvy, zvyky apod.) a v neposlední řadě také tradiční akce – např. sympozia, filmové, divadelní, hudební festivaly, sportovní akce, výstavy, veletrhy apod., pro rozvoj sentimentální turistiky je nutná existence také významných míst – např. rodiště nebo působiště významných osobností, historická bojiště apod. Dalšími jsou materiálně-technické předpoklady, do kterých patří dopravní zařízení, ubytovací zařízení, stravovací zařízení, zařízení sportovně rekreační – FIT centra, tělocvičny, sjezdovky apod., maloobchodní zařízení apod. Ekonomické a organizační předpoklady, které vyplývají z toho, že cestovní ruch vyžaduje součinnost mnoha odvětví. Tato skutečnost klade značné nároky na věcnou, časovou a místní koordinaci, a to především služeb a dopravy, veřejného stravování, obchodu, kulturních zařízení, služeb překladatelských, tlumočnických, informačních a dalších odvětví. To znamená řešit také problémy sezonního charakteru cestovního ruchu.

CESTOVNÍ RUCH V MORAVSKLOSLEZSKÉM KRAJI Při pohledu na obr. č. 1, je zřejmé, že v rámci ČR dochází k největší koncentraci návštěvníků ze zahraničí do regionu Praha, kde směřovalo v roce 2009 63% návštěvníků, následoval kraj Karlovarský s 7,5% celkových návštěvníků a kraj Jihomoravský s 5,8%. Ostatní kraje ČR jsou zastoupeny do 5ˇ% přičemž kraj Moravskoslezský byl zastoupen 2% Tato nízká návštěvnost určitě není způsobena nízkou kvalitou přírodních a kulturně historických předpokladů, kde Moravskoslezský kraj se může pyšnit širokou nabídkou těchto faktorů, podporujících rozvoj cestovního ruchu. Problém nízké návštěvnosti budou spíše nenaplněné materiálně technické a ekonomické předpoklady rozvoje cestovního ruchu.

8  

 

Obrázek č. 1: Zahraniční hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů ČR

Zdroj: CSU Co je tedy hlavní brzdou současného rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji? Je to především nekvalitní dopravní dostupnost tohoto regionu pro zahraniční turisty. V rámci tohoto předpokladu došlo ke zlepšení v roce 2009, kdy byl moravskoslezský kraj napojen na mezinárodní dálniční síť, bohužel vzhledem k celkovému umístění České republiky resp. Moravskoslezského kraje, je nutné, aby došlo k jeho napojení nejen na dálniční síť, ale především, aby byl kladen důraz a vyvíjeny veškeré aktivity, které by vedly k většímu využití i letecké dopravy, tzn. využít čerstvě zrenovovaného letiště Leoše Janáčka pro více letů ze zemí, odkud do České republiky přijíždí většina turistů. Chybí také ubytování střední kategorie tzn. tříhvězdičkových hotelů, které by odpovídalo náročným požadavkům na ubytování turistů, kteří preferují střední standard a dále stravovací zařízení, které by nabízely kvalitní služby.

ZÁVĚR V současné době dobíhá období pro které byla vytvořena strategická analýza rozvoje cestovního moravskoslezského kraje, při tvorbě a následné realizaci té další na období 2010 – 2015 je nutné dát prioritu právě na výše zmíněné nedostatky, které brání lepšímu rozvoji

9  

 

cestovního ruchu v kraji moravskoslezském tzn. zaměřit se jednak na podporu rozšíření mezinárodních linek, které by měly jako destinační cíl právě letiště zemí, ze kterých pochází většina turistů mířících do Česka a druhou oblastí by určitě byla podpora malého a středního podnikání zaměřeného na poskytování služeb cestovního ruchu, tzn. v maximální možné míře usnadňovat, např. snížením byrokratické zátěže či poskytnutí informačního servisu, zahájení podnikání.

POUŽITÁ LITERATURA FORET, M., FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0207-x. HLADKÁ, J. Technika cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 807169-476-2. URL: http/www. csu.cz URL: http/www. czechtourism.cz URL: http/www. wto.cz

10  

 

PODNIKÁNÍ

 

VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Dagmar Divišová

KLÍČOVÁ SLOVA Výuka podnikání a podnikavosti, sekundární vzdělávání, střední školy, Jihočeský kraj, inovativní výukové přístupy, kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost, rámcové vzdělávací programy (RVP), podnikavost, EU, výzkum KEYWORDS Entrepreneurship education, secondary education, secondary schools, South Bohemia, inovation approach loading, competency of interpretation for the own initiative and enterprise, general educational programs, entrepreneurship, EU, research ABSTRAKT Příspěvek má za cíl popsat a zhodnotit aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti se zaměřením na oblast sekundárního vzdělávání, včetně analýzy současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních a vyšších odborných školách v Jihočeském kraji. Aktuálně převažující přístup k výuce podnikání a podnikavosti, v teorii i v praxi, je v podobě tradičních přednášek. Ve výjimečných případech se vyskytují i inovativní výukové přístupy. Ovšem vlastní výzkum poukázal na skutečnost, že problém se zaváděním inovativních přístupů do výuky spočívá zejména v lidech. Hlavní roli pak hraje ochota udělat něco navíc a jejich nadšení pro věc. Jako problém se rovněž ukázala transformace doporučení EU o zavedení kompetence nazvané smysl pro iniciativu a podnikavost do rámcových vzdělávacích programů a následně do školních vzdělávacích programů v rámci probíhající školské reformy. České strategické dokumenty týkající se vzdělávání totiž chápou podnikavost spíše jako zaměstnanost nebo jako podnikové činnosti. ABSTRACT This artikle discusess to describe and evaluate the up-to-date approaches to the instruction to the entrepreneurship education with the orientation the sphere of secondary education, examination contemporary state of entrepreneurship education secondary schools in the

11  

 

South Bohemian distrikt. Nowadays the predominant approach to the instruction to the entrepreneurship education in theory and praxis is in the form of conventional lessons of the traditional lessons. It can find the inovativ strategic approach. The research work has pointed out that the problem with the inovation approach loading lies in people. The main role plays the willing to make something extra and a wave of enthusiasm for the matter. Other problem was during the transformation of the recommendations of the European Union about the downloading of competency of interpretation for the own initiative and enterprise into general educational programs and afterwards into the school educational programs. Czech strategic documents on the education understand entrepreneurship rather as an employment or enterprise activities.

ÚVOD Již v 90. letech 20. století Peter Drucker upozorňuje na skutečnost, že společenský vývoj dospěl k přerodu ze „zaměstnanecké“ k „podnikatelské“ společnosti. Takováto společnost podle jeho názoru útočí i na návyky a zavedené předpoklady, týkající se školství a výuky. V poslední době někteří autoři rovněž upozorňují na nebývalý rozvoj podnikání a podnikavosti. Pojmenovávají tuto situaci jako globální hnutí či tichá, podnikatelská revoluce. Autoři rovněž uvádějí, že se podnikání v posledních několika desetiletích etablovalo jako samostatná vědecká disciplína a studijní obor. Upozorňují také na skutečnost, že vzdělávání by mělo rozvíjet podnikavé chování a podnikavost, ať už vede k založení nového podniku, rozvoji existujícího podniku nebo kreativních schopností. Otázkou zůstává, jak je tomu například na středních školách v České republice. Vzděláváním, kam výuka podnikání a podnikavosti patří, se zabývá i společně koordinovaná politika Evropské Unie (EU). Podnikání a podnikavostí se v posledních letech věnuje řada evropských dokumentů a konferencí. Mezi významné příklady lze zařadit: •

Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva odborné skupiny;

•

Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě;

•

Lisabonská strategie, Evropská komise (EK), aktualizace 2008; aj.

12  

 

Ve všech dokumentech EU je podnikání a podnikavost vysvětlována v co možná nejširším pojetí. Podnikání a podnikavost se nechápe pouze jako aktivity spojené s činností firmy, ale podnikavost se považuje za hlavní hybnou sílu inovace, soutěživosti a růstu. Podnikatelské dovednosti a podnikavost se doporučují chápat v jejich širším významu, protože přinášejí výhody společnosti i mimo jejich aplikaci na ekonomickou činnost. Učit se o podnikání, podle zprávy Mini-podniky, zahrnuje i rozvoj osobních vlastností, jako je tvořivost, iniciativa či odpovědnost. Ty se následně ukazují jako velmi užitečné pro život i jakoukoliv pracovní aktivitu. Zpráva Mini-podniky také upozorňuje na činnost studentských mini-podniků ve školách. Jedná se o účinný nástroj ve výuce. Mini-podnik, resp. v českém pojetí fiktivní firma či studentská společnost, lze podle uvedené zprávy považovat za moderní a inovativní nástroj pro výuku a rozvoj podnikatelských kompetencí u studentů středních odborných škol. Minipodnik, či fiktivní firma a studentská společnost, jsou považovány v této zprávě za synonyma. Domácí autoři Jünger a Fialová definují podnikavost jako vlastnost, která vyjadřuje předpoklady člověka k podnikání. O člověku, který má vyvinutou tuto vlastnost říkají, že je podnikavý. Daná vlastnost může podle jejich slov být využita nejen v podnikání, ale ve všech sférách lidské aktivity. Autoři uvažují o podnikavosti jak původu vrozeného, tak osvojeného. Charakterizují ji jako: •

Umět rozpoznat a využít příležitosti k podnikání;

•

Mít představivost, tvořivost a umět je využít k vytváření ideje, nápadu a vize rozvoje podnikání;

•

Umět kombinovat zdroje a příležitosti tak, aby je člověk co nejúčinněji využil; aj.

I další autor považuje za podnikavost spojení umu a příslušné aktivity. Podnikavý je takový člověk, který je v konkrétní situaci odrážející nebo vyhledávající konkrétní a odpovídající potřebu. Jinými slovy podnikavost je tvůrčí aktivita (uplatnění umu) směřující k uspokojení reálných materiálních a nemateriálních, ale i virtuálních (zdánlivých) potřeb. Pokud se ovšem v České republice program výuky fiktivních firem vůbec uskutečňuje, pak se podle výsledků v další části uvedeného výzkumu potýká s řadou problémů. Výukový

13  

 

program s tímto zaměřením však není v ČR standardem jak u všeobecného, tak ani u odborného sekundárního vzdělávání.

KONCEPCE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY V ČR, RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY V České republice existuje Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007 – 2013. Tato koncepce se odvolává na řadu evropských dokumentů, týkajících se dané problematiky. Za východiska mj. považuje: •

Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské mládeže;

•

DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince

2006

o

klíčových

kompetencích

pro

celoživotní

učení

(2006/962/ES); aj. Jednotlivé země EU, stejně tak i ČR, uplatňují jako nástroj vzdělávací politiky strategické programy rozvoje vzdělávání. Jde o dokumenty, které formulují základní cíle vzdělávání v dané zemi, obvykle s prognostickým výhledem na několik nejbližších let. Dokumenty bývají obvykle vypracovávány ministerstvy školství nebo vládami a bývají předkládány parlamentu ke schválení a veřejnosti k diskusi. V České republice se jedná o: •

Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha (2001);

•

Strategie celoživotního učení ČR. Praha: MŠMT ve spolupráci s NÚOV. 2007;

•

Rámcové vzdělávací programy (dále RVP), MŠMT, 2007.; aj.

Ovšem Národní program rozvoje vzdělávání v ČR a Strategie celoživotního učení „podnikání a podnikavost“ sotva zmiňují (na rozdíl od evropských dokumentů). Následující část je tedy věnována srovnání RVP v ČR a Doporučení Evropského parlamentu a Rady.

14  

 

SROVNÁNÍ POJETÍ KOMPETENCE K PODNIKAVOSTI V PŘÍSTUPU EU A ČR Smysl pro iniciativu a podnikavost je jedna ze osmi klíčových kompetencí, která je považována ze strany EU za průřezovou a široce uplatnitelnou nejen v celoživotním učení, ale i v reálné praxi. Evropský parlament a rada definují kompetenci Smysl pro iniciativu a podnikavost jako schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá: •

tvořivost;

•

schopnost zavádět novinky a nést rizika;

•

plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů.

Tato schopnost je pak pro jednotlivce přínosná nejen v jejich každodenním životě doma a ve společnosti, ale i na pracovišti. Pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitostí. Je rovněž základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na těchto činnostech, a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat řádnou správu. Mezi nezbytné znalosti, dovednosti a postoje související s touto kompetencí by měly patřit znalosti: •

schopnost rozpoznat příležitost k osobním, profesním nebo obchodním činnostem;

•

včetně znalosti obecnějších aspektů, jež vytvářejí kontext, ve kterém lidé žijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a možnostem a problémům, jimž čelí zaměstnavatel nebo organizace.

Jedinci by si rovněž měli být vědomi etického postavení podniků a toho, jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, že budou fungovat jako sociální podnik. V současné době v České republice probíhá školská reforma a v rámci ní se zavádí aktuální Rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP, které mají do výuky zavést nově stanovené kompetence definované a doporučené na evropské úrovni. Tedy i smysl pro iniciativu a podnikavost. RVP v ČR pojmenovávají na evropské úrovni zformulovanou kompetenci Smysl pro podnikavost a iniciativu následovně: První vlna zavádění RVP, tj. do praxe k 1. 9. 2009:

15  

 

•

RVP Gymnázia – Kompetence k podnikavosti;

•

RVP Obchodní akademie – Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám;

•

RVP Ekonomika a podnikání – Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám;

•

RVP Ekonomické lyceum – Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám;

Druhá vlna, kdy mají školy začít učit od 1. září 2010, je v přípravném řízení a mj. uvedenou klíčovou kompetenci nazývá: •

RVP Obchodní školu – Kompetence k pracovnímu uplatnění;

•

RVP Podnikání (Vyšší odborné školy) – Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikání.

Třetí vlna pro odborné školy je ve schvalovacím řízení. Následující tabulka č. 1 ukazuje obsah, který se skrývá za jednotlivými názvy u RVP pro gymnázia a RVP pro střední odborné školy zařazené do 1. fáze. Pro úplnost je potřeba dodat, že pro srovnání byl za střední odborné školy vybrán RVP Obchodní akademie. Další dva RVP, tedy Ekonomické lyceum a Ekonomika podnikání, se odlišují pouze v detailech týkajících se odborných kompetencí. Porovnáním obou přístupů (doporučení EU vs. RVP pro gymnázia a střední odborné školy) je zřejmé, že obě pojetí v ČR se neshodují s doporučením EU. Ta gymnaziální je paradoxně výstižnější už v samotném názvu a následně i v obsahu, než ta určená pro odborné školství. Gymnaziální koncepce se skutečně snaží držet podnikavosti ve smyslu doporučení EU, např.: •

Uplatňuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace;

•

Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních příležitostech, využívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit.

16  

 

Tabulka č. 1: Srovnání klíčové kompetence smyslu pro podnikavost a iniciativu v pojetí a středních škol zařazených do první fáze Rámcový vzdělávací program Gymnázium

Střední odborné školy – 1. fáze

Kompetence k podnikavosti

Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám

Absolvent:

Absolventi by měli:

• Cílevědomě, zodpovědně a s ohledem na své potřeby, osobnostní předpoklady a možnosti se rozhoduje o dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření;

• Mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělání; uvědomovat si význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám;

• Rozvíjí svůj osobní i odborný potenciál, rozpoznává a využívá příležitosti pro svůj rozvoj v osobním a profesním životě; • Uplatňuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace; • Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních příležitostech, využívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit; • Usiluje o dosažení stanovených cílů, průběžně reviduje a kriticky hodnotí dosažené výsledky, koriguje další činnost s ohledem na stanovený cíl; dokončuje zahájené aktivity, motivuje se k dosahování úspěchu; • Posuzuje a kriticky hodnotí rizika související s rozhodováním v reálných životních situacích a v případě nezbytnosti je připraven tato rizika nést; • Chápe podstatu a principy podnikání, zvažuje jeho možná rizika, vyhledává a kriticky posuzuje k uskutečnění příležitosti

• Mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své profesní a vzdělávací dráze; • Mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady; • Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak v oblasti světa práce, tak vzdělávání; • Vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své profesní cíle; • Znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků; • Rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech

17  

  podnikatelského záměru s ohledem na své předpoklady, realitu tržního prostředí a další faktory.

soukromého podnikání; dokázat vyhledat a posuzovat podnikatelské příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí, svými předpoklady a dalšími možnostmi. Odborné kompetence pro SŠ jsou stanoveny takto: • Aplikovat poznatky oblasti práva v podnikatelské činnosti; • Provádět typické podnikové činnosti; • Efektivně hospodařit prostředky;

s finančními

• Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci; • Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb; • Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje.

Zdroj: RVP, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2007 RVP pro SOŠ rozhodně nechápe podnikavost v širším pojetí, tedy uplatnitelnou pro každodenní život ve společnosti, ale je pojímána pouze jako podnikavost ve smyslu pracovní a vzdělávací oblasti pro lepší uplatnění, např.: •

Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak v oblasti světa práce, tak vzdělávání.

Ostatní příklady se týkají právě vzdělávání, pracovní oblasti nebo administrace firmy. Jako příklad lze uvést: •

Mít reálnou představu pracovních, platových a jiných podmínek v oboru a o požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnat se svými představami a předpoklady;

•

Provádět administrativní činnosti a základní podnikové činnosti;

•

Dbát na bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

18  

 

•

Efektivně ovládat klávesnici počítače a vyhotovovat základní druhy písemností;

•

Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků a služeb, aj.

Na první pohled je jasné, že s podnikavostí ve smyslu doporučení EU to nemá vůbec nic společného. RVP pro střední odborné školy působí jako přístup, který chce zachovat současný stav na školách. Nejčastěji vyskytující slova (místo doporučených tvořivost, zavádět novinky a rizika, či plánovat a řídit projekty) jsou takové formulace jako: musí znát; musí se orientovat; chápat, osvojit, dbát, dodržovat, pracovat nebo rozumět; mít odpovědný postoj, představu, přehled, aj. Tím pádem, je už na první pohled jasné, že s iniciativou a podnikavostí to nemá nic společného. Je opravdu s podivem, že RVP pro gymnázia smysl pro iniciativu a podnikavost pochopil a částečně je zakomponoval. Kdežto RVP pro odborné školství, kterému by tato problematika měla být bližší, jako by nechápal pravou podstatu a smysl věci. V přechodu do výukových programů jednotlivých středních odborných škol se smysl pro podnikavost zcela vytrácí. V takovém případě bude zavádění podnikavosti v širším slova smyslu, tak jako dosud na iniciativním přístupu vedení škol, nikoliv jako nový trend a následně standard u všech škol. A potvrzuje to i následující výsledky výzkumu. Je s podivem, že evropský trend ve vzdělávání není v přístupu výuky podnikání a podnikavosti v českém prostředí akceptován, ale spíše ignorován. Pokud skutečně ve světě dochází k přechodu na „podnikatelskou společnost“ zdá se, že českému střednímu školství, i přes aktuální snahu o reformu, jakoby ujížděl vlak. Evropské dokumenty opakují a neustále zdůrazňují podporu rozvoje iniciativy, kreativity a podnikavosti u mladých lidí a to hlavně prostřednictvím formálního tak i neformálního vzdělávání. V Koncepci státní politiky však v tomto směru zaznívá pouze jediná věta. V rámci kapitoly Výzkumy o mládeži se uvádí, že mezi cíle pro MŠMT patří „Rozšiřovat témata, relevantní pro politiku mládeže, autonomie, boj proti diskriminaci, zaměstnanost a zaměstnatelnost, podnikavost.“ To je skutečně jediná věta, která se týká podnikavosti, kreativity či iniciativy. Podnikavost pomíjí i další výchozí dokumenty českého vzdělávání, jako například Národní program rozvoje vzdělávání a Strategie celoživotního učení ČR. Na nedostatek v rozvoji podnikatelských aktivit ve vzdělávání včetně nedostatečné spolupráce podnikatelských subjektů se školami upozorňují i další dokumenty mimo

19  

 

kompetenci MŠMT. Například Národní strategický referenční rámec (NSRR) vytvořený Ministerstvem pro místní rozvoj. Ten mj. poukazuje na nedostatečnou flexibilitu a problémy s kvalifikací pracovní síly v důsledku nedostatečné provázanosti vzdělávacího systému a požadavků trhu práce. V NSRR je mj. vzdělávání vytýkáno, že: •

úroveň dosažených znalostí neodpovídá současným nárokům a snižuje budoucí adaptabilitu na změny trhu práce;

•

přetrvává vzdělávání zaměřené spíše na objem znalostí;

•

absolventi nedisponují klíčovými kompetencemi, které jsou zásadní pro trh práce;

•

nedostatečným

způsobem

je

podporováno

vzdělávání

pro

rozvoj

podnikatelských dovedností ve znalostní ekonomice (zejména klíčových kompetencí zaměřených na schopnost podnikatelského myšlení a iniciativy). Přesto se v ČR dají vysledovat inovativní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve výuce středních odborných škol.

AKTUÁLNÍ PŘÍSTUPY K VÝUCE PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI V ČR V České republice se dají vysledovat dva hlavní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve formálním systému vzdělávání středního školství. Jedná se o tradiční výukové metody a moderní výukové metody.

TRADIČNÍ VÝUKOVÉ METODY Doposud stále nejrozšířenějším přístupem k výuce podnikání jsou tradiční metody. Přednášky, práce s učebnicí a případný rozhovor nebo exkurze dominují mezi výukovými metodami v českém školství. Podnikání je ve výuce i v učebnicích zjednodušeno pouze na jednotlivé podnikové činnosti. V lepším případě je uvedena definice podle živnostenského zákona, popř. jsou zmíněny obchodní společnosti podle obchodního zákoníku. Stejně tak přistupuje k výuce podnikání například i každoročně aktualizovaná učebnice: Ekonomie – stručný přehled. Dalším příkladem učebnice je Sociologie a ekonomie pro střední školy, která definuje podnikatele

20  

 

jako vlastníka podniku, který na sebe bere řadu úkolů: Vytváří podnikatelský záměr; zřizuje podnik; vkládá do podniku kapitál; vytváří pracovní místa či nese riziko a musí řešit řadu problémů. Podstata podnikání je zde popsána jako snaha o vytváření co možná největšího ekonomického zisku, jehož lze dosáhnout objevením mezery na trhu. Podnikatel, který takovou mezeru na trhu objeví a vstoupí na trh, zpočátku hodně vydělává. Je patrné, že takové pojetí v žádném případě nekoresponduje s evropským pojetí podnikání a podnikavosti ve výuce.

INOVATIVNÍ VÝUKOVÉ METODY Nicméně místy se ve středním školství vyskytují i inovativní přístupy k výuce. Mezi instituce, které se aktivně zajímají o moderní přístupy k výukovým programům studentských mini-podniků ve smyslu doporučení EU patří: •

Nezisková organizace Junior Achievement Česká republika (JA ČR) a její výukový program studentské společnosti;

•

Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) a jejich výukový program fiktivní firmy, zaštítěné Centrem fiktivních firem (CEFIF);

•

Některé střední odborné školy a jejich vlastní výuka fiktivních firem pro potřebu daných škol (tzv. „vlastní fiktivní firmy“)

Podrobněji se problematikou studentských společností a fiktivních firem zabývá diplomová práce z roku 2009.

ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU VÝUKY PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA SŠ V JIHOČESKÉM KRAJI I výuka středních odborných škol v Jihočeském kraji by měla vycházet z výše uvedených koncepcí. A rovněž by měla korespondovat s vzdělávací politikou Jihočeského kraje. V březnu 2008 zveřejnil Jihočeský kraj tzv. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihočeského kraje. Po prozkoumání dokumentu lze konstatovat, že neobsahuje ani pojem podnikavost a ani pojem iniciativa. Přesto se odvolává na

21  

 

nejvýraznější rys středoškolské reformy v podobě zaměření se na osvojování klíčových kompetencí, kam náleží i smysl pro iniciativu a podnikavost. Dokument hned v úvodu první části, věnované rozvoji společnosti a vzdělávání,

mj.

konstatuje, že vzdělávání by mělo být zaměřeno na získávání znalostí a dovedností, které: •

lze využívat při uplatnění na současném i budoucím trhu práce;

•

by mělo klást důraz na znalosti podnikatelských aktivit a to v celém systému celoživotního učení.

Rovněž dodává, že u středoškolského vzdělávání by se do výuky měly více zařadit způsoby, které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce studentů ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů. Jedním z navržených opatření je i rozvoj podnikatelských dovedností. Tím ale téma podnikání a podnikavost v dokumentu končí. Zbytek celého dokumentu se nese v duchu přípravy absolventů na to, aby se stali dobrými zaměstnanci, kteří pro najdou zaměstnání na trhu práce. V tomto ohledu pak dokument podporuje hladký průběh zapracování RVP do ŠVP jednotlivých škol. Z výše uvedených teoretických východisek vychází i v polovině roku 2009 provedený vlastní výzkum. Ten se věnuje analýze reálného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji. Pro zjištění aktuálního stavu, jak to vypadá s výukou podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji, byla vybrána metoda telefonického dotazování na vybraném vzorku škol.

ZPŮSOB VÝBĚRU REPREZENTATIVNÍHO VZORKU PRO VÝZKUM Před samotným výzkumem muselo dojít k přípravě podkladů pro plánované telefonické dotazování. Seznam středních škol v Jihočeském kraji byl získán na oficiálních internetových stránkách MŠMT, kde je zpřístupněna databáze Rejstřík škol v České republice. Tímto způsobem byl získán potenciál 99 škol, které mohly být předmětem zkoumání. Pro účely výzkumu bylo doporučeno oslovit 20 škol. Způsob výběru dvaceti škol ze všech možných byl stanoven následovně: část škol byla do výzkumu nominována přímo a to na základě získaných informací o zapojení se jednotlivých škol do inovativních výukových programů.

22  

 

Na základě telefonického rozhovoru s pracovnicí NÚOV a jejich Centra fiktivních firem byl získán seznam škol, které jsou v Jihočeském kraji zapojeny do celorepublikového výukového programu fiktivní firma. V konečném výsledku se jednalo o 3 školy (Prachatice, Vimperk, Písek). Současně byla oslovena nezisková společnost Junior Achievement ČR se stejným požadavkem. Bylo potřeba získat seznam jednotlivých škol s působností v Jihočeském kraji, které využívají některý z výukových modulů JA ČR. Obratem byl zaslán soubor s požadovanými informacemi. V tomto případě škol 7 (České Budějovice 2x, Milevsko, Vimperk, Vodňany, Tábor 2x). Ale protože v případě Vimperku se oba typy programů setkávají na jedné škole, vlastně v rámci přímého výběru bylo nominováno pouze devět škol. Z důvodu malého počtu škol využívajících inovativní přístupy, byly všechny takto získané školy zahrnuty do zkoumání přímo. Druhá část škol (11) byla vybrána na základě náhodného výběru losováním. Pokud se výjimečně stalo, že následné dotazování kompetentní osoba nebyla v průběhu několika dní k zastižení, byla škola z dotazování vyřazena a na její místo byla náhodně vybrána jiná. Nakonec tedy bylo telefonicky osloveno 20 středních odborných škol s předem formulovanými otázkami. Navíc byla do výzkumu zahrnuta ještě jedna škola, Euroškola Strakonice, kde byla vykonaná odborná praxe.

VLASTNÍ VÝZKUM Cílem vlastního výzkumu byly analýza současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji. Telefonické dotazování probíhalo na přelomu měsíců března a dubna 2009. První kontakt se školou byl na základě telefonního čísla, které bylo uvedeno v získaném Rejstříku škol MŠMT. Tato telefonní čísla byla převážně směřována na sekretariát školy. Tedy první kontaktovaná osoba byla, ve valné většině případů, sekretářka či asistentka ředitel/ředitelky školy. Na základě objasnění důvodu volání, byl hovor přepojen na kompetentní osobu. Na každé škole to byl někdo jiný. Někdy bylo potřeba kontaktovat ředitele, zástupce ředitele jindy osoby zodpovědné za tvorbu ŠVP či pedagogy, kteří měli výuku podnikání v kompetenci. U některých škol zodpovídala dotazy jedna osoba, u jiných škol probíhalo telefonické dotazování s 2 až 3 osobami, protože každá z nich uměla zodpovědět jen část položených otázek.

23  

 

Po kontaktování kompetentní osoby proběhlo opětovně osobním představení a objasnění účelu dotazování. Na úvod bylo řečeno základní východisko v podobě doporučení Parlamentu EU a Rady. Po té následovaly související otázky směřující k výuce podnikání a podnikavosti v dané škole. Dotazované osoby byly ve většině případů velmi ochotné a vstřícné poskytovat informace k dané problematice. Jejich osobní komentář k věci byl vždy poměrně otevřený, upřímný a někdy dokonce i dost jadrný. O tom více v části věnované výsledkům zkoumání. Druhá část výzkumu byla součástí absolvované praxe na Euroškole Strakonice. V rámci osobní návštěvy byla možnost položit otázky týkající se výuky podnikání a podnikavosti vyučujícímu přímo z očí do očí. Byla i příležitost navštívit praktickou výuku vlastní fiktivní firmy. Nejednalo se o standardizovanou výuku fiktivní firmy v gesci NÚOV, ale Euroškola Strakonice měla vlastní výukový program realizovaný pouze pro vlastní účely. Za dobu pobytu na Euroškole ve Strakonicích byla příležitost seznámit se s následujícími oblastmi: •

Učebnice používané pro výuku podnikání;

•

Podklady pro výuku vlastní fiktivní firmy;

•

Způsob a průběh výuky vlastní fiktivní firmy;

•

Získávání informací pro výuku vlastní fiktivní firmy;

•

Přístup a práce studentů ve výuce vlastní fiktivní firmy.

Výsledky a postřehy jsou rovněž součástí kapitoly věnované výsledkům výzkumu.

ANALÝZA ZKOUMANÝCH SUBJEKTŮ Seznam SŠ zahrnutých do telefonického dotazování včetně způsobu jakým byly do výzkumu zařazeni je součástí přílohy diplomové práce.

24  

 

Tabulka č. 2: Přehled škol pro dotazování podle způsobu zařazení do výběru Způsob výběru

Gymnázia OA SOŠ Celkem

Seznam JA

2

1

3

6

Seznam FF dle NUOV

1

1

1

3

Náhodný výběr

3

3

5

11

Praxe

0

0

1

1

Celkem

6

5

10

21

Zdroj: vlastní výzkum Z tabulky č. 2 vyplývá, že do telefonického dotazování byly střední odborné školy zařazeny následovně: •

Předem získané seznamy – 9 škol;

•

Náhodný výběr – 11 škol;

•

Odborná praxe – 1 škola.

Na základě takto provedeného výběru bylo zastoupení škol pro účely telefonického průzkumu rozloženo v jednotlivých regionech Jihočeského kraje takové, jaké vyjadřuje tabulka č. 3.

Tabulka č. 3: Přehled škol pro dotazování podle regionu Jihočeský kraj

Gymnázia

OA

SOŠ

Celkem

České Budějovice

1

1

2

4

Český Krumlov

1

0

1

2

Jindřichův Hradec

1

2

0

3

Písek

1

1

1

3

Prachatice

1

0

1

2

Strakonice

0

0

2

2

Tábor

1

1

3

5

10

21

Celkem

6

5

Zdroj: Rejstřík škol (2009) a vlastní výzkum 2009

25  

 

VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH HODNOCENÍ S ohledem na cíl výzkumu, teoretická východiska a na ně navazující otázky byly pro telefonické dotazování prvoplánově sledovány následující témata: •

Aktuální přístupy a zkušenosti s výukou podnikání a podnikavostí;

•

Problémy se zaváděním inovativních přístupů;

•

Iniciativa a podnikavost na střední škole a to nejen ve výuce.

V druhém plánu se objevily další související oblasti, a to: •

Vliv typu školy na zaměření výuky směřující k rozvoji podnikavosti;

•

Možnosti působení zainteresovaného jedince na formu výuky.

Následující část se bude jednotlivým bodům věnovat podrobněji.

AKTUÁLNÍ PŘÍSTUPY K VÝUCE PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI V REGIONU Ve výsledcích telefonického dotazování se vyskytly dva hlavní směry ve výuce podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji: tradiční výuka ve formě přednášek a inovativní strategie v přístupu k výuce. Stejně tak, jak byly popsány v teoretických východiskách: •

Přednášková výuka s tématy: o Podnikání definováno podle zákona; o Podnikání jako podnikové procesy a činnosti; o Ekonomika;

•

Studentské společnosti od JA ČR a

•

Fiktivní firmy pod záštitou NÚOV, resp. MŠMT.

Výzkum však přinesl i jiný zajímavý poznatek. Na první pohled se totiž zdálo, že jihočeské školy nemají vůbec zájem o inovativní přístupy k výuce a tedy ani o fiktivní firmy. Do celorepublikové sítě byly podle informací z NÚOV zapojeny v Jihočeském kraji pouze 3 školy. Řada škol fiktivní firmy v minulosti měla, ale od celorepublikové sítě upustila (jako

26  

 

důvod byla uváděna finanční náročnost a pomalá reakce ostatních subjektů zapojených do systému). Ovšem mimo tento hlavní proud oficiálních fiktivních firem (pokud se týká celé České republiky) byly vysledovány i individuální přístupy k výuce fiktivních firem pro vlastní účely jednotlivých škol a to bez jakéhokoliv napojení do celorepublikové sítě. Pro účely této práce bude nadále takový případ nazýván: •

„vlastní fiktivní firma“ (VFF).

Filosofie přístupu k vlastní fiktivní firmě se lišila případ od případu. V podstatné většině se chápání „vlastní fiktivní firmy“ zjednodušilo pouze na vyučování principů vedení firemního účetnictví, používání účetních programů nebo v lepším případě výuku podnikových činností. Tedy úzké pojetí podnikání jako takové. Takto vedená výuka VFF pouze v rámci jedné školy poukazovala jistá úskalí. Jako příklad lze uvést: •

VFF je zaměřena pouze na účtování o podnikových činnostech;

•

VFF nerealizuje v průběhu roku žádný projekt;

•

Není týmová spolupráce – jednotlivci mají stejné zadání a každý vede firmu sám ve všech činnostech;

•

Řešení problémů spočívá v správném počítání a zadávání položek do počítače;

•

Chybí tvořivost, motivace pro vlastní iniciativu;

•

Často chybí ochota udělat něco navíc a pokusit se řešit vzniklé problémy;

•

Motivací pro studenty je dosažení nejlepší známky při hodnocení, aj.

Nicméně v prozkoumaném vzorku se vyskytly vzácné případy VFF, které by mohly sloužit jako vzor pro ostatní. Jedním z nich byla vlastní fiktivní firma ve výuce Euroškoly Strakonice. V tomto případě byl předmět fiktivní firma povinně zařazen pro studenty 3. a 4. ročníku. Výuková činnost byla rozdělena do 3. fází: 1. fáze – první pololetí 3. ročníku; 2. fáze – druhé pololetí 3. ročníku a první pololetí 4. ročníku; 3. fáze – druhé pololetí 4. ročníku.

27  

 

V první fázi studenti studovali teorii zahrnující podnikatelský nápad, podnikatelský záměr, podnikatelský plán, založení až ukončení podnikání včetně navazujících témat. Na začátku 2. fáze převzali od vyššího ročníku štafetu zaběhlé fiktivní firmy. Pokud se vyskytl silnější ročník, byla založena další vlastní fiktivní firma. Celá 2. fáze byla následně věnovaná praktické činnosti, v rámci které se realizoval jeden velký a popřípadě několik dílčích projektů. Každoročně studenti na začátku září pořádali výstavu Autosalon a to ve spolupráci s místními podnikateli. O akci bývá velký zájem mezi širokou veřejností. Jedním z dílčích projektů pro letošní rok byl zvolen překlad katalogu do cizího jazyka. Na konci 2. fáze předali štafetu VFF nižšímu ročníku. Třetí fáze bývá věnována opakování teorie se vztahem na vykonanou praxi a přípravě na maturitu. Výsledky z celého průzkumu týkajících se aktuálních přístupů k výuce a reakci na jejich používání od dotazovaných osob prezentuje následující tab. č. 4. Ve všech zkoumaných školách se v odpovědích vyskytovalo zastoupení formální výuky, tedy forma přednášek. A to s problémy, které byly uvedeny v teoretické části. Některé školy ve výzkumu přednáškovou formu výuky vehementně bránily a obhajovaly její nezastupitelnost. U škol, které nepoužívaly inovativní přístupy k výuce, bylo často slyšet konstatování, že studenti během výkladu dostanou to nejlepší, co existuje. Všechno ostatní je odvádění pozornosti od vzdělávání a plýtvání časem. (Více v části Problémy se zaváděním inovativních přístupů.) Po dokončení vlastního dotazování u takovýchto případů byly problémy se zavedením odůvodňovány zejména neochotou pedagogů dělat něco nad rámec svých povinností nebo neochotou vedení školy pro zavedení nových přístupů, které by narušily dosavadní systém. Na dotaz jak chtějí převést RVP do ŠVP pak odpovědi byly v následujícím duchu: „my to nějak vymyslíme, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a pro nás se nic nezměnilo.“

28  

 

Tabulka č. 4: Přehled aktuálních přístupů k výuce podnikání a podnikavosti a jejich hodnocení Forma výuky Fiktivní firma dle NUOV

Moduly JA ČR

Pozitivní postoj dotazovaných

Negativní postoj dotazovaných

Výborná možnost převedení Ztráta času. teoretických poznatků do praxe. Plýtvání pozornosti Studenti o ně mají nebývalý studentů na zbytečnosti. zájem. Není pro ně prostor v osnovách. Možnost výuky.

jak

zvýšit

pestrost Příliš triviální pohledu.

úhel

Výborný způsob pro nastartování Příliš primitivní iniciativy a soutěživosti mezi všeobecné. studenty. Vlastní fiktivní firma

a

Způsob jak probudit iniciativu u Zdržuje od získávání studentů. znalostí. V osnovách pro ně není prostor, a nejsou moc efektivní.

Přednáška

Studenti dostanou vše, studenti Pro studenty není záživná a potřebují a neodvádí se jejich těžko se motivují pozornost jinam. k iniciativě během výuky. Nic jiného nepotřebují.

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Další školy také používaly klasické přednášky. Převážně ale v prvních dvou ročnících a to pro vysvětlení a pochopení základních pojmů. Poslední dva ročníky pak přecházeli na inovativní přístupy, tedy moduly od JA ČR nebo fiktivní firmy, či vlastní fiktivní firmy. Dokonce některé školy zavedly předmět fiktivní firma jako povinný pro všechny studenty ve 3. a 4. ročníku u určitého studijního oboru (Strakonice, Písek, Vimperk). Převažovalo však jeho zařazení mezi volitelné předměty. Zajímavostí je, že činnost studentů ve fiktivní firmě byla a je ze strany MŠMT uznávána jako vykonaná odborná praxe. Školy však takovou praxi ještě doplňují i o skutečnou, v podobě stáže v reálné firmě. Všichni, kdo používali moduly JA ČR, fiktivní firmy či inovativní „vlastní fiktivní firmy“ si tento způsob výuky jen pochvalovali a už by neměnili. Sice často uváděli, že aktivní přístup k výuce klade na vyučující větší nároky. Škola prý musí vynaložit více finančních

29  

 

prostředků, ale výuka je pestřejší, reálný efekt a působení na studenty je tak výrazné, že trocha úsilí za to stálo. Příkladem „dobré praxe“ v oblasti využívání výukových programů JA ČR by mohlo být bezpochyby Gymnázium Milevsko. Škola využívá několik druhů programů JA ČR řadu let. Jejich studenti se v celorepublikových soutěžích pravidelně umisťují na předních místech. Zajímavá je i skutečnost, že studenti vyšších ročníků připravují a vedou odborné přednášky pro nižší ročníky. Podle zjištěných okolností zájem převyšuje možnosti výuky. Studenti svoji aktivní účast na výuce berou jako prestižní věc. Kromě toho tak mají možnost vyzkoušet si práci pedagoga a zvážit, zda je pro ně takové povolání popřípadě lákavé.

PROBLÉMY SE ZAVÁDĚNÍM INOVATIVNÍCH PŘÍSTUPŮ DO VÝUKY Pokud školy zahrnuté do výzkumu uvedly, že ve výuce používají pouze formu přednášek nebo účtování o podnikové činnosti, bylo další dotazování směřováno k problémům, které školy v tomto ohledu trápily. Jedna z otázek telefonického průzkumu zjišťovala důvody, proč školy dosud nevyužívaly inovativní strategie výuky. V odpovědích zaznívaly následující důvody: •

Finanční náročnost; Nedostatečné prostory pro výuku;

•

Absence angažovaného pedagoga;

•

Nezájem studentů; Neochota měnit zavedený systém;

•

Spokojenost s vlastním způsobem výuky;

•

Nedostatek času – časová dotace předmětů;

•

Špatné reference od ostatních škol.

Tabulka č. 5 uvádí přehled některých příčin a reakci na ně ze strany škol, které inovativní přístupy k výuce používají i ze strany školy, které je nepoužívají.

30  

 

Tabulka č. 5: Přehled problémů se zavedením inovativních výukových metod a reakce od zástupců škol Problém

Školy používající inovativní výuku

Finanční náročnost

Zapojujeme rodiče.

do

Školy používající tradiční výuku

financování Stálo by nás to moc peněz.

Rada rodičů aktivně a dobrovolně pomáhá. Máme grantové projektů.

financování

Studenty pestrá výuka baví.

Zájem studentů

Studenty o nic nemají zájem.

Zavedli jsme program na základě iniciativy studentů. Něco navíc studenti dělají jen v případě, pokud jim Studenti se musí pro věc získat a z toho plyne nějaký pak se můžou přetrhnout. prospěch.

Nedostatek času a prostoru

Vyučující

Hledáme skulinky jak programy Není možno zařadit do zařadit do výukových osnov, ŠVP vzdělávacího plánu. Byla by potřeba větší časová dotace. Záleží na pedagogovi.

nadšeném Naši kantoři o programy nemají zájem.

Máme kantory, kteří jsou Kantoři mají špatné ochotni udělat více než je jejich reference. povinnost.

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Z reakcí na problémy ze strany škol lze vyvodit, že na všechny uvedené problémy lze najít řešení. Někdy vlastní hledání optimálního řešení může být náročnější, ale řešení nakonec nalezena byla.

INICIATIVA A PODNIKAVOST VE VÝUCE Průzkum směřoval i k nalezení odpovědí na otázku, jak se projevuje iniciativa a podnikavost u studentů během formální či neformální výuky anebo mimo ni. V průzkumu byly získány následující příklady odpovědí: •

Účast znalostní soutěže;

31  

 

•

Hlášení se ve výuce, resp. dotazy k probírané látce;

•

Vlastní projekty, například: filmový klub, výstavy fotografií či vlastních výtvarných děl, sportovní hry, majáles, maturitní plesy, školní výlety.

Za příklad „dobré praxe“ v případě projektů lze poukázat na SŠ a Centra odborné přípravy Tábor. Ve výuce 3. a 4. ročníků byla zavedena projektová výuka. Jedná se sice o individuální projekty, ale ty vychází z reálné praxe. Studenti musí zpracovat komplexní projekt a následně projekt obhajují při maturitě. Následující tabulka č. 6 zachycuje nejčastější uvedené příklady iniciativy a podnikavosti studentů a osobní komentář zástupců škol k tomuto tématu. Z celkového výzkumu rovněž vyplynulo, že jako předpokládaný zdroj motivace u studentů byly ze strany dotazovaných uváděny následující příčiny: •

Vlastní prospěch studentů;

•

Osobní zájem, ctižádostivost, resp. zájmová činnost;

•

Souvislost se zvolenou další profesní orientací;

•

Získávání zkušeností;

•

Zlepšení šancí pro přijetí na vysokou školu;

•

Absence ve výuce;

•

Soutěživost s ostatními, apod.

32  

 

Tabulka č. 6: Přehled příkladů iniciativy studentů včetně reakcí dotazovaných Příklady Znalostní soutěže

Pozitivní postoj

Negativní postoj

Iniciativně se hlásí do soutěží, Pokud je nominují učitelé, protože sledují vlastní odbornou pak se zúčastní. orientaci do budoucnosti. Úspěchy považují studenti za motivaci k dalšímu studiu.

Projekty studentů

Přicházejí s vlastními projekty, Občas se někdo najde, ale je protože jsou dobrovolné, zajímají to spíš jen proto, aby se je a sledují vlastní prospěch uvolnil z výuky. z nich. Vlastní aktivity dělají pro Studenti se vzájemně sledují, to, aby se vyhnuli školním porovnávají, co kdo vymyslel, jak povinnostem. je kdo úspěšný a to je motivuje k lepším výsledkům.

Grantové projekty

Máme pro podporu neformální Nemáme. výuky.

Výměnné pobyty

Aktivně využíváme program Neděláme. Comenius na výměnné pobyty studentů, partnerské projekty se zahraničními školami (ŽP).

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Dotazovaní se také vyjadřovali k četnosti projevů iniciativy studentů. Odpovědi na doplňující otázku týkající se důvodů pasivity většiny ostatních studentů a názor na možnosti zlepšení obsahuje tabulka č. 7.

33  

 

Tabulka č. 7: Přehled názorů, proč jsou studenti pasivní a možnosti nápravy Příčiny

Pozitivní postoj

Negativní postoj

Návyky ze základní školy

Lze výrazně ovlivnit a změnit, S návyky nelze nic dělat. Už chce to jen trochu úsilí. po studentech nesmíme nic jiného chtít, než na co jsou Na SŠ se iniciativa u studentů zvyklí ze ZŠ. dá ještě výrazně ovlivnit. Ovšem na prvním místě záleží na přístupu vyučujícího, který musí výuce věnovat čas a musí projevit zájem.

Přístup vyučujících

My je zblbneme a pak jsou Jsme rádi, když se nám co iniciativní všichni. nejvíce studentů hlásí ve výuce, že zná správnou Pokud se nadchnou, odpověď. spolupracují mezi sebou a iniciativně přichází s novými Za projev iniciativy nápady nebo podněty. považujeme, když mají studenti dotazy k probírané Pokud je dobrý ročník, látce. Říkáme studentům, otvíráme více vlastních ať jsou iniciativní, jinak fiktivních firem a studenti mezi neseženou práci. sebou soutěží, kdo bude lepší. Pojem podnikavost neznáme, ani nechceme znát. RVP se o ničem takovém nezmiňuje, tj. nemáme povinnost zařazovat do výuky. Doporučení EU nás nezajímá, nechceme být papežštější než papež, sami jsme si vypracovali systém výuky na nejlepší možnou variantu a tak nám to vyhovuje.

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Ze získaných vyjádření také vyplynulo, že iniciativy ze strany studentů stále ubývá. Rok od roku se situace zhoršuje. Změna, podle vyjádření převážné většiny dotazovaných, nastala zhruba před 3 – 5 lety.

34  

 

Typ školy a její pohled na inovativní strategie výuky Na výsledky výzkumu týkající se iniciativy a podnikavosti ve výuce lze pohlížet i z pohledu typu škol a jejich přístup k výuce. Prvotní domněnka před výzkumem byla, že školy zaměřené na podnikání by měly iniciativu a podnikavost prosazovat do výuky výrazněji než ostatní. Ovšem výzkum na vybraném vzorku škol to neprokázal. U všech typů škol se vyskytl jak inovativní, tak tradiční přístup k výuce. Při bližším zkoumání výsledků se ukázalo, že existují gymnázia, která studenty k iniciativě a podnikavosti vedou a jiná zase ne. Stejně tak to bylo u obchodních akademií, středních odborných škol i středních odborných učilišť. Přehled citací příkladů protilehlých postojů z provedeného telefonického dotazování uvádí tabulka č. 8.

Tabulka č. 8: Přehled pozitivních a negativních postojů k výuce podnikavosti dle typu škol Typ školy Gymnázium

Pozitivní postoj

Negativní postoj

Moduly JA ČR jsou výbornou Moduly JA ČR jsou pro nás možností, která přesně sedí na příliš odborné a na osnovy předmětů. gymnáziu pro ně není prostor. Vedení studentů k podnikavosti není určeno pro gymnázia.

OA

FF jsou výbornou možnosti FF jsou ztrátou času. převedení teoretických poznatků FF jsou plýtvání pozornosti do praxe. studentů na zbytečnosti. Studenti o FF mají nebývalý Není pro FF prostor zájem. v osnovách.

SOŠ a SOU

FF jsou výbornou příležitostí, FF pro nás nejsou. Máme jak si vyzkoušet praxi. špatné reference a bylo by s tím moc práce.

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Ze získaných odpovědí nelze vysledovat jiný společný rys, než zájem o věc ze strany ředitele, resp. ředitelky nebo vyučující/ho včetně jejich nadšení a ochoty udělat něco navíc, než mají v popisu práce. I zde se ukázalo, že pro zavádění výuky rozvíjející podnikavost záleží na angažovanosti zainteresovaných osob, které na škole působí.

35  

 

MOŽNOSTI PŮSOBENÍ ZAINTERESOVANÉHO JEDINCE NA FORMU VÝUKY V průběhu dotazování se zpovídané osoby samovolně vyjadřovaly k tomu, kdo na jejich školu a její orientaci má vliv. Z odpovědí vyplynuly následující skupiny zainteresovaných osob: •

Vedení školy;

•

Vyučující;

•

Studenti;

•

Rodiče studentů;

•

Místní podnikatelé.

Pokud o výše uvedených skupinách osob dotazovaní hovořili, vždy uvedli, jakým způsobem na školu působí. Získané názory, postřehy a reakce vyjadřuje tabulka č. 9.

36  

 

Tabulka č. 9: Přehled vyjádření týkající se vlivu skupin osob na zavádění forem výuky Skupina osob Vedení školy

Pozitivní postoj

Negativní postoj

Studenti i kantoři si výuku chválí, Nechceme nic měnit. Jsme proto ji podporujeme. spokojeni s tím, co máme. Máme zpětně dobré reakce od Podnikavost nemáme, ale absolventů. výuku máme nejlepší ze všech. Zaměstnavatelé chválí naše absolventy. RVP po nás žádnou podnikavost nechce, není tam o tom ani slovo.

Vyučující

Pokud tomu věnujeme ze začátku Studenti jsou pasivní a trochu úsilí, studenty získáme na jsme rádi, že se naučí to, naši stranu. co po nich chceme. Rádi bychom dělali, ale nevíme Nemáme žádné podklady jak. pro jinou výuku. Snažíme se co nejlépe, ale jsme samoukové.

Studenti

Občas přichází iniciativou.

s vlastní Nic nechtějí. Nic je nebaví.

Donutili vedení školy zapojit se do fiktivních firem. Rodiče

Rada rodičů podporuje zavádění Rodiče o školu nemají inovací do výuky. zájem a studenti je kopírují. Rodiče nás podporují podle svých možností. Rodiče finančně přispějí, pokud vidí výsledky.

Místní podnikatelé

Spolupracujeme jejich reálných potřeb.

při řešení Zapojení podnikatelů do projektů a výuky nás ani nenapadlo.

Požadují na nás zaměstnance s určitými dovednostmi.

Zdroj: vlastní výzkum 2009 Asi nejzajímavějším zjištěním byla aktivní role Rady rodičů při Gymnáziu a Střední odborné škole ekonomické ve Vimperku. Rodiče mají zájem o výuku fiktivních firem a dobrovolně výuku podporují podle aktuálních možností. Zapojení rodičů bylo uvedeno do odpovědi už jen v případě řešení finanční náročnosti se zavedením výukových programů JA ČR na

37  

 

Gymnáziu v Milevsku. I zde byli rodiče ochotni finančně podpořit studium svých dětí, pokud se následně přesvědčili o přínosu pro jejich děti.

ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ VÝZKUMU Na základě provedeného výzkumu nelze stanovit typ školy, který by byl v přístupu k výuce podnikání a podnikavosti lepší. Najdou se dobré i opačné případy ve všech typech škol, studijních programech i v různých regionech Jihočeského kraje. Ze získaných odpovědí nelze vysledovat jiný rys, než nadšení a ochotu lidí, kteří se na výuce podílejí. Aktivní přístup a zájem jednotlivých pedagogů, či vedení školy je asi nejdůležitějším faktorem, který průzkum v Jihočeském kraji na zvoleném vzorku škol ukázal. Ovšem našly se i případy, kdy si inovativní přístup do výuky prosadili studenti nebo dokonce rodiče studentů. V přístupu k výuce podnikání dominovala tradiční forma přednášek nebo v lepším případě tzv. ekonomická cvičení zaměřená na účtování o podnikových činnostech. Našly se i kompromisy mezi tradičním a inovativním přístupem v podobě pololetních nebo celoročních projektů jednotlivců. Během výzkumu byly zaznamenány i výjimečné příklady, které se od ostatních odlišovaly. Ty pak podstatnou měrou naplňovaly myšlenku na rozvoj klíčové kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost v pojetí EU ve výuce. Zajímavými příklady za jednotlivé formy přístupů k výuce mohou být výše popsané příklady. Následuje jejich přehled: •

SŠ a Centrum odborné přípravy Tábor – projektová výuka podle konkrétního zadání reálné firmy, následná obhajoba projektu studenty při maturitě;

•

Euroškola Strakonice – vlastní fiktivní firma a každoročně pořádaná výstavou Autosalon;

•

Gymnázium Milevsko – aktivní využívání výukových modulů JA ČR, úspěch jejich studentů v celorepublikových soutěžích nebo zapojení starších studentů do přednášek pro nižší ročníky;

•

Obchodní akademie Písek – pořadatelství nejstaršího regionálního veletrhu fiktivních firem v České republice.

38  

 

Na tomto místě je třeba připomenout, že dotazování probíhalo pouze na vzorku 21 škol z celkového počtu 99 jihočeských středních škol. Mezi ostatními subjekty, které osloveny nebyly by se s velkou pravděpodobností našly další zajímavé praktické příklady tzv. „dobré praxe“. Ohledně problémů spjatých se zaváděním inovativních přístupů do výuky dotazovaní nejčastěji argumentovali nezájmem studentů a vyučujících. Následovaly finanční problémy, nevhodnost pro výuku, resp. typ studia nebo nedostatek prostorů a času pro výuku. Za projevy iniciativy studentů nejčastěji byla považována účast na znalostních soutěžích, občas pak iniciativa v podobě výtvarných výstav, sportovních her, majáles, plesů apod. Vyskytlo se i vyjádření, že vítanou iniciativou je hlášení se ve výuce a kladení dotazů k probírané látce. Výzkum přinesl i nečekaný fakt. Za zavedením inovativních přístupů do výuky vždy stál někdo, kdo byl iniciativní a podnikavý. Dále nelze potvrdit, že: •

inovativní forma výuky byla spojena s určitým typem školy;

•

zavedení bránily nějaké problémy, které by nebylo možné vyřešit;

•

nebylo možné změnit návyky studentů;

•

se nenašel prostor ve výuce (místo, čas);

•

o inovativní formu výuky neměli studenti zájem.

Na závěr je potřeba zdůraznit, že z teoretických východisek i z vlastního výzkumu vyplynul obrovský rozpor mezi doporučovaným přístupem ze strany EU, postojem české strany v prosazování iniciativy a podnikavosti do výuky zejména v oblasti středního odborného školství, ale i nesoulad v běžné realitě na jednotlivých středních odborných školách. Zjistit pravou příčinu daného stavu by vydalo na samostatný výzkum. Otázkou zůstává, zda si výše uvedeného problému včas někdo všimne a zda bude síla a vůle danou situaci napravit. Je potřeba si uvědomit, že jednotlivé školy jsou již v pokročilém stádiu celého procesu vytváření a zavádění nových školních vzdělávacích programů na základně stanovených rámcových vzdělávacích programů. A času není nazbyt. Druhý problém, který by vydal na samostatný výzkum, spočívá v tom, jak je možné, že RVP pro gymnázia podnikavost znají a pracují s ní, a střední odborné školy nikoliv.

39  

 

Z podstaty věci by to mělo být spíše naopak. Střední odborné školy, zejména věnující se podnikání, by měly být na předním místě v zavádění inovativních přístupů k výuce a v prosazování co možná nejširšího pojetí podnikání a podnikavosti. Měly by tak být příkladem pro ostatní školy. Tak to ale v žádném sledovaném případě nebylo, ba právě naopak.

POUŽITÁ LITERATURA DIVIŠOVÁ, D. Výuka podnikání a podnikavosti. Ostrava. Vysoká škola podnikání. 2009. 75. Vedoucí diplomové práce PhDr. Lukáš Durda. Durda, Jünger; Výuka podnikání – tradice nebo inovace?, 2007 DRUCKER, P. F. Inovace a podnikavost. Praxe a principy. Praha. Management Press, 1993. ISBN 80-85603-29-2. JÜNGER, J.; FIALOVÁ,V. Podnik a podnikání I. 1. vydání. Ostrava. VŠP, a.s. v Ostravě. 2004. 115 s. ISBN 80-86764-07-9. MIKOLÁŠ, Z. Podnikání a podnik B. 1. vydání. Ostrava. VŠP, a.s. 2006. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. aktualizované vydání. Praha. Portál, s.r.o. 2006. 271 s. ISBN 80-7178-944-5. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vydání, Grada Publishing, a.s., Praha 2007, ISBN 978-80-247-1821-7 ŠIL, P.; KAROLOVÁ, J. Člověk ve společnosti a v ekonomickém životě. Sociologie a ekonomie pro střední školy. 1. vydání. Olomouc. Nakladatelství Olomouc, s.r.o. 2007. ISBN 978-80-7182-233-2. ŠVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled 2008/2009. 6.aktualizované vydání. Zlín. CEED. 2008. ISBN 978-80-903433-7-5.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě [online]. EK. 2006. [cit. 2009-04-02]. Dostupné z:

40  

 

. Centrum fiktivních firem [online]. NÚOV. 2009. [cit. 2009-03-18]. Dostupné z: . Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihočeského kraje [online]. Krajský úřad – Jihočeský kraj. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z : . DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince 2006 o klíčových kompetencích pro celoživotní učení (2006/962/ES) [online]. EK a R. 2006. [cit. 2009-03-02]. Dostupné z: . JA ČR. Zpráva o činnosti Junior Achievement, o.p.s., školní rok 2006/2007 [online]. 2007. [cit. 2009-03-24]. Dostupné z: . Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007 – 2013 [online]. MŠMT. 2007. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: . Lisabonská strategie [online]. EK. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . Mládež v akci 2007 – 2013. Průvodce programem. Verze platná od 1. 1. 2007 [online]. EK. 2007. [cit. 2009-03-19]. Dostupné z: . Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. [online]. MŠMT. 2001. [cit. 2009-03-21]. Dostupné z: . NÚOV. O nás. [online]. 2009. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: . NÚOV. Rámcové vzdělávací programy [online]. NÚOV. 2008. [cit. 2009-03-14]. Dostupné z: . Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva odborné skupiny [online]. EK. 2005. [cit. 2009-04-02]. Dostupné z:

41  

 

. Rejstřík škol (verze1.73) [online]. MŠMT. 2009. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z: . Strategie celoživotního učení ČR. Praha: MŠMT ve spolupráci s NÚOV. 2007. ISBN 97870-254-2218-2.

42  

 

PODNIKÁNÍ RIZIKO JAKO NEODDĚLITELNÁ SOUČÁST PODNIKÁNÍ Milan Stoch, Iveta Vozňáková, Ivo Formánek, Lenka Švajdová

KLÍČOVÁ SLOVA Podnikání, riziko, management rizik, nejistota, trh KEYWORDS Business, risk management, market risk, uncertainty ABSTRAKT Pojmy riziko a nejistota jsou faktory, které k podnikání bezesporu patří. V návaznosti na současnou hospodářskou recesi, nejistotu trhu se stává otázka rizik spojených s podnikáním významnější, než kdykoliv dříve. Manažerská práce s rizikem a nejistotou nabývá na důležitosti a její kvalita představuje jednu z primárních konkurenčních výhod podniku. ABSTRACT The concepts of risk and uncertainty are the factors that undoubtedly belongs to the business. Setting up of the current economic recession, market uncertainty

the question of risks

associated with the business world becomes becomes larger than ever before. Managerial work with risk and uncertainty takes on the importance and its quality is one of the primary competitive advantage.

POJEM RIZIKO Riziko je historický výraz, pocházející údajně ze 17. století, kdy se objevil v souvislosti s lodní plavbou. Výraz „risico“ pochází z italštiny a označoval úskalí, kterému se museli plavci vyhnout. Následně se tím vyjadřovalo „vystavení nepříznivým okolnostem“. Ve starších encyklopediích najdeme pod tímto heslem vysvětlení, že se jedná o odvahu či nebezpečí, případně že „riskovat“ znamená odvážit se něčeho. Teprve později se objevuje i význam ve smyslu možné ztráty. Dnes již víme, že nebezpečí představuje něco poněkud jiného a v teorii

43  

 

rizika souvisí s hrozbou. Podle dnešních výkladů se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání. Riziko je nahodilá událost vedoucí ke vzniku škody v nebo z podnikání společnosti. Pravděpodobnost této události můžeme předpovědět na základě výskytu rizikových faktorů. Tolik jednoduchá definice. Ve vztahu k procesům existují tři odlišné typy rizika - rizika v procesu vznikající, rizika do procesu vstupující a jeho průběh ovlivňující a rizika, jejichž následky musí určitý konkrétní proces minimalizovat (emergency procedury). Plus existuje množství rizik, která nemají s procesy nic společného. Byznys model společnosti (BMS) se často omezuje jen na výčet rizik a zachycení jejich vazeb k procesům a zcela pomíjí předpolí rizik - rizikové faktory. Už proto, že hodnota rizikovosti těchto faktorů je velmi často fuzzy a tudíž se špatně modeluje.

ŘÍZENÍ PODNIKATELSKÉHO RIZIKA Prvním krokem k řízení rizik je připustit si, že v mém podnikání rizika opravdu existují. Druhým krokem je podívat se na tyto rizika maximálně realisticky - bez jejich démonizování a bez jejich podceňování. Pokud najdeme rizika významná, je třetím krokem posouzení, zda jsme proti nim dostatečně chráněni. Jestliže ne, je čtvrtým krokem hledání a nastavení účinného opatření. A pátým krokem je opakovaná kontrola, že opatření jsou funkční. Proces řízení rizik je jen o trvalém a pravidelném opakování tohoto cyklu. Hlavně o tom prvním kroku. Ideální by bylo mít ke každému riziku jeho rizikové faktory a váhy, s jakými ovlivňují jeho pravděpodobnost a/nebo výši škody. A tyto faktory mít stanoveny exaktně včetně funkce mezi jejich hodnotou a jejich váhou. Právě stanovení této funkce je věc velmi obtížná. Proto se v praxi většinou zjednodušuje na jedinou limitní hodnotu, o které víme, že na parametry rizika vliv již mít může. Na tuto hodnotu nebo souběh takových hodnot u více faktorů pak nastavíme monitoring rizik a jeho spouštěcí událost pro příslušné opatření. Většina metodik pro řízení rizik uvádí jednoduché škály, které umožní rychlé zatřídění rizika z hlediska pravděpodobnosti i výše škody, případně u rizik s vazbou na aktiva s oceněním aktiv. Použití je jednoduché a proto zrádné. Nenutí nás hledat zdroje relevantních historických dat, stačí přece odborný odhad. Pokud chceme řízení rizik založit na skutečně použitelné

44  

 

politice a napojit ho jak na strategii, tak na finanční řízení, stejně musíme ony fuzzy odhady převést do čísel - tedy do peněz. (Hnilica, Fotr)

ANALÝZA RIZIK Prvním krokem procesu snižování rizik je přirozeně jejich analýza. Analýza rizik je obvykle chápána jako proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti. Navazující činností je řízení rizik (management rizik). Analýza rizik zpravidla zahrnuje: a) identifikaci aktiv – vymezení posuzovaného subjektu a popis aktiv, které vlastní, b) stanovení hodnoty aktiv – určení hodnoty aktiv a jejich význam pro subjekt, ohodnocení možného dopadu jejich ztráty, změny či poškození na existenci či chování subjektu, c) identifikaci hrozeb a slabin – určení druhů událostí a akcí, které mohou ovlivnit negativně hodnotu aktiv, určení slabých míst subjektu, které mohou umožnit působení hrozeb, d) stanovení závažnosti hrozeb a míry zranitelnosti – určení pravděpodobnosti výskytu hrozby a míry zranitelnosti subjektu vůči dané hrozbě. Kvalitní řešení jakéhokoliv problému v jakékoliv oblasti je vždy postaveno na kvalitní analýze rizik, která je základním vstupem pro řízení rizik. Hodnocení rizik představuje neustálé zvažování: a) poškození aktivit, která mohou být způsobena naplněním hrozeb, přičemž je nutno vzít v úvahu veškeré potenciální důsledky, b) reálné pravděpodobnosti výskytu takových rizik z pohledu převažujících hrozeb, zranitelnosti a aktuálně implementovaných opatření. Výsledky hodnocení rizik pomohou určit odpovídající kroky vedení organizace i priority pro zvládání rizik a pro realizaci opatření určených k zamezení jejich výskytu. Je možné, že proces hodnocení rizik a stanovení opatření bude třeba opakovat několikrát, aby byly pokryty různé části subjektu (organizace) nebo jednotlivé činnosti.

45  

 

V každém případě je nutné si již na počátku stanovit úroveň, na jakou chceme analyzovaná rizika eliminovat. Snaha o odstranění všech rizik by samozřejmě vedla k neúměrným nákladům při realizaci příslušných opatření a v každém případě by se zákonitě podepsala i na funkčnosti daného subjektu. Z tohoto důvodu v rámci analýzy rizik posoudíme otázky zbytkových rizik, které se snažíme vymezit na základě jejich posouzení ve vztahu k hrozbám, úrovni zranitelností a navrhovaných protiopatření. Na základě toho pak vybíráme konkrétní přístup a metodu analýzy rizik.

RIZIKO OBCHODNÍHO PROCESU Stejně jako ve velkých průmyslových firmách - řídit efektivně obchodní proces v menších firmách, znamená zhodnotit zdroje vložené do obchodních procesů s cílem dosažení co možná nejvyšší rentability a likvidity. Rentabilitu i likviditu obchodního procesu ohrožuje riziko, které se může ve firmě projevit především snížením či ztrátou zisku, resp. cash flow od konkrétního zákazníka nebo dokonce ztrátou zákazníka. Ztráta zákazníka může být pro menší firmu velmi ohrožující. Profesor Jílek ve své publikací Finanční rizika rozděluje obchodní riziko do sedmi kategorií. Je třeba uvést, že toto rozdělení sleduje především obchodní riziko ve finančních institucích: •

právní riziko – riziko ztráty z porušení právních požadavků partnera nebo neprosaditelnosti kontraktů,

•

riziko změny úvěrového hodnocení – riziko ztráty ze ztížení možnosti získat peněžní prostředky za přijatelné náklady,

•

reputační riziko – riziko ze ztráty z poklesu reputace na trzích,

•

daňové riziko – riziko ztráty ze změny daňových zákonů nebo nepředvídaného zdanění,

•

riziko měnové konvertibility – riziko ztráty z nemožnosti konvertovat měnu na jinou měnu jako následek změny politické nebo ekonomické situace,

•

riziko pohromy – riziko ztráty z přírodních katastrof, války, krachu apod.,

46  

  •

regulační riziko – riziko ztráty z nemožnosti splnit regulační opatření a z chyb v předvídání budoucích regulačních opatření. (Jílek)

Vztáhneme-li tato rizika v jakékoliv firmě k zákazníkovi, který má největší vliv na míru rizika v obchodním procesu, pak lze říci, že je třeba především klást důraz na omezování rizika při poskytování obchodního úvěru – pohledávky a dále je třeba sledovat kvalitu vztahu se zákazníky. Neboť většinu výše uvedených rizik při důsledném sledování vztahu se zákazníkem a jeho okolí, lze předvídat (kromě rizika pohromy) a snižovat tak ztráty vyplývající z neuskutečněných či nezaplacených pohledávek. Přístupy k řízení rizik procházejí vývojem. Řízení rizik neznamená pouze reagovat na nečekané události tak, aby byl minimalizován jejich dopad, ale znamená to přijmout strategický a systematický přístup k riziku. Obzvlášť v současné hospodářské situaci ve světě je tento postup naléhavý. Přístup k riziku by měl být sledován již při vytváření obchodní strategie a na důsledně zpracovanou obchodní strategii musí navazovat systematické zpracování metodiky pro řízení rizik. Vztah k zákazníkovi ovlivňuje uplatňovaná obchodní strategie. Klíčovou pozici při realizaci strategie má management firmy. Ten nese za realizaci odpovědnost a musí na ni firmu včas a důkladně připravit. Kvalitně zpracovaná strategie může podstatně zvýšit pravděpodobnost úspěchu podnikání a stát se tak významnou konkurenční výhodnou firmy. Zároveň je třeba mít na paměti, že podnikatelské prostředí je proměnlivé. S vývojem firmy je vždy spojen faktor rizika. Je proto nutné původní analýzy, cíle a strategie upravovat na základě pravidelných strategických analýz firmy. Jaké podmínky panují a pravděpodobně budou panovat na jednotlivých trzích, musí vyplynout z analýzy tržního prostředí, z analýzy zákazníků a analýzy konkurence. Tyto analýzy většinou umožní vlastníkům a managementu firmy vyjasnit si, jaké se na trzích rýsují příležitosti a rizika. Analyzovat budoucnost je složité v tom, že je jich několik možných a v dnešní době obzvláště proměnných a velmi těžce předvídatelných. Proto ji nelze odvíjet ze situace panující dnes, je třeba ji vytvářet. Schopnost vytvářet budoucnost záleží na schopnosti přijít na to, jak se budou vyvíjet ekonomika a potřeby zákazníků a včas se na tyto podmínky připravit. Proto by měl management umět předvídat budoucí vývoj na trhu a dokázat zhodnotit, jaké má firma šance se ve srovnání s konkurencí na trhu prosadit. (Lošťáková)

47  

 

Existence kvalitního řízení rizika, jakožto určitého subsystému řízení organizace, může výrazně snížit negativní působení podnikatelského okolí. Jde o opakovaný proces, jehož jednotlivé fáze se mohou navzájem prolínat. Široce založené, integrované řízení rizik znamená pro mnoho organizací změnu manažerského myšlení. Řízení rizik dnes není jen orientace na stinnou stránku rizika, ale je to také soustředění na kladné stránky, na využití příležitostí - ofenzivní strategický přístup k řízení rizik. Ani identifikace rizik není statický proces, vyvíjí se podobně, jako se vyvíjí ekonomické prostředí i samotná rizika.(Fotr) Identifikace rizika vychází ze stanovených strategických a operačních cílů firmy. Spočívá v popisu hrozby (externí nebo interní), která podmiňuje vznik potenciální události. Takové události, která může ovlivnit realizaci strategie firmy a dosažení jejích cílů. Identifikace faktorů rizika je založena jednak na využití znalostí a intuice pracovníků firmy a na pečlivém sledování vývoje podnikatelského okolí. (Fotr) Kvalitativní ohodnocení rizika Každé riziko lze individuálně posoudit a zařadit se do jedné ze tří kategorií: •

kritická rizika,

•

významná rizika,

•

nevýznamná rizika.

Kritická rizika jsou taková rizika, která mohou mít střední až katastrofický dopad na firmu a přitom jejich odhadovaná pravděpodobnost je střední až velmi vysoká. Pro stanovení významnosti rizikových faktorů a velikosti rizika lze využít jak náročné, tak méně náročné přístupy. Jednodušší přístupy, které budou pro menší podniky nejpřístupnější, vycházejí ze zjištění vlivu změn rizikových faktorů bez stanovení pravděpodobnosti. (Fotr) Pro rychlé a zjednodušené stanovení pravděpodobnosti lze použít následující tabulku vypracovanou odborníky na řízení rizika.

48  

 

Tabulka č. 1: Řízení rizik v praxi Pravděpodobnost události

Hodnoty

Popis kategorie

Velmi vysoká

Více než 80 %

Očekává se, že k události ve většině případů dojde. Situace se ve firmě téměř každoročně opakuje.

Vysoká

50-80 %

Lze předpokládat, že k události ve většině případů dojde. Ve firmě situace již nastala a zřejmě se bude opakovat.

Střední

25-50 %

K události by pravděpodobně mohlo dojít. Situace tohoto typu ve firmě již dříve nastala.

Nízká

5 –25 %

K události by mohlo dojít. Situace tohoto typu ve firmě ještě nenastala, ale z obdobných firem je známa.

Téměř vyloučená

Méně než 5 %

K události by mohlo dojít za velmi výjimečných okolností. Událost se za posledních 10 let nevyskytla ve firmě ani ve srovnatelných firmách.

Zdroj: Náhlovský, P., Radil, P.: Řízení rizik v praxi, Moderní řízení, Praha, Economia, a.s., 2005, č. 10, ISSN 0026-8720

KVANTITATIVNÍ OHODNOCENÍ RIZIKA Dopad rizika představuje peněžní vyjádření možného vlivu na budoucí peněžní tok (cash flow). Tento dopad může být promítnut, jak do výnosů (snížení), tak i do nákladů (zvýšení). Dopad je vážen pravděpodobností, že riziko nastane. Účinnými faktory ovlivňování rizik se jeví i flexibilita činností, diverzifikace a transfer rizik. Vše však s ohledem na náklady těchto opatření. Součástí řízení rizika se stávají podrobné seznamy limitů, pravidel a dalších parametrů a vhodný informační systém, který umožňuje pracovníkům podniku, co jak nejefektivněji využívat veškeré informace. (Jílek). Zkušenosti prokazují, že čím je navržený systém měření a řízení rizik složitější, tím menší má naději na úspěch. Nejúspěšnější firmy mají relativně jednoduché systémy řízení rizik. Právě míru obchodního rizika mohou ovlivnit také vhodné způsoby hodnocení zákazníků a vnějšího okolí firmy a způsob stanovení hodnoty zákazníka pro firmu (který je vhodným vodítkem pro změny nejen v obchodní, ale i celkové strategii firmy a následně pro řízení

49  

 

firemních rizik). Obecně neexistují standardní kritéria hodnocení pro všechny zákazníky. Při většině hodnocení se jednotlivým kritériím přiřazují váhy, které také nejsou standardizovány. Tento postup je dobře pochopitelný a snadno jej lze zavést, ale je pochopitelně zatížen značnou subjektivitou hodnocení. Hodnotícími faktory může být obor podnikání, charakteristika firmy zákazníka, způsob jejího řízení, příjmy v minulosti, finanční situace, ale také plánování a výhled do budoucna. Tyto zásady je třeba stanovit na základě důsledné analýzy současného stavu řízení obchodního procesu a zároveň je třeba brát v úvahu i strategické cíle firmy a nejen současné finanční vlivy. Součástí zásad je hodnocení bonity zákazníků a přístup k jednotlivým skupinám zákazníků. Zároveň s tím musí být stanoveny způsoby a rozsah zjišťování informací o zákazníkovi a prostředí, v němž firma podniká. Znalost zdrojů, jejich omezení, ale i finanční náročnost jsou důležitým faktorem řízení obchodního rizika.

ZÁVĚR Riziko a nejistota představují faktory, které významně ovlivňují většinu lidských aktivit a to zejména aktivit podnikatelských. Současné podnikatelské prostředí se vyznačuje velkou dynamikou změn a s tím spojenými riziky s nízkou předvídatelností vývoje. Je důležité porozumět, jak se rizika řídí a jakým způsobem ovlivňují výkonnost firmy. Jedním z nejdůležitějších aktiv, kterým dnes firmy disponují, je pevný vztah k zákazníkům. Dlouhodobé vztahy jsou předpokladem rostoucí rentability firmy. Získat a udržet zákazníka znamená poznat, co má pro něj nejvyšší hodnotu. Současně to znamená zaměřit se i na produkty, které tuto hodnotu přinášejí.

POUŽITÁ LITERATURA Hnilica, J., Fotr, J..: Aplikovaná analýza rizika, Praha, Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80247-2560-4 Jílek, J.: Finanční rizika, Praha, Grada, 2000, ISBN 80-7169-579-3 Lošťáková, H.: B-to-B marketing, Strategická marketingová analýza pro vytváření

50  

 

tržních příležitostí, Praha, PROFESSIONAL PUBLISHING, 2005, ISBN 80-86419-94-0 Smejkal, V., Rais, K..: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, Praha, Grada Publishing, 2010, ISBN 978-80-247-3051-6 Červeňan, S.: Praktický přístup k řízení rizik společností, Moderní řízení, Praha, Economia, a.s., 2005, č. 2, ISSN 0026-8720 Fotr, J.: Management rizika, Moderní řízení, Praha, Economia, a.s., 2001, č. 12 ISSN 00268720 VOZŇÁKOVÁ, I. STOCH, M. Obchodní proces v malých a střeních firmách v době ekonomické krize Sborník PODNIKÁNÍ V EVROPSKÉ UNII, Pořadatel KMP SU OPF, GWSH, 2009, ISBN 978-83-60953-24-2.

51  

 

PODNIKÁNÍ VÝZNAM INOVACÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ Pavlína Hronová, Tomáš Tykva

KLÍČOVÁ SLOVA Inovace, společenská odpovědnost podniku, udržitelný rozvoj, životní prostředí KEYWORDS Innovation, corporate social responsibility, sustainable growth, environment ABSTRAKT Článek se zabývá problematikou inovací a jejich významu pro udržitelný rozvoj. První část článku vymezuje základní pojmy a souvislosti dané problematiky se zaměřením na členění inovací, jejich význam a zvláště pak na inovace, které jsou podstatné pro udržitelný rozvoj. Další část článku poté uvádí a komentuje konkrétní příklady inovací a inovativního chování, které mají za cíl snížit zátěž životního prostředí, která vzniká činností podniku (znečištění životního prostředí, spotřeba energie apod.) ABSTRACT The article deals with innovation and its importance for sustainable growth. The first part of the article defines basic concepts and context of the issue, focusing on the structure of innovation, their importance and especially to innovations that are essential for sustainable growth. Another part of the article presents and comments specific examples of innovation and innovative behavior, which aim to reduce the environmental burden that results from business activities (pollution, energy consumption, etc.)

ÚVOD Mezi globální problémy současného světa patří bezesporu problém postupného vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů, nedostatek energie, zhoršování kvality biosféry a tím i životního prostředí. Příčinou zhoršování životního prostředí byly některé nezvládnuté důsledky vědecko-technické revoluce a s ní spojeného ekonomického růstu, jejichž

52  

 

důsledkem byla především masová produkce různých druhů odpadů. Novým způsobem vývoje, který nabízí řešení této situace, se proto stal udržitelný rozvoj, který zohledňuje ekologickou únosnost zamýšlených i realizovaných činností.

1. UDRŽITELNÝ ROZVOJ V současné době se společnost dostala do takové situace, kdy je nucena blíže specifikovat možnosti své další existence. Jednu ze základních představ samotné existence tvoří udržitelný rozvoj. K této problematice je možné nalézt celou řadu definic a na mezinárodní úrovni se k udržitelnému rozvoji vede mnoho odborných diskusí a jednání. Této problematice věnuje laická i odborná veřejnost pozornost již delší dobu avšak s postupným vývojem nabývá stále většího významu. Základní aspekt udržitelného rozvoje asi nejlépe vystihuje definice ze zprávy pro světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané „Naše společná budoucnost“, kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová. „Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ Z uvedeného vyplývá, že základním předpokladem rozvoje je uchování možnosti i v budoucnosti rozvoj udržet. To znamená prvotně zachovat přírodní podmínky nejen v místním měřítku, ale i v celé biosféře. Podstatou udržitelného rozvoje je především udržení rovnováhy mezi třemi základními oblastmi lidského života, a to: • ekonomikou, • sociálními aspekty a • životním prostředím. Udržitelný rozvoj je možné rovněž označit jako komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí finančních prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby z hlediska nejen materiálního, ale také z hlediska kulturního i duchovního. Zároveň je nutné plně respektovat environmentální limity nejen v globálním měřítku současného světa, ale také na úrovni jednotlivých států a rovněž na regionální i lokální úrovni.

53  

 

Na základě studia problematiky udržitelného rozvoje je možné definovat jeho obecné principy (výběr)1:

• • • • •

nutnost uchování dlouhodobé perspektivy, myslet strategicky, oblast životního prostředí je omezená, má svou kapacitu, odpovědný přístup k našemu konání ve vazbě na následné důsledky, související činnosti rozvíjet především na úrovni prevence, kvalitu života nevnímat pouze z hlediska materiálního, ale také z hlediska společenského, etického, duchovního, kulturního atd., • vnímat a podporovat sociální spravedlnost – příležitosti i odpovědnost by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny, • generační a mezigenerační odpovědnost - respektování práv současné i budoucí generace, • uchování základních principů demokracie – uchovat možnost zapojení široké veřejnosti již do počáteční fáze plánování až do fáze realizace jednotlivých projektů.

1.1

INDIKÁTORY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE

Práce s indikátory v oblasti životního prostředí má v České republice dlouhou tradici. Oficiálně (a hlavně viditelným způsobem) byla práce s indikátory zahájena v roce 1993, a sice vytvořením systému indikátorů založených na základní indikátorové sadě (tzv. core set) životního prostředí používané již v OECD. Od této doby se různě obměňované soustavy indikátorů používají v celé řadě publikací, ročenek, vědeckých a výzkumných zpráv, sborníků z konferencí apod.

Mezi hlavní pracoviště v České republice, která rozvíjejí indikátorovou problematiku se řadí Ministerstvo životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK, CENIA (dříve Český

ekologický

ústav),

Český

hydrometeorologický

ústav,

Výzkumný

ústav

vodohospodářský TGM, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav pro ekopolitiku a celá řada dalších institucí.

Indikátor životního prostředí nebo udržitelného rozvoje je druh kvantitativní informace (není však podmínkou) odvozený od primárních údajů, poskytující ucelenou a základní                                                              1

 Agenda 21. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2000. 

54  

 

informaci o určitém jevu, který se týká životního prostředí nebo/a udržitelného rozvoje (ovzduší, vody, přírody, krajiny, průmyslu, zemědělství, dopravy, sociální sféry aj.).

Hlavní vlastnosti indikátoru1: • • • •

politicky významný a adresný (indikátory mají být policy relevant, tedy mají mít přímou vazbu na danou politiku či opatření), analyticky dobře podložený a zdůvodněný, snadno měřitelný, stanovitelný, vypočitatelný a to s dostatečnou přesností, zařaditelný do vhodné časové řady, srovnatelný v mezinárodním měřítku.

Optimální způsob používání indikátorů je jejich sdružování do ucelených souborů či sad (např. složkově nebo sektorově uspořádané soubory). Dále se indikátory mohou členit podle geografické dimenze (celostátní, regionální, lokální), případně podle jiných diferenciačních kriterií. Užití indikátorů nachází své uplatnění zejména při politickém rozhodování na všech úrovních, včetně mezinárodní a pro informování laické i odborné veřejnosti.

Vývoj indikátorové problematiky byl v mezinárodním kontextu zahájen především po konferenci UNCED v Rio de Janeiro v červnu 1992 (kapitola 40 Agendy 21). Nejaktivnějšími centry resp. subjekty zde jsou OECD, UN CSD (Komise OSN pro udržitelný rozvoj), EEA (Evropská environmentální agentura), EUROSTAT (Statistický úřad Evropské komise) a další mezinárodní vládní i nevládní organizace, např. World Resource Institute. Mezi nejaktivnější státy sdružené v OECD a EU rozvíjející indikátorovou problematiku patří, Finsko, Švédsko, Velká Británie, Nizozemí, Maďarsko a další.

2. POJETÍ INOVACE Možností jak „vnímat“ termín inovace je celá řada. Teorie systému inovací byla vypracovaná již před 1. světovou válkou J. A. Schumpeterem, který pod pojem inovace zahrnoval:

• výrobu nového výrobku, případně již existujícího, ale vykazující novou kvalitu, • zavedení nového výrobního procesu do výroby, • použití nového, dosud neznámého zdroje surovin či polotovarů,                                                              1

 Prvotní (původní) vymezení indikátorů životního prostředí a udržitelného rozvoje jsou obsaženy v dokumentu  Zpráva o stavu životního prostředí v ČR v roce 1993. Systém indikátorů se však průběžně vyvíjí a přizpůsobuje  měnícím se podmínkám (nové technologie, standardy apod.). 

55  

 

• získání nového trhu, • změny v řízení a organizaci výroby.1 Dalším příkladem pojetí inovace může být definice Evropské komise, která říká, že2:

„Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly.“ Celostně je možné inovaci vnímat jako člověkem cíleně navrhovanou změnu, která se může týkat: • výrobku (uvedení nového výrobku nebo zavedení významně vylepšeného výrobku do výroby a na trh), • výrobních postupů (procesů), • organizace práce a výroby (nové organizační řešení strukturálního významu), • metod řízení, používaných poprvé alespoň na úrovni podniku. Z tohoto vymezení se následně odvozují jednotlivé typy inovací – viz dále.

2.1 TYPY INOVACÍ Na základě měření a hodnocení inovačních aktivit v rámci členských zemí OECD je možné obecně vymezit základní typy inovací: • Inovace produktu – představuje zavedení nového výrobku nebo služby, případně významně zlepšeného produktu. Termín „produkt“ představuje výrobek nebo službu. • Procesní inovace – představuje zavedení nové nebo významně zlepšené technologie anebo dodavatelských metod. To zahrnuje významné změny v použití techniky, zařízení a/nebo softwaru v přidružených, podpůrných činnostech jako je nákup, účetnictví, práce na počítači a údržba. • Marketingová inovace – představuje zavedení nové marketingové metody obsahující významné změny v designu produktu nebo balení, umístění produktu, podpoře prodeje produktu anebo ocenění produktu. • Organizační inovace – představuje zavedení nové metody v obchodních činnostech podniku, organizaci pracovního místa nebo externích vztahů.                                                              1

 JÁČ, I. ‐ RYDVALOVÁ,P. ‐ ŽIŽKA,M. Inovace v malém a středním podnikání. Brno: Computer Press,a.s., 2005.  ISBN 80‐251‐0853‐8.  2  např. v : EVROPSKÁ KOMISE. Innovation policy: updating the Union’s approach in the context of the Lisbon  strategy.Brusel: EK, 2003. (COM(2003) 112). Dostupné z < http://ec.europa.eu/invest‐in‐ research/pdf/download_en/innovation_policy_updating_union.pdf>. 

56  

 

2.2 INOVAČNÍ STRATEGIE A UDRŽITELNÝ ROZVOJ Vzhledem k charakteristikám současného vývoje podnikatelského prostředí má inovace zásadní roli pro udržení konkurenceschopnosti jednotlivých podniků. Podnikatelské prostředí je v dnešní době specifické svou turbulencí, elasticitou, dynamikou, specializací a dalšími přívlastky.

Inovace je v současné době bezesporu nezbytností pro udržitelný rozvoj a prioritou se stává tvorba inovační strategie. Inovační strategie je zaměřena především na tvorbu a rozvoj podmínek, které významně podporují inovační proces. Dále musí podporovat systémová řešení při rozvoji inovačního prostředí a samozřejmě klást důraz na rozvoj inovační infrastruktury.

Národní inovační strategie ČR vychází z následujících základních cílů1:

• • • •

posílit výzkum a vývoj jako zdroj inovací, vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru, zabezpečit lidské zdroje pro inovační proces, podpořit efektivnost výkonu státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích.

2.3 INOVAČNÍ PODNIKÁNÍ V ČR Cílem inovační infrastruktury je vytvořit zázemí pro formování systému inovačního podnikání. V České republice je tento systém iniciován Asociací inovačního podnikání České republiky. Inovační infrastruktura tvoří a formuje systém vztahů mezi jednotlivými výrobními, výzkumnými, vývojovými, obchodními a dalšími specializovanými subjekty, který je specifický jejich vzájemnou spoluprací s cílem dostat na komerční úroveň výsledky výzkumu a vývoje formou technologického transferu, dále finální výroby a marketingu.2

Systém inovačního podnikání v ČR tvoří následující subjekty: • • • • •

orgány státní správy a samosprávy, komory, banky, svazy, agentury, sdružení a nadace, pracoviště výzkumu a vývoje,

                                                             1

 Např. v dokumentu Národní inovační strategie ČR. Praha, Úřad vlády ČR, 2004. Dostupné z <  http://www.businessinfo.cz/files/2005/060120_nar_inov_strat.doc>.  2  ŠVEJDA, P. a kol. Základy inovačního podnikání. Praha: AIP ČR, 2002, ISBN 80‐903‐1531‐3. 

57  

 

• zahraniční agentury a organizace, • podnikatelské subjekty, • zákazníci, klienti, spotřebitelská veřejnost. 3. PŘÍKLADY INOVATIVNÍHO CHOVÁNÍ V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČR

3.1 „ZELENÉ KANCELÁŘE1“ Některé průzkumy poukazují na to, že největším zatížením pro životní prostředí už nejsou továrny, průmyslové podniky nebo doprava, ale běžné administrativní budovy. Historie zelených budov není nikterak dlouhá. Jejich koncept se masově rozšířil až v posledním desetiletí a vychází z předpokladů o globálních změnách klimatu. K trendu ochrany životního prostředí se postupem času přidalo značné množství západních a nadnárodních společností, které začaly investovat do udržitelné výstavby. Do České republiky se tento trend dostává se zpožděním, nájemci dosud o zelené budovy neměli příliš zájem. Hlavním rozhodovacím činitelem pro ně vždy byla především atraktivita lokality. Nyní se vše postupně mění k lepšímu a i české firmy se zapojují do projektů na úsporu energií a snižování emisí CO2. Ekologické přínosy zelených budov jsou zřejmé. Nižší spotřeba energie a čistší klima však nejsou jedinými devízami. Využitím úsporných technologií je možné v rámci provozních nákladů dosáhnout až 50% úspory. V některých státech jsou ekologické stavby daňově zvýhodňovány. Jak se budují zelené kanceláře S ekologickým dopadem budov musí počítat již architekti a projektanti od samého počátku jejich výstavby. Zelená budova musí být navržena a realizována tak, aby dosahovala přesně definovaných parametrů na základě širokého spektra kritérií. Ta jsou rozdělena v zásadě do tří oblastí: •

dopad na životní prostředí

•

hospodárnost

•

sociální aspekty

                                                             1

 Zelené kanceláře rostou už i v Česku. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Červenec 2010,  [citováno 7.7.2010]. Dostupné z < http://www.inovace.cz/for‐life/zivotni‐prostredi/clanek/zelene‐kancelare‐ rostou‐uz‐i‐v‐cesku/>. 

58  

 

Kritérií, která je třeba sledovat, je mnoho, namátkou například: provozní emise CO2 a veškeré znečištění, které budova vyprodukuje, možnost využití zeleně kolem budovy nebo na fasádách a střechách. Důležitou otázkou je využití dešťové vody pro závlahu či splachování. Mezi sociální kritéria spadá např. osvětlení, akustika, produkce tepla, čistota ovzduší, dostupnost služeb a dopravy, bezbariérovost a v neposlední řadě zabezpečení budovy. Architektonický návrh také musí respektovat pozici a umístění objektu vzhledem k okolní zástavbě. Současný světový trend vede k realizaci takových projektů, které jsou šetrné k životnímu prostředí. To si uvědomují i nadnárodní developerské firmy. U nás máme zatím pouze dva takové objekty, ale postupně budou jistě rychle přibývat.

3.2 „MÁ SMYSL RECYKLOVAT?1“ Za posledních 5 let se v České republice zrecyklovalo 1 302 222 televizí a 694 238 monitorů, to z energetického hlediska lze vyjádřit jako 298 MWh elektřiny nebo 7 690 t uhlí. Zároveň bylo ušetřeno až 1,5 miliardy m3 vody, což je např. denní spotřeba obyvatel města Brna. Dalším významným plusem recyklace je pokles emisí skleníkových plynů: „Díky recyklaci mikrovlnky se ušetří 13,5 kg CO2,“ říká Ivan Tučník spolupracující s Elekrowinem, který se zabývá zpětným odběrem elektrozařízení. Z mikrovlnné trouby se dá získat až 8 kg železa. Využívá se i sklo, které může tvořit i 15 % váhy spotřebiče a dá se získat i téměř 2 kg plastů. Pouhých 138 metrů dělí každého občana ČR od úspory energií a přírody. Kdyby každý občan obětoval pár minut k ujití této vzdálenosti, mohl by vytřídit ročně až 45 kg papíru, 30 kg plastů a 20 kg skla. Průměrný občan České republiky, lhostejno zda kojenec nebo čtyřicátník v plné síle, ročně vyprodukuje 400 kg odpadu. Pouze 80 kg z této úctyhodné hromady se vrací zpět do koloběhu výroby a spotřeby – je recyklováno. A to je málo. Zvláště v porovnání s dalšími státy EU. Komunálního odpadu se u nás vytřídí jen 20 %, zatímco v Německu, Rakousku, Belgii či Nizozemí je to více než 50 %. I když lze recyklovat téměř vše, něco lépe jiné hůř, je proces recyklace stále na začátku. Za chodu se zjišťují jeho možné i skutečné nedostatky. Asi jeden z největších problémů nastává u recyklace PET lahví, které jsou u spotřebitelů ve velké oblibě. Při jejich zpracování však vzniká acetaldehyd, který svým zápachem může obsah láhve znehodnotit. Dalším negativem je možné uvolňování oxidu antimonitého, který se používá při výrobě láhve, do nápoje samotného.                                                              1

 Má smysl recyklovat?. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Srpen 2010, [citováno 5.8.2010].  Dostupné z < http://www.inovace.cz/for‐life/zivotni‐prostredi/clanek/ma‐smysl‐recyklovat‐/>. 

59  

 

Celý recyklační cyklus není vůbec levnou záležitostí. Vyžaduje velké investice, je energeticky náročný a hlavně i při tomto procesu vznikají odpady. Přesto je dnes recyklace považována za cestu k lepšímu životnímu prostředí a k udržitelnému rozvoji. Jestli tomu opravdu tak je, ukáže až čas.

3.3 „PĚT INOVACÍ, KTERÉ BRZY ZMĚNÍ SVĚT1“ Společnost IBM zveřejnila seznam inovací, které mají potenciál v příštích pěti až deseti letech změnit to, jak lidé žijí, pracují a baví se ve městech po celém světě. Odhaduje se, že se každý rok do měst a městských oblastí stěhuje na 60 miliónů lidí – víc než milión lidí týdně. Čtvrtá výroční studie IBM Next 5 in 5se soustředila na města, jelikož svět zažívá bezprecedentní urbanizaci. V loňském roce dosáhla naše planeta důležitého milníku – poprvé v historii žila ve městech většina světové populace.

Studie IBM Next 5 in 5 vychází z tržních a společenských trendů, od kterých se očekává, že transformují města a z technologií pocházejících z laboratoří IBM po celém světě, které mají potenciál přeměnit tyto předpovědi ve skutečnost.

Města musí řešit souběžně problémy související se vzrůstající populací i zhoršující se infrastrukturou. IBM už spolupracuje s městy po celém světě na jejich chytřejším fungování, což jim pomůže zajistit dlouhodobě udržitelný růst.

V příštích pěti letech se města díky pronikání inteligence promění následujícími způsoby: • • • • •

města budou mít odolnější „imunitní“ systémy, městské budovy budou vnímat a reagovat jako živé organismy, auta a městské autobusy budou jezdit bez paliva, chytřejší systémy uhasí žízeň měst po vodě a energii, města budou reagovat na krizové situace ještě předtím, než se ozve tísňové volání.

                                                             1

 Podívejte se na pět inovací, které brzy změní svět. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Leden  2010, [citováno 5.7.2010]. Dostupné z < http://www.inovace.cz/for‐life/zivotni‐prostredi/clanek/podivejte‐se‐ na‐pet‐inovaci‐‐ktere‐brzy‐zmeni‐svet/>. 

60  

 

ZÁVĚR Základním problémem dnešní doby je sladění zájmů subjektů světové ekonomiky. Zájmy různých skupin jsou odlišné a jejich cíle mají mnohdy konkurenční vztah. Je však v zájmu celé lidské společnosti dosáhnout ekonomické výkonnosti a jejího postupného zvyšování. Toho je možno dosáhnout cestou extenzivní či intenzivní. Extenzivní cesta je cestou zvyšování výkonnosti za cenu využívání většího objemu vstupů. Tato cesta vede k rychlému spotřebovávání neobnovitelných zdrojů, a pokud by byla akceptována, povede časem k ekonomické stagnaci a, dotaženo ad absurdum, k zániku lidstva. Intenzivní cesta je pak cestou využívání nových technologií a implementací inovací do všech oblastí lidského života. Tato cesta nezvyšuje spotřebu surovin z neobnovitelných zdrojů, ale jejich efektivnějším využíváním přesto vede ke zvyšování efektivity národního a světového hospodářství.

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY

[1] Agenda 21. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2000. [2] EVROPSKÁ KOMISE. Innovation policy: updating the Union’s approach in the context of the Lisbon strategy.Brusel: EK, 2003. (COM(2003) 112). Dostupné z < http://ec.europa.eu/invest-inresearch/pdf/download_en/innovation_policy_updating_union.pdf>. [3] JÁČ, I. - RYDVALOVÁ,P. - ŽIŽKA,M. Inovace v malém a středním podnikání. Brno: Computer Press,a.s., 2005. ISBN 80-251-0853-8. [4] Má smysl recyklovat?. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Srpen 2010, [citováno 5.8.2010]. Dostupné z < http://www.inovace.cz/for-life/zivotniprostredi/clanek/ma-smysl-recyklovat-/>. [5] Národní inovační strategie ČR. Praha, Úřad vlády ČR, 2004. Dostupné z < http://www.businessinfo.cz/files/2005/060120_nar_inov_strat.doc>. [6] Podívejte se na pět inovací, které brzy změní svět. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Leden 2010, [citováno 5.7.2010]. Dostupné z < http://www.inovace.cz/for-life/zivotni-prostredi/clanek/podivejte-se-na-pet-inovaci-ktere-brzy-zmeni-svet/>. [7] ŠVEJDA, P. a kol. Základy inovačního podnikání. Praha: AIP ČR, 2002, ISBN 80903-1531-3. [8] Zelené kanceláře rostou už i v Česku. Tisková zpráva na portále INOVACE.CZ. [online]. Červenec 2010, [citováno 7.7.2010]. Dostupné z < http://www.inovace.cz/for-life/zivotni-prostredi/clanek/zelene-kancelare-rostou-uz-iv-cesku/>. [9] Zpráva o stavu životního prostředí v ČR v roce 1993.

61  

  EKONOMIE A FINANCE

FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VLIV NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ Linda Multanová

KLÍČOVÁ SLOVA fiskální politika, daňová politika, politika vládních výdajů, státní rozpočet, podnikatelské prostředí KEY WORDS fiscal policy, tax policy, policy of government expences, state budget, entrepreneurial environment ABSTRAKT Prostřednictvím nástrojů hospodářské politiky, mezi něž patří nástroje fiskální politiky, monetární politiky, důchodové politiky a vnější hospodářské politiky, lze významně ovlivnit ekonomický či sociální vývoj dané země. Hospodářská politika státu ovlivňuje velikost zaměstnanosti, vývoj cenové hladiny, velikost skutečného reálného produktu či vnější rovnováhu. Ovlivňuje rovněž podnikatelské prostředí a realizuje opatření za účelem rozvoje podnikatelského sektoru. Fiskální politika jako neoddělitelná součást makroekonomické hospodářské politiky tak představuje významný nástroj k ovlivňování dění v ekonomice. Pomocí nástrojů fiskální politiky lze působit na velikost agregátní poptávky a agregátní nabídky a následně na celkovou ekonomickou výkonnost a stabilitu země. ABSTRACT Through tools of economic policy, among belongs tools of fiscal policy, monetary policy, pension policy and outer economic policy, it is possible to influence economic or social development of country. Economic policy of the state influences size of employment rate, development of price level, size of real product or outer balance. It influences on entrepreneurial environment or implements procedures in order to development business sector. Fiscal policy is inseparable part of macroeconomic economic policy and presents significant tool to interaction events in economy. By the help of fiscal policy it is possible to

62  

 

affect on size of aggregate demand and aggregate offer and sequentially then on total economic efficiency and stability in country.

ÚVOD Podnikatelské prostředí představuje souhrn vlivů a faktorů, které působí na podnik, podnikatele a podnikatelskou činnost. Každý podnikatelský subjekt je obklopen okolním světem a je tedy součástí ekonomického, sociálního a přírodního prostředí. Podnikatelské prostředí může na podniky a realizaci podnikatelských aktivit působit jak pozitivně, tak také negativně. Příznivé podnikatelské prostředí hraje významnou roli v dosahování výsledků podnikání a zvyšování počtu podnikatelských subjektů. Podnikatelské prostředí je ovlivňováno celou řadou faktorů. Podle skutečnosti, kde se dané faktory nacházejí, se podnikatelské prostředí člení na vnitřní a vnější podnikatelské prostředí. Vnější neboli externí podnikatelské prostředí dále dělíme na makro a mezzopodnikatelské prostředí. Vnitřní neboli interní podnikatelské prostředí označujeme jako mikropodnikatelské prostředí.

Tabulka č. 1: Faktory podnikatelského prostředí Faktory makropodnikatelského prostředí výkonnost  ekonomiky

stabilní cenová  zaměstnanost hladina

vyrovnanost  státního  rozpočtu

politická  stabilita

ostatní faktory

Faktory mezzopodnikatelského prostředí pilotní  podnikatelské  subjekty

přírodně  ekologické  faktory

technická a  ekonomická a  všeobecná a  dopravní  podnikatelská  ekonomická  ostatní faktory infrastruktura infrastruktura kultura

Faktory mikropodnikatelského prostředí umění vlastnit

umění  umění  zajistit identitu  formulace  uspokojovat  umění vést lidi komunikovat     a integritu  podnikatelské  filosofie potřeby s lidmi firmy

Zdroj: GRUBLOVÁ E. A kol. Podniková ekonomika. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2004. ISBN 80-86122-75-1. Mezi faktory ovlivňující makropodnikatelské prostředí řadíme ekonomický růst, cenovou stabilitu, zaměstnanosti či vnější rovnováhu. Mezi další faktory patří vyrovnanost státního

63  

 

rozpočtu či politická stabilita, jež je podstatná zejména pro velké podniky či zahraniční investory. Uvedené cíle je možné ovlivnit prostřednictvím realizované hospodářské politiky státu. Mezi základní makroekonomické cíle dosažitelné prostřednictvím realizované hospodářské politiky řadíme právě dosažení vysoké míry zaměstnanosti, stabilitu cenové hladiny, ekonomický růst a vnější rovnováhu. Uvedené cíle jsou ovšem konfliktní, nikdy nelze docílit úspěchu ve všech oblastech.

TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K UPLATŇOVÁNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY Významnou

úlohu

v

typu

uplatňované

hospodářské

politiky

či

dosahování

makroekonomických cílů ovlivňujících podnikatelské prostředí hraje orientace vládnoucí politické strany. Pravicově orientovaná politická moc respektující liberální koncepci hospodářské politiky preferuje ve svých cílech udržení stabilní cenové hladiny za současného udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Hlavním nástrojem této snahy je monetární politika ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. Sociálně smýšlející političtí představitelé respektující intervencionistickou koncepci hospodářské politiky upřednostňují dosažení vysoké míry zaměstnanosti a sociální stabilitu. Hlavní nástroj této snahy představuje politika fiskální v krátkodobém časovém horizontu.

Tabulka č. 2: Srovnání liberální a intervencionistické koncepce hospodářské politiky

časový horizont typ politiky úloha státu v ekonomice státní rozpočet cíl

liberální koncepce  střednědobá až dlouhodobá monetární politika minimální vyrovnaný cenová stabilita

intervencionistická koncepce  krátkodobá fiskální politika zásahy státu možnost deficitního financování vysoká zaměstnanost

Zdroj: vlastní zpracování

FISKÁLNÍ POLITIKA Fiskální politika představuje neoddělitelnou součást hospodářské politiky státu. Jedná se o soubor nástrojů a postupů, pomocí nichž vláda ovlivňuje chod ekonomiky. Fiskální politika hraje zcela nepostradatelnou roli při stabilizaci ekonomického vývoje. Skládá se ze dvou

64  

 

významných částí, a to politiky vládních výdajů a daňové politiky. Fiskální politika prostřednictvím vládních výdajů na nákup zboží a služeb či velikostí čistých daní bezprostředně ovlivňuje a reguluje velikost agregátní poptávky a agregátní nabídky. Konečným cílem fiskální politiky je ovšem dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti a stabilní cenové hladiny. Fiskální politika tak hraje významnou roli při ovlivňování kvality podnikatelského prostředí. Mezi základní funkce fiskální politiky řadíme: •

funkci stabilizační – cílem je zajistit rovnoměrný růst ekonomiky a tlumit výkyvy hospodářského cyklu, a to při stabilní cenové hladině, vysoké míře zaměstnanosti a vnější rovnováze,

•

funkci alokační – cílem je zajistit poskytování veřejných statků a rozvoj veřejného sektoru,

•

funkci redistribuční - zabezpečuje přerozdělování důchodů mezi jednotlivé skupiny obyvatelstva prostřednictvím daňové soustavy a systému transferových plateb podle toho, co země považuje za spravedlivé. Zajišťuje tak v zemi sociální stabilitu.

Nástroje fiskální politiky členíme na: •

diskreční opatření – záměrná opatření vyžadující vždy jednorázové rozhodnutí příslušných orgánů, tato rozhodnutí je ovšem nutné přijmout a následně implementovat, což může vést ke značnému časovému zpoždění. Příkladem diskrečních opatření je například změna daňových sazeb.

•

automatické vestavěné stabilizátory - fungují po svém zavedení v ekonomice automaticky. Význam automatických stabilizátorů je v zabezpečení efektivní alokace zdrojů a co nejmenších výkyvů vývoje skutečného reálného produktu od úrovně potenciálního produktu. Příkladem automatických stabilizátorů je progresivní daň z příjmu či mandatorní vládní výdaje.

Rozlišujeme dva typy fiskální politiky: •

expanzivní fiskální politika – představuje růst agregátní poptávky způsobený zvýšením vládních výdajů nebo snížením čistých daní. Růst agregátní poptávky vyvolá v ekonomice vyšší zájem o výrobky a služby, dochází k růstu produkce, k růstu ekonomické výkonnosti a zaměstnanosti.

65  

 

•

restriktivní fiskální politika - znamená naopak pokles agregátní poptávky a může být vyvolána snížením vládních výdajů či zvýšením daňového zatížení.

Strategický význam fiskální politiky při snaze o stabilizaci hospodářského cyklu a zvyšování ekonomické výkonnosti zdůrazňoval představitel intervencionistické koncepce hospodářské politiky John Maynard Keynes. V případě recese doporučoval uplatňovat expanzivní fiskální politiku, v případě konjunktury naopak restriktivní fiskální politiku. Jeho doporučení ve fiskální oblasti realizovaná prostřednictvím státního rozpočtu jsou zaměřena na ovlivňování agregátní poptávky a zahrnují především opatření na zvýšení státních investic, přerozdělování důchodu a poskytování státních subvencí podnikům, kterým hrozí úpadek. Expanzivní fiskální politiku doporučoval i za cenu případného prohloubení deficitu státního rozpočtu.

STÁTNÍ ROZPOČET Hospodaření vlády je realizováno prostřednictvím rozpočtové soustavy. Do soustavy veřejných financí řadíme státní rozpočet, rozpočty orgánů místní správy, speciální fondy a finance státních podniků. Klíčovou úlohu ovšem v rozpočtové soustavě hraje státní rozpočet. Nejvýznamnější příjmovou položkou státního rozpočtu představují daně. Mezi další příjmy státního rozpočtu řadíme platby sociálního pojištění placené zaměstnanci a zaměstnavateli, dovozní cla, příjmy z vlastní činnosti, apod. Výdajová stránka státního rozpočtu se skládá z transferových plateb a vládních výdajů na nákup statků a služeb.

Tabulka č. 3: Státní rozpočet České republiky pro rok 2009 (v mld. Kč) Schválený  rozpočet

Rozpočet po  změnách k  30.9.2009

Rozpočet po  změnách k  31.12.2009

Skutečnost

Příjmy státního rozpočtu

1114,00

1128,51

1131,80

974,61

Výdaje státního rozpočtu

1152,10

1166,83

1184,57

1167,01

‐38,10

‐38,32

‐52,77

‐192,40

Saldo

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

66  

 

V případě, že příjmy státního rozpočtu jsou totožné s výdaji, hovoříme o vyrovnanosti státního rozpočtu. Jestliže příjmy nepokryjí výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu, v opačném případě pak přebytek státního rozpočtu.

Tabulka č. 4: Deficit veřejných financí v České republice (v % HDP)

deficit veřejných financí 

2000 ‐3,7

2001 ‐5,7

2002 ‐6,8

2003 ‐6,6

2004 ‐3,0

2005 ‐3,6

2006 ‐2,6

2007 ‐0,7

2008 ‐2,7

2009 ‐5,9

Zdroj: Český statistický úřad Deficit státního rozpočtu je možné řešit následujícími způsoby: •

peněžní krytí (emisní neboli monetární krytí),

•

dluhové krytí (krytí domácím či zahraničním úvěrem),

•

daňové krytí (zvýšený výběr daní, zavedené nové daně),

•

majetkové krytí (privatizace či prodej státních aktiv),

•

přebytky z minulých let.

Podle způsobu vzniku rozlišujeme dva typy deficitu státního rozpočtu: •

strukturální - aktivní deficit je způsoben záměrným vládním rozhodnutím. Důvodem může být snaha vlády být populistická a zalíbit se voličům snížením daní či zvýšením vládních výdajů popřípadě se může jednat o způsob řešení mimořádných výkyvů na příjmové či výdajové stránce státního rozpočtu či snaha stabilizovat hospodářský cyklus.

•

cyklický - pasivní deficit nemůže vláda ovlivnit, nelze jej spojovat s expanzivní fiskální politikou. Je způsoben poklesem reálného produktu, jehož následkem je pokles daňových příjmů do státního rozpočtu.

Strukturální deficit má na ekonomiku dlouhodobě negativní účinky, neboť snižuje soukromé investiční výdaje (tzv. efekt vytěsnění) a může vyvolat inflaci. Efekt vytěsnění znamená, že růst vládních výdajů financovaný prodejem státních dluhopisů soukromému sektoru povede k růstu úrokových sazeb, poklesu investičních a spotřebitelských úvěrů a poklesu agregátní poptávky. Rozpočtový deficit krytý státními dluhopisy tak na podnikatelské prostředí může působit negativně.

67  

 

STÁTNÍ A VEŘEJNÝ DLUH Státní dluh vzniká v případě opakujících se deficitů státního rozpočtu. Veřejný dluh představuje potom součet státního dluhu spolu s dluhy rozpočtů orgánů místní správy a dluhy jiných státních institucí.

Tabulka č. 5: Veřejný dluh v České republice (v % HDP) 2000 18,5

veřejný dluh

2001 25,1

2002 28,5

2003 30,1

2004 30,4

2005 29,7

2006 29,4

2007 29,0

2008 30,0

2009 35,4

prostředí

patří

rozvoj

Zdroj: Český statistický úřad

POLITIKA VLÁDNÍCH VÝDAJŮ Mezi

hlavní

cíle

podnikatelského

v oblasti

sektoru,

zkvalitňování

podpora

podnikatelského

malého

a

středního

podnikání

a

zvyšování

konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti podniků na zahraničních trzích. Podnikatelské prostředí lze rovněž ovlivnit v podobě podpor určených podnikatelskému sektoru. Vývoj počtu ekonomických subjektů v České republice v letech 2000 až 2008 znázorňuje graf č. 1.

Graf č. 1: Počet ekonomických subjektů v České republice v letech 2000 - 2008 P o č e t  ek o n o m ick ýc h  su b jek tů 2  7 0 0  0 0 0 2552149

2  6 0 0  0 0 0 2481863

2  5 0 0  0 0 0 2352601 2388490

2  4 0 0  0 0 0

2325977

2  3 0 0  0 0 0

2223745

2  2 0 0  0 0 0 2  1 0 0  0 0 0

2430481

2050770

2121562

2  0 0 0  0 0 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: Český statistický úřad

68  

 

Významnou roli hraje zejména podpora malého a středního podnikání, neboť malé a střední podniky jsou všeobecně považovány za hnací sílu ekonomiky a významný zdroj tvorby pracovních míst. Podíl malých a středních podniků na tvorbě hrubého domácího produktu České republiky činil v roce 2008 35,17 % a na zaměstnanosti úrovně 61,52 %. Finanční podpora ze státních prostředků pro rozvoj malých a středních podniků dosáhla v roce 2008 celkové výše 2 322 milionů Kč. Uvedená podpora přispívá k rozvoji malých a středních podniků a k řešení problému nezaměstnanosti. Graf č. 2 znázorňuje vývoj počtu zaměstnanců v sektoru malých a středních podniků v České republice v letech 2000 až 2008.

Graf č. 2: Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích v letech 2000 - 2008 P o č e t  z a m ě s t n a n c ů  v  m a lý c h  a  s t ř e d n íc h  p o d n ic íc h  (v  t is íc íc h )   2  1 0 0

2061 2033

2  0 5 0 1983

2  0 0 0 1947

1  9 5 0

1924 1910

1904

2003

2004

1  9 0 0 1  8 5 0

1830

1848

2000

2001

1  8 0 0 1  7 5 0 1  7 0 0 2002

2005

2006

2007

2008

Zdroj: Český statistický úřad

DAŇOVÁ POLITIKA Pod pojmem daně rozumíme povinnou platbu, kterou se do státního rozpočtu odčerpává část nominálního důchodu ekonomických subjektů (domácností, firem), a to na nenávratném principu. Daně dělíme na přímé a nepřímé. Pokud hovoříme o daních přímých, můžeme je dále rozčlenit na daně důchodové a daně kapitálové (majetkové). V případě důchodových daní může být poplatníkem podnik (daň z příjmu právnických osob) popřípadě domácnost či živnostníci (daň z příjmu fyzických osob). Pod pojmem kapitálové daně se skrývají daně z majetku a řadíme zde daň dědickou či darovací, daň z převodu nemovitostí a silniční daň. Do kategorie nepřímých daní spadají daně spotřební a DPH.

69  

 

Podíl daňových příjmů na HDP představuje daňovou kvótu. Při příliš vysoké míře zdanění dochází k poklesu počtu ekonomických subjektů, přesunu činností do stínové ekonomiky, poklesu daňových výnosů a tím i příjmů do státního rozpočtu. Naopak v případě poklesu daňového zatížení dochází k růstu disponibilního důchodu domácností a zvýšení výdajů na soukromou spotřebu. Snížení daní se promítne rovněž v růstu objemu soukromých investic a v růstu zájmu o podnikání, neboť pokles daní znamená růst čistých zisků. Takto vzniklé dodatečné příjmy domácností nebo firem se tedy přemění v investiční nebo spotřební výdaje a dochází k růstu skutečného reálného produktu (multiplikační efekt). Ekonomové teorie strany nabídky otevřeně kritizují nadměrné daňové zatížení. Růst mezních daňových sazeb snižuje dle jejich názoru odměnu, kterou lidé obdrží za práci a spoření. Navrhují snížení daní, které následně vyvolá růst příjmů, soukromých investic a podnítí motivaci k podnikání. Čili pokud vláda rozhoduje o výši jednotlivých daňových sazeb, musí mít na paměti dopad na podnikatelský sektor. Vztah průměrné míry zdanění a velikosti daňových příjmů do státního rozpočtu popisuje Lafferova křivka.

Graf č. 3: Lafferova křivka

Rizikem příliš vysokých daňových sazeb je

utlumení

aktivity,

zájmu

rozvoj

šedé

o

podnikatelské ekonomiky

a

následné snížení daňových příjmů do státního rozpočtu. Maximální daňový výnos

do

státního

rozpočtu

zajistí

optimální míra zdanění (Lafferův bod). Prakticky byla tato politika uplatňována za vlády Ronalda Reagana ve Spojených státech amerických. Přijatá opatření ovšem vedla k poklesu daňových příjmů a prohloubení deficitu státního rozpočtu. Platnost Lafferovy křivky tak nebyla na tomto případě prokázána. Zdroj:

KLIKOVÁ, CH. – KOTLÁN, I. Hospodářská politika. 1. vyd. Ostrava: Institut

vzdělávání SOKRATES, 2003. ISBN 80-86572-04-8.

70  

 

Graf č. 4: Daňové zatížení v České republice v letech 2000 – 2008 (v % HDP) Daňové zatížení v České republice (v %)  40,0 39,0 38,0 37,0 36,0 35,0 34,0 33,0 32,0 31,0 30,0

37,5

37,3

37,2 36,7

36,2

35,8 34,8 33,9

34,0

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: Eurostat Graf č. 4 znázorňuje vývoj daňového zatížení v České republice v letech 2000 – 2008. Srovnání daňového zatížení v České republice a ve vybraných státech Evropské unie v roce 2008 znázorňuje graf č. 5.

Graf č. 5: Daňové zatížení vybraných států v roce 2008 (v % HDP) Daňové zatížení ve vybraných státech (v %) Švédsko

47

Itálie

43,2

Francie

44,6

Německo

40,6

Portugalsko

37,7

Španělsko

33,9 35,1

Řecko Rumunsko

28,8

Bulharsko

33,3

Slovinsko

37,6

Maďarsko

40,5

Polsko

34,3 29,3

Slovensko Česká republika

36,2

0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

30,0

35,0

40,0

45,0

50,0

Zdroj: Eurostat Poznámka: Řecko (provizorní údaj)

71  

 

Otázka optimálního daňového zatížení je stále velmi aktuální téma. Na ekonomiku a podnikatelské prostředí má však vliv jak konkrétní výše daní, tak i samotná struktura daňového břemene. Kvalitu podnikatelského prostředí podporuje jednoduchý, srozumitelný a přehledný daňový systém. Daňová politika sehrává rozhodující roli při zajišťování příjmů do státního rozpočtu a výrazným způsobem ovlivňuje podnikatelskou aktivitu v dané zemi. Role vlády při rozhodování v této oblasti je tedy klíčová.

ZÁVĚR Fiskální politika prostřednictvím daňové politiky, přerozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé regiony, konkrétní skladby a vyrovnanosti státního rozpočtu či celého systému veřejných financí ovlivňuje ekonomický vývoj země. Prostřednictvím politiky přerozdělování lze podporovat méně rozvinuté regiony a zkvalitňovat tak podnikatelské prostředí. Pro podporu rozvoje, růstu či přežití firem je nutné zvolit zejména vhodná daňová opatření. Konkrétní struktura daňového systému ovlivňuje schopnost firem expandovat. Roli zde hraje výše daně z příjmu, odvody placené za zaměstnance a také daň z přidané hodnoty. Problematika daňového zatížení hledá ovšem vždy kompromis mezi dvěma cíly. Na jedné straně je nezbytné zajistit dostatečnou výši příjmů do státního rozpočtu, na straně druhé podniky naopak nadměrně nezatěžovat a zajistit tak dostatečnou motivaci k podnikání. Význam fiskální politiky při ovlivňování podnikatelského prostředí ovšem přesahuje problematiku daňového zatížení. Fiskální politika prostřednictvím svých nástrojů působí na ekonomickou výkonnost, úroveň zaměstnanosti i cenovou stabilitu. Výrazným způsobem tak ovlivňuje celkovou makroekonomickou stabilitu, což je jeden ze základních předpokladů příznivého podnikatelského prostředí.

POUŽITÁ LITERATURA GRUBLOVÁ, E. A kol. 2004. Podniková ekonomika. 1. vydání. Ostrava. Repronis. 2004. 438 s. ISBN 80-86122-75-1. KLIKOVÁ, CH.; KOTLÁN, I. 2003. Hospodářská politika. 1. vydání. Ostrava. Institut vzdělávání SOKRATES. 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8. RUSMICHOVÁ, L.; SOUKUP, J. a kol. Makroekonomie: základní kurz. 5. vydání. Slaný. Melandrium. 2002. 167 s. ISBN 80-86175-24-3.

72  

 

SLANÝ, A. a kol. 2003. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. Praha. C. H. Beck. 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE Český statistický úřad [online], dostupné z WWW: < http://www.czso.cz> Eurostat [online], dostupné z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu> Ministerstvo financí ČR [online], dostupné z WWW: < http://www.mfcr.cz>  

73  

  EKONOMIE A FINANCE

SVĚTOVÁ VERSUS TUZEMSKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA V LETECH 2009-2010 Milan Stoch, Dominika Stoch

KLÍČOVÁ SLOVA Železnice, nákladní doprava, hospodářská recese KEYWORDS Railway freight transport, economic recession ABSTRAKT Problémy železnice v oblasti nákladní dopravy jsou způsobeny neschopností zvýšit její podíl na trhu. Tyto potíže se týkají spolehlivosti, stávajících kapacit, správy informací, průměrné rychlosti a flexibility. Výsledky politiky v oblasti železnic za posledních 15 let nejsou bohužel dostačující k tomu, aby bylo možno dosáhnout žádoucí změny. Náklady a tarify sice v nákladní železniční dopravě nepřetržitě klesají a konkurenceschopnost se zvyšuje, ale plné interoperability nebylo zatím ani zdaleka dosaženo. ABSTRACT Problems of railway transport at cargo transportation in the region are caused by the inability of increase its market share. These problems relate to the reliability of existing capacity,

information

management,

average

speed

and

flexibility.

Results

of

policy in the field of railways in the past 15 years, unfortunately, are not sufficient in order to achieve the desired changes. Costs and tariffs in are continuously decreasing competitiveness increase, but full interoperability was not yet nearly achieved.

ÚVOD Jestliže roste trh, a dopravní trh v ČR v posledních letech roste, měly by růst dopravci tržby. Jakýkoliv vztah mezi účetním ziskem a růstem trhu neexistuje. Nákladní přepravě Českých drah (ČD Cargo, a.s.) rostou tržby, ale klesá zisk (zde nutno podotknout, že od 1. 12. 2007 je ČD Cargo samostatnou dcerou Českých drah, a.s.).

74  

 

Meziroční objem přepravy ČD Cargo, a.s. se snížil už v roce 2007 meziročně o 6%, ovšem tržby poklesly jen o procento na 17,6 miliardy korun. Takto snížený objem přepravy v roce 2007 už ,,předvěstil“ hospodářskou krizi. V roce 2009 firma přišla o zakázku kontejnerových vlaků z Mělníku směrem do Rakouska nebo třeba o uhelné vlaky, které převzala společnost OKD Doprava. Spirálový efekt vlivu recese na současný trh s jednotlivými komoditami dopadá velmi důrazně také na dopravce. Současný propad ekonomiky se projevil zejména v automobilovém průmyslu, ale i v řadě dalších oborů, což výrazně snížilo zakázky dopravcům i speditérům a logistickým firmám. Z hlediska jednotlivých skupin přeprav zaznamenala v porovnání s rokem 2008 nejvyšší pokles komodita železo a strojírenské výrobky (-36 %). Výrazně poklesly také přepravy stavebnin (-28 %), přepravy pro automobilový průmysl (-24 %), černého uhlí a koksu (-22 %), dřeva a papírenských výrobků (-18 %) a hnědého uhlí (-12 %). Kombinovaná doprava, zahrnující přepravy kontejnerů a návěsů, poklesla meziročně o 16 %. Segment mezinárodních přeprav (dovoz, vývoz a tranzit) přesahuje 60 procent všech přeprav ČD Cargo, jen necelých 40 procent tvoří přepravy vnitrozemské. Podle oficiálních statistik Mezinárodní železniční unie UIC hlásí většina dopravců za první čtvrtletí roku 2010 meziroční propad přepraveného zboží na obdobné či ještě vyšší úrovni. Mezinárodní unie silniční dopravy IRU uvádí data zahrnující růst hrubého domácího produktu, počet nově registrovaných nákladních vozidel a objem dopravy za rok 2009. Pro letošní rok IRU předpovídá pro vyspělé státy sdružené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) průměrný růst HDP na úrovni 1,1% (oproti poklesu o 3,8% v roce 2009), růst objemu přeprav rovněž o 1,1% (v roce 2009 pokles 3,9%). V Brazílii, Rusku a Číně IRU počítá s výrazně dynamičtějším vývojem, Čína se podle ní může těšit na desetiprocentní růst oproti osmiprocentnímu v roce 2009. Objem přepravy po silnici je prakticky omezen jen výrobou zboží a její spotřebou, silniční přeprava se stává spolehlivější a to i s ohledem na dodací doby. S prodlužující se délkou silniční sítě byli silniční dopravci schopni uspokojit poptávku po nových přepravních službách (just in time, rychlost, kvalita služeb, přepravy zboží s nízkou hmotností apod.), čehož železniční doprava, omezená svou nákladovou infrastrukturou, nebyla a stále není schopna.

75  

 

Zákazníci dávají přednost silniční přepravě i s ohledem na rychlost uzavírání kontraktů s dopravcem, která je u té silniční nepoměrně větší než u železniční. Růst silniční přepravy na úkor železniční je patrný z grafického vyjádření na obr. 1.

Obrázek č. 1: Srovnání velikosti přepravních výkonů silniční a železniční dopravy

90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

Železniční doprava Silniční doprava

1994

P řepravní výkony v mil. oskm

Přepravní výkony osobní silniční a železniční dopravy v ČR v letech 1994 - 2005

Zdroj: Statistická ročenka MDS 2005 a 1999 OKD Doprava je po Českých drahách druhým největším železničním přepravcem v zemi. V roce 2008 tržby vystoupaly na 4,7 miliardy korun a provozní zisk dosáhl 220 milionů. Kořeny tohoto podniku sahají do roku 1952, kdy vznikl národní podnik OKR-Doprava, specializovaný na železniční i silniční dopravu v ostravsko-karvinském uhelném revíru. Současná společnost vznikla v roce 1994. V roce 2007 měla firma podíl 2,64 procenta na nákladní železniční dopravě v ČR a patřilo jí druhé místo za ČD Cargo. Roku 2008 dokončila akvizici v ústecké železniční společnosti Viamont cargo, a.s. a posílila v oboru nákladní přepravy a vloni OKD Doprava začala odkupovat konkurenční Čechofracht. Loňský zisk OKD Dopravy byl přes sedm miliard korun. Rozhodnutí OKD Doprava pohltit svého konkurenta, přitom přišlo v době významného propadu logistického trhu. Subjekt vzniklý fúzí tak bude mít velice významné postavení v oblasti přepravy hnědého uhlí. O jistém monopolu železniční dopravy by se dalo hovořit u přepravy hromadných substrátů ve velkých množstvích v jedné relaci, typickým příkladem je uhlí – těžko si představit

76  

 

zásobování např. elektrárny jinak než po železnici, jako příklad uveďme elektrárnu Mělník, kam denně přijede cca 13.500 t uhlí, což by představovalo cca 550 jízd kamiónu denně. Ale právě zde již od poloviny 90. let panuje na železnici tvrdá konkurence. Ostrá konkurence mezi dopravci v segmentu ucelených vlaků měla pravděpodobně za následek pokles cen a tím způsobený pokles zisku, navíc v období rostoucích cen elektřiny, pohonných hmot a tlaku na zvyšování mezd. To, že ČD Cargo úspěšně uhájilo většinu přeprav pravidelnými ucelenými vlaky po zahájení procesu liberalizace je důkaz obchodní zdatnosti společnosti. Firma ČD Cargo, a.s. prý přišla například o zakázku kontejnerových vlaků z Mělníku směrem do Rakouska nebo třeba o uhelné vlaky, které převzala společnost OKD Doprava. V roce 2008 byl zisk ČD Carga 714 milionů korun při tržbách 17,6 miliard korun. OKD hledá železniční dopravce pro přepravu uhlí po železnici k českým zákazníkům (orientační hodnota 1,32 miliardy Kč). Jedná se o smlouvy na období let 2011 až 2014.

Tabulka 1: Vývoj výkonů nákladní železniční dopravy v EU-15 v letech 1970-2007 Výkony a podíly nákladní dopravy v EU-15 Železniční doprava

Celkem (tkm) včetně silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy

rok

Abs (tkm)

1970

282

32,3

960

1980

290

26,0

1207

1990

255

19,1

1430

2000

250

14,3

1846

2007

296

15,1

2053

-17,2

1093

Změna 07-70 14

hodnoty (%)

Zdroj: Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for Energy and Transport, 2003, 2009

77  

 

Tabulka č. 2: Vývoj výkonů nákladní železniční dopravy v EU-27 v letech 1998-2007 Výkony a podíly nákladní dopravy v EU-27 Železniční doprava

Celkem (tkm) včetně silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy

rok

Abs. (tkm)

1998

392

20,3

1936

2000

404

19,6

2056

2005

414

17,6

2353

2007

452

17,9

2521

-2,3

585

hodnoty (%)

Změna 07-98 60

Zdroj: : Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for Energy and Transport, 2003, 2007, 2009 V posledním desetiletí zažívá dramatický vývoj dopravní trh v nových členských státech EU12. V roce 1998 dosahovala železniční doprava svým přepravním výkonem 152 tkm nadpoloviční (51,9%) tržní podíl v nákladní dopravě. V roce 2007 se na celkovém objemu přeprav 558 mld. Tkm v EU-12 podílela železniční nákladní doprava ve 27,6% (silniční 70,1%, vnitrozemská vodní doprava 2,3%).

Tabulka č. 3: podíly jednotlivých nákladních železničních dopravců na celkovém přepravním výkonu v ČR v letech 2003 a 2007 Podíl na výkon (%)

Změna 03/07

Dopravce

2003

2007

ČD Cargo, a.s.

96,34

93,91

-2,43

OKD-Doprava, a.s.

1,08

1,87

0,79

UNIPETROL DOPRAVA, s.r.o.

0,82

1,38

0,56

Traťová strojní společnost, a.s

0,68

0,99

0,31

VIAMONT, a.s.

0,41

0,65

0,24

Ostatní dopravci

0,67

1,20

0,53

Celkem

100,00

100,00

x

Zdroj: Výroční zpráva Správy železniční dopravní cesty 2007

78  

 

Otázka státu jako manažera tedy musí být řešena v kontextu politického zadání: v těch segmentech, kde je udržení ztrátového železničního provozu z jakéhokoli důvodu ve „veřejném zájmu“, může být efektivněji organizováno a řízeno státem. V současné době je udržení provozu privátních i státních dopravců možné jen za cenu vysokých nákladů. Veřejná podpora poskytována pouze ze státního rozpočtu není optimálním řešením pro docílení vyššího podílu nákladní dopravy na celkových přepravách. V rámci Operačního programu doprava pro období 2007-2013 je s podporou dopravy ve všech směrech uvažováno, ačkoliv ho nahradil program na podporu revitalizace železničních vleček. Napojení průmyslové zóny Nošovice na železniční trať Frýdek-Místek – Český Těšín, tedy zprovoznění kolejového napojení automobilky Hyundai v průmyslové zóně Nošovice sebou nese i ,,optimalizace“ přilehlých tratí, jejich elektrifikaci, vybudování dopraven a zdvoukolejnění některých úseků. Předpokládané náklady tak činí zhruba 4 miliardy korun. Provoz na vlečce do Nošovic zahrnuje především expedici hotových aut a import ocelových svitků. V sesterské automobilce Kia v Žilině je dosud po železnici expedována pouhá pětina produkce a to především na trh ve Velké Británii (na našem území je dopravcem Viamont Cargo a ČD Cargo), Španělsku, Belgie a na francouzské hranice. Automobilka Hyundai však disponuje možností využití přepravy po železnici, avšak vnitrostátně tohoto modelu není využito a prakticky jen velmi zřídka zahlédnete nákladní vlak vyjíždějící z Nošovického Hyundaie. Jedním z nástrojů k udržitelnému rozvoji dopravy v České republice je efektivní rozdělení objemů přeprav mezi jednotlivé druhy dopravy. Pro Českou republiku to znamená přenést nemalou část objemů přeprav z přetížené silniční dopravy na dopravu železniční.

POUŽITÁ LITERATURA Český dopravní server dostupný na:www.k-report.cz, ze dne 19.8.2008 Portál Ekonom dostupný na: www.ekonom.ihned.cz ze dne 2.4.2009, čl.Ekonomie Českých drah) Dopravní noviny č.2/2010-čl. ,,IRU Hospodářský propad se zastavuje“ a Dopravní noviny č. 51- 52/2009, čl. ,,Co přinesl rok 2009 v dopravě“, str. 1

79  

 

KVIZDA, M.; POSPÍŠIL, T.; SEIDENGLANZ, D.; TOMEŠ, Z. : Železniční doprava: institucionální

postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie, Brno: Masarykova

univerzita, 2007, 229 s.:il., mapy, ISBN 978-80-210-4233-9 ( brož.) Finanční noviny dostupné na: www.financninoviny.cz, vydáno 22.09.2009, čl.:,,OKD Doprava je po Českých drahách druhým největším dopravcem v zemi“ Hospodářské noviny dostupné na: www.hn.ihned.cz ze dne 23.9.2009, čl.:,,Logistický obr dostal zelenou“ Český dopravní server dostupný na www.k-report.net, čl. z 19.8.2008 ,,Monopolní postavení ČD Cargo Dopravní noviny č.9/08,str.9, článek ,,Nákladní doprava v Evropě pravděpodobně brzy podraží“ Portál Ekonom dostupný na: www.ekonom.ihned.cz ze dne 2.4.2009, čl. ,,Neposlušné dcery“ Český dopravní server dostupný na: www.k-report.net, ze dne 11.3.2010, čl. ,,Vlečka do průmyslové zóny Nošovice v provozu“ D.Seidenglanz, Železnice v Evropě a evropská dopravní politika,1.vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2006. 82 s. Železniční doprava ISBN 80-210-4221-4. Statistická ročenka MDS 2005 a 1999 Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for Energy and Transport, 2003, 2009 Výroční zpráva Správy železniční dopravní cesty 2007.

80  

  EKONOMIE A FINANCE

PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČESKÉ REPUBLICE V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM SPOLEČNÉ MĚNY EURO Linda Multanová

KLÍČOVÁ SLOVA reálná konvergence, nominální konvergence, Maastrichtská konvergenční kritéria, eurozóna KEY WORDS real convergence, nominal convergence, Maastricht convergence criteria, Euro-area ABSTRAKT Česká republika stojí v současné době před významným integračním krokem, a to přijetím společné měny euro. Podmínkou přistoupení k eurozóně je plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Mezi tato kritéria patří ve fiskální oblasti požadavek dosažení rozpočtového deficitu pod úrovní 3 % hrubého domácího produktu a veřejného dluhu pod úrovní 60 % hrubého domácího produktu. Vstupem do eurozóny se Česká republika dále zaváže dodržovat disciplinovanou fiskální politiku v souladu s Paktem stability a růstu. Česká republika zároveň jako ekonomika s nižší úrovní HDP na obyvatele než je průměr zemí Evropské unie se musí ve svých ekonomických cílech zaměřit na stabilní hospodářský růst. Vyrovnání ekonomické úrovně a životní úrovně České republiky s průměrnou životní úrovní v Evropské unii je záležitost dlouhodobá a vyžaduje systematicky prováděnou hospodářskou politiku. ABSTRACT The Czech Republic is now waiting on accept of common currency euro. The condition of entrance the Czech Republic to the European monetary union is performance of Maastricht convergence criteria. Between these criteria in fiscal area is also requirement of achievement public balance below the mark 3 % of gross domestic product and general government debt below the mark 60 % of gross domestic product. After entrance of the Czech Republic to Euro-area we will have to keep disciplined fiscal policy according the Pact of stability and growth. The Czech Republic is still country with lower level of gross domestic product per

81  

 

inhabitant than is average of the European Union´s countries. So we have to aim in our economic to target the stationary economic growth. Levelling of economic levels and standards of living in the Czech Republic with average standards of living in the European Union is matter for long-term and requires systematically economic policy.

ÚVOD Česká republika prošla v posledních dvou desetiletích výraznou ekonomickou proměnou. Nejvýznamnějším bodem těchto reforem byl přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Rozpadem trhu RVHP ztratily tranzitivní ekonomiky svá tradiční odbytiště a nastala tak nutnost nalézt nové způsoby ekonomické i politické spolupráce. Česká republika stejně tak jako ostatní tranzitivní ekonomiky střední a východní Evropy zahájila úsilí o zapojení do západoevropských integračních procesů. První krok této snahy byl naplněn v roce 2004 vstupem do Evropské unie, kdy se Česká republika stala součástí jednotného vnitřního trhu vyznačujícího se volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu. Zakončení procesu naší ekonomické, právní a institucionální integrace představuje členství v Evropské hospodářské a měnové unii a přijetí společné měny euro.

REÁLNÁ KONVERGENCE Pod pojmem reálná konvergence rozumíme sbližování ekonomické výkonnosti země (a tím i zvyšování její životní úrovně) s průměrem ekonomické výkonnosti zemí Evropské unie. Základním předpokladem pro vyrovnání ekonomické a životní úrovně s průměrnou životní úrovní v Evropské unii je ekonomický růst, který bude dlouhodobě rychlejší, než je průměrný ekonomický růst v zemích Evropské unie. Druhou nezbytnou podmínkou je provádění strukturálních změn, jejichž dynamiku ovlivňuje přizpůsobivost a inovační schopnost ekonomiky. Procesu reálné konvergence a sladěnosti české ekonomiky s ekonomikou eurozóny je nutné věnovat pozornost zejména z důvodu vyhodnocení připravenosti naší země na přijetí společné měny euro a možnosti plného využití všech výhod plynoucích z členství v eurozóně. Československá republika byla v roce 1989 středně vyspělou průmyslovou zemí, jejíž ekonomická výkonnost dosahovala přibližně 72 % výkonnosti Evropské Unie. Ekonomická úroveň Československa byla sice na počátku transformačního procesu hluboko pod průměrem

82  

 

vyspělých států Evropské unie, na druhou stranu ale o něco vyšší než v nejméně vyspělých zemích Unie (Řecko 62 %, Portugalsko 59 %). Ve srovnání s ostatními tranzitivními ekonomikami středoevropského regionu měla dokonce významný předstih výkonnosti. Tato ekonomická úroveň byla dána zejména naakumulovaným civilizačním kapitálem. V průběhu transformace Česká republika postupovala pomaleji v restrukturalizaci a modernizaci ekonomiky než jiné země. Tyto a další faktory vedly k poklesu výkonnosti české ekonomiky a k poklesu HDP na obyvatele k průměru Evropské unie. Ekonomická úroveň byla v roce rozdělení ČSFR v České republice na úrovni 62,2 % a na Slovensku 41,3 % průměru Evropské unie. V druhé polovině 90. let prodělala česká ekonomika poměrně výraznou recesi, která se projevila poklesem ekonomického růstu a následně opět zhoršením relace k průměru EU. Česká ekonomika začala překonávat své zaostávání v tempech ekonomického růstu zejména vlivem urychlení strukturálních změn, restrukturalizace ekonomiky, zlepšení právního prostředí a zvýšení investičních pobídek, které přilákaly do země zahraniční kapitál. V současné době dosahuje Česká republika stále nižší ekonomické a životní úrovně než vyspělé státy Evropy, v roce 2008 dosáhla hodnoty 80,3 % průměru zemí EU 27.

Graf č. 1: Vývoj HDP na obyvatele České republiky k průměru EU (v %) V ý v o j H D P  n a  o b y v a te le  v  Č R  k  p r ů m ě r u  E vr op sk é  u nie  v  % 82

8 0 ,3

80

8 0 ,0

78

7 7 ,0

76 74 72 70

7 5 ,1 7 2 ,9

7 5 ,9

7 3 ,4 7 0 ,4

7 0 ,2

6 9 ,5

68

7 0 ,4

6 8 ,4

66 64 62 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj. Eurostat Údaje o vývoji HDP na obyvatele České republiky a vybraných zemí ve vztahu k průměru Evropské unie (EU 27 = 100) v přepočtu dle parity kupní síly znázorňuje tabulka č. 1.

83  

 

Tabulka č. 1: Srovnání ekonomické úrovně vybraných států k průměru EU (v %) 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

EU 27 EU 15 Eurozóna (16)

100,0 115,3 112,5

100,0 114,9 112,1

100,0 114,3 111,3

100,0 113,8 110,6

100,0 113,1 109,4

100,0 112,8 109,6

100,0 112,3 109,3

100,0 111,6 109,2

100,0 110,7 108,5

ČR Slovensko Maďarsko Polsko

68,4 50,1 55,3 48,2

70,2 52,4 58,9 47,5

70,4 54,1 61,6 48,3

73,4 55,4 62,8 48,9

75,1 57,0 63,4 50,6

75,9 60,2 63,1 51,3

77,0 63,3 63,2 51,9

80,0 67,6 62,6 54,4

80,3 72,2 64,4 56,4

Zdroj. Eurostat Jak již bylo uvedeno, vyrovnání ekonomické úrovně a životní úrovně České republiky s průměrnou životní úrovní v Evropské unii je mimo jiné podmíněno stabilním ekonomickým růstem. Tabulka č. 2 uvádí vývoj ekonomického růstu v České republice a vybraných zemích v letech 2003 – 2011 (s odhadem pro rok 2010 a 2011).

Tabulka č. 2: Ekonomický růst ve vybraných zemích (v %)

EU 27 EU 15 Eurozóna (16) ČR Slovensko Maďarsko Polsko

2003 1,3 1,2 0,8 3,6 4,8 4,3 3,9

2004 2,5 2,3 2,2 4,5 5,0 4,9 5,3

2005 2,0 1,8 1,7 6,3 6,7 3,5 3,6

2006 3,2 3,0 3,0 6,8 8,5 4,0 6,2

2007 2,9 2,6 2,8 6,1 10,6 1,0 6,8

2008 0,7 0,5 0,6 2,5 6,2 0,6 5,0

2009 ‐4,2 ‐4,2 ‐4,1 ‐4,2 ‐4,7 ‐6,3 1,7

2010* 1.0 0,9 0,9 1,6 2,7 0,0 2,7

2011* 1,7 1,6 1,5 2,4 3,6 2,8 3,3

Zdroj: Eurostat

NOMINÁLNÍ KONVERGENCE Pod pojmem nominální konvergence se skrývá přibližování nominálních veličin k průměru Evropské unie. Je vyjádřena plněním maastrichtských kritérií konvergence. Zavádění společné měny euro a sbližování ekonomického vývoje jednotlivých členských zemí Evropské unie představuje proces vysoce náročný. Proto Evropská unie stanovila určité podmínky shodné pro všechny členské země, které jsou známy pod názvem Maastrichtská konvergenční kritéria.

84  

 

Maastrichtská kritéria vyjadřují makroekonomické předpoklady a způsobilost jednotlivých členských států zavést a také udržet společnou měnu euro. Kritéria se týkají měnové a fiskální oblasti a umožňují dosáhnout vzájemného sbližování hospodářských politik jednotlivých členských zemí. Jedná se o následující kritéria: 1) Průměrná míra inflace v zemi nesmí po dobu 12 měsíců překročit průměrnou míru inflace tří členských zemí s nejnižší mírou inflace o více než 1,5 procentního bodu. Indikátor inflace je měřen pomocí indexu spotřebitelských cen. 2) Členský stát musí participovat na měnovém kurzovém mechanismu a dosahovat normálního kolísání kurzu ve vymezeném rozpětí, a to alespoň v období posledních 2 let před rozhodnutím o vstupu do Evropské hospodářské a měnové unie. Současně nesmí proběhnout devalvace měny vůči měně kteréhokoliv jiného státu. 3) Členský stát má mít průměrnou dlouhodobou úrokovou míru takovou, aby nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch členských států, které dosahují nejnižší míry inflace. Referenčním obdobím je jeden rok před vstupem. 4) Deficit veřejného rozpočtu země nesmí překročit 3 % HDP. Veřejným rozpočtem se rozumí souhrn rozpočtů státu, jednotlivých regionů a fondu sociálního zabezpečení. 5) Celkový dluh veřejného sektoru pak nesmí překročit 60 % hodnoty HDP. Regule připouštějí možnost dočasné výjimky u výše deficitu veřejného rozpočtu a veřejného dluhu v tom případě, jde-li o mimořádný jev a projevuje-li se dlouhodobější tendence jeho poklesu. Fiskální podmínky vztahující se k deficitu veřejného rozpočtu a celkovému veřejnému dluhu jsou souhrnně označovány jako kritérium udržitelnosti veřejných financí. Pro možnost přijetí společné měny euro je potom rozhodující dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Plnění Maastrichtských kritérií v České republice Česká republika vstoupila do Evropské unie se závazkem přijetí společné měny euro. Ve své hospodářské politice se z tohoto důvodu snaží plnit jednotlivé limity dané maastrichtskými kritérii konvergence. V minulých letech učinila Česká republika významný pokrok v oblasti cenového i úrokového kritéria, neboť indikátory inflace a dlouhodobých úrokových sazeb stabilizovala na úrovni srovnatelné s Evropskou unií.

85  

 

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb vychází z úrokových sazeb desetiletých vládních dluhopisů. V roce 2009 byla referenční hodnota kritéria dlouhodobých úrokových sazeb stanovena na úrovni 6,3 %, Česká republika s hodnotou 4,67 % tak Maastrichtské kritérium v oblasti dlouhodobých úrokových sazeb v současné době plní. Rovněž prognóza pro budoucí období nenasvědčuje, že bychom v této oblasti měli zaznamenat výraznější potíže.  

Tabulka č. 3: Výnos desetiletých státních dluhopisů v ČR letech 2002 – 2011 (v %)

výnos 10ti letých  státních dluhopisů

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010*

2011*

4,94

4,12

4,75

3,51

3,78

4,28

4,55

4,67

4,00

4,00

Zdroj: Makroekonomická predikce České republiky. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2010. Poznámka: * predikce Lze předpokládat, že kritérium stability měnového kurzu je pro Českou republiku rovněž splnitelné. Vyhodnocení tohoto kritéria bude ovšem plně možné až po našem vstupu do ERM II. Zapojení do ERM II v podstatě znamená napojení české koruny na euro s centrální paritou vůči euru a fluktuačním pásmem 15% nad nebo pod centrální paritou. Podmínkou je minimálně dvouletá úspěšná účast v kurzovém mechanismu ERM II před zavedením eura, která má plnit funkci ověření, zda země splňuje předpoklady pro uplatňování politiky stabilního měnového kurzu. Těmito předpoklady jsou potřebný stupeň reálné konvergence k průměru zemí eurozóny, dostatečná makroekonomická stabilita a předpoklad trvale udržitelné střední hodnoty kurzu národní měny k euru. Vhodná doba pro vstup České republiky do ERM II bude záviset na připravenosti dlouhodobě dodržovat podmínky tohoto systému. Těsné napojení koruny na euro může přinést vyšší důvěryhodnost na finančních trzích. Současně to také znamená orientovat hospodářskou politiku na domácí stabilitu a uskutečňovat odpovídající změny v reálné ekonomice. V posledních letech se kurz CZK/EUR vyvíjel v souladu se stanoveným fluktuačním pásmem s odchylkami v letech 2008 a 2009 v souvislosti s probíhající finanční a ekonomickou krizí. Česká národní banka tak doporučuje strávit v ERM II pouze dva nezbytné roky a zaměřit se zejména na správné naplánovaní našeho vstupu do ERM II.

86  

 

Tabulka č. 4: Vývoj nominálního směnného kurzu CZK/EUR v letech 2003 - 2012

roční průměr index zhodnocení v %

2003 31,84 ‐3,2

2004 31,90 ‐0,2

2005 29,78 7,1

2006 28,34 5,1

2007 27,76 2,1

2008 24,94 11,3

2009 26,45 ‐5,7

2010* 25,50 3,7

2011* 24,60 3,8

2012* 23,70 3,8

Zdroj: Makroekonomická predikce České republiky. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2010. Poznámka: * predikce, výhled Třetím maastrichtským kritériem je cenová stabilita. V průběhu transformačního procesu byla Česká republika státem s nejnižší mírou inflace a velmi stabilní měnou zejména z důvodu lepšího výchozího stavu v makroekonomické rovnováze. Údaje o vývoji průměrné míry inflace v České republice v letech 1997 – 2009 uvádí graf č. 2.

Graf č. 2: Průměrná míra inflace v České republice v letech 1997 – 2009 (v %) Vývoj průměrné míry inflace v % 12 10,7

10 8,5

8

6,3

6 2,1

4

3,9

4,7 2,5

2,8

1,8 2

0,1

2,8

1,9

1,0

0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: ČSÚ Údaje o vývoji spotřebitelských cen v České republice a vybraných zemích Evropské unie v letech 2000 až 2009 dle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen uvádí tabulka č. 5.

Tabulka č. 5: Vývoj spotřebitelských cen ve vybraných zemích (v %) EU 27 Eurozóna (16) ČR Slovensko Maďarsko Polsko

2000 1,9 2,2 3,9 12,2 10,0 10,1

2001 2,2 2,4 4,5 7,2 9,1 5,3

2002 2,1 2,3 1,4 3,5 5,2 1,9

2003 2,0 2,1 ‐0,1 8,4 4,7 0,7

2004 2,0 2,2 2,6 7,5 6,8 3,6

2005 2,2 2,2 1,6 2,8 3,5 2,2

2006 2,2 2,2 2,1 4,3 4,0 1,3

2007 2,3 2,1 3,0 1,9 7,9 2,6

2008 3,7 3,3 6,3 3,9 6,0 4,2

2009 1,0 0,3 0,6 0,9 4,0 4,0

87  

 

Zdroj. Eurostat Prognóza vývoje inflace pro období let 2010 – 2012 nepředpokládá výrazný růst spotřebitelských cen. Pro rok 2010 odhaduje Ministerstvo financí České republiky, že průměrná míra inflace dosáhne úrovně 1,5 %, pro rok 2011 úrovně 2,3 % a pro rok 2012 úrovně 1,9 %.

Tabulka č. 6: Vývoj harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (v %)

průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací hodnota kritéria Česká republika

2006 1,4 2,9 2,1

2007 1,3 2,8 3,0

2008 2,6 4,1 6,3

2009* 0,1 1,6 0,6

2010* 0,7 2,2 1,2

2011* 1,2 2,7 2,1

2012* 1,2 2,7 1,6

Zdroj: Eurostat, MF ČR Poznámka: * predikce, výhled V letech 2006 – 2009 byl inflační cíl České národní banky pro národní index spotřebitelských cen stanoven na úroveň 3 % s tolerančním rozmezím 1 procentního bodu. Pro podporu splnění maastrichtského kritéria v této oblasti se Česká národní banka rozhodla pro rok 2010 upravit inflační cíl na 2 % s tolerančním rozmezím 1 procentního bodu. Lze tedy předpokládat, že kritérium cenové stability budeme i v budoucnu plnit. Riziko mohou ovšem představovat exogenní šoky (úprava nepřímých daní či jiná administrativní opatření v oblasti spotřebitelských cen). V případě české ekonomiky sehrává v oblasti plnění maastrichtských konvergenčních kritérií problém existence každoročních rozpočtových schodků. Deficit veřejných rozpočtů v České republice až do roku 2003 výrazně převyšoval maastrichtské limity. V roce 2002 dosáhl 6,8 % HDP, v roce 2003 pak obdobně 6,6 % HDP. V roce 2004, kdy byla s Českou republikou zahájena Procedura při nadměrném schodku, se podařilo tento negativní vývoj veřejných financí zvrátit na požadovanou úroveň 3% HDP. Nepříznivý vývoj světové ekonomiky, globální krize na finančních trzích a probíhající ekonomická recese tento pozitivní vývoj opět přerušila. V roce 2008 dosáhl deficit veřejných financí hodnoty 2,7 % HDP a v roce 2009 dokonce hodnoty 5,9 % HDP. Tento nepříznivý vývoj byl ovlivněn výrazným zpomalením a následně poklesem HDP, poklesem daňových příjmů státního rozpočtu a naopak zvýšením jeho výdajové stránky. V prosinci 2009 byla s

88  

 

Českou republikou opět zahájena Procedura při nadměrném schodku s doporučením snížit tento deficit opět pod požadovanou tří procentní hranici v termínu do roku 2013. Odhad deficitu veřejných rozpočtů pro rok 2010 činí dle údajů Ministerstva financí České republiky 5,3 % HDP, pro rok 2011 5,6 % HDP a pro rok 2012 obdobně 5,5 % HDP, čili hodnoty výrazně převyšující maastrichtské limity. Vývoj deficitu veřejných financí v letech 2000 až 2009 znázorňuje graf č. 3.

Graf č. 3: Deficit veřejných financí v České republice (v % HDP) Deficit veřejných financí (v % HDP)  2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

0,00 ‐1,00

‐0,7

‐2,00 ‐3,00 ‐4,00

‐2,6

‐3,0 ‐3,7

‐3,6

‐5,00 ‐6,00

‐2,7

‐5,7

‐7,00

‐5,9 ‐6,8

‐8,00

‐6,6

Zdroj: ČSÚ Srovnání vývoje deficitu veřejných financí České republiky s vybranými státy je uvedeno v tabulce č. 7.

Tabulka č. 7: Deficit veřejných financí ve vybraných zemích (v % HDP) EU 27 Eurozóna (16) ČR Slovensko Maďarsko Polsko

2000 0,6 0.0 ‐3,7 ‐12,3 ‐3,0 ‐3,0

2001 ‐1,4 ‐1,9 ‐5,7 ‐6,5 ‐4,0 ‐5,3

2002 ‐2,5 ‐2,6 ‐6,8 ‐8,2 ‐8,9 ‐5,0

2003 ‐3,1 ‐3,1 ‐6,6 ‐2,8 ‐7,2 ‐6,2

2004 ‐2,9 ‐2,9 ‐3,0 ‐2,4 ‐6,4 ‐5,4

2005 ‐2,5 ‐2,5 ‐3,6 ‐2,8 ‐7,9 ‐4,1

2006 ‐1,4 ‐1,3 ‐2,6 ‐3,5 ‐9,3 ‐3,6

2007 ‐0,8 ‐0,6 ‐0,7 ‐1,9 ‐5,0 ‐1,9

2008 ‐2,3 ‐2,0 ‐2,7 ‐2,3 ‐3,8 ‐3,7

2009 ‐6,8 ‐6,3 ‐5,9 ‐6,8 ‐4,0 ‐7,1

Zdroj: Eurostat, ČSÚ Kritérium podílu veřejného dluhu na HDP Česká republika zatím plní. Zásluhu na tom má zejména velmi nízká úroveň státního dluhu na počátku transformačního procesu. Situace se

89  

 

ovšem nevyvíjí pozitivně. Důvodem jsou vysoké deficity státního rozpočtu způsobené neustálým nárůstem veřejných výdajů s vysokým podílem výdajů mandatorních. Alarmující není výše veřejného dluhu, ale tempo jeho růstu. V České republice byla v roce 1995 výše veřejného dluhu na úrovni 14,6 % HDP, v roce 2000 již na úrovni 18,5 % HDP, přičemž docházelo k jeho dalšímu zvyšování až na současných 35,4 % HDP. Odhad pro rok 2010 činí již 37,5 % HDP. Bližší údaje o vývoji veřejného dluhu v České republice jsou znázorněny v grafu č. 4.

Graf č. 4: Veřejný dluh v České republice (v % HDP)

Veřejný dluh (v % HDP)  40,00

35,4

35,00 30,00 25,00 20,00

28,5

2002

30,1

30,4

29,7

29,4

29,0

30,0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

25,1 18,5

15,00 10,00 5,00 0,00 2000

2001

2009

Zdroj: ČSÚ Vývoj na straně veřejných financí je v posledních letech oprávněně považován za neudržitelný. Pokud nedojde ke změně ve stávajícím trendu, je pravděpodobné, že do roku 2012 dojde k dalšímu zvýšení veřejného dluhu přesahujícího 40 % HDP. Pokud nebudou přijaty reformní kroky, tak pokračování v tomto trendu povede v dalších letech k postupnému nárůstu podílu veřejného dluhu na HDP až k hodnotě 60 %, což je limit daný Maastrichtskými kritérii. Zcela opačný trend veřejného dluhu můžeme vidět v tabulce č. 8 na údajích Slovenské republiky, kde z úrovně 50,3 % HDP v roce 2000 klesl veřejný dluh na 35,7 % HDP v roce 2009.      

90  

 

Tabulka č. 8: Veřejný dluh ve vybraných zemích (v % HDP) EU 27 Eurozóna (16) ČR Slovensko Maďarsko Polsko

2000 61,9 69,2 18,5 50,3 55,0 36,8

2001 61,0 68,2 25,1 48,9 52,0 37,6

2002 60,4 68,0 28,5 43,4 55,6 42,2

2003 61,9 69,1 30,1 42,4 58,4 47,1

2004 62,2 69,5 30,4 41,5 59,1 45,7

2005 62,8 70,1 29,7 34,2 61,8 47,1

2006 61,4 68,3 29,4 30,5 65,6 47,7

2007 58,8 66,0 29,0 29,3 65,9 45,0

2008 61,6 69,4 30,0 27,7 72,9 47,2

2009 73,6 78,7 35,4 35,7 78,3 51,0

Zdroj: Eurostat, ČSÚ Vstupem do eurozóny se Česká republika zaváže dodržovat disciplinovanou fiskální politiku v souladu s Paktem stability a růstu. Mezi hlavní cíle fiskální politiky bude tedy i nadále patřit snižování deficitu státního rozpočtu a navázání na dosažený úspěch v této oblasti z roku 2007. Záměrem české vlády ve fiskální oblasti je provedení nezbytných reforem, a to zejména důchodové reformy a reformy zdravotnictví, postupné snižování vládních výdajů, a tím také deficitu státního rozpočtu. Cílem těchto opatření je splnění podmínek pro možnost vstupu do Evropské hospodářské a měnové unie a zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí České republiky.

ZÁVĚR Členství České republiky v Evropské hospodářské a měnové unii představuje vícestupňový proces, který bude završen přijetím společné měny euro. Vstup do Evropské unie byl pouze mezistupněm tohoto procesu. Vstup do eurozóny je podmíněn plněním maastrichtských konvergenčních kritérií. O přibližování naší země k eurozóně rozhodují ale i další faktory, mezi které patří dosažený pokrok v reálné konvergenci, stupeň otevřenosti ekonomiky či míra vzájemného obchodu se zeměmi eurozóny. Jedním z kritérií pro přijetí společné měny euro je minimálně dvouletá účast v kurzovém mechanismu ERM II. Hlavní problém České republiky v souvislosti s přijetím společné měny euro se nachází na straně celého veřejného sektoru, a to zejména na výdajové straně státního rozpočtu. Jako zcela nezbytné se jeví snižování deficitu státního rozpočtu na přijatelnou úroveň. Snižování rozpočtového deficitu na úroveň požadovanou maastrichtskými kritérii, které by neohrozilo reálnou konvergenci k průměru Evropské unie, bude rozhodujícím faktorem pro vstup České republiky do eurozóny. Na základě rozhodnutí vstoupit do eurozóny dojde k omezení možnosti autonomně využívat nástroje

monetární

politiky.

Význam fiskální

politiky

jako

nástroje

ovlivňování

91  

 

ekonomického vývoje země se tak ještě prohloubí. Prostřednictvím nástrojů fiskální politiky bude možné i v budoucnu ovlivňovat ekonomický vývoj země s cílem postupného vyrovnávání ekonomické a životní úrovně s průměrnou ekonomickou úrovní Evropské unie.

POUŽITÁ LITERATURA Český statistický úřad [online], dostupné z WWW: < http://www.czso.cz> Eurostat [online], dostupné z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu> Konvergenční program České republiky. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR. 2010. [cit. 2010-05-23]. Dostupné z WWW: LACINA, L. a kol. 2007. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vydání. Praha. C.H. Beck. 2007. 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5. Makroekonomická predikce České republiky. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR. 2010. [cit. 2010-05-23]. Dostupné z WWW: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka. 2009. [cit. 2010-05-23]. Dostupné z WWW:

92  

  MANAGEMENT

VYUŽITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V ORGANIZACI Petra Horváthová

KLÍČOVÁ SLOVA talent, talent management, získání, rozvoj, udržení KEYWORDS talent, talent management, acquisition, development, retention ABSTRAKT Aby organizace byla schopna úspěšně dosáhnout svých předem stanovených cílů, aby byla úspěšná při plnění svých úkolů, musí všechny své zdroje - lidi, materiál, techniku a technologie, kapitál i metody - užít maximálně efektivně. Jádrem a nejdůležitější oblastí fungování celé organizace jsou lidské zdroje, zejména talentovaní jednotlivci. V kvalitních, optimálně řízených a využívaných lidských zdrojích, v racionálním hospodaření s nimi, lze nalézt jeden z klíčových faktorů ekonomické výkonnosti, prosperity a konkurenceschopnosti organizace. Jedním z možných nástrojů úspěšného řízení lidských zdrojů v organizaci je systém talent managementu. Článek popisuje nejen podstatu, obsah, význam a přínosy talent managementu, ale i jeho procesy - získání, rozvoj a udržení talentů - jako konkrétní nástroje řízení talentovaných jednotlivců v organizaci. ABSTRACT To be able successfully to achieve in advance outlined objectives, to be successful in fulfilling its tasks the organization has to utilize efficiently all its sources - people, material, technique and technologies, capital as well as methods. The core and the most important area of the whole organization's working are human resources, mainly talented individuals. One of the key factors of organization's economic performance, prosperity and competitiveness can be found in quality optimum controlled and utilized human resources and in their rational management. One of the possible instruments of human resources successful management in organization is the system of talent management. The article describes not only the nature,

93  

 

content, significance and benefits of talent management, but also talent management processes - the acquisition, development and retention of talents as a concrete instrument of talented employees’ management in organization.

ÚVOD V současných tvrdých podmínkách konkurence, která nabývá globálního charakteru, v podmínkách rostoucích tlaků globalizace podnikatelského prostředí, se pro organizace stále klíčovějšími stávají lidské zdroje. Nikoliv finanční prostředky, moderní a výkonná technika a technologie či kvalitní strategie, ale lidé, efektivní zaměstnanci, jsou hlavní konkurenční výhodou. Ty organizace, které chtějí v rostoucí konkurenci přežít a růst, předstihnout svou stávající konkurenci a podstatně zvyšovat přidanou hodnotu, realizovat konkurenční výhodu, musejí přilákat, pěstovat a udržet si talentované zaměstnance. Pokud možno, mimořádně talentované. Protože se však jedná o relativně malou a konečnou skupinu nejtalentovanějších potenciálních zaměstnanců, boj organizací o tyto zaměstnance značně přitvrzuje. Zásoba těch nejschopnějších lidí v populaci je však dosti omezená (Koubek, 2007). Pro organizace z toho jednoznačně vyplývá, že v zájmu vlastní konkurenceschopnosti musí organizace tyto omezené zdroje talentovaných lidí za použití co nejúčinnějších nástrojů nalézat, efektivně je pak rozvíjet, využívat a v organizaci udržet (Keclíková, Briš, 2007). Řízení talentů by se nemělo zaměřovat jen na pracovníky s vysokým potenciálem, např. přednostně na manažery na vrcholových vedoucích funkcích. Je potřeba zavést širší přístup, který identifikuje talenty a klíčové segmenty pracovníků napříč celou hierarchií organizace. Stejně tak by se řízení talentů nemělo zaměřovat jen na talenty – jednotlivce, ale také na optimální spojování talentovaných lití do týmů a za účelem synergického efektu pak formování jakéhosi úhrnného talentu týmu a organizace. Talent Management se netýká, jak je někdy mylně zjednodušováno, jen záležitostí odměňování a benefitů talentovaných zaměstnanců, ale také motivace, umožnění kariérního růstu, vytvoření vhodného pracovního prostředí, slušného přístupu nadřízených, pěstování kultury uznání, úcty a respektu, zavedení cílených strategií a dal., které poskytnou lidem a organizaci prostor a příležitost rozvinout a využít talent. Samozřejmostí je, že systém řízení talentů je navázán na podnikatelskou strategii.

94  

 

Zahraniční praxí je tento přístup důkladně prověřen a lze jej považovat za platný, hodnověrný přínosný a užitečný nástroj systematické práce s talentovanými jednotlivci v organizaci. Při řízení svých lidských zdrojů tento systém skutečně využívají. Cílem článku je popsat nejen podstatu, význam a přínosy talent managementu, ale zejména jednotlivé procesy řízení talentů – získání, rozvoj a udržení talentů – a to tak, aby předložené poznatky a postupy mohly být prakticky použity jako nástroje řízení lidských zdrojů organizace. Struktura článku odpovídá požadavkům splnění stanoveného cíle; v úvodních částech jsou definovány základní pojmy, vymezeny možnosti a přínosy řízení talentů, hlavní část se pak věnuje jednotlivým procesům řízení talentů jako stěžejní části talent managementu.

ZÁKLADNÍ POJMY K základním pojmům dané oblasti patří pojmy talent a talent management. Co je to „talent“? Koho můžeme označit za „talent“? Co si představit pod pojmem „talent management“? Odpovědět na tyto zásadní otázky a jednoznačně vymezit tyto pojmy však není jednoduché. Jak na akademické půdě, tak v praxi pokračuje diskuse o tom, jak definovat talent a jak vymezit talent management. Někteří odborníci za talent považují takového mimořádně schopného zaměstnance s velkým potenciálem, který může mít významný vliv na výkon organizace, a domnívají se, že talent management se týká jen klíčových jedinců, tedy schopných lidí směřujících do vyšších či vrcholových funkcí (Smilansky, 2005). Tento pohled na to, kdo je označován za talent, převládá i u nás, v České republice. Jiní autoři však tvrdí, že za talent může být považován prakticky kdokoli, kdo může přispět k dosahování cílů organizace, že talent management by se neměl omezovat jen na několik málo favorizovaných jednotlivců. Jakou měrou talentovaný jednotlivec přispěje k naplňování úkolů organizace, bude záležet i na tom, jakou pozornost bude organizace věnovat rozvoji jeho talentu. Katarína Smrčeková ze společnosti PricewaterhouseCoopers uvádí, že v Česku označujeme za talenty především ty, se kterými se počítá do manažerských rolí. Zde, podle ní, máme ve srovnání se zahraničím nedostatky. Manažeři totiž nejsou jediná skupina, kterou můžeme označit za talenty. Jde i o specialisty. Například u firem na severu Čech, kde je těžké sehnat

95  

 

lidi na dělnické pozice, je možno za talenty považovat i některé dělníky, kteří dokážou vést a motivovat ostatní. Podle této manažerky by možná bylo dobré demystifikovat slovíčko talent a jeho úzké chápání pouze ve spojitosti s managementem (Smrčeková, 2007). Dle Pavla Kafky, ředitele společnosti Siemens CZ, tato firma definuje talent jako někoho, kdo trvale podává vysoký výkon a během pěti let přeskočí dva stupně; může se přitom jednat jak o manažerskou, tak expertní oblast (Kejhová, 2008). Jiní autoři popisují talent jako jednotlivce, který dokáže „svoji“ organizaci odlišit od ostatních, jako jednotlivce, který významnou měrou ovlivňuje schopnost organizace porazit konkurenci (Becker, Finman, Freedman, 2004) Pavla Staňková, konzultantka v oblasti řízení lidských zdrojů ve společnosti Deloitte CZ a Alena Kazdová, šéfredaktorka magazínu HR Management, označují za talent zaměstnance, jehož podíl na výkonnosti společnosti je vyšší než požadovaný a hodnota, kterou vytváří pro zákazníky a akcionáře, přesahuje standard. Dle těchto odbornic pro svůj růst i pro vlastní pocit seberealizace potřebují talenti stále nové podněty a náročnější úkoly, většinou pracují s velkým nasazením a práce je baví (Staňková, Kazdová, 2006). Každá organizace musí mít jasně dáno, co si představuje pod pojem talent (Cannon, McGee, 2007). Při definici talentu je potřeba uvažovat několik složek, včetně měření současného výkonu, výstupů a výsledků. Řada definic v sobě zahrnuje také měření potenciálu. Jedna z nejběžnějších definic popisuje talentovaného jednotlivce jako člověka, který podává jak vysoký výkon, tak projevuje vysoký potenciál. Některé organizace se zaměřují na schopnost být povýšen a za talent považují takové zaměstnance, kteří jednak podávají vysoký výkon, jednak jsou vysoce povýšitelní. Jiné definice se naopak zaměřují na vstupy nebo kompetence. A jak definovat koncepci talent managementu? Převážná část odborné veřejnosti se shoduje na názoru, že se jedná o systém získání, udržení a rozvoje talentů. Někteří autoři například za talent management považují používání vzájemně propojeného souboru činností, které mají zabezpečit, aby organizace přitahovala, udržovala si, motivovala a rozvíjela talentované lidi, které potřebuje v současnosti a bude potřebovat i v budoucnosti (Armstrong, 2007). Cílem je zajistit tok talentů a uvědomovat si, že talenty jsou hlavním zdrojem organizace. Podobně nahlížejí na talent management i zástupci společnosti INC Consulting spol. s. r. o., kteří uvádějí, že cílem řízení talentů je přilákat, rozvíjet, udržet a využívat zaměstnance

96  

 

s takovými dovednostmi a odbornými znalostmi, kteří pokryjí současné a budoucí potřeby firmy (INC Consulting, 2008). BNET, britský server věnující se problematice managementu, definuje talent management jako získávání, výběr, identifikaci, udržení, řízení a rozvoj zaměstnanců, o kterých si myslíme, že mají potenciál k vysokému výkonu. Dle jiných autorů je talent management proces, kterým organizace identifikuje, řídí a rozvíjí své současné zaměstnance nyní a pro budoucnost (Cannon, McGee, 2007). Autorka tohoto článku za talent považuje jednotlivce, který podává jak vysoký výkon, tak projevuje velký potenciál ; za talent management pak vzájemně propojený soubor činností organizace, jejichž úkolem je získat, rozvíjet, motivovat a udržovat si talentované zaměstnance potřebné pro splnění jak současných, tak budoucích podnikatelských cílů.

VÝZNAM A PŘÍNOSY TALENT MANAGEMENT V životě organizace se vyskytuje řada situací, které, pokud nejsou řešeny, mají negativní dopad na fungování organizace, na naplňování její podnikatelské strategie, dosahování vyšší návratnosti investic, efektivity práce, produktivity apod. Zásadní oblastí se jeví úspěšné zvládnutí problematiky řízení lidských zdrojů, jejich rozvoj, rozmísťování a propojování jejich důležitých znalostí. Toto je a bude rozhodující pro rozlišení organizací na prosperující a ostatní. Už i zástupci českých firem, nejen představitelé zahraničních organizací, si začínají uvědomovat, že lidské zdroje jsou dnes klíčovější než kdy jindy, začínají například chápat význam a výhody práce s talenty jako jednoho z nástrojů řešení problémových situací, uznávají jeho přínosy pro organizaci. Příčin, které vedou k nutnosti zabývat se lidskými zdroji, zejména však talentovanými jedinci, kteří velkou měrou ovlivňují výkon a tedy konkurenceschopnost organizace, je podle některých autorů několik - ustavičný růst specializace ve všech disciplínách spojených s prudkým nárůstem znalostí; potřeba neustálých inovací, výzkumu a rozvoje; limitovaná flexibilita organizací provádět výcvik „na zelené louce“, což podporuje vyhledávání potřebných jedinců mezi zkušenými zaměstnanci na trhu práce; nedostatek správných schopností (endemický problém nejvyspělejších průmyslových společností); stále menší flexibilita pracovní síly (z důvodu vícekariérních rodin, hledání větší rovnováhy mezi prací a

97  

 

životem, rostoucích nároků na požadavky, které by měly být uspokojeny „ideální“ prací apod.) aj. (Cannon, McGee, 2007). Shrnuto ve Financial Times z roku 2006: „Talent je nejvzácnějším zdrojem vyskytujícím se v dnešním moderním světě.“ Prostřednictvím talent managementu, prostřednictvím systematické práce s talenty, mohou být řešeny například následující situace a strategické otázky - v organizaci nebyla dosud řešena otázka identifikace a potřeby talentů v souvislosti s obchodními prioritami; v organizaci se vyskytují obtíže s obsazováním nejdůležitějších pozic, na trhu i v rámci organizace existuje nedostatek kvalifikovaných lidí; proces získávání zaměstnanců v organizaci je úspěšný, ale talentované zaměstnance se nedaří v organizaci udržet; v organizaci nelze efektivně nalézt talenty a identifikovat zaměstnance s vysokým potenciálem; těžko se v organizaci hledá rovnováha mezi udržením zaměstnanců v jejich pozicích a poskytováním příležitostí pro jejich další rozvoj; v organizaci existuje vysoká fluktuace, zejména v nejdůležitějších segmentech pracovní síly; v oblasti byly zavedeny „best practice“ programy, ale v přístupu zaměstnanců nelze pozorovat velké změny; zákazníci organizace přecházejí ke konkurenci díky osobním vztahům s dřívějšími zaměstnanci; očekává se, že v budoucnu dojde k výraznému organizačnímu růstu nebo bude realizována akvizice vyžadující přítomnost zkušených zaměstnanců; dojde k restrukturalizaci vyvolané potřebami organizace aj. Hlavní přínosy, které poskytuje správně nastavený a aplikovaný systém talent managementu, jsou následující - talentovaní zaměstnanci přispívají větší měrou k naplňování strategie a ekonomických cílů organizace; klesají náklady na fluktuaci a nábor nových zaměstnanců; organizace se pro talenty stává vyhledávaným a atraktivním zaměstnavatelem; jsou identifikováni a udrženi talentovaní zaměstnanci; plánování nástupnictví klíčových pozic je efektivnější, stejně jako zajišťování zaměstnanců z interních zdrojů a jejich motivace; talentovaní zaměstnanci jsou umístěni na vhodných pozicích a jejich potenciál je lépe využit; jsou minimalizovány ztráty spojené s neobsazenými klíčovými pozicemi. Dle serveru talent management Forum, prvního serveru, který se výhradně věnuje problematice talent managementu a jeho vlivu na podnikání, je řízení talentů celosvětově nejaktuálnějším tématem fungování organizací a prioritní záležitostí manažerů věnujících se řízení lidských zdrojů.

98  

 

PROCESY TALENT MANAGEMENTU Základem efektivní práce s talenty je vytvoření strategie talent managementu zaměřené na talentované zaměstnance, která bude v souladu s podnikatelskou strategií organizace (viz obr. 1). Pouze z této strategie, samozřejmě prostřednictvím strategie řízení lidských zdrojů, mohou vycházet klíčová rozhodnutí, zda a které aktivity Talent Managementu realizovat. Cílem strategie řízení talentů je zabezpečit fond vysoce talentovaných, kvalifikovaných, angažovaných a oddaných jednotlivců schopných přispět k dosažení současných i budoucích požadavků organizace, zabezpečit tzv. talent-pool.

Obr. 1: Vztah mezi podnikatelskou strategií organizace a talent-poolem podniková  strategie 

strategie řízení  lidských zdrojů

strategie řízení  talentů

talent ‐ pool 

Zdroj: vlastní zpracování Praktickým vyústěním strategie Talent Managementu jsou tři základní skupiny procesů vedoucích k zabezpečení odpovídajícího talent-poolu. Jedná se o získání, rozvoj a udržení talentů, kdy každý z těchto procesů v sobě zahrnuje celou řadu souvisejících činností, řadu jednotlivých složek (viz obr. 2).

Obr. 2: Strategie talent managementu

získání 

rozvoj  rozmístění 

udržení 

Zdroj: vlastní zpracování

Talent management bude úspěšný jen tehdy, pokud bude propojen s interním i externím náborem, vzděláváním a rozvojem talentů, jejich odměňováním, hodnocením, motivací, vedením a interní komunikací. Je potřeba jasně vymezit a komunikovat v rámci organizace, podle jakých kritérií jsou talenti vybíráni, kdo bude garantem jejich programu a kdo a jak bude o talenty pečovat. Velmi důležité je ještě před výběrem účastníků programů naplánovat, jaké programy budou talentům nabízeny, za jakých podmínek a v jakých časových intervalech

99  

 

jim budou přidělovány projekty, nebo kdy a za jakých okolností se budou posunovat na další pozice. Organizace se liší ve způsobech, jak řídí své talenty. Ideální je, propojit všechny, nebo alespoň většinu těchto činností tak, jak se o to některé organizace skutečně snaží (Armstrong, 2007). Některé firmy se však soustředí jen na jednu nebo dvě činnosti, což však nepředstavuje systematický přístup k řízení talentů.

ZÍSKÁNÍ TALENTŮ Prvním krokem, který musí organizace učinit, je identifikovat klíčové role, což jsou takové pozice v organizaci, jejichž neobsazení vede k vážnému narušení fungování organizace, jsou to role nejvíce kritické pro dosažení jejího úspěchu. V souvislosti s tím pak musí zhodnotit, zda disponuje zaměstnanci s klíčovými kompetencemi, kteří budou v budoucnosti v závislosti na podnikatelské strategii zapotřebí. Pokud nemá dostatek existujících zdrojů, musí tyto talenty nalézt. Talenty může identifikovat mezi svými stávajícími zaměstnanci, z vnitřních zdrojů, nebo získat ze zdrojů vnějších, z trhu práce, přechodem talentů od konkurenčních firem, z jiných oborů, vyhledáním talentů mezi zaměstnanci, kteří vykonávají u organizace stáž, vyhledáním talentovaných jedinců mezi studenty či absolventy, přímým oslovením vytipovaných jednotlivců, prostřednictvím Internetu, specializovaných agentur apod. Organizace by si měly uvědomovat, že úspěšnost na poli řízení talentů nespočívá hlavně v tom, kolik talentů a jaké talenty získají v soutěži s jinými organizacemi (z vnějších zdrojů), ale hlavně v tom, jak budou hospodařit s talenty, které již mají (z vnitřních zdrojů), jak je budou motivovat a rozvíjet, jak o ně budou pečovat a vážit si jich, do jaké míry si je udrží (Koubek, 2007). Pavla Staňková, konzultantka v oblasti řízení lidských zdrojů ve společnosti Deloitte a Alena Kazdová, šéfredaktorka magazínu HR Management, uvádějí: “Při získávání talentů nejde pouze o čerstvé absolventy bez předchozích pracovních zkušeností, jak se dnes řada firem ve své náborové politice mylně domnívá. Jde především a hlavně o pracovníky, o jejichž výkonu je jejich nadřízený již plně přesvědčen na základě předchozí spolupráce a kteří mají velký potenciál a předpoklady pro další profesní růst v nových oblastech” (Staňková, Kazdová, 2006).

100  

 

Důležitým krokem, který musí organizace při řízení talentů učinit, je identifikovat klíčové kompetence organizace, kompetence kritické pro úspěch každého zaměstnance a tedy i celé firmy. Specifikace kompetencí umožňuje organizacím nadefinovat, kterým směrem by se měl talent jednotlivých zaměstnanců formovat tak, aby to vedlo k užitku organizace, a zároveň umožňuje snadněji poměřovat, do jaké míry jsou nastavená očekávání naplněna. Možností, jak identifikovat klíčové kompetence, existuje několik. Manažeři organizace si mohou „vzít k ruce“ existující seznam kompetencí a společně vybrat (a přesně definovat) ty, které jsou nejdůležitější pro jejich organizaci. Druhým způsobem, jak vybrat dané kompetence, je uvažovat klíčové požadavky pracovních rolí. Opět je potřeba vybrané kompetence přesně specifikovat. Třetí možností je porovnat jednice, který podává v klíčové roli špičkový výkon s tím, který podává typický (nikoliv podprůměrný) výkon. Co odlišuje špičkového pracovníka od typického? V čem je ten špičkový výjimečný? Co ho motivuje? Jak přemýšlí? Je potřeba se zaměřit nejen na výsledky, ale i činnost špičkového pracovníka. Výstupem je pak definice klíčových kompetencí organizace. Existuje maximálně 30 klíčových kompetencí; většina organizací používá při talent managementu něco mezi devíti a jedenácti kompetencemi (Berger, Berger, 2003). Může se jednat např. o orientaci na činnost, komunikaci, kreativitu, kritický úsudek, orientaci na zákazníka, interpersonální dovednosti, vůdcovství, týmovou práci či technickou kvalifikaci. Identifikace talentů probíhá na základě zhodnocení jejich současného výkonu a předpovědi potenciálu. Hodnocení výkonu je měření aktuálně dosažených výsledků v rámci těch oblastí, za které je daný jednotlivec zodpovědný a/nebo kompetencí, které jsou považovány za kritické pro úspěch vykonávané práce i celé organizace. Předpověď potenciálu je prognóza toho, o kolik úrovní může zaměstnanec v rámci organizace postoupit na základě jeho minulého/současného hodnocení výkonu, výcviku a rozvoje, preferencí v kariéře a současných a plánovaných úrovní kompetencí. Metod, kterých může organizace použít pro hodnocení výkonu a předpověď potenciálu zaměstnanců jak z vnitřních, tak z vnějších zdrojů, tedy metod, které slouží k identifikaci talentů, existuje celá řada. Vždy je pro daný typ zaměstnance potřeba zvolit takové jejich druhy a kombinace, které povedou současně jak k hodnocení výkonu, tak k předpovědi potenciálu. Není možno spolehnout se jen na jednu metodu. Také je třeba mít na paměti, že nejprve je nutno znát kritéria identifikace, teprve pak můžeme volit metody.

101  

 

Talenty z vlastních zdrojů hledáme nejčastěji prostřednictvím fungujícího systému pravidelného hodnocení, v rámci něhož využíváme řadu metod. K nejpoužívanějším metodám patří metoda hodnocení podle stanovených cílů (MBO – Management by Objectives), assessment centre, analýza kritických událostí a 360º zpětná vazba. Pro identifikaci talentů z vnějších zdrojů můžeme využít testy pracovních způsobilostí, metodu assessment centre a behaviorální (kompetenční) rozhovory. Hodnotitelem bývá nejčastěji přímý nadřízený hodnoceného. Z různých důvodů (možnost existence subjektivního zabarvení hodnocení nebo nedostatečné autority nadřízeného, neexistence častého kontaktu mezi hodnoceným a hodnotitelem a dal.) může být hodnocení prováděno i osobami stejného postavení, podřízenými, klienty/zákazníky/dodavateli, externími experty či jako kombinace těchto možností. Po zhodnocení výkonu a předpovědi potenciálu dochází k vlastnímu vymezení skupiny talentovaných zaměstnanců – k vytvoření talent-poolu. Jednotlivci, kteří vyhovují předem daným kritériím, mohou být společně označeni za talenty, nebo může být tato skupina talentovaných jednotlivců ještě dále rozdělena do tří skupin – na top talenty, talenty a možné talenty (viz obr. 3). Vždy záleží na organizace, jak ke klasifikaci talentů přistoupí. V souvislosti s vytvořením talent-poolu by vedení společnosti mělo dát jasně najevo, že talentem se může stát kdokoliv, bude-li splňovat předem stanovená kritéria. Program pro talenty by měl být nastaven motivačně a to nejen pro jeho stávající účastníky, ale i pro potenciální účastníky. Talenti by měli o své místo v programu zdravě soupeřit a měli by být jasně obeznámeni s tím, že přestanou-li splňovat požadovaná kritéria, může být do programu na jejich místo nominován někdo jiný.

Obrázek č. 3: Klasifikace talentů

 

 

 

 

 

talent 

top talent 

102

 

vysoký

Výkon

    možný talent 

nízký

nízký

Potenciál

vysoký

Zdroj: CANNON, J. A.; McGEE, R. Talent management and Succession Planning. 1st ed.London: CIPD, 2007. 406 p. ISBN 978-1843981732.

ROZVOJ TALENTŮ Jaké další kroky, po identifikaci talentů, by měla organizace učinit? Mělo by být zajištěno, aby tito lidé v organizaci zůstali, nikoliv aby organizaci z různých důvodů opustili. Měly by jim být nabídnuta náročná práce, poskytnuta možnost dalšího rozvoje, získání schopností vyžadovaných pro práci v komplexnějších pracovních pozicích. Talenti by měli být podporováni a odměňováni prostřednictvím pobídkových programů, měla by jim být dána možnost pracovat na speciálních projektech, které jim umožní projevit jejich kvality apod. Co se týče dalšího rozvoje talentů, organizace by měla těmto jednotlivcům nabídnout možnost rozvoje jejich silných stránek, zlepšení individuálního celkového výkonu i jednotlivých kompetencí, posílení jejich motivace a umožnění rozvoje jejich kariéry. Pro talentované zaměstnanec by měl v organizaci být vyvinut a v úzké součinnosti s jejich manažery realizován speciální rozvojový program, který by měl mít podobu uceleného program pro přesně specifikovanou skupinu talentů, doplněný o individuální potřeby jednotlivých účastníků. Tento program by měl být nadstavbou běžné rozvojové nabídky i

103  

 

individuální péče, které by se talentovaným zaměstnancům mělo běžně dostávat ze strany liniového managementu i managementu lidských zdrojů. Rozvojový program může zahrnovat kombinaci nejrůznějších metod, aktivit či nástrojů rozvoje talentů, vždy podle specifických potřeb konkrétní organizace. Může se jednat jak o metody k rozvoji na pracovišti při výkonu práce (on-the-job), tak o metody používané k rozvoji mimo pracoviště (off-the-job). Větší důraz je kladen na metody používané ke vzdělávání na pracovišti, používají se samozřejmě ale obě skupiny metod. K metodám on-the-job jistě patří coaching, mentoring, pověření úkolem, rotace práce (crosstraining), práce na projektech, stáže apod. Metody off-the-job zahrnují přednášky, semináře, řešení případových studií, workshopy, manažerské hry, development centre, outdoor training/learning, e-learning aj. Podle průzkumu společnosti Deloitte a zkušeností z mezinárodních společností, které s Talent Managementem již pracují, nejefektivnějším způsobem rozvoje talentů jsou metody onthe-job neboli učení se přímo na pracovišti, zejména rotace práce a zapojení se do projektů, s podporou manažera, kouče nebo mentora. Tento způsob rozvoje propojuje učení na projektech uvnitř konkrétní organizace a v rámci týmu prostřednictvím sociálních vazeb, které ve firmě fungují. Talent zároveň získává zpětnou vazbu od všech ostatních a může se tak s firmou lépe ztotožnit. Velký důraz je kladen na coaching jako na nástroj k sebereflexi, pochopení sebe sama, svých možností a mezí, formulování ambiciózních, nicméně splnitelných cílů, plánů, očekávání a nalézání optimálních cest k jejich uskutečnění – tedy ke změně myšlení, postojů, chování a jednání, směřujícího k efektivnímu zvyšování výkonnosti vlastní i druhých (Barták, 2008). Programy rozvoje talentů velmi úzce souvisí s plánování kariéry a plánováním nástupnictví. Poskytují talentům příležitosti růst ve svých současných pracovních rolích a postupovat do rolí vyšší úrovně. Plánování kariéry utváří funkční postup talentů v organizaci v souladu s posuzováním potřeb organizace. Talentovaní lidé by měli projít určitým sledem zkušeností doplněných koučováním a rozvojovými programy, které je připraví na to, aby byli v budoucnosti připraveni zastávat náročnější pracovní role. Plánování nástupnictví má zabezpečit, aby organizace měla k dispozici talenty, které bude potřebovat k uspokojení svých podnikatelských potřeb v budoucnosti. UDRŽENÍ TALENTŮ

104  

 

Nedílnou součástí talent managementu jsou i aktivity, které zabezpečují udržení a stabilizaci talentů v organizaci. Talentovaní jednotlivci by neměli organizaci opouštět, protože jejich odchody mají na chod organizace obvykle mimořádný, jejich počtu nepřiměřený dopad. K faktorům ovlivňujícím udržení talentů v organizaci patří nabídka zajímavé a oceňované práce, zajištění příležitostí ke vzdělávání a rozvoji a postupu v kariéře, respektování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, nabídka flexibilní pracovní role, nabídka kvalitních pracovních podmínek a vybavení, poskytnutí pocitu uznání, úcty a respektu, nabídka odpovídající odměny a v poslední době také prosazování přístupu společenské odpovědnosti organizace. Vše výše uvedené tvoří pro talentovaného jednotlivce hodnotnou nabídku, která signalizuje, že se v organizaci bude dbát na zdravé hodnoty, že zaměstnanci mohou očekávat dobré řízení, svobodu a autonomii, vysoce podnětnou práci, příležitosti ke kariéře a odpovídající odměnu (Armstrong, 2007). Je potřeba zabezpečit, aby talentovaní jednotlivci cítili, že jsou oceňování a že mají pro organizaci značnou, či dokonce prvořadou hodnotu.

ZÁVĚR Stále rychlejší a častější změny externího prostředí kladou na organizace stále náročnější požadavky. Pro téměř všechny typy organizací jsou hlavním aktivem zvládnutí těchto změn lidé. Bez kvalifikované pracovní síly, bez zaměstnanců vyznačujících se potřebnými schopnostmi a znalostmi, řada z organizací nejenže neudrží krok s konkurencí, ale dokonce nemusí v daných podmínkách ani přežít. Za jeden z efektivních nástrojů řízení lidských zdrojů v organizaci můžeme považovat talent management. Jak by ale měla organizace správně k řízení svých talentovaných zaměstnanců přistupovat? Měla by jim nabídnout skutečnou perspektivu, věnovat se strategii jejich řízení. Nevyužívat jen formálních programů rozvoje talentů a zaměření se zejména na řízení kariéry a plánování nástupnictví, ale aplikovat komplexní systém řízení talentů, systém talent managementu, který těmto talentovaným jedincům umožní skutečný rozvoj a hlubší identifikaci s organizací. Organizacím pak tento systém pomůže získat a udržet vysoce talentované zaměstnance, stavět na jejich silných stránkách, odměňovat jejich úspěchy, poskytovat jim příležitosti k pokroku a zvyšovat jejich celkovou efektivitu a tím i efektivitu celé organizace.

105  

 

Je samozřejmé, že v souvislosti s aplikací talent managementu v organizaci je potřeba hodnotit úspěšnost tohoto přístupu, tedy to, zda na základě realizace talent managementu došlo v organizaci ke zlepšení znalostí a/nebo chování a jaký vliv měla změna těchto charakteristik na celou organizaci. Konkrétně se může jednat o sledování procenta pracovních rolí s identifikovanými nástupci, procenta neobsazených rolí, sledování času obsazení důležitých neobsazených pracovních rolí, sledování fluktuace talentovaných zaměstnanců, nákladů na získání talentů, nákladů na jejich rozvoj, sledování rozpočtu talent managementu, míry návratnosti investic (srovnání změny investic do rozvoje se změnou výkonnosti organizace) aj. Organizace musí vědět, zda se jí talent management „vyplatí“. Možností využití systému talent managementu při řízení lidských zdrojů v organizaci se zabýval i tento článek. Smyslem textu bylo, kromě popisu podstaty, obsahu, významu a přínosů tohoto přístupu představit zejména procesy talent managementu - získání, rozvoj a udržení talentů - jako konkrétní nástroje systematické práce s talentovanými jednotlivci v organizaci. Záměrem bylo poukázat na to, že ač se jedná o přínosný nástroj práce s talenty, pro organizace koncepce talent managementu nepřináší z hlediska úkolů řízení lidských zdrojů i jednotlivých personálních činností žádné zvláštní požadavky. Jde jen o pečlivé uplatňování nejlepších zásad a přístupů, které se v praxi osvědčily, zejména v oblasti získávání a výběru, vzdělávání a rozvoje, odměňování a péče o zaměstnance!

POUŽITÁ LITERATURA ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J. Koubek. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1407-3. BARTÁK, J. Talentovaně s talenty. Personál, červen 2008, s. 4-6. ISSN 1213-8878. BERGER. L. A; BERGER, D. R. Talent Management Handbook: Creating Organizational Excellence by Identifying, Developing & Promoting Your Best People. 1st ed. New York: McGraw-Hill, 2003. ISBN 978-0071414340. CANNON, J. A.; McGEE, R. Talent Management and Succession Planning. 1st ed. London: CIPD, 2007. ISBN 978-1843981732. KECLÍKOVÁ, K.; BRIŠ, P. Současné a budoucí trendy v managementu zdravotnictví. Jakost pro život, březen 2007, s. 32-35. ISSN 1213 – 0958.

106  

 

KOUBEK, J. Řízení talentů – aktuální téma personalistiky. Personál, září 2007, s. 6-7. ISSN 1213-8878. SMILANSKY, J. The Systematic Management of Executive Talent. London: Hydrogen, 2005.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE BECKER, C. D.; FINEMAN, M. R.; FREEDMAN, R. J. Best Practices in Talent Management from a Study of American and European Multinationals. 2004 [on-line] [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: . INC CONSULTING Talenty a klíčoví zaměstnanci. 2008 [on-line] [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . KEJHOVÁ, H. Nástupců si vychovejte několik. 2008 [on-line] [cit. 2008-12-16]. Dostupný z WWW: . SMRČEKOVÁ, K. Šéf podpoří talent, když si je jistý sám sebou. 2007 [on-line] [cit. 200812-05].

Dostupný z WWW:
si-je-jisty-sam-sebou>. STAŇKOVÁ, P.; KAZDOVÁ, A. Objevem talentů vše nekončí, ale začíná. 2006 [on-line] [cit. 2009-01-12]. Dostupný z WWW:
107  

PODNIKÁNÍ   PEDAGOGIKA

DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTECH PEDAGOGICKÉHO KONSTRUKTIVISMU Dušan Kučera

KLÍČOVÁ SLOVA Informační společnost, znalostní společnost, individualita, osobnost, konstruktivismus, vzdělávací psychologie a pedagogika. KEYWORDS Information

society,

knowledge

society,

personality,

individuality,

constructivism,

educational psychology and pedagogy. ABSTRACT The paper is taking a think upward educational praxis in distance learning (DL). Purpose of the study's focuses on current educational process at online courses. The concentration of author is on pedagogical and psychological dangers of DL in post-graduate programs based on the understanding of constructivism. The paper make short theoretical introduction to DL and describes the relations between the tutor and student and between the impersonal computers. The understanding of pedagogical and psychological processes is serving as a qualitative challenge for educational work of tutors. ABSTRAKT Příspěvek se zamýšlí nad vzdělávací praxi v distanční výuce. Účelem studie je zamyslet se nad běžnou vzdělávací praxi v kurzech online. Autor se soustřeďuje na nebezpečí, které souvisí s distančním (dále jen DV) především v postgraduálním manažerském studiu. Dané pochopení vychází z principu pedagogického konstruktivismu, V oblasti pedagogické a psychologické však nutno upozornit na určité limity DV. Studie nabízí krátký úvod k DV a popisuje vztahy mezi tutorem, studentem a neosobním počítačovým programem. Připomenutí základních pedagogicko-psychologických principů slouží jako kvalitativní výzva pro tutorskou výchovnou práci.

108  

 

ÚVOD Distanční vzdělávání (DV) známé jako kurzy on-line se v posledních dvaceti letech staly velmi rozšířené a populární. Smyslem tohoto článku není znovu shrnovat řadu výhod dané formy studia a výuky. Také není smyslem této studie zdržovat se běžnými nevýhodami, které jsou dány technikou jako takovou. Pokud se zamýšlíme nad určitými limity či dokonce nebezpečím DV, myslíme tím na potřebu znovu promýšlet běžné výukové postupy a technické programy za účelem vyhnutí se známých rizik a zvyšování celkové kvality takového vzdělávání. Jako každé vzdělávání, tak i DV je založeno na vzájemném vztahu mezi učitelem a studentem, ve kterém se ani jedna strana nemůže stát pouhou „technickou“ součásti obdivovaného počítačového procesu. Především v prakticky orientovaném vzdělávání hraje velkou roli výchovný proces orientovaný na celkový rozvoj osobnosti.

KONTEXT INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI Hodnocení DV se různí podle filozofického, pedagogického, psychologického přístupu jednotlivých škol. Rozdíly existují dokonce i v jednotlivých zemích. Zatímco východní země Evropy jsou DV a jeho technickými možnostmi nadšeny, západní evropské země jsou k DV daleko kritičtější. Rovněž je známo, že univerzity Spojených států jsou často orientovány pragmatickým zájmem, než již zmíněné západoevropské země (především Německo a Rakousko). O situaci v ČR vypovídá nejaktuálněji konference na ŽČU v Plzni. Prvotní nadšení z možností počítačové technologie vedl k označení „informační společnost“. Dnes již víme, že její vrchol střídá idea „znalostní společnosti“ (knowledge society - competitive intelligence – business intelligence). Konkrétně pro proces manažerského řízení se ukázala jako nesmírně významná a v nutných procesech postupné transformace společnosti směřuje dál k praktické dimenzi „podnikavé společnosti“. Podstata pedagogické práce a úkolu vzdělávání je založena na určité filozofii pedagogické činnosti, která se pojí s psychologií osobnosti a rozvoje osobnosti. Jak filozofický, pedagogický, tak psychologický pohled naráží na základní hranice DV, která spočívá v samotné podstatě DV. Přestože známe snahy, jak tyto hranice překonávat, stále zůstávají zásadní rozdíly, které mají v manažerské praxi velmi konkrétní praktické dopady. Nedostatky

109  

 

vedoucích pracovníků pak plynou z neúplného pochopení celé problematiky či přímo z určitých principiálních nedorozumění následujících rozdílů: a) „Distanční“ (asynchronní, virtuální) vzdělávání versus bezprostřední a přímé interaktivní a interpersonální vzdělávání, které využívá možností sledovat okamžitou a celkovou reakci studenta. b) Účelově a specializačně zaměřené kurzy ve srovnání s otevřeným kritickým filozofickým přístupem k celkové formě a obsahu vzdělávání. c) Používání technologických (umělých) nástrojů komunikace (simulace) ve srovnání s přirozenými a skutečnými nástroji interpersonální komunikace. d) Individuální, izolované studium ve srovnání se studiem v kolektivu s možnostmi přímého vzájemného ovlivňování a komunikace. e) Specializované vzdělání definovaných kurzů DV (obsahy typu „hard skills“) ve srovnání s celkovým (holistickým) přístupem k aktivnímu vzdělávání v reálném pracovním a profesním kontextu (obsahy tytu „soft skills“). f) Univerzální, (konkrétně také nadkulturní, nadnárodní) „objektivizované“ vzdělávání ve srovnání s místním sociologickým a inerkulturním kontextem určitých skupin lidí. g) Orientace na výsledek, informaci či rychlost ve srovnání s nekonečnými možnostmi dalších metod a forem didaktiky, vyjasňovacího procesu a hodnocení studenta. h) Soustředění se na jazykovou a matematicko-logickou inteligenci používanou v DV versus využití celé šíře a hloubky známých a potřebných druhů inteligence i) Využívání odborných kompetenci ve srovnání s kompetencemi sociálními a emočními. j) Hranice jazykové kompetence (zvláště pokud probíhá proces např. v angličtině jako cizím jazyce) ve srovnání s vyjadřování v mateřském jazyce se všemi nuancemi, které se v komunikaci a v posouzení studentovy kompetence v cizím jazyce ztrácejí. Už jen tato sonda dotýkající se základních pedagogicko-psychologických pozitiv a limitů DV nás vede k dalšímu přemýšlení o jeho filozofických a psychologicko-pedagogických aspektech. Zamýšlené porovnání se nabízí s klasickým vzděláváním a principiální úlohou vzdělávacího procesu.

110  

 

KONTEXT FILOSOFICKÉHO POJETÍ Základní filozofický prvek vzdělávání souvisí s pojetím moudrosti. Zvláště moderní roztříštěnost oborů, šíře informačních zdrojů a samotné DV nás svádí k dojmu, že moudrý a vzdělaný je ten, který projde určitými částmi kurzu, získá patřičné informace, splní připravený záměr kurzu, a je připraven vykonávat určité funkce. Z absolventa standardizovaných studijních bloků se stává specialista, „odborník“, protože splnil připravený záměr kurzů. Pokud se ovšem zamýšlíme nad podstatou vzdělávání a výchovy např. na základě starořeckých myslitelů, pak se nemůžeme divit, že takovému procesu Kratochvíl říká v zásadě „protifilosofický“ přístup vzdělávání. I když mluvíme v poněkud zjednodušené podobě, vytváří takový koncept dojem jakési úplnosti vzdělání v oboru. Stálo by za domyšlení, že pravý řecký mudrc si právě z pokory před pravou moudrostí nenazýval „sófos“ (moudrý), nýbrž pouze „filosófos“ (nakloněn k moudrosti). Věděl, že žádná metoda ani stanovený celek, není úplný a dostačující. Druhým důvodem je, že DV má tendenci předem a dost přesně navádět studenta na již hotové úmysly a záměry, metodičnost a cíle. Z tohoto dvojího pohledu hrozí u DV tendence k jakémusi „udílení kvalifikace“, přípravě profesionálů (sofistů). Tento trend nám nedává dostatek důvodů domnívat se, že se může jednat o skutečné vzdělávání či vychovávání samostatného odborníka. U Sokrata si připomínáme, že mudrc se právě nechtěl nechat takto zkratkovitě „zprofesionalizovat“. Sokrates věděl, že dokonce se právě pro lásku k pravdě (filozofii) jeho účelové vzdělání nesmí stát administrativní živností. Filosof (milující moudrost) je spíše označení způsobu života, postoje člověka, schopnost interpretovat, posoudit a vést podle toho svůj zodpovědný způsob života. Kratochvíl říká, že „filozofický vychovatel ani nepoučuje, naopak, jeho odměnou je mu poučení probouzejícího se vědomí vychovávaných.“ Je zde tedy pro DV ke zvážení, zda obecná myšlenka DV vlastně spíše „nepředstírá“, že díky svým technologickým možnostem přímo disponuje určitým návodem ke vzdělání a řešení téměř všech praktických problémů. To zásadní filozofické nebezpečí tkví v tom, zda DV spíše většinou pasivně nepředává poznatky podle připravených osnov, studijních plánů a akreditací, čímž uzavírá lidské nitro k novým inovativním pohledům, poznatkům a samozřejmě i k očekávanému správnému jednání (když už by to vzdělání mělo splnit konečný smysl). Kdybychom se chtěli držet klasického filozofického pohledu, měli bychom mluvit spíše o „péči o lidskou duši“, a cílevědomě čelit pokušení spíše setřiďovat vybrané myšlenky a elektronicky sestavené

111  

 

poznatky. Takovou (platónskou) péči v dynamickém pohybu duše bude velmi těžké provádět jen technicky či technologicky zvenčí.

KONTEXT OBECNĚ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÝ Původní řecké slovo paideia (výchova, vzdělání) patří k základním spirituálním kategoriím filozofie. Podle Kratochvíla je paideia něčím, „co je hodno úcty a samo schopnost úcty vytváří“. V souvislosti s výchovou a vzděláním bychom tedy měli hovořit o něčem, co probouzí úžas a inspiruje k následné tvořivosti. Rovněž u DV musíme říci, že takto pojatá výchova a vzdělávání musí být založeno na vztahu - na něčem, co vztahy vytváří a je schopno dalších vztahů. Pokud známe Platonovo podobenství o jeskyni, nabízejí se jisté pozoruhodné (pravda - až provokativní) podobnosti: Člověk sedící v jeskyni je vlastně uvězněn k jednomu jedinému pohledu. Hledí na stíny na protilehlé stěně, které na ni vrhají pohybující se předměty za zídkou, před kterou pozorovatel sedí. Onen pozorovatel tam sedí již „od dětství“, jinak celkově spoután tak, že nemůže ani měnit svůj úhel pohledu na ony stínové jevy. Z podobenství víme, že nesleduje skutečné jevy, hledí na stíny. Pozorovatel tedy není soběstačný v hledání jiných informačních zdrojů, není schopen změnit své postavení – a dokonce si svou situaci ani neuvědomuje. Aplikace? Krajním nebezpečím DV by bylo nechat studenta spoutaného jen umělými „stíny“ technologické skutečnosti, které ho vlastně systematicky tvární, někdy i manipulují. V DV tkví nebezpečí, že student si neuvědomí hranice a limity DV, ke kterému se přihlásil a na které více méně spoléhá. Dlouhodobé systematizování a utříďování či zobecňování informací (nebo např. statistik) vlastně svazuje svobodu myšlení, pro které mají být slova učitele či učebnice naopak jen podnětem k dalšímu vlastnímu přemýšlení, hledání a zpracování. Pokud by student pokládal předložené systémy v DV za dostačující nebo dokonce za definitivní, ztrácí příležitost růstu a nenalezení také pohledu nového, a tím i nových poznatků. Patočka je pro nás inspirací tím, že staví proti sobě „pohyb přijímání“ a „pohyb překročení“. Cílem vzdělávání (a také DV) je studentům pomoci se zbavit formálních a strnulých pohledů a najít odvahu vyzkoušet nový a ještě nevyzkoušený prostor a jeho potenciál.

112  

 

VYUŽITÍ TEORETICKÉ ANALÝZY V DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Teoretické zázemí může najít konečný smysl v praktickém využití DV. Náš praktický úkol spočívá ve vhodném spojení technologie s účinným pedagogickým procesem. Tento úkol je ztížen tím, že DV se fixuje na informační technologie. Salomon upozorňuje, že zatímco učení je principiálně chápáno jako aktivní proces mezi učitelem a žákem, PC studenta svádí k určitému

pasivnímu

přejímání

informací

a

vyhovění

nastavenému

procesu.

Konstruktivismus ve výuce se zabývá hlubokou a pro nás těžkou otázkou, zda student přichází do výuky zcela „prázdný“ a „čistý“, anebo zda vstupuje do DV už po svých prvních získaných zkušenostech a naučených poznatcích, tedy s jakýmsi pro DV vhodným či nevhodným předporozuměním. V případě, že student do DV vstupuje už s některými poznatky, neznamená to ještě, že jsou ve finální podobě. To je pro DV jednak nadějí, ovšem i dodatečným náročným úkolem. K postupnému celkovému procesu ve vzdělávání a utváření vlastních postojů potřebujeme celou řada faktorů. Jedním z faktorů je získávání nových poznatků, jiným je jejich způsob využívání. Využívání poznatků nás vede k tomu, abychom získávali nové poznatky. V konečném důsledku nám nepomůže pouze získávání teoretických a umělých poznatků, které nikdy osobně a živě nevyužijeme. A zde musíme připomenout, že v DV je těch příležitostí k aplikaci daleko méně, než v samotné živé výuce, kde je zajištěn přímý osobní kontakt uvnitř celkového živého kontextu studovaného předmětu. Ten může být zajištěn také mimo technologickou platformu: např. rozhovorem s učitelem, odborníkem z praxe, týmovým cvičením anebo dokonce konkrétními exkurzemi, besedami apod. Dalším faktorem kvality DV je samotné porozumění předložených poznatků. Salomon souhlasí s procesem porozumění jako „schopností flexibilně jednat podle toho, co jsme se naučili, schopností improvizovat, inovovat, tzn., jít za informací, kterou jsme získali.“ Tento proces je ovšem možný pouze v určitém kontextu aplikace. Takového uplatnění není schopna samostatná informace, číslo, koncept nebo princip. Teprve ve styku s celou sítí okolností dostává získaná informace konkrétní porozumění. Tou sítí je u Salomona „komplex asociací, korelací, příčin, vnímání součástí a celku, logické souvislosti, emoční a další spojení“. Proto tomuto procesu říkáme „konstrukce“ mentálního procesu. Pro pedagogický konstruktivismus nemá žádný vyučovaný objekt náhodné (nebo jen náhodné, technologicky předepsané) souvislosti. Konečná znalost a vědění je komplexním výsledkem kognitivních, emočních i sociálních vztahů. V DV se proto nemůžeme spoléhat na automatické zapamatování a

113  

 

využívání jednotlivých naprogramovaných faktů, aniž bychom studentům nedopřáli ono široké a hluboké kontextuální živé propojení. Pro DV lze v našem skromném rámci shrnout, že výše nastíněný konstruktivní informační kontext musí mít aktivní propojení se sociálním prostředí, jehož ideální podobou je pořád ještě živá a tvůrčí třída, posluchárna nebo studijní a pracovní tým konkrétních osobností, které mají svou zkušenost, vědomosti, komunikační a společenské projevy. V odborné literatuře v dané souvislosti čteme o učení ve spolupráci (colaborative learning), o recipročním učení (reciprocal teaching) a vztahovém učení (related teaching). Společným jmenovatelem je tedy sociální učení v jakémsi partnerství na rozdíl od studia individuálního (sólo studenta).

KONTEXT OSOBNOSTI TUTORA Úkolem pedagogické a technologické přípravy a samotného odborného vedení DV je, aby se celý proces vzdělávání vyhnul výše uvedeným slabinám a nebezpečím. Konkrétně to znamená, že tutor DV nemůže tolik spoléhat na samotné technologické vedení studenta. Pokud nemají být obě zúčastněné strany, jak tutor, tak student nakonec zklamáni z výsledku, musí v zájmu kvality a samotné účinnosti výuky kriticky prozkoumat své pedagogickopsychologické přístupy. Abychom v DV nešířili pouze jakousi „povrchní inteligenci“ mělo by DV zahrnout co nejvíce prostoru pro studentovu interaktivnost, možnost interpersonálních vztahů a autentické týmové práce. I při této specifické výukové cestě potřebuje student možnosti komunikace nejrůznějšími formami (nejen technologickými). Student potřebuje pro své efektivní studium mít příležitost si vyučovanou látku nejen shromáždit, ale také smysluplně roztřídit, umět vybrat to podstatné, osvojit si z nabízeného množství vybranou principiální rovinu látky, mít možnost využít také simulační hry, multimediální prvky propojit ve vztahu k realitě a ke konkrétnímu řešení problémů. A to vše by mělo probíhat kreativním a konstruktivním způsobem. Internetu a informační technologii smíme rozumět v pedagogice spíše jako nástroji a prostředku. Neměli bychom propadat pozitivistickému nadšení ze samotného programu DV. Úkol DV je sledovat efekt vzdělávací ne samotný efekt technologický. Proto ani zaváděné multimediální prvky nemusí ještě nic podstatného vypovídat o tom, zda student celkovou látku skutečně pochopil v celé její šíři a hloubce, zda ji přijal a vzal za svou – a zda je rozhodnut ji nakonec aplikovat v praxi.

114  

 

Salomon varuje, aby se DV nakonec nestalo jakýmsi „intelektuálním armageddonem“. DV je potřeba vnímat jako komplex osobního vyrovnávání a neustálého vylaďování studované látky. DV nemůže přenášet pouhé fragmenty informací, zvuky, obrazy a symboly, které si mnozí studenti tak oblibují, za které se rádi skrývají, které rádi prezentují, ovšem nakonec může pro jejich „duši“ znamenat spíše jakýsi informační chaos a přemíru informačních samorostů než sledovanou pedagogicko-výchovnou látku.

KONTEXT KVALITY A KOMPLEXNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Z latinského educare (vychovávat ve smyslu - vést, vyvádět) smíme odvodit i pro DV, že opakem výchovy je technologické zaměstnání studenta, který bude bez osobnostní a zároveň duchovní orientace v labyrintu světa informací stejných druhů a rovin spíše bloudit. Jednotlivé obory a kurzy mají přispívat svým podílem k celkové kvalitě osobnosti a jejímu přínosu pro společnost v jejich jednotlivých oblastech. Firemní praxe a stále větší náročnost hospodářského vývoje klade na absolventy velmi náročné úkoly, ke kterým má škola přispět podstatným dílem. Formální absolvování nejrůznějších kurzů s pestrým technologickým zázemím musí odpovídat jeho použitelným znalostem a osobnostním kompetencím. Úvaha nad širším chápání získaných kompetencí v DV tak může odpovídat také doporučení EU: „Skills needed include the ability to search, collect and process information and use it in a critical and systematic way, assessing relevance and distinguishing the real from the virtual while recognising the links. Individuals should have skills to use tools to produce, present and understand complex information and the ability to access, search and use internet-based services. Individuals should also be able use IST to support critical thinking, creativity, and innovation.“ Uvedené apely se nám možná budou zdát až moralistické, nicméně naučené přístupy k oboru a světu si student odnáší na celý život a jejich projev bude v jeho okolí dlouhodobý a z praxe víme, že bude také velmi konkrétní: •

Student může i v DV vnímat nejrůznější problémové situace, sám nakonec rozpozná a pochopí problém, přemýšlet o nesrovnalostech a jejich příčinách, promýšlet a plánovat způsob řešení problémů, ke kterému využívá vlastního úsudku a zkušeností.

115  

  •

Student bude schopen vyhledávat další informace vhodné k řešení problému, bude je umět vnitřně vyhodnotit a usoudit, které z nich využije a které nikoliv. Dokáže překonávat pravděpodobné překážky a hranice původních zdrojů ze školy.

•

Jako absolvent bude schopen samostatně řešit problémy; volit vhodné způsoby řešení a srovnávat své postupy v odborné literatuře a veřejnosti.

•

Absolvent si bude v praxi schopen ověřovat správnost řešení problémů a zodpovědně sledovat další vývoj.

•

Student bude schopen praktické problémy vhodně komunikovat a získávat pro správná řešení motivovaný tým.

•

Jako absolvent bude vybaven kritickým způsobem myšlení, na které se může spolehnout, svá uvážlivá rozhodnutí obhájit a převzít za ně bezprostřední zodpovědnost.

Máme naději, že takto formulovaný výhled by mohl potvrdit příslib vzdělání pro nutnou připravenost na současné rychlé a nečekané změny téměř ve všech oborech našeho poznávání. Komplexní vzdělání pomůže nejen v řešení nečekaných a nevídaných úkolů, ale snad jim také pomůže předcházet. Snad můžeme doufat, že takovou podporu může v uvedených kombinacích poskytnout také distanční vzdělávání.

POUŽITÁ LITERATURA DLOUHÁ J. Obecné vzdělávací kvality a pojem kompetence, Envigogika, 2009/IV/1, Vydává centrum pro otázky životního prostředí UK, Copyright COŽP UK, 2006, ISSN: 18023061 GARDNER, H. Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-279-3. KRATOCHVÍL Z.: Výchova, zřejmost, vědomí. Základní pojmy a představy výchovy. Herrmann & synove, 1995. ISBN neuvedeno. PATOČKA J. Kacířské eseje o filosofii dějin, Academia, Praha, 1990. ISBN 80-200-0263-4. REJNANKOVÁ L. K otázce komunikativní kompetence, Češtinář, zpravodaj Katedry českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové č. 5, 11/2000-2001

116  

 

SALOMON G.: Technology's promises and dangers in a psychological and educational context. Theory Into Practice, 00405841, Winter98, Sv. 37, Vydání 1, Business Source Elite VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ, kol. Pedagogika pro učitele, Nakladatel: Grada 2006, ISBN: 80-247-1734-4.

117  

 

PEDAGOGIKA CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ KONKURENCESCHOPNOSTI NA TRHU PRÁCE A JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ KVALITY ŽIVOTA Růžena Dvořáčková, Tomáš Tykva

KLÍČOVÁ SLOVA Celoživotní vzdělávání, formální, neformální a informální vzdělávání, klíčové dovednosti, kompetence, vzdělávací instituce. KEY WORDS Lifelong learning, formal, informal, and nonfrmal learning key skills, kompetence, education providing institutions. ABSTRAKT Článek se zabývá měnícími se požadavky na oblast vzdělávání, které jsou odrazem měnící se struktury společnosti. Vzdělávání je zde chápáno jako nástroj pro překonávání neustálých změn a v této rovině je také nutné akcentovat význam celoživotní vzdělávání, jakožto prostředku, který usnadňuje možnost reagovat na měnící se podmínky. Nutnost celoživotního vzdělávání s sebou přináší nejen předpoklady pro úspěšné zapojení jedince do pracovního procesu a zvýšení jeho konkurenceschopnosti na trhu práce během jeho aktivního pracovního života, ale také zkvalitnění jeho života, neměřitelné finančními ukazateli. Kvalita života, jako hlavní přidaná hodnota celoživotního vzdělávání, je doceňována zejména studenty seniory účastnících se nejrůznějších forem vzdělávání. Téma U3V je pak v článku podrobněji rozvedeno, a to z různých úhlů pohledu. ABSTRACT The paper deals with the education and its changes resulting from and reflecting the changes in the society. Generally, education is considered to be a tool for change management, lifelong learning being its important and relevant part providing opportunities to react to the changing conditions actively. Lifelong learning and the must for individuals to be involved offers prerequisites for their success at work, competitiveness at the labor market during the whole working life-span, and increased quality of life. Increased quality of life, the most

118  

 

important added value, which cannot be measured by financially, is esteemed by senior students mainly. University of the Third Age is one of a variety of forms of education attended by senior students. University of the Third Age is described in more detail.

ÚVOD Nelze nesouhlasit s tvrzením, že výchova spolu se vzděláváním v historii utvářely základ poznání a pokroku. Vzdělávání pomáhá při řešení problémů jedince i společnosti a dosažení prosperity, rovněž jedince i společnosti. Do procesu vzdělávání, ale i celoživotního učení, se zapojuje mnoho aktérů, mezi něž patří stát, zaměstnavatelé, obce, školy, občanská sdružení a rodina. Je však nutné mít na paměti jedince.

EVROPSKÁ ROVINA A KONCEPT CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ Na vzdělávání a celoživotní učení se v současné době klade stále větší důraz, stávají se nutností, zejména z důvodu zajištění zaměstnatelnosti všech osob. Je v zájmu každého jedince, aby byl připraven pro trh práce a aby byl tedy schopen uživit sám sebe a své blízké. Takzvaný koncept celoživotního učení je zaměřen na rozvoj lidských zdrojů zejména ve vztahu k zajištění ekonomického růstu a sociální soudržnosti. Důraz je kladen na propojení systémů vzdělávání, umožnění získávání kvalifikací prostřednictvím všech forem vzdělávání formálního, neformálního i informálního učení (bez časového omezení a kdykoli v průběhu lidského života). Důležitost celoživotního učení byla deklarována již na zasedání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000, na kterém byla schválena Lisabonská strategie vytyčující směr politiky a činností v Evropské unii až do roku 2010. Celoživotní učení prolíná všemi dokumenty jak na evropské, tak na národní úrovni. Konkrétní strategický referenční rámec pro tvorbu politik v oblasti vzdělávání a odborné přípravy na úrovni Evropské unie s důrazem na celoživotní učení představuje program Vzdělávání a odborná příprava 2010, jehož hlavními cíli v této oblasti je tvorba otevřeného, atraktivního a všem přístupného vzdělávacího prostředí, se snahou vybavit všechny občany potřebnými klíčovými dovednostmi a zaměřením na znevýhodněné skupiny obyvatel atd. V roce 2003 na zasedání ministrů Rady EU pro vzdělávání byla odsouhlasena nutnost zmapovat aktuální situaci v oblasti celoživotního učení v jednotlivých členských státech, ale

119  

 

také nutnost navrhnout řešení pro její další rozvoj. Ministři přijali politický závazek vytvořit národní strategie celoživotního učení. Vláda České republiky svým usnesení č. 761 ze dne 11. července 2007 schválila Strategii celoživotního učení České republiky. Dokument mapuje oblast celoživotního učení v naší republice a přináší návrhy pro její rozvoj a podporu. Na regionální úrovni působí tzv. Rady pro rozvoj lidských zdrojů, které jsou tvořeny zástupci různých subjektů působících v daném regionu. Zdůrazněn byl zásadní význam spolupráce vysokých škol s výzkumem a vývojem v hospodářské sféře, která vede k podpoře inovací a zvyšování konkurenceschopnosti dané ekonomiky. Strategie je zároveň úzce propojena s prioritami Národního programu reforem a implementací strukturálních fondů v ČR v programovacím období 2007 - 2013. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK), klíčový pro podporu celoživotního učení v ČR pro období 2007 - 2013, představuje pro školy a další vzdělavatele nástroj, kterého lze využít k rozvoji celoživotního učení. Klade důraz na komplexní systém celoživotního učení a utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační aktivity a stimulaci spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnou a výrobní sférou. Jeho prostřednictvím lze podpořit rozvoj nabídky dalšího vzdělávání, vzdělávacích modulů s návazností na počáteční vzdělávání a programů pro vzdělávání dospělých ve školách a v dalších vzdělávacích institucích. Vzdělávání v průběhu lidskému života nabízí jedinci pomoc při řešení změn. Celoživotní vzdělávání se stává nutností, zejména z důvodu reflektování globalizace, stárnutí populace, vzniku nových technologií a potřeb kvalifikací. Celoživotní vzdělávání (lifelong learning) zahrnuje učení ve všech dostupných formách a uspořádáních a pro společnost představuje klíčový moment pro dosažení hospodářského růstu, zaměstnanosti a sociálních cílů. Vzdělávání ovlivňuje sociální postavení jedince, kvalitu jeho života, životní úroveň. Je zřejmé, že formování prostředí, které je ke vzdělávání vstřícné, je snadnější, pokud je motivováno státem, kraji, městy, podniky. Avšak ke kultivaci poptávky výrazně přispívají i vzdělávající se lidé. Jak vyplývá z prozkumů, dospělá populace v České republice se vzdělává méně než v jiných členských zemí Evropské unie. Lidský jedinec je stejně jako celá společnost vystaven globálním vlivům, i proto jsou na něj v průběhu života kladeny stále vzrůstající nároky na znalosti a dovednosti. Očekávány jsou

120  

 

jazykové dovednosti, schopnost pracovat s informacemi, schopnost ovládat a využívat informační a komunikační technologie. Předpokládá se schopnost se bez problémů nejen pohybovat v různých kulturních prostředích, ale efektivně pracovat v různorodých týmech. Stává se nezbytností být připraven na změnu životní dráhy, způsobenou vnějšími ekonomickými i sociálními podmínkami, apod. Efektivní systém dalšího vzdělávání odpovídající potřebám střední a starší generace se již nyní stává nutností. Tato nutnost navíc reaguje na důsledek prodlužování aktivního života, s ním spojené kvality života.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Takzvané klíčové kompetence byly poprvé definovány v roce 1974 v souvislosti s trhem práce a zaměstnaností. Teprve na konci devadesátých let 20. století vstupují klíčové kompetence také do oblasti vzdělávání. Klíčové kompetence byly definovány jako ty kompetence, které představují přenosný a univerzálně použitelný soubor vědomostí, dovedností a postojů, které potřebuje každý jedinec pro své osobní naplnění a rozvoj, pro zapojení se do společnosti a úspěšnou zaměstnatelnost (dále viz kapitola 4). V souvislosti s konceptem celoživotního učení usiluje identifikace a hodnocení neformálního a informálního učení o zviditelnění a uznání celého rozsahu znalostí a kompetencí jednotlivce, bez ohledu na to, kde nebo jak byly tyto získány. Uznávání, identifikace a hodnocení výsledků neformálního a informálního učení probíhá uvnitř a vně formálního vzdělávání a přípravy, na pracovišti a v občanské společnosti. Formální učení – je učení, které probíhá v organizovaném a strukturovaném kontextu (ve škole, ve středisku profesní přípravy nebo v zaměstnání) a je explicitně označeno jako učení (pokud jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení). Formální učení je z hlediska učícího se záměrné. Vede obvykle k certifikaci. Neformální učení – je učení, které je zasazeno v plánovaných činnostech, které nejsou explicitně označeny za učení (pokud jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení), obsahují však učení jako důležitou součást. Neformální učení je z hlediska učícího se záměrné. Obvykle nevede k certifikaci. Informální učení – je učení vyplývající z každodenních činností vztahujících se k práci, rodinnému životu nebo k trávení volného času. Není organizováno nebo strukturováno (pokud

121  

 

jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení). Informální učení je ve většině případů z hlediska učícího se nezáměrné. Obvykle nevede k certifikaci. Celoživotní učení – jsou všechny učební činnosti prováděné v průběhu života s cílem zlepšit své znalosti, dovednosti/kompetence a/nebo kvalifikace z osobních, společenských a/nebo profesních důvodů. Počátečním odborným vzděláváním se rozumí jakákoli forma počátečního odborného vzdělávání včetně technické a odborné výuky, učňovského vzdělávání a odborně zaměřeného vzdělávání, které přispívá k dosažení odborné kvalifikace uznávané příslušnými orgány ve členském státě, ve kterém je tato kvalifikace získána. Dalším odborným vzděláváním se rozumí jakékoli odborné vzdělávání získané osobami ve Společenství během jejich pracovního života. Vzděláváním dospělých se rozumí všechny formy všeobecného vzdělávání dospělých, ať již formální či neformální povahy. Poskytovatelem vzdělávání se rozumí všechny instituce nebo organizace zajišťující celoživotní vzdělávání.

KLÍČOVÉ KOMPETENCE Podle doporučení Evropského parlamentu a Rady o klíčových kompetencích pro celoživotní učení byly klíčové kompetence definovány jako kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určitému kontextu. Členské státy se shodly na společném rámci osmi klíčových kompetencí: 1.

komunikace v mateřském jazyce - schopnost vyjadřovat a tlumočit představy, myšlenky, pocity, skutečnosti a názory v písemné i ústní formě;

2.

komunikace v cizích jazycích - výše uvedené schopnosti komunikace v cizích jazycích;

3.

matematické kompetence a základní kompetence v oblasti vědy a technologií schopnost rozvíjet a používat matematické myšlení k řešení problémů v různých každodenních situacích; ochota používat soubor znalostí a metod používaných k objasnění přírodních zákonů ke kladení otázek a k formulaci závěrů založených na důkazech;

122  

 

4.

kompetence k práci s digitálními technologiemi - jisté a kritické používání technologií informační společnosti při práci, ve volném čase a v komunikaci;

5.

kompetence k učení - schopnost provádět tuto činnost a v procesu učení vytrvávat a schopnost zorganizovat si učení a efektivně hospodařit se svým časem a s informacemi, a to jak samostatně, tak v rámci skupin;

6.

kompetence sociální a občanské - osobní, mezilidské, mezikulturní, sociální a občanské schopnosti a pokrývají všechny formy chování, které jedince připravují na jeho efektivní a konstruktivní účast na společenském a pracovním životě, a to ve stále více rozmanitějších společnostech, a na řešení případných konfliktů;

7.

smysl pro iniciativu a podnikavost - schopnost převádět myšlenky do praxe, zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů;

8.

kulturní povědomí a vyjádření - uznání důležitosti tvůrčího vyjadřování myšlenek, zážitků a emocí různými formami, včetně hudby, divadelního umění, literatury a vizuálního umění.

STRATEGIE CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ ČESKÉ REPUBLIKY Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá Kniha vymezila v roce 2001 vzdělávání dospělých jako integrální součást vzdělávací soustavy. „Nejrozsáhlejší součástí vzdělávání dospělých je další profesní vzdělávání. Pro vytvářený systém budou klíčové dvě úrovně, a to národní systém dalšího vzdělávání v ČR a úroveň poskytovatelů vzdělávání. Systém bude nastaven tak, aby byl ve svých výstupech efektivní pro všechny skupiny dospělých občanů. Systém je nutné evaluovat a vyhodnocovat, jak provazuje oblast zaměstnanosti, podnikání a trhu práce. Navíc je nezbytné evaluovat vzdělávací instituce, vzdělávací programy a výsledky vzdělávání z hlediska zvýšení zaměstnatelnosti, zlepšení vyváženosti mezi nabídkou a poptávkou, k tomu je vhodné zapojit do hodnocení zaměstnavatele. Pro zajišťování kvality poskytovaného vzdělávání je nezbytná existence společných doporučení a principů a souboru kritérií a ukazatelů kvality na úrovních národního systému a poskytovatelů.“ V roce 2007 schválená Strategie celoživotního učení České republiky je základním dokumentem pro ostatní průřezové a dílčí koncepce a politiky v této oblasti a představuje

123  

 

ucelený koncept celoživotního učení. Z hlediska škol jsou navrhovanými opatřeními např. zvýšit prostupnost mezi školami různého zaměření, rozšířit nabídku kvalitních vzdělávacích programů pro dospělé a zajistit kvalitní vzdělavatele, zavádět přípravné kurzy před zahájením studia především pro nízko kvalifikované osoby atd. Strategie celoživotního učení ČR se skládá ze čtyř částí. První část je pojmovým úvodem a sleduje pojetí celoživotního učení v dosavadních strategických dokumentech ČR a EU. Druhá část má analytický charakter, popisuje stávající situaci a zahrnuje SWOT analýzu. Následuje třetí, strategická část, která navrhuje sedm strategických směrů pro rozvoj celoživotního učení; uznávání/prostupnost, rovný přístup, funkční gramotnost, sociální partnerství, stimulace poptávky, kvalita a poradenství. K dosažení pokroku v daných směrech dokument navrhuje i obecně pojatá opatření. Poslední část se zabývá provázaností navrhovaných směrů a opatření v oblasti celoživotního učení s operačními programy České republiky pro období 2007-2013.

KVALITA CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V září až říjnu 2009 provedla společnost Donat-Burson-Marsteller ve spolupráci s Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR a agenturou Factum Invenio průzkum k problematice vzdělávání dospělých v České republice. Cílem bylo zejména popsat stěžejní problémy a příležitosti tohoto segmentu. Výsledky šetření potvrdily, že vzdělávání je přikládán velký význam, jak pro zaměstnatelnost, tak pro osobní rozvoj. Lidi k dalšímu vzdělávání vede zejména povinnost (ze strany zaměstnavatele), nutnost (eliminace ztráty zaměstnání), ale také důvody rozšíření obzorů a osobní rozvoj. Roste zájem o vzdělávání zájmové. Bariérami vzdělávání zůstávají absence systémového prostředí, finanční a časová náročnost, nedostatek osobní motivace. Preferovanými oblastmi vzdělávání jsou získávání a rozvoj jazykových a počítačových kompetencí. V nabídce vzdělávacích aktivit schází potvrzení kvality nabízených produktů a ověřování kvality. Problémem je také dostupnost informací, která je omezována na prostředí internetu. Hlavní zodpovědnost za vzdělávání je připisována jednotlivci, přesto je zmíněna nezbytnost zajištění systémového prostředí státem. Výsledky šetření byly prezentovány na konferenci 26. 11. 2009 za účasti sedmi novinářů z různých periodik, což může svědčit o skutečnosti, že

124  

 

problematika dalšího vzdělávání je vnímána jako významná, nejen s ohledem na probíhající hospodářskou krizi.

ZÁVĚR Nezbytným předpokladem pro posílení rozvoje regionů a měst je zvýšení prosperity státu i jeho občanů. Byla prokázána přímá úměra mezi stupněm vzdělání občanů a mírou zaměstnanosti. Nelze popřít skutečnost, že lidé, kteří se více učí a déle studují, se lépe uplatňují na trhu práce, více se podílejí na produkčním systému a jsou aktivnějšími občany. V patnácti zemích Evropské unie činila v roce 2006 míra zaměstnanosti nekvalifikovaných osob 55 %, u lidí s terciárním vzděláním se tato míra zvýšila na 84,5 %. Lidé s ambicemi studovat, dosáhnout vyššího stupně vzdělání, stejně jako lidé, kteří se vzdělávají v průběhu pracovního života, posilují svou zaměstnatelnost a brání se nezaměstnanosti, ale rovněž dosahují vyšší kvality vlastního života, kterou nelze hodnotit ekonomickými měřítky. České republice se nabízejí mnohé možnosti, které lze využít pro realizaci spolupráce a mobility mezi vzdělávacími a školícími systémy v rámci Evropských společenství, např. European Centre for Educational Research (Evropské centrum pro pedagogický výzkum), Vocational Education and Training Network (Síť odborného vzdělávání a přípravy), CEDEFOP- European Centre for the Development of Vocational Training (Evropské středisko pro rozvoj profesní přípravy), The Education and Training Foundation (Evropská nadace odborného vzdělávání), SICI – Stálá konference evropských inspektorátů. Všechny tyto instituce jsou schopny poskytnout know how v oblasti vzdělávání, některé dokonce i finanční podporu. Současnost hovoří o znalostních společnostech, a pokud má Česká republika ambice stát se vyspělou společností založenou na znalostech s udržitelným hospodářským rozvojem, větším množstvím a kvalitou pracovních míst, nelze nepodporovat evropský rozměr v systémech a postupech ve všech formách vzdělávání. Prostředky Evropského sociálního fondu jsou k dispozici a nabízejí výraznou finanční podporu i České republice. 

POUŽITÁ LITERATURA BELZ, H. - SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6.

125  

 

BULGARELLI, A. Terminology of European education and training policy. Belgie: European Centre for the Development of Vocational Training, 2008. ISBN 92-896-0472-7. Doporučení Evropského Parlamentu a Rady ze dne 18.12.2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2006/962/ES). LANGER, T. Vzdělávání dospělých pohledem laické a odborné veřejnosti. Andragogika, březen 2010, roč. 14, č. 1, s. 3 – 7. ISSN 1211-6378. MATĚJŮ, P. a kol. Bílá kniha terciálního vzdělávání. Praha: MŠMT, 2009.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE MŠMT. Strategie celoživotního učení ČR. 2007, [citováno 27.5.2010]. Dostupné z .

126  

 

PEDAGOGIKA VYBRANÉ ASPEKTY ANALÝZY LEXIKA VE VOLEBNÍCH SPOTECH DO EP V ROCE 2009 V ČESKÉM A POLSKÉM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ Janusz Karpeta

KLÍČOVÁ SLOVA Frazeologie, frazém, volební spot, jazyk, politika, EP, lexikální prvky jazyka KEYWORDS Phraseology, phrase, election spot, language, politics, European Parliament, lexical aspects of the language ABSTRAKT Článek se zabývá analýzou vybraných lexikálních jednotek v podobě frazeologismů, hovorových a cizích slov a neologismů ve volebních spotech do EP v roce 2009 v České republice a Polsku. Výsledkem je srovnání a vyhodnocení jednotlivých lexikálních jevů. ABSTRACT The article analyzes the selected lexical units in terms of idioms, colloquial and foreign words and neologisms. spots in the election to Parliament in 2009 in the Czech Republic and Poland. The result is a comparison and evaluation of lexical phenomena. V rámci prováděné analýzy volebních spotů do EP v roce 2009 v polském a českém prostředí se zde soustředím konkrétně na analýzu a charakteristiku volebního spotu z hlediska použitého lexika. Shromážděný materiál vykazuje celou řadu různých lexikálních jednotek ve volebních spotech v České republice a Polsku potažmo v jejich kulturním prostředí. Lexikum použité ve volebních spotech představuje velice specifický atribut či nejspecifičtější prvek ve výpovědích volebních kandidátů, kteří usilují o vstup do Evropského parlamentu. Z hlediska analýza lexika lze vystopovat téměř vše běžně dostupné formy literárního jazyka, hovorového jazyka, profesionalismy, termíny, neologismy, nářečí, dialekty nebo různá expresivní vyjádření. Volební strany si velice dobře uvědomují, že vhodně zvolené lexikum jim pomůže získat další hlasy u stále ještě nepřesvědčených voličů či naopak udržet si stávající voliče. Zároveň se politické subjekty snaží pomocí použitého lexika odlišit v oblasti

127  

 

použité rétoriky od jiných politických stran. Každý z voličů si pak vybírá tu či onou politickou stranu nejenom podle volebního programu, osobnosti představující daný politický subjekt, ale hlavně způsobu a schopnosti oslovit konkrétního voliče pomocí verbální komunikace a obzvlášť lexika. Je dobře známo, že někteří jazykovědci, jako např. Andrzej Jabłoński v Polsku ve své knize Marketing polityczny w teorii i praktyce srovnávají a hledají paralely mezi lexikem volebního spotu a jazykem reklamy, pro kterou je zásadní právě volba správných slov. Stejně jako reklama, volební spot má za cíl přesvědčit voliče o určité skutečnosti. V obou případech je klíčová invence a originalita a hlavně vtipně zvolené lexikum s určitým odkazem na danou kulturu. Také v českém prostředí najdeme celou řadu podobných studií od takových autorů, jako jsou Čmejrková Světla, Hoffmanová Jana a dalších. V další části se budu věnovat konkrétním příkladům. Zejména se bude jednat o frazeologická spojení, hovorová slovní spojení, cizí slova a neologismy.

FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ Frazeologická spojení, čili ustálená spojení slovních tvarů slov s vlastním významem, tvoří jeden z charakteristických prvků lexika ve volebních spotech v obou kulturních prostředí. V rámci provedené analýzy lexika jsem rozdělil frazeologická spojení z hlediska zdroje motivace výpovědi do těchto spojení: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her c) frazeologická spojení z oblasti jazyka d) frazeologická spojení z oblasti vědy e) frazeologická spojení z oblasti literatury f) frazeologická spojení z oblasti medicíny g) frazeologická spojení z oblasti divadla, tance a hudby h) frazeologická spojení z oblasti války i) frazeologická spojení z oblasti cestování j) frazeologická spojení z oblasti módy k) frazeologická spojení z oblasti rodiny

128  

 

l) frazeologická spojení z oblasti části těla m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu Níže uvádím konkrétní příklady, ze kterých posléze vyplyne, do jakého stupně se jednotlivá frazeologická spojení používají. Příklady: Frazeologická spojení v polských volebních spotech do EP: Numer 1 Unia polityki realnej: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „…pierwszy zachwyt już minął...”, „...dziś jawi się w pełnej ostrości…”. Numer 2 Polskie stronnictwo ludowe: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické : „…dołóżmy starań...” h) frazeologická spojení z oblasti války: „...premier Waldemar Pawlak walczy o polskie firmy...”, „...PSL nie mówi językiem agresji...”, „...Jarosław Kalinowski w Kopenhadze walczył o pieniądze dla wsi i rolników...”. a)

frazeologická

spojení

z oblasti

sociálně-politické

a

kulturně-historické:

„...aby

decyzje...napawały Państwa dumą a nie wstydem...”. Numer 3 Samoobrona a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nadzieja i szansa po 89 roku okazała się pustą obietnicą...”, „...że ich czas się skończył...”. Numer 4 Polska partia pracy m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví: „i po ptakach...” Numer 5 Libertas h) frazeologická spojení z oblasti války: „...o co walczymy stoi w sprzeczności...”. a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...liderką listy rządzącej partii...jest czerwona komisarz...”. Numer 8 Prawica rzeczypospolitej

129  

 

a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...jak wyskrobiesz życie, wszystko traci sens...”. Numer 10 Prawo i sprawiedliwość a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...odrzucamy podział na bogatą Unię A i biedną Unię B...”, „...poklepywanie po ramieniu to nie znak siły naszego kraju...”, „...w Polsce pod dyktandą Unii likwiduje się stocznie...”. Numer 11 Polska partia socjalistyczna h) frazeologická spojení z oblasti války: „...ani nowego wyścigu zbrojeń...” b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her: „...a nie grać spekulacyjną ruletkę...”, „...pokaż prawicy czerwoną kartkę...”. Frazeologická spojení v českých volebních spotech do EP: 2 KDU-ČSL: h) frazeologická spojení z oblasti války: „spolehlivý v těžké době..., c) frazeologická spojení z oblasti jazyka: aby měli hlavní slovo l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „nehnou prstem a...” h) frazeologická spojení z oblasti války: „nebojují za české výrobky na evropském trhu...” 4 ODS: l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „jsme skutečným srdcem Evropy...” 5 Suverenita: m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu : „nemůžeme nechat žádnou výzvu ladem...” l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...kteří bez mrknutí oka schválili...” m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu: „...kteří Vás nehodili přes palubu...” 6 Pravý Blok: h) frazeologická spojení z oblasti války: „v boji mezi dobrem a zlem, pravdou a lží...”. 9 Evropská demokratická strana:

130  

 

m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu: „...abychom nezůstali na periferii Evropy...” 11 Demokratická strana zelených: l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...nad čím nechceme mávnout rukou...” 15 Humanistická strana: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nevolme menší zlo, nevolme slova, volme činy...”. 16 Moravané a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nehažte na to kakáč...”, „...nevyhádáš ani na slanou vodu...“ b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her: „...hrát fair play...”. 18 Liberalové: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...v jednotě je síla...”. 21 KSČM: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...Rudolfův majestát....”, „...dívat se na svět barvami svých ideálů...”, „...dívali se na svět přes různé barvy...”. 22 Starostové a nezávislí – vaše alternativa: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...žijeme dnes v Evropě v nevídaném období klidu a míru...”. l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...a držím palce Starostům a nezávislým...”. 24 SNK Evropští demokraté: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...je skvělé žít v Evropě bez hranic...”. h) frazeologická spojení z oblasti války: „...vedeme boj o volný trh...” a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...na truc si odsedne někam do kouta...“.

131  

 

b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her : „...za ně chci v Evropě kopat...“ 32 Nezávislí: a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...není člověk na svém místě...“, „...úřednický aparát produkuje...“, „...odsouvat někoho na vedlejší kolej...“. Z podrobně analyzovaných příkladů je patrné, že dominují nejvíce tato frazeologická spojení s těmito výsledky: •

Z oblasti A – v České republice 9, v Polsku 6,

•

Z oblasti L – v České republice 5, v Polsku chybí,

•

Z oblasti H – v České republice a v Polsku stejný počet 3,

•

Z oblasti M – v České republice 3, v Polsku 1,

•

Z oblasti B a C – v České republice 2 a v Polsku 1.

Hovorové jazykové prostředky Nespisovné jazykové prostředky pomáhají politickým stranám expresivněji vyjadřovat své programatické významy včetně individuálnějších výpovědí. Je nutné zdůraznit, že v prostředí polských volebních spotů se tyto objevují velice zřídka, na druhé straně v českých spotech je jejich výskyt častější. Příklady: Polské volební spoty: Numer 4 Polska partia pracy „...fajną brykę...”, „to już przegięcie...”, „...żreć będziecie?...” Numer 5 Libertas …”nie cuda, ale cudaki!...! Czeskie spoty wyborcze: 13 Národní strana „...nechceme mezi sebou ty, kteří parazitují...“ 14 Moravané „...Baník, pičo...“, „...ty cype!“, „..nehažte na to kakáč...“.

132  

 

23 Strana svobodných občanů „...přece nebudu lejt mlíko vod svejch kráv...“. 26 Strana zelených „...a dyť ta Káťa...“, jako celej dvorek?...“, „...ne prej Evropu vedeme sem...“, „...ve velkým kultivovaným stádu, kde platěj jasný pravidla...“, „...náš kohout nebude furt vyřvávat...“. 31 Dělnická strana „...přid k volbám i ty...“ 33 ČSSD „...vstávat každý ráno do fabriky...“. Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že jazyk volebních spotů do EP v Polsku vykazuje minimální využití těchto specifických jazykových prostředků. V českých volebních spotech se tyto vyskytují velice často a to v poměru třikrát větším než v Polsku. Na příklad volební spot Strany zelené používá jazyk alegorie, volební spot Polskiej partii pracy vypráví malé dítě.

CIZÍ SLOVA A NEOLOGIZMY V poslední části jsem podrobil lexikum ve volebních spotech analýze z hlediska frekvence výskytu cizích slov a neologismů. Příklady: Volební spoty v Polsku: Numer 1 Unia polityki realnej „...na własnym terytorium... Numer 2 Polskie stronnictwo ludowe „...o zerowej stawce VATu...”, „...wspólną i jednolitą reprezentację Europy...”. Numer 7 Porozumienie dla przyszłości „...od

polityki

makroekonomicznej

integracji

Europejskiej...”,

„...będzie

dobrze

reprezentować interesy polskich kobiet...”.

133  

 

Numer 8 Prawica rzeczypospolitej „...czy chcemy Europy kontrkultury śmierci opartej na odrzucaniu dekalogu?...”, „...państwami aborcyjnymi czy eutanazyjnymi...”. Numer 8 Platforma obywatelska „...tylko wielkie koalicje...”. Volební spoty v České republice: 2 KDU-ČSL „...na výrobě tohoto TV spotu...“, „...prostor pro extremismus a terorismus...“. 6 Pravý blok ...“vězeň komunismu...“, „...referenda a justici...“. 8 Česká strana národně socialistická „...konfederačním uspořádáním s minimem bruselské byrokracie...“. 20 Nejen hasiči a živnostníci s učiteli do Evropy „...direktivy, etniky,...extremismu, rasismu a neofašismu..., u patologických rodin..., benevolentní imigrační politice... 21 KSČM „...česká konfese... 23 Strana svobodných občanů „...řešit problematiku demokratického deficitu... 27 Koruna česká „...české politické reprezentace...“, „...parlamentní monarchie...“, „...obnově fašismu, nacismu a komunismu, falešné politické korektnosti, pozitivní diskriminaci, militantnímu feminismu a nefunkčnímu multikulturalismu...“ 30 Zelení „...nízko emisní bydlení...“, „...klausule o lidských právech...“ 32 Nezávislí

134  

 

„...jako služba ne diktát.., „zefektivnění práce a organizace aparátu orgánů EU, positivní i negativní diskriminaci... Jak jsme mohli vidět, je zde zřejmá určitá převaha cizích slov v českých volebních spotech, kde se objevilo skoro 16 spojení, v polském jazykové prostředí pouze 8. Celkově ve všech volebních spotech do EP se objevily pouze dva neologismy: v České republice, u strany EDS evropeizace a Pravý blok, fízlokracie. V polském prostředí se objevuje pouze jeden výskyt a to u politické strany Samoobrona, walkower.

SHRNUTÍ Zkoumané lexikum ve volebních spotech, které tvoří lexikální část analýzy, vykazuje na první pohled určité společné rysy v obou kulturních prostředích. Na druhé straně, po podrobnější analýze, však zde dochází k disproporci, co se týká užití jednotlivých frazeologických spojení. V českém prostředí je patrné větší použití hovorových slov, frazeologických spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické a také cizích slov a neologismů.

POUŽITÁ LITERATURA ČEJKA, M. (1992): Česká lexikologie a lexikografie. Brno. ISBN 80-85927-85-3 FILIPEC, J. – ČERMÁK, F. (1985): Česká lexikologie. Praha. ISBN 80-7106-736-9 HAUSER, P. (1986): Nauka o slovní zásobě. Praha. ISBN 80-86480-40-2 HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. (1998): Čeština pro učitele. Opava. ISBN 80-85819-41-4 MARTINCOVÁ, O. (1983): Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha. ISBN 60-008-83 MARTINCOVÁ, O. (1998): Nová slova v češtině. Slovník neologismů. Praha. ISBN 60-00883. Laskowski, R. Wyraz, [w:] Encyklopedia języka polskiego, pod red. S. Urbańczyka i M. Kucały, Wrocław-Warszawa-Kraków 1999, s. 427. Laskowski, R. Leksem, [w:] Encyklopedia wiedzy o języku polskim, red. S. Urbańczyk, Wrocław-Warszawa-Kraków 1978, s. 172-173.

135  

 

Żmigrodzki, P. Rozumienie pojęć „leksykografia” i „leksykologia”, [w:] tegoż Wprowadzenie do leksykografii polskiej, Katowice 2003, s. 14-16.

136  

  PEDAGOGIKA

STRUČNÝ VÝVOJ A CHARAKTERISITKA MODERNÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE V POLSKU Janusz Karpeta

KLÍČOVÁ SLOVA Jazyk politiky, politický diskurs, newspeak, komunikace KEYWORDS Political language, political discourse, newspeak, communication ABSTRAKT Článek se zabývá stručným vývojem politické komunikace obecně a posléze se soustředí na polské prostředí. V souvislosti s vývojem komunikace v oblasti veřejné komunikace se objevují specifické rysy politické komunikace včetně výsledků výzkumů v této oblasti v Polsku. Na konci dochází k obecnému shrnutí moderních charakteristik jazyka politiky v současné mluvě a jeho vývojových trendů. ABSTRACT The article deals with a brief development of political communication in general and then focuses on the Polish environment. In connection with the development of communication in the field of public communication specific features of political communication appear, including the results of research in this field in Poland. At the end there is a general summary of the characteristics of the modern political language in the current language, and its development trends. Vývoj jazyka politiky v polském prostředí odráží přímo politický vývoj, kterým prošlo Polsko v posledních desítkách let. V období 80 let můžeme najít jednosměrnou komunikaci, která byla odrazem specifického diskursu komunistické strany. Následkem pozdějších politických změn dochází také k dalšímu vývoji jazyka politiky. Díky politickému pluralismu a uvolnění zákonů týkajících se základních demokratických svobod včetně ostatních základních demokratických principů (tisk, rozhlas, internet, TV apod.)

137  

 

dochází k radikálnímu posunu vnímání komunikačního modelu mezi vládou, politickou stranou a voličem. Najdeme zde již obousměrný komunikační model, který odráží požadavky moderní společnosti. V rámci nového komunikačního modelu najdeme politiky, veřejný názor a novináře. Právě oni a také média zcela ovlivňují trendy v používání jazyka spojeného s politikou dané společnosti. Do konce 90 let v Polsku docházelo spíše sporadicky k jakékoli analýze jazyka politiky a většina autorů se zaměřovala na techniku propagandy, agitace a newspeaku. Michał Głowiński charakterizoval detailně na základě četných publicistických textů prvky newspeaku, mezi které můžeme zařadit určitou dominancí náhodně uložených hodnot nad významem slov, spojení pragmatických a rituálních prvků, kde se ritualita dostávala do popředí v určitých typech výpovědí, víru v magickou funkci jazyka, představování zbožných přání, jako by byly prvkem reality, slogany určující rámec existujícího světa, antikomunikativnost a jednostranná komunikace, totalitární prvky newspeaku, který si vyhrazuje právo soudit a nebýt souzen. Práce Wierzbického, Sambora a především Głowińského podrobně popisovaly jazyk propagandy v období Polské lidové republiky, na druhé straně newspeak se chápal jako samostatná a izolovaná jazyková tvorba. Zároveň by bylo chybou postavit jazyk politiky a propagandu na stejnou úroveň, neboť po roce 1989 jazyk politiky získal nové obsahy, objevily se nové dříve neexistující jazykové prostředky, stal se vícehlasem, kde zaměnitelnost rolí odesílatele a příjemce se stává jedním ze zdrojů polyfonie textů, jejich diferenciace z hlediska forma a obsahu. Politické texty z devadesátých let představují zcela novu kvalitu komunikace. Vyznačují se velkou mírou inovace a různorodosti v oblasti lexikální. Dochází zde také k posílení kreativní úlohy odesílatele, který má k dispozici celou škálu jazykových prostředků exprese vlastních přesvědčení a také tvoření určitého chování příjemce. Jednohlasnost (v podobě komunistické vlády) byla nahrazena vícehlasostí (zástupci různých politických skupin, novináři), stereotypy a šablony jazyka byly nahrazeny hrou slov, lexikálním bohatstvím, jak v rovině formy tak i obsahu. Jazyk politiky je velice různorodý. Dle profesora Jerzego Bralczaka patří do něj celá řada typů výpovědí, různé varianty polštiny, a také rozlišuje jazyk politiky používaný na veřejných setkáních, v rádiu, v tisku či televizi. Dále shrnuje, že jazyk politiky dává možnost „nieskrępowanego korzystania w działaniach politycznych z niemal wszystkich rejestrów

138  

 

polszczyzny: od najbardziej podniosłego patosu do wulgarnej nawet potoczności, od wyrafinowanej terminologiczności do populistycznego pustosłowia. “ Jazyk politiky podléhá tedy mimo i uvnitř-jazykovým vlivům. Otázkou zůstává, co je vlastně jazyk politiky? Na tuto otázku se snažilo odpovědět hned několik jazykovědců. Stojí za to věnovat pozornost práci B.Walczka, podle kterého jazyk politiky je funkční variantou polštiny používané v textech, které se vyznačují například prostředím politiků a také s ním spojenými lidmi, je adresován všem uživatelům, obecného jazyka, týká se politické sféry, dominuje v něm persvazivní funkce, a také informativní, expresivní nebo také autotelická. Mezi další odborníky v oblasti stylistiky je nutné jmenovat Janinu Fras, Irenu KamińskaSzmaj, Kazimierza Ożóga. Ve svých pracích se autoři hlavně věnují popisu slovní zásoby a také politické frazeologii a ne přímo celkové analýze jazyka politiky jako samostatného fenoménu. Analýzy se také ujal Stanisław Dubisz, který označuje jazyk politiky jako předmětný variant polštiny, který zahrnuje v sobě originální prvky a také čerpá z různých stylů a variant. Uvádí zde hlavní styly, které jsou charakteristické pro mluvenou a psanou podobu jazyka. První vychází z rétorického stylu, druhý zase ze stylu publicistického, úředního, vědeckého či uměleckého”. Co se týká nejnovějších publikací, zabývající se jazyka politiky, je nutné jmenovat například práce Jerzego Bralczyka, Stefana Jerzego Rittla i Kazimierza Ożoga.

SHRNUTÍ Pokud bychom stručně shrnuli zásadní trendy v oblasti vývoje jazyka politiky, tak lze bezesporu vnímat posílení moderní rétoriky, argumentace a přesvědčování ve veřejných vystoupeních a hlavně v období voleb. Spisovný jazyk se často obměňuje hovorovým jazykem nebo dokonce nespisovným, anglicismy, vulgarismy, které představují poslední trend v moderním politickém diskursu. Můžeme také vystopovat nárůst kompetencí spojených s profesionalitou politického marketingu a moderních marketingových metod s aplikací na jazyk politiky. Jazyk politiky se stává součásti promyšlených volebních kampaní a je zcela podřízen modernímu tržnímu prostředí.

139  

 

POUŽITÁ LITERATURA HEINTZE ZBIGNIEW, Język polityki w okresie transformacji, http://jp.bigweb.pl/wstep/ ZIELINSKI, JAROSŁAW, Dzieje komunikacji politycznej, http://www.winter.pl/internet/w0742.html SIEWIERSKA-CHMAJ, ANNA, Język polskiej polityki. Politologiczno-semantyczna analiza expose premierów Polski w latach 1919-2004. Rzeszów 2006. P. RICOEUR, Język, tekst, interpretacja. Wybór pism. Wstęp i wybór K. Rosner, W-wa 1989, s. 91. GŁOWIŃSKI, MICHAŁ, Nowomowa. W: Współczesny język polski. Encyklopedia kultury polskiej XX wieku. T. 2. Red. J. Bartmiński, Wrocław 1993, s. 164 – 167. BRALCZYK, JERZY, O używaniu języka w polskiej polityce w latach dziewięćdziesiątych, w: Polszczyzna 2000, red. W. Pisarek, Kraków 1999, s. 198. B. DOBEK-OSTROWSKA, J. FRAS, B. OCIEPKA, Teoria i praktyka propagandy, Wrocław 1997, s. 88.

140  

  MARKETING

MARKETINGOVÉ STRATEGIE OBCHODNÍCH CENTER V OBDOBÍ HOSPODÁŘSKÉ RECESE Milan Stoch, Barbara Morská, Lenka Švajdová

KLÍČOVÁ SLOVA Strategie, hospodářská recese, obchodní centra, retailing KEYWORDS Strategy, economic recession, shopping centres, retailing ABSTRAKT Nástup hospodářské recese do značné míry ovlivnil celou řadu oblastí podnikání. Lze předpokládat, že změna strategie pomůže obchodním centrům k udržení stávajících zákazníků a částečně možná i získání některých nových. Nelze však zcela eliminovat vlivy současné makroekonomické situace a související citelné snížení kupní síly obyvatelstva. Marketingová strategie obchodních center v období recese je odlišná od strategie v období hospodářské konjunktury. ABSTRACT The advent of the economic recession largely influenced many areas of business. Can be supossed that the change of strategy of business centers helps to sustain existing customers and partly maybe gain some new one. However, you cannot completely eliminate the effects of the current macroeconomic situation and the related tangible reduce of the purchasing power of the population. Marketing strategy of business centres in the recession is different from the strategy in economic good times.

ROLE MALOOBCHODU A VÝZNAM RETAILINGU Maloobchod byl po dlouhá desetiletí pokládán za prvek typicky regionální, za drobné podnikání. Maloobchod představovaly statisíce jednotlivých prodejen, velmi často se prodejna rovnala obchodnímu podniku. Koncentrace se výrazněji prosazuje od začátku 20.

141  

 

století, když velké obchodní domy jsou známy již zhruba od poloviny 19. století. Maloobchod dnes poskytuje 7 - 12% všech pracovních příležitostí v národním hospodářství, vyšší údaje jsou typické pro rozvinutější země. Podíl zaměstnanosti v obchodě se obecně stále zvyšuje. I v České republice vzrostl podíl a význam obchodu, který spolu se službami doposud stačil absorbovat pracovníky uvolněné zejména z průmyslu a zemědělství. Základem revolučního rozvoje retailingu jsou dva faktory: ‐

neustálý růst příjmu obyvatelstva po druhé světové válce, nejprve ve vysoce průmyslových zemích Severní Ameriky a Evropy, později částečně v Asii a v Latinské Americe. Mnoho lidí má dostatek peněz, aby nakupovalo stále více zboží, je nutný stále větší počet obchodních jednotek, které vycházejí vstříc stále se rozšiřující diverzifikované poptávce;

‐

proces nákupu a prodeje je stále více určován odběratelem. V prvé řadě konečným zákazníkem – spotřebitelem. Ten má maximální kontakty s maloobchodem. Maloobchod ve stále větší míře určuje, co se bude vyrábět a co se bude tudíž prodávat.

Retailing je mezinárodně chápaný maloobchod plně vybavený celým logistickým zázemím a vysoce kvalifikovaným informačním systémem s profesionálním managementem (Pražská). SOUČASNÝ VÝVOJ A STRUKTURY OBCHODU V ČESKÉ REPUBLICE Vývoj každé ekonomické kategorie probíhá nepřetržitě. Pro systematičnost výkladu a zdůraznění trendů dominantních pro určitá léta novodobého vývoje naší země je vhodné vývoj obchodu na Českém trhu rozdělit na určité etapy: Etapa 1: 1990-1994 V této etapě převládala představa, že české firmy porostou a budou úspěšné. Dvě největší firmy jsou v roce 1994 skutečně české – Interkontakt a M-holding. TOP 10 potravinářských retailerů realizuje 7% z celkového obratu. Objevili se první prodejny mezinárodních retailerů – Euronova, Kmart, Billa, Delvita, Plus Discount, Baumax. Etapa 2: 1995-1998 Nabídka se vyrovnává s poptávkou a postupně převažuje. Roste konkurence a jejím důsledkem je větší péče o zákazníka – podpora prodeje, snaha o jeho loajalitu a o racionalizaci obchodu. Z nových formátů se nejrychleji rozvíjí supermarket. Na český trh přicházejí velcí retaileři – hypermarkety Globus a Famila, Interspar, Kaufland, Hypernova,

142  

 

Carrefour, Tesco – velkoprodejny (Do It Yourself): Bauhaus, OBI, Hornbach, první výrazný discount – Penny market. Na trhu je nečekaně velký počet zatím nevelkých firem. Na žebříčku TOP 10 je stále první český Interkontakt. V roce 1995 je uskutečnila první Konference o rozvoji obchodu v ČR. Tomáš Baťa byl hodnocen jako nejlepší řečník. „Nejlepší hnojivo na statku jsou šlépěje zemědělce. Nejdůležitějším nástrojem obchodu je příklad samotného podnikatele“. Nový trend charakterizoval M. Forseter z Chain Store Age. „Čím déle se zákazník v obchodě zdrží, tím více utratí. Úspěch mají ti, kteří prodávají zážitek.“ Etapa 3: 1999-2002 Nabídka převažuje nad poptávkou, konkurence vede k vyhraněnému boji o zákazníka. Trh je otevřený pro všechny. Letáky obchodních řetězců si doma prohlíží 4/5 domácností. Polovina zákazníků používá k nákupům auto. Znovu začaly pravidelné nárůsty maloobchodních tržeb. Na vrcholu oblíbenosti jsou supermarkety a rozhodujícím způsobem nastupují hypermarkety – počet přesáhl 120. Firma Interkontakt Group je rozprodána. Na prvních místech se usídlují mezinárodní firmy Makro, Ahold, Rewe. Objevují se nákupní centra plně odpovídající západním zkušenostem, s obchodem se spojuje nejen nakupování, ale i zábava. Etapa 4: 2003 a dále Česká republika vstupuje do Evropské unie. Hypermarkety přesáhly svým obratem supermarkety. Zrychluje se rozvoj diskontů. Přichází Lidl, který v roce 2003 otevírá 70 prodejen. V určitých lokalitách se projevuje nadměrná kapacita na straně nabídky. Stále je však mnoho příležitostí, hlavně pro menší formáty prodejen. Roste zájem zákazníků o kvalitu, o čerstvé zboží. Přichází nová vlna výstavby nákupních center. Tabulka č: 1: Ukazatel plošného standardu v Ostravě Ukazatel

Rok 1999

Rok 2002

Rok 2005

Celková prodejní plocha v m2 na 1 obyvatele

0,7

1,49

1,72

Celková prodejní plocha potravin v m2 na 1 obyvatele

0,19

0,39

0,38

143  

 

Zdroj: http://web2.miok.cz/dld/rm/maloobchod05.pdf (použito dne 5.5. 2010)

STRATEGIE A MARKETINGOVÁ STRATEGIE Na obecné úrovni je možné konstatovat, že marketingová strategie respektuje základní zásady marketingu a vychází z nich, tzn. uvědoměle se orientuje na trh a zákazníka a maximální uspokojení jeho potřeb při současném posouzení možností a schopností organizační jednotky s ohledem na jeho cíle. Konkrétněji lze koncepci marketingové strategie chápat jako •

rozhodování o efektivním vynaložení prostředků (stanovení výše prostředků a jejich promyšlená alokace) ve shodě s vytyčenými cíli

•

vytvoření a udržení konkurenční výhody na vytipovaných trzích

Je možné rozlišit tradiční a moderní pojetí strategie a strategického plánování. V souladu s tradičním pojetím představuje strategie dokument, kde jsou definovány dlouhodobé cíle, stanoven průběh postupů a operací a alokace zdrojů potřebných pro dosahování vytyčených cílů. Lze jej chápat jako proces „mysli a pak dělej…“ V moderním pojetí je na strategii pohlíženo jako na „připravenost na budoucnost“. Předpokládá se zde znalost změn probíhajících v organizační jednotce i okolí a je vytvořena taková strategie, která umožní pružnou reakci na tyto změny. Tento způsob lze jednoduše definovat jako proces „mysli, přesvědč se, hádej se, porovnávej, uč se, dělej….. mysli, přesvědč se….., atd.“

Z tohoto pojetí vyplývá, že strategické řízení je chápáno jako

kontinuální proces. Přínos strategického plánování možná nespočívá ani tak ve výsledném plánu jako spíš v procesu plánování samotném. Žádný bojový plán nepřežije první skutečnou bitvu. Vyžaduje neustálé úpravy podle toho, jak se bitva vyvíjí. Možná budete muset přestavět své letadlo ještě za letu.

144  

 

Obrázek č. 1. Vztah mezi marketingovým a strategickým plánováním Oddělení marketingu

Oddělení strategického plánování

1. M arketingové informace a doporučení

2. Rozbor strategického plánování

4. M arketingové plány

3. Schválené obchodní cíle a zdroje

5. Realizace marketingu

6. Zhodnocení výsledků

Zdroj: KOTLER, P. Marketing management: Analýza, plánování, využití, kontrola. 2. dopl. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995, s. 60. ISBN 80-85605-08-2 V rámci moderního pojetí tvorby marketingových strategií nelze určovat směr a vývoj budoucích činností pouze s ohledem na současné podmínky produktů a trhů. O zákaznících a jejich potřebách je třeba přemýšlet s ohledem na budoucnost a respektovat skutečnost, že se jejich přání a potřeby mohou měnit. Pro dlouhodobější úspěch na trhu jsou nezbytné hledání nových tržních příležitostí, nových zákazníků, využití nových technologií, vývoj nových nebo inovovaných produktů a služeb. Krátkozraké chování je v tomto smyslu velice nebezpečné. Pokud podnik nepředvídá vývoj a změny na trhu a není připraven na ně adekvátně reagovat, může to být pro něj nebezpečné. Proto je strategické marketingové řízení důležité.

145  

 

Strategický marketingový proces je rozvržen do 3 etap - viz schéma:

Obrázek č. 2: Strategický marketingový proces Plánovací etapa 

Realizační etapa 

Kontrolní etapa 

Marketingová  situační analýza 

 

 

Vlastní realizace  plánu 

Měření dosažených  výsledků a srovnání s  plánem 

    Stanovení cílů a  formulace strategií  Sestavení marketingového plánu

Sestavený plán 

  Vytvoření  marketingové  organizace 

Skutečné  výsledky

  Hodnocení, korekce a  využití odchylek 

 

Zpětné vazby

Zdroj: HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. s. 31. ISBN 80-7169-996-9.

TRH OBCHODNÍCH CENTER V OSTRAVSKÉM REGIONU A JEHO STRATEGIE V současné době funguje na území města Ostravy 5 významných obchodních center (viz tabulka)

146  

 

Tabulka č. 2: Přehled a základní charakteristika obchodních center na území města Ostravy Obchodní centrum

Lokace

Prodejní Počet plocha obchodů (m2)

Vlastník

Správce

OC Futurum

OstravaFifejdy

18700

65

Pradera (GB)

Euro Mall Centre Management

Avion Shopping park

OstravaZábřeh

63000

117

IKEA (SWE)

IKEA

OC Galerie

OstravaTřebovice

17800

39

Tesco Stores

Tesco Stores

OC Laso

Ostravacentrum

9600

78

Reality management

Spectrum stores

OC Karolina

Moravská Ostrava

8900

24

Intercora

Intercora

Poslední tři uvedené lze však více zařadit mezi retail parky než mezi klasická obchodní centra. Marketingové aktivity a strategie retail parků se liší od marketingového přístupu obchodních center. Vedle těchto fungujících obchodních center existuje celá řada projektů na výstavbu nových obchodních center, které jsou vesměs rozpracována do stadia projektové dokumentace. Mezi nejvýznamnější záměry, které mohou, pokud budou vůbec realizovány, výrazněji změnit poměry na trhu obchodních center, patří odvážný projekt obchodního a zábavního centra Nová Karolina v samotném centru města, obchodní centrum Géčko, které vznikne rozšířením v září 2009 otevřeného hypermarketu Globus v Plesné, Ostrava Retail Point v bezprostředním sousedství OC Galerie v Třebovicích nebo projekt nákupního centra na tzv. svinovském platu v sousedství železničního nádraží. U žádného z těchto projektů však dodnes nebyla zahájena výstavba. Důvody jsou především finanční (např. u projektu Nová Karolina není dosud definitivně vyřešeno financování projektu) nebo problémy s nalezením nájemců pro nově vzniklé retailové prostory.

147  

 

SPECIFIKA MARKETINGU OC Marketing jako jedna ze součástí managementu obchodních center může být pro profesionálního marketéra působícího v jiné oblasti než marketing obchodních center někdy poněkud dezorientující. Nejedná se o čistý produktový marketing ani o čistý marketing služeb. Proto i přístup k formulaci a realizaci strategie bude v mnoha oblastech rozdílný. Z pohledu marketingového mixu je poněkud obtížněji identifikovatelné, co je vlastně produktem, co je z hlediska marketingu obchodních center možné považovat za cenu a cenovou strategii. Také u dalších dvou „P“ – tržního umístění a propagace je problém s jednoznačnou identifikací. Důvodem je skutečnost, že obchodní centum, i když se navenek prezentuje jako jeden subjekt, provádí marketingovou činnost jako službu pro mnoho nájemců a z velké části i za jejich peníze. Mix nájemců (v marketingové terminologii OC označovaný pojmem tenant mix) bývá velmi různorodý. Každý nájemce může mít své vlastní, často i různorodé nebo ve srovnání s realizovanou strategií OC nebo oproti jiným nájemcům protichůdné požadavky. Výsledná strategie a navržený marketingový mix je tedy v marketingové praxi OC většinou kompromisním řešením, které bude u některých nájemců v souladu s jejich potřebami a vlastní strategií a u některých naopak. Jako zcela praktický příklad lze uvést třeba marketingové aktivity na podporu prodeje konfekčního oblečení nebo sportovních doplňků (módní přehlídky, sportovní show), které propagují jen určitý druh zboží (sportovní, textil) a poněkud „zapomínají“ na ostatní nájemce s jiným sortimentem. V konečném důsledku však díky synergickému efektu, který v rámci obchodních center funguje, většinou i těmto „opomenutým“ nájemcům marketingové akce zaměřené na podporu prodeje jiného sortimentu mohou pomoci zvýšit jejich obraty nebo upevnit informovanost a povědomí o jejich značce. Z pohledu marketingu obchodního centra lze v rámci mixu za jednotlivé produkty považovat jednotlivé nájemce, tenant mix pak za produktové portfolio, ostatní prvky mixu se pak do značné míry odvíjejí od uvedeného tenant mixu.

STRATEGICKÝ MARKETINGOVÝ PLÁN OC Optimální metodou využívanou pro provádění marketingové situační analýzy je SWOT analýza. Největší změnu v rámci jednotlivých částí SWOT ve spojitosti s nástupem

148  

 

ekonomické krize zaznamenala především oblast hrozeb (threats). Zde jsou obsaženy faktory, které má OC jen minimální možnost přímo ovlivnit nebo změnit. Zvolené strategie pak musí být určeny tak, aby se snažily těmto faktorům čelit, nikoliv se snažit je změnit. V rámci marketingových strategií většiny obchodních center jsou nastaveny tyto cíle: •

Růst obratů nájemců

•

Nárůst přijmu z pronájmů prostor v OC

•

Nárůst počtu zákazníků (footfall)

•

Úspory v provozním rozpočtu

•

Nárůst počtu zákaznických vozidel

•

Zkrácení doby útlumu

•

Průměrná frekvence návštěv zákazníků v OC

•

Požadavky obchodníků na pronájem jednotek v OC

•

Nárůst návštěv na webu OC

U některých cílů, které je možné v rámci marketingové strategie stanovit, může být obtížně proveditelná a zhodnotitelná jejich měřitelnost. Jako příklad je možné uvést ukazatel stanovení celkového absolutního obratu OC, resp. cíleného nárůstu obratu. Při změně některého nájemce v průběhu plánovaného období, může dojít ke značné změně v celkovém měřenému obratu OC a přitom naprostému zkreslení plánovaného výsledku, který pak nemusí podávat věrný obraz skutečnosti. Nejdůležitějším aspektem vlastnictví obchodních center je zájem vlastníků o maximalizaci růstu hodnoty aktiv. Vlastníci vítají cokoli, co umožní zhodnocení jejich majetku. V tom jsou zahrnuty příjmy z pronájmů obchodních jednotek, příjmy z pronájmů reklamních ploch a příjmy z příležitostných pronájmů (promo akce, příležitostné prodeje apod.). Proto je zájmem vlastníků zvyšování atraktivity jejich OC. Čím je pro zákazníka centrum atraktivnější, tím je atraktivnější také pro retailera nebo krátkodobého nájemce a je ochoten za poskytnutý pronájem zaplatit více.

149  

 

Tabulka č. 2. Změny marketingových strategií v návaznosti na hospodářskou recesi Součást marketingové strategie Nájemci obchodních jednotek

Před nástupem hospodářské recese Značný zájem o pronájmy prostor Stabilita obratů

Příležitostní nájemci

V období hospodářské recese

Pokles poptávky po prostorách v OC Obtížné podmínky pro sestavení optimálního teant mixu

Ochota platit i relativně vysoké nájmy

Poklesy obratu u zbytných produktů

Velký zájem o krátkodobé pronájmy za účelem promo

Pokles zájmu o tento typ pronájmu (promo akce)

Vysoké ceny a příjmy z krátkodobých pronájmů

Zvýšení zájmu o krátkodobý pronájem za účelem prodeje

Nutnost změny přístupu k zájemcům o prostory, pobídky, slevy na nájemném, opční dohody

Snížení nájmu resp. nulový nájem za kvalitní promo akce, které zviditelní OC a přilákají zákazníka Zákazníci

Vysoce konzumní kupní chování Vyšší sklon k nákupu luxusního zboží a značek Vysoká míra nákupů na dluh (splátkový prodej, úvěrové financování Vysoká loajalita zákazníků

Omezení nákupu zbytného zboží Snížení kupní síly zákazníků Pokles návštěvnosti OC – průměrně o 10% (př. OC AVION dříve 10 mil. zákazníků ročně) Výrazné výkyvy návštěvnosti v návaznosti na výplatní termíny Preference levnějšího zboží Nákup prostřednictvím internetu Výrazné snížení loajality zákazníků, fluktuace

ZÁVĚR V návaznosti na hospodářskou recesi, rostoucí nezaměstnanost a pokles příjmu obyvatel, není situace obchodních center jednoduchá. Management center musí zaujmout nové postoje k obchodníkům – nájemcům center a volit nové strategie pro naplňování cílů. Marketingové

150  

 

strategie by měly hledat cesty k jedinečnosti a odlišení obchodního centra od konkurenčních. Cesta napodobování strategií jiných OC není strategií a jen těžko povede k úspěchu. Na již dnes velmi naplněném trhu obchodních center v rámci Ostravy bude v období ekonomické krize efektivnější preferovat strategie udržení stávajících zákazníků než agresivní strategie zaměřené k eliminaci vlivu konkurenčních center. Větší šanci na úspěch mají OC, která jsou schopna nejvíce uspokojit zákazníka – nejen vhodně sestaveným mixem obchodů a značek, ale především přístupem k zákazníkovi, nabídkou podpůrných služeb a vstřícným jednáním. Potenciálem úspěchu bude využití nových moderních trendů marketingových strategií.

POUŽITÁ LITERATURA PRAŽSKÁ, L., JINDRA, J., Obchodní podnikání. Praha: Management Press, s. r. o., 2002. ISBN 80-7261-059-7 KOTLER, P. Marketing manaagement : Analýza, plánování, využití, kontrola. Václav Dolanský. 2. dopl. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 789 s. ISBN 80-85605-08-2. HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing. Šárka Viewegová. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. 152 s. ISBN 80-7169-996-9. Recese a změna spotřebitelského chování. Brands & Stories : Odborný časopis o značkách, konceptech obchodů a in-store komunikaci. 2009, č. 1

151  

 

DISKUSE RECENZE KNIHY: PETŘÍKOVÁ, P. A KOL. MODERNÍ MANAGEMENT ZNALOSTÍ (PRINCIPY, PROCESY, PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE). PRAHA: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2010, 323 S. ISBN 978-80-7431-011-9. Ivo Formánek

V březnu 2010 vydalo nakladatelství Professional Publishing velmi zajímavou knihu: Petříková, P. a kol. Moderní management znalostí (principy, procesy, příklady dobré praxe). Praha: Professional Publishing, 2010, 323 s. ISBN 978-80-7431-011-9. Protože nás kniha zaujala a myslíme si, že by mohla zajímat i studenty a ostatní pracovníky VŠP, a.s., předkládáme její stručnou recenzi. Knihu napsal tým renomovaných autorů (uvádíme dle abecedního pořadí): Ing. Dana Drábová, Ph.D.; Ing. Hana Krbcová; prof. Ing. Jaroslav Nenadál, CSc.; prof. Ing Petřiková, CSc.; JUDr. Martin Roman; doc. Ing. Jana Švarcová, Ph.D.; Ing. Alan Vápeníček, CSc.; prof. Ing. Milan Zelený, CSc. Významný podíl na knize má i tým 11 expertů firmy ČEZ, který je spoluautorem kapitol pod názvem „ Jak to dělá ČEZ“. Účelem knihy je nabídnout čtenáři komplexní informaci o problematice managementu znalostí (angl. knowledge management). Management znalostí je v současné tobě vysoce aktuální a hojně diskutované téma v mnoha českých i nadnárodních firmách. Firmy, které dnes chtějí uspět v podmínkách turbulentního a stále méně předvídatelného ekonomického a politického vývoje, v podmínkách stále sílící až nepřátelské hyperkonkurence, musí – v porovnání s minulostí – podstatně lépe využívat informací a znalostí lidí, kteří ve firmách pracují. A jak tyto informace efektivně získávat, jak je správným způsobem ve firmách sdílet, jak je účinně využívat a chránit, to vše je předmětem zájmu managementu znalostí. Management znalostí se tak stává nedílnou a velmi důležitou součástí manažerských znalostí a dovedností současných manažerů. Recenzovaná kniha prezentuje management znalostí zároveň jako odbornou disciplínu, pro kterou vytváří – do jisté míry – i teoretický základ. Na knize je rovněž velmi cenné, že čtenáři umožňuje „nakouknout do kuchyně“ firmy ČEZ. Zkušenosti a metody firmy ČEZ jsou o to

152  

 

cennější, že se jedná o firmu, která při aplikaci svých procesů musí respektovat i národní specifika zahraničních partnerů a zákazníků. To vše má vliv i na firemní kulturu společnosti ČEZ. Recenzovaná kniha je zároveň příkladnou ukázkou toho, jak by odborné knihy pro odbornou veřejnost měly vypadat. Náplní jednotlivých kapitol je nejen teoretický výklad dané problematiky, ale i praktické příklady, které názorně dokumentují aplikaci teoretických závěrů v praxi. Praktické příklady tak pro čtenáře představují velmi vhodný a užitečný návod a inspiraci. Kniha je rozdělena do 12 kapitol (včetně úvodu a závěru). Jednotlivé kapitoly jsou řazeny logicky a přehledně, což usnadňuje práci s textem. Úvodní kapitola (Roman, M.; celkem 4 s.) objasňuje cíl a význam knihy. Kapitola 1 (Petřiková, R.; celkem 28 s.) rozebírá význam znalostního managementu v současném podnikovém řízení. Kapitola 2 (Nenadál, J.- Roman, M.; celkem 32 s.) charakterizuje přechod ke znalostní organizaci. Kapitola 3 (Nenadál, J. - Roman, M.; celkem 32 s.) se věnuje znalostnímu managementu jako základnímu atributu dokumentů v oblasti řízení. Kapitola 4 (Petřiková, R. - Roman, M.; celkem 22 s.) se zabývá problematikou znalostí a managementu znalostí. Problematiku přístupu k managementu znalostí lze najít v kapitole 5 (Vápeníček, A. - Roman, M.; celkem 30 s.). Kapitola 6 (Švarcová, J. – Drábová, D.; celkem 24 s.) je věnována faktorům úspěchu v oblasti managementu znalostí. Znalostmi (znalostmi jako aktivy) a metodami a modely jejich hodnocení se zabývá kapitola 7 (Švarcová, J. - Roman, M.; celkem 42 s.). V kapitole 8 (Vápeníček, A. - Roman, M.; celkem 28 s.) jsou uvedeny základní předpoklady úspěšné implementace managementu znalostí. Efektivní management znalostí je náplní kapitoly 9 (Švarcová, J. - Roman, M.; celkem 28 s.). Zamyšlení nad postkrizovou společností najdeme v kapitole 10 (Zelený, M.; celkem 22 s.). Závěrečná kapitola (Petřiková, R.; celkem 1 s.) pak obsah knihy stručně shrnuje a hodnotí. Nedílnou součástí knihy je i obsáhlý seznam použité a doporučené literatury, seznam pojmů a použitých zkratek a relativně podrobný rejstřík. Velmi zajímavé je i podrobné představení jednotlivých autorů na konci knihy. Kniha obsahuje celou řadu nesmírně zajímavých myšlenek, které zasluhují hlubší zamyšlení. Na knize je rovněž cenné i to, že mnoho myšlenek a tvrzení uvádí v souvislostech.

153  

 

Kniha byla vydána jako „paperback“ a obsahuje celou řadu názorných tabulek, obrázků a forografií. Závěrem lze konstatovat, že knihu by si měli přečíst všichni ti, kteří mají zájem o moderní metody managementu. Knihu lze rovněž doporučit všem studentům ekonomických škol a fakult.

154