Sborové
OZVĚNY
Časopis sboru Českobratrské církve evangelické v Teplicích z listopad 2010 z Ročník X
Proč chodíme do kostela Základem kázání je oddíl z První knihy královské, z 9. kapitoly, od verše 1. až do 7. : Když Šalomoun dokončil budování Hospodinova domu… Proč chodíme do kostela? Co nás to pudí, že ráno vstaneme, i když se nám nechce, a vyrazíme třeba i do deště? A proč jsme ochotni dát i nějaké peníze na to, aby se kostel opravoval a udržoval, když třeba ani moc peněz nemáme, a už vůbec ne tolik, co měl Šalomoun. Dovedli bychom odpovědět? Nějakou odpověď jistě najdeme. Třeba úplně civilní: Líbí se nám tady, potkáváme tu přátele a známé, člověk cítí, že v tomto nepřehledném světě někam patří. Dále: věříme v Boha, proto se chceme před ním ukázat, slyšet něco od něho, něco jiného, než řeči politiků a novinové komentáře k těm řečem, nechat se tu povzbudit v trápení, v depresi, hledat další směr života, učit se odpustit… Nebo také vyjádřit vděčnost za život a všechno dobré, co dostáváme. Tohle a možná mnohem víc dovedeme odpovědět. A teď, proč staví Šalomoun chrám a slaví bohoslužbu. Pro Šalomouna to je na prvním místě jakýsi výraz stability a jistoty. On, slavný král, pochází z národa nomádů, kočovníků, pastevců, který byl Hospodinem vyveden z otroctví Egypta. Tento lid putoval dlouho pouští, lidsky řečeno v nejistotě, chráněn jen Bohem, jeho milosrdenstvím a zaslíbením. Šalomoun staví. Staví sedm let. Chce tím vyhlásit: pro mne i Izrael začíná nová epocha, epocha klidu a stability. Ale zároveň tím obětuje celé pojetí, styl života – nomádství – lid, člověk na cestě před Boží tváří, nezajiš-
těn, ale svobodný, bez chrámu, ale s Bohem. Chrám stál mnoho práce a materiálu, od drahého dřeva až po zlato. Pracovali tu i pohané, kterým Šalomoun vládl. I to má být znamením míru, ale spíš pax Romana než šalom. Chrám je dostavěn. Odborníci říkají, že se zvlášť neliší od chrámů jiných tehdejších superstátů. Až pyramidicky rozkročený. I vevnitř to prý bylo stejné. Ale byla tu jedna výjimka. Chrám tvořila předsíň, hlavní sál – svatyně a svatyně svatých. Tak to měly i ostatní národy. Ale pohané do svatyně svatých dávali sochu svého boha – modlu. V jeruzalémském chrámu ve svatyni svatých nebylo nic. To nic děsilo pohany, kteří si později, když porazili Izrael, troufli do tohoto prostoru vlézt, a tam – nic! Tak si to asi prosadil Hospodin. Přijdeš do kostela a tam Nic! Tímto způsobem byla vyjádřena víra v Boha Izraele. Ani slavný Šalomoun, který se choval jako despota, se to neodvážil změnit. Hospodin, Bůh izraelský, není na rozdíl od jiných bohů Bohem, kterého by sis mohl udělat, vymyslet, přizpůsobit a mít ho pak v ruce. Hospodin není Bůh, kterého by sis mohl ochočit, i kdyby ten člověk byl super diktátor světa. Ani ten si nemůže dovolit Bohem manipulovat, stavět mu sochy ke své slávě, někam ho postavit na odiv, postrkovat s ním, jak potřebuje, jako se skříní. Nebo může, ale Hospodin tam už nebude. V jeruzalémském chrámu, ve svatyni svatých, bylo nic.
V neděli 27. června měla bohoslužba v našem sboru slavnostní ráz. V jejím rámci se uskutečnila konfirmace a také sv. Večeře Páně. Na snímku jsou čertví konfirmandi (zleva Lukáš Jílovský, Ladislav Král-Opočenský a Alžběta Gaudynová. Pro nemoc chyběla Adriana Gaudynová, proto připojujeme ilustrační foto. O tom, co konfirmaci předcházelo a následovalo, se můžete dočíst na 3. straně tohoto vydání. A to měl být i smysl chrámu, který mu vtiskl sám Bůh, když už ten dům Šalomoun postavil. To nakonec říká i král při otevření a posvěcení chrámu, při té až bombastické slavnosti, která trvala 14 dnů. To říká ten král, který proslul mocí a nádherou, ale také Boží lid zotročil a pokazil. Šalomoun vstoupil do chrámu, poklekl před Hospodinem a modlil se. Jediný záblesk pokory u krále. Ale tím podtrhuje Bible smysl toho domu. Když už je, bude to dům modlitby. To pak o pár století později křičí Ježíš, když vyhání z chrámového nádvoří prodavače dobytka a penězoměnce: „ Dům můj dům modlitby slouti bude.“ Když jdeme do kostela, nejdeme tam celebrovat nějakou náboženskou slavnost, nejdeme tam, abychom se účastnili nějaké oslnivé podívané, nepřicházíme, abychom, třeba svými dary přesvědčili Boha,
že má splnit naše přání a tužby. Když jdeme do kostela, přicházíme, a to je důležitý důvod, abychom se modlili. Říkám tím: Já, člověk, i kdybych byl mistrem světa, největším pánem, na tebe, Hospodine, nestačím a uvědomuji si závislost na tobě. I náš kostel má být místem modlitby, osvobozujícího Slova a otevřeného společenství. Nebude-li tomu tak, můžeme ho zavřít. Podle Bible je modlitba spojením s Bohem. Jakmile se toto spojení ztratí, nebo jen pouhé tušení Boha, že on má tento svět v rukou, propadá se člověk nakonec do prázdnoty a život ztrácí podstatnou část smyslu, i když se člověk tváří jako pán a bůh, který o všem rozhoduje. Modlitba otevírá cestu k Bohu. Bohoslužby, při nichž se toto spojení navazuje a upevňuje, osvobozují člověka od osudu, od tzv. zákoniPokračování na 2. straně
Proč chodíme do kostela Pokračování z 1. strany tostí, od břemen poměrů i strachu, neboť mu do mozku i srdce vstřikují poznání, že je Boží dítě, že má svého Otce, který ho má ve své dlani. To je první důvod, proč chodíme do kostela. A dál. Hospodin Šalomounovi odpověděl. Hospodin není nějaké tuhé božstvo, osud, ve kterém máš všechno nalinkované, ale živý Bůh, jednající, mluvící. Řekl Šalomounovi: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči a mé srdce tam budou po všechny dny.“ Hospodin slibuje Šalomounovi i Izraeli: Já budu s vámi, já budu mezi vámi, budu vás vidět a budu vás slyšet a vy mne budete slyšet. I když je to skvělé slovo, je to zároveň varování. Pro Boží lid začíná nová epocha, epocha královské vlády v Izraeli. A hned na začátku Bůh upozorňuje: S tím kralováním vašich králů, s mocí, prosperitou a pocitem stability a klidu, začíná také nebezpečné období, totiž doba nových pokušení, svodů, úletů, protože si králové a mocní, a to dokonce i v mém jménu, budou chtít dělat, co se jim zlíbí, jako to dělali a dělají všichni páni a vládci, jak to dělá téměř každý, kdo se do-
stane k moci. Začnou dělat všechno, jen aby si moc udrželi. Proto říká Bůh Šalomounovi i nám: Já budu mezi vámi bydlet, jen „když budete dodržovat má nařízení a práva“. Tzn.: budete spravedliví a milosrdní, budete brát ohled na slabé a utištěné, to patří k úkolu Božího lidu dodnes. „Když je zachovávat nebudete a budete chtít, aby se všechno rozhodovalo podle vás, pak vás i tento chrám opustím.“ Bůh není vázán na nějaký nádherný barák, ani mocného člověka, ani na slavnou instituci, která si třeba říká církev. Ale navzdory tomu zůstává Bůh milostivý: Budu přebývat mezi vámi, slyšíme. A tady řekne něco, co zní velice lidsky o Božím byd-
lení v chrámu, v Božím lidu, ve společnosti církve: „A budou tu mé oči i mé srdce, po všechny dny.“ Bůh tady říká: Když budete přicházet do chrámu, když půjdete do kostela, na bohoslužby, nebu-
,těžkostí či strachem svého srdce. A tady Hospodin říká a slibuje: A budou tu mé oči, oči, které se nedívají na to, jak vypadáme, jaké máme sako, ale dívají se do našeho srdce a vidí ránu, bolest, trápení, starost, obavy, ale i radost, to vše, s čím přicházíme. Ale Hospodin se nedívá na naše srdce ve své svrchovanosti, z výšky, ne jako tvrdý vládce, ale říká: a bude tu i mé srdce. To znamená, že když přijdeme s bolestí srdce, Hospodin uvidí a bude ve svém srdci pohnut milosrdenstvím a vyjde nám vstříc jako otec marnotratnému synu, aby nás bez nadávek a výčitek přijal do svého domu, pozval ke své slavnosti, dal radost a naději. Bůh zaslibuje, že tu budou jeho oči a jeho srdce. Především proto chodíme do kostela. Tohle dost ojedinělé místo v Bibli, kde tak lidsky o sobě mluví Bůh, tak lidsky, že se
Ilustrační foto: Jan Opočenský
Modlitba dete tam zbytečně. Já vás budu vidět. A já budu vidět i ránu vašeho srdce, s kterou sem přicházíte. Tak o to prosí král o chvíli dřív: „Vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého lidu, který pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu“ (8,38). O to jde, že chodíme do kostela, že sem smí přijít každý i s tou ránou v srdci, s bolestí své duše. Někdy je to vidět, vidí to i druzí, kteří přišli, zvláště když se objeví nejen rána v srdci, ale i slzy v očích. Ale někdy sem přicházíme jenom s tou skrytou ránou, každý se svou vlastní bolestí, starostí
Nestaví-li dům Hospodin,nadarmo se namáhají stavitelé. (Ž 127, 1) Hospodine, prosím, chraň můj život. Opatruj mou cestu. Kolik křižovatek ještě, kolik výhybek a zátarasů. Kolik propastí. Je zázrak, že ještě jdu… Opatruj mou duši. Neumím ji utěšit, když volá o pomoc, když pláče, když se strachy drží v koutě. Opatruj můj spánek. Myšlenky se mi honí hlavou, těžknou a černají jako noc, která se zdá být bez konce. Opatruj chléb můj vezdejší. Pachtím se, namáhám a běhám, ale nedává to smysl. Stačí vichřice, bouře, povodeň… Pane, vím dobře, že to nejdůležitější ve svém životě nemám ve svých rukou. Drž, prosím, můj život ve svých dlaních. Amen
2
nám za těmi slovy začíná objevovat lidská postava Ježíše z Nazareta, ve kterém tento Bůh za námi přišel, do bolestí i radostí, ztrát, do našich životů. Ježíš z Nazareta, Hospodinovy oči a srdce mezi námi, aby Bůh viděl a vnímal a měl lítost s každou ranou a bolestí našeho srdce. Ježíš z Nazareta – oči a srdce Boží, přišel, abychom měli jistotu, že není rána našeho srdce, která by nepřestala bolet. Jemu patří čest a dík za ty oči a srdce pro nás otevřené a nám blízké. Amen. (Tímto čteným kázáním posloužil v neděli 15. srpna 2010 členům našeho sboru bratr Rudolf Kubec). Ilustrační foto: Jan Opočenský
Konfirmace ve sboru ČCE v Teplicích Neděle 27. června se probudila do nádherného slunečního rána. Zvlášť to platilo pro konfirmandy ČCE v Teplicích – Adrianu a Alžbětu Gaudynovy, Lukáše Jílovského a Ladislava Krále-Opočenského. V tento sváteční den potvrdili svůj křest ve jménu Pána Ježíše Krista a stali se řádnými členy našeho sboru. Text: Sborové ozvěny Foto: Jan Opočenský a Milan Jancyk
e Jana Opočenského k tomuto kroK firmandi se pod vedením br. farář Kon Snímek je zachytil při vyplňováku k několik měsíců předem připravovali. ní konfirmačního testu.
Než proběhla slavnostní konfirmace v modlitebně, sešli se v pátek 25. června konfirmandi se staršovstvem sboru v presbyterně. Starší měli možnost položit konfirmandům otázky i zavzpomínat na svoji konfirmaci anebo jim popřát Boží požehnání a ochranu.
Slavnostní konfirmaci budou Adrianě, Bětce, Lukášovi i Láďovi připomínat pamětní listy a také vlastní bible, které jim při této příležitosti věnoval sbor ČCE v Teplicích.
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické v Teplicích zve na
rm Konfi Také nedělní odpoledne 27. června patřilo konfirmandům. Na farní zahradě se sešli společně s rodiči, členy sboru a přáteli. Slavnostní ráz dne ještě umocnilo nádherné letní počasí.
3
ační slavnos t
v neděli 27. června 2010 v 9.30 v kostele v ulici J. V. Sládka
Neděle mezinárodního sbližování
Tak by se dala nazvat neděle 12. září, kdy k nám zavítali sestry a bratři z nedaleké Muldy a Helbigsdorfu ze SRN. Včetně dětí jich bylo celkem sedmnáct. Počasí nám přálo, a tak jsme se po společné bohoslužbě vydali pěšky do Krušnohorského divadla na oběd. Od kostela jsme šli ulicí J. V. Sládka, šanovským parkem, Lipovou ulicí kolem památníku židovské synagogy k divadlu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se v divadelním „šlaufu“ sešli s bratry a sestrami katolické církve, kteří měli rovněž návštěvu z Německa. Pozdravili jsme se a potom už si pochutnávali na polévce a svíčkové na smetaně. Zpáteční cestaa vedla na Zámecké náměstí, kolem Pravřídla a lázeňského domu Beethoven, Mlýnskou ulicí a parkem zpátky k našemu kostelu.
i domácí vytvořili čtyři družstva a na čas usilovali o složení obrázku obou kostelů. Nebylo to vůbec lehké, protože bral tr Milan Jancyk si dal při stříhání puzzlí opravdu záležet. Kousíčky byly malinké, a tak se soutěžící pořádně zapotili, jak dokládají snímky. Porota, spravedlivě složená ze zástupců obou zemí, označila za vítěze tohoto klání družstvo z Čech, které
V presbyterně začalo po kávě a čaji s pečivem od laskavých sester opravdové zápolení. Hosté
4
vedla Bára Jancyková. Důležité bylo, že se všichni při skládání i dobře pobavili. Po zklidnění jsme vyslechli stručnou historii Muldy v podání malého Rafaela (snímek nahoře vlevo), o našem sboru potom zasvěceně pohovořil br. Willy Gröger (snímek uprostřed). Celkově lze hodnotit společnou neděli sbližování velmi kladně, což potvrdili oba bratři faráři Daniel Wüst i Jan Opočenský. Děti se ještě společně vyřádily na trampolíně na farní zahradě. Oba sbory se už teď těší na další shledání. (so) Foto: Hana Jirsáková a Jan Opočenský
Setkání našich mužů s G.K.Chestertonem
Čas letí a naše chlapská setkání znovu pokračují každý druhý pátek v měsíci i po prázdninách. Naše první poprázdninové setkání jsme okořenili vzpomínkou na Gilberta Keita Chestertona a na pomoc jsme si vzali jeho sbírku paradoxů, aforismů a postřehů Moudrost a vtip. Ne všichni jsme tohoto anglického malíře, básníka, dramatika, prozaika, esejistu a novináře znali, a tak jsme si přečetli, co o něm napsal Karel Čapek. Popsal ho jako mistra paradoxu, jenž vesele a zplna hrdla velebil věci, které náleží mezi pět švestek obyčejného života, jako je domov, víra, demokracie, řád a důvěra. Nesnažil se mít víc rozumu nebo vidět věci jinak než „obyčejný, pivo pijící Angličan“. Ale zato hájil prostotu a konzervativnost lidského života s nejskvělejší genialitou poety a apoštola zároveň. I jeho dílo je ve zkratce veliká apo-
Keita Chestertona – malá ukázka: Jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti. Odstraníme-li nadpřirozené, nezůstane nám přirozené, nýbrž jenom nepřirozené. Kdo prošel opravdovým bojem, ten se marnému boji zásadně vyhýbá. Mrtvá věc vždycky plave po proudu, jenom živá proti. Každému, komu nezměkne srdce, změkne nakonec mozek. Kolik lidí zaprodalo svoji duši, jen aby byli obdivováni hlupáky. Nikdy neodstraňujte plot, pokud nezjistíte, proč byl původně postaven. Žijeme ve věku, kdy nepatrné a čistě teoretické menšiny dokážou ovládnout
logie náboženství. Ale nemluvil jako ponurý kazatel, nýbrž jako veselý věřící, kterým šije optimismus, kašparovská nezbednost i gargantuovská kyprost. Nevíme, jak je v nebesích odměňován humor, ale je-li tam pro něj sebemenší čestné místo, pak G.K. Chesterton zasluhuje nějakého stupně blahoslavenství. Jeho svátek by navěky mohl slavit veškeren lidský svět bez rozdílu věr. Toliko citace Karla Čapka – vybráno z Lidových novin ze dne 16.6.1936 – dva dny po úmrtí G. K. CH, který se narodil 29. 5. 1874. Měli jsme na našem pátečním setkání tu krásnou příležitost diskutovat o myšlenkách tohoto zajímavého člověka a zcela demokraticky jsme s nimi mohli souhlasit, a i nesouhlasit. Učili jsme se naslouchat, učili jsme se chápat, učili jsme se polemizovat a v neposlední řadě jsme se učili přijímat názory toho druhého. Pro vás, kteří si chcete zapolemizovat s myšlenkami Gilberta
nevědomou a nejen čistě teoretickou většinu. Je to zvláštní. Zdálo by se, že náboženská svoboda byla vynalezena proto, aby každý mohl mluvit o své víře. Výsledek je však takový, že se dnes předpokládá, že o ní mluvit nikdo nebude. Čestný muž by manželský duel na život a na smrt nikdy neměl odmítnout. Šťastný je muž, který se ožení se svou milovanou, ale ještě šťastnější je ten, jenž miluje ženu, kterou si vzal. Chceme-li zachránit rodinu, musíme nejdříve radikálně změnit dnešní společnost. Závěrem připomínám „pět švestek“ domov, víra, demokracie, řád a důvěra. Roman Gaudyn
Uctění památky sestry Milady Horákové
V našem sboru se již stalo tradicí uctění památky nezákonně popravené sestry JUDr. Milady Horákové komunistickým režimem. Tradici založili a pokračují v ní manželé Grögerovi. Letos je k pomníku, který stojí před budovou Úřadu práce v Teplicích, doprovodili manželé Opočenských. (so)
5
KRÁTCE
Ať prší, sněží nebo leje,
Úklid kostela Letos se generální úklid kostela malinko opozdil. Ale před červnovou konfirmací se skvěl v plné kráse. Zásluhu na tom mají manželé Jancykovi, sestra kurátorka Grögerová, dr. Kittlerová, sestra Kábová a další členky a členové sboru, kteří přiložili ruku k dílu. Za to všem patří velké poděkování staršovstva.
Naši jubilanti Letos v létě a začátkem podzimu oslavila svá životní jubilea řada členů našeho sboru. Devadesáti let se dožila sestra Milada Sládková, pětaosmdesátku oslavil bratr Jaroslav Doubrava. V plné svěžesti si osmdesátku připomněl bratr Feuerstein, sedmdesáté páté narozeniny měla sestra Matuchová, sedmdesát let oslavila sestra Rejchrtová. Především jim, ale i všem mladším oslavencům, vyprošuje Boží požehnání staršovstvo sboru.
Bára a Charlie
Na Voříškiádě v Lounech si skvěle vedla Bára Jancyková a její čtyřnohá kamarádka Charlie Dášenka. Přestože to byla jejich první společná zkušenost, získaly hned dvě medaile. Zlatou za první místo v překážkovém běhu, v kategorii superpes, psí triky, obsadily třetí místo. Ocenění je velkým povzbuzením do dalších soutěží a my Barunce gratulujeme.
Účastníky společné dovolené zachytil na výletě po okolí Soběšína Jan Pešek.
Milí čtenáři , chtěl bych vám co nejpřesněji popsat, co se za 7 dní na cyklodovolené v Soběšíně událo. Tentokrát jsme, namísto v Chotěboři, v Soběšíně v Masarykově táboře, který byl po svém založení v roce 1921 charkterizován takto: „Tábor náš na Sázavě je již po jedenáct roků místem, kde se tvoří karakter a posiluje zdraví hochů z celé republiky. Založen byl v roce 1921 těmi, kteří jsou přesvědčeni, že letní tábor je nejlepším místem pro tvoření pevného karakteru a občanských ctností. Ti, kteří vedli tábor v letech minulých, snažili se vždy uskutečňovati tyto cíle organisovaného tábora. V táboře možno již pouhým příkladem vésti mládež, aby dělala to, co je jí prospěšné a co my si přejeme; je tam příležitost pro hochy experimentovati a tvořit věci; příležitost poznávati osoby, věci, zvyky a vlastnosti prospěšné neb neprospěšné; je tam příležitost odměňovati hocha, koná-li dobro, a pokárati ho, stává-li se neprospěšným a škodlivým celku; je tam příležitost upevnit zdraví a konečně je v táboře největší příležitost ovlivnit
mládež křesťanskými ideály a touhou po lepším a dokonalejším životě v budoucnu. Aby byl tábor co nejúčelnější, musí míti krásné okolí, dostatek hřišť, srdečné přátele, svit slunka i chladivý stín, dobré ubytování, vydatnou a chutnou stravu a konečně obětavé, zručné a dobré vůdce. Tábor Sázava poskytoval toto vše v minulosti, a věren své dlouholeté tradici, bude se i v budoucnu vždy starat o blaho svěřených hochů. Bude se snažiti, aby byl zdrojem, z něhož by vycházeli dobří vůdci a občané, tak potřební ve všech oborech života naší mladé republiky.“ Toliko citace z historického popisu tábora. Naši cyklisté byli ubytováni do chatek (4+2+1) s vlastním sociálním zařízením. Rád bych vám přiblížil náš pobyt v Soběšíně den po dni v jednotlivých bodech. 1. Neděle - valná většina přijela ze svých domovů, zbytek dorazí později. Večer se všichni, jako každý rok, představili a trochu zavtipkovali. 2. Pondělí - byl menší výlet na kolech cca 25 km, což kvůli urputným kopcům bylo velice vyčerpávající. Jelo se
6
na hasičskou nádrž Poupě. Sen o lehkou a bezstarostnou jízdu se rychle rozplynul v sázavských kopcích a samozřejmě, že už jsme měli na účtu jednu píchlou pneumatiku a jednu upadlou šlapku. Večer následovalo promítání fotografií z minulého roku, kde se s doplněním komentářů br. Křivohlavého jen málo kdo nezasmál. 3. Úterý - pršelo jako z konve. Našli se však jedinci, kteří jeli autem do jídelny na snídani, aby se náhodou nesmočili. Odpoledne po dešti se hrál petanque a pak se někteří zas před deštěm schovali do zámečku Zruč nad Sázavou, který za sumu z fondů EU 95 miliónů korun byl nedávno zrekonstruován. Večer bylo promítání videa z loňského roku. 4. Středa - jelo se do Sázavského kláštera cca 38 km. Sázavský klášter, později přestavěný na zámek, leží ve městečku Sázava nad stejnojmennou řekou. Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stáli kníže Oldřich a svatý Prokop, tehdy poustevník, kolem něhož se zde tvořila skupina následovníků již asi
, cyklista se stále směje od roku 1009. Kníže Oldřich v roce 1032 tuto komunitu povýšil na benediktinský klášter. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Večer se tradičně jako každý rok pořádala vědomostní hra Riskuj, kde vyhrála skupina Morava-Slezsko-Praha. 5. Čtvrtek - vypravili jsme se na Konopiště, které leží asi 2 km na západ od centra Benešova. Zámek se proslavil jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d‘Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v Sarajevu bylo záminkou spuštění první světové války.Večer se hrála společenská hra na uhádnutí namalovaného obrázku. 6. Pátek - zamířili jsme do Vlašimi, tam se celý peloton stavil v cukrárně, kde byly rozmanité druhy dortů, zmrzlin, chlebíčků, cukrovin a zákusků. Nakonec jsme všichni skončili v rozlehlém Zámeckém parku.Večer si jako každý rok všichni užili pohodového táboráku a večera. 7. Sobota - auty a v dešti jsme dobili gotický hrad Český Šternberk, který leží na levém břehu řeky Sázavy v těsné blízkosti dálnice D1 na území stejnojmenného městyse v okresu Benešov. Hrad stále patří Zdeňku Šternberkovi (celým jménem Hrabě Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius ze Sternbergu), který tam také dodnes bydlí. Z. Šternberkovi patří také velké pozemky a lesy, a i dokonce les, ve, kterém byl náš kemp postaven. Večer byl dětský, děti měly připraveny různé soutěže, za které byly odměněny. Dětský den měl v režii Roman Gaudyn. Po večeři teplické děti zahrály svou premiéru představení Romeo a Julie a děkují své režisérce Daně Opočenské. Všichni si svůj poslední večer užili a triumfálně poprvé zapálili oheň v krbu. 8. Neděle - dnes bylo poslední dopolední kázání br. f. Křivohlavého. Zbytek bych vyjádřil větou z Bible ze Skutků 21,6: Po rozloučení jsme nastoupili na loď a vrátili se domů. Radovan Gaudyn
Sbor a nejmladší generace Stalo se již pravidlem, že do našeho sboru přicházejí děti z mateřské školy ze šanovského sídliště v Teplicích se svými učitelkami. V létě děti společně se sestrami Danou Gaudynovou a Dášou Žaloudkovou zavítaly na farní zahradu a po oficiálním programu je, jako všechny kluky a děvčata, magicky přitáhla trampolína. Po prázdninách začal vždy ve čtvrtek opět fungovat miniklubíček Dáši Žaloudkové. Prostory vně i uvnitř kostela tak žijí nejen v neděli o bohoslužbách. Děti je navíc svou přítomností nabíjí pozitivní energií. (so) 7
KRÁTCE Rodina Jílovských za velkou louží V srpnu jsme se na delší dobu rozloučili s rodinou Jílovských. Před odletem do USA to měli trochu komplikované. Napřed byla na operaci maminka Kristýna a hned po ní dcera Kamilka. Oba zákroky dopadly, zaplať Pán Bůh, dobře, a tak se nadvakrát vypravili za velkou louži. První odjel samotný Lukáš, zbytek rodiny odcestoval 23. srpna. Spojení s celou rodinou přes sociální sítě udržují Jancykovi. Jílovští by měli do Teplic zavítat opět na jaře.
Padesát let ZUŠ v Dubí Půl století oslavila v září Základní umělecká škola v Dubí, jejíž ředitelkou je Eva Valtová. Její pedagogové i žáci pravidelně koncertují při různých příležitostech v našem sboru. Letos se s nimi ještě setkáme při tradičním vánočním vystoupení. Ke kulatému jubileu přejeme ZUŠ v Dubí hodně nadaných žáků a domácích i mezinárodních úspěchů.
Cyklistický výlet Děti a mládež našeho sboru si letos několikrát s bratrem farářem Janem Opočenským vyjeli na kolech. Měli tak krásně natrénováno na dovolenou v Soběšíně. Snímek je ze severních Čech.
Rozloučili jsme se Počátkem července jsme se rozloučili se sestrou Věrou Hladíkovou. Dlouholetá členka sboru i staršovstva, kde vykonávala funkci pokladní, poslední roky pobývala v Domově důchodců v Bystřanech. O dění ve sboru se ale živě zajímala a často nás nechávala pozdravovat.
Přijďte mezi nás Srdečně zveme vás všechny, přijďte společně s námi hledat lásku a moudrost Božího slova. Zveme vás k účasti na bohoslužbách i dalších setkáních sboru Českobratrské církve evangelické v Teplicích ve Sládkově ulici 20006/16.
POZVÁNKA na 13. ekumenické setkání žen Téma: Ženy v Bibli a dnes s hostem seniorátním farářem Zdeňkem Bártou sobota 20. listopadu 2010 od 9.30 hodin v presbyterně sboru ČCE následuje společný oběd odpoledne výroba vánočních ozdob
Pravidelná shromáždění středa čtvrtek
16 hodin
biblická hodina miniklubíček pro maminky s dětmi, hodina po domluvě pátek 15 hodin děti 16.30 hodin mládež každý 2. pátek v měsíci 19 hodin setkání mužů neděle 9.30 hodin bohoslužba 10.00 hodin nedělní škola po bohoslužbě neformální posezení v presbyterně u kávy a čaje Tel.: 417 539 169, mobil bratr farář Jan Opočenský 604 339 518 č.ú. 1060124309/0800
Odměna pro dopisovatele Sborových ozvěn
Nejaktivnějším mladým dopisovatelem Sborových ozvěn je zatím Radovan Gaudyn. A to si zasloužilo odměnu, už proto, že jako jediný si udělal čas a krásně popsal histo-
vyrazila na malý výlet po Teplicích a jejich okolí. Jak je vidět, nezapomněl na své kamarády Báru a Láďu a dovnitř se vešli ještě Radovanovi rodiče, z nichž otec Roman je též
rii i zážitky ze sborových letních prázdnin v Soběšíně (viz. strany 6 a 7). V pátek 17. září po setkání dětí si vybral své spolujezdce do (8,6 metru) dlouhé limusiny, která
8
pravidelným přispěvatelem, a sourozenci Aneta a Alběta. Takže, milý Radovane, ale i ostatní – pište dál, odměnu za aktivitu zase nějakou vymyslíme. (so)
