OSTRAVSKÁ UNIVERZITA Filozofická fakulta Katedra psychologie a sociální práce

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA Filozofická fakulta Katedra psychologie a sociální práce

SOCIÁLNĚ DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA MĚSTA OSTRAVY V NÁVAZNOSTI NA ROZVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB II. etapa

Objednatel: Město Ostrava, Prokešovo nám. 8, 729 30 Ostrava Číslo smlouvy 06520/2001/Soc./LPO Číslo veřejné zakázky: 122/2001 Zhotovitel: Ostravská Univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 700 03 Ostrava

Ostrava 2002

Vstupní informace Druhá etapa sociálně demografické analýzy města Ostravy v návaznosti na rozvoj sociálních služeb je materiálem sloužícím jako východisko pro projekt dlouhodobé koncepce sociálních služeb v Ostravě, plánu rozvojových strategií v sociální oblasti. Předkládaný materiál navazuje na 1.etapu analýzy v roce 2001, jejímž cílem bylo mapování institucí sociálních služeb v Ostravě, identifikace potřebných dat a vytvoření systémů zpracování dat pro účely příslušných analýz. Cílem 2. etapy je především analýza sociálně patologických jevů a ohrožených skupin obyvatel Ostravy, zmapování rizikových lokalit a návrh optimalizace vybavenosti sociálními službami dle specifických potřeb města a regionu. Zpracovaný materiál může sloužit jako podklad komunitního plánování sociálních služeb ve městě v dlouhodobé perspektivě, se zohledněním specifických potřeb a vývojových trendů charakteristických pro Ostravu. Předkládaná studie je členěna na 4 díly: 1. díl: Teoretická východiska k problematice sociálních služeb: Zabývá se rozvojem sociálních služeb v Evropské Unii a České republice, charakterizuje sociální služby a jejich prvky z různých pohledů. Součástí této kapitoly je i plánování sociálních služeb. 2. díl: Sociodemografická struktura Ostravy – současný stav a očekávaný vývoj: Zahrnuje základní rysy demografického vývoje v ČR a v Ostravě a změny ve věkové struktuře obyvatel ČR a Ostravy. Podrobněji dokumentuje sociodemografickou situaci v jednotlivých obvodech města Ostravy. zabývá se také výskytem národností a cizinců v ČR a V Ostravě, trhem práce a nezaměstnaností. 3. díl: Analýza ohrožených skupin v Ostravě v návaznosti na sociální služby: Tento díl tvoří nosnou část celé sociálně demografické analýzy města Ostravy. Blíže analyzuje konkrétní sociální skupiny, jejichž situace je ve společnosti zranitelnější a na které je orientována sociální pomoc formou sociálních služeb. Zahrnuje seniory, děti a mládež, osoby se zdravotním postižením, osoby závislé, Romy a jiné osoby sociálně nepřizpůsobené. U každé z těchto skupin jsou uvedeny konkrétní instituce a zařízení v Ostravě, poskytující jim sociální služby. 4. díl: V závěrečné části tohoto dílu jsou shrnuty trendy podmiňující vývoj sociálních služeb v Ostravě, výskyt společensky závažných jevů a marginálních skupin a doporučení týkající se sociálních služeb zaměřených na konkrétní cílové skupiny, které je potřebují.

Autoři této studie děkují za informace a konzultace pracovníkům Odboru sociálních věcí MMO, odborníkům – expertům, vedoucím a pracovníkům oslovených zařízení sociálních služeb.

2

SOCIÁLNĚ DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA MĚSTA OSTRAVY

Díl I. Teoretická východiska

PhDr. Anna Schneiderová, CSc.

3

Obsah: 1. 2. 2.1. 2.2. 2.2.1. 2.2.1.1. 2.2.1.2. 3. 3.1. 3.2. 4. 4.1. 5. 5.1. 5.1.1. 5.1.2. 5.1.3. 5.1.4. 5.1.5. 5.1.6. 5.1.7. 5.2. 5.2.1. 5.2.1.1. 5.2.1.2. 5.2.2. 5.2.2.1. 5.2.2.2. 5.2.2.3. 5.2.3. 5.3. 6. 6.1. 6.2. 6.3. 6.4.

Úvod Sociální služby v evropských zemích Modely sociální politiky v Evropě Evropská sociální charta Právo na využívání sociálních služeb Všeobecné sociální služby Specializované sociální služby Sociální služby v ČR Současné problémy sociálních služeb v ČR Trendy podmiňující vývoj služeb v ČR Plánování služeb Analýza sociálních služeb Vymezení a kategorizace sociálních služeb Kritéria členění sociálních služeb Cíl činnosti Naléhavost trvání potřeby Místo konání služby Způsob vykonávání služby Délka pobytu Délka trvání služby Charakteristika (prvky) činnosti Členění sociálních služeb Služby sociální péče Asistenční služby Rezidenční služby Služby sociální intervence Služby včasné pomoci Služby pomáhající při řešení Služby zabezpečující podmínky pro přežití Služby sociálních aktivit Jiné členění sociálních služeb Charakteristika komplexů sociálních služeb Principy Způsoby poskytování služeb Výčet komplexů služeb Popis komplexů služeb Použitá literatura a další zdroje

4

5 6 6 7 8 8 9 11 11 13 14 15 17 17 17 18 18 18 18 18 19 19 20 20 20 20 20 21 21 21 22 24 24 25 26 27 34

1. ÚVOD Sociální služby jsou součástí skupiny nástrojů systému sociální pomoci, kam patří také sociálně právní ochrana, peněžní nebo věcné sociální dávky. Systém sociální pomoci by měl být připraven zasáhnout v situaci, kdy jsou ohrožena práva občana, kdy se nachází ve hmotné nouzi, kdy není schopen řešit vlastními silami zabezpečení svých individuálních životních potřeb, případně tehdy, když mu takováto situace hrozí. Sociální službou rozumíme nástroj k řešení sociální nouze občanů. Jedná se o účinnou pomoc jednotlivci, rodině i jiné skupině, vedoucí k překonání jejich nepříznivé sociální situace a současně plnící i roli ochrany společnosti před sociálně nežádoucími jevy. Význam sociálních služeb spočívá v pomoci občanům při řešení jejich nepříznivé sociální situace, která jim přináší vážné problémy a kterou nejsou schopni řešit samostatně, jim dostupnými prostředky. Sociální služby umožňují občanům žít kvalitativně lépe a důstojněji, napomáhají k optimálnímu rozvoji jednotlivcům i skupinám. Současně je učí ovládat své životní podmínky a vlastní žití tak, aby byli schopni postarat se o sebe a o ty, kteří jsou na nich závislí. Sociální služby v zemích s rozvinutou tradicí v sociální oblasti vycházejí z následujících principů: •

stát má ucelenou a promyšlenou koncepci sociální politiky, díky níž vytváří širší zázemí pro sociální služby (a legislativně zakotvuje hlavní způsoby řešení obtížných sociálních situací občanů)

•

účelem těchto služeb je podpořit autonomii jedince při řešení životních situací a sociálních vztahů

•

respektuje se důstojnost a lidská práva občanů včetně práva na svobodné rozhodování (možnost volby) a soukromí

•

preferuje se řešení problémů na místní úrovni (v rámci obce, rodiny, komunity…)

•

klade se důraz na kvalitu služeb, cílem je efektivita služeb bez ohledu na to, kdo je poskytuje a garantuje

•

existuje systém kontroly sociálních služeb

5

2. SOCIÁLNÍ SLUŽBY V EVROPSKÝCH ZEMÍCH Rozvoj sociálních služeb v evropských zemích je podmíněn stejnými faktory: prodlužováním stáří a nízkou porodností, změnami v postavení rodiny, požadavkem kvality života u různých sociálních skupin, nárůstem tzv. rizikových skupin. Neexistuje jednotný model sociální pomoci v rámci Evropské unie, přesto se státy EU snaží o jisté sladění sociální politiky, přístupů a nástrojů v oblasti sociálních služeb na základě humanistických zásad odpovídajících evropské křesťanské kultuře. Rozdíly mezi jednotlivými státy unie nejsou v zásadě dané cíli sociální politiky jednotlivých států, ani uplatňováním role státu v rámci sociálních služeb (pojetí státních sociálních služeb). Rozdíly se objevují především v míře decentralizace služeb (v jejich přizpůsobení lokálním podmínkám) a v úloze lokálních správ při řízení a financování sociálních služeb, v míře jejich odpovědnosti za šíři a kvalitu sociálních služeb v oblasti. Obtížnost sbližování sociálních služeb spočívá v jejich multifaktoriální podmíněnosti ekonomické, kulturní, politické, právní, vzdělanostní, zdravotní, územně strukturální aj., a také v rozdílnosti existujících systémů sociální ochrany občanů v jednotlivých zemích. Jednotnost a současně specifičnost sociálních služeb států Evropské unie vymezuje základní pojetí sociálních služeb, které ve své komplexnosti zahrnuje nejen sociální ochranu a pomoc jednotlivcům a skupinám, ale i oblast zdravotnickou, vzdělání, bydlení, zaměstnanosti a imigrace. Zvláštní pozornost věnují země Evropské unie interakci subjektů podílejících se na zajišťování sociální pomoci, mechanizmům koordinace a spolupráce mezi nimi – mezi veřejnými orgány (státní správa a samospráva), veřejným a soukromým sektorem, a to v rámci zajišťování stejných služeb různými subjekty, v koordinaci návaznosti určitých typů služeb při zajišťování pomoci sociálně potřebným občanům aj. 2.1. Modely sociální politiky v Evropě Ve státech Evropy se rozvíjejí dva modely systémů sociální politiky – univerzalistické a korporativní. Univerzalistické pojetí, typické pro skandinávské státy, je založeno na předcházení sociálních problémů politikou plné zaměstnanosti, podporovanou mnoha programy. V tomto pojetí je stát (za pomoci expertů) tvůrcem systémů redistribuce prostředků a řídícím subjektem agentur poskytujících sociální služby. V současné době, charakteristické úspornými opatřeními v oblasti sociálního pojištění a sociálních dávek, se podporuje adresnost dávek všem příjemcům, v nutných případech jejich snížení.

6

Korporativistické pojetí (společné, sdružující) sociální práce, charakteristické pro státy střední a západní Evropy, je založeno na propracovaných systémech sociálního pojištění a sociálních dávek, důraz je kladen na vyjednávání mezi jednotlivými sociálními činiteli, stát deleguje péči o sociálně potřebné na poskytovatele splňující předepsané standardy sociální péče. Sociální služby jsou řešením situace sociální nouze až v situacích, kdy selhávají primární systémy sociální podpory, ke kterým vedle sociálního pojištění patří i rodina a nejbližší sociální okolí potřebného občana. V rámci evropských států se odlišuje systém sociální práce ve Velké Británii, které je důsledkem konzervativní politiky předchozích let, tzv. reziduální pojetí (zůstatkové, přebytkové) sociální politiky státu zvýrazňující zejména distribuční a kontrolní funkci sociální práce. /Matoušek, 2001, s. 104 – 105/

2.2. Evropská sociální charta (ESCH) Evropská unie má v oblasti sociální politiky strategii, založenou na vytváření nových příležitostí ve společnosti a podpoře ohrožených skupin obyvatel tak, aby nedocházelo k jejich sociálnímu vyloučení a nezvyšovalo se riziko společenských konfliktů. Tato záležitost se promítá do dalších mezinárodních dokumentů, jako je Evropská sociální charta a Rezoluce Rady Evropy. www.MPSV.cz. Česko britský projekt Podpora MPSV při reformě sociálních služeb, 2002.

Systémy sociální ochrany v evropských zemích, tj. systémy, které zabezpečují ochranu členů společnosti před sociálními riziky, vymezuje dokument Evropská sociální charta, která je považována za základní pilíř evropského sociálního modelu. Charta je jedinou mezinárodní smlouvou, která se zabývá všemi aspekty sociální ochrany občanů. Evropská sociální charta je mnohostranná mezinárodní úmluva Rady Evropy, která vstoupila v platnost v roce 1965 a v současnosti je ratifikována 23 členskými státy Rady Evropy a podepsána dalšími 10 státy, mezi které patří i ČR. Evropská sociální charta považuje sociální ochranu za základní sociální právo, přiznává právu na sociální ochranu jeho dynamickou povahu a proto zdůrazňuje nutnost neustálé úpravy systémů sociální ochrany v souladu s novými demografickými, společenskými a ekonomickými podmínkami. Posuzuje dodržování systémů sociální ochrany v jednotlivých zemích. Kromě práva na sociální zabezpečení je v Chartě stanoveno právo na sociální a lékařskou pomoc a právo na využívání sociálních služeb. Revidovaná Sociální charta ( 1996) potvrzuje tato práva a zavádí právo nové – právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením. /Sociální ochrana v rámci Evropské sociální charty, MPSV, Praha 2001,s. 5; Tomeš,I.: Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 2001; Vopatová, G.: Sociální politika Evropské unie. In: Sborník přednášek z XII.konference Společnosti sociálních pracovníků v ČR. MPSV, 2001/

7

2.2.1. Právo na využívání sociálních služeb Několik ustanovení Charty zavádí právo na služby sociální péče pro osoby, skupiny a komunity při jakémkoli riziku (všeobecné sociální služby) a služby lidem ocitajícím se ve stavu potřebnosti (specializované sociální služby). Evropský výbor pro sociální práva zdůrazňuje dynamiku rozvoje sociálních služeb zohledňování důsledků sociálních a ekonomických změn jednotlivých zemí z toho důvodu, že přinášejí potenciálně stav větší zranitelnosti občanů nebo zvyšují zranitelnost některých skupin populace. Základním principem je zachování sociálních služeb přístupných všem osobám – dětem, seniorům, migrantům, lidem závislým na drogách nebo alkoholu i ostatním ohroženým skupinám. Obecným důvodem k jejich fungování je přispívat k blahu jednotlivců a skupin ve společnosti a jejich přizpůsobení společenskému prostředí. Kontrolní orgány ESCH deklarují, že stát by měl především zajišťovat, vykonávat, podporovat i zavádět poradenské služby individuální pomoci, než poskytovat peněžité dávky. 2.2.1.1. Všeobecné sociální služby (ESCH - ustanovení článku 14, odstavec 1 - o podpoře a poskytování služeb a odstavec 2 – o udržování sociálních služeb) jsou určeny potencionálně pro všechny kategorie populace, které je potřebují. Charta identifikuje následující skupiny, jejich situace ve společnosti je zranitelnější: děti, staré lidi, osoby se zdravotním postižením, mladé lidi v těžkostech a delikventy, menšiny (migranty, Romy, uprchlíky apod.), bezdomovce, osoby závislé na alkoholu a drogách, týrané ženy a osoby propuštěné z výkonu trestu. Z článku 14 odst. 1 vyplývá, že pomoc sociálních služeb zranitelnějším skupinám obyvatel spočívá v omezování rizik marginalizace (okrajovosti) a marginalizovaným osobám umožňuje obnovení vazeb ke komunitě a pracovišti. Opaření v rámci sociální pomoci: právní a kulturní pomoc, pomoc při hledání zaměstnání, psychologická podpora pro osoby závislé na alkoholu a drogách, integrační služby pro cizince, domácí péče (osobní hygiena, stravování, úklid), denní pobyty, pobyty v rekreačních střediscích, pomoc dětem v nemocnici, doprava pro staré a zdravotně postižené občany atd. Jsou upřednostňována opatření umožňující potřebným pokud možno normální život ve společnosti před péčí v ústavu. Dostupnost sociálních služeb je v ESCH vymezena následujícími aspekty: • právním nárokem na službu • finanční spoluúčastí uživatelů • geografickým rozmístěním služeb • respektováním soukromí uživatelů a svobodou výběru • rovností přístupu pro cizince Evropská sociální charta podporuje tendenci, aby zřizovateli a provozovateli sociálních služeb byly vedle státu „individuální a dobrovolné nebo jiné organizace“. Toto označení zahrnuje dobrovolný sektor a jednotlivce, ale také pracovní a zaměstnanecké organizace, náboženské organizace, soukromé firmy atd. Podpora poskytovaná státem je finanční – přímá a formou grantů, nebo nepřímá – formou daňových pobídek nebo snížením příspěvků na sociální zabezpečení společnosti.

8

2.2.1.2. Specializované sociální služby zahrnují : služby zaměstnanosti včetně umisťovacích služeb pro osoby se zdravotním postižením a služeb odborné přípravy, poradenské a výchovné služby pro podporu zdraví, služby k předcházení nebo odstranění stavu potřebnosti, služby pro podporu rodiny, služby na ochranu migrujících pracovníků, služby a zařízení pro seniory. Specializované sociální služby ESCH člení na: A. Služby lidem bez dostatečných prostředků (článek 13,odstavec 3) B. Služby pro staré občany (článek 4 Dodatkového protokolu z roku 1998) C. Jiné služby Ad A/ Služby lidem bez dostatečných prostředků (aktuálně i potenciálně) – poradenská a personální pomoc, která je nutná k předcházení, odstranění nebo zmírnění stavu potřebnosti jednotlivce nebo rodiny (bez ohledu na důvod a délce trvání stavu potřebnosti). Činností těchto služeb je - prevence, doprovod a péče. Služby by měly být adresné a dostupné, uživatel by měl být dostatečně informován o dostupných službách. Ad B/ Služby pro staré občany – sociální a lékařská pomoc starým lidem tak, aby zůstali co nejdéle platnými členy společnosti a aby byla chráněna jejich důstojnost a možnost výběru. Ad C/ Jiné služby – široká síť služeb: služby týkající se práva na práci a odbornou přípravu (článek 1, odstavec 3, článek 9), služby týkající se práva na ochranu zdraví článek 11), služby týkající se práva rodiny na ochranu a práva pracovníků na ochranu příležitostí (článek 16), služby týkající se práva migrujících pracovníků na pomoc (článek 19). /Soc. ochrana v rámci ESCH, MPSV, Praha 2001, s. 67 – 84/

Charta vymezuje i prostředky působení sociálních služeb (Část třetí, článek B,1, ESCH): A/ Lidské zdroje – dostatečný počet pracovníků služeb a jejich kvalifikovanost (zvýšení počtu sociálních pracovníků, finanční podpora pro instituce školící sociální pracovníky, posílení interního školení pracovníků. B/ Institucionální prostředky – územní decentralizace rozhodovacích center (místní orgány a soukromé iniciativy). C/ finanční prostředky – finanční kapacity sociálních služeb (objem, zdroje a dostatečnost prostředků. Sociální služby Charta vymezuje jako služby v podstatě veřejné, všeobecná odpovědnost za jejich zřizování náleží státu. Stát podporuje různými kroky účast jednotlivců a dobrovolných a jiných organizací na zřizování sociálních služeb – kromě finanční podpory různého typu opatřeními pro podporu dobrovolné práce. Stát (jím pověřené orgány) má právo kontroly sociálních služeb, jejich přiměřenosti a uspokojivého zajišťování, kvality poskytovaných služeb. /Sociální ochrana v rámci ESCH, MPSV, Praha 2001, s.70 – 73/

9

Koordinace mezi různými stranami zapojenými do provádění sociálních služeb je složitá, přičemž problémy v koordinaci mohou vést k nedostatkům v uplatňování práva na využívání sociálních služeb občany v důsledku nerespektování aspektů dostupnosti služeb –viz předcházející text kap.2.2.1.1). Doporučuje se proto zřízení orgánů, které analyzují, kontrolují a koordinují sociální služby – řídící výbory, řídící komise, pracovní skupiny sestavené s ohledem na komplexy služeb, poradní orgány pro využívání veřejných a soukromých služeb (jako je tomu v Norsku), jednotky soustřeďující všechny služby (jako je tomu na irském Ministerstvu sociální péče) aj. /Soc. ochrana v rámci ESCH, MPSV, Praha 2001, s. 73 -74/

10

3. SOCIÁLNÍ SLUŽBY V ČR V posledním desetiletí 20.století (v souvislosti se společensko politickými změnami po roce 1989) se u nás povaha sociálních problémů radikálně změnila, ustoupil především paternalistický přístup státu. Některé problémy, dříve řešené diskrétně (problematika zdravotně handicapovaných osob, Romů a jiných etnických menšin, týraných dětí, domácího násilí apod.), se dostaly do popředí zájmu společnosti. Objevily se problémy dříve neznámé – nezaměstnanost, bezdomovectví, imigrace apod. S ohledem na diverzifikaci společnosti stát musel ve své sociální politice jinak řešit problém sociální ochrany občanů, který zahrnuje: -

systém sociálního pojištění (odložení části spotřeby na budoucí sociální situace k udržení životního standartu pomocí dávek nahrazujících příjem),

-

systém sociální podpory (posílení příjmové situace skupin obyvatel),

-

systém sociální pomoci.

Sociální pomoc je profesionální činností státu a dalších subjektů a slouží k zabezpečení základních životních potřeb občanů v obtížné životní situaci. Sociální pomoc zahrnuje: - sociální prevenci, - sociálně právní ochranu, - řešení sociální nouze, - řešení hmotné nouze, - zabezpečení zvláštních potřeb. V současné době se sociální pomoc občanovi stále více orientuje na sociální práci. Sociální dávky by měly být nahrazeny sociální službou, která by umožnila občanovi udržení podmínek jisté sociální nezávislosti a suverenity. 3.1. Současné problémy sociálních služeb v ČR •

Nedostatečná je legislativa, právní normy v oblasti sociálních služeb jsou zastaralé a jejich změny pomalé. V současném právním systému chybí ucelený komplex nástrojů k provádění sociální politiky obcí a krajů. /Návrh věcného záměru zákona, s.4/

•

Problémy spojené s kvalifikovaností pracovníků v sociálních službách – nutnost stanovení úrovně odborné a specializované kvalifikace pro různé typy pracovníků sociálních služeb a chybění systému celoživotního kontinuálního vzdělávání. Pracovníkem je každá fyzická osoba, která vykonává v zařízení práci. Jde o zaměstnance, dobrovolníky, občany na civilní službě a studenty na odborných praxích. Základním článkem jsou sociální pracovníci s rozdílnou úrovní kvalifikace a specializace (VŠ – na úrovni Bc. a Mgr. vzdělanosti v oboru sociální práce a oborů se sociálním, zdravotnickým nebo pedagogickým zaměřením, VOŠ a SŠ sociálně –

11

právní nebo zdravotní, případně jiné vzdělání doplněné specializovanými kurzy s osvědčením, vykonání zkoušky odborné způsobilosti). Ostatní pracovníci sociálních služeb zajišťují činnosti související s přímou pomocí klientovi, vykonávají specifické činnosti v oblasti řízení a odborného vedení sociálních služeb. V oblasti sociálních služeb jsou i dobrovolníci – tj. lidé, kteří pracují bez nároku na odměnu, ale na jejich činnost jsou kladeny stejné požadavky jako na zaměstnance. Dobrovolnictví je často profesionálně organizováno dobrovolnickými (zabývá se organizací dobrovolné činnosti) a dobrovolnými organizacemi (jejichž činnost je založena na dobrovolnících) tak, aby činnost byla prováděna kvalitně a neztratila přitom svou spontaneitu. Dobrovolnictví se obvykle rozlišuje na sousedskou, vzájemnou a veřejně prospěšnou pomoc (v praxi se mohou mísit). Problémem dobrovolnictví v sociálních službách v ČR je legislativa týkající se dobrovolnictví, ale i občanská morálka a občanské právo. /Tošner, J. – Sozanská,O., s. 35 –37/ •

Kontrola sociálních služeb. Systémy standardů kvality pro různé typy sociálních služeb jsou postupně rozpracovávány do oblasti proceduální (jasně stanovené cíle, metodika – principy a postupy), personální (požadavky kvalifikační, dovednostní a osobnostní vycházející z popisů pracovních míst) a provozní (dostupnost služeb a informací o službách, prostředí a podmínky, připravenost na havarijní a nouzové situace aj). Systém kontroly kvality sociálních služeb umožňuje ochranu uživatelů služeb a zkvalitňování služeb. Současně umožní diferenciaci poskytovatelů jako základu pro jejich financování z veřejných prostředků. Problémem zůstává kontrola působení organizací státního dozoru!

•

Uživatelé Problémem je nízké zapojení uživatelů do plánování a kontroly sociálních služeb. Aktivizaci uživatelů by mělo napomoci komunitní plánování sociálních služeb a systém kontroly jakosti v sociálních službách.

•

Vývoj sociálních služeb je ovlivněn reformou územní veřejné správy (II.fáze), která převádí zřizovatelské kompetence okresních úřadů na jiné subjekty. Obce i kraje mají své specifické úkoly – obce zajišťují dostupnost sociálních služeb na svém území a informovanost občanů, kraje vydávají oprávnění k poskytování služeb, kontrolují kvalitu služeb a zpracovávají veřejně přístupnou databázi poskytovatelů služeb. Ministerstvo vyhlašuje priority sociální politiky v oblasti sociálních služeb a sleduje účinnost poskytovaných služeb. Sociální služby tak jako služby veřejné mohou pružněji reagovat na změny potřeb občanů a podléhají přímé bezprostřední kontrole místních zastupitelů a občanů.

Sociální služby patří k nejnáročnějším nástrojům sociální politiky, kdy sociální subjekt něco činí (koná) pro jiný sociální subjekt nebo objekt. Fungování tohoto složitého komplexu zahrnuje financování (peníze), instituce i právní prostředky, je ve své podstatě mezirezortní záležitostí. Sociální služby jsou v současné době u nás řízeny sociální správou ústřední, veřejnoprávní a soukromoprávní.

12

-

Státní správa: ústřední sociální správa (ministerstva), veřejnoprávní sociální instituce řízené autonomní správní radou odpovídající parlamentu, vládě nebo ministru

-

Samospráva: kraje a okresy - do ukončení II.etapy sociální správy obce

-

Soukromoprávní správa – nezisková i zisková: komunity, občanská sdružení, nevládní organizace, nadace, církve další právnické a fyzické osoby

Sociální služby jsou symbiózou sociální, zdravotní, výchovné, resocializační a jiné pomoci. K institucím sociální pomoci s přesahem aktivit do jiných rezortů patří diagnostické ústavy, centra výchovné péče, centra prevence, denní stacionáře, kojenecké ústavy, dětské domovy, domovy důchodců, doléčovací programy pro osoby se závislostmi, rehabilitační programy pro duševně nemocné, probační resocializační programy, alternativní vězeňské programy, volnočasové aktivity. V souvislosti s přibližováním ČR k Evropské unii vyplynula pro Ministerstvo práce a sociálních věcí nutnost připravit nový zákon upravující oblast sociálních služeb. Je zpracován Návrh věcného záměru zákona o některých podmínkách poskytování sociálních služeb. Předpokládá se, že nová legislativní úprava poskytování sociálních služeb nabude účinnosti k 1.1.2003. 3. 2. Trendy podmiňující vývoj sociálních služeb v ČR Stárnutí obyvatel ČR. Rozšířený výskyt společensky závažných jevů. Snižování vlivu státu. Zvýraznění smluvní finanční podpory a legislativní regulace. Zvýšení podílu soukromého sektoru a uživatelů služeb (i jejich rodin) na financování služeb. Deformalizace sociální práce – tj. ústup od formálně organizované sociální pomoci (veřejné, územněsprávní a státní instituce) a posun k licencovaným službám soukromoprávním (profesionalizovaným) i laickým * Rozvoj sociální pomoci především v přirozeném prostředí klienta. Zefektivnění využívání služeb na základě přesnějších analýz potřeb občanů. Vytváření plánů rozvojových strategií ve vymezených lokalitách. Rozšiřování spektra služeb na základě komunitního plánování. * dobrovolníci z rodiny, sousedi, kněží aj. – služby neprofesionalizované

13

4. PLÁNOVÁNÍ SLUŽEB Potřeba rozvoje sociálních služeb je podmíněna řadou faktorů, k nimž vedle sociálně demografických patří financování služeb, legislativní rámec, trendy směrující sociální služby do přirozeného prostředí občana aj. K regulaci sociálních služeb v regionech přispívají kromě již uvedených faktorů i normativní ukazatele pro jednotlivé typy služeb, které vycházejí z analýzy potřebnosti služeb a přihlížejí k dynamice populačního vývoje. Normativy jsou jen jedním z korektivů a nerespektují konkrétní sociální potřeby územního celku. Univerzalita daných normativů proto nemůže vést k jejich apriornímu pojetí jako „směrných čísel“ vybavenosti sociálními službami. Přestože metodika stanovení normativů zohledňuje předpokládanou dynamiku vývoje služeb (normativy současné se proto liší od normativů po roce 2010), je nutno pojímat normativy jako ukazatele spíše hypotetické a pomocné v případě, že sociodemografická situace v konkrétní lokalitě není dostatečně analyzována. V žádném případě nejde o limitující veličinu. (Proto, pokud byly normativy v rámci této analýzy využity, pak především ve službách, pro které jsou zpracovány na základě relevantních údajů o dosavadním i předpokládaném vývoji.) Premisou poskytování služeb je co nejvyšší kvalita služeb za cenu přijatelnou jak pro uživatele, tak pro provozovatele. Plánování služeb proto musí respektovat možnosti a potřeby zadavatelů, poskytovatelů a uživatelů určitého typu služby. Efektivní metodou je komunitní plánování sociálních služeb chápané jako koncensuální metoda v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb. Participují na ní tři zúčastněné strany, a to zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb – tzv. komunitní triangl. A. Zadavatelé jsou subjekty, které služby platí, zřizují, zadávají, organizují, dělají výběrová řízení (úřady státní správy, samosprávy, volení zastupitelé, grantové agentury, sponzoři aj.). Cílem zadavatele je poskytovat občanům co nejkvalitnější služby co nejlevněji. K dosažení tohoto cíle potřebují informace o regionálních zdrojích, demografické a statistické údaje, standardy kvality aj. Ph.D. Martin Kovář, poradce ministra práce a sociálních věcí, uvedl na konferenci Společnosti sociálních pracovníků v Brně konané v červnu 2001, že zadavatelé jsou nejméně konstituovanou skupinou – nemají jednotná pravidla a ustálené rozhodovací postupy o financích určených na sociální služby a jejich rozdělování, což je předmětem nejostřejší kritiky ze strany poskytovatelů. /Kovář, 2001,s.27/

B. Poskytovatelé jsou subjekty provozující (prodávající, uskutečňující, dodávající, poskytující) služby – státní a nestátní (fyzické osoby, občanská sdružení aj.). Poskytovatelé vychází z průzkumů potřebnosti služeb a spokojenosti klientů provozovaných zařízení. Cena a kvalita služby se řídí zákony trhu, financování je obvykle vícezdrojové.

14

Cílem poskytovatelů je udržet a rozvíjet zařízení sociálních služeb, získat prostředky na existenci cenou a kvalitou své nabídky. Poskytovatelé jsou skupinou nejvíce ohroženou reformou sociálních služeb a přechodem k jejich komunitnímu plánování. C. Uživatelé jsou objekty přijímající služby (fyzické osoby, občanská sdružení apod.). Jsou nejpočetnější, ale nejméně zapojenou skupinou komunitního plánování. Cílem uživatele jsou služby dostupné, levné, kvalitní. Uživatelé v rámci komunitního plánování zkoumají potřeby občanů, ale zejména se zaměřují na spokojenost klientů se službami, na kvalitu služeb, srovnávají nabídku a poptávku po službách. 4.1. Analýza sociálních služeb Každý článek trianglu provádí rozbory sociálních služeb, které jsou východiskem pro komunitní vyjednávání: Ad A. Zadavatelé zpracovávají plány rozvojových strategií (plány rozvoje) jako podklad pro řízení sociálních služeb. Plány vychází z datové analýzy, demografických a jiných rozborů, statistik, standardů kvality. Jedním ze základních ukazatelů potřebnosti sociální pomoci je demografický vývoj. Z hlediska vybavenosti službami je nutné sledovat především: vývoj počtu obyvatel v jednotlivých skupinách, jejich zdravotní stav, natalitu a mortalitu, etnickou, vzdělanostní a profesní strukturu obyvatel, ekonomickou situaci ve vztahu k zaměstnanosti, urbanizaci a bytovou politiku, způsob života obyvatel, nejrůznější sociologické změny společnosti (např. rozpad vícegeneračního soužití), sociálně patologické jevy. Na základě vývoje obyvatelstva jsou stanovovány doporučené normativy vybavenosti územních celků službami sociální pomoci. Státní financování služeb podle stanovených normativů ovšem nerespektuje aktuální situaci určité lokality a může vést k provozování služeb nepotřebných a naopak. Stát určuje, které služby zůstávají v jeho působnosti a které převede na samosprávné orgány. Z pohledu financování služeb státem se objevuje celá řada dalších problémů – adresnost (dotace na hlavu nebo příspěvek na péči u služeb sociální péče a normativní metoda u služeb intervenčních), rychlost (včasnost), kontrolovatelnost, kvalita aj. /V rámci ČR se v důsledku demografických odlišností projevují výrazné regionální rozdíly v potřebnosti a rozvoji sociálních služeb. Sociální aktivity zajišťované v regionech a obcích, jejich složení i rozsah, musí respektovat složení obyvatelstva a specifické problémy konkrétních územních oblastí. Problematické jsou (z hlediska jejich financování) zejména služby pro občany z jiné než spádové oblasti a služby zajišťované mimo trvalé bydliště občanů apod./

15

Podkladem pro plány rozvoje je sociálně demografická analýza města (regionu), která obecně obsahuje následující informace: - východiska – textová část - vyhodnocení demografických údajů - zpracování vývojové věkové struktury obyvatel - porovnání s ČR, případně s EU - adresář organizací s institucí, které se zabývají sociálními službami Sociálně demografická analýza je východiskem pro: • •

optimalizaci sítě sociálních služeb vymezení kritických míst

Následně pak pro: • • •

propojení do systémů bytové politiky, školství, dopravy apod. vytvoření informačního materiálu o sociálních službách pro občany medializaci informací o sociálních službách.

Problémem pro zpracovatele analýzy jsou podkladové zdroje dat a informací – různorodá kvalita databází a jejich relevantnost. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že základem analýz jsou přesné databanky, které jsou průběžně a trvale doplňovány specializovanými útvary spolupracujícími s experty a občany. Analýzy vychází z přesných strategických plánů rozvoje města obcí. Ad B. Poskytovatelé provádí rozbory potřebnosti služeb a spokojenosti klientů. Ad C. Uživatelé vychází v komunitním plánování z rozborů spokojenosti se službami. Zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé svolávají nejméně jednou za rok konference nebo veřejná jednání, na kterých spolu vyjednávají na základě informací získaných jednotlivými články trianglu. Výsledky svého vyjednávání předkládají veřejnosti (mediálně publikují) k posouzení, připomínkám, podnětům v podobě komunitního plánu. Vyjednávání obvykle svolává státní správa, ale protože postavení všech zúčastněných je rovnocenné, může být iniciátorem komunitní diskuse kterákoli ze stran komunitního trianglu. /Sborník přednášek z XII. Konference společnosti sociálních pracovníků, MPSV, Praha 2001; www.rera.cz.; www.molsa.cz./

16

5. VYMEZENÍ A KATEGORIZACE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Sociální služby poskytují člověku podporu při sociálním začleňování a ochranu před sociálním vyloučením s cílem umožnit jim zapojení do běžného života společnosti a využívat obvyklým způsobem jiných systémů (školství, zdravotnictví, služeb zaměstnanosti atd.) Sociální služby podporují sociální fungování jednotlivců, skupin i celého společenství. Uživateli sociálních služeb jsou osoby v nepříznivé sociální situaci. Nepříznivá sociální situace je stav zapříčiněný věkem, ztrátou soběstačnosti, nemocí, zdravotním handicapem, krizovou situací, životními návyky, sociálně znevýhodňujícím prostředím, trestnou činností jiných, stav, který neumožňuje hodnotným způsobem spokojovat potřeby jednotlivců nebo ohrožující i potřeby a zájmy společnosti. Za sociálně znevýhodňující prostředí je považováno takové prostředí, které podmiňuje a je překážkou uplatnění jedince (skupiny, komunity). Sociální krize je chápána jako sociální situace ohrožující nebo významně snižující kvalitu života, proto vyžaduje bezprostřední řešení. 5.1. Kritéria členění sociálních služeb • • • • • • •

cíl činnosti naléhavost trvání potřeby místo konání služby způsob vykonávání služby délka pobytu délka trvání služby charakter činnosti

5.1.1. Cíl činnosti •

Preventivní činnosti směřující k ochraně člověka v jeho přirozením prostředí před tím: - aby z něho nevypadl, a to metodami regulace podmínek práce, ochrany před trestnou činností, ochrany v pracovním prostředí, regulací povinností a vzájemných vztahů rodinným právem, formou hygienické ochrany, preventivní zdravotní péčí a sociálním poradenstvím; - aby si vytvořil podmínky pro rozvoj do budoucna v pro něho přirozeném prostředí (vzdělávání, zdravotní prevence aj.); - aby neztížil podmínky setrvání v pro něho přirozeném prostředí (bydlení, rekvalifikace aj.).

•

Terapeutické (léčebné) činnosti – systematické působení umožňující zvýšení, obnovení nebo udržení kvality života člověka a zlepšení jeho sociálních vazeb.

•

Rehabilitační činnosti související s reintegrací člověka do jeho přirozeného prostředí metodami zdravotní, pracovní a sociální rehabilitace, metodami aktivní sociální politiky.

17

5.1.2. Naléhavost trvání potřeby •

Intervenční činnosti - naléhavé zásahy v sociální krizi, činnosti reagující na okamžitě vzniklé potřeby nebo takové, které se snaží předejít sociální krizi.

•

Pečovatelské činnosti – soustavná, obvykle déletrvající pomoc, činnosti reagující na trvající potřeby a usnadňující život s omezeními.

5.1.3. Místo konání služby • • •

Doma (home care) v bytě – služba jde za klientem do jeho přirozeného prostředí (terénní služby). Ve střediscích, v centrech (pobyty denní a týdenní) – klientovi je služba poskytovaná ambulantně (ambulantní služby). V ústavech – rezidenční služba, která klienta „přestěhuje“ k sobě (pobytové služby).

5.1.4. Způsob vykonávání služby • • •

poskytnutí informace nebo věci zastupování (před úřady, při vyjednávání) úkonem (dovoz jídla, úklid)

5.1.5. Délka pobytu -

po určitou dobu (denní a časově omezené pobyty) trvalá péče (rezidenční zařízení)

5.1.6. Délka trvání služby -

Krátkodobé služby, které jsou poskytovány okamžitě a zpravidla netrvají déle než jeden měsíc - kontaktní práce, krizová pomoc, denní centra, noclehárny, některé typy poradenství.

-

Střednědobé služby, které jsou uskutečňovány v průběhu předem stanoveného časového období s horní hranicí jeden rok - azylové bydlení, domy na půl cesty, chráněné dílny, komunitní centra, raná péče, respitní péče, stacionáře, terapeutické komunity, zájmové kluby, některé typy poradenství.

-

Dlouhodobé služby uskutečňující se v průběhu časového období, jehož horní hranice není předem limitována - domovy pro seniory a občany s fyzickým, mentálním a smyslovým znevýhodněním, chráněné bydlení, osobní asistence, pečovatelská služba, penziony.

18

5.1.7. Charakter činnosti - prvky činnosti •

ubytování – podmínky pro přespání a bydlení

•

pomoc při sebeobsluze – pomocné a podpůrné činnosti při sebeobsluze

•

hygiena – osobní čistota

•

stravování – příprava a dostupnost upravené stravy

•

pomoc při zajištění chodu domácnosti – podpůrné a pomocní činnosti související s běžným chodem domácnosti

•

zprostředkování kontaktu se společenským okolím – činnosti k překonání izolace, prohloubení vztahů a vytváření nových kontaktů

•

pomoc při prosazování práv a zájmů – podpůrné a doprovodné činnosti pomáhající využití možností systémů veřejní zprávy, veřejných služeb a jiných společenských systémů

•

poradenství, poskytování informací – informace umožňující a usnadňující rozhodování uživatele o záležitostech souvisejících s jeho situací

•

výchovné, vzdělávací a aktivizační služby – činnosti k rozvoji a upevnění psychických a fyzických předpokladů a sociálních dovedností

•

(psychoterapie) – systematické působení terapeutické služby psychoterapeutickými prostředky za účelem obnovení, udržení a zvýšení kvality života

Ke kritériím členění by mohla patřit následující: zřizovatel (veřejnoprávní a soukromoprávní služby), profesionalizace služby (profesionální a dobrovolné služby), věk klienta ( děti a mládež, dospělí a senioři) aj. /Matoušek, 2001; Tomeš, 2001; Návrh věcného návrhu zákona o některých podmínkách poskytování sociálních služeb, 2001/

5.2. Členění sociálních služeb Poskytované služby jsou velmi rozmanité a jejich kategorizace podle dílčích kritérií je omezující, obvykle se do vymezení služeb promítá více kritérií. Poskytované služby reagují na potřeby občanů, ale musí respektovat i možnosti a tradice států, regionů, obcí apod. Často používané členění služeb vychází z toho, zda reagují na trvající potřeby nebo na potřeby aktuálně vzniklé, popřípadě působí-li ve své podstatě preventivně: • • •

služby sociální péče služby sociální intervence služby sociálních aktivit 19

5.2.1. Služby sociální péče Sociální péčí rozumíme účinnou pomoc jednotlivci, rodině a skupině vedoucí k překonání jejich nepříznivé sociální situace, poskytování terénních a ústavních služeb občanům, kteří nejsou schopni samostatně zabezpečit své základní životní potřeby. Služby sociální péče mají poskytovat lidem, kteří jsou v důsledku zdravotního nebo sociálního stavu znevýhodněni, možnost zapojení do života. Služby sociální péče se dělí na asistenční a rezidenční: 5.2.1.1. Asistenční služby mají podpůrný charakter. Umožňují zachovat uživateli takovou kvalitu života, aby mohl žít v přirozeném prostředí. K těmto službám patří: - osobní asistence, - pečovatelská služba, - stacionáře, - chráněné dílny, - respitní péče. 5.2.1.2. Rezidenční služby jsou určeny osobám, které nemohou nebo nechtějí žít v přirozeném prostředí. Jejich cílem by měla být snaha co nejvíce se přirozenému prostředí přiblížit. Patří sem: - domovy pro seniory a jedince se zdravotním, mentálním nebo smyslovým postižením, - chráněné bydlení – pomoc lidem, kteří z nějakých důvodů (nikoli pouze z nedostatku bytu) potřebují žít v chráněných podmínkách, - penziony. 5.2.2. Služby sociální intervence Jejich cílem je zmírnit, případně zcela změnit nepříznivou sociální situaci klienta spojenou např. s konfliktním způsobem života, rizikovým prostředím, vztahovou krizí apod. K těmto službám patří služby včasné pomoci, služby pomáhající při řešení a služby zabezpečující podmínky pro přežití. 5.2.2.1. Služby včasné pomoci v sobě zahrnují preventivní prvky, mají preventivně podpůrný charakter, snaží se předcházet krizi a zhoršení kvality života, vyhledávají klienty: - kontaktní práce - jejímž cílem je navázat kontakt s klienty, kteří zatím nevyhledali institucionální pomoc a u kterých je důvodný předpoklad, že by ji mohli potřebovat (např. streetwork, kontaktní centra), - raná intervence - zahrnující služby zabezpečující podporu rodinám s dětmi od narození do 3 případně 6ti let, u kterých byly zjištěny handicapující okolnosti nebo jim hrozí opoždění ve vývoji vlivem biologických, sociálních nebo jiných faktorů. Úkolem rané intervence je podpořit rodinu ve snaze zajistit optimální rozvoj dítěte vlastními silami a předejít tak opoždění ve vývoji nebo institucionalizaci dítěte.

20

5.2.2.2. Služby pomáhající při řešení poskytují klientovi pomoc při hledání řešení obtížné sociální situace s cílem získat nebo obnovit nezávislost a sociální integraci klienta. Patří sem: -

poradny - poskytují informace a pomáhají klientovi v rozhodování: občanské poradny, které zajišťují občanům znalost jejich práv a povinností, znalosti o dostupných službách a umožňují jim účinně vyjádřit své potřeby, poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které slouží k řešení těžkostí partnerského, manželského a rodinného soužití, mezilidských vztahů vůbec, viktimologické poradny – pomoc klientům, kteří se stali obětmi násilí, týrání, zneužívání, trestné činnosti, poradny pro uživatele návykových látek, poradny pro osoby se zdravotním postižením nebo dlouhodobým onemocněním, poradny pro uprchlíky; denní stacionáře – zařízení poskytující intenzivní ambulantní služby různým skupinám klientů (zdravotně postiženým, dlouhodobě nemocným, mentálně postižením, léčící se ze závislostí, senioři) s cílem pomoci vyřešit jejich problém nebo rozšířit jejich možnosti zvládání problému vlastními silami; domy na půl cesty – zařízení, jehož cílem je připravit klienta na samostatnou existenci, které je výhledově schopen; podporované zaměstnání – podporovaná pracovní místa, která umožní získat nebo obnovit pracovní návyky a zvyšují pravděpodobnost začlenění do běžného pracovního procesu; terapeutické komunity – speciální zařízení poskytující lidem závislým na návakových látkách dlouhodobou pomoc při vytváření nového životního způsobu, bez předchozích drogových stereotypů; krizová pomoc – pomoc osobám v akutní krizové situaci, kterou nejsou schopni řešit vlastními silami (krizová centra nebo krizové linky); azylové domy – pomoc osobám, které se ocitly v krizové situaci, osobám bez přístřeší a bez zabezpečení základním životních potřeb.

5.2.2.3. Služby zabezpečující podmínky pro přežití poskytují podmínky na přežití klientům, kteří nejsou schopni zajistit si saturaci základních potřeb vlastními silami (hygiena, výměna prádla, nocleh, jedno teplé jídlo denně). Patří k nim: - denní centra - noclehárny 5.2.3. Služby sociálních aktivit Služby sociálním aktivit představují podporu volnočasových a jiných programů, které přispívají k rozvoji komunity a místních společenství za aktivní účasti obyvatel. Cílem je

21

posilovat soudržnost a soužití obyvatel a zvyšovat kvalitu života komunity. Může jednat o služby profesionální a svépomocné s různou délkou trvání. Uskutečňují se v : - zájmových klubech, - komunitních centrech. K členění sociálních služeb je možné použít i jiných kritérií, jako je adresnost služeb, délka trvání, místo poskytování služby, charakter činnosti. 5.3. Jiné členění sociálních služeb Tomeš (2001, s. 179 – 187) považuje za základní kritéria k členění služeb: - naléhavost a trvání potřeby - druh potřeby, kterou služby uspokojují. Strukturu sociálních služeb vyjadřuje graficky v podobě krychle, kde osy vyjadřují: trvalost a naléhavost potřeby, délku pobytu a místo uspokojování potřeby. dočasná

dlouhodobá

intervence péče poradenství pomoc doma pomoc ve středisku ústavy Uvedené grafické vyjádření struktury sociálních služeb čtenáři prostřednictvím schematického vyjádření přibližuje složitou problematiku členění služeb, není však ideální. Poznámky: Ke kritériu „místa“ jsou přičleněny poradenské služby charakterizované jako služby poskytující informace, případně orientující a navádějící člověka na službu, kterou momentálně potřebuje k řešení problému. Tato interpretace poradenství je zúžená a vyjadřuje jiné kritérium. Pro potřeby členění služeb by bylo dostačující vyjádřit na vodorovné ose jen : • služby poskytované doma, kdy služba přichází za klientem • služby poskytované ve střediscích, kdy klient jde za službou poskytovanou ambulantně • služby poskytované v ústavech, kdy služba klienta „přestěhuje“ k sobě Začlenění konkrétních služeb při zohlednění všech tří kritérií je rovněž problematické a pro praktické účely kategorizace služeb nesnadné i neúplné (např. chybí kritérium zřizovatele).

22

Základní služby se podle povahy řešeného problému sdružují do komplexů služeb, které je možné dále členit podle výše uvedených kritérií. Komplexem služeb se rozumí souhrn činností vymezených cílem, cílovou skupinou, obsahem, způsobem poskytování a časovým trváním. /Autorský kolektiv, 1997; Brdek - Jírová,1998; Krebs,1997; Tomeš,2001/

23

6. CHARAKTERISTIKA KOMPLEXŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB podle poslední verze návrhu zákona z roku 2001 uveřejněná na Internetových stránkách MPSV -www.mpsv.cz/script/socprob/socsluzby/default.asp

Účel sociálních služeb dle návrhu zákona: Sociální služby jsou určeny osobám v nepříznivé sociální situaci, které nejsou schopny zajistit si své základní životní potřeby vlastními silami, jsou omezeny v možnostech uplatňovat svá práva a prosazovat své zájmy. Sociální služby poskytují podporu v začleňování do společnosti, napomáhají při řešení nepříznivé sociální situace a fungování jednotlivců, skupin nebo společenství.

6.1. Principy, na kterých je systém sociálních služeb založen: •

Zapojování uživatelů – aktivní spoluúčast uživatelů služeb na rozhodování o rozsahu a formě jednotlivých sociálních služeb a ovlivňování způsobu poskytování služeb i jejich financování.

•

Odpovědnost v rámci daných kompetencí – na základě přesného definování rolí a kompetencí subjektů zapojených do sociálních služeb.

•

Partnerství všech zainteresovaných subjektů – dialog mezi jednotlivými subjekty a jejich spolupodílení se na vzniku a fungování systému. Dialog umožňuje metoda komunitního plánování služeb, která vychází z analýzy potřeb a zdrojů v určité lokalitě a je založena na vyjednáván mezi všemi účastníky systému.

•

Subsidiarita – řešení problému nejbližším subjektem a na té nejnižší úrovni rozhodování a řízení, která jeho řešení umožňuje. Sociální služby by na základě principu subsidiarity měly poskytovat především obce, kraje, výrazně se zvyšuje podíl nestátních neziskových organizací.

•

Rovné podmínky pro uživatele i poskytovatele služeb – schopnost systému dát stejnou příležitost všem potřebným a uplatňovat shodný přístup ke všem uživatelům i různým poskytovatelům.

•

Transparentnost – průhlednost systému sociálních služeb a jejich reformy, informovanost veřejnosti o situaci ve službách a jejich veřejná kontrola.

•

Dostupnost - informační, časová, finanční, architektonická, psychologická.

•

Kvalita - odpovídající standardům.

24

6.2. Způsoby poskytování sociálních služeb • obligatorně (závazně, povinně) a fakultativně (nezávazně, nepovinně) • jednorázově, opakovaně, časově ohraničeně a neohraničeně • individuálně a skupinově • v přirozeném prostředí a v zařízeních sociálních služeb •

institucionálně (uzavřené služby) a komunitně (otevřené služby)

Základními prvky (činnostmi) využívanými v komplexech sociálních služeb jsou: (popis viz kapitola 5.1.7., s.19) •

pomoc při sebeobsluze

•

hygiena

•

stravování

•

poskytnutí informace

•

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

•

pomoc při prosazování práv a zájmů

•

psychoterapie

•

pomoc při zajištění chodu domácnosti

•

výchovné, vzdělávací a aktivizační služby

25

6.3. Výčet komplexů služeb

1. Penziony a domovy pro seniory a občany se zdravotním postižením 2. Krizová pomoc 3. Osobní asistence 4. Pečovatelské služby 5. Poradenství 6. Raná péče 7. Azylové domy 8. Domy na půl cesty 9. Kontaktní práce 10. Noclehárny 11. Respitní péče 12. Terapeutické komunity 13. Centra denních služeb 14. Stacionáře 15. Denní centra 16. Chráněné bydlení 17. Komunitní centra 18. Ostatní

26

6.4. Popis komplexů služeb Ad 1. Penziony a domovy pro seniory a občany se ZP Cílová skupina:

Senioři a osoby se zdravotním postižením. Ti, kteří nejsou schopni samostatně zabezpečit své životní potřeby v přirozeném prostředí.

Činnosti obligatorní: - ubytování - stravování - pomoc při sebeobsluze - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní: - pomoc při zajištění chodu domácnosti - psychoterapie Cíl služby: Zachování samostatnosti a nezávislosti v nejvyšší možné míře. Trvání služby: Časově neohraničená.

Ad 2. Krizová pomoc Cílová skupina:

Osoby v krizi, která vyžaduje okamžité řešení.

Činnosti obligatorní: - ubytování - stravování - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů Činnosti fakultativní: - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby - psychoterapie Cíl služby: Pomoc při hledání neodkladného řešení a posílení schopnosti samostatně řešit krizovou situaci. Snížení rizika negativních dopadů pro osobu v krizi i její okolí. Trvání služby: Časově ohraničené, případné ubytování obvykle nepřesáhne 7 dní. Ad 3. Osobní asistence Cílová skupina:

Zdravotně postižení

Činnosti obligatorní: - pomoc při sebeobsluze

27

- pomoc při zajištění chodu domácnosti - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů Činnosti fakultativní: Cíl služby: Pomoc zdravotně postižené osobě zvládat prostřednictvím osobního asistenta činnosti, které by dělala sama v případě, že by nebyla postižená. Trvání služby: Časově neohraničené.

Ad 4. Pečovatelská služba Cílová skupina:

Ti, kteří ze zdravotních nebo jiných důvodů si nejsou schopni zajistit své životní potřeby v přirozeném prostředí.

Činnosti obligatorní: - stravování - pomoc při sebeobsluze - pomoc při zajištění chodu domácnosti - poskytování informací Činnosti fakultativní: - hygiena - zprostředkování kontaktu se společenským okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Cíl služby: Umožnit osobě žít v přirozeném prostředí. Trvání služby: Jednorázově nebo dlouhodobě bez časového ohraničení.

Ad 5. Poradenství Cílová skupina:

Osoby v nepříznivé situaci a aktivně hledající řešení.

Činnosti obligatorní:

- poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby - psychoterapie

Činnosti fakultativní

Cíl služby: Předávat uživatelům informace o jejich právech, povinnostech a oprávněných zájmech, společně hledat různé možnosti řešení jejich situace a pomoc při realizaci těchto možností. Trvání služby: Časově ohraničené. Poskytované jednorázově i opakovaně.

28

Ad 6.

Raná péče

Cílová skupina:

Rodiny s dítětem se zdravotním postižením do 4 let, maximálně do 7mi let.

Činnosti obligatorní: - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní: - psychoterapie Cíl služby: Podpora vývoje dítěte se zdravotním postižením anebo ohroženého vlivem biologických faktorů nebo vlivem prostředí v raném věku. Podpora celé rodiny. Trvání služby: Maximálně do 7 let dítěte.

Ad 7.

Azylové domy

Cílová skupina:

Osoby v nepříznivé situaci spojené se ztrátou bydlení. Tuto situaci nejsou schopny řešit vlastními silami.

Činnosti obligatorní: - ubytování - stravování - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní - psychoterapie Cíl služby: Pomoc osobě řešit nepříznivou situaci a vrátit se normálního života. Aktivizace a mobilizace vlastního potenciálu k pozitivní změně života. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 8 Domy na půl cesty Cílová skupina:

Zletilí po propuštění z ústavní péče (ústavní výchovy a ochranné výchovy) bez rodinného zázemí, případně jiné osoby ve věku blízkém zletilosti bez rodinného zázemí.

- ubytování - stravování - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní : Činnosti obligatorní:

29

Cíl služby: Pomoc při zapojování do samostatného života, minimalizace závislosti na sociální pomoci. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 9. • •

Kontaktní práce mobilní kontaktní práce – streetwork stacionární kontakt ní práce - nízkoprahová centra

Cílová skupina:

Osoby, které vzhledem ke svému životnímu stylu nemohou nebo nechtějí vyhledat institucionální pomoc.

Činnosti obligatorní: - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní: - ubytování - hygiena - stravování - psychoterapie Cíl služby: Znovunavázáni kontaktu se sociálním prostředím a zjištění potřeb osoby v jejím přirozeném prostředí. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 10. Noclehárny • • •

samostatné zařízení bez navazujících služeb noclehárna s denním centrem noclehárna se zázemím azylového domu nebo jiného zařízení sociálních služeb Cílová skupina: Činnosti obligatorní:

Osoby bez přístřeší : - ubytování - hygiena - stravování - poskytování informací

Činnosti fakultativní: Cíl služby: Snížení sociálních a zdravotních rizik a poskytnutí informací o jiných službách. Trvání služby: Časově ohraničené.

30

Ad 11. Respitní péče Cílová skupina: Činnosti obligatorní:

Činnosti fakultativní:

Senioři a zdravotně postižení. Zastupování pečujícího. - stravování - pomoc při sebeobsluze - pomoc při zajištění chodu domácnosti - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby - ubytování - zprostředkování kontaktu se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů - poskytnutí informace - psychoterapie

Cíl služby: Zajištění péče o osobu, která z důvodu věku nebo zdravotního omezení tuto péči potřebuje. Pečujícímu poskytnutí možnosti a času na oddych a k zajištění jiných záležitostí. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 12. Terapeutické komunity Cílová skupina:

Osoby závislé na návykových látkách (po detoxikaci) a gambleři.

Činnosti obligatorní: - ubytování - stravování - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby - psychoterapie Činnosti fakultativní: Cíl služby: Celkové zotavení osoby ze zneužívání drog a jiných závislostí, změna životního stylu a její plnohodnotné zapojení do každodenního života. Trvání služby: Časově omezené.

Ad 13. Centra denních služeb Cílová skupina:

Osoby znevýhodněné na trhu práce ze zdravotních důvodů tak, že se ocitají v izolaci a k získání a udržení pracovního místa potřebují dlouhodobou podporu přímo na pracovišti.

31

Činnosti obligatorní: - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - poskytování informací - pomoc při prosazování práv a zájmů Činnosti fakultativní: - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby - psychoterapie Cíl služby: Rozvoj sociálních a pracovních dovedností a podpora v udržení místa na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 14. Stacionáře Cílová skupina:

Osoby, které nemohou žít samostatně a v domácím prostředí za pomoci rodiny nebo blízké osoby tráví část dne.

Činnosti obligatorní: - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby Činnosti fakultativní: - psychoterapie Cíl služby: Zachování nebo zlepšení kvality života a poskytnutí úlevy rodině nebo blízkým osobám. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 15.

Denní centra

Cílová skupina:

Osoby bez rodinného, sociálního a pracovního zázemí.

Činnosti obligatorní: - hygiena - stravování - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů Činnosti fakultativní: Cíl služby: Navázání prvního kontaktu, zabezpečení nezbytných podmínek pro přežití, snížení sociálních a zdravotních rizik a zprostředkování návazných služeb. Trvání služby: Časově ohraničené.

32

Ad 16. Chráněné bydlení Cílová skupina:

Nemocní a postižení, kteří nemohou žít samostatně.

- pomoc při zajištění chodu domácnosti - zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů - poskytnutí informace Činnosti fakultativní: - ubytování

Činnosti obligatorní:

Cíl služby: Poskytnout osobám takovou podporu, aby mohly v maximální míře vést samostatný život. Trvání služby: Časově ohraničené i neohraničené..

Ad 17. Komunitní centra Cílová skupina:

Osoby zájmově a lokálně spojené, se stejnými potřebami.

Činnosti obligatorní:

- zprostředkování kontaktů se sociálním okolím - pomoc při prosazování práv a zájmů - poskytnutí informace - výchovné, vzdělávací a aktivizační služby

Činnosti fakultativní: Cíl služby: Zlepšování kvality života v místním společenství prostřednictvím aktivace a propojování možností jednotlivců, skupiny a společnosti. Služba respektuje potřeby cílové skupiny a místní charakteristiky. Trvání služby: Časově ohraničené.

Ad 18. Ostatní Cílová skupina:

(není vymezena)

Činnosti obligatorní: Činnosti fakultativní:

všechny činnosti

V komplexech služeb uvedených podle poslední verze návrhu zákona nejsou obsaženy některé komplexy navrhované v předcházející verzi zákona (2000) chráněné dílny a podporovaná bydlení, raná péče nahrazuje ranou intervenci, ve výčtu komplexů služeb se neobjevují samostatně zájmové kluby, další sociální pomoc je začleněna pod ostatní. Dané členění komplexů služeb dále nerozlišuje služby podle kritéria péče a intervence.

33

Zdroje: Autorský kolektiv: Obce, města, regiony a sociální služby. Socioklub, Praha 1997. Brdek, M., Jírová, H.: Sociální politika v zemích EU a ČR. Codex Bohemia, Praha 1998. Česko – britský projekt Podpora MPSV při reformě sociálních služeb. www.mpsv.cz Ehrenbergová,L., Vyhlídal, J.: Čeští senioři v sociálněvědních výzkumech po roce 1995, Brno, Duben 2001. Krebs, V.: Sociální politika. Codex Bohemia, Praha 1997. Kovář, M.: Komunitní plánování jako součást reformy sociálních služeb. In:Sborník přednášek z XII.konference Společnosti sociálních pracovníků v ČR. MPSV Praha 2001. Laan, G.: Otázky legitimace sociální práce. Albert, Brno 1998. Matoušek, O.: Ústavní péče. SLON, Praha 1995. Matoušek, O.a kol.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001 Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách. 2002 www.mpsv.cz Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v České republice. www.mpsv.cz Novosad, L.: Základy speciálního poradenství. Portál, Praha 2000. Schneiderová, A., Matýsková, D.: Sociální služby v Ostravě. Acta Facultatis Philosophicae. OU 2001. Sociální politika. Ročník 26, 1/2000. Sociální ochrana v rámci Evropské sociální charty, MPSV, Praha 2001. Thomas, M.M., Pierson, J.: Dictionary of Social Work. Harpers Collins, London 1999. Tomeš,I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 1996. Tomeš,I.: Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 2001. Tošner, J., Sozanská,O.: Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Portál, Praha2002, s. 35 –37. Večeřa, M.: Sociální stát. SLON, Praha 1996. Vopatová, G.: Sociální politika Evropské unie. In: Sborník přednášek z XII.konference Společnosti sociálních pracovníků v ČR. MPSV, 2001. internet: www.rera.cz www.molsa.cz www.mpsv.cz

34