OSOBNOST MANAŽERA, MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI
Vlastnosti manažera Inteligence, schopnost zhodnotit situaci, schopnost přizpůsobit se, iniciativu, podnikavost, originalitu, energičnost, houževnatost, rozhodnost, sebedůvěru, sebeovládání, schopnost spolupracovat, schopnost podřídit se, odvážnost, ctižádostivost, spravedlnost, výřečnost, odpovědnost Schopnost kompromisního jednání Loajálnost, schopnost rozumět lidem Schopnost hodnotit lidi Přátelskou povahu, srdečnost, takt, osobní důstojnost Smysl pro humor Činnost manažera ovlivňují Schopnosti jednotlivých členů týmu Interpersonální vztahy ve skupině – důvěra v cíl skupiny, pracovní atmosféra, kultura a etika jednání Linie řízení a obtížnost úkolů Vnější podmínky práce skupiny Převažující styl řízení a systém kontroly, systém motivace Styly řízení Způsob, jakým si vedoucí získává míru spoluúčasti jednotlivých členů na plnění úkolů skupiny a poslušnost při jejich realizaci je nazýván stylem řízení. Tři typy: demokrat, autokrat, liberál V praxi neexistuje v čisté formě ani jeden z uvedených typů – převládá jeden
DEMOKRATICKÝ TYP Umí přesně delegovat úkoly, umí motivovat, využívá mínění pracovního týmu, ovlivňuje zájem, iniciativu a spokojenost s prací. Vede spíše logickým přesvědčováním než přikazováním. Podrobně a stále informuje o perspektivách a variantách možných postupů.
AUTOKRATICKÝ TYP Soustřeďuje všechny pravomoci a dispozice ve svých rukou. Neposkytuje rady, neradí se – udělují příkazy Fluktuace podřízených, agresivita, apatičnost Žádná inovace
LIBERÁLNÍ TYP Neovlivňuje chod skupiny, pokud ano tak minimálně. Neprojevuje řídící autoritu, nekontroluje, nehodnotí. Pracovníci jsou nedisciplinovaní, mají časté konflikty s vedením. Pokud nemá tento vedoucí zástupce, dochází k rozpadu skupiny – malý pracovní efekt, oslabení Rozdíl mezi manažerem a podnikatelem:
1. podnikatel je ten, který vlastní prostředky na podnikání, nese riziko a udává směr a cíl podnikání 2. manažer je ten, který řídí firmu tak, aby dosáhl cíle, který určil podnikatel
Předpoklady pro funkci:
1. vrozené - temperament, inteligence, emoční inteligence (vcítit se do druhých) 2. získané - výcvikem, výchovou a vzděláním Manažer musí mít:
1. znalosti - ekonomického obchodního směru 2. schopnosti - rozhodovací, komunikativní Podle úrovně řízení rozlišujeme tři druhy manažerů:
1. vrcholový (top) management - nejvýše postavení řídící pracovníci strategické plánování a cíle organizace 2. střední 3. nízký
ZÁKLADNÍ MANAŽERSKÉ ČINNOSTI 1. 2. 3. 4. 5.
plánování organizování výběr a rozmisťování pracovníků vedení lidí kontrola
Plánování Plánování = systematické a výhledové stanovení cílů, prostředků a opatření, ale zejména cest k dosažení daného cíle v určitém časovém horizontu. Základem plánování je rozhodovací proces, jehož hlavní části jsou: 1. cíle – tj. konečný stav, ke kterému směřují aktivity, např. snahou firmy může být získání co největšího podílu na trhu 2. strategie – udávají dlouhodobý směr chování podniku za účelem splnění daných cílů. Na základě strategického plánu jsou rozpracovány dílčí plány podle organizačních jednotek i v kratším časovém horizontu, které jsou vzájemně koordinovány vrcholovým managementem. 3. plány – nástroje pomocí kterých se zabezpečuje dosažení cílů a strategií firmy i jejich subsystému. 4. kontrola – zpětná vazba, vyhodnocování plnění daných plánů.
Organizování – činnost, která vede k uspořádání prvků a vztahů mezi nimi. Účinky vyvolané organizováním: 1. uspořádavší – chaos je nahrazen pořádkem, živelnost cílevědomostí, organizovaní lidé vědí, co mají dělat, kde to mají dělat, kdy,… 2. synergický – znamená to, že celek je víc než pouhý součet 3. funkční uspořádání a řízení velkého počtu lidí z jediného centra 4. samočinnost – zavedená formální organizace funguje relativně samostatně 5. socializační účinek – na základě osobních vztahů se vytváří i organizace neformální 6. potlačením svobody a volnosti se lidé musí podřídit cílům podniku
Motivace a vedení lidí Je součástí řízení a hlavním úkolem je přimět lidi, aby pracovali efektivněji a činili tak ochotně a dobrovolně. Motivace je poskytování důvodů pracovníkům, proč mají práci dělat a proč ji dělat co nejlépe. Vedení je proces „ukazování“ podřízeným, jak práci dělat. Volba metod vychází z kvalifikační úrovně pracovníků jak řídících tak výkonných, z rozdílnosti vztahů mezi pracovníky, rozdílnosti podmínek. Motivace studuje 3 stránky lidského chování: 1. kolik pracovník vykoná (kvantita) 2. co dělá nebo chce dělat (kvalita) 3. jak se při práci projevuje (vnější forma chování) Stimulace – soubor vnějších podnětů, usměrňujících jednání pracovníků a působících na jejich motivaci. Motiv je vnitřní impuls pro jednání člověka, kdežto stimul představuje vnější pobídku, která má určitý motiv podnítit nebo utlumit. Hodnocení pracovníků Pracovní hodnocení by se nemělo týkat je toho, jak podřízený obstoj v jedné konkrétní činnosti, ale měl by dát obrázek o jeho komplexních schopnostech. Kromě výsledku práce dlouhodobě posuzujeme: - přístup k zadaným úkolům - ochota přijímat nové postupy - schopnost pracovat v týmu - chování ke spolupracovníkům Jsou 2 způsoby, jak tato kritéria hodnocení vyjádřit: 1. neformálně – tj. spíše nahodile zpravidla formou rozhovoru vedoucího s podřízeným se zmínkou o kvalitě práce případně možnostech zlepšení 2. systematické hodnocení (zpravidla písemně) - spíše na vedoucí pracovníky - posuzovaný pracovník nemá možnost do posudku zasáhnout, je však s ním seznámen a následně se k němu může vyjádřit - posudek je součástí osobního spisu Některá kritéria pro hodnocení: - výsledek práce - kvalita - kvantita - dodržování předpisů a instrukcí - sledování nákladů - schopnost jednat s kolegy, zákazníky - časové plnění úkolů - ochota přijímání úkolů - samostatnost při plnění úkolů - hledání úspor a inovací - přijímání případných neúspěchů - hledání rezerv, …
VEDENÍ LIDÍ Tato funkce zahrnuje schopnost, dovednost a umění vedoucích pracovníků vést, usměrňovat, stimulovat a motivovat své spolupracovníky ke kvalitnímu, aktivnímu a tvůrčímu poslání své práce. Metody vedení lidí poskytují vedoucím pracovníkům nástroje k usměrňování svých spolupracovníků ke kvalitní účasti na stanovených cílech firmy
Styly vedení lidí 1. autokratický – je maximálně centralizovaný, funguje jako vůdce členům skupiny poskytuje málo samostatnosti, má minimální iniciativu, všechny vztahy ve skupině jsou napjaté, výkonnost může být značná, ale ne vždy kvalitní vzhledem k malé zainteresovanosti na skupinových cílech. Tento styl se dá použít v jasné struktuře organizace s důrazem na kontrolu plnění úkolu zpravidla jednoduché práce s nízkou kvalifikací 2. liberalistický – minimálně centralizovaný, vůdce zasahuje málo, závislost podřízených je nízká, existuje svoboda, ale ne chaos, funguje individuální odpovědnost, z čehož vyplývá, že lze použít pouze v kolektivech vysoce kvalifikovaných odborníků, pracujících samostatně, kteří jsou motivováni řešenými úkoly 3. demokratický – optimálně centralizovaný, založen na vzájemném respektování, členové mají přehled o skupinových cílech a spolupodílejí se na rozhodování. Vedoucí nedává mnoho příkazů, spíše jde a působí svým příkladem. Je přístupný k návrhům, vztahy jsou přátelské. Produktivita skupiny je průměrná ale kvalitní a dlouhodobá. Tento styl je označován za nejvhodnější.
Kontrola Kontrolou rozumíme proces zjišťování jak a zda-li jsou cíle skutečně dosahovány a opravování odchylek, pokud se vyskytnou. Skutečný stav můžeme zjistit: 1. osobní kontrolou 2. z hlášení zpráv podřízených 3. ze zdrojů mimo organizaci Chybějící kontrola může vést k živelnosti, k nahodilosti, zhoršení mezilidských vztahů a především ke ztrátám. Přínos kontroly je ve zdokonalení celého systému firmy, zajišťuje oceňování dobrých výsledků a odhaluje nedostatky, ztráty a rezervy.
Manažerské role: 1. interpersonální – každý manažer na určitém postu má povinnosti typu protokolu. Manažeři odpovídají za práci svých lidí. Zpravidla i za přípravu na práci, musí motivovat a povzbuzovat své zaměstnance a musí umět sladit jejich individuální potřeby se zájmy a cíly firmy 2. informační role – manažer neustále získává informace, třídí je, část předává podřízeným a informuje nadřízené 3. rozhodovací – manažer vyhledává nové nápady, dává impulsy k novým podnětům, reaguje na odchylky a poruchy v systému, vydává a schvaluje důležitá rozhodnutí především ve výdajové oblasti a působí také jako vyjednavatel. Manažerská odpovědnost 1. práce s lidmi (podřízení, nadřízení, zákazníci) 2. odpovědnost za svou práci a práci ostatních v týmu 3. manažer udržuje rovnováhu mezi cíli, stanovuje priority a časovou posloupnost 4. manažer myslí analyticky a koncepčně 5. manažer je prostředník – řešitel sporů 6. manažer je také politik - používá metodu přesvědčování a kompromisů, vytváří koalice 7. manažeři jsou také diplomaté – reprezentují firmu před zákazníky, dodavateli, vládou 8. manažeři musí činit nejdůležitější rozhodnutí – např. při fin. problémech, při jednání se zaměstnanci, apod. Tyto předpoklady můžeme shrnout do okruhů 1. obecné intelektuální schopnosti a tvůrčí myšlení
2. 3. 4. 5. 6. 7.
speciální řídící a organizační schopnosti vstřícný postoj k zavádění nových věcí tělesná a duševní kondice a odolnost na psychickou zátěž komunikační a výrazové dovednosti metodická připravenost pro řízení rozvoje firmy úroveň řídícího styku a celkového způsobu života
Otázky k procvičení: 1. Vlastnosti manažera? 2. Styly řízení? 3. Jaký je rozdíl mezi podnikatelem a manažerem ? 4. Předpoklady pro manažerskou funkci? 5. Jaké řídící úrovně managementu rozlišujeme? 6. Základní manažerské činnosti? 7. Vyberte si jednu oblast z manažerských činností a jednu z nich charakterizujte. 8. Vysvětlete pojem manažerské role? 9. Vysvětlete pojem manažerská odpovědnost? 10. Jak si představujete vy manažera, který Vás povede v zaměstnání?
