Oponentský posudek na inaugurační práci doc. Michala Hnatiče, DrSc. Inaugurační spis docenta Michala Hnatiče je velmi obsáhlý a zřetelně dokumentuje, že uchazeč o jmenování profesorem bezpečně splňuje všechna požadovaná kritéria. Přiložený seznam nejvýznamnějších vědeckých prací je skutečně impresivní (celkem 26 položek) a je pozoruhodný svou kompaktností – až na jednu výjimku jsou tyto práce věnovány problematice turbulence v tekutinách, zpracované metodami renormalizační grupy (RG) v teorii pole. Začátek tohoto cyklu prací je datován do poloviny 80. let, kdy M. Hnatič pracoval na Leningradské státní univerzitě jako vědecký aspirant pod vedením skutečně vynikajícího učitele – Alexandra N. Vasiljeva, který patřil mezi nejvýznamnější ruské experty v daném oboru a teorii pole vůbec. Metoda renormalizační grupy nachází široké uplatnění v mnoha oblastech fyziky, od teorie elementárních částic, přes teorii kritických jevů až po mechaniku tekutin. Plně se rozvinula až v sedmdesátých letech 20. století a první práce předloženého cyklu navazuje na průkopnické práce Cyrana DeDominicis a Paula Martina (kteří zase vycházeli z práce Dietera Forstera et al. z roku 1977). V této práci jsou zobecněny výsledky DeDominicise a Martina na případ systému s libovolnou pasivní příměsí a v dalších pracech malé skupiny teoretiků, jejímž členem tehdy M. Hnatič byl, se dále vyšetřuje izotropní turbulence v magnetohydrodynamice, následují práce o gyrotropních jevech (narušení parity), o Langmuirově turbulenci v plazmatu a tuto sérii uzavírá samostatná práce M. Hnatiče o aplikaci metody RG v teorii turbulence v případě chemicky aktivní skalární příměsi. Další série publikovaných prací začíná rokem 1997, kdy autor evidentně směřuje k vytvoření vlastní skupiny spolupracovníků, jak slovenských, tak zahraničních. Publikované práce se věnují anizotropní turbulenci, dále efektu slabé stlačitelnosti tekutiny a rovněž diskusi podstatných efektů v případě prostorové dimenze blízké dvěma. V několika dalších článcích se diskutuje rovněž složitější kinetika spojená s anihilačními reakcemi, jež jsou ovlivněny fluktuacemi rychlosti a hustoty. Rovněž zde doc. Hnatič úspěšně zachytil trendy rozvíjející se v 90. letech a přispěl k významnému zobecnění výsledků jiných autorů. V celé řadě dalších článků publikovaných v poslední dekádě autor evidentně dále prohlubuje techniky a metody popisu turbulence v různých situacích, v poslední době se opět vrací k výpočtu anomální kinetiky anihilační reakce pod vlivem náhodného pole rychlostí generovaného stochastickou Navier-Stokesovou rovnicí. V poměrně rozsáhlé práci publikované v tomto roce v Eur. Phys. J. B je výpočet koeficientních funkcí v rovnici RG proveden na úrovni grafů se dvěma uzavřenými smyčkami. To je jistě dosti pracná záležitost a demonstruje, mimo jiné, technickou zdatnost autora, získanou dlouholetou aktivitou v dané oblasti výzkumu. Jak již bylo řečeno, z dominantní tématiky souboru prací doc. Hnatiče se poněkud vymyká článek publikovaný v roce 2007 v J. Phys. A, věnovaný problému dvou coulombických center v libovolné prostorové dimenzi. Dvoucentrový problém je zajímavý z hlediska molekulové fyziky , ale také pro popis některých specifických mezonových a baryonových stavů. Celkově je možno říci, že M. Hnatič je autorem nebo spoluautorem dlouhé řady velmi kvalitních původních prací publikovaných v renomovaných mezinárodních časopisech, které
prokazují, že je skutečným expertem v moderní teorii turbulence, jež využívá pojmově obtížný a technicky komplikovaný aparát teorie pole a renormalizační grupy. Tyto práce jsou také dostatečně citovány v článcích jiných autorů a podstatné je rovněž to, že pro danou problematiku získal doc. Hnatič řadu mladších spolupracovníků, kteří pod jeho vedením mohli zahájit vlastní vědeckou dráhu. S ohledem na vše, co bylo výše řečeno, jsem přesvědčen o tom, že doc. Michal Hnatič je vyzrálou samostatnou vědeckou i pedagogickou osobností a bez váhání doporučuji jeho jmenování profesorem.
V Praze dne 16. 12. 2013
Prof. Jiří Hořejší, DrSc.
