Opening (Frollo, Matka, Kněz, Jáhenové) Matka: Pomoc, lidé dobří... Snad spásu najdu aspoň v chrámu...! Pro dítě žít jen teď mi zbylo, to jediné mi patří. Zachraň, Bože, tohle dítě, slyš mě, prosím na kolenou! Až Smrt roztáhne svoje sítě, jenom mě ať vezme sebou...! Frollo: Tak ukaž, co skrýváš, ty zlodějská chátro! To snad ne - dítě?! Pro něj si koně uhnat mám!? To není dítě! Jen zrůda peklem stvořená! Ať si ho peklo vezme zpět!
Náruč mu dej (Kněz, Frollo, Sbor) Kněz: Jedním hříchem stíháš druhý, pohleď na své dílo zkázy! Jak můžeš být tolik krutý? Tak jednají jenom vrazi! Ty, nebohá ženo, nyní poroučím tvou duši Bohu... Frollo: To tu chamraď těžko změní! Kněz: Úctu duši dát snad mohu... Nemysli si, pyšný Frollo, Bůh je nám vždy přítomen. Za každý čin, každé slovo, budeš jím pak odsouzen... Frollo: Osud proč mi ten trest dal?! Tak raď, když o Něm tolik víš...!
Sbor:
Amen... Amen...
Jak mám dluh k Bohu vyrovnat? Já jsem služebník věrný... Kněz: Tys tomu děcku matku vzal, ne smrt - svou náruč dej mu spíš a zkus ho s láskou vychovat... V odpuštění jeho doufat smíš. Frollo: Teď kajícný jej ušetřím, snad ho lidem ukrýt smím... V samotě a stínech zvonů - na zvonici bude žít... ...tuhle noc já proklínám! Postačí jen kobka z krovů! Když pod střechou tvou má být, v samotě a stínech zvonů, když tam bude svůj svět mít! Modlím se, Bůh naslouchá...
Kněz: V samotě a stínech zvonů, na zvonici bude žít...? Tuhle noc já proklínám! Nestačí jen kobka z krovů! Když pod střechou tvou má být, v samotě a stínech zvonů, když tam bude svůj svět mít! Modli se, Bůh naslouchá...
Paříž zní (Gringoire, Esmeralda, Muž - sbor, Sbor) Muž: Kam všichni běží? A proč ten ruch vládne městem? Gringoire: Copak to slyším? Jste u nás krátce hostem...? Muž: Jsem v Paříži dnes poprvé, tak nezbývá mi, než se ptát... Všichni: Je den, kdy každý chce se smát, kdy nádherné je jen tak „žít“ a kolik zvládneš, můžeš dneska pít, tančit, cpát se k prasknutí - zní hudba a smích Paříží! Sbor: Ulicím vládne shon a ryk, je svátek - Bláznů den.
Krásný a starý tenhle zvyk táhne nás z domů ven! Esmeralda: Paříž je hudba a smích, vyběhni ven a bav se jen. I duše chladné jak sníh, zahřeje štěstí plamenem! Dej se k nám... Ať nic vás netíží, každý je zván... Hudba, smích, ať zní Paříží! Gringoire: Splnit si pár snů a bavit se s námi smíš. Oba: Je svátek bláznů a Paříž jím teď zní! Gringoire: Až přijde čas, tak kápni božskou - snad zvolíme tě bláznů králem! Všichni: Paříží vládne shon a ryk... Je Bláznů den a masek rej. Ať cholerik či flegmatik, svým citům volno dej. Gringoire + Sbor: Je svátek bláznů, Paříží zní... Gringoire: Něžná jak letní vánek, šat z křídel motýlů obléká... Všem mužům naruší spánek... Potleskem zbývá přivítat... (parlando) ... krásnou Esmeraldu!!!
Gringoire: I duše chladné jak sníh, zahřeje štěstí plamenem!
Pohleďte (Phoebus, Frollo, Gringoire, Esmeralda, sbor) Frollo: Jste rád, že jste mým doprovodem? Phoebus: Jak poručíte, můj pane... Frollo: Což netušíte, co je za den...? Dnes všechna lůza Paříže, cháska, co patří za mříže, přijde si křepčit - bavit se jen. Phoebus: Uvidím, co provést... Frollo: Pohleďte na tu veselici, jak necudné a nízké mravy... Sledují jen tu nestoudnici jež ctnostným plete hlavy! Phoebus: Není támhle ten váš zvoník?! Frollo: Snad udusím se zlobou! Nikdo ho nepustil... Já věděl, že Quasimodo ďáblem zplozen byl...! Gringoire: Přichází finále programu, přispějte i svým málem... Žádám vás nyní o radu: Kdo bude všech bláznů králem? Sbor: Kdo bude král? Kdo bude král? Gringoire: Ty ne - ošklivý nejsi dost! Esmeralda: Ty jenom předvádíš dlouhý nos!
Gringoire: Ty zas jen pleší se chlubíš,... Žena: ...marně se grimasy učíš! Kdo bude král? Esmeralda: Komu na hlavu korunu dáš? Kdo bude král? Gringoire: Kdo bude král? Esmeralda: Kdo bude král? Gringoire: Kdo bude král? Quasimodo, zahoď ostych pojď rychle k nám! Ty budeš král! Ty vládni nám!
Porušil jsi zákon (Frollo) Frollo: Porušil jsi zákon pevně daný - ve zvonici zůstat navždy skryt... Jsi-li tělem ďáblu zaprodaný, vlastní hanby dám ti okusit! Pamatuj si - ty jsi dlužník můj, za záchranu života mi vděčíš! To co už znáš nahlas opakuj, tím nic nezachráníš, že teď mlčíš!
Suď Bůh (Matka, Quasimodo, Esmeralda, Frollo, sbor) Matka: Je strašné jen sám žít… Bůh ti dá vřelé přátelství, tvou šancí může být znát Jí...
Sbor: Sám žít… Přátelství... Sám žít...
Quasimodo: Smiluj se pane... Esmeralda: I hrozná tvář srdce ukrývá? Kdo věří v ně, lásku ti daruje! Až přijde soudný den, tak budeš vykoupen... Věř v ten den... Quasimodo: Pane... Prosím vodu... Jen hlt vody... Esmeralda: Sám žít máš jen... Kdo je tu netvorem? S námi být jsi chtěl, teď trpíš zahanben? Kdo právo lidem dal, by soudit směli jen? Vždyť co jsi udělal, že máš být opuštěn? Frollo: Suď Bůh... ...kdo špatný je, kdo ne... Suď Bůh... ...kdo zlý a krutý je... To On nám tenhle život dal... On ví... ...že duši tvoji dál ve spárech ďábel má!
Toužím tě znát (Frollo & Phoebus, Esmeralda) Frollo: Já jsem soudcem Paříže a ji teď zatknout velím! Za katem anebo za mříže půjdou ti, kdo by chtěli pošpinit mě nebo městskou smetánku. Však uvidíme, kdo víc svede... Tak rychle, drahý Phoebe, zkroťme tu drzou cikánku!
Esmeralda: ...kdo špatný je, kdo ne... ...kdo zlý a krutý je... To On nám tenhle život dal... On ví... ...že duši tvoji dál ve spárech ďábel má!
(parlando) Esmeralda: Přece přišel jste mě zatknout, kapitáne... Phoebus: Požádej o azyl a budeš zachráněna... Frollo by ztrestal tě rovnou, ale já ne! Esmeralda: Pro skutek můj, či že jsem žena? Snad mi to můžeš prozradit...? Phoebus: Měl bych se ti snad dřív představit... (zpěv) Ač voják jsem, na války nevěřím. Zabíjet, brát - to neumím. Boha ctím, je mým štítem. Esmeralda: Toužím tě znát... Phoebus + Esmeralda: Voják, s duší mírnou, své lásce vstříc jdu dál cestou přímou, troufám si říct... Chtěl bych tě znát… Voják, s duší mírnou, své lásce vstříc jdu dál cestou přímou, troufám si říct... Chtěl bych tě znát…
Vše co máš (Frollo, Esmeralda, Phoebus, Kněz) (parlando) Frollo: Vidím, že hříšnici už zatýkáte... Phoebus: Pane, v chrámu má právo na azyl...
Esmeralda (II. hlas): Tvou duši znát... Tvé srdce znát... Snad šanci mám, tak měj mě rád... Chtěla bych tě znát... Tvou duši znát... Tvé srdce znát... Snad šanci mám, tak měj mě rád... Chtěla bych tě znát...
Frollo: Co mi to tady povídáte?! Snad i vás její třpyt oslnil? Phoebus: Víc po mě nyní nechtějte... Frollo: No co, tak venku počkejte...! (zpěv) Frollo: Chci tě hladit, milovat, v paláci mém s tebou žít... Esmeralda: Snad i duši mou bys rád...!? Frollo: Všechno co máš musím mít! Esmeralda: Chceš mou krásu, něhu mou?! Frollo: Nepokleknu před tebou! Ústa tvá i štíhlý pas... Přestaň se třást, bojíš se snad?! Budu tě chtít zas a zas! Chci tě vlastnit, v paláci mém s tebou žít. Zahoď vzdor! Všechno co máš, musím mít! Hedvábná, ďábelská, mé rty hřej, dál buď má!!! Esmeralda: Bože, pomoz! Uhas v sobě tichou zášť...! Frollo: Musím vlastnit vše co máš!
Esmeralda: Bože, ne! Pomoc! Pomozte někdo! Kněz: Dost Frollo! Násilí v domě Božím, to ne! (Frollo zabíjí kněze) Esmeralda: Pane Bože! Krutý vrahu! Frollo: Hleď mě hýčkat, milovat, v mém paláci se mnou žít. Však já si tě vychovám... Všechno co máš - to chci mít! Oddej se mi ihned celá, budeš se mnou své dny žít! Nebo kat od tvého těla vzpurnou hlavu oddělí! Vojáci, zatkněte tu vražedkyni! Kněze právě zavraždila! Esmeralda: On vám lže, jen pravdu haní! Frollo: Navíc napadá můj majestát... Hleďte - to je přece její nůž! Život tě to bude stát... Z mých očí odveďte ji už!
Světlo a stín (Esmeralda) Esmeralda: Za světlem měsíce, za jeho září, chtěla bych letět - vzduchem plout... Kde hvězd jsou tisíce, tak jako tváří, tam zmizet chtěla bych, zbavit se pout... Mám, dokud dýchám, naději, ač mizivá snad se zdá.
Nesmím všechno vzdát - ať se rozednívá... Nebe barví nach, z něj závoj mám... Rf.: Plout v tmách, kde úsvit spí, tam v lásce žít si smím jen přát. Chci ránem být, rosou se stát... Rým být, chci básní znít, do snů se skrýt, než ráno své sbohem dám...
Nad město vzlétneme (Phoebus, Esmeralda, Žalářník, sbor) Phoebus: Esmeraldo... Nespíš snad? Esmeralda: Frollo? Nech mě být! Můj čas ještě nepřišel... Nebo chceš vidět můj pláč? Žalářník: Ticho tam! Je půlnoc... Phoebus: Já, Phoebus, říct ti chtěl bych vět pár... ...však nevím jestli vůbec mám... Esmeralda: Jen mluv... Tak ráda ti naslouchám... Věřím ti... Phoebus: Za svědka měsíční svit mám... Křídla vteřin kolem zvoní, tak neúprosně spěchají...
Esmeralda: Tak mou dlaň svírej svojí a Čas svůj šepot zatají... Oba: Pak v náhlém tichu vzduchoprázdném... Phoebus: ...když můj stín rozplývá se ve tvém... Esmeralda: ...hledáš v mých řásách střípky vánků. Oba: Splní nám co si budem´ přát... Rf.: Nad město vzlétneme i výš... Zářící hvězdy posbírám, ať střeží spánek tvůj, když sníš... Já žádnou z nich však nevnímám - jsi sluncem, jež je zacloní, snad na věky mě budeš hřát... Když tebe, lásko, blízko mám, ztrácí význam slůvko „sám“... Phoebus: Plout ve vlnách vlasů tvých... Ze rtů tvých chci sílu brát. Esmeralda: Vzdám se ti, to není hřích... Ty pak mi můžeš krásně lhát... Rf.: Nad město vzlétneme i výš... Zářící hvězdy posbírám, ať střeží spánek tvůj, když sníš... Já žádnou z nich však nevnímám - jsi sluncem, jež je zacloní, snad na věky mě budeš hřát... Když tebe, lásko, blízko mám, ztrácí se význam slůvka „sám“... Nad město vzlétneme... Nad chrám...
Noc neklidná (Quasimodo, Frollo, Sbor) Quasimodo: Noci neklidná, v horečce blouzním... Proč výčitky černé ve svých snech mám...? Spoutaná... Svůj konec prý už zná... Za stíny provdaná, důvod jsem já, se zdá... Noci neklidná... Sám snad navždy měl jsem být, ten úděl nést... Vím díky ní, že místo své tu mám... Snad Bůh dá, kéž se jí můžu stát teď já tou nadějí...
Smím spásou být...?! Noci neklidná...
Frollo: Náruč tvá nedá mi spát a snít... Jen láskou svou mě spoutej! Buď má a po čem toužíš rád ti dám... Noc neklidná tvou písní zní...
Frollo: Vím to já i Bůh - jsi ďábel sám... Chtělas duši mou si brát, spálit jí... Láva tvá, jíž v tepnách skrýváš, už zkrocená, je v moci mé! Dost, noci neklidná...! Rf.: Quasimodo: Svědomí duší zmítá... Frollo: Noc neklidná
Sbor: Dies ire... Domine... Dies ire... Domine... Dies ire...
hříchy sčítá... Má touho zvrácená, tvým polibkům se vzdám...! Já tvůj čas svírám, hrát jen s trumfy znám... Zůstaň má, chceš vážně žít, či vdát za smrt tě ráno mám...?
Domine... Dies ire... Quasimodo: Já tvůj hlas slýchám, přání, Bože, mám: Stůj při nás! Snad jménem tvým ji ďáblu vyrvat můžu sám!
Rozhodnuto (Frollo, Esmeralda) Frollo: Dobré jitro, moje drahá. Esmeralda: Snad probděl jste noc jako já... Proč se váš kat tolik zdráhá? Frollo: Až přijde čas - trest vykoná... Rozhodnuta, kouzelnice má?! Budeš má či přiznáš vinu?
Zůstat sám (Quasimodo, Sbor) Quasimodo: Mé prokletí, kde se skrýváš?! Žít bez lidí je tak zlé...! Jít Bohu vstříc teď už prý má. Já nechci bdít navždy sám...! Znám ženu snů, je tak vlídná! Tvář šerednou nevidí... Kéž bolest mou zase hýčká, svým srdcem smím snad ji hřát! Mám zas zůstat sám...?! Mám se vzdát i jí...?! Blíž ji náhle mám, můj strach bránil dřív... ...svou lásku dát... Vím... Bude líp, když se vrátím snít do věží jako dřív.
Sbor: Tvá žena snů, je tak vlídná... Tvář šerednou nevidí... Kéž bolest tvou hýčká... Svou pomoc smíš teď jí dát! Máš zas zůstat sám...?! Máš se vzdát i jí...?! Blíž ji náhle máš, tvůj strach bránil dřív... ...svou lásku jí dát... Prý bude líp, když se vrátíš snít do věží jako dřív...
Vím... Samotná bude krásná. Mým prokletím netknutá... Mám zas zůstat sám...?! Mám se vzdát i jí...?! Blíž ji náhle mám, můj strach bránil dřív... ...svou lásku jí dát...
Prý samotná... Krásná. Tvým prokletím netknutá... Máš zas zůstat sám...?! Máš se vzdát i jí...?! Blíž ji náhle máš, tvůj strach bránil dřív lásce tvých snů...
Smrt či moc (Frollo, Esmeralda, voják, sbor) Voják (parlando): Cikánka Esmeralda se dnes ráno přiznala ke všem zločinům, ze kterých byla obviněna... Jménem krále Ludvíka XI., jenž pověřil Klaudia Frolla úřadem soudce Pařížského, jsem rozhodl o trestu smrti upálením. Rozsudek bude vykonán okamžitě! Frollo (zpěv): Teď už jen na jedno se budu ptát, zda před námi se nechceš kát...? Esmeralda: Zač se mám kát? Za svou nevinnost?! Frollo: To se mi snad zdá, teď mám tě dost! Tak poslechni, ty nevděčná, už poslední ti možnost dám... Jen chvíli máš, mé přání znáš... Co chceš si zvol! Smích nebo bol! Jen chvíli máš, mé přání znáš... Co chceš si zvol! Smích nebo bol! Tak mluv! Poslední šanci máš, poslední, tak se snaž! Já můžu dát ti moc, nebo tě spolkne noc! Rozhodni co teď chceš, víc šancí nenajdeš! Tak mluv!
Sbor: Smrt či moc, tak vybírej... Andělů zpěv, či ďáblů rej? Smrt či moc ti Frollo dá, tak vybírej, jen chvíli máš... Smrt či moc, tak vybírej... Andělů zpěv, či ďáblů rej? Smrt či moc ti Frollo dá, tak vybírej, jen chvíli máš... Esmeralda: Jen chvíli mám... Já přísahám - nechci moc tvou, je chladnou tmou, co ničí vše krásné... Ať můj život zhasne! Trest je žít dál, když mám být tvá... Já, než s vrahem žít, zvolím si věčný klid! Víc nechci nic! Nic... Sbor: Smrt či moc, tak vybírej... Andělů zpěv, či ďáblů rej? Smrt či moc ti Frollo dá, tak vybírej, jen chvíli máš... Smrt či moc, tak vybírej... Andělů zpěv, či ďáblů rej? Smrt či moc ti Frollo dá,
tak vybírej, jen chvíli máš... Frollo: Esmeralda odmítá! Na vzpurnost znám lék... Esmeralda: Nebe ať mě přivítá... Voják: Kate, naplň rozsudek! Zapalte hranici!
Dobijte chrám (Frollo, Phoebus, Sbor) Frollo: Co zas tohle znamená?! Phoebus: To je, myslím, vzbouření... Frollo: Nevíte snad, kdo jsem já?! Phoebus: Každý viník trest má nést! Frollo: Dobijte chrám! Odpůrce moci mé sám potrestám...! Phoebus: Co když je vážně nevinná?! Co když ji nechtěl zranit a postavil se proti nám aby pravdu a ji mohl chránit?! Frollo: Co zas tohle znamená?! Phoebus: Je lidské se mýlit... Frollo: Nevíte snad, kdo jsem já?!
Phoebus: Každý viník trest má nést! Frollo: Dobijte chrám! Odpůrce moci mé sám potrestám...! Dobijte chrám! Dobijte chrám!
Otče náš (Esmeralda, Quasimodo, Sbor) Esmeralda: Otče náš... Vyslyš mé tiché přání... Ty mě znáš - před tebou hlavu skláním. Otče náš... Quasimodo: Otče náš... Žít ve štěstí nám brání... Jeho zášť tu lidskou pouť nám krátí... Otče náš... Oba: Chrám Matky Boží teď s davem obléhá! Bůh teď nás slyší, než i v nás se zhroutí chrám... Esmeralda: Otče náš... Jen jediné mám přání... Oba: Otče náš... Quasimodo: Vždy byl jsi tím kdo nás chrání... Otče náš...
Oba: Chrám Matky Boží teď s davem obléhá! Bůh teď nás slyší, než i v nás se zhroutí chrám...
Máš co chceš (Frollo, Quasimodo, Esmeralda, Sbor) (parlando) Esmeralda: Utíkejme, Quasimodo! Brána už brzy povolí... Quasimodo: Zatím jdi ty! - Ani slovo...! Já jenom s ním si promluvím. Esmeralda: S tou pomstychtivou obludou?! Quasimodo: Jen chvíli a jdu za tebou... Esmeralda: A kati? Quasimodo: Budou bez práce... Frollo chce nás, tak ať má co chce! (parlando) Frollo: Quasimodo, teď chápeš snad, že tělo tvé, tvůj obličej... Ne! - Nemůže tě milovat! Ji do mých rukou odevzdej, zpovídej Bohu se z hříchů a věz - s ní proti mě šel jsi, teď máš co chceš! (zpěv) Quasimodo: Byls otcem mým a já tě miloval,
teď spadla klec lžím, snad Bůh se slitoval... Pravda jako vodopád, jež květy zkropí, napojí, tu čeká v černém závoji a ohlásí tvůj pád... Máš co chceš - ty´s uměl brát... Jen jediné bych věděl rád - chci krutosti tvé důvod znát... Slova záště rozsévá, vůle Boží málo dbá... Měří kolem sebe svět zrakem chladným jako led! Frollo: Quasimodo, teď chápeš snad, že tělo tvé, tvůj obličej... Ne! - Nemůže tě milovat! Ji do mých rukou odevzdej, nebo spíš Bohu a hříchů se střez! Chceš slyšet víc, tedy věz: Hřích může smýt jen hořkost slzí! Odpustím až poznáš bolu! Jen já tě dovedu až k Bohu! Však vám je zbožnost cizí... Quasimodo: Maskám svým podléháš, ztrácíš tak sebe sám... Svou moc jenom uznáváš. Tvé srdce je prázdný chrám, v němž ďábel kázal! Jsi jako já... ...tak sám... Frollo: S tvou výtkou můžu klidně žít! Marně se, hochu, namáháš... Quasimodo: Snažně tě prosím - nech ji jít, chceš oběť svou? Tak zde mě máš...
Frollo: Oč vlastně jde tu nemáš zdání... Quasimodo: Budu ji bránit - to mi věř! Frollo: Co je mi tohle za chvástání?! Nedáš si říct? Tak máš co chceš! Quasimodo: Dávno měl´s život můj! (parlando) Frollo: Tvůj život byl mé prokletí... Já zabít měl tě před lety. Jak chtěl bys ji teď ochránit, s ní naložím jak budu chtít! (zpěv) Quasimodo: Mé zvony hrají requiem...
Čas dohasíná (Frollo, Esmeralda, Quasimodo, sbor) (parlando) Frollo: Tady jsi, má kouzelnice... Už mé touze neunikneš! Esmeralda: Radši skočím ze zvonice! Frollo: Nechceš-li mě, stejně zhyneš! Esmeralda: Nezbývá mi nic než jít z téhle bídy za Bohem!
Sbor: Pojď za světlem... Pojď za světlem...
Frollo: V pekle vdavky chystají čarodějky s netvorem!!! Quasimodo: Nech ji být! (Shodí Frolla ze zvonice) Bůh to ví, že nechtěl jsem ho zabít... Esmeralda: To on vždy uměl zranil... Quasimodo: Můj čas dohasíná... Kdos šeptá mi... Esmeralda: Quasimodo... Quasimodo: Mé zvony hrají requiem... Esmeralda: Město v pláč se odívá. Bože, přijmi duši ubohou... Zloba v srdcích utichá, nebe náruč otvírá... Jej do svých rukou, Bože, ber, aby už více netrpěl...
Quasimodo (Esmeralda, Phoebus, Gringoire, sbor) (parlando) Gringoire: Po letech našli v chrámové hrobce kostru muže, která měla pokřivenou páteř, hlavu vraženou mezi lopatkami a jednu nohu kratší. Když chtěli tuto kostru vyzvednout a řádně pochovat, rozpadla se v prach... A zbyl jen příběh o krutosti a násilí, kde však zvítězil lidský cit a láska... (zpěv) Esmeralda: Za světlem měsíce, za jeho září, chtěl možná letět - vzduchem plout...
Kde hvězd jsou tisíce, tak jako tváří, tam zmizet musel nám - zbavil se pout... Všichni: Quasimodo! Quasimodo! Quasimodo... Vrať se k nám...! Esmeralda: Jak motýl přilétá - jemně a tiše. Ne křídel šum, jenom zvony jsou slyšet... Ten příběh skrývá lásku i bol, co slyšet chceš - sám si zvol... Kde hvězd jsou tisíce, tak jako tváří, tam zmizet musel nám - zbavil se pout... Všichni: O stvůře s duší... ...ve městě krutém. Zda maska sluší... ...na srdci dutém. O moci, o kráse... ...o pevné naději. O strachu, o spáse nám zvony zaznějí... Quasimodo... ...dál zpívá chrám, žít velí nám... Nám zvony hrají příběh jenž znají... Chrám jej hrá i nám... Každým z těch zvonů navěky zpívá... ...Quasimodo... ...Quasimodo... ...Quasimodo... ...zní chrám...!
