Na vizitce jméno Matka

ESF napomáhá rozvoji zaměstnanosti podporou zaměstnatelnosti, podnikatelského ducha, rovných příležitostí a investicemi do lidských zdrojů. „Tento dokument byl vytvořen s finanční podporou Evropské unie a České republiky. Obsah tohoto dokumentu je plně v zodpovědnosti příjemce grantu a nelze jej v žádném případě považovat za oficiální stanovisko Evropské unie a České republiky.“

Aktivity Attaveny, o.p.s.:

www.attavena.cz, [email protected]

Vydala Attavena, o.p.s. v rámci projektu I myš může být kamarádka! v roce 2007 Vytiskla: Tiskárna Posekaný Autoři: Jan Maule, BBS, Ing. Jitka Šimková Náklad 1000 kusů ISBN: 80-86778-26-6

Na vizitce jméno Matka

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, tato publikace obsahuje dvanáct rozhovorů s maminkami, které mají malé děti a chtějí se vrátit zpět do zaměstnání nebo do něj nedávno nastoupily. V polo-strukturovaných rozhovorech jsme si s nimi povídali o tom, s jakými problémy se potýkají, jak toto období prožívají, a co by jim případně pomohlo situaci zlepšit či vyřešit. Jednou z hlavních aktivit naší společnosti, Attavena, o.p.s., je výuka v oblasti IT, proto jsme si s maminkami povídali také o tom, jak počítače využívají a do jaké míry pro ně fungují jako nástroj, který jim zajistí lepší pracovní uplatnění. Každý rozhovor poodhaluje životní příběh jedné ženy. Můžeme vést dlouhé debaty o tom, co člověka předurčuje – zda-li má větší vliv jeho genetická výbava nebo prostředí, ve kterém žije. Následující rozhovory však v mnohých případech dokazují, že velkou část našeho života můžeme ovlivnit sami naší vůlí a pílí. Věříme, že rozhovory povzbudí a inspirují čtenářky, které byly nebo jsou v podobné situaci a ostatním čtenářům (například tatínkům či zaměstnavatelům) poskytnou možnost podívat se na svět žen jejich vlastníma očima. Za tým Attaveny, o.p.s. Jan Maule a Jitka Šimková

O rozhovorech Tato publikace vznikla v širším kontextu sociologického výzkumu, který je zaměřen na ženy, trh práce a počítače. Výzkum je součástí projektu „I myš může být kamarádka!“. Všechny rozhovory, kterých bylo celkem padesát, proběhly na podzim roku 2006. Tázané jsme se snažili vybírat tak, abychom pokryli co nejširší spektrum různých situací. Kritériem bylo například vzdělání, místo bydliště, typ práce apod. Z padesáti rozhovorů jsme vybrali dvanáct, které jsou uvedeny v této publikaci. Při výběru jsme zohledňovali různá kritéria, jedním z hlavních byl příběh a poselství celého rozhovoru. V květnu roku 2007 jsme zjišťovali, zda-li se v životě tázaných maminek, které jsme vybrali do publikace udály nějaké podstatné změny. Pokud tomu tak bylo, pak rozhovor uzavírá „aktuální situace“. V zájmu zachování anonymity jsou jména respondentek a jejich dětí změněna. Některé tázané absolvovaly počítačový kurz od naší společnosti, Attavena, o.p.s. V tom případě je to na začátku rozhovoru zmíněno.

Poděkování Na tomto místě bychom chtěli poděkovat všem, kteří s námi na publikaci spolupracovali, a to zejména: Všem tázaným maminkám, které nám k rozhovorům daly souhlas a nebály se zveřejnit své názory. PhDr. Haně Maříkové, která se problematikou práce a rodiny dlouhodobě zabývá na Sociologickém ústavu AV ČR. Měla na starosti školení tazatelek a pomáhala nám tvořit otázky pro rozhovory. Tazatelkám, které prováděly rozhovory a přepisovaly je do hrubé formy: Aleně Dolejší, Gabriele Šubrtové, Janě Oëstereicher Malíkové, Janě Skalské, Markétě Multušové, Martině Mikátové, Pavle Dokulilové a Veronice Hovjacké. Janu Hodačovi, který do publikace pořídil velmi zdařilé fotografie.

Obsah: Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. Anna 35 let

11

Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. Hana 37 let

19

Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. Eliza 26 let

27

Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba. Agáta 28 let

37

Kariéry už jsem si užila a teď si užívám dětí. Tina 44 let

45

Bydlím na vesnici, proto byl a je velký problém se vrátit do práce. Milada 33 let

55

Začalo to tím, když se dceři objevil v pěti letech atopický ekzém. Lída 37 let

63

Říkala jsem si, že využiju vzdělání, které mám. Irena 33 let

71

Myslím si, že zaměstnavatelé trochu podceňují potenciál žen po mateřské. Šárka 37 let

77

Po osmi letech doma jsem se bála, jak se zapojím. Jak se budu učit něco nového. 87 Jana 28 let Své děti jsem porodila doma. Anežka 37 let Trvalo rok, než jsem něco našla. Eva 29 let

95 103

Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. Anna, 35 let

Anna

Anna vystudovala střední školu s maturitou dvě děti: syn (3 roky) a dcera (13 let) absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí ve větším městě Paní Anna před poslední mateřskou pracovala jako obchodní zástupce. Je velmi komunikativní a baví ji pracovat s lidmi. To, že se zdokonalila v práci na PC jí dodalo odvahu přihlásit se na výběrové řízení na zajímavou pracovní pozici.

Vy máte dvě děti. Jak dlouho jste byla doma na rodičovské dovolené? Tři roky jsem byla na mateřské dovolené. Od třech let malého chodím už do práce, kterou jsem si sehnala i díky vašemu počítačovému kurzu. V původním zaměstnání na mě ještě rok čekají. Jakou práci jste dělala po ukončení školy? Jak jsem dodělala školu, nechala jsem si prázdniny necelé dva měsíce a pak jsem hned nastoupila do zaměstnání. Celá ta léta dělám v pojišťovnictví. Propracovávala jsem se z různých pozic, začínala jsem tak, že jsem brala telefony a podobně. Přes ekonomiku jsem se pak dostala až na pozici obchodního zástupce. Máte možnost se tam po rodičovské vrátit? Mám, protože pracuju na živnostenský list. Budu se tedy za rok vracet snad do zajetého, protože už mám víceméně své klienty, svůj kmen. Nyní pracujete na projektu při městském úřadě. Jak jste sehnala tuto práci? Od známého jsem se dozvěděla, že bude výběrové řízení a musím říct, že v dřívější době bych do toho asi nešla, protože bych se bála, že po mě budou chtít počítače, a že v tom nejsem tak kovaná, i když s počítačem jsem v omezené míře pracovala i předtím. Tím, že jsem si udělala počítačový kurz jsem se za prvé nemusela vůbec bát, že základy nemám, a za druhé jsem si v práci s počítačem byla i docela jistá. Tak jsem se přihlásila. Co přesně je obsahem Vaší práce? Pracuju na projektu, který se týká cestovního ruchu a propagace. První fáze byla sběr dat, která potom budeme předkládat turistům. Teď jsem zase ve fázi zpracování získaných dat, takže teď víc pracuju s počítačem. Počítáte s tím, že byste s tím co děláte nyní skončila? Zatím nevím. Ze začátku jsem to brala jako příležitost naučit se něco jiného. Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. Musím říct, že mě tato práce začala hodně bavit, takže asi za rok budu stát před dilematem, ve které práci pokračovat. Ale když jsem o tom tak přemýšlela, tak bych se pokusila dělat obě

13

Na vizitce jméno matka práce najednou, pokud by to šlo. V pojišťovnictví si mohu uzpůsobit pracovní dobu kdy potřebuji, třeba odpoledne, o víkendech. Přizpůsobím si to této práci. Ale člověk někdy něco plánuje a pak to může být jinak. Chtěli po Vás něco umět na počítači? Ptali se mě, jak ho ovládám, ale že by po mě vyloženě něco chtěli, to ne. Parametrů tam bylo více, také jazyky, jednání s lidmi a další. K počítači jsme se zase až tak nedostali. Co myslíte, že zaměstnavatelé požadují? Určitě práci s počítačem, jazyky a potom záleží na tom, jakou profesi hledáte. Komunikovat s lidmi, řidičský průkaz. To je podle mě asi taková nejzákladnější výbava. Musím říci, že jsem opravdu překvapená, co ty mladé holky po škole umí a zaplať pánbůh, že to umí. My to do sebe musíme soukat jak se dá (úsměv). Když se bavíte s kamarádkami, myslíte si, že zaměstnavatelé umožňují slaďovat práci a rodinu? Třeba pokud je dítě nemocné. Když jsem byla doma na mateřské, tak jsem se zlobila. Říkala jsem, že je hrozné, když zaměstnavatel nevychází mamince vstříc, ale když to dneska mám možnost porovnat, když už v té práci jsem, tak se částečně, hlavně třeba soukromníkům nedivím. U nadnárodních společností, kde je větší množství lidí, se to asi ztratí. Ono záleží také na tom, na jaké pozici člověk pracuje. Já ale nechci v práci dělat komplikace. My jsme zatím moc nemarodili, ale pokud ano, tak to řeším po babičkách, což není ideální ani pro mě, ani pro to dítě. Myslím si, že pokud by si častěji člověk volno na ošetřování dítěte vzal, tak to přináší v zaměstnání jisté komplikace . Ale je to jen můj názor. V čem vy osobně vidíte hlavní problém uplatnění maminek na trhu práce? Za prvé si myslím, že člověk má asi tak po třech letech na mateřské docela nízké sebevědomí. Myslí si, že už zapomněl to, co uměl a není si tak jistý ve vystupování. To bych řekla, že je první věc než jdete vůbec mezi lidi o práci žádat. Druhá věc je ta, že si člověk nedoplňuje vědomosti a chybí mu to. Záleží na tom, co dělá. Já si třeba myslela, že když budu doma, tak si dodělám angličtinu, ale vůbec jsem to časově nezvládala a večer, když děti usnou, tak už se mi nechtělo. Jakou mají podle Vás důležitost počítače a jazyky při hledání práce? To je úplně základní věc, bez toho to nejde. Mám pocit, že jazyk a počítač se bere jako úplně automatická věc. I na pozicích, na které by člověk řekl, že to nebude ani potřeba, ale zaměstnavatelé to vyžadují. Jaký máte postoj k práci a informačním technologiím? Baví vás na počítači pracovat? Baví, ale musím říct, že mezery mám. Potřebovala bych ještě návazný kurz, ale už není tolik času a možná ani chuť, když člověk přijde z práce v šest, v půl sedmé večer. Přítel dojíždí a dělá podobnou práci jako já, takže i soboty a neděle. Někdy na sebe ani nemáme moc času a jen se tak míjíme, přičemž se pouze prostřídáme v hlídání dětí. 14

Anna Máte babičky na hlídání? Babičky máme. Já mám nemocného tatínka, mamka se o něj stará, takže se jí snažím moc nezatěžovat. Druhá babička, musím říct, funguje, vyzvedává malého ze školky a má ho u sebe než přijdu z práce. Jinak by to vůbec dělat nešlo. To je dobře, že babička hlídá. Jsem moc ráda, bez její pomoci by to snad ani nešlo. V sobotu a v neděli nikam jít nemůžeme, protože jí až zas tak nemůžeme zatěžovat, ale jsme rádi, že hlídá přes týden. Ještě bych se vrátila k počítači. Jak dlouho s ním pracujete? Úplné základy dělám od té doby, co jsem nastoupila do pojišťovny, takže nějakých patnáct let určitě. Používala jsem ho ale v minimální míře. Jako obchodního zástupce nás naučili dělat pouze určité věci, ale dál už jsme se potom nepropracovávali. Když se otevíral počítačový kurz, tak se měli otevřít dva. Jeden pro začátečníky a druhý pro pokročilé. Musím říct, že jsem se rozmýšlela a říkala jsem si, že půjdu asi do pokročilých, protože pro začátečníky to budu znát. Pak se otevřel jenom jeden, tak jsem byla ráda, že jsem mohla nastoupit alespoň do kurzu pro začátečníky. Nejdřív jsem si myslela, že tam nebudu mít do poloviny kurzu co dělat, ale záhy jsem zjistila, že už některé věci také nevím no a postupně těch věcí přibývalo a zjistila jsem, že z toho už neumím skoro nic. Máte doma počítač s přístupem na internet? Máme počítač, internet i notebook. Tedy všechno to, co potřebuju ke své práci. Mohla byste říct, co všechno na počítači umíte? Umím, především to, co jsme se učily na kurzu: pracovat ve Wordu a v Excelu dělat tabulky. Používáte v práci nějaký speciální program? Ne, zatím po nás chtěli jen takové věci, které zvládám. Jen teď jsem potřebovala vkládat a upravovat digitální fotografie na web, což ještě neumím, ale snad se to naučím. Chtěla byste se na počítačích ještě něco naučit? Líbilo by se mi umět upravovat digitální fotografie, tvorba webových stránek a také by mě zajímalo, co se učí v kurzech pro pokročilé. Měla jsem pocit, že něco umím, ale zjistila jsem, že i v kurzu pro začátečníky jsem se toho měla hodně co učit. Kdo u Vás doma používá počítač? Všichni, včetně tříletého syna. Dobře ovládá i připojení na internet, které už zvládá sám (úsměv). Jedna maminka mi říkala, že její syn uměl klikat myší už od dvou let. Děti jsou opravdu hodně učenlivé. Jsem z toho sama překvapená, on by u počítače trávil hodně času. Třeba hry, přítel mu je dost kupuje, ale já z toho moc radost nemám, protože mě přijde, že si potom neumí hrát s normálními hračkami. Hodně se u nás také používá internet, dcera si na něm stahuje různé věci do školy,

15

Na vizitce jméno matka komunikuje s kamarády přes icq a pak ještě hraje hry. Já doma pracuju s počítačem většinou až večer, když děti spí. Začala jsem využívat například internetové bankovnictví a nemohu si to vynachválit. Absolvovala jste nějaký jiný kurz kromě toho počítačového Attaveny? Kdysi jsem ještě měla psaní na stroji, které jsem potřebovala ke své práci, jinak ne. Všechny další kurzy, které jsem absolvovala, byly spojené s mojí prací a zaměřením, ty absolvuju průběžně. Toto byla první zkušenost mimo práci. Musím říct, že se mi líbila jedna věc, a to bylo hlídání dětí. Já sama jsem to nevyužívala, protože jakmile bych tam byla, tak by syn určitě běhal pořád za mnou a nemohla bych se plně soustředit na výuku. Je super, že hlídáním dětí je mamince umožněno, aby do kurzu mohla chodit. Bez toho by to nešlo. Musíte tam chodit pravidelně a vždycky si zařídit hlídání taky nejde. Myslím, že je to opravdu dobrá služba. Byla byste ochotna zaplatit za výuku počítačů? Určitě, já jsem to zvažovala už předtím. A kolik byste byla ochotna maximálně zaplatit? Já jsem si myslela tak pět tisíc za kurz. Přemýšlela jsem o tom sama, když se pak naskytla tahle nabídka, tak jsem vůbec neváhala. Zajímá Vás práce na počítači? Zajímá. Ne že bych tomu nějak propadla, ale baví mě to. Přijde mi to částečně i jako hra, když člověk některé věci neumí, tak trošku pokořuje sám sebe. Myslím si, že je to zajímavé, jen ten čas na to mít. A do budoucna, myslíte, že na počítači budete pracovat dál? Určitě, a dokonce jsem zjistila, že musím jít dál. Jednou k nám přišla jedna mladá holčina a zjistila jsem, že ta umí s počítačem pracovat úplně automaticky, tak jsem se až trochu sama zastyděla. Co myslíte, že by pro vás bylo ideální? Chtěla byste být zaměstnaná nebo podnikat? Jaký typ firmy, úvazek, lokalita? Radši bych pracovala ve vlastní firmě, kde bych si čas a výkon určovala sama. Kde bych mohla pracovat podle sebe, jak to mám jako obchodní zástupce. Určitě bych chtěla nějakou práci, kde se dá komunikovat a jednat s lidmi. To je jeden z hlavních požadavků. Vy jste na to úplně ten typ, jste moc milá, takoví lidé by to přesně měli dělat. Děkuji.. (úsměv). Třeba teď jsem zjistila, že mě zajímá dost věcí, které se týkají cestovního ruchu. Dostala jsem nabídku jít do cestovní kanceláře pracovat, myslím, že to by byla věc, která by mě také bavila. Chtěla byste pracovat v místě bydliště, nebo byste byla ochotna dojíždět? Samozřejmě, díky tomu, že mám děti zatím malé, tak bych určitě raději pracovala tady, ale až by potom byly starší, tak by nebyl problém dojíždět, třeba tak do padesáti kilometrů. 16

Anna

A pro sebe nějaký volný čas máte?

Ne, vůbec. Docela ráda bych si šla třeba zacvičit, ale zatím není čas. Tak snad to bude v budoucnu, až syn povyroste, lepší. Než jste nastoupila do práce, měla jste nějaký volný čas? Jak jste ho trávila? Chodila jsem cvičit, hodně času jsem trávila s dětmi, přečetla si knížku a zbytek zabrala domácnost. I když jsem byla doma, tak jsem občas měla nějaké to jednání. To byl spíš můj odpočinek, protože jsem šla mezi lidi a byla jsem ráda, že s nimi mohu komunikovat. A ještě poslední otázka, co se týče financí a rodiny. Můžete odhadnout kolik procent toho, co potřebujete, máte? Byly finance třeba důvodem proč jste šla do práce? To mohu říct přesně, řešili jsme to a není to tak dlouho. My jsme si s přítelem, se kterým žiju, a se kterým mám druhé dítě, pořídili nový dům, takže platíme hypotéku. To, že jsme potřebovali peníze byl i jeden z důvodů, proč jsem šla tu nabídku práce zkusit. Financí potřebujeme poměrně dost. Můj plat byl potřeba. Musím říct, že i když plat mám poměrně slušný, tak je to jen tak tak. Na nějaké vyskakování nemáme. Ale zase jsme se nastěhovali do nového domu. Kdyby to nešlo, tak by šel člověk do menšího a peníze by zase byly. Napadá Vás ještě něco k tomuto tématu? Pro shrnutí musím říct, že jsem strašně ráda, že se něco takového pro maminky dělá. Tři roky na mateřské jsou dlouhé, člověk si přestává věřit a začíná o sobě pochybovat. A pokud třeba právě v počítačích nějaké mezery má, tak už ten pocit, že máte kurz a že víte kam se můžete případně podívat, dodá člověku sebevědomí a pak se už nebojí na nějaký ten konkurz jít. Tak to jsme moc rádi. O to jde, aby to bylo ku prospěchu. Stoprocentně. A jak to vidím, tak to je přes nějaký grant, tak tohle byla jedna z věcí, o které si myslím, že opravdu má smysl. Aktuální situace: Anna nyní pracuje na plný úvazek na městském úřadě, kde jí končí smlouva a pokud se situace významně nezmění, začne se znovu naplno věnovat práci obchodního zástupce, kterou dělá na živnostenský list.

17

Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. Hana, 37 let

Hana

Hana vyučena má dva syny (7 a 12 let) bydlí v malé obci Paní Hana je již zaměstnaná. Ráda pracuje s přírodními materiály, ale také se věnuje práci na počítači. Pracovala na směny, ale s malým dítětem si musela hledat práci, která by na směny nebyla. Při zaměstnání si ještě udělala rekvalifikační kurz a v budoucnu uvažuje o podnikání

Jaké máš vzdělání? Vyučila jsem se a poté jsem se věnovala tři a půl roku své specializaci, tedy výrobě řemeslných produktů z přírodních materiálů. Sice jsem pracovala ve svém oboru, ale nevýhodou bylo dojíždění. Bylo to velmi náročné – vstávání v pět hodin ráno a návrat ve večerních hodinách. V letním období jsem alespoň jezdila za světla domů, ale v zimě to bylo komplikované. Odešla jsem pracovat do jiné firmy, která byla v místě mého bydliště. Firma byla zaměřená na zpracování dřeva. Šlo o třísměnný provoz. Co jsi tam dělala? Pracovala jsem přímo u stroje a štěpkovala dřevo. Pracovala jsi tam dlouho? Firma zkrachovala a mým novým zaměstnáním se stala výroba součástek do počítačů nebo praček. Zde jsem byla dva a půl roku, a poté otěhotněla. Než jsi nastoupila na mateřskou dovolenou, tak jsi tedy byla zaměstnaná… Asi osm let. Jak dlouho jsi byla na mateřské dovolené? S prvním synem jsem byla doma čtyři roky. Poté následoval pracovní úřad a nezaměstnanost. Ta trvala půl roku. Otěhotněla jsem a narodil se můj druhý syn. Po třech letech doma mi byla nabídnuta práce, kterou jsem vzala, ale nevzali mi dítě do školky… Po první mateřské dovolené jsi se tedy vrátila zpět do firmy? Chtěla jsem se vrátit, ale pouze na jednu směnu. To mi neumožnily a své stanovisko odůvodnili tím, že se zde pracuje pouze na dvousměnný provoz, a protože jsem tam předtím pracovala na dvě směny, tak zpátky by mě vzali zase jednom na dvě směny. I když se tam teď pracuje i na jednu směnu, tak mě to neumožnili. Na to jsem nepřistoupila, protože by se mi nikdo nemohl postarat o syna. Byla jsi tedy nezaměstnaná, jak jsi to řešila? Jezdila jsem na úřad práce, kde mi hned na začátku řekli, že mi budou platit sociální zabezpečení, průběžně mě budou informovat o pracovních nabídkách, ale práci si mám hledat spíš sama. 21

Na vizitce jméno matka Žádnou práci ti nenašli? Ne. Byla jsi tedy nezaměstnaná, když jsi otěhotněla po druhé? Ano, oni mi to víceméně sami navrhli, že pokud chci druhé dítě, tak ať nemeškám, protože práce skutečně není. Se synem jsi byla doma tři roky, proč ne čtvrtý rok? Když jsem byla nezaměstnaná, sháněla jsem si práci sama v okolí a telefonovala jsem do firem. Jedno místo se uvolnilo už během mého těhotenství, ale to jsem samozřejmě vzít nemohla. Když byly synovi tři roky, dali mi opět vědět, že by mě mohli zaměstnat. Vzala jsem to s tím, že takovéhle šance se neodmítají, i když to není v místě mého bydliště. Synovi jsem začala zařizovat v dubnu školku a prvního května jsem nastupovala, ale protože nástupní den do školek je prvního září, tak ho nikam nevzali. Byla jsem odkázána na rodiče. Ti mi vyšli vstříc, protože už byli v důchodu. Syn tedy jezdil místo do školky každé ráno k babičce. V první práci na tebe měli jako na ženu po rodičovské neadekvátní požadavky, jak to bylo v té druhé, kam jsi nastoupila? Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. Po druhém dítěti jsem nastoupila na dvousměnný provoz k paní, která byla úplně perfektní, protože je také matkou. Vždy se snažila situaci přizpůsobit tak, aby byly obě strany spokojené – jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Poté jsem přešla na třísměnný provoz, kde byl mistr, který to neřešil. Bylo to víceméně ve stylu: „Mlč a buď ráda, že máš práci.“ Pro něj byly důležité pochvaly od vedoucích a tudíž ty ženy neměly žádná práva. Co jsi dělala, když děti onemocněly? Když k tomu docházelo často, tak nám předhazovali, že děti simulují nebo že si děláme volno sami pro sebe… Nyní pracuju pod mužem a můžu říct, že se zase stará víc o to, že máme děti, protože jeho žena pracuje také na směny a ví, jak je těžké vychovávat děti, když chodí na směny. Jak už jsem jednou řekla, je to opravdu o lidech. Kdo se ve tvé rodině stará o děti, když právě pracuješ? Z počátku jsme se o výchovu dělili s manželem. Když druhý syn nastoupil do první třídy, zažádala jsem o jednu směnu. Bylo mi vyhověno s tím, že to potřebuju na pár let, ne dlouhodoběji. Vyšli mi také vstříc, protože mám rodinu a začala jsem se o děti starat sama. Znáš situaci maminek, které řeší návrat do zaměstnání po mateřské dovolené. Jak to vnímají, nemají s tím problémy? Vím jen, že maminky, které u nás pracují na dvě směny, jsou z toho dost unavené a zničené.

22

Hana Neumožní jim tedy pracovat na jednu směnu? To záleží jak tuto žádost podá mistr u vedení. Já jsem měla štěstí v tom, že mi vyšli vstříc, protože je to výjimečné. Maminky si stěžují, že své děti vidí ob čtrnáct dní, protože při odpolední směně jsou děti ve škole, ony jdou do práce na půl druhou, druhou a děti vidí až večer. Co myslíš, že je pro maminky hlavní překážkou sladění práce a rodiny? Já vidím problém v tom, že dneska všichni zaměstnávají na dvě směny a více a neberou ohledy na to, že vychováváme další generaci. Neuvědomují si složitou situaci matky, která musí být plně soustředěna na práci v zaměstnání i doma. Musí řešit kolikrát neřešitelné situace, sama si z nich musí pomoci, aby děti byly v pohodě. Přijde mi to takové dost brutální, že koukáme na peníze a jak toho člověka sedřít a nekoukáme na to, že pro společnost vychováváme další generaci. Jak dalece budeme moci být se svými dětmi doma a moci se jim věnovat, tak o to budou oni kvalitnějšími lidmi. Myslíš, že je nějaké řešení? Myslím si, že kdyby bylo víc zaměstnavatelů, kteří by zaměstnávali matky s dětmi do patnácti let na jednu směnu, pak by se matky mohly plně věnovat svým dětem. Matce nezáleží na tom, zda půjde do práce v sedm hodin a přijde ve tři. Je to pro ní klidnější a ne tak hektické… Mohly by to, dle tvého názoru, vyřešit například poloviční úvazky? Poloviční úvazky nic neřeší, protože si tak matky nevydělají dostatečnou mzdu a děti by strádaly zase po jiné stránce. Kdyby ale mohly pracovat od sedmi do tří, tak by jim to maximálně vyhovovalo, protože do sedmi hodin si v klidu vypraví děti do školy a ve tři hodiny si je mohou vyzvednout z družiny. Ranní směna je tedy od sedmi hodin do tří? Běžná ranní směna je od šesti hodin. To je hektické a stresující, jak pro matku tak i pro celou rodinu. Ještě jsme nehovořili o tvém rekvalifikačním kurzu. Kdy jsi ho dělala? Při zaměstnání po druhém dítěti jsem dělala rekvalifikační kurz pedikérka, manikérka. Nelíbil se mi přístup lidí ve firmě, kde pracuju a chtěla jsem se osamostatnit. Cítila jsem tam velkou rivalitu. Dříve jsem si myslela, že když je více zaměstnanců pohromadě, tak vytvoří domácké prostředí. Nebyla to pravda. Lidé si rádi vzájemně závidí, dělají naschvály a to mi nedělá dobře. Chtěla si v něm v budoucnu nějak pokračovat, podnikat? Ano, podnikání v tomto oboru by mi vyhovovalo. Problémem však byly prostory, které jsem nesehnala. Ale pokračuju v tom tak, že jezdím do domova důchodců a navštěvuju lidi, kteří o to mají zájem. Dělám to tedy při práci jako menší přivýdělek. 23

Na vizitce jméno matka Sníš o tom, že bys měla svůj salonek? Líbilo by se ti to? Moc by se mi líbilo, dělat jenom to. Byla bych svým vlastním pánem a mohla dělat to, co by mě bavilo. Z jakého důvodu se tomu nyní věnuješ? Kvůli přivýdělku a abych nevyšla ze cviku. Ráda bych se, až děti vyrostou, věnovala této práci. Nevadilo by mi vydat se někam dál, kde bych to mohla vykonávat. Co ty a počítač? Používáš ho ve svém životě? Na počítači nepracuju, ale učím se to. Ještě moc kamarádi nejsme (úsměv). Co jsi se na něm již naučila? Umím si otevřít stránky na internetu, najít si to, co mě zajímá, napsat zprávu i dopis ve Wordu. Takže vy doma máte počítač i přístup na internet. Kdy ses s sním poprvé setkala? Počítač jsme pořídili, když můj starší syn chodil asi do čtvrté třídy. Věděli jsme, že ho bude do budoucna potřebovat. Pořídili jsme ho vlastně na výuku. Žádný počítačový kurz jsi neabsolvovala. Od koho se tedy učíš? Podle knížky, od synů a kamarádky, která dělá v práci s počítačem. Ta mě do toho hodně zasvětila. Kdyby zde probíhal nějaký počítačový kurz pro začátečníky, zapsala by ses do něj? Určitě ano. K čemu bys počítač chtěla používat a co pro tebe osobně znamená? Kdybych s ním uměla pracovat, pak by to pro mě byla další otevřená vrátka v hledání práce. Člověk by mohl být více doma a plně se věnovat dětem a rodině. Co by pro tebe bylo, co se týče práce a povolání, ideální? Ať už nyní nebo v budoucnu. Líbila by se mi čtyřhodinová nebo pětihodinová pracovní doba a práce, kde bych mohla pracovat s přírodními materiály, být mezi lidmi a přitom se věnovat dětem: ráno je doprovodit do školy, odpoledne nakoupit, uvařit a očekávat příchod rodiny. To by se mi líbilo. Teď už jsou tvé děti větší, kdo ti s nimi pomáhá? Nyní už tuto otázku nemusím řešit. Jeden ze synů vstává ráno se mnou a jezdí do Českých Budějovic. Druhého syna vodí manžel ke kamarádce, kde mají starší dceru, která ho vodí do školy. Takže tam není problém. Ze školy vyzvedávám pouze mladšího syna. Je mi trochu líto, že je ráno nemohu vyprovodit sama.

24

Hana Máš při tomto způsobu života nějaký volný čas pro sebe? Moc volného času nemám. Přijdu domů ve tři hodiny a než napíšeme úkoly a probereme učivo, tak je pět hodin. Poté připravuju večeři, myju nádobí a jsem tak unavená, že opravdu žiju pouze prací a rodinou. Času na sebe tedy příliš nemám. Občas si jdu zacvičit. Kdyby však člověk dělal méně hodin, pak by se mohl věnovat více rodině i jiným věcem a měl čas i na sebe. Děkuji za rozhovor.

25

Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. Eliza, 26 let

Eliza

Eliza 26 let pochází z Ukrajiny, kde vystudovala Státní konzervatoř (SŠ) a Státní akademii kultury (VŠ) má dceru, které je 2,5 roku bydlí ve větším městě Její partner se narodil na opačném konci světa, na Floridě. Seznámili se spolu na školení průvodců na jednom z nejhezčích jihočeských zámků. Na situaci v České republice se proto v tomto rozhovoru podíváme se vskutku mezinárodním nadhledem.

Máš jednu dceru a nyní jsi na rodičovské dovolené. Kdy jsi na ni nastoupila? Dceři jsou dva roky a tři měsíce, takže šest týdnů před tím. Už je to dva a půl roku. Jak dlouho ještě plánuješ být doma? Je to tak, že už jsem pracovat začala. Kdyby to bylo na mě, tak bych byla doma třeba až do čtyř let dcery, ale nejde to. Nedělám to kvůli penězům, ale „navezl“ mě do toho jeden pán, který někoho urgentně potřeboval. Jakou práci děláš? Začala jsem učit v Domě dětí a mládeže v dětském pěveckém sboru. Je to zatím jen čtyři hodiny týdně. Dojíždím dvakrát na dvě hodiny týdně asi dvacet pět kilometrů. Můžu se zeptat, co jsi vystudovala? Pocházím z Ukrajiny, kde jsem studovala střední školu, něco jako je tady konzervatoř, a pak mám ještě Akademii kultury, to je vysoká škola. Kdy jsi přišla do Čech? Napořád asi od roku 2000. Předtím jsem dojížděla. Byla jsem tu vždycky na pár týdnů nebo měsíců a od roku 2000 jsem tady napořád. Když jsem skončila školu, tak jsem sem přišla za maminkou, která se do České republiky provdala. Takže jsi na Ukrajině vůbec nepracovala? Ne, tam jsem jenom studovala. Vysokou školu sem platila ze svých peněz, takže jsem nemusela odpracovat nějaká léta, když mi školu neplatil stát. Platila jsem za vzdělání, a pak už po mně nic nechtěli. To znamená, že když člověk chodí do školy a platí mu to stát, tak je pak státu nějak zavázaný? Ano, pak musíš odpracovat, podle toho, co jsi studovala. Většinou je to pět let, které musíš odpracovat povinně. Stát tě někam pošle, přidělí ti místo a ty tam musíš jet pracovat. Pět let nebo tři roky, liší se to podle oboru. Každý se samozřejmě snaží, aby to místo dostal někde poblíž domova nebo přímo v jeho městě. Ale stávají se případy, když třeba studuješ medicínu, že tě pošlou bůhvíkam. Když studuješ za peníze, tak si se školou sjednáš smlouvu, máš kontrakt a podle té smlouvy jsi osvobozená od veškerých nároků z jejich strany. Můžeš pak jet kam chceš nebo nemusíš pracovat vůbec. 29

Na vizitce jméno matka Když jsi se nastěhovala sem, do Čech, tak jsi začala pracovat? Začala jsem pracovat na zámku jako průvodkyně. Hned co jsem přijela. Prováděla jsem v angličtině, v ruštině a v češtině. I když v té době moje čeština ještě kulhala. Naučila jsem se nazpaměť text a nesměli mě přerušovat. Já jsem jim řekla: „Neptat se na žádné otázky, až na konci. Když se zeptáte zas, tak si budete muset zase poslechnout všechno od kaple, tak se na nic radši neptejte“ (úsměv). Byl problém najít v Čechách práci? Záleželo na tom, co chtěl člověk dělat. Kdybych chtěla něco v úklidu nebo v kuchyni, tak by to bylo hned – okamžitě. Myslím, že když jsi učitelka hudby, tak jsi asi nehledala práci v kuchyni… Když jsem chtěla něco ve svém oboru nebo něco lepšího, tak jsem musela dobře znát jazyk. Bez jazyka to vůbec nešlo. Alespoň nějaké základy. A když už jsem uměla jazyk, tak jsem v podstatě našla cokoliv jsem si přála dělat. Nebyl problém. Když jsi dělala na zámku, měla jsi nějaké kolegyně, které měly děti? Měly, většinou byly už větší než máme my. Některé si děti, kterým bylo třeba pět a ještě chodily do školky, vyzvedly a braly do práce s sebou. Ony třeba poslední prohlídku prošly s maminkou společně. Říkala jsi, že nyní děláš v dětském pěveckém kroužku. Sháněla jsi místo i jinde? Byla jsem na konkurzu do divadelního pěveckého sboru. Ale nakonec vzali holku, která byla bezdětná. Nicméně tam byla paní, jejíž manžel dělá vedoucího sboru v domě dětí a mládeže. Dala mu kontakt na mě a on mi pak zavolal. Docela naléhal, nutně někoho potřeboval. Měl na starosti dvě stě padesát dětí. Říkal, že za deset let poprvé našel člověka, který má stejné vzdělání jako on, že se na to stoprocentně hodím. Do práce dojíždíš. Dělá ti to problémy? Vcelku ano, zabere mi to tak půl dne. Cesta tam je v pohodě. Horší je to zpátky, kdy je to narvané. Navíc člověk musí běhat až na nádraží. Každopádně po Novém roce chci začít dělat řidičák. Protože bez řidičáku se to už nedá. Kdo ti v té době hlídá děti? Můžeš se spolehnout na někoho, kdo ti s tím pomůže? Učím odpoledne, takže hlídá buď manžel nebo maminka. Jakým jazykem se u vás doma mluví? Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. Ona teď umí krásně obě dvě řeči. Krásně větama a rozlišuje to. A na česky prostě my nejsme, no. Česky umí od kamaráda docela slušně. Chci jí ve třech letech dát do školky, aby se do šesti česky naučila a tím pádem musím být zaměstnaná, protože oni jinak neberou. Odkud pochází tvůj manžel? Manžel je z Floridy. Tatínka má na Floridě, maminku ve Virginii. Jezdíme tam pravidelně na pár týdnů v zimě.

30

Eliza Je problém vyřídit si veškeré doklady, víza a tak? Já jsem to měla zatím dobré, měla jsem zelenou kartu, ale ta mi teď propadla a novou jsem si neobstarala, ale myslím, že by nebyl problém. Malá má americký pas. Nyní bych měla několik otázek ohledně počítače. Baví tě pracovat s počítačem? Ne, nebaví… (smích). Musí se to čas od času, mně to ale nebaví. Něco jiného je vyhledávat něco na internetu, to ano. Ale umíš s ním pracovat. Ano, umím. To jsem se naučila na zámku. Vlastně jednu zimu jsem vyřizovala žádosti nových uchazečů – průvodců. Musela jsem jim odepisovat, a tak různě. Prostě jsem musela, tak jsem se to naučila. Co na něm zvládáš? Takové ty základní věci jako Windows, tabulky v Excelu nebo napsat nějaký dopis. Když tam je ještě automatická kontrola pravopisu, jde to výborně. Máš problémy s pravopisem? Tak to jo. Já jsem se česky neučila. Oni i Češi mají problémy s pravopisem. Je to problém rozlišování tvrdých a měkkých „i“, dlouhých a krátkých znaků. Ale když tam zadám pravopis, tak ono se to samo opraví. Máš doma počítač? Mám. Není můj, ale manžela. On na něm dělá věci do práce. Manžel je tlumočník a překladatel a veškerá jeho práce jde přes emaily. Já počítač používám například na přípravu programu Baby time. Do práce? Ne, to není do práce. To je můj koníček. Organizuju dětský anglicko-český kroužek, kde zpíváme písničky. Děláme to v místní vegetariánské restauraci, kde nám poskytli prostor, každou středu dopoledne. Chtěla jsem, aby malá měla angličtinu. Když jsme byli v Americe, chodili jsme tam do knihovny, kde byl zadarmo program pro děti, kde se sešly, zpívaly říkanky a písničky, něco malovaly a kreslily. Chtěla jsem tu vytvořit něco podobného, protože tady se toho přes týden moc neděje. Jedině v mateřském centru, ale jinak toho není moc. Takže jsem dala dohromady napůl anglický a napůl český program. Každou středu se tam tedy sejdeme, zpíváme a tak. Chodí tam hodně lidí? Točí se tam kolem osmnácti maminek, ale pokaždé jich tam přijde tak deset, dvanáct. Chodí tam i tatínkové. Jsou to třeba ti samí lidé, kteří chodí do mateřského centra? Některé ano, ale ne moc. Je to trochu jiný okruh maminek. Já jsem to inzerovala ze začátku v restauraci, v Infocentru a po různých obchodech a pak už se nemuselo, protože kapacita je omezená. Chodí tam i maminky s malými miminky. Takže rozložíme 31

Na vizitce jméno matka miminka v jednom koutě, maminky v druhém koutě … Zpíváme písničky, říkanky, anglicky a česky – střídáme to. Je to pro maminky, které umí dát dohromady anglicky alespoň čtyři slova a chtějí k tomu děti vést. Vždycky čteme nějakou knížku, buď anglickou, nebo českou. Děti se posadí a dívají se na obrázky. I když to je v angličtině, tak zvládají. Pak třeba něco lepíme nebo vystřihujeme. Někdy uděláme malé divadélko. Je to zadarmo, stanovené vstupné se nevybírá. Pokud někdo chce, může přispět na materiál, protože ho platím ze svého. Kopíruju, kupuju nálepky pro děti, dárky apod. Na co ještě používáš počítač? K vyhledávání na internetu a k posílání e-mailu. Mám kamarády rozházené po světě, takže takhle je komunikace s nimi nejrychlejší. Absolvovala jsi nějaký kurs na zvýšení kvalifikace s počítačem? Když mi bylo takových šestnáct let, měsíc jsem chodila do počítačového kurzu. Bavilo by tě na nějaký počítačový kurs chodit? Ani ne. Já myslím, že to, co potřebuju, tak umím. Takže se nepotřebuješ v ničem zlepšovat? Asi bych potřebovala, nemůžu říct, že jsem dokonalá, ale necítím nějakou zvláštní potřebu. Když něco neumím, třeba zkopírovat z disku na disk, tak mi manžel pomůže. Zatím spoléhám na něj. Vidíš v práci na počítači pro sebe osobně budoucnost? Ne. To ne … (úsměv) Živit se tím nechceš? Přeložila jsem několik meníček do ruštiny tady ve městě. Nebo v muzeu s loutkami jsem přeložila texty do ruštiny. Ale to je taková nárazová práce - čas od času někdo přijde a řekne: ”Hele, prosím Tě…”, ale že bych to dělala za peníze, to ne. Když jsi učitelka hudby, tak je logické, že nechceš sedět u počítače. Jak si představuješ ideál? Co bys chtěla dělat, kde bys chtěla pracovat? Ideální – no já nevím, chtěla bych, abych nemusela pracovat na plný úvazek, že bych nepracovala po večerech, což třeba teď mám. Dvakrát týdně to jde, ale až se to přidá, tak toho bude moc. Co děláš po večerech? No, já se vrátím až v půl osmé večer, když jedu z práce. Takže tvůj ideál vypadá tak, že bys chtěla dělat dopoledne na zkrácený úvazek. Tak čtyři hodiny dopoledne někde s dětmi. A ve dvanáct vypadnout a jít si pro malou do školky a být s ní celý den a ž do večera.

32

Eliza Jak to máte jako cizinci s prací tady. Potřebujete nějaké doklady, musíte se někde hlásit? My jsme vedeni jako tuzemci. Máme trvalý pobyt, takže jsme pojmutí v českém zákoně jako tuzemci. Už nejsme cizinci, ani nejsme čeští občané, jsme prostě něco mezi. Tím pádem můžeme vlastnit nemovitost, můžeme si kupovat byty, domy a vlastnit je jako osobní vlastnictví a s prací je to úplně stejné, jako bychom byli občané. Když se nějaká práce najde, tak můžeme být okamžitě zaměstnaní. Takže už žádné pracovní povolení, někde se hlásit … Ne, to nemusíme. Jediné, co musíme, je nahlásit se do tří dnů cizinecké policii, když se někam přestěhujeme. Máš pro sebe nějaký volný čas? Teď už ho mám více. Začíná to být lepší. Jednou za čas si udělám pohodlí nebo si vyjdu s kamarádkama. Jdu si zaplavat nebo když mám možnost a jsem úplně sama doma, tak si zalezu do postele a dívám se na televizi nebo si čtu a nic nedělám. Máš ještě nějaké další koníčky, kromě toho Baby timu? Zpívala jsem v pěveckém sboru. Teď to vůbec nestíhám, je to ve čtvrtek večer a to nemám čas. Mám středu večer plno, čtvrtek bych měla plný. Taky ráda šiju a pletu, to mě baví. Na všechno tohle je čas. Největší můj koníček je spánek (smích). Z Ukrajiny jsi odcházela, když ti bylo dvacet a to už jsi vnímala věci kolem. To už jsi mohla mít i kamarádky, známé, co tam měly děti. Jak to tam vypadá v této oblasti? Přijde mi, že tam mají děti dřív. Že ve dvaceti už není žádný zázrak, že máš dítě. Tady to pořád přijde že to je brzy. Já měla ve dvaceti čtyřech a to bylo tak akorát, ale ve dvaceti … Když jsem odcházela, tak dvě z mých kamarádek, kterým bylo dvacet měli už tříleté děti. Tam to je tak, že všichni bydlí pohromadě. Nemají takovou možnost si pronajímat byty nebo se odstěhovat od rodičů. Na druhou stranu, když máš dítě, tak je o něj postaráno. Můžeš si klidně jít do práce. Maminka, babička, sestry, tety, všichni se na to dítě upnou. Co se týče hlídání, peněžní výpomoci, oděvů, to vůbec není problém. Tam spolu lidi drží více pohromadě. A stát jim něco dává? Mají na něco nárok? Mají také tři roky mateřskou. Stát jim dává nějaké minimální peníze, nějakých zhruba sto dolarů, což jsou dva tisíce. To je hodně málo. Tady zaměstnavatel musí mamince držet místo tři roky. Tam je to taky tak. Jiný problém je ten, že není tolik zaměstnavatelů, kteří existují. Pořád je tam něco načerno. Je tam větší problém s prací? S prací je hrozný problém. Všichni jdou, když neseženou práci, po střední škole na vysokou a tím pádem vzniká více vysokoškoláků než je třeba. 33

Na vizitce jméno matka Takže tam máte hodně vzdělaných lidí. Hodně, a pak vzrůstají nároky. Když chceš nějakou obyčejnou sekretářku, tak oni po tobě chtějí vysokoškolské vzdělání, protože už ho všichni mají. Řekni mi, když se teď zamyslíš – kdybys nebyla tady, měla bys dítě, manžela, ale byla bys na Ukrajině – v čem by to bylo jiné? Jiné by to bylo ve všem. Určitě bych neměla tak dobré pracovní příležitosti jako tady, tam bych skončila jako učitelka hudební výchovy na základní škole a víc bych si asi nemohla přát. Nebo bych učila v hudebce. Bylo by to jiné. Takže to ukončíme optimisticky – tady v Čechách je to lepší než na Ukrajině. Já myslím, že ano, je tu více pracovních příležitostí, lepší kvalita života, lepší ekonomické a ekologické podmínky, lepší předpoklady pro růst a vývoj osobnosti. Aktuální situace: Paní Eliza stále pracuje dvakrát dvě hodiny týdně. Přibyly jí k tomu ještě placené hodiny na přípravu, bádání v archivech po novém notovém materiálu, komunikaci s jinými sbory, s festivaly apod. Řidičák si zatím neudělala, jelikož se přihlásila do rekvalifikačního kurzu průvodců, který je hrazený Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR a časově by nebylo možné to skloubit. Kurz poskytuje místní nezisková organizace, která se zaměřuje na ženy na a po mateřské dovolené.

34

Eliza

35

Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba. Agáta, 28 let

Agáta

Agáta vystudovala pedagogickou fakultu (obor Anglický jazyk, Německý jazyk) má dceru (2 roky) a syna (4 roky) bydlí v malé obci Paní Agáta ještě nikdy nepracovala na plný úvazek. Už při škole si však přivydělávala a nyní při rodičovské dovolené pracuje na úvazek částečný. Plánuje další dítě.

Na začátek mi řekni několik základních údajů o sobě. Co děláš, kolik máš dětí, jak dlouho jsi s nimi doma… V roce 2001 jsem dokončila vysokou školu, a protože jsem už v té době byla těhotná, tak jsem do žádné práce nenastoupila. Nyní jsem doma pět let a mám dvě děti. Doma bych chtěla ještě nějakou dobu zůstat, protože bych chtěla další děti. Kolik bys jich chtěla? Asi čtyři, ale uvidíme, jak to budeme zvládat. Když budu tak akorát zvládat tři, tak další už asi chtít nebudu (úsměv). Teď něco o tvém vzdělání. Co jsi vystudovala? Pedagogickou fakultu, angličtinu a němčinu pro druhý stupeň, ale do práce jsem nikdy nenastoupila. Při škole i doma jsem si přivydělávala doučováním, ale to bylo spíš soukromě. Nyní vedu v mateřském centru kroužky němčiny pro děti. Na plný úvazek jsi tedy nikdy nepracovala. A co úvazek částečný? Spolupracuju na půl úvazku na jednom projektu o látkových plenách. Dříve jsem také dělala různé doučování, překládání, a tak podobně. Co pro tebe znamená poloviční úvazek v praxi? Dva dny v týdnu? To je různé. Na brožuře o plenách jsem třeba dělala docela intenzivně. Jezdíme na semináře o plenkách, děláme nějaké poradenství něco vyřizujeme přes e-mail, domlouváme přes internet. Takže fixní doba to není. Tak to je asi i pro tebe výhodnější? Určitě, pro mě ano. Máš nějakou představu o tom, kde by ses chtěla ucházet o práci, až ti jednou skončí mateřská? Myslím, že bych se držela jazyků a asi bych to chtěla zkusit ve školství. Na druhou stranu mě hodně ovlivnilo to, že jsme si tady založili mateřské centrum. Práce s malými dětmi a vůbec to podnětné prostředí. Asi by mě nebavilo dělat něco stereotypního. Myslím, že bych chtěla buď pokračovat profesionálně tady v mateřském centru nebo se vydám do školství...

39

Na vizitce jméno matka Takže nemáš strach, že bys těžko hledala práci? Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba. Teď je angličtina už od třetí třídy povinně. Zatím je na to málo aprobovaných učitelů, což je pro mě výhoda, i když se to může za čtyři, pět let změnit. Co myslíš, jaká práce by pro tebe byla ideální? Místo, lokalita, úvazek, typ firmy... Ideální by to bylo v místě bydliště, ale vím, že tady moc šanci nemám, protože tu učitelky mají a asi ještě dlouho mít budou. Takže alespoň v blízkosti, aby mohl člověk dojet autobusem a nedojížděl hodinu. Pro mě by byl ideální poloviční úvazek. Myslím si, že přitom se dá dobře zkoordinovat práce a rodina. Dělat něco s dětmi a hlavně když jsou pak větší, tak je vozit na kroužky a z kroužků. Bavíš se třeba s jinými maminkami, které se vrací po mateřské do práce? Většinou si začínají něco hledat asi tak půl roku před vypršením čtvrtého roku dítěte, aby potom nepřišly a nestaly se nezaměstnanými, protože rovnou nic nenajdou. Hledání práce není vždycky úplně ideální, protože je to tak … člověk přijde a má ty děti ... (úsměv). Víš o některých problémech, se kterými se tvé známé potkaly při návratu do zaměstnání po mateřské? Jedna kamarádka pracovala v diagnostickém ústavu. Po mateřské jim šla říct, že se chce vrátit na původní místo. Dost je tím naštvala, protože kvůli ní museli někoho propustit, nějakého pána v důchodu. Nepočítali s tím, že by se tam vrátila. Ale běžná praxe to asi není. Zpátky jí vzali, s tím nic nenadělali, měla na to nárok. Napadají tě nějaké další problémy, které se týkají trhu práce? Napadá mě, možná jsou to jen jižní Čechy, že bez známostí se člověk nikam nedostane. Když nemáš známé, tak se na nějaké lepší pozice nedostaneš. Nebo je to alespoň jednodušší, když tě někdo zná. Myslím, že handicapem, když jde žena žádat o práci může být pro ni to, že má děti, které jsou občas nemocné. Zase na druhou stranu, pohled toho zaměstnavatele je takový: mít tady zaměstnaného někoho, kdo tu víc nebude než bude? Ono je to obojí těžké. Nevím, jestli se tam dá najít nějaká cesta. Já to třeba teď vidím v našem mateřském centru, máme tam paní, která nastoupila v úterý a ve čtvrtek nepřišla, protože jí malý onemocněl. A to jsem si říkala: „A je to tady.“ Nám tady takhle vypadne program. Když už to tam stojí jenom na jednom člověku, tak je to potom náročné...

40

Agáta A to jste v podstatě jenom mateřské centrum, které třeba když zavře, tak se zas tak moc neděje. Možná se ani nezavře. My jsme ale zase rádi, že tam máme mámu od dětí, která dětem rozumí. Takže to není zase až tak strašné. Ale dovedu si představit, kdy žena pracuje na pozici, kde to tak je. Když si třeba vezmeme nějakou továrnu, kde je pět lidí na dílně a jedna žena „vypadne“. Ty čtyři pak dělají za ní. Pak už je to asi zaměstnavateli jedno, ale těm ostatním to zprotiví. Když by se tě zaměstnavatel u pohovoru ptal, jak budeš řešit situace, když dítě onemocní, co bys řekla? Tak bych řekla, že si to zařídím, ale neřekla bych nic konkrétního. Co si myslíš, že by mohlo zmiňované problémy vyřešit? Myslím, že systém polovičních úvazků vůbec není špatný. Takhle to funguje v zahraničí, a i když je třeba dítě nemocné, tak na ty čtyři hodiny není problém sehnat si někoho na hlídání, než na celých osm hodin. Pokud máte dva lidi na půl úvazku mohou se navzájem zastoupit, když je potřeba. A jak bys třeba vnímala to, že některé podniky mají jesle nebo školky při firmě? Myslíš, si, že to může být pro maminky zajímavé? Možná, že to nemusí být špatné, když máma jede s dítětem do místa, kde má práci a nemusí ho vodit do školky zvlášť někam jinam, a pak ho zase složitě vyzvedávat. Mnozí rodiče by určitě ocenili to, že dítě mají blízko sebe, třeba kdyby došlo k úrazu či náhlé nemoci. Navíc by do stejného zařízení docházely i děti spolupracovníků, což může posílit sociální vazby mezi nimi. Na druhou stranu existují rodiče, kteří jsou ochotni obětovat čas a benzín a vozit děti i do vzdálené školky, která odpovídá jejich představám a nárokům, například vzdělávacím programem a nabídkou aktivit, otevřeným přístupem učitelek k rodičům, náboženskou orientací, nebo pouze tím, že taková školka je obecně považována za jednu z nejlepších v okrese. Já osobně bych zvažovala oba tyto přístupy. Mé děti ale zatím do školky nechodí. Jak to máš s hlídáním dětí, pomocí v domácnosti? Mám manžela, který děti hlídá, prarodiče jsou daleko a pak ještě možná kamarádky, které jsou na mateřské, ale to si člověk asi nenechá pohlídat nemocné dítě. Máš nějaký volný čas pro sebe? Času vyloženě pro sebe moc nemám. To je ale tím, že si ho neumím udělat. Mám pořád pocit, že bych měla něco dělat a „nabalím“ si toho na sebe moc.

41

Na vizitce jméno matka Teď bych se ráda trochu pobavila o počítačích. Určitě ti jsou blízké, máš manžela, který se jimi zabývá. Na počítači pracuju už dlouho, protože to byla nutnost už během mého studia. Na psaní veškerých seminárek a diplomové práce. Tam se člověk naučil základy. Jsem ráda, že jsem se to naučila a že v tom pokračuju, protože kdybych na počítači neuměla, tak nemám práci, kterou právě dělám – jak mateřské centrum, tak pomoc na projektu o látkových plenách. Takže bys byla handicapovaná, kdybys to s počítačem neuměla? Já to vidím spíše na ostatních. Třeba v centru jsem jedna z mála, která na počítači umí, takže mi nikdo nemůže pomoci třeba s tím, napsat něco do zpravodaje, udělat plakátky. Ty ženy to prostě neumí a nemají k tomu vztah a čekají až budou kurzy od Attaveny (úsměv). Co všechno na počítači umíš? Takové ty základní věci, Word, úpravy fotografií, „Desktop publishing“- to je sazba brožurek a plakátů. To jsem se naučila, když jsem začala spolupracovat na již zmiňovaném projektu. Naučil mě to manžel. Počítač používám hlavně na komunikaci – poštu, internet na vyhledávání různých informací pro sebe i pro centrum a na ty plenky, jsou tam různé diskusní skupiny, do kterých člověk přispívá nebo si je alespoň čte, aby byl stále v obraze. Máte doma internet? Internet teď doma nemáme, ale je v mateřském centru, doma jsem ho zrušili, protože dělal problémy. A bez něj si to dokážeš představit? Ne moc dlouho. Je to otázka pošty, protože už má člověk nějaké věci rozjednané... Kurzy tedy žádné nepotřebuješ? Chtěla by ses v něčem zlepšit v práci s počítačem? Třeba není špatné umět si stahovat filmy z internetu a nebo vyloženě něco na grafiku a grafickou úpravu, tomu třeba nerozumím... Myslíš, že bys to upotřebila pro sebe nebo to spíš bereš tak, že by se ti to hodilo do budoucna do práce? Do práce možná taky, ale to bych se pak musela zabývat vyloženě grafickou sazbou a to asi tak dobrá nikdy nebudu. Spíš jen tak pro sebe, třeba kvůli obrázkům, fotkám, alespoň se naučit to základní. Vidíš v práci na PC pro sebe budoucnost? Vidím. A proč? Jednak je to důležité, protože už to všude vyžadují, takže když na něm člověk neumí, tak má mínus, ať už dělá cokoliv. Přijde mi, že to člověku může ulehčit práci, když si jednou něco napíše a uloží, tak to může použít i vícekrát, třeba kdybych měla učit.

42

Agáta Ještě k těm maminkám, které neumí na počítači. Jak to vnímají? Nebo si myslí, že to ve své práci potřebovat nebudou? Moje kamarádka například vždycky pracovala rukama, ale přijde mi, že má intelektově na víc. Má maturitu, sice je brašnářka nebo něco takového, ale na počítači vůbec neumí. Kdyby chtěla jít pracovat někam do kanceláře nebo někam, kde by se živila tím, že umí mluvit a zařizovat věci, tak by bez znalosti práce na počítači neměla asi moc velkou šanci. Zatím říká, že se nic učit nebude, že si počká na kurzy. Zato je ráda, ale že by sama sedla a třeba od manžela se učila, tak to nechce. Mám zkušenost, že ženy, které na počítači neumí k tomu doma manžel ani nepustí, aby mu tam něco neudělaly nebo nesmazaly. Ne každý manžel má trpělivost, aby je to učil. Takže se třeba naučily něco prohlížet na internetu, ale to je všechno. Aby si napsaly nějaký dokument nebo i založily schránku je pro ně problém. Mně to vždycky přišlo normální, že umím na počítači, ale teď se stýkám se ženami, které to neumí. Napadá tě ještě něco k tomu všemu, chceš něco dodat? Ne, asi jsme to vyčerpaly všechno. Děkuji za rozhovor. Aktuální situace: Paní Agáta nadále vede kroužky pro děti, v jejím profesním životě se toho příliš nezměnilo, ale v soukromém životě čekají radostnou událost – v červenci se jí narodí miminko.

43

Kariéry už jsem si užila a teď si užívám dětí. Tina, 44 let

Tina

Tina Vystudovala střední školu s maturitou má dceru (7 let) a syna (4 roky) absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. Paní Tina pracuje na poloviční úvazek v malebném jihočeském městečku. Má za sebou již mnoho pracovních zkušeností, které v nynějším zaměstnání dobře zúročuje. Má štěstí, že její aktuální pozice umožňuje dobře sladit rodinu a práci.

Jak dlouho jste byla doma? Šest let. Mám dvě děti, které jsou po třech letech, asi měsíc se tam překrývá. Než jste měla první dítě, co všechno jste dělala za práci? Když jsem odešla ze školy, tak jsem nastoupila na měsíc jako účetní, protože jsem vystudovala střední ekonomickou školu v Praze. Měsíc se mi to líbilo, potom už ne, tak jsem po měsíci odešla a začala jsem učit. Učila jsem dva roky, prvňáky a druháky a dále pak osm let na druhém stupni A chtěli po vás nějaké pedagogické minimum? Ne, v té době jsem učila neaprobovaná. Začala jsem také studovat vysokou školu, pedagogickou fakultu. Dělala jsem jí dva a půl roku a potom jsem toho nechala, protože mi nešla matika. Po deseti letech ve školství jsem se vdávala a šla jsem za manželem do Mostu. Manžel tam pracoval na elektrárnách, proto jsem hledala zaměstnání tam. Prodávala jsem v knihkupectví, dělala jsem účetnictví u soukromníka, každý půlrok jsem dělala něco jiného. Potom jsem šla do spořitelny. Tam jsem začala pracovat jako klasická řadová účetní. Pak šel manžel pracovat do Jižních Čech, což nás přivedlo sem. Pracovala jsem ve spořitelně v Mostě, pak v Praze a potom v Českých Budějovicích. Postupně jsem přecházela a různě postupovala, dělala jsem vedoucí finanční účtárny a v Budějovicích už finančního náměstka. Takže jste pod sebou měla lidi… Měla, ve spořitelně jsem jako vedoucí měla tak čtyři pět lidí, které jsem řídila. Tak to jste měla dobrou práci… Měla, jenže jsem pak chtěla děti, tak jsem odešla na mateřskou. Musela jsem si vybrat, buď děti nebo kariéra, protože tohle je taková funkce, kterou vám nikdo nepohlídá. Věděla jste tedy, že když odsud odejdete, tak už se tam nevrátíte? Věděla. To byla jmenovaná funkce a tu vám nikdo nepohlídá. Podle zákona vám jí pohlídají šest měsíců, jenomže to já jsem nechtěla, mít děti a věnovat se jim jen půl roku. Kariéry už jsem si tam užila, no a teď si užívám dětí.

47

Na vizitce jméno matka A vždycky jste dělala na plný úvazek? Vždycky, spíš ještě na větší, protože jsem dělala náměstka. Dojížděla jsem do Budějovic, takže jsem se domů vracela třeba v šest sedm večer. Manžel směnuje, takže jsme se setkávali tak občas večer, to s dětmi vůbec nejde. Takže na to místo jste se vrátit nemohla.. Nemohla, když jsem řekla, že po půl roce ne, tak jmenovali někoho jiného. A mohla byste se tam vrátit na jiné místo? Ano, přeřadili mě na řadovou účetní. Už když jsem odcházela jsem jim řekla, že ne, že do Budějovic nepůjdu, protože by to bylo s malými dětmi náročné. Potom jsem otěhotněla podruhé. Šest let mě vedli někde v účtárně a potom jsem se s nimi dohodla na ukončení pracovního poměru i s odstupným. Tady ve městě by mě mohli zaměstnat, jenže jenom na přepážce. To mě zase neláká, protože je to práce na směny a člověk tam je třeba do šesti do večera. Ještě k té minulé práci, k té spořitelně, mohou se tam vracet maminky do práce po RD? Můžou, ale většinou se nevrací kvůli pracovní době. Je to dost problematické, protože spořitelna je pro veřejnost. Práce dopoledne, pak je volno a potom do večera. Ženy po mateřské se tam většinou nevrací. Takže jste věděla, že se do spořitelny nevrátíte, byla jste doma. Jak jste našla tuto práci? Chodila jsem tam s dítětem jako rodič (jedná se o dům dětí). Jednou jsme jeli na hory. Já jsem tam pomáhala s programem pro děti. Byl tam také pan ředitel, který mě oslovil, jestli bych nedělala účetní. Protože paní, co to dělala předtím na účtařinu nebyla. A já sem si říkala, proč ne. Abych nepřišla o peníze z úřadu práce, tak jsem pracovala na dohodu. Jen tak sem si přivydělala, později mě zaměstnal na poloviční úvazek. Byla to věc náhody. Takže to nebylo tak, že byste v té době sháněla práci, chodila po Úřadech práce a koukala na internet? Ne, vůbec. Na Úřadě práce jsem byla, ale víceméně kvůli příspěvku. Byla jsem tam asi půl roku. Dávali mi nějaké nabídky, ale jen samé dojíždění. Nabízeli mi práci v Budějovicích, ale to jsem už předem říkala, že ne, kvůli dojíždění, protože mám dvě malé děti. Jinak obecně tady moc příležitostí k zaměstnání není. Občas se něco uvolní, ale protože je to vlastně vesnice, kde se lidé znají, tak se to třeba ani na úřad práce nedostane. Člověk se spíš věci dozví šuškandou, jedna pani povídala. Řeknou si to spíš známí mezi sebou. Maminka, která se sem přistěhuje je v tomhle v nevýhodě. Bavila jsem se s několika maminkami, které se přistěhovaly z Moravy. Mezi sebou se neznaly a Dům dětí pro maminky s dětmi tehdy ještě nefungoval. V jedné místnosti ve sklepě jsme založili mateřské centrum, abychom se mohli scházet a popovídat si. Mnoha maminkám, obzvláště těm méně výřečným, tohle centrum pomohlo udělat 48

Tina první krok v komunikaci mezi sebou. Bylo to v něm takové domácí, sedli jsme si, popovídali… na Vánoce jsme dělali besídky, uvařili dětem dětský punč, každá maminka něco přinesla, vybírala se pětikoruna za návštěvu, z toho se pak něco nakoupilo. Časem mateřské centrum zaniklo, protože tady začal fungovat dům dětí a charita, která dělá také dopoledne pro maminky s dětmi. Ty to mají na faře a je to zaměřené spíše na náboženství, ale dělají spoustu dobrých akcí. Hrály i divadlo a tak, takže pro maminky je tady příležitostí dost. Takže s nějakými požadavky zaměstnavatelů na Vás jste se po RD nesetkala? Ne, nesetkala. S ředitelem tady je to v pohodě. On mě vidí pro dům dětí jako ideální, protože mám roky praxe v účetnictví i v pedagogice. Shrňme si to – deset let jste byla ve školství a ve spořitelně dvanáct let. Myslíte si, že zaměstnavatelé umožňují slaďování práce a rodiny, že třeba v něčem vychází vstříc, setkala jste se s tím? U mě ano, s ředitelem se vždycky dohodnu, vychází mi vstříc. Občas si do práce vodím děti, mám kancelář sousedící s tělocvičnou, tak si otevřu dveře, malý si hraje v tělocvičně a já pracuju. Panu řediteli to nevadí a také mu nevadí, když si vezmete práci domů. Jakou roli hraje ve sladění práce a rodiny Váš manžel? Manžel má osmihodinové směny, takže ví, že tam musí být „od do“, a déle tam být nesmí, protože ho přijde vystřídat zase někdo jiný. Takže já vím rok dopředu, kdy manžel bude doma a kdy nebude. Sice chodí některé soboty a neděle, nebo chodí noční, ale má dopoledne volná. Když něco potřebuju vyřídit na úřadech nebo vzít děti k doktorovi, tak to pro něj není problém. Vy to máte, jak vidím, ideální. Když jste byla ve spořitelně, byly tam nějaké problémy? Tam to bylo horší. Kdybych to měla říct procentuálně, tak spíš víc maminek má problém sladit práci s hlídáním. My jsem výjimka, ale jinak maminky mývají problémy, protože jakmile řeknou, že mají malé děti, tak je buď nechtějí zaměstnat, nebo vyžadují aby tam byly určitou dobu. Bavíte se spolu se svými kamarádkami o prácí a možnosti uplatnění s malými dětmi? Předáváte si nějak zkušenosti? Napadá vás třeba nějaký příběh vaší kamarádky? Jedna maminka, kterou mám v kroužku, má dvě holčičky. Té mladší je pět a starší je ve čtvrté třídě. Stěžují si, že maminku teď vůbec nevidí. Pracuje na městě a hodně si stěžuje, protože musí dodržovat úřední hodiny a být v práci do šesti hodin večer. Když přicházíme do kontaktu s městem, tak je to trochu problematické. Protože lidé jsou tam voleni na čtyři roky. Někdo je tam třeba dobrý, dá se s ním mluvit. Jenomže po čtyřech letech odejde a přijdou tam další noví a zase ten vztah budujete znovu. Ať mění starostu a radu, proč ne, ale proč mění i ty další články. Jenže to je politika, to jde mino nás (úsměv). 49

Na vizitce jméno matka Můžete se při hlídání dítěte spolehnout na někoho jiného? Třeba babičku? Ne, my máme jednu babičku daleko a druhou nemocnou. Babičky jsou už staré. A nikdy nám nemohli pomoci, protože byly daleko. Vždycky jsme byli sami. Ale řeším to kamarádkami. My to máme domluvené tak, že třeba i k doktorovi vezmeme všechny čtyři děti. Nebo na angličtinu chodíme tak, že jedna hlídá čtyři děti, druhá jde na hodinu, a pak se vystřídáme. Tak jsme se dohodly. V podstatě si takhle i děti vyhrají spolu a my si je navzájem pohlídáme. I na kroužky a na všechno. No a divadla a tak, to nechodíme. To musíme oželet, aby děti večer spaly doma a ne jinde. To je už složitější, tak prostě nechodíme. Myslím si, že jestli jste se takhle domluvily, že je to skvělé. Že se dokážete domluvit. Jde to, chce to oslovit kamarádku, která vám trochu sedí. Já jsem původně, když jsme ještě neměli děti, měla kamarádky ve své věkové kategorii. Potom jsem je musela opustit, protože to bylo o něčem jiném. Nemůžete s nimi jet na hory, na dovolenou, protože oni jdou večer do hospody. Vy nejdete, protože musíte přizpůsobit program dětem. Tak jsem si našla kamarádky v okruhu svých dětí. Protože jinak to nejde. Teď máme okruh kamarádů, se kterými jezdíme na vodu, na hory, na dovolené. Jsou mladší, ale to nám nevadí. Je třeba okruh věcí, o kterých se spolu nebavíme, protože jsou různé věci, na které máme jiné názory, ale jinak to nevadí. Omládnete (úsměv). Jste na pískovišti, povídáte si tam, prostě omládnete, protože jste pořád v okruhu mladých lidí. Baví vás pracovat na PC? Ano. Ve spořitelně jsem na něm pracovala, tam jsem byla i na kurzu na Excel a Word. Spořitelna mě vysílala na kurzy, takže od Attaveny jsem chodila jen na zkrácený pro oživení. Ani jsem nedělala zkoušky, protože zkoušky i certifikát už mám. V podstatě to, co potřebuju, to umím. A to navíc, co se naučíte na kurzu zapomenete, pokud s tím neděláte. Jde o to nebát se počítače. Myslím si, že nejvíc maminky oceňují kurz z toho důvodu, že se přestanou počítače bát a že se nebojí na něm něco zkusit, protože už budou trochu vědět jak to funguje, a že se to třeba dá resetovat. Mladí lidé a děti s tím problém nemají. Když posadím mojí sedmiletou holku k počítači, tak mačká cokoliv, nebojí se. Takže používáte počítač od té doby co jste nastoupila do spořitelny, to je nějakých sedmnáct let. Co všechno tedy na něm umíte? Hodně pracuju v Excelu, Word mi tolik nesedí. Jako účetní mám ráda takové ty tabulky, co mi sčítají čísla, zadávám si do něj různé vzorečky a to se mi líbí. Také pracuju na účetním programu, který mám v práci a s internetem. A doma máte počítač ? A přístup na internet ? Ano.

50

Tina Když jste byla doma, než jste tady začala pracovat, využívala jste počítač také? Ano, počítač jsme měli. Neměli jsme internet 24 hodin, ale měli jsme připojení přes pevnou linku. Občas jsem na něm dělala, i když časově se to moc nedalo s těmi dětmi zvládnout. Spíš jsem to považovala za ztrátu času. Radši jsem čas věnovala dětem. Doma jste ho používala spíše pro zábavu, hledání informací nebo na práci? Pro práci. V té době už jsem vedla kroužky, takže jsem si na ně připravovala materiály nebo jsem si to tam nahrávala a potom nechávala v práci vytisknout různé diplomy a podobně. Jinak děcka ho používají. Mají v něm ty svoje hry, tedy ne hry střílecí, to jsem jim zatím zakázala, ale výukové hry, jak jsou Ajax, že tam má matematiku a tak. Kluk má hru na barvy, že jede vláček a on má kliknout. Začal s tím od dvou let. Líbí se mu to, zase je to něco jiného. Dcera chodí na angličtinu, kolikrát tomu nerozumí, ale dokáže reagovat, nezná ještě všechny slovíčka, ale pozná jedno slovíčko a souvislost s obrázkem. Ona hned koukne a klikne a já říkám, jak to, že tomu rozumíš? „ No to bude asi tohle “ a šup, trefí se. Zatím máme jeden, ale až bude potřeba, tak koupíme ještě další, nový si necháme my a tenhle dáme dětem. Byla jste ještě na nějakých speciální kurzech? Už jste říkala, že ve spořitelně ano. Dělala jste ještě nějaké jiné? Ani se to nemusí týkat počítačů. No, jedině co se týká řídící práce, to jsem chodila na manažerský kurz. Ale to se všechno týkalo spořitelny, tady občas jedu na nějaké školení, třeba na uzávěrku účetní pro příspěvkové organizace. Přeci jenom účetnictví v bankovnictví je něco jiného než příspěvková organizace. Takže se to vlastně doučuju a v rámci doučování občas na nějaké školení jedu. Víceméně jsou to jednodenní semináře, na nějakém delším jsem nebyla. Vidíte v práci na počítači pro sebe budoucnost? Že na něm budete dál pracovat? Ano, určitě. Já doufám, že tady budu na celý úvazek, až dá město souhlas a budou peníze. Teď tedy čekáte až vás vezmou na plný úvazek? Pracuju na čtyři hodiny a mě to vyhovuje, protože holka končí ve dvanáct, kluk taky. Nenechávám ho spát ve školce, protože mi připadá, že potom z toho dne nic není. Odpoledne mám dvě hodiny kroužek, kde mám i svoje děti, takže mě to takhle vyhovuje a netlačím na to. Ale do budoucna bych tady klidně na plný úvazek byla, mám to slíbeno. Nemusela bych být jako účetní na plný úvazek, ale mohla bych být na půl úvazku účetní a částečně pedagog, záleží na penězích. U nás je to složitější, protože část nám dává v dotacích město a část kraj. Na pedagogické účely dává kraj a na provoz město. Vy to máte skoro ideální (úsměv). Je něco, co by pro Vás bylo ještě lepší? Teď je to opravdu ideální. Dobré by ještě bylo, kdybych dělala někomu účetnictví, třeba malým soukromníkům až děti vyrostou nebo až se budu doma nudit (úsměv). Tak něco takového. Neplánuju se vrátit na práci, kterou jsem dělala předtím. 51

Na vizitce jméno matka A nějaký volný čas pro sebe máte? Ano, já se věnuju rodině. Volný čas věnuju práci s dětmi, mám to jako koníčka. A finančně, jako rodina, kolik procent z toho co byste potřebovali máte, jak vycházíte? Měla jsem docela dobrý plat, takže jsme si našetřili, nestěžujeme si. Nežijeme od výplaty k výplatě. Nesleduju účet, jestli tam budu mít, když mi budou srážet na mateřské. Nebo některé maminky čekají, jestli jim ze sociálky pošlou peníze, tak to u nás ne. Jsme nenároční, nejezdíme k moři, jezdíme na takové finančně nenáročné dovolené do tuzemska. Děkuji za rozhovor.

52

Tina

53

Bydlím na vesnici, proto byl a je velký problém se vrátit do práce. Milada, 33 let

Milada

Milada vystudovala střední odbornou školu s maturitou má dvě dcery (4 a 14 let) absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí na malé vesničce Paní Milada je původně vyučena obráběčkou kovů, ale nechtěla celý život dělat v továrně a tak si při práci dodělala tříletou nástavbu na podnikatelské škole zakončené maturitou. To bylo časově velmi náročné. Nyní se připravuje na podnikání.

Jak dlouho jste byla doma na rodičovské dovolené? Já na ní ještě pořád jsem a k tomu asi tak rok pracuju – šiju ubrusy. Když jsem dokončila počítačový kurz Attaveny, tak jsem už asi měsíc měla práci na doma. Jak dlouho jste byla s první dcerou na mateřské dovolené? Do jejích třech let. Po těch třech letech jste se vrátila do práce, kterou jste měla předtím? Já jsem předtím nepracovala, u mě to bylo tak, že jsem otěhotněla ještě na škole (úsměv). Takže jste vlastně šla do své první práce – co jste dělala? Vystřídala jsem toho hodně. Nejdříve jsem byla šička. Potom jsem pracovala v továrně na výrobu brýlí, odkud jsem ale kvůli nízkému platu odešla. Chvíli jsem dělala v nějaké fabrice v Budějovicích. Odtud jsem ale „utekla“, protože jsem se bála úrazu. Ve škole nám říkali, že je to nebezpečné a to mě děsilo. Asi přes rok jsem dělala v pekárně a pak jsem se zase vrátila do továrny na výrobu brýlí, kde se to od té doby, co jsem odešla, malinko zlepšilo. Nyní jsem s mladší dcerou na mateřské. Při mateřské jsem si ještě udělala rekvalifikaci na krejčovou. Než jsem šla na počítačový kurz, tak jsem ji právě dodělala, takže myslím, že jsem mateřskou tak nějak využila. Jak to máte s prací nyní? Bydlím na vesnici, proto byl a je velký problém se do práce vrátit. Tam, kde jsem pracovala předtím to už nešlo a ani jsem se tam vrátit nechtěla. Ta práce byla náročná jak fyzicky, tak psychicky. Musela jsem si hledat něco sama, něco co by mi vyhovovalo, abych nemusela každý den dojíždět, protože k nám jezdí autobus jen dvakrát denně. Našla jsem si práci na doma. Vlastně jí mám jenom tak bokem, protože se připravuju na podnikání. Chtěla bych mít krejčovství a svatební salon. Už předtím, než jsem měla dítě jsem si při práci dodělávala školu podnikání. Dělala jsem jí tři roky a udělala si maturitu.

57

Na vizitce jméno matka

Cítila jsem, že nechci strávit celý život ve fabrice, že chci dělat něco jiného. Nepřemýšlet celý víkend nad tím, že zas bude pondělí a já budu muset do práce a vydržet to tam celý týden. Prostě jsem chtěla něco na doma, protože do práce dojíždět a mít malé dítě je těžké. Navíc si myslím, a teď to i pozoruju, že největší problém je školka. V jakém smyslu? Nejsou prostory pro děti. Mám s tím zkušenosti já i moji známí. Jejich dítěti jsou tři roky a oni by měli jít do práce, ale nemohou, protože pro dítě bude ve školce místo teprve, až mu budou čtyři. Z toho důvodu možná ztratí práci a budou ji muset hledat někde úplně jinde, protože ze zákona musí zaměstnavatel držet místo jen tři roky. Jedna paní, co byla se mnou na kurzu si nemůže najít práci, protože ve školce mají jen do třech hodin. Školka je problém všude a čím větší město, tím větší tlačenice. Školky pozavírali, protože se jim nevyplatili. Nyní ale počet dětí roste a bude jich ještě více. Slyšela jsem, že ve větších městech jsou i úplatky. Nejbližší školka je v sousední vesnici. Teď nám hrozí, že jestli neseženou peníze, tak bude otevřena jen dopoledne a nakonec ji možná zavřou úplně. Všechno je to otázka peněz. U nás jí financuje obecní úřad – je to malá vesnička, která moc peněz nemá. Vyplatí se Vám domácí práce? Jsem ráda, že ji mám, i když je špatně placená, a navíc „spolkne“ spoustu času a také hodně benzínu, protože si jí vozím ještě třicet kilometrů. Ale je to alespoň trochu jistota, protože za chvíli mi skončí mateřská a já si budu muset platit sociální a zdravotní pojištění a daně a alespoň nějaký příjem být musí, než to všechno překonáme a doděláme. Takže zůstávám doma jako živnostník. Támhle něco, támhle něco, tak aby to dalo dohromady alespoň nějaký plat. V domě máme také prostory, které bychom v létě rádi pronajali. Jaký úvazek preferujete ve vztahu k rodině? Plný vám vyhovuje a nebo byste radši částečný? Určitě částečný, protože si myslím, že ženy, co se zapojí znovu do práce, toho mají až nad hlavu. Ty děti jsou věčně nemocné a plný úvazek je moc. Jak dlouho pracujete teď, když děláte doma? To mám možná na dva plné úvazky (úsměv). Říkala jste, že jste se nechtěla vrátit na stejné místo jako před mateřskou - proč? Protože by mě to tam zničilo psychicky, fyzicky – záda bolely a nebyl tam žádný postup. Já jsem si nedělala maturitu kvůli tomu, abych dělala pořád to samé. Ty tři roky, kdy jsem studovala, jsem měla v práci plný úvazek. Nadělávala jsem si ještě na školu, na den volna, bylo toho až moc. Abych měla nějaké peníze, které jsem potřebovala, tak jsem musela pracovat na sto padesát procent. Dostávali jsme i peníze za docházku, 58

Milada takže kdybych šla třeba na hodinu k doktorovi, tak jsem přišla o dva tisíce. Tu školu jsem si platila, proto si myslím, že by to byly vyhozené peníze, čas, kus života, proto se zpátky vracet nebudu. Co všechno jste podnikla, aby jste si sehnala novou práci? Udělala jsem si rekvalifikaci. I když se dá říct, že bych práci sehnala i tak, stačilo umět šít a koupit si technický šicí stroj. Byla jste na úřadu práce? To bylo tak. V časopisu jsem našla inzerát. Byla tam reklama na krejčovské práce, tak jsem tam volala. Zjistila jsem, že těch firem na pořádání rekvalifikačních kurzů je víc. Vybrala jsem si samozřejmě tu, která mi nejvíce vyhovovala. Jedna byla v Praze, kam bych musela dojíždět dvakrát týdně. Další byla v Třešti, což mi vyhovovalo víc. Mohla bych jezdit vlakem a byl to jen jeden den v týdnu. Chtěla jsem si to platit, ale jedna paní mi poradila, že by mi to možná zaplatil úřad práce. Já jsem říkala, že jsem ještě na mateřské a nemám výpověď, takže bych mohla ještě nastoupit do práce. Na tom Úřadu práce by to tedy mohlo být komplikované. Byla jsem si to zjistit a u nás na pracáku se s tím, aby někdo sám od sebe chtěl rekvalifikaci, ještě nesetkali. Volali na kraj, a tam jim to potvrdili. Na dobu rekvalifikace jsem se tedy zaregistrovala jako čekatelka . Hledala jste někde práci? Třeba přes inzeráty… Pročítala jsem inzeráty a jeden mě zaujal, tak jsem tam hned volala. Říkala jsem si, že toho musím využít, protože za chvíli mi končí mateřská. Je dobré, že si mohu při mateřské přivydělávat, protože tři a půl tisíce – to není nic, i když je pravda, že jí teď budou zvyšovat. Prohlížela jste si víc inzerátů nebo to byl první inzerát, který jste našla? Já se na inzeráty dívám pokaždé, když přijdou noviny. Kdybych si opravdu hledala nějakou práci, tak bych musela počítat s tím, že bych šla do Budějovic, protože jinde práci neseženu. Do Budějovic je to ale daleko, máte vůbec nějaký spoj? Daleko to je, ale dá se dojíždět. Do Budějovic tady jezdí jedna paní, ale někdo ji musí vozit na autobus. No a jet do práce, to je na celý den… Zkoušela jste se ptát známých, zda by nevěděli o nějaké práci? Známých jsem se neptala, protože jsem to nepotřebovala. Teď jsem si to zařídila takhle a počítám s tím, že budu mít firmu doma, už jsem několikery šaty ušila. Říkám si, že buď to vyjde nebo ne. Já v tom mám jenom peníze za materiál a když to nevyjde tak ho rozprodám… Měli na Vás zaměstnavatelé nějaké požadavky? Chtěli, abych uměla šít rovně a abych byla spolehlivá. Když je dodávka do týdne, tak abych jim to přivezla a nevymlouvala se, že nebyl čas nebo něco takového. Někdy zakázka více spěchá, tak abych to dodala včas. Dále samozřejmě abych měla technický šicí stroj, protože jinak se to nedá, a živnostenské oprávnění. 59

Na vizitce jméno matka Nyní trochu z jiného soudku. Baví Vás pracovat na počítači? Když jsem dělala ten váš kurz, tak to bylo poprvé, kdy mne někdo naučil pracovat na počítači. Děkujeme... Na počítači jsem se učila už na škole, jenže nás učil nějaký mladý kluk, to byla katastrofa. Učil nás úplné nesmysly. Nepochopil to nikdo, ani ten kdo už na počítači něco uměl. Až ve třeťáku jsme dostali učitele, který nás to tak nějak učil. Jenže to už jsme se věnovali úplně jiným věcem, měla jsem radši nějakou ekonomiku, literaturu nebo účetnictví, než zrovna počítače. Ale je pravda, že když jsem dělala počítačový kurz, tak jsem si to v paměti malinko vybavovala. To jsem si říkala: „Tady to jsem už také někde viděla.“ Na počítači zatím moc nedělám, ale budu muset, mám to v plánu. Doma budu mít svatební salon a jelikož bydlím v malé vesničce, budu muset mít reklamu a to hlavně na internetu. Také mě napadlo, jestli existuje nějaký program, kde by se podle fotky dala obléct postava. Podívat se jak by to vypadalo, když bude mít takový a takový střih, barvu nebo vzorek látky. Jak dlouho na počítači pracujete? Moc dlouho ne, ještě ho nemám pořádně zprovozněný a nemám ani tiskárnu. Máte doma přístup na internet? Zatím ne, ale pevnou linku si kvůli tomu pořád držíme. Teď jsme mohli dostat od babičky dárek k vánocům, nový počítač. Ten náš už byl starý, když jsme ho kupovali, ale zamítli jsme to, protože potřebujeme podlahu do salonu. Potom určitě budeme potřebovat jak internet, tak počítač. Myslím si, že mě budou lidé muset kontaktovat přes internet a tam by o mě měli najít nějaké informace. Používá u Vás doma počítač ještě někdo kromě Vás? Jen starší dcera, na to „zabíjení“… Takže na hry (úsměv). Ano jinak nic, děti to neumí, myslí si že jo, ale umí jen hrát hry. Absolvovala jste ještě nějaký jiný kurz nebo školení kromě rekvalifikace na krejčovou a počítačového kurzu? Ne, ale chtěla bych se naučit němčinu. Vzhledem k tomu, že bydlíme pár kilometrů od hranic bych chtěla získat i nějaké německé zákazníky, a proto se budu muset německy naučit. Nejméně třikrát jsem už začala, ale vždycky jsem došla k určité lekci a konec… Zeptám se na ideál. Co byste si představovala ideálně? Momentálně zrovna to šití a půjčovna šatů, k tomu mít nějakou jistotu, třeba ty ubrusy a v létě pronajímat dolní část domu.

60

Milada Pomáhá Vám někdo s rodinou a prací v domácnosti? Určitě, starší dcera pomáhá hodně a přítel, když je doma, tak také, i když on má většinou hodně práce. Ještě stavíme a doděláváme to tady, takže musí pracovat každý. Máte pro sebe nějaký volný čas? Já nemám vůbec žádný čas (úsměv). Nějakou regeneraci když potřebujete, co děláte? Včera jsem si udělala čas, to jsem si šla číst, knížky mám ráda, také ráda pracuju na zahradě, někdo řekne, že je to jen další práce, ale já na ní dělám ráda. Když mám šít nějaké šaty, tak je to pro mě i odpočinek, když něco tvořím. Také ráda chodím na procházky. Kolik byste jako rodina potřebovali ideálně na měsíc? Jsme docela skromní, protože nemáme čas rozhazovat (úsměv). Tak ono to člověku nepřijde. Zatím hodně peněz dáváme do stavby. Já třeba, když mám volné peníze, tak kupuju látky na šaty. Myslím, že abychom vyšli... tak já nevím, těch dvacet tisíc by úplně stačilo. Splní vaše požadavky Váš současný výdělek? Můj ne, teď se právě obávám toho, že budu muset platit sociální a zdravotní pojištění, a že když si odečtu náklady, tak toho opravdu moc nevydělám. Počítám s tím, že šití ubrusů bude taková jistota. To, co teď dělám, to není pravidelná práce. Někdy mám třeba za týden patnáct set, někdy tři tisíce, potom tři měsíce práci nemají, takže je to těžké. Chtěla byste ještě něco dodat? Málokdo si to uvědomí, jak je těžké si s dětmi hledat nějakou práci, hlavně na vesnici. Bez dětí to problém není, ale jakmile máte děti a manžel nemůže dítě vyzvednout, tak je to velký problém. U nás by ještě malou mohla nanejvýš vyzvednout starší dcera, jenomže jak se dostanou domu, je jí čtrnáct let – auto ji nesvěřím. To se nedivím… A aby někde čekala na vesnici někde v hospodě nebo aby šla pěšky, to nejde. Je to těžké když potom nejsou ani babičky a takových lidí, co mají stejný problém, je víc. Třeba i kdyby chtěli jít do práce tak jsou nezaměstnaní jenom kvůli tomu, že jim nemá kdo hlídat děti. Aktuální situace: Paní Milada je v současné době OSVČ, mateřská jí skončila v lednu 2007. Dostala nabídku dalšího možného zaměstnání, podobnou tomu, co již dělá, také šití. Salon otevře nejdříve příští rok, zatím nejsou finance na dokončení všech stavebních úprav. Paní Milada už to chtěla vzdát a hledat si práci, ale ještě pořád bojuje za svůj sen, i když říká, že se v novinových inzerátech poohlíží po něčem jiném. Problém, ale prý je v tom, že zaměstnavatelé chtějí němčinu nebo angličtinu a práci na PC.

61

Začalo to tím, když se dceři objevil v pěti letech atopický ekzém. Lída, 37 let

Milada

Lída vdaná, má dvě dcery (7 a 13 let) a syna (3 roky) vystudovala Vysokou školu zemědělskou – genové inženýrství a šlechtění rostlin bydlí v menším městě Paní Lída pracovala krátce v laboratoři a poté přešla do úplně jiného oboru. Díky náhodě, o které sama tvrdí, že neexistuje, se dostala až k alternativní medicíně, které věnuje velkou část svého volného času.

Jaká je teď tvá situace? Momentálně jsem na mateřské dovolené, která mi končí v únoru, takže se začínám porozhlížet po možnosti práce. Nechci jezdit moc daleko, protože mám tři malé děti a poloviční úvazek by mi vyhovoval. A zatím chceš být doma, než ti skončí rodičovská dovolená? Uvidíme. Když se naskytne něco, co by mě zajímalo, tak jsem ochotná ji ukončit, protože Matěj je ve školce v pohodě a není problém. Podnikáš již nějaké kroky k tomu, abys našla práci? Zmiňuju se lidem, které znám. Kdyby kolem nich něco běželo, aby mi řekli. Inzeráty nepokouším, to období už mám za sebou. V jakém oboru bys chtěla pracovat? Je ti to jedno? Není mi to jedno. Měla by to být práce s malými dětmi, protože nějakým způsobem bych se jí měla věnovat. Řekl mi to pán, který se v tom vyzná a bylo to myslím i v mém horoskopu. Dost mně to překvapilo, protože se nepovažuju za moc trpělivou, co se týče dětí. Spousta lidí ale říká, že s cizími má člověk mnohem větší trpělivost, než s vlastními. A tak se neuzavírám ani této možnosti. A původní profesi se už nechceš věnovat? Nechci. Nechci šlechtit rostliny. Vystudovala jsem šlechtění rostlin, ale tomu už se skutečně nechci věnovat. Takže teď se zaměřuješ úplně jiným směrem? Já už se zaměřuji jedním směrem dlouho, už asi šestý rok se zabývám jinými věcmi a myslím, že k tomu původnímu už se fakt nevrátím. Můžeš mi popsat, co máš za aktivity? Jak bych to popsala, aby to bylo dostatečně krátké? Když tak si to chvilku stopni, já si to musím rozmyslet…

65

Na vizitce jméno matka Začalo to tím, když se nejstarší dceři objevil v pěti letech atopický ekzém. Paní doktorka nám na něj dala různé prášky a mastičky, aby se to zlepšilo. Ale situace se nezlepšovala, přinejmenším to bylo pořád stejné. Takže špatné. Dostali jsme lék, u kterého nás paní doktorka informovala, že by měl dceři pomoci, ale že po něm ztloustne. Na mou otázku jak dlouho ho bude muset brát řekla, že už pořád. V jejích pěti letech mi to přišlo docela drastické. Ale říkala jsem si, dobře, paní doktorka ví, co dělá. Po půl roce užívání léku byl ekzém pořád stejný a navíc holka skutečně ztloustla. Na radu babičky, za kterou jí velice děkuju, jsme chtěli zkusit něco jiného. Navštívili jsme kinezioložku. S tichou otázkou, kdo se tady zbláznil, jsem pozorovala průběh kineziologického odblokování. Dceři to nepomohlo, nicméně mě to zaujalo a na příští sezení jsem se objednala já. Kineziologické odblokování mi v sedmadvaceti letech pomohlo zbavit se kousání nehtů. Vůlí to nešlo, ale podařilo se to po prvním sezení. To bylo takové křísnutí, že to jde, že takové věci jsou možné. Shodou náhod, které neexistují, došlo k tomu, že asi za týden byl první kineziologický kurz, tak jsem se na něj hned přihlásila. Začala jsem se vzdělávat tímto směrem, přestože dceři to nepomohlo. S atopickým ekzémem jsme pokračovali přes další léčebné metody z oblasti alternativní medicíny, až jsme to nějakým způsobem úspěšně zvládli do současného stavu, kdy kůže je sice suchá, ale když na to dcera nikoho neupozorní, tak na první pohled není vidět, že tím někdy trpěla. Setkala ses ještě s jinými metodami alternativní medicíny? Od kineziologie jsme se dostali k Bachovým esencím, které se používají jako korekce u kineziologie. Bachovy esence mne velice zaujaly. Z toho důvodu, že účinkují na podvědomí člověka. Když je nějaký blok na úrovni vědomí, tak ho člověk vědomě vůlí překoná velice těžko nebo vůbec ne. A na esencích mne zaujalo, že jakoby přeskakují vědomou bariéru, kterou si člověk nezřídka vytvoří sám, na základě toho, co mu řekne okolí. Různé věci, které slyšíme, nebereme tak, že o nich přemýšlíme, tedy jestli to skutečně tak je, ale bereme to, že to tak skutečně je, protože nám to řekl člověk, kterému věříme. Třeba rodiče. A přes tuhle bariéru se vůlí nedostaneme. Bachovy esence působí tak, že tyto rozumové důvody je naprosto nezajímají a jdou do podvědomí, na úroveň příčiny. A tam si s tím negativním mentálním návykem poradí. Zjistila jsem si, kde se konají kurzy na Bachovy esence a udělala jsem si oba dva stupně a ke kineziologii jsem ještě přidala Bachovy esence jako sólo. Tady jsem se oklikou vrátila k mému původnímu vzdělání. Jsou to sice jiné kytky, než jsem se učila, ale v Bachových esencích jsou mi ty květiny příjemné. Tam, když jsem je šlechtila, mi moc neříkaly. Posledním krokem, několik let po esencích, bylo setkání s tarotem. Já jsem člověk vychovaný tak, že na co si nemohu sáhnout, neexistuje. Nicméně jednou na kurz kineziologie přinesla kamarádka Oshův tarot. Karty jsem si prohlédla a zjistila jsem, že jsou krásné. Moc se mi líbily. A přestože byly velmi drahé, tak jsem si je asi do týdne koupila. Začala jsem se zajímat o to, kdo dělá kurzy, že bych se přihlásila, protože ty 66

Milada informace, které jsou v příbalovém letáku, mi nestačily. Tak jsem absolvovala několik kurzů na tarot. A vyvrcholení bylo jedno poledne, kdy syn spal, a mne napadlo, že by bylo možné propojit tarot s esencemi. Od té doby dělám výklady karet s tím, že ke každé nevyrovnanosti, která se objeví v kartách, je přiřazena určitá „bachovka“. Takže člověk ode mne odchází s lahvičkou, se kterou si to ještě zhruba tři neděle dolaďuje. Mně to tak naprosto vyhovuje. Může to být terapie jednorázová i dlouhodobá. Do toho všeho jsi určitě investovala dost času i financí… Ty kineziologické kurzy byly drahé nepředstavitelně. Karty mi vyhovují víc, takže z kineziologie se mi sice investice nevrátily, ale přesto nemám pocit ztráty. Spoustu informací jsem z toho využila i u karet. Mohla jsem to dělat proto, že mne rodina podpořila. Manželovi to nikdy nevadilo, přestože sám tomu moc nevěří. Co všechno jsi dělala za práci? Po první mateřské, když jsem ukončila VŠ, jsem šla na Akademii věd ČR. Tam jsem pracovala v laboratoři, což mě moc nebavilo. Potom jsem přešla jako obchodní zástupce do firmy, která se zabývá výukou. Tam mě to bavilo moc, bylo to o práci s lidmi. Ale později se tam vytvořily ne zcela optimální vztahy, tak jsem šla ráda na druhou mateřskou. Kolik let máš praxi? Ve svém oboru asi rok a půl. Pak jsem se úplně odrodila. Kde jsi pracovala po druhé mateřské? Byla jsem vedoucí obchodního oddělení v jazykové škole. Jednala jsem s lektory i s klienty. Přínosné pro mne bylo, že jsem zjistila, že mě baví komunikovat s lidmi, že jsem schopná dosáhnout nějakých výsledků. Nicméně asi po dvou letech jsem vyčerpala to, co mi ta práce mohla dát. Už mě to nebavilo. Na místo vedoucí obchodního oddělení, které jsi zastávala před mateřskou se už vrátit nemůžeš? Nemůžu, rozvázali se mnou pracovní poměr, když jsem se rozhodla zůstat čtvrtý rok doma. Údajně podle nějakých předpisů. A ani bych se na tu funkci vrátit nechtěla, protože jsem zjistila, že mě může řídit pouze člověk, který je skutečně hodně „nade mnou“ – znalostmi, zkušenostmi, nadhledem. Prostě někdo, od koho se můžu něco naučit. Jinak můžu s někým spolupracovat, ale těžko ho můžu poslouchat, když mám jiný názor, což se mi občas stává… Už jsi něco našla? Začala jsem spolupracovat s mateřským centrem nedaleko odtud. Je to práce na poloviční úvazek, pracuju s předškolními dětmi. Podle horoskopu bych tím měla začít, tak já se tomu nebráním. Víš, jaké jsou požadavky zaměstnavatelů na ženy po rodičovské dovolené? Mám o tom trochu ponětí, ale moc mě to nezajímá… 67

Na vizitce jméno matka Byla bys ochotná nějaké jejich požadavky splnit? Asi jak u koho. U člověka, kterého znám, nebo mám pocit, že spolupráce s ním by byla smysluplná, tak ano. Co si myslíš, že pro maminky s malými dětmi bývá problémem při nástupu do práce? Nebo vůbec při hledání práce po mateřské? Domnívám se, že jedním z velkých problémů je nedostatek sebedůvěry, nízké sebevědomí. Po třech letech strávených přebalováním, praním, žehlením, vařením a pobytem na pískovišti může být pouhá představa podávání pracovních výkonů těžkou noční můrou. Je potěšitelné, že v poslední době se objevila řada kurzů, které mohou maminky v době MD projít, a které mají za úkol zlepšit jejich postavení při návratu do práce. Zde se ovšem jedná hlavně o zvětšování množství vědomostí a dovedností. Druhou stránkou věci je schopnost vědomosti nabyté v kurzu uplatnit. Co je platné, že mám certifikát o absolvování, když stačí, aby se na mě budoucí zaměstnavatel podíval a já rázem zrudnu, zblednu, roztřesou se mi kolena a opravdu nejsem schopná si vzpomenout, jak mám otevřít internet či zkopírovat tabulku. Proto mám za to, že kromě zvyšování množství faktů, které si maminka osvojí během kurzu, má velký smysl pečovat též o psychiku. Abych prostě to, co jsem se naučila, dokázala v pravou chvíli uplatnit. Cílem péče o psychiku (třeba pomocí Bachových esencí) je nebýt ve stresu, mít nadhled, netrpět strachem, hrůzou či panikou, že se něco nepovede, že něco zapomenu či neumím, prostě být „v pohodě“. Myslíš si, že zaměstnavatelé umožňují slaďování zaměstnání a rodiny? Někteří se tak tváří, ale mám pocit, že je to spíše snaha o vyvolání klamného zdání. Protože zaměstnavatel ze své pozice potřebuje, aby firma fungovala. A to, že má zaměstnankyně nemocné dítě ho zas až tolik nezajímá. Já ho chápu, ale když se při přijímacím pohovoru tváří jinak, tak je chyba každé té maminky, že tomu uvěří. Podle mne. A v tvém případě – můžeš se spolehnout na pomoc třeba při hlídání dětí? Ano, my to zastáváme rodinně. Co myslíš, že by pomohlo vyřešit tvou situaci? Co by pro tebe bylo ideální? Ideální situace nastane v okamžiku, kdy na sobě ještě trochu zapracuju a vyřeším si „nedodělky“ z minulosti. Až to definitivně uzavřu, tak se budu moci věnovat naplno přítomnosti. A to mateřskému centru či jinému zaměstnání i poradenství. Hlavně Bachovým esencím a tarotu, protože jsem přesvědčená, že to má smysl. Zajímají mě i léčivé kameny. Už jich několik mám, spoustu jsem toho o nich přečetla. Určitě se v tomhle budu dál vzdělávat. Budu se ubírat samostatně tímto směrem. A teď od vyšších sfér zpátky na zem. Co počítače! Baví tě s nimi pracovat? Čas od času na něm potřebuji něco udělat. Začala jsem ho používat na Akademii věd. Doma ho máme, ale jsem sváteční uživatel. Používám Word, Excel, Internet, posílání e-mailů.

68

Milada Kdo u Vás nejvíc používá PC? Asi manžel, ten na něm posílá do práce hlášení, děti si na něm rády hrají. Chtěla by ses naučit něco nového na PC? Asi se budu muset zaregistrovat na Internet, abych byla na síti, když někdo bude hledat třeba ty Bachovy esence. Vytvořit nějaké webové stránky. Údajně už tam jsem, ale ještě jsem se tam nenašla. Když máš nějaký volný čas, jak ho trávíš? Ráda chodím po knihkupectvích, jsou tam čas od času zajímavé ezoterní i jiné tituly. Přes léto se starám o zahradu, mám tam nějaké kytičky a hlavně ty svoje kameny, s těmi se nutně musím pozdravit. Nijak to neplánuji. Máš nějaké plány do budoucna? Já to mám naplánované přesně. Dopoledne jsou děti ve vzdělávacích ústavech a já bych se mohla věnovat terapiím. Zhruba do dvou hodin. Pak si odpočinu a odpoledne jsem k dispozici dětem. Musím a chci se postarat i o zahradu. Takhle to vidím. Ale po dohodě vyjdu klientům vstříc i odpoledne. Mám dvě místa, kde poradenství provozuju, po domluvě i doma. Chtěla bys ještě něco dodat? Půjčila bych si slova spisovatele Neala Donalda Walsche: „Můžeš dělat, být a mít všechno, co si dokážeš představit.“ Proto se zamysleme nad sebou a zeptejme se sami sebe. Dělám skutečně to, co opravdu chci? Mám vše uspořádané tak, jak mi to vyhovuje? Ne? A proč? Protože mi kdosi řekl, že to prostě nejde? A opravdu to nejde? Není žádné východisko? Nebo si to jenom neumím představit? Před několika lety jsme doma zařizovali kuchyň. Naplánovali jsme ji tak, aby to finančně vyšlo. Pak jsem ve městě objevila digestoř. Byla nádherná a stála tolik, co půlka celé kuchyně. Neměli jsme na ni peníze ani omylem. Ale já jsem ji v té kuchyni prostě viděla. Představovala jsem si, jak tam visí, jaká je krásná, lesklá, velká…. Než dodělali kuchyni, přišla složenka, jíž nám nějaká firma vracela peníze zaplacené před časem jako zálohu na jakési služby…Bylo to asi o sto korun méně, než jsem potřebovala na tu digestoř… A proto vím, že to jde. Cokoliv. Jen si to umět představit. Aktuální situace: Paní Lída nyní pracuje na poloviční úvazek v mateřském centru deset minut autem od jejího bydliště, kde vede výtvarné kroužky. Na starosti má propagaci a další organizační agendy. Druhou půli jejího „úvazku“ tvoří poradenství zejména v Bachových esencích. Nově také spolupracuje s MC přímo v místě jejího bydliště. Vysvětlivky: Bachovy esence – výtažky z rostlin, které mají příznivý vliv na psychické rozpoložení Kineziologie – léčebná metoda, která odstraňuje energetické bloky Esoterní – zabývající se věcmi „mezi nebem a zemí“

69

Na vizitce jméno matka

70

Říkala jsem si, že využiji vzdělání, které mám... Irena, 33 let

71

Irena

Irena vdaná, má jednu dceru (5 let) vystudovala střední hotelovou školu s maturitou absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí v menší obci Paní Irena pracovala jako kuchařka v restauraci. Pracovala na směny, což jí nevadilo do té doby, než se jí narodilo dítě. Poté si našla práci jinou. Za prací dojíždí do města vzdáleného asi 20 km.

Mohla byste mi něco říct k Vaší profesní dráze? Jaká byla? Nejprve jsem se vyučila kuchařkou. Pracovala jsem patnáct let jako kuchařka v restauraci. Během této doby jsem asi před osmi lety dálkově vystudovala hotelovou školu. Mezitím jsem byla čtyři roky s dcerou na mateřské dovolené, během níž jsem si chodila přivydělávat do původní práce jako výpomoc. Po mateřské dovolené jsem se tam opět vrátila. Měla jsem hezkou práci, dokonce i dobře placenou, takže jsem neměla důvod ji měnit. Až po nějaké době jsem začala shánět jiné místo, protože mám malou dcerku a chtěla jsem pracovat jen na ranní směnu. Po půl roce jsem sehnala místo v hotelové škole jako mistrová odborného výcviku. V té době jsem si také udělala kurz Attaveny. Jako kuchařka jste pracovala na směny? Ano, tam se dělaly turnusy a to už mi nevyhovovalo. Jaké to bylo, když jste se po mateřské vracela zpátky? Pracovala jsem u soukromníka a domluvila jsem se s ním, že tam budu chodit po celou dobu mateřské dovolené vypomáhat. Po čtyřech letech jsem se tam vrátila na plný úvazek. Babička mi Bětku hlídala, ale já jsem dělala třeba dva dny po sobě dvanáctky a to pro ni nebylo moc dobré. Nechtěla jsem dělat na směny a práce v závodní jídelně mě také nelákala, tak jsem si řekla, že využiju vzdělání, které mám, a sháněla něco jiného. Je to sice také v oboru, ale už trošku jiná práce. Práci v hotelové škole jste sehnala bez problémů? Ano, byla to moje první práce, kterou jsem se rozhodla shánět. Našla jsem si v novinách inzerát, že hotelová škola vyhlašuje konkurz. Přihlásila jsem se a vyhrála jsem ho. Byla to náhoda. A zaměstnavateli nevadilo, že máte malé dítě? Ne, já už jsem tam tenkrát rovnou volala s tím, že jsem po mateřské a že mám malou dcerku. Zástupkyně ředitele mi řekla, že v tom nevidí vůbec problém.

73

Na vizitce jméno matka Znáte ve své blízkosti ženy, které třeba mají problém při hledání práce, protože mají dítě? Jsou to většinou maminky, které byly dlouho na mateřské dovolené, třeba se dvěma či třemi dětmi a pracují v ekonomickém směru, kde se to strašně rychle vyvíjí. Už nemají dostatečné vzdělání, třeba si ho ani nedoplňovaly a pak se už těžko mohou zařadit do pracovního procesu. A vy osobně vidíte nějaký problém s uplatňováním maminek na trhu práce? Já si myslím, že to maminky mají opravdu těžší. Když jsem pracovala jako kuchařka v předchozím zaměstnání, tak jsem nastupovala jako svobodná a pracovala jsem jedenáct let. Proto mě tam vzali zpátky. Věděli, že budu chodit do práce. Znali i moje rodiče, takže věděli, že mi maminka bude hlídat a že nebudu mít problémy. Ale když třeba potom paní majitelka vydala inzerát na nové místo, tak si dávala pozor na to, aby to nebyla svobodná maminka nebo rozvedená s dítětem. Říkala, že má strach, protože je to malý provoz a když jeden člověk vypadne, tak musí nastoupit druhý a dělá potom vkuse strašně hodin a je to velký problém. Vím, že konkrétně malí provozovatelé si na to pozor dávají. Myslíte si, že jsou ženy v tomhle diskriminované? Myslím si, že ano, protože vždycky vzala radši paní, která už měla děti dospělé, nebo důchodkyni. Teď trochu něco jiného. Pracujete na PC – baví vás to, využíváte ho pro svou práci? Co si na PC připravuju, je rozpis směn nebo různé testy pro žáky. Mám je uložené v počítači podle ročníků a vždycky si to, co potřebuju, vytisknu. V provozovně máme jeden počítač, odkud můžu na internet, ale to už není pro moji práci. V práci s ním přímo nepracuju, ale přípravy do práce si na něm dělám. Jak dlouho už s počítačem pracujete, kdy jste začala? Poprvé jsem se s počítačem setkala před osmi lety ve škole. Dále pak na kurzu od Attaveny. Na kurzu Attaveny to bylo dobré? Musím říci, že se mi kurz moc líbil. Předtím jsem neuměla skutečně nic a myslím si, že teď už na počítači umím leccos udělat. Dozvěděla jsem se o něm od kamarádky, která byla také na mateřské. Řekla jsem si, že to není špatný nápad, že to maminkám může hodně pomoci. Velmi mi vyhovovalo, že to bylo v místě mého bydliště a nemusela jsem řešit problémy s hlídáním dětí a dojížděním. Doma máte počítač i s internetem? Počítač máme, ale o připojení k internetu zatím jen uvažujeme. Doma ho tedy využíváte pro přípravu na výuku. Kdo u vás počítač nejčastěji používá? Asi dcerka, která na něm hraje hry a potom já. 74

Irena Je něco, co byste ještě ráda na počítači uměla? Ráda bych se zase více naučila zacházet s internetem – internetové nakupování, poštu. Internet doma nemám, takže od doby, co jsem byla na kurzu, jsem neměla příležitost. V práci na něj sice přístup mám, ale tolik to nevyužívám. Jste v práci spokojená? Co by pro vás bylo ideální? Jakou práci byste do budoucna preferovala? Spokojená jsem. Moje práce se mi líbí. Kolik máte volného času pro sebe, jak ho trávíte? Asi jako všechny maminky moc volného času nemám. Někdy si ale čas udělám a pak chodím třeba cvičit a plavat. Není to moc často, ale nějaká hodina týdně se najde. Vy do práce dojíždíte. Nechtěla byste raději pracovat v místě bydliště? Abych řekla pravdu, tak já jsem vždycky raději pracovala ve městě. Mám kolem sebe ráda lidi, ruch. Měla jsem možnost pracovat i v místě mého bydliště, vedoucí restaurace mi dokonce dvakrát nabízel, že mě vezme. Asi by to také nebyla špatná práce, ale mě vždycky přitahovalo město. Vyhovuje mi bydlet tady a za prací dojíždět. Člověka to i nutí o sebe víc dbát. Myslím, že je to lepší. Pokud tedy člověk možnost dojíždění má. Děkuji za rozhovor.

75

Myslím si, že zaměstnavatelé trochu podceňují potenciál žen po mateřské. Šárka, 37 let

Šárka

Šárka vdaná, má syna (3 roky) a dceru (10 let) vystudovala pedagogickou fakultu absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí ve větším městě Paní Šárka před mateřskou pracovala ve školství a nyní se opět poohlíží po podobné práci. Její manžel dojíždí za prací do Prahy a ona se přes týden musí sama starat o rodinu.

Takže první otázka, v jaké jste fázi mateřské (rodičovské) dovolené? V podstatě na konci, jsem doma se synem už tři a půl roku. Se starší dcerou jsem také využila možnost být čtvrtý rok na rodičovské dovolené a bylo to dobře. Rok je velmi znát, nástup do MŠ byl bez problémů. S dítětem se i lépe domluvíte, můžete mu vysvětlit více souvislostí a také jsem měla pocit, že méně stůně. Se zaměstnavatelem jsem se tehdy domluvila. Pak jsem šla na dva roky do práce, abych „nezblbla“. A bylo to hrozně příjemné. Když jsem sledovala kolegyně, jak navážou a jsou sedm, osm let doma… nevím, myslím, že tohle je lepší. Plánovala jste další dítě? Určitě. Jediný problém byl, že se mi v práci líbilo a nebyla jsem si jistá, zda se budu moci vrátit zpátky. Musela jsem si to v srovnat v hlavě, ale ani jsem moc neváhala. Do tří let musí zaměstnavatel držet místo… Proto jsem se také před půl rokem chtěla vrátit do práce, ale byla mi nabídnuta jen třetina úvazku, a to ještě dost nešťastně rozložená do celého týdne. Finančně to vycházelo podobně, jako když bych zůstala doma. Chápu, že uprostřed školního roku mě nikdo čekat nebude, ale nevypadalo to moc nadějně ani od příštího září. Tak jsem po domluvě s manželem zažádala o čtvrtý rok rodičovské dovolené. Riskla jsem, že se budu věnovat víc dětem, ale pak možná budu nezaměstnaná… Nelitovala jste svého rozhodnutí? Nestihla jsem to. Téměř ihned nato dcera dlouhodoběji onemocněla. Bylo třeba vařit speciální dietu, dohánět školu, do toho poměrně čilý tříletý syn. Známí mi říkali: „Vidíš, mělo to tak být…“. Manžel za prací dojíždí, přes týden jsem tu s dětmi sama. Kdybych nastoupila do práce, bylo by všechno ještě složitější. Takže on se rozhodl jít do Prahy? V podstatě se obětoval. Není typ, který by tam byl spokojený. Mně by to asi vadilo méně. První mateřskou pracoval tady. Jako středoškolák sice vydělal díky vyššímu osobnímu příplatku víc než já tehdy ve školství, ale i tak byl finanční rozpočet na první mateřské velmi napjatý. Po nocích jsem šila, i vietnamské zboží bylo pro mě drahé. Jazykový kurz jsem si platila tak, že jsme mívali raději vyšší zálohy na energie, a vždycky když přišel přeplatek, byla jsem napjatá, zbude-li na moje sebevzdělávání. 79

Na vizitce jméno matka Takže se mu v práci v Praze nelíbí? To ne, v práci se mu líbí. I vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci líčí poměrně pozitivně. Na pracovních místech je velká migrace, kdo není někde spokojen, najde ve velkém městě snáz jiné podobné uplatnění. Na konkurzu, který dělal, prý cítil velkou objektivitu. Také se cítí lépe ohodnocen za svou práci. Na druhou stranu všechno je nějak vykoupené. V práci bývá až do večera, a pak je sám v jednom pokoji v paneláku v podnájmu. O víkendu mívá ještě služby. Děti se těší na tatínka, a vidí jen jeho záda, když pracuje u počítače. A mnoho peněz Praha zase spolkne – ubytování, městská doprava, dojíždění na víkendy. Takže finančně na tom jsme lépe, ale zas ne o tolik, jak se na první pohled zdá. Manžel také zkoušel denně dojíždět, ale finančně to vyjde stejně jako platit podnájem v Praze. Já však spíše podporuju druhou variantu. Nevidím ho ráda unaveného za volantem. V zimě jezdil brzy ráno na náledí tam a pozdě večer, když už byla silnice opět namrzlá, zpátky. Zajímavé je, že když někomu řeknu, že manžel pracuje v Praze, každý má pocit, jak se mám. Přitom jsem tu zůstala na všechno sama. Kudy jdu já, tudy ještě dvě děti. Skoro nevím, co to je jít sama po ulici. A když jsem nemocná, vezmu si paralen a jdu vyzvednout dceru k hudebce, aby nešla sama potmě. Samozřejmě s batoletem za ruku. Pak se mi nemoci vrací v ještě horší podobě. Moje největší obava je, abych vydržela za všech okolností „fungovat“. Manžel si chce o víkendu odpočinout, ale já jsem také unavená a potřebovala bych od něj spíše pomoci. V noci mě třeba syn budí, protože je nemocný. Ráno zas musím vstát s dcerou, která je ještě poměrně malá a také nás potřebuje. Trend rozdělených rodin je v cizině už dlouho a přichází i k nám, ale nemyslím si, že je to úplně dobře. Od mnoha rozvedených známých, jejichž manželé odešli rovněž za prací, jsem dostávala mnoho rad, co mám dělat, abych nedopadla podobně. Skoro mě znervóznili. Ale buďte usměvavá, upravená, mějte navařeno, nakoupeno, uklizeno, když tu táhnete vše, na co jinde bývají dva. Tak jsem se rozhodla, že do obav energii dávat nebudu. Takže takzvaná víkendová manželství hodnotíte negativně? To nemohu říci. Po čtrnácti letech manželství je to rozhodně zajímavá změna.Vztah ožil, rádi spolu někam jdeme a promluvíme si možná více, než když jsme byli celý týden spolu. Pokud se mi něco rozbije, manžel se snaží věc rychleji opravit. Uvědomila jsem si svou osobnost. Ženy mají tendenci se více přizpůsobovat. To já teď pět dní ze sedmi dělat nemusím. Naopak musím rychle rozhodovat. Jsem suverénnější, což partnerovi do určité míry imponuje a do určité míry ho to rozčiluje… Naučili jsme se k sobě být velmi tolerantní a vzájemně respektovat únavu a potřebu relaxovat toho druhého. I když manžel v pátek přijede, není problém, když chce s kamarádem posedět u vínečka na chatě a v sobotu je pak trochu ospalý. Já zas bez výčitek chodím

80

Šárka o víkendu jen s dcerou zpívat do vynikajícího pěveckého sboru a na lekce orientálního tance. To jsou naše dívčí chvilky. “Kluci“ jdou spolu třeba plavat, nebo manžel vezme syna na kolo. Považuju za velmi důležité věnovat se dětem i jednotlivě. My jsme se o tom trochu bavili, ale ještě jednou. Hledala jste si práci, plánujete nastoupit od září. Ptala jste se někde na školách, posílala jste dopisy? Co všechno jste pro hledání práce udělala? Vypracovala sem si strukturovaný životopis, to se za nás neučilo, takže jsem si to nastudovala z knihy od známého. Napsala jsem i průvodní dopisy a podobné věci. A protože vím, že papírů od žadatelů tam leží spousta, tak to dávám do desek. Práci jsem začala hledat minulý březen, to byly synovi tři a začala jsem tušit, že bude problém. Pak jsem se chodila ptát v červnu před prázdninami, kdyby jim někdo vypadl, aby o mě věděli a zatím… nic. Zkoušela jste to v místě Vašeho bydliště nebo i jinde? Vzhledem k tomu, že je manžel je pryč, je to trochu problém. Při pracovních pohovorech to ale samozřejmě nemůžu úplně říct, protože v tu ránu se řeší, jestli mám hlídání nebo ne. Na pohovorech se Vás ptali jak to máte s těmi dětmi? Na školách většinou ne, i když jednou se mě ptali, zda nebudu s dětmi často doma. Byla to malá škola a pro tu by bylo proplácení suplování za mě finančně náročné. Bylo to však řečeno velmi slušně. Jak probíhá takové hledání práce ve školství? Je těžké prorazit vůbec k ředitelům. Většinou za ředitele komunikuje jeho sekretářka, ale já vždycky říkám, že se jim chci ukázat osobně. Vyberu si úřední hodiny, jdu tam a ptám se, jestli bych mohla mluvit s panem ředitelem, s paní ředitelkou. Pokouším se i o jiné oblasti než školství. Podstoupila jsem výběrové řízení do jedné neziskové organizace, což by mě strašně bavilo. Je to o tom, že vyhledáváte práci handicapovaným lidem. Nebo s nimi chodíte do práce, když mají sociální fóbii a navazujete za ně kontakty. Musím říct, že když jsem tam přišla, byla plná zasedačka, což mě docela vyděsilo. Myslela jsem si, že tam přijde tak pět lidí. Dostala jsem se do užšího výběru asi třinácti. Mám pocit, že bych tam prorazila, ale „shořelo“ to na hrozně nízkých platech, co tady jsou. Moje představa je taková, že bych měla přinést domů alespoň ten plat, který jsem měla ve školství, aby se manžel mohl zase vrátit sem. Pak jsem ještě podstoupila výběrové řízení na tiskovou mluvčí. Slohy a eseje mi vždycky šly. Sice ten přímý kontakt na kamery, to by se mi nelíbilo, ale zase bych poznala mnoho zajímavých lidí. Dokonce jsem kvůli tomu narychlo dostudovávala PowerPoint, protože byl v požadavcích. Ale nakonec mi přišel dopis, že mě nevybrali.

81

Na vizitce jméno matka Bylo u potenciálních zaměstnavatelů vidět, že k vám přistupují třeba nějak jinak? Myslíte diskriminace? Já jsem v tom kritickém věku, přes pětatřicet, dvě děti, muž pryč, rodiče ve vyšším věku… ale ve školství to není problém, protože tam pracují skoro samé ženy. Tam jsou asi i platy stejné? Platy jsou tam stejné a tak nějak tam problémy žen znají. Trochu jsem cítila nevyslovenou otázku: „Manžel je v Praze, nepůjdete za ním?“ Neustále jsem vysvětlovala, že on půjde časem sem. I když tady, když o tom mluvíme, není moc pracovních příležitostí. Jaké na vás měli zaměstnavatelé požadavky? Dozvěděla jste se, co jste splnila a co ne? Tak první se řeší aprobace, vzdělání. Přečetla jsem si, že je dobré, aby člověk uvedl, že ten čas na mateřské nějak využil. Já jsem si na první mateřské dělala rekvalifikační kurz účetnictví. Když jdu někam do státní sféry, tak to uvádím. Mám různé verze životopisů. To je výhoda počítače, že si to upravím, vyškrtnu, přidám. Vidím jak to vypadá. Nepíšu to na stroji a pak nezjistím, že mi to nevyjde. Nyní uvádím, že mám také počítačový kurz Attavena. Myslíte, že muži i ženy mají na trhu práce stejné možnosti? Je pravda, že i ve školství mají tendenci z chlapů dělat víc zástupce, protože jich je tam málo, a aby uživili rodinu. Známá mi říkala, že se s manželem přestěhovali do jedné vesnice. Bylo tam jedno místo ředitele, a jedno místo učitele dva kilometry vedle. Automaticky to místo ředitele nabídli jejímu manželovi. Samozřejmě by to asi v jejich vztahu nedělalo dobrotu, kdyby on dojížděl vedle a ona by byla ředitelka. V našich zeměpisných šířkách to ještě není úplně běžné. Myslím si, že zaměstnavatelé trochu podceňují potenciál žen po mateřské. Teď jsem plná elánu do práce. Člověk zjistí, že má obrovské rezervy. Holka se mi třeba tři roky po narození každou noc budila. Já bych vůbec nevěřila, že bych tohle mohla přežít. Po tomto „výcviku“ kdyby mě někdo dnes vzbudil třikrát za noc, tak to se mnou vůbec nehne. Vlastně máte manažerské schopnosti… Ano, na mateřské je člověk manažer. Já vlastně neustále jedu ve dvou vrstvách, kde je to batole a do toho něco dělám. A jsou i situace, kdy na mě mluví i tři lidi naráz. Říkám: „vy to jako nevidíte, že neumim odpovědět trojhlasně?“ Každý potřebuje chvilky pro sebe, aby dobil „baterky“. Jak to řešíte? V podstatě jen o víkendu. Když objevím pěknou akci, vezmu sebou dceru. Chodíme spolu zpívat, tančit již zmiňovaný orientální tanec, v létě jezdíme na ezoterický festival do Plzně. Někdy si vezme manžel ve čtvrtek a v pátek dovolenou, my odjedeme ve

82

Šárka středu večer a vrátíme se v neděli. Ve všední dny po večerech hodně čtu. Proč jste se rozhodla absolvovat rekvalifikační kurz společnosti Attavena? Žádné zvýšení kvalifikace se neztratí. Dcera uměla pracovat s počítačem skoro víc než já. V dnešní době bych byla jako negramotná. Rovněž mi to přineslo možnost dalšího kontaktu s lidmi, kdy jsem nebyla závislá na shánění hlídání pro syna. Mohla jsem ho vzít s sebou, asistentky se o něj dobře postaraly, takže vůbec nerušil. Můžete se spolehnout na někoho, kdo Vám děti pohlídá? Nejvíc mi vlastně pomohla „cizí“ paní. Děti jí říkají „třetí babi“, pro mě je dnes hlavně přítelkyně, kterou znám z aerobik studia. Je to úžasná žena, která mi v praxi ukázala, co se v knihách myslí tím „pozitivním myšlením“. Jako důchodkyně může hlídat i ve velice lukrativní časy jako je pátek nebo sobota večer, či dopoledne. Jednoho dne mi řekla: „Ty musíš s manželem chodit občas někam sama bez dětí, jinak budete chodit každý sám a to není dobré“. A potom k nám chodila každý pátek večer, abychom s manželem měli čas na sebe a mohli probrat, jak jde život, co nás trápí, a tak neztratit kontakt. Vždy jsem chtěla, aby ji manžel pak doprovodil domů, aby se jí něco nestalo. Ona je pro mě dar shůry. Objevila se, když jsem se cítila na všechno sama. Bavíte se s jinými maminkami o tom, jaké mají problémy při hledání práce? Mám kamarádku, jejíž manžel je řidič a ona potřebovala něco, aby neměla odpolední směny. Je vyučená prodavačka. Ty jsou dnes v marketech do noci i o svátcích. Měla velký problém, nakonec něco sehnala, ale byla téměř rok nezaměstnaná. A vaše kolegyně? Ty už mají děti větší, muži vesměs dojíždí, aby uživili rodinu. V podstatě nás tu hodně zbylo takhle samotných. Teď se dostáváme k počítačům. Vím, že na něm děláte. Baví vás na něm pracovat a jak dlouho na něm pracujete? Práce na něm mě baví. Před vámi (kurz Attaveny) jsem si dělala Zetko, což je takový kurz počítačů pro učitele. Co na počítači všechno zvládáte? Zvládám běžnou práci, strčit tam flashku, připojit mp3ku. Je fakt, že jsem manžela měla za zády, když jsem si zálohovala data. Říkala jsem: „Pojď, ať se mi ty data neztratí“. Pořád mám takový respekt. Říká, že respekt k datům je dobrý (úsměv). Co jsem si dostudovala, je něco naskenovat a vytáhnout si z toho část, kterou potřebuju. Používám to pro přípravu na výuku. Učila jsem jednoho němce česky a na počítači jsem si pro něj připravovala podklady. Chtěla byste se v něčem zlepšit v práci s počítačem? Určitě. PowerPoint, to si myslím, že je dobré, i když to člověk přímo pro svou profesi nepotřebuje. Pak třeba digitální fotografie a jejich úpravy.

83

Na vizitce jméno matka Co by pro vás bylo ideální, jaký typ práce, úvazek, místo, peníze? Ideální by pro mě byla práce na střední škole. Druhý stupeň základky je hodně obtížný, to je největší řehole. První stupeň je líbezný, ale na ten nemám aprobaci. Nejradši bych byla, kdybych místo sehnala přímo tady ve městě, abych nemusela dojíždět. S penězi to ve školství nebylo nikdy nejlepší, takže o tom si iluze nedělám. Aktuální situace: Paní Šárka díky náhodě (první zájemce o místo ve stanovený den nedorazil kvůli sněhové kalamitě) sehnala přes známou místo na základní škole ve vesničce 15 km od jejího bydliště. Té náhodě ale pomohla, protože mezitím po večerech studovala na státnice z němčiny, které nedávno udělala. Proto nyní může učit také němčinu, kterou v daném místě zrovna potřebovali. Nová aprobace jí při hledání místa skutečně pomohla. Dojíždění zvládá dobře, jezdí vlastním vozem.

84

85

Po osmi letech doma jsem se bála, jak se zapojím. Jak se budu učit něco nového. Jana, 28 let

Jana

Jana vyučila se prodavačkou má dvě dcery (4 a 9 let) absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí ve větším městě Předtím než odešla na mateřskou dovolenou, pracovala paní Jana jako pokladní v supermarketu. Při mateřské si udělala rekvalifikační počítačový kurz a i díky němu našla později administrativní práci, která jí více vyhovuje a umožňuje lépe skloubit práci a rodinu.

Ráda bych se nejprve zaměřila na Vaši profesní dráhu. Mohla byste mi popsat, co jste dělala, když jste dokončila školu? Vyučila jsem se prodavačkou a poté jsem nastoupila jako pokladní do místního supermarketu. Pracovala jsem tam dva roky. Potom jsem otěhotněla a šla na mateřskou. Jak dlouho jste byla na mateřské? Celkem osm let. Pět let s první a tři roky s druhou dcerou. Kde pracujete nyní? Pracuji v kanceláři. Proč jste se po mateřské nevrátila do původního zaměstnání? Protože jsem nemohla. Na mateřské jsem byla tři roky a chtěla jsem na ní ještě rok zůstat. Původní zaměstnavatel mi ale pracovní poměr neprodloužil, takže jsem doma zůstala čtyři roky, ale už jsem nemohla nastoupit zpět. Co vaše kolegyně? Mohly se po mateřské vrátit nebo s tím měly také problémy? Pracovaly tam většinou starší paní, které už měly děti odrostlé nebo mladé holky, které děti ještě neměly. Se ženami, které by byly na mateřské jsem se tam vůbec nesetkala. Mohla byste mi popsat, jak jste našla Vaše současné zaměstnání? U mého zaměstnavatele pracovala známá, která mi řekla, že potřebují někoho na čtyři hodiny denně. Šlo převážně o neodbornou práci – roznášení pošty, zařazování spisů a podobně. Sháněli někoho na mateřské dovolené. Řekla jsem „Ano, já to zkusím”. Upozornila jsem na to, že jsem pouze vyučená, ale to nevadilo. Než jsem nastoupila, tak se situace změnila – práce přibylo, byl i čas dovolených a já dostala nabídku na plný úvazek. Chtěla jste zase pracovat na plný úvazek, nebo Vám to bylo jedno? Nepočítala jsem s plným úvazkem, chtěla jsem jenom nějakou brigádu. Dohodnuty byly původně jen čtyři hodiny denně a já si říkala, že to je perfektní: „Budu chodit na ranní a skončím ve dvanáct hodin, abych se mohla postarat o děti.“ Čtyři hodiny by byly tak akorát. Plný úvazek se ale stal podmínkou mého přijetí do práce a protože jsem nechtěla o tuto příležitost přijít, souhlasila jsem. 89

Na vizitce jméno matka Zkoušela jste hledat práci i jinde? Ano, původně jsem chtěla dělat třeba uklízečku ve škole, ale zjistila jsem, že je všude plno. Tahle místa si lidé drží nebo je přenechávají známým. Ptala jsem se také na doplňování zboží v supermarketu. Měla bych ale tak málo peněz, že by se mi to nevyplatilo. Máte nějakou představu ohledně toho, jaké požadavky mají zaměstnavatelé na ženy po mateřské? Nemám. Se zaměstnavatelem jsem se dohodla. Já měla nějaké požadavky, on měl své a vzájemně jsme je přizpůsobili. On po vás nechtěl nějaké odborné znalosti nebo praxi? Ne. Vysloveně mi pomohl ten váš počítačový kurz. Řekla jsem mu, že si dělám rekvalifikační kurz, takže to s počítačem budu umět. Co je náplní Vaší práce? Veškerá kancelářská práce – zpracování přijaté pošty, psaní dopisů, vytváření tabulek, odchozí pošta, vyřizování telefonátů, práce v interních programech, vyhledávání na internetu a další. Když jste byla ještě doma na mateřské, bavila jste se s kamarádkami ohledně zkušeností se zaměstnavateli s hledáním práce po mateřské? Víceméně jsme se bály, co budeme dělat, když nebudeme mít po třech letech na mateřské práci. Já jsem třeba věděla, že zpátky nastoupit nemůžu. Některé holky, které věděly, že jim práci drží, ale čekaly, co bude, až se vrátí. Nevyužili celou mateřskou a nastoupily v jejím průběhu, když se jim z práce ozvali. Nechtěly ji ztratit. Jakým způsobem si tedy kamarádky hledaly zaměstnání, když se nevracely k původnímu zaměstnavateli? Absolvovaly nějaké výběrové řízení? Měla jsem kamarádky, které dělaly konkurz i na prodavačku. V jednom obchodě byla podmínkou i maturita. Hodně mě to překvapilo. V čem Vy vidíte problém maminek vracejících se z mateřské do práce? Problém? Po osmi letech doma jsem se bála, jak se zapojím. Jak se budu učit něco nového. Celý den budu v práci, pak mě čeká domácnost a děti. Ze začátku jsem z toho měla strach, ale nakonec jsem byla překvapená, jak to šlo snadno. A Váš pohled na situaci maminek, vracejících se do práce obecně, mají nějaké překážky u zaměstnavatele? Myslím, že maminky občas mívají problém skloubit pracovní dobu s provozem školky. Je to obtížné. Chápu zaměstnance i zaměstnavatele, asi je to věc dohody a kompromisu.

90

Jana Nyní bych se ráda zaměřila na počítače. Co Vás přivedlo k tomu přihlásit se do počítačového kurzu? Byla to úplná náhoda. Mluvila jsem s kamarádkou, která pracuje v mateřském centru, kde se kurzy konaly. Řekla jsem si, že to zkusím. Rozhodovala jsem se mezi kurzem pro začátečníky a pro pokročilé. Nakonec jsem zvolila ten první a byla jsem ráda, protože i ten byl dost náročný. Baví Vás práce na počítači? Baví. V práci ho používám celý den. Doma využíváme hlavně internet. Jak dlouho už na počítači pracujete? Pracovala jste na něm ještě před naším kurzem? Asi tak rok jsem doma dělala manželovi účetnictví, ale na to jsem měla program. Používali jsme také internet. Jaké programy při práci používáte? Máme svůj program a veškerá práce probíhá v něm. Jinak stále používám soubory a složky. Stále se něco aktualizuje, takže se učíme pořád něco nového. A co třeba Word nebo Excel? Využívám spíš Excel než Word. Pracuji hlavně s tabulkami, přidávám nebo odebírám buňky, vyhledávám na internetu. Potom takové maličkosti jako je kopírování nebo přesouvání. Když jste byla doma na mateřské, používala jste počítač? Tehdy jsme měli počítač teprve krátce. Internet máme tak dva roky. Hledala jsem na něm i práci. Zajímalo by Vás ještě něco z počítačů, co byste se ráda naučila? Docela by mě lákaly kurzy pro pokročilé. Zajímalo by mě, co by se dál učilo. Nejde mi učit se samostudiem, ale když mi to někdo vysvětlí osobně, tak se to naučím. Myslíte si, že budete do budoucna počítače používat? Mají pro Vás nějakou budoucnost? Určitě ano. Dnes už se bez počítačů neobejde nikdo. Dcera má už ve třetí třídě nepovinný předmět – práci s počítačem. Opustím oblast počítačů a vrátím se zpátky k práci. Co by pro vás bylo ideální? Jste s pokojená s tím, co máte? Jsem v práci spokojená. Když jsem pracovala v supermarketu, tak jsem byla hodně nervózní, byla jsem ve stresu jestli mi vyjde pokladna, každou chvíli na mě někdo křičel. Teď jsem svým pánem – organizuji si věci sama, ale přitom dělám naplno.

91

Na vizitce jméno matka Jak zvládáte rodinu a děti, když chodíte do práce – máte na ně méně času? Pomáhá Vám manžel nebo babičky? Co se týká hlídání dětí, babičky nám moc nepomáhají. Jedna bydlí daleko a druhá ještě pracuje. Střídáme se s manželem a mojí sestrou, která má také malé dítě a je tedy v podobné situaci. Zbývá Vám ještě nějaký volný čas, když musíte tohle všechno obstarat? Na koníčky mi nezbývá čas. Po práci se věnuji dětem. S manželem se vidíme většinou až večer a chceme si trochu popovídat. Máte nějaké zájmy nebo koníčky? Děti mají své koníčky, takže musím zajistit, aby se dostaly včas na trénink. Víkendy trávíme společně. Jezdíme na kole, chodíme plavat a podobně. Říkáte, že manžel podniká, takže pracovní dobu si určuje on sám. Kdyby ale pracoval u nějakého zaměstnavatele ve firmě, jak bystě řešili situaci, když by děti onemocněly? Velká dcera už může být doma sama, při polední pauze bych jí donesla oběd. A malou by hlídala babička, nebo bych si vzala paragraf. Po nástupu do zaměstnání stonaly obě najednou. Protože jsem nechtěla být hned doma, chodila jsem do práce od šesti do půl třetí odpoledne a manžel hlídal, pak jsme se vystřídali. Dalo se to zvládnout. Máte představu, kolik je optimální měsíční příjem pro čtyřčlennou rodinu jako je Vaše? Něco mezi třiceti až čtyřiceti tisíci měsíčně. Lze tak ušetřit i na letní a zimní dovolenou. Nemusí být zahraniční, ale ten týden jsme všichni pohromadě a odpočineme si od každodenního shonu. To byly všechny otázky ode mě. Je ještě něco, co by jste chtěla dodat? Aby se ostatní maminky nebály. Vybavuju si, jak jsem se do práce bála, ale na druhou stranu jsem tam moc chtěla jít. Říkala jsem si, jak začnu? V cizím prostředí. Naučím se nové věci? Jak při tom zvládnu domácnost? Měla jsem velké štěstí a zatím to funguje. Je to těžké, když jsou děti malé, ale můžeme se s manželem doplňovat, vstříc mi vychází i zaměstnavatel. Dá se to zvládnout. Děkuji za rozhovor.

92

Jana

93

Své děti jsem porodila doma. Anežka, 37 let

Anežka

Anežka vystudovala vysokou školu v Německu (obor psychologie) má pět dětí: tři syny (1 rok, 11 a 13 let) a dvě dcery (3 a 9 let) bydlí v malé vesničce Paní Anežka má za sebou pestrou historii. Dvanáct let byla v Německu, nyní žije s partnerem na farmě ekologického zemědělství, podniká, studuje a k tomu stíhá dělat spoustu dalších věcí. Především se zabývá problematikou domácích porodů.

Máte pět dětí. Jak dlouho jste s nimi byla na mateřské? První syn se narodil v roce 1993, druhý v roce 1995, pak dvě dcery v roce 1997 a 2003 a poslední chlapec v roce 2005. Na mateřské jsem byla od roku 1993 do roku 2001 a přitom jsem studovala vysokou školu v Německu. Při dalších dvou dětech jsem již zároveň s mateřskou podnikala. Jak vypadala Vaše profesní dráha? V roce 1989 jsem odešla do bývalého NDR, kde jsem dva roky pracovala u postižených dětí. Poté jsem v Německu rok studovala takovou přípravku pro zahraniční studenty, kteří chtějí na vysokou. Následně jsem hodně cestovala po světě. V roce 1993 jsem začala v Německu studovat vysokou školu, kterou jsem ukončila v roce 2001. Během této doby se mi narodily tři děti. V roce 2000 jsem si udělala živnostenský list a začala pomalu podnikat. Do Čech jsem se vrátila v roce 2001 a pokračovala v podnikání v oblasti prodeje babyšátků. Jeden rok jsem zároveň pracovala na farmě a další rok ve středisku volného času, kde jsem měla na starost volnočasové aktivity pro děti. V roce 2004 jsem ještě pracovala na malinký dvacetiprocentní úvazek v psychologické poradně. Nyní jsem na rodičovské s nejmladším synem a zároveň podnikám. Na jaký úvazek jste dělala ve vyjmenovaných zaměstnáních? U podnikání se to asi nedá přesně říct, že? Nedá, co se týče práce ve středisku volného času, tak tam jsem dělala na plný úvazek, v psychologii na dvacet procent a v podnikání asi tak na poloviční úvazek až mě to postupně zabralo celý den. Máte nějaké zkušenosti s řízením lidí? Jako psycholog jsem nikoho neřídila, u volnočasových aktivit jsem vedla kroužky, v podnikání jako živnostník mám asi třicet distributorů. Ty ale přímo neřídím, pracují samostatně. Neřídím žádné lidi kromě své vlastní rodiny (úsměv) … vlastně, v podnikání se z mé občasné spolupracovnice stala zaměstnankyně, takže dnes řídím i jí. Profesně se nyní zabýváte podnikáním a jinak se zabýváte čím? Myslím tím koníčky. Babyšátky, plenky - profesně, dulení (dula doprovází maminky k porodům) – to není profese, potom se ještě angažuju v některých činnostech ohledně mateřství 97

Na vizitce jméno matka a porodnictví. Což znamená, že se zabývám sledováním dění a občasným vstupováním do procesu humanizace českého porodnictví. Občas napíšu nějaký článek na internet, občas dělám přednášky v mateřských centrech, poslouchám porodní příběhy žen, komunikuju s primáři porodnic. Své děti jsem porodila doma a psala články o tom, jaké jsem s tím v Čechách měla potíže a lidé se na mě obracejí s žádostmi o radu, když chtějí např. rodit doma a nemají s kým. Tímhle tématem se zabývám již několik let, není to žádná profese, nejsou z toho žádné peníze, spíš nějaká úcta, ale mě to hodně uspokojuje. Mám pocit, že něco posouvám dobrým směrem. Tohle považuju za své hlavní poslání. Ostatní věci dělám také ráda, ale pro to, že se musím něčím živit, zatímco pro tohle žiju. Říkala jste, že Vám podnikání zabíralo hodně času. Jak to máte nyní? Je to lepší, mám paní na pomoc v domácnosti a spolupracovnici v podnikání. Tím, že je mám, mohu dělat věci víc v klidu a méně ve stresu. Nemusím se nervovat, když se věci vyvinou jinak, protože to základní funguje nezávisle na mě. Když mám kolem sebe tolik lidí, pořád se něco děje a mění a já chci mít prostor to vnímat a žít. Kromě toho mi to pomáhá i v tom, že mohu i někam odjet. Nikdy jsem nechtěla pracovat na plný úvazek, protože s dětmi to úplně nejde, takže bych řekla, že pracuju šest hodin ve dne a pak v noci. Jaké máte zkušenosti se zaměstnavateli? Měli na Vás někdy požadavky, které se nedají sloučit s péčí o děti? Setkala jsem se s tím v oblasti, která nespadá pod pracovní právo a to se týkalo mého studia porodní asistence na vysoké škole. Tam byl problém s praxí, kam se chodilo v šest hodin ráno. Tak brzy jsem nemohla na praxi nastoupit kvůli kojení. Škola moji rodinu vůbec nerespektovala, ale to je mimo pracovní právo. Takže se zaměstnavatelem problémy nebyly, ale se školou v rámci praxe ano. Existuje zákon, který říká, že žena, která kojí dítě, může požadovat úpravu pracovní doby, ale to neplatí pro studenty. Studenti nemají nárok na úpravu pracovní doby při praxi. Mají nárok nevykonávat činnost, která je neslučitelná s těhotenstvím a mateřstvím, ale nemají možnost uplatňovat úpravu doby. To tam jaksi v novele zapomněli připsat. Představíte-li si, že byste musela chodit do práce na osm hodin, dokázala byste to vůbec s tolika dětmi skloubit? Pracovat od rána třeba do čtyř hodin? Kdyby mi s dětmi pomáhala paní, kterou mám teď, tak by to zřejmě šlo, ale bez ní asi ne. Ale mně se ani nechce pracovat osm hodin denně, plus doprava. Já jsem takhle svobodnější. Výpomoc s hlídáním dětí je dobrá… Ano, když máte třeba děti nemocné a musíte do práce, kde na vás čekají klienti, tak člověk děti doma nemůže nechat samotné. Když je těch dětí pět, tak se snadno nakazí navzájem a doba, po kterou byste je musela hlídat by byla dlouhá a v zaměstnání tak dlouho chybět nemůžete. 98

Anežka Bavila jste se s některými maminkami, na něž zaměstnavatelé měli požadavky, které se nedají skloubit s péčí o děti? Mám pocit, že ženy, které mají problematické nebo nemocné dítě po mateřské do práce raději ani nejdou. Raději než aby později bazírovaly na svých právech se o práci ani nezajímají a nezkouší nějakou najít. Moje sestra má hluchoněmou holčičku a je s ní doma, nikam se nechystá, protože ví, že by to bylo těžké. V čem Vy osobně vidíte největší problém při uplatňování maminek na trhu práce? Jak z hlediska maminek, tak třeba i zaměstnavatele. Problém vidím v tom, že je málo polovičních úvazků nebo úvazků zkrácených. Protože ta máma, když je dítěti tři nebo čtyři, najednou nemůže od nuly pracovat osm hodin. Pro ní je daleko příznivější, když by pracovala tři, čtyři nebo šest hodin. Postupně by mohla navyšovat svůj úvazek s tím jak děti rostou a postupně se osamostatňují. A ne z nuly na sto procent. Nemocnost je možná někdy potíž, chápu i zaměstnavatele. Připadá mi dobré mít paní na pomoc v domácnosti, babičku nebo někoho, kdo Vám pomůže. Když je dítě nemocné, tak můžete odejít. Ne, že bych na dítě kašlala, ale mám možnost odejít, když potřebuju. Vím, že dítě je už ve věku, kdy mě může postrádat a zároveň vím, že je u něj někdo, kdo se o něj postará. Pokud jsem potřebovala, brala jsem děti dost často s sebou, třeba i do školy. V Německu to nebyl žádný problém, ovšem v české škole to problém je. Jako podnikatelka si můžu vzít dítě s sebou do práce. V některých typech zaměstnání je určitě možné, aby tam děti nějakým způsobem byly. Jde také o toleranci ostatních. Kdyby jste byla zaměstnavatelem, umožnila byste maminkám brát děti s sebou? Pokud by si tam ta máma dítě pohlídala, byla za něj zodpovědná a to dítě jí i pomůže, ano, to bych jí to možná i dovolila. Záleží na věku dítěte a na tom, jak spolu matka a dítě fungují. Moje babička například prodávala tašky a moje máma za ní chodila do krámu, když byla holka. Ale ona byla živnostník, to je zase jiná pozice. Tak tam je to trochu jiné, protože ona musí pracovat tolik, aby se uživila a nemá nad sebou takový bič. Líbila by se mi pracovní místa, kde by ženu chápali celostněji. To znamená s tím, že má nějaké vazby, že po škole dítě nepůjde do družiny a bude třeba dvě hodiny s mámou v práci než pojedou společně domu. Takhle to funguje tady u mně a bylo to tak i na středisku pro děti. Máte k tomu nějaký postřeh z Německa? Němci to mají buď tak, nebo tak. Mají sice skvělé školky pro děti, ale to je školka a zaměstnání je něco jiného. Já jsem tam byla jako studentka, takže jsem to mimo školu neřešila a ani jsem nebyla v těch sférách, kde bych se s tím setkala.

99

Na vizitce jméno matka V druhé části rozhovoru bych se ráda zaměřila na věci ohledně Vašich postojů k počítačům a informačním technologiím. Pracujete na počítači? Počítače byly nutností už na škole, kde jsme museli odevzdávat různé práce, takže se člověk naučil především práci ve Wordu. Teď pracuju v Linuxu, ale neumím pracovat s Excelem a grafickými programy. Hlavně používám textové editory. Máte počítač s přístupem na internet? Ano. S partnerem máme každý svůj pracovní počítač a mladší děti na ně přístup nemají. Můj nejstarší syn žije v Německu s bývalým manželem. Má k dispozici počítač, ale co vím, tak na něm hlavně hraje hry a nahrává si písničky. Ostatní děti žijí se mnou. Druhému synovi bude dvanáct let a doposud kvůli škole počítač nepotřeboval natolik, že by musel mít svůj vlastní. Občas s dovolením používal můj. Nicméně brzy bude mít opravdu svůj vlastní (můj starší počítač). Nepořizuju dětem počítač s žádným velkým nadšením, protože děti na počítači nepracují jen kvůli škole, ale daleko častěji na něm hrají hry, které já považuju z většiny za škodlivé. K čemu ho nejčastěji používáte? Hodně ke komunikaci, e-mail a potom potřebuju vytvářet různé soubory. Dělám ceny, sortiment zboží, všechno k podnikání. Ve volném čase ho moc nepoužívám, vadí mi, že na něm trávím tolik času. Absolvovala jste nějaký kurz na zvýšení kvalifikace? Ne, žádný, ale ráda bych uměla Excel a účetnictví. Takhle to dělám v ruce, v počítači by to šlo snadněji. Co třeba nějaký zkusit? Nejsem si jistá, jestli bych se přihlásila, ale za osobní individuální přístup bych zaplatila sto korun za hodinu. Přijde mi, že v kurzu by člověk ztrácel čas. Potřebuju konkrétní věci, individuální přístup. Nepotřebuju věci obecné. Mám pocit, že když budu na kurzu, ztratím tam hodně času učením toho, co nepotřebuju či umím a vyjde to nastejno jako když si ty informace budu komplikovaně a zdlouhavě hledat sama – což doposud dělám. Vidíte v práci na PC pro sebe budoucnost? Asi je to nutnost, ale docela ráda bych to někdy omezila. Hlavně komunikace přes e-mail mi zabírá moc času. Nejraději bych lidem zavolala, ale takhle má zase člověk uložené, co napsal. Bráním se tomu, mít vše na počítači a bez něj ani ránu, ačkoliv to u nás tak někdy už vypadá. Když vypnou elektřinu, oba s partnerem nadáváme, protože se nehneme z místa (úsměv). Teď se trochu zasněte a představte si, co by pro Vás bylo ideální pokud jde o práci. Určitě, aby byla v souladu s rodinou, bez toho to už nejde. Něco už praktikuju. Domácí práce mě baví, ale jsem ráda, že mám čas dělat i jiné věci, protože je tam někdo, 100

Anežka kdo mi pomůže. Chodí k nám jedna paní, která přichází o půl desáté, do té doby dělám domácí práce já. Pro mě je měřítkem určitá stabilita situace a schopnost dělat věci v klidu. Podnikání Vám tedy vyhovuje? Vyhovuje, i když je to někdy stres. Nemám pocit, že by moje děti trpěly tím, že mě méně vidí. Neměla jsem ten pocit ani v Německu, kde jsem vodila malé děti na šest hodin denně k chůvě. Myslím, že můj vztah k dětem není negativně poznamenaný tím, že s nimi trávím menší kvantitu času. Nižší kvantita neznamená automaticky nižší kvalitu. Nemám vnitřní problém s tím, že moje děti hlídá chůva a v domácnosti mi pomáhá cizí osoba, ale některé ženy s tím problém mají. Nikdy jsem nebyla svým dětem k dispozici takovým způsobem, že bych se starala pouze o ně a nic dalšího nedělala. I novorozeňátko jsem integrovala do toho, co jsem dělala, ať to bylo studium či podnikání. Přijde mi, že to naše západní pojetí mateřství má své úskalí v tom, že umožňuje rozmazlování dětí tím, že rodiče svůj život příliš přizpůsobí dítěti. V chudých zemích to nejde, tam to musí být naopak. Máte nějaký volný čas pro sebe? Jak ho trávíte? Čtu knihy nebo odpočívám tak, že si sedneme s přítelem, upíjíme čaj a povídáme si. Kromě toho ráda zpívám v kostele žalmy, v kroužku hraju s dětmi na flétnu, zajímají mě nové knihy, spíše ty odborné, koukám z okna obýváku ven do zelena…Všechno co dělám mě baví a když v práci děláte to, co vás baví, tak potom práce a volný čas splývají. Kolik byste jako rodina potřebovali na měsíc financí, abyste byli schopni fungovat? Já to vůbec nepočítám. Mám pocit, že tak patnáct až dvacet tisíc, spíš dvacet, ale nevím, jestli to odpovídá realitě. Chtěla byste k tomuto rozhovoru ještě něco dodat? Dodám jen to, že mi připadá dobré to, co se zavádí od ledna, že budou mít ženy na mateřské sedm tisíc. Někdo to kritizuje, já si ale myslím, že to přinese víc třetích dětí. Ne těch prvních, ale těch, když už si žena říká: „Už bych nemusela být doma a měla bych jít vydělávat peníze“, že jí to pomůže právě v rozhodnutí mít další dítě. Děkuji za rozhovor. Aktuální situace: Paní Anežka podniká a současně je na rodičovské dovolené. Studuje na vysoké škole, ale denní studium má nyní přerušené. Přerušila především díky neshodám na škole, které spočívaly hlavně v rozdílnosti názorů na určité věci. Neví, jestli se do této školy vrátí, ale ráda by studovala dál – buď pokračování ve studiu jako porodní asistentka nebo doktorandské studium psychologie. V Excelu se již pracovat naučila a nyní v něm dělá účetnictví.

101

Trvalo rok, než jsem něco našla. Eva 29 let

Eva

Eva vystudovala gymnázium má dvě dcery (7 a 10 let) s partnerem žije ve větším městě Pracující samoživitelka, která vystřídala různé profese a dlouhou dobu nemohla sehnat žádnou stálou práci. Sama se naučila pr acovat na počítači. Nedávno vyhrála konkurz na nové, zajímavé místo.

Máte děti? Jak dlouho jste byla doma? Mám dvě dcery. Starší je deset, s tou jsem byla doma tři roky. Pak se mi narodila druhá, které je nyní sedm a chodí do první třídy. S tou jsem byla doma celé čtyři roky. Doma jste tedy byla sedm let. Mezitím jste pracovala? Nepracovala. Jen na mateřské jsem si přivydělávala v průzkumu trhu, protože mě nebavilo jen tak sedět a nic nedělat. Jaká byla Vaše první práce po škole? Dělala jsem v Infocentru referentku a potom jsem také v rámci toho provázela turisty po městě. V cizích jazycích, především v němčině. Kolik let? Jenom půl roku. Měla jsem to na dobu určitou a potom jsem šla k Policii České republiky. Tam jsem byla na plný úvazek jako administrativní pracovnice za přepážkou. Dělala jsem řidičské průkazy. Pracovala jsem tam necelý rok – do doby, než jsem otěhotněla a šla na mateřskou. Už jsem se tam nevrátila. Měla jste možnost se tam po mateřské vrátit? Neměla, protože jsem tam měla úvazek jen na dobu určitou, a proto neměli povinnost mi místo držet. Takže mi zaplatili mateřskou a tím to pro ně skončilo. Neměli ke mně žádné jiné povinnosti. Zažila jste tam někoho, kdo se mohl z mateřské dovolené vrátit zpět na původní místo? Ženy tam byly starší než já a všechny už měly děti velké. Ty, co tam byly se mnou na dobu určitou, tam zůstaly a po roce dostaly smlouvu na dobu neurčitou. Mně jí nedali, když jsem šla na mateřskou. Byla jsem pro ně neperspektivní. Nenabídli Vám tam jinou práci s nějakými úlevami? Nenabídli. Dali mi peníze a ukončení pracovní činnosti a tím to bylo vyřízené. Když jste po těch sedmi letech doma chtěla jít do práce, tak jste šla na úřad práce? Ano šla jsem se zaregistrovat a hledala jsem si místo. Trvalo rok, než jsem něco našla. Na úřadě práce mi řekli, že jelikož jsem rozvedená a samoživitelka, tak ať už předem počítám s tím, že mi nic neseženou. 105

Na vizitce jméno matka Sháněla jste tedy práci sama? Všechnu práci jsem si sháněla sama. Od nich jsem dostala nabídku jen jednu jedinou – brigádu na čtrnáct dní do kanceláře, kde jsem přepisovala data do počítače. To bylo všechno, co mi úřad práce sehnal. Nabídli vám nějaké rekvalifikační kurzy? Nabídli. Ale já jsem na ně nakonec nešla, protože to byl třítýdenní kurz od rána do čtyř do odpoledne a ještě bych musela dojíždět. To bych s dětmi vůbec nemohla zvládat. Můžu se zeptat, co to bylo za kurzy? Chtěla jsem kurz na účetnictví nebo kurz práce na počítači. Ale nakonec jsem se všechno naučila sama. Koupila jsem si počítač a příručky a učila se z nich. V té době už jste měla nějaké zaměstnání? Ne, to jsem neměla žádné. Nechtěla jste zahálet? Asi tak. Bavilo mě to. Účetnictví jsem se nakonec neučila, ale naučila jsem se pracovat na počítači. Jak jste si hledala práci? V inzerátech, na internetu a v novinách. Mezitím jsem dělala různé brigády. Třeba průzkum trhu, ochutnávky o víkendech v supermarketech a podobně. Všechno to bylo na dohodu? Nikdo Vám nenabídl nějaký úvazek? Stálý pracovní poměr? Všechno to byly takové nárazové akce. Třeba ochutnávky – to vám z agentury zavolají jednou za dva měsíce, že potřebují člověka na víkend. To jsem dělat mohla. Zase jsem ale nemohla kvůli dětem jet někam na týden do Budějovic nebo do Prahy, i když to bylo třeba dobře zaplacené, i s cesťákem a stravným. To ale nebylo v mých možnostech – nemohla bych děti nechat tak dlouho samotné. Byl to jeden z požadavků potencionálních zaměstnavatelů, abyste mohla jezdit na různá školení? Přesně tak. Aby měl člověk auto, řidičák a neměl děti. Aby mohl kdykoliv sednout a na zavolání přijet. Neptali se Vás, jestli máte možnost hlídání nebo jak byste sladila práci s rodinou? Vy jste říkala, že jste samoživitelka. Zajímalo je to? Zajímalo, ale tak nějak v jejich prospěch. Když jim řeknete, že nemůžete jednou, dvakrát, tak vám potřetí už nezavolají. Seženou si někoho jiného, kdo může. Po téměř roce po skončení mateřské se Vám podařilo najít práci. Co jste dělala? Byla jsem zaměstnaná v redakci místního deníku, kde jsem pracovala jako referentka oddělení péče o čtenáře. Měla jsem na starosti distribuci, reklamace, prodej novin, předplatné. 106

Eva Jak jste se na tuto pozici dostala? Vyhrála jsem konkurz. Měla jsem flexibilní pracovní dobu, což mi vyhovovalo. Než se do toho člověk zaběhnul, tak měl velkou volnost. Ve smlouvě jsem měla uvedeno, že musím odpracovat čtyřicet hodin týdně, ale bylo jedno, jestli jsem tam byla jeden den čtyři hodiny a druhý den deset hodin. Jaké na Vás měli požadavky? Abych měla řidičák, uměla komunikovat s lidmi, pracovat s počítačem, telefonovat, abych se nestyděla lidi oslovit. Proč si myslíte, že jste ten konkurz vyhrála? No, asi jsem je ukecala (úsměv).

Vy jste takový komunikativní typ. Myslím, že je docela zaujalo to, že jsem znala produkt. Protože tyhle noviny čtu, jsem místní a o kraji vím hodně. Měla jsem různé nápady. Věděla jsem, jak noviny nabídnout a třeba zlepšit nebo přilákat předplatitele. A to jsem na ně na tom konkurzu všechno „vysypala“. Myslím, že tím jsem zapůsobila. Tohle místo pro Vás bylo takovým odrazovým můstkem. Chtěla jste tam zůstat? Bavilo Vás to? Bavilo mě to. Ale šla jsem pryč, protože jsem dostávala pouze minimální mzdu a cesťák, který nepokrýval ani to, co jsem projela. A na moje návrhy na zvýšení platu nebo zvýšení alespoň toho cesťáku nebyla žádná odezva. Proto jsem dala výpověď. Myslím, že žena, která je sama se dvěma dětmi je z toho nemůže uživit. Pak jsem navíc měla takový pocit, že tu firmu i sponzoruju. Například tím cesťákem a prací o víkendu. Vůbec už to bylo strašně vyčerpávající. Takže nakonec se z flexibilní pracovní doby stala doba od nevidím do nevidím. Tak jsem dala výpověď. Teď se dostáváme k Vašemu současnému zaměstnání, ze kterého úplně záříte. Jak jste se k němu dostala? To byla úplná náhoda. Byla jsem přesvědčená o tom, že dám v redakci výpověď a budu si zase v klidu užívat jako nezaměstnaná, přitom s těmi samými penězi, jako když jsem byla zaměstnaná. A pak jsem našla v našich novinách inzerát – pojišťovna tady ve městě sháněla asistentku pro svou oblastní manažerku. Poslala jsem tam životopis a nic se nedělo. Teprve až po měsíci mi přišla pozvánka na konkurz. Tak jsem na něj šla a vyhrála jsem ho. Co myslíte, že bylo důvodem Vašeho úspěchu? Proč jste pro ně byla nejzajímavější? To vůbec nevím. Protože jsem jim řekla, že jsem v pojišťovnictví vůbec nikdy nedělala. A že by mě vlastně chtít ani neměli. A oni mi druhý den zavolali, že mě berou. Jak to vypadá v současné práci? Mám pevnou pracovní dobu od osmi ráno do čtyř. Děti jsou nyní ve čtvrté a v první třídě a protože družina funguje až do pěti, tak mi to časově vychází. Děti za mnou přijdou do práce a jedeme domů. 107

Na vizitce jméno matka Můžete mluvit o platu? Určitě můžu. Nabídli mi patnáct tisíc základní plat plus provize za sjednaná pojištění. Myslím, že se to s těmi provizemi vyšplhá tak na dvacet tisíc, což je úplně super. Stíháte k tomu ještě jinou práci? No, abych se přiznala, tak jelikož jsem zvyklá nezahálet, pořád něco dělám. Ještě pracuju pro jednu reklamní agenturu, která dělá plakáty na billboardy. Jednou za měsíc pošlou plakáty a já jim je dojdu vyměnit. Vydělám si tím tak tři až čtyři tisíce za měsíc. Myslím, že je to finančně celkem zajímavé, tak jsem u toho zůstala. Jak to všechno stíháte? Jak to stíhám? No, tak co je poblíž, tak to dojdu vyměnit třeba o polední přestávce. Nebo o víkendu. To je různé. Po pracovní době třeba od těch čtyř hodin. Jak kdy a jak moc toho je. Když je toho víc, tak si třeba vezmu odpoledne volno a udělám to za jedno odpoledne. Ještě dělám průzkum trhu, ale to už opravdu jenom minimálně. Do toho už se moc nepouštím. A víc času už opravdu nemám. Jste mladá, určitě kolem sebe máte hodně známých. V čem vidíte hlavní problém uplatnění maminek s malými dětmi na trhu práce po mateřské dovolené? Co je největší překážkou? Ono je to těžké. Když jsem byla po škole, končila jsem na svém prvním místě a hledala si zaměstnání, tak mi řekli buď že jsem mladá a budu mít děti nebo že nemám praxi. A když jsem děti měla, tak mi řekli: „No jo, vy zas máte děti...“. Oni ti zaměstnavatelé mají představu, že maminky budou do třiceti bezdětné a od třiceti budou mít dítě, které bude od jednoho roku samostatné a nebudou s ním muset být doma. A taky je to o tom, že dneska není jednoduché najít práci, která by se dala skloubit se školou a školkou. Mě to stálo dost námahy. Kamarádky mi říkaly: „Tak jdi třeba prodávat. Vždyť na každým druhým obchodě visí cedulka, že přijmou prodavačku.“ Oni hledají, jenomže je to práce od devíti do šesti, co mají otevřeno. To si může dovolit málokterá maminka, protože málokterá má manžela, který přijde z práce ve tři nebo čtyři hodiny a může se postarat o dítě. Myslím, že to si zaměstnavatelé neuvědomují, a proto maminky nemůžou najít práci. Vy jste si na mateřské přivydělávala. Jak jste to řešila? Vždyť jste byla samoživitelka? Řešila jsem to tak, že jsem si brala děti s sebou nebo jsem pracovala o víkendech, kdy děti jezdily k tatínkovi. Takže tím jsem to měla „jednodušší“, že jsem víkendy měla volné.

108

Eva Co myslíte, že by maminkám pomohlo? Maminkám by mohli pomoct tatínkové, kteří by se o dětičky více starali a nepřišli by se domů jenom najíst a vyspat. A zaměstnavatelé, kteří by si uvědomili, že maminky nejsou stroje. Že se někdo o ty děti postarat musí. Že není reálné, aby ženská byla v práci od šesti ráno do šesti večer. Horší je, že oni vám třeba dají zkrácenou pracovní dobu, ale zase vám seberou polovinu peněz. To už můžete být rovnou doma. Máte doma počítač? Baví vás práce na něm? Ano, baví. Doma jsem spíš na internetu. V práci dělám v dalších programech. Co všechno na něm umíte? Pracovat s internetem, fotkami. Zpracovávat je nebo měnit ve Photoshopu, to jsem se naučila v redakci. A potom klasické věci – Word, Excel, Outlook. Používala jste počítač na mateřské dovolené? Ne, pořídila jsem si ho, když sem byla po mateřské nezaměstnaná. Učila jsem se s ním pracovat. V podstatě jsem s tím „zabíjela“ čas. Když je člověk doma, má za chvilku všechno obstarané, tak jsem byla ráda, že mám internet. Přes něj jsem rozeslala hodně životopisů a nabídek a ony se ty firmy ani neozvaly. Ale alespoň toho člověk trochu využil, než někde bloumat po městě. Říkáte, že jste se s počítačem učila sama. Je něco, co byste se na něm chtěla ještě naučit, něco zlepšit? Koupila jsem si vypalovačku, tak se teď učím vypalovat DVD a CD. To, co potřebuju pro svou práci, zvládám. Teď se moc s počítačem neučím, protože se zaškoluju pro svou novou práci a nemám čas. Pokud byste chtěla navštívit nějaký počítačový kurz, kolik byste za něj byla ochotna zaplatit? Základy zvládám, pokud by to bylo něco pro mě důležitějšího, co bych využila, tak, já nevím, tak sto padesát korun za hodinu. Říkala jste, že vás práce na počítači baví. Vidíte v práci s ním budoucnost? Určitě. Myslím, že bez počítače a bez internetu už se neobejdu. Co od Vás zaměstnavatel požadoval ohledně práce s počítačem? Musela jsem umět psát na klávesnici. Během týdne jsem se musela naučit všechny speciální programy, které tam máme. Paní, která tam byla přede mnou, nebyla schopná se tuhle práci s počítačem naučit. Byla zvyklá všechno psát ručně, všechno odesílat ručně.

109

Na vizitce jméno matka Procházela jste nějakým školením? Přijel za mou náš správce sítě, který má na starosti počítače a všechno mi vysvětlil. Vše mi ukázal během jednoho dne. Pak už jsem byla takový samouk za pochodu. Když nějaká práce přišla, tak už jsem se to musela naučit a zapamatovat si to. Je něco, pokud jde o práci, co byste si představovala pro sebe jako ideální? Chtěla byste třeba podnikat? Chtěla bych vyhrát ve sportce sto padesát milionů a dál se nemuset živit... ale vážně – ideální pro mě jako maminku samoživitelku se dvěma dětmi je práce na plný pracovní poměr. Mít plat alespoň patnáct tisíc čistého a pracovní dobu od osmi do třech hodin. Chtěla byste zůstat v tomto oboru nebo by Vás lákalo ještě něco jiného? Nevím… jsem tam teď teprve chvilku, takže jsem z toho nadšená a učím se. Zrovna jedu na týden na školení. Zatím mě to baví, takže bych tady teď chtěla zůstat určitě co nejdelší dobu. Nechodím domů s hlavou plnou starostí a proti předchozí práci mám i více času na děti. Finančně je to zajímavé, a navíc se člověk pozná se spoustou zajímavých lidí. Máte možnost hlídání, pokud potřebujete? Když potřebuju někam odjet, tak mi s hlídáním pomáhá rodina nebo kamarádka. Ona má taky děti, tak si trochu vypomáháme. Ona mi teď pomáhá trochu víc než já jí, protože je na mateřské, a tak má více času. Jak trávíte volný čas, pokud ho máte? Volný čas mám tak od osmi večer, když děti usnou. Většinou ho trávím u počítače. Píšu si s kamarádkama, protože přes den člověk nemá kdy si s nimi popovídat. Taky chodím tak dvakrát do týdne cvičit. A občas s přítelem zajdeme na skleničku, když jsou děti na víkend u tatínka. Přes týden děti vodím na kroužky, o víkendech jezdíme na výlety nebo nakupujeme. Jednou za čtrnáct dní jezdí k tatínkovi, takže mám víkend jenom sama pro sebe. Tak ležím a nic nedělám nebo uklízím a doháním to, co jsem přes týden nestihla. Máte přítele. Žijete ve společné domácnosti? Žijeme, ale on jezdí s kamionem, takže to vyjde, jako bychom spolu ani nežili. Společnou kasu nemáme a ani bych to nechtěla. On staví a do toho dává své finance, investuje. O objekt, ve kterém bydlíme, se starám já a on mi přispívá. Je něco, co byste chtěla k tomuto rozhovoru dodat? Nevím, myslím, že jsem to měla zkomplikované tím, že jsem byla rozvedená a byla jsem sama s malými dětmi. To mohlo odradit hodně zaměstnavatelů. Docela mě překvapilo, že i na tom pracáku mě na to hned upozornili. A odepsali mě hned, aniž by věděli nebo zjistili něco o mé kvalifikaci. Děkuji za rozhovor. 110

Eva

111

ESF napomáhá rozvoji zaměstnanosti podporou zaměstnatelnosti, podnikatelského ducha, rovných příležitostí a investicemi do lidských zdrojů. „Tento dokument byl vytvořen s finanční podporou Evropské unie a České republiky. Obsah tohoto dokumentu je plně v zodpovědnosti příjemce grantu a nelze jej v žádném případě považovat za oficiální stanovisko Evropské unie a České republiky.“

Aktivity Attaveny, o.p.s.:

www.attavena.cz, [email protected]

Vydala Attavena, o.p.s. v rámci projektu I myš může být kamarádka! v roce 2007 Vytiskla: Tiskárna Posekaný Autoři: Jan Maule, BBS, Ing. Jitka Šimková Náklad 1000 kusů ISBN: 80-86778-26-6

Na vizitce jméno Matka