Čokoládovny v oblasti Podmokel pod vedením saských průmyslníků ( ) diplomová práce

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny

Čokoládovny v oblasti Podmokel pod vedením saských průmyslníků (1853 – 1918) diplomová práce

Autor: Bc. Tereza Syrová Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc. Rok: 2011

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci na téma „Čokoládovny v oblasti Podmokel pod vedením saských průmyslníků (1853 – 1918)“ vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Tereza Syrová V Praze, dne 5. 5. 2011

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Prof. PhDr. Ivanu Jakubcovi, CSc. za odborné vedení, za jeho cenné rady, trpělivost a shovívavost při tvorbě diplomové práce.

Velké díky patří Mgr. Andree Janderové ze Státního oblastního archivu v Praze, Mgr. Janu Němcovi ze Státního okresního archivu v Děčíně a Jiřímu Bockovi ze Státního okresního archivu v Liberci za jejich vstřícnost, laskavost a nevšední ochotu poskytnout mi materiály k sepsání této práce. Dále děkuji za velkou ochotu zaměstnancům Státního okresního archivu v Děčíně, zaměstnancům Státního okresního archivu v Liberci, zaměstnancům Státního oblastního archivu v Praze a zaměstnancům Státního oblastního archivu v Děčíně .

Největší upřímné díky patří mým rodičům za velkou podporu při studiu, za rodinné zázemí, motivaci a především za trpělivost. Právě jim bych chtěla tuto práci věnovat.

Abstrakt Tato práce charakterizuje život v pohraniční vesnici Podmokly v období mezi roky 1853-1918. Autor uvádí pronikání saského kapitálu v této době a dále rozvíjí podnikání saských Němců převážně v oblasti čokoládového průmyslu. Zaměřuje se na čokoládovny, které tam v této době vznikaly, a to na čokoládovny Jordan&Timaeus, Hartwig&Vogel a Otto Rüger. Nejdříve se zaměřuje na vývoj Podmokel, na charakteristiku doby, výši cel a celních přirážek týkajících se surovin vhodných na výrobu čokolády a kakaa. V práci autor uvádí dobový postup při výrobě čokolády, recepty a kuriozity, které s výrobou čokolády souvisely. Při rozboru čokoládoven se autor zaměřuje na historii vzniku čokoládovny, na popis továrny a její přebudování, na sociální politiku, na dodržování předpisů a zákonů, které v této době vznikaly. Dále autor prozkoumává oblast reklamy, světových výstav, prodeje a výroby čokolády a firemní struktury. Práce je sepsána primárně z dobových pramenů, popř. z moderní časopisecké literatury a odborných studií.

Klíčová slova: Čokoláda, čokoládový průmysl, kakao, Podmokly, Rakousko-Uhersko, světová výstava, Jordan&Timaeus, Hartwig&Vogel, Otto Rüger, sociální politika, živnostenský

zákon 1883, cla.

JEL klasifikace: N530, N630, N730

Abstract This graduation thesis describes life in the border village Podmokly in the period between 1853-1918. The author presents the penetration of the Saxon capital at this time and further developing the business mostly Germans from Saxony in the chocolate industry. It focuses on chocolate, which at that time originated in the village, and the chocolate Jordan & Timaeus, Hartwig & Vogel, and Otto Rüger. Initially focused on the development of village Podmokly, the characteristic time, the amount of customs duties and surcharges on raw materials for production of chocolate and cocoa. In this work the author shows contemporary practice in the manufacture of chocolate, recipes and curiosities, which were associated with the production of chocolate. The analysis of chocolate, the author focuses on the history of chocolate on the description of the factory and its reorganization, social policy, in compliance with regulations and laws that were created at this time. Furthermore, the author explores the field of advertising, international exhibitions, sales and production of chocolate and firm structure. The work is drawn primarily from contemporary sources, or. journal of modern literature and scientific studies

Key words: Chocolate, chocolate industry, cocoa, Podmokly,

Austria-Hungary,

Word

exhibition, Jordan&Timaeus, Hartwig&Vogel, Otto Rüger, social policy, The Trans

Licensing Act 1883, duty.

JEL classification: N530, N630, N730

Zkratky a klíčová slova atp.

a tak podobně

c.k.

císařsko-královská

inv. č.

inventární číslo

k.

karton

k.k.

kaiserlich- königliche

No.

Number = číslo

pozn.

poznámka

resp.

respektive

s.

strana

SOA

Státní oblastní archiv

SOkA

Státní okresní archiv

tzv.

tak zvaný

Vol.

Volume = svazek, ročník

vyd.

vydání

zl.

zlatých

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................................... 9 1. KAPITOLA 1: HISTORICKÝ EXKURZ......................................................................................... 16 1.1. OBEC PODMOKLY ........................................................................................................................... 20 1.2. ROZVOJ DŮLEŽITÝCH ZÁVODŮ A PRŮMYSLU, KTERÉ BYLY V PODMOKLECH ZŘÍZENY .................... 24 1.3. ROZMACH OBCE V OBLASTI BYDLENÍ, ZABEZPEČENÍ OBČANŮ A CESTOVÁNÍ................................... 28 2. KAPITOLA 2: KAKAO A ČOKOLÁDA ......................................................................................... 33 2.1. PŮVOD KAKAA ................................................................................................................................ 33 2.2. ZÍSKÁNÍ A VÝROBA KAKAA ............................................................................................................. 34 2.3. ROZŠÍŘENÍ KAKAA .......................................................................................................................... 36 2.4. RECEPTY A NÁHRAŽKY KAKAA ....................................................................................................... 40 2.5. VÝROBA ČOKOLÁDY ....................................................................................................................... 43 2.6. ČOKOLÁDOVNY .............................................................................................................................. 46 3. KAPITOLA 3: CELNICTVÍ .............................................................................................................. 47 3.1. EXPANZE SASKÉHO KAPITÁLU DO PODMOKEL ................................................................................ 54 4. KAPITOLA 4: ČOKOLÁDOVNY V OBLASTI PODMOKEL ..................................................... 55 4.1. JORDAN&TIMAEUS ......................................................................................................................... 56 4.1.1. Historie................................................................................................................................... 56 4.1.2. Finance................................................................................................................................... 58 4.1.3. Sociální politika a dělnická otázka ve všeobecném kontextu.................................................. 60 4.1.4. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců ..................................................................... 62 4.1.5. Pracovní pořádek ................................................................................................................... 65 4.1.6. Ochranné známky a ocenění................................................................................................... 66 4.2. HARTWIG&VOGEL.......................................................................................................................... 69 4.2.1. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců ..................................................................... 70 4.2.2. Plány pro rozšiřování továrny................................................................................................ 72 4.2.3. Finance a vedení společnosti.................................................................................................. 74 4.2.4. Ochranné známky a ocenění................................................................................................... 76 4.3. OTTO RÜGER................................................................................................................................... 79 4.3.1. Historie................................................................................................................................... 79 4.3.1. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců ..................................................................... 80 4.3.2. Plány pro rozšiřování továrny................................................................................................ 81 4.3.3. Zplnomocnění ......................................................................................................................... 82 4.3.4. Ochranné známky a ocenění................................................................................................... 83 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 85 PŘÍLOHY................................................................................................................................................. 89 JORDAN&TIMAEUS ................................................................................................................................ 90 Ozdobný dopisní papír ..................................................................................................................... 90 Ochranné známky............................................................................................................................. 90 HARTWIG A VOGEL................................................................................................................................ 92 Ozdobný dopisní papír ..................................................................................................................... 92 Čokoládové mince ............................................................................................................................ 93 Živnostenský list ............................................................................................................................... 93 „Die Deutschböhmische Ausstellung 1906“ v Liberci..................................................................... 94 OTTO RÜGER ......................................................................................................................................... 95 Ozdobný dopisní papír ..................................................................................................................... 95 Ochranné známky............................................................................................................................. 96 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA STROJOVÉHO ZAŘÍZENÍ V ČOKOLÁDOVNĚ............................................................. 97 ZDROJE ................................................................................................................................................... 99

Seznam tabulek Tabulka č. 1. Růst počtu domů a obyvatel podle jednotlivých dekád v období 1800-1910....................... 22 Tabulka č. 2. Růst počtu staveb a počet staveb rozestavěných a dokončených v pětiletých časových intervalech od roku 1866 do roku 1920 ..................................................................................................... 28 Tabulka č. 3. Mzdy jednotlivých výdělečných činností v kategorii mužů a dětí z roku 1856 ................... 31 Tabulka č. 4. Spotřeba kakaa v Německu pro vybrané roky nejdříve celkově v tunách a i ve spotřebě kakaa na obyvatele..................................................................................................................................... 37 Tabulka č. 5. Spotřeba kakaa na osobu v celé populaci v jednotlivých státech ......................................... 38 Tabulka č. 6. Výše celního tarifu u vybraných surovin k roku 1892 ......................................................... 50 Tabulka č. 7. Výše celní přirážky u vybraného zboží k roku 1910............................................................ 52 Tabulka č. 8. Celní sazba v korunách pro vybrané suroviny k roku 1910 ................................................. 53

Úvod Od

počátku

19.

století

docházelo

k rozšiřování

a

praktické

rozvoji

ekonomického myšlení, modernizaci ekonomiky, k diferencovanému procesu kapitalistické transformace. Přechod od agrární společnosti k moderní společnosti je znám jako první a druhá fáze průmyslové revoluce, která započala jako cílená industrializace a kapitalizace společnosti a výroby. V této době docházelo k formování moderního českého národa a k tzv. českému hospodářskému zázraku. Od poloviny 19. století, kdy se v českých zemích začalo projevovat gründerské období, se většina obyvatel v malých vesnicích živila převážně zemědělstvím, zajímala se primárně o křesťanské desatero a inklinovala k rodině. Hlavními investory, kteří působili v české kotlině, byli Němci a bez německého kapitálu by nevzniklo ve druhé polovině 19. století tolik významných velkých továren či podniků. Čeští podnikatelé dominovali v malých závodech do dvaceti zaměstnanců, velké továrny vlastnili Němci s hlavním podílem německého kapitálu. Vývoj čokoládového průmyslu v Rakousko-Uhersku1 měl diferencovaný průběh na rozdíl od zahraničních zemí, ovšem podhoubí, základna, bylo stejné. Bylo třeba postupných, ovšem zásadních, společenských, politických a průmyslových změn. S úspěšným rozvojem čokoládového průmyslu úzce souvisela celní správa a celní zákony, zvyšování mezd, a tedy i zvyšování životní úrovně obyvatelstva, a především pěstování cukru a cukrovarnictví. Neslazená čokoláda nebyla oblíbená, a proto se nemohla rozšířit jako báječná pochutina užívaná širokou veřejností. Bohatí lidé ji sice konzumovali, ale nikoli pro její lahodnou chuť, nýbrž pro blahodárné účinky a pocit luxusu. Modernizace průmyslu umožnila stavbu železnice, obchod, podnikání, zvýšila snahu o výhodné investování do neprobádané půdy, a podnítila rozvoj čokoládového průmyslu. Konjunktura průmyslu zvyšovala výkonnost strojů, vyvolala rozvoj zemědělství, průmyslu a kapitalistického podnikání. Díky modernizaci a mechanizaci a. průmyslové revoluci se prohloubila dělba práce, zvětšoval se vnitřní trh, bylo potřeba vybudovat infrastrukturu, zdokonalit dopravu a propojit strategicky důležitá průmyslová města a místa. V důsledku této modernizace společnosti docházelo k vyšší mobilizaci surovin a hotových produktů, celkově se změnil ráz výrobních a spotřebních odvětví.

1

V roce 1867 vzniklo soustátí Rakousko-Uhersko, které mělo společného panovníka, měnu, armádu, ministerstva zahraničních věcí a ministerstvo financí. Ovšem velice se lišilo vyspělost jednotlivých částí monarchie. Předlitavsko, kam spadaly i České země, bylo v monarchii průmyslově nejvyspělejší. GERŠLOVÁ, J., Vývoj hospodářství českých zemí do první světové války, in: HO 8, 1997, 1-2, s. 36

9

V diplomové práci se budu zabývat rozvojem obce Podmokly od nástupu kapitalistických průmyslníků ze Saska až do skončení první světové války. Zaměřím se na vývoj čokoládového průmyslu v Podmoklech a na rozvoj čokoládoven během sledovaného období. Cílem práce je podrobněji nahlédnout do fungování továrny, investování saského kapitálu do čokoládoven a přiblížit výrobu čokolády ve zkoumaném období. Tato oblast je zcela neprobádaná. Neexistuje žádná ucelená publikace vztahující se k problematice čokoládoven v oblasti Podmokel, ba neexistují ani publikace, které by danou problematiku alespoň z části tématu pokryly. Proto práce vychází převážně z pramenů či z dobových zdrojů. Celá diplomová práce je rozčleněna do čtyř kapitol, resp. částí. V první části uvedu aspekty průmyslového podhoubí v Rakousko-Uhersku2 ve zkoumané době. Zabývat se budu především rozvojem průmyslu, obchodu, zrušením cechů, poddanství a nevolnictví. Díky krátké syntéze pramenů poukáži na diferencovaný vývoj v oblastech monarchie. Pro další výzkum je důležité upřesnit body, na které zaměřím studium o obci Podmokly. 1.

Podstatné je správné zařazení obce do příslušné vývojové

průmyslové oblasti. Každá oblast se rozvíjela rozdílně a města v totožných zónách vykazují identické znaky, kterými jsou: hustota obyvatelstva, přirozený přírůstek obyvatel, počet pracujících občanů v průmyslu, životní úroveň. 2.

Klíčový moment pro vytvoření průmyslu byla velice dobrá

dopravní síť v obcích, kde k tomuto účelu byla využívána. V zemědělských a neúrodných oblastech nemělo žádný smysl stavět železnici, pokud po ní nebylo co dovážet. 3.

Příhraniční oblasti byly relevantním bodem pro obchodování

s Německem a Němci zde zakládali filiální podniky mateřských firem. Při analýze vývoje průmyslu v Podmoklech uvedu přehled založených podniků, rozvoj infrastruktury města, zavedení kanalizace a modernizace obce. Zmíním, proč bylo pro saské průmyslníky výhodné založit živnost právě v Podmoklech, jaké důvody je k tomu vedly, přiblížím životní podmínky obyvatel v obci, jejich pracovní možnosti, mzdu, bydlení a rozvoj cestování. Základní otázky, na kterými se budu v první kapitole zabývat se týkají příčin rozvoje obce. Proč saští průmyslníci zakládali filiální pobočky velkých německých 2

Časové vymezení spadá do období od roku 1848-1918, tedy ještě před vznikem Rakousko-Uherska.

10

firem v Podmoklech? Jaký mělo vliv působení zahraničního kapitálu na rozvoj města a jak se město rozvíjelo? Jak v uvedené době lidé žili, jak stoupala životní úroveň občanů? Jak se rozvíjel cestovní ruch ve městě? Druhou část věnuji původu kakaa, získání a výrobě kakaa, jeho rozšíření, receptům a náhražkám, které se místo kakaa užívaly, výrobě čokolády a uplatnění této teorie na samotné čokoládovny. Budu se také věnovat dovozu kakaových bobů pouze se zaměřením na dovoz Rakousko-Uherska (popř. Německa) a výrobu čokolády. Uvedu, jak se čokoláda vyráběla, jaké byly v té době recepty a také úskalí výrobců čokolády ve formě náhražek kakaa a kakaového másla použitím rostlinných nebo živočišných tuků. Rozeberu, jak pracovníci získávali kakaový prášek z kakaových bobů. Výroba čokolády se v počátcích razantně neodlišovala od svých konkurentů3 a ani čokoláda nebyla lahodná a chutná jako dnes. Postupem času se výrobci pokoušeli s využitím moderních technologií nalézt nové výrobní postupy, diferencovat produkt. Na základě prosperity své firmy zakládali pobočky v Rakousko-Uhersku, rozšiřovali obchod a působení podnikání. Díky neobyčejným přísadám, které přidávali do čokolády (skořice, muškátový oříšek, islandský mech, vanilka) vznikala chuťově netradiční čokoláda, např. Milánská, Vídeňská, Islandská atd. Dle podílu kakaového másla se určovala kvalita čokolády. Čím vyšší podíl kakaa směs pro výrobu čokolády obsahovala, tím kvalitnější byla čokoláda. Výrobci s pokročilou modernizací odlévali tekutou čokoládu do forem, načež vznikala tabulková čokoláda, čokoládové figurky, mince a ve dvacátých letech 20. století byl vyroben i první adventní kalendář.4 Kvalitní čokoláda, tzn. bez náhražek a nežádoucích příměsí, byla velice drahá a čokoládu si mohli dovolit pouze bohatí občané. Třetí kapitolu věnují clům, celním sazebníkům a přirážkám, které stát kladl dovozcům a vývozcům surovin. Pokud by neexistovala cla, překážky v mezinárodním obchodě, pokud by nedocházelo ke kartelizaci, zvyšování cen komodit a problematickému a zbytečně drahému dovozu zboží, by pravděpodobně nikdy nevzniklo tolik německých, resp. saských, filiálních poboček na území RakouskoUherska a v celém pohraničí. Pro německé výrobce bylo snazší založit pobočku v Rakousko-Uhersku při hranicích se Saskem, než hotové zboží na Rakousko-Uherský trh dovážet. Díky vysokým celním poplatkům nebyl obchod přes hranice výhodný. Zaměřím se vývoj celnictví na území Rakousko-Uherska ve zkoumaném období, na 3

Prvopočátky výroby čokolády sahají do 20. let 19. století. V průběhu vývoje, již v 50. letech 19. století, se objevovaly rozdíly mezi čokoládovnami především v mechanizaci výroby. 4 Adventní kalendář jako jedna z prvních společností na trh přivedla firma Otto Rüger.

11

příkladu surovin potřebných k výrobě čokolády, uvedu výši tarifů a celních přirážek. Suroviny potřebné k výrobě čokolády, u nichž budu uvádět výši tarifů, jsou primárně kakao, cukr, kakaové boby, skořice, vanilka, kardamon. Pro srovnání zmíním i výši cel u jiných surovin, např. u citrusových plodů a tabákových výrobků. Dále se budu zabývat expanzí saského kapitálu do Podmokel. V poslední části diplomové práce učiním analýzu konkrétních čokoládoven, které vznikly v oblasti Podmokel. Uvedu všechny tři čokoládovny chronologicky od roku

založení.

Nejprve

vznikla

čokoládovna

Jordan&Timaeus,

následně

Hartwig&Vogel a konečně Otto Rüger. U každé z čokoládoven budu systematicky postupovat ve členění kapitol.5 Nejprve uvedu historický vývoj čokoládoven, jejich vznik v Německu, tedy v jejich mateřské zemi, a následně vznik pobočky v RakouskoUhersku. V následující subkapitole se budu zabývat financemi, které jsem o příslušné čokoládovně dohledala. U firmy Jordan&Timaeus uvedu informace o návratnosti investic a primárně kapitál potřebný ke koupi továrny v Oldřichově a Podmoklech. U čokoládovny Hartwig&Vogel seznámím čtenáře se stanovami akciové společnosti firmy, výší jistiny a ceny akcií. U firmy Otto Rüger se budu zabývat především vznikem čokoládovny a zplnomocněním právníka JUDr. Adolfa Bergmanna ve věcech a záležitostech týkajících se čokoládovny. Příští podkapitolu věnuji sociální politice v oblasti zaměstnanosti. Díky archivním materiálům jsem dohledala údaje o počtu zaměstnanců v příslušných čokoládovnách, u firmy Jordan&Timaeus jsem našla i pracovní řád továrny, který též v kapitole uvádím. Nedílnou součástí celé poslední kapitoly jsou informace o reklamě, kterou jednotlivé firmy využívaly k propagaci svých výrobků. Informace o užití reklamy a především o užití ochranných známek byly velice těžko dostupné. Část údajů jsem nalezla v nepřístupném a nezpracovaném fondu čokoládovny Diana, resp. čokoládoven Nestlé, který je umístěn ve Státním oblastním archivu v Praze. Další údaje jsem dohledala v odborných studiích z německých univerzit (Lipsko, Berlín). Syntézou rešerše literatury jsem vycházela z archivních materiálů okresního úřadu v Děčíně, z oblastního archivu v Liberci a z dobových vydaných pramenů jako jsou cestopisy, paměti, záznamy, kroniky. Dohledání literatury nebylo snadné stejně jako zpracování pramenů. Časopisecké studie o životě v Podmoklech bohužel nevycházejí, jelikož se jedná o úzce specifickou oblast, která není žádným klíčovým mezníkem pro to, aby byla studie vytvořena. Stejně tak lze velice špatně dohledat jinou 5

S přihlédnutím ke zdrojům a pramenům.

12

literaturu o vývoji města Podmokly, než publikace napsané v německém (moderní i v českém) jazyce. Archivní prameny (dopisy, faktografické údaje, obchodní smlouvy) jsem zvolila hlavně pro přesnost, objektivnost a s naprostou pečlivostí jsem je skládala kus po kusu k sobě. Studium pramenů bylo velice náročné, časově zdlouhavé, ale o to zajímavější. Jsem velice potěšena, že se mi podařilo dohledat výši mzdy z roku 1856 u profesí, které se na Děčínsku nacházely6 a důkazy o rozvoji cestovního ruchu, zvyšování návštěvnosti Podmokel, sousedního Děčína a okolí, které jsou dochovány v dobových průvodcích po kraji. Při průzkumu pramenů jsem navštívila archiv v Děčíně, Liberci a v Praze. Byl mi zpřístupněn i nezpracovaný fond firmy Diana (nyní Orion – resp. Nestlé), kde jsem objevila velice cenné a staré ochranné známky firmy Hartwig&Vogel, korespondenci firmy Diana ohledně platnosti a prvenství ochranných známek se zahraničními výrobci čokolády z Francie, Maďarska, Švýcarska a Brazílie. Ve Státním oblastním archivu Litoměřice, v děčínské pobočce, jsem našla archivní materiály k firmám Otto Rüger, Hartwig&Vogel a Jordan&Timaeus. Firma Otto Rüger má, bohužel, v archivních materiálech, ve srovnání se svými konkurenty, zachováno velice málo materiálů. Kromě návrhu továrny a popisu umístění polohy zboží, užití místností a skladů, návrhu na zvětšení továrenského komplexu a komína, stížnosti na majitele firmy Otto Rüger ohledně vymalování stropu ve svém domě bez povolení, jsem nenašla žádné přínosnější archivní materiály. Dobře

dochované

jsou

materiály

zbývajících

dvou

firem.

Firma

Jordan&Timaeus působila v Podmoklech již od roku 1853, byla nejstarší čokoládovnou v Podmoklech, a jednou z prvních firem v obci, která byla založena saskými průmyslníky. V archivních materiálech jsem našla plány továrny, žádosti o prodloužení pracovní doby zaměstnancům, výši mzdy, hlavičkové papíry, množství vyrobené čokolády za příslušné roky, směr vývozu čokolády. U druhé firmy Hartwig&Vogel (později Diana) jsem dohledala plány továrny, žádosti o prodloužení pracovní doby, stížnosti zaměstnanců na vykořisťování zaměstnavatelem, obchodní smlouvy a brožury zasílané do Belgie či Švýcarska z roku 1898, čokoládové mince s průvodním dopisem, který je datuje k roku 1898. Čokoládové mince byly zabalené v modrém ubrousku s vyrytým reliéfem hlavy, který je za dlouhou dobu již poškozený a dá se špatně

6

Údaje jsou uvedeny v kapitole o čokoládovně Jordan&Timaeus a v příloze.

13

identifikovat.7 Dále plány na rozšíření továrny, umístění strojů, zabezpečení pracovníků a obchodní podmínky firmy při exportu čokolády. Z knižních monografií či odborných publikací za klíčovou literaturu o vývoji vesnice, resp. města Podmokly, považuji především publikace od autorů Londgmana, Steina,8 Maudera a Pislinga.9 Autoři Londgman, Stein a Mauder10 přinesli velice cenné poznatky týkající se vývoje obce, resp. města, a poskytli podrobné informace o rozvoji firem v Podmoklech. Rudolf Lodgman von Auen (celým jménem), byl ve své době politikem ze Sudet a Emil Mauder pracoval jako historik. Pislingovo dílo je z mého pohledu nejcennější, jelikož se jedná o dobové záznamy z cest po severních Čechách, které přináší řadu zajímavých detailů o životě občanů v té době. Autor se snaží objektivně popsat životní úroveň obyvatel, nevyhne se poznámce o „přílišné bídě a chudobě v Severních Čechách“. Velice přínosnou statistickou publikaci jsem získala ve Státním okresním archivu

v Liberci.

Publikace11

nebyla

vydávána

každoročně,

vycházela

v nepravidelných, několikaletých intervalech, a bylo v ní souhrnně vysvětleno využívání moderních surovin i s příklady společností, které suroviny používaly. Statistiky s komentářem o moderních surovinách, nebo o surovinách,12 které se v Libereckém kraji využívaly hojně, přináší kuriózní dobovou ukázku dostupných informací o exotických surovinách, jako byly kakao a čokoláda, nových strojích a produktech. Z oblasti celnictví, kromě moderních prací, jsem využila sto let starou publikaci od c.k. celního oficiála Josefa Adamce,13 kde jsem nalezla informace o clech, zboží a předmětech, které podléhaly (resp. nepodléhaly) clu. Dále zboží, jehož vývoz nebo průvoz byl zakázán, celní manipulace při dovozu, vývozu a průvozu zboží. Publikace uvádí, mimo jiné, původ zboží, míry, podle kterých se vyclívalo, o obalech, celních přirážkách a vedlejších poplatcích. Z modernějších publikací jsem zvolila literaturu od

7

Čokoládové mince v ozdobném staniolu jsou vyfoceny v příloze. LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931 9 PISLING, Theophil, 1856, Nationalökonomische Briefe aus dem nordöstlichen Böhmen, mit einem Vorworte von Dr. Peter Mischler, Prag, Carl Vellmann’s Verlag 1856 10 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31 11 Bericht der Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k.k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes. 12 Mezi tyto suroviny patřilo pivo, cukr, kakao, čokoláda, běžné potraviny, uhlí (atp.). 13 ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910 8

14

autorů Horvátha, Janáka, Mainuše,14 která shrnuje uceleně dobu celnictví v Českých zemích od roku 1848 a pokrývá mnou zkoumané období. Z oblasti čokoládového průmyslu jsem zvolila publikace od Ernsta Saldaua, Dr. Adolfa Jollese,15 Ferdinanda Kuberta,16 Paula Redmaynea a Thomase Insulla.17 Publikace, kterou na počátku 20. století seplal E. Saldau,18 je uložena v Hygienickém ústavu lékařské fakulty v Praze a představuje velice podrobně druhy kakaa, jejich chemické složení, výrobu kakaa a čokolády, strojové zařízení v čokoládovnách a recepty. Zbylé publikace přinášejí relevantní poznatky z hlediska dobového vnímání kakaa, tovární výroby čokolády v mezinárodním kontextu a výroby kakaa. V diplomové práci srovnávám též sociální politiku zaměstnanců s dobovými zákony. Cílem bude porovnat, zda firmy dodržovaly zákonem dané zlepšení postavení zaměstnance, resp. zda firmy aplikovaly zákony účelně a správně do pracovního řádu. Využila jsem komentář od JUDr. Josefa Grubera Sociální politika, který reflektuje tehdejší možnost, resp. nemožnost, zákony obcházet. JUDr. Josef Gruber získal doktorát na právnické fakultě. Byl významný český národohospodář, který působil jako ministr československé vlády, byl redaktorem Obzoru národohospodářského, podílel se na vypracování programu České strany lidové, odborně se zaměřoval hlavně na hospodářskou a sociální problematiku.19 Při sepsání této diplomové práce jsem věnovala mnoho času studiu pramenů, dobových publikací20 a i studiu moderních odborných publikací či skript,21 které mi byly nápomocny v dalším bádání. Mimo ustavičné studování a probírání se archivními materiály jsem věnovala podstatnou část času studiu paleografie, dobového života a vyhledávala jsem nové přínosné informace. Věřím, že se úsilí věnované studiu pramenů se prokáže i v závěrech, které tato studie přináší.

14

HORVÁTH, V., JANÁK, J., MAINUŠ, F. 1977, Historie celnictví v ČSSR, 1. vyd. Naše Vojsko, Praha 1977 15 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926 16 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863 17 REDMAYNE P., INSULL, T. 1939, Cocoa and chocolate, London : Oxford University Press, 1939 18 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907 19 KRAMÁŘ, J., Český národohospodář Josef Gruber, in: HO 16, 2005, č. 7-8 20 Dobových publikací převážně, jelikož mým cílem bylo zjistit pohled na kakao, výrobu čokolády a surogátů v té konkrétní době a nikoli současný pohled na dobovou problematiku. 21 Využila jsem moderní časopiseckou literaturu z Jstore.org, která se touto problematikou zabývá pouze okrajově. A jak jsem již uvedla, neexistuje jediná moderní ucelená studie, která by o dané problematice pojednávala.

15

1. KAPITOLA 1: Historický exkurz Průmyslová revoluce, možnost rozvoje obce v města, zvyšování životní úrovně, mechanizace, industrializace a celková modernizace průmyslu, budování nových odvětví a vytvoření rozmanité obchodní a dopravní sítě, bylo možné pouze při zavedení liberalizace obchodu, svobody podnikání, volnosti pohybu osob a zrušení svazujících omezení, která bránila postupné industrializaci.22 Rozvoj průmyslu a obchodu brzdily cechy. Zčásti znemožňovaly rozmach podnikání, investování, zhodnocování kapitálu, jako i přístup k dalším inovacím. Plnily hospodářsko-politickou funkci23 ve výrobě a obchodu až do první poloviny 19. století, kdy monitorovaly a zajišťovaly získávání surovin, zabývaly se kontrolou jakosti výrobků, omezovaly počet učňů a tovaryšů u konkrétních mistrů a tímto vším určovaly ceny. Příslušela jim i funkce veřejná, kdy jejich úkolem byla obrana města a pomoc městské radě při vybírání daní. Dále sociálně-politická funkce, při níž měly platit pohřební výlohy a starat se o vdovy a sirotky zemřelých mistrů. Pokud hrozilo nebezpečí přelidnění měst, zásadně došlo k omezení produkce, monopolizaci a kartelizaci. Kdo nebyl členem cechu, nemohl vykonávat vybrané řemeslo. Cechy úmyslně potlačovaly konkurenci, neprobíhala žádná inovace a o pokrokových technologiích se nedalo hovořit. Takto nebylo možné pokračovat v rozvoji obcí či měst. Funkce cechmistra, jeho práva a povinnosti, bychom mohli shrnout do tří bodů. Nejdůležitějším a nejodpovědnějším bylo řešení finanční stránky v cechu, za druhé měl dohlédací funkci a za třetí mu náležela jurisdikce nad členy cechu. Cech jako celek byl autonomní korporací, ovšem nedisponoval plnou autonomií. Na cechovní hospodářství dohlížel vrchnostenský úřad. Stálým příjmem cechů byly členské příspěvky. 24 Neustálé dohledy, kontroly, omezení, povinnosti, normy, formality, žádosti o povolení a kvóty zpomalovaly možnost svobodně obchodovat, vyrábět, vytvářet či využívat jakékoli inovace. Prvním klíčovým krokem bylo zrušení roboty, poddanství,25 22

Omezení zabraňující rozvoji industrializace byla: existence cechů, poddanství, nevolnictví, nemožnost se volně pohybovat. 23 Funkce cechů se měnily v průběhu času. Základní funkce cechů byly: hospodářsko-politické funkce, sociálně-politické funkce, náboženské a duchovní, veřejné funkce. MYŠKA, M. 1995, Problémy a metody hospodářských dějin. Část 1: Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava 1995, s. 20-21, ISBN 978-80-7368-751-9 24 WINTER, Z. 1913, Český průmysl a obchod v 16. věku. Organizace řemeslnických cechů, výklad jejich stanov s odlišnostmi podle druhů řemesel a cizí vlivy na díla uměleckých řemesel (zedníci, kameníci, malíři, rytci a knihtiskaři) v Čechách a v Praze v 16. stol., Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1913, s. 102 25 Dne 28. března 1848 vydal císař patent pro České země, který rušil robotu nejpozději do 31. března 1849 a to za přiměřenou náhradu. Následoval patent o zrušení poddanství ze dne 7. září 1848. Tímto

16

omezení a následný zánik cechů. Cechy byly díky císařskému patentu Františka I. zrušeny 20. 12. 1859 a staly se „zájmovými sdruženími řemeslníků živnostenská společenstva, která převzala i některé funkce policejně právní“.26 Od 60. let 19. století nastal pozvolný rozvoj průmyslu, obchodu a živností.27 V monarchii začala průmyslová revoluce, která zprvu zvýšila nerovnost v rozdělování příjmů, na což nejvíce doplatili řadoví dělníci. S pokročilou modernizací se vytvořila nová pracovní místa, a v pokročilé fázi průmyslové revoluce nastal patrný růst reálných mezd ve všech odvětvích.28 S ním úzce souvisel i růst populace, porodnosti a snižování úmrtnosti. Demografické ukazatele jsou známkou vyspělosti a zvyšování životní úrovně obyvatelstva,

která s průmyslovou

revolucí

postupně přicházela.29

Docházelo

k diametrálně odlišnému vývoji v různých částech monarchie, zejména v oblasti průmyslu, které s sebou nesly i rapidní zvyšování, resp. nepatrné zvýšení, počtu obyvatelstva. V Českých zemích nastala první vlna průmyslové revoluce mezi obdobím 184967 a byla dovršena na konci sedmdesátých let.30 Rozvíjelo se průmyslové podnikání a obzvláště v zemědělském sektoru se zvyšoval podíl českých podnikajících občanů, jmenovitě v cukrovarnictví. Český kapitál byl akumulován ve svépomocných záložnách, ze kterých vznikla roku 1869 Živnostenská banka. Nastala změna odvětvové struktury v ekonomice. Ústředním těžištěm byl potravinářský průmysl, kterému dominovalo zejména cukrovarnictví, a těžký průmysl, obzvláště strojírenství, hornictví a hutnictví. V těchto odvětvích rostla účast českých podnikatelů, následně došlo ke

zanikly veškeré závazky ve vztahu poddaných a vrchnosti a i zanikla povinnost platit desátky církvi. VALENTA, A. 2002, Politické dějiny českých zemí a habsburské monarchie 1848-1914, Hradec Králové: Gaudeamus 2002, s. 30-32, ISBN: 80-7041-005-1 26 MYŠKA, M. 1995, Problémy a metody hospodářských dějin. Část 1: Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava 1995, s. 20-21, ISBN 978-80-7368-751-9 27 Datace vývoje průmyslové revoluce nelze plošně aplikovat na všechny státy v Evropě. Jiný vývoj zaznamenala Velká Británie, odlišný Německo a velice opožděný Rusko. První fázi průmyslové revoluce lze ve Velké Británii datovat přibližně od 2. poloviny 20. let 18. století, počátek druhé fáze průmyslové revoluce, zaznamenala Velká Británie v 80. letech 18. století. V Evropě postupuje od západu směrem na východ. Dovršení průmyslové revoluce ve Velké Británii je zakončeno lety 1825-37, v Německu a ve Francii v 60. letech 19. století a pro české země 1867-73, což je tehdy, kdy se v Rusku teprve začínají projevovat nějaké známky průmyslové revoluce. PURŠ, J. 1973, Průmyslová revoluce: vývoj pojmu a koncepce, Academia Praha 1973, s. 471-73 28 Po roce 1850 dochází ke zvyšování reálných mezd i u dělníků. Tento časový údaj je platný pro Velkou Británii. V Rakousko-Uhersku lze očekávat časový odstup. PAULINYI, Á. 2002, Průmyslová revoluce, o původu moderní techniky, ISV nakladatelství 2002, s. 232, ISBN: 80-86642-02-X. 29 Zhruba od 30. let 19. století nastal trvalý a rovnoměrný růst populace, který se snižoval od 50. let hlavně díky vystěhovalectví do Vídně a dále za hranice monarchie. 30 Jednalo se období první průmyslové revoluce, která se vyznačovala především rozvojem textilního a potravinářského průmyslu za užití nových parních strojů. EFMERTOVÁ, M. 1998, České země v letech 1848-1918, Praha: Libri 1998, s. 144-6, ISBN: 80-85983-47-8.

17

změnám v národnostním složení buržoazie a dělnictva.31 S prostupující modernizací výroby a rozmachu obchodu se změnilo rozložení pracovních sil v průmyslu, zemědělství a terciární sféře. Určité oblasti zaznamenaly značný ekonomický vzestup a také velký přírůstek obyvatelstva, jiné, které byly na práci chudé, trpěly často vystěhovalectvím. Hustým osídlením disponovala nová průmyslová centra jako Praha, Brno, Plzeň, Karlovy Vary (do těchto velkých středisek směřovali obyvatelé ze zemědělských oblastí) a centra textilní výroby jako Liberecko, Tanvaldsko, Děčínsko, Šluknovsko, Ašsko, Kraslicko.32 Růst životní úrovně v Rakousko-Uhersku33 nastal od druhé poloviny 19. století. Zhruba od 70. let 19. století, především pak od přelomu století, významně poklesla porodnost a úmrtnost. Šíření epidemií zmizelo a došlo ke zlepšení lékařské péče.34 Dostatek pracovních míst bychom našli hlavně v pohraničních oblastech, kde docházelo k zakládání filiálních poboček německých firem. Obyvatelstvo se skládalo převážně z německé populace, přičemž česká menšina byla zaměstnávána německými kapitalisty především na podřadné práce. Oblasti v českých zemích lze rozdělit na čtyři kategorie dle intenzity průmyslové výroby. V první kategorii bychom našli oblasti s textilní výrobou,35 ve druhé s moderním průmyslem, úrodné zemědělské oblasti s intenzivním rozvojem zemědělství a potravinářského průmyslu tvoří kategorii třetí a poslední (bohužel velice početnou kategorii) zastávají neúrodné a neprůmyslové oblasti. 36 Rozvoj průmyslu a růst produkce ve druhé polovině devatenáctého století lze ukázat hlavně na spotřebě uhlí, které nahradilo dřevo a sloužilo primárně k výrobě páry.37 Zvyšování spotřeby uhlí značilo rostoucí poptávku po statcích, které byly vyrobeny, resp. fungovaly, díky průmyslové výrobě a samozřejmě s růstem frekvence v užívání dopravy, pohonné síly. To bylo předpokladem pro růst schopnosti podniků a

31

PURŠ, J. 1973, Průmyslová revoluce: vývoj pojmu a koncepce, Academia Praha 1973, s. 450 A v dalších oblastech jako jsou pražsko-kladenská, brněnská, ostravská, ústecko-teplicko-mostecká, plzeňská a také falknovsko-karlovarská. JAKUBEC, I., JINDRA, Z. 2007, Dějiny hospodářství Českých zemí, Od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Karolinum 2007, s. 81, ISBN: 978-80246-1035 33 Po vyrovnání byl oficiální název Rakouska Uherska: Rakousko-Uherská monarchie nebo RakouskoUherská říše. HYE, H. P. 1998, Das politische System in der Habsburgermonarchie: Konstitutionalismus, Parlamentarismus und politische Partizipation, Prag: Karolinum 1998, s. 14, 80-7184-490-X 34 JAKUBEC, I., JINDRA, Z. 2007, Dějiny hospodářství Českých zemí, Od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Karolinum 2007, s. 82, ISBN: 978-80-246-1035-1 35 Do této kategorie spadá zkoumané Děčínsko. Dalšími oblastmi podobného typu jsou: Ašsko, západní a východní Krkonoše, Litoměřicko, Jablonecko, Českolipsko, Krnovsko, Opavsko, Novojičínsko. 36 KÁRNÍKOVÁ, L. 1965, Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914, Rozdíly v hustotě obyvatelstva v uvedených typech ekonomických oblastí, tabulka 8, ČSAV 1965, s. 348-51 37 Tento ukazatel můžeme použít až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. 32

18

strategických odvětví. Rakousko-Uhersko nedisponovalo dostatkem uhlí a zvyšování produkce se nevyvíjelo tak rychle, jak by mohlo. Za hlavní faktory ve zpomalení růstu průmyslu v devatenáctém století v monarchii byl považován zejména nedostatek koksovatelného uhlí, které tvořilo klíčovou úlohu pro růst průmyslu.38 Hospodářský

rozvoj

v Rakousko-Uhersku

byl

významně

ovlivňován

hospodářskými cykly, které působily hlavně na průmysl strojírenský, jako na důležitý predikční ukazatel. S dalším vývojem průmyslu se období expanze a fáze kontrakce shodují s výkyvy ve strojírenství.39 Pro upřesnění zakládání saských40 filiálek v pohraničí je nutné uvést fáze hospodářských cyklů, které se v době kapitalismu objevovaly. Za první velkou cyklickou krizí bychom mohli počítat již tu z roku 1857, která bývá označována jako krize z nadvýroby ve Velké Británii. Mezi roky 1867-72 se hovoří o günderském období, vyvrcholení kapitalismu volné konkurence, neboli o zakladatelské horečce. Další hluboká krize nastala v roce 1873, ta se dotýkala dovršení průmyslové revoluce hlavně ve střední Evropě (v Německu, vyspělých částech Rakousko-Uherska) a následně i USA. V roce 1876 postihla krize i zaostalé Rusko. 41 Podmokly bychom mohli přiřadit do oblasti s tradičním průmyslem zaměřeným na průmysl textilní, z čehož lze správně usuzovat, že se počet obyvatel v obci během 19. století zvyšoval velice rychle. Obec se nacházela v blízkosti německých hranic, na železničním uzlu i na strategickém místě v oblasti lodní dopravy. Přeprava surovin z obce, popř. do ní, byla velice snadná, časově nenáročná, levná a bezpečná. Takový si saští průmyslníci vytvořili pohled na obec, kde hojně zakládali filiální pobočky velkých německých firem.

38

GROSS, T. N. 1971, Economic Growth and the Consumption of Coal in Austria and Hungary 18311913, in: The Journal of Economic History, Vol. 31, No. 4, 1971, 898-899 39 SCHULZE M.S. 1997, The machine-buildingindustry and Austria a's great depression after 1873, in: Economic History Review, New Series, Vol. 50, No. 2, 1997, s. 284-85 40 Německo, resp. Sasko, bylo ve srovnání s pohraničím výrazně vpředu, což lze vysledovat i na změně ve složení struktury obyvatel v poměru města a vesnice. S postupující průmyslovou revolucí se v Německu měnila struktura obyvatel složení ve městech a na vesnicích. Stále více obyvatel odcházelo z vesnic do měst a do průmyslově důležitých center. Například v Drážďanech bychom mohli sledovat podíl městského obyvatelstva na celkové populaci: 1855:37,86, 1858:38,74%, 1864:41,09%, 1867:42,09%. V Českých zemích takové procento zdaleka dosaženo nebylo ani za několik let. SCHILDT, J., 1981, Auswirkungen der industriellen Revolution auf die deutsche Sprachentwicklung im 19. Jahrhundert, Berlin: Akademie-Verlag 1981, s. 14-15 41 PURŠ, J. 1973, Průmyslová revoluce: vývoj pojmu a koncepce, Academia Praha 1973, s. 423-25

19

1.1. Obec Podmokly Vesnice Podmokly42 čítala v roce 1790 pouze 11 domů a 45 obyvatel.43 Jednalo se o nerozvinutou oblast, která kolem sebe neměla žádnou dopravní síť, o rozvoji průmyslu a obchodu se nedalo hovořit, jelikož zde průmysl a obchod v této době nebyly. Okolo Podmokel bylo možno najít vzdálená, velice malá, sídla jako jsou Rozbělesy, Želenice, Chrást a Oldřichov,44 kde sloužil obyvatelům farní kostel, ale není známo, že by mezi těmito oblastmi probíhal větší organizovaný obchod. Celé stavebnictví působilo velice vesnicky. V roce 1820 byl v Podmoklech postaven první dům z kamene. Doba předznamenávající průmyslovou revoluci nastala až zhruba o třicet let později, v roce 1850, kdy se počet obyvatel Podmokel zvýšil na 854 osob a obec disponovala 72 domy (s připojenými obcemi se počet domů zvýšil celkem na 185 a počet obyvatel na 1914).45 V roce 1851 byla otevřena železniční trať Praha – Drážďany, přes Ústí nad Labem a Podmokly. Zprovoznění železniční tratě Praha – Drážďany se stalo významným mezníkem pro rozvoj průmyslu a obchodu v Podmoklech a znamenalo zásadní hospodářský přelom v této době. Inženýr Jan Perner vytvořil a vyprojektoval konečný návrh tratě, která byla slavnostně otevřena 6. dubna 1851. Ve dnech od 6. do 8. dubna 1851 projížděly trasu vozy určeny pro speciální jízdu a následně byla trať uvedena do provozu pro běžné cestující. Je nutné poznamenat, že přes vzrůstající životní úroveň si mohl málokterý občan jízdu vlakem dovolit. Z Prahy do Podmokel jela souprava čtyři a půl hodiny.46 Železnice byla téměř celá v rukou státu. Neoabsolutistický stát vlastnil v roce 1854 bezmála 70% rakouských železnic a přibližně 20 % dalších tratí spadaly pod jeho kontrolu díky významnému podílu v akciích.47 Dalším hodnotným krokem k rozvoji průmyslu a obchodu v Podmoklech byla stavba řetězového mostu přes řeku Labe, která se uskutečnila v období mezi roky 185342

Zatím budou Podmokly zmiňovány jako obec / vesnice, jelikož městem se tato obec stala až v roce 1901 a užívání názvu „město“ by bylo před rokem 1901 zcela nepřesné. 43 V roce 1828 čítaly Podmokly pouze 15 domů, v roce 1835 stoupl počet domů na 20 a počet obyvatel se zvýšil na 180. MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 86 a 411. 44 Překlad z němčiny za pomocí www.genea.cz. 45 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 86 a 411 46 KOHN, I. 1869, Eisenbahn-Jahrbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Sien: Lehmann & Wentzel, Buchhandlung für Technik und Kunst 1869, s. 51. Trasa Praha - Podmokly byla v celé své délce zprovozněna 6. dubna 1851. Výstavba celé tratě spolu s celkovými náklady s ní spojenými se vyčíslila na 48 181 000 zlatých. (Celá trať, resp. celá Severní dráha zahrnovala spojení Olomouc - Praha - Podmokly). Severní dráha disponovala 53 stranicemi. (Tamtéž, s. 65). 47 VEBER, V., HLAVIČKA, M. a kol. 2002, Dějiny Rakouska, Nakladatelství Lidové noviny 2002, s. 451-5, ISBN: 978-80-7106-239-4

20

55. Klíčový význam mostu tkvěl v dopravním spojení Podmokel a Děčína, které upevnilo smysl obchodování a jeho rozvoj.48 Most císařovny Alžběty vlastnila akciová společnost, která vyžadovala při přechodu platit mýto, jelikož si byla vědoma jeho strategického významu. Výše mýta činila (na počátku 20. století) jeden krejcar pro pěší turisty a osm krejcarů za povoz.49 Pro zakládání filiálek německých firem daly tyto skutečnosti jasný podnět. Rozkvět průmyslu výrazně ovlivnilo výhodné dopravní spojení Podmokel s ostatními důležitými obchodními centry či obcemi a celkově byla do obce výborná dopravní dostupnost. Dále se na rozvoji průmyslu významně podílel dostatek půdy a pozemků za výhodnou cenu, které představovaly pro saské průmyslníky takřka ideální řešení, jak v blízkosti německých hranic založit pobočku firmy s co nejnižšími náklady výměnou za vysoké zisky ve formě zpřístupnění trhu monarchie bez placení dovozních cel. Podmokly se začínaly stávat průmyslovým centrem, které bylo i významným dopravním uzlem. Období růstu populace znamenalo velice příhodný faktor, který podněcoval saské průmyslníky k založení továren právě v Podmoklech. Lidé potřebovali práci a stali se levnou pracovní silou pro saské investování v monarchii. Dalším velice vážným důvodem pro zakládání německých poboček bylo uzavření celní hranice mezi Německým celním spolkem a Rakouskem ve druhé polovině 60. let 19. stol. Rozvoj lodní dopravy přispěl výrazně k rozvoji průmyslu a zejména obchodu v první polovině 19. stol.50 Celkově všechny tyto výše uvedené faktory měly za důsledek zvýšení počtu obyvatel, nárůst pracovní síly a konkurenceschopnosti, rozvoj průmyslu, obchodu a zvyšování životní úrovně obyvatel. V roce 1870 se počet domů v Podmoklech zvýšil na 324 a v roce 1900 vzrostl na 662.51 Na počátku dvacátého století (1901) vystoupal počet obyvatel na 10 782 a Podmokly byly úspěšně povýšeny na město. Růst počtu obyvatel je znázorněn v Tabulce č.1.: Růst počtu domů a obyvatel podle jednotlivých dekád v období 1800-1910.

48

Nynější město Děčín vzniklo spojením dvou menších měst, která byla oddělena řekou Labe, Podmokel, Děčína a přilehlých obcí v roce 1942. 49 JOZA, P. 1998, Pohled do historie, Děčín-Podmokly a okolí. Ústí nad Labem : Foto-Grafika-OHV 2008, s. 2-4, ISBN: 80-238-2630-1 50 S rozrůstajícím se vývojem průmyslu a technologií bylo třeba více uhlí než doposud a tak bylo potřeba zajistit výhodné spojení mezi Severočeskou hnědouhelnou pánví a ostatními částmi monarchie. Toto byl také jeden z impulzů pro rozvoj Severočeské dráhy. 51 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 188-189

21

Tabulka 1 Od roku 1870 začíná rapidně stoupat počet obyvatel. Toto je důsledkem vyšší porodnosti a také migrace obyvatelstva za prací. V této

Rok

Počet obyvatel

Počet domů

1800

60

13

1820

83

15

1830

98

17

době se začínají v Podmoklech více

1840

390

50

prosazovat

saských

1850

780

72

průmyslníků. S tím je také spojeno

1860

1030

N/A

zvýšení počtu budov. Při existenci

1870

1462

N/A

velké továrny vznikala i nová obydlí

1880

2571

153

pro tovární dělníky. Dělníci měli

1890

3075

198

jistotu

nebylo

1900

10 784

679

luxusní, ale bylo levné. Naprosto

1910

13 412

846

investice

ubytování,

největší

skok

které

v navýšení

počtu

obyvatel byl zaznamenán na přelomu století.52 V této době průmyslníci zakládali velké podniky Otto Rüger,

Tabulka č. 1.: Růst počtu domů a obyvatel podle jednotlivých dekád v období 1800-1910 Zdroj: MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 411

Hartwig&Vogel, pobočka firmy Odol či šamotárna. Byla zprovozněna železniční trať Podmokly-Děčín-Varnsdorf a začalo se stavět první vodovodní potrubí. Podmokly se stávaly atraktivním místem pro život.

Podmokly „Podmokly jsou průmyslová obec s 5862 obyvateli (započítávány všechny okolní obce), která disponuje poštou a telegrafní ústřednou a nachází se zde sídlo rakouských a saských celníků (proto zde dochází ke kontrole zavazadel). V Podmoklech je konečná stanice rakouských stáních drah a začíná zde saská státní dráha, na které se můžete za 2,5 hodin dostat do Drážďan (62 km). Příjemnější a také levnější, zato ale pomalejší, je cesta parní lodí. Denně jezdí dvě lodě za 5 hodin a 20 minut do Drážďan.“ 53

52 53

Následně byly v roce 1901 byly Podmokly oprávněně povýšeny na město. ŘIVNÁČ, Fr. 1882, Reisehandbuch für das Königreich Böhmen, Prag : Fr. Řivnáč 1882, s. 91

22

Zde je jasný důkaz toho, že přepravu vlakem si běžní občané dovolit nemohli, protože pro ně znamenala mnohonásobně vyšší finanční výdaje než alternativní doprava lodí. Obec Podmokly nedisponovala významnými architektonickými skvosty a trpěla nedostatkem pozoruhodných pamětihodností a staveb. Rozvoj obce neprobíhal v zastavěném jádru města, což bylo typické pro středověká města. K postupnému rozvoji vesnice v město přispěla v roce 1859 stavba kostela a v roce 1861 byla postavena škola, postupně zde vznikly tři obecné a dvě měšťanské školy. S výstavbou budov byly připravovány podklady pro kanalizaci.54 Díky rozvoji podnikání se v roce 1866 v Podmoklech odeslalo prostřednictvím telegrafních linek 108 159 slov a byl vybrán poplatek ve výši 5321 zlatých, z toho bylo odesláno celkem 93 208 slov za soukromými, resp. podnikatelskými, účely.55 Stavba prvního vodovodního potrubí byla zahájena v roce 1891, městská výstavba silnic začala zejména v prvním desetiletí dvacátého století, v roce 1906 byly vydlážděny první (významné) ulice, proces zvelebování města pokračoval dlážděním dalších hlavních silnic. Za osm let bylo vydlážděno přibližně 60 000 m2 silniční plochy. Díky tomu bylo postaveno více silničních mostů přes Jílovský potok. Pro rozvoj města mělo obzvláště význam vytváření průmyslových čtvrtí, jež byly situovány uvnitř města a vyznačovaly se vysokým osídlením. Později se příliv průmyslu zvyšoval a úspěšně byla osídlována hlavně jižní část města, v nížinných oblastech mezi Labem a Pastýřskou stěnou, podél Ústecké a Jateční ulice. Až do vypuknutí války disponovaly Podmokly velice vyrovnaným rozpočtem, často se jednalo až o přebytky. Úspěšné hospodaření se částečně připočítávalo růstu města a nových průmyslových odvětví, v jejichž důsledku vzkvétal obchod. Díky stoupajícím daňovým příjmům se kasa plnila. Výnosy obce z extra poplatků byly pravidelně vyšší než odhadované částky. Za války se situace změnila a hospodářství muselo být částečně pozměněno. Jednou z hlavních úloh během války a bezprostředně po válce bylo zabezpečení dodávek potravin pro obyvatelstvo, které byly nedostatkové a tedy i zaopatřit obyvatele bylo velice nákladné. V tomto důsledku utrpěly Podmokly značné finanční ztráty. Během let 1914-17 byly náklady na získávání potravin plně

54

LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 190 55 1869, Statistisches Jahrbuch der Oesterreuchisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1867, Betriebsergebnisse der Staats-telegraphen-Linien im Jahre 1866, Wien: Druck der kaiserlich-Koeniglichen Hof und Staatsdruckerei 1869, s. 171

23

pokryty z rozpočtu města, ale v letech 1918-20 činil schodek z tohoto důvodu 574 000 Kč. 56 Díky saskému kapitálu se vesnice Podmokly rozrostla ve větší město57 s prosperujícím průmyslem, moderními stavbami, vybudovanou kanalizací, kavárnami, hotely, slušnou životní úrovní obyvatel a velice dobrou dopravní dostupností. Město hospodařilo vyrovnaným obecním rozpočtem, vznikaly stále nové stavby. Výstavbu a rozvoj města přerušila až první světová válka.

1.2. Rozvoj důležitých závodů a průmyslu, které byly v Podmoklech zřízeny 58 Studium historie rozvoje Podmokel, průmyslu, obchodu a živností města, nám přináší jasnější důkaz o tom, že o průkopnickou práci zvelebení města se zasloužil zejména a pouze německý, resp. saský, kapitál. Mělo by být explicitně uvedeno, že na výstavbu a rozvoj města, průmyslu a obchodu měli hlavní zásluhu saští kapitalisté (jejich podnikatelský duch, kontakty a zkušenosti), obchodníci, kteří si v příhraničí stavěli filiální pobočky německých, resp. saských, firem. 59 V roce 1819 zřídili Jordan&Barber obchodní dům, o dva roky později vybudovali lisovnu olejů a v roce 1827 zprovoznili v Podmoklech sádrovnu a závod pro řezání barvířského dřeva, které disponovaly od roku 1837 parním strojem. Jednalo se o první parní stroj v Podmoklech. Firma v roce 1850 zprovoznila první povoznictví. V roce 1829 byla zřízena první keramička Schiller&Gerbing. Anton Beutler, později starosta Podmokel, založil v roce 1834 první truhlářství. 60

56

LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 208 57 V této době nastával rozmach vesnic v města a i kultivace měst, zlepšování životních podmínek a zvyšování počtu obyvatel v samotných městech. 58 Je nutné poznamenat, že v některých drobných detailech se dostupné zdroje rozcházejí a netvrdí totéž. Na neshody upozorním v průběhu textu vždy v poznámce pod čarou. Pokud nebude u zdroje uvedeno jinak, jsou všechny informace v souladu s prozkoumanou literaturou a nevyskytují se žádné nesrovnalosti. 59 Právním základem akciových společností byl „spolkový patent z roku 1852, články z obchodního zákoníku, císařské nařízení z roku 1873, které umožňovalo akciové společnosti zrušit a následně akciový regulativ“. Akciovým regulativem se rozumí Nařízení ministerstva financí,obchodu a orby ze dne 20. září 1899. Akciová společnost vznikla na základě přidělení státní koncese ministerstva vnitra v souladu s příslušnými úředními orgány a vystupovala jako právnická osoba na bankovní a úvěrové obchody. ŠTAIF, J. 2007, Moderní podnikatelské elity-metody a perspektivy bádání, Dokořán 2007, s. 130-31, ISBN: 978-80-7363-153-6 60 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 403

24

Od firmy Jordan&Barber koupila jejich budovu v roce 1853 drážďanská firma Jordan&Timaeus a zřídila první čokoládovnu. Majitelé se zaměřili také na produkci cikorky.61 Wilhelm Seele koupil v Podmoklech roku 1854 mlýn a přestavěl ho na přádelnu, která se v něm nacházela od roku 1857. Na počátku 60. let byla v Podmokelském Meierhofe založena barvírna a o pět let později, v roce 1866, továrna na výrobu alkoholu. 62 V roce 1863 se staly Podmokly skutečným dopravním uzlem, neboť zde byla postavena moderní budova nádraží, která napomohla k rozvoji obchodu. Ve stejném roce vznikla továrna na výrobu inkoustu Augusta Leonhardi.63 V roce 1870 zřídil Julius Czernn první podmokelský knihtisk a kamenotiskárnu (litografie). O dva roky později byla založena filiálka lakovny Robert Arlt&Co.

64

Ve

stejném roce 1872 byl rozvoj Podmokel podpořen výstavbou plynárny pro město a další zlepšení obchodu a průmyslu.65 Branderburská firma H. Witte zřídila roku 1878 v Podmoklech obchod s uhlím. V roce 1890 byla založena šamotárna. Dalším významným podnikem, který vznikl ještě před začátkem nového století, bylo založení firmy Hartwig&Vogel v roce 1893,66 v roce 1896 čokoládovna Otto Rüger.67 V roce 1895 se v novinách začaly objevovat první reklamy

na

Podmokelskou

filiálku

firmy

Odol

založenou

radním

Karlem

A. Lingnerem.68 Rappe&Hecht zřídili v roce 1903 továrnu pro výrobu uměleckých květin a rostlin v Děčíně, která v roce 1910 přesídlila do Podmokel a další úspěšné

61

JORDAN 2009, Die Schokoladenfabrik "Jordan & Timaeus" in Dresden (Sachsen) und Bodenbach (Böhmen) 1823-1943, Vortrag an der Universität Dresden am 3. Dezember 2009 auf Einladung von Prof. Dr. Susanne Schötz. 62 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 403 63 Zur Entwicklung der Technischen Chemie im 19. Jahrhundert unter besonderer Berücksichtigung der Chemikerausbildung an der Technischen Hochschule Dresden und ihren Vorgängereinrichtungen, Dissertation, zur Erlangung des akademischen Grades doctor rerum naturalium (Dr. rer. nat.) vorgelegt der Mathematisch-Naturwissenschaftlich-Technischen Fakultät (mathematisch-naturwissenschaftlicher Bereich) der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg von Herrn Dipl.-Chem. Heiner Hegewald geb. am 16. 04. 1947 in Kleinnaundorf (Kreis Dresden), 24.1.2005, s. 84 64 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde, 1930-31, s. 403-5 65 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 203 66 Dle pramenů výpisu z katastrální knihy byla budova továrny v Rozbělesích (součást Podmokel) připsána 11. 11. 1892 firmě Hartwig a Vogel. Následující rok zahájila čokoládovna svou činnost. Zdroj: Výpis z katastru města Děčín, číslo knihovní vložky: 332, Katastrální obec: Podmokly, Soudní okres: Děčín, Fabriksgebäude 464. Lodgman ve své knize uvádí jiný rok založení čokoládovny Hartwig&Vogel 1895, který je chybný. 67 Dle pramenů výpisu z katastrální knihy byla budova továrny 13. 11. 1895 připsána firmě Otto Rüger. Následující rok zahájila čokoládovna svou činnost. Zdroj: Výpis z katastru města Děčín, číslo knihovní vložky: 378, Katastrální obec: Podmokly, Soudní okres: Děčín, Fabriksgebäude 208 68 inzerce, in: Politik 34, 10. 7. 1895, vol. 188, s. 14

25

stěhování filiálky parfumerie George Dralleho do Podmokel, který v roce 1913 rozšířil význam pobočky.69 Přibližně od roku 1872 probíhala industrializace Podmokel, rozvíjel se obchod a docházelo k rozvoji živností. Rostoucí trend rozvoje průmyslu, obchodu a živností probíhal až do zhroucení Rakouské monarchie v roce 1918. Konec války znamenal dočasný mírný pokles v rozvoji průmyslu, obchodu a živností města Podmokel, ale naštěstí toto nebyla překážka v samotném rozkvětu města. Koncem 19. století byly kdysi volné stavební parcely postupně zaplněny prosperujícími továrnami. V roce 1897 došlo k rozšíření podmokelského pivovaru o moderní varnu. Starý vrchnostenský pivovar musel být v roce 1849 přemístěn, jelikož na jeho místě začala výstavba vlakového nádraží. 70 V roce 1896 byla zprovozněna železniční trať Podmokly-Děčín-Varnsdorf (Česká severní dráha). Vedla přes železniční most, který byl jedním z prvních vybudovaných přes řeku Labe, a končila na podmokelském vlakovém nádraží. 71 Na konci 19. století se Podmokly jevily jako velice vyspělé obchodní a průmyslové centrum, které disponovalo vyrovnaným obecním rozpočtem, relativně dobrou zaměstnaností občanů a hlavně saským kapitálem. Díky německému know-how a financím se rozvinulo pivovarnictví, přádelny, textilní průmysl, barvírny a lakovny, chemický průmysl (esence, éterické oleje, ústní voda), vznikla továrna na výrobu inkoustu, prodávala se lepidla a farmaceutické preparáty, oleje a tuky, parfémy a toaletní potřeby. Velice známý byl především papírenský, keramický a konzervárenský průmysl. Nejdůležitější a nejuznávanější byly čokoládovny, které měly úspěch na světových výstavách a byly proslulé široko daleko. Na počátku století, kdy se Podmokly dočkaly uznání a byly povýšeny na město, začaly vznikat luxusní obytné čtvrti. Nové čtvrti s půvabnou vilovou zástavbou byla vystavěna v roce 1903. Následovala výstavba veřejných budov a četných zařízení, které zlepšily prostředí ve městě, zvýšily životní úroveň a usnadnily dopravu.72 69

MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 405 Děčín Extrusions 1909-2009, Děčín : Alcan Děčín Extrusions 2009, s. 57, ISBN: 978-80-254-5481-7 Nové podmokelské nádraží, které bylo dostavěné v roce 1865 se stalo společným pracovištěm rakouských a saských celních, finančních a drážních orgánů. Podmokly měly průmyslový charakter a obyvatelstvo tvořili tovární dělníci a lidé zaměstnaní v dopravě, kdežto úřednická skupina byla méně početná. Ve skladbě děčínského obyvatelstva se dělníci neobjevovali tak početně. V Podmoklech žilo 18-20 % českého obyvatelstva. SLAVÍČKOVÁ, H., JOZA, P. 2005, Zmizelý Děčín, Paseka, Praha-Litomyšl 2005, s. 23, ISBN: 80-7185-734-3 71 SLAVÍČKOVÁ, H., JOZA, P. 2005, Zmizelý Děčín, Paseka, Praha-Litomyšl 2005, s. 19, ISBN: 807185-734-3. V roce 1871 byla otevřena trať Podmokly-Duchcov. 72 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 191-2 70

26

V roce 1909 došlo k uzavření smlouvy mezi berlínskou firmou Bergmannovými elektrickými závody a městským zastupitelstvem v Podmokelch. Ve městě byla založena pobočka závodů a ve smlouvě nechyběla ani podmínka o rozvodu elektřiny ze závodů po městě a závazném odběru vyrobené elektřiny. Dále muselo být vybudováno plynové a vodní potrubí do závodu.73 Ještě téhož roku byl zaznamenán rozvoj města z hlediska navýšení osídlení zejména díky závodům. Stavěly se zaměstnanecké byty pro pracovníky velkých továren, podniků. Tím rostl i rozvoj stavebnictví a město se zvětšovalo.74 V roce 1911 zaměstnávaly závody přes 900 lidí.75 Růst počtu domů je znázorněn v tabulce č. 2. V době rozmachu Bergmannových závodů a dalších velkých továren jako Hartwig&Vogel či Diamon byly stavěny činžovní domy, které sloužily k ubytování zaměstnanců. Na přelomu století nastal stavební boom bytů, který razantně ukončila 1. sv. válka. O dva roky později byly zprovozněny Daimonovy závody Schmidt&Co., elektrické závody, speciální továrna pro výrobu baterií a drobného osvětlení. Ve stejném roce byly založeny Severočeské elektrické závody jako společnost s ručením omezeným a v roce 1915 se z nich stala akciová společnost (a.s.).76 O rok později se Bergamannovy závody dostaly do problémů s odbytem a zaměstnancům snižovaly mzdy. Propukly dvě velké mzdové stávky, které skončily pro zaměstnance úspěšně.77 V Tabulce č. 2: Růst počtu staveb a počet staveb rozestavěných a dokončených v pětiletých časových intervalech od roku 1866 do roku 1920, je znázorněna stavební situace v Podmoklech v uvedeném období. S neobyčejným růstem populace mezi lety 1890-1900 se zvýšila rapidně i stavební činnost a poptávka po nových domech. Nepřetržitá stavba nových obydlí pokračovala až do roku 1915, kdy rozvoj stavebnictví přerušila válka. Nejvíce nových staveb vznikalo v období mezi roky 1906-1915. Je patrný i jiný ráz staveb. Zatímco v sedmdesátých letech dominují jednoznačně jednopatrové domy a vícepatrové jsou spíše raritou, na přelomu století tvoří 60% podíl staveb vícepatrové budovy.

73

Při stavbě těchto závodů byly nalezeny archeologické nálezy (2000 př. n. l.), které dokazují nepřetržité osídlení území od kultury lidu popelnicových polí až po první slovanské památky. Část těchto nálezů byla rozkradena nebo zničena. KAPLANOVÁ, J. 2006, Dějiny Děčína v Datech, Městská knihovna Děčín 2006, s. 62, ISBN: 80-85058-16-2 74 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 193-204 75 KAPLANOVÁ, J. 2006, Dějiny Děčína v Datech, Městská knihovna Děčín 2006, s. 63, ISBN: 8085058-16-2 76 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 405-6 77 Děčín Extrusions 1909-2009, Děčín: Alcan Děčín Extrusions 2009, s. 85, ISBN: 978-80-254-5481-7

27

Tabulka 2 Časové rozmezí

Počet nových staveb

Stavba rozestavěna

Stavba ukončena

Přízemní budova

Jedno patro

Dvě patra

Tři patra

1866-70

31

27

4

4

24

3

0

1871-75

63

48

15

7

43

11

2

1876-80

53

51

2

13

33

5

2

1881-85

40

35

5

9

27

4

0

1886-90

49

35

14

4

33

9

3

1891-95

69

50

19

17

33

17

2

1896-00

101

56

45

8

32

30

31

1901-05

61

34

27

17

22

8

14

1906-10

109

68

41

20

47

10

32

1911-15

124

69

55

32

32

11

49

1916-20

2

2

0

2

0

0

0

Tabulka č. 2.: Růst počtu staveb a počet staveb rozestavěných a dokončených v pětiletých časových intervalech od roku 1866 do roku 1920 Zdroj: MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 196

1.3. Rozmach obce v oblasti bydlení, zabezpečení občanů a cestování Rozvoj obce díky saským průmyslníkům, podnikatelům a obchodníkům je prokazatelný z dochovaných údajů. Vzrostl počet postavených domů, návštěvníků obce, zaměstnaných dělníků a vznikaly nové školy. Zvyšování počtu nových závodů, obchodníků, zákazníků a návštěvníků obce bylo úzce spojeno s vybudováním železnice a spojením Podmokel s Prahou a s Drážďany. Právo na svobodný pohyb osob bylo v Rakousku vymáháno již v roce 1848.78 Každý cestující se prokazoval pasovým přímusem, který byl nucen používat při přechodu hranic říše, ale i uvnitř ní. Cestující byl povinen prokázat totožnost a bezúhonnost.79 Císařské nařízení ze dne 9. února 1857 umožňovalo pohyb rakouských

78

Na základě Sadionovy ústavy (oktrojovaná), která byla vydaná 4. 3. 1849, byl volný pohyb občanů po říši zcela povolen (dle §25). Omezení platilo po pro ty občany, kteří byli vázáni vojenskou službou a po její dobu chtěli vycestovat do ciziny. Pak stát měl právo zasáhnout. Tato ústava nevzešla v platnost a byla zrušena 31. 12. 1851 Silvestrovskými patenty. 79 Dne 25. 1. 1853 vznikly smíšené okresy s okresními úřady. Okresním úřadům příslušelo mimo jiné i dohled nad cizinci, cizinecká policie. Jeho úkolem bylo zřízení vandrovních knížek, vydávání a evidování cestovních knížek, zaznamenávání dalšího cestování a kontrola totožnosti. SCHELLE, K 2005., Vývoj veřejné správy v letech 1848-1990, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 34 , ISBN: 80-86861-66-X

28

občanů po rakouském území bez pasu a ani nebyly prováděny kontroly cestujících. Pouze při výjezdu za hranice musel cestující prokázat pasem svou totožnost. O dva roky později, v roce 1859, Rakousko přistoupilo na dohodu s německými státy o vzájemném volném pohybu občanů po svém území. Tato dohoda se nazývala drážďanská konvence. Stvrzením této konvence postačoval občanům pouze pasový list, aby byla ověřena totožnost cestujícího. Konvence platila i po sjednocení Německa v roce 1871. Dne 10. května 1867 byla uvedena v platnost meziministerská vyhláška č. 80/1867, kdy rakouští občané mohou cestovat v říši bez pasu a postačí pouze průkaz totožnosti. 80 Díky opatření, které zjednodušovalo vnitro-říšský pohyb osob, se cestování rozmáhalo a dostalo se obliby. Začaly vznikat i první průvodci: „V okolí Děčína a Podmokel se nachází Saské Švýcarsko, které je bohaté na přírodní krásy a návštěvníci zde mohou podnikat příjemné, kratší nebo delší, procházky v přírodě.“81 Počet návštěvníků či cestujících byl nejvyšší vždy v letní sezóně od května do konce září. Podle zdrojů z podmokelského hostince byl nahlášen v tomto období k přenocování stále větší počet osob.82 Zájem navštívit úspěšné průmyslové město s krásnou přírodou, velice dobrým dopravním spojením, v blízkosti hranic s Německem, byl rok od roku vyšší, což přinášelo zisky i do kasy města i občanům, kteří se z cestovního ruchu mohli přiživit. Životní úroveň obyvatel byla na počátku rozvoje obce nízká, hospodářství nebylo příliš rozvinuté a obyvatelé se živili základními surovinami, nejčastěji brambory a náhražkou kávy, cikorkou. Dobové prameny uvádí, že již v 50. letech 19. století se v Podmoklech vyskytovaly moderní prvky, které zjednodušily práci a vedly k rozšíření zisku prostřednictvím užívání strojů. V Podmoklech existovala již v 50. letech čokoládovna, továrna na výrobu cikorky, papírů, siderolitu, což svědčí o pronikání saských investorů do Podmokel.

83

I přes relativní četnost zastoupení továren převládala stále manuální

práce nad strojovou. Panoval strach ze strojů, určitá nejistota a nevěřícnost.84 Vesnice nedisponovala žádným slušným hostincem, nebyla zde kanalizace, vodovodní potrubí a 80

Cestování Čechů a Poláků v 19. a 20. století, Sborník mezinárodní vědecké konference (Praha 6.-7. 9. 2007), Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., Praha 2008, ISBN: 978-80-86495-50-7, in: Pasové předpisy v Habsburské monarchii a Československu, Jan Rychlík, s. 8-9 81 BRANDEIS, R. 1884, Aussig und Umgebung, Aug. Grohmann, Druck von C. Grumbach, Leipzig, 1884, s. 89-90 82 V roce 1895 počet osob činil 3250, dále 1900: 4920 osob, 1905: 6053 osob, 1910: 9935 osob, 1915: 7118 osob. MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31, s. 410 83 Siderolit patří mezi druh kameniny, která byla hojně vyráběna v severních Čechách v 19. století. Je charakteristická lesklým lakovaným povrchem, který připomíná kov. 84 PISLING, T., 1856, Nationalökonomische Briefe aus dem nordöstlichen Böhmen, mit einem Vorworte von Dr. Peter Mischler, Prag, Carl Vellmann’s Verlag, 1856, s. 2

29

do těchto končin příliš návštěvníků nezavítalo. Vše se začalo měnit až s rozvojem obce díky saskému kapitálu. Již v roce 1866 začala velice precizní stavba spousty kanalizační sítě. Společná kanalizace města ústila se třemi hlavními kolektory do Labe. V roce 1891 se začalo s výstavbou prvního vodovodního potrubí. S růstem a rozvojem města vedlo již v roce 1909 nutné budování druhé etapy vodovodního potrubí a v roce 1922 nastala třetí vlna budování vodovodního potrubí.85 Pracovní podmínky nebyly pro zaměstnance příznivé, mzdy byly nízké, práce žen a dětí byla sotva z poloviny ceněna tak, jako práce muže. Vyhlášení nového živnostenského řádu ze dne 20. prosince 1859, s platností od 1. května 1860, znamenalo svobodu živností po vzoru doktríny ekonomického liberalismu. Jedinou překážkou pro občany v založení si živnosti bylo zaplacení daně. (Nemuseli vlastnit učňovský list a ani žádné další náležitosti nebyly třeba – výjimku tvořily pouze živnosti jako knihovnictví či knihařství.) Dne 17. prosince 1862 byl vydán obchodní zákoník, který živnostenský doplňoval.86 Ženy a děti byly využívány hlavně v textilním průmyslu a bavlnářských odvětvích. Zastávaly fyzicky náročnou ruční práci, která nebyla složitá na zaučení. Ve srovnání s muži měly velice nízké mzdy a pracovaly často nad jejich fyzické možnosti, jelikož v první fázi průmyslové revoluce byla potřeba jakákoli pracovní síla a na zdraví občanů nebyl brán zřetel.87 Srovnání mzdy mezi dětmi a muži ukazuje Tabulka č. 3.: Mzdy jednotlivých výdělečných činností v kategorii mužů a dětí z roku 1856. Podává také jasný důkaz o tom, že životní úroveň občanů se velice lišila od toho, jakou práci přesně vykonávali a to až trojnásobně.88

85

LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 192 86 URBAN, O. 2000, České a slovenské dějiny do roku 1918, Praha: Aleš Skřivan ml. 2000., s. 207, ISBN 80-902261-5-9 87 Ve Velké Británii byly v roce 1833 vydány tovární zákony, které striktně omezily pracovní dobu dětí (na 9 hodin denně) a mladistvých (na 12 hodin denně). Postupně byla dětská práce zakázána. PAULINYI, Á. 2002, Průmyslová revoluce, o původu moderní techniky, ISV nakladatelství 2002, s. 230-31, ISBN: 80-86642-02-X 88 Vysoké mzdové rozdíly převažovaly i v úřednické sféře a to až o čtyřnásobek. HOŘČIČKA, V., Bašta aristokracie či hájemství nové šlechty? Rakousko-uherská diplomatická a konzulární služba před první světovou válkou, in: HO 21, 2010, č. 3-4, s. 74

30

Tabulka 3 Název výdělečné činnosti

Muži89

Děti

Tkaní lnu

81 zl.

27 zl.

Tkaní bavlny

90 zl.

30 zl.

Práce v papírnách

135 zl.

45 zl.

Činnost v přádelně na len

145 zl.

55 zl.

Činnost v přádelně na mykanou přízi

148 zl.

49 zl.

Činnost v přádelně na česanou přízi

160 zl.

53 zl.

Spřádání bavlny v přádelnách

192 zl.

63 zl.

Práce ve sklárně

195 zl.

65 zl.

Tkalcovství

208-216 zl.

70-85 zl.

Tabulka č. 3.: Mzdy jednotlivých výdělečných činností v kategorii mužů a dětí z roku 1856 Zdroj: PISLING, T., 1856, Nationalökonomische Briefe aus dem nordöstlichen Böhmen,Carl Vellmann’s Verlag 1856, s. 40

Velké mzdové rozdíly a velice nízká mobilita za prací znemožňovaly jakýkoli ekonomický či mzdový růst bez zahraničních investic. Nebyla možnost růstu životní úrovně bez cizího investování do rozvoje průmyslu, obchodu a živností. V příloze dokládám dobový záznam z deníku cestovatele, který popisuje chudobu v Severních Čechách. Tabulka značí, jak byly rozdíly ve mzdách mezi jednotlivými činnostmi obrovské. Diferenciace mezi pohlavím, ženami a muži, a dětmi a muži by se dala označit za diskriminující. Ovšem v této době se nad polovičními mzdami dětí a žen, ve srovnání s muži, nikdo nepozastavoval. Zaměstnavatel vůči zaměstnanci neměl ze zákona žádnou povinnost, záleželo na smluvní dohodě mezi oběma stranami. Povinnost poskytnout minimální péči pro mladistvé a děti byl zaměstnavatel povinen až od zaměstnávání 20 osob. 90 Během devatenáctého století docházelo k úpravám sociálních zákonů, pracovních omezení ohledně délky pracovní doby, zvyšovala se mzda a zvyšovala se

89

Pro jednodušší obchodování byla uzavřena mezi Habsburskou monarchií a státy Německého celního spolku v lednu 1857 dohoda o zavedení jednotné měny. Ta měla být uvedena do chodu při plné směnitelnosti bankovek za hotové peníze. Konvenční zlatka (existovala od roku 1753) byla nahrazena zlatkami rakouské měny. Za základ byla považována jedna celní libra stříbra, 0,5 kg, ze které bylo raženo 45 zlatých rakouské měny a 30 tolarů v měně německých států. Zlatka konvenční mince odpovídala 1,05 mince rakouské měny (platilo až do konce století). URBAN, O. 2000, České a slovenské dějiny do roku 1918, Praha: Aleš Skřivan ml. 2000., s. 208, ISBN 80-902261-5-9 90 URBAN, O. 2000, České a slovenské dějiny do roku 1918, Praha: Aleš Skřivan ml. 2000., s. 207, ISBN 80-902261-5-9

31

životní úroveň obyvatel. V čokoládovně Jordan & Timaeus bylo zaměstnáno 90 osob91 (mužů a žen, ale převážně zde pracovaly ženy). Roční výdaje na mzdu a nemocenský fond92 ve firmě činily 16 000 zlatých, ze kterých měli zaměstnanci zajištěnou mzdu a v případě nemoci (podle závažnosti onemocnění) příspěvek z podpůrných fondů.93 Při překročení jedenáctihodinové pracovní doby94, kterou striktně upravoval zákon, bylo nutno žádat místodržitelství o povolení. Čokoládovny žádaly o povolení překročení pracovní doby pro zaměstnance každoročně vždy v srpnu a to s platností od září až do prosince, na dvanáct týdnů. Místodržitelství žádosti vždy vyhovělo.

Žádost o povolení prodloužení pracovní doby „Žádost ctěnému místodržitelství o povolení prodloužení pracovní doby“ podávali zaměstnavatelé, pokud chtěli, aby jejich zaměstnanci pracovali přesčas. „Jako každoročně, také pro tento rok, požadujeme před vánoci o prodloužení pracovní doby na čas od 12. září do 5. prosince, po dobu 12-ti týdnů pro 50 mužů a 50 žen. Žádost podána dne 11. srpna 1896. Hartwig&Vogel“ 95

91

Konkrétním počtem zaměstnaných osob v čokoládovnách v příslušných letech se budu zabývat podrobněji v kapitole čtvrté. 92 Zavedení nemocenského fondu bylo dle zákona povinné u všech závodů zaměstnávajících více než 20 osob. Zaměstnanci odváděli do fondu vždy poměrnou částku ze mzdy, která jim byla automaticky strhávána při výplatě. 93 SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 269-270 94 Počítáno bez pracovních přestávek. 95 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2712, k. 602

32

2. KAPITOLA 2: Kakao a čokoláda V této kapitole analyzuji původ kakaa, získání kakaového prášku a popíšu výrobu čokolády. Výroba čokolády se, v počátcích pronikání čokoládového průmyslu do Evropy a do Rakousko-Uherska, diametrálně neodlišovala od konkurentů.96 Výrobci se snažili nalézat nové postupy, využívat moderní technologie, diverzifikovat výrobu a diferencovat produkt. Zakládáním nových filiálních poboček a modernizací výroby se na trh dostávalo stále více množství kvalitní čokolády, která se stávala cenově dostupnější, ovšem obyčejní lidé si ji běžně kupovat nemohli právě z finančních důvodů. Diferenciace produktu probíhala přimíšením neobvyklých přísad do čokolády jako např. skořice, kardamonu, muškátového oříšku, vanilky a přísad pro dnešního konzumního člověka velice neobvyklých (islandský mech, žaludy). S rozšířením povědomí o blahodárných účincích kakaa, jemnosti a vynikající chuti čokolády se začaly šířit „čokoládové falzifikáty“ neboli surogáty. Náhražky čokolády sloužily pro chudé lidi, jelikož tento druh pochutiny byl několikanásobně levnější, než opravdová kvalitní a jemná čokoláda.

2.1. Původ kakaa Vzácné kakaové boby pochází ze Střední Ameriky, konkrétně z Mexika. Díky zámořským objevům, zvyšování dovozu exotických a neznámých surovin kakao proniklo do Španělska a následně se užívání kakaa rychle rozšířilo do sousední do Francie, Itálie a odtud do celé Evropy. Obliba kakaa začala stoupat, zvýšila se celosvětová konzumace kakaa, cukru a čokolády.97 Nejvýznamnějšími exportéry byly v 60. letech 19. století především Brazílie, Venezuela, Nikaragua, Guyana, Martinique a Guadalope a také Trinidad. Díky rozdílným vegetačním podmínkám se zrna lišila svou kvalitou, složením, chutí a podílem kakaového másla. Na Evropský kontinent byly dováženy kakaové boby převážně z Venezuely a Brazílie. Dle dostupných statistik zkonzumovala Evropa v 60. letech 19. století ročně neuvěřitelných 17-18 milionů kg

96

Ovšem rozdíly ve výrobě čokolády jsou patrné zhruba od 50. let 19. století, kdy vznikaly nové čokoládovny a na trhu fungovaly po několik let etablované továrny na výrobu čokolády s patřičným vybavením. 97 Obyvatelé Mexika a Střední Ameriky rozemleli kakaové boby a ty využili k přípravě speciálního nápoje, který nazývali čokoládou. Do Evropy se kakao a čokoláda dostaly díky španělskému H. Cortézovi v roce 1528, který ji přivezl do Španělska. Původně bylo kakao hořké a až s rozšířením plantáží cukrové třtiny. Klesly ceny kakaa, a tak si lidé mohli dopřávat nápoj oslazený, a tudíž stoupla i spotřeba kakaa. Díky technologii se čokoláda více a více rozšiřovala a stupala i poptávka po ní.

33

kakaových bobů. Vzhledem k počtu obyvatel, způsobu konzumace kakaa, k vysokému podílu nekvalitní čokolády, je toto množství skutečně vysoké a predikuje prosperitu čokoládového průmyslu. Právě v 70. a 80. letech 19. století začíná skutečný rozmach a rozvoj čokoládoven v Evropě. 98

2.2. Získání a výroba kakaa Dobové publikace podávají důkazy o výborné znalosti jakosti kakaa, chemickém složení, ošetření, pěstování, zpracování. V ukázce uvádím přesné znění popisu výroby kakaa laické veřejnosti v 90. letech 19. století. Je velice užitečné znát pohled veřejnosti na výrobu čokolády, protože vědomí o existenci, vzniku a rozšiřování podobných publikací, dává jasný důkaz o stoupající zájem o čokoládu ne pouze jako pochutiny, ale i o zájem dozvědět se o pochutině více, poznat ji.

Popis kakaovníku z roku 1894 „Kakaovníku se daří zejména v zavodněných územích, na kypré a úrodné půdě. Plody se vyvinují 5-8 měsíců, otvírají se uhozením, semena se zabavují dužiny, suší se v písku a nechají se pod listím banánovým nebo v zemi zakopané kvasit, čímž poté dostávají hnědou barvu na slunci. Z jader se připravuje čokoláda. V továrnách na čokoládu se praží jádra, zbavují se slupek a melou se mlýnky nadrobno. Teprve pražením dostávají líbezně vůni a ztrácí stahující hořkou chuť. Mezi válci s cukrem, vanilkou a něco kořením se dělá kaše, ze které se tlačí čokoláda v různých tvarech (tabulkách, tyčinkách, figurkách, bonbonech). K léčebným účelům, přidává se do léků. Jádra kakaovníků obsahují mimo alkaloid zvaný theobromin množství tuku a škrobových látek, tak že čokoláda jest i výživným a zdravým pokrmem i nápojem. Jsou boby kakaové hlavním potravinou Americe.“99

Pro kvalitní výrobu čokolády bylo velice důležité znát složení kakaových bobů, technologie ke získání kakaa, k drcení bobů na kakaový prášek, užití kakaového másla.

98

BRAUMÜLLER, W. 1868, Nahrungmittel und Getränke auf der Welt-austellung zu Paris im Jahre 1867, Wien 1868, s. 82-83 99 BAUŠ, B. 1894, Putování říší rostlinstva. Výbor nejdůležitějších rostlin tuzemských i cizozemských jež v několika obrazech líčí Bohumil Bauše, Nákladem Alojsa Hynka, knihkupce 1894, s. 61-62

34

Dobová literatura popisuje kakaové boby velice přesně i s využitím dostupných technologií, tedy technologií s využitím parního stroje. V následujících odstavcích popíši výrobu čokolády, proces získávání kakaového prášku dle starých metod, které byly v 19. století zcela běžné a moderní. V 19. století výrobci čokolády vycházeli z chemického složení kakaových bobů. Kakaové boby obsahují 45-55 % tuku, který se nazývá kakaové máslo. Tuk z kakaových bobů byl získáván stlačovací technikou, byl žlutobílý, a jak publikace uvádí: příjemné chuti a vůně. Při teplotě 32-33 °C tuk roztál a vytvořilo se kakaové máslo, které bylo vzácným a známým obchodním artiklem. 100 Kakaové máslo se skládá v podstatě ze dvou rozdílných tuků: první, který je při obyčejné teplotě tekutý, rozpustný a má olejovitý charakter, a druhý tuk, který je v čistém stavu tuhý. Rozdílné vlastnosti jsou vhodné pro různé účely, poskytují velké možnosti navzájem se od sebe oddělit. Tuk, který byl zmíněn jako první, zhruba při teplotě 55-60 ° C přivykl formě plochých lisů, byl ve formě plochých hranolů a ohřívá opět mezi deskami hydraulického lisu, který jen 35 až 40 ° C, může být teplý, velmi frézování ždímá.101 Kvalitní kakaový prášek by měl obsahovat 22-30 %102 kakaového másla. Cena kakaa byla jednoznačně odvozena od obsahu tuku, náročnosti lisování a také země původu. Pokud kakaový prášek obsahoval vysoký podíl tuku103, nebyl považován za příliš kvalitní, ovšem o to byl levnější. „Obecně je do kakaového prášku, který je také pod názvem odtučněné kakao v obchodě rozšířen, přidáván uhličitan draselný, a nebo magnesium. Tyto přísady jsou nutné k tomu, aby se kakao rozpustilo ve vodě a nesedalo ke dnu. Takto upravené kakao se nazývá Holandské.“ Kvalitní a takto ošetřený kakaový prášek měl charakteristicky světlou hnědou barvou104, byl velice suchý a komplexně využitelný k vytvoření horké čokolády, jako nápoje.105

100

JOLLES, A, Dr., 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9 101 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 38 102 V současné době je za kvalitní kakaový prášek považován ten, jehož obsah tuku dosahuje 22-24% a je nazýván jako plnotučné kakao. 103 V současnosti se používá kakaový prášek s 20–22 % kakaového másla, tzv. plnotučné, s 10–12 % kakaového másla, který se běžně užívá k pečení, vaření a pro jiné použití do kuchyně a kakao bez kakaového másla. Poslední typ kakaového prášku je využíván jako aromatická látka do zmrzlin, jogurtů nebo sladkostí. Nestle professional Nutrition Magazine, Cocoa and Malt, 10/8, staženo z (duben 2011) : http://www.nestleprofessional.com/unitedstates/en/Documents/NPCIC/0311_nutripro_bev3_cocoa_malt.pdf 104 Dnes je kvalitní holandský kakaový prášek charakteristický tmavě hnědou barvou. 105 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9

35

Čokoláda na počátku 19. století byla chápána především a jedině jako horký nápoj, který byl vyráběn z mléka, smetany či vody. Čokoládu pili lidé pouze z vyšších vrstev, ovšem kuriozitou bylo, že ji na počátku 19. století pili neslazenou. Až když se s rozšířením pěstování cukrové třtiny začala čokoláda sladit, stávala se velice oblíbenou a zvyšovalo se její užívání. Rozdíl mezi druhy čokolád byl značný. Při výrobě čokolády záleželo hlavně na kvalitě práce, produkci a druhu kakaa. Velice důležité bylo pečlivé zpracování kakaa a v neposlední řadě záviselo na druhu a množství cukru a koření, které bylo dodáváno ke kakaovému prášku. Striktně přijata měla být výroba čokolády z předepsaných surovin, kterými byly: kakaový prášek, cukr a příměsi koření a odrůd koření ve vhodném poměru. Do této směsi neměly být vpravovány žádné další nežádoucí látky a příměsi ve formě náhražek. Jak bylo již zmíněno, tyto prvotřídní, jemné čokolády tvořily vyšší cenovou kategorii a často dostupnou pouze bohaté vrstvě ve společnosti. 106

2.3. Rozšíření kakaa Postupným vývojem se kakao rozšířilo a zpřístupnilo všem vrstvám obyvatel, nicméně stále bylo do dvacátých let devatenáctého století luxusní pochutinou. Po přelomu století tvořilo špici čokoládového průmyslu Německo, Švýcarsko, Velká Británie, Francie a Nizozemí. Některé firmy jsou až do současnosti velice prosperující.107 S rostoucí životní úrovní se začínala zvyšovat spotřeba dosud luxusních potravin, jakými bylo i kakao a čokoláda, a tímto docházelo k rozvoji továren na výrobu čokolády, sladkostí, kávových náhražek a kávovin. Zvyšoval se podíl firem, které byly ochotny

obchodovat

s vyrobenými

produkty,

vzrůstala

kvalita

produktů

a

zdokonalovala se jejich technologie výroby. Kakao a čokoláda se více vyvíjelo podle jasného vzoru od luxusní pochutiny k běžné, až téměř konzumní, poživatině. Důvody byly jasné. Nižší střední třídy si mohly dovolit hojnější užívání této pochutiny díky poklesu její ceny. Kakao pro ně bylo cenově přístupnější, stávalo se relativně levnější. Především na konci 19. století (specifikuji období roky 1895-96) se mimořádně navyšovala poptávka po kakau (čokoládě), stoupala její produkce a tím pádem bylo nutné i rozšířit provozovny, navýšit 106

SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 51 107 RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936, , s.8

36

jejich počet. Následně bylo nutné investovat do nových moderních strojů, počet pracovníků se zvyšoval a neobyčejně klesaly ceny zboží. Podnikání v oblasti čokoládového průmyslu bylo ziskové. 108

Tabulka 4 Spotřeba kakaa v Německu

Celkově v tunách

Spotřeba kakaa na obyvatele

1836-1840

371

0,01

1841-1845

411

0,01

1846-1850

535

0,02

1851-1855

727

0,02

1856-1860

780

0,02

1861-1865

960

0,03

1866-1870

1259

0,03

1871-1875

1941

0,05

1876-1880

2019

0,05

1881-1885

2806

0,06

1886-1890

4954

0,1

1891-1895

8148

0,16

Tabulka č. 4.: Spotřeba kakaa v Německu pro vybrané roky nejdříve celkově v tunách a i ve spotřebě kakaa na obyvatele Zdroj: RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936, s. 8

Tabulka č. 4.: Ukazuje spotřebu kakaa v Německu pro vybrané roky nejdříve celkově v tunách a i ve spotřebě kakaa na obyvatele. Spotřeba kakaa v Německu109 byla klíčová

pro

rozvoj

čokoládového

průmyslu

v Podmoklech.

Přední

výrobci

čokoládového průmyslu soustředily svá sídla v Drážďanech, odkud jejich průmysl expandoval přes Podmokly do Rakousko-Uherska. Z dostupných dat je patrný rapidní vzestup spotřeby kakaa převážně od 70. let, kdy byly v Německu zakládány hojně čokoládovny a následně převážně v 90. letech, kdy čokoládovny zakládaly filiálky v Rakousko-Uherském pohraničí a ve Vídni.

108

SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 296-297 109 Autor publikace nerozlišuje období do roku 1871 a po roce 1871.

37

V Tabulce č. 5.: Spotřeba kakaa na osobu v celé populaci v jednotlivých státech je znázorněná odlišnost spotřeby kakaa v populaci na osobu v jednotlivých státech. Celkové porovnání je vhodné uvést z hlediska podhoubí doby. Německo, které v 90. letech 19. století začalo výrazně expandovat z hlediska rozšiřování produkce čokolády a zakládání filiálek směrem do Rakousko-Uherska, kde byla stále doposud spotřeba kakaa velice nízká, bylo v této době v porovnání s vyspělými zeměmi téměř outsiderem: Toto zjištění je až zarážející, jelikož německé čokoládovny získávaly ocenění na světových výstavách. Německé firmy Hartwig&Vogel či Jordan&Timaeus vyhrávaly světové výstavy, získávaly čestná ocenění a vyráběly prvotřídní čokoládu, přesto byla konzumace kakaa v Německu srovnatelná se Spojenými Státy.110

Tabulka 5 Rok

Německo

Velká Británie

Francie

Nizozemí

USA

1894

0, 16

0, 25

0, 38

2, 06

0, 12

1895

0, 19

0, 27

0, 40

1, 80

0, 20

1896

0, 23

0, 27

0, 44

2, 35

0, 15

1897

0, 29

0, 31

0, 42

3, 08

0, 14

1898

0, 29

0, 35

0, 45

2, 80

0, 16

1899

0, 33

0, 36

0, 45

2, 85

0, 21

1900

0, 34

0, 41

0, 45

2, 31

0, 25

1905

0, 49

0, 47

0, 56

1, 96

0, 41

1910

0, 68

0, 53

0, 63

3, 28

0, 55

1911

0, 78

0, 56

0, 69

3, 92

0, 63

1912

0, 83

0, 61

0, 68

4, 09

0, 70

1913

0, 77

0, 60

0, 70

4, 83

0, 70

1914

0, 80

0, 63

0, 66

5, 09

0, 76

1915

0, 64

1, 02

0, 89

6, 41

0, 86

1916

0, 15

0, 84

1, 00

3, 09

1, 05

1917

0, 01

1, 09

1, 18

1, 21

1, 68

1919

0, 16

1, 39

1, 31

5, 47

1, 52

Tabulka č. 5.: Spotřeba kakaa na osobu v celé populaci v jednotlivých státech Zdroj: RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936, s. 9

110

Do Spojených Států se kakao jako pochutina dostalo paradoxně až přes Evropany.

38

Příčina nízké spotřeby čokolády v porovnání s ostatními zeměmi může být způsobena např. nerovnoměrně rozmístěným polem působení firem v oblasti čokoládového průmyslu. Ústřední jádro tvořily Drážďany a celkově severní část Německa. Tam byla spotřeba kakaa vyšší, ovšem na jihu nebylo kakao tolik známé a oblíbené. Za Německem ve spotřebě zaostávají pouze Spojené Státy, které mají sice k původu kakaa zdaleka nejkratší vzdálenost, ovšem do Spojených Států se užívání kakaa rozšířilo z Evropy. 111 Dalším zajímavým ukazatelem je spotřeba kakaa celkově v uvedených letech. Je zřejmé, že se kakao těšilo oblibě, kterou bohužel, zejména v Německu, přetrhla první světová válka. V ostatních uvedených zemích se obchod s čokoládami nebo kakaem téměř nezměnil, ba dokonce vzrostl. Toto bychom mohli vysvětlit rozdílným zapojením ostatních zemí do první světové války (např. Velká Británie či Nizozemí se první světové války neúčastnily s takovou intenzitou jako Německo) a jistě také financováním, úrodou ostatních relevantnějších plodin, které zajišťovaly primární obživu obyvatel za války.

Ceny kakaa „Dovoz jako doposud, také v letošním účetním roce, stoupl. Na počátku roku převládal pevný trend, který omezoval obchody a obchodníci tak nakupovali pouze nutné suroviny. Když poté v únoru či březnu vypadaly vyhlídky na letošní úrodu příznivě, poklesly ceny nejprve malinko, a poté podstatněji klesaly, podle toho, jak se nabídka zvyšovala. V dubnu šly ceny nejníže z celého roku, v květnu opět stouply, a tuto stoupající tendenci si díky velkému obratu a poptávce udržely až do půlky července. V letních měsících, resp. od července, byla poptávka po kakau nízká, a když po sklizňové době v červenci přišel srpen, zastavily se obchody úplně a snížily se cen. S postupujícím ročním obdobím směrem k podzimu a zimě se ceny opět zvyšovaly. Na konci roku zaznamenaly ceny vysoce vzrůstající charakter.“ 112

111

LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 188, ISBN: 3-86583-118-4 112 SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 296-297

39

V Rakousko-Uhersku se rozšířily v průběhu 90. let 19. století kartely a dle zápisu Obchodní živnostenské komory toto můžeme jen potvrdit. „Obzvláště se ukazuje rozšíření kartelů u továren vyrábějící sladkosti, cukroví, které mají zásluhy na zvýšení cen cukru, sirupu. Za neobyčejně vysoké ceny jistě může i nepříznivá loňská úroda. Přes vysoké celní poplatky, pokud by se zboží importovalo z Německa, se zdály být Rakouské ceny příznivé natolik, aby byla investice do výroby v Rakousku výhodná.“113 Kakao (jako surový produkt) nijak nepodléhalo rapidním cenovým výkyvům, jeho ceny se udržovaly relativně vysoko a odvíjely se spíše v závislosti na dovozu, výši cel a úrodě.

2.4. Recepty a náhražky kakaa Kakao114 jako surovina bylo velice lahodné, oblíbené, ale patřilo mezi dražší pochutiny a bylo na něj uvaleno vysoké clo, proto výrobci využívali náhražky, které byly cenově dostupnější, než kakao. Díky těmto náhražkám si mohli „čokoládu“ dopřát i méně majetní lidé. Za náhražky, falše kakaa, se užívaly suroviny, které byly velice levné, dostupné a zaměnitelné s kakaovým máslem, popř. s kakaem. Do čokolády se přidávala mouka, kakaové slupky, dextrin, tragant a hmota byla potravinářsky dobarvena přidáním odstínu okrové, či jiné zemité barvy. V častých případech nebylo kakaové máslo v „čokoládě“ přítomno vůbec a bylo nahrazeno několikanásobně levnějším živočišným nebo rostlinným tukem.115 Příkladným surogátem kakaa bylo kakao ze žaludů. Výroba spočívala v rozdrcení žaludů, následně se žaludy opražily a smíchaly se s kakaovým práškem. Hotového žaludového kakaa se docílilo smícháním infuze z opražených žaludů s kakaovým práškem a pšeničné mouky. Směs se pražila tak dlouho, dokud se nevypařila všechna tekutina a nezůstala suchá hmota. Dalším typem kakaa, které bylo 113

SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 296-297, V Německu stála například jemnější bílý kapalný Sirup 18-21 Marek, v Rakousku za působení kartelových cen 23-24 zlatek. Zatěžkávací zkouškou pro tuto cenu může být následující uvážení, jestliže ze 100 kg čistého, obchodně vysušené síly (kupní síly), jehož průměrná cena byla v posledních 3 letech 10 Marek za q, se vyprodukuje 100 kg sirupu, znamená, že poměr suchého a vlhkého si odpovídají, resp., že 100 kg vlhkého odpovídá síle 100 kg suchého obchodovatelného. (tamtéž) 114 Kakaový prášek byl výsledným produktem rodu rostlin, které botanici dali název Theobroma, což znamená "jídlo bohů." CRAWFUD, J., On the History and Migration of Cultivated Plants Producing Coffee, Tea, Cocoa, etc., in: Transactions of the Ethnological Society of London, Vol. 7, 1869, s. 205 115 V současné době existuje vyhláška č. 76/2003 Sb., která upravuje druhy tuků sloužících jako náhražka za kakaové máslo.

40

vyrobeno z náhražek si vysloužilo název Korunové kakao, jelikož bylo velice levné. Toto kakao bylo vyrobeno jako příměs kakaa, kakaových slupek a pšeničné mouky.116 Po Mexiku, kde bylo kakao rozšířené jako nápoj k všeobecnému použití, se přemístilo užívání kakaa do Evropy, resp. nejdříve do Španělska, odkud se nápoj rozšířil do Francie, Itálie a následně i do celé Evropy.117 Tento nápoj byl připraven tak, že se smíchali rozmělněné kakaové boby s kukuřicí, a zároveň s množstvím vanilky, kardamonu či různými druhy španělského pepře a dalším kořením silné chuti a vůně. Tudíž měl čokoládový nápoj mimořádné aroma a blahodárně působil na zahřátí organismu. 118 Jak se připravovaly čokoládové cukrovinky, popíši v následujících odstavcích. Cukráři obyčejně připravovali čokoládu sami. Vyrobenou čokoládu přidávali do různých cukrovinek, a nebo ji jako čokoládu prodávali. Samozřejmě samostatně prodávali ty lepší druhy čokolády, často odlité do tabulek, popř. do jiných tvarů. Tato čokoláda měla přízvisko „luxusní“. Druhy čokolády byly nazvány podle různých příměsí. Čokoláda se skládala vždy z dílu kakaa, cukru a podle druhu se přidávala vanilka, skořice, pepř, ambra, hřebíček, kardamon a dokonce i cedrový olej. 119 Čokoládám dávali názvy jako Milánská, Madridská, Pařížská, Španělská, Římská, Turínská či Vídeňská. Vyráběly se také léčivé čokolády, kdy do směsi kakaa a cukru přidali léčivé látky a naopak výrobci ubrali na koření. Tak vznikly čokolády jako např. sladová, kam se přidávala sladová moučka, mechová čokoláda s příměsí islandského mechu, salepová čokoláda120 či žaludová čokoláda. 121

116

JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9 117 Zvyšování spotřeby kakaa a čokolády v Evropě mělo pozitivní ekonomické důsledky také v pěstitelských zemích kakaa. Zvyšování produkce kakaa zapříčinilo i zvyšování zaměstnanosti a produkce kakaa v chudých státech jako byla například Ghana či Pobřeží slonoviny. GROFF, H., Carrots, Sticks, and Cocoa Pods: African and Administrative Initiatives in the Spread of CocoaCultivation in Assikasso, Ivory Coast, 1908-1920, in: The International Journal of African Historical Studies, , No. 3, 1987, Vol. 20, s. 405 118 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 50 119 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863, s. 95 120 Salepová čokoláda byla vyrobená z rostliny zvané Orchis mascula (Vstavač mužský). 121 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863, s. 97

41

Do čokolády se přidávala vanilka, rozdílné druhy skořic, které byly dostupné, muškátový oříšek, muškátový květ, břidlice, kardamon, salep, islandský mech, éterické oleje. 122

Příkladné recepty prvotřídních dobových čokolád: Z následujících receptů oblíbených a luxusních čokolád je patrná vysoká oblíbenost přidávání koření do kakaové směsi.123 Nejčastěji výrobci doplňovali lahodnou chuť čokolády skořicí, vanilkou, ambrou či hřebíčkem. Často se čokoláda lišila pouze poměrem koření a kakaa. Milánská čokoláda se vyráběla smícháním tří liber utřeného kakaa, tří liber nejlepšího cukru, jednoho lotu vanilky, ¼ lotu124 peruánského balzámu a dvou lotů skořice. Madridskou čokoládou nazývali směs, která byla vyrobena ze čtyř liber utřeného kakaa, dvou liber utřeného cukru, čtyř lotů vanilky, tří lotů skořice a ½ kvintole125 ambry. Pařížská čokoláda byla vyrobena z tří liber utřeného kakaa, tří liber utřeného cukru, tří lotů vanilky, tří lotů skořice, ½ lotu ambry. Španělská čokoláda se skládala z 2½ liber utřeného kakaa, 2½ liber utřeného cukru, ½ loty vanilky, jednoho lotu hřebíčku, dvou lotů kardamomu, tří lotů skořice, jednoho lotu květu a 30 kapek cedrového oleje. Římskou čokoládu vyprodukovali ze dvou liber utřeného kakaa, jedné libry utřeného cukru, tří lotů vanilky, 3½ lotu skořice a jednoho lotu peruánského balzámu.126 Dále se prodávala čokoláda Turínská a Vídeňská. Tyto dvě čokolády byly velice podobné svým složením. Turínská obsahovala dva díly kakaa, jednu libry cukru, čtyři loty vanilky, čtyři loty skořice. Naproti tomu Vídeňská čokoláda se skládala ze dvou liber kakaa, dvou liber cukru, jednoho lotu vanilky, jednoho lotu skořice. Vařila se i čokoládová káva, která se připravovala z dílu umletého kakaa, dílu cukru a šesti lotů mleté pražené kávy.127 Dvěma hlavními druhy čokolády byla mléčná čokoláda, která se skládala z kakaové hmoty a cukru, s příměsí mléka či smetany, a fondán, resp. čokoládový fondán, 122

SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 70-78 123 Dle dostupných zdrojů SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation a KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, se čokoládové recepty shodují v názvech i v množství i přesto, že se mezi vydáním obou publikací jedná o čtyřicetiletý časový rozdíl. 124 Jeden lot váhově odpovídal v měrných jednotkách přibližně 16,06 g, resp. celní lot 16,66 g. 125 Jedna kvintole, resp. kvintlík, odpovídal v měrných jednotkách přibližně 4,0137 g. 126 Čokoládová směs se odlévala do luxusních forem – viz příloha. 127 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863, s. 96-97, Dalšími druhy byla čokoláda z rýže či ječných krupek.

42

který byl lehce rozplývavý s velmi vysokým obsahem tuku (přidáním vysokého podílu kakaového másla) a cukru. Také tyto čokolády byly často falšovány a to buď nahrazením kakaa za jiné příměsi, a nebo místo kakaového másla užitím jiných levnějších živočišných nebo rostlinných tuků. Místo koření byly dosazovány různé éterické oleje. 128

2.5. Výroba čokolády Z dostupných informací o výrobě čokolády lze odvodit postupný tovární vývoj. Na území Německa a Rakousko-Uherska byla čokoláda vyráběna pomocí dobových nejmodernějších technologií. V následující subkapitole popíši postupný tovární vývoj od začátku 60. let 19. století, tedy počáteční fázi výroby čokolády a jejího rozšíření z Německa do Rakousko-Uherska. Následně popíši výrobu čokolády, její složení a zvyšování výroby v závislosti poptávky veřejnosti. V 60. letech byla čokoláda velice oblíbena, ovšem spíše ve vyšších společenských vrstvách. Do povědomí veřejnosti vstoupila jako luxusnější potravina, s nádechem mexické exotiky. Byla vyráběna především za pomocí středně velkých továrních strojů, založených na principu pohonu vody nebo páry. Výroba čokolády či kakaa probíhala (dle uvedených zdrojů) v první polovině 19. století, popř. ještě dříve, ručně, bez pomocí parních strojů. Ruční výroba se shodovala i s celou škálou výrobků z cukrářské oblasti. Drobní živnostníci, kteří neměli finanční prostředky, byli nuceni i v 60. letech 19. století vyrábět čokoládu ručně, resp. některé specifické úkony ručně provádět.129 Firma Rüger, která byla založena na konci 50. let, je skutečným důkazem ruční práce v továrně. Otto Rüger založil rodinný podnik v malém městečku Lockwitzgrund nedaleko Drážďan. Během prvních let své existence měla firma pouhých pět zaměstnanců a disponovala velice chabým výrobním zařízením. Továrna fungovala částečně na ruční výrobě čokolády, ručním stříhání etiket a každá tabulka čokolády byla ručně zabalena.130 Naopak ve stejné době, v roce 1853, založila prosperující firma Jordan&Timaeus filiální pobočku na výrobu čokolády v Podmoklech,

128

JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 160 129 SOkA Liberec: Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k.k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes – 1864-66 – mit theilweiser Benützung, der auf das Jahr 1867 Bezug nehmenden Erhebungen, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1867, s. 269-270 130 LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag 2006, s. 192, ISBN: 3-86583-118-4

43

disponovala parním strojem o síle 14 koní, několika desítkami zaměstnanců a exportovala

čokoládu

těm

nevyšším

vrstvám.

Skutečně

v 60. letech,

tedy

v prvopočátcích výroby čokolády, se její výroba velmi lišila.131 Modernizací doby, zlepšováním technologií, zlevňováním surovin, zlepšením dopravy a zvýšením životní úrovně vzrůstala i poptávka po čokoládě. Na počátku 20. století se čokoláda vyráběla ve všech státech velice podobným způsobem, za pomocí parních strojů. Některé stroje musely být obsluhovány ručně, jelikož nedokonalá modernizace neumožňovala mechanizaci ve výrobních oblastech jako bylo např. mletí pískového cukru v práškový. Soudobá publikace, vydaná Hospodářskou a živnostenskou komorou v Liberci, popisuje rozšíření výroby čokolády takto:

Rozšíření výroby čokolády „Rozšíření v pražení kakaových bobů, mletí, odmaštění a smíchání s kořením patří do dějin novověku, do nové doby. Pro tento účel byly postaveny továrny, které zajišťovaly masovou výrobu tohoto artiklu k pití i k jídlu. Dále továrny sloužily k výrobě cukrářského zboží v četných formách. Takové továrny byly jen ve dvou okresech komory, z nichž ta první byla postavena v Podmoklech a jedná se o pobočku firmy, jež má vedení v Německu, v Drážďanech. Díky svému umění a německým znalostem vděčí za proslulost. Druhá továrna leží v Krásném poli u Chřibské a vznikla teprve před pár lety, kdy uvedla do výroby obchod s produkcí cikorky a kávy.“ 132

Všeobecné složení čokolády, kterou cukráři vyráběli níže popsaným způsobem, bylo tvořeno z přibližně 40-50% kakaové hmoty, 50-60% cukru133 a zhruba 1% koření. 131

Stejné počátky podnikání, kterými prošla firma Otto Rüger, okusila i firma Cadburys ve Velké Británii. Ta se od roku 1879, kdy byla pouze rodinnou firmou, rozrostla během desítek let ve velký podnik a v roce 1931 patřila mezi 24 největších firem ve Velké Británii. DELLHEIM, CH., The Creation of a Company Culture: Cadburys, 1861-1931, in: The American Historical Review, Vol. 92,1987, No. 1, s. 21 132 SOkA Liberec: Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k.k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes – 1864-66 – mit theilweiser Benützung, der auf das Jahr 1867 Bezug nehmenden Erhebungen, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1867, s. 269-270 133 V mnoha druzích čokolády tvořil cukr přibližně polovinu (někdy více, resp. méně) výrobní hmoty. Cukr se rozmělnil na moučku a přidal se do směsi čokolády. Čokoláda měla svou charakteristicky hnědou barvu a proto nebylo nutné používat drahý světlý cukr, nýbrž postačilo použít polosvětlý cukr. SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907, s. 60-61

44

Kakaová hmota byla rozdrcena s moučkovým cukrem v samostatném mixéru a následně byla smíchána v melanžeru. Tyto přístroje k výrobě čokolády byly často vyhřívané, popř. opatřené vyhřívacím zařízením, takže ideální teplota pro smíchání dosahovala 3040 °C. U aparatur, které neměly vyhřívací systém, bylo nejprve nutné přivést kakao a cukr do stejné teploty a následně smíchat.134 U aparatur bez topného zařízení se cukr a kakaová hmota přivedly k vyšší teplotě a poté se v teplém stavu v melanžéru smíchaly. Následně byla hmota vpravena do válcovací mašiny, která ji jemně rozmělnila. Poté bylo přidáno koření např. vanilka135 (kterou nahrazovali levnějším vanilinem), skořice, hřebíček, atd. „Lepší čokolády mají přibližně stejný díl kakaové hmoty a cukru, přinejmenším o trochu více cukru. Ovšem omezení cukru musí být. Pokud má čokoláda více než 85 % cukru a zbytek kakaového másla, pak je přeslazená, činí-li množství cukru a kakaového másla více než 90 %, tak je silně přeslazená.“136 Dostupnost čokolády se v mnohých zemích lišila buď svým objemem a nebo cenou. V některých zemích byla čokoláda relativně levná, ovšem nebyla chutná, jinde tomu bylo naopak, a jiné země nacházely kompromisy mezi oběmi možnostmi. V 60. a 70. letech 19. století obsazovala přední příčky v produkci čokolády zejména Francie (co se objemu a cenové dostupnosti týče). Nejjemnější, prvotřídní a nejkvalitnější čokoládu produkovala Belgie.137 Francie se držela na významné příčce žebříčku čokoládového průmyslu v Evropě a předčila snadno i Španělsko, evropskou kolébku čokolády. Výrobu čokolády a i vzrůstající odbyt za Francií či Belgií vykazovalo též Německo, nebo Rakousko, které se pyšnilo několika prvotřídními producenty čokolády. V Rakousku bylo zastoupeno několik vynikajících a

134

Čokoládová hmota musela zůstat po přidání koření v suché místnosti, kde dosahovala teplota zhruba 60 °C. Následně vylili do forem a přemístili do chladící místnosti, kde se musela rychle zchladit. 135 Do čokoládové příměsi výrobci nejčastěji přidávali vanilku. Měli ji nejraději, a přesto pro ně byla vzácným kořením. Vanilka, se kterou se obchodovalo, byla před uložením do obchodní krabice v podstatě nezralý plod, který se musel odstranit, aby se na povrch dostala semínka v lusku ukrytá. Sbíraná vanilka měla zelenou barvu. Zcela vysušená ovocná dřeň byla stále měkká, ohebná, a obyčejně ji producenti balili po 50-ti kusech do svazku a dodávali v hermeticky uzavřených plechových krabicích. SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907, s. 62-63 136 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 160 137 Známé francouzské firmy byly Meiner, Devinck, Iblend Freres a Saintoin Freres. Firma Menier vyráběla v ohledu na kvalitu a cenu kvalitní a levnou čokoládu. Objem produkce činil v roce 1853 celkem 688, 486 kg čokolády. V roce 1866-7 stoupla produkce na neuvěřitelných 2 501 600 kg ročně. BRAUMÜLLER, W. 1868, Nahrungmittel und Getränke auf der Welt-austellung zu Paris im Jahre 1867, Wien 1868, s. 82-83

45

ambiciózních společností. V Podmoklech působila firma Jordan&Timaeus, firma Valerio sídlila v Terstu a firma Kluger v Praze.138 V Německu bylo zastoupeno velké množství prvotřídních výrobců čokolády např.: Miethe, Hildebrand, David, Felsche, Jordan&Timaeus, Stollwerck, Moser-Roth, Petzold, Aulhorn. Ve Velké Británii to byly zejména firmy Fry, Baker, Cadbury, Rowntree, ve Francii Meiner, v Nizozemí C.J. Van Houten, ve Švýcarsku Cailer, Suchard, Kohler, Sprüngli. 139

2.6. Čokoládovny Výroba čokolády probíhala zpravidla v patrových továrnách, které byly vybaveny příslušným zařízením. Z plánů továren se dá vypozorovat rozmístění zařízení, rozložení místností do pater a tak i chod celé továrny. Mnou zkoumané čokoládovny byly důkazem, jak rozdílné továrny na výrobu čokolády mohou být. Stěžejní částí každé továrny byl kotel, který sloužil jako hlavní přívod tepla a energie. Vybavení a prosperita továrny se poznaly podle velikosti parního kotle, kvality a počtu mísících přístrojů, podle speciálního vybavení140 na výrobu marcipánu, velikosti vlastní pekárny, počtu skladů, počtu a velikosti chladíren a samozřejmě také rozsahu expedice. Pracovníci, kteří museli zpracovávat kakaové boby ručně, vykonávali zpravidla ve všech čokoládovnách stejný postup při zpracování kakaových bobů. Tento následující postup byl jediným způsobem, jak bylo možné v 19. století vyprodukovat z kakaových bobů kakao a následně z něj vyrobit čokoládu. V první řadě měli zaměstnanci kakaové boby očistit a opražit. Po opražení museli kakaové boby odslupkovat, následně odslupkované pražené kakaové boby zaměstnanci rozemleli, prolisovali skrz lis na kakaové máslo, kakaovou hmotu smíchali za vysoké teploty se směsí cukru. Následně přimíchali další suroviny, které měly být v čokoládě zahrnuty, a hotovou čokoládovou směs odlili do forem příslušných tvarů a nechali ztuhnout. 141 Firma Hartwig&Vogel disponovala menším továrním komplexem, který byl dvě patra vysoký s přízemím a suterénem. Rozmístění místností na výrobu čokolády,

138

BRAUMÜLLER, W. 1868, Nahrungmittel und Getränke auf der Welt-austellung zu Paris im Jahre 1867, Wien 1868, s. 84 139 RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936, s. 8 140 Často čokoládovny vyráběly mimo čokolády a kanditů i marcipán, vafle, sušenky a těstoviny. 141 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 52

46

cukrkandlů, skladů a zázemí pro personál se prolínalo všechno dohromady a z plánů tak působí výroba chaoticky a neuspořádaně. 142 Naproti tomu firma Otto Rüger budí z plánů továrny velice přehledný a ucelený dojem o chodu celé továrny. Ve druhém patře se nacházelo zázemí pro pracovníky, v prvním probíhala expedice, v přízemí výroba a v suterénu se skladovaly potraviny. 143 Přesně takovýto model je popsán i u anglických výrobců čokolády, kdy v každém patře budovy probíhala fáze výroby čokolády či zpracování kakaa.144 Ve velkých čokoládovnách pracovali stálí zaměstnanci čokoládoven, kteří využívali mechanizovaných přístrojů na výrobu čokolády. Díky těmto strojům byla čokoláda vyrobena rychleji než ruční výrobou, levněji a jednotnost daného výrobku byla největší předností od ručně vyráběné čokolády. Za těchto okolností, díky technickým vymoženostem mohlo být vyrobeno více čokolády s menším počtem zaměstnanců. Čokoládovny, které disponovaly moderním strojovým vybavením, často prodělaly expanzi na úkor malých, ne příliš zavedených, čokoládoven. Počet čokoládových závodů soustřeďujících se na ruční výrobu se postupně snižoval. 145

3. KAPITOLA 3: Celnictví Bez existence cel, překážkách v mezinárodním obchodě, bez vzniku kartelů a zvyšování cen komodit, by nikdy nevzniklo tolik saských filiálek v Rakousko-Uhersku, resp. v českém pohraničí. Díky průmyslové revoluci došlo k prohloubení dělby práce, vnitřní trh se rozrostl a byla vybudována železniční síť. Tímto docházelo ke větší mobilizaci osob, ale hlavně surovin a hotových výrobků. Změnil se průmyslový ráz výrobních odvětví a odbyt spotřebních odvětví. Textilní průmysl, který byl spolu s potravinářským průmyslem, tradičním výrobním odvětvím, byl nahrazen těžkým průmyslem (především těžbou uhlí a výrobou železa). S upadající vládou německých liberálů nastal odklon od liberalistické celní politiky a započala éra celního protekcionismu. Vybrané skupiny kapitalistů měly

142

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2556, k. 387 143 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 53, k. 703 144 REDMAYNE P., INSULL, T. 1939, Cocoa and chocolate, London: Oxford University Press 1939, s. 31-39 145 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907, s. 86

47

zajištěny nové zdroje financí a vyšší zisky. Rakouský a uherský vnitřní trh monarchie začal být silně monopolizován státem, aby se ubránil zahraniční konkurenci, a snažil se opatřit výhodné exportní podmínky. Na konci 70. let 19. století podlehla ochranným tendencím téměř celá Evropa, skoro všechny vyspělé státy prodělaly přechod od volného obchodu k autonomním celním tarifům. Tento protekcionismus byl spjat s průmyslem i zemědělstvím (jednou z příčin byla i agrární krize). Němečtí podnikatelé se záměrně usazovali v pohraničí. Tato oblast pro ně byla výhodná z hlediska polohy, obyvatelé byli chudší než ve vnitrozemí, pracovní síla zde byla výrazně levnější. Nižší životní úroveň a nižší spotřeba obyvatel byla příznivá zejména pro saské průmyslníky. Ve vnitrozemí se od 60. a 70. let 19. století začínají prosazovat čeští podnikatelé, jejichž vliv sílil od 90. let 19. století.146 Po revoluci roku 1848 tvořily hlavní příjem státního rozpočtu přímé a nepřímé daně, které byly nerovnoměrně rozvržené v jednotlivých zemích monarchie.

147

Protekcionismus nabíral obrátky, ale v Anglii a Francii začal pomalu ustávat. V opačném případě v Rakousku si chtěli průmyslníci sami prohibitivní systém udržet. V roce 1848 se zhoršila obchodní bilance rakouského zahraničního obchodu. Založení německého celního spolku změnilo obchodní bilanci v trvale pasivní. 148 Po sjednání obchodní úmluvy mezi Anglií a Francií, tzv. Cobdenovy smlouvy, přešla v roce 1860 evropská smluvní praxe k poskytování nejvyšších výhod, což znamenalo poskytnou druhé obchodní straně při budoucím obchodě nejlepší obchodní podmínky a automaticky na ni vztahovat všechny výhody, které byly přiznané kterémukoli jinému státu. Takto byla na stejném základě vybudována i pruskofrancouzská smlouva z roku 1862 a následně i smlouva s Rakouskem. 149 Rakousko mělo podporu ve členství Německého celního spolku středními německými státy, proti bylo Prusko150. Rakousko muselo přijmout Únorovou smlouvu, kde byly vymezeny pro Rakousko výhodné podmínky v oblasti obchodních styků a ustanovení, jehož závazkem bylo obnovit jednání o celní unii s Rakouskem roku 1860. Ovšem Prusko bylo i nadále proti připojení Rakouska k Německému celnímu spolku a tak se členem Rakousko nikdy nestalo. Z části toto bylo ovlivněno smlouvou mezi 146

PROKŠ, P. 2004, Konec říše Habsburků, Střední Evropa v politice a vztazích Německa a RakouskoUherska (1867/1871-1918), ISV 2004, s. 92, ISBN: 80-86642-25-9 147 Od 2-13 zlatých konvenční měny na jednoho obyvatele. 148 HORVÁTH, V., JANÁK, J., MAINUŠ, F. 1977, Historie celnictví v ČSSR, 1. vyd. Naše Vojsko Praha 1977, s. 50-51 149 VOJÁČEK, L., Německý celní spolek a první sjednocení Německa (1834-1870), in: HO 9, 1998, 5-6, s. 116 150 Naprostou většinu smluv uzavíralo Prusko, když si jihoněmecké státy chtěly ponechat suverenitu v uzavírání smluv, v praxi se jim to nepodařilo. Prusko bylo reprezentantem celého celního spolku.

48

Francií a Pruskem, která byla uzavřena v roce 1862, tzn., že sblížit německé státy a Rakousko nebylo v souladu se systémem nejvyšších výhod. 151 Smluv, které upravovaly celní tarify ve zkoumaném období, mezi roky 18531918, bylo skutečně velmi mnoho. Celní tarif ze dne 6. listopadu 1851, s platností od 1. února 1852, Únorová smlouva s Pruskem z roku 1853,152 jejíž platnost byla vymezena na dvanáct let od 1. ledna 1. 1854 do konce prosince 1865. 153 Za vlády německého liberálního ministerstva přijalo Rakousko-Uhersko Autonomní celní tarif, který byl Říšské radě předložen 10. listopadu 1877. Ke schválení tohoto tarifu vedl krok knížete Bismarcka, který v roce 1878 vydal příkaz ohledně postupu k ochraně pruského zemědělství vůči Rakousko-Uhersku ve stejném měřítku jako k Rusku. Vznikla ochranná cla na suroviny a dobytek. S přijetím tarifu dne 27. června 1878, byla platnost předcházejících tarifů z roku 1853 a 1865 zrušena. Tímto tarifem získal vyšší celní ochranu zejména textilní průmysl. Dovozní i vývozní cla se musela platit ve zlaté minci, popř. ve stříbře s přirážkou. Zvýšení cel bylo všeobecně o 15-20 % a Rakousko-Uhersko mělo v roce 1878 ve srovnání s Německem velice vysoká cla. Německo v následujícím roce zavedlo vysoká cla na pšenici, žito, oves, ječmen, pohanku a kukuřici. 154 Kromě 70. let 19. století, kdy nastala velká krize, vykazoval zahraniční obchod Rakousko-Uherska dlouhodobě aktivní bilanci, která se před vypuknutím 1. světové války proměnila v bilanci pasivní. Nastala krize hospodářství v Rakousko-Uhersku a i v celé Evropě. Od 90. let 19. století převyšovala hodnota dovezených surovin (od roku 1890) hodnotu vyvezených polotovarů a platební bilance zahraničního obchodu byla průběžně pasivní, stejně jako celková platební bilance byla ve schodku.155 Rakousko-Uhersko vydalo v roce 1882 další celní tarif, jelikož bylo dle statistik dovozu a vývozu vysokými německými cly daleko více poškozeno, než Německo vysokými Rakouskými cly. V roce 1885 Rakousko-Uhersko německými cly velice tratilo. Německý import rakouského zboží činil 26,4 %, ovšem import RakouskoUherska ze zemí Německa dosahoval výše 33,4 % celkového dovozu. Za dva roky opět 151

VOJÁČEK, L., Německý celní spolek a první sjednocení Německa (1834-1870), in: HO 9, 1998, 5-6, s. 116-117 152 V roce 1853 v Rakousko-Uhersku byla zavedena liberalizace, ale úplná svoboda obchodu nebyla zavedena nikdy. 153 HORVÁTH, V., JANÁK, J., MAINUŠ, F. 1977, Historie celnictví v ČSSR, 1. vyd. Naše Vojsko Praha 1977, s. 56-57 154 HORVÁTH, V., BRODESSER, S. 1882, Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost, Naše vojsko Praha 1882, s. 143-145 155 PROKŠ, P. 2004, Konec říše Habsburků, Střední Evropa v politice a vztazích Německa a RakouskoUherska (1867/1871-1918), ISV 2004, s. 89-92, ISBN: 80-86642-25-9

49

nastala novelizace celního tarifu, konkrétně 21. května 1887, kdy se zvyšovala cla na dobytek, zemědělské produkty a průmyslové výrobky. Započala celní válka, která vedla boj o ochranu zájmů chovatelů dobytka v Rakousko-Uhersku. Celní válka skončila až v roce 1891 a Rakousko-Uhersko ztratilo řadu obchodních spojení, z čehož naopak těžilo Německo a Velká Británie. Vysoká cla snižovala konkurenceschopnost německého zboží a tak docházelo v tomto období k zakládání filiálních poboček v Rakousko-Uherském pohraničí.156

Tabulka 6 Míra proclení/na 100 kg, 100 kusů

Celní tarif

Míra proclení/na 100 kg, 100 kusů

Celní tarif

Míra proclení/na 100 kg, 100 kusů

Celní tarif

Tabák ke kouření v rolích, šňupací tabák, cigára a cigatery

52 zlatek a 50 tolarů

1. Koloniál. zboží

3. Jižní ovoce

Kakaové boby a kakaové slupky

24 zlatek

Rozinky (sušené víno)

12 zlatek

(Pozn.: Dovoz po moři) čistá váha

20 zlatek

Citrony, pomeranče

8 zlatek

na cigára a ciarety

11 zlatek

Citrony, pomeranče (nálev)

3 zlatek

ostatní tabákové výrobky

8,4 zlatek

15 zlatek

Surový tabák

7 zlatek

Káva surová/ pražená

40/50 zl.

Mandle – suché

(Dovoz po moři)

37 zlatek

4. Cukr

Rum, koňak

76 zlatek

čaj

100 zlatek

Surový cukr

Šumivé víno

50 zlatek

(Dovoz po moři)

90 zlatek

2. koření

pod nizozemskou normou č. 19 ve výši nizozemské normy č. 19

15 zlatek 20 zlatek

Sýr: parmezán, gorgonzola Kaviár a náhražky kaviáru Náhražky kávy, cikorka 15

20 zlatek 50 zlatek

Pepř (španělský a bílý, pepřový prach)

24 zlatek

Rafinovaný cukr

20 zlatek

zázvor

24 zlatek

Cukerné roztoky

15 zlatek

Kakao, čokoláda 60

60 zlatek

Skořice

40 zlatek

Sirup, glukóza, hroznový cukr

6 zlatek

Kokos

zdarma

Kardamon, šafrán, vanilka

120 zlatek

5. tabák

Muškátový oříšek

80 zlatek

Tabák, surový, tabákové listy

21 zlatek

15 zlatek

Poznámka: V případě zvláštních dovozních povolení je povinností zaplatit zvláštní licenční poplatky za 1kg čisté suroviny

Tabulka č. 6.: Výše celního tarifu u vybraných surovin k roku 1892 Zdroj: NOWOTNY, R. 1892, Zoll-Tarif für das österreichisch-ungarische Zollgebiet sammt Durchführungsverordnungen, Instructionen, Nachträgen und erläuternden Anmerkungen nebst einem ausführlichen alphabetischen Waaren-Verzeichnisse / Mit Rücksicht auf die Aenderungen der einzelnen Zollsätze in Folge der neuen Handelsverträgebearbeitetund für den praktischen Gebrauch eingerichtet von Robert Nowotny, Prag : Höfer & Klouček, 1892, s. 18-19

156

HORVÁTH, V., BRODESSER, S. 1882, Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost, Naše vojsko Praha 1882, s. 149-154

50

V tabulce č. 6.: Výše celního tarifu u vybraných surovin k roku 1892 je uvedena výše celního tarifu u surovin, které sloužily k výrobě čokolády a kakaa.157 Velice oblíbené koření, přidávané do čokolád jako vanilka a kardamon měly nejvyšší celní tarif, za jeden kilogram koření se platilo 120 zlatek.158 Z tabulky je patrné, že daleko nižší cla byla uvalena na nezpracované suroviny, ke kterým patřily i kakaové boby, surový tabák a také na cukr.159 Německo v roce 1879 zavedlo cla na dovoz zahraničního zboží z důvodu ochrany trhu před zahraniční konkurencí. Rakousko-Uhersko na to reagovalo zavedením ochranářských cel v letech 1882 a 1887. V roce 1891 přistoupilo RakouskoUhersko na celní dohodu s Německem, kdy obětovalo část vnitřního trhu Německu formou 20% úlevy z původní výše z celních tarifů. Rakousko-Uhersko věřilo, že Německo vyjde vstříc hospodářským potřebám země. Německo v roce 1902 zvýšilo cla na všechny zemědělské a průmyslové produkty, zklamalo důvěru Rakousko-Uherska a to se následně v roce 1903 vrátilo k protekcionismu, z něhož těžila velkostatkářská aristokracie v Uhrách, železářský kartel a agrární buržoazie. 160 V roce 1910 byl výčet proclívaného zboží na celnici skutečně dlouhý. Zboží a předměty, které se musely proclívat, čítaly nespočetně položek. Patřilo mezi ně dovezené zboží ze zahraničí, kdy dobová publikace uváděla: „Zboží z cizozemska přivážené povinno jest clem, pokud není výslovně za cla prosté vytnuto a podrobuje se tomuto clu, které je v dovozní celní sazbě předepsáno.“161 Proclívat se nemusely svršky přistěhovalců, výbavy a dary svatební pro cizozemce, svršky dědické, anatomické preparáty, propůjčené znaky, zavazadla cestujících, dopravní prostředky, vzorníky a vzorky, obaly a schránky, všechno zboží, které vážilo méně než 25 gramů, popř. clo, jehož cena byla nižší než 10 haléřů, díla umělecká, vědecká a průmyslová, starožitnosti, zboží, které by se prodlevou na celním úřadě zkazilo, věci, které byly určeny k bohoslužbě pro chudé, věci k živobytí, staré věci. 162

157

Francie a Švýcarsko měly nízké celní vstupní tarify na surovinu kakao. Spotřebované množství koření nebylo tak vysoké, jelikož v čokoládě tvořilo zastoupení do 1 % hmoty, resp. poli surovin. 159 Na cukr a výrobky, které obsahovaly cukr, jakožto i na alkoholové produkty, byly uvaleny zvláštní celní přirážky. 160 PROKŠ, P. 2004, Konec říše Habsburků, Střední Evropa v politice a vztazích Německa a RakouskoUherska (1867/1871-1918), ISV 2004, s. 89-91, ISBN: 80-86642-25-9 161 ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910, s. 5-6 162 ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910, s. 2-4 158

51

Při dovozu zásilek z ciziny následovala patřičná celní manipulace se zbožím.163 Každá zásilka, která byla doručena, a měla být proclena, musela obsahovat původní zasílatelovu deklaraci, kterou celní úřad zapsal do rejstříku prohlášení a opatřil ji běžným celním číslem. Kromě cla vybíral celní úřad také přirážky ze zboží vyrobené z cukru, jeho příměsi nebo zboží či nápojů smíšených s alkoholem. 164 Před první světovou válkou bylo hlavním obchodním partnerem RakouskoUherska Německo. Vývoz a dovoz Německa s Rakousko-Uherskem tvořil zhruba 40 %, následovaly jako obchodní partneři Velká Británie a USA (s podílem obchodu 10 %).165 Tabulka 7 Zboží, které je podrobeno přirážce

Výše přirážky

Základ k vyměřování

Lihové pálené tekutiky smíchány s cukrem

4K 80H

Ze 100 litrů

Pečivo s cukrem (dorty, paštiky, oplaty)

3K 20H

Ze 100kg čisté váhy

Čokoláda a jiné kakaové výrobky s cukrem

8K 80H

Ze 100kg čisté váhy

Čokoládová cukrátka

13K 60H

Ze 100kg čisté váhy

Cukrem obalené ovoce, koření

9K 60H

Ze 100kg čisté váhy

Povidla, pasty, želé

8K

Ze 100kg čisté váhy

Cukrátka, bonbony, karamely, fondany, pražené mandle marcipán, pěna

13K 60h

Ze 100kg čisté váhy

Turecký med, cukroví, tragant

3K 20H

Ze 100kg čisté váhy

Tabulka č. 7.: Výše celní přirážky u vybraného zboží k roku 1910 Zdroj: ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910, s. 22

V tabulce č. 7.: Výše celní přirážky u vybraného zboží k roku 1910 je uvedeno zboží, které podléhalo zvláštní dovozní přirážce. Mezi ně se řadily všechny druhy cukrovinek a čokolád, jelikož hlavní přirážka byla uvalena předně na cukr (čokoláda a jiné kakaové výrobky s cukrem, želé, povidla, kandity, bonbony, karamely, mandle, turecký med, pasty, cukrem obalené ovoce a koření) a alkohol (lihové pálené tekutiny, které byly smíchány s cukrem).

163

Pokud celní úřad nabyl dojmu, že dodané zboží je nesprávně zváženo, převážil jej. Pokud byla na zboží uvedená chybná váha, platil příjemce pokutu 10h ze 100 kg při nesprávné váze za celé zboží. 164 ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910, s. 9-23 165 PROKŠ, P. 2004, Konec říše Habsburků, Střední Evropa v politice a vztazích Německa a RakouskoUherska (1867/1871-1918), ISV 2004, s. 89-90, ISBN: 80-86642-25-9

52

Kromě cen tuzemských surovin byly rozšířeny ze strany příslušného průmyslného ustanovení o povinném odpočinku, zejména v období mezi Vánoci a Velikonocemi, v nichž se zvláště v tomto odvětví, obchod téměř zdvojnásobil. 166 Vzhledem k výše popisovaným podmínkám a vracení prémií na cukr, který přicházel ze zahraničí, byl zpracováván levnější rakouský cukr. Všechno prováděli tuzemští pracovníci. Speciální přirážky byly uvaleny z důvodu konkurenceschopnosti cukru a zvýšení odbytu domácího, rakousko-uherského cukru,167 jelikož zahraniční producenti cukru měli velice nízké ceny cukru na světovém trhu.168 Tabulka č. 8.: Celní sazba v korunách pro vybrané suroviny k roku 1910 dokazuje výši tarifů na kakao a čokoládu. Čokoládové pochutiny a suroviny se pro celní účely rozdělovaly na kakaové máslo, kakaový prášek, kakaové náhražky a na čokoládu, její náhražky a výrobky z čokolády. U poslední zmíněné kategorie se dělila čokoláda dle podílu kakaa ve výrobku. Tabulka 8 Celní sazba v korunách za 100 kg

Sazba, všeobecná

Kakaová masa, čokoláda, čokoládové náhražky a výrobky a) čokoláda a čokoláda s mlékem, pevná nebo tekutá, výrobky čokoládové a výrobky z čokolády s mlékem všeho druhu b) tekutá čokoláda s mlékem, též v nádobách neprodyšně uzavřených, obsahující v sobě ne více než 10% kakaa

200 K 125 K 25 K

kakaové máslo

18 K

kakaový prášek

200 K

kávové náhražky

45 K

Tabulka č. 8.: Celní sazba v korunách pro vybrané suroviny k roku 1910 Zdroj: ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910, s. 60-62

166

SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 296-297 167 Jedním z nejlevnějších cukrů byl cukr francouzský. Ve Francii speciální celní přirážky na cukr neexistovaly. Stanovením vyšší ceny cukru se uměle zvyšovala cena výrobků, které byly z cukru vyrobeny, popř. kde byl cukr přidáván. Čokoláda se tak vyráběla dráž, než by se tak dělo se zahraničním využitím cukru. 168 SOkA Liberec: Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896, s. 296-297

53

3.1. Expanze saského kapitálu do Podmokel Výroba čokolády se začala zvyšovat se stoupající životní úrovní a ve druhé polovině 19. století přestala být luxusní pochutinou. V roce 1875 představovaly Drážďany

centrum

čokoládového

průmyslu

v Německu.

V tomto

roce

bylo

v Drážďanech zaměstnáno v čokoládovém průmyslu 632 osob, tj. celá 1/3 všech činných osob v čokoládovém průmyslu v Německu a zpracovávalo se zde zhruba 550 000 kg dovezených kakaových bobů.169 V této době, době expanze čokoládového průmyslu v Sasku, bylo pro německé podnikatele příhodné rozšířit své působení do Rakousko-Uherska a proniknout bez celních poplatků na celý jeho velký trh. Z důvodu rozšíření výroby a případného vzniku falzifikátů čokolády byl 25. srpna 1877 v Lipsku založen Spolek německých čokoládoven. Členové spolku stanovili podmínky pro výrobu čokolády, resp. pro její složení, a sice výrobci do čokoládové směsi nesměli přidávat žádné náhražky jako: živočišné tuky, kakaové slupky. Spolek založili proto, aby bojovali s levnými náhražkami a uměle vybudovanou konkurencí v oblasti čokoládového průmyslu. V roce 1876 měl spolek téměř 25 členů, z nich byly čtyři drážďanské firmy mezi nimi i Hartwig&Vogel a Otto Rüger. 170 Spolek německých čokoládoven měl za cíl prodávat kvalitní čokoládu na místo nekvalitních náhražek a tak se zvyšovala cena čokolády.171

169

LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 188, ISBN: 3-86583-118-4 170 Dalšími čokoládovnami z Drážďan, kteří se účastnili členstvím ve spolku byli velice prosperující čokoládovny Petzdola&Aulhorn, Guth&Birnbaum. 171 LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 194-5, ISBN: 3-86583-118-4

54

4. KAPITOLA 4: Čokoládovny v oblasti Podmokel V poslední kapitole se budu zabývat samotnými čokoládovnami na území současné rozlohy Podmokel.172 Kapitolu jsem rozčlenila na tři podkapitoly, které nesou názvy dle jednotlivých firem řazených chronologicky podle vzniku: Jordan&Timaeus, Hartwig&Vogel a Otto Rüger. Subkapitoly jsou dále systematicky děleny a toto členění je zachováno až do samotného závěru práce. K sepsání poslední kapitoly jsem využila primárně zdroje ze Státního oblastního archivu Praha a z Okresního archivu v Děčíně. Pronikání saského kapitálu do oblasti čokoládového průmyslu bylo, jak se ukázalo, mnohdy již před samotnou koupí pozemku, resp. budov, velice výhodnou investicí. V tak malé vesnici, později městě, vznikly v časově blízké době tři čokoládovny, které představovaly samy sobě konkurenci na trhu výrobků a i zaměstnanců. Přesto tyto tři čokoládovny vedle sebe dokázaly velice schopně prosperovat, obchodovat a i v tak úzkém prostoru se jim velice dobře dařilo.173 Každá čokoládovna byla pro svou výrobu charakteristická, specifikovala se na určitý druh produktů a měla i svou formu reklamy, prezentovala se ozdobným dopisním papírem a druhy vyráběných čokolád.174 Existuje i dokumentace ochranných známek, které si čokoládovny nechaly patentovat a užívaly je na specifické produkty: Firma Jordan&Timaeus s ochrannou známkou La Belle Chocolatiere175, která se stala symbolem pro kakao a čokoládu i v dnešní době, firma Hartwig&Vogel, jež měla ve znaku bohyni lovu Dianu a čokoládovna Otto Rüger s postavičkou Jugen Hansi, který se objevoval na kakau a čokoládě Čokoládovny vždy během roku zvyšovaly produkci na podzim a začátkem zimy, pro období Vánoc. Každá čokoládovna se snažila rozšiřovat svou produkci během působení v Podmoklech, a důkazem toho je dokumentace plánů pro rozšíření továrny, zkvalitnění kotle, vylepšení oken, schodiště a osvětlení. V továrnách pracovaly převážně ženy, jelikož se často jednalo o fyzicky nenáročnou práci, na kterou nebylo třeba mužské síly. Dokumentace prokazuje jasnou převahu ženské síly nad sílou mužskou a průběžného zvyšování počtu zaměstnanců. 172

Do oblasti zkoumání budou zahrnuty Rozbělesy a nebude zahrnut Oldřichov. Po první světové válce nebyl vývoj čokoládoven tak příznivý jako do 20. let 20. století. Nejdéle existující čokoládovnu představovala čokoládovna Hartwig&Vogel (později Diana Děčín), ze kterého byl v roce 1947 vytvořeny Severočeské čokoládovny, národní podnik, který sdružoval čokoládovnu Diana Děčín, čokoládovnu Otto Rüger a další firmy (Deli, Mars, Löwe). Čokoládovna Jordan&Timaeus ukončila v roce 1945 výrobu. V roce 1996 byla čokoládovna Diana definitivně uzavřena firmou Nestlé. 174 Firma Hartwig&Vogel vyráběla čokoládové mince ve staniolu a zaměřovala se též na produkci těstovin, firma Otto Rüger vyrobila jako první adventní kalendář. 175 Více informací o této ochranné známce uvádím v příloze. 173

55

4.1. Jordan&Timaeus Továrna na výrobu čokolády, cukrovinek a marcipánu Jordan&Timaeus je nejstarší čokoládovnou, která byla v Podmoklech díky přičinění saských průmyslníků založena. Čokoládovnu založili jako komanditní společnost s velkým potenciálem pro rozvoj obchodu a podnikání.176 V následující kapitole uvedu základní data (založení čokoládovny, poskytování úvěrů a držby peněz, rozmach podniku), objem výroby, počet zaměstnanců, značky a reklamy. Dále uvedu úspěchy a ceny získané na světových výstavách. Budu vycházet převážně z pramenů a dobových publikací.

4.1.1. Historie V roce 1823 obdrželi Gottfried Jordan z Harzu (Hasserode) a August Timaeus z Celle povolení a v Drážďanech založili továrnu na výrobu cikorky. Tehdy se svoboda podnikání a živností uvolnila, a dala prostor pro časnou industrializaci. Drážďany v té době měly charakter malé a vesnické dědiny. Byla zde státní správa, několik řemeslníků, královský dům a víc nic. Jordan&Timaeus byli novátoři ve svém oboru, přinesli nové technologie, nový pracovní systém a industrializaci práce. Čokoláda byla úplnou novinkou (v roce 1835).177 Firma zakoupila dne 15. května 1851 parcelu v Podmoklech (č. 426) za 1350 zlatých konv. měny. Na konci srpna 1853 prodal August Barber své pozemky v Podmoklech a Oldřichově pánům Ch. Jordanovi, E. Jordanovi a E. Timaeusovi,178 majitelům fabriky v Drážďanech. Kupní smlouva mezi Barberem a továrníky byla uzavřena 25. srpna 1853 v Podmoklech.179 Datum je označováno za počátek založení filiální pobočky této firmy v Podmoklech. Se zvyšující se prosperitou a atraktivností čokoládového průmyslu se firma Jordan&Timaeus snažila expandovat i do centra Rakouska, do Vídně. Dne 18. října 1856 obdržela z vídeňského magistrátu povolení ke zřízení filiálky ve Vídni. Další zimu 1856/57 vydala (v Děčíně vytištěný) první ceník

176

HALLWICH, 1873, Nordböhmen aud der Eltausstellung in Wien 1873, 2. Heft, Reichenberg, In Commiission bei Franz Jannasch, 1873, s. 19 177 JORDAN 2009, Die Schokoladenfabrik "Jordan & Timaeus" in Dresden (Sachsen) und Bodenbach (Böhmen) 1823-1943, Vortrag an der Universität Dresden am 3. Dezember 2009 auf Einladung von Prof. Dr. Susanne Schötz. 178 Výše zmiňovaní společníci se celým jménem nazývali: Gottgried Heinrich Christopher Jordan, Ernst Jordan a Eduard Timaeus 179 Původně před vznikem čokoládovny měla sloužit budova jako velkoobchod s koloniálním zbožím. KRÁMSKÝ, S., CEJTL J. 2008, Kniha o čokoládě, Milpo Media s.r.o., 2008, ISBN: 978-80-87040-13-3, s. 54-55

56

čokolády, který měl osm stran. Ve stejné době působila firma jako bankéř pro Podmokelské a Děčínské firmy. 180 Ovšem majitelé drážďanské firmy nepřijeli hospodařit do Podmokel osobně, ale poslali svého synovce. Proč, to lze vysvětlit převážně doposud nízkou životní úrovní obyvatel. Podmokly byla malá chudá vesnice, kde žilo pár desítek obyvatel a z lépe vybavených Drážďan se starým pánům nechtělo. Obchodu se dařilo a tak byly otevřeny nové pobočky v Rakousko-Uhersku (Vídeň, Praha) a firma byla plně zastoupena na zahraničním trhu. 181 Jako jediný věřitel v Podmoklech a Děčíně převzala společnost v roce 1869 velké množství peněz od firmy Bertholdi, v roce 1873 měla dohlížet na úspory a spravovat tři eskomptní lístky pražské směnárny v hodnotě 18 000 zlatých, a v období 1870 - 1875 přijala 152 soukromých vkladů.182 Proto navrhl spolumajitel Frank Jordan, který působil jako člen rady podmokelského obecního zastupitelstva, a později mezi roky 1876 - 1884 jako starosta města Podmokel, založit obecní spořitelnu. Jeho dalekosáhlé plány, návrhy a požadavky, na zvelebení města dostály značného úctyhodného jména. Frank Jordan byl zakladatelem první obecní spořitelny, dále vybudoval obecní dům, evangelickou školu, kostel a založil spořitelnu.183 V roce 1865 byly roční údaje o výrobě společnosti Jordan&Timaues příznivé a produkce se z důvodu obliby čokolády a nedostatku konkurence zvyšovala. Na Rakousko-Uherském trhu firma poskytla v daném roce celkem 150 000 liber184 čokolády. Vybavení společnosti bylo na tehdejší dobu velice moderní a pokrokové. Firma vlastnila parní stroj o síle 14 koní,185 dva mlýny, osm pomocných strojů, zaměstnávala osm cukrářů, dva cestující, a 70 zaměstnanců. Publikace o firmě Jordan&Timaeus uvádí: „Firma Disponuje dvěma pobočkami, jedna je ve Vídni a druhá v Praze, kde se specializují na velkoodbytové zakázky.“ 186

180

MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 119 JORDAN 2009, Die Schokoladenfabrik "Jordan & Timaeus" in Dresden (Sachsen) und Bodenbach (Böhmen) 1823-1943, Vortrag an der Universität Dresden am 3. Dezember 2009 auf Einladung von Prof. Dr. Susanne Schötz. 182 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 119-20 183 KRÁMSKÝ, S., CEJTL J. 2008, Kniha o čokoládě, Milpo Media s.r.o., 2008, ISBN: 978-80-8704013-3, s. 54-55 184 Dle pramenů byla libra vyčíslena na polovinu kilogramu. Tudíž celková produkce čokolády za rok činila zhruba 75 000 kg. Gesetz- und Verordnungsblatt für das Königreich Sachsen (Zeitschriftenband 1869), s. 150 185 V síle parního stroje se prameny rozcházejí. Převážná část zdrojů uvádí sílu 14 koní, ovšem Emil Mauder v publikaci Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde uvádí 16 koní. Syntézou pramenů z několika na sobě nezávislých zdrojů jsem se rozhodla použít častěji uváděný pohon o síle 14 koní. 186 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s.119-20 181

57

V roce 1873187 v továrně pracovalo 115 žen a celkem přibližně 200 zaměstnanců, kteří ročně dostávali mzdu 50 000 zlatých. Obsluhovali tři parní stroje, 36 pomocných strojů a měli k dispozici dva potravinářské spolky a dvě pokladny pro zajištění v nemoci, kam firma na své náklady přispívala na lékaře i na léky pro pracující rodinu a i pro děti pracovníka. Kromě těchto dvou filiálních poboček vlastnila firma v Oldřichově továrnu na výrobu kávových náhražek. Továrna se skládala ze dvou hlavních budov, v nichž byly umístěny balírny, mlýnské kameny, místnost s lepidlem, barvírna papírů, tiskárna etiket a sklad plodin. Nedaleko stálo skladiště, které sloužilo k uskladnění cikorky, resp. kořenu čekanky, a cukrové řepy. V této továrně byla výroba poháněna parním strojem s výkonem 14 koní, dále k výrobě kávových surogátů využívali dvě pece, osm pražících bubnů, čtyři lisy a jeden kalandr.188 Tento závod obhospodařovalo celkem osm účetních, jeden strojmistr, dva předáci, dva cestující a 120 pracovníků. 189 V 50. letech 19. století byla továrna na výrobu kávových náhražek více prosperujícím podnikem než čokoládovna v Podmoklech. V obou továrnách (v Podmoklech i v Oldřichově) dodržovali pracovníci podobný denní pracovní režim. V Oldřichově byli zapojeni denně do pracovního procesu od 6 hodin ráno do půl sedmé večer. V roce 1854 čítala produkce továrny 20 000 centů190 kávovin, které byly vyrobeny z 25 000 centů cikorkového kořene a cukrové řepy. K tomu používali rozmanitě jemnou kávu, kakao, kávová zrna a pečené ovoce.

191

Firma vlastnila dvě

pokladny, které zajišťovaly nemocenské pojištění (resp. podporu zaměstnanců v nemoci), továrna byla vybavena sítí kanalizace a zásobárnou vody. V červnu roku 1862 vyhořela čokoládovna v Podmoklech a již o necelý měsíc později byla schválena nová budova.192

4.1.2. Finance Dle zprávy okresního soudu v Děčíně ze dne 20. prosince 1865 se členové firmy zabývali budoucím vedením společnosti. „Hlavních dvanáct podílníků a pět členů 187

Produkce čokolády a cukrového zboží činila 8000 centů za uplynulý rok a spotřeba uhlí zhruba 30 000 centů. 188 Továrna v Oldřichově prodělala během své existence několik stavebních úprav a i renovaci kotle a komína. 189 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s.119-20 190 Váha centů se lišila dle oblastí a to na saské (51,4), Pruský (51,45=110 liber), Bavorský (56 kg). Ovšem soudobá literatura uvádí cent jako 50 kg, resp. 1 cent=100 liber. Gesetz- und Verordnungsblatt für das Königreich Sachsen (Zeitschriftenband 1869), s.151 191 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 120 192 Přesné datum vyhoření továrny bylo dne 26. června 1862. Nová budova byla schválená 17. července 1862.

58

s nepatrnou podílovou účastí na majetku, akciové společnosti v Oldřichově, ve stávajícmí základním rozsahu odhadované ceny na 7 742 zlatých.“193 Podílníky byli tři drážďanští partneři, kteří vynaložili své znalosti, dovednosti a peníze v celkové výši 150 000 zlatých a investovali je do pozemku, budovy a strojů. Očekávaná roční výnosnost činila 5 %.194 Jako nutné pracovní síly zaměstnali tři německé partnery, kteří vykonávali svou činnost v Podmoklech.195 Všichni podílníci ručili plně, očekávali velké osobní (nikoli finanční) riziko spojené s touto investicí. Z finančního hlediska se jednalo o velice výhodnou investici. Jedna z investic, Oldřichovský mlýn, měla zisk v roce 1838 (tzn. několik let před koupí) 70 600 zlatých, tzn. že návratnost při investici 150 000 zlatých by byla zpět do dvou let. 196

Popis čokoládovny dle dobové literatury „Podmokelská císařská Čokoládovna a továrna na výrobu cukrovinek (firma Jordan&Timaeus) disponovala s vysokotlakovým parním strojem o síle 14 koní (o nejvyšším výkonu), jako vybavení továry měla 5 francouzských a německých strojů na výrobu čokolády a dražé nové konstrukce, 2 mlýny a dvě čerpadla na mouku, jeden pěchovací stroj a 40 souprav na dražé. Zaměstnávala 90 osob obojího pohlaví s roční společnou mzdou 16000 zlatých, v případě nemoci bylo o pracovníka postaráno díky zdravotní sestře, kterou platila továrna a díky podpoře pokladny. Ročně spotřebovali 12 000 centýřů hnědého uhlí a na suroviny: 1000 centů kakaa, 4000 centů cukru, tři centy vanilky a z tohoto množství surovin vyrábí 3000 centů197 kakaových výrobků v hodnotě kolem 150 000 zlatek a 2000 centů cukrovinek v hodnotě 70 000 zlatek.“198

Dobová literatura také uvádí konkurenci firmy Jordan&Timaeus, čokoládovnu a továrnu na výrobu cukrovinek v Krásném Poli,199 která disponovala jedním parním

193

MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 121 Výnos z kapitálu ve výši 5 % se může zdát jako velice nízký. 195 Jednalo se o generačně mladší synovce či příbuzné. 196 JORDAN 2009, Die Schokoladenfabrik "Jordan & Timaeus" in Dresden (Sachsen) und Bodenbach (Böhmen) 1823-1943, Vortrag an der Universität Dresden am 3. Dezember 2009 auf Einladung von Prof. Dr. Susanne Schötz. 197 Do kategorie kakaových výrobků spadá čokoláda, kakao a čokoláda jako nápoj. 198 SOkA Liberec: Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k.k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes – 1864-66 – mit theilweiser Benützung, der auf das Jahr 1867 Bezug nehmenden Erhebungen, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1867, s. 269-270 194

59

strojem o síle 14 koní a novou konstrukcí strojů, zaměstnávala 20 osob obou pohlaví a vykazovala zhruba 1000 centů kakaových produktů, v hodnotě 50 000 zlatek a přibližně 1000 centů, cukrovinek v hodnotě 35 000 zlatek.200

4.1.3. Sociální politika a dělnická otázka ve všeobecném kontextu Úvodem k této subkapitole uvedu relevantní zákony a řády, které byly důležité ke vzniku řádného sociálního zabezpečení zaměstnanců a ke zrovnoprávnění vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Rozeberu maximální délku pracovní doby, žádosti o prodloužení pracovní doby, práci žen a mladistvích a tento teoretický základ aplikuji vždy v následujícím textu k příslušné čokoládovně. Firma se starala o sociální zabezpečení zaměstnanců, o délku pracovní doby, pojištění a nemocenskou pokladnu. Délka pracovní doby musela být od poloviny 19. století usměrňována. Nejprve pracovní dobu reguloval živnostenský řád ze dne 20. prosince 1859 a následně byla rakouská dělnická ochrana založena na dvou zákonech. Zaprvé na zákoně z 8. března 1885,

kterým

byl

změněn

a

doplněn

živnostenský

řád

ze

dne 20. prosince 1859 a na zákoně ze dne 21. června 1884, který se týkal práce mladistvých dělníků a žen, pracovní doby a nedělního klidu horníků. Živnostenský řád ze dne 20. prosince 1859 obsahoval podstatnější a soustavnější předpisy pro živnosti vůbec a pro velké továrny zaměstnávající více než 20 dělníků.201 V roce 1883 byla vydaná první živnostenská novela, která ochraňovala drobnou průmyslovou výrobu. V roce 1885 vyšla další novela, díky níž Rakousko-Uhersko v oboru sociálních reforem předstihlo Německo, Francii a Velkou Británii.202 Zákony z let 1883 a 1885 dovolovaly zaměstnávat děti ve věku 12-14 let, nebránila-li tomu docházka ve škole, k netovární práci.203 Děti a ženy nesměly

199

Tato továrna se zaměřovala pouze na výrobu čokolády, která byla umístěna nedaleko města Varnsdorf. Továrna Jordan&Timaeus se zaměřovala na produkci kávových náhražek, čokolády a kanditů a později i kakaa a sušenek. 200 SOkA Liberec: Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k.k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes – 1864-66 – mit theilweiser Benützung, der auf das Jahr 1867 Bezug nehmenden Erhebungen, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1867, s. 269-270 201 BRÁF, A. 1893, O dělnické otázce do Ottova "Slovníku naučného", V Praze. Tiskem J. Otty. Nákladem vlastním, 1893, s. 20-21 202 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916, s. 61 Gruber byl pokládán za žáka Albína Bráfa. Ovšem Gruber se jeho přednášek téměř nezúčastnil. Byl Bráfovým myšlenkovým nástupcem, ale nikoli žákem. KRAMÁŘ, J., Český národohospodář Josef Gruber, in: HO 16, 2005, č. 7-8, s. 183

60

vykonávat noční práce, tj. nesměly pracovat od 8 hodin večer do 5 hodin ráno. Obyčejní tovární dělníci měli obyčejný pracovní den, který nesměl trvat déle než 11 hodin.204 Mohly se povolit i výjimky, a sice dočasné nebo trvalé.205 V roce 1859 byl vydán nový liberální živnostenský řád, který kladl do rovnosti zaměstnance se zaměstnavatelem. Zaměstnanec mohl podat výpověď ze zaměstnání. Ovšem, co nebylo v zákoně ošetřeno, byla práce mladistvých a dětí. Práce dětí pod 10 let byla zakázána jen v továrnách, děti ve věkovém rozmezí 10-12 let pracovaly za různých omezení, 12-14 let pracovaly 10 hodin denně, 14-16 let pracovaly 12 hodin denně.206 Noční práce dětí pod 14 let zákon zakazoval a mezi 14-16 let rokem ji dovoloval pouze výjimečně. Tyto předpisy nebyly dodržovány, jelikož neexistovaly úřady, které by jejich dodržování kontrolovaly.207 Byla zřízena ochrana dělníků proti životním újmám, na podporu zdraví a mravnosti v živnostenských podnicích.208 Zaměstnavatelé museli pečovat o zdravotní úpravu dílen, o světlost místností, čistotu, obnovu vzduchu přiměřeně k počtu dělníků. Pokud zaměstnavatel poskytl zaměstnanci byt, nesměl být zdraví škodlivý či jinak zdravotně závadný. Pracovní přestávky209 během dne musely být alespoň 1,5 hodiny, na oběd zákony předepisovaly celou jednu hodinu.210 V neděli se nepracovalo kromě úklidových prací a čištění továrních prostorů. Toto nařízení se netýkalo provozů, kde nebylo možné přerušit tovární výrobu. O svátcích museli mít pracovníci možnost k návštěvě božích služeb dle náboženského vyznání. 211 Trvalé výjimky byly povolovány pouze v závodech, které vyžadovaly nepřetržitou práci a přerušení pracovní činnosti by bylo spojeno s vysokými náklady.212 Zvýšení pracovní doby na dobu přechodnou mohlo být ze závažných příčin povoleno po slyšení obchodní komory. Někdy bylo nutné zvýšit pracovní dobu z důvodu zvýšení

203

Vylučují zaměstnávat pravidelně děti mladší 12 let v živnostenských podnicích a děti do 14 let v hornických pracích 204 V dole ne více ne (nezapočítávají se pracovní přestávky) 10 hodin a celá šichta nesmí trvat více než 12 hodin včetně doby sestupu a vzestupu do dolu. 205 BRÁF, A. 1893, O dělnické otázce do Ottova "Slovníku naučného", V Praze. Tiskem J. Otty. Nákladem vlastním 1893, s. 20-21 206 Neexistují důkazy o tom, že by v čokoládovnách pracovaly děti. 207 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916, s. 60 208 Byla zřízena bezpečnostní pravidla, která se týkala především ohrazení strojů, součástí strojů, setrvačníků. 209 Pokud netrvala práce před a po poledni déle než 5 hodin, nebylo nutné dělat přestávky. 210 Čokoládovny ve svých žádostech o prodloužení pracovní doby vykazují rozpis přestávek, popř. uvádí pouze, že polední pauza bude trvat od 12 do jedné hodiny odpoledne, tj. přesně předepsanou jednu celou hodinu. 211 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916, s. 62-3 212 Jednalo se o cihelny, cementárny, cukrovar, pivovary, lihovary.

61

výroby (pouze přechodně) a toto povoloval Živnostenský úřad. Na dobu tří týdnů Živnostenský úřad 1. stolice a na dobu delší Živnostenský úřad 2. stolice.213 Pomocní pracovníci do 18. roku věku museli mít možnost navštěvovat živnostenské večerní školy a nedělní školy, dle 75§ písm.a. Mzda byla vyplácena v hotovosti a zaměstnavatel zaměstnancovi mohl srazit po předchozí domluvě srážku za byt, palivo, používání pozemků, léky, lékařskou pomoc a látky k výrobkům, které měli zhotovit. Poskytování potravin nebo pravidelné stravy na účet mzdy mohlo být smluveno, ale pouze za cenu výrobních nákladů zaměstnavatele. Vyplácet mzdu nemohlo být povoleno ve výčepnách nebo hostincích. 214 Za příspěvku dělnictva musela být v závodě zřízena nemocenská pokladna. V závodech, které měly více než 20 zaměstnanců,215 musel být vyvěšen pracovní řád, jenž byl všem dostupný a který pro ně byl platný. V pracovním řádu muselo být uvedeno: Počátek a konec pracovního dne, přestávky, zúčtovací doba a výplata mzdy, konvenční pokuty, srážky ze mzdy, výpovědní lhůty a podmínky předčasného zrušení pracovního poměru. Pracovat se mohlo maximálně 11 hodin denně bez pracovních přestávek. 216

4.1.4. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců Živnostenský řád z roku 1859 povoloval platit část mzdy dělníkům v naturáliích, tento způsob vyplácení mezd byl s novým zákonem z roku 1885 zakázán.

217

Žádné

dostupné údaje neprokazují, že by firma Jordan&Timaeus vyplácela svým zaměstnancům část mzdy v naturáliích. Zaměstnanci dostávali každoročně množství čokolády, ovšem to nebylo do mzdy započítáváno. Dalších založených čokoládoven v Podmoklech se vyplácení mzdy v naturáliích netýkalo, jelikož německé filiální pobočky byly založeny až po roce 1885, tedy tehdy, kdy bylo částečné vyplácení mzdy v naturáliích zrušeno. Žádosti o prodloužení pracovní doby se objevovaly každoročně. Čokoládovny a i jiné potravinářské podniky žádaly o prodloužení pracovní doby zpravidla vždy před 213

BRÁF, A. 1893, O dělnické otázce do Ottova "Slovníku naučného", V Praze. Tiskem J. Otty. Nákladem vlastním 1893, s. 20-21 214 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916, s. 64 215 Podniky s více než 20 zaměstnanci byly téměř všechny továrny v Podmoklech, které vznikly díky zapříčinění saských Němců. 216 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916, s. 66-8 217 BRÁF, A. 1893, O dělnické otázce do Ottova "Slovníku naučného", V Praze. Tiskem J. Otty. Nákladem vlastním 1893, s. 22

62

Vánocemi, jelikož očekávaly zvýšenou poptávku po výrobcích, resp. po čokoládě a cukrovinkách, které v době Vánoc byly nejčastěji skupovány. U firmy Jordan&Timaeus nalezneme žádosti o prodloužení pracovní doby i v jiných ročních obdobích než před Vánoci, často se objevovaly žádosti na jaře. Záznamy o prodloužení pracovní doby jsou dostupné nejdříve z roku 1887. Na základě kladně vyřízené žádosti o prodloužení pracovní doby o dvě hodiny byla pracovní doba v této továrně od šesti hodin ráno do devíti hodin večer. Počet zaměstnanců či rozpis pracovních přestávek v tomto roce nebyl uveden ani v přiložených dokumentech. Pracovní doba se zvýšila z 10,5 hodiny na 12,5 hodiny.218 V roce 1890 se poprvé v archivních dokumentech objevil rozpis přestávek, který odpovídá zákonům z roku 1885. Začátek pracovní doby byl stanoven na půl sedmou ráno, následoval uvedený údaj o pauze na snídani a na svačinu, která byla stanovena na půl hodiny. Celou jednu hodinu trávili zaměstnanci na obědě a večer měl být chod celé továrny uzavřen v sedm hodin. Na základně kladně vyřízené žádosti o prodloužení pracovní doby o dvě hodiny byla továrna uzavřena až v devět hodin večer. Zaměstnanci dle uvedených údajů měli dostat za dvě hodiny přesčasů speciální odměnu. Její výše není specifikována.219 O dva roky později v roce 1892 pracovalo v továrně v továrně 37 mužů a 69 žen, celkem 106 pracovníků.220 Následující rok, 1893 žádala firma o prodloužení pracovní doby o dvě hodiny pro 41 mužů a 88 žen.221 A v roce 1894 se počet pracovníků opět nepatrně zvýšil, v továrně bylo zaměstnáno 92 žen a 47 mužů.222 V této době, v roce 1894, se na Podmokelském trhu objevila čokoládovna Hartwig&Vogel, jejíž produkce čokolády v Rakousko-Uhersku byla prozatím v počátcích a pro firmu Jordan&Timaeus představovala potenciální konkurenci, ovšem záznamy o snižování objemu výroby či stavu zaměstnanců v tomto roce známy nebyly. Naopak, firma zvyšovala pracovní stavy a měla úspěch na světových výstavách. V roce 1895 opět žádali o prodloužení pracovní doby v období Vánoc. Žádost podávali vždy v časovém předstihu a to zpravidla v polovině září. Počet zaměstnanců vzrostl na 162 pracovníků, kdy přesné údaje o počtu mužů a žen nebyly uvedeny. 218

Včetně přestávek. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 330, k. 388 219 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 442, k. 389 220 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 532, k. 389 221 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 556, k. 389 222 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 590, k. 389

63

Ovšem novým údajem byla mzda za vykonanou práci přesčas. Dle pramenů měli zaměstnanci firmy za dvě hodiny přesčasů dostat ¼ denní mzdy.223 Ani v tomto roce, tedy dva roky od založení konkurenční čokoládovny, nebylo patrné ohrožení produkce firmy Jordan&Timaeus. Firma navýšila během jednoho roku stav zaměstnanců i přesto, že v tomto roce zakoupil pozemky v Podmoklech majitel prosperující saské čokoládovny Otto Rüger. Úspěšné čokoládovny v Podmoklech žádaly o prodloužení pracovní doby každý rok. Takto lze vypozorovat počet zaměstnanců čokoládoven, růst či pokles objemu produkce (i když přesná čísla za každý rok dohledat nelze). V roce 1898 bylo zaměstnáno v čokoládovně 150 pracovníků,224 následující rok 1899 zaměstnávala firma 144 žen a 58 mužů.225 V roce 1900 pracovalo v továrně 112 žen a 51 mužů, celkem tedy 163 osob.226 V tomto období dvě konkurenční továrny na výrobu čokolády velice prosperovaly, přesto si firma mohla dovolit udržet vysoký počet zaměstnanců a tudíž i vysoký stav produkce. V novém tisíciletí, v roce 1901, pracovalo v továrně 170 zaměstnanců.227 Pracovní doba se od uplynulých let nezměnila. Zaměstnanci pracovali od brzkého rána pozdě do večera. Počet zaměstnanců v roce 1902 poklesl na 146 osob, přesněji na 101 žen 45 mužů.228 V roce 1903 zaměstnávala továrna 54 mužů a 106 žen. 229 Z dostupných údajů lze odvodit, že čokoládovna byla na trhu úspěšná, a výroba cukrovinek a čokolády se stávala ve druhé polovině 19. století výnosnou. Čokoláda se těšila oblibě i s příchodem dvou konkurentů na Rakousko-Uherský trh, kde se vyskytovali i další provozovatelé čokoládoven, obstála velice dobře. Firma Jordan&Timaues byla dvorním dodavatelem cukrovinek na císařský dvůr, později ji nahradila firma Otto Rüger.230

223

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 599, k. 389 224 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 71, k. 616 225 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 92, k. 616 226 Tamtéž. 227 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 174, k. 616 228 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 191, k. 617 229 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 282, k. 617 230 Dodávat cukrovinky na císařský dvůr byla pro výrobce čokolády veliká čest, kterou zaznamenávali na ozdobném hlavičkovém papíře, spolu s oceněními, které získali na světových výstavách. Více informací o hlavičkovém papíře uvádím v příloze.

64

4.1.5. Pracovní pořádek Pracovní řád firmy Jordan&Timaeus byl vyvěšen u vstupu do budovy. Každý pracovník bez rozdílu věku a pohlaví se musel před nástupem do zaměstnání zapsat do pracovní knihy, která byla u vstupu do továrny, nebo mu byl vydán lístek ze skladu. Děti před dovršením 14 roku věku nebyly do zaměstnání přijímány. Pracovní kategorie byly ve firmě Jordan&Timaeus, v čokoládovně a výrobně cukrových bonbonů, následující: Strojníci, pomocní pracovníci a vařiči cukru, pracovníci v oddělení skladů a balíren, baličky čokolády a zdobičky cukroví (poslední dvě funkce zastávaly pouze ženy). 231 Mladiství pracovníci, dle zákona ti, kteří nedovršili věku 16-ti let, a ženy byly užívány pouze k lehčím pracím, kterým odpovídaly jejich fyzické možnosti. Za noční práci byla považována ta, která začíná v půl deváté večer a končila v pět hodin ráno. Během této noční doby mladiství a ženy nepracovaly, kromě úředně schváleného prodloužení pracovní doby. Pracovníci mezi 16. a 18. rokem života měli vyhrazený potřebný čas k poskytnutí návštěvy živnostenské večerní školy a nedělní školy. 232 Denní pracovní doba začínala v půl sedmé ráno a končila v sedm hodin večer. Pracovní přestávky byly vyhlášeny dopoledne od 8:30 do 9 hodin, polední přestávka od 12 do 13 hodin, odpolední pauza od čtyř do půl páté. Během přestávek byl provoz plně přerušen s výjimkou chladicího zařízení, bubnového kulatého roštu a dražovacího kotle.233 Během přestávky měli pracovníci opustit všechny pracovní prostory. Jen během přestávky na oběd, nikoli během přestávky na snídani a na svačinu, bylo povoleno opustit pracovní dvůr na žádost, kterou schválil vedoucí pracovník. Pracovníci se mohli během pracovní doby pohybovat pouze v místnostech a v prostorách, které byly pro tento účel, resp. pro účel výkonu práce, zřízeny. Každý zaměstnanec byl povinen přesně dodržovat začátek a konec pracovní doby. V případě potřeby mohlo být zažádáno o možnost prodloužení pracovní doby v délce tří pracovních dnů v měsíci, a to nejdéle o tři hodiny oproti standardní pracovní době, avšak maximálně na jedenáct hodin denně. O tomto zvýšení pracovní doby rozhodoval Živnostenský úřad první instance. 234

231

Pracovní pořádek byl sepsán v dubnu roku 1899 v Podmoklech a byl platný pro celou továrnu, bez výjimek. Fabik Ordnung k.k. priv. Fabriken Jordán Timaeus Bodenbach und Ullgersdorf, Im Selbstverlage, Druck von f. W. Stopp in Tetschen, 1909, SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 996, k. 421 232 Tamtéž. 233 Tamtéž. 234 Tamtéž.

65

Na důležité svátky jako byly Vánoce, Nový rok, Velikonoce a na Svatodušní svátky se nepracovalo. V sobotu a v neděli probíhaly pouze úklidové práce. Mzda se vyplácela vždy v sobotu a to za celý týden na základě smluvené mzdové sazby. Platilo se vždy v hotovosti. U dělníků nebylo týdenní zúčtování možné, jelikož museli odvádět přibližné odpovídající splátky ze mzdy na nemocenské a úrazové pojištění, pokuty a nájemné. Tyto částky byly strhávány vždy první výplatní den následujícího požadovaného měsíce. Pracovníci, kteří byli propuštěni v průběhu týdne, spolu s dokumenty získali svou odměnu okamžitě. 235 Z pracovního řádu je patrné, že se firma formálně velice přesně řídila zákonem z roku 1885. Byla zřízena firemní pokladna pro nemocenské a úrazové pojištění, mzda byla zaměstnancům vyplácena v hotovosti a příslušné, zákonem povolované, částky236 z ní firma zaměstnancům strhávala. Pracovní doba bez přestávek nepřesahovala předepsaných jedenáct hodin, pracovní přestávky byly striktně dodržovány a provoz továrny během nich byl plně přerušen. Zaměstnanci museli plnit povinnosti ohledně bezpečnosti práce (nezdržovat se v nepatřičných prostorách a neopouštět pracovní místnosti, pokud k tomu nebudou vyzváni). Noční práce v továrně nebyla zavedena, s výjimkou prodloužení pracovní doby v období Vánoc. V továrně pracovaly převážně ženy a i pracovní doba a chod továrny tomu byly uzpůsobeny. V pramenech jsem nedohledala žádný důkaz nedodržení pracovního a provozního řádu.

4.1.6. Ochranné známky a ocenění Prosperující čokoládovna si nechala na počátku 20. století patentovat názvy a značek některých výrobků. Historie ochranných známek sahá do poloviny 19. století. Byla korigována císařským patentem č. 237/1858 ř. z., kdy se právní úprava týkala ochrany vzorků a modelů průmyslových výrobků. V této době žádné záznamy ochranných známek firmy Jordan&Timaeus týkající se českého území neexistují. Podrobné znění pojmu ochranné známky bylo upraveno č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek, kdy jsou známky definovány jako: „Známkami rozumějí se v tomto zákoně zvláštní značky, které k tomu slouží, aby výrobky a zboží k obchodnímu obratu určené od jiných výrobků a zboží stejného druhu rozlišovaly. Při posuzování, zdali některá značka jest k tomu způsobilá, budiž přihlédáno ke všem skutkovým okolnostem, zejména 235

Fabik Ordnung k.k. priv. Fabriken Jordán Timaeus Bodenbach und Ullgersdorf, Im Selbstverlage, Druck von f. W. Stopp in Tetschen, 1909, SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 996, k. 421 236 Příspěvky na nemocenské a úrazové pojištění, pokuty a nájemné.

66

k době užívání značky, podle pojetí zúčastněných kruhů obchodních.“ Posledním vydaným nařízením bylo nařízení č. 107.709/1907 K. M., které se týkalo právní ochrany průmyslových vzorků a zapisování do rejstříku. 237 Nyní se budu zabývat ochrannými známkami, které jsem nalezla v SOA Praha, v nepřístupném a nezpracovaném fondu čokoládovny Nestlé. Archivní nálezy ochranných známek z této doby jsou vzácné a veřejnosti nedostupné. Firma Jordan&Timaeus si nechala 4. srpna 1892 zaregistrovat ochrannou známku nazvanou „Znak Jordanů“ (viz. obr. č. 1).238 Podnik, vlastnící ochrannou známku, registraci několikrát prodloužil.239 Dle dostupných formulářů se ochranná známka znázorňovala na zboží nebo na jeho obalu. Povinnost známku obnovit náleželo

Obr. č. 1. Znak Jordanů

majiteli každých 10 let ode dne původního zápisu,

jinak

známkové

právo

zaniklo.

Vlastníkem známkového práva byl podnik, nikoli osoba, pro který byla známka určena. Při zrušení podniku, zaniklo i známkové právo, v případě převodu závodu na nového majitele, zaniklo též. Nový majitel si musel, nevedl-li podnik pod nezměněnou firmou, vymoci přepsání známky (uzákoněno čl. 3. zák. ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z.).240 Druhou

známku,

kterou

jsem

v dostupných materiálech nalezla, nechali majitelé

poprvé

zapsat

5. listopadu 1904,

několikrát ji prodloužili vždy po deseti letech.241 Tato ochranná známka byla nazvaná

Obr. č. 2. Paní s čokoládou

„Paní s čokoládou“ a její užívání bylo speciálně vyčleněno na vyrobené kakao, čokoládu, cukrové zboží a dezerty. Tato ochranná 237

http://www.michalcerny.eu/ Jordan-Wappen, V roce 1932 firma nechala registrovat i bílý znak. 239 Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 1. 8. 1902, 3. 8. 1912, 4. 8. 1922, známka byla naposledy prodloužena 4.8.1932. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 240 Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 241 Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 5. 11. 1914, 5. 11. 1924, 13. 10. 1934. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 238

67

známka se velice podobá obrazu, jehož autorem je francouzsko-švýcarský malíř Jean Étiene Liotard. Obraz se nazývá Dívka s čokoládou.242 Ochranná známka „Paní s čokoládou“ (viz. obr. č. 2) znázorňuje pokojskou ve středních letech, které na podnose nese šálek čokolády se sklenicí vody. Další ochranné známky z let 1853-1918 jsem v archivu neobjevila. Ovšem ochranných známek z pozdějších let jsem nalezla mnoho. Například již výše zmíněný „Znak Jordanů“ byl původně patentován pouze v černé barvě. Procházením všech materiálů jsem jej objevila i v barvě bílé, s datem patentování 1932. Drážďanská firma Jordan&Timaeus věděla, jak zaujmout spotřebitele, kteří o čokoládě ještě nikdy neslyšeli, a nebo slyšeli, ale neznali ji. Čokoláda byla chápána jako vzácný exotický nápoj. Něco, co si může dovolit pouze

vyšší

vrstva

obyvatelstva.

To

se

s modernizací doby a způsobu života postupně měnilo. Lidem byla čokoláda dostupnější. Tato reklama se objevila v roce 1840 (tudíž byla používána pouze na území doposud nesjednoceného Německa) a setkala se s velkým ohlasem. Plakát s dominantními

černošskými

dětmi

pijícími

čokoládu byl na svou dobu skutečně velice dekadentním, pokrokovým a přitahoval pozornost okolí. Lidé zprvu čokoládu znali pouze jako nápoj, což v době vzniku plakátu již neplatilo, ovšem stále tato domněnka byla rozšířená a aktuální. Obraz budí náladu luxusu, exotiky, originality, příjemné chuti.

Obr. č. 3. Reklamní plakát

Postupně byla čokoláda vnímána jako pochutina ve formě tabulek, tyčinek či jiných tvarů, kterou si oblíbily zejména ženy a děti.243 Čokoládovna Jordan&Timaeus neměla po dlouhou dobu v Rakousko-Uhersku konkurenci. Disponovala kvalitní čokoládou, vysokým podílem výrobků na trhu a zvyšováním počtu odběratelů. Investice založit pobočku v Podmoklech, blízko saských hranic se zdála být výhodná již v prvopočátcích a její výhodnost se potvrdila.

242 243

Více o tomto obrazu je uvedeno v příloze. http://www.ritter-sport.de/#/de_DE/wissen/thema/geschichte/artikel/masse_deuschland/

68

Čokoládovna sbírala ocenění i na světových výstavách, které se stávaly velice populární a sloužily jako prostředek prezentace těch nejlepších firem.244 Publikace prezentující světovou výstavu v Londýně v roce 1862 uvádí firmu Jordan&Timaeus jako zavedenou a pracující firmu v Rakousku od roku 1855. „Čokoládovna, továrna, manufaktura pracuje s parním strojem o síle 14 koní, který se považuje za nejmodernější vynález současnosti. Nabízí bezpečné, čisté a kvalitní zboží.“245 „Firma Jordan&Timaeus je manufaktura na výrobu čokolády a různých čokoládových dezertů z Drážďan. Vyrábí ozdoby na jídelní stoly a též na Vánoce. Kakao a čokoláda jsou zabaleny do balíčků.“246 Ocenění, která firma na světových výstavách získala značilaí velký úspěch na evropském trhu. Firma získala v roce 1844 stříbrnou medaili v Berlíně, v roce 1854 čestné uznání na výstavě v Mnichově a v roce 1862 medaili na světové výstavě v Londýně.247 Účastnila výstavy v Paříži, kde získala stříbro a v roce 1873 ve Vídni opět obdržela stříbrnou medaili. V roce 1888 uspěla získáním čestného diplomu na Výstavě živnosti a průmyslu v Děčíně, v roce 1895 ji byla přidělena stříbrná medaile na Výstavě živnosti a průmyslu v Teplicích a v roce 1902 čestný diplom z Výstavy živnosti a průmyslu v Děčíně. 248

4.2. Hartwig&Vogel Otevření filiální fabriky firmy Hartwig&Vogel v roce 1893249 v Podmoklech znamenalo pro místní obyvatele nové pracovní příležitosti, rozvoj průmyslu a obchodu v Podmoklech. Továrna obdržela i svou vlastní ochrannou známku, resp. logo, kterým byla Diana, bohyně lovu. Mateřská drážďanská firma využívala značku Viléma Tella, pod níž vyráběla sladkosti již od roku 1870. V Rakousko-Uhersku produkovala

244

Na výstavách byly firmy rozčleněny do kategorií dle oblasti působení firmy. Kategorie byly následující: 1. Hornictví a hutnictví, 2. Zemědělství, lesnictví, vína a pěstování ovoce a zahradnictví, 3. Chemický průmysl, 4. Potravinářský průmyslu jako odvětví, 5. Textilní a oděvní průmysl, 6. Kožešnický a gumárenský průmysl, 7. Hutní výroba, 8. Dřevařský průmysl, 9. Výrobky z kamene, hlíny ze skla, 10. Galanterie, 11. Papírenský průmysl atd. Celkem bylo vytvořeno 26 kategorií. Tyto uvedené platily konkrétně pro světovou výstavu ve Vídni v roce 1873, v době hospodářské krize. 245 ARENSTEIN, J. 1862, Austria at the International Exhibition of 1862: Upon orders from the I.R. Ministry for Commerce and National Ekonomy, Indian-corn paper. Vinna, Imperiál Royal Court and State Printing-Office, 1862, s. 29 246 ELLIS, R. 1851, Official catalogue of the Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations, 1851, second corrected and Improved Edition, London printed by William Clowes and Sons, 1851, s. 275 247 The illustrated catalogue of the industrial department, printed for her majestys commissioners, s. 131. 248 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach:Stadtgemeinde 1930-31, s. 120 249 Závod byl krátce před zakoupením firmy vybudován jako továrna na dřevozpracující průmysl. Noví majitelé ji přebudovali a začali v ní vyrábět čokoládu.

69

čokoládu pod reklamním sloganem z devatenáctého století: "neobyčejně kvalitní čokoládu, kakao, jemné desertní bonbony a oplatky pod firemní značkou Diana." 250

4.2.1. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců Stejně jako firma Jordan&Timaeus, i firma Hartwig&Vogel žádala o prodloužení pracovní doby zaměstnanců. Dle těchto údajů lze vypozorovat velikost firmy a vzrůstající poptávku po jejích produktech. Práce při nedělním nebo svátečním klidu, práce přes čas, či práce žen a mladistvých bylo nutné projednat a speciálně o ní žádat.251 První žádost o prodloužení pracovní doby prameny zaznamenávají k roku založení pobočky, tj. k roku 1893.252 V této žádosti nejsou zapsány údaje o počtu zaměstnanců a ani rozpis pracovní doby. Adekvátní záznamy z pramenů se objevují o rok později. Žádost o prodloužení pracovní s přesným počtem zaměstnanců byla datována ke dni 18. září 1894 pro 80 zaměstnanců (počet mužů a žen v závodu není uveden, ale předpokládá se, že v závodě v této době pracovalo v závodě více žen). Firma žádala pravidelně ve stejnou roční dobu o prodloužení pracovní doby o dvě hodiny denně na dobu 12 týdnů kvůli zvýšení produkce v období Vánoc, tj. od 1. října do 23. prosince 1894 s přesným rozpisem přestávek. Pracovní dobu stanovili od sedmi hodin ráno do devíti hodin večer.253 Aby se zabránilo stížnostem zaměstnanců,254 musela firma k žádosti o prodloužení pracovní doby uvést, o jak dlouho bude pracovní doba prodloužena, na jak dlouho (počet týdnů a přesné datum), pro kolik pracovníků, přesný rozpis přestávek a to, zda bude provoz přerušen během pauzy či nikoli. Následně měla firma uvést, zda budou přesčasy zvláště zaplaceny či nikoli. Rozpis pracovní doby byl zpravidla stanoven dle přesného vzoru zákona z roku 1885. Začátek pracovní doby nadřízení zaměstnancům stanovili na sedmou hodinu ráno, následovala patnáctiminutová přestávka na snídani od tři čtvrtě na devět do devíti hodin ráno. Pauza na oběd musela být dle zákona celou hodinu a v tomto případě byla stanovena v době od 12:00 do 13:00. Přestávka na svačinu byla od tři čtvrtě na čtyři odpoledne do čtyř hodin a 250

http://decin.cz/node/7604 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2583, k. 387 252 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 39/H, 2339, k. 386 253 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2462, k. 386 254 Dle zákona museli uvádět přesný rozpis přestávek z důvodu ochrany zaměstnance. 251

70

následně od sedmi hodin do čtvrt na osm večer. Konec pracovní doby byl stanoven devátou hodinou večer. Během přestávek byl provoz a výroba plně přerušena. Přesčasy byly speciálně odměněny, ovšem o přesné výši odměny se prameny nezmiňují. Tato změna pracovní doby trvala do 23. prosince včetně, od 24. prosince závod fungoval dle běžné pracovní doby, tj. od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer.255 Podstatným přínosem těchto pravidelných každoročních žádostí jsou údaje o výši počtu zaměstnanců, které nejsou nikde jinde dochovány než právě v těchto listinách. O rok později, v roce 1895, byla žádost podána pro 150 pracovníků, blíže nespecifikováno.256 Z těchto údajů lze vyčíst téměř dvojnásobný počet zaměstnanců než v předchozím roce a téměř stejný počet zaměstnanců s firmou Jordan&Timaeus.

257

Pokud se takto rapidně zvýšil počet zaměstnanců je jisté, že se zvyšovala i produkce.258 Přes plnění všech formálních náležitostí ohledně podání žádosti o prodloužení pracovní doby, existují důkazy stížnosti zaměstnance na zaměstnavatele. Dne 15. prosince 1895 byla podána stížnost na zaměstnavatele, resp. stížnost na čokoládovnu Hartwig&Vogel v Rozbělesích, která nutila zaměstnance čokoládovny pracovat, od 1. října 1895 až do dne podání stížnosti, po celou dobu od rána až do devíti hodin večer.259 V roce 1896 čítal počet zaměstnanců formy 200 z toho tvořilo 25 % mužů, tj. pouze 50 pracovníků, a 75 % žen, tj. 150 pracovnic. Žádost uvozovala firma takto: „Žádost ctěnému místodržitelství o povolení prodloužení pracovní doby. Jako každoročně, také pro tento rok, požadujeme před Vánoci o prodloužení pracovní doby na čas od 12. září do 5. prosince, po dobu 12-ti týdnů pro 50 mužů a 150 žen.“260 V následujícím roce 1897 měla firma již 250 zaměstnanců, opět žádali prodloužení pracovní doby, následně o rozšíření továrny a toto je důkazem zvýšení produkce.261

255

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2462, k. 386 256 Žádost podali dne 20. října 1895. 257 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2583, k. 387 258 V následující části diplomové práce podrobně rozepíši přestavbu továrny dle dostupných plánů a tudíž i následné zvýšení produkce, které je patrné ze zvýšení výkonu parního kotle, rozšíření skladových prostor. 259 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2581, k. 387 260 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2712, k. 387 261 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 111, k. 591. Prodloužení pracovní doby žádali opět na 12 týdnů od 13. září do 4. prosince, pracovní doba od 7 do 9 pro 250 pracovníků. Sepsáno 4. srpna 1897.

71

V roce 1900 podali žádost o prodloužení pracovní doby pro celý závod dle zákona, povolení o 1,5 hodiny přesčasu po dobu dvanácti týdnů, pro 300 stálých pracovníků. V závodě pracovala i mládež a ženy.262 Počet mužů, žen a mládeže byl v žádosti uveden. Ve válečném období fungovala firma Hartwig&Vogel jako zásobitel armády cukrovinkami a předně pekařskými výrobky. S naléhavostí žádali v roce 1915 o povolení k užívání stroje z dílny Siemens-Schubert z Vídně potřebného pro vazbu na lepení lepenkových krabic s popisky speciálně pro zásobování armády čokoládou. „Abychom prokázali správnost našich informací, zašleme vám potvrzení objednávky uzavřené od Ministerstva války.“263 Dalším dopisem informovali: „Máme velkou zakázku na zásobování armády a potřebujeme přes noc zaměstnávat 20 osob na noční práce.“264 Pekařství kvůli vojenské správě peklo i v neděli. 265 Nový chod továrny vyžadoval stanovení pravidel pro noční práce, která byla dle zákonu z roku 1885 zcela jasně vymezena. V továrně platila pro noční provoz tato pravidla:: „k nočním pracím nesmějí být připuštěny ženy a mládež. Během noci nesmějí ti samí zaměstnanci pracovat v tom samém týdnu přes den. Týdenní posun změny mezi denními a nočními směnami a povinnými přestávkami se drží.“266

4.2.2. Plány pro rozšiřování továrny Rok po založení pobočky v Rozbělesích, resp. v části Podmokel, žádala firma o rozšíření továrny. Přesný název plánů továrny a žádosti o povolení rozšířit továrnu dle příslušných plánů zněl: „Rozšíření továrny Hartwig&Vogel. Továrna na čokoládu, kakao, marcipán.“ Žádost o první rozšíření továrny byla sepsána ke dni 19. prosince 1894. Přílohu žádosti tvořily plány na rozšíření továrny ze dne 30. května 1894. Továrna nebyla v prvním roce provozu v příliš dobrém stavu a bylo třeba provést částečnou

262

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 384, k. 593 263 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 388/H, 3979, k. 607 264 Dopis je datován ke dni 20. srpna roku 1914. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 3840, k. 607 265 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 3840, k. 607 266 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 3840, k. 607

72

rekonstrukci budovy a naplánovat její rozšíření. Plány továrny sestavil Friedrich Wehle z Ústí nad Labem. 267 Rozvržení místností v továrně určovalo přehlednost chodu čokoládovny, výrobu čokolády a aplikovaných výrobních postupů. Lze jej srovnat s ostatními výrobci čokolády. Klíčovou roli ve výrobě čokolády sehrála velikost a síla kotle, rozmístění kotelny a následně i zvětšení komína. Tímto je jasně vidět, že se majitelé továrny snažili zvýšit efektivnost, posílit hlavní zdroj energie, jediný pohon, na kterém závisela produktivita výroby. Továrnu tvořila dvě podlaží (patra), přízemí a suterén.268 Budova situována do tvaru písmene U disponovala uvnitř celého komplexu kotelnou, nejdůležitějším zdrojem energie. Ve druhém patře, v podkroví, byly umístěny čtyři sklady, ke kterým vedla dvě schodiště. Zde se skladovaly hotové výrobky. První patro a přízemí tvořily hlavní část výroby čokolády. V prvním patře se nacházel sklad výrobků, předsíň, která ústila do místnosti, jež sloužila pro výrobu dekorativního marcipánu, dále se v patře nacházela světnice pro výrobu cukrkandlu, místnost pro dekorace, místnost pro výrobu fondantů, parní kuchyň, sušírna, sklad, balírna a slévárna čokolády, která se nalézala vedle sušící místnosti. Do přízemí umístili pracovní sál, kuchyň na zpracování karamelu, místnost na výrobu marcipánu, sklad surovin, kotelnu a parní stroj, balírnu se skladem surovin, sklad uhlí a sklad pro jemné zboží. Hned u vchodu se nacházela pisárna neboli obchodní kancelář. V suterénu továrny se nalézala kotelna, pracovní sál, dvě místnosti pro tvarování čokolády do forem a sklad uhlí. Velkou část tvořily doposud nevyužité prostory. Přestavba budovy se týkala především částečné rekonstrukce schodiště v obou křídlech, rozčlenění skladu v přízemí a rozšíření suterénu a přízemí o nové místnosti. Další stavební práce se uskutečnily mezi kotelnou a severním křídlem, kde vznikla nová komora. 269 V roce 1885 zažádali o rozšíření továrny a o stavbu nové kotelny, nového parního kotle.270 V roce 1897 žádala firma z důvodu zvýšení obytu o dostavbu továrny. Hlavním bodem dostavby bylo rozšíření továrny o úložné prostory, sklady surovin, a

267

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2410, k. 386. Celá tato kapitola vychází převážně z archivních materiálů, pokud nebude uvedeno jinak, jsou zdroje výhradně z archivních fondů uvedených pod příslušnou signaturou. 268 Popisovat továrnu začnu postupně od horního druhého patra směrem k přízemí. 269 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2556, k. 387 270 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2556, k. 601

73

dostavbu kotle. Zvětšení dvouválcového kotle v roce 1897 navrhl a provedl Josef Thiele271 z Děčína na Labi. Nově se v přízemku nalézala místnost na výrobu moučkového cukru, sklad cukru a pekárna. V suterénu se nacházely nové sklady, v prvním patře sklady zboží a sklady cukru.272 O pět let později, v roce 1903, firma opět renovovala kotel, jehož přestavbu navrhl a provedl Wilhelm Herbig.273 V roce 1906 byl schválen návrh na dostavbu továrny dne 18. září 1906.274 Stavbyvedoucí, Karl Sänger z Podmokel, navrhl přesný projekt „pro dostavbu křídla čokoládovny pro pány Hartwig&Vogel v Podmoklech.“ pro dostavbu přízemí. Celá přístavba dosahovala výšky původní budovy, tzn. nacházel se v ní suterén, přízemí a dvě nadzemní patra. Plány pro přesnou dostavbu suterénu provedli Andrea Putz a Wilhelm Weber, stavbyvedoucí z Podmokel.275 V suterénu byl umístěn sklep, pracovní prostory, vstupní prostory (vchod) a toalety pro ženy. V přízemí přístavby se nacházely výrobní prostory, toalety pro muže, schodiště vedoucích do dalších pater. Plán vyšších pater v archivních materiálech nebyl k dispozici.276 Dne 3. prosince 1906 žádali o povolení rozšíření továrny, o dvoupatrové přístavby, rozšířením předního křídla a o dovolení rozšíření a přemístění oken. 277

4.2.3. Finance a vedení společnosti Právní základ akciových společností tvořil spolkový patent z roku 1852, dále články obchodního zákoníku, císařské nařízení z roku 1873, které umožňovalo akciové společnosti zrušit, a následně akciový regulativ (nařízení ministerstva financí a obchodu a orby z 20. září 1899, který se nevztahoval na bankovní a úvěrové obchody). Akciová společnost byla právnickou osobou a vznikla udělením státní koncese ministerstva vnitra v dohodě s dalšími úředními státními orgány. Kapitál společnosti se dělil na akcie vystavené nejčastěji na majitele. Organizační základ společnosti tvořily stanovy, jež specifikovaly i vrcholné statutární orgány a podnikatelský záměr.278 271

Dne 2. dubna roku 1897. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 144, k. 591 273 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 1039, k. 595 274 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2983, k. 603 275 Návrh předložili v listopadu 1906. 276 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2983, k. 603 277 Tamtéž. 278 ŠTAIF, J. 2007, Moderní podnikatelské elity-metody a perspektivy bádání, Dokořán 2007, s. 130-31, ISBN: 978-80-7363-153-6 272

74

Pobočka

čokoládovny

s hlavním

sídlem

v Drážďanech

byla

založena

v Podmoklech jako komanditní společnost a patnáct let tuto právní formu zachovávala. Komanditní společnost se natolik rozrostla, že bylo vhodné zřídit společnost akciovou. Zřízení akciové společnosti proběhlo v roce 1909. Z dostupných pramenů jsou zachovány dobové stanovy akciové společnosti v plném znění z roku 1909. Stanovy uvádí zřízení akciové společnosti se sídlem v Drážďanech. Předmětem podnikání společnosti byl nákup surovin, výroba a pokračování v dřívějších aktivitách firmy před změnou zřízení z komanditní společnosti na společnost akciovou. Továrny firmy Hartwig&Vogel v Drážďanech a Podmoklech měly za předmět podnikání, tj. výrobu, nákup a prodej čokolády, kakaa, marcipánu, marmelády, medu, cukru a těstovin všeho druhu.279 Společnost pro provoz využila stávající pozemky a budovy. 280 Základní kapitál činil 6 milionů Marek a byl rozdělen na 6000 akcí, tudíž na jednu akcii na majitele připadlo o jmenovité hodnotě 1 000 Marek. Emise akcií za částku vyšší, než činila nominální hodnota, byly přípustné a konfiskování akcií povolené. 281 Akcie byly vydávány v pořadí po sobě jdoucích čísel s podpisy členů dozorčí rady a členů představenstva. Podíly ze zisků dividend za deset let a obnovu a dividenda určovala dozorčí rada. Nezvýšená dividenda byla po čtyřech letech, po uplynutí roku, ve kterém byla splatná, bezcenná. Příslušné dividendy připadly uzákoněnému rezervnímu fondu společnosti. 282 Účetní rok společnosti začínal 1. května a končil 30. dubna každého roku. První účetní rok společnosti končil ke 30. dubnu 1910. První představenstvo (správní rada) mělo, kromě rozvahy a výkazu zisků a ztrát, návrhů na rozdělení zisku a výroční zprávy za první čtyři měsíce nového fiskálního roku, prověřit, popř. stanovit, dozorčí radu, která byla každý rok nově volena. 283 Z čistého zisku bylo ukládáno pět procent do rezervního fondu do té doby, dokud rezervní fond nepřesáhl 10 % základního kapitálu. Teprve po odečtení pěti procent se utvořil čistý zisk. Rada směla rozdělit až čtyři procenta na zaplacený základní kapitál jako dividendy akcionářům. Poté představenstvu a úředníkům ji bylo povoleno rozdělit odměny na základě předem stanovené dohody. Následně šest procent 279

Dalšími činnostmi, které měla firma nadále vykonávat byla produkce těstovin, čokolády, kanditů, marcipánu, balení předmětů pro distribuci a prodej továrních výrobků. 280 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2907, k. 603 281 Tamtéž. 282 Tamtéž. 283 Tamtéž.

75

z čistého zisku vytvořilo podíl na zisku dozorčí radě, z kterého byli členové dozorčí rady odměňováni. Výše uvedené údaje byly k dispozici na generálním shromáždění. 284 O jiném využití, resp. o speciálním užití rezerv za jiným účelem, než jak bylo stanoveno, rozhodovala dozorčí rada, pokud valné shromáždění nebylo výslovně proti. Pokud valné shromáždění nestanovilo jinak, mohly být rezervní fondy a rezervy použity bezúročně pro provozní prostředky.285

4.2.4. Ochranné známky a ocenění Možnosti

registrovat

ochranné

známky využila i firma Hartwig&Vogel, jenž si nechala 12. února 1905 zaregistrovat ochrannou známku, na které je znázorněna žena se psem na lovu. U známky (viz. obr. č. 4) není napsán název a ni žádné podobné označení, ale zcela jistě se jedná Dianu znázorněnou na lovu a motiv se u firmy objevuje v uvedeném období ještě jednou. Tuto ochrannou známku firma od roku 1905 několikrát prodloužila a to vždy po deseti letech.286 Obrázek Diany na lovu, byl

Obr. č. 4. Bohyně Diana

zobrazován na veškerém baleném kakau, čokoládě, cukrovém zboží, marcipánu, pečivu a vaflích. Čokoládovna

se

během

své

existence

dostala

Obr. č. 5. Znak Hartwig&Vogel.

firmy

několikrát do sporu o ochranné známky, především o známku s motivem Diany. Rozpory ohledně ochranných známek řešila firma písemně a to převážně s čokoládovnami z Maďarska, Brazílie a Francie.287 Další ochrannou známku nechala firma zapsat poprvé dne 9. května 1905. U známky (viz. obr. č. 5) není uveden přesný název. Ovšem je

284

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2907, k. 603 285 Tamtéž. 286 Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 12. 1. 1915, 12. 1. 1925, 3. 1. 1935. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 287 Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha.

76

patrné, že se jedná o znak firmy Hartwig&Vogel, na němž jsou znázorněna počáteční písmena H a V. Známku firma několikrát prodloužila, vždy po deseti letech.288 Tento ochranný znak byl vyobrazen na pečivu, piškotech, kakau, kanditech, marcipánu, čokoládě a bulvuškách. Třetí ochrannou známku s názvem Gloria, kterou jsem ze zkoumané doby nalezla, nechala firma registrovat dne 8. ledna 1909. Známku několikrát vždy po deseti letech prodloužila.289 Využívala ji na označení sušenek, bonboniér, kakaa, čokolády, dražé, marcipánu, vaflí a cukrového zboží. Poslední ochrannou známku (viz. obr. č. 6),

kterou

jsem

nalezla

v nezpracovaném

archivním fondu, nechala firma registrovat dne 6. prosince 1913. U známky není napsán název tak, jak se můžeme s přesným pojmenováním setkat u firmy Jordan&Timaeus, ovšem je patrný opakující

se

motiv

jinak,

graficky

lépe

zpracovaný. Opět je na obrázku zachycena žena, Diana

se

psem.

Firma

známku

několikrát

prodloužila po deseti letech.290 Byla zobrazována na

kakau,

čokoládě,

kanditech,

marcipánu,

cukrovém zboží, pekařských výrobcích - hlavně na vaflích a dortech. 291 Další ochranné známky zapadající do zkoumaného období jsem v archivu nenalezla.

Obr. č. 6. Bohyně Diana

Čokoládovna se snažila oddělit od konkurence prvotřídní výrobou a spolupracovala např. s čokoládovnou v Praze Jordan Kluge&Co., která vyráběla čokoládové mince. Firma Hartwig&Vogel žádala o povolení výroby čokoládových mincí, které byly velice podobné mincím firmy Jordan Kluge& a Co., sídlící na Smíchově, v hodnotě zlatých a korunových mincí. Na zadní straně mince měl být znázorněn orel. Žádali o schválení vydání povolení k ražení těchto čokoládových

288

Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 8. 5. 1915, 9. 5. 1925, 16. 4. 1935, 23. 3. 1945. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 289 Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 8. 1. 1919, 8. 10. 1928, 11. 10. 1938. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 290 Dny, kdy byla známka opět prodloužena: 14. 11. 1923, 26. 10. 1933, 5. 11. 1943. Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 291 Značka Diana byla natolik oblíbená a známá, že po ní pojmenovali novou čokoládovnu, která vznikla z čokoládovny Hartwig&Vogel.

77

mincí.292 V žádosti uvedli, že tyto mince byly obzvláště oblíbeny o Vánocích.293 V příloze jsou vyfoceny čokoládové mince firmy Hartwig&Vogel, které byly přiloženy v jednom z dopisů, jež měl prezentovat výrobu čokoládových mincí. 294 Na území Rakousko-Uherska si firma vybudovala renomé, snažila se aktualizovat produkci čokoládových výrobků, udržovala přední pozici na čokoládovém trhu. V Německu si tuto pozici vybudovala již v 19. století, kdy reklama firmy odkazovala na legendu Viléma Tella, který tvořil kolem roku 1900 hlavního reklamního protagonistu. Vilém Tell měl sestřelit jablko z hlavy svému synovi: důraz na přesnost a jistotu. V roce 1900295 čítal počet zaměstnanců i s filiálním podnikem v Podmoklech 1600 a po zvýšení výroby a rozšíření provozu do Vídně stoupl počet zaměstnanců firmy v roce 1910 na 2500 zaměstnanců. 296 Čokoládovna prezentovala své umění i na světových výstavách. V Teplicích získala firma v roce 1895 stříbrnou státní medaili, v Badenu v roce 1897 zlatou medaili s korunou, ve Vídni v roce 1900 zlatou medaili, taktéž zlatou medaili získala na výstavě v Plzni v roce 1904. Téhož roku 1904 si odnesla ocenění z Berlína ve formě Velké ceny Svazu německých hoteliérů a z Vídně zlatou medaili. Taktéž si přinesla zlatou medaili z Liberce z roku 1906.297 Záznam ze Světové výstavy v Liberci, kde firma obdržela zlatou medaili, z roku 1906, ukazuje firmu jako skutečně velice úspěšného a oblíbeného výrobce a exportéra kakaových výrobků, stejně tak jako marcipánu, kanditů, oplatek a těstovin. „Ve velkém pavilonu v hale číslo šest vystavuje firma, která byla založena v roce 1870, Hartwig&Vogel, čokoládová a cukrovinková fabrika v Pomoklech, jejíž úspěchy dosahují světového významu. V současné době patří firma k nejdůležitějším tuzemským podnikatelům v oblasti dovozu a výroby kakaa, čokolády a cukrovinek a v této branži exportuje prvotřídní a znamenité výrobky také do asijských a afrických míst a do balkánských a tureckých států. Z uměleckého hlediska si můžete povšimnout speciálně

292

Firma Hartvig&Vogel byla dne 5. 9. 1899 nařčena z výroby falzifikátů mincí zabalených ve staniolu. Výsledek sporu prameny neuvádějí. 293 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 384, k. 593 294 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 384, k. 593 295 K ceně čokolády v Německu neexistuje pro zkoumané období příliš pramenů. Čokoláda nebyla levnou záležitostí. V roce 1900 stála jedna tabulka čokolády v Drážďanech 35 Pfeniků. 296 Arbeitskreis Bild Druck Papier, Tagungsband Berlin 2000, Waxmann Verlag GmbH, 2002, s. 137-8, ISBN: 3-8309-1238-2 297 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2649, k. 602

78

vyrobené sochy bohyně Diany,298 která je vyrobena pro výstavní účely z čokolády. Socha bohyně Diany se psem je zhotovena v životní velikosti.“ 299 Prosperita čokoládovny, vhodná investice a úspěšné kroky podnikání jsou doložitelné i z následujících údajů: V roce 1870 zaměstnávala firma pouhých čtyřicet zaměstnanců, během padesáti let se firma natolik rozrostla, že čítala v roce 1893 celkem přibližně 1200 zaměstnanců i s filiálními pobočkami. V roce 1893 bylo zpracováno přes dva miliony liber kakaa, tři miliony liber cukru a další dva miliony liber ostatních surovin.300

4.3. Otto Rüger V poslední subkapitole se budu zabývat čokoládovnou Otto Rüger, která působila v Podmoklech velice krátkou dobu, proto je zachováno v archivních fondech pramálo materiálů k tomuto tématu.

4.3.1. Historie Poslední čokoládovnou, která byla založena na území Podmokel díky saskému kapitálu, byla čokoládovna Otto Rüger, která v Rakousko-Uhersku vznikla v roce 1896.301 Když se na konci 19. století neustále zintenzivňovala průmyslová výroba, začala také čokoládovna Otto Rüger se sídlem v Lockwitzgrundu rozšiřovat své pole působnosti. Za místo, kde zakoupila továrnu a založila filiální podnik, si vybrala Podmokly. Obec se během působení saských průmyslníků rozrostla, disponovala lodní a železniční dopravou a její umístění bylo situováno velice blízko hranicím. 302 Firma Otto Rüger byla založena 3. července 1857 nejprve jako rodinný podnik ve vesnici Lockwitzgrundu u Drážďan. Celou firmu tvořilo pět rodinných příslušníků, kteří obhospodařovali veškerou výrobu. Neměli k dispozici skoro žádné vymoženosti, 298

Fotografii z publikace, na které je znázorněna čokoládová socha Diany, uvádím v příloze. ARNOLD, E. 1906, Die Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1906, Industrie-, Gewerbe-, Kunst- und Landwirtschafts- Ausstellung der Deutschen Böhmens, Herausgegeben von Eduard Arnold. Druck von graphischen Kunstanstallt Gebrüder Stiepel in Reichenberg, s. 74 300 http://www.pharma-food.de/ai/resources/941c078e5bd.ptxt 301 Dle pramenů výpisu z katastrální knihy byla budova továrny 13. 11. 1895 připsána firmě Otto Rüger. Následující rok zahájila čokoládovna svou činnost. Zdroj: Výpis z katastru města Děčín, číslo knihovní vložky: 378, Katastrální obec: Podmokly, Soudní okres: Děčín, Fabriksgebäude 208 302 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 264 299

79

etikety stříhali ručně, každou tabulku čokolády ručně balili. Během krátké doby se z rodinného podniku stala prosperující firma. Příčiny jejich úspěchu lze shrnout do několika jednoduchých, silných pojmů: kvalita, neznámý trh, produktivita práce, kapitalistický duch. V roce 1883, tedy 25 let od svého založení, čítala firma 200 zaměstnanců. V roce 1880 otevřeli pobočku ve Vídni. V roce 1895/6 vznikla nová reklamní postavička Hansi, zvýšil se odbyt kakaa Rüger a firma postavila pobočku v Podmoklech.303 Od 1. října 1896 byla továrna pod vedením Conrada Rügera otevřena. V závodě vyráběli čokoládu, kakao, pralinky, pečivo a sladkosti. Díky stálému zlepšování a inovaci výrobků uvedla firma na trh jako jedna z prvních tabulkovou čokoládu. V této oblasti měla specifické postavení. 304

4.3.1. Sociální politika a pracovní doba zaměstnanců Materiály o počtu zaměstnanců firmy Otto Rüger nejsou ucelené jako u dvou předchozích čokoládoven. Informace jsou útržkovité, neúplné a často není zcela jasné, zda patří počty zaměstnanců celkově firmě Rüger, pobočce v Podmoklech nebo továrně v Lockwitzgrundu. Proto uvedu pouze ty informace, které jsou z pramenů a zdrojů zcela jasné. V roce 1900 žádala firma o povolení prodloužení pracovní doby na 12 týdnů pro 150 zaměstnanců. V žádosti uvedla, že zaměstnanci dostanou zvláštní příplatek za odpracované hodiny, ovšem neuvedla výši odměny v absolutním vyjádření a ani v procentech.305 Firma Otto Rüger musela dodržovat též novelu zákona z roku 1883 a 1885, což se týkalo maximální jedenáctihodinové pracovní doby nezahrnující přestávky a musela odvádět starobní a nemocenské příspěvky do firemní pokladny. Během poledních přestávek byl chod celé továrny přerušen. Zaměstnancům musela být poskytnuta dovolená v neděli a svátky, byly jim zaplaceny všechny přesčasy a mládež měla mít možnost navštěvovat školu.306

303

LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 192-3, ISBN: 3-86583-118-4 304 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 264 305 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 286, k. 704 306 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 286, k. 704

80

V roce 1888 byla i v čokoládovně Otto Rüger v Lockwitzgrundu založena pokladna zdravotního pojištění, resp. zdravotní péče, a pojištění na stáří. Základní kapitál těchto pojištění činil 18 000 Marek. 307 Bohužel se v archivech nepodařilo dohledat o firmě Otto Rüger tolik informací jako o výše popsaných konkurentů.

4.3.2. Plány pro rozšiřování továrny V archivních fondech jsou uložené materiály týkající se dostavby a rekonstrukce továrny. Tovární budovu tvořil suterén, dvě patra a půdní prostory. V půdních prostorách se nacházela v každém křídle místnost s krabicemi a sklad kartonů, šatny, jídelní sál pro ženy a pro muže. V roce 1895 se rozšířila budova o sklady a úložné prostory, kterými byly sklady v suterénu a v prvním patře. Dle plánů vypadala továrna po rozšíření následovně. Ve druhém patře tvořily největší prostory místnosti pro výrobu sladkostí, dále se zde nacházely dvě kuchyně, tři komory, dva pokoje k běžnému bydlení a byt domovníka, který byl složen z obytné místnosti a kuchyně. V prvním patře se nacházel sklad, expediční sklad a balící místnost. V obou křídlech byly všechny tyto místnosti zastoupeny, tzn., že na každém patře se nacházely dvě. Továrnu koncipovali symetricky stejně. Uprostřed se nacházela velká obchodní kancelář – pisárna, místnost pro časopisy a brožury. Továrna prodělala dle plánu výrazné změny přesunu výroby a provozního zázemí. Rozmístění místností bylo jasnější a smysluplnější. V přízemí se nacházela spalovací komora pro kakao, kotelna, prostor pro stroje a velká zařízení, pekařství, sklad časopisů, rampa, balírna a sklad, místnost s polévkovým práškem, chladírna, místnost pro odtučnění kakaa a mísící přístroje. Největší prostor zaujímala místnost pro melanžerování. V suterénu, resp. ve sklepě, se nacházely chladící prostory, sklepní prostory pro ukládání surovin, lisovací místnost s nádobami cukru a mouky. Na zahradě byla k dispozici studna jako přívod vody do domu.308 Přestavba dle plánů ze 13. srpna 1895 továrny měla proběhnout v prostorách všech pracovních sálů, kotelny a strojoven. Měly být upraveny převážně dveře, schody a veškerá okna měla být opatřena zavíracími panty tak, aby se dala rozevírat dovnitř a vně.

307

http://www.lockwitztal.de/html/otto_ruger.html SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 53, k. 703 308

81

Pro dostačující umělé osvětlení pracovních místností bylo povinností zaměstnavatele vycházet vstříc pracovníkům. V rámci budování elektrického osvětlení musely mít všechny místnosti a schodiště nouzová světla. V pracovním sále byla pořízena sklápěcí okna, resp. okna se sklápěcími křídly. Čerstvý vzduch musel procházet skrz průduchy a okysličovat pracovní místnosti. Místnosti, kde se během práce prášilo, musely být opatřeny mechanickými ventilátory. 309 Popis budovy dále uvádí: „Okna se sklápěcími křídly jsou zabudována též ve strojovně a v kotelně, kde jsou též zabudována odvětrávací dvířka. Záchody jsou rozděleny dle pohlaví a mužské oddělení je opatřeno pisoáry. Záchody v boku schodiště musí být opatřeny oknem se sklápěcím křídlem. Schody a záchody musí být patřičně osvětleny. Výstup k parnímu kotli a k odpočívadlu je zabezpečen skrz schody. Tyto schody musí mít stejně jako schody do dílen a pater budov zábradlí. Stav vody a plynu v kotli jsou zabezpečeny ochranným klíčem.“310 Firma nechala s růstem podnikání závod zmodernizovat, ovšem rekonstrukce se nejprve týkala venkovních úprav a uvnitř zůstalo vše při starém. Během několika let byl elektrizován celý závod. Parní stroje byly nahrazeny AEG motory. Instalaci nejmodernějších strojů na výrobu čokolády, tabulkové čokolády, dezertů přerušila výrobu první světová válka. Dodávky kakaových bobů, které byly importovány ze Zlatého pobřeží z Afriky, z Bahia (Brazílie) a z dalších míst, kde se kakao pěstovalo, byly postupně ztenčovány. V této továrně vyráběli především kandity a fondanty.311

4.3.3. Zplnomocnění Informace o základním kapitálu továrny, výši produkci nebo mzdy jsem v pramenech a ostatních materiálech nedohledala. K dispozici je v pramenech pouze zplnomocnění právníka A. Bergmanna ve věcech ohledně firemních záležitostí. „Pan JUDr. Alfred Bergmann, zemský advokát v Podmoklech nad Labem, se pro firmu Otto Rüger a jeho dědice zplnomocňuje ve věcech politických, a v oblasti finančních záležitostí při císařsko-královské soudní a státní správě.“ Právník mohl jménem firmy podat žalobu nebo stížnost v civilních či trestních věcech. Dále bylo

309

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/R, 1195, k. 413 310 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/R, 1195, k. 413 311 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin- Friedenau :Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 264

82

v jeho pravomoci převzít, resp. podat, oznámení jakéhokoli druhu v občanských a trestních věcech a to ústně nebo písemně.312

4.3.4. Ochranné známky a ocenění Čokoládovna proslula na německém trhu výrokem „Čokoláda a kakao jsou důvěryhodné prostředky“.313 V Podmoklech používala firma Otto Rüger a.s., Podmokly na Labi tento slogan: „Nejjemnější tovární čokoláda, cukrovinky, anglické sušenky, med a perníčky.“314 V materiálech nepřístupného fondu Nestlé jsem neobjevila žádnou ochrannou známku, kterou by si nechala firma Otto Rüger

v Rakousko-Uhersku

registrovat.

Jedinou registrovanou ochrannou známku, kterou lze u firmy spatřovat na kakaových produktech, čokoládách a sušenkách je postavička malého chlapce Hansiho.315 Postavičku překypujícího

zdravého

energií,

chlapce,

nadšence

pro

cestování Rüger-Hansi namaloval Otto Zieger, drážďanský malíř, dle vzoru svého syna. „Hansi je nejčastěji na cestách a svůj batůžek má plný

Obr. č. 8. Štít motiv Rüger-Hansi ,Schokolade Kakao, datace reklamního šítu pochází z roku 1900 316

produktů od Rügera.“317 Chlapec na obrázcích chodí s turistickou holí, pravděpodobně putuje cestou po pohoří Labských pískovců nebo stojí u tabule a pilně na ni píše.318 Postavička byla pravděpodobně popudem pro vznik písně „Hänschen klein“. Vedle

312

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/R, 1195, k. 413 313 LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 195, ISBN: 3-86583-118-4 314 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 264 315 Postavička Jugen Hansi je v Německu stále velice oblíbená, objevuje se na starožitných plechovkách s kakaem, popř. na novodobých napodobeninách. 316 HÜBSCHER, J. 2009, Die Schilderjagd: Auf den Spuren Alter Reklameschilder, Books on Demand GmH, 2009, s. 147, ISBN: 9783839121573 317 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, Berlin-Friedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931, s. 265 318 Viz příloha.

83

tradičních figurek čokoládových dívek byl Rüger Hansi novým a mladým reklamním obličejem čokoládového města Drážďany. Nová reklamní strategie ukázala změnu produkce a nákupů. 319 Na počátku dvacátého století se stávaly hojným reklamním artiklem plechové šíty320, které se připevňovaly na fasády stěn budov. Na cedulích reklamy na kakaové produkty byla zobrazována postavička Rügerova Hansiho s nejhezčím dětským motivem vůbec. Malý spolucestující, chlapec s batůžkem plným cukrovinek. Nejprve připojovali k logu Hansiho dvojhlavého orla s popiskem „císařsko-královský RakouskoUherský dodavatel potravin“. Později dvojhlavý orel zmizel a byl nahrazen trojúhelníkovým symbolem firemního loga.321

319

LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 199, ISBN: 3-86583-118-4 320 Finanční prostředky na reklamu vynakládaly i jiné čokoládovny. Například Britská čokoládovna Cadbury začala investovat do reklamy v roce 1900 a její zisk se výrazně znásobil. DELLHEIM, CH., The Creation of a Company Culture: Cadburys, 1861-1931, in: The American Historical Review, Vol. 92,1987, No. 1, s. 21 321 HÜBSCHER, J. 2009, Die Schilderjagd: Auf den Spuren Alter Reklameschilder, Books on Demand GmH, 2009, s. 147, ISBN: 9783839121573

84

Závěr Je nutno říci, že obec Podmokly byla po velice dlouhou dobu pouze nevýznamnou osadou, kde obyvatelé nerozvíjeli žádné obchodní, průmyslové ani podnikatelské aktivity, kterými by se pokusili pozvednou ne příliš vysokou životní úroveň. Čím byl zapříčiněn rozmach skromné osady v průmyslové město? Hlavní důvod tkví ve strategické poloze města. Nacházelo se na Labi, důležité a velice dobře splavné řece, po které mohla probíhat bezproblémová plavba lodí, cestování a doprava surovin. Město neleželo na kopci, spíše v dolině, na rovinatém povrchu. Disponovalo levnou plochou pro postavení velkého počtu domů, které byly opravdu a doslovně vybudovány na zelené louce. Dalším bodem strategické polohy města byla blízkost k německým hranicím, k městu Drážďany a zároveň obec neležela daleko od Prahy, největšího města českých zemí. Rozvoj Podmokel, aniž by o této osadě cokoli věděl, předurčil již v roce 1833 Friedrich List. Prosazoval propojení Drážďan s Prahou kvůli zjednodušení dopravy a lepšího ovládnutí trhu. V této době bylo konstruování trati utopií, ovšem s postupnou modernizací průmyslu a rozvojem německých států bylo usouzeno, že stavba železnice je vynikající nápad. Velice talentovaný Jan Perner pod vedením Aloise Negrelliho vyprojektoval trať, která vedla z Drážďan přes Podmokly do Prahy a následně do Olomouce. Díky této trati se Podmokly staly opravdu strategickým bodem. Tímto byl podepsán definitivní verdikt nad rozvojem obce. Následovalo propojení řetězového mostu s Děčínem, sídlem Thunů, a do Podmokel začal proudit saský kapitál nepřebernou rychlostí. Mateřské firmy se nacházely relativně v těsné blízkosti od filiálních poboček, půda pro podnikatele byla velice levná, stejně tak jako pracovní síla, které se v Podmoklech vyskytovalo dostatek. Takto měli podnikatelé přístup na celý trh Rakousko-Uherska bez celních závazků a omezení, které by museli absolvovat při dovozu výrobků či potravin ze saských továren. Němečtí podnikatelé využívali v Podmoklech moderní dostupné vybavení, které lidé na území českých zemí, a celého Rakousko-Uherska, z počátku neznali. Dokonce se často báli pokrokové stroje obsluhovat.322 Postupem času si lidé na soudobou moderní techniku zvykli a obsluha strojů pro ně nebyla složitá. Průmysl v samotných Podmoklech byl velice různorodý. Nacházela se zde přádelna, keramický, papírenský a potravinářský průmysl (čokoládovny), později také 322

Jednalo se o počátek zavedení strojů do výroby v Podmoklech, tedy ve 30. letech a v 50. a 60. letech 19. století.

85

závody na výrobu a rozvod elektřiny. V tomto měla obec výhodu, jelikož sousední Děčín mnoho průmyslových závodů díky působení rodu Thunů neměl a Podmokly držely ve své blízkosti četná odbytiště. Podmokelské čokoládovny Hartwig&Vogel vyvážely své výrobky do celé Evropy a vystavovaly skvostné čokoládové pamlsky na Světových průmyslových výstavách. Bergmannovy elektrické závody zaměstnávaly velký počet obyvatel a rozváděly elektřinu po celém městě. Město díky saskému kapitálu skutečně vzkvétalo. První kanalizační síť byla postavena již v roce 1866,323 postupné dláždění cest vedlo ke vzniku silnic, rozvíjelo se stavebnictví a vzniklo i vodovodní potrubí pro rozvod vody do domácností a továren. Lidé si zde nežili špatně, ovšem objevoval se i značný počet chudého obyvatelstva, sirotků, vdov a nezaopatřené mládeže. Tyto osoby dostávaly od města od počátku 20. století příspěvky na živobytí. Ovšem tyto příspěvky byly velice nízké, dokonce nejnižší v současném severočeském regionu.324 Díky kvalitním silnicím, dobré dopravní dostupnosti, rozvoji průmyslu, živnosti a obchodu se Podmokly stávaly velice atraktivním cílem pro turisty hlavně z Německa. Krajina v okolí města byla překrásná, jelikož se nacházelo v přírodním kaňonu, u řeky Labe, hned vedle Saského Švýcarska. Vznikalo množství průvodců po kraji, které Podmokly uváděly na počátku 20. století jako velice hezké a příjemné město, jež nebylo daleko od dalších zajímavých destinací jako Děčín, Teplice či Ústí nad Labem, a které bylo vhodné i pro delší turistický pobyt, jelikož zde byla dostupná železniční i lodní doprava. Investice saského kapitálu do podmokelských čokoládoven představovaly velice výhodný vklad, ze kterého těžili jak majitelé, tak i zaměstnanci továrny, jejich rodiny a i celé město. Široká veřejnost v Rakousko-Uhersku a i v dalších evropských státech věděla o existenci čokoládoven a i o pobočkách v Podmoklech, např. z hlaviček dopisních papírů, z prestižních ocenění, které firmy získávaly na světových výstavách, z firemních reklam, plakátů a propagace, kterou začaly čokoládovny hojně na počátku 20. století v Rakousko-Uhersku využívat. Z období první světové války jsou dochovány informace o spolupráci firmy Hartwig&Vogel s Rakousko-Uherskou armádou. V době, kdy všechny ostatní závody chřadly a upadaly, firma zvyšovala produkci a žádala o změnu pracovní doby na noční režim, aby mohla zabezpečit vyjma běžných dodávek i výhradní armádní objednávky. 323

Pro srovnání. Kanalizace v Londýně byla zavedena v roce 1875, v Brně roku 1892, v Paříži byla kanalizační síť budována patnáct let až do roku 1870. 324 ENGLIŠ, K. 1908, Chudinství v království Českém na počátku XX. století: vydání české. Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého. Praha: Zemský statistický úřad 1908

86

Saští kapitalisté zařídili čokoládovny nejmodernějším způsobem. Podmokly disponovaly velice levnou pracovní sílou a tak některou práci v továrně zaměstnanci vykonávali ručně. Toto mohlo být zapříčiněno dvěma faktory. Prvním z nich byla nemožnost vykonávat práci jinak než ručně a druhým aspektem, který směřoval produkci k ruční práci, byly obrovské odpisy na stroje a strojové zařízení. Modernizace se zrychlovala a stroje musely být nahrazovány výkonnějšími a modernějšími přístroji tak, aby udržely chod s konkurencí a aby továrny dodržely roční objem výroby, který si stanovily. Proto se místo instalace některých přístrojů využívala ruční práce, která v Podmoklech nebyla finančně nákladná, nebyla fyzicky náročná a mohly ji vykonávat ženy. Celkově v továrnách pracovalo více žen než mužů a to zhruba trojnásobně. Během podzimu a zimy se každoročně zvyšovala produkce čokolády a firmy se připravovaly na dobu Vánoc. Zaměstnanci se v čokoládovnách neměli na tehdejší poměry špatně. V roce 1883 a 1885 byl novelizován zákon o sociálním zabezpečení zaměstnanců, vznikaly firemní nemocniční pokladny, které měly zabezpečit zaměstnance v nemoci. Práce dětí byla zakázána, mladiství mohli pracovat pouze ve vymezeném čase a ženy nesměly vykonávat noční práce. Sociální zabezpečení zaměstnanců se výrazně zlepšilo z důvodu vzniku orgánů, které dohlížely na zaměstnavatele, tudíž byl vykonáván dohled nad čokoládovnami a dalšími velkými podniky Každý rok žádaly čokoládovny o prodloužení pracovní doby přesně dle zákona, dodržovaly striktně rozplánované pauzy na oběd a na svačinu, vyplácely zaměstnancům smluvené mzdy a zaměstnanci měli možnost využít ubytování v továrních domech (za poplatek, resp. za srážku ze mzdy). Do čokoládoven byl zaveden přívod vody, později i elektřina. Dle dochovaných materiálů lze vyčíst, že se čokoládovny o své zaměstnance staraly z hlediska bezpečnosti práce a dodržování pracovních přestávek. Jak zaměstnanci bydleli, popř. jaké měli v továrnách vytvořené pracovní prostředí, lze v období 1853-1918 obtížně zjistit, jelikož neexistují žádné archivní materiály, které by dokládaly pracovní život zaměstnanců v továrně. Dochované materiály ukazují přiměřenou výši platu zaměstnanců, dobré zacházení a značné sociální výhody v oblasti zabezpečení na stáří a v nemoci. Všechny tři čokoládovny zřídily dle zákona pokladnu na nemocenské pojištění a na zabezpečení zaměstnanců ve stáří. Zaměstnavatelé odváděli poměrnou částku mzdy dělníků do této pokladny, aby z ní mohli v případě potřeby čerpat. Saskému kapitálu musí být přisouzena značná důležitost, poněvadž kdyby v Podmoklech nezačaly stavět filiální pobočky saští kapitalisté a kdyby nedošlo ke

87

stavbě železnice,325 pravděpodobně by město nedosáhlo takového rozkvětu, bylo by patřičně menší a obyvatelé by neměli takové možnosti, jaké jim nabízeli právě němečtí podnikatelé díky rozvoji města. Vše, co v průběhu století vzkvétalo, fungovalo, rozvíjelo se, vzniklo především a jen za pomoci německých průmyslníků, kteří dali lidem práci a poskytli jim zázemí. Obyvatelé Podmokel žili díky saskému kapitálu a své čestné práci, plat, který dostávali od kapitalistů nebyl zlý a životní úroveň ve městě se rychle zvyšovala.

325

Tudíž k vybudování železničního spojení Praha-Drážďany.

88

Přílohy Ilustrativní ukázka rodiny - příkladná rodina pochází z Krásné Lípy 326 „Nalézáme se v obydlí rodiny tkadlece. Je dopoledne a většina občanů se nachází v práci. Přibližně čtvrtinu světnice zabírá velká pec, kterou obstarává sotva dvanáctileté děvče, nejstarší dítě tkadlece. Na plotně prozatím bublá voda, dívka škrábe brambory, připravuje oběd. Jako nápoj bude káva, resp. cikorka, která pochází z nedaleké továrny na výrobu cikorky a kávových náhražek. Toto je už druhý odlev, první byl ráno a poslední bude večer. Ve dvanáct hodin se podává velice skromné jídlo. Brambory, které jsou náhražkou za chléb, celkově je spotřeba chleba velice nízká. Takto to jde den po dni, rok po roce. Rodina se skládá z muže, jeho ženy, dvanáctiletého děvčete, dvou malých dětí v kolébce a staré matky. Roční příjem tkadlece je 90-100 zlatek, matka a nejstarší dcera vydělají 45-50 zlatek a celá rodina tak disponuje příjmem 135 až 150 zlatek. V rodině pracuje stará žena se svou vnučkou a tkadlec, matka se stará o dvě malé děti a o domácnost. Pracují nepřetržitě 8-10 dní často od 4 hodin od rána pozdě do noci. Tato rodina nedosahuje bídy nejvyššího stupně. Nejhůře jsou na tom ti, kteří pracují daleko od domova a přespávají v chatách pro dělníky. V takové chatě spí na zemi 12-20 mužů. Celkové náklady navíc pro dělníka jsou placení chaty, dřeva, náklady na vyprání prádla a celkově tyto výdaje činí ročně 51-64. Roční příjem tedy není vyšší než 80-90 zlatek. Mzdy jsou ve srovnání s Velkou Británií velice nízké, ovšem životní náklady také.“ 327

Ilustrativní ukázka z života rodiny tkadlece v souvislosti s platovou situací v Severních Čechách a v Podmoklech, jelikož výše mzdy dosahovala v regionech podobnou výši.

326

Krásná Lípa je město ležící v blízkosti Děčína, resp. Podmokel, je od něj vzdáleno zhruba dvacet kilometrů. 327 PISLING, Theophil, 1856, Nationalökonomische Briefe aus dem nordöstlichen Böhmen, mit einem Vorworte von Dr. Peter Mischler, Prag, Carl Vellmann’s Verlag 1856, s. 17-23

89

Jordan&Timaeus Ozdobný dopisní papír

Ke korespondenci užívala firma ozdobný dopisní papír s firemním znakem „Znakem Jordanů“. V záhlaví levého horního rohu firma uvádí, že působí jako dvorní dodavatel cukrovinek a čokolády. Dopisní papír je datován z roku 1904.328 Písmena vyobrazena na znaku symbolizují: J: Jordan, T: Timaeus – tzn. název firmy, B: Bodenbach – Podmokly, tzn. sídlo filiální pobočky v Rakousko-Uhersku.

Ochranné známky Firma používala nejprve ochrannou známku s názvem „Paní s čokoládou“, kterou nechala patentovat poprvé dne 5. listopadu 1904. Původní ochranná známka je velice podobná známce na obrázku v pravé části. Tuto fotografii jsem pořídila v SOA Praha, kde jsou ochranné známky uchované. Známka byla nazvaná dle obrazu francouzsko-švýcarského malíře Jeana Étiene Liotarda: Dívka s čokoládou.329 Poprvé známku zaregistrovali 13. října 1934 v Liberci a následně byla známka prodlužována. Užívala se na kakao, čokoládu, cukrové zboží a dezerty.330 Obraz se v současné době nachází v Gemaeldegallerie Alte Meister Dresden a vznikl mezi lety 1743-45.331 Jedná se o zobrazení rakouské dívky Anny, která 328

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 326, k. 388 329 Obraz je v Německu, resp. ve Švýcarsku, známý jako Das Schokoladenmädchen, popř. La Belle Chocolatiere. 330 Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn v SOA Praha. 331 http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1132

90

pravděpodobně působila jako pokojská (služka) na dvoře. 332 Na obrázku je znázorněna se šálkem čokolády a se sklenkou vody na podnose. O dívce na obraze existují různé příběhy.

Další ochrannou známkou, která navazuje na zkoumané období je „Znak Jordanů“ v bílém provedení. Poprvé byla známka patentována 22. července1932 a používala se na kakao, čokoládu, cukrové zboží a dezerty.333

332 333

http://www.alte-dosen.de/varia/chocolatiere/chocolatiere_d.htm Čerpáno z nezpracovaného fondu čokoládoven Nestlé, který je umístěn ve SOA Praha.

91

Hartwig a Vogel Ozdobný dopisní papír

Ozdobný dopisní papír z roku 1896 firmy Hartwig&Vogel. V levé dolní části jsou vyobrazeny získané medaile z výstav. Firma uvádí celkem 23 získaných medailí a čestných diplomů. Vyzdvižena je na dopisním papíře zlatá medaile (Gold Stern Köln) z Kolína z roku 1889. V levé horní části je vyobrazena továrna v Drážďanech a v pravé horní části továrna v Podmoklech. Mezi nimi je vklíněn znak čokoládovny. Na pravé straně v horním rohu jsou znázorněna města, ve kterých měla firma filiálky: Vídeň, Berlín, Lipsko, Cassel, Hamburg, Brémy, Stettin, Frankfurt nad Mohanem, Potsdam, Plauen.334

Dopisní papír, který firma použila roku 1900, není tak zdobný jako na předchozí fotografii.335

334

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2712, k. 387 335 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 446, k. 593

92

Čokoládové mince V dopise z roku 1898, který byl zaslán okresnímu hejtmanství,

byla

ukryta

kolekce čokoládových mincí, jež

byla

zabalena

ve

staniolovém obalu a přikryta modrým ubrouskem. Nejprve byly

tyto

v Itálii,

mince

odtud

vytvořeny se

výroba

přemístila do Francie a po dvou letech do Německa. Výroba těchto mincí nebyla náročná, prováděla se jednoduchým ručním lisem.336

Živnostenský list

Živnostenský list byl vydán jako povolení pro provozování živnosti na výrobu kakao, čokolády a kanditů, v Rozběleních č. 386.

336

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 384, k. 592

93

„Die Deutschböhmische Ausstellung 1906“ v Liberci Dobovou fotografii autor pořídil na výstavě českých Němců v Liberci v roce 1906, kde se firma prezentovala čokoládovou sochou Diany v životní velikosti. Diana stála na čokoládovém podstavci a celý stánek firmy působil velice profesionálně a velkolepě. Firma si z výstavy odvezla zlatou medaili.337

337

ARNOLD, E. 1906, Die Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1906, Industrie-, Gewerbe-, Kunst- und Landwirtschafts- Ausstellung der Deutschen Böhmens, Herausgegeben von Eduard Arnold. Druck von graphischen Kunstanstallt Gebrüder Stiepel in Reichenberg, s. 74

94

Otto Rüger Ozdobný dopisní papír

Ozdobný dopisní papír filiální pobočky firmy Otto Rüger v Podmoklech nad Labem. Dopisní papír je datován k roku 1904. Na levé části je vyobrazena továrna v Lockwitzgrundu, založena roku 1858. V pravé horní části ozdobného papíru je zakreslena továrna v Podmoklech. Uprostřed mezi obrázky jsou zaznačena prodejní místa čokolády (Dresden: Seestrasse u. König-Johann Strasse, Wien: Stephans-Platz).338

338

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 286, k. 704

95

Ozdobný dopisní papír z roku 1910 je velice podobný papíru z roku 1904, přibyl klasický trojúhelníkový znak, který se objevoval na plechovkách s kakaem a obalech od kakaa a čokolády. V Dolním levém rohu se objevuje postavička maskota čokoládovny Otto Rüger a jejích čokoládových, resp. kakaových produktů, chlapce Hansiho. Objevuje se zde nově znak dvorních dodavatelů výrobků. 339

Ochranné známky Další ozdobné motivy Hansi Schokolade, kakao, které byly použity přibližně v roce 1910.340

339

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 53, k. 703 340 http://www.reklameschilder.com/rueger.htm, http://www.alte-dosen.de/dosen/rueger/rueger1.htm

96

Obrazová příloha strojového zařízení v čokoládovně V poslední části přílohy uvádím ukázku stroje na mletí cukru, který byl umístěn v každé čokoládovně, jelikož se bez něj výroba čokolády nemohla uskutečnit, dále formy na odlévání čokolády (obyčejné a luxusní tvary), užívané přibližně kolem roku 1900. 341

Na obrázcích jsou znázorněné ozdobné luxusní čokoládové formy.

Na fotografii je znázorněna obyčejná čokoládová forma, do které se lila horká čokoláda. Formy se nechaly v chladící místnosti, aby čokoláda ztuhla.

Řezač bonbonů se skládá z osmi nožů, které jsou stočeny do souměrné šroubovice připevněné na kruhové tyči. Nože jsou umístěny stejnoměrně od sebe tak, aby při krájení vytvarované hmoty vznikly stejné tvary bonbonů, pastilek či souměrných kousků zpravidla do tvaru čtverce.

341

SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 158-181

97

Na obrázku se nachází přístroj na mletí cukru v práškový (moučkový) cukr, který se používal k výrobě čokolády. Do trychtýře v horní části stroje nasypal zaměstnanec továrny obsluhující tento stroj pískový cukr a následně ručně otáčel klikou, která byla umístěna z boku stoje, a cukr se namlel na pískový.

98

Zdroje Prameny a) nevydané prameny: JORDAN 2009, Die Schokoladenfabrik "Jordan & Timaeus" in Dresden (Sachsen) und Bodenbach (Böhmen) 1823-1943, Vortrag an der Universität Dresden am 3. Dezember 2009 auf Einladung von Prof. Dr. Susanne Schötz. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 71, k. 616 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 92, k. 616 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 174, k. 616, SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 191, k. 617, SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 282, k. 617 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 330, k. 388 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 326, k. 388 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 442, k. 389 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 532, k. 389 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 556, k. 389 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 590, k. 389 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 599, k. 389 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/J, 996, k. 421

99

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 111, k. 591. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 144, k. 591 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 384, k. 593 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 446, k. 593 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 1039, k. 595 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2339, k. 386 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2410, k. 386. SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2462, k. 386 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2556, k. 387 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2581, k. 387 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/H, 2583, k. 387 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2649, k. 602 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2712, k. 602 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2907, k. 603 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 2983, k. 603 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/H, 3840, k. 607 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 388/H, 3979, k. 607 100

SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 53, k. 703 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 398/R, 286, k. 704 SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. inv.č. 389/R, 1195, k. 413 Nezpracovaný fond čokoládoven Nestlé, který je umístěn ve SOA Praha. Výpis z katastru města Děčín, číslo knihovní vložky: 378, Katastrální obec: Podmokly, Soudní okres: Děčín, Fabriksgebäude 208 Výpis z katastru města Děčín, číslo knihovní vložky: 332, Katastrální obec: Podmokly, Soudní okres: Děčín, Fabriksgebäude 464 Zur Entwicklung der Technischen Chemie im 19. Jahrhundert unter besonderer Berücksichtigung der Chemikerausbildung an der Technischen Hochschule Dresden und ihren Vorgängereinrichtungen, Dissertation, zur Erlangung des akademischen Grades doctor rerum naturalium (Dr. rer. nat.) vorgelegt der MathematischNaturwissenschaftlich-Technischen Fakultät (mathematisch-naturwissenschaftlicher Bereich) der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg von Herrn Dipl.-Chem. Heiner Hegewald geb. am 16. 04. 1947 in Kleinnaundorf (Kreis Dresden)

b) vydané prameny ADAMEC, J. 1910, Celnictví pro průmysl a obchod, jakož i obchodní učiliště prakticky sestavil Josef Adamec, c.k. celní oficiál, na Král. Vinohradech č. 1464, nákl. Vlastním, tisk Antonína Reise, Král. Vyšehrad 1910 ARENSTEIN, J. 1862, Austria at the International Exhibition of 1862: Upon orders from the I.R. Ministry for Commerce and National Ekonomy, Indian-corn paper. Vinna, Imperiál Royal Court and State Printing-Office 1862 ARNOLD, E. 1906, Die Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1906, Industrie-, Gewerbe-, Kunst- und Landwirtschafts- Ausstellung der Deutschen Böhmens, Herausgegeben von Eduard Arnold. Druck von graphischen Kunstanstallt Gebrüder Stiepel in Reichenberg 1906 BAUŠ, B. 1894, Putování říší rostlinstva. Výbor nejdůležitějších rostlin tuzemských i cizozemských, jež v několika obrazech líčí Bohumil Bauše, Nákladem Alojsa Hynka, knihkupce v Praze 1894 BRANDEIS, R. 1884, Aussig und Umgebung, Aug. Grohmann, Druck von C. Grumbach, Leipzig 1884

101

BRÁF, A. 1893, O dělnické otázce do Ottova "Slovníku naučného", V Praze. Tiskem J. Otty. - Nákladem vlastním, 1893 BRAUMÜLLER, W. 1868, Nahrungmittel und Getränke auf der Welt-austellung zu Paris im Jahre 1867, Wien 1868 ELLIS, R. 1851, Official catalogue of the Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations, 1851, second corrected and Improved Edition, London printed by William Clowes and Sons, 1851 ENGLIŠ, K. 1908, Chudinství v království Českém na počátku XX. století: vydání české. Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého. Praha: Zemský statistický úřad 1908 Gesetz- und Verordnungsblatt für das Königreich Sachsen, Zeitschriftenband 1869 GRUBER, J. 1916, Sociální politika, Autorisované vydání „Všehrdu“ 1916 HALLWICH, 1873, Nordböhmen auf der Eltausstellung in Wien 1873, 2. Heft, Reichenberg, In Commiission bei Franz Jannasch 1873 KOHN, I. 1869, Eisenbahn-Jahrbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Sien: Lehmann & Wentzel, Buchhandlung für Technik und Kunst 1869 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I. L. Kober, v Praze 1863 PISLING, Th. 1856, Nationalökonomische Briefe aus dem nordöstlichen Böhmen, mit einem Vorworte von Dr. Peter Mischler, Prag, Carl Vellmann’s Verlag 1856 ŘIVNÁČ, Fr. 1882, Reisehandbuch für das Königreich Böhmen, Prag: Fr. Řivnáč 1882 SOkA Liberec: Handels und Gewerbekammer Reichenberg – an das h. k. k. Handels Ministerium den Zustand der Industrie des Handels und der Verkehrsmittel des Kammebezikes – 1864-66 – mit theilweiser Benützung, der auf das Jahr 1867 Bezug nehmenden Erhebungen, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1867 SOkA Liberec: Statistisches Jahrbuch der Oesterreuchisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1867, Betriebs-ergebnisse der Staats-telegraphen-Linien im Jahre 1866, Wien: Druck der kaiserlich-Koeniglichen Hof und Staatsdruckerei 1869 SOkA Liberec: Erzeugung von Zuckerwaren und Kaffeesurrogaten – Cacao, Chocoladen a Canditen Erzeugung, Bericht Handels und Gewerbekammer Reichenberg 1896, Verlag Handels und Gewerbekammer, Reichenberg 1896 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweirte, vermehrte und verbessette Auflage 1907 THOMAS, H. 1862, The illustrated catalogue of the industrial department-foreign division, vol.4, Printed for her Majestys Commissioners, 1862 102

Odborná literatura Arbeitskreis Bild Druck Papier, Tagungsband Berlin 2000, Waxmann Verlag GmbH, 2002, ISBN: 3-8309-1238-2 Cestování Čechů a Poláků v 19. a 20. století, Sborník mezinárodní vědecké konference (Praha 6.-7. 9. 2007), Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., Praha 2008, ISBN: 978-80-86495-50-7, in: Pasové předpisy v Habsburské monarchii a Československu, Jan Rychlík Děčín Extrusions 1909-2009, Děčín: Alcan Děčín Extrusions 2009, ISBN: 978-80-2545481-7 EDERER, A. 1946, Kdo je Jan Perner, svazek 12, Orbis Praha 1946 EFMERTOVÁ, M. 1998, České země v letech 1848-1918, Praha: Libri 1998, ISBN: 8085983-47-8. HORVÁTH, V., JANÁK, J., MAINUŠ, F. 1977, Historie celnictví v ČSSR, 1.vyd. Naše Vojsko, Praha 1977 HORVÁTH, V., BRODESSER, S. 1882, Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost, Naše vojsko, Praha, 1882 HYE, H. P. 1998, Das politische System monarchie: Konstitutionalismus, Parlamentarismus und Prag: Karolinum 1998, ISBN: 80-7184-490-X

in der politische

HabsburgerPartizipation,

HÜBSCHER, J. 2009, Die Schilderjagd: Auf den Spuren Alter Reklameschilder, Books on Demand GmH, 2009, ISBN: 9783839121573 JAKUBEC, I., JINDRA, Z. 2007, Dějiny hospodářství Českých zemí, Od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Karolinum 2007, ISBN: 978-80-2461035 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926 JOZA, P. 1998, Pohled do historie, Děčín-Podmokly a okolí. Ústí nad Labem: FotoGrafika-OHV 2008, ISBN: 80-238-2630-1 KAPLANOVÁ, J. 2006, Dějiny Děčína v Datech, Městská knihovna Děčín 2006, ISBN: 80-85058-16-2 KÁRNÍKOVÁ, L. 1965, Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914, ČSAV 1965 KRÁMSKÝ, S., CEJTL J. 2008, Kniha o čokoládě, Milpo Media s.r.o., 2008, ISBN: 978-80-87040-13-3

103

LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag, 2006 MAUDER, E. 1930-31, Chronik von Bodenbach, Bodenbach: Stadtgemeinde 1930-31 MYŠKA, M. 1995, Problémy a metody hospodářských dějin. Část 1: Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava 1995, ISBN 978-80-7368-751-9 LINDNER, R., MOSER, J. 2006, Dresden: ethnografische Erkundungen einer Residenzstadt. Leipziger Universitätsverlag 2006, ISBN: 3-86583-118-4 LODGMAN, R., STEIN, E. 1931, Die Elbestädte Tetschen – Bodenbach, BerlinFriedenau : Deutscher Kommunal-Verlag 1931 PAULINYI, Á. 2002, Průmyslová revoluce, o původu moderní techniky, ISV nakladatelství 2002, ISBN: 80-86642-02-X. PURŠ, J. 1973, Průmyslová revoluce : vývoj pojmu a koncepce, Academia Praha 1973 PROKŠ, P. 2004, Konec říše Habsburků, Střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakousko-Uherska (1867/1871-1918), ISV ,2004, ISBN: 80-86642-25-9 REDMAYNE P., INSULL, T. 1939, Cocoa and chocolate, London: Oxford University Press, 1939 RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936 SCHELLE, K 2005., Vývoj veřejné správy v letech 1848-1990, Praha : Eurolex Bohemia, 2005, ISBN: 80-86861-66-X SCHILDT, J., 1981, Auswirkungen der industriellen Revolution auf die deutsche Sprachentwicklung im 19. Jahrhundert, Berlin: Akademie-Verlag 1981 SLAVÍČKOVÁ, H., JOZA, P. 2005, Zmizelý Děčín, Paseka, Praha-Litomyšl 2005, ISBN: 80-7185-734-3. V roce 1871 byla otevřena trať Podmokly-Duchcov. ŠTAIF, J. 2007, Moderní podnikatelské elity-metody a perspektivy bádání, Dokořán 2007, ISBN: 978-80-7363-153-6 URBAN, O. 2000, České a slovenské dějiny do roku 1918, Praha: Aleš Skřivan ml. 2000., ISBN 80-902261-5-9 VEBER, V., HLAVIČKA, M. a kol. 2002, Dějiny Rakouska, Nakladatelství Lidové noviny 2002, ISBN: 978-80-7106-239-4 WINTER, Z. 1913, Český průmysl a obchod v 16. věku. Organizace řemeslnických cechů, výklad jejich stanov s odlišnostmi podle druhů řemesel a cizí vlivy na díla uměleckých řemesel (zedníci, kameníci, malíři, rytci a knihtiskaři) v Čechách a v Praze v 16. stol., Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1913 104

Časopisecká literatura CRAWFUD, J., On the History and Migration of Cultivated Plants Producing Coffee, Tea, Cocoa, etc., in: Transactions of the Ethnological Society of London, Vol. 7, 1869 DELLHEIM, CH., The Creation of a Company Culture: Cadburys, 1861-1931, in: The American Historical Review, Vol. 92,1987, No. 1 GERŠLOVÁ, J., Vývoj hospodářství českých zemí do první světové války, in: HO 8, 1997, č. 1-2 GROSS, T. N., Economic Growth and the Consumption of Coal in Austria and Hungary 1831-1913, in: The Journal of Economic History, Vol. 31, No. 4 HOŘČIČKA, V., Bašta aristokracie či hájemství nové šlechty? Rakousko-uherská diplomatická a konzulární služba před první světovou válkou, in: HO 21, 2010, č. 3-4 KRAMÁŘ, J., Český národohospodář Josef Gruber, in: HO 16, 2005, č. 7-8 SCHULZE M.-S., The machine-buildingindustry and Austria a's great depression after 1873, in: Economic History Review, New Series, Vol. 50, No. 2, 1997 VOJÁČEK, L., Německý celní spolek a první sjednocení Německa (1834-1870), in: HO 9, 1998, 5-6

Internetové zdroje Průvodce světem umění Artmuseum, v české verzi dostupné z: http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1132 Svět starodávných obalů a dóz na kakao, čaj a kávu: http://www.alte-dosen.de/varia/chocolatiere/chocolatiere_d.htm Portál historické reklamy u vybraných obchodních artiklů: http://www.reklameschilder.com/rueger.htm Svět starodávných obalů a dóz na kakao, čaj a kávu: http://www.alte-dosen.de/dosen/rueger/rueger1.htm Stránky sdružující celosvětové producenty čokolády: http://www.pharma-food.de/ai/resources/941c078e5bd.ptxt Internetový historický portál města Lockwitztal: http://www.lockwitztal.de/html/otto_ruger.html

105

České genealogické stránky: www.genea.cz Zpravodajské stránky města Děčína: http://decin.cz/node/7604 Oficiální internetový portál firmy Ritter Sport: http://www.ritter-sport.de/#/de_DE/wissen/thema/geschichte/artikel/masse_deuschland/ Internetové výukové stránky Mgr. Michala Černého, PhD., z právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: http://www.michalcerny.eu/ Oficiální internetový portál firmy Nestle: http://www.nestleprofessional.com/unitedstates/en/Documents/NPCIC/0311_nutripro_bev3_cocoa_malt.pdf

106