Admirál
Mladý Paul vůbec nevěděl, co chce po škole dělat. Po vzoru svého dědy nastoupil k německému námořnictvu. Byl to velmi pohledný, mírný muž. Situce nikdy neřešil konfliktem. Když mu bylo asi třicet, povýšili ho na poručíka, po patnácti letech na kapitána. Snadno podléhal ženám. Do deníčku si zapisoval zkušenosti z nočních klubů včetně slavného příběhu, jak ho jedna žena prohodila oknem. Vždycky žil divoce, ,jelikož služba mu žádnou radost nepřinášela. Během 2. světové války se oženil s dcerou velmi vlivného muže. Svatba byla dokonalá. V hotelu hrála živá hudba a jeho kamarádi bavili hosty typickymi pirátskými hrami. S Margaret měl dvě dcery. Bohužel s nimi kvůli službě nemohl být první den ve škole a
rovněž zanedbával manželství. Jako svého tátu dcery Paula nikdy nepřijaly.
Vpodstatě ho kvůli práci neviděly, natož aby jim vyprávěl pohádky.
Margaret byla v manželství značně nespokojená. Paul chodil domů zřídka, bála se, že ho už nikdy neuvidí.Sama si do bytu zvala muže. Paul se to dozvěděl asi tři měsíce před smrtí. Boj s Rusy byl příliš nerovný. Odehrával se rok 1942 a německé loďstvo čelilo silným protiútokům. Za všechno mohl mladý důstojník Michail, který měl na svědomi asi deset úspěšných zásahů. Paul byl povolán k Severnimu moři. Nedokázal se smířit s tím, jak jeho kamarádi umírají. Začal se pilně učit rusky. Nic jiného nezbývalo, než na mladého ruského námořníka spáchat atentát. Paul se na něj připravoval asi dva roky. Poctivě se učil ruské zvyky. Zajímal se o ruskou historii, přestože ji nesnášel.
Michail nazývaný též mořský mýval byl znamenitý stratég. Ovládal matematiku a
dokázal vypočítat přesnou trajektorii letu nábojnice. Proslýchalo se, že údajně mluví telepaticky s jedním ze služebníků posmrtného světa a přesně ví, jak konkrétní daný boj skončí. Nebyl ženatý a nikdy nepil alkohol. V listopadu roku 1944 vůbec netušil, že padne.
Paulova akce nesla krycí jméno POTOPENÝ PES. Spočívala v tom, že danou osobnost vysadí na území nepřítele. Jedinec splyne s okolím a pokusí se, i za cenu života, dostat k cíli. Jak nepřítele zabít, záleželo jen na fantazii vraždícího. Znělo to velmi jednoduše, ale opak byl pravdou.
Ani jeho kamarádi ani manželka netušili, do čeho Paul jde. Sám napsal dopis na rozloučenou. Svou ženu v něm žádal, ať dcery políbí místo něho. S předstihem si sbalil věci a vyrazil do přístavu.
Operace: Potopený pes
Dorazit na nepřátelské území nebylo tak těžké. Jediné, co dalo zabrat, bylo splynout s okolím jako obyčejný ruský sedlák. Když se objevily hlídky, Paul byl převlečený za obyčejného rybáře. Důstojník nahlásil, ať se zastaví na velitelství, protože potřebují další mladé muže do armády. Paul souhlasil. Společně s ním cestoval také muž jménem Heinz, který se měl po splnění svého úkolu ztratit, a zachránit si kůži. Jeden námořník zapisoval Paulovo rodné jméno a přitom ho nemile překvapilo, že u sebe nemělžadné doklady. Nakonec mu to ale bylo jedno. Stejně padne v boji jako námořník, není co řešit. Položil mu pár otazek. Vůbec netušil, že se jedná o vraha. Rybář odpovídal v klidu, s přízvukem, jako kdyby vypil nejednu láhev vodky. Nejprve
projdeš krátkým výcvikem, později se hlas u kapitana Michaila. Budoucí kormidelník byl nakonec překvapen, jak je ta operace jednoduchá.
Po 24 hodinovém výcviku se Paul poprvé setkal se svým cílem. Vůbec netušil, že je tak geniální. Chodil ve vzorně vyprané uniformě a házel úsměvy vpravo i vlevo. Nebylo mu to však nic platné. Žádnou slečnu si jimi ještě nepodmanil. Na moři byl Michaila nemile převapily i Paulovy znalosti Braly mu sebevědomí. Paul mu vyprávěl přiběhy o vyhraných bojích. Když Michail sestupoval z kapitánského můstku do podpalubí, všiml si jednoho neznámého námořníka. „Kdo je to?“ zeptal se Paula. Byl to Heinz, jež se rozhodl sám Michaila odstranit a získat slávu místo Paula. Běžel k palubě s nožem, ale zbytečně. Někdo zavřel dveře a Paul nahlásil veliteli, že jeden mičman chystá vzpouru. Pohotový důstojník vytasil pistoli a Heinze zastřelil. Michaila ovšem zaskočilo i Paulovo znalectví německých lodí. Paul z podezření vyvázl tvrzením, že jako mladý chtěl studovat na akademii. Jenže rodiče neměli peníze, a tak se stal rybářem.
Michail nikdy neměl ženu, i když mu bylo už kolem třiceti, a poprosil Paula, zda by mu nedělal ochranku při cestě do jednoho známého privátního podniku U žluté punčochy. Jednalo se o bordel, kam chodili vysoce postavení důstojnici. Paul vycítíl, že jde o vhodné místo k plánované vraždě. Začal analyzovat a promýšlet, kde sežene zbraň a jestli se mu podaří z místa činu utéct. Blížil se večer a Michail se převlékl do bílé uniformy, do horní kapsy schoval nejdražší cigára. Zeptal se Paula, zda mají ženy rády vtipy nebo si potrpí na drahý alkohol. V bordelu ho hned při vstupu oslovila krásná mladá dáma. „Posaďte se,“ vyzvala ho. Byl to velký podnik plný lidí. Když se Michail spolu s ochranku uvelebil na pohovce,.
přišlo k němu asi deset dívek. Jednu si mohl vybrat. Bál se jako malý kluk. Paul mu poradil, ať si vybere tu mladou Ukrajinku. Kapitán poslechl a zmizel s ní v nejluxusnějším pokoji. Mezitim Paul prozkoumával prostředí. Uvědomoval si, že se mu nikdy nepodaří utéct. Příliš mnoho lidí, prohlásil a šel pro šampanské. Vyšel nahoru a zeptal se recepční, kde je kapitán. Pokoj čislo 10, odpověděla. „Ale před chvílí jsem ho viděla zajít na toaletu.“ Paul se okamžitě vypravil za ním. Michail se právě upravoval před zrcadlem. „Jmenuji se Paul a jsem důstojník německého námořnictva. Víš, kým jsem pro tebe?“ „Kým?“ zeptal se udiveně a nečekaně Michail. Paul neodpověděl. Události dostaly rychlý spád. Paul rozbil Michailovou hlavou zrcadlo a narval ji do záchodové mísy. Chtěl ho utopit, ale nakonec vzal střep a prořízl mu hrdlo. Ukrajinská kurtizána se svého miláčka nedočkala. Vrah vešel do jejího pokoje a konstatoval: „To šampaňské nemam a tvůj krasavec je po smrti. Což ovšem nic nemění na tom, že si nemůžem užít my dva.“ Vyplašená dívka pochopila, co se stalo a zavolala o pomoc. Čekalo ji pět minut života. Paul otevřel okno a vyhodil ji ven. Když přišla ochranka, byl už na smrt připraven. Lidé zaslechli výstřel.
Nebe? Jsem mrtvý?
Tři postavy se probudily na malém ostrůvku. Vypadalo to tam jako v katedrále. Sedící se modlili a hlas je jmenovitě volal do místnosti, která vypadala jako zpovědnice. Brečeli, křičeli, netušili, co je čeká. Každých pět minut se ozývalo další jméno, ti, kdo se vzepřeli, byli okamžitě paralyzováni. Výkřiky Paula probudily. Všiml si, že vedle něho leží prostitutka i strachy bílý Michail. Teď hlas zavolal na Paula. „Jseš první na řadě, jdi do zpovědnice, zeptám se tě na tři otázky. Nebude tě to bolet.“ Paul poslechl a sedl si na židli. Samozřejmě vedle nikoho neviděl. „Na nic se
mě neptej,“ uslyšel znovu hlas. „Jsi po smrti a vzali tě do NEBE pro vojáky, jež padli ve válce.
První otázka: Máš manželku Margaret, zradila tě… Dokázal bys jí odpustit? Odpověz pravdu a neboj se, pokud odpověď bude negativní.“
„Nedokázal. Vím, že se lidem má odpouštět, ale ona nebyla věrnou manželkou… a já nebyl dobrým manželem.“
„Druhá otázka: Chtěl bys v nebi pokračovat ve vojenském povolání, nebo dělat něco civilního?“
„Chtěl bych zachraňovat lidi, a ne jim ubližovat.“
„Velmi hezká slova…“ prohlásil hlas.
„Třetí otázka: Chtěl bys zase spatřit svoje děti?“
„Ne, jelikož jsem nikdy nebyl dobrým otcem a nezasloužím si je.“
„Rozumím, teď jdi po schodech nahoru do třetího poschodí. Výtah tě vyhodí tam, kam patříš. A čeká tě překvapení.“
Paul se vydal na cestu. Když dospěl k cíli, probudil se v jednom hotelu. Zaklepal na dveře. Hlídal je muž, jenž zavolal: „Tady jste, už na vás čekáme.“ Jednalo se o
záchranáře, který měl nováčkům všechno ukázat. Vedle Paula totiž postával vystrašený Michail. Konečně pochopili, co se děje. Oba padli v boji a tím si zajistili místenku do ráje. Způsob vraždy určil, že nyní musí žít spolu jako dvojčata. To je výhra?, pomyslel si Paul. Nebe je absurdní. Záchranáři zde většinou zachranňují opilce hrající si na smrtelnost. Ve skutečnosti jsou nesmrtelní, za smrtelnost musí zaplatit nějakou službou, nebo částí duše. Duše, to je platidlo, nikoli peníze
Hlas se ještě jednou ozval: „Mimochodem, Paule, povím ti, co se stalo ve světě smrtelníků. O tvé vraždě se dozvědělo Něměcko, byl jsi vyznamenán válečnou cenou. Co se týká Michaila, Rusko ztratilo výborného stratéga. A panice. Nebe je ale dobré, už nemusíte bojovat. Už se nemusíte nenávidět. Užívejte života nebeského.“ Příští den se Paul prospal a spolu s Michailem je čekal první trénink. Paul však Michailovi nikdy nedokázal odpustit. Prostě dál nenáviděl Rusy. Děvka Světlana už nebyla děvkou, ale kuchařkou. Slast jako slast, vysvětlovala se smíchem, sex nebo jídlo, to máš jedno. Bydlela ve vedlejším pokoji. Večer se všichni scházeli u jednoho stolu. Brzy se spřátelili a dokončili výcvik. Ten záchranař měl pravdu. Vážně jezdili zachraňovat opilce. Ošetřovali i infarkty a smrtelná zranění. I v nebi si můžeš hrát na smrt. Světlana se na Paula nezlobila. Nikdy nebyla se svým životem spokojená a o smrti přemyšlela už několikrat.
Po několika měsících vyhlásil starosta soutěž. Muži změří síly v několika kategoriích: námořní bitva je určena jen pro blázny s kuráží. Následuje hra na vlajky. Jeden tým se snaží ukrást druhému vlajku, Těch disciplin bylo víc než dost. Paula nezaujala žádná. Nechtěl už nikdy bojovat, a pokud ano, jedině proti Rusům. Z pohledu
Světlany bylo všechno jinak. Milovala muže v uniformách, nicvíc a nic míň. „Proč vlastně tak nenávidíš Rusy?“ zeptala se jednou Paula. „Staré křivdy, máme to v rodině, víš,“ odpověděl vyhýbavě. Jediný Michail byl z akce opravdu nadšený. Výherce čeká peněžní odměna. Koupí si sanitku, zasnil se praktický Michail. A taky novou lednici, dodala Světlana.
Nakonec Paula přesvědčili. Odstartovala bitva: Paul dělal kormidelníka, Michail velel posádce. Tvořili ji bývalí piráti. Ti opilci přemýšleli jen o rumu a bylo snadné jimi manipulovat. Jako zbraně mohli námořníci použít miny, kanony a zápalné láhve. Mohli je získat i z moře. Byl slyšet řev děl. Jako na zemi, pomyslel si Paul. Nevyhráli.
Příští ráno se Paul neprobudil sám. Margaret! „Kde ses tu, sakra, vzala?“ Paul byl rozčilený. „Přece jsem jim řekl, že ti neodpustím!“ „Ve zpovědnici mi dali tři dny, chtěla jsem tě vidět, promiň.“ „Co ode mě chceš, Margaret?Jak ses sem dostala? Ty jsi taky…“ „Ano, taky jsem Ruska. A taky jsem v nebi, jak vidíš. My Rusové si vždy uděláme,co chceme. To tě to tak zlobí?“
