Ochrana spotřebitele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Ochrana spotřebitele Bakalářská práce

Autor:

Lucie Burešová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ing. Zdeněk Synek

duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzují, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………………..... V Teplicích dne: 30. 4. 2015

Lucie Burešová

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, panu Mgr. Ing. Zdeňku Synkovi, za trpělivost a odborné konzultace při psaní. Dále své rodině za podporu a poskytnutí rad ze života, které mi dopomohly k úspěšnému dokončení mé práce.

Anotace Tématem této bakalářské práce je ochrana spotřebitele. V první části práce je zachycena legislativní úprava ochrany spotřebitele, a to jak v tuzemském tak i v evropském právu v rámci zásadních právních norem. Další část konkretizuje jak subjekty ochrany spotřebitele, tak i pojmy v této oblasti se vyskytující, jimiž jsou např. výrobek a služba, výrobce a distributor. V této části je zároveň nastíněno ohrožení spotřebitele v jeho právech. V praktické, čtvrté části, jsou charakterizována řešení spotřebitelských sporů a to jak formou soudního řešení, tak i mimosoudního. U soudních řešení jsou analyzovány jednotlivé judikáty zejména nejvyššího soudu, které jsou pro další rozhodování soudů nižší úrovně závazné. Řešení spotřebitelských sporů mimosoudním způsobem je vyhodnoceno v posledních podkapitolách této části. Klíčová slova Ochrana spotřebitele, výrobek, projekt, výrobce, soud Annotation The topic of this bachelor thesis is "Protection of a Consumer". In the first part of the thesis is explained a legislative regulation of consumer's protection both in the internal and also in European law with emphasize on essential legal norms. The next part describes subjects of consumer's protection and also institutions in this sphere, for example: product and service, manufacturer and distributor. In this part is also outlined a threat of consumer in his laws. In the practical fourth part are characterized solutions of consumer disputes in two ways - with a form of judicial settlement and also out of court. At the judical settlements are analyzed practices of the courts, especially of the High Court, which are important for the next decisions of courts with lower level. The solution of consumer disputes in out of court way is evaluated in the last subchapters of this part. Keywords Consumer protection, product, project, producer, court

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Ochrana spotřebitele v právní úpravě ČR ........................................................................... 9 Národní právní úprava ochrany spotřebitele ..................................................... 9 1.1.1 Občanský zákoník ....................................................................................... 9 1.1.2 Zákon o ochraně spotřebitele .................................................................... 10 1.1.3 Zákon o České obchodní inspekci ............................................................ 11 Úprava ochrany spotřebitele v evropském právu............................................ 12 1.2.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ............................ 12 1.2.2 Další dokumenty EU ................................................................................. 13

2

Subjekty ochrany spotřebitele ........................................................................................... 16 Spotřebitel ....................................................................................................... 16 Orgány a organizace ochrany spotřebitele ...................................................... 17

3

Instituty v oblasti ochrany spotřebitele ............................................................................. 24 Výrobek a služba ............................................................................................ 24 Výrobce, distributor ........................................................................................ 24 Ohrožení spotřebitele ...................................................................................... 26

4

Řešení spotřebitelských sporů ........................................................................................... 28 Soudní řešení................................................................................................... 28 Mimosoudní řešení ......................................................................................... 43 4.2.1 Poskytnutí kvalifikované rady .................................................................. 45 4.2.2 Mediace ..................................................................................................... 50 4.2.3 Rozhodčí řízení ......................................................................................... 50

Závěr ......................................................................................................................................... 53 Seznam použité literatury: ........................................................................................................ 55 Bibliografie ........................................................................................................... 55 5

Právní předpisy ..................................................................................................... 55 Internetové zdroje ................................................................................................. 56 Přílohy ........................................................................................................................................ 1 Kontakty na spotřebitelské organizace ....................................................................... 1 Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia nejvyššího soudu .................... 1 Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ........................................................................ 1 Přehled nejvyšších pokut uložených ČOI za tzv. předváděcí akce............................. 1

6

Úvod Oblast ochrany spotřebitele je jednou z oblastí práva, dotýkající se každého jedince. Každý z nás nakupuje a spotřebovává zboží a služby a to jak ty, které potřebujeme ke svému každodennímu životu, tak i ty, které užíváme třeba jen k zábavě. V současné konzumní společnosti je mnoho variant nabízených služeb a nabízeného zboží, přičemž je zcela nemožné, aby se běžný občan ve všech těchto nabídkách stoprocentně orientoval. Znalost předmětné služby resp. předmětného nabízeného zboží má pouze jeho výrobce příp. distributor služby. Z důvodu ochrany spotřebitele jsou přijaty jak národní, tak i mezinárodní právní normy. Právo na ochranu spotřebitele stanoví základní práva, která spotřebitel v této oblasti má a povinnosti, které vůči spotřebiteli mají subjekty druhé strany obchodního vztahu. Téma ochrany spotřebitele se tedy dotýká i mě, jako běžného spotřebitele zboží a služeb, a vzhledem k tomu, že se denně setkáváme s informacemi o porušování ochrany spotřebitele, zvolila jsem si jej pro svou bakalářskou práci. Problematika ochrany spotřebitele je velice rozsáhlá, přičemž oblast dozoru vykonávají mnohé státní kontrolní orgány i nevládní organizace. Významným faktorem je zároveň i velké množství soudních řízení, které se vztahují k ochraně spotřebitele. Cílem této práce je tedy porovnat varianty řešení spotřebitelských sporů, a to jak na úrovni soudní, tak i mimosoudní. V rámci metodiky je v bakalářské práci zmapována působnost vládních orgánů i nevládních organizací a dále je provedena komparace soudního a mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a to z dostupné legislativy a výsledků mimosoudních řešení. V první kapitole se budu věnovat především právní úpravě problematiky ochrany spotřebitele. Nejprve národním právním normám, ze kterých lze zmínit například novelizovaný občanský zákoník či zákon o ochraně spotřebitele. Na mezinárodní úrovni se budu zaměřovat především na evropskou právní úpravu, ve které dominuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU. Do druhé kapitoly zařadím subjekty ochrany spotřebitele, kterými jsou spotřebitel a dále orgány a organizace pro ochranu spotřebitele. Nejznámějšími a také nejvíce medializovanými organizacemi jsou dTest, Sdružení českých spotřebitelů a Sdružení obrany spotřebitelů. Státními orgány, které se zaměřují na tuto problematiku, jsou např. Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská inspekce, ale i Česká národní banka. Institutům v oblasti ochrany spotřebitele bude věnována třetí kapitola. 7

Porovnám, jak rozlišuje národní právní úprava pojmy výrobek a služba, a také výrobce a distributor. Prozkoumám, jaké může nastat ohrožení spotřebitele prostřednictvím podvodných a nepoctivých obchodních praktik, jejichž definici nalezneme v zákoně o ochraně spotřebitele. V poslední kapitole mé bakalářské práce se ponořím do problematiky řešení vzniklých spotřebitelských sporů a jejich případné prevenci. Prozkoumám související soudní rozhodnutí, které se vztahují k paragrafům zákona o ochraně spotřebitele, a porovnám, zda se tyto případy porušení ochrany spotřebitele nacházejí i v databázi nestátních organizací a zda se těmito problémy tyto organizace také zabývaly na mimosoudní úrovni jejich řešení.

8

1 Ochrana spotřebitele v právní úpravě ČR Národní právní úprava ochrany spotřebitele Zařazení ochrany spotřebitele do právní úpravy České republiky není jednoznačné. Netvoří ucelenou část právní úpravy, ale je rozdělena do právních předpisů jednotlivých odvětví českého práva. Mohli bychom ji zařadit jak do práva soukromého či veřejného, hmotného a z hlediska vynutitelnosti práv též do procesního. Obecně však ochrana spotřebitele vznikla díky zjevnému nerovnému postavení podnikatele a spotřebitele během uzavírání smluv, kde právě spotřebitel měl méně výhodnou pozici. Pro tuto vlastnost je velmi složité ochranu spotřebitele zařazovat čistě do práva soukromého, které je typické rovným postavením obou smluvních stran, a to zde neplatí. 1

1.1.1 Občanský zákoník Základní právní úpravou pro ochranu spotřebitele v České republice je nová právní norma, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který nahradil již zastaralý zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Do OZ byla zakomponována ucelená právní úprava soukromého práva pro ochranu spotřebitele. Včetně spotřebitelských smluv „stricto sensu“, jako zvláštních druhů spotřebitelských smluv. Do té doby byly upraveny v § 51 a následujících obč. zák. 2. OZ obsahuje mimo jiné vymezení pojmů z oblasti ochrany spotřebitele, jako jsou spotřebitel a podnikatel, které jsou šíře rozvedeny v dalších kapitolách této práce. Oblast spotřebitelských smluv je primárně řešena v Části 4, Hlavě I, Dílu 4 Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§1810 až 1867 OZ), kdy zároveň zavádí podmínky spotřebitelských smluv uzavíraných ze strany podnikatele a závazky, které z těchto smluv vyplývají. Konkrétně se jedná o Část 4, Hlava I, Díl 4 Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, Oddíl 1 Obecná ustanovení (§1810- 1819 OZ).

KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů. Vybrané otázky právní úpravy. Praha: Oeconomica, 2007. s. 5; ISBN 978-80-245-1262-4 2 VEČEŘA J., Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii, Praha: Leges, 2013, s. 210; ISBN 978-80-87576-34-2 1

9

V Části 4, Hlavě I,

Dílu 4 Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se

spotřebitelem, Oddílu 2 - Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory se OZ zabývá podmínkami, které musí podnikatel vůči spotřebiteli splnit před uzavřením smlouvy na dálku, konkrétně v Pododdílu 1 Obecná ustanovení, §1820 odst. 1, písm. a) až j). Dále lze v tomto oddílu OZ dohledat obsah distanční smlouvy, závazky z ní vyplývající, podmínky odstoupení od distanční smlouvy, ale také je zde upraveno neobjednané plnění. To je upraveno v ustanovení §1838 OZ, ve které zní: „Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.“ 3 Vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem je definován i v další části oddílu 2. Tentokrát z finančního hlediska. Týká se především §1841- §1851 OZ, konkrétně spotřebitelských smluv na bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz, poskytování investičních služeb nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Podmínkou použití ustanovení v této části oddílu 2, na smlouvy o finanční službě, ale i na práva a povinnosti z ní vzniklá, je využití prostředku komunikace pouze na dálku. Oddíl 3 OZ Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby (§ 1852 až 1867 OZ) se týká spotřebitelských smluv, které spotřebitel nabývá za úplatu. Speciální ustanovení, ve vztahu ke spotřebiteli, jsou pak dále uvedeny v § 2090, § 2169, § 2989 OZ. V OZ je v Části 5- Ustanovení společná, přechodná a závěrečná zakotven § 3016, dle kterého: „Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.“ 4

1.1.2 Zákon o ochraně spotřebitele

ČESKO. Zákon č. 89/2012 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník (občanský zákoník). In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33 s 1026- 1368. § 1838. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=89~2F2012&rpp=15#seznam [2014_10_05] 4 ČESKO. Zákon č. 89/2012 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník (občanský zákoník). In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33 s 1026- 1368. § 3016. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=89~2F2012&rpp=15#seznam [2014_10_05] 3

10

Dalším zdrojem právních norem na ochranu spotřebitele je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoOS“). V ZoOS jsou zapracovány předpisy Evropské unie vztahující se k oblasti ochrany spotřebitele na území EU. Tato právní norma upravuje některé podmínky podnikání a úkoly veřejné správy v oblasti práva a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob působících k ochraně spotřebitele. Ustanovení zvláštních typů týkajících se podmínek výroby, dovozu, prodeje a označování výrobků a poskytování služeb nejsou do tohoto ZoOS zakomponovány. ZoOS obsahuje ustanovení, vztahující se k nabízení a prodej výrobků a poskytování služeb, pokud plnění probíhá na území České republiky, ale také pokud souvisí s plněním podnikatelské činnosti na našem území. ZoOS v §2 vymezuje pojmy spotřebitel, prodávající, výrobce, dovozce, dodavatel a výrobek. 5

1.1.3 Zákon o České obchodní inspekci Zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci (dále jen „ZČOI“), vytváří Českou obchodní inspekci (dále jen „ČOI“), uvádí její působnost a vymezuje dozorové kompetence a pravomoci. ZČOI v § 2, odst. 1 vymezuje cíle kontrolní činnosti ČOI. Jsou jimi fyzické a právnické osoby prodávající nebo dodávající zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu. Dále poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště. Dále ZČOI vymezuje zaměstnance ČOI, kteří jsou pověřeni kontrolní činností, nazývají se inspektory a prokazují se služebním průkazem, jehož vzor stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále jen „MPO“) vyhláškou. 6 Sféra ochrany zájmů spotřebitele je rovněž řešena v dalších právních normách 7, které nebudou vzhledem k omezenému rozsahu této práce více konkretizovány. ČESKO. Zákon č. 634/1992 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 130, s 3811-3816. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40431&nr=634~2F1992&rpp=15#local-content [2015_02_25] 6 ČESKO. Zákon č. 64/1986 ze dne 20. října 1986 O České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů České republiky. 1986, částka 22, s 478- 481. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=37128&nr=64~2F1986&rpp=15#local-content [2015_02_25] 7 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. 5

11

Úprava ochrany spotřebitele v evropském právu 1.2.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU Vzhledem k tomu, že se spotřebitelská práva uplatňují i na mezinárodním poli, mimo Českou republiku, je nutné brát na zřetel i mezinárodní právní normy, a to zejména Evropské unie. Základním pramenem evropského práva je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále jen „Směrnice“) 8. Hlavním cílem Směrnice je zabezpečit vysokou úroveň ochrany spotřebitele v Evropské unii a fungování trhů v jednotlivých členských státech. Stanovuje úplnou úroveň souladu pravidel na ochranu spotřebitele. Smlouvami, na které se Směrnice vztahuje, jsou: smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku a smlouvy uzavřené v obchodních prostorách. Směrnice rozeznává další typy smluv, jakými jsou: kupní smlouvy, smlouvy o poskytování služeb, smlouvy týkající se online digitálního obsahu, smlouvy na dodávky veřejných služeb. Zároveň Směrnice stanoví podmínky a požadavky na uzavření a odstoupení od jednotlivých smluv mezi obchodníkem a spotřebitelem. Evropskou komisí, GŘ pro spravedlnost byly pro usnadnění účinného uplatňování Směrnice vydány v červnu 2014 POKYNY GŘ PRO SPRAVEDLNOST 9 . Odkaz na tyto pokyny je zveřejněn na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR 10. Dokument, je brán pouze jako pokyny, není právně závazný a jeho účelem je ulehčení účinného dodržování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU. Dle Směrnice se EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: Úřední věstník Evropské unie. 2011, L304/64. Dostupný také z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF [2015_04_25] 9 Evropská komise, GŘ pro spravedlnost. Pokyny GŘ pro spravedlnost. Dostupné z: ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/crd_guidance_cs.pdf [2015_02_22] 10 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Pokyny ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů (publikováno 10. listopadu 2014). Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument154294.html [2015_02_22] 8

12

mají vnitrostátní orgány a soudy členských států chovat a jednat. Pokyny by měly pomoci státům a jejich orgánům k jednotnému, stálému a správnému uplatňování směrnice. Dle potřeby jsou doplňovány a aktualizovány.

1.2.2 Další dokumenty EU Právní předpisy, které jsou přijaty v rámci EU na ochranu spotřebitelů, zaručují, že každý občan EU má právo na spravedlivé zacházení ať již při nákupu zboží či energií. Vysokou úroveň spotřebitele v EU garantují Listina základních práv i evropské smlouvy. Evropské právní předpisy spotřebitelům zaručují spravedlivé zacházení, produkty, které splňují přijatelné normy a právo na nápravu, pokud se něco nepodaří 11. Tato garance je jako obecný cíl definovaná i v čl. 12 Smlouvy o fungování EU 12. Obecně v EU platí, že ochranu spotřebitelů zajišťuje soubor různých politik, jako bezpečnost potravin a produktů nebo ochrana osobních údajů. Spotřebitelské a marketingové právní předpisy mají v první řadě za úkol ochranu ekonomických zájmů spotřebitelů. Proto se zejména zaměřují na nekalé obchodní praktiky a na spotřebitelské smluvní právo, jako je např. klamavá reklama a nepřiměřené smluvní podmínky. Evropské spotřebitelské marketingové právo se zakládá na předpokladu, že tzv. informační nesouměrnost, spočívající v širší znalosti prodávajícího o produktu či službě víc než má spotřebitel, může být zneužito. Samozřejmostí je, že existují i ustanovení na ochranu zranitelných spotřebitelů (např. děti). Jak deklaruje EU, patří k současným výzvám v oblasti ochranu spotřebitelů úplné otevření potenciálu vnitřního trhu, včetně online trhu všem občanům tím že se odstraní překážky a prohloubí důvěra spotřebitelů v přeshraniční nakupování. Pro překonávání překážek v rozvoji vnitřního trhu EU jsou tedy evropské spotřebitelské právní předpisy zásadní. Je tedy zřejmé, že ochrana spotřebitelů je důležitou součástí strategického plánování Evropské komise. Dalším ze základních právních norem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými

11

Evropská unie. Evropská komise. Dostupné z: ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/index_cs.htm [2015_02_22] 12 Smlouvy o fungování Evropské Unie. Konsolidované znění. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=CS [2015_02_22]

13

pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) 13. Toto nařízení zřizuje síť orgánů zodpovědných za sledování uplatňování právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele. Nařízení se vztahuje výhradně na porušení právních předpisů spáchaná v Evropské unii (EU). Každá země EU určí orgány veřejné moci příslušné k vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, které se zapojí do sítě vzájemné pomoci. V každé zemi ústřední styčný úřad zajišťuje koordinaci mezi vnitrostátními orgány. Síť vnitrostátním orgánům umožňuje vyměňovat si informace a spolupracovat s jejich protějšky v dalších zemích EU. Nařízení pokrývá situace zahrnující společné zájmy spotřebitelů a usnadňuje spolupráci mezi orgány s cílem zastavit porušování nařízení o spotřebitelích, když se obchod a spotřebitel nacházejí v jiné zemi. Tato spolupráce se vztahuje na nařízení o spotřebitelích pokrývající řadu aspektů, jako jsou nekalé obchodní praktiky, nepřiměřené smluvní podmínky, elektronický obchod, srovnávací reklama, souborné služby pro pobyty, dočasné užívání, prodej na dálku a práva cestujících 14. Oblast ochrany práv spotřebitele je řešena i v dalších dokumentech EU: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 – stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod.

EVROPSKÁ UNIE. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). In: Úřední věstník Evropské unie. 2004, L364/1. Dostupný také z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2004:364:0001:0011:CS:PDF [2015_04_25] 14 Evropská unie. EUR-lex. Spolupráce mezi zeměmi EU při ochraně spotřebitele. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1424604748079&uri=URISERV:l32047 [2015_02_22] 13

14

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004. 15

Evropský spotřebitel. Legislativa. Evropské předpisy. Dostupné z: http://www.evropskyspotrebitel.cz/ [20150_02_25]

15

15

2 Subjekty ochrany spotřebitele Spotřebitel Základní vymezení pojmu Spotřebitel lze nalézt v nové platné právní úpravě, a to v § 419 OZ, dle kterého: „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 16 Je důležité rozlišovat pojmy spotřebitel a podnikatel. Existují případy, kdy se fyzická osoba chová jako podnikatel, ale zároveň také jako spotřebitel. Velice záleží na tom, jak na situaci související s právním výkonem, kterou bude vykonávat daná osoba, nahlíží právní řád České republiky. Můžeme tedy všeobecně říci, že podnikatelem je osoba, která vykonává činnost za účelem zisku a uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní činností. Za podnikatele se považuje také osoba, která prostřednictvím sebe vykonává činnost, kde zastupuje zájmy podnikatele. Podnikatel je spotřebitel z hlediska právního řádu v případě, pokud například sjednává hypoteční úvěr u své banky na své jméno na dům, který nebude používat pro obchodní činnost, kterou vykonává. Pokud by se chtěl domáhat svého práva v rámci ochrany spotřebitele, tak v tomto případě by mohl. Zjednodušeně je spotřebitel charakterizován několika znaky. Je to osoba, která jedná za sebe, nakupuje zboží a služby k vlastnímu použití či využití, stává se konečným vlastníkem těchto služeb či zboží a tudíž je neposkytuje dalším osobám za účelem zisku. 17 Směrnice ukládá povinnost zahrnovat spotřebitele v definici jako: „fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Pokud je však v případě smluv majících dvojí účel smlouva uzavřena za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dané osoby a obchodní účel této činnosti je natolik okrajový, že nepřevažuje v celkovém kontextu dotčené transakce, tato osoba by rovněž měla být považována za spotřebitele 18.“ ČESKO. Zákon č. 89/2012 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník (občanský zákoník). In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33 s 1026- 1368. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=89~2F2012&rpp=15#seznam [2015_02_25] 17 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů. Vybrané otázky právní úpravy. Praha: Oeconomica, 2007. s. 13 ISBN 978-80-245-1262-4 (Kotoučová & Švarc, 2007) 18 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF [2015_02_25] 16

16

Orgány a organizace ochrany spotřebitele Garantem oblasti ochrany spotřebitele v celostátním měřítku je MPO. MPO je ústředním orgánem státní správy, kromě jiného i pro vnitřní obchod a ochranu zájmu spotřebitelů. To na svých stránkách v obsahových sekcích má uvedeny podrobné informace k ochraně spotřebitelů včetně důležitých postupů, předpisů a kontaktů na orgány a organizace zabývající se ochranou spotřebitele 19. Česká obchodní inspekce 20 (dále jen „ČOI“) je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu a označuje se jako orgán státní správy. Stanovuje ji zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci. Dle §2 tohoto zákona: „kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající

nebo

Zdroj: ČOI. http://www.coi.cz/

dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh,

poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice) (dále jen "kontrolované osoby"), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 7b).“ 21 Na ČOI se do 1. poloviny roku 2014 obrátilo bezmála 86 tisíc lidí 22 , kteří chtěli Rok:

Počet podání:

2011

23 057

2012

25 845

2013

25 650

1. polovina 2014

11 280

pomoci vyřešit svůj problém. Tabulka 1:Počet podání na ČOI od r. 2011 Zdroj: http://www.mpo.cz/dokument155395.html Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/[2015_02_25] Česká obchodní inspekce. Dostupné z: http://www.coi.cz/ [2015_02_25] 21 ČESKO. Zákon č. 64/1986 ze dne 20. října 1986 O České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů České republiky. 1986, částka 22, s 478- 481. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=37128&nr=64~2F1986&rpp=15#local-content [2015_02_25] 22 MPO. Ochrana spotřebitele. Priority spotřebitelské politiky 2015- 2020. Dostupné z: http://www.mpo.cz/ [2014_12_03] 19 20

17

Nejvíce to byly oblasti internetového obchodu, nekalých obchodních praktik, poctivosti prodeje a informačních povinností.

Evropské

spotřebitelské

centrum

Česká republika (dále jen „ESC“) vzniklo v roce 2005 při Ministerstvu Zdroj: ESC. http://www.evropskyspotrebitel.cz/

průmyslu a obchodu ČR za finanční podpory

Evropské unie. Od roku 2009 působí při České obchodní inspekci. Cílem tohoto centra je, aby se spotřebitelé nebáli využívat obchodu v rámci Evropské unie. Nabízí spotřebitelům bezplatné rady a informace, pomoc při vyřizování stížností na výrobky či obchodníky z evropských zemí. Další důležitou činností je tvorba evropské spotřebitelské legislativy, informuje Evropskou komisy a je k dispozici mediím, ale i státním úřadům ohledně otázek spotřebitelského evropského práva. Všechny záležitosti se musí týkat zemí v rámci Evropské unie, Norska a Islandu. 23 Státní zemědělská a potravinářská inspekce 24 (dále jen „SZPI“) je podřízena Ministerstvu zemědělství. Je definována zákonem č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské Zdroj: SZPI. http://www.szpi.gov.cz/

inspekci a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Hlavní činností je kontrola zdravotní nezávadnosti, jakosti a označování potravin a od roku 2015 kontroluje potraviny v zařízeních společného stravování. 25 Krajské hygienické stanice vykonávají dozor nad dodržováním povinností týkající se prodeje výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Například krajská hygienická stanice 26 pro Ústecký kraj, sídlí v Ústí nad Labem. A byla zřízena Ministerstvem zdravotnictví České republiky, a to Prohlášením o zřízení Evropské spotřebitelské centrum ČR. http://www.evropskyspotrebitel.cz/ [2014_12_03] Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/ [2014_12_03] 25 Dříve prováděly státní dozor orgány v rámci rezortu Ministerstva zdravotnictví. Zdroj: MPO. Priority spotřebitelské politiky 2015- 2020. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument155395.html [2014_12_03] 26 Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem. Dostupné z: http://www.khsusti.cz/ [2014_03_12] 23 24

18

krajských hygienických stanic ze dne 11. 11. 2002 č.j. 31334/2002 v souladu s ustanovením § 82 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 1.1.2003. Kromě ochrany zájmů spotřebitele mimo jiné sleduje vliv životních a pracovních podmínek na zdraví obyvatelstva, analyzuje trendy vývoje nemocnosti a úmrtnosti na infekčním onemocnění, zpracovává epidemiologické prognózy, zajišťuje státní zdravotní dozor nad TBC a pohlavními nákazami a další. Statutárním zástupce Krajské hygienické stanice je její ředitel, ten je oprávněn jednat jejím jménem ve všech věcech. Státní veterinární správa

27

(dále jen „SVS“) je

organizace vykonávající dozor na úseku veterinární péče, konkrétně nad zdravím zvířat, zdravotní nezávadností potravin Zdroj: SVS. http://eagri.cz/public/web/svs/portal

živočišného původu a ochranou našeho území před možným zavlečením nebezpečných nákaz nebo

jejich nositelů. Všechny povinnosti a práva SVS jsou konkretizovány v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Součástí SVS je Ústřední veterinární správa, krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze. Obecní živnostenské úřady 28 dozorují v oblasti obchodu a služeb příslušné podle umístění provozovny, pokud nelze určit místní příslušnost použije se živnostenský úřad podle místa realizované činnosti. Například živnostenský úřad v Ústí nad Labem kontroluje dodržování povinností při značení a zákazu prodeje tabákových výrobků a lihovin, provádí dozor nad dodržováním zákona o ochraně spotřebitele, kontroly plnění povinností stanovených živnostenským zákonem a vyplívajících z provozování živnosti, zápisy do živnostenského úřadu, přijímá oznámení o zrušení, zahájení či pokračování provozování činnosti a další. Celní

správa

České

republiky

prostřednictvím celních úřadů provádí dozor

27

Státní veterinární správa. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/svs/portal [2014_12_03] Státní správa. Adresář živnostenských úřadů. Dostupné z http://www.statnisprava.cz/rstsp/adresar.nsf/i/12212 Zdroj: https://www.celnisprava.cz/cz/Stranky/default.aspx [2014_12_03] 28

19

nad povinnostmi týkající se klamavých obchodních praktik tedy nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušující některá práva duševního vlastnictví ale i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje a dále neoprávněné užívání označení chráněného v obchodním styku. Tyto výrobky nebo zboží mohou celní úřady zajistit a rozhodnout o jejich zabrání či propadnutí. Celní správa 29 má na starosti správu spotřebních daní a energetických daní, správu registru prodejců pohonných hmot, vybírání a vymáhání peněžitých plnění, uložených od jiných správních úřadů, ochranu práv duševního vlastnictví, kontrolu v oblasti silniční dopravy, zaměstnávání cizinců a další. Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva 30 (dále jen „ČUZZS“) je orgánem státní správy s celostátní působností jako organizační složka Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Zřizuje ho zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů, ve znění pozdějších předpisů. Inspektoři tohoto úřadu kontrolují zákaz používání nekalých obchodních praktik, informace o vlastnostech prodávaných výrobků, správné označování výrobků, povinnost provozovatelů tržnice předložit na žádost dozorového orgánu seznam prodávajících, poskytování informací o výrobku psané v českém jazyce a další. Česká národní banka 31 dále jen „ČNB“) pomocí zákona č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/index.html

pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona

č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoČNB), získala nové pravomoci v oblasti ochrany spotřebitele, na základě kterých přijímá podněty, stížnosti a upozornění. ČNB dozoruje nad dodržováním zákazu používání nekalých obchodních praktik, zákazu diskriminace spotřebitele při poskytování služeb, dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení, dodržování povinností stanovených OZ pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku. Toto kontrolování a dodržování povinností se vztahuje pouze na subjekty, nad nimiž je Celní správa. ČR dostupné z: https://www.celnisprava.cz/cz/Stranky/default.aspx [2014_12_03] Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Dostupné z: http://www.cuzzs.cz/cs/ [2014_12_03] 31 Česká národní banka. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/index.html [2014_12_03] 29 30

20

povinna držet dohled dle zákona o ČNB nebo dle devizového zákona. Jsou jimi například banky a pobočky zahraničních bank, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, směnárny a další. ČNB je centrální bankou České republiky se sídlem v Praze a zároveň orgánem, který vykonává dohled nad finančním trhem. Zřizuje ji Ústava ČR a ZoČNB. ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank, kde se spolupodílí na plnění úkolů a splňování cílů. Dále je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy. Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, jejíž členy volí prezident České republiky. Státní ústav pro kontrolu léčiv 32 se snaží v zájmu ochrany zdraví občanů zajistit, aby se používala pouze farmaceuticky účinná a bezpečná léčiva, bezpečné Zdroj: http://www.sukl.cz/

suroviny pro jejich výrobu a přípravu a aby údaje z výzkumu léčiv, surovin i prostředků byly správné a získávané eticky. Energetický regulační úřad 33 (dále jen „ERÚ“) byl zřízen 1. ledna 2001 zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní Zdroj: http://www.eru.cz/cs/

správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů

(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako správní úřad pro výkon regulace v energetice, se sídlem v Jihlavě. ERÚ reguluje ceny, ochraňuje zájmy zákazníků a spotřebitelů, podporuje využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a kombinované výroby elektřiny a tepla, dohlíží nad trhy v energetických odvětvích. Český telekomunikační úřad

34

(dále jen „ČTU“) zřizuje zákon

č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ke dni Zdroj: http://www.ctu.cz/

1. května 2005 jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem, včetně regulace trhu a stanovování

Státní úřad pro kontrolu léčiv. Dostupné z: http://www.sukl.cz/ [2014_12_03] Energetický regulační úřad. Dostupné z: http://www.eru.cz/cs/ [2014_12_03] 34 Český telekomunikační úřad. Dostupné z: http://www.ctu.cz/ [2014_12_03] 32 33

21

podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. V České republice působí několik spotřebitelských organizací, jejichž přehled je uveden v příloze č. 1 této práce. Pro příklad jsou v následující pasáži uvedeny ty nejznámější a nejaktivnější. Sdružení českých spotřebitelů, z. ú. (dále jen „SČS“) se zařazuje do nevládních organizací na ochranu spotřebitele Zdroj: http://www.konzument.cz/

v České republice. Působí zde od roku 1990 a s novelizací OZ byla roku 2014 přeměněna na zapsaný ústav. Hlavním

zájmem je ochrana spotřebitelů a obecně prospěšná činnost ve prospěch veřejnosti. Statutárním orgánem je ředitel Ing. Libor Dupal. 35 dTest, o.p.s. 36 je nezisková organizace založená v roce 1992 s názvem Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Poskytují spotřebitelům informace a důležité rady jak použít práva a povinnosti v běžném životě. Díky testování běžných výrobků odhalili více než 500 nebezpečných výrobků. Financování organizace probíhá prostřednictvím předplatitelů a částečně z veřejných zdrojů. Většina nákladů jde právě na testování výrobků, které se provádí v odborných laboratořích v rámci Zdroj: https://www.dtest.cz/

mezinárodní spolupráce jednotlivých

organizací na ochranu

spotřebitele. Finančně přispívá již několik let také Ministerstvo průmyslu a obchodu, díky němuž organizace poskytuje bezplatné právní poradenství spotřebitelům, osvětové kampaně a další. Asociace organizaci

občanských Sdružení

poraden

pro

nahradila

vybudování

sítě

občanských poraden, vzniklou 1997. Nyní je Zdroj: http://www.obcanskeporadny.cz

součástí 37 občanských poraden poskytující

nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné právní poradenství, netýkající se pouze ochrany

35 36

Sdružení českých spotřebitelů. Dostupné z: http://www.konzument.cz/ [2014_12_03] dTest, o.p.s. dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2014_12_03]

22

spotřebitele, ale také pracovně právních vztahů, zdravotnictví, školství a vzdělávání, ekologie, trestní právo, ústavní právo a dalších.

37

Sdružení obrany spotřebitelů- Asociace (dále jen „SOS“) je nezisková nestátní organizace. Kromě právního poradenství pro spotřebitele pomáhají i v dalších oblastech spotřebitelského Zdroj: http://www.asociace-sos.cz/

práva (obuv a oblečení, potraviny a zdraví, bydlení, telekomunikace, exekuce a insolvence, cestovní ruch a další). Vše probíhá na velmi profesionální úrovni, poskytovatelé rad jsou vyškolení odborní poradci 38.

37 38

Asociace občanských poraden. Dostupné z: http://www.obcanskeporadny.cz/ [2014_12_03] Sdružení obrany spotřebitelů- Asociace. Dostupné z: http://www.asociace-sos.cz/ [2014_12_03]

23

3 Instituty v oblasti ochrany spotřebitele Výrobek a služba V souvislosti se spotřebitelem a podnikatelem rozeznává ZoOS pojmy výrobek a služba. Nesmíme opomenout zjevné rozdíly mezi těmito pojmy. Výrobek je věc či jiná hodnota, která se nabízí spotřebiteli a je předmětem právního vztahu. 39 Rozdělení výrobků je upřesněno v ZoOS konkrétně § 2, odst. 1 písm. h) až o) 40. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, je výrobkem: „jakákoliv movitá věc, která byla vyrobená, vytěžená nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli, nebo lze rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci služby, a to i v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená 41.“ Služba je podnikatelská činnost nabízející se spotřebiteli 42.

Výrobce, distributor Podnikatele, jako takového, ZoOS vymezuje jako prodávajícího, výrobce, dovozce a dodavatele. Prodávajícím, jak už z názvu vyplývá, je podnikatel, který prodává výrobky či poskytuje služby spotřebiteli. Výrobcem, opět z názvu vyplývající, je podnikatel, který daný

Na rozdíl od definice pojmu výrobek, která je uvedena v §2, písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů – „Výrobkem je jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžená, nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá.“ 40 ČESKO. Zákon č. 634/1992 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 130, s 3811-3816. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40431&nr=634~2F1992&rpp=15#local-content [2015_02_25] 41 Ministerstvo vnitra ČR. Sbírka zákonů ČR. Dostupné z: aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu [2015_02_22] 42 Na rozdíl od definice pojmu služba uvedeného v čl. 57, Smlouvy o fungování EU, kde se uvádí: „Za služby se pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.“ 39

24

výrobek vyrobil celý, nebo alespoň jeho část, či přispěl na jeho výrobu svojí službou. Za podnikatele se také považuje dovozce, ten představí výrobek na domácím trhu, který pochází z jiné než členské země Evropské Unie. Jiná definice dovozce je v § 2 písm. e) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy se „dovozcem rozumí soba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie 43.“ Posledním typem podnikatele je dodavatel, který skrze další podnikatelské subjekty dodal výrobek prodávajícímu 44. 45 Dle ustanovení § 2 písm. d) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se výrobcem rozumí: „osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem, případně ochranou značkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky. 46“ Dle ustanovení § 2 písm. g) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se za distributora považuje „ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na trh 47.“

ÚZ č. 1030 Ochrana spotřebitele. Ostrava: Sagit, 2014. s 38 ISBN 978- 80-7488- 056-8 ČESKO. Zákon č. 634/1992 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 130, s 3811-3816. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40431&nr=634~2F1992&rpp=15#local-content [2015_02_25] 45 Porovnej původní definici uvedenou v § 2 zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (zrušeno OZ), se výrobcem rozumí: a) výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku jakož i osoba, která uvede na výrobku své jméno, ochranou známku, nebo jiný rozlišovací znak, b) každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze svůj výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití, c) každý dodavatel výrobku za podmínky, že nemůže být určen výrobce, podle písm. a), pokud ve lhůtě jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce podle písm. a) nebo osobu, která mu výrobek dodala; totéž platí v případě dovozu, pokud není známá osoba, která výrobek dovezla podle písm. b), i když je výrobce podle písm. a) znám. 46 ÚZ č. 1030 Ochrana spotřebitele. Ostrava: Sagit, 2014. s 37 ISBN 978- 80-7488- 056-8 47 ÚZ č. 1030 Ochrana spotřebitele. Ostrava: Sagit, 2014. s 38 ISBN 978- 80-7488- 056-8 43 44

25

Ohrožení spotřebitele K ohrožení spotřebitelů může dojít pomocí podvodných a nepoctivých obchodních praktik, ke kterým dochází při transakcích podnikatel – zákazník. Přičemž tyto praktiky mají za následek poškození spotřebitelů. Je nepochybné, že též podlamují integritu domácích ale i globálních trhů, k újmě ostatních podnikatelů a spotřebitelů, a zároveň podlamují důvěru spotřebitelů v tyto trhy. Mezinárodní obchod má k dispozici nové možnosti, pokud jde o politiku kolektivní ochrany spotřebitelů a agentur na ochranu zákazníků, a zvláště pak růst používání internetu pro obchodní účely, činí tyto možnosti ještě významnějšími. Většina stávajících zákonů a donucovacích systémů určených k odhalování podvodných a nepoctivých praktik vůči spotřebitelům, byla vyvinuta v době, kdy tyto praktiky měly pouze domácí charakter (pro ten konkrétní stát), a proto tyto zákony a systémy nejsou vždy dostačující pro vypořádání se s rozvíjejícími se problémy mezinárodních podvodných a nepoctivých praktik, které poškozují spotřebitele. Kromě toho, mají členské státy rozdílný systém ochrany spotřebitelů, včetně rozdílných zákonů, postupů a role soudních autorit a spoléhají na odlišný rámec v občanském, trestním a správním právu 48. ZoOS definuje tyto praktiky v části 2, v §§ 4 až 5a, přičemž je rozlišuje na nekalé obchodní praktiky, klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky. Dle ustanovení § 4 odst. 1 „je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil 49.“ Klamavou obchodní praktikou je dle ustanovené § 5 ZoOS ta, •

je-li při ní užitý nepravdivý údaj,

•

je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,

•

opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem, lze po podnikateli spravedlivě požadovat,

•

vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele,

MPO. Ochrana spotřebitele. Ochrana před nekalými praktikami- OECD. Dostupné z: www.mpo.cz/dokument11675.html [2015_01_15] 49 ÚZ č. 1030 Ochrana spotřebitele. Ostrava: Sagit, 2014. s 6 - 7 ISBN 978- 80-7488- 056-8 48

26

•

není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal 50.

Dle ustanovení § 5a je obchodní praktika agresivní, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele 51. Za nepoctivé a podvodné praktiky lze pokládat například praktiky uvádějící v omyl, které způsobují značnou újmu ekonomickým zájmům spotřebitelů, praktiky nedodávek zboží, nebo zajištění služeb spotřebitelům poté, co za ně zaplatili a praktiky účtování nebo debitování spotřebitelů přes jejich finanční účty, telefony nebo jiné účty bez jejich autorizace. Mezi nejčastější spotřebitelské problémy řadí organizace na ochranu spotřebitele 52 předváděcí akce, podomní a pouliční prodeje, podvodné emaily a nedostatky v reklamách na spotřebitelské a jiné úvěry. Spotřebitelé jsou dále šizeni a klamáni v řadě dalších případů, ať je to při prodeji ojetých automobilů uváděním nepravdivých údajů o najetých kilometrech či o technickém stavu vozidla, klamáním o ceně poskytovaného spotřebitelského úvěru ze strany některých úvěrových společností, lákáním spotřebitelů na údajné výhry s cílem prodat jim zboží, šíření dezinformací v environmentální oblasti s cílem přesvědčit spotřebitele o ekologických vlastnostech produktů či chování některých firem, třebaže ve skutečnosti tomu tak není (tzv. greenwashing), apod 53. Ochrana spotřebitele spočívající v zajištění bezpečnosti nepotravinářských výrobků a služeb je řešena v zákoně č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobku a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů a jinými právními předpisy, obsahujícími technické požadavky na stanovené výrobky. Ochrana spotřebitele se též týká jeho ochrany před zdravotně závadnými i jinak nebezpečnými potravinami. Tato problematika je řešena resorty zemědělství a zdravotnictví. Vláda ČR svým usnesením č. 25 ze dne 8. ledna 2014 schválila strategii bezpečnosti potravin a výživy 2014-2020, jež stanovuje priority České republiky v daných oblastech.

Úplné znění uvedeno v § 5 ZoOS a příloze číslo 1 k ZoOS Obchodní praktiky, které jsou považovány za agresivní jsou uvedeny v příloze k ZoOS 52 dTest. Spotřebitelská poradna. Dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2015_01_16] 53 MPO. Ochrana spotřebitele. Informace pro spotřebitele. Priority spotřebitelské politiky 2015- 2020. dostupné z: http://www.mpo.cz/ [2015_02_25] 50 51

27

4 Řešení spotřebitelských sporů Soudní řešení Otázka spotřebitelských sporů se prolíná do mnoha soudních rozhodnutí. Některá jsou zcela zásadními a závazná pro další rozhodování soudů nižší úrovně (soudy 1. stupně, kterými jsou okresní soudy a soudy odvolací, kterými jsou krajské soudy). S ohledem na související legislativu ČR, jsou v následujících pasážích podřazeny právní věty vybraných judikatur k jednotlivým ustanovením ZoOS. § 3 ZoOS- Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb •

ROZSUDEK Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012,

sp. zn./č. j.: 33 Cdo 4046/2009 Právní věta 54: „Zhotovením věci je výroba nového hmotného předmětu určeného objednávkou, která vyjadřuje individuální charakter nové věci. Zhotovitel je povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době (§ 633 odst. 1 obč. zák.) a objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení (§ 650 odst. 1 obč. zák.). Převzetí věci obsahuje jednak povinnost zhotovitele zhotovenou věc předat, jednak povinnost objednatele takovou věc převzít. Vzájemný vztah těchto dvou povinností je důležitý pro posouzení otázky, kdy nastávají právní účinky splnění závazku podle § 559 obč. zák. Má-li při předání věc vady, může objednatel odmítnout takové plnění převzít (§ 559 odst. 2, § 633 odst. 1 obč. zák a § 650 odst. 1, věta druhá, a contrario obč. zák.) nebo plnění neodmítne, věc převezme a uplatní práva z odpovědnosti za vady (§ 645 odst. 1 obč. zák.).“ 55 Jak ze závěru předmětného judikátu vyplývá, je nezpochybnitelné, že u nového hmotného předmětu, vyrobeného na základě objednávky, nastávají právní účinky splnění závazku jeho předáním výrobcem (zhotovitelem) a zároveň převzetím objednavatelem 56.

Pulikováno v JUDr. Karel Havlíček- sborník komentované literatury (ročník 2012) Jedná se o předchozí právní normu upravující občanskoprávní vztahy zákon č. 40/1964, který byl platný do 31.12.2013 56 Pozn. autorky: dle legislativy platné v době vydání rozsudku 54 55

28

§ 4 ZoOS – nekalé obchodní praktiky •

NÁLEZ Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2014,

sp. zn./č. j.: III. ÚS 1804/13-1 Právní věta 57: „Posouzení otázky, zda by mohlo jít o (právně relevantní) omyl ve skutečnosti, která byla pro učinění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující, nebo o omyl v pohnutce, jež může být právně významný pouze tehdy, bude-li tato pohnutka zahrnuta do projevené vůle, je věcí interpretace tzv. podústavního práva (v konkrétním případě § 49a obč. zák. 1964) a jeho aplikace na konkrétní případ, což je doménou obecného soudnictví. Otázku uzavření smlouvy v omylu musí obecné soudy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu.“ •

STANOVISKO

OBČANSKOPRÁVNÍHO

A

OBCHODNÍHO

KOLEGIA

NEJVYŠŠÍHO SOUDU ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy: Nejvyšší soud zjistil s předložených pravomocných rozhodnutí soudů 1. stupně 58, že soudy postupují rozdílně při posuzování platnosti smluv o propagaci reklamní plochy. Soudy se mimo jiné neshodly v otázce, zda některá ujednání smlouvy jsou neplatná z hlediska úpravy ochrany spotřebitele. Po vyhodnocení předložených pravomocných rozhodnutí zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na návrh předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů, stanovisko

59

(vztahující se

k neplatnosti z hlediska úpravy ochrany spotřebitele), z něhož je citováno: „Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“

Publikováno v JUDr. Karel Havlíček- Sborník komentované judikatury (ročník 2014) Okresní soud v Benešově- sp. zn. 6 C 106/2011, 5 C 301/2011, 8 C 390/2011, 9 C 55/2012, 13 C 51/2012, 13 C 60/2011, 14 C 206/2011, 4 C 103/2012, 5 C 413/2011, 11 C 298/2011, 14 C 383/2011; Okresní soud ve Vsetíně- pobočka ve Valašském meziříčí- sp. Zn. 12 C 9/2012; Okresní soud v Ostravě- sp. Zn. 38 C 135/2012; Okresní soud v Teplicích, sp. Zn. 18 C 58/2012. 59 Pzn. autora- stanovisko je uvedeno v příloze č. 2 57 58

29

•

ROZSUDEK Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014,

sp. zn./č. j.:7 As 110/2014-52 Právní věta: „Správní orgán při určení, zda obchodní praktika představuje nekalou obchodní praktiku (ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu), nejprve zjišťuje, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky některé z nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 citovaného zákona, resp. v příloze I uvedené směrnice. Pokud obchodní praktika nespadá do výčtu nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 citovaného zákona, posuzuje správní orgán, zda obchodní praktika představuje klamavou či agresivní obchodní praktiku dle § 5 a § 5a zákona o ochraně spotřebitele (články 5 až 9 uvedené směrnice). Konečně až poté, co správní orgán dospěje k závěru, že se nejedná o klamavou či agresivní obchodní praktiku, přistoupí k vyhodnocení otázky, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice).“) •


sp. zn./č. j.: 6 As 125/2014-26 Právní věta: „I. Pro přípustnost zahájení a vedení řízení o správním deliktu je určující zásadně popis skutku jakožto jednání projevujícího se ve vnějším světě, a nikoli jeho právní kvalifikace. II. Usnesení civilního soudu ve věci předběžného opatření nemůže tvořit pro řízení v rámci správního soudnictví překážku věci rozhodnuté. Ostatně ani právní hodnocení a skutková zjištění popsaná v odůvodnění rozsudku v občanskoprávní věci samé by pro účely sankčního řízení správního a jeho soudního přezkumu nebyla bez dalšího závazná. Správní řízení a řízení ve správní soudnictví na straně jedné a řízení ve věcech občanskoprávních na straně druhé jsou v tomto smyslu na sobě nezávislá, mající odlišný předmět a účel, byť se shodují přinejmenším zčásti v okruhu účastníků a zabývají podobným či dokonce shodným okruhem rozhodných skutkových otázek, a jsou propojena navzájem toliko výjimečně (např. v souvislosti s posuzováním předběžných otázek). To však neznamená, že by existenci předmětného usnesení a argumentů v něm uvedených měl soud ignorovat. Skutečnost, že správní orgán či správní soud dospěly k odlišnému závěru než soud v řízení občanskoprávním, však bez dalšího nemůže vést k závěru, že postupovaly v rozporu s právem. 30

III. U reklamy šířené televizním vysíláním adresát reklamy nemá možnost přijímat informace o nabízeném produktu po dobu, jakou by si sám zvolil, jako je tomu např. u tištěných médií. V televizním vysílání je každému reklamnímu sdělení vyhrazen pouze určitý omezený (relativně velmi krátký) časový úsek, zpravidla v řádu desítek sekund. Tím spíše vyvstává potřeba akcentovat požadavek na úplnost a jednoznačnost sdělovaných informací, aby reklama nepůsobila klamavě (resp. nenaplnila znaky nekalé obchodní praktiky). III. Vzhledem k neustálému obměňování nabídek a omezenému času televizní reklamy nepovažuje průměrný spotřebitel informace podávané v reklamě na telekomunikační služby za vyčerpávající a neočekává, že se mu v omezeném časovém prostoru reklamního spotu a v emocionálně podbarveném příběhu, který je jeho obsahem, dostane detailnější informace o podmínkách poskytování nově nabízené služby. Naopak takovou reklamu vnímá jako impulz pro případné získání dalších informací, které jsou ostatně pro uskutečnění transakce (uzavření smlouvy) nezbytné.“ •


sp. zn./č. j.: 4 As 112/2013-104 Právní věta: „I. Fakt, že soud převezme argumentaci správního orgánu z důvodu její správnosti, nedokládá, že se jedná o nepřezkoumatelné rozhodnutí, pokud tato argumentace vyvrací žalobní body. II. Při posuzování všech relevantních faktorů zaměnitelnosti je třeba vycházet z pohledu průměrného spotřebitele (zákazníka cílové skupiny) a rozhodující je celkový dojem, který průměrnému spotřebiteli utkví v paměti, což je většinou určitá dominující část označení, nikoli jeho jednotlivé detaily. III. Pokud by platilo, že to, co je levné, nemůže být zaměnitelné s drahým, luxusním zbožím, které je chráněné právy duševního vlastnictví, zcela by byl popřen smysl ochrany práv duševního vlastnictví. Naopak, je to právě znak plagiátorství, kdy je výrobek, jenž má příslušné renomé, "okopírován" a následně prodáván za nízkou cenu tak, aby těžil z renomé "dražšího, luxusního a originálního" výrobku. Fakt, že by u průměrného spotřebitele možnost záměny "levného zboží" za "luxusní zboží" vylučovaly identifikační znaky v podobě štítků obsahující informaci o ceně kupovaného zboží, o místě výroby zboží a o tom, pro koho bylo zboží vyrobeno, je při posouzení celkového dojmu zcela marginální“. •


sp. zn./č. j.: 9 As 49/2013-44 31

Právní věta: „I. Při posuzování všech relevantních faktorů zaměnitelnosti nabízeného zboží se zbožím, resp. označením, které je chráněno zapsanou ochrannou známkou, je třeba vycházet z pohledu průměrného spotřebitele (zákazníka) a rozhodující je celkový dojem, který průměrnému spotřebiteli utkví v paměti, což je většinou určitá dominující část označení, nikoli jeho jednotlivé detaily. II. Klamavé obchodní praktiky jsou zakázány, pokud s ohledem na jejich charakteristické rysy a věcné souvislosti vedou nebo mohou vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.“ •


sp. zn./č. j.: 9 As 135/2013-35 Právní věta: „I. Ochrana spotřebitele spočívá již v tom, že nebude skladováno a k prodeji spotřebiteli nabízeno zboží klamavě označené. II. Správní delikt klamání spotřebitele dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. je zákonem formulován jako "ohrožovací" a postačuje tedy vznik nebezpečí oklamání. K oklamání samotnému dojít ani nemusí, neboť delikt klamání je spáchán (dojde k zásahu do zájmu chráněného) již pouhým skladováním klamavě označeného zboží za účelem jeho prodeje.„ •

ROZSUDEK Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014,

sp. zn./č. j.: 62 A 44/2013-51 Právní věta: „I. Nekalou obchodní praktikou podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a agresivní obchodní praktikou podle § 5a odst. 1 téhož zákona může být jen takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je způsobilé narušit jinak přirozené, svobodné a rozumné chování dostatečně informovaného průměrného spotřebitele, a to v přímém důsledku obchodního působení podnikatele, které podstatným způsobem negativně ovlivňuje schopnost spotřebitele učinit spotřebitelské rozhodnutí. II. Prvek "agrese" v rámci agresivní obchodní praktiky podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je třeba vykládat jako vědomé (z pohledu podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli) využití jakékoli konkrétní individuální situace spotřebitele nebo jiných závažných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění rozhodnutí spotřebitele ve vztahu k podnikatelovu plnění.“ 32

•

ROZSUDEK Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013,

sp. zn./č. j.: 9 Af 6/2010-52 Právní věta: „Kritériem rozhodným pro stanovení výše pokuty podle § 24b odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, za správní delikt spočívající v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik nabízením nebo prodejem výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladováním takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje [§ 24 odst. 1 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 4 odst. 3 a § 5 odst. 2 téhož zákona], není cena zajištěného zboží - padělků opatřených napodobeninami registrovaných ochranných známek.“ Z analyzované judikatury vesměs vyplývá, že soudy posuzují nekalou obchodní praktiku jako takovou obchodní činnost prodejce, jenž je schopna negativně zapůsobit na dostatečně informovaného průměrného spotřebitele v tom smyslu, že ovlivní jeho jindy přirozené, svobodné a rozumné chování. §5 ZoOS - Klamavé obchodní praktiky •


sp. zn./č. j.: 9 As 49/2013-44 Právní věta: „I. Při posuzování všech relevantních faktorů zaměnitelnosti nabízeného zboží se zbožím, resp. označením, které je chráněno zapsanou ochrannou známkou, je třeba vycházet z pohledu průměrného spotřebitele (zákazníka) a rozhodující je celkový dojem, který průměrnému spotřebiteli utkví v paměti, což je většinou určitá dominující část označení, nikoli jeho jednotlivé detaily. II. Klamavé obchodní praktiky jsou zakázány, pokud s ohledem na jejich charakteristické rysy a věcné souvislosti vedou nebo mohou vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.“ •


sp. zn./č. j.: 9 As 135/2013-35 Právní věta: „I. Ochrana spotřebitele spočívá již v tom, že nebude skladováno a k prodeji spotřebiteli nabízeno zboží klamavě označené. 33

II. Správní delikt klamání spotřebitele dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. je zákonem formulován jako "ohrožovací" a postačuje tedy vznik nebezpečí oklamání. K oklamání samotnému dojít ani nemusí, neboť delikt klamání je spáchán (dojde k zásahu do zájmu chráněného) již pouhým skladováním klamavě označeného zboží za účelem jeho prodeje.“ •


sp. zn./č. j.: 7 Ca 168/2009-27 Právní věta 60: „Neposkytnutí jasné a srozumitelné informace spotřebiteli o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší letenka na zpáteční úsek cesty, je klamavou obchodní praktikou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ Závěry předmětných judikátů zcela jednoznačně konkretizují klamavé obchodní praktiky, kterými jsou zde jednak jednání prodejce v poskytnutí ne zcela srozumitelných informací spotřebiteli a jednak nabízení zboží, které je snadno zaměnitelné za jiné (např. padělky). §5a ZoOS- Agresivní obchodní praktiky •


sp. zn./č. j.: 7 As 110/2014-52 Právní věta: „Správní orgán při určení, zda obchodní praktika představuje nekalou obchodní praktiku (ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu), nejprve zjišťuje, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky některé z nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 citovaného zákona, resp. v příloze I uvedené směrnice. Pokud obchodní praktika nespadá do výčtu nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 citovaného zákona, posuzuje správní orgán, zda obchodní praktika představuje klamavou či agresivní obchodní praktiku dle § 5 a § 5a zákona o ochraně spotřebitele (články 5 až 9 uvedené směrnice). Konečně až poté, co správní orgán dospěje k závěru, že se nejedná o klamavou či agresivní obchodní praktiku, přistoupí

60

Publikováno 12/2012. In: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

34

k vyhodnocení otázky, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice).“ •


sp. zn./č. j.: 62 A 44/2013-51 Právní věta: „I. Nekalou obchodní praktikou podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a agresivní obchodní praktikou podle § 5a odst. 1 téhož zákona může být jen takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je způsobilé narušit jinak přirozené, svobodné a rozumné chování dostatečně informovaného průměrného spotřebitele, a to v přímém důsledku obchodního působení podnikatele, které podstatným způsobem negativně ovlivňuje schopnost spotřebitele učinit spotřebitelské rozhodnutí. II. Prvek "agrese" v rámci agresivní obchodní praktiky podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je třeba vykládat jako vědomé (z pohledu podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli) využití jakékoli konkrétní individuální situace spotřebitele nebo jiných závažných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění rozhodnutí spotřebitele ve vztahu k podnikatelově plnění.“ •


sp. zn./č. j.: 62 A 44/2013-51 Právní věta: „I. Nekalou obchodní praktikou podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a agresivní obchodní praktikou podle § 5a odst. 1 téhož zákona může být jen takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je způsobilé narušit jinak přirozené, svobodné a rozumné chování dostatečně informovaného průměrného spotřebitele, a to v přímém důsledku obchodního působení podnikatele, které podstatným způsobem negativně ovlivňuje schopnost spotřebitele učinit spotřebitelské rozhodnutí. II. Prvek "agrese" v rámci agresivní obchodní praktiky podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je třeba vykládat jako vědomé (z pohledu podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli) využití jakékoli konkrétní individuální situace spotřebitele nebo jiných závažných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění rozhodnutí spotřebitele ve vztahu k podnikatelově plnění.“ Z rozsudků vyplývá, že charakteristickým rysem agresivní obchodní praktiky je vědomé jednání podnikatele (prodejce), které má za cíl využít aktuálního nepříznivého stavu spotřebitele, který může ovlivnit spotřebitelův jasný úsudek. 35

§6 ZoOS- Zákaz diskriminace spotřebitele •


sp. zn./č. j.: 3 As 49/2007-43 Právní věta: „Rozdílný režim pro platbu v hotovosti a platbu stravenkami při nákupu potravin nezakládá diskriminaci spotřebitele, neboť se nejedná o srovnatelné platební prostředky a srovnatelné transakce. Diskriminací spotřebitele podle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je třeba rozumět takové obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích nedůvodně znevýhodňují některé spotřebitele před jinými.“ •


sp. zn./č. j.: 4 As 63/2005-69 Právní věta: „Pokud žalobce poskytuje stejnou službu (zde časová nepřenosná jízdenka na městskou hromadnou dopravu) za rozdílné (dvojí) ceny podle kritéria místa trvalého pobytu spotřebitele, jedná se o diskriminaci podle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ •


sp. zn./č. j.: 1 As 14/2006-68 Právní věta: „I. Jestliže na základě kritéria různého trvalého bydliště osob ve věku 65 až 70 let zavedl žalobce dvojí ceny, jedná se o nepřípustnou diskriminaci, a tedy o rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. II. Uložení správní sankce není zpravidla možné, jestliže k porušení právní normy, za něž má být sankce uložena, nabádá jiná právní norma. Splývají-li však fakticky osoby tvůrce diskriminačního právní normy a toho, kdo diskriminaci reálně uplatňoval, lze - jako výjimku z uvedeného pravidla - takovou osobu postihnout, neboť se tím v konečném důsledku potrestá i ten, kdo diskriminaci zapříčinil.“ •


sp. zn./č. j.: 8 As 35/2005-51 Právní věta: „Diskriminací spotřebitele ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je třeba rozumět obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích 36

nedůvodně zvýhodňují některé spotřebitele před jinými. Platba v hotovosti a platba platební kartou nejsou srovnatelnými transakcemi, a nezakládají tak diskriminaci jedné z uvedených skupin.“ •


sp. zn./č. j.: 4 As 1/2014-28 Právní věta: „Obecný zákaz vstupu dětí do provozovny restaurace, který není založen na objektivních a rozumných důvodech a odůvodněn legitimním cílem, představuje diskriminaci ve smyslu § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Důvody, na jejichž základě lze přiměřeným a nezbytným způsobem omezit vstup dětí do provozovny, mohou být např. její stavební řešení nebo povaha zde poskytovaných služeb; za ospravedlnitelný důvod pro zákaz vstupu dětí do restaurace ovšem nelze považovat provozovatelem toliko v obecné rovině deklarované zaměření na určitý druh klientely.“ •


sp. zn./č. j.: 8 Ca 184/2009-32 Právní věta: „Jestliže tedy měl správní orgán za to, že ze strany žalobce dochází k diskriminaci zákazníků v rozporu s § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, bylo jeho povinností takový závěr odůvodnit, což předpokládalo rovněž patřičný výklad pojmu "diskriminace". Pokud tak správní orgán neučinil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Výklad pojmu "diskriminace" vytvořený pro řešení případů, kdy jeden z účastníků je druhému podřízen, nelze bez dalšího použít.“ U analýzy judikátů, souvisejících se zákazem diskriminace spotřebitele, je nutno odlišit dva způsoby diskriminace. První spočívá v diskriminaci formou rozdílných cen pro spotřebitele, např. na základě bydliště, druhý spočívá v omezení práv určité skupiny obyvatel, např. nevpuštění dětí. Oba tyto způsoby jsou však nepřijatelné. §8a ZoOS – Ochrana duševního vlastnictví •


sp. zn./č. j.: 9 As 135/2013-35 Právní věta: „I. Ochrana spotřebitele spočívá již v tom, že nebude skladováno a k prodeji spotřebiteli nabízeno zboží klamavě označené. 37

II. Správní delikt klamání spotřebitele dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. je zákonem formulován jako "ohrožovací" a postačuje tedy vznik nebezpečí oklamání. K oklamání samotnému dojít ani nemusí, neboť delikt klamání je spáchán (dojde k zásahu do zájmu chráněného) již pouhým skladováním klamavě označeného zboží za účelem jeho prodeje.“ Duševní vlastnictví je důležitým obchodním prvkem a jeho narušení, např. napodobením a následným nabízením k prodeji, je značným zásahem do práv majitele značky. §9 ZoOS – Informační povinnosti •

NÁLEZ Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2004,

sp. zn./č. j.: I. ÚS 534/03 Právní věta: „Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů i za situace, pokud zjistí, že interpretace předpisů obecnými soudu je natolik extrémní, že vybočuje z mezí ústavnosti. Tak je tomu i v případě, interpretují-li obecné soudy určité zákonné ustanovení natolik extenzivně, že tím založí povinnost jednotlivci jednat nad rozsah zákona, čímž dochází k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny. Spočívá-li porušení čl. 4 odst. 1 Listiny v užití extenzivního výkladu orgánem veřejné moci, přičemž je zároveň jednotlivci díky takové interpretaci vybočující z mezí ústavnosti stanoveno peněžité plnění z jeho majetku, jde o zásah do vlastnického práva chráněného ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny.“ §12 ZoOS – Informační povinnosti •


sp. zn./č. j.: 3 As 16/2007-57 Právní věta: „Pokud žalobce jako provozovatel autobusové dopravy poskytl cestujícím informaci o ceně jízdného až tehdy, když se cestující nacházeli v placeném přepravním prostoru vozidla, tedy po uzavření smlouvy o přepravě, porušil tím § 12 zákona č. 643/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ •


sp. zn./č. j.: 3 As 37/2005-59 Právní věta: 38

„Skutečnost, že prodejce uváděl v cenících ceny neobsahující daň z přidané hodnoty, je způsobilá vzbudit ve spotřebiteli zdání, že cena je nižší než ve skutečnosti, a to tím spíše tehdy, pokud ceník prodejce obsahoval dílem ceny s již připočtenou daní z přidané hodnoty a dílem ceny tuto daň neobsahující, a je porušením § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ •


sp. zn./č. j.: 11 Ca 203/2005-30 Právní věta: „Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Infopanel umístěný v lékárně, jehož prostřednictvím lze získat informaci o ceně prodávaných doplňkových výrobků, může být vhodným doplňkovým zdrojem informací; sám o sobě však nezajišťuje jiné vhodné zpřístupnění informace o ceně výrobků ve smyslu citovaného ustanovení.“ Závěry soudu jednoznačně stanoví, že prodávající musí spotřebitele o ceně informovat ještě před uzavřením smlouvy. Informuje-li spotřebitele nepřesně ať již formou letáku, informačního panelu, cenovek (jiná cena, cena bez DPH), poruší tím informační povinnost. §13 ZoOS – Informační povinnosti (reklamace) •


sp. zn./č. j.: 1 As 46/2010-79 Právní věta: „Pojem"zákazník" dle § 852a a násl. občanského zákoníku je nutno ve shodě s patřičnými ustanoveními zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, a směrnice Rady 90/314/EHS vykládat tak, že zahrnuje rovněž osoby, v jejichž prospěch byla cestovní smlouva uzavřena. Jestliže provozovatel cestovní kanceláře omezuje ve svých všeobecných smluvních podmínkách právo reklamovat porušení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy pouze na osoby, které s ním cestovní smlouvu uzavřely, dopouští se porušení § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ 39

•


sp. zn./č. j.: 3 As 60/2005-73 Právní věta: „V režimu spotřebitelských smluv je možno spotřebiteli nad rámec zákona nabídnout toliko výhodnější podmínky pro uplatnění odpovědnosti za vady. Pokud žalovaný v jím vydaném reklamačním řádu stanovil pro případ nedůvodné reklamace mj. povinnost spotřebitele hradit náklady takové reklamace, porušil tím povinnost uloženou v § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.“ •


sp. zn./č. j.: 7 As 31/2009-71 Právní věta: „Je-li při opravě věci spotřebiteli dodán a účtován nový, relativně samostatný a oddělitelný náhradní díl, který je v rámci opravy do věci nainstalován, je poskytovatel služby (opravy) povinen spotřebitele ve smyslu § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, řádně informovat mimo jiné i o délce záruční doby - jednak o záruční době na opravovanou věc a jednak o záruční době pro nový náhradní díl.“ Z judikátů vyplývá, že prodejce (dodavatel, výrobce) musí o možnostech reklamace informovat spotřebitele takovým způsobem, aby nebyl spotřebitel na svých právech krácen. §15 ZoOS – Další povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb •


sp. zn./č. j.: 8 Ca 259/2008-28 Právní věta: „Nemůže obstát tvrzení prodávajícího, že spotřebitel nic nepožadoval, když § 15 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, výslovně stanoví prodávajícímu povinnost vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky, není-li služba poskytnuta na počkání.“ Závěr judikátu jasně deklaruje právo spotřebitele na písemné potvrzení o převzetí objednávky, a to i bez žádosti spotřebitele. §19 ZoOS – Podmínky přijetí reklamace •

ROZSUDEK Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, 40

sp. zn./č. j.: 33 Odo 357/2002 Právní věta: „Neodstraní-li zhotovitel vadu opravené nebo upravené věci v dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a objednatel nezvolí právo na zrušení smlouvy či na přiměřenou slevu z ceny opravy nebo úpravy věci, zůstává objednateli zachováno právo na bezplatné odstranění vady.“ •


sp. zn./č. j.: 33 Cdo 3228/2009 Právní věta: „Stanoví-li zákon č. 634/1992 Sb. v § 19 odst. 3 lhůtu 30 dnů k vyřízení reklamace od jejího uplatnění, pak prodejce svou povinnost splní, jestliže v zákonné lhůtě (není-li smluvena lhůta delší) též vyrozumí spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace; až od tohoto okamžiku lze považovat reklamaci za vyřízenou z hlediska zamezení nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady.“ •


sp. zn./č. j.: 33 Cdo 3256/2008 Právní věta: „Dospěje-li soud k závěru, že zhotovitel neodpovídá za vytčenou vadu ve smyslu § 653 obč. zák., nelze ani aplikovat § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť jestliže zhotovitel neodpovídá za objednatelem vytčenou vadu,není ani povinen ji odstraňovat a nepřichází v úvahu dovozovat, že nevyřídil-li reklamaci včetně odstranění vady bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů od uplatnění reklamace, vznikne objednateli jako spotřebiteli po uplynutí této lhůty právo odstoupit od smlouvy o dílo (tedy stejné právo, jakoby se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit).“ •


sp. zn./č. j.: 33 Cdo 1711/2009 Právní věta: „Ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zakotvuje nevyvratitelnou právní domněnku, že kupujícímu (spotřebiteli) svědčí práva z titulu neodstranitelnosti vad, i když jde o vady, které by bylo možno odstranit (§ 622 odst. 1 obč. zák.) v případě opožděně vyřízené reklamace; nelze z něj však dovodit závěr, že nedostatek (závadu) koupené věci, kterou kupující v záruční době reklamoval, s uplynutím lhůty

41

stanovené ve třetí větě § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. stává bez dalšího vadou projevující se jako rozpor s kupní smlouvou (§ 619 odst. 1 obč. zák.).“ •

USNESENÍ Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009,

sp. zn./č. j.: 33 Cdo 2144/2007 Právní věta: „Odpovědnost za vady navazuje na základní závazkový právní vztah, z něhož vznikají práva a povinnosti sledované smluvními stranami. V důsledku porušení povinnosti (ze smlouvy) vzniká zákonem předvídaná další povinnost a tomu odpovídající právo z odpovědnosti za vady. Pro právní úkon směřující k uplatnění kteréhokoli práva z odpovědnosti za vady, tedy i pro zrušení smlouvy podle § 648 odst. 2 občanského zákoníku, zákon nepředepisuje písemnou formu (na takový právní úkon se § 40 odst. 2 občanského zákoníku nevztahuje) a lze jej tak učinit v jakékoli formě, i když smlouva byla uzavřena písemně.“ •


sp. zn./č. j.: 28 Cdo 171/2008 Právní věta 61: „I. Odpovědnost za vady věci prodané v obchodě je založena na principu tzv. zákonné záruky navazující na povinnost prodávajícího odevzdat kupujícímu věc bez vad (§ 616 obč. zák.). Pro odpovědnost za vady podle ustanoveni § 619 obč. zák. není s ohledem na § 616 obč. zák., který výslovně ukládá prodávajícímu, že prodaná věc musí být bez vad, významné, zda věc trpí vadou zjevnou, nebo skrytou. Rozsah a úprava odpovědnosti za vady se přirozeně liší podle toho, zda předmětem prodeje byla nová nebo použitá věc, zda nová věc nebyla prodána s vadami, pro něž byla snížena cena, a jaká je doba použitelnosti prodané věci. II. Odpovědnost prodávajícího stanovená v § 619 až 627 obč. zák. nemůže být dohodou účastníků vyloučena ani omezena, lze ji pouze rozšířit. III. Nároky z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě závisejí na tom, zda jde o vadu odstranitelnou a zda lze pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo řádně jako věc bez vady (srov. § 507 obč. zák.). Vada je přitom neodstranitelná nejen tehdy, jestliže věc nelze opravit (objektivně není možné odstranit projevy vady věci), ale i v případě, že jinak opravitelná vada nebyla odstraněna "bez zbytečného odkladu", jak předpokládá § 622, věta druhá, obč. zák., nejpozději však do 30 dnů (jde o tzv. subjektivní neodstranitelnost vady - § 61

Publikováno 5/2009. In: Česká judikatura

42

19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele). Brání-li neodstranitelná vada užívání věci jako věci bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo právo na odstoupení od smlouvy, záleží přitom na jeho úvaze. Právo na odstoupení od smlouvy o koupi věci prodané v obchodě pro neodstranitelnou vadu má tak kupující jen za splnění dalšího předpokladu, a to, že vada brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady; jinak má pouze právo na slevu. Závěr o tom, zda zjištěné projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci, není otázkou znaleckou, nýbrž je právním posouzením zjištěných skutečností, které přísluší výlučně soudu, přičemž toto posouzení vychází především z účelu, jemuž prodaná věc slouží. IV. Samotná skutečnost, že je automobil havarovaný, neznamená jeho vadu, a proto ani nezpůsobuje tato skutečnost sama o sobě vznik odpovědnosti za vady (srov. § 597 odst. 2 obč. zák.), neboť je pouze možnou příčinou vzniku po havárii (popř. po následné opravě) nastalých konkrétních vad, jež se mohou projevovat různým způsobem, a nikoliv vadou samotnou.“ •


sp. zn./č. j.: 8 Ca 161/2008-28 Právní věta: „Porušením povinnosti dle § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je neuvedení údaje o tom, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje, v písemném potvrzení vydaném spotřebiteli.“ Závěry analyzovaných judikátů jednoznačně deklarují, že spotřebitel má právo zakoupit, případně převzít výrobek (věc) bez vad a pokud by se u výrobku (věci) vyskytla vada, tak by měl spotřebitel být plně informován o možnostech reklamace a způsobu jejího vyřízení, a to zejména uvedením v písemném potvrzení.

Mimosoudní řešení Funkce „Spotřebitelského ombudsmana“ vznikla v rámci projektu ADR (tedy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů) Ministerstva Průmyslu a obchodu. Bylo potřeba zjednodušit, ale hlavně zrychlit a zefektivnit daný systém. „Spotřebitelský ombudsman není nový úředník či další úřad. Spotřebitelský ombudsman je označení pro systém, který za pomoci kontaktních míst na živnostenských úřadech a jejich spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi umožní oklamaným a zneužitým spotřebitelům, především seniorům.“ 62

62

Na těchto úřadech spotřebitel vyplní formulář, kde popíše svůj problém a ten to

MPO. Ochrana spotřebitele. Dostupné z: http://www.mpo.cz/ [2015_03_16]

43

předá k dalšímu řešení místně nejbližší nevládní organizaci. Tento způsob řešení sporů je dostupný všem lidem bez rozdílu finančních možností, vše totiž probíhá bezplatně. Projekt ADR 63 zahájilo MPO 1. dubna 2008 k zajištění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. MPO spolu-pracovalo s Ministerstvem spravedlnosti, Ministerstvem financí, Hospodářskou komorou České republiky, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky, Asociací mediátorů České republiky a spotřebitelskými organizacemi. Spotřebitelé i podnikatelé byli s tímto projektem spokojeni, prokázal, že ušetří čas, ale i peníze. Také odlehčil soudům v jejich vytíženosti, když spotřebitelské spory subjekty raději řešili mimosoudní cestou. Výsledky projektu prokázaly efektivitu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Z toho důvodu bylo doporučeno MPO realizovat systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů o třech pilířích, tj. kvalifikovaná rada, mediace a rozhodčí řízení, s využitím stávajících možností institucionálního zajištění a s legislativními i nelegislativními úpravami procesů řešení sporů. Celkově od počátku projektu do konce roku 2009 bylo přijato celkem 2370 podnětů.

Uzavřené případy

Kvalifikovanou radou

%

Nesoučinností

%

mediací

%

Rozhodčím řízením

1077

862

320

37,1

492

57,1

49

5,6

1

2009

1293

1228

374

30,5

771

62,8

83

6,8

0

Celkem 2370

2090

694

33,2

1263

60,4

132

6,3

1

%

Řešeno případů

2008

protistrany

Rok

Tabulka 2: Řešené případy v rámci projektu

Zdroj: http://www.mpo.cz/dokument79754.html

Ukázal, že přibližně 40% podaných spotřebitelských sporů bylo vyřešeno s použitím kvalifikované rady a mediací. O většině spotřebitelů, kteří se obrátili s podnětem na MPO, z výsledku projektu vyplývá, že neznají svá práva nebo je špatně interpretují a díky tomu vzniká většina spotřebitelských sporů. Z hlediska hlavního důvodu pro vznik spotřebitelského sporu jsou nejčastější reklamace vad výrobků, resp. nevyřízení reklamace ke spokojenosti spotřebitelů. Na dalším místě se umístila problematika požadavku odstoupení od smlouvy, především pak z důvodu neplnění smlouvy, nekvalitního plnění apod. Tyto dvě základní 63

Blíže popsáno je v příloze č. 3

44

oblasti tvoří téměř 90 % sporů. Podle právní úpravy mohou být tyto spory rozhodovány a řešeny pouze soudní cestou. Žádný jiný orgán nemá oprávnění spor rozhodnout. Závěrem lze konstatovat, že celý projekt byl úspěšný a prospěšný pro společnost. Prokázal větší rychlost řešení podnětů a ochotu spotřebitelů systém využívat 64. V současné době je projekt pozastavený, ale lidé se při problémech mohou obracet na spotřebitelské organizace. V červenci roku 2015 by se mimosoudní řešení mohlo opět obnovit a to natrvalo 65.

4.2.1 Poskytnutí kvalifikované rady Nejzákladnějším a nejjednodušším řešením spotřebitelských problémů, je poskytnutí kvalifikované a odborné rady. Dotazy týkající se problematiky ochrany spotřebitele, mohou lidé (spotřebitelé i podnikatelé) směřovat na organizace věnující se této oblasti. Mezi nejvíce zainteresované organizace patří dTest, kam se obracejí se svými problémy desítky spotřebitelů ročně. Předváděcí akce (§§ 20, 20a, 20b ZoOS) a podomní prodej patří nyní mezi nejznámější spotřebitelské problémy v ČR. Témata jsou stále více a více medializovaná, a i proto se o ně zajímá více lidí než dříve. Nejvíce se dotýká seniorů. V rámci projektu MPO nazvaného ADR se zřídil nový systém spotřebitelského ombudsmana (mimosoudnímu řešení a projektu ADR je věnovaná poslední kapitola této práce), který by měl pomoci hlavně starším občanům, kteří se dostali do styku s těmito nekalými praktikami a neví jak se bránit. Ti lidé, kteří organizují předváděcí akce, spoléhají na důvěru lidí. Senioři jsou pozváni na oběd či celodenní raut s prezentací výrobků. V rámci vidiny dobrého jídla a případně hodnotného dárku „zdarma“, který si odnesou sebou domů, pozvání přijmou. Z těchto akcí si senioři odnášejí například velice drahé nádobí, matrace apod., za které zaplatí někdy i celé své úspory. Pokud se poté senioři chtějí domoci svých práv, organizátoři nebývají nikde k zastižení. Stejně tak to dopadlo u pana Karla (80 let), jehož příběh popisuje na svých stránkách spotřebitelská organizace dTest.

MPO. Ochrana spotřebitele. Mimosoudní řešení sporů- projekt ADR. Dostupné z: http://www.mpo.cz/ [2015_03_17] 65 Parlamentní listy. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vlada-projedna-mimosoudnireseni-spotrebitelskych-sporu-353098 [2015_03_17] 64

45

„Pan Karel podepsal na předváděcí akci kupní smlouvu na vysavač v hodnotě 30 000 Kč a k ní dostal písemné potvrzení o výhře poznávacího čtyřdenního zájezdu do švýcarského města St. Gallen. V návaznosti na vystavené potvrzení opakovaně žádal o sdělení termínu zájezdu. Na dotazy reagoval prodejce různými výmluvami. Když se po roce marného doprošování pan Karel rozhodl od smlouvy odstoupit, prodejce doslova zmizel ze světa. 66“ Na podobném principu funguje i podomní prodej výrobků. U dveří zazvoní elegantně oblečený a slušně vyhlížející muž, většinou mladého věku s výrobkem, který se hodí přesně pro osobu, jež mu otevřela. Opět (většinou) senioři přijdou o veškeré úspory nebo se zadluží na několik let dopředu. Podobný případ je uveden i na stránkách organizace dTest. „Maminka (88) pana Františka trpí bércovými vředy a je odkázána na jeho pomoc. Proto ho velmi udivilo, když jednoho dne našel v kuchyni krabici s biolampou. Vyprávěla mu, že u nich zazvonil pán, který tvrdil, že jí dokáže pomoci s její chorobou. Když jí ukázal obrázky lidí, jejichž nemoc skončila amputací, a tvrdil, že přístroj dokáže těmto důsledkům předejít, rozhodla se ho koupit. Podepsala jak kupní smlouvu, tak smlouvu úvěrovou. Pan František se sice pokusil jménem maminky od obou smluv odstoupit v zákonem stanovené 14denní lhůtě, prodejce ovšem odmítl odstoupení akceptovat s poukazem na to, že na kupní smlouvě je zaškrtnuto okýnko, dle kterého se předváděcí akce konala v jeho provozovně. 67“ V některých obcích se proti podomnímu prodeji již brání. Na základě zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání dle § 18, ve znění pozdějších předpisů, využili některé obce svého práva, vydat tržní řád formou nařízení. Omezili, nebo zakázali podomní prodej. Jeden z krajů, který tohoto práva využil je Ústecký kraj: „Podomní a pochůzkový prodej je regulován nařízením obce – tržní řád, který obec vydává v přenesené působnosti na základě ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění (dále jen zákon o obcích) a na základě ustanovení § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích v souladu s ustanovením § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění. Za období od roku 2003 dosud v Ústeckém kraji vydaly nařízení – tržní řád, který reguluje (zakazuje) jak podomní, tak pochůzkový prodej, tyto obce, resp. města:

66 67

1.

Statutární město Chomutov - nařízení č. 3/2011

2.

Město Žatec - nařízení č. 1/2012

3.

Město Česká Kamenice - nařízení č. 3/2012

dTest. Spotřebitelská poradna. Dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2015_01_16] dTest. Spotřebitelská poradna. Dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2015_01_16]

46

4.

Město Postoloprty - nařízení č. 1/2013“ 68

Proč lidé těmto praktikám podléhají, je jednoduché. Především senioři nechtějí být na obtíž svým potomkům, a proto lépe reagují na výrobky, které jim slibují lepší zdravotní stav. Prodejci často používají věty typu: „Chcete, aby vaše vnoučata trpěla ekzémy a alergiemi?" nebo "Vy už na tomhle světě nechcete být? Tak pro sebe něco udělejte, peníze nejsou všechno 69.“ Nejen zdraví je téma, na které lidé slyší. Dalším způsobem jak přemluvit k nákupu nesmyslně předraženého výrobku je přesvědčení o tom, že zrovna oni jsou vítězi v tajné soutěži nebo pokud jsou lidé v alkoholovém opojení, snáze ztrácejí zábrany a nejsou obezřetní v tom, co podepisují za smlouvy a do jakých problému se mohou dostat. Extrémními donucovacími prostředky k nákupu je vyhrožování či zabraňování v osobní svobodě, jež se děje právě během předváděcích akcí. Rady, které můžou pomoci k prevenci před pozdějšími finančními i psychickými problémy, jsou nejezdit, nezvat, nepodepisovat a nerezignovat (uvádí dTest). Nevěřit všem napohled zajímavým letáčkům či pozvánkám na dobrý oběd, které skončí ve schránkách spotřebitelů. Nezvat do bytu charizmaticky vyhlížející osoby, které zazvoní u dveří. Určitě nepodepisovat žádné smlouvy, a pokud se tak již stalo, nebát se kontaktovat někoho, kdo může pomoci. V roce 2013 byl natočen dokumentární film, s názvem Šmejdi, týkající se této spotřebitelské problematiky. Autorkami jsou Silvie Dymáková a Romana Mazalová v koprodukci České televize. Byly natočeny návštěvy předváděcích akcí pomocí skryté kamery a rozhovory se seniory, které tyto prezentace výrobků navštěvují. Jasně tímto dokumentem ukázaly drsné praktiky těchto „obchodníků“ jako je nátlak na spotřebitele, urážky, ponižování i agrese vůči seniorům. Dne 31. 12. 2013 byl do Sbírky zákonů zveřejněn zákon č. 476/2013 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Novelizovaná právní úprava by měla zabránit zneužívání důvěry a zranitelnosti spotřebitelů od podnikatelů, kteří organizují předváděcí akce. Tyto nekalé obchodní praktiky prokázala na základě kontrolní činnosti Česká obchodní inspekce a dle ZoOS jsou zakázány. Do doby, než došlo k novelizaci, se některým nekalým praktikám nedařilo účinně zamezovat. Nyní 68 69

Ústecký kraj.Vyhlášky regulující podomní prodej. Dostupné z: http://www.kr-ustecky.cz/ [2015_01_16] dTest. Spotřebitelská poradna. Dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2015_01_16]

47

dozorový orgán, kterým je ČOI musí být obeznámena s datem, časovým harmonogramem a místem konání organizované akce, identifikací výrobku nebo služby, které budou propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, a připojit kopii pozvání k účasti na takové organizované akci, které musí nově splňovat určité zákonem dané náležitosti. Porušení stanovených povinností je chápáno jako správní delikt, za který může být uložena pokuta v řádu až milionů korun. Zákon nabyl účinnosti dne 15. 1. 2014 70. Za rok 2014 udělila ČOI pokuty ve výši několika milionů korun. Ty byly jednorázově nebo opakovaně uloženy podnikatelským subjektům za porušení povinností uložených ČOI. Nejčastěji se jednalo o porušení zákona o ochraně spotřebitele, zejména užití nekalých obchodních praktik, a to klamavých i agresivních, a další závažná porušení informačních povinností tímto zákonem stanovených, zjištěných v průběhu předváděcích akcí a při následném uzavírání smluv, případně při kontrole smluv, uzavřených se spotřebiteli. Konkrétní výše pokut a podnikatelské subjekty jsou v příloze č. 4 71 Pouliční prodej není tak agresivní praktika, ale i přesto můžou obchodníci oklamat běžného člověka. Je důležité vědět, že z každého prodaného výrobku mají provizi a tudíž od počtu prodaných výrobků se odvíjí jejich finanční odměna, kterou získají. Stráví se zákazníkem nějaký čas, občas mu zalichotí a tím si získají jeho pozornost. Snaží se nalákat zákazníka na nabídku posledních dvou kusů a jedinečné a již nikdy neopakovatelné ceny, pak často dochází k podpisu nevýhodných smluv, nebo k zaplacení příliš vysoké ceny za výrobek, který neodpovídá kvalitě. Opět jsou zde jednoduché rady:

Novela zákona o ochraně spotřebitele,Atlas consulting, spol. s r. o. Dostupné z: Newsletter Právní rádce č. 2/2014, rubrika Zákony, s 1. Dostupné z: http://download.ihned.cz/download/DOT_nwsltr/PravniRadce_2014_2.pdf [2015_04_02] 71 ČOI. Pro média. Tiskové zprávy. Dostupné z: http://www.coi.cz/ [2015_04_02] 70

48

vyhnout se kontaktu s nimi

nepodepisovat smlouvy ani jiné závazky

odmítnout s nimi hovořit, ignorovat je

nezajímat se více o daný výrobek

stát si za svým a opakovat NE

Podvodné emaily využívají podvodníci za účelem získání osobních údajů o majitelích emailových schránek, a tím získání přístupu do ostatních účtů, které využívají. Nejčastějším obsahem jsou zázračné výhry, snadné výdělky, půjčky a investice či bankovní sdělení o změně hesla k internetovému bankovnictví. Je důležité si uvědomit, že bez naší registrace do soutěže, nemůže přijít ani žádná výhra. Banky nikdy nežádají své klienty o změnu hesla pomocí emailů, zásadně používají vnitřní komunikaci v rámci internetového bankovnictví a tak dále. Jedinou účinnou prevencí spotřebitele je nereagovat na tyto emaily, nečíst je a neposílat dále. Mohou obsahovat viry, které získají přístup například k internetovému bankovnictví a tím i k finančním prostředkům. Pokud lidé zadají své osobní citlivé údaje do reakce na podobný podvodný email, pachatelé mohou na ně získat například půjčky či jiné služby a výrobky. Ovšem úhrada za služby či výrobky a půjčky vždy budou adresovány pravým nic netušícím majitelům těchto údajů. Ukázka podvodného emailu: „Vaše zákaznické číslo ze dne 15. 06. 2012 Gratulujeme Vám, uživateli se zákaznickým číslem 246218, tímto emailem bychom rádi informovali všechny možné výherce!Pokud najdete své číslo na seznamu, znamená to, že jste mezi pár vybranými kandidáty,kteří se mohou zúčastnit finálního slosování o APPLE iMac, iPhone 4S a nejnovější iPad: 1. 312955 2. 246218 3. 59234 Našli jste Vaše číslo? Zúčastněte se nyní finálního slosování kliknutím ZDE. 49

Hodně štěstí! 72“

4.2.2 Mediace Mediace

73

je prostředkem řešení sporů, v případě spotřebitelských sporů, mezi

spotřebitelem a podnikatelem. Probíhá skrze profesionálního prostředníka, mediátora. Pomáhá stranám k lepší vzájemné komunikaci a výhodném řešení spotřebitelských sporů. Výhodou je dobrovolná účast obou stran, soukromí při řešení sporu a kontrola nad tím jak se bude řešit i výsledkem a také výrazné ušetření času i finančních prostředků. Je to neformální proces a proto se každá mediace přizpůsobuje oběma stranám. Během sezení mediátor nehodnotí a ani nenavrhuje žádná řešení, pouze se snaží s účastníky mluvit o nastalých sporech, pracovat s jejich emocemi a společně se dopracovat k řešení. „Typy sporů vhodných pro mediaci: -

Strany, které jsou ve vzájemném vztahu, jsou závislé na vyřešení sporu, protože obě přispěly svým chováním a konáním k vytvoření konfliktu. Pokud to tak není, bude jen na dobré vůli druhé strany, aby udělala něco pro stranu, která se cítí poškozená.

-

Obě strany mají jistý pocit zodpovědnosti za konflikt mezi nimi. Pokud to tak není, strany odmítají jakoukoliv spolupráci.

-

Spor a jeho potenciální řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám. To znamená, že existuje více než jedno či dvě možnosti řešení.

-

Strany jsou spolu schopni komunikovat alespoň na minimální úrovni tak, aby byla možná výměna nových informací.

-

Strany ani jejich právní zástupci nezastávají názor, že ve sporu nutně musí být jedna strana vítězem a druhá poraženým.

-

Obě strany souhlasí s účastí na mediaci. 74“

4.2.3 Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení 75(někdy též arbitráž) je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který lze využít při řešení majetkových sporů a je tím druhou dTest. Spotřebitelská poradna. Dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2015_03_16] Asociace mediátorů ČR. Dostupné z: http://www.amcr.cz/ [2015_03_16] 74 Asociace mediátorů ČR. Mediace. Dostupné z: http://www.amcr.cz/ [2015_03_16] 72 73

50

možností vedle běžného civilního procesu. Rozhodčí řízení je neveřejné, rychlejší, ale často i méně nákladné než klasické soudní řízení. Další výhodou je snazší vykonavatelnost rozhodčího nálezu, díky Newyorské úmluvě z roku 1958, která umožňuje uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více než 140 státech světa. V České republice je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1995. Rozhodčí řízení může mí dvě podoby. První možnost je taková, že rozhodce nebo více rozhodců bude jmenováno stranami pro konkrétní spor (řízení „ad hoc“). Druhá možnost je provádět řízení před institucionálním rozhodčím soudem, založeným na základě zákona (řízení institucionální). „Výhody rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR: -

je jednoinstanční, rychlé a méně formální. Od podání žaloby do vydání rozhodčího nálezu uběhne často pouze několik měsíců nebo dokonce několik týdnů; doručením stranám sporu nabývá rozhodčí nález právní moci a stává se vykonatelným,

-

dobrá vykonatelnost rozhodčích nálezů,

-

výběr rozhodců – na seznamu rozhodců je zapsáno mnoho odborníků ze všech oblastí práva a ekonomiky České republiky i zahraničí

-

rozumné náklady na vedení sporu; poplatek za rozhodčí řízení u tuzemských sporů s předmětem sporu do 50.000.000,- Kč činí 4% z hodnoty sporu, minimálně však 10.000,- Kč; tuzemskými spory se přitom rozumí i takové, v nichž jsou stranami organizační složky zahraničních právnických osob zapsané v českém obchodním rejstříku; ani v případě rozhodování ostatních sporů rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR nedosahuje takových nákladů jako rozhodčí řízení v cizině; detailní informace ke stanovení nákladů rozhodčího řízení naleznete na stránce Sazebníky

-

administrativní zázemí je u Rozhodčího soudu zajištěno činností sekretariátu

-

publikováním řádu v obchodním věstníku je dána možnost všem zájemcům, aby se seznámili s podmínkami řízení před Rozhodčím soudem. 76“

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Co rozhodujeme. Dostupné z: http://www.soud.cz/ [2015_03_16] 76 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Co rozhodujeme. Dostupné z: http://www.soud.cz/ [2015_03_15] 75

51

52

Závěr Každý z nás se v běžném životě dostává do pozice spotřebitele. Někdy se však stane, že naše spotřebitelská práva jsou porušena. Vzhledem k tomu, že ochrana spotřebitelských práv patří mezi základní pravidla současné společnosti, je nutné, aby byla tato ochrana zakomponována do právního řádu státu a současně aby byla možnost při porušení spotřebitelských práv tento stav napravit ke spokojenosti spotřebitele. V rámci této práce byla tedy podchycena oblast ochrany spotřebitelského práva, a to zejména analýzou vydaných soudních rozhodnutí. Dotčená soudní rozhodnutí se vztahují ke konkrétním ustanovením ZoOS, a vzhledem k tomu, že jsou vydaná nejvyššími soudy, jsou závazná i pro další budoucí rozhodování soudů nižší úrovně. Kromě soudního řízení se však spotřebitel může obrátit i na další organizace a orgány, kde je možnost řešit spotřebitelské spory mimosoudně. Zde svou funkci plní Spotřebitelský ombudsman a nevládní organizace. Mezi obecně nejznámější patří organizace dTest, na kterou se obrací mnoho poškozených spotřebitelů. Mnoho spotřebitelů volí na rozdíl od minulosti v současné době mimosoudní řešení sporu, neboť na rozdíl od běžného soudního řízení je toto rychlejší a lze i předpokládat, že i pro druhou stranu sporu bude toto řešení přijatelnější. Z judikatury, která se k této oblasti vztahuje, která byla v této práci analyzována, je zřejmé, že předmětem soudních sporů je nejčastěji porušení §§ 4, 5 a § 5a ZoOS. Zde je vhodné upozornit na závěry soudu, že při porušení § 4, musí správní orgán nejprve zkoumat v případě, kdy praktika není konkretizovaná přímo v příloze ZoOS jako nekalá, zda se jedná o praktiku klamavou nebo agresivní a až posléze, pokud jí pod tyto dvě posledně jmenované nelze podřadit, ji vyhodnotí jako nekalou. Do oblasti porušení ustanovení § 4 spadají i rozhodnutí soudu související s porušením duševního vlastnictví a ochranné známky. V těchto případech může mít spotřebitel např. dojem, že kupovaný výrobek je jiné kvality, než skutečně je. S tímto druhem praktik se můžeme zejména setkat u „levných“ prodejů na tržnicích, případně při dovozech z Asijských států. Ze závěrů rozsudků, vztahujících se k porušení § 5 vyplývá, že spotřebitel může být poškozen tím, že na základě jednání prodejce učiní takové rozhodnutí, které by běžně neučinil. Z judikátů vydaných v souvislosti s porušením § 5a ZoOS, vyplývá, že významným zásahem do práv spotřebitele, je při obchodní transakci užití agresivní formy prodeje. To se 53

může stát zejména v případech, kdy spotřebitel je vůči prodejci v daném okamžiku znevýhodněn. O diskriminační jednání ve vztahu ke spotřebiteli, se dle analyzovaných judikátů jedná zejména v případech, kdy jeden spotřebitel se ocitne v nevýhodě oproti spotřebiteli druhému. Toto může být například při prodeji služeb obyvateli konkrétní obce, kdy je zvýhodněn při nákupu jízdenek MHD oproti obyvateli s jiným trvalým bydlištěm. K diskriminaci dochází rovněž při zákazu vstupu do zařízení určité sociální skupině (děti, Romové). Vzhledem k absenci vydané judikatury v případě předváděcích akcí (§§20 až 20b ZoOS), je třeba zdůraznit, že zde je nutná k ochraně spotřebitele především prevence. Organizátoři akcí, mají velice dobře vypracované kupní smlouvy na výrobky, které nabízejí. Jediné co se dá napadnout na těchto akcích, je jejich organizace a informační povinnost dle zákona, kterou často nesplňují. Tudíž v této práci nebylo možné porovnat, zda je vhodnější mimosoudní či soudní řešení spotřebitelských sporů s organizátory předváděcích akcí. Cílem této práce bylo porovnání variant řešení spotřebitelských sporů, a to na úrovni soudní i mimosoudní. Jak z práce vyplynulo, jsou soudně řešena zejména práva spotřebitele týkající se nekalých a agresivních obchodních praktik a reklamací vad výrobků nebo služeb. Týká-li se ochrana spotřebitele předváděcí prodejní akce nebo podomního prodeje, jsou tyto spory řešeny zejména mimosoudně. Jak již bylo ale zdůrazněno, je v těchto případech nejdůležitější prevence, na níž je kladen důraz především nevládními, ale i vládními organizacemi pro ochranu spotřebitele. Provedenou analýzou řešení spotřebitelských sporů bylo zjištěno, že odlišnost jejich řešení spočívá v konkrétním porušení ochrany spotřebitele. Zde však musím uvést, že mnohdy záleží na postavení spotřebitele a to zejména s ohledem na jeho věk, vzdělání, aktuální psychický a fyzický stav a schopnost racionálního uvažování. Nejvíce ohroženou skupinou jsou dle mého názoru senioři. Zde bych pokládala za prioritní, aby naše společnost tuto sociální skupinu více chránila.

54

Seznam použité literatury: Bibliografie 1. KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů. Vybrané otázky právní úpravy. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1262-4 2. ÚZ č. 1030 Ochrana spotřebitele. Ostrava: Sagit, 2014. ISBN 978- 80-7488- 056-8 3. VEČEŘA J., Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii, Praha: Leges, 2013, s. 210; ISBN 978-80-87576-34-2

Právní předpisy 4. ČESKO. Zákon č. 89/2012 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník (občanský zákoník). In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33 s 1026- 1368. Dostupný také

z:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=89~2F2012&rpp=15#seznam [2014_10_05] 5. ČESKO. Zákon č. 634/1992 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 130, s 3811-3816. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40431&nr=634~2F1992&rpp= 15#local-content [2015_02_25] 6. ČESKO. Zákon č. 64/1986 ze dne 20. října 1986 O České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů České republiky. 1986, částka 22, s 478- 481. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=37128&nr=64~2F1986&rpp=1 5#local-content [2015_02_25] 7. EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: Úřední věstník Evropské unie. 2011, L304/64. Dostupný také z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF [2015_04_25] 55

8. EVROPSKÁ UNIE. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). In: Úřední věstník Evropské unie. 2004, L364/1. Dostupný také z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2004:364:0001:0011:CS:PDF [2015_04_25]

Internetové zdroje 9. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/[2015_02_25] 10. Česká obchodní inspekce. Dostupné z: http://www.coi.cz/ [2015_02_25] 11. Evropské

spotřebitelské

centrum

ČR.

http://www.evropskyspotrebitel.cz/

[2014_12_03] 12. Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/ [2014_12_03] 13. Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem. Dostupné z: http://www.khsusti.cz/ [2014_12_03] 14. Státní

veterinární

správa.

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/svs/portal

[2014_12_03] 15. Státní správa. Adresář živnostenských úřadů. Dostupné z: http://www.statnisprava.cz/rstsp/adresar.nsf/i/12212 [2014_12_03] 16. Celní správa. ČR dostupné z: https://www.celnisprava.cz/cz/Stranky/default.aspx [2014_12_03] 17. Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Dostupné z: http://www.cuzzs.cz/cs/ [2014_12_03] 18. Česká národní banka. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/index.html [2014_12_03] 19. Státní úřad pro kontrolu léčiv. Dostupné z: http://www.sukl.cz/ [2014_12_03] 20. Energetický regulační úřad. Dostupné z: http://www.eru.cz/cs/ [2014_12_03] 21. Český telekomunikační úřad. Dostupné z: http://www.ctu.cz/ [2014_12_03] 22. Sdružení českých spotřebitelů. Dostupné z: http://www.konzument.cz/ [2014_12_03] 23. dTest, o.p.s. dostupné z: https://www.dtest.cz/ [2014_12_03]

56

24. Asociace

občanských

poraden.

Dostupné

z:

http://www.obcanskeporadny.cz/

[2014_12_03] 25. Sdružení obrany spotřebitelů- Asociace. Dostupné z: http://www.asociace-sos.cz/ [2014_12_03] 26. Ústecký kraj.Vyhlášky regulující podomní prodej. Dostupné z: http://www.krustecky.cz/ [2015_01_16] 27. Asociace mediátorů ČR. Dostupné z: http://www.amcr.cz/ [2014_12_03] 28. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Co rozhodujeme. Dostupné z: http://www.soud.cz/ [2014_12_03] 29. Novela zákona o ochraně spotřebitele,Atlas consulting, spol. s r. o. Dostupné z: Newsletter Právní rádce č. 2/2014, rubrika Zákony, s 1. Dostupné z: http://download.ihned.cz/download/DOT_nwsltr/PravniRadce_2014_2.pdf 30. Evropská unie. Evropská komise. Dostupné z: ec.europa.eu/justice/consumermarketing/index_cs.htm [2015_02_22] 31. Smlouvy o fungování Evropské Unie. Konsolidované znění. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=CS [2015_02_22] 32. Evropská komise, GŘ pro spravedlnost. Pokyny GŘ pro spravedlnost. Dostupné z: ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/crd_guidance_cs.pdf [2015_02_22] 33. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Pokyny ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů (publikováno 10. listopadu 2014). Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument154294.html [2015_02_22] 34. Evropská unie. EUR-lex. Spolupráce mezi zeměmi EU při ochraně spotřebitele. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1424604748079&uri=URISERV:l32047 [2015_02_22] 35. Evropský spotřebitel. Legislativa. Evropské předpisy. Dostupné z: http://www.evropskyspotrebitel.cz/ [20150_02_25] 36. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF [2015_02_25]

57

37. Ministerstvo vnitra ČR. Sbírka zákonů ČR. Dostupné z: aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu [2015_02_22] 38. MPO. Ochrana spotřebitele. Ochrana před nekalými praktikami- OECD. Dostupné z: www.mpo.cz/dokument11675.html [2015_01_15] 39. MPO. Ochrana spotřebitele. Mimosoudní řešení sporů- projekt ADR. Dostupné z: http://www.mpo.cz/ [2015_03_17] 40. Parlamentní listy. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vladaprojedna-mimosoudni-reseni-spotrebitelskych-sporu-353098 [2015_03_17]

58

Přílohy Příloha č. 1

Kontakty na spotřebitelské organizace Publikováno: 21. 8. 2014 Autor: odbor 42100 Adresář vybraných spotřebitelských organizací aktualizace kontaktních údajů k 15. 8. 2014.

dTest, o.p.s. Černomořská 419/10, 101 00 Praha 10 Vršovice www.dtest.cz [email protected] tel.: 241404922 fax: 241406533 Martin Černý

Sdružení českých spotřebitelů Pod Altánem 99/103, 100 00 Praha 10 Strašnice www.konzument.cz [email protected] tel.: 261263574 Ing. Libor Dupal, Ing. Libor Novák

Asociace občanských poraden Sabinova 3, 130 00 Praha 3 www.obcanskeporadny.cz [email protected] tel.: 284019220 Mgr. Stanislav Skalický

Občanské sdružení pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitele Trnavského 2392, 738 01 Frýdek Místek 1

[email protected] mobil: 602382424 Ing. David Pešek

Generation Europe Vratislavova 59/5, 128 00 Praha 2 www.generationeurope.cz info@generationeurope.cz tel./fax: 234697965 Bc. Petr Jakubíček

Spotřebitel net Bělehradská 118, 120 00 Praha 2 www.spotrebitel.net [email protected] tel./fax: 222516521 Ylona Skálová

Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska Střelniční 8/75, 702 00 Ostrava www.sosmsk.cz reichelova@sosmsk.cz tel./fax: 596111252 Marcela Reichelová

Sdružení obrany spotřebitelů Asociace Mečová 5, 602 00 Brno www.asociacesos.cz [email protected] tel./fax: 542210778 Gerta Mazalová

Západočeské sdružení obrany spotřebitelů Majerova 1904/4, 301 00 Plzeň www.spotrebitele.org [email protected]

2

PORADNA: Po a Čt 15 17 hod. tel.: 721 950 386 tel.: 721 950 431 tel.: 721 950 432 JUDr. Václav Havlík

3

Příloha č. 2

Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy: Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran. Podle ustanovení § 262 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná (odstavec 1/). Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku (odstavec 4/). Podle ustanovení § 55 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odstavec 1/). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odstavec 2/). Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Nepřípustná jsou podle ustanovení § 56 odst. 3 obč. zák zejména smluvní ujednání, která: 1

a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoliv, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. Podle ustanovení § 269 odst. 2, věty první, obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Není sporu o tom, že smlouva o propagaci reklamní plochy popsaná v tomto stanovisku je spotřebitelskou (adhézní) smlouvou, jejíž obsah není výsledkem jednání stran, ale byl dodavatelem (ve sporech žalobcem) vzhledem k jeho postavení silnější strany v daném právním vztahu – vyjma identifikace plochy a ceny plnění – určen předem, aniž by spotřebitel (ve sporech žalovaný) měl možnost jej ovlivnit (§ 52 odst. 1, 2, 3 obč. zák.). Smlouva o propagaci reklamní plochy je inominátním kontraktem (§ 269 odst. 2, věta první, obch. zák.). O smlouvu o dílo nejde proto, že vymezený předmět – nabídka plochy k reklamním účelům umístěním údajů a informací na internetovém serveru (pasivní inzerce) – 2

nesplňuje kritéria díla ve smyslu § 536 odst. 2 obch. zák. Nelze uvažovat ani o typu mandátní smlouvy, neboť umístění údajů a informací na internetovém serveru dodavatele není jednáním mandatáře jménem mandanta (§ 566 odst. 1 obch. zák.).Pro obchodní závazkové vztahy spadající do kategorie typových a fakultativních obchodů, jejichž stranou je osoba, která není podnikatelem, se použijí ustanovení občanského zákoníku a zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch strany, která není podnikatelem (srov. § 262 odst. 4 obch. zák., § 52 a násl. obč. zák.).Určité ujednání ve spotřebitelské smlouvě je neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. tehdy, pokud v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.), přičemž v § 56 odst. 3 obč. zák. je uveden příkladný výčet takových ujednání 77. 78 K otázce platnosti dohody o místní příslušnosti uzavřené podle § 89a o. s. ř. se Nejvyšší soud vyjádřil ve stanovisku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011. Tam přijal a odůvodnil závěr, podle kterého „obchodní věcí“ ve smyslu ustanovení § 89a o. s. ř. se rozumí i věc, ve které je předmětem sporu plnění ze závazkového vztahu, který se řídí obchodním zákoníkem (jen) proto, že smluvní strany závazkového vztahu uzavřely dohodu podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. nebo proto, že tak bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu určuje ustanovení § 261 odst. 3 obch. zák. Prorogační doložka ve spotřebitelské smlouvě, která nebyla sjednána individuálně a která zakládá místní příslušnost soudu, jenž se nachází v blízkosti sídla dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.), jak z hlediska územního, tak i dopravních možností, odporuje ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. tehdy,

Ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. byl do českého právního řádu implementován čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Z toho plyne povinnost soudu vykládat i § 56 odst. 1 obč. zák. tak, aby bylo dosaženo cíle sledovaného jeho unijní předlohou, tj. aby byla spotřebitelům poskytována ochrana před nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách alespoň v rozsahu uvedenou směrnicí předvídaném. 78 Srov. Soudní dvůr Evropské unie – rozsudek ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11 : Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že: - pojem „významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Stejně tak by za tímto účelem mělo být přezkoumáno právní postavení, v jakém se daný spotřebitel nachází s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici pro zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí; - za účelem zodpovězení otázky, zda je způsobena nerovnováha „v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. 77

3

jestliže v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.

4

Příloha č. 3

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR MIMOSOUDNÍ ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ HODNOCENÍ

PILOTNÍ

FÁZE

PROJEKTU

PRO

MIMOSOUDNÍ

ŘEŠENÍ

SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ Východiska projektu -

předpisy ES - Doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998 o zásadách

platných pro orgány odpovědné za mimosoudní vyrovnání spotřebitelských sporů, Doporučení Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou -

dobrovolná účast obou stran na řešení spotřebitelského sporu

-

3 pilíře řešení – poskytnutí informací a doporučení, mediace, rozhodčí řízení Institucionální a organizační zajištění Ministerstvo průmyslu a obchodu jako realizátor a gestor projektu v souladu se

zákonem č. 2/1969 Sb. § 13, odst. 1, písm. c) Spolupracující instituce – Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, Hospodářská komora České republiky, Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře České republiky , zástupce spotřebitelských organizací, Asociace mediátorů České republiky Platforma MPO – poradní orgán ministerstva pro řízení projektu, sekretariát projektu Projekt byl realizován: 22 kontaktních míst (14 Hospodářská komora ČR, 8 nevládní spotřebitelská sdružení) 45 mediátorů splňujících kvalifikační a odborné podmínky 59 rozhodců splňujících kvalifikační a odborné podmínky Výsledky projektu

3.1. HODNOCENÍ CELKOVÝCH DAT

1

Od dubna 2008 do konce roku 2009 bylo přijato a řešeno celkem 2 370 podnětů. Ze statistických údajů projektu vyplývá, že bylo podáno v průměru měsíčně 113 podnětů

Mediací

%

Rozhodčím řízením

%

Nesoučinností protistrany

2008

1077 862 320 7,1

492

7,1

49

5,6

1

2009

1293 1228 374 0,5

771

2,8

83

6,8

0

Celkem 2370 2090 694 3,2 1263 0,4 132 6,3

1

Rok

%

Kvalifikovanou radou

Uzavřené případy

Řešeno případů

k řešení spotřebitelského sporu. V průměru bylo měsíčně vyřešeno 99 případů.

Z celkových výsledků je patrné, že bezmála 40 % všech případů v rámci projektu vyřešeno s použitím dvou pilířů – poskytnutí kvalifikované rady a mediací. Tento trend byl vykazován v průběhu celé pilotní fáze projektu. Výsledky ukazují stabilní schopnost systému řešit spor dosažením dohody mezi stranami bez nutnosti soudní cesty. Anketa, provedená na kontaktních místech ukázala, že 83 % respondentů považuje mimosoudní řešení sporů za vhodnou cestu. Z uvedeného je možné učinit závěr, že značná část spotřebitelských sporů vzniká z důvodu neznalosti práv ze strany spotřebitelů nebo z důvodu nesprávné interpretace těchto práv ať na straně spotřebitelů tak i podnikatelů.

2

K úspěšnému řešení sporů přispělo i využití mediace. Průběh projektu ukázal, že zpočátku nebyl o mediaci žádný zájem, postupně se však tato forma začala postupně využívat. Z celkem 132 mediací bylo úspěšně dohodou uzavřeno 106 mediací tj. 80,3 %, pouze 26 mediací tj. 19,7 % nedospělo k dohodě stran. Tyto výsledky ukazují, že mediace je vhodnou formou pro mimosoudní řešení. Na druhou stranu je nutné konstatovat, že i přes úspěšnost je podíl této formy na celkovém počtu řešených podání nízký. Důvodem pro tuto skutečnost může být to, že v ČR neexistuje právní úprava mediace v netrestních věcech využitelná i v mimosoudním řešení spotřebitelských sporů a dále také skutečnost, že občané o této formě řešení sporů nemají dostatek informací. Tento závěr podporuje i výsledek ankety, kterou provedlo MPO spolu s kontaktními místy Hospodářské komory ČR a spotřebitelských organizací. Z 390 respondentů ankety celkem 35 % uvedlo, že v případě formy mediace nemá dostatek informací. (viz příloha č.1) Rozhodčí řízení, jako jedna z možných forem řešení spotřebitelského sporu bylo využito v hodnoceném období pouze 1x (evidován uzavřený případ). Hlavním důvodem pro dosud sporadické využití této formy podle výsledku ankety je nedostatek informací o této formě řešení. Tento důvod uvedlo 49 % respondentů. Celkem 15 % respondentů uvedlo, že důvodem pro nevyužití je placení poplatku a rovněž 15 % uvedlo, že jim tento postup připadá shodný se soudním řízení. Podle poznatků MPO i pracovníků kontaktních míst může mít vliv na odmítavý přístup k rozhodčímu řízení i medializace negativních zkušeností s touto formou řízení. Celkem 60 procent podnětů nebylo řešeno z důvodu nesoučinnosti protistrany. Pro úplnost je nutné uvést, že do této kolonky sledování spadají nejen případy, kdy protistrana, ve většině případů podnikatel, výslovně odmítne účast nebo se nevyjádří ve lhůtě do 15 dnů, ale i případy, kdy podnikatel jednání se spotřebitelem nebo kontaktním místem uskuteční, avšak shledá požadavek spotřebitele zjevně neoprávněný nebo nabídne řešit spor mediací nebo rozhodčím řízením, ale druhá strana tento požadavek neakceptuje apod. 3.2. Hodnocení podle předmětu sporu VÝROBKY

1720

72,6 %

SLUŽBY

587

24,8 %

FINANČNÍ SLUŽBY

63

2,6 %

3

CELKEM

2370

Zdroj: informační systém ADR, Hospodářská komora Z hlediska výrobků a jejich druhů převažovaly obuv, elektronika, elektrické spotřebiče, mobilní telefony, oděvy, auto-moto, potřeby pro domácnost – hobby, nábytek. V oblasti služeb byly nejčastější podněty na stavební služby, cestovní služby a pohostinství, služby spojené s bydlením a dodávkou energií. Z finančních služeb se jednalo o pojištění, úvěry včetně na bydlení, ale vyskytovaly se podněty i na vkladové a spořící produkty, cenné papíry.

REKLAMACE

ODSTOUPENÍ

187

50,1 %

87

37,4 %

56

6,6 %

40

5,9 %

OD

SMLOUVY NÁHRADA ŠKODY

JINÉ

CELKEM 370 Zdroj: informační systém ADR, Hospodářská komora Z hlediska hlavního důvodu pro vznik spotřebitelského sporu jsou nejčastější reklamace vad výrobků, resp. Nevyřízení reklamace ke spokojenosti spotřebitelů. Následuje problematika požadavku odstoupení od smlouvy, především pak z důvodu neplnění smlouvy, nekvalitního plnění apod. Tyto dvě základní oblasti tvoří téměř 90 % sporů. Podle právní úpravy mohou být tyto spory rozhodovány a řešeny pouze soudní cestou. Žádný jiný orgán nemá oprávnění spor rozhodnout. 3.3 HODNOCENÍ PODLE FOREM PODÁNÍ

ELEKTRONICKY 109

4

46,8 %

OSOBNĚ 97

42,1%

72

7,2 %

POŠTOU

TELEFONICKY

3,9% 2

CELKEM 370 ZDROJ: INFORMAČNÍ SYSTÉM ADR, HOSPODÁŘSKÁ KOMORA Nejčastěji byly podněty podávány elektronicky a osobně návštěvou na kontaktním místě. Tato skutečnost je podpořena i výsledkem ankety, kdy 54 respondentů upřednostňuje elektronickou formu, 30 % osobní návštěvu. Nejméně podporovanou formou byl telefonický kontakt. 3.4. HODNOCENÍ ÚZEMNÍHO UŽITÍ PROJEKTU

Oblast

Počet případů

Praha HK + NNO

644

Ostrava

388

HK + NNO

Brno HK + NNO České Budějovice

287 HK + NNO

211

HRADEC KRÁLOVÉ

169

HK + NNO Plzeň HK

160

Zlín

101

HK

Ústí nad Labem

HK

88

Liberec

HK

73

Olomouc

HK + NNO

72

Jihlava HK

48

Pardubice

HK

47

Sokolov

HK

43

Znojmo

NNO

32 5

Hodonín

HK

6

Uherský Brod NNO

1

Celkem

2 370

Zdroj: informační systém ADR, Hospodářská komora Pozn. NNO – nevládní neziskové organizace Nejčetněji byly podněty k projednání podávány v hlavním městě praze, v ostravě, brně, českých budějovicích. V těchto místech bylo podáno 64,5 % všech podnětů. Jedná se o oblasti s vyšší koncentrací provozoven obchodu a služeb, s vyšším počtem obyvatelstva. Naopak nejméně podnětů bylo podáno na jižní moravě, pardubicku, jihlavsku. Hodnocení organizačního zajištění Pro zajištění fungování projektu bylo vytvořeno 22 kontaktních míst. Jedná se o 14 informačních míst Hospodářské komory a 8 informačních míst nevládních spotřebitelských organizací. Z hlediska jejich dostupnosti je možné konstatovat, že jsou umístěna ve všech krajích ČR a v některých menších regionech (Znojmo, Uherský Brod). Zejména v exponovaných krajích (Praha, Ostrava, Brno) působí jak kontaktní místo Hospodářské komory, tak i nevládní spotřebitelské organizace. Počet případů řešených těmito kontaktními místy ukazuje na vhodnost takovéhoto zdvojení. Na kontaktních místech se problematikou mimosoudního řešení sporů zabývá 1 - 2 pracovníci. Jedná se o pracovníky s minimálně středoškolským vzděláním, převažuje počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Na více než polovině kontaktních míst působí pracovníci s právním vzděláním, v případě pracovníků s jiným druhem vzdělání všichni absolvovali odpovídající vzdělávání v problematice spotřebitelských práv. Většina pracovníků se touto otázkou zabývá již delší dobu a má odpovídající praxi v této oblasti. ZÁVĚR Pilotní fáze prokázala

potřebu

existence

alternativního

způsobu řešení

spotřebitelských sporů mimosoudní cestou. Výsledky za necelé dva roky fungování projektu ukázaly jeho opodstatněnost. Celkových 40 % vyřešených sporů představuje velmi pozitivní výsledek. Za stanoveného předpokladu dobrovolné účasti, je možné dovodit skutečnost, že je 6

zde potřeba ale i ochota spotřebitelů a podnikatelů systém využívat. O tom svědčí i skutečnost, že pravidelně měsíčně je podáno více než 100 podnětů k řešení a také výsledek provedené ankety u 390 respondentů tomu odpovídá, neboť systém mimosoudního řešení sporů má více než 80 % podporu. Dalším pozitivním přínosem systému je jeho rychlost. Vyřízení podnětu od jeho podání do ukončení trvá v průměru 60 dnů. Naproti tomu je délka soudního řízení do vydání konečného rozsudku počítána ve více než 12 měsících 79 ). Motivačním prvkem pro jeho užívání je také nízká finanční náročnost pro obě strany sporu. Projekt prokázal, že je schopen reálně přispět ke snížení počtu případů řešených soudem a tím vytvoření příznivějších podmínek pro snížení jejich zatížení. Pozitivní výsledky projektu potvrdily také skutečnost, že řada sporů mezi podnikateli a spotřebiteli vzniká na základě neznalosti práv a povinností nebo na základě jejich nesprávné interpretace. Tyto skutečnosti mohou vést ke zbytečně podaným žalobám a soudním jednáním, přestože v principu pro vyřešení postačí pouhé vysvětlení a doporučení ze strany pracovníka kontaktních míst. Projekt rovněž potvrdil vhodnost mediací pro řešení sporů. Přestože mediace v netrestních věcech není dosud legislativně upravena, výsledek s 80 % úspěšností mediací při dosažení dohody ke spokojenosti stran je povzbuzujícím ukazatelem. Systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů přispívá z celospolečenského hlediska také ke kultivaci tržního prostředí, k rozvoji dobrovolných samoregulativních opatření na straně podnikatelských subjektů. V neposlední řadě má také vliv na hodnocení a důvěru občanů – spotřebitelů v trh a jeho fungování.

Podle údajů uvedených Ministerstvem spravedlnosti v důvodové zprávě k návrhu zákona o mediaci v netrestních věcech (návrh ze dne 6.10.2009) činila průměrná doba soudního řízení v občanskoprávních záležitostech cca 16 měsíců. 79)

7

Příloha č. 4

Přehled nejvyšších pokut uložených ČOI za tzv. předváděcí akce v období od 1. 1. do 31. 12. 2014 Přehled subjektů nabízejících výrobky a služby prostřednictvím předváděcích akcí, kterým byly uloženy Českou obchodní inspekcí za porušení povinností stanovených obecně platnými právními předpisy v období 1. 1. – 31. 12. 2014 pokuty nejméně ve výši 100 000 Kč: Datum nabytí

IČ

Kontrolovaný subjekt

1 500 000

24841994

HOME TECH, s.r.o.

29. 1. 2014

1 500 000

01391950

Aqua Activity, s.r.o.

29. 4. 2014

1 000 000

24283193

Your Time, s.r.o.

3. 6. 2014

1 000 000

27275191

TZ Transport, s.r.o.

15. 11. 2014

1 000 000

25460609

IMIS, s.r.o.

13. 12. 2014

700 000

27275191


23. 12. 2014

500 000

01846523

Balamia, s.r.o.

9. 8. 2014

500 000

28134532

Logimex eko, s.r.o

5. 5. 2014

500 000

01516833 HOCKINSON CONSULT ENTERPRISE, s.r.o.

11. 11. 2014

500 000

88220427

David Zauer

22. 11. 2014

500 000

01846523

Balamia, s.r.o.

5. 2. 2014

450 000

26276186

NIKAL, s.r.o.

31. 3. 2014

400 000

24153991

i-Rest finance, s.r.o.

25. 2. 2014

400 000

24283193

Your Time, s.r.o.

11. 11. 2014

400 000

24205397

Sweet Lucky, s.r.o.

21. 10. 2014

400 000

28917804

CENTRAL MARKETS a SERVICE, s.r.o.

19. 8. 2014

350 000

24841994

Beck Czech, s.r.o.*)

18. 1. 2014

300 000

01846523

Balamia, s.r.o.

26. 7. 2014

300 000

29043522

Endemos distribution, s.r.o.

25. 10. 2014

300 000

24283193

Your Time, s.r.o.

11. 11. 2014

250 000

29043522


29. 7. 2014

Výše pokuty

1

právní moci

250 000

01391950


1. 11. 2014

250 000

24841994

HOME TECH, s.r.o.

7. 10. 2014

250 000

24851442

NO STRESS, s.r.o.

11. 1. 2014

250 000

02666499

Senior Fusion, s.r.o.

28. 10. 2014

250 000

01391950


9. 9. 2014

250 000

02666499


21. 10. 2014

250 000

02666499


21. 10. 2014

250 000

02666499


29. 10. 2014

250 000

01519964

SPOKOJENÁ DOMÁCNOST, s.r.o.

29. 10. 2014

250 000

28134532

Logimex eko, s.r.o.

14. 6. 2014

250 000

01391950


5. 11. 2014

230 000

27415384

BECK REISEN, s.r.o.

14. 4.2014

200 000

01519964


9. 9. 2014

200 000

02030438

Fontisol perfect style, s.r.o.

2. 9. 2014

200 000

01391950


7. 10. 2014

200 000

27415384

BECK REISEN, s.r.o.

27. 6. 2014

200 000

28857364

ATASCADERO, s.r.o.

22. 1. 2014

200 000

88220427

David Zauer

19. 4. 2014

200 000

02666499


28. 10. 2014

200 000

25460609

IMIS, s.r.o.

12. 11. 2014

200 000

01519964


13. 12. 2014

200 000

24205397

Sweet Lucky, s.r.o.

9. 9. 2014

200 000

01516833 HOCKINSON CONSULT ENTERPRISE, s.r.o.

4. 11. 2014

200 000

01391950


14. 6. 2014

180 000

01519964


30. 9. 2014

150 000

01519964


29. 7. 2014

150 000

28621280

PNEUBOTKY, s.r.o.

7. 10. 2014

150 000

28403398

Happy Baby, s.r.o.

11. 10. 2014

150 000

02666499


4. 11. 2014

150 000

01391950


13. 8. 2014

150 000

25460609

IMIS, s.r.o.

25. 11. 2014

150 000

28621280

PNEUBOTKY, s.r.o.

23. 12. 2014

2

150 000

01519964


23. 12. 2014

150 000

24841994

BECK EUROPE, s.r.o.**)

2. 1. 2014

150 000

01519964


5. 7. 2014

140 000

24209601

R + P, s.r.o.

26. 8. 2014

120 000

02666499


25. 10. 2014

110 000

01519964


10. 12. 2014

100 000

28917804

Central Markets & Services, s.r.o.

26. 8. 2014

100 000

29043522


30. 9. 2014

100 000

02030438


29. 7. 2014

100 000

02030438


20. 5. 2014

100 000

28621280

PNEUBOTKY, s.r.o.

11. 8. 2014

100 000

27275191


4. 11. 2014

100 000

24209601

R + P, s.r.o.

23. 10. 2014

100 000

28403398

Happy Baby, s.r.o.

11. 10. 2014

100 000

24841994

Beck Czech, s.r.o.*)

9. 9. 2014

100 000

02611996

Breuxa, s.r.o.

1. 7. 2014

100 000

27415384

BECK REISEN, s.r.o.

12. 5. 2014

100 000

01519964


5. 8. 2014

100 000

29043522


19. 8. 2014

100 000

24205397

Sweet Lucky, s.r.o.

16. 9. 2014

100 000

1391950


15. 4. 2014

100 000

1391950


2. 9. 2014

100 000

24205397

Sweet Lucky, s.r.o.

9. 9. 2014

100 000

1391950


14. 10. 2014

100 000

1391950


14. 10. 2014

100 000

2030438


14. 10. 2014

100 000

2030438


14. 10. 2014

100 000

2030438


21. 10. 2014

100 000

2666499


21. 10. 2014

100 000

2666499


21. 10. 2014

100 000

2666499


29. 10. 2014

100 000

1519964


29. 10. 2014

3

100 000

1519964


29. 10. 2014

Poznámky: *) Beck Czech, s.r.o., 9. ledna 2013 změnila název na Czech Europe, s.r.o., a od 14. srpna 2013 podniká pod názvem HOME TECH, s.r.o. **)Beck Europe, s.r.o., dříve Beck Czech,s.r.o., nyní HOME TECH, s.r.o. Pokuty uvedené v tabulce, které nabyly právní moci v průběhu 1. pololetí 2014, byly ve většině případů uloženy za porušení právních předpisů, zjištěná při kontrolách v roce 2013.

Opakovaně byly Českou obchodní inspekcí pokutovány v průběhu roku 2014 nejméně 3 desítky pořadatelů předváděcích akcí, nejčastěji za užívání nekalých obchodních praktik. Další desítky kontrol a řízení zahájených v průběhu roku 2014 nebyly ukončeny nebo rozhodnutí o pokutě nebyla do konce roku pravomocná. Sankce, které nabyly právní moci po datu 1. 1. 2015, budou průběžně zahrnuty do výsledků kontrol za rok 2015. Pokuty byly jednorázově nebo opakovaně uloženy jednotlivým podnikatelským subjektům za více prokázaných porušení povinností, stanovených obecně závaznými právními předpisy v kontrolní pravomoci ČOI. Nejčastěji se jednalo o porušení zákona o ochraně spotřebitele, zejména užití nekalých obchodních praktik, a to klamavých i agresivních, a další závažná porušení informačních povinností tímto zákonem stanovených, zjištěných v průběhu předváděcích akcí a při následném uzavírání smluv, případně při kontrole smluv spotřebiteli již uzavřených.

4

Ochrana spotřebitele

Recommend Documents