Ochrana spotřebitele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Ochrana spotřebitele Bakalářská práce

Autor:

Sabina Kurialová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Břeclav

JUDr. Josef Mužík

Duben, 2014

Prohlášení

Prohlášení: Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Břeclavi, dne 30.04.2014

Sabina Kurialová

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala JUDr. Josefu Mužíkovi za pomoc a cenné rady, které mi byly nápomocné při psaní této bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřená na problematiku ohledně ochrany spotřebitele v České republice. Jelikož je role spotřebitele vnímána jako neperspektivní, cílem této práce je podrobnější seznámení s uvedeným tématem a pomoci čtenáři k lepšímu chápání této problematiky. Práce se zaměřuje na základní pojmy z ekonomického a právního hlediska. Nechybí ani představení nejznámější instituce a organizace, jejichž úkolem je pomáhat při ochraně spotřebitele. Pro názornější chápání rozebírá práce i případy z běžného života spotřebitele, které jsou důkazem, že spotřebitel se nekalému jednání může vyhnout.

Klíčová slova: Ochrana spotřebitele, spotřebitel, užitek, zákony, výrobky

Annotation This thesis is focused on the issues concerning consumer protection in the Czech Republic. Since the role is perceived by consumers as unpromising, the aim of this work is more familiar with this topic and help the reader to a better understanding of these issues. The work focuses on the basic concepts of economic and legal aspects. There is also a presentation of the most famous institutions and organizations whose mission is to help protect consumers. To better understanding of the work and analyzes cases from everyday life of consumers who are proof that the consumer can avoid corrupt practices.

Key words: Consumer protection, consumer, utility, laws, products

Obsah Úvod …………………………………………………………………………………………...6 1. Teorie chování spotřebitele …………………………………………………………….....8 1.1 Historie …………………………………………………………………………………8 1.2 Gossenovy zákony ……………………………………………………………………...8 1.3 Předpoklady racionálního chování spotřebitele ……………………………………......9 1.3.1 Axiom úplnosti srovnání ……………………………………………………….10 1.3.2 Axiom tranzitivity ……………………………………………………………...10 1.3.3 Axiom spojitosti ………………………………………………………………..10 1.3.4 Axiom reflexivity ………………………………………………………………10 1.3.5 Axiom nenasycenosti …………………………………………………………..11 1.3.6 Axiom preference průměru před extrémy ……………………………………...11 1.4 Kardinalistická varianta teorie užitku ………………………………………………....11 1.5 Ordinalistická varianta teorie užitku ……………………………………………….....12 1.5.1 Vlastnosti indiferenčních křivek …………………………………………….....12 1.5.2 Specifické tvary indiferenčních křivek ………………………………………...13 1.5.3 Výměna preference …………………………………………………………….14 1.5.4 Mezní míra substituce ve spotřebě ……………………………………………..14 2. Charakteristika chování spotřebitele na trhu ………………………………………….15 2.1 Příčiny vstupu spotřebitele na trh ……………………………………………………..15 2.2 Užitek a cíl spotřebitele ……………………………………………………………….15 2.3 Omezení rozpočtem …………………………………………………………………...15 2.4 Spotřebitelovo optimum ………………………………………………………………17 2.5 Substituty a komplementy …………………………………………………………….18 2.6 Spotřebitelův přebytek ………………………………………………………………..19 2.7 Účinek důchodu na spotřebitelovo chování …………………………………………..20 3. Ochrana spotřebitele z hlediska platných právních úprav ……………………………21 3.1 Zákony ………………………………………………………………………………...21 3.1.1 Zákon o ochraně spotřebitele …………………………………………………..21 3.1.2 Občanský zákoník ……………………………………………………………...22 4. Institucionální rámec ochrany spotřebitele …………………………………………….30 4.1 Parlament České republiky ……………………………………………………………30 4.2 Ombudsman …………………………………………………………………………...30

4.2.1 Ombudsmanovi pravomoci …………………………………………………….30 4.3 Ministerstvo průmyslu a obchodu …………………………………………………….31 4.4 Státní dozorové organizace …………………………………………………………...31 4.5 Česká obchodní inspekce ……………………………………………………………..32 4.6 Státní zemědělská a potravinářská inspekce ………………………………………….32 4.7 Orgány veterinární správy ………………………………………………………….....33 5. Občanské spotřebitelské organizace …………………………………………………….33 5.1 Spotřebitelský poradní výbor ……………………………………………...................34 5.2 Sdružení obrany spotřebitelů České republiky ………………………………………..34 5.3 Spotřebitel.cz ……………………………………………………………………….....36 5.4 Občanské sdružení spotřebitelů TEST Praha ……………………………………........36 5.5 Centrum spotřebitelsko – podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč ………………………………………………………………………………….......37 5.6 Sdružení českých spotřebitelů Praha ……………………………………………….....37 5.7 Asociace občanských poraden - Praha ……………………………………………......37 5.8 Koalice občanských spotřebitelských aktivit ČR (KOSA) …………………………...38 5.9 Česká společnost pro jakost ………………………………………………………......38 6. Analýza konkrétních případů …………………………………………………………...39 6.1 Analýza předváděcích akcí ……………………………………………………………39 6.2 Zásilkové společnosti ………………………………………………………………....44 Závěr.......................................................................................................................................49

Úvod Věc ochrany spotřebitele je a bude stále velmi aktuální a sledované téma. Lidé se jako podnikatelé na straně jedné, nebo jako spotřebitelé na straně druhé, každý den ocitají v situacích, které patří do této problematiky. Ochrana spotřebitele je tedy otázka dotýkající se bez rozdílů nás všech. Ochranu spotřebitele představuje soustava institucí, zákonů, spotřebitelských organizací a aktivit, které pronikají celou naší společností. Problematika ochrany spotřebitele zahrnuje oblasti od politiky, ekonomiky, výzkumu, zkoušek a testování až po vlastní aktivní konání občanů. Ochrana spotřebitelů v České republice není stále na takové úrovní jakou ji mají jiné členské státy Evropské unie, které jsou v tomto ohledu mnohem vyspělejší, co se týká vědomostí týkajících se práv a povinností spotřebitelů. Činnost občanů a spotřebitelských institucí není příliš propracovaná a spotřebitelé by mohli být o něco aktivnější. Česká republika sladila převážnou většinu právních předpisů tak, aby se staly vyhovujícími podle standardů Evropské unie. Tento čin vedl k posílení legislativního chránění spotřebitelů. Úroveň ochrany spotřebitelů není závislá jen na předpisech a ustanoveních, je důležité rovněž aktivní podílení se občanů každého státu na propojování občanských spotřebitelských institucí a veřejného sektoru. Dost podstatná je míra možností odvolat se na právo. Obsahem teoretického dílu bakalářské práce je pohled do historie teorie spotřebitele. Jsou v ní popsány předpoklady vycházející z chování spotřebitele na trhu a faktory ovlivňující, jak se spotřebitel na trhu rozhoduje. Obsahuje i rozlišné stanoviska, jež různě nahlíží na spotřebitelovo chování ve spojitosti s teorií užitku. Podstatným dílem práce je náhled do české legislativní úpravy ochrany spotřebitele. Krom uvedení nejpodstatnějších zákonů jsou vysvětleny i funkce a vliv Parlamentu ČR, ombudsmana a ministerstev, kteří jsou institucionálním rámcem ochranu spotřebitele. Teoretickou část uzavírá představení činností dobrovolných spotřebitelských organizací, které působí na území našeho státu. V praktické části práce jsou rozebrány případy z běžného života spotřebitelů, při kterých dochází k porušování jejich práv. Jsou zde k nalezení ukázky, ve kterých k takovému porušení došlo. Je nastíněno, jakým způsobem v těchto případech podnikatel klamal spotřebitele a možnost o následné obrany, která vychází z platné právní úpravy. Jedná se o použití agresivní a nekalé praktiky během prezentační akce výrobků pořádaných především pro seniory. Odlišným příkladem je pak uvedení do problematiky zásilkových společností, které 6

telefonicky prodají produkt jeden a posílají a fakturují následně další, bez toho, aniž by o to zákazník stál.

7

1. Teorie chování spotřebitele 1.1 Historie Švýcar Daniel Bernoulli kolem roku 1740 se jako první zabýval lidským chováním a rozhodováním. Tak vznikl pojem užitek. Zaobíral se pozorováním hráčů při sázkách a zjistil, že peníze, které mohou prohrát, jsou pro ně cennější, než ty, které mohou vyhrát. Peníze potencionálně vyhrané jim vlastně přinášely menší užitek. Jeremy Bentham, ovlivněný teorií klasické ekonomie Adama Smitha, uvedl pojem užitek do společenských věd. Usiloval o prosazení lidem prospěšných principů do zákonodárství. Neboli zajištění co možná největšímu počtu lidí největší štěstí. Podle principu užitku by se tedy měla celá společnost organizovat. Neoklasický ekonom Angličan William Stanley Jevons se zasloužil o významný pokrok v rozvoji teorie užitku. Slovo užitek aplikoval k osvětlení chování spotřebitele. Dokázal, že lidé racionálně uvažující, se rozhodují na základě mezního užitku jednotlivých statků. Pro utilitaristy v 19. století byl užitek měřitelnou duševní realitou. Vysvětlovali svými pocity zákonitost klesajícího mezního užitku.

1.2 Gossenovy zákony Teorie mezní užitečnosti byla definována Hermannem Heinrichem Gossenem. Hodnotu statku pro něj představoval subjektivní odhad spotřebitele. Mezní užitečnost formuloval jako užitečnost poslední jednotky statku a představil mezní užitečnost jako určující hodnotu statku. Pomocí jím vytvořené teorie chování spotřebitele vysvětlil principy, podle nichž si spotřebitel volí mezi jednotlivými druhy statků. Definoval tři kvantitativní ekonomické principy zvané Gossenovy zákony. Zákon první je zákon klesajících užitků se zabývá nenasytitelnými potřebami. Zjišťuje, že s přibývajícím nasycením spotřebitele klesá užitečnost přinášející další jednotky stejného statku. Zákon druhý je zákon vyrovnání mezních užitků je platné tvrzení o rozumně odůvodněném výběru statku spotřebitelem. Maximalizace celkového uspokojení ze spotřebitelova důchodu nastane tehdy, je-li stejné uspokojení u posledního vydaného dílu, jako u každého získaného druhu zboží. Gossen se domnívá, že spotřebitel vypotřebovává 8

různých statků jen určité množství. Aby dosáhl maxima užitku, je povinen přerušení uspokojování ve chvíli, kdy je stejně intenzivní. Kdyby nastala možnost uspokojení všech potřeb pomoci jednoho spotřebního statku, nebo by spotřebitel mohl získat jednotlivé statky za stejné náklady, můžeme tento stav vyjádřit pomoci rovnice:

MUA = MUB = MUN

(1)

MU se rovná meznímu užitku A, B se je rovno jednotlivým statkům Je-li možné uspokojení potřeb jen různými spotřebními statky, k jejichž získání je potřeba různých nákladů, maximalizace celkového užitku je podmíněno rovností mezních užitků na jednotku cenu, to můžeme zapsat jako:

MUA / PA = MUB / PB = ….. = MUN / PN

(2)

P je cena za jednotku určitého statku Třetí zákon se zabývá velikostí pracovního úsilí člověka vynaloženého k získání statku. Gossen se domníval, že vynaložená práce je příjemná jen do určité míry. Menším uspokojením je každá dodatečná jednotka práce a posléze se začne měnit v nepříjemnou aktivitu s negativním užitkem. Tento zákon tedy tvrdí, že maximalizace celkové užitečnosti člověka z vynakládané práce nastane v okamžiku, kdy je mezní užitečnost statku získaného prací rovna mezní neužitečnosti jeho práce. Tedy člověk má pracovat až do okamžiku vyrovnání se mezního užitku z reálné mzdy s mezní újmou z práce.

1.3 Předpoklady racionálního chování spotřebitele Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek, je ovšem omezen svým důchodem. Užitek je následkem preference spotřebitele. Jednotlivci si vybírají z různých druhů spotřebních košů, tedy z různých druhů statků ty porovnává z hlediska své preference. Spotřebitel volí složení statků podle přínosu užitku. Užitek je funkce množství spotřebovaných statků, které můžeme vyjádřit rovnicí:

U = U (X1, X2, ….. Xn)

(3)

Tuto funkci odvozujeme od spotřebitelových preferencí, které má každý spotřebitel jinak uspořádány. Toto sestavení vyplý22vá z toho, jak moc jsou pro něj jednotlivé statky potřebné.

9

Svérázná spotřebitelova volba vychází z ekonomické teorie zvané axiomy chování spotřebitele, které formulují jeho přednost i uměle vytvořeným souborům statků jinak též spotřebním košům. Axiomy jsou chápány jako nedokazované východiskové věty vědeckých teorií v dané nauce.

1.3.1 Axiom úplnosti srovnání

Toto tvrzení vychází z toho, že spotřebitel je schopen porovnat dva soubory a posléze vybrat jednu ze tří možností: - A je upřednostňováno před B: A > B; - B je upřednostňováno před A: B > A; - A i B je preferováno stejně: A = B.

1.3.2 Axiom tranzitivity

Tvrzení vycházející z předpokladu, že pro každá tři soubory statků A, B a C platí, že je-li soubor A upřednostňován před souborem B a B je upřednostňováno před souborem C, následně je i A upřednostňováno před C. Z toho plyne : A > B + B > C pak i A > C.

1.3.3 Axiom spojitosti

Tento axiom se domnívá, že spotřebitel lpí na zvýšení množství statku A při libovolném malém snížení spotřeby statku B. Změna spotřebovaného jednoho výrobku musí být nahrazena změnou spotřebovaného jiné komodity, pak bude jedinec dosahovat stále stejného celkového užitku.

1.3.4 Axiom reflexivity

Libovolná kombinace statků je tak dobrá, jako je ta stejná. Předpokládáme, že existuje pouze spotřební koš A a sám spotřebitel si určí míru užitku přinášejícího pro daný soubor. Je to banální podmínka existence fce užitku.

10

1.3.5 Axiom nenasycenosti

Obsahuje-li koš A více jednoho zboží než koš B a minimálně stejné množství ostatních zboží jako B, bude pak spotřební koš A upřednostňován před košem B. Axiom vylučuje bytí statků se zápornými preferencemi. Zajišťuje zápornou směrnici indiferenční křivky.

1.3.6 Axiom preference průměru před extrémy

Spotřebitel preferuje ve své spotřebě kombinaci více druhů statků před spotřebou, kdy je jeden statek zastoupen mnohem více než ostatní. Například spotřebitel dává přednost denní spotřebě dvou šálků čaje a dvou lžiček medu před spotřebou pouze čtyř lžiček medu. První čtyři axiomy stačí pro vyjádření uspořádaných preferencí spotřebitele za pomoci funkce užitku.

1.4 Kardinalistická varianta teorie užitku Kardinalistická metoda vychází z toho, že spotřeba je ovlivněna užitkem statků a služeb. Je to přímo měřitelná veličina a je možné rovnou sestrojit křivku celkového a mezního užitku. Užitek tvoří uspokojení, tedy subjektivní potěchu užitečnosti zboží nebo služby. Jedná se o osobní pojem, jelikož co jednomu přináší pocity spokojenosti, potěchy, nebo užitku (kniha, seriál, schůzka s kamarádem), druhému to může být lhostejné. S přibývajícím uspokojováním potřeby narůstá celkový užitek, snižuje se ale mezní užitek. Tato verze teorie užitku je založena na domněnce možnosti přiřazení jednotlivých spotřebních košů s různými číselnými hodnotami. Pro uspořádané preference je možné vytvořit nekonečně mnoho funkcí užitku spotřebitele. Spotřebitel se na trhu chová podle toho, jestli mu spotřební statek přinese větší mezní užitek (MU) než je cena statku (P). Jestli ano, bude zvětšovat svoji spotřebu do okamžiku, kdy nastane následující ustálená situace:

MU = P

(4)

Potřeby spotřebitele nejsou uspokojovány pouze jedním druhem statku. Naplňuje spotřebitelský koš a srovnává užitek každého jednotlivého statku. Porovnává paritu mezních

11

užitků všech spotřebovaných statků vztahujících se k ceně. Spotřebiteli napomůže k odhalení rovnováhy zákon rovnosti mezního užitku:
 




 






(5)



1.5 Ordinalistická varianta teorie užitku

Podle této varianty umí spotřebitel formulovat, kterou situaci si vybere, ale nedokáže zjistit velikost jejího užitku. Dokáže stanovit kladnost a zápornost mezního užitku, pokud se celkový užitek růstem spotřebovaného statku zvětšuje či zmenšuje. Ordinalistické pojetí používá pro odvození poptávkové křivky indiferenční analýzu.

Indiferenční křivka Indiferenční křivka, nebo-li IC (Indiference Curve) znázorňuje množství dvou statků, které mají stejnou úroveň celkového užitku.

Graf 1: Indiferenční analýza

Graf 2: Indiferenční mapa

1.5.1 Vlastnosti indiferenčních křivek

1) křivky mají negativní směrnici, jsou klesající a v návaznosti s axiomem nenasycenosti 2) ve všech bodech indiferenčního obrazu leží nějaká indiferenční křivka, to plyne z axiomu úplnosti srovnání 3) z axiomu preference průměru před extrémy vyplývá konvexnost vzhledem k počátku. 12

1.5.2 Specifické tvary indiferenčních křivek

Nejen že známe standardní indiferenční křivky mající na osách dva žádoucí statky, tedy zboží s kladnou preferencí, ale ještě máme i specifické tvary indiferenčních křivek. Jde o statky nežádoucí, tedy nepotřebné a taky lhostejné, neutrální. Lhostejné statky nejsou nijak vlivné na spotřebitelův užitek, je mu tedy lhostejné množství daného zboží, nebo služby. Statky nežádoucí jsou ty, u kterých se s přibývajícím se množstvím snižuje spotřebitelův užitek.

Graf 3: Zvláštní tvary IC

Graf 4: Zvláštní tvary IC

Graf 5: Zvláštní tvary IC

Graf 6: Zvláštní tvary IC

13

1.5.3 Výměna preference

V reálném životě jde o naprosto běžnou situaci, jelikož zboží a služby jsou kýžené do určitého množství. Následně spotřebitel mění směry svých preferencí. Indiferenční křivka se v jistém bodě láme. Do domnělého bodu zlomu užitek tedy roste a poté klesá. Zóna 1 je s kladnou preferencí a zóna 2 se zápornou (Graf 7: Změna preferencí). Ukázkou výměny preference je například spotřeba cukru, medu nebo jiných sladidel.

Graf 7: Změna preferencí

1.5.4 Mezní míra substituce ve spotřebě

 

∆ ∆

. 

(6)

Mezní míra nahraditelnosti spotřeby (MRSc) je poměr, ve kterém je jedinec ochoten nahrazovat jeden statek za druhý. Beze změny užitku dojde k substituci. Mezní míra substituce ve spotřebě je opačný poměr MU. Statek Y je substituován za statek X, ale celkový užitek zůstává beze změny. Y se pohybuje opačně jako X, to je v rovnici vyjádřeno pomocí znaménka mínus. Rozlišné velikosti MRSc vyjadřují různě preferované statky u jednotlivých spotřebitelů.

14

2. Charakteristika chování spotřebitele na trhu 2.1 Příčiny vstupu spotřebitele na trh

Spotřebitelé vstupují na trh, aby uspokojili své potřeby vycházející z porovnávání cílů s náklady na jejich dosáhnutí. Spotřebitel je ovšem omezován existencí některých faktorů, jako je jeho důchod a časové nebo fyzické omezení. Výsledné rozhodnutí je vycházející z poměru dvou veličin. Jednotlivci srovnávají míru uspokojení přinášenou statkem s náklady za něj vynaložené. Náklady na statek vyjadřují tržní ceny a míru uspokojení vyjadřuje užitek. Spotřebitelovo chování na trhu výrobků a služeb se vysvětluje prostřednictvím dříve již zmiňované kardinalistické a ordinalistické metody.

2.2 Užitek a cíl spotřebitele

Formulovat užitek je možné jako subjektivní pocit vyplývající ze spotřeby jistého statku, nebo služby. Subjektivně je chápáno, že jednotliví spotřebitelé hodnotí uspokojení svých potřeb rozlišně. Poroto je užitek velmi subjektivní veličina závislá na objemu spotřebovaného statku, subjektivním vztahu k určitému statku a kvalitě statku. Dosažení maximálního užitku je elementárním spotřebitelovým cílem.

2.3 Omezení rozpočtem

Jak již bylo zmíněno, velikost spotřebitelova důchodu je pro něj limitující faktor. S důchodem společně je to taky výše ceny statku co spotřebitele při rozhodování omezuje. Například paní Eva není ochotná utratit za snídani více jak 60 Kč. Má ráda míchaná vajíčka a francouzské bagety. Míchaná vajíčka stojí 30 Kč za 100 g a francouzské bagety 10 Kč za kus. První den si dá za celých 60 Kč jen 200 g míchaných vajíček. Druhý den má chuť i na bagety, dá si tedy jen 100 g míchaných vajíček, ale za to k tomu ještě tři kusy francouzských baget. U tohoto případu existuje více kombinací. Paní Eva je omezena nejen částkou 60 Kč, která je pro ni maximálně přípustná k útratě, ale také cenami baget a míchaných vajíček.

15

Rozpočtová linie, nebo také Budget Line je zobrazením maximální dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele při nákupu dvou statků. Tato linie se dá vyjádřit pomoci rovnice: I = PX . X + PY . Y

(7)

PX je cena statku X PY je cena statku Y X vyjadřuje množství statku X Y vyjadřuje množství statku X I je příjmem, pokud spotřebitel vynaložil celý svůj důchod na nákup statků.

Tuto rovnici můžeme znázornit v grafu přímkou:

Graf 8: Linie rozpočtu

Tržní příležitosti představují všechny spotřebiteli cenově dostupné kombinace statků Y a X. Bod J značí celý příjem vynaložený spotřebitelem na statek X a bod H naopak znázorňuje celý disponibilní důchod vynaložený na statek Y. Bude-li spotřebitelův důchod konstantní, bude poměr jejich nahrazování závislý na cenách. Míra mezní substituce ve směně - MRSE

=

míra směnitelnosti dvou statků vzhledem k jejich

tržním cenám při určitém důchodu spotřebitele.  

16

∆ ∆



 

(8)

2.4 Spotřebitelovo optimum

Dosažení maximálního užitku při daném rozpočtovém omezení se považuje za spotřebitelovo optimum. Je to situace, v níž je roven poměr nahrazování jednoho statku druhým poměru, ve kterém můžeme statky směnit na trhu. Tady je platné: MRSC = MRSE

(9)

kde MRSE je míra mezní substituce ve směně a MRSC je míra mezní substituce ve spotřebě.

Grafické znázornění spotřebitelova optima

Spotřebitelovo optimum znázorňujeme graficky jako bod dotyku přímek IC a BL. Můžeme jím znázornit vnitřní řešení ve kterém je linie rozpočtu tečnou indiferenční křivky. Pro optimální kombinaci statků X a Y platí rovnost mezi MRSc a MRSE. Můžeme ji znázornit také jako rohové řešení, ve kterém se BL dotýká IC na jedné z os, kdy spotřebitel preferuje pouze jeden statek, za který dá celý svůj důchod. V okamžiku, kdy by došlo k výraznému poklesu ceny prvního statku, začal by kupovat statek druhý. Spotřebitel utratí svůj důchod jen na: - nákup statku X, je-li MRSc > MRSE - nákup statku Y, je-li MRSc < MRSE

Graf 9 a) a b): Spotřebitelovo optimum

17

2.5 Substituty a komplementy

Substituty jsou dva statky, u kterých může spotřebitel lehce zaměnit spotřebu prvního za spotřebu druhého. Tato volba se nazývá spotřebitelská substituce. Známe substituty dobré (dokonalé) a špatné (nedokonalé). Dokonalé substituty jsou takové dva statky, které smí spotřebitel nahradit zcela libovolně. Indiferenční křivka je v dokonalé substituci přímkou, mezní míra substituce je konstantní. Nahrazování množství v poměru jedna ku jedné ale není pravidlem. Příkladem může být paní Eva, které chutná Vinea. Pokud ovšem mají v obchodě jen Top Topic, je ochotná koupit ho, jelikož mezi nápoji nepozoruje žádný chuťový rozdíl. Kdyby dostala točené nápoje, neoznačené etiketou, nebyla by schopná je od sebe rozeznat. V tomto jejím případě jde o substituty dokonalé. Pokud budeme hovořit o dobrých substitutech, nikoli však dokonalých, mezní míra substituce se bude měnit jen velmi málo (Grafy 11: Nedokonalé substituty). Např. mohou být dobré substituty švestky a blumy, cigarety Marlboro a cigarety L&M, nebo oplatek Tatranky či Horalky.

Graf 10: Dokonalé substituty

Graf 11: Nedokonalé substituty

Komplementy jsou dva statky, u kterých ze spotřeby jednoho vyplývá spotřeba druhého. Dokonalý komplement neumožňuje náhradu jednoho statku za druhý. Nedochází zde k substituci a to ani za předpokladu relativní změny ceny (Graf 10: Dokonalé substituty). Příkladem dokonalého komplementu může být levá a pravá bota, nebo panty a dveře. Komplementární vztahy by měly být, ovšem většinou nejsou, symetrické.

18

U nedokonalého komplementu dochází více než k nahrazování spíše k doplňování. U takovýchto statků je spotřebitel substituce schopen jen velmi ztěžka a v rozsáhlém omezení. V okamžiku přesáhnutí rozsahu míra substituce zprudka roste (Graf 12: Nedokonalé komplementy) Jako příklad nedokonalého komplementu může být cukr v čaji, ten lze nahradit citronem.

Graf 12: Nedokonalé komplementy

Graf 13: Dokonalé komplementy

2.6 Spotřebitelův přebytek

Spotřebitelův

přebytek

je

rozdílem

mezi

celkovým

užitkem,

přinášeným

spotřebovaným množstvím určitého statku a výdaji potřebnými k jeho získání (celkovou sumou, kterou za něj zaplatil), tedy tržní hodnotou.

Graf 14: Přebytek spotřebitele

19

2.7 Účinek důchodu na spotřebitelovo chování

Poptávka spotřebitele po statcích je ovlivňována různými faktory. Jako nejhlavnější jsou cena statku, cena ostatních statků a důchod spotřebitele úspor vyjímaje. Zde je platné tvrzení:

X = DX (PX, PY, I),

(10)

pro které platí X jako poptávka po určitém statku, Dx je funkční závislost, Px a PY vyjadřují ceny statků, I znázorňuje spotřebitelův důchod.

Při pozorování vlivu důchodu na poptávání statků se vychází z předpokladu, že jediný faktor, který se mění je spotřebitelův důchod a že ceny statků X a Y zůstávají konstantní. Růst poptávky je způsoben růstem nominálního důchodu při neměnných cenách. U grafického vyjádření se posune poptávková křivka směrem na severovýchod. Opačný účinek má na svědomí pokles nominálního důchodu. Zde se u grafického vyjádření křivka posune na jihozápad. Důchodová změna má značný vliv na velikost poptávky.

Graf 15: Růst nominálního důchodu

20

3. Ochrana spotřebitele z hlediska platných právních úprav Občané České republiky jsou v současnosti chráněni několika zákony, které jsou povinni respektovat. Ochrana spotřebitele je zakotvena v řadě zákonů, z nichž nejdůležitějšími jsou Zákon na ochranu spotřebitele a Občanský zákoník. Těžištěm ochrany spotřebitele je soukromoprávní oblast, doplněna trestněprávní regulací.

3.1 Zákony 3.1.1 Zákon o ochraně spotřebitele

Tento zákon č. 634/1992 Sb. schválilo 16. 12. 1992 Federativní shromáždění České a Slovenské republiky a účinným je od 31. 12. 1990. Je tedy první svého durhu svobodnou právní normou věnující se problematice ochrany spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele se týká prodeje výrobků a poskytování služeb a to v případě, že k realizování dochází na území České republiky. Je to nejdůležitější zákonná norma související s ochranou spotřebitele. Pozitivní na něm je transformace povinnosti stanovené soukromoprávním předpisem, tedy Občanským zákoníkem, do předpisu veřejnoprávního, tedy do norem práva správního, jehož plnění je kontrolováno orgány státní správy a ty ukládají sankce v případném neplnění. Směrnice OSN na ochranu spotřebitele je mezinárodní uznávaná listina pro ochranu spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele z roku 1992 z ní vycházel a v současnosti je platný v České republice ve smyslu pozdějších novelizací, představujících další postup k vytváření stejných úrovní ochrany spotřebitele České republiky ve srovnání s členskými státy Evropské unie. Najdeme zde definice některých podmínek podnikání významných na ochranu spotřebitele. Smyslem tohoto zákona jsou povinnosti během prodeje výrobku, poskytování služeb a zákaz nebezpečných výrobků. Definuje, jaké mají výrobci, prodejci a orgány veřejné správy v případě průniku těchto výrobků na trh povinnosti. Dále také formuluje i ustanovení pro zřizování sdružení na ochranu spotřebitelů. V úseku vyjadřujícímu se k povinnosti během prodeje výrobků a poskytování služeb jsou obsaženy povinnosti poctivosti prodeje výrobků a služeb. Jsou zde zákazy diskriminace spotřebitele, vývozu, dovozu, nabídky, prodeje a 21

darování výrobků, které jsou nebezpečné díky své zaměnitelnosti s potravinami. Dále zákazy nabídky, prodeje a vývozu výrobků či zboží určených k humanitárním účelům, zákaz klamání spotřebitele a povinnost prodávajícího informovat. Jsou zde také definována základní pravidla reklamy,

která

nesmí

být

pro

spotřebitele

klamavá,

nemravná

a

neslušná.

Zákon také stanovuje náležitosti dokladu zakoupeného zboží a poskytnutých služeb. Ukládá povinnost seznámení spotřebitele s cenou zboží a služby, dále informování o podmínkách a způsobu uplatňování odpovědnosti za vady. Zákon se také zabývá zaměnitelností výrobků, stanovuje lhůty vztahující se k reklamaci, ne však jejich výsledky a určuje působnosti orgánů státní správy kontrolujících dodržování ustanovení na ochranu spotřebitelů.

3.1.2 Občanský zákoník

Občanský zákoník - č. 89/2012 Sb. je základní soukromoprávní předpis na ochranu spotřebitele. Zahrnuje mnohá ustanovení vztahující se k ochraně spotřebitele. Příkladem mimo jiné jsou: - kupníjsmlouva, - nepřiměřenélsmluvní podmínky, - smlouva uzavřenámpomocí dálkových prostředků, - informačnímpovinnost, - vlastnictví koupenéověci, - odpovědnost zaovady, - odpovědnostiza škodu, - záručníilhůta.

Kupní smlouva

Kupní smlouva je dvoustranná závazková dohoda, ve které se na jedné straně prodávající zavazuje dodáním a převedením vlastnických práv na kupujícího a ten se na straně druhé zavazuje prodávajícímu ke koupení, zaplacení a převzetí věci. Důležitými náležitostmi kupní smlouvy jsou předmět a kupní cena. Ve smlouvě může být obsaženo i několik vedlejších ujednání, například výhrady vlastnictví, předkupní práva, práva zpětné koupě, výsada lepšího kupce, zkušební koupě. Není vyžadována písemná podoba. Kupním předmětem může být věc, právo a jiná majetková hodnota.

22

Nepřiměřené smluvní podmínky

Nepřiměřené smluvní podmínky představují velkou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Takového nerovnovážné smluvní dohody jsou Občanským zákoníkem zakázány. Toto ustanovení nepřipouští ujednání, která vylučují, nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady nebo odpovědnosti za škodu. Tato právní úprava zabraňuje zneužití silnějšího postavení ze strany podnikatele a zajišťuje stabilitu v právech a povinnostech mezi spotřebitelem a podnikatelem.

Smlouva uzavřená pomocí dálkových prostředků

Smlouva uzavřená za pomoci dálkových prostředků je taková smlouva, která je uzavřená přes internet, nebo z katalogu. Úpravou je spotřebiteli umožněno seznámení se zbožím podobně, jako je tomu při nákupu v kamenném obchodě, zprostředkovat spotřebiteli dostatek informací potřebných k rozhodnutí o uzavření smlouvy a ochraňovat osobní údaje spotřebitelem poskytnuté. Zákonem je proto upraveno, jaké informace musí být spotřebiteli předány dříve, než bude smlouva uzavřena. Udává čtrnácti denní lhůtu, ve které může dojít k odstoupení spotřebitelem od smlouvy bez toho, aniž by udal jakýkoliv důvod a bez udělení jakékoliv sankce. Není-li z podnikatelovi strany splněna informační povinnost, sankcionuje se prodloužením lhůty k odstoupení od smlouvy na tři měsíce.

Informační povinnost

Je povinnost prodávajícího, aby seznámil kupujícího například s návodem k použití, popřípadě se zvláštními technickými předpisy. Je nepřípustné, aby byl kupující prodávajícím jakkoliv klamán. Pokud prodávající neplní informační povinnosti, je povinností nahrazení prodávajícího kupujícímu škodu z toho vzniklou.

Vlastnictví koupené věci

V okamžiku, kdy si kupující věc převezme, přechází ně něj vlastnictví koupené věci. Jedná-li se o prodej zásilkový, přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci na místě, které k dodání určil kupující. Než si věc kupující převezme, zůstává věc ve vlastnictví prodávajícího. Samoobslužný prodej převede věc do vlastnictví kupujícího v okamžiku, kdy 23

dojde k zaplacení ceny za vybrané zboží, do tohoto okamžiku může kupující již vybrané zboží vrátit na původní místo a vyměnit jej za jiné. Jestliže kupující před převodem do vlastnického práva zboží nějakým způsobem poškodil, nebo zničil, je odpovědný za škodu dle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.

Odpovědnost za vady

Vada věci nebránící jejímu užívání k určenému účelu, musí být zohledněna při prodeji vadné věci a to tak, že cena musí být nižší ve srovnání s cenou věci bez vady. Na tuto vadu na zboží musí být kupující upozorněn. Prodávající je odpovědný podle zákoníku za vady mající věci prodané při převzetí kupujícím. Prodávající není odpovědný za vady, které vzniknou používáním, nebo opotřebováním věci. Není odpovědný za vady u věcí, které prodává za nižší cenu, pro kvůli které byla tato nižší cena sjednána. Pokud je možné odstranění vady na zakoupeném výrobku, je kupující oprávněn řádným, včasným a bezplatným odstraněním vady. Kupující může žádat výměnu věci v případě, že věc ještě nepoužil, nebo výměnu součásti, je-li tato vada týkající se pouze součásti věci. Pokud se jedná o vadu neodstranitelnou a věc nemůže být kupujícím řádně užívána, je oprávněn požadovat výměnu věci, nebo odstoupit od smlouvy. Odstoupení kupujícího od smlouvy je přípustné také v případě, kdy je vada odstranitelná, ovšem po opravě opět k výskytu vady, nebo pro větší počet vad s věcí není možno řádně nakládat. Neuplatní-li kupující v záruční době právo z odpovědnosti za vady věci, právo zanikne. V záruční době není zahrnuta doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, ve které měl kupující povinnost věc po skončení opravy převzít. Prodávající má povinnost vydat kupujícímu doklad, kterým potvrdí, kdy kupující právo uplatnil a kdy byla provedena oprava a doba trvání opravy.

Odpovědnost za škodu Z pohledu prodeje zboží v obchodě je shledáváno prakticky obzvláště ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu. Způsobí-li kupující prodávajícímu v prodejně škodu, tedy poškodí zboží, je nutné posouzení, zda-li byla škoda pouze vinnou kupujícího, nebo jestli je možné dohledání spoluviny též ze strany prodávajícího, nebo je-li poškození zaviněno jím v důsledku například nevhodného vystavení zboží na pultě.

24

Záruční doba

Zakoupené spotřební zboží má záruční dobu dvacet čtyři měsíců. Zboží potravinářské má tuto dobu osm dní, krmiva tři týdny, šest týdnů je u prodeje zvířat a záruka mezi fyzickými osobami je šest měsíců, není-li uvedeno jinak. V okamžiku, kdy byla věc kupujícím převzata, začíná tato záruční doba běžet. Kupující nemá vůči prodávajícímu po uplynutí zákonné záruční doby žádná práva.

Zákon o technických požadavcích na výrobky

Předmětem tohoto právního předpisu je umožnit flexibilně a operativně zavádět nové výrobky na trh, kdy za bezpečnost výrobků plně odpovídá výrobce a dovozce. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů upravuje:

a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen "oprávněný zájem"), b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků, c) práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím, d) způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství.1

Dále je výrobce povinen uvádět na trh jen bezpečné výrobky, tedy výrobky, které svými vlastnostmi zdraví, bezpečnost, nebo životní prostředí, nemohou nijak ohrozit.Splňujeli výrobek požadavky stanovené technickými předpisy, je výrobek považován za bezpečný. ___________________________________________________________________________ 1

ČESKO. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České

republiky. 2011, částka 11, s. 318

25

Dále je výrobek považován za bezpečný, pokud není zpracován technický předpis, ale výrobek splňuje požadavky bezpečnostních norem, nebo takový výrobek, který v době jeho uvedení na trh odpovídal stavu známých vědecko-technických poznatků. U stanovených výrobků, které podléhají regulaci, je výrobce povinen před jejich uvedením na trh vydat písemně prohlášení o shodě. Toto prohlášení o shodě musí být v českém jazyce a výrobce či dovozce potvrzují to, že vlastnosti výrobků jsou splňující vzhledem k základním požadavkům a všem ostatním zákonem předepsaným náležitostem. Spotřebitel má právo požádat prodejce o předložení tohoto potvrzení k nahlédnutí, prodejce je povinen mu ho předložit, popřípadě na náklady spotřebitele do dvaceti dnů vydat potvrzenou kopii. Vydá-li výrobce nebo dovozce prohlášení, je oprávněn použít českou značku shody - CCZ, z níž vyplývá, že vlastnosti výrobku jsou odpovídající předepsaným technickým nárokům. Značka bývá běžně umístněna na výrobku, jeho obalu, průvodní nebo jiné dokumentaci. Výrobce ani dovozce není prohlášením o shodě zbaven odpovědnosti za vady výrobku ani za škody, které jím byly způsobeny. Díky novele zákona, podpisu a schválení ,,Protokolu k Evropské dohodě o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků PECA“ je tolerována výměna zboží mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie. Pokud mají vybrané výrobky označení evropskou certifikační značkou CE, jsou uznávány za výrobky bezpečné a nemusí v České republice znovu podstupovat certifikaci. Dozorcem pro dodržování tohoto zákona je Česká obchodní inspekce. Inspektoři mají právo ke kontrole prodávaného výrobku, tedy jestli ho doprovází náležité doklady. Dále smí provádět odběry a přezkušovat vzorky. Celé Evropské společenství používá principy této právní úpravy, je tedy předpokladem větší odpovědnost u výrobců a dovozců za vlastní či dovezené výrobky.

Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku

Základní norma v oblasti ochrany spotřebitele, která musela byt přijata našim právním řádem před vstupem České republiky do Evropské unie je směrnice Rady č. 85/374/EHS z 25. července 1985 o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států o odpovědnosti za vadné výrobky. Významem ručení za výrobek je ochrana spotřebitele před výrobci, nebo dovozci. Za škodu způsobenou vadným výrobkem je odpovědný výrobce, či dovozce. Okamžikem přijetí Zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, českému spotřebiteli nastalo zlepšení jeho pozice. Bez toho aniž by proběhlo zvýšení nároků na státní správu, byla pro poškozené osoby sepsána soukromoprávní koncepce 26

sloužící pro jejich odškodnění. Díky tomuto kladně působícímu ustanovení, jsou spotřebitelé a všichni uživatelé výrobků vedeni k jejich náležitému užívání ve shodě s návodem i pokyny výrobce. Přijetí tohoto zákona přispělo dále k ochraně spotřebitele před dovozem výrobků, u kterých je možný výskyt zdravotních a bezpečnostních rizik na českém trhu. Nynější úprava přenesla velkou odpovědnost rovnou na výrobce a zároveň zjednodušila rozhodování o požadavcích poškozených jednotlivců. Jestliže výrobek svou vadou zaviní některou ze škod na zdraví, například dočasnou pracovní neschopnost či invalidní důchod, má výrobce povinnost uhrazení ušlého výdělku po celou dobu trvání pracovní neschopnosti. Důvodem zákona je především v tom, aby výrobci uváděli na trh jen takové výrobky, které jsou považovány za bezpečné a mají zaručenou jakost. Dále aby výrobci správně informovali spotřebitele, jakým způsobem má být výrobek používán. Výrobcem poskytnuté informace by měly být co nejúplnější, nejsrozumitelnější a především v českém jazyce.

Zákon o potravinách a tabákových výrobcích Ve všech státech je nejdůležitějším vládním prostředkem pro zajišťování bezpečnosti a nezávadnosti veškerého sortimentu potravin a tabákových výrobků zákon, stanovující povinnosti výrobcům během výroby potravin a tabákových výrobků a jejich následným oběhem.

Zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. má za cíl především: - ochranu zdraví a ekonomických zájmů spotřebitelů, - určit úkol provozovatele potravinářského podniku dodržovat povinnosti, které vyplývají z přímo závazných předpisů týkajících se zdravotní nezávadnosti, kvality, přepravy, skladování, úvodu do oběhu potravin nebo surovin sloužících k výrobě a norem technologických a hygienických požadavků, - zabránění vpuštění do oběhu takových potravin, které nejsou zdraví nezávadné, pravdivě označené, s platným datem spotřeby, nebo známého původu, - efektivnější kontrolu za pomoci státního dozoru s udělováním sankcí za porušování povinností stanoveným tímto zákonem, - podpoření konkurenceschopnosti domácích potravin na tuzemském i mezinárodním trhu, - zabezpečit harmonii mezi legislativní úpravou v potravinové sféře s ústavními nároky.

27

V zákoně o potravinách je definováno toto pojmosloví: - datum použitelnosti - do tohoto data při správném skladování zaručuje výrobce zachování specifických vlastností a splnění požadavků zdravotní nezávadnosti potravin podléhajících rychlé zkáze - datum minimální trvanlivosti - toto datum vymezuje minimální čas, během kterého si potraviny zachovávají své specifické vlastnosti a to při dodržení správných podmínek skladování a splňuje nároky na nezávadnost zdraví, - šarže - kvantum druhově identických výrobků, jež jsou vyrobeny podle totožných technologických postupů, - jakost - je souhrn typických rysů jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin a tabákových výrobků, jejichž hodnoty jsou stanoveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích a vyhláškou.

Zákon o obecné bezpečnosti výrobků

V České republice je od 1. července 2001 dle zákona č. 102/201 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, adaptována povinnost uvádění do tržního oběhu pouze bezpečných výrobků. Tuto povinnost mající všichni výrobci, dovozci a distributoři doplňuje povinnost stáhnutí z tržního oběhu výrobku, který se bezpečným nejeví. V souzvuku se směrnicí Evropské unie je za bezpečný výrobek považován jen takový výrobek, který při správné nebo předvídatelné manipulaci představuje minimální nebo žádné nebezpečí. Nebezpečné výrobky jsou chápany jako takové výrobky, které nejsou vyhovující těmto nárokům. Výrobek musí být spotřebiteli předán spolu s průvodní dokumentací, tedy s návodem k montáži, k uvedení do provozu, návodem na údržbu, používání a ke zlikvidování. Vše musí být v českém jazyce. Tento zákon stanovuje výhrady pro zapojení České republiky do systému RAPEX, který je evropským systémem pro rychlé vyměňování informací ohledně výrobků spotřebitele ohrožujících. Je-li někde objeven výrobek, který není bezpečný, mají členské státy povinnost informování o tomto výrobku i ostatní země. Teto nebezpečný výrobek musí být následně celoplošně stažen z oběhu na trzích.

Obchodní zákoník

1. ledna 1992 vstoupil v platnost Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., který je v současné době platný ve smyslu pozdějších novelizací. V první části je upravena ochrana 28

podnikatelů, ale také i ochrana spotřebitelů před nekalou soutěží. Jako typickým příkladem nekalé soutěže může být reklama klamavá a srovnávací, klamavé označení zboží a služeb, vyvolávání nebezpečných záměn.

Zákon o cenách

Zákon č. 526/1990 Sb., ze dne 27. listopadu 1990 je uplatňován na regulaci, a kontrolu cen výrobků. Dále také na ceny prací a služeb na domácím trhu. Podle tohoto zákona má prodávající povinnost při prodeji zboží určenému ke spotřebě kupujícímu ocenit toto zboží cenou, která je platná v okamžiku nabídky, nebo je jeho povinností zpřístupnit kupujícímu pomocí ceníku či vývěsky umístněných na viditelném místě informace o ceně.

Trestní zákon

V Zákoně č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009 můžeme najít souvislosti s ochranou spotřebitele. Poškozuje-li někdo spotřebitele tím, že je spotřebitel šizen na kvalitě, množství či váze zboží, nebo jsou-li někým na trh uvedeny ve větší míře výrobky, práci či služby a zatají při tom jejich podstatné vady, hrozí mu trest v podobě odnětí svobody na šest měsíců až na tři roky, zákaz činnosti nebo trest peněžitý.

Dále související zákony s ochranou spotřebitele

V českém zákonodárství existuje spousta právních předpisů, které souvisí s ochranou spotřebitele. Náleží k nim například: Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii aj. 29

4. Institucionální rámec ochrany spotřebitele Legislativní opatření v první řadě slouží jako ochrana spotřebitele před možnostmi nečestného jednání ze strany podnikatele. Ochranu spotřebitelů by ovšem jen samotná legislativa nedokázala zabezpečit a proto mají orgány státní správy stanoveny povinnosti, kterými musí být spotřebitel chráněn.

4.1 Parlament České republiky Nejvyšším

státním

orgánem

participujícím

se

na

ochraně

spotřebitele

je

dvoukomorový parlament České republiky tedy Poslanecká sněmovna a Senát. Obě komory projednávají a posléze schvalují zákony, související s ochranou spotřebitele. Poslanecká sněmovna rovněž volí ombudsmana, který je veřejným ochráncem práv.

4.2 Ombudsman Ombudsmanem je veřejný ochránce práv, byl zřízený zákonem č 349/1999 Sb.,o veřejném ochránci práv. Tento zákon byl schválen v listopadu v roce 1999 Poslaneckou sněmovnou, posléze Senátem České republiky. Veřejný ochránce je vnějším, nezávislým, bezplatným a relativně operativním institutem, jehož zásadní činností je zajišťovat ochranu práv a oprávněné zájmy občanů v působnosti střetu občanů či jiných subjektů s orgány státní správy. Obvykle zastupuje funkci prostředníka mezi zúčastněnými subjekty. V podstatě ombudsman nedisponuje žádnými přímými donucovacími prostředky. Napravení vyžaduje od státního orgánu, kterým bylo pochybení dopuštěno, nevykoná-li to, tak po orgánu nadřízeném. Poslanecká sněmovna je pravidelně v jednotlivých čtvrtletích informována o všech jeho činnostech.

4.2.1 Ombudsmanovi pravomoci

Ombudsman v České republice účinkuje dle zákona pro ochranu osob před činností úřadů a institucí, vykonávající státní správu. Je-li tato činnost v rozporu s právem, má povinnost zasáhnout. Rovněž také zasahuje pokud činnost legislativě sice neodporuje, ale není 30

správná, tedy neodpovídá pravidlům demokratického právního státu, nebo pokud tyto orgány nevykazují žádnou činnost.

Podle platné právní legislativy je ombudsman oprávněný k zabývání se podnětů směřujících proti činnosti například: - jednotlivých ministerstev a dalších orgánů státní správy působících po celém území republiky a úřadům, které jim podléhají, - České národní banky, účinkuje-li jako správní orgán, - Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, - obcí a krajů, tedy proti orgánům územní samosprávy během výkonu státní správy, - Policii České republiky vyjímaje vyšetřování působícím v trestním řízení…

4.3 Ministerstvo průmyslu a obchodu Ústředním orgánem státní správy v úseku ochrany spotřebitele je ministerstvo obchodu a průmyslu. Kompetenční zákon dává ministerstvu celkovou působnost v oblasti ochrany spotřebitele. Co se týká organizační struktury ministerstva, patří ochrana spotřebitele do pravomoci Odboru ochrany spotřebitele. Mezi hlavní cíle spotřebitelské politiky patří tvoření podmínek v oblastech prodeje spotřebních statků a ochrany spotřebitele, zabezpečujících rozvoj a zvyšování produktivity úseku obchodu. Současně je též nutností přiblížení našeho systému ochrany spotřebitele systému, který požaduje Evropská unie. Pro lepší konkretizaci jednotlivých cílů je tato politika vnitřně rozdělena na dvě oblasti jimiž jsou: - politika ochrany spotřebitelů, - politika vnitřního obchodu

4.4 Státní dozorové organizace V oblasti ochrany spotřebitele má Česká republika 11 nejdůležitějších orgánů sloužících pro vykonávání dozoru. Jsou to orgány spadající pod jednotlivá ministerstva, tedy pod Ministerstvo obchodu a průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, financí a vnitra. Jelikož občas dojde k překrytí kontrolních a dozorových činností jednotlivých orgánů, jsou veškeré činnosti na domácím trhu koordinovány Ministerstvem průmyslu a obchodu.

31

4.5 Česká obchodní inspekce ČOI je orgán státní správy spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je složena z ústředního inspektorátu a tomuto podřízené další inspektoráty. Ústřední ředitel je osoba, která stojí v čele České obchodní inspekci. Ten je jmenován, řízen a případně odvolán ministrem průmyslu a obchodu. Nejdůležitějšími úkoly kontroly ČOI jsou:

-

dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků včetně zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu,

-

zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla, pokud ověření podléhají, a zda používaná měřidla odpovídají zvláštním právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, popřípadě schválenému typu,

-

dodržování ostatních podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo jinými závaznými opatřeními pro provozování,

-

zda při uvádění stanovených výrobků na trh byly podle zvláštního právního předpisu výrobky řádně opatřeny stanoveným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen stanovený dokument, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným technickým požadavkům a zda v souvislosti s označením stanoveného výrobku byly splněny i požadavky stanovené zvláštními právními předpisy,

-

zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné,

-

zda jsou dodržovány povinnosti stanovené právním předpisem upravujícím sjednávání spotřebitelského úvěru, pokud jej nevykonává Česká národní banka. 2

4.6 Státní zemědělská a potravinářská inspekce Zákon č. 146/2002 Sb., je důležitý pro působnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu zemědělství ČR. Je členěna opět na ústřední inspektorát, jemuž jsou podřízeny krajské inspektoráty. V čele vedení Státní ___________________________________________________________________________ 2

ČESKO. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů Česká socialistická republika. 1989, částka 22, s. 478

32

zemědělské a potravinářské inspekce je ředitel, jež je jmenován, řízen a odvoláván ministrem zemědělství. Fyzickým a právnickým osobám má inspekce za úkol kontrolovat výrobky zemědělské, výrobky mydlářské a výrobky saponátové. Dále také kontrolují potraviny a suroviny, které jsou určeny k jejich výrobě a také tabákové výrobky. Kontroly jsou důležité zejména pro zjišťování dodržování předpisů, kvality výrobků a případnému klamání spotřebitele.

4.7 Orgány veterinární správy Orgány veterinární správy jsou: - Státní veterinární správa České republiky sídlící v Praze působící po celém území České republiky, - Okresní veterinární správa působící na jednotlivých územních obvodech, - Městská veterinární správa působící na území hlavního města Praha, - Městská veterinární správa působící na územním obvodu statutárního města Brno, Ostrava a Plzeň, - Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Dozorovou činnost vykonávají lékaři veterinární správy, které pověřila Státní veterinární správa, jež jim také uděluje pokyny.

5. Občanské spotřebitelské organizace Podle Zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů jsou zakládána na území České republiky spotřebitelská sdružení. Ovšem oprati vyspělejším členským státům Evropské unie jsou menší, co se týče počtu aktivistů a členských základen. Jsou to nevládní a neziskové organizace a jsou řádně zaregistrovány jako právnické osoby na Českém statistickém úřadě a na příslušných finančních úřadech. Nejdůležitějším orgánem pro nezávislé spotřebitelské hnutí co se týče dialogu mezi vládou České republiky a zájmy občanů zastupujícími organizacemi při řešení spotřebitelských problémů je Spotřebitelský poradní výbor.

33

5.1 Spotřebitelský poradní výbor Spotřebitelský poradní výbor je výborem bez právní subjektivity, jehož závěry a usnesení jsou charakteru doporučujícího a signálního adresovaných vládě České republiky. Dne 9. 12. 1998 schválilo Usnesení vlády České republiky Koncepci spotřebitelské politiky a v jeho souladu posléze Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky zřídilo Spotřebitelský poradní výbor a proto je také jeho činnost zabezpečována jak finančně tak i administrativně právě tímto ministerstvem. Mezi základní cíle tohoto výboru jsou mimo jiné tyto činnosti: - zabezpečovat komunikaci mezi občanskými spotřebitelskými organizacemi a vládou, jakožto ustálený a řádně způsobilý sbor zastupující zájmy spotřebitelů v České republice - participovat na tvorbě působivých mechanismů legislativní ochrany spotřebitelů, umožňující jim efektivní uplatňování jejich práv, - participovat na tvorbě programů informačního a vzdělávacího rázu za účelem zvýšení spotřebitelského uvědomění občanů České republiky, - podpora a pomoc směřovaná občanským spotřebitelským organizacím ohledně rozvoje jejich vícestranné činnosti v problematice ochrany spotřebitele.

Podle charakteru činností občanských spotřebitelských organizací se člení: - na nezávislá občanská sdružení, kde jejich hlavní náplní je zabývat se problematikou ochrany spotřebitelů - na další nevládní organizace, které jsou souvislé svou činností s ochranou spotřebitele. Česká republika má v současnosti několik působících občanských spotřebitelských organizací s neustále se umocňujícím významem a postavením. Ocitnou-li se spotřebitelé v situaci, ve které by mohlo dojít k poškození jejich práv, mohou se na tyto organizace obrátit.

5.2 Sdružení obrany spotřebitelů České republiky 1. leden 1993 je datum vzniku této organizace. Je to nezávislá, nestátní, nepolitická a nezisková organizace. Původní úmysl vzniku byla působnost na moravskoslezské regionální úrovni, jejíž cíl měl být sdružovat jisté skupiny spotřebitelů a následně se pokusit o společné hájení zájmů jednotlivců v takových situacích, ve kterých si sám spotřebitel jako jednotlivec už nestačí na svou vlastní ochranu. Sídlo tohoto sdružení se nachází v Praze a kontaktní místa

34

má po více místech v České republice, například v Ostravě, Brně, Olomouci, Plzni, Českých Budějovicích, Děčíně, Albrechticích nad Orlicí, Svitavách, Uherském Brodě, Liberci, aj.

Sdružení obrany spotřebitelů se věnuje hlavně těmto činnostem: -

poskytování

rad

spotřebitelům,

SOS

zprostředkovává

veřejnosti

informace

o

spotřebitelských právech, a umožňuje konzultace konkrétního problému spotřebitele v poradně SOS a také na různých internetových serverech, - vydávání časopisu s názvem SOS Magazín, - provozování a správu internetového serveru s názvem Svět spotřebitelů, který je k dispozici už od roku 1998 na webové adrese http://www.spotrebitele.cz, na které se nachází aktuality z tuzemska i ze zahraničí, spotřebitelská poradna, zákony, atd., Je zde možnost vložit do Databáze spotřebitelských zkušeností vlastní zkušenosti a poznatky. - spolupráce s médii, nejčastěji s Českým rozhlasem, regionálními deníky, s redakcemi spotřebitelských časopisů - spolupráce s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Českou obchodní inspekcí, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, Hygienickou službou, Veterinární správou, finančními orgány, Parlamentem ČR a Hospodářskou komorou ČR, - za pomocí různých letáků a brožur SOS informuje a doporučuje vhodné postupy za situací spotřebitelsky nejrizikovějších. Vydává také komplexní souhrny informací ohledně ochrany spotřebitelů v elektronické podobě k dostání na datovém CD, - SOS vznáší připomínky k připravovaným zákonům a novelám týkajících se spotřebitelských zájmů, - usiluje, aby byly na trhu nabízeny spotřebitelům pouze bezpečné výrobky a služby, snaží se trvale prosadit hlas spotřebitele v technické normalizaci, - usiluje o nabídku pouze bezpečných potravin s přesnými informacemi pro spotřebitele, vyhledávání objektivních informací o této problematice a jejich následném předávání spotřebitelům, - usilovné prosazování spotřebitelské osvěty spolu s důležitými informacemi o problematice ochrany spotřebitele i ohledně legislativy do osnov výukových předmětů základních a středních škol a i v oblasti celoživotního vzdělávání. Navazování spolupráce s pedagogickými institucemi. - účastní se na elektronických konferencích, ale i osobních seminářích, shromážděních a kongresech v rámci členství v celosvětové organizaci Consumers International a svazu

35

evropských spotřebitelů BEUC, s aktivním podílením se na výměně zkušeností v zájmu ochrany spotřebitelů v rámci globalizace trhu. - chránit v rámci svých mezí práva a zájmy spotřebitelů v jednotlivých segmentech trhů

5.3 Spotřebitel.cz Hlavními cíly tohoto občanského sdružení je hájení práv spotřebitelů, poskytování bezplatného poradenství a vzdělávání v této problematice. Toto sdružení působí už od roku 1998 a je k nalezení na webové adrese http://www.spotřebitel.cz. Během let už toto sdružení odpovědělo na několik desítek tisíc dotazů a na podněty sdružení bylo mimosoudně vyřešeno velmi mnoho spotřebitelských sporů.

5.4 Občanské sdružení spotřebitelů TEST Praha Občanské sdružení vzniklo v roce 1992 a z převážné části je svou činností orientováno na: -

testování výrobků a potravin z běžné obchodní sítě, které upozorní spotřebitele na

možné nedostatky nabízeného zboží, -

právní vzdělávání, tzn. seznamování spotřebitelů s jejich právy a povinnostmi,

-

spotřebitelské poradenství,

-

pomoc spotřebitelům při řešení sporů,

-

televizní a rozhlasovou publicistiku,

-

konzultace při vzniku nových legislativních opatření,

-

upozorňování na nedodržování či neexistenci norem,

-

vydávání časopisu dTEST.3 Časopis dTEST je měsíčník obsahující testy a porovnávání jednotlivých výrobků

z pohledu ceny, funkce, bezpečnosti a hygieny. Najdeme v něm články obohacující vzdělání, poradnu pro spotřebitele a další zajímavé články. Aby se časopis nestal subjektivní a závislým, nejsou v něm uveřejňovány žádné reklamní propagace. Některé testy jsou přebírány z německého měsíčníku Stifftung Warentest, se kterým je toto sdružení ve velmi úzké spolupráci. Velice důležitou roli hraje sdružení v programu Consumers International a to z důvodu rozvoje nezávislého spotřebitelského zkušebnictví dále na východ Evropy. 3

KLABUSAYOVÁ, N. - BURDILIAKOVÁ, R. - ZLÁMALOVÁ, J. 2009. Ochrana spotřebitele. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2009. s. 109. ISBN 978-80-248-2037-8.

36

5.5 Centrum spotřebitelsko – podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč Toto středisko znají nejen spotřebitelé, původně vzniklo pod názvem Centrum ochrany spotřebitele v roce 1992. Roku 1996 bylo ovšem kvůli novelizacím v legislativě přetransformováno na Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele, zkráceně Centrum SPV a OS. Mezi nejdůležitější aktivity tohoto centra patří hlavně školící činnost a luštění spotřebitelských sporů. Za pomoci obecních úřadů se snaží provozovat zhruba dvacet poradenských středisek. Vydávají příručky, s jejichž pomocí seznamují širokou veřejnost s úskalím české spotřebitelské legislativy. Centrum SPV a OS má snahu zaměřovat se na úskalí jednak z pohledu spotřebitelů, ale také z pohledu podnikatelů. Vykazuje další činnosti, jako například vytváření znaleckých posudků pro soudní jednání. Aby byli spotřebitelští poradci dostatečně odborní, podstupují různá školení ke zvýšení svých znalostí v oblastech všech komodit.

5.6 Sdružení českých spotřebitelů Praha Sdružení vzniklo v roce 1990, ovšem činnosti začala vykazovat až kolem roku 1998. Je tedy nejstarší spotřebitelskou organizací v České republice. Je zaměřena převážně na obchod vzniklý elektronicky a na Internet celkově. Aktivity sdružení z části financuje značka CZECH MADE. Největší středisko co se počtu členů týče, se nachází v severních Čechách s regionální pobočkou v Teplicích. Sdružení českých spotřebitelů se podařilo během 90. let vybudovat velmi silnou pozici v poli působnosti spolu s dalšími občanskými sdruženími tohoto druhu.

5.7 Asociace občanských poraden - Praha Jako nástupce organizace Sdružení pro vybudování sítě občanských poraden vzniklého v roce 1997 je Asociace občanských poraden, sdružujících v současnosti zhruba čtyřicet poraden. Nachází se po celé republice, zejména v Ostravě, Brně, Praze, Zlíně a jinde. Každý rok odpoví spotřebitelům na téměř padesát tisíc dotazů. Poradny slouží k poskytování nezávislého, odborného a hlavně bezplatného poradenství v legislativních oblastech. Mezi 37

nejdůležitější patří ochrana spotřebitele, právo, životní prostředí, komplikace s pojištěním, sociální dávky a upozorňují příslušné orgány státní a místní na legislativní nedostatky.

5.8 Koalice občanských spotřebitelských aktivit ČR (KOSA) KOSA sdružuje nevládní neziskové organizace, které prosazují základní práva spotřebitelů. Zúčastněné iniciativy považují za ochranu práv a zájmů spotřebitelů spontánní občanskou aktivitu, jejímž záměrem je vyrovnávat z povahy věci nerovné informační a materiální postavení valné většiny českých spotřebitelů. Taková ochrana zvláště sleduje prosazení základních práv spotřebitelů, a to bez ohledu na ekonomický sektor, v němž se momentálně nacházejí. 4

5.9 Česká společnost pro jakost Jedná se o občanské sdružení, které sdružuje občany v rámci celé České republiky, kteří buď pracují v oblasti jakosti, nebo se o jakost zajímají jako spotřebitelé. Společnost vznikla v roce 1990 a téměř bezprostředně po jejím vzniku byla schopna převzít mezinárodní aktivity, které byly až do této doby zajišťovány státem. Posláním této společnosti je podporovat management firem při aktivitách vedoucích ke zlepšování jakosti výrobků a služeb, zlepšování životního prostředí a zvyšování konkurenceschopnosti českých podniků. ČSJ je členem Sdružení pro Cenu České republiky za jakost, Evropské organizace pro jakost (Europian Organisation for Quality – EQU) a tvůrcem projektů CZECH MADE a Ceny České republiky za jakost. 5

___________________________________________________________________________ 4

KLABUSAYOVÁ, N. - BURDILIAKOVÁ, R. - ZLÁMALOVÁ, J. 2009. Ochrana spotřebitele. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2009. s. 111. ISBN 978-80-248-2037-8. 5 KLABUSAYOVÁ, N. - BURDILIAKOVÁ, R. - ZLÁMALOVÁ, J. 2009. Ochrana spotřebitele. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2009. s. 111. ISBN 978-80-248-2037-8.

38

6. Analýza konkrétních případů 6.1 Analýza předváděcích akcí Analyzované případy z praktického života spotřebitelů poukazují především na nekalé obchodní praktiky obchodníků směřující na nejzranitelnější skupinu spotřebitelů za pomoci zneužití jejich malých znalostí o nabízených výrobcích a na jejich omezené schopnosti se ubránit nevýhodnému nákupu. Nekalé obchodní praktiky jsou definovány zákonem o ochraně spotřebitele. Jedná se o činnost podnikatele proti spotřebiteli, jež je v protikladu s nárokem odborné péče. Takováto činnost podnikatele podstatně ovlivňuje spotřebitelovo rozhodování ve smyslu následného nákupního učinění, které by za normálních podmínek neučinil. Zmiňovaná praktika není povolená. Odborná, nebo též profesionální péče znamená jistý stupeň zvláštního umu a pozornosti, která je od jistého podnikatele, či jím pověřené osoby, tedy zaměstnance očekávána. Je to péče rovná poctivým obchodním praktikám zahrnující zvláštní odborné vědomosti a je u nich kladen důraz na čestné jednání. V této situaci je důležité spotřebitele brát jako průměrně rozumnou osobu mající dostatečné množství informací, která je pozorná a obezřetná se zřetelem na faktory lingvistické, lidské a kulturní. Spotřebitelé by ve svém vlastním zájmu měli dbát na důkladné seznámení se s poskytnutými informacemi. Obchodní podmínky, různé sazebníky, rozhodčí doložky a jiné, by si měli před podepsáním smlouvy pozorně pročíst. Není přípustné počítat jen s ústně podanými informacemi, ty jsou neprokazatelné. Jsou-li obchodní praktiky směřovány na zranitelné osoby v podobě seniorů, dětí či osob duševně slabších, je hodnocení nekalosti z pohledu průměrného spotřebitele přísnější. Nezakazuje se ale běžné reklamní nadsazování. Abychom mohli analyzovat případy z praxe, nejprve je potřeba objasnění definic klamavých a agresivních praktik dle uvedení Zákona o ochraně spotřebitele.

39

Obchodní praktiky jsou klamavé -

je-li při ní užit nepravdivý údaj,

-

je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,

-

opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, nebo

-

vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele,

-

není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.6

Obchodní praktiky agresivní

Příloha č. 2 k zákonu č. 634/1992 Sb. Agresivní obchodní praktiky Obchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud podnikatel -

vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována služba, bez uzavření smlouvy,

-

osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy,

-

opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy; tím nejsou dotčena ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1995 Sb., v

___________________________________________________________________________ 6

business center.cz : klamavá obchodní praktika. [cit.2014-28-3]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p2412-klamavaobchodni-praktika.aspx

40

platném znění a příslušná ustanovení zákona č. 480/2004 Sb. a zákona č. 101/2000 Sb., -

požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy,

-

prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu,

-

požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy,

-

prohlašuje, že pokud si spotřebitel výrobek nebo službu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci, nebo

-

vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje. 7

Případ č. 1

Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl. město Praha, provedla kontrolu na prezenční akci a zjistila, že Reklamní společnost SENIOR, s.r.o., v roli kontrolované osoby coby prodávající, i přes zákaz uplatnění nekalé obchodní praktiky v rozporu s § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, za pomocí agresivní obchodní praktiky ve smyslu § 5a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) stejného zákona, vzbudila ve spotřebiteli klamavý dojem možnosti vyhrát. Vyhrát mohl ovšem pouze za předpokladu, že použije své vlastní finanční prostředky. Inspektoři kontrolního orgánu v roli spotřebitelského páru obdrželi na prezenční akci 29/11/2012 zabezpečenou obálku. Následně po představení nabízených výrobků byla obálka rozlepena obchodním zástupcem, při čemž spotřebitelský pár zjistil, že obsahuje dva kusy stíracích losů. Oba dva oznamovali „SETŘETE A VYHRAJTE!“, poukazy ___________________________________________________________________________ 7

Příloha č. 2 k zákonu č. 634/1992 Sb.., Zákon o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992

41

pro dvě osoby na wellness pobyt v Hotelu Slunce Jeseníky a OPRAVŇUJÍCÍ LIST s informací: „JEN VY JSTE ZÍSKALI BONUS!!! NAVÍC ZDARMA!!!“ Jakmile byly setřeny modrá políčka losu klamaným spotřebitelem, v našem případě kontrolním inspektorem, zjistilo se, že oba uvádí výhru 30.000,-, takže za oba losy byla výhra dohromady 60.000,-. Obchodním zástupcem bylo ovšem spotřebiteli oznámeno, že výhru 60.000,- podmiňuje nákup sady nádobí ( kód M 30) v celkové hodnotě 35.500,- Kč. OPRAVŇUJÍCÍ LIST poskytl spotřebiteli ODMĚNU v podobě keramické misky s poklicí ( kód K 2201) a soupravy příborů (kód P 22). Posléze byla obchodním zástupcem na straně prodávajícího a spotřebitelem na straně kupujícího uzavřena kupní smlouva č. 98654 s datem 29/11/2012, během jejího podpisu nabídl prodávající ODMĚNU navíc- pekáček ( kód L 230). Účastník řízení, coby kontrolovaná osoba v roli prodávajícího se při nabízení výrobků dopustil porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik ve smyslu §4 odst. 3: -

Užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. 8

ve vazbě na §5 a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele: -

vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje. 9

ve znění pozdějších předpisů a použitím agresivních obchodních praktik učinil správní delikt ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona: poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. 10

-

___________________________________________________________________________ 8

ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb.,o ochraně spotřebitele, ve znení pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České a Slovenské federativní

republiky. 1992, částka 130 9

Tamtéž

10 Tamtéž

42

Případ č. 2

Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl. město Praha, provedla kontrolu na prezenční akci a zjistila, že Reklamní společnost SENIOR, s.r.o., v roli kontrolované osoby coby prodávající překročila zákaz používání nekalé obchodní praktiky dle §4 odst. 3 uvedeného zákona, jelikož nabízela výrobky za pomocí agresivní obchodní praktiky ve významu §5a odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) stejného zákona, jelikož vytvářela nepravdivé zdání spotřebiteli, že se stane vítězem. Vyhrát ovšem mohl jen za předpokladu, že použije své vlastní finance. Během představovací akce dne 29/11/2013, byly návštěvníkům rozdány zabezpečené obálky obsahující výherní losy. Návštěvníci se od obchodního zástupce firmy dozvěděli, že některé z losů jsou výhrou v podobě slev na představovaný sortiment výrobků. Rozlepování obálek probíhalo s každým spotřebitelem zvlášť a pomáhal jim při tom asistent, který následně kontrolnímu pracovníkovy, tedy imaginárnímu spotřebiteli oznámil, že se mu v rámci věcné loterie podařilo vyhrát Diamantovou výhru. Prospekt uváděl: „získáváte ZDARMA!! - soupravu antialergenních polštářů a dek o hodnotě 15.000,- Kč, komfortní cestovní žehličku o hodnotě 17.000,- Kč, speciální indukční plotýnku za 21.000,- Kč, porcelánovou soupravu nádobí za 50.000,- Kč plus PRÉMIE: Diamantová věrnostní karta o ceně 10.000,- Kč“. Pod obrázkem šťastného seniora byly další skvělé zprávy: „Výrobky v ceně 113.000,-Kč jen dnes obdržíte zcela ZDARMA“. Pro získání výher z věcné loterie je nutný nákup vodní čistící soupravy o ceně 70.000,-Kč od společnosti Reklamní společnost SENIOR, s.r.o. kód XY2012. Obchodním zástupcem bylo ovšem stanoveno, že získání Diamantové výhry je podmíněno zakoupením vodní čistící soupravy. Těsně poté byla uzavřena a podepsána kupní smlouva č. 731/13 ve vztahu mezi obchodním zástupcem prodávajícím a účastníkem předváděcí akce - kupujícím. Jako předmět smlouvy byly uvedeny vodní čistící souprava 1ks, žehlička 1ks, nádobí 1ks, indukční plotýnka 1ks, aktivace věrnostní karty, věrnostní karta 1ks, antialergenní set 1ks, kupní cena celkem 45.000,-Kč, splatnost faktury 29/11/2013 placeno cash. Účastník řízení, coby kontrolovaná osoba v roli prodávajícího se při nabízení výrobků dopustil porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik dle významu §4 odst. 3 ve vazbě na § 5 odst. 2, přílohy č. 2 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, užitím agresivní obchodní praktiky, učinil tak správní delikt ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona citovaného v případu číslo 2.

43

6.2 Zásilkové společnosti Naprosto odlišným příkladem porušení práv spotřebitele mohou být zásilkové společnosti. Takovéto korporace využívají princip zaslání jejich výrobku s důrazem kladeným na jedinečnou cenu propagovaného produktu s nutností úhrady pouze balného a poštovného. Zákazníci jsou kontaktování převážně za pomocí telefonického rozhovoru za účelem průzkumu trhu. V jiných případech bývá anketa vynechána a přímo je nabídnut zcela bezplatně uvítací dárek. Podobným druhem kontaktování je vhazování reklamních nabídek přímo do domovních poštovních schránek. Jedná se o společnosti se sídlem ve Švýcarsku, Norsku a dalších zemích evropské unie. Aby se zákazník zavázal k pravidelnému odebíraní výrobků, používají jako taktiku předplatné, s čímž je ovšem šokovaný zákazník seznámen až spolu s prvním balíčkem. Telefonické dárky ovšem nejsou ani omylem zdarma a zákazníci si pouze přidávají starost s návratem opětovně poslaných nežádoucích výrobků. Dojde-li k odeslání výtky, či k soudnímu stíhání, je jejich opětovaným opatřením argument, že jen zpracovávají administrativu pro společnost tyto zásilky nabízející. Jinak řečeno jejich snahou je za použití více obchodních názvů uniknout eventuálnímu postihnutí. Podnikatel je rovněž povinný sdělit fakt, že zhruba každé dva měsíce bude posílat zákazníkovi jednu zásilku za druhou a to po nijak neomezenou dobu. Právem spotřebitele je odstoupení od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od okamžiku převzetí zásilky a dostat následně své finance nazpět. Na internetových stránkách má firma uvedeny obchodní podmínky hlásající ustanovení nutnosti zaslání odstoupení spotřebitelem od smlouvy, či případné reklamace do Nizozemska. Tímto požadavkem chce společnost docílit odrazení spotřebitele od zákonného uplatnění svých práv. Jestliže nebyly odchodní podmínky spotřebiteli během telefonického rozhovoru prezentovány, není jimi zavázán. Rozhodne-li se pro odstoupení od smlouvy lze veškeré důležité dokumenty poslat na českou adresu, která je uvedena na dokladu vystaveném prodávajícím. Jelikož v České republice prudce roste obchodování s osobními údaji, adresy a telefonní čísla společnosti tohoto typu získávají díky zpracovávání osobních údajů. Spotřebitelé dnes již zcela běžně uvádějí svá telefonní čísla, adresy a jména různým prodejcům za účelem vystavení věrnostních a zákaznických karet. Při zřizování těchto karet dochází k podpisu smluvních podmínek a jejích nedílnou součástí bývá souhlas s předáním osobních údajů smluvním partnerům podnikatele se záměrem další nabídky služeb a zboží.

44

Pokud se jedná o obchodní nabídku od neznámé společnosti, je spotřebitelovým právem sdělení názvu společnosti a jejich údajů potřebným ke kontaktu. Smí vyžadovat informace o konkrétních údajích, jež má o něm společnost zpracovány a je jeho právem odvolání souhlasu s jejich dalším používáním pro obchodní nabízení a může požádat o odstranění údajů z jejich databáze. Takovýto nesouhlas musí být vyjádřen v písemné podobě a druhé straně musí být doručen. Jestliže i přesto neustanou z podnikatelovi strany nabídky směřované spotřebiteli, má právo se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů, který je oprávněn k postihu porušování zákona.

Případ č.3 Westerfield International je společnost se sídlem ve Švýcarsku. Její administrativní pracovníci telefonicky obvolávala české domácnosti a dovolali se i paní Janě. Společnost se vymlouvala na průzkum trhu sloužící ke zjištění používání strojků na holení. Jako cena útěchy pro trpělivou paní Janu měl být dárek v podobě zkoumaného výrobku. A jelikož to bylo před Vánocemi, paní Jana byla z dárku nadšená, tím pádem měla vyřešen dárek k Vánocům pro manžela. Souhlasila se zasláním ukázkového výrobku za cenu 250,-Kč. O několik dní později skutečně dorazil očekávaný balíček spolu s poštovní složenkou s částkou 250,-Kč, kterou paní Jana obratem na poště uhradila. Netrvalo dlouho a do její schránky byly doručeny další dvě obálky, ovšem tentokráte na 550 Kč. Paní Jana nepoškodila tyto balíčky ani je nerozbalila a poslala je obratem zpátky na adresu odesílatele. Písemnou formou apelovala na jakékoliv další zasílání zásilek tohoto druhu. Její odvolání ji ovšem nijak nepomohlo a dále jsou jí doručovány další balíčky spolu s nimi i pomalu se zvyšující upomínky na neuhrazené předešlé složenky. U tohoto případu není žádná odezva ze strany společnosti. V občanském zákoníku jsou uvedeny způsoby uzavírání spotřebitelských smluv a to v § 53: (1) Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní

nákup,

teleshopping),

veřejná

komunikační

síť,

například

internet.

(2) Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem 45

spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty. Použitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady. (3) Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených v této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů. (4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace: a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty, b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu povolování, c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb, d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány, e) náklady na dodání, f) způsob platby, dodání nebo plnění, g)

poučení

o

právu

na

odstoupení,

s

výjimkou

případů

podle

odstavce

8,

h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti. K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7. (5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit. 46

(6) Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním musí být spotřebiteli písmeně poskytnuty tyto informace: a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, c) informace o službách po prodeji a o zárukách, d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok. (7) Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní. (8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele, c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, e) na dodávku novin, periodik a časopisů, f) spočívajících ve hře nebo loterii. (9) Pokytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět. (10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení. 11 11

ČESKO. Zákon č. 40/1964 Sb.,občanský zákoník In: Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1964

47

Nárok na úhrady posléze doručovaných balíčku je v tomto případě ze strany prodávajícího neoprávněným. První a též poslední smlouva byla uzavřena na dálku pomocí telefonického rozhovoru. Už ovšem nenásledovalo jakékoliv další uzavření smlouvy a proto je společnost Westerfield International neoprávněná k vymáhání jakýchkoliv dalších úhrad za doručované balíčky. A paní Jana tedy nemá žádné neuhrazené účty u této společnosti, která přičítá úroky za neurazené částky, může se tady v tomto případě bránit a odvolat se na Občanský zákoník.

48

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo přiblížení problematiky ochrany spotřebitele v České republice. Mou snahou bylo objasnění několika důležitých termínů z oblasti teorie ekonomie, jež je s problematikou spotřebitele velmi úzce spjata. Pokusila jsem se o zachycení stanoviska z pohledu státních institucí. Následně jsem uvedla, jaký přístup k této problematice mají organizace, jejichž hlavní činností je právě ochrana spotřebitele. Uzavřela jsem svou práci nastíněním konkrétních případů z běžného života spotřebitele spolu s rozebráním a zamyšlením se nad aplikací právních úprav, na které je možné se odvolat. Bakalářská práce měla za úkol docílit nejprve rozebrání problematiky ochrany spotřebitele z pohledu mikroekonomie, ze které vychází předpoklady racionálního spotřebitelského chování na trhu. Popsáním nastínit rozlišné druhy měření užitku, zobrazení odlišných typů spotřebních statků a následným popsáním spotřebitelských preferencí. Tyto popisované souvislosti jsou nedílnou součástí běžného vystupování spotřebitelů na trhu. Další část práce je zaměřena na ochrnu spotřebitele z pohledu platné právní úpravy, ve které jsem zmínila nejdůležitější zákony upravující tuto problematiku. Bližší náhled na institucionální rámec a občanské spotřebitelské organizace měl co nejpřesněji vysvětlit, jakým stylem je rozebíraná problematika zakotvena v platné právní úpravě. Popsala jsem, jakým způsobem pracují jednotlivé občanské organizace, jakým jsou přínosem a jak se podílejí na přijímání či výkonu těchto legislativních úprav. Prameny, ze kterých jsem vycházela byly Zákon o ochraně spotřebitele a Občanský zákoník. Tyto dva nejdůležitější zákony prošly už od svého vzniku nejednou novelizací. První zmiňovaný zákon je v platnosti od první poloviny let devadesátých. A druhý, občanský zákoník, z roku 1964 byl nahrazen od 1.1.2014 zákonem č. 89/2012 Sb., novým občanským zákoníkem. Nejdůležitějším činem v oblasti legislativy byla harmonizace zákonů kvůli vstupu České republiky do Evropské unie roku 2004. Uvedením do vzájemného souladu bylo zaúkolováno Ministerstvo průmyslu a obchodu v roli výkonného a zastřešovacího institutu ochrany spotřebitele. Jelikož došlo k implementaci vybraných předpisů Evropské unie do právního řádu ČR, došlo k podstatnému zlepšení kvality právních úprav analyzované problematiky ochrany spotřebitele. Tímto činem došlo ke kladnému přínosu hlavně spotřebitelům.

49

Mohu se domnívat, že současná podoba platných právních úprav týkajících se ochrany spotřebitele je více méně uspokojivá. Velmi důležitou úlohu mají v oblasti zaměření a použití právní ochrany občanské spotřebitelské organizace, hrající roli převážně poradních organizací přímo pro samotné spotřebitele. Tato funkce českých zákonů byla též použita při rozboru konkrétních případů z běžného života spotřebitele. Navzdory zabezpečení spotřebitele z právního hlediska je stále prokazatelná existence skupiny lidí, jejichž snahou je spotřebitele ošálit. Valná většina spotřebitelů nedokáže okamžitě prohlédnout toto záměrně nečestné chování podnikatelů a následně se stávají poškozenými. Je pravděpodobné, že skoro vždy je v zákonech možné nalézt důvody sloužící k obhajobě spotřebitele. Je ovšem nejvyšší čas k transformaci z pasivního chování spotřebitelů v aktivní. Pakliže se stanou vzdělanými a informovanými členy fungujícího trhu, budou schopni zdatně orientovat a chránit si svá práva.

50

Seznam použité literatury [1.]

BUCHTA, Miroslav. Mikroekonomie pro magisterské studium, 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, ISNB 978-80-7395-036-1

[2.]

KLABUSAYOVÁ, N. - BURDILIAKOVÁ, R. - ZLÁMALOVÁ, J. 2009. Ochrana spotřebitele. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2009, ISBN 978-80-248-2037-8.

[3.]

MACÁKOVÁ, Libuše a kol. Mikroekonomie: repertorium: (středně pokročilý kurs), 4. vyd. Slaný: Melandrium, 2003, ISBN 80-86175-33-2

[4.]

HOŘEJŠÍ, Bronislava – SOUKUPOVÁ, Jana. Mikroekonomie. 5 vyd. Praha: Management Press, 2012, ISBN 978-80-7261-218-5

[5.]

ČESKO. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 11, s. 318

[6.]

ČESKO. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. In: Sbírka zákonů Česká socialistická republika. 1989, částka 22, s. 478

[7.]

ČESKO. Zákon č. 40/1964

Sb.,občanský zákoník In: Sbírka zákonů České a

Slovenské federativní republiky. 1964 [8.]

Příloha č. 2 k zákonu č. 634/1992 Sb.., Zákon o ochraně spotřebitele. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992

[9.]

business center.cz : klamavá obchodní praktika. [cit.2014-28-3]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p2412-klamava-obchodni-praktika.aspx