Obsah. Vyrobila A. Rohlová

Obsah

Praxe v Německu První odborná praxe našich žáků oboru sociální činnost v Dolním Sasku Na tři týdny Němcem Guten Tag Odborná praxe v Berlíně Berlín 2014

4

Exkurze našich žáků

10

Praha Exkurze do Anatomického muzea a Židovského muzea v Brně Exkurze v Albrechtově škole v Českém Těšíně Exkurze do Hrabyně Exkurze do knihovny Exkurze do Vídně

Zprávy krátké a kratší ze školního dění Moje „zlatá“ středoškolská studia Víte, že…? Vánoce! Vánoce dnes a dříve Vánoční cukroví Jak slaví Vánoce v zahraničí a jaké mají tradice? Knihy k vánočnímu čtení? Velevážený Ježíšku

Vyrobila A. Rohlová 2

4 4 7 8 8 10 11 12 13 14 15

16 18 20 21 22 24 25 27 27

Editorial

Milí čtenáři, ať už trávíte adventní čas v tlačenici v šopinu, nebo se učíte na padesátou sedmou písemku v tomto měsíci (možná ji „jenom“ opravujete ) - určitě vás to napadlo taky! Co takhle trochu zpomalit? Přibrzdit? Zajít na čaj s přáteli nebo se projít rozzářeným podvečerním městem? Možná s vámi potřebuje mluvit někdo, koho každý den míjíte… Anebo - co třeba být chvilku sami se sebou? A přemýšlet. O věcech, které nám právě teď připadají důležité a neodkladné, ale za pár měsíců či let po nich neštěkne ani pes. O tom, zda žijeme své dny tak, jak bychom chtěli. Co když nastal čas zatřepat pomyslným žebříčkem a přetřídit hodnoty, které jsme uložili na jednotlivé šprušle? Nikdo neví, jaká bude zima. Napadne sníh a vysvitne sluníčku, nebo přijdou plískanice a smog? Naštěstí náš život provázejí úsměvy, vůně a objetí, s nimiž je nám pěkně i v tom největším nečase. Ať je pro vás takovým příjemným zastavením i chvilka, kterou strávíte s naším Vánočním číslem. Hezké Vánoce vám všem. Radka Kulichová

3

Praxe v Německu První odborná praxe našich žáků oboru sociální činnost v Dolním Sasku V měsíci červnu 2014 se vybraní žáci oboru sociální činnost zúčastnili první třítýdenní odborné praxe v Německu, a to v Dolním Sasku. Tato odborná praxe plynule navazuje na tříletou spolupráci s německými partnery. Skupinu tvořili 4 žáci a odborný pedagog Mgr. Monika Sikorová ve městě Rotenburg a 6 žáků a odborný pedagog Mgr. Jana Kocichová ve městech Wilhelmshaven a Esens. Děvčata zde pracovala v centrech pro seniory u přímoobslužné péče, převážně se seniory s demencí. Některá děvčata pracovala také u volnočasových aktivit se seniory. Jednalo se o tyto žákyně: Marie Pavelková, Karolína Veselovská, Eva Motyková, Petra Přečková, Adéla Němcová, Denisa Zemanová, Adéla Juřicová, Zuzana Sysalová, Natálie Supíková a Alena Rečková. Ve volném čase navštívily žákyně města Brémy a Hamburg. Zorganizovali jsme také celodenní výlet do Holandska. Další odborná praxe žáků nynější 3. C proběhne v měsíci červnu 2015. V měsíci srpnu na oplátku přijely první dvě německé žákyně oboru Altenpfleger/inen na odbornou měsíční praxi, kterou měli v hospici ve Frýdku-Místku. Další žáci z Německa přijedou k nám na praxi na jaře 2015. Mgr. Jana Kocichová

Na tři týdny Němcem ??? „Hallo, wie geht's?“ „Entschuldigung“ „Bist du Müde?“ „Wie bitte?“ „Wie alt bist du? „Mmmm…eighteen?“??? A takhle to všechno začalo. Po dvaceti hodinách vysilujícího přestupování mezi všemi dopravními prostředky, tahaní našich šatníků na kolečkách, zádech i rukou a po nekonečném listování ve slovníku jsme konečně dorazily na Bahnhof Wilhelmshaven. Nemyslely jsme na nic jiného než na sprchu a měkkou postel. Místo toho nás však na nádraží čekala německá delegace, složená z ředitelů zařízení, ve kterých jsme následující tři týdny pracovaly. Byli 4

velmi sympatičtí a milí, měli spoustu otázek, bohužel německy (jak překvapivé ). Celé v šoku jsme zapomněly i svá jména a neschopny odpovědí jsme se jen přihlouple smály (s úsměvem jde všechno líp, že ano?). I přes naše nejčernější představy, jak nás bude všech pět bydlet v malé „plastové láhvi“, jsme se dočkaly příjemného překvapení. Velký dům se zahradou, terasou, houpačkou a grilem, obývákem s koženými sedačkami a velkou televizí. Zkrátka a dobře super. Hned první večer jsme si do noci povídaly s paní učitelkou Kocichovou (naší třítýdenní maminkou). Po zaslouženém spánku se k nám přihnala animátorka Šárka, která se nám snažila pomoct s německým jazykem. Hrály jsme spoustu her a procvičovaly si tak německá slova. Čekala nás i cesta do města, kde jsme od tamních obyvatel získávaly německé básničky či jazykolamy. A co praxe? Tak na tu jsme nastoupily hned po animaci. Byly jsme rozděleny do dvou zařízení, kde se nacházeli převážně klienti s demencí. Zařízení byla asi 15 minut od domu. Dvě z nás chodily pěšky a dvě jezdily na kolech, která jsme měly k dispozici. Směny byly

5

rozděleny na ranní a odpolední. Každý den to pro nás bylo 8 hodin neuvěřitelného dobrodružství. A znáte ten pocit, když jediné, čemu rozumíte, je vaše jméno? Když ho slýcháváte víc, než je zdrávo, a vlastně nevíte, oč jde? My ano! Nakonec jsme se ale s tímto pocitem naučily žít. Do té doby, než nám zařídili obědy v zařízeních, vařila nám paní učitelka Kocichová a nejen vařila, ale i pekla! Když si vzpomeneme na její moučníky, segedínský guláš, který byl spíš polévka a vystačil nám na celý týden (chutnal ale výborně), nebo když nám paní učitelka jako správná maminka nakrájela zdravou svačinku k televizi, tak se nám zasteskne (a nejen po jídle). Protože nás z jedné strany obklopovala příroda a z druhé strany městečko, měly jsme spoustu možností, co budeme dělat ve volném čase. Jezdily jsme na kole, běhaly, nakupovaly nebo jen tak relaxovaly (samozřejmě jsme se i učily). Některé z nás se poprvé prošly v moři. Večery jsme trávily povídáním, zpíváním karaoke a koukáním na filmy. Navštívily jsme také školu, kde jsme si popovídaly o německých tradicích. Po dvou týdnech v Německu jsme potřebovaly změnu, a tak jsme si zajely na výlet do Holandska, kde jsme potkaly spoustu zajímavých lidí, zejména lidí, kteří jezdili na kolech. Loučení na praxi pro nás bylo jednou z nejtěžších věcí na celém pobytu, ani jedno oko nezůstalo suché. Cestou do České republiky jsme se zastavily v Hamburku, kde jedna z nás oslavila sedmnácté narozeniny. Hamburk je jedním z největších měst Německa, což jsme pocítily i na vlastní kůži, když jsme se ztratily hned na nádraží (a nejen tam). Po dlouhém bloudění jsme konečně našly hostel, ve kterém jsme přespaly. Celé unavené jsme lehly do velké postele, kde jsme se všechny společně koukaly na film a všechny společně u něj také usnuly. A to byl konec našeho pobytu, pak už nás čekala jen cesta domů a ti, po kterých se nám stýskalo. Alena Rečková, Adéla Juřicová, Natálie Supíková

6

Guten Tag Interview o praxi v Německu připravily Katka Škrabáková a Zuzka Sysalová. Katka vyzpovídala Zuzku, jaké si domů přivezla zážitky a postřehy. Proč jsi jela na praxi do Německa? Po nabídce, kterou jsme dostali ve škole, jsem rozhodla jet. Byla jsem zvědavá a vím, že v Německu mají k této profesi jiný přístup. V čem je jiný? Ve všem podstatném: platové ohodnocení, celkový přístup k našemu povolání – tam si těchto pracovníků velice váží. Kde jsi absolvovala praxi a jak dlouho? Pracovala jsem v domově pro seniory společnosti AWO po dobu tří týdnů. Hned od začátku jsem byla umístěna na oddělení v 1. poschodí, takže jsem si zvykla na uživatele i pracovníky, tím to pro mě bylo jednodušší. Liší se nějak uživatelé a personál? Většina uživatelů domova trpěla Azheimerovou chorobou, setkáte se tam s tím častěji, a proto i personál mi připadal vzdělanější a připravenější pro práci s takovýmito lidmi. A jak je to s vybavením domova? Vybavení byla zhruba ve stejné kvalitě jako u nás – jak postele, tak i kompenzační pomůcky. Více využívali zvedáky a tím si usnadňovali práci, uměli s nimi dobře pracovat. Jakou jsi měla pracovní dobu? Měla jsem dopolední i odpolední směny, do polední od 6 do 14 hod., odpolední od 14 do 20 hod. A víkendy jsi měla volné? Víkendy jsme trávily na výletech a poznáváním prostředí. Kde jsi byla po celou dobu ubytovaná? Bydlely jsme v domečku, který se nacházel asi 15 min. od zařízení, kde jsme pracovaly. Bylo nás v něm pět i s paní učitelkou. Byl překrásný, se zahradou a na klidném místečku. Máš nějaké zajímavé zážitky? Plno, jsou spojené se vším, co se dělo, protože všechno bylo tak nové. Zkoušela jsem pro mě zcela nové věci, jinak trávit volný čas. Na praxi to byl jeden velký zážitek, který umocňovala hlavně jazyková bariéra.

7

Líbilo se ti na praxi? Líbilo, personál byl chápavý, bez toho bych to nezvládla, protože je depresivní a vyčerpávající dobře nerozumět. Občas to byla i zábava, dost mě s nimi spojovalo, že ani oni často nevěděli, jak už mi to říct, abych porozuměla, takže jsme dělali různé srandičky. Doporučila bys praxi v Německu ostatním? Člověka to musí lákat. Za sebe můžu říct, že nelituju ani chvilky. Pomohlo mi to zjistit, co je mi blízké, a také trochu si i ujasnit, co bych jednou chtěla. A všem, kteří o praxi v Německu uvažují, radím: Pokud se rozhodnete jet, berte vše s nadsázkou a optimismem.

Odborná praxe v Berlíně Jak to začalo? Minulý školní rok nás navštívila paní Sandner. Jistě si mnozí z vás vzpomenete na setkání v tělocvičně u nás ve škole. Seznámila nás se strukturou zařízení pro seniory v Berlíně, kde pracuje. Nabídla naší škole spolupráci při organizování odborné praxe pro obor Zdravotnický asistent. Domov pro seniory v Berlíně jsme navštívily na konci srpna 2014. Odborné učitelky naší školy, jmenovitě paní učitelky Bařinová, Kaňoková, Kocichová a já jsme vyjely na první průzkum. V Berlíně jsme navštívily budoucí místo praxe, seznámily se s vedením Domova pro seniory a personálem. Stihly jsme se také podívat na některé architektonické skvosty Berlína. Protože se nám místo praxe líbilo, všichni byli vstřícní a příjemní, domluvily jsme s paní Sandner termín první odborné praxe na 8. 11 - 29. 11. 2014. Po návratu jsme ihned začaly s přípravami první odborné praxe v Berlíně. 8. 11. 2014 skutečně vyjela první skupinka dívek, Melanka, Klára, Tereza ze 4. A a s nimi Natálie ze 3. C. Jako pedagog s nimi vyjela paní učitelka Kocichová, kterou v půlce pobytu vystřídala paní učitelka Kaňoková. A jak cesta, praxe a pobyt v |Německu prožívaly samotné účastnice? Tak to si přečtěte v následujícím článku. Mgr. Kateřina Šmolková

Berlín 2014 Naše odborná praxe v Berlíně proběhla od 8. 11. do 29. 11. 2014. Po příjezdu do Berlína jsme se ubytovaly na Blumberger Damm, Berlin-Marzahn. 8

Od pondělí do pátku jsme měly praxi v zařízení Senioren Centrum Haus Pappelhof gGmbH, kam jsme chodily ráno na 7 a končily v 13:30. Byly jsme rozděleny na dvě patra, dvě z nás pracovaly na standardním oddělení a dvě na oddělení, kde byli pacienti s těžkou demencí. Na každém patře jsme měli na starost 6 obyvatel. Naše praxe probíhala takto: ráno jsme přišly v sedm hodin a provedly hygienu u obyvatel, podle toho jak kdo vstával. Každý z nich potřeboval svůj individuální přístup. Po hygieně následovala snídaně. Okolo 10 hodin, kdy už byli vzhůru všichni naši obyvatelé, jsme měly možnost zúčastnit se volnočasových aktivit, jako bylo čtení novin, luštění křížovek nebo sport. V 11:30 jsme měly půlhodinovou přestávku na oběd, po návratu na oddělení se provedla hygiena a všichni obyvatelé šli odpočívat nebo spát do svých pokojů a my měly chvilku čas připravit si naše předávání. V 13:30 jsme předaly oddělení odpolední službě a tím naše pracovní doba skončila. Po praxi jsme většinou jely na Alexanderplatz, kde jsme měly volný přístup na wifi (doma jsme totiž wifi neměly), ale byly dny, kdy se nám nic nechtělo a jely jsme hned po praxi domů odpočívat. O víkendech jsme měly volno, tak jsme poznávaly krásy Berlína. V neděli 9. 11. jsme se zúčastnily oslav 25. výročí pádu berlínské zdi. Byl to úžasný zážitek plný emocí. Měly jsme štěstí, že jsme u toho mohly být. Dále jsme navštívily filmové muzeum, největší kino v Německu, prošly jsme si celou ulici Unter den Linden, Postdamerplatz, zámek Charlottenburg a zúčastnily jsme se i vánočních trhů na Alexandrplatz a Postdamerplatz. Na konec bych chtěla říct, že tahle zkušenost za to opravdu stála, všechny jsme rády, že jsme dostaly tu možnost a mohly jet. A vy, kteří jste dostali nabídku vyjet, nebo přemýšlíte nad tím, zda jet, nebo ne, tak neváhejte a určitě jeďte! Je to zkušenost, kterou už nikde nezískáte! Melánie Glabazňová, Klára Bílasová, Tereza Tichavská 9

Exkurze našich žáků Praha Tento příběh se odehrál začátkem října roku 2014. Budu vyprávět o vlastivědné exkurzi, která probíhala v Praze. A jak to vlastně všechno začalo? Je tomu rok, co nás naše paní třídní začala nahánět s papírem plným brutálních částek. Započalo to pětistovkou a skončilo dvěma tisíci. „Kam půjdeme?“ zeptala se třídní. Následně řekla: „Ano! Půjdeme na muzikál, potom na Petřín, do zrcadlové síně a ubytování už jsem také zařídila.“ Muzikál se jmenoval Horečka sobotní noci. Tak jsme to všichni poslušně odkývali a už se jen čekalo na termín odjezdu. Rok se přehnal jako nic a byl den před odjezdem. Každý balil miliony věcí, jídla, no prostě plno kravin. Ani jsme se nenadáli a bylo ráno a čekali jsme na vlak. Cesta vlakem byla velmi pestrá. Řídili jsme se heslem, že vypijeme všechno café latte a vyjíme všechny zásoby, ale nestihli jsme to. Na to byla naše cesta krátká. Dojeli jsme do Prahy a naše paní učitelky začaly shánět lístky na městskou dopravu a vše organizovat. Jeli jsme se ubytovat a potom začala skoro třídenní túra po našem hlavním městě.

http://storage.prague-boats.cz/upload/images/luznice-web.jpg

Celé tři dny jsme hlavně chodili a fotili. Navštívili jsme Vyšehrad, Petřín, na který bylo obzvlášť těžké vylézt. Avšak jeden z největších zážitků, ba i nejvtipnějších byla zrcadlová síň. Zrcadla nás tak zdeformovala, až jsme se za břicha popadali. Jeden večer jsme si zašli na ten slibovaný muzikál. Naše první dojmy byly smíšené, ale byla to pecka! Krásný a velmi dynamický příběh. Po představení nás paní učitelky tahaly na Karlův most a na Pražský hrad. Jelikož nás všechny bolely nohy a lodičky nám pomalu, ale jistě ohlodávaly nohy, skončili jsme jen u Vltavy a pohledu na tyto dvě impozantní stavby. Byl to nádherný pohled. Udělali jsme pár fotek a spěchali domů. Bylo moc hodin a budíček byl dost brzy. Sotva jsme se dostali domů, hned se všichni utíkali koupat a po pokecu i spát. Poslední den byl nesmírně únavný asi hlavně proto, že nás všechny bolely nohy a byli jsme nevyspaní po včerejším večeru. A zkrátka toho chození bylo moc a já osobně jsem byla ráda, že jsem se doplahočila na hlavní nádraží. Taky se jedné naší spolužačce ztratil mobil. Kovbojka jako blázen. Doufali jsme, že ho zapomněla někde na ubytovně, ale marně. Mobil se bohužel nenašel. Když jsme dojeli domů, myslím si, že všichni do jednoho se nejvíce těšili na svou postel, která na nás věrně čekala. Byly to vcelku podařené tři dny. Naše třída se zase o něco více sblížila a myslím, že kromě lůžka nikomu nic nechybělo. Karolína Veselovská 10

Exkurze do Anatomického muzea a Židovského muzea v Brně Dne 26. 11. 2014 navštívila naše třída III. A za doprovodu učitelů Mgr. Renaty Diasové a Mgr. Martina Gibaly Anatomické muzeum profesora Karla Žlábka v Brně. Profesor Karel Žlábek ho asi před sto lety založil na lékařské fakultě. Muzeum je součástí Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Měli jsme příležitost vidět bohatou a moderní sbírku více než 600 zajímavých exponátů. Sbírka Anatomického muzea je přehledně rozdělena podle jednotlivých systémů. Po vchodu do muzea se nám naskytl pohled na první velkou vitrínu lebek člověka a jednotlivých kostí. Výstavou nás provedla odborná asistentka ústavu, která ochotně odpovídala na všechny naše dotazy. Během odborného výkladu jsme si mohli vše prohlédnout. Zaujaly nás např. preparáty jater, plic či ledvin, které znázorňují bohaté větvení krevních cév v těchto orgánech a rovněž také postupný vývoj plodu v děloze matky. Preparáty se vytváří tak, že se do cév vpraví rychle tuhnoucí pryskyřice. Takto nastříknutý orgán se vloží do zředěné kyseliny, která odstraní tkáň příslušného orgánu. Tyto balzamované preparáty částí skutečných lidských těl slouží ke studiu budoucím lékařům, biologům a antropologům. Zajímavé byly hlavně exponáty tělní soustavy svalové, dýchací a oběhové, prohlédli jsme si tkáně, průdušky, svaly a modely. Poučné byly i raritní exponáty, např. kostra trpasličí ženy, skelet mikrocefala, siamská dvojčata, kostra Kyklopa, hydrocefala a další. V muzeu je vystaven duplikát kostry Josefa Drásala - největšího muže světa 19. století s výškou 242cm, který žil v naší republice. Součástí muzea jsou i kostry živočichů. Návštěva Anatomického muzea byla velmi poutavá a poučná, hlavně pro nás, studenty zdravotnických oborů. Odcházeli jsme plní dojmů a dozvěděli se spoustu nových informací, které se nám mohou hodit i v běžném životě. Seznámili jsme se s lidským tělem tak, jak jej běžně nevidíme. Mohli jsme si prohlédnout každý kousek lidského těla od kostí a vazů až po orgánové preparáty. Po přesunu do Židovského muzea jsme druhou exkurzi zahájili nejprve nezbytnou kávou z automatu a následně pokračovali asi hodinovou přednáškou nazvanou Hanin kufřík. Příběh byl o židovské dívence, o které se snažila získat všechny možné informace jedna japonská vědkyně poté, co jí byl poslán jediný exponát spojený s Židy, a to právě Hanin kufřík. Poté jsme vytvořili pět skupinek. Každý z nás dostal složku s informacemi a otázky k vypracování na různá témata spjatá s židovskou kulturou. Na závěr měla každá skupina předat získané informace ostatním prostřednictvím krátké prezentace. http://blockyourid.com/~gbpprorg/judicial-inc/9_8_st11.jpg

Veronika Stiborková Chcete-li se více dozvědět o anatomickém muzeu a dále o Hanině kufříku, navštivte následující stránky: http://www.med.muni.cz/anatomie/index.php?id=646, http://hanin-kufrik.wz.cz/index.php?stranka=oknize&cast=ishioka

11

Exkurze v Albrechtově škole v Českém Těšíně Dne 2. října 2014 se třída 1. C zúčastnila exkurze v Albrechtově škole v Českém Těšíně. Škola nese čestný název podle Albrechta knížete Těšínského, který v letech 1872 - 18 75 přispěl ke vzniku odborných škol na Těšínsku. Jde o střední odbornou školu, která má čtyři oborová zaměření – hotelnictví/gastro, obchodní, polygrafie a zemědělství. Ve dnech 2. – 3. 10. 2014 se tato škola stala dějištěm 40. ročníku mezinárodního filmového festivalu Ekofilm 2014. Měli jsme možnost zhlédnout nejen filmovou projekci dvou nejúspěšnějších snímků, ale také bohatý doprovodný program, kterým byl druhý ročník multioborového ekosalonu pod názvem MESA propagující ekologizaci jednotlivých oborů této školy. Součástí osvětové sekce byl mimo jiné fare trade stánek s ukázkou a ochutnávkou produktů. Tato škola se už dlouho věnuje enviromentální výchově a ekologickým projektům. V říjnu 2014 získala titul „Ekologická škola v Moravskoslezském kraji“. Měli jsme možnost si celou školu prohlédnout. V každé třídě mají umístěny 3 druhy odpadkových košů pro třídění odpadů – plast, papír, smíšený odpad. Na každém vypínači bylo napsáno ZHASNI a nad vodovodními kohoutky byly umístěny nápisy ŠETŘI VODOU. Také jsme viděli specializovanou učebnu ekologie. Celá byla vymalovaná jako jeden obrovský pracovní list pro malé děti – např. pro poznávání druhů ptactva a rostlin. Nejvíce nás kromě filmů zaujala prezentace gastro oboru, kde nám nabízeli ochutnávku různých druhů zdravého jídla. Třída 1. C

12

Exkurze do Hrabyně Dne 11. září 2014 navštívila třída 3. B s paní učitelkou Stanislavou Mrkvičkovou a panem učitelem Martinem Gibalou rehabilitační ústav v Hrabyni.

http://www.ruhrabyne.cz/wp-content/uploads/2014/05/Hrabyne_Exterier_foto-07.jpg

Tento ústav je nadstandardním zařízením, které poskytuje špičkovou péči pacientům po cévních mozkových příhodách, úrazech, při onemocnění nervového či pohybového aparátu. Zařízení se skládá ze dvou částí. První část se nachází v Hrabyni a je specializována na dospělé pacienty po úrazech a s neurologickými problémy. Druhé pracoviště sídlí v Chuchelné, které se specializuje na ortopedické a neurologické pacienty a klienty po amputacích. Do tohoto zařízení jsou přijímány i děti, kterým je v průběhu školního roku zajištěna výuka. Tento rehabilitační ústav je i díky svému nejmodernějšímu vybavení vyhlášen po celé České republice. Každý pacient je po dobu své hospitalizace svěřen profesionálnímu a zkušenému personálu. Historie ústavu sahá do 50. let 20. století. Nejdříve existoval ústav pouze v Chuchelné, který měl však kapacitu pouze 65 lůžek, a tak bylo třeba jej rozšířit. Dostavbou komplexu v Hrabyni, který byl veřejnosti otevřen 18. dubna 1975, se zvýšila úroveň rehabilitační péče v Československu. V roce 1990 z rozhodnutí tehdejšího ministerstva zdravotnictví se ústav stal samostatnou příspěvkovou organizací řízenou přímo Ministerstvem zdravotnictví České republiky, což platí dodnes. Tento výlet byl pro nás všechny velice přínosný. Během exkurze mnozí z nás začali zvažovat své budoucí pracovní pozice. Vzhledem k tomuto přínosu je škoda, že takových exkurzí není více. A. K. + M. M. Více o ústavu najdete na stránkách http://www.ruhrabyne.cz/

13

Exkurze do knihovny Na přelomu září a října 2014 se všechny třídy 1. ročníku zúčastnily exkurze do Městské knihovny Frýdek-Místek, a to do její pobočky na Jiráskově ulici ve Frýdku. Studenti byli seznámeni s historií knihovny, se službami, které knihovna poskytuje, a také si všechna oddělení knihovny mohli prohlédnout. Pracovnice knihovny pro ně připravily různé zajímavé hry a aktivity. Např. na stěně visely portréty slavných českých i světových spisovatelů. Žáci se nejprve snažili určit, o koho jde. Pak byli rozděleni do skupin a soutěžili, kdo správně přiřadí tyto autory k jejich dílům. Nakonec ve stejných skupinách vymýšleli příběh, v němž měli použít názvy minimálně sedmi literárních děl z našeho školního seznamu knih k ústní maturitě. Jak se jim to povedlo, posuďte sami. Žáci 1. C

http://img.firmy.cz/premise/full/201409/2512/06/54240eb406262a50f0b00800?v=1

Psal se rok 1984. Na východ od ráje žila Markéta Lazarová a ta se jednoho dne zamilovala do Olivera Twista, který však už byl ženatý s Maryšou. Markéta bylo pouhou horalkou, jež však jednou obsluhovala anglického krále. Jednoho dne v máji se rozhodla udělat krátký proces s Maryšou a naplánovala její smrt v Benátkách. Oliver Twist prožíval v tu chvíli těžkou hodinu. Markétu odsoudili za tento zločin a trest byla oprátka na krk. A tak skončil tragický příběh o nešťastné lásce. Psal se rok 1984. Oliver Twist byl revizor, který však spáchal zločin a trest byla jeho smrt v Benátkách. Před smrtí si koupil horalku a snědl ji s malým princem, který byl cizinec. V máji mu na hrob přinesla Maryša kytici a začala zpívat slezské písně spolu s Markétou Lazarovou, která byla židovka z Toleda. O dva roky později vystupovaly na koncertě na ostrově. Předskokanem jim byl velký Gatsby, který obsluhoval anglického krále, jenž ostře sledoval vlaky na cestě v Hirošimě. A to je konec naší Malostranské povídky. Kdysi dávno se vracel jeden vladař, který se jmenoval Dekameron, na své panství z daleké výpravy. Tato výprava trvala několik let. Na cestě za dobrodružstvím potkal několik cizinců. Jeden cizinec jménem Krysař žebral po Dekameronovi peníze, ale ten byl lakomec. Krysař ho za to proklel, že na svou lakotu jednou doplatí. Uběhlo několik let a vladař se vydal na další výpravu. Cesta tam byla úspěšná, ale cesta zpět již nikoli. Byl přepaden a krutě zbit rodem Krysařů. Ležel v lese na pokraji smrti obklopen přírodou a hlavou se mu honilo: Co Bůh? Člověk? Možná jsem se opravdu choval špatně vůči chudým a teď za to platím vlastní krví. Za několik dní ho našli na tomto místě, ale již mrtvého. Na hrudi mu ležela kytice rudých růží. Žil byl jednou jeden vladař a ten měl za manželku divou Bárou. Divá Bára šla jednou nakoupit alkoholy, ale na cestě ji znásilnil cizinec, byl to rychlý proces. Jelikož se z toho chtěla vyzpovídat, rozhodla se, že navštíví chrám Matky Boží v Paříži. Po 9. měsících od té události se narodil malý princ, ale jelikož to celé vladař neunesl, v roce 1984 se s Bárou rozešel a tím, že to byl pro něj krutý žert. 14

Exkurze do Vídně Dne 28. 11. 2014 se uskutečnila školní exkurze do Vídně. Zájemců bylo tolik, že se jelo rovnou dvěma autobusy. Od školy jsme vyjeli v časných ranních hodinách - kolem pěti hodin. Cestou nás příjemně vánočně naladily sněhové vločky, které začaly padat někde u Olomouce. Po dlouhé cestě se dvěma krátkými zastávkami jsme konečně dorazili do Vídně. Tam jsme nejprve zastavili u Hundertwasserhausu, což je architektonicky zajímavý dům původně určený sociálně slabým, ale dnes se stal spíše turistickou atrakcí. Během další cesty Vídní jsme viděli zajímavou skleněnou

restauraci, vídeňské kolo a spoustu obchodů. Po chvíli jsme dojeli k Muzeu císařovny Sisi. Zde jsme dostali každý přístroj – jakéhosi průvodce muzeem v češtině. Z něj jsme se dozvěděli zajímavosti o vystavených předmětech, což bylo např. zlaté a stříbrné nádobí, nábytek, portréty, šperky i šaty císařovny Sisi. Pak jsme šli do slavné katedrály sv. Štěpána. Kolem ní byly menší trhy, spousta obchodů i různé sochy. Nakonec jsme se přesunuli k radnici, kde se konají proslulé vánoční trhy. Mohli jsme tu vidět mimo jiné čokoládovou fontánu, jablka v karamelu, různé druhy punče a mnoho sladkých cukrovinek. Příjemně unavení a plni dojmů a zážitků jsme pak vyrazili na cestu domů. Kristýna Kobližková a Petra Pindórová 15

Zprávy krátké a kratší ze školního dění Den zdraví a sociálních služeb Ve čtvrtek 25. 9. 2014 se žáci naší školy zúčastnili Dne zdraví a sociálních služeb, který probíhal v prostorách Národního domu v Místku. Studenti mimo jiné pomáhali pořadatelům s organizací akce, někteří pomáhali v bufetu nebo dělali anketu, měřili zájemcům krevní tlak či dohlíželi na bezproblémový průběh vystoupení v zákulisí. Náplní akce byla propagace různých sociálních zařízení, vystoupení uživatelů některých z nich a nechyběly také naučné přednášky. Barbora Sikorová Beseda s vozíčkářem Dne 16. 10. 2014 proběhla v tělocvičně naší školy beseda s vozíčkářem. Jmenoval se Dušan a přijel k nám ze Šumperku. Mluvil o svém životě, o tom, co prožil, co získal a každým slovem nás dokázal zaujmout. Beseda byla velmi zajímavá a hodně jsem si z ní odnesla. Určitě bych se s ním chtěla ještě setkat, aby mi řekl více o svém životě, protože i když je na vozíčku, žije mnohem lépe než někteří lidé, které znám. Žije každou vteřinou a nehledí na budoucnost, ale na přítomnost. Byl to úžasný zážitek. Veronika Tallová Teroristé ve škole Dne 15. října 2014 se někteří žáci naší školy zúčastnili akce, která simulovala útok teroristy na střední škole. Tato akce se odehrála v budově VOŠPO a hlavní roli v této akci odehrály profesionální týmy hasičů, záchranářů a policistů. Je brzké ráno a všichni zvolení figuranti už netrpělivě očekávají příchod učitelek – hlavních maskérek. Už je to tady! Všude teče umělá krev. Učitelky padají únavou. Děsivý to pohled. Vše je tak skutečné! Všichni se opatrně přesouváme do vedlejší budovy, kde se vše uskuteční. Ležíce na podlaze se všichni třeseme zimou a strachem. Kde je onen záhadný terorista? Pif! Paf! Celá budova propadá panice. Všude se rozléhá křik bezradných studentů. Sem a tam leží těla figurantů, kteří se snaží vykazovat co nejmenší známky života. Terorista už dorazil i k nám. Krátký pohled do jeho očí a… Prásk! Křik, bolest, krev a smrt. Děj se vůle Boží! To čekání nám bere všechny síly. Tu a tam se pohybují zakuklení policisté, kteří nám ovšem nepomůžou. Pachatel je polapen. Konečně jsme se dočkali profesionální pomoci. Záchranáři mají plné ruce práce, i přesto však zvládají svou práci na výbornou a všechny nás odvádějí z budovy ven. Pod střechou stanu se všichni cítíme bezpečně. V 10 hodin se celá akce pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Záchranáři odvážejí do nemocnice poslední zraněné. V závěru se všichni shromažďujeme před školou a vyhodnocujeme akci jako velmi úspěšnou. A. K. + M. M. Anglické divadlo Dne 31. 10. 2014 se v naší škole hrálo divadelní představení v angličtině. Celkem v něm vystupovali a hráli tři herci (dva muži a jedna žena), kteří pocházeli z různých zemí Evropy. Nejprve hráli jednodušší představení pro 1. a 2. ročníky, poté následovalo už náročnější vystoupení pro 3. a 4. ročníky. Cílem představení pro 1. a 2. ročníky bylo procvičit se v angličtině, žáci museli porozumět celému představení, protože jejich úkolem bylo vypátrat vraha. Na konci představení všichni herci sklidili velké ovace. Lenka Hlušičková

16

Pomáháme lidem! Dne 22. 11. 2014 byla uspořádána celostátní potravinová sbírka na pomoc lidem v nouzi. Letos se jí zúčastnilo i 5 dobrovolníků ze 3. C v supermarketu Albert. Potraviny z této prodejny putovaly do azylového domy Sára. Jedná se o dům pro matky s dětmi, který se nachází ve Frýdku poblíž nemocnice. Jeho zřizovatelem je Slezská diakonie. Při sbírce jsme se setkaly jak se štědrými lidmi, tak i s lidmi, kteří se do sbírky nezapojili a zůstali lhostejní. Ale přesto byla naše sbírka úspěšná. za 12 hodin jsem vybrali dohromady asi 500 kg potravin. Sonja Hajdušková, Marie Mužíková a Adriana Rohlová Přednáška o energii Dne 24. 11. 2014 se žáci druhého ročníku zúčastnili přednášky Energie - budoucnost lidstva. Tímto tématem je provázeli pedagogové Vysoké školy báňské v Ostravě. Cílem bylo žákům přiblížit situaci ve světě v souvislosti se spotřebou energie a jejím využitím. Lektoři přednášeli o jaderné energii, jejích výhodách a nevýhodách, o obnovitelných a neobnovitelných zdrojích apod. Studenti měli možnost říct své názory a postřehy a klást otázky na dané téma. Veronika Penkalová a Natálie Strouhalová Děti v nemocnici ve Frýdku - Místku navštívil Mikuláš A my musíme říci, že to bylo díky studentkám naší školy. Více o této akci můžete vidět a slyšet v reportáži, kterou o tom natočila regionální televize Polar: http://polar.cz/archiv/video/frydeckomistecky-expres-04-12-2014-16-44 R. K. Den otevřených dveří Dne 4. prosince 2014 se na naší škole uskutečnil Den otevřených dveří. Návštěvníci naší školy si mohli nechat změřit tlak, poměr tuků a svalů ve svém těle, kapacitu plic, mohli se také nechat namasírovat a absolvovat bylinkovou terapii. Zajímavá byla i ukázka první pomoci v tělocvičně, kde si každý mohl osobně vyzkoušet, že zachraňovat životy není snadné. Pro všechny návštěvníky i studenty naší školy byly velice přitažlivé informace o canisterapii. Pejsci byli klidní a přítulní, přátelští a zvědavě se seznamovali s novým prostředím a novými lidmi. Jednotlivé učebny byly připraveny tak, aby seznámily návštěvníky s chodem naší školy, s projekty a různými aktivitami. V učebně, kde se seznamovali se všeobecnými předměty, které se na naší škole vyučují, se seznámili s učebnicemi a vybraní studenti jim za doprovodu kytary zazpívali anglické písničky, které se ve výuce naučili. V učebnách prezentujících výuku odborných předmětů se seznámily s oběma obory, viděli ukázky žákovských prací, mohli si zakoupit výrobky, které žáci vytvořili v hodinách výtvarné výchovy a organizace volného času, prohlédli si vybavení odborných učeben i zajímavé pomůcky, které se ve výuce těchto předmětů používají. Celá jedna učebna byla věnována dalším školním aktivitám, jako jsou lyžařský a sportovní kurz, exkurze do Vídně a Prahy, zahraniční spolupráce s Polskem a zejména Německem, kde mají možnost naši žáci absolvovat odbornou praxi. Pozornost byla také věnována dobrovolnictví, aby budoucí studenti věděli, že po absolvování školení pro dobrovolníky budou moci působit jako dobrovolníci v hospici, domově seniorů či charitativních organizacích. Každoročně byli na Den otevřených dveří pozváni i bývalí zaměstnanci školy, kteří si rádi popovídají se svými bývalými kolegy a seznámí se s novinkami ve škole. Pro ně bylo připraveno krátké pěvecké vystoupení třídy 2. C a drobné pohoštění. Věříme, že Den otevřených dveří se návštěvníkům líbil, že zájemci o studium získali všechny informace o možnostech, které jim naše škola nabízí, že se všichni poučili o tom, jak se starat o své zdraví a zlepšovat ho a hlavně že se u nás cítili příjemně. Žáci 3. C 17

Moje „zlatá“ středoškolská studia V těchto dnech už naši čtvrťáci odevzdávali přihlášku k maturitě, psali cvičné maturitní testy, prostě jednoznačně zjistili, že maturita už jim klepe na dveře. A jak se někteří z nich dívají na léta strávená na naší škole? Přemýšlím nad otázkou, co mi vlastně škola dala a vzala. Studium na této škole mi dalo spoustu věcí, ale pro mě je nejdůležitější to, že jsem se při studiu na této škole ujistila, že pomáhat lidem a pracovat ve zdravotnictví je opravdu ta věc, kterou chci. D. K. Střední zdravotnická škola ve Frýdku-Místku. Zde se odehrávaly celé čtyři roky mého života. Co však k tomuhle výchovně-vzdělávacímu ústavu mohu říci? Je toho tolik, že by mi ani jeden papír nestačil. Tak to vezmu ve zkratce. Přihláška na tuto školu vznikla jaksi náhodou. Tato škola pro mě totiž byla až „náhradní“. Avšak po doručení dopisu ze zdravotnické školy ve Vítkovicích s tučně vyznačenou větou „Nebyla jste přijata“ se tato škola stalo mou osudovou. Co tak asi může patnáctileté dítě vědět o tom, co chce? Někteří lidé to nevědí ani v padesáti. A tak jsem s myšlenkou „snad ze mě něco bude“ oznámila rodičům, že půjdu sem. Z prvního dne ve škole jsem měla smíšené pocity. Viděla jsem děti, které sem přišly ze stejného důvodu jako já. Mezi nevinnými tvářemi občas vykoukl zjev jakéhosi zoufalce, který už vystřídal tucet škol a neví, co od života chce. Nikdo nevěděl, co nás čeká a jak vlastně všichni dopadneme. Byla to střelba naslepo. Buď to vyjde, nebo ne. A tak jsme všichni, ty děti, co vlastně nemají potuchu o tom, jaký je život krutý a drsný, tvořili jednu třídu. Občas od nás někdo odešel, ale někdo nový zase přišel. Asi nejvhodnější název, který by na naši třídu seděl, by byla „přestupní stanice“. Pořád někdo přicházel a odcházel, často se tu dlouho neohřál. Ale zase ti vytrvalí se hodně sblížili. Jsme docela pevná parta a doufám, že to tak zůstane. Teď už jsme však ve čtvrtém ročníku a čeká nás tak zvaná „zkouška dospělosti“. Maturita. Ale když se otočím na židli a podívám se zase na celou třídu, tak stejně jako před čtyřmi roky vidím pořád ty děti, které nevědí, co chtějí a opět stojí na rozcestí života. K. V. Připadá mi to jako včera, co jsem nastoupil do našeho skvělého „ústavu“. (…) Brzy jsem zjistil, že se to nijak neliší od mučírny, kterou jsme měli na základce. Bodají do vás matematickými vzorečky, pálí nad latinskými slovy a to nejhorší – střílí po nás na praxi jak z kanónu. Ale jak sami dobře víte, všechno zlé je pro něco dobré a o škole to platí dvojnásob. Co bychom dělali bez vědění? Bez moudrosti, kterou se nás snaží naučit ze všech koutů učitelských mozků? Od starého se učí mladý orat. To je přesně to, jaký to má cíl. Tolikrát, snad nesčetněkrát, jsem nadával, že do školy nejdu, ale musel jsem zatnout zuby a neudělat něco, čeho bych později litoval. Škola, alespoň dle mého názoru, má naučit disciplíně, kterou pořád postrádám, a povinnostem. Změnila mi úplně celý můj názor a pohled na vnější svět. Vím, že nic nevím. Mé obzory jsou malé, tak jako když se z vejce klube nový život a neumí nic. Postupně se učí chodit, běhat, popřípadě létat, hledat potravu a další dovednosti. Úplně stejné je to s lidmi, eventuálně se mnou. Po duchovní stránce se snažím spíš BÝT než MÍT. Ať se každý zamyslí, k čemu mu ta škola opravdu je. Cílem lidstva je podle mě předávat informace dál. R. K.

18

Co mi škola dala a vzala? (…) Hned první, co mě napadá je, že mi dala určité zázemí. Je to nějaký pomyslný bod, od kterého se mohu odrazit, dále se rozvíjet, vzdělávat, informovat se o tom, co mě zajímá, co mě baví. Už odmalička jsem ráda pomáhala lidem, a jelikož máme umožněnou praxi v nemocnici, mám tu možnost naslouchat a pomáhat druhým, dostat se k nim blíž. Škola mi umožnila získat potřebné zkušenosti pro své budoucí povolání. A co mi vzala? Jako asi každý student bych mohla říci, že mi zabírá spoustu volného času, který bych mohla věnovat svým zálibám nebo jiným příjemnějším věcem, než je učení. Ale my se neučíme pro školu. Učíme se pro nás, pro život. M. R. Myslím si, že mně osobně škola dala mnoho. Když jsem na ni nastoupila před třemi a půl lety a usedla do lavice, mohla jsem srovnávat. Bylo totiž za mnou dvouleté studium na policejní škole v Holešově. Přístup učitelů tady byl zcela odlišný. Zdálo se mi, že zde na škole stále vede osobní přístup, učitelé jsou milejší, vlídnější a vstřícní. Nemohu říci, že na policejní škole bylo zle, ale přístup učitelů byl, dalo by se říci, chladný. Ale zkušenosti z obou škol mi nikdo nevezme a jsem za ně vděčná. Policejní škola mi dala podle mě jedny z nejdůležitějších vlastností, jako jsou zodpovědnost, samostatnost a schopnost hospodaření. Stejně důležité schopnosti mi dala i naše škola - jednat rozumně, racionálně, schopnost zachovat si chladnou hlavu a hlavně dlě mého názoru ve mně probudila schopnost empatie. Myslím, že studium na této škole pro mě bylo správnou volbou. V. S. Středoškolské studenty bych rozdělila do dvou kategorií. Na ty, kteří chodí do školy rádi, protože si uvědomují, že studium pro budoucí život potřebují, a na ty, kteří na to ještě nepřišli a myslí si, že uspějí i bez vzdělání. Jsem přesvědčena, že v druhém případě je jen otázkou času, než se dostanou také do té první kategorie. Já sama bych se v začátcích svého studia přiřadila k druhé skupině studentů. Mohu tvrdit, že v prvních dvou letech mého studia mi škola spíš brala než dávala - a to můj čas, protože jsem zbytečně projezdila dvě hodiny vlakem denně a přitom jsem neměla moc snahu se něčemu naučit. Nicméně třetím ročníkem se karty obrátily a škola mi začala „dávat“. Když jsem začala mít praxi v nemocnici, zjistila jsem, že se to dá lehce zkombinovat s teorií. Ale co bylo nejdůležitější, teorii jsem se musela učit, protože také pacienti se vyptávali na různé informace, na které bych měla znát odpovědi. Nyní jsem přesvědčena, že právě díky praxi mě teď škola a učení baví. M. R. Škola mi dala především to, že jsem měl kde spát tři a půl hodiny denně, a také místo, kde jsem se docela dobře najedl a napil. Ale ne, samozřejmě si dělám legraci. Škola mi dala nový pohled na život, nové lidi, které jsem poznal, a také vzdělání do života. Vždy jsem se těšil do školy, protože se neobešel bez smíchu. A dále mě naučila donutit se učit a vzdělávat. T. M. Pamatuji si, jak jsem poprvé vstoupila do třídy, která byla plná neznámých lidí, tedy mých spolužáků. Byla jsem stydlivá, tichá a hlavně nervózní. Každý měl zděšený pohled a čekal, až bude moci jít konečně domů. Postupem času se to samozřejmě zlepšilo. Ale víte, kolikrát se mi v hlavě promítalo, zda tady mohu někomu věřit nebo zda se můžu na někoho spolehnout? Na tuhle otázku jsem odpověď nedostala a to mě právě posílilo! Začala jsem být více samostatná, přestala jsem být stydlivá a hlavně - začala jsem být svá. A to se mi povedlo, jelikož mě nebavilo být strašpytlem, co se neustále schovává, neumí říct svůj názor. Jsem ráda, že tyhle časy jsou už za mnou. Teď jsem dospělý člověk, který má své sny, a budu dělat vše, abych si je plnila. Díky této škole jsem se změnila a můžu jít dál. Do další etapy života. K. W. 19

Víte, že…? Víte, co najdete v jednom litru vody?  sírany - až 250 mg  sodík - až 200 mg  chloridy - až 100 mg  dusičnany - až 50 mg  vápník - až 30 mg  hořčík - až 10 mg

     

uhlík - až 5 mg fluoridy - až 1,5 mg chlor - až 0,30 mg hliník - až 0,20 mg železo - až 0,20 mg stříbro - až 0,05 mg

Věděli jste, že nejlepší otcové mezi zvířaty jsou tučňáci císařští? Jejich věk dosahuje až 20 let. Mají ryby paměť? Ano, mají. Nová studie kanadských vědců dokázala, že si ryby udržují vzpomínky několik dnů. Proč je oheň oranžový? 1. Barvu ohně určuje především chemické složení paliva a také teplota, při které hoří. Oheň je pro nás viditelný, protože vydává energii v podobě tepla a světla. Proč zíváme? Jde o regulaci teploty mozku. Je pravdou, že více zíváme při únavě, ale právě ta je příčinou zvýšené teploty našeho mozku, který dá příkaz k ochlazení. Jakou vzdálenost urazí krev v našich cévách za týden?  ve vlásečnicích 1,8 km  v žilách 121 km  v aortě 200 km Zázračné léky přírodní medicíny: • meduňka lékařská - uklidňuje, pomáhá zdravému spánku • bez černý - čistí krev, snižuje teplotu, pomáhá při nachlazení • kopřiva dvoudomá - pomáhá při alergiích, revmatismu, čistí organismus • třezalka tečkovaná - zbavuje depresí, smutku, povzbuzuje Kolik času prospíme? Průměrně je to 650 000 hodin za život. Víte, že hmyzí oko obsahuje 5000 čoček? Zázračné léky přírodní medicíny:  meduňka lékařská - uklidňuje, pomáhá zdravému spánku  bez černý - čistí krev, snižuje teplotu, pomáhá při nachlazení  kopřiva dvoudomá - pomáhá při alergiích, revmatismu, čistí organismus  třezalka tečkovaná - zbavuje depresí, smutku, povzbuzuje

20

Jak nám hněv ničí zdraví? → bolest hlavy → deprese → nespavost → mrtvice → vysoký krevní tlak → srdeční záchvat → bolesti břicha → trávicí obtíže → kožní problémy, např. ekzémy 10 typů jak zvládnout hněv: 1. buďte k sobě pozorní 2. dopřejte si pohyb 3. mějte klidnou mysl 4. vyhněte se slovním urážkám 5. relaxujte

6. 7. 8. 9. 10.

zhluboka dýchejte naučte se omlouvat nepotlačujte svůj hněv zkuste místo vzteku dělat něco jiného, např. 10 dřepů uznejte, kdy je opravdu něco špatně

Jak dlouho vydrží data na CD? Disky CD-RW, tedy ty vypalované, mají životnost jen přes 10 let, běžná lisovaná okolo 20 let. Jak hodně se smějeme? Děti se zasmějí zhruba 400x za den, 6 minut je průměrná doba, kterou denně člověk věnuje smíchu. Lucie Růžičková

http://www.jiripirkl.estranky.cz/img/mid/56/zima.jpg

A. Juřicová 21

Vánoce! Vánoce dnes a dříve Už naši předci slavili Vánoce jako nejkrásnější svátky v roce. Přestože se od historie výrazně odlišují, dají se v nich nalézt podle historiků společné rysy. Tak například vánoční stromeček se věšel špičkou dolů. Dnes máme spojeny svátky s pohádkami v televizi, s jídlem a dárky, naši předkové zase znali spíše lidová vyprávění a pohádky, které obohacovaly tyto večery. Velkou roli hrály o Vánocích zvyky a pověry. Pokud se s některými chcete blíže seznámit, nebo si je třeba i vyzkoušet, podívejte se na následující stránky: http://www.mbnoviny.cz/clanky/vanoce-nasich-predku-byly-plne-zvyku-a-pover/ Vyzpovídala jsem některé starší i mladší členy naší rodiny, abych Vám aspoň trošku přiblížila, jak vypadaly Vánoce kdysi a zda se po letech v něčem změnily. L. H. Sněhu bylo hodně a mrzlo, až praštělo. Stromeček jsem zdobila s tatínkem a ozdoby byly perličkové a voskové, ale našly se i skleněné. Také jsme dodržovali půst kvůli zlatému prasátku. Dopoledne jsme s tatínkem po jeho sestrách roznášeli „štěstí“ (ozdobená větvička z jehličí) a za to jsme dostávali cukroví. Před večeří jsme spolu hráli koledy - tatínek hrál na housle a já na klavír a mamka připravovala večeři. Na večeři jsme měli hrachovou polévku, smaženého kapra s bramborovým salátem. Jako druhý chod se podávala povidlová bryja (bryja je pokrm z vařeného ovoce) a nočky. Ježíška jsme vyhlíželi u okna, ale on asi přišel dveřmi. Dárky, které jsme dostávali, byly většinou hračky a hlavně knihy a rodiče dostávali oblečení. Nejhezčí dárek, který jsem kdy dostala, byly modrozlaté náušnice a kniha básní od J. V. Sládka, kterou jsem celou přečetla, než se rodiče vrátili z půlnoční mše. Také jsme s tatínkem chodili na Štěpánskou koledu. Byla to nádherná doba. (babička, 70 let) Skoro na každé Vánoce bylo sněhu až po kolena, někdy se stalo, že vánoční prázdniny pokračovaly uhelnými prázdninami, o kterých jsme se dozvěděli z večerních televizních zpráv. S bráškou jsme seděli u okna, dívali se na padající sníh a přemýšleli jsme, co asi dostaneme pod stromeček. Ráno taťka ze sklepa donesl živý smrček a my se už nemohli dočkat, až bude nazdoben. Ozdoby jsme měli skleněné a perličkové. Po nazdobení jsme koukali na pohádky, které šly jen na jednom programu, protože více programů v televizi nebylo, a také v té době bylo černobílé vysílání. Také jsme poslouchali koledy. Na večeři jsme měli hrachovou polévku a rybu s bramborovým salátem a také na stole nesměl chybět chléb, aby ho bylo po celý rok dost. Cukroví jsme měli napečeného několik krabic. Po večeři jsme čekali v pokojíčku, až zazvoní Ježíšek, a pak nastala největší radost dne, rozbalování dárků. Dostávali jsme oblečení, hračky, sladkosti a ovoce, které jsme měli jen na Vánoce. Mým největším přáním bylo dostat kazetový magnetofon, ale byl moc drahý, takže jsem se ho nikdy nedočkala. Po rozbalení dárku jsme pro rodiče měli s bratrem připravené překvapení, myslím, že to byl nějaký nacvičený taneček. Byly to ty nejkrásnější Vánoce, které nám maminka každý rok připravovala. (mamka, 47let) 22

Celý den jsme drželi půst. Stromeček strojil jen otec, protože já s bratrem jsme ho nesměli vidět, až večer. Televizi jsme neměli, ale poslouchali jsme koledy z rádia anebo je nám maminka zpívala a já se k ní přidávala. Před večeří jsme se umyli a oblékli do svátečního, a jelikož jsme byli věřící rodina, pomodlili jsme se. Podávala se hrachová polévka, bryja, zelí a brambory. Také jsme dodržovali tradici, jako je rozkrajování jablíčka nebo jsme doprostřed stolu dali plechový hrneček, do kterého každý přidal lžičku jídla ze své večeře. Také rodiče každému dali pod talířek minci, aby se nás peníze držely po celý rok. Po večeři jsme utíkali ke stromečku, rozbalovali dárky a zpívali koledy. A v noci jsme vyrazili na půlnoční mši. (babička, 66let) Bydleli jsme v dřevěné chaloupce v malebné vesnici na Slovensku. Tenkrát televize, radia a elektrika nebyly. Svítilo se petrolejkou. Sněhu bývalo vždy tolik, že ty menší chaloupky nebyly vůbec vidět, a jako děti jsme měli zábavu takovou, že jsme si udělali sněhové kuličky a házeli je ostatním do komína. Přes den jsme nejedli, drželi jsme půst, ale když byl hlad, dostali jsme krajíc chleba. Stromeček jsme strojili tak, že se špičkou připevnil ke stropu. Jako ozdoby jsme používali bonbony Salonky, které jsme vyráběli z karamelu. Na štědrovečerní večeři se podávala houbová polévka a k tomu buchtičky. Další chod bylo zelí a brambory. Cukroví se peklo v bohatších rodinách, ale my jsme vždy měli napečené vánočky, koláče, buchty s povidly a makové záviny. Jako dárky jsme dostávali maličkosti, jako jsou ponožky nebo obyčejné dřevěné hračky. Také jsme byli věřící rodina, ale na noční mši chodili spíše rodiče. Jako tradici jsme však do chalupy přinesli slámu, která se rozmístila po zemi a symbolizovala narození Ježíška na slámě v chlévě a na stůl jsme dávali zrní, ovoce a brambory. Na sv. Štěpána jsme chodili s bratry a sestrami koledovat a s sebou nosili betlém. Vykoledovali jsme si nějakou tu korunku nebo cukroví a ovoce. (děda, 81 let) Vánoce v mém dětství byly krásné, bylo to i tím, že byl každý rok sníh, na který jsme se s bratrem těšili, a jelikož nebyly počítače ani mobily, znamenalo to pro nás celodenní sáňkování. Na Štědrý den ráno jsme s otcem a bratrem odjeli k babičce, zatímco mamka doma dodělávala poslední úpravy a vařila večeři. Před večeří jsme se slušně oblékli a mlčky seděli v obývacím pokoji, kde jsme čekali, až budeme volání k večeři. Vždy se u nás podávala hrachová polévka a ryba s bramborovým salátem. V televizi běžely pohádky a z kazetového magnetofonu se ozývaly koledy. Po večeři jsme šli do dětského pokoje s otcem vyhlížet Ježíška se slovy, že ho uvidíme letícího na obloze, zatímco mamka vždy zůstávala v obývacím pokoji, aby ho přivítala. Nikdy jsem nechápala, proč u vítání Ježíška nemůžeme být taky, ale po několika letech jsem na to přišla. Ozval se cinkot zvonečku a pro mě a bratra to znamenalo, že k nám Ježíšek zavítal a nezapomněl na nás. Pod stromečkem byla hromada dárků a my nevěděli, který dříve rozbalit. A jaké dárky jsme dostávali? Většinou to byly pastelky, omalovánky, hračky a hlavně hromada oblečení a sladkostí. Také jsme poslouchali koledy, dívali na pohádky a dodržovali tradice, jako je pouštění lodiček nebo rozkrajování jablíčka. (Lucie, 25 let) 23

Vánoční cukroví Vánoční ježci TĚSTO: 350 g hladké mouky, 50 g cukru krupice, 200 g hery, 100 g másla, 1 vejce ZDOBENÍ: čokoládová poleva, kokos nebo čokoládová rýže DOVNITŘ: mandle nebo ořechy - nemusí být POSTUP: Na vále zpracujeme těsto. Tvoříme malé kuličky, do kterých zabalíme kousek ořechu nebo mandle a tvarujeme ježky, doporučuji dělat menší a kulaté ježky se zvednutými čumáčky, jelikož se těsto při pečení trošku rozlije. Pečeme při 160170°C asi 15 minut dorůžova. Necháme vychladnout, poté těla ježků potřeme čokoládou a posypeme kokosem nebo čokol. rýží. Zbytkem čokolády uděláme oči a čumáčky (např. pomocí injekční stříkačky, špejlí, párátkem) Uchováváme nejlépe v plechové dóze.

http://prekvapeni.kafe.cz/magazin/fotosouteze/fotosouteze-s-prekvapenim/nejlepsi-vanocni-cukrovi_1002.html

24

Jak slaví Vánoce v zahraničí a jaké mají tradice? Vzájemná úcta, láska, přátelství, ozdoby, dárky a dobré jídlo. To jsou symboly, které spojují vánoční svátky na celém světě. Kdo by nemiloval Vánoce? Tu krásnou sváteční, klidnou, přátelskou a veselou náladu. Vůni perníčků, dovádění na čerstvě napadeném sněhu, rozsvícený stromeček, dárky a celá rodina pohromadě. Napadlo vás však někdy, jak slaví Vánoce v jiných zemích? Například tam, kde nemají sníh nebo nevěří v Ježíška? Tak například na Havaji si na štědrý den můžete jít klidně zaplavat do moře. Není divu, vždyť v 35 stupňových vedrech, to určitě nebude špatný nápad. Místní obyvatelé si však nenechají ujít ani příležitost koupit si jehličnatý stromek a tradičně ho ozdobit. A jak je to s Vánoci v USA? Evropské Vánoce působí proti těm americkým příliš skromně. A ačkoli je pro Američany Den díkuvzdání největším svátkem, co se výzdoby a také počtu dárků týče, jednoznačně vyhrávají vánoční svátky. Stromeček, domy i zahrady si lidé zdobí již dva až tři týdny před Štědrým dnem. A v den „D“ se obléknou do něčeho pohodlného a servírují k večeři oblíbená jídla, jako je krocan se šunkou, někde i mořské plody nebo pizzu. Nikde ovšem nechybí americký páj – jablečný koláč. Děti chystají pro Santu Clause sušenky a sklenici mléka a na dobrou noc jim rodiče čtou příběh Předvánoční noc. Vánoce slaví především ráno 25. prosince, rozdávají se dárky, pije se horká čokoláda nebo punč. V některých rodinách se podává vánoční cukroví. V Brazílii vánoční výzdoba připomíná spíše karneval a dárky nosí Otec Vánoc nazývaný Papa Noel, který kvůli vysokým teplotám musel vyměnit červeno bílý hrubý plášť za tenkou košili. A jak si tu nahrazují sněhovou nadílku? No přece zdobí stromky obláčky načechrané bavlny. Francouzské Vánoce jsou ve znamení Pera Noël (neboli Otce Vánoc) a le reveillon, což je tradiční půlnoční pokrm. Vánoční jídlo se skládá z ústřic, klobásek, pečené šunky, salátů, ovoce, sladkostí a také samozřejmě vína. Neměl by chybět ani Kristův koláč nebo Kristův chléb. Vánoce v Irsku symbolizují zelené dekorace, ale především svíčky, jež svítí po celou Štědrou noc na cestu Svaté rodině. Zároveň zvou kněze a jeho modlitbu k večeři. Na stole leží chléb a čerstvé mléko. Vchodové dveře musí být otevřené, aby dovnitř mohli Josef s Marií a Ježíškem. Vánoce v Německu se nejvíce podobají těm našim. Jen ty dekorace bývají mnohem honosnější a Ježíšek se u nich jmenuje Chriskind a na severu Německa Weihnachtsmann. K večeři se podává pečená štika, candát na roštu nebo plněný kapr. Mezi oblíbené štědrovečerní masité pokrmy patří i tzv. konšelská mísa, která obsahuje mix vepřové pečeně, kachny, husy, krůty, uzeného masa a smetanové klobásy. Na závěr večeře se servíruje jablečný závin a ovocný salát s likérem. Nechybí ani vánoční štola a marcipánové cukroví. Štědrý večer v Itálii se slaví schůzkou s přáteli a rodinou. Dárky se zde totiž dostávají obdobně jako v Americe až první svátek vánoční ráno. Štědrovečerní večeře se i zde liší podle regionu, tradic i chutí. Podává se krocan, ryby a v poslední době i těstoviny. Zajímavé je, že se v Itálii nepeče cukroví. Řecké Vánoce začínají již 40 dní předem a v tomto období se podává christopsomo neboli boží chléb. Vánoce v Řecku jsou druhým největším pravoslavným svátkem. Na Štědrý den chodí řecké děti od domu k domu, přejí vše dobré a zpívají vánoční píseň zvanou Kalanda. Za to dostávají cukroví nebo sušené ovoce. Španělé slaví Vánoce v rodinném, často početném kruhu. Všichni pomáhají s přípravou štědrovečerní večeře. Jíst se začíná kolem desáté hodiny večer a pokračuje se dlouho do noci. S 25

oblibou se konzumuje sladké vánoční pečivo, cukroví z nugátu, máslové sušenky a vše se zapíjí druhem španělského šampaňského, jež se nazývá Cava. O půlnoci nejmladší člen rodiny položí Ježíška do jesliček a poté se jde na mši. Dárečky děti dostávají až na Tři krále, 6. ledna. Vánoce bývají pro Dány nejkrásnějším obdobím v roce, kdy se všichni navštěvují. Podle jedné staré a milé dánské tradice nesmí návštěva odcházet z domu, aniž by byla plně nasycena. Z toho důvodu jsou vždy připraveny mísy se sladkostmi, sladkým i slaným pečivem. Z generace na generaci se dnes v Dánsku dědí recepty na asi 300 druhů cukroví. Tradičním vánočním jídlem je rýžový pudink s celou mandlí. Ten kdo ji najde, vyhrává malé marcipánové prasátko. Dále se podává pečený krocan nebo husa plněná jablky a sušenými švestkami s červeným zelím a karamelovými bramborami. Na závěr si Dánové vychutnávají sladké pečivo. V Litvě s přípravami Vánoc začínají 22. prosince v den slunovratu. Na svátečním stole nesmí chybět prasečí hlava vařená spolu s rozmělněným ječmenem. Podává se i vařený hrách s fazolemi a velkým množstvím klobás. Na kolečka nakrájené klobásy mají symbolizovat slunce. Dnes se v Litvě na Vánoce pečou zázvorové sušenky, v míse naleznete mandarinky a pomeranče a zdobí se i stromeček. Australané slaví Vánoce obdobně jako v Anglii. Jen s tím rozdílem, že v tomto období si děti v Austrálii užívají letní prázdniny. Tradiční večeře se podává stejně jako v Argentině v zahradách, terasách nebo i na pláži. Vánoční menu se skládá z mořských plodů, krocana, kachny, kuřete, těstovin, salátů a místo cukroví se jí zmrzlina. Vánoce v Argentině jsou letní záležitostí, i přesto ctí sněhovou symboliku a na vánoční stromy se zavěšují bílé bavlněné chomáčky. Štědrovečerní večeře se podává na zahradách. Mezi tradiční jídlo patří pečené selátko nebo páv, jehož peřím se zdobí i vánoční stůl. Mezi další oblíbené pokrmy pak patří ninos envuettas, což je plátek masa plněný mletým masem s nasekanou cibulkou, vařeným vejcem a kořením. Zabalí se do ruliček a pomalu se peče.

A ve kterých zemích byste chtěli Vánoce oslavit Vy? Já sama za sebe jedině u nás. Není nic kouzelnějšího než čekání na Ježíška, čímž se vracím do dětských let. K tomu samozřejmě patří vůně smažené ryby s bramborovým salátem s doprovodem českých koled. A hlavně dodržování tradic, jako je adventní věnec, rozkrájení jablka nebo pouštění lodiček v ořechové skořápce. L. H.

L. Hrušková, D. Mäkká 26

Knihy k vánočnímu čtení? Takové snad neexistují. Je však řada skvělých knih, které zasáhnou tvou duši, nemůžeš se od nich odtrhnout a stanou se tvými přáteli. Číst je můžeš kdykoliv a třeba také o Vánocích. Určitě nezklamou  Marcela Serranová (1951) – DESET ŽEN Autorka je výtvarnice a pochází z Chile.  Muriel Barberyová (1969) – S ELEGANCÍ JEŽKA Autorka je francouzská profesorka filozofie a spisovatelka.  Jean Michel Guenasia (1951) – KLUB NENAPRAVITELNÝCH OPTIMISTŮ Autor se narodil v Alžíru, vystudoval práva v Paříži a pracoval jako advokát. Pavla Pindurová A.Rohlová Ve Frýdku-Místku 29. 11. 2013 Velevážený Ježíšku, v útlém věku jsem si náramně užíval svátky spojené s Tvým narozením, avšak jak šel čas a já si uvědomil, že všechno tohle není tak pohádkové, jak se dříve zdálo, začala mě sužovat myšlenka: „Je tohle opravdu to pravé?“ Abych Ti to přiblížil, nejprve popíšu, jak si představuji Vánoce, čímž myslím Vánoce jako takové, myšlenku tohoto svátku. O Vánocích se chci smát na lidi, chci být hodný a milý na kteréhokoli člověka a chci, aby mi to také oplatil. Chci být s lidmi, které mám rád, chci jim říct, že je mám rád, a chci, aby mi i oni řekli, že mají rádi mě. Chci večer usednout ke krásně upravenému stolu, osvětlit místnost svátečními svícemi a najíst se s blízkými dobrého jídla. Chci si povídat o událostech pomalu uvadajícího roku. Mým jediným přáním je prožít tyto svátky klidu a pohody právě tak, jak jsou popisovány. Nikde, pokud vím, není uvedeno, že Vánoce znamenají předhánění, kdo komu koupí dražší dárek, kdo udělá lepší salát. Vánoce nejsou přeci přeplněná obchodní centra, nespočet blikajících předmětů na tržnicích, zmatek na každém rohu. Ježíšku, prosím Tě tedy, vrať lidem Vánoce! Copak není úsměv na tváři, pohoda a radost dostatečným dárkem? Potřebujeme opravdu zatahovat tak moc materialismu do tak prastarého duchovního svátku? Prosím… L. Růžičková Jan Redl 27

Vánoční číslo 2014 Časopis Střední zdravotnické školy Frýdek-Místek Příprava, výběr a řazení textů, korektura a grafická úprava: Mgr. Radka Kulichová Není-li uvedeno jinak, jsou fotografie ze soukromého archívu žáků a učitelů školy. Součástí výtvarného doprovodu jsou fotografie vánočních dekorací, které vyrobily žákyně 3. C v hodinách OVČ pod vedením Mgr. Soni Vojtovičové. Spolupráce Mgr. Martin Gibala Tisk a distribuce: SZŠ Frýdek-Místek Náklad: 50 výtisků ©

.

28