obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Světový psychiatrický kongres...4 Strahovské výročí...6 Z pohledu sester...8

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Světový psychiatrický kongres........................................................................................4 Strahovské výročí............................................................................................................6 Významné chirurgické akce. ............................................................................................7 Z pohledu sester. ..............................................................................................................8 Hoderův den a sonda do jeho historie..............................................................................9 20 dní MDS aneb jak se zbavit železa............................................................................10 Rekonstrukce - Kateřinská 32........................................................................................10 Objevení nového mitochondriálního onemocnění...........................................................11 Špičkoví vědci oceněni titulem Česká hlava. .................................................................12 Cena pro profesora Miloše Grima. ................................................................................13 Metabolické diagnostické centrum................................................................................13 Informace o spolupráci STAPRO s.r.o. a MEDICON a.s..............................................14 Dva světy Karla Meistera.............................................................................................15 Křest knihy. ....................................................................................................................16 Den otevřených dveří.....................................................................................................16 Nabídka mezinárodních seminářů a postgraduálního vzdělávání . pro lékaře na rok 2009...................................................................................................17 Proč chci být sestrou ve VFN........................................................................................18 Jiřina Jirásková - „Jinou možnost nemám, než se vrátit“..............................................20 Životní jubileum docentky Límanové.............................................................................23 Životní jubilea.................................................................................................................24 Smuteční oznámení..........................................................................................................25 Českých 100 nejlepších...................................................................................................26 Mikuláš a čert. ...............................................................................................................26 Dopisy pacientů................................................................................................................26 Z VFN do Kábulu - Rozhovor s doc. MUDr. Veverou.................................................29

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři

J

ako kdyby to bylo včera, kdy jsem předával redakci úvodník pro prosincové číslo časopisu Nemocnice v roce 2007. Běh času je však neúprosný a je tu advent a s ním blížící se Vánoce a konec roku. Doba ohlédnutí i nadějí pro další rok. Nemocnice a  my v  ní jsme zde pro pacienty. Snažili jsme se a snažíme se zabezpečit potřebné vzdělání nejen odborné, ale i managerské či speciální jak v komunikaci či dalších potřebných dovednostech pro co nejširší okruh spolupracovníků. Například v projektu „Zvyšování konkurenceschopnosti VFN Praha prostřednictvím zavádění systémů jakosti a zvyšování adaptability zaměstnanců na strukturální změny“ (neboli „Kvalita ve VFN“) podpořeném Evropským sociálním fondem bylo v  období od září 2006 do června 2008 podpořeno téměř 3000 lidí. Pro další období od roku 2009 do 2011 se nám podařilo uspět ve výběrovém řízení s  navazujícím projektem. Stejně je tomu i  u  projektu „Zahrada - chráněné dílny a integrační centrum VFN v Praze“, kde se nám podařilo uspět s bezprostředně navazujícím projektem od září 2008 do února 2011. Významné jsou i aktivity OVDV v zajišťování postgraduálního vzdělávání sester formou akreditovaných krátkodobých i dlouhodobých kurzů včetně akreditací postgraduálního studia v oboru ARIP. V přípravě jsou obory dětská sestra a perioperační sestra.

Velký kus práce nás čeká i  v  návaznosti na novelizaci zákona č. 95/2004 Sb., vzhledem ke změnám lékařského vzdělávání. Nemocnice je akreditována ve většině oborů. Jen vědomosti však nejsou vše. Velmi důležité jsou i další lidské vlastnosti jako empatie, zdravá ctižádost, ochota komunikovat i spolupracovat a to nejen odborníci mezi sebou, ale zejména s pacienty. Jsem velmi hrdý a zároveň i šťastný, že v naší nemocnici tato atmosféra převažuje.

Velmi důležité jsou i další lidské vlastnosti jako empatie, zdravá ctižádost, ochota komunikovat i spolupracovat a to nejen odborníci mezi sebou, ale zejména s pacienty. Jsem velmi hrdý a zároveň i šťastný, že v naší nemocnici tato atmosféra převažuje. Všeobecná fakultní nemocnice se i  v  letošním roce zúčastnila celostátního průzkumu HealthCare Institute „Komplexní hodnotící projekt NEMOCNICE ČR 2008“ složeného ze 3 částí. V anketě zaměřené na spokojenost pacientů Všeobecná fakultní nemocnice obsadila 2. místo mezi fakultními nemocnicemi. V průzkumu týkajícím se spokojenosti zaměstnanců se VFN umístila na 4. místě v rámci ČR (z 97 nemocnic) a na 1. místě v  rámci svého kraje. Ve třetí oblasti porovnání finančního zdraví nemocnic ČR VFN metodou ratingu bankovních klientů získala 2. místo mezi fakultními nemocnicemi. V absolutním - finálním pořadí nemocnic ČR pro r. 2008 se naše nemocnice umístila na 5. místě v rámci ČR a na 1. místě mezi fakultními nemocnicemi. Děkuji Všem pracovníkům nemocnice za vysokou úroveň diagnostické a léčebné péče a za to, že se u nás cítí nemocní dobře. Vážené čtenářky, Vážení čtenáři, přeji Vám i Vašim blízkým krásné prožití vánočních svátků a příjemné rozloučení s rokem 2008. Do roku 2009 přeji všem především pevné zdraví, osobní i pracovní pohodu s dobrými výsledky. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN



Vážené kolegyně, Vážení kolegové, další rok se pomalu, ale neúprosně blíží ke svému konci a padající listí v Kateřinské zahradě je krásně zbarvené. Je to čas ohlédnutí za rokem 2008 i přemýšlení o novém roce, jaké příležitosti či nástrahy nám nachystá. Končí rok, jubilejní rok založení Univerzity Karlovy, která oslavila již 660. výročí svého založení. Naše 1. lékařská fakulta je jednou ze čtyř fakult, které provázejí Univerzitu Karlovu po její 660leté historii. Karel IV. zřídil čtyři fakulty zahrnující středověké vědění: filozofickou, teologickou, právnickou a lékařskou. Lékařské učení na Karlově Univerzitě patří k nejstarším na světě, předcházejí ji lékařská škola v Salernu, Bologni, Oxfordu či Paříži. Končí rok, kdy Karel IV. založil Nové Město pražské jako největší architektonický projekt středověku s velkým náměstím či trhem, čtyřmi branami, kostely, místo, kde se dnes nachází naše fakulta a nemocnice. Socha Hygiae od Olbrama Zoubka.

Končí rok, kdy jsme uspořádali 120. Jubilejní reprezentační ples mediků českých, který patří svojí tradicí k nejstarším pražským bálům a plesům, v krásných prostorách Paláce Žofín. K této události vyšla publikace o  historii medických bálů s postřehy našich kolegů a přátel a s různými příhodami, které se na plesích také udály. Končí rok uspořádání výstavy historických lékařských nástrojů na Novoměstské radnici, kterou shlédlo více než 4000 návštěvníků a která ukázala, jak se medicína a její instrumentarium v posledních staletích měnily. Končí rok, kdy dnešní nástupkyně zakládajících fakult, fakulty filozofická, katolická teologická, právnická a  1. lékařská, spolu s  Humanitním klubem mediků připravily především setkání pod názvem „Slavnostní přednáškové odpoledne věnované duchovnímu, uměleckému a státnickému odkazu Karla IV.“, které se konalo v krásných prostorách kaple sv. Kříže na Gynekologickoporodnické klinice 1. LF UK a VFN. Krásné přednášky o  právu, o Karlově vizi posvátné Prahy, rozkvětu malířství a  umění, medicíně i  ideji univerzit, které zazněly jsou zachyceny ve sborníku konference. Končí rok 100. výročí úmrtí Josefa Hlávky, velkého mecenáše české vědy, umění a vzdělanosti, zakladatele České akademie, který nám zanechal jeden ze svých architektonických skvostů v nemocnici a na fakultě – novogotickou stavbu Gynekologicko-porodnické kliniky. V kapli sv. Kříže jsme uspořádali komorní koncert v únoru a vystoupili zde Mistr Josef Suk, Kateřina Englichová, Jana Boušková a Jiří Bárta. Končí rok, kdy jsme otevřeli nově zrekonstruovanou část budovy Kateřinská 32 s opraveným vestibulem a schodištěm, kde v průčelí schodiště je socha Hygiae od Olbrama Zoubka. V nových zrekonstruovaných místnostech a  výukových sálech již probíhá výuka i péče o naše pacienty Stomatologické kliniky a běžný život se navrátil do části Ústavu lékařské biochemie a pracovišť děkanátu. Končí rok oprav některých poslucháren či seminárních místností, laboratoří a zázemí pro členy akademické obce (čajovna na Purkyňově 

novinky a události

ústavu) a naopak v některých budovách jako je U nemocnice 4 je rekonstrukce v plném proudu. Naší snahou je zachovat historickou atmosféru prostředí se zabudováním moderní audio-vizuální techniky. Končí rok dvou krásných koncertů z  cyklu Fakulta v srdci Karlova. V Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a  sv. Karla Velikého na Karlově zaznělo Oratorium Stabat Mater od Antonína Dvořáka a  v  kostele sv. Apolináře na Větrově si mohli hudbymilovní návštěvníci vyslechnout téma Magnificat v provedení od renesančního, přes barokní až současné. Končí rok, kdy naši pracovníci a studenti přispěli svými poznatky k vyplnění neznámého prostoru v mozaice poznávání podstaty nemocí a lidského vědění. Končí rok 13 krásných setkání v Křesle pro Fausta s významnými představiteli české a světové vědy. S jejich postřehy na život, medicínu a vědu se seznámíme v  publikaci Křeslo pro Fausta 2008, která vyjde na sklonku roku. Končí rok, kdy se objevil návrh zákona o Univerzitních nemocnicích, který je měl přeměnit na akciové společnosti, což je ve světě málo obvyklé. Končí rok, kdy jsou předkládány reformní zákony o zdravotnictví, avšak chybí jim širší diskuse v odborné veřejnosti. Končí rok s předloženým návrhem novely zákona o  vědě a  měnící způsob podpory vědecké činnosti. Končí rok vzniku Bílé knihy o terciárním vzdělávání, která má vyústit v nový vysokoškolský zákon. Mnoho příjemných akcí mne naplňuje optimizmem, kterého je v posledních dnech třeba vlivem sledování událostí v  naší společnosti. Řada otázek spojených s univerzitními nemocnicemi, s  reformou zdravotnictví, s  reformou vědy či terciárního vzdělávání, vyžaduje kvalifikovanou diskusi a výměnu názorů. Bohužel, v současné době se jedná v řadě případů o pouhý monolog bez akceptace jakýchkoliv dalších názorů či podnětů, což mi připomíná heslo z minulosti - „Kdo 

nejde s  námi, jde proti nám!“. V  řadě případů také chybí pokora a uznání názorů druhé strany. Přejme si více pokory a  pochopení pro druhé v příštích letech. Vážené kolegyně, Vážení kolegové, dovolte mi Vám všem poděkovat za Vaše úsilí a obětavost a vše další, co jste vykonali ve prospěch a pro dobré jméno naší fakulty, nemocnice, pacientů, studentů a kolegů. Přeji Vám a Vašim blízkým šťastné a  veselé vánoce, chvíle klidu na setkání s Vašimi přáteli, zdraví, optimismus, pohodu a čistá předsevzetí pro rok 2009. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK

Světový psychiatrický kongres Prof. MUDr. J. Raboch, DrSc., předseda Organizačního výboru XIV. Světové psychiatrické konference Doc. MUDr. J. Vevera, Ph.D., předseda Sekce mladých psychiatrů ČPS

V

e dnech 20.-25. září se v Praze uskutečnil XIV. Světový psychiatrický kongres, kterého se zúčastnilo takřka 6  500 odborníků ze 125 zemí. Jednalo se o  největší a nejvýznamnější mezinárodní konferenci s psychiatrickou tématikou, která se na našem území konala a  která byla plně připravena českými organizátory. Kongres proběhl nejen v Kongresovém centru, ale také na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Např. spolu s Německou psychiatrickou společností jsme zde uspořádali speciální sympozium, na kterém jsme připomněli, že od druhé poloviny 19. století do začátku 2. světové války na tomto místě vedle sebe existovaly a rozvíjely se česká i německá psychiatrie. Tehdejší přednosta Německé kliniky Arnold Pick v Praze popsal jednu z forem demence, která dodnes nese jeho jméno. I  mezi českými lékaři je málo známé, že objevitel 4 krevních skupin Jan Janský, byl

psychiatrem, který tento objev učinil v  rámci svého hledání toxinu vyvolávajícího manické a psychotické symptomy. Mario Maj, nový prezident WPA (World Psychiatric Association) vyhlásil na kongresu desetibodový akční plán Světové psychiatrické společnosti na roky 2008 – 2011. Prvním cílem je „celosvětově zlepšit prestiž psychiatrie mezi veřejností, zdravotníky i  politiky“. Je třeba s  potěšením konstatovat, že se nám řada věcí podařila již během této konference. Úspěšně jsme vtáhli do kongresového dění naše vedoucí politiky i další významné osobnosti našeho státu. Prezident ČR a  primátor Prahy (ten přednesl i velmi zajímavou a hojně navštívenou plenární přednášku) převzali záštitu nad konferencí. Různých aktivit se zúčastnili dva ministři české vlády, představitelé vedení Parlamentu ČR, prezidentské kanceláře, České lékařské společnosti, České lékařské komory, Karlovy univerzity, 1. LF UK, VFN i VZP. O našem oboru byla opakovaně informována veřejnost prostřednictvím sdělovacích prostředků. Bylo možno se ale přímo setkat s „psychiatrií“ na Staroměstské radnici na výstavě „Art brut“ včetně každodenního doprovodného programu či v  autobusu s  „virtuální schizofrenií“ umístěném na Ovocném Trhu. Důležitou součástí WPA kongresu byl také program pro mladé psychiatry (do 40 let, nebo do 7 let po atestaci), na jehož přípravě se bohatě podílela i česká Sekce mladých psychiatrů České psychiatrické společnosti. V  rámci vědeckého programu jsme připravili sympozium, ve kterém jsme srovnávali podmínky kvalifikační přípravy v  různých zemích. Zatímco kolegové z UK a Francie viděli hlavní problém ve složité struktuře předatestační přípravy, v nových zemích EU bylo díky společnému kurikulu vše mnohem jednodušší. Výcvik trvá všude 60 měsíců, a podobně jako v ČR není jasné, zda za výcvik studentů na akreditovaném pracovišti má platit lékař, který zde zadarmo pracuje, čí vysílající pracoviště. Podobně není vyřešena situace s placením kontinuálního vzdělávání, které je povinné. Zajímavým projektem bylo vyhlášení ceny českých a  slovenských mladých psychiatrů,

které celkovou částkou 60  000 sponzorovala firma Eli Lilly. V  současnosti je mnoho cen, které odměňují nejlepší impaktovanou publikaci či nejlepší poster. Sekce mladých psychiatrů ale chtěla vyzdvihnout takové projekty, které mají bezprostřední klinické uplatnění. Projekty přinášející pozitivní inovace v  přístupu k  léčbě, edukaci i  rehabilitaci pacientů s  duševním onemocněním, práce s  příbuznými, program zaměřený na zlepšení života pacientů, případně zorganizování akce přinášející pacientům přímý prospěch (např. otevření pacientské kavárny). Protože jedním z  cílů projektu je též zlepšit informovanost o kvalitních slovenských projektech v ČR a  opačně, vítězná česká práce byla vybrána slovenskými zástupci a  vítězná slovenská práce byla vybrána českými zástupci a  předsedou České psychiatrické společnosti. Všechny projekty jsou vystaveny na webových stránkách společnosti www.ceskapsychiatrie.cz. Myslíme, že podobné projekty by mohly být velmi užitečné i v dalších oborech medicíny. Během neformálních schůzek se nám také podařilo dohodnout několik konkrétních mezinárodních projektů. Ve společném česko - chorvatském projektu bude dr. Černý z pražské Psychiatrické kliniky sledovat jak často jsou pacienti trpící schizofrenii obětí násilného chování. Další projekty se týkají burn out syndromu, na kterém pracuje Dr. Nawka a mapování obrazu duševních poruch v českých, slovenských a chorvatských tištěných médiích. Z předběžných výsledků za Českou republiku je zřejmé, že míra stigmatizace osob s duševní poruchou je vysoká a stále ještě převažují mediální sdělení, v  nichž jsou tito jedinci zobrazováni negativně. „Právě setkání se zahraničními kolegy v  rámci WPA nám umožnilo domluvit další spolupráci,“ sděluje MUDr. Nawková. Na závěr konference jsme zorganizovali Běh za duševní zdraví na Vyšehradě, který se uskutečnil pod patronací známého odborníka na psychiku sportovců, prof. Barona z USA. Touto akcí jsme chtěli upozornit na to, jaký význam má fyzická aktivita na duševní zdraví. V současnosti máme k dispozici práce, které dokazují, že fyzic

ká aktivita zlepšuje prognózu onemocnění nejen u pacientů s úzkostnými poruchami a depresemi, ale i nemocných s chronickou schizofrenií. Součástí nejvýznamnějších psychiatrických setkání jsou dnes i protesty scientologů, které dorazily již i  do Prahy. Bylo proto velmi dobré, že naší konference se aktivně zúčastnili zástupci pacientských a příbuzenských organizací či představitelé ochránců lidských práv (např. Global Initiative, EUFAMI, WFMH, Koalice pro zdraví). Konstruktivně jsme s nimi diskutovali o závažných problémech, které je třeba konstruktivně řešit (např. používání omezovacích prostředků, nedobrovolná léčba, zajištění srovnatelných podmínek pro somaticky a duševně nemocné). Jak v  souvislosti s  přípravou konference, tak během jejího konání se opakovaně podařilo otevřít na relevantních fórech otázku financování psychiatrické péče v ČR. Doufáme, že naše dlouhodobá jednání budou mít konečně konkrétní kladné výsledky. Představitelé Ministerstva zdravotnictví na závěrečné tiskové konferenci veřejně vyhlásili, že chtějí vytvořit akční plán pro naši psychiatrickou péči. I díky této konferenci a pochopení vedení VFN získala Psychiatrická klinika finanční prostředky k částečné rekonstrukci své budovy. Během konference jsme na klinice uspořádali den otevřených dveří, který byl hojně navštíven. Úroveň a možnosti námi poskytované péče udělaly na naše zahraniční kolegy velmi dobrý dojem. Kongres rozhodně přispěl ke zvýšení sebevědomí českých psychiatrů a dalších odborníků pracujících na tomto významném, ale stále zanedbávaném poli zdravotní péče. Doufejme, že i dopady „dovnitř“, tedy na kvalitu celé české psychiatrie a osudy našich pacientů budou tomuto významu odpovídat.

Strahovské výročí

D

ne 23. října 2008 byla zorganizována konference u  příležitosti 30. výroční zahájení programu CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza) na Interním 

oddělení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Konference se konala v „Letním refektáři Královské kanonie premonstrátů na Strahově“. Jeden z úvodních proslovů přednesl děkan 1. lékařské fakulty prof. Zima.

Peritoneální dialýza (PD) byla známa již v 70. letech. Zlom nastal v  roce 1976, kdy v USA Popovich nejprve početně a Moncrief následně i  v  klinických zkouškách prokázali funkčnost extrémně jednoduchého postupu, který nazvali kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou (CAPD). Jednalo se o první výlučně domácí typ léčby chronického selhání ledvin. A  již dva roky nato byla CAPD prof. Válkem a dr. Kuklíkem zavedena na Strahově jako prvním pracovišti v tehdejším Československu. Ve VFN v současnosti probíhá péče o pacienty zařazené do peritoneálního programu v úzké spolupráci s Nefrologickou klinikou a I. chirurgickou klinikou VFN a 1. LF UK. Prostory Letního refektáře Královské kanonie premonstrátů na Strahově.

Dnes má strahovské pracoviště v programu peritoneální dialýzy zařazeno 15 pacientů, z nichž 4 používají cykler. Procentuální zastoupení PD v léčbě chronického selhání ledvin je na Strahově výrazně vyšší (13%), než činí celostátní průměr (7,5% PD). Metoda je pracovištěm nabízena nově zařazovaným pacientům s chronickým selháním ledvin jako rovnocenná alternativa k hemodialýze a volba metody se děje v úzké spolupráci lékaře a  peritoneální sestry se samotným pacientem. Další informace na adrese: www.dialyza-strahov.cz. (red)

Významné chirurgické akce Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK

V  úvodu jednání pozdravil účastníky primátor hl. m. Prahy MUDr. Pavel Bém. Za Všeobecnou fakultní nemocnici její ředitel MUDr.  Jan Bříza, CSc., MBA; proděkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleš Žák, CSc.; Prof. MUDr. Peter Kothaj, DrSc. pozdravil sjezd za slovenskou stranu a  výbor Slovenské chirurgické společnosti, prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. uvedl sjezd za výbor České chirurgické společnosti a  doc. MUDr.  Jan Šváb, CSc. za pořadatele Pražského dne. K  organizaci sjezdu promluvil jeho sekretář prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc. Sekci odborného jednání sester za Českou asociaci sester vedla Bc. Dagmar Škochová. Vedením odborných bloků byli pověřeni význační přednostové klinik z Čech i Slovenska. Na úvod XV. Pražských chirurgických dnů všichni přítomní uctili minutou ticha památku dámy české chirurgie profesorky Marie Peškové, která zemřela na začátku letošního roku.

V

minulém čísle jste se dočetli, že ve dnech 8. – 10. října 2008 se sešli chirurgové z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska spolu s  delegáty z Polska a Německa v Praze v Kongresovém centru hotelu Clarion ke společnému odbornému jednání. Na letošním sjezdu konaném pod záštitou děkana 1. LF UK, ředitele VFN, primátora hl. města Prahy a prezidentů české i Slovenské chirurgické společnosti, bylo přítomno na 750 účastníků. Bylo předneseno 69 odborných sdělení v lékařské sekci a 34 v sekci sesterské, bylo vystaveno 83 posterů. V průběhu sjezdu se prezentovalo 54 vystavujících firem a přes 120 zástupců firem. Program byl naplánován tak, aby čeští chirurgové mohli vyslechnout v jednotlivých blocích přednášky, prezentující průřez všemi problémy současné chirurgie. K těm byli vyzváni i zástupci dalších odborností úzce spolupracujících s chirurgy (gynekologie, onkologie, gastroenterologie a  radiologie, intenzivní péče). Přítomní byli seznámeni i se současnými problémy naší chirurgie a organizací výuky v chirurgii v následujících letech.

Hlavními tématy byly aktuální otázky onkochirurgie, hrudní a břišní chirurgie včetně reoperací, traumatologie a  miniinvazivní chirurgie, akutní stavy a  intenzivní medicína z  pohledu všeobecného chirurga a zdravotnického personálu. Protože nebylo možno pro velký zájem přednést všechny přihlášené přednášky, byly tyto prezentovány formou kvalitních posterů. Ve všech sekcích byl zdůrazněn mezioborový přístup v rozhodování a indikaci chirurgických výkonů a  kladen důraz na význam metodiky posuzování a  hodnocení chirurgické činnosti v  rámci medicíny založené na vědeckých důkazech. Sjezd nabídl účastníkům i  bohatý společenský program. 

Sjezd byl hodnocen jako přínosná akce pro v chirurgii pracující lékaře i personál na všech stupních. Bloky odborného programu ukázaly průřez současnou všeobecnou chirurgií a rozvedly ty situace, které mohou chirurgy pracující na všech stupních potkat. Zdůraznil nutnost přístupu k chirurgii jako celku na základech vědeckého poznání. Poděkování patří všem, kdo se podíleli na organizaci sjezdu, všem přednášejícím a vystavovatelům i  firmám, které přispěly k  průběhu sjezdu. Velký podíl na jeho přípravě má prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc., na sesterské sekci Bc. Dagmar Škochová. Oběma patří poděkování mimo jiné za prezentaci kliniky, fakulty i Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Za organizaci tak velké akce patří poděkování i firmě Congress Prague s.r.o.

z pohledu sester Bc. Dagmar Škochová, vrchní sestra, I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK Úvodní přednáška v hotelu Clarion se zabývala bolestí, se zaměřením na možnost měření její intenzity. Zjištění, jak moc to pacienta bolí patří k  nejdůležitějším aspektům diagnostiky bolesti a podobně jako při lokalizaci místa bolesti existuje i  řada různých způsobů jak zjistit její intenzitu. Přednáška se zabývala hlavně metodou VAS (Visual Analogue Scale), která je v mnoha zdravotnických zařízeních nejpoužívanější, jak při zjišťování momentální intenzity bolesti u  pacienta, tak při různých klinických výzkumech. Motto přednášky bylo: „Bolest je to, co říká pacient, a existuje, když to pacient tvrdí“. (podle McCaffery, 1983). Pražské i vítkovické sestry se zabývaly rozdíly v časné pooperační rekonvalescenci u pacientů po operacích v  oblasti kolorekta provedených laparoskopickým nebo konvenčním přístupem tzv. Fast track (akcelerovaná pooperační rehabilitace - rychlík v pooperační péči). U pacientů byl sledován počet zavedených drénů a  délka ponechání drénů, tolerance časného perorál

ního příjmu, přetrvávání pooperační paralýzy, množství, délka a druh analgetizace u pacientů, časnost vertikalizace, doba strávená na JIP a celková délka hospitalizace. Obě sdělení ukazovala na rychlejší soběstačnost pacienta, ale také na zvýšené nároky na sestry JIP při pooperační rehabilitaci pacienta. Úskalím ošetřování pacienta s  polytraumatem nás provedly sestry z Prahy a  z Ostravy. Při vícečetných poraněních se často vyskytuje kontuze plic, aspirace a bezvědomí. Nejen tyto důvody, ale i nutnost operačního řešení či potřeba hluboké analgosedace, jsou indikací k zajištění dýchacích cest a umělé plicní ventilaci. Ošetřovatelská péče o ventilovaného pacienta zahrnuje obrovské množství výkonů, které by měly zajistit uspokojení potřeb pacienta odkázaného zcela na cizí pomoc. Obě přednášky nikoho nenechaly na pochybách o tom, jak velice náročná je činnost u těchto pacientů a jak vysoké nároky klade na odbornost i praktickou zručnost sester. Zahájení sesterské sekce v rámci XV. Pražských chirurgických dnů.

Další série sdělení byla zaměřena na zásady a nové trendy v ošetřování stomií i na hojení kožních defektů v okolí stomií. Kazuistika se zabývala kožním defektem v  blízkosti stomie, včetně ošetřovatelských postupů a  terapeutických intervencí. Kožní komplikace patří mezi časté potíže pacientů se stomií, a  to zejména v  časném pooperačním období. Kožní defekty způsobují nejen fyzickou, ale i  psychickou nepohodu pacienta, ztěžují jeho adaptaci na změnu zdravotního stavu, životního stylu i životosprávy. Z těchto informací vyplývá, že úkolem

stomasestry je předcházet kožním komplikacím, odhalovat je a  včas řešit, zejména jsou-li způsobeny nevhodnými postupy při ošetřování atonie, event. neuváženým výběrem pomůcek. Prezentace ukázala, že při použití vhodných prostředků vlhkého hojení ran a vhodného stomického systému se podaří vyhojit i nekrotický defekt velikosti 7x5 cm. Prezentace ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nám přiblížila relativně náročnou problematiku zdravotnických prostředků / Medical Devices. V úvodu jsme se dozvěděli, že není rozdílu v  regulaci zdravotnických prostředků např. ve Finsku, Belgii či České republice. Další část se zabývala úkoly poskytovatelů zdravotní péče, tedy i chirurgických pracovišť. Prezentace byla provázena přehledy, schématy a grafy, které měly názorně tuto problematiku přiblížit. Poté se MUDr. Polanecký zabýval způsoby zavlečení nákazy do zdravotnických zařízení a možnostmi, jak proti nákaze účinně bojovat. Po velmi prakticky vedené přednášce byl přímo zahlcen dotazy. Maratón přednášek byl zakončen JUDr. Vondráčkem a jeho pohledem na problematiku pádů pacientů ve zdravotnických zařízeních. Domnívám se, že letošní chirurgické dny byly důkazem toho, že sestry mají co předávat, o čem diskutovat, a že tak činí rády.

Hoderův den a sonda do jeho historie MUDr. Jiří Valenta, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN

D

ne 6. 11. 2008 uspořádala Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze celostátní sympózium pracovníků v oboru anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 17. Hoderův den. Akce proběhla pod záštitou České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, České společ-

nosti pro trombózu a hemostázu, České asociace sester, děkana 1. LF UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA a České zdravotní a.s. Tématy lékařské sekce pro tento rok byly závažné stavy zvýšené srážlivosti krve pod názvem „Od trombofilie k  embolii“ a  problematika bolesti „Diagnostika a léčba chronické bolesti“. Sesterská sekce se zabývala kvalitou ošetřovatelské péče, etickými a právními aspekty v intenzivní péči a  novinkami v  oboru. Hoderův den byl situován již druhým rokem do příjemného prostředí Kongresového centra Floret, Květnové náměstí 391, Průhonice. Podrobnější informace a program na adrese www.karim-vfn.cz. Historie Hoderova dne sahá až do „prehistorie“ oboru anesteziologie a  resuscitace. Již v  60. letech minulého století se v rámci centralizovaného zdravotnictví konaly tzv. krajské semináře, které byly koordinovány a často i organizovány krajskými pracovišti, tedy zde, Oddělením anesteziologie a  resuscitace tehdejšího Krajského ústavu národního zdraví Středočeského kraje. Po decentralizaci zdravotnictví a zrušení formy krajských pracovišť navázala Klinika anesteziologie a resuscitace VFN na tradici těchto seminářů organizací nové série vědeckých akcí. Byly nazvány na počest doc. MUDr. Josefa Hodera, CSc., jeho jménem. Tehdy již zesnulý Josef Hoder byl nestor české anesteziologie a resuscitace, zakladatel a přednosta prvého Anesteziologického oddělení a posléze kliniky v tehdejší Krajské nemocnici Středočeského kraje, dlouholetý krajský odborník a  předseda společnosti anesteziologie a  resuscitace, tedy prvý přednosta a zakladatel dnešní KARIM VFN. Po rozpačitých, tématicky roztříštěných začátcích se Hoderův den začal věnovat problematice hemokoagulace, hemostázy a trombózy, tedy krvácení a krevní srážlivosti. Později byla jako další lékařská témata přidána nervová činnost a chronická bolest. V posledních letech obsahuje Hoderův den i velmi silnou sesterskou sekci s účastí širokého auditoria s množstvím přednášek. Akce je začleněna do systému celoživotního vzdělávání lékařů i  sester ČLK a  zapsána do registru akcí ČLK. 

20 dní MDS aneb jak se zbavit železa

U

příležitosti kampaně 20 dní MDS (myelodysplastický syndrom) aneb jak se zbavit železa se uskutečnila tisková konference dne 11. listopadu 2008. Na konferenci vystoupili zástupci VFN, ÚHKT a 1. LF UK. Myelodysplastický syndrom (MDS): lidé s tímto onemocněním trpí poruchou krvetvorby. V jejich těle se, mimo jiných poruch, usazuje po krevních transfuzích také železo a to ničí kmenové krvetvorné buňky. S nadsázkou lze tedy říci, že osoba s MDS je „iron (wo)man“ nebo-li železný muž (žena). Porucha krvetvorby vede k nedostatku krvinek a k projevům anemie (nedostatek červených krvinek), infekcím a krvácení. Možná je transformace do akutní leukémie. Etiologie onemocnění i přes intenzivní výzkum je zatím neznámá. MDS je jedna z nejčastějších hematologických malignit v dospělém věku. Jeho incidence stále narůstá s  prodlužujícím se věkem populace a  pravděpodobně též se zvyšováním expozice různým toxickým látkám. Terapie tohoto onemocnění je však stále svízelná. Na téma „toxické železo“ hovořila MUDr. Anna JONÁŠOVÁ z Hematologické ambulance I. interní kliniky VFN a 1. LF UK.

Přes 90% MDS nemocných trpí anémií. U většiny z  nich jsou bohužel transfuze jedinou možnou terapií. Každá transfuzní jednotka představuje přísun asi 200-250 mg železa - Fe, což při denním vylučování Fe asi 1-2 mg a nutnosti opakovaných převodů krve vede nevyhnutelně k hromadění Fe v organismu. Většinou nemocní dostávají trvale takové 2-4 transfuzní jednotky za měsíc. Brzy se tak dostanou k  hodnotě 20, což již představuje limit pro možný rozvoj poškození organismu nadbytečným Fe. Normálně je v organismu 3,5-5 g Fe. Fe má velice důležitou funkci v  organismu, na prvém místě stojí přenos kyslíku ke tkáním, je i součástí mnoha důležitých enzymů. Dochází-li ale k jeho hromadění, stává se pro tělo jeho přebytek škodlivý. Nadbytečné Fe v buňkách tvoří toxické sloučeniny a může způsobit až jejich smrt. Hromadí se v  orgánech s jejich následným poškozením vedoucím v některých případech k selhání jejich funkcí. Nejvíce je ohroženo srdce, játra a endokrinní orgány. Nadbytečné Fe v organismu se již dnes dá snadno určit a tak víme, kdy je třeba zahájit léčbu vedoucí k  jeho odstranění. Jedinou možnou prevencí a terapií hromadění nadbytečného Fe je chelatační léčba. Jde o podávání léků, které mají schopnost vázat a odstraňovat Fe z organismu. Lidé s MDS o sobě tvrdí: „Ano, jsme železní. Jsme odolní vůči železu. Naše onemocnění nás neskolilo a tak jsme v roce 2008 založili občanské sdružení s názvem Sdružení MDS. Jsme tu pro každého, kdo má zájem o informace o tomto onemocnění.“ Kontakt: www.sdruzeni-mds.cz, E-mail: [email protected]. Předseda sdružení: Bohumír Ježek. Místopředseda sdružení: Jiří Veselý. (red)

Mimo transplantaci kostní dřeně neexistuje kauzální terapie tohoto onemocnění. Tak bohužel i dnes nakonec většina nemocných je léčena pouze transfuzemi (krevními převody), antibiotiky a další podpůrnou terapií. 10

Rekonstrukce Kateřinská 32 Byla dokončena I. etapa rekonstrukce budovy děkanátu, Ústavu lékařské biochemie, Stomatologické kliniky a dalších pracovišť v objektu

Kateřinské ulice 32, která stála 167 miliónů korun. Jak se vyjádřil děkan 1. lékařské fakulty UK pan profesor Tomáš Zima médiím, jedná se o další krok v procesu restrukturalizace fakulty a  nemocnice a  studenti fakulty dostávají nové prostředí. Děkan fakulty vyjádřil uspokojení nad tím, že první etapa rekonstrukce je hotova. Celkem jsou etapy tři. Rekonstrukce celého objektu má být hotova v roce 2010 a vyjde asi na 350 miliónů korun. Slavnostního přestřižení pásky se zúčastnili významní hosté (zprava): děkan 1. LF prof. Zima, I. náměstkyně MŠMT Ing. Bartoňová, rektor UK prof. Hampl, I. náměstek MZ ČR Bc. Šnajdr, ředitel VFN MUDr. Bříza.

Budova shodou okolností poprvé začala sloužit studentům přesně na den před 125 lety. Nyní, po tomto časovém úseku doznala i první rozsáhlou rekonstrukci, při níž se musely zpevňovat i základy. I ostatní představitelé 1. lékařské fakulty UK se shodli na tom, že investice do studentů je tou nejlepší investicí, kterou může stát udělat. Např. ve výuce zubního lékařství Praha tak dostává pracoviště pro výuku budoucích zubařů na špičkové evropské úrovni. Podle ředitele VFN doktora Jana Břízy studentům i pacientům chce fakulta poskytnout výdobytky moderní medicíny. Součástí slavnostního aktu, který byl zahájen přestřižením pásky, bylo odhalení sochy Hygie od akademického sochaře Olbrama Zoubka. Pracoval na ní deset let a byl osobně jejímu odhalení přítomen. Sochu rukou společnou odhalili rektor UK profesor Václav Hampl a děkan 1. LF UK profesor Tomáš Zima.

Slavnostní odhalení.

Poté byli hosté seznámeni děkanem fakulty s historií budovy a průběhem celé rekonstrukce I. etapy, kterou prezentoval velmi pěkně zástupce firmy UNISTAV pan Martin Sedláček. Součástí první fáze rekonstrukce bylo zajištění statiky, oprava stropních konstrukcí a  výměna střešní krytiny. Celkově by rekonstrukce měla trvat do roku 2010 a stát 380 miliónů korun. Dalších 196 miliónů bude stát vybavení interiéru budov a nákup nové zdravotnické a laboratorní techniky. Projekt financuje ministerstvo školství a z vlastních zdrojů i fakulta. Na závěr děkan 1. LF UK poděkoval všem, kteří se na pracích I. etapy rekonstrukce podíleli a především Ing. Jiřině Kurcové a jejímu celému oddělení, bez jejichž nasazení by tak rychlý postup prací nebyl možný. Zvláštní poděkování patří i  správci objektu panu Karlu Vaněčkovi, jeho obětavosti a ochotě. Poděkoval za pochopení i  všem studentům a  zaměstnancům, kteří náročnou rekonstrukci musejí sdílet společně s ostatními. (red)

Objevení nového mitochondriálního onemocnění

T

isková konference dne 18. listopadu 2008 byla věnovaná objevení nového mitochondriálního onemocnění způsobeného poruchou biogeneze (vzniku) ATP syntázy 11

a objasnění jeho molekulární podstaty. Klinicky se onemocnění projevuje již v novorozeneckém věku závažným postižením funkce srdce, svalů a centrální nervové soustavy. Ing. Stanislav Kmoch, CSc. z ÚDMP seznámil přítomné s průběhem a výsledky dokončené studie.

mládeže a tělovýchovy ČR, Univerzita Karlova v Praze a Ministerstvo zdravotnictví ČR v rámci grantů a institucionálních programů. Výsledky studie byly publikovány v listopadovém čísle prestižního časopisu Nature Genetics a byly předneseny na Výročním sjezdu Americké společnosti pro lidskou genetiku ve Filadelfii. (red)

Špičkoví vědci oceněni titulem Česká hlava

S Studie byla provedena výzkumnými týmy Ústavu dědičných metabolických poruch (ÚDMP), Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF (KDDL) a Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky sdruženými v Centru aplikované genomiky.

edm vědců a jedna nápaditá firma přebírali 18. listopadu letošní ocenění Česká hlava. Projekt, dotovaný ze státních i  soukromých prostředků, si klade za cíl podporovat českou vědeckou a technickou inteligenci. Oceněná postgraduální studentka Mgr. Alena Čížková.

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., předseda Akademie věd ČR a vedoucí Centra aplikované genomiky hovořil o úspěšné spolupráci výzkumných týmů 3 institucí.

Úspěšné dokončení studie bylo umožněno využitím nových biofyzikálních a molekulárně genetických metod, které jsou cíleně rozvíjeny v Centru pro aplikovanou genomiku AV ČR. Finanční podporu poskytly Ministerstvo školství, 12

V  kategorii Doktorandus, cena Vítkovic a. s., udělila odborná porota cenu postgraduální studentce Mgr. Aleně Čížkové z Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN za objevení poruchy genu, která způsobuje závažné onemocnění projevující se těžkým postižením mozku a srdce, fyzickými deformacemi a mentálním postižením. Vzhledem k řadě různých symptomů byla dosud diagnostika velmi obtížná. Ocenění Mgr. Aleny Čížkové je velkým úspěchem pro ní i pracoviště pana profesora Milana Elledera. Vedení fakulty jí srdečně blahopřeje. (red)

Cena pro profesora Miloše Grima

V

edení 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice blahopřeje přednostovi Anatomického ústavu 1. LF UK profesoru Miloši Grimovi ke skvělému úspěchu. Dne 13. listopadu 2008 převzal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za výzkum kmenových buněk neurální lišty, které se dají použít v regenerační medicíně. Prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc., přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK.

Metabolické diagnostické centrum MUDr. Sylvie Šťastná, CSc., MBA, primářka ÚDMP a řešitelka projektu

N

a tiskové konferenci s  názvem „Jen správně a  včas diagnostikovaní pacienti mohou být správně léčeni“ dne 26. listopadu 2008 byl představen projekt Metabolické diagnostické centrum při Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK. Projekt je šancí na další rozšíření a zkvalitnění diagnostiky dědičných metabolických poruch (DMP) díky doplnění přístrojového vybavení, rozvoji diagnostických metod a akreditaci laboratoře, bude vydána kniha kazuistik pacientů s DMP. Projekt je financován z Finančního mechanismu Norska (85 %) a VFN (15 %) a bude realizován v letech 2008-2011. Primářka MUDr. Šťastná představuje projekt Metabolické diagnostické centrum.

Ministr školství ocenil přednostu Anatomického ústavu naší fakulty profesora Miloše Grima, který je specialistou v experimentální a molekulární embryologii. Jedním z témat, kterému se Grimův tým věnuje, je neurální lišta v průběhu ontogeneze a  především pak osud buněk, které mají svůj původ v neurální liště. Jeho tým vypracoval efektivní metodiku pro izolaci kmenových buněk z vlasových váčků. Výhledově bude možné použít tyto buňky v regenerační medicíně. (red)

Hlavním cílem projektu je přispět významným způsobem ke zvýšení efektivity diagnostiky dědičných metabolických poruch (DMP) v ÚDMP u pacientů v ČR. Toho chceme dosáhnout rozšířením a zkvalitněním diagnostiky v laboratoři ÚDMP: l bude obnoveno a doplněno přístrojové vybavení laboratoře špičkovými analytickými přístroji; 13

l

l l l

l

bude upraven a rozšířen soubor prováděných diagnostických metod a  diagnostických postupů; bude rozšířen systém interní a externí kontroly kvality; kvalita laboratoře bude ověřena její akreditací podle ČSN EN ISO/IEC 15189; ke zvýšení úrovně klinické diferenciálně diagnostické rozvahy ošetřujících lékařů bude vydána kniha kazuistik pacientů s DMP a budou poskytovány telefonické a internetové konzultace; budou vydány 2 informační brožury o ÚDMP.

Všechny aktivity projektu jsou vzájemně provázané a ve svém důsledku zaměřeny na pomoc cílové skupině. Neusiluje se o  pouhé zvýšení kapacity pracoviště se zvýšením počtu vyšetřovaných pacientů (zdvojnásobení počtu vyšetřovaných pacientů by vyžadovalo zdvojnásobení finančních zdrojů, personálu, přístrojů i  prostor), ale především o  zvýšení kvality diagnostického procesu, t.j. o zvýšení počtu diagnostikovaných pacientů. Cílovou skupinou projektu jsou pacienti s DMP z  celé ČR, kteří budou díky realizaci projektu diagnostikováni ve zvýšeném počtu, a jejich rodiny, kterým bude po stanovení přesné diagnózy nabídnuto ve větším počtu genetické poradenství a event. i možnost prenatální diagnostiky.

Informace o spolupráci STAPRO s.r.o. a MEDICON a.s.

lečností umožní využívat vybraným subjektům holdingu nejnovější produkty a služby z oblasti zdravotnické informatiky pro vlastní potřebu a  současně zajistit podporu pro další akvizice a prorůstové aktivity. Společnost STAPRO s. r. o. se stala 100% vlastníkem IT divize, která se zabývá prodejem, vývojem, implementací a  podporou informačního systému GreyFox. Převod vlastnictví se uskutečnil na základě smlouvy uzavřené dne 31. října 2008. IT divize vyvíjí, prodává, implementuje a podporuje původní software GreyFox, jako odpověď na požadavek zjednodušit a racionalizovat administrativně medicínskou agendu zdravotnických zařízení. V  současné době je provozována již druhá generace tohoto systému, plně založená na modulární koncepci a grafickém uživatelském prostředí. Uskutečnění výše uvedené dohody umožní koncentrovat a synergicky využít odborné kapacity obou týmů v oblasti informační podpory procesů ve zdravotnictví. Uživatelům produktů GreyFox přinese tento krok možnost využít široké spektrum produktů firmy Stapro a získat služby podpory dle evropských standardů, centralizovaného Call centra a  systému HelpDesk společnosti STAPRO. Zároveň také uživatelé získávají zázemí největší firmy specializované na informatiku ve zdravotnictví na českém a slovenském trhu. Zákazníkům společnosti Stapro bude zpřístupněno pokročilé know-how společnosti MEDICON v oblasti specializované informační podpory pro obory onkologie a porodnictví.

STAPRO a MEDICON uzavřely strategickou spolupráci v oblasti poskytování IT služeb pro zdravotnická zařízení v holdingu Medicon a.s. a nových potenciálních akvizicích.

Společnost STAPRO tímto počinem naplňuje svoji strategii rozšiřování služeb a plného zaměření na informační a konzultační podporu procesů ve zdravotnictví. MEDICON vznikem této aliance standardizuje a  sjednocuje IT podporu pro stávající společnosti holdingu, potenciální připravované akvizice a rozvojové projekty.

Společnosti STAPRO s. r. o. a MEDICON a.s. se dohodly na strategické spolupráci v  oblasti poskytovaní IT služeb ve společnostech holdingu MEDICON. Strategická spolupráce obou spo-

O společnosti STAPRO s. r. o. Společnost STAPRO s. r. o. je specializována na dodávky komplexních řešení informačních systémů pro zdravotnictví. Zákazníkům nabízí dále

14

mezinárodní konference ICEQ 2009 efektivita, kvalita a spokojenost klientů ve zdravotnictví Praha, 4. – 5. 3. 2009, kongresové centrum Nemocnice Na Homolce Hlavní témata konference: n Standardy

zdravotní péče a hodnocení kvality n Informační standardy, klasifikační a terminologické systémy ve zdravotnictví n Ekonomika, management kvality a efektivita zdravotní péče

www.iceq.cz dodávky diagnostických přístrojů a zdravotnické techniky s možností jejich integrace do informačních systémů. Služby a řešení jsou navrhovány tak, aby zdravotnickým zařízením pomáhaly snižovat náklady, zefektivnit administrativní procesy, zvýšit produktivitu práce a kvalitu zdravotní péče. Klienty společnosti jsou významná státní i soukromá zdravotnická zařízení a řada krajských úřadů. Veškeré produkty a  služby poskytované společností Stapro jsou založeny na certifikovaných procesech podle systému řízení jakosti ISO 9001:2000. Stapro je také držitelem certifikátu environmentálního systému řízení dle ISO 14001:2004 a certifikátu ISO 270001:2006 systému bezpečnosti informací. Bližší informace lze nalézt na www.stapro.cz. O společnosti MEDICON, a.s. Holding MEDICON a.s. tvoří tři divize – divize poliklinik MEDICON, divize lékáren MEDICON Pharm a divize léčeben dlouhodobě nemocných MEDICON Hospitals. Divize poliklinik MEDICON se skládá z Polikliniky Budějovická, která je zároveň největší poliklinikou v České republice a  ročně ošetří téměř 300 tisíc pacientů a dále Polikliniky Zelený pruh, která poskytuje péči ve 23 medicínských odbornostech. MEDICON Pharm tvoří lékárny holdingu MEDICON v Praze a  dalších regionech České republiky, kde pacienti/klienti dostávají komplexní lékárenskou péči včetně odborného poradenství.

MEDICON Hospitals sdružuje léčebny dlouhodobě nemocných, které se zaměřují na zdravotnické služby v oblasti následné péče. Jedním z hlavních cílů holdingu MEDICON je během několika let významně rozšířit a modernizovat prostory v objektu polikliniky u stanice metra Budějovická v Praze a doplněním dosavadní péče o  další služby tak vytvořit kvalitní komplexní nabídku. Cílem je také vybudovat největší diagnostické a  terapeutické centrum v České republice, které bude poskytovat komplexní servis ambulantní zdravotní péče. Bližší informace lze nalézt na www.mediconas.cz

Dva světy Karla Meistera

D

ne 5. listopadu 2008 byla v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě slavnostně představena monografie Mgr. Karla Meistera a PhDr.  Jana Svačiny „Dva světy Karla Meistera“. Kmotry této krásné publikace byli pan profesor Ctirad John a herec Viktor Preiss. Křest se konal pod záštitou děkana 1. LF UK profesora Tomáše Zimy. Monografie je souborem asi 1000 povětšinou dosud neuveřejněných fotografií našich předních odborníků z  prostředí medicíny a  též významných představitelů života "společenského". Fotografie jsou doplněny texty 15

(historkami) přibližujícími okolnosti jejich vzniku a závěr publikace tvoří stručné životopisy všech zhruba 200 zobrazených. Mgr. Karel Meister nefotografuje jen herce, ale i  vědce, výtvarníky, spisovatele, církevní hodnostáře, politiky, sportovce a další osobnosti různých profesí. Jeho fotografie tak představují dva světy: svět známých a svět méně známých tváří, i  když ve skutečnosti jde o  svět jeden: svět tváří zaujatých svou prací. Knihu vydalo Vydavatelství Mladá fronta. Křest knihy „Dva světy Karla Meistera“ (autor druhý zprava). Foto: profesor Stanislav Štípek.

jsem soustředil pozornost na jednotlivce-pacienta. Jako „lékařský diplomat“ jsem vnímal své poslání jako službu lidem porůznu na světě z  hlediska sociobiologického a humanitárního. Název pro své vzpomínání jsem si vypůjčil z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Vyjadřuje moje dojmy z  lékařské praxe v  nejrůznějších bludištích světa, tedy v  labyrintu zemí, které jsem poznal, i životních podmínek, které mají vliv na lidský život a zdraví. Pochopil jsem Komenského pansofii nikoli jako všeobjímající poznání dějů v  časoprostoru, což je mimo hranice možností našeho rozumu a citu, nýbrž jako onen „ráj srdce v  labyrintu světa“, jehož podstatou je panacea nadhledu, nerušená blouděním v detailech a tápáním v souvislostech (M. Kundera). Vděčím za to především svému povolání a zkušenostem s medicínou individuální i v širším horizontu porůznu ve světě.“ (citace z knihy – slova autorova). Slavnostní přípitek nad novou knihou. Foto: Mgr. Karel Meister.

Křest knihy

D

ne 13. listopadu 2008 se konalo v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě pod záštitou děkana 1. LF UK profesora Tomáše Zimy slavnostní představení knihy prof. MUDr. Jaroslava Blahoše, DrSc., předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně „S  poselstvím medicíny v  labyrintu světa“, vydanou vydavatelstvím Galén s.r.o. „Ústředním tématem mých vzpomínek je především medicína, a to z pohledu mé převažující profese lékaře (internisty, endokrinologa a osteologa) a  z  pohledu „lékařské diplomatické služby“ po převratu v roce 1989. Ke společným jmenovatelům obou těchto životních komponent patří jednak geneticky a rodinně podmíněná úcta k životu (jak ji vyznával Albert Schweitzer), jednak snaha porozumět vnitřním i zevním podmínkám, které jsou životu buď prospěšné, nebo mu škodí. Jako lékař 16

Den otevřených dveří

U

niverzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta zve všechny zájemce o studium na Den otevřených dveří, který se koná v sobotu 10. ledna 2009 od 10.00 do 13.00 hod. v horním areálu Karlova náměstí, Praha 2. Zahájení v 10.00 hodin - setkání s představiteli vedení fakulty se uskuteční v  posluchárnách 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice podle zájmu o studijní obory:

Nabídka mezinárodních seminářů a postgraduálního vzdělávání pro lékaře na rok 2009 Nabídku seminářů a přihlašování on-line na rok 2009 naleznete na stránkách http://platform.aaf-online.org nebo na www.vdv.cz. Pozor! Semináře Cardiac Surgery, Infectious Diseases, Pathology, General Pediatrics, Internal Medicine, Effective Drug Treatment, Pediatric Emergency Medicine a ESU Master Class in Urology mají uzávěrku 31. ledna 2009.

Anatomický ústav 1. LF UK, U Nemocnice 3, Praha 2 (všeobecné lékařství a zubní lékařství), Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK - Posluchárna Coriových, U Nemocnice 5, Praha 2 (všeobecné a zubní lékařství), II. interní klinika 1. LF UK a VFN - Eiseltova síň (všeobecné a zubní lékařství) U Nemocnice 2, Praha 2, Stomatologická klinika 1. LF UK a  VFN (především zájemci o zubní lékařství), budova děkanátu, Kateřinská 32, Praha 2, Neurologická klinika VFN a 1. LF UK (především zájemci o bakalářské studium), Kateřinská 30, Praha 2.

Semináře jsou určeny pro lékaře do 50 let, po atestaci, kteří jsou ochotni předávat získané informace dále. Podmínkou účasti je dobrá znalost angličtiny. Náklady na semináře, kromě cesty, jsou plně hrazeny. Více informací je na www.vdv.cz nebo [email protected].; tel. 224 217 083. Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je koordinátorem programu Salzburg Medical Seminars (předávání znalostí) a Medical Internships (výměna zkušeností) v České republice. Semináře i  Internships pořádá a  financuje nadace American Austrian Foundation (AAF), která se ve spolupráci s americkými univerzitami a odbornými pracovišti zaměřuje na postgraduální vzdělávání lékařů. Semináře a Internshipy jsou nejrozsáhlejším programem ve Střední a Východní Evropě.

Po úvodní prezentaci bude možné navštívit vybraná pracoviště 1. lékařské fakulty a studentské kluby – Spolek mediků českých, a Akademický klub ve Faustově domě, Karlovo nám. 40, Praha 2 a čajovnu v Purkyňově ústavu, Albertov 6, Praha 2. Informace – studijní oddělení, po-pá: 7.30 - 17.00 hod., Tel.: 22496 4240-5 17

proč chci být sestrou ve vfn Jarmila Škubová, Florenc České zdravotnictví v současnosti trápí nedostatek zdravotnického nelékařského personálu. Je proto logické, že se ptáme, proč sestry odcházejí do jiných resortů anebo proč do profese po škole nenastoupí. Slyšeli jsme už hodně důvodů a odpovědí, avšak otázka, zda tímto důvodem není sama podstata ošetřovatelství, tedy péče o  pacienta, zůstává nezodpovězena. Není to tím, že dnešní doba vyzdvihuje jiné hodnoty než humanismus? Například pragmatismus, který propaguje nejkratší cesty k cíli? Anebo egoismus, který říká, že pokud činíš dobře sobě, činíš dobře i ostatním? Změna hodnot? Nevíme, a  proto jsme se ptali pozitivně: Proč chcete být sestrou? Navštívila jsem Všeobecnou fakultní nemocnici (VFN) v Praze, kde pro nás její hlavní sestra Anna Chrzová uspořádala kulatý stůl, u nějž jsme vyslechli životní zpovědi sester, pro které je profese něčím víc než jen zdrojem obživy. Růžena Wagnerová, asistentka hlavní sestry VFN, by už několik let mohla užívat důchod. Stále však pracuje jako sestra v managementu nemocnice. Víme, že to nejsou peníze, které ji v profesi drží. Je to moje zkušenost a  moje dlouholetá praxe. Myslím si, že co vím a co jsem se naučila, bych ještě mohla předat mladším. Také mě v nemocnici drží pohled na to, jak se celá profese mění k lepšímu – vybavení nemocnice, pomůcky pro sestry a také sestry samy ve vztahu k pacientovi. Mají k  němu daleko lepší přístup než dřív a  já jsem proto strašně spokojená, že u toho mohu být. Když jsem asi před patnácti lety do VFN nastoupila jako asistentka hlavní sestry, necítila jsem se zpočátku s nemocnicí ztotožněná. Měla jsem ve zvyku říkat: To musíte tahle udělat, měly byste udělat apod. A hlavní sestra mi jednou odpověděla: „Neříkej mi, měly byste … ty bys taky měla!“ V momentě jsem si uvědomila, že když dělám ve VFN, je to moje nemocnice, moje věc a opravdu 18

bych měla nejen mluvit, ale i cítit, že jsem její součástí. Dneska už dávno říkám „měli bychom“ a musím říct, že ani mne VFN nikdy nezklamala – když bylo třeba, pomohla mi. Věra Kunová ve VFN pracovala jako zdravotní laborantka už v době, kdy většina jejích kolegů ještě „chodila po houbách“ - od roku 1964. Nejdřív jsem byla řadová laborantka, potom laborantka úseková, potom léta laborantka vedoucí a teď jako důchodkyně pracuji v Odběrovém centru VFN. Když jsem v těch dávných letech nastupovala, musela jsem mít doporučení od primáře, aby mě do fakultní nemocnice vůbec vzali – bylo to už tenkrát špičkové pracoviště, které si zaměstnance vybíralo. Proto jsem si také svého místa vážila a  práci se snažila dělat co nejlépe. Lidé si za to vážili mě. To je ta správná vzájemná důvěra, a není nad ni. Nelituji, že jsem tak dlouho zůstala na jednom místě a že jsem nevyzkoušela něco jiného. Moji synové mi kupříkladu říkají, že mám v hlavě ekonomické bahno, když můžu tak odpovědnou a  náročnou práci dělat za neodpovídající peníze. Já jim ale vysvětluji, že mě to baví – zdejší laboratoře jsou špičkové a tomu odpovídá i kreativita práce, nutnost stále se učit. Baví mě chodit na semináře, pouštět se do nových metod atd. Zkrátka myslím, že kdo jednou zůstane u profese zdravotní laborant, těžko z ní odchází. Občas myslím na začátky a srovnávám. Bylo to úplně něco jiného než dnes. Tenkrát jsme měli 50 vyšetřovacích metod na biochemii, které jsme se museli naučit. Metody, přístroje a všechno se mění. A to je právě na tom to půvabné. Eva Červinková, vrchní sestra Geriatrické kliniky VFN, vyprávěla příběh své kolegyně, jejíž láskou je geriatrie. Kolegyni, o které chci povídat, je 36 let. Před třemi lety ji zastihla velmi ošklivá choroba a  vypadalo to, že se už nevrátí. Všechno ale nakonec dobře dopadlo, sestřička se vrátila, ale pro určitá zdravotní omezení nemohla nastoupit do třísměnného provozu. Místo na jednu směnu, které bychom jí mohli nabídnout, tu nebylo. Věděli jsme, že bychom jí je v  rámci fakultní nemocnice sehnali, ale ona nesmírně toužila právě po geriatrii. Pochopili jsme ji a  udělali

maximum, abychom toto přání splnili. S  přispěním ostatních, kteří si s ní vyměnili pozici, pracuje nyní v ambulanci hojení ran. Zvykla si, líbí se jí tam. Říká, že představa, že by z geriatrie odešla a  pracovala někde jinde, byla pro ni nepřijatelná. Uvědomila si to, až když sama těžce onemocněla. Dana Květoňová, staniční sestra Geriatrické kliniky VFN, na jejíž profesní osud silně působí vztahy mezi lidmi. Dříve jsem pracovala na interně a na JIP a celý můj „přerod“ na Geriatrickou kliniku byl docela šílený. Bylo zde méně odborné práce, zato však více práce psychicky i fyzicky náročnější. Zvažovala jsem, že odejdu, ale v podstatě kvůli kolektivu jsem přece jen vydržela. Jeden pokus o únik jsem ale podnikla a „odskočila“ si do jedné prestižní nemocnice, kde jsem vydržela krátce – „do roka a do dne“ jsem byla zpět. Důvodem byly špatné vztahy mezi lidmi. Tereza Mizeráková, mladá sestra z I. chirurgické kliniky, která se na své původní pracoviště několikrát vracela z Itálie. Po škole jsem nastoupila do VFN, potom jsem ale asi třikrát odjela do Itálie, kde jsem pracovala v  campu, v  restauraci – takže úplně mimo obor. Po každé sezóně jsem se vrátila do fakultní nemocnice a moc si vážím toho, že mi to bylo umožněno. A  právě práce mimo obor mě postavila na nohy. Při ní jsem si uvědomila, že profese sestry pro mě má smysl a že ji chci dělat. Uvědomila jsem si, že při ní člověk vytváří něco, co se nedá penězi zaplatit. Mojí skutečnou a  nenahraditelnou odměnou je vděk pacientů. Když jsem se vracela z Itálie potřetí, přiznávám,

že jsem už do VFN nastoupit nechtěla – odrazovalo mě její historické prostředí. Myslela jsem si, že mi bude příjemněji, když bude před nemocnicí vodotrysk, dveře se budou otevírat na fotobuňku a celé zařízení bude mít moderní šmrnc. Za tím jsem šla a  vyzkoušela dvě nemocnice, druhou s úplně nádherným prostředím. Ale zjistila jsem, že nechci být v krásné budově, kde se lidé ke mně nechovají dobře. Na naší chirurgii jsou naopak výborné vztahy založené na vzájemné podpoře a pomoci. Dneska už mi nevadí, že dveře nejsou na fotobuňku. Zjistila jsem, že patřím sem. Dagmar Škochové, vrchní sestře I. chirurgické kliniky, profese sestry zastínila dětský sen. Terezka je jedna ze sestřiček, která byla vždycky k lidem vstřícná, vlídná a o níž jsem nepochybovala jako o  kvalitní sestře. Ačkoli nejsem příliš nakloněna přesunům, kdy si sestra odskočí do jiné nemocnice, v jejím případě mi to nijak zvlášť nevadilo a vždycky jsem ji ráda přivítala zpátky. Svým příběhem ukázala, že jako sestra i jako žena vyzrála. Můj vlastní příběh začal někdy před třiceti lety, kdy jsem chtěla vystudovat dětské lékařství a několikrát se o studium pokusila. Kritéria pro vysokoškolské studium byla v té době jiná než dnes a pro mě nikoli příznivá, takže jsem mezi jednotlivými pokusy začala pracovat jako sestra na chirurgii. Přitom jsem zjistila, že tohle je přesně ta práce, kterou bych chtěla dělat. Nastala totiž doba, kdy jsme v ošetřovatelství už mohli některé věci měnit, což se mi líbilo. V brzké době jsem se stala staniční sestrou a to už jsem věděla, že z chirurgie neodejdu. Vladimíra Dulovcová, staniční sestra z oddělení cévní chirurgie II. chirurgické kliniky VFN, přemýšlela o tom, jak její osobní život ovlivnil její profesní dráhu. V  lednu 1989 jsem byla vdaná a  pracovala v  nemocnici 160 kilometrů od Prahy. Během toho roku zemřel manžel, narodil se mi třetí syn, přišla sametová revoluce a změnily se poměry. Pro mě to znamenalo, že jsem v  severních Čechách zůstala sama a bez práce, protože naše malá nemocnice byla zrušena. Potřebovala jsem uživit své děti a sebe, a tak jsem uvažovala, co 19

dál. Nakonec jsem se s dětmi odstěhovala do Prahy, pronajala si byt a nastoupila do nemocnice. Ve VFN jsem vedle smysluplné práce dostala i možnost profesního růstu – byla jsem posílána na různé kurzy, vystudovala jsem PSS a nakonec získala místo staniční sestry. Jsem tu hrozně ráda, protože mohu dávat své síly pacientům. Profesi už nikdy neopustím, protože když jsem na tom byla špatně, profese neopustila mě. Annu Chrzovou, hlavní sestru VFN, její práce strašně baví. Proč jsem ráda sestrou ve VFN? Na to je krátká odpověď – protože je to krásná a náročná práce, a  ta mě strašně baví. A  protože tu máme bezvadné lidi. Když jdu po nemocnici, navzájem se zdravíme a já jsem potěšena, jak se změnil styl práce. Přitom jsem na naši nemocnici obrovsky hrdá. To je důvod, proč každý den ve čtyři hodiny vstávám a proč se sem těším. Každý den je jiný a každý den mě obohacuje. Jsem ráda, že máme bezvadný tým v Úseku ošetřovatelské péče. Samozřejmě si uvědomuji, že naše sestry i ostatní nelékařští pracovníci by si zasloužili daleko větší plat. Ve srovnání s jinými nemocnicemi na tom ale nejsme tak špatně a já věřím, že se situace bude zlepšovat. Všechno ale není jenom o penězích. Motivačních prvků máme hodně, hlavně máme dost velké možnosti různého vzdělávání. Každý rok začínáme ve spolupráci s  Ústřední vojenskou nemocnicí a  sekcí managementu ČAS telekonferencí s myšlenkou, která je hlavním mottem pro daný rok a tématem, na které soustředíme pozornost. Na rok 2009 navrhuji motto „Špičková kvalita je naše priorita“. Po telekonferenci následují semináře i workshopy, které mají stoupající úroveň a následně ovlivňují náš vztah k pacientovi a profesi. Získáváme další kompetence, naše sestra se vyrovná jakékoli zahraniční. Máme mnoho mimopracovních aktivit – slavíme Den ošetřovatelství, kde oceňujeme nejlepší pracovníky, jezdíme na poznávací a rekondiční pobyty. Zajišťujeme přednostní zdravotní péči i pro naše blízké, sestry mohou například chodit na fyzioterapii, cvičení, masáže. Máme penzijní připojištění, stravenky, o týden delší dovolenou, 20

přidáváme na ni peníze, a  další a  další věci. Můžeme se učit znakovou řeč, připravujeme pro staniční sestry kurz komunikace, budeme pokračovat v manažerském vzdělávání, pro staniční a vrchní sestry chystáme kurz vyjednávání, abychom se naučili jednat, mluvit, vyjednávat a nedostali se do žádného problému. Během těchto akcí se náš tým stmeluje. Kolektiv v nemocnici se nedá srovnat s kolektivem řekněme v kanceláři, u nás se stále něco děje a nikdy se nenudíme. V praxi vidíme, že všechno, oč jsme usilovali, vedlo k emancipaci naší profese. Dnes už každý vnímá, že ošetřovatelství je samostatná profese. Snad i naší zásluhou nás veřejnost v tisku poprvé zařadila jako samostatnou profesi na 4. místo v hodnocení prestižních povolání.

Jiřina Jirásková - „Jinou možnost nemám, než se vrátit“ PhDr. Jarmila Škubová Životním tématem herečky je bezkonkurenčně její matka. Žily spolu samy dvě nepřetržitě po celý téměř stoletý život „mamičky“, jak jí říká. Druhým tématem jsou lidé, kteří jí prošli a procházejí životem a kteří ji nějakým způsobem oslovili – kolegové od „fochu“ a přátelé „odjinud“. Mezi nimi i  ti, se kterými už si nepopovídá a  na které jen ráda vzpomíná. Ústředními postavami jejích vzpomínek jsou dva muži - režisér Zdeněk Podskalský a herec Jiří Pleskot, kteří byli jejími životními partnery. Tématem blizoučko srdce Jiřiny Jiráskové je i fenka buldočka, desetiletá Eminka, která na ni čeká doma. O čem se snaží nemluvit, je nemoc, bolest a všechno to, co si v nemocnici prožila.

J

e sobota odpoledne, venku sluníčko a všude klid, a  já dělám rozhovor na pokoji Metabolické jednotky pražské Všeobecné fakultní nemocnice s  naší přední herečkou Jiřinou Jiráskovou. Až na pár dnů doma, které

dopadly tragicky, je v  této nemocnici hospitalizována již třetí měsíc. Prodělala tři velké operace - po první na střevech doma upadla a zlomila si krček kosti stehenní, následovala totální endoprotéza a  téměř současně další interní operace. Třebaže jizvy jsou ještě stále čerstvé a  chůze o  francouzských holích bolí, herečka v úterý odchází. Nikoli na rehabilitaci, jak je obvyklé, ale na „plac“. Televizní seriál Pojišťovna štěstí potřebuje na dva dny paní Kekulovou, její postavu. Co pro vás paní Kekulová a celé natáčení znamená, že jste se rozhodla riskovat zdraví? Musím, protože jsem měla v  červnu natočit poslední dva dny a tím, že se mi stal takový malér, tak se to o  čtvrt roku zdrželo a  štáb už na mě déle čekat nemůže. Vezmu si tedy neplacené volno a  půjdu na dva dny točit. Mám samozřejmě strach, aby se mi něco nestalo, abych neupadla a  nezpůsobila další komplikace. Ale dala jsem si podmínku, že se mou bude zdravotní sestra, protože ta ví předem, co můžu, co nemůžu, co jde a co nejde a  já nemusím vysvětlovat, že tohle bych asi neměla. Teprve potom nastoupím podle plánu na rehabilitaci. Co pro vás natáčení z pohledu z nemocničního lůžka představuje? Já mám tu práci velmi ráda. A to je myslím celá odpověď. Je pro vás tedy pocit odpovědnosti větší než obavy o zdraví? Ano. Oni ke mně byli také velmi ohleduplní. Takže jinou možnost nemám, než se vrátit. Takže na vašem nočním stolku někde nejspíš leží scénář. Učíte se roli? Ano, na každou roli se musím připravit předem. A není toho málo – za den se točí klidně i deset obrazů. Jak jste s tím daleko? Tak jsem si to dneska roztřídila a někam jsem si to dala. Ale už tuším, co tam budu říkat. Kolik stránek na ten jeden natáčecí den se budete muset naučit? Asi šestnáct.

Jiřina Jirásková je vítaným hostem každoročních setkání zdravotních sester.

Nebojíte se, že se to v nemocnici nenaučíte? Nebojím. Když vám text souhlasí s postavou a se situací, tak vám nedělá žádné problémy. Jak autoři seriálu vysvětlí divákům, že paní Kekulová najednou chodí o  francouzských holích? Autorka textu Pojišťovna štěstí Eva Papoušková je z lékařské rodiny. S tou se radila, jakou diagnózu mi připsat, když jsem podle scénáře měla být odvezena do nemocnice. Příbuzní jí poradili přesně tu diagnózu, která se mně potom ve skutečnosti přihodila. Paní Kekulová si úplně stejně jako já zlomila krček kosti stehenní. Eva Papoušková si to teď hrozně vyčítá, a říká, že tu diagnózu na mě vlastně přivolala. Aby to nějak odčinila, rozhodla se mě odměnit tím, že mi jednak přinesla obrovskou kytici bílých růží a  pak řekla, že mně uspořádá takovou svatbu, jaká ještě v televizi nebyla. Čeká mě tedy svatba, ale s kým, to vám neřeknu. Tři měsíce je ale dlouhá doba také na přemýšlení. Člověk si klade základní otázky. Bojíte se smrti? Ne. 21

Co vám pomáhá? Je to víra? Částečně jsem měla klášterní výchovu, čili pro mě se jistá náboženská dogmata léty stala méně přijatelná. Nicméně v existenci vyšší síly jsem nikdy věřit nepřestala. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli ta vyšší síla má dostatek času zabývat se každým jednotlivcem. Konkrétně třeba právě mnou. Proto spíš věřím na věci dané a konkrétní. Mám heslo: Za všechno zlé očekávejte odplatu, za všechno dobré nečekejte nic! Hodně jsem tu přemýšlela, co jsem kdy udělala špatně, že jsem na tom takhle. Protože jsem na tom byla opravdu hodně špatně. Co je pro herečku jako jste vy důležitější – vnější nebo vnitřní krása člověka? Mně by nevadilo zamilovat se do Ezopa. Byla bych schopna vzít si muže velmi málo pohledného, kdyby vnitřní krásu měl. Vnější vzhled člověka je ale také velmi důležitý, a  proto se snažím vždy vypadat dobře a upraveně. Říkám si, jak by k tomu lidé přišli, kdybych jejich oči urážela nějakým neupraveným zevnějškem. Řekla jste mi, že vaší nejmilejší rolí byla role zdravotní sestry v Kachyňových Sestřičkách. Byla jste tam velmi přesvědčivá, takže dokonce i skutečné zdravotní sestry se vyjadřovaly, že film by se měl promítat na zdravotnických školách, aby adeptky ošetřovatelství věděly, jak má vypadat správná sestra. Jak se vám podařilo trefit tu správnou směsici potřebné ráznosti a současně pochopení pro bolest lidí? (S pobavením) To mi dalo samo! Já jsem vlastně až doteď pořádně žádnou sestru nepotřebovala. V nemocnici jsem takto důkladně poprvé. Mluvíte o všech kolem sebe krásně. Je to tím, že máte mimořádné štěstí na lidi, anebo jste „boží“ člověk, který na každém vidí jen to dobré? (Jiřina Jirásková mi z toho ale elegantně vyklouzne a řekne, že mluví jen o těch, které má ráda, nebo kterých si váží. Třeba o Aleně Mihulové, mladé manželce režiséra Karla Kachyni, se kterou hrály v Sestřičkách hlavní role). Alena Mihulová byla úplný amatér, herectví nikdy nestudovala. Nevěděla o tom vůbec nic, ale bylo to takový mladý laskavý stvoření. Takže jsem 22

s  ní okamžitě navázala docela příjemný vztah a dodneška se spolu stýkáme. Ona se pak za Karla Kachyňu provdala. Napřed se ho ale příšerně bála – ať jí řekl cokoli, celá se rozklepala. Pak to ale po tom provdání bylo myslím obráceně. Milá holčička, moc milá a talentovaná. Některý věci jí ale šly přes moc. Třeba při natáčení Sestřiček oznámila, že se prostě z  tý podprsenky nesvlíkne. Tak Karel přišel za mnou a povídá: „Co mám dělat, tak to mi řekni!“ A já: „Ále svlíkne se… Mihulice, pojď sem! Já ti něco ukážu.“ A šla jsem na gauč, kde se měla svlíknout ona a  do tý půlky těla jsem se svlíkla já. Otevřela pusu a vzápětí to udělala taky. Pan režisér mě pak spokojeně ocenil: „Nemít tě tady, ty hambářko, nevím, co bych dělal.“ Jaký je váš vztah k mladým lidem, speciálně k mladým hercům? Než jsem začala ředitelovat ve Vinohradském divadle, učila jsem na Hudební akademii múzických umění. A učila jsem ráda. Ale oboje – ředitelování a učení – mi nešlo kvůli času dohromady. Já jsem taková, že když něco nestíhám úplně jak si představuji, tak to prostě nemůžu dělat. I doma. Například jsem si nikdy nesedla ke kafi, když kolem mě nebylo všechno do puntíku uklizeno. To jsem nelenila a narovnala i třásně na koberci. Teprve pak jsem spokojeně usedla. Tím jsem šla všem svým spolubydlícím, mamičkou počínaje a  klukama (životní partneři) konče, příšerně na nervy. Stýská se vám po učení? Dělala jsem to ráda, ale nemohu říct, že bych mladé postrádala. Mám jich stále kolem sebe dost. Ale otázku, jestli jim něco ze svého herectví dávám, by vám museli zodpovědět oni. Já osobně jsem přesvědčená, že u  nejmladší herecké generace, a nejen u ní, mám úžasnou pozici. Bylo to vidět i na tom, kolik lidí tu za mnou v nemocnici bylo. Projevuje se to nejen zde, kdy mohou mít pocit, že potřebuji podporu, ale i v divadle v běžných situacích, v detailech i ve věcech větších. Já se kupříkladu zvednu a chci si dojít pro kávu. V tu chvíli vyskočí několik kluků: Co to děláte? Kam jdete? Seďte, já vám ji přinesu!“ Chovají se ke mně báječně a  z  toho vyplývá, že ani já k  nim nebudu mít moc daleko.

Byla jste ve velmi těžkém stavu, v  ohrožení života, po třech náročných operacích. Člověk v takových chvílích nebývá společensky naladěn a  spíš touží po klidu a  samotě. Co vám vaši přátelé a lidé blízcí, kteří sem za vámi na návštěvy ve velkém počtu přicházeli, přinášeli? Radost nebo spíš únavu? Nemoc a  všechno, co se tady s  vámi děje je nesmírně vyčerpávající a  člověk si sáhne na dno sil. Na druhé straně je to pro vás i příjemně překvapující. Kolik lidí se o můj osud zajímalo, kolik lidí na mě myslelo a kolik lidí v té situaci stálo při mně. To bylo velmi krásné. I ti, které jsem dlouho neviděla, za mnou přišli. Já jsem třeba neviděla dobrých pět let televizního publicistu, zahrádkáře Přemka Podlahu a jeho paní. Přišli spolu. Přemek mi přinesl žlutou jiřinu a řekl: „Tu ti nenesu, protože je žlutá, ale protože se jmenuje jako ty. A oficiální jméno dostala po mně - Přemek Podlaha. To považuju za vzácné spojení!“ Média také psala o  návštěvě pana prezidenta. Ano, přišel za mnou a  udělal mi tím velkou radost. Nebyla to návštěva hlavy státu, ale přátelská návštěva, a  i  když to bylo krátce po operaci a já ho mohla přivítat jenom vleže, bylo to krásné. Václava Klause a jeho rodinu znám neformálně mnoho let - velmi jsem si rozuměla s  jeho maminkou, dodnes jsem v  kontaktu s jeho sestrou. Každoročně jsem byla zvána na oslavu Klausových narozenin, což se letos neuskutečnilo, kvůli jeho operaci. Tudíž jsme si to vynahradili později a v trochu jiném prostředí. Nebylo to o nic méně milé, naopak. Vedle přátel za vámi přicházeli i novináři, kteří chtěli vaše názory zprostředkovat čtenářům. Měla jste radost i z takovýchto, dalo by se říci pracovních návštěv? Ano. Jenom bulváru jsem se snažila vyhýbat. V jednom okamžiku to ale bylo nevyhnutelné, protože bulvár se dopustil jedné velké netaktnosti a  neslušnosti. Vyslechl názor někoho špatně informovaného a uvedl, že je o mě špatně pečováno, že se tu o mě špatně starají a že jsem velmi nešťastná. To nebyla pravda. Byla jsem nucena tato bulvární vyjádření v tisku demento-

vat v televizi. Já jsem si vždy velmi vážila práce zdravotních sester, ale po tom, co jsem zažila zde, tak moje úcta k  nim ještě mnohonásobně vzrostla. Byla jsem spokojená – opravdu moc a všem zdravotníkům a sestřičkám, kteří se o mě starali a pečovali nepřestávám děkovat.

Životní jubileum docentky Límanové prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta, prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc., primář, III. interní klinika VFN a 1. LF UK

D

ne 19. října 2008 se dožívá významného životního jubilea dlouholetá členka výboru České endokrinologické společnosti doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc. Narodila se v Praze jako dcera významného českého chirurga profesora MUDr. Zdeňka Vahaly a právničky JUDr. M. Vahalové. Do prvních tří tříd základní školy chodila v Čáslavi a dále již studovala v Praze, kde vystudovala i Fakultu všeobecného lékařství UK. Po promoci pracovala na interních odděleních v Sušici, Kladně a Praze 1. Dne 15. února 1966 nastoupila na III. interní kliniku dnešní Všeobecné fakultní nemocnice, kde pracuje dosud. V letech 1967 – 1968 hostovala jako research fellow na Dalhousie University v Halifaxu v Kanadě. Jubilantka s darem od kolektivu spolupracovníků. Foto: Petr Sucharda.

23

Kandidátskou práci na téma „Význam vyšetření hladiny trijodothyroninu u endokrinních onemocnění“ obhájila v  roce 1981. Habilitovala se prací rovněž s  tyreoidální tématikou v  roce 1994. Na klinice pracovala jako sekundární lékařka, lékařka izotopového oddělení, ambulantní lékařka na poliklinice a jako docentka. Dlouhá léta byla krajským ordinářem endokrinologie pro Prahu a  byla i  členkou poradního sboru krajského odborníka pro nukleární medicínu. Jak napsal prof. Marek při hodnocení k  habilitaci: „Nikdy se nezkompromitovala a  nezaprodala v  době totalitního režimu.“ Proto byla po roce 1989 kolektivem navrhována do různých volených funkcí, pracovala v odborové organizaci a zejména jako členka představenstva okresního sdružení České lékařské komory v Praze 2. Funkcionářkou lékařské komory je dodnes. Nenechávají ji chladnou ani problémy provozní, znovu a znovu se snaží – byť leckdy marně – bojovat s byrokratickou mašinérií a lhostejností. Ač dlouhá léta nemohla na Univerzitě působit jako pedagog, vyučuje s  nadáním a  obrovským zápalem. Znají ji prakticky všichni čeští endokrinologové, neboť organizuje předatestační stáže na klinice a jejich velkou část i sama vyučuje. Tyreoidologie byla na III. interní klinice představována po několik desetiletí kromě jubilantky pouze docentem O. Blehou a (převážně ve výzkumné oblasti) prof. Vratislavem Schreiberem. V  posledních deseti letech se situace zásadně změnila. Doc. Límanová vychovala několik žáků: as. MUDr. J. Jiskru, Ph.D.; doc. MUDr. ing. D. Smutka, Ph.D. a as. MUDr. E. Potlukovou, Ph.D. Je školitelkou i dalších doktorandů. Záběr tyreoidologie se tak díky doc. Límanové rozšířil nejen kapacitně, ale i  výzkumně. I v současné době řeší granty, které podávají její žáci např. s tématy „Autoimunitní tyreopatie u žen s karcinomem prsu a kolorektálním karcinomem“ nebo „Studium poruch některých 24

buněčných a humorálních regulačních mechanismů u  vybraných orgánově specifických chorob“. Doc. Límanová publikovala přes 100 článků, včetně několika desítek v zahraničních časopisech. Databáze PubMed eviduje 85 prací, od metodologické práce ve Sborníku lékařském z roku 1972 až po letošní článek s tématikou protilátek v Clinical and experimental immunology. Je hlavní autorkou monografie „Nemoci štítné žlázy – diagnostika a terapie“ (Galén 1995) a pořadatelkou druhého svazku Trendů soudobé endokrinologie s  názvem „Štítná žláza“ (Galén 2006), který sumarizuje aktuální stav poznání v tyreoidologii. Do dalších let přejeme jubilantce jménem celého kolektivu III. interní kliniky hodně zdraví, hodně radosti z rodin dvou dcer a z vnoučat i z tvůrčích úspěchů manžela architekta.

životní jubilea Životní jubilea za měsíc listopad 2008 prof. MUDr. Jiří Vencovský, CSc. - z Revmatologické kliniky 1. LF. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1980. Kandidátskou dizertační práci obhájil v  roce 1988. Docentem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v  roce 1996. V  roce 2003 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. - přednosta Interní kliniky 1. LF a ÚVN. V roce 1980 dokončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Dizertační práci obhájil v roce 2000 a získal titul Ph.D. Docentem pro obor vnitřní lékařství byl jmenován v  roce 2003. V roce 2008 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní lékařství. prof. MUDr. Martin Šámal, DrSc. – přednosta Ústavu nukleární medicíny 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze dokončil promocí v  roce 1973. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1983. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1990. Docentem

pro obor biofyzika byl jmenován v roce 1998. V roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor lékařská biofyzika. doc.  MUDr. Pavel Urban, CSc. - z Kliniky nemocí z povolání 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v  roce 1972. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1989. V roce 2005 byl jmenován docentem pro obor hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie. doc. MUDr. Roman Jirák, CSc. - z Psychiatrické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze dokončil v  roce 1969. V  roce 1988 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor psychiatrie byl jmenován v roce 2006. Životní jubilea za měsíc prosinec 2008 prof. MUDr. Milan Elleder, DrSc. – přednosta Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF a VFN. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1964. Kandidátskou dizertační práci obhájil v  roce 1981. V roce 1988 obhájil doktorskou dizertační práci. Docentem pro obor patologie byl jmenován v roce 1989. V roce 2001 byl jmenován profesorem pro obor patologie. prof.  MUDr.  Jindřich Martínek, DrSc. – z Ústavu pro histologii a embryologii 1. LF. V  roce 1962 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1972. Docentem pro obor histologie a embryologie byl jmenován v roce 1975. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1984. Profesorem pro obor histologie a embryologie byl jmenován v roce 1986. prof.  MUDr. Helena Tlaskalová, DrSc. – z  Ústavu imunologie a  mikrobiologie 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvovala v roce 1962. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1968. Docentkou pro obor lékařská mikrobiologie a  imunologie byla jmenována v roce 1995. Doktorskou dizertační práci obhájila v  roce 2000. Profesorkou pro obor lékařská imunologie byla jmenována v roce 2001.

Smuteční oznámení

U

niverzita Karlova v Praze – 1. lékařská fakulta s hlubokým zármutkem oznamuje, že dne 9. října 2008 ve věku 87 let zemřel doc. MUDr. Jiří Otradovec, CSc. Dne 9.10.2008, krátce před oslavou 87. narozenin, zemřel nejvýznamnější československý neurooftalmolog docent Jiří Otradovec. Připomínat jeho zásluhy o rozvoj neurooftalmologie a  orbitologie je zbytečné, protože každý oftalmolog se během své kariéry s  docentem Otradovcem přímo či nepřímo setkal. Ti méně šťastní jen při čtení jeho monografií, kapitol v učebnicích či článků v časopisech a při atestacích. Ti šťastnější využívali jeho rad, které vždy ochotně, rád a s podrobným vysvětlením uděloval každému, kdo ho o pomoc požádal.

Odešel od uklizeného stolu, po korektuře své poslední knihy. Vzpomínáme na výjimečného odborníka, laskavého učitele, vlastence a slušného člověka. Čest jeho památce. Byl vášnivým zastáncem Kurzovy školy, vždy precizní při zpracování prací jak po stránce odborné, tak jazykové. To souvisí s jeho vlastenectvím a láskou k historii, Československu a hlavně ku Praze. Těžce nesl rok 1939, stejně jako rok 1968, který výrazně poznamenal i jeho další kariéru, ale ne vztah k milovanému oboru. Po roce 1989 se aktivity docenta Otradovce ještě zvýraznily - pracoval jako neuroftalmologický konziliář Oční kliniky, třídil materiál pro své celoživotní dílo, psal články do odborných periodik, stejně jako nekompromisní recenze. Vedle toho se zapojil do obnovené činnosti Sokola, ale hlavně fotodokumentoval vše, co se dělo kolem. I díky této své celoživotní vášni mohla vzniknout poslední kniha vzpomínek. Odešel od uklizeného stolu, po korektuře své poslední knihy. Vzpomínáme na výjimečného odborníka, laskavého učitele, vlastence a slušného člověka. Čest jeho památce. 25

Českých 100 nejlepších Českých 100 nejlepších pro 1. lékařskou fakultu UK převzal Spectabilis profesor Tomáš Zima, děkan 1. lékařské fakulty dne 28. listopadu 2008 ve Španělském sále Pražského Hradu v rámci galavečera "Českých 100 nejlepších". Diplom potvrzující, že vědecká centra 1. lékařské fakulty patří k nejlepším v ČR v kategorii firem České republiky 2008 VZDĚLÁNÍ-VĚDA-ZDRAVÍHUMANITA.

dopisy pacientů MUDr. J. Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN Vážený p. Břízo, k  tomuto mailu přikládám kopii dopisu, který jsem napsal o VFN do Prague Post. Myslím, že mluví sám za sebe, ale stejně bych Vám chtěl znovu za všechno poděkovat. Vyřiďte, prosím, moje poděkování všem vašim zaměstnancům, zejména Dr. Trněnému a Dr. Locikové, Dr. Nátkové a Dr. Obětníkové. S pozdravem A. R. Weston

Mikuláš a čert

V

e Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se snaží zpříjemnit pobyt dětem, které tu tráví čas i během oslav Mikuláše. Na Foniatrické klinice VFN a 1. LF UK uspořádali ve spolupráci se studenty 1. LF UK krásnou oslavu, na které kromě Mikuláše, čertů a anděla nechyběly ani dárečky pro naše malé pacienty. 26

Dear Sir, As you get plenty of letters about what Czechs do badly – public corruption, terrible driving, the many other things that ex-president Havel describes as the failure to build a „civil society“ – let me offer one group that in my experience does things outstandingly well: hospitals. I have recently been diagnosed with lymphoma – sort of cancer-lite. It is too soon to know how the treatment will turn out but the important thing is that a personal friend who is an internationally known oncologist has been monitoring

my notes and assures me there is nowhere else in Europe I could get better. The technical side of chemotherapy is a mystery to most patients, however, for whom speed, flexiblity and personal commitment are what counts. And on these I do not need my friend´s amazement at how quickly things have moved to realise it for myself. Two months ago I walked entirely unannounced into the Foreigners´Clinic at Homolka with what I thought was stomach cramp. I left 3 days later with an intial diagnosis based on more tests than say an English hospital would have scheduled in three weeks. The Homolka/Motol staff were efficient and caring. Had I been there longer I am sure I would have come to think as highly of them as I do of the staff at VFN, to which I have since been transferred because it is the leading cancer hospital. (For readers´information VFN is the large hospital complex on the SE corner of Charles Square. The buildings have seen better days – or posible decades, seing as they opened under Maria Theresa – but the modern equipment is impressive. As, perversely, is the number of patients and staff who cluster in the quadrangles for a smoke!) VFN has so shown itself every bit as quick and flexible as Homolka. Because of public holidays, I was originally scheduled to start treatment on a Thursday. Over the previous weekend I suddenly felt far worse and at 08.00 on Monday telephoned the doctor I had been assigned to to ask what I should do. Her response? „Be here by 09.00.“ I doubt many patients in England or America would get the sample reply or even expect it. By lunch-time I had been blood-tested, CT scanned, sonar-scanned, x-rayed, allocated a bed, hooked onto a drip and fed mince and mashed-potatoes. Does it get any better! Well, yes, actually. And bear in mind this is a state institution not some super-expensive private clinic. At my firs appointment the Fead of Department himself made time to give me an assessment of my illness, expect treatment, chances of survival and so on. Brisk yet surprisingly empathetic – especially concerning the

chances of survival. (Very good, if anybody´s wondering, thank you) And just feeling the doctor´s being straight with you and treating you like a grow-up is crucial. The senior doctor to whom he assigned me, has been equally good with day-to-day arrangements and monitoring and I very much doubt whether doctors in many countries automatically give patients their mobile number. Beneath her the two junior doctors on alternate shifts radiate cheerfulness and competence – and both continue to worry about hurting me with needles despite my assurance that at the first twinge they will have to coax me back down trom the ceiling! I just feel confident in and comfortable with all these people – surely the prime requirement a patient has. Moreover, as an unlooked for bonus, all all of them speak night-perfect English so I don´t have to flounder with Czech and stumble though the dictionary! Then going further down the line there´s the nurse who tried hard to disconnect the drip in the middle of the night without waking me, right down to the cheerful bloke who escorts me to x-rays and such. In fact there´s a whole wide range of nursing staff every single one of whom I´ve met gives the impression they are there for not just the (dismally inequitable) paypacket but for the job itself and the patients they care for. That is not always a frquent impression in your columns, so let me draw your attention to this particular example: whoever else isn´t, the hospital staff in CR are damn good. Yours faithfully A.R. Weston MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, chtěla bych poděkovat touto cestou týmu operatérů a anesteziologů kliniky U Apolináře, kteří mě v srpnu tohoto roku operovali. Chtěla bych také poděkovat personálu a sestřičkám na pooperačním odd. G1. Dobře se o mě staraly a byly velmi slušné. Poděkování též doc. MUDr. Freitagovi a jeho kolektivu! Se srdečným pozdravem Zdeňka Černá 27

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, opět jsem v  říjnu navštívila vaše zdravotnické zařízení a  chtěla bych tímto dopisem vyjádřit upřímné poděkování týmu lékařů a  sester Gynekologicko-porodnické kliniky oddělení G3 a G5, kde jsem se setkala s profesionálním výkonem, vstřícností a ochotou zdravotnického personálu. Moje poděkování patří především Doc. MUDr. Davidu Kuželovi, CSc. a  as. MUDr. Michalu Márovi, celému operačnímu týmu a  sestře Janě Bílinové za skvěle provedený operační výkon, vlídné a  trpělivé jednání. Děkuji také panu přednostovi kliniky prof. MUDr.  A. Martanovi, DrSc. a vrchní sestře H. Rittsteinové, kteří dbají na odbornou úroveň personálu a  dobrou kulturu svého pracoviště, což nelze přehlédnout ani při krátkodobém pobytu. Jako každý pacient jsem přišla s mírnými obavami o  své zdraví, ale odcházela jsem spokojená a bez potíží za tři dny domů. Práce sester a lékařů vaší nemocnice si velice vážím a jsem ráda, že jsem si mohla opakovaně potvrdit, že vaše nemocnice právem patří mezi nejlepší. Přeji všem zaměstnancům kliniky mnoho dalších úspěchů. Vážený pane řediteli, chtěla bych touto cestou poděkovat také Vám, hlavní sestře Anně Chrzové a Růžence Wagnerové, za vše co pro bezpečí a  blaho pacientů i  zdravotnických pracovníků děláte. Z mého pohledu můžete být s výsledkem práce spokojeni. Závěrem mi dovolte popřát Vám pevné zdraví a  osobní pohodu do dalších dnů Vaší náročné práce. S pozdravem Bc. Nina Müllerová, ved. odd. nelékařských povolání MZ ČR MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, ráda bych Vaším prostřednictvím poděkovala MUDr. Jiřímu Martincovi a jeho zdravotní sestře Vandě Smolíkové z  ortopedického oddělení FP za ochotu, vzornou péči a  hlavně za profesionalitu, s jakou se jim podařilo vyléčit mé 28

koleno, se kterým si v konkurenční nemocnici neporadili a naopak situaci po zdravotní stránce ještě zhoršili. Je skutečně dobře, že se v  dnešním neutěšeném zdravotnictví stále ještě nacházejí doktoři a personál na velmi vysoké úrovni a své úkoly vůči nám pacientům plní výtečně a přesně podle svého poslání. Samozřejmě, že je to i Vaše dobrá vizitka, neboť jako vrcholný představitel managementu nemocnice za vše odpovídáte. S pozdravem Alena Benešová MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, právě jsou tomu 4 roky, kdy jsem měla těžký infarkt a prodělala jsem kardiogenní šok, byla jsem 12 dní v bezvědomí a ležela jsem 5 týdnů na koronární jednotce, kde o mě pečovali. Za profesionální a lidský přístup všech sester, lékařů, včetně pana primáře moc děkuji a mám je moc ráda. Budu velmi potěšená, když jim mé poděkování osobně předáte. Děkuji. Vlastimila z Příbrami MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, ve dnech 8. – 16. září letošního roku jsem byla hospitalizována na II. interní klinice VFN a 1. LF UK na angiologickém JIPu. Jsem častým „hostem“ ve zdravotnických zařízeních a proto si troufám soudit přístup personálu a jejich péči. Ten je společně s péčí na angiologii opravdu mimořádně vstřícný. Dovolte mi proto, abych poděkovala za opravdu, podle mého názoru, mimořádnou péči a  zájem všem jejím pracovníkům, ale přeci jen především MUDr. Beranovi, MUDr. Vařejkovi a sestřičkám JIP. Vážený pane řediteli, doufám, že se v českém zdravotnictví stane běžným přístup a  péče na takové úrovni, s jakou jsem se setkala ve vaší nemocnici. Ještě jednou děkuji a  přeji celé VFN hodně úspěchů. Lenka Hauszlerová

Stomatologická klinika VFN a 1. LF UK Vážení, dne 12. 10. 08 jsem byl doporučen k ošetření na vaší pohotovost stomatologické chirurgie. Jednalo se krvácení v ústech, které bylo dost silné a související s mým jiným onemocněním. Proč Vám ale píši. Rád bych poděkoval vašim doktorkám MUDr. Ivetě Vítovcové, as. MUDr. Gabriele Pavlíkové a sestrám chirurgické ambulance za vzorné ošetření a příkladný vztah k pacientovi. S pozdravem Bohumír Fialo Všeobecná fakultní nemocnice, k rukám ředitele MUDr. J. Břízy, CSc., MBA a přednosty I. interní kliniky Doc. MUDr. M. Trněného, CSc. Vážený pane řediteli, vážený pane přednosto, v září letošního roku jsem byla týden hospitalizována na I. interní klinice hematologie, odd.B. Chtěla bych jako pacientka poděkovat touto cestou kolektivu odd. B za poskytnutou péči. Celé oddělení, lékaři, sestřičky i  pomocný personál se chovali vstřícně, obětavě a ochotně v každou denní i  noční hodinu. Všichni přicházeli vždy s úsměvem a vnášeli mezi pacienty pohodu, klid a spokojenost. Nikdy na sobě nedali znát únavu, kterou jistě jejich práce přináší. Nikdo se nevrací rád do nemocnice, ale kdyby nebylo zbytí a já se musela vrátit, přála bych si být hospitalizována právě na výše uvedeném oddělení. Ještě jednou vřele děkuji celému kolektivu a prosím o tlumočení mého poděkování a uznání všem. Děkuji. Marie Stojánková Prim. MUDr. Eva Kotrlíková, vedoucí JIMP III. interní kliniky VFN a 1. LF UK Vážená paní primářko, dovolte, abych Vám ještě jednou vyjádřil dík za skvělou péči, kterou mně Vámi vedené oddělení při mém krátkém pobytu věnovalo. Práce všech lékařů, sestřiček, ale i dalšího personálu oddělení byla tak prodchnuta vysokou profesionalitou

a upřímnou snahou o co nejlepší přístup k pacientovi, že nemohu jinak, než zvednout prst a zvolat obdivné „Ohó“! Před mnoha léty jsem se ocitnul za podobných okolností ve švýcarské nemocnici v Luzernu. Do doby, než se mi dostalo Vaší péče, zvedával jsem prst, co by etalon kvality. Nyní musím prohlásit, kdepak že jsou Švýcaři ve srovnání s  péčí na Vašem oddělení! Srdečně Vám ještě jednou děkuji a  pozdravuji též všechny Vaše spolupracovníky, kteří ve mně zanechali stále přetrvávající hluboký dojem svým lidským přístupem a vysokým stupněm humanity, vyzařující z každého jejich kontaktu s klienty. S pozdravem Ing. T. Zděnek

Z VFN do Kábulu Rozhovor s doc. MUDr. Veverou Na Světovém kongresu psychiatrie organizovaném Psychiatrickou klinikou VFN a 1. LF UK byla část vyhrazena Sekci mladých psychiatrů České psychiatrické společnosti. Jejím předsedou je doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D. S ním jsem si povídala o jeho misi v Afganistanu, jak se stal profesionálním vojákem…. Pane doktore, vím o Vás, že jste se zúčastnil mise v Afganistanu v Kábulu. Jak jste se vlastně z lékaře-psychiatra stal profesionálním vojákem? Do armády jsem se dostal na začátku roku 2006. Na jaře 2005 jsem se vrátil z dvouletého pobytu na Kalifornské universitě v Berkeley a už v listopadu 2005 mě oslovili, zda bych nechtěl vstoupit do profesionální armády. Nejprve jsem odmítnul, ale nakonec jsem výzvu stát se vedoucím psychiatrem polní nemocnice přijal. Musel jste následně podstoupit speciální výcvik? Poté co jsem nabídku přijal, musel jsem strávil první čtvrtinu roku 2006 na základně ve Vyškově. Bylo to přesně to, co si představujte pod pojmem 29

výcvik…. Stát 2 hodiny v  pozoru, vyčistit a nakrémovat boty, i podrážku, plazit se kalužemi v zimě, střelby, granáty, kurz přežití… To bylo někdy fyzicky náročné, ale nejvíce lidí z výcviku odešlo proto, že nedokázali snést, že jim někdo rozkazuje a nedokázali se podřídit. Asi nám to neslouží jen ke cti, ale zdravotníci s tím neměli problémy. Se mnou se výcviku zúčastnili 2 další lékaři a 8 sester a všichni jsme prošli. A po ukončení výcviku? Po jeho absolvování v březnu 2006 jsem se stal kapitánem, což odpovídalo pozici vedoucího psychiatra sedmé polní nemocnice. A v březnu 2007 jsem se už účastnil afghánské mise. Mezitím jsem pracoval stále tady, ve VFN, na Psychiatrické klinice, kde jsem umístěný jako profesionální voják. To znamená, že jsem placený armádou a  mám malý úvazek jak v  nemocnici, tak na fakultě. Jen nevíte, kdy Vás povolají. Jak dlouho předem víte, že se máte zúčastnit mise? Výjimečně se může stát, že Vám zavolají ze dne na den. To v případě, že se lékaři na misi něco stane. To ale obvykle máte možnost volby. Když jsme měli jet do Afganistanu, tak jsme se cvičili několik měsíců dopředu. V  podstatě opakovaní základního výcviku, zaměřené hlavně na to, co by nás mohlo potkat. Jak se chovat a jak poskytovat pomoc ve vrtulníku, co dělat při napadení. Jak se dostávat z minového pole - například auto se opouští okénkem po střeše a pak ve stopách pneumatik atd. Součástí byly také přednášky o afgánské kultuře, nebo nových akcích povstalců. Většina zranění totiž pochází z  explozí. Pravě když jsme odjížděli, přišli povstalci s  novou strategií minových útoků. Nejprve připravili malou explozi, počkali, až se na místo sjeli záchranáři a další jednotky a teprve poté spustili velký výbuch. Z toho jsme byli před odletem dost zádumčiví. Na Psychiatrické klinice s vaší misí počítali? Pro kliniku to nebyl problém. Vedení jsem 3 měsíce předem informoval, že někdy v průběhu měsíce března budu odlétat. Jen kolegové si mě dobírali, kam dohodím granátem. A pochopitelně jsem dostával na starost všechny cizince. 30

Do Kábulu jste odlétali v březnu 2007? Ano, byli jsme první kontingent, tak jsme to otvírali a stavěli jsme tam vojenskou nemocnici. Několik týdnů před námi přijel na místo štáb techniků, kteří připravili zázemí. Přivedli do tábora vodu, elektřinu, postavili podlážky pro stany. Následná stavba nemocnice (modulový systém) trvala asi dva týdny. Ale v podstatě první operace by bylo možné uskutečnit provizorně již v prvních dnech. Kolik bylo v nemocnici personálu? Byli jsme ještě spojení s chemickou jednotkou, bylo nás sto. Personál nemocnice tvořili lékaři, zdravotní sestry, střední zdravotnický personál a také odborníci na zajištění technického zázemí. To byla ta nejdůležitější skupinka lidí, která pro nemocnici zajišťovala základní věci - přívod elektřiny, vody… Bez těchto lidí bychom nemohli fungovat. To zázemí, co běžně v  nemocnici nevidíte a nevnímáte, to si na misi mnohem více uvědomujete. Kdyby se něco přihodilo většině lékařů, nemocnice by klidně mohla dál fungovat, ale bez těch několika techniků by nešlo nic. A nebo bychom se museli vrátit do hygienických podmínek jaké asi byly v druhé světové válce. Součástí výbavy nemocnice je také náčiní, které jsem před tím znal spíše z filmů, jehly a stříkačky k opakovanému použití atd. To je ale jen záložní vybavení. Stavba nemocnice a  zajištění probíhalo bez potíží? Přestože je všechno dopředu připravené, na místě je to vždy trochu jiné, než jak jsme si to nacvičili v Čechách. Zjistili jsme například, že plnění lahví s kyslíkem z nějakého důvodu nefunguje – jiná nadmořská výška, ventily netěsní. Jeden praporčík, středoškolák, absolvent průmyslovky se spojil přes internet se zahraniční firmou, která zařízení dodala a asi po 14 dnech to zprovoznil. To by např. Američani nikdy nedělali. Na druhé straně, k tomu nemají důvod, on by jim to rychleji někdo dodal, a navíc po neodborných zásazích na zařízení se na to nevztahuje záruka. Ale s takovýmto rozdílným přístupem, z obou stran do jisté míry opodstatněným, jsme se setkávali často. Kulturní rozdíly v praxi.

Co bylo tedy vaší základní činností? Na začátku, když jsme přijeli, tak polovina z  nás začala trpět střevními potížemi a  záněty spojivek, takže to vypadlo, že budeme ošetřovat především sami sebe. V  nedalekém Kábulu s milionem obyvatel totiž není kanalizace, zato sucho a teplo, tak se každá prašná bouře mění v biologický útok. Ale vážně, naší hlavní prací bylo poskytovat zdravotní péči vojákům, kteří se nacházeli na této základně a v určité spádové oblasti. Bylo to poprvé, kdy vojenská nemocnice nefungovala jako humanitární pomoc. Místní obyvatele jsme přijímali omezeně, ošetřovali jsme je pouze v  závažných případech. Pokud došlo k napadení někde blíže nemocnice, musel službu konající tým během velmi krátké doby nasednout do helikoptéry, odletět na to místo, pacienta zajistit a přivést do nemocnice. To se stávalo jen výjimečně. Jak probíhá denní režim na misi? Každý den jsme se ráno a večer účastnili nástupů, na kterých jsme byli informováni, co se děje, rozebírali a hodnotili jsme situaci. Od 7,30 do 17 jsme byli v  nemocnici, po obědě v  době největších veder byla hodinová pauza. Pacientů nebylo tolik, ale drželi jsme stálé pohotovosti, což znamenalo být na pracovišti. Máte přehled kolik bylo za tu dobu ošetřeno pacientů? Byly to určitě stovky, protože jenom na základně bylo přes 700 vojáků. Ale to se jednalo spíše o lehčí případy. Dále tam byli pacienti, kterým se amputovaly končetiny, vyndávaly střepiny a  těch byly jistě desítky. Nejčastěji se jednalo o střepinové poranění, i z okolí našeho tábora. Nemocnice je tvořena stany. Nevadilo Vám, že nejste chráněný proti střelám? Na jednu stranu jsem to ocenil, nemáte žádnou ochranu proti střepinám, nejste nijak krytý, ale zase nemáte obavy ze zemětřesení. Jedná se o seismicky aktivní oblast, takže jsme zemětřesení zažili hned několikrát. Ve stanu nehrozí, že by se na vás zřítila zeď. Byl jste hodně vytížený – jako psychiatr? Jako psychiatr jsem tam tolik zaneprázdněn nebyl. Od nás tam byli lidé psychicky zdraví,

takže za celou tu dobu jsem doporučil asi 7 lidem návrat domů, ale to nebyli Češi, byli to vojáci z  jiných kontingentů. Proto jsem měl na starosti také logistiku a  překlady pacientů. Měli jsme jich hodně z afgánské armády, kteří pak byli převáženi do nemocnice v Kábulu. Nebylo to tak jednoduché. Každé vozidlo, které přijíždělo do tábora, muselo být zkontrolováno, zda v něm není ukryta nálož. To se mimochodem stávalo velmi často. I ve 21. století tohle nejlépe umí psi. Když se psovod rozhodl, že pes už se nesoustředí, do tábora se žádné vozidlo nedostalo. Často jsme museli pacienta napojeného na infuze a  dýchací přístroj překládat z  jedné sanity do druhé na křižovatce před táborem, v neprůstřelných vestách. Jak dlouho jste byl v Kábulu? Celkem 5 měsíců. Přiletěl jsem v březnu a domů jsem odlétal v srpnu. Taková mise musí být dost psychicky namáhavá? Stále v napětí. Personál vojenské nemocnice s tím musí počítat a nikdo nás nenutil abychom byli vojáky. Když jsme měsíc po příletu zažili první útok na tábor, nikdo to nijak zvlášť nekomentoval. Ale je potřeba říci, že ten útok nikoho nezabil… Průměrně jednou za měsíc na nás přiletěla raketa od povstalců. V porovnání se stresem akademického života, neustálými telefony, pacienty, výukou, publikacemi…tak tam je klid. Dopsal jsem tři odborné články a habilitaci. Hezky to vystihnul jiný voják: když ti nevadí, že kolem tebe létají rakety, tak je to jako pionýrský tábor. To já ale nemohu posoudit, v  dětství jsem se takových akcí neúčastnil. Důležité bylo také to, že jsme měli dobré internetové spojení s domovem. To bylo skvělé pro soukromou i  pracovní komunikaci. Já jsem třeba od naší primářky a  přednosty dostával data, která jsme použili do knihy o transformaci české psychiatrie, na které jsem tam pracoval. Mezi vojáky jsme dělali průzkum, co jim nejvíce pomáhá vyrovnávat se se stresovými situacemi a jednoznačně to byla právě možnost komunikovat s domovem. Jako psychiatři víme, že nejhorší je nejistota. 31

Foto: Jan Vevera.

A měli jste možnost navázat i přátelské vztahy s jinými jednotkami? Ano, sestřičkám to šlo opravdu dobře. Hrál se ping pong, beach volejbal, písku bylo dost. Britové zorganizovali soutěž „Železný muž“. Disciplíny byly jiné, jak se nám to v poušti za 40°C vedra podařilo připravit. My jsme postavili 2 týmy – muže i  ženy. I  když jsme jako lékaři byli starší než ostatní vojáci, tak jsme přesto nebyli poslední. Na to že jsme týlová jednotka, to by velký úspěch. A takových povyražení bylo víc. Jste s někým v kontaktu – kromě Čechů? Jsem v  kontaktu s  belgickou psycholožkou, s lékařem z francouzského letectva, se kterými jsem prováděl výzkum. Co pro Vás na misi bylo úplně nejtěžší? Kontakt se zraněnými dětmi. Náš první pacient byl 12letý chlapec, který po výbuchu přišel o pravou ruku od ramene dolů a pravou nohu od stehna dolů. Mluvil pouze paštů, anglicky moc ne. To vedlo k zajímavým situacím, které ukazují, že ani naši zdravotníci nechápou dostatečně potřebu komunikace s pacienty. Kluk měl rodinu 300 kilometrů daleko a to, že by k naší práci mělo patřit i to, že se mu pokusíme zajistit nějaký sociální kontakt, moc lidí nechápalo. Když jsem ho poprvé vzal na kolečkovém křesle na místní trh, kde alespoň někdo mluvil paštůnsky, dívaly se na 32

to sestry, které se o něj jinak vzorně staraly, jako na bláznovství. Když viděly, jak mu to svědčí, začaly tam s ním po 14 dnech jezdit taky. Měli jste některý den víc volna? Neděle byla takový polovolný den, dalo se chodit do posilovny, bývalo nějaké promítání. A mohli jste během takového polovolného dne aspoň někdy opustit tábor? Nemohli. Ale v části kempu, kam měli přístup místní obchodníci, bylo takové tržiště. Tito obchodníci samozřejmě byli prověření, když přicházeli do tábora. Když jsme párkrát jeli do Kábulu, tak jedině se samopalem v ruce a v obrněné koloně. Co se Vám ještě vybaví, když se řekne Afganistan? Ztracená příležitost. Když tam naše nemocnice byla před pěti lety, to ještě beze mě, byli to oslavovaní osvoboditelé, když vyjížděli pomáhat do vesnic, ochranka tam byla jen proto, aby organizovala lidi ve frontě. To už by nešlo. Teď se Talibán vrací a počet útoků roste. Kam se chystáte příště? V druhé polovině r. 2009 bychom měli odletět do Čadu, ale jisté to není. Armáda zatím dostává polovinu finančních prostředků ze státního rozpočtu, než kolik jsme slíbili dodávat v přístupových smlouvách do NATO a je to hodně vidět. Děkuji za rozhovor. S doc. MUDr. Janem Veverou hovořila Petra Pekařová.