OBSAH: * slovo k zamyšlení z Taizé * schůzka ODV * biblická úvaha ze Dne zamyšlení * nová sbírka básní br. L. Ruska * zprávy, informace, upozornění *

OBSAH: * slovo k zamyšlení z Taizé * schůzka ODV * biblická úvaha ze Dne zamyšlení * nová sbírka básní br. L. Ruska * zprávy, informace, upozornění * vzpomínka na E. T. Setona * Květinový den 2011 * František Stropek dále vzpomíná * „řetězení“ vzpomínek

_____________________________________________________________________________________

1

Hlavní témata pro jednání odboru duchovní výchovy v dubnu 2011: - situace v předplatném Na dobré stopě - vyšla nová metodika „Co umím a znám“

- kontakty s diecézními rádci v Německu - zpráva o Living Stones 2010/11 v Káhiře

_____________________________________________________________________________________

Úvaha na Den zamyšlení 2011 v Praze Skutky apoštolů, kap. 8 26 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. 27 Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28 a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izajáše. 29 Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ 30 Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32 To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33 Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ 34 Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ 35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37 Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38 Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Že by se dnes někdo „přitočil“ k druhému třeba v autobuse, ve vlaku anebo v metru když něco čte, aby „vyzvídal“ co že to studuje, to si těžko dokážeme představit. Ledaže by k tomu měl velice vážný důvod anebo že by ten student „rušil“ okolí tím, že by četl nahlas. A skutečně - ten etiopský dvořan v našem příběhu totiž četl nahlas po izraelském způsobu - jak to např. u Zdi nářků v Jeruzalémě dělají poutníci dodnes. Anebo by takové navázání kontaktu bylo možné v případě, že by ten tazatel „měl pověření“ skutečné anebo by byl o něm byl přesvědčený - i dnes se najdou lidé, kteří tvrdí, že takové pověření mají… Filip měl jistotu, že má „pokyn od anděla Páně“, a tak šel na místo, kudy ten finančník etiopského království jel. Vlastně se asi vracel – stejnou cestou, jakou přijel coby poutník do Jeruzaléma. Ovšem byl už tehdy takovým „lepším“ poutníkem asi jako ti dnešní, co do Svaté země i nazpět jedou moderním dopravním prostředkem a ne na oslu nebo dokonce pěšky, jako za starodávných dob – tehdy to bylo stejné jako u dnešních pravověrných muslimů anebo hinduistů – platilo totiž, že věřící člověk má alespoň jednou v životě doputovat na nejsvatější místo. Mohli bychom ještě přemýšlet, jestli měl ten etiopský vysoký úředník svitek proroka Izajáše už z domova – vždyť v jeho zemi žilo dost Židů a měli tam i synagogy – anebo si tuhle starozákonní biblickou knihu opatřil až v Jeruzalémě. Každopádně možná už znal starobylou hebrejštinu a pak četl „tanach“, soubor starozákonních svitků, ale velice pravděpodobné je, že měl už z domova řecký překlad, který byl celý sepsán ve 3. století před Kristem. To by bylo také v souladu s faktem, že Nový zákon byl pro křesťanská společenství napsán právě v tzv. helénistické řečtině. Je sice téměř jisté, že Filip znal nazpaměť knihu Izajáše celou v hebrejštině, ale je také dost nepochybné, že hovor dokázal vést řecky – i když určitě myslel ve své rodné aramejštině. Aramejština byla také rodnou řečí jeho Mistra Ježíše z Nazarétu, ve kterého věřil jako v Krista, Mesiáše – zachránce světa. Bylo to s ním stejné jako s jeho Pánem, který musel umět mluvit i řecky – vždyť jak by jinak hovořil s Pilátem Pontským při výslechu před svým ukřižováním? A tak byl také Filip připraven o spasení v Kristu mluvit s jinými lidmi než s jeho krajany, a to řecky. Ovšem Filip nejenom vyzvídal, ale i „komentoval“ to, co se dozvěděl – tomu špičkovému politikovi z Etiopie položil snad až troufalou otázku: „Rozumíš tomu, co čteš?“ A situaci „v andělské režii“ potvrzuje fakt, že Filipa ten dvořan neodmítl, ale naopak odpověděl vlastně výzvou: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ Jako by řekl – jestli se ptáš, tak se ukaž, jak tomu rozumíš 2

ty! A na to právě Filip čekal, to byl důvod, proč dostal to andělské pověření. V církevních řadách se v legendách – i o Filipovi je jedna sestavena – se o takovém pověření mluví mnohokrát. A jak to bylo se zakladatelem skautingu Baden-Powelem? Měl takové pověření? Vždyť jak by mohl „spustit“ celosvětovou akci bez „pověření shůry“? Anebo si je prostě od Filipa nebo některého z ostatních apoštolů vypůjčil či je od nich převzal tak, jako se předává apoštolské pověření biskupů a od nich pak farářům a dalším církevním pracovníkům a pracovnicím? Přece napsal první skautské příručky bez pověření od nějaké autority či od anglického panovnického domu! Byl B.P. „vůdcem z Boží vůle“, světovým skautským náčelníkem s andělským pověřením? Opravdu – leckdo tak to bere, protože má svoje skautství za jakési nové náboženství… Jaké jsou ty nejdůležitější souvislosti? Každá světluška i každé vlče přece má za povinnost napřed stezku a pak i leckterou skautskou příručku si přečíst; a zvláště skautkám a skautům vůdkyně a vůdcové toho mnoho musí vysvětlovat, než je doporučí ke složení slibu. S tím Etiopanem to bylo podobné: poté, co mu Filip vše vysvětlil a jeho tušení se proměnilo v opravdovou víru, sám pocítil, že chce být křesťanem a řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Kolik vlčat či skautíků – někteří i vícekrát – doslova žadoní o to, aby už mohli složit slib a pak si našít slibový odznak! A podobně to je i u světlušek a skautek, není-liž pravda? Další průběh příběhu už byl asi rychlý. Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dvořan dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Ale přesto tu jsou dvě určité – důležité ba neopominutelné – etapy: výzva k osobnímu prohlášení a když je ten nově uvěřivší člověk vyslovil, teprve pak byl pokřtěn a tím bylo potvrzeno, že se stal křesťanem. Dodnes se na tento postup odvolávají všichni, kdo mají problémy s tím, aby se křtily malé děti, které takové „vyznání víry“ nemohou ještě řádně a s plným vědomím vyslovit. Je poučné i „motivační“ zamýšlet se nad tím, jak připravovat (nejen) děti ke skautskému slibu – nemělo by to být podobné: totiž napřed zodpovědné vysvětlení, prohlášení o „přijetí celým srdcem“ a pak teprve stvrzení slibu, slavnostní přijetí do skautského společenství a předání důkazu – slibového odznaku? A ještě jedna otázka: nebylo by přece jen dobré, mít k tomu „andělské pověření“ – ledaže by je opravdu B.P. původně měl a že ono by jaksi po složení slibu „automaticky působilo“ na další a další členy skautské obce po celém světě až dodnes… _____________________________________________________________________________________ Poznámky pod čarou: V seznamech dvanácti apoštolů je vždy uváděn na pátém místě (viz Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,14; Sk 1,13), a tedy v podstatě mezi prvními - jeho (řecké) jméno Filip v překladu znamená "milovník koní". Filip pocházel stejně jako Petr a Ondřej z Betsaidy (srov. J 1,44), městečka u Genezaretského jezera (nacházejícího se v tetrarchátě jednoho ze synů Heroda Velikého, který se také jmenoval Filip). Apoštol Filip byl povoláním rybář a pravděpodobně už byl učedníkem Jana Křtitele. Podle tradice byl ženatý a měl dvě dcery, podle jiné verze dcery čtyři. Podle některých pozdějších zpráv (Skutky Filipovy) evangelizoval Filip nejprve Řecko a potom Frýgii v Malé Asii, kde prý obrátil a pokřtil mnoho pohanů, a kde v Hieropolis také podstoupil mučednickou smrt různě popisovaným trestem ukřižování nebo ukamenování. O jeho smrti nejsou bezpečné údaje. Hrob svatého Filipa je dodnes uctíván v kostele Dvanácti svatých apoštolů v Římě. Jeho ostatky však jsou ve více evropských městech. Svatý Filip bývá zobrazován na mnoha obrazech buď jako mladík nebo stařec. Téměř vždy má u sebe kříž nebo berlu s křížem (kříž s dvojitým příčným břevnem); často také kámen, knihu nebo svitek; mísu, ze které se vine had; také koš s bochníky a rybami. Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Jakubem mladším. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s 3

posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc. V novém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, učitele církve, na 3. května.

BOŽÍ JMÉNO Vyčísti jméno boží svaté snažil jsem se z knih mnoha Ač mudrováním vrchovatě není v nich pravé jméno Boha Bůh jenž vše myšlenkou svou stvořil skryl se nám někde ve svém Díle a aby tajemství svá zmnožil nechává hledat lidi pošetilé Bloudíce hledáme Ho všude On však jen mlčí ve své důstojnosti Bez lidských názvů On vždy byl a bude Světlo a Život: což to není dosti? Ladislav Rusek – Šaman

ve své básnické sbírce, vydané vlastním nákladem v Olomouci, 2010

4

Br. Šaman měl v roce 2010 také obsáhlou výstavu v Olomouci, ze které připojujeme fotografie:

Výstava byla uspořádána při příležitosti mezinárodního setkání skautských sběratelů.

5

Zpráva redakce pro březnové zjednání ODV o předplatném NDS. a) Výběr a výše předplatného V roce 2011 bylo celkem vyřazeno pro neplacení 12 odběratelů, 2 noví přibyli. Podmínky předplatného plní (i když ze 2/3 obvykle s ročním skluzem) celkem 75 předplatitelů, kteří odebírají 83 výtisků. K tomu 8 odběratelů odebírá výtisk osobně (doručuje jim ses. Adéla Čapková) a 3 výtisky jsou předávány na ÚJ. Z webu ohlásilo odběr 28 čtenářů, avšak příspěvek 50,- Kč platí jenom zlomek – někteří však naopak, a to v obou kategoriích – dávají věrně sponzorské předplatné. Od března 2011 je požadováno zvýšené roční předplatné 150,- Kč, kdo však již zaplatil 130,- Kč dříve, rozdíl 20,- Kč nedoplácí. b) Cena tisku a rozesílání Situace v úhradě výtisků se na přelomu roku 2010/11 zdramatizovala – kopírování u ECM v Ječné ul. skončilo, pokus tisknout v tiskárně v Mimoni vyšel příliš draho. Pomohl Klub Pathfinder, který doporučil tiskárnu jejich člena v Praze – tam platíme za 90 výtisků 800,- Kč/měsíc. Úsporou také je, že zadání tisku probíhá elektronicky. Rozesílání má – mj. také díky osobní kolportáži – měsíčně náklady zhruba 700,- Kč. c) Závěr Běžné náklady na 90 výtisků vč. rozeslání jsou měsíčně zhruba 16,50 Kč/výtisk – z toho vyplývá, že dnešní předplatné bude třeba brzo ještě jednou mírně zvýšit. Finanční situace redakce NDS je únosná jedině díky dvěma faktům: velkorysosti některých sponzorujících předplatitelů a vedení účtu resp. pokladny v rámci ORJ Praha 2 –okres 112 přešel na elektronické bankovnictví, což snížilo režijní náklady a zvýhodnilo i redakci resp. semináře ODV a soutěž Stezka písmáků, jež jsou také zúčtovávány přes ORJ112. Není nepodstatné, že kromě doručení autorského výtisku nepožadují autoři uveřejněných příspěvků žádný honorář. V bilanci nejsou započítány materiálové náklady (obálky, papíry), které jsou však v rámci roku méně podstatné. _____________________________________________________________________________________

V sobotu 22. ledna 2011 proběhla v Praze ustavující schůze České křesťanské enviromentální sítě (ČKES). Na tomto setkání se sešla více jak desítka zájemců a k ČKES se připojili zástupci Římskokatolické farnosti Český Brod, Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a Pravoslavné akademie Vilémov, Obce křesťanů, Náboženské obce Církve československé husitské v Praze 6 Břevnově, Ekologické sekce České křesťanské akademie, Českobratrské církve evangelické, Ekumenické akademie Praha a Střediska ekologické výchovy Slunečnice. Byly představeny nové webové stránky, http://ckes.cz, zvolen výbor občanského sdružení ČKES a její předseda, kterým se pro nadcházející rok stal Marek Drápal. Cílem České křesťanské enviromentální sítě (ČKES) je umožnit církvím v ČR, křesťanským enviromentálním organizacím i

jednotlivcům sdílet a poskytovat informace a zkušenosti z oblasti ochrany životního prostředí, zabývat se ochranou životního prostředí a podporovat péči o Boží stvoření. ČKES chce napomáhat rozvoji enviromentálních programů a projektů v církvích, církevních organizacích a současně respektovat šířku rozdílných církevních tradic, z nichž každá svým osobitým způsobem a všechny společně usilují na základě biblických, teologických a duchovních východisek o hledání a uplatňování principů trvalé udržitelnosti s ohledem na bližní, s ohledem na život příštích generací a s ohledem na život celého Boží stvoření. ČKES se plně odkazuje na Evropskou křesťanskou enviromentální síť (ECEN) http://www.ecen.org/.

Tisková zpráva Ekumenické rady církví v ČR, 27. 1. 2011; Evangelický týdeník Kostnické Jiskry, 16. 2. 2011 Poznámka: v názvu je fonetický přepis kmene anglického slova „environment“, v překladu „(životní) prostředí“; ale např. Ekologická sekce ČKA – viz další strana – používá úplný přepis. Kamzík

______________________________________________________________________ 6

Souvislosti ...

Ekologická sekce České křesťanské akademie je nejmladší z odborných sekcí České křesťanské akademie. Byla založena roku 1997 z popudu teologů Jana Hellera a Oto Mádra s motivem posílit vědomí vztahu křesťana k přírodě, potažmo křesťanství k ochraně přírody a k ekologii. V čele Ekologické sekce stojí ředitel, jímž je v současnosti RNDr. Jiří Nečas. Činnost sekce je vedena volně sdruženým výborem, jehož členem je ředitel sekce a všichni další členové

sekce, kteří se aktivně účastní jeho pravidelné práce. Ekologická sekce vystupuje jako pořadatel pravidelných besed na environmentální témata, ale též jako pořadatel či spolupořadatel ekumenických bohoslužeb s tímto zaměřením. Od roku 2002 Ekologická sekce vyzývá ke konání podzimních Dnů vděčnosti za stvoření ve farnostech a sborech a sama v jejich rámci pořádá vzdělávací akce a bohoslužby.

Snímek z bohoslužby za krajinu, konané v přírodě ... Ve spolupráci s Ekumenickou radou církví pořádá každoroční dětské výtvarné soutěže s tématy poznávání a ochrany přírody. Podílela se na přípravě vydání

několika publikací s ekologickou tématikou a členové sekce pravidelně přispívají odbornými texty do revue Universum.

_____________________________________________________________________________________ U N I V E R S U M - revue České křesťanské akademie, vychází čtyřikrát do roka; adresa pro objednání: Česká křesťanská akademie, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, příp. e-mail: [email protected]. Roční předplatné činí 160 Kč, s prvním číslem je zasílána složenka pro předplatné.

7

Liga lesní moudrosti uspořádala seminář Odkaz Černého vlka a vydala sborník textů k jubileu E. T. Setona Sérií přednášek a sborníkem referátů připomněla česká LLM výročí 150 let, jež letos uplynuly od narození Ernesta Thompsona Setona – „Černého vlka”. Jeho osobnost a dílo jsou klíčové pro vznik a vývoj výchovného hnutí nazývaného woodcraft, na němž Liga lesní moudrosti stojí. Důležité jsou však nejen pro Ligu, jak 17. listopadu 2010 dosvědčila přítomnost zástupců kupř. YMCA, Junák, Asociace TOM, Česká tábornická unie v přednáškovém sále. Pořadatelé vyzdobili - s malebností pro český woodcraft typickou tančírnu „Republika” pražského paláce YMCA, kde se akce konala. Indiánské předměty a nástěnky plné pečlivě vybraných fotografií vyprávěly o cestě, kterou se Liga lesní moudrosti ubírá; dobové archiválie pak poukazovaly na spřízněnost woodcraftu s trampským hnutím. Seminář však naplňovaly toho dne zejména fundované, zasvěcené přednášky, doplněné dataprojekcí. Řečníci v nich sledovali „Černého vlka” a jeho stopu, kterou svým životem zanechal, ze všech možných úhlů pohledu. Zde jsou názvy několika ze čtyř z tuctu referátů, které na konferenci o slavném spisovateli, přírodovědci a malíři odezněly: „Vliv osobnosti E. T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu” (Martin Kupka – Logan), „Setonovo rodiště dnes” (František Kožíšek – Biminiji), „Grace Gallatin Thompson-Seton a její vliv na vznik woodcrafterského hnutí” (Aleš Kapica – Keny), „Vliv Setona na hnutí českého trampingu” (Michael Antony – Tony). „Podstatou woodcraftu”, míní jeden z přednášejících František Kožíšek (referát „Smysl woodcraftu – osobní reflexe po 20 letech”), „není zábavné vyplnění volného času nebo okamžiky strávené v dobrém kolektivu – podstatou je sebezdokonalování jedince, osobní růst, stoupání do výšin skutečného lidství, to jest harmonický rozvoj čtyř stran lidské přirozenosti: těla, mysli, ducha a služby. A tu už se dostáváme k prvnímu ze základních kamenů, pilířů, na kterém Seton své hnutí postavil.” Autor dále pokračuje: „Je to woodcrafterský zákon = to jest víra, že se člověk ke svému skutečnému povznesení, přiblížení se univerzálnímu lidství, musí vzdělávat ve čtyřech směrech: v kráse, pravdě, síle a lásce. Mnoho systémů se snažilo a snaží povznést člověka. Před Setonem však žádný z nich nepřišel s tak všestranným programem. Všechny se snažily o jednostranný rozvoj těla, ducha nebo služby. I dnes existuje ,mnoho systémů, usilujících o výchovu a povznesení člověka a třeba se i snaží rozvíjet všechny čtyři složky, ale žádné z nich nevede člověka tak důsledně k přírodě. Zde je to Setonovo unikum, které dává Lize lesní moudrosti opodstatnění být samostatnou organizací.” Seton je dodnes považován i za jednoho z „otců zakladatelů” skautingu. Tuto vazbu podtrhla bronzová medaile Syrinx za přínos pro skautské hnutí, předaná v paláci YMCA činovnicí Junáka výše citovanému Františku Kožíškovi. Ocenění se vztahuje k jeho publikaci „Seton v Praze” a článkům, týkajícím se skautské historie. Tímto celodenním LLM volně navázala na slavnostní večer, uspořádaný před čtyřmi lety k 70. výročí návštěvy Ernesta Thompsona Setona v Praze. 8

Setkání v jubilejním roce

SETKÁNÍ S OŽIVENOU HISTORIÍ NA ORLOVECH. Z programové nabídky: Pod vedením instruktorů obou lesních škol prožijeme skautskou tělovýchovu Svojskových časů, zazpíváme si, jako jeho chlapci, uvaříme si sami a sami také sníme, co bylo dostupné na Vysočině počátku 20. století. Navštívíme památná místa, spjatá s počátky českého skautingu. Vyslechneme tu nejenom výklad „průvodce cizinců“, ale i oživlé dramatické obrazy minulosti. Je připravena i skautská duchovní obnova ve dvou alternativách – s motivací skautské duchovní dimenze a s motivací křesťanskou. V neděli pak zakončíme pěší poutí ke cti svatého Jiří, patrona skautů. Zájemce vyzýváme, aby obohatili program a vzali sebou dobové oblečení a tábornickou výbavu z nejstaršího období českého skautingu. Jistě nepůjde o komplety, ale i drobnosti postačí a jistě se jimi potěšíme při přehlídce.

na Orlovech 9. – 12. 6. 2011

Už rokem 2011 vstupuje český skauting do svého významného jubilea. Ekumenická lesní škola má ve svém dlouhodobém záměru prožít rok 2012 programovým a metodickým přihlášením ke všemu, co ze stoleté tradice zůstává nosné. Chceme ale také, již v tomto roce, alespoň v ukázce zakusit na vlastní kůži, co prožívali první skauti na svých táborech. Proto, po dohodě se spřátelenou Jesenickou lesní školou, pořádáme:

Naše setkání je zaměřeno na vůdce a vůdkyně oddílů. Také je omezeno počtem účastníků. Za celou ELŠ se na Vás těší Balú a Pade. Přihlášky přijímá: Radek Konečný – Pade, e-mail: [email protected]

_________________________________________________________ 5. březen 2011 se konalo za účasti veřejnosti církevní rozloučení s předním českým teologem, neúnavným bojovníkem za svobodu, kanovníkem Vyšehradské kapituly, Mons. Oto Mádrem, který zemřel ve věku 94 let. Rozloučení s Mons. Oto Mádrem v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha vedl Mons. Dominik Duka, arcibiskup pražský, který ve své homilii mimo jiné připomněl události na Velehradě v r. 1985, na nichž měl velký podíl právě Mons. Mádr. Arcibiskup Duka také zdůraznil, že svědectví Mons. Mádra o síle ducha, věrnosti a nezlomnosti je výzvou pro naši církev ve 21. století. Ze svatovojtěšského místa vyzval přítomné, aby se Mons. Mádr nestal posledním mohykánem Kristových svědků. Arcibiskup Duka ve své homilii m.j. řekl: "Celý svůj život náš zesnulý přítel a spolubratr Ota pracoval, organizoval s jemu vlastní prozíravostí a zaťatostí navzdory dialektickému materialismu. Zvítězil nad všemi prognózami těch, kteří slavnostně každý rok při svých výročích října a února pohřbívali Boha, celý duchovní rozměr lidského života a pochopitelně počítali hodiny agonie církve."

9

Pořad ČT: „Dary pana primáře“ Život onkologa Oskara Andryska - rakovina a Bůh. Režie V. Hájek Prof. MUDr. Oskar Andrysek, DrSc., patří k předním osobnostem české onkologie. Jeho léčebné praktiky vycházejí kromě klasických metod také z výzkumu fyziologických pochodů v mozku, které podporují u člověka dobrou náladu. Možná i proto dostal pan profesor do vínku, jak sám říká "dar od Boha", že je životním zaměřením "srandista". Pacienty je dobré udržet v dobré náladě. A bonusem navíc je to, že na vše dokáže bezprostředně reagovat s naprostou přirozeností, díky níž postihne a dokáže objasnit i věci těžko vysvětlitelné. Včetně samotné víry. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/

Zasedání diecézních duchovních rádců německé skautské katolické organizace DPSG (Deutsche Pfadfinderschaft Sankt Georg) Zasedání diecézních duchovních rádců německé katolické skautské organizace DPSG se koná pravidelně 1 x ročně, zpravidla v lednu. Na tato zasedání jsou ústředním duchovním rádcem DPSG každoročně zváni i zástupci dalších států – i v letošním roce se tak ze zahraničních organizací kromě zástupce Junáka dostavili i zástupci z Lucemburska a Belgie. Místem konání zasedání letos byla skautská základna Eggerode, která se nachází v pohoří Harz ve spolkové zemi Sasko – Anthaltsko. První den zasedání – ve středu 20.1. – jsme dopoledne společně navštívili město Halberstadt, naší pozornosti se těšila zejména zdejší gotická bazilika, která je propojena s církevním muzeem, v němž se nacházejí bohoslužebné předměty a oděvy, z nichž některé se používaly již v 11. století. Odpoledne bylo věnováno tématu „Ekologie v pastoraci“. Pro lepší vysvětlení se jedná o vnímání přírody jako Božího stvoření, které nám bylo svěřeno a za něž máme zodpovědnost před sebou samými i před Bohem. V tomto smyslu by měly být do programu oddílů zařazovány i dílčí aktivity, rozvíjející a umožňující pochopení tohoto náhledu.

V podvečer následovala společná mše svatá, sloužená zástupcem biskupství Magdeburg. Večer zástupci jednotlivých německých diecézí a rovněž zástupci dalších skautských organizací z jiných států (Belgie, Lucembursko, ČR) informovali o národních aktivitách v oblasti duchovní výchovy, které byly realizovány v posledním roce. Zástupce Junáka zmínil jednak aktivity Odboru duchovní výchovy, jako jsou již tradiční semináře pro vedoucí Křesťanských oddílů či duchovní obnova nebo soutěž Stezka Písmáků, tak aktivity pořádané Ekumenickou lesní školou – zejména její letní běh a lednový seminář v Praze. Současně doplnil, že na základě přání řady osob z oddílů bez vyznání se připravuje letos prvně seminář o duchovní obnově rovněž pro tuto cílovou skupinu. Na základě uskutečněných jednání s nadací RENOVABIS se očekává, že část aktivit bude financována prostřednictvím grantu poskytnutého touto nadací. Rovněž se hovořilo o přípravě pravidelného setkání katolických skautů (nejen z Německa) o svatodušních svátcích na skautské základně ve Westernohe (letos se jedná o druhý červnový víkend). Zástupci DPSG přislíbili účastníkům Junáka na této akci fi10

nanční podporu, proto se předpokládá, že na služby a modlitby v táborové kapli v průběhu akci bude vyslána česká výprava. letního tábora či putování na horu ke sleČtvrteční dopoledne bylo věnováno dování východu Slunce. diskuzi nad konkrétními aktivitami výše zmíDalšího programu (diskuze ohledně něné „Ekologie v pastoraci“. V této souvislosti možnosti podpory v oblasti víry křesťanům je třeba zmínit, že co se týče vedení mladších v Asii) se z časových důvodů již zástupce členů k jednoduchému způsobu života a Junáka nezúčastnil. Nicméně nabídl všem šetření zdrojů, zdá se situace v ČR být lepší, účastníkům možnost, aby se v příštím roce než tomu je v SRN, a to zejména vzhledem zasedání diecézních duchovních rádců orgak jednoduššímu vybavení skautských záklanizace DPSG a dalších zástupců skautských den, nutnosti mladších členů podílet se na organizací uskutečnilo v České republice. přípravě jídla na táborech apod. Jako konVojtěch Dabrowski krétní aktivity zástupce Junáka uvedl boho_____________________________________________________________________________________

Livingstones (26. 12. 2010 – 1. 1. 2011) Pro konání letošního ročníku Livingstones bylo vybráno hlavní město Egypta – Káhira. Konkrétně „Caritas centre” poblíž jedné z nejrušnějších ulic Káhiry. Účastnilo se jej 19 skautů z Jordánska, Libanonu, Itálie, Sýrie a Egypta. Součástí realizačního týmu byl francouzský, portugalský a egyptský kněz a zástupci Irska, České republiky a samozřejmě Egypta. Motto, které nás tentokrát provázelo po celou dobu Livingstones, znělo „Dědictví země” a každý den byl zaměřen na jednu více či méně známou biblickou postavu (např.Job,

David, Mojžíš). My jsme měly na starost doprovodný program – seznamovací a ice-breakingové aktivity, team-buildingové hry apod.

11

První den odpoledne, po příjezdu účastníků a po zahajovacích aktivitách, byli účastníci rozděleni do skupin a společně s místním průvodcem vyrazili do blízkého okolí města, kde měli splnit určité úkoly. Po příchodu proběhla evaluace a každý účastník si zapsal své zážitky na kus papyru, který mu zůstal po celou dobu a kam každý den odpovídal na otázky k zamyšlení z brožury Livingstones, kterou všichni obdrželi po příjezdu. Druhý den se brzy ráno vyjíždělo k pyramidám v Gize. Součástí programu byla také prohlídka Chefrénovy pyramidy, návštěva Muzea sluneční bárky a meditace. Odpoledne jsme navštívili Egyptské muzeum, kde nás přivítalo jeho vedení a umožnilo nám vstup zdarma. K večeru bylo pro organizační tým naplánováno setkání se zástupci vedení skautských organizací Egypta. Završením celého dne byla koptská mše a příjemné setkání s místními skauty. Následující den byla v plánu jedena z nejdůležitějších částí programu celého kempu. Účastníci, opět v malých skupinkách a za doprovodu egyptského skauta, byli posláni na různá specifická místa – do domova pro seniory, do oblasti, kde žijí děti bez domova, v jejíž blízkosti funguje nebo spíše nefunguje centrum, které by je mělo podporovat a do centra po handicapované. Část organizačního týmu navštívila místní dívčí školu, provozovanou při klášteře a podporovanou zdejšími sestrami. Důležitou částí tohoto programu byla následná evaluace a sdílení zážitků a dojmů. Na řadu účastníků návštěva těchto míst hluboce zapůsobila. Následovaly team-bildingové aktivity a všemi očekávané „mezinárodní” odpoledne, kde měli účastnící možnost prezentovat svoji zemi. Večer k nám zavítali představitelé muslimské organizace „Bridges”, která se snaží hledat společné znaky a spojovat muslimy s křesťany, a zástupci křesťanských církví. Bylo zajímavé sledovat diskusi ohledně vztahu křesťanství a islámu v zemi, která má většinu muslimského obyvatelstva. Večer se pak nesl ve znamení egyptského tance s bubny a místní taneční skupinou. Pátý den se nesl ve znamení času stráveného s Mojžíšem na poušti a možná také času stráveného dlouhou cestou v autobuse – do přístavního města Alexandrie. Abychom načerpali trochu sil, připravil pro nás Jean Luc dvě meditace - jednu v poušti, druhou u citadely u moře. V samotné Alexandrii pro nás byla nachystána prohlídka druhé největší knihovny světa, malé části města u moře a výborný oběd – ryba a mořské plody. Z Alexandrie jsme se vydali na prohlídku kláštera, který se nacházel také v poušti. Tento klášter obývali asi 3 kněží a 3 řeholní sestry, kteří můžou klášterní zdi opustit maximálně na 14 dní v roce. Poslední, závěrečný den letošního Livingstones měli účastníci jak možnost navzájem představit své organizace a situace v nich ale také shlédnout video, eteré se nám všem stalo inspirací - abychom to, co děláme dělali srdcem. Během ukončovacích aktivit, měl každý účastník možnost zhodnotit celý kemp a poté ozdobit drobnou hliněnou vázu a při mši ji darovat někomu jinému na památku. Jako poděkování jsme my, organizační tým, dostali ocenění „Mar Antonia” v podobě nášivky na kroj, patrona Egyptských skautů. Oslavu Nového roku jsme naštěstí nestrávili v autobuse (jak se zdálo), ale všichni společně v jedné z Káhirských farností. Jedinou nevýhodou kempu bylo, že jsme někdy program museli upravovat až na poslední chvíli a to, že jsme pořád čekali, protože nikdy nikdo nechodil včas. Jak pro nás, tak pro účastníky byl však kemp velice přínosný. My jsme měli na starosti během celého Livingstones zejména seznamovací a team-buildingové aktivity při kterých se účastníci mohli vzájemně lépe poznat. Na tomto ročníku Livingstones jsme prožili jak setkání s Bohem při mši a meditacích, tak setkání různých kultur. Společně jsme museli spolupracovat při různých aktivitách, zažili jsme mnoho srandy a vytvořili tak opravdové společenství.

_________________________________________________________Petra Hrušková______________ 12

KVĚTINOVÝ DEN 2011 Letos se koná dne 11. května. Junák je přihlášen u Ligy proti rakovině Praha jako celek a jednotlivé oddíly budou sbírku provádět podle dohody v místě jejich působnosti. Stav sbírkového účtu k 18. 10. 2010 je =14.560.169,- Kč

TAJEMNÉ ZMIZENÍ VLAKU Příhoda z konce druhé světové války.

František Jiří Stropek - Bobr

Skončila druhá světová válka, všeho byl nedostatek, a tak i nadále se kupovalo na zvláštní lístky, které zavedli během války Němci. Když jsme s naším skautským oddílem připravovali první letní tábor, dostali jsme stanové dílce a některé vybavení po německé armádě. Ale to nebylo všechno. Náš vůdce oddílu také pro nás zajistil ze zásob americké armády nějaké konzervy, hlavně pro nás zvláštnost - celý soudek sušeného mléka v prášku. Z něho jsme smícháním s vodou měli po celou dobu v táboře zajištěno opravdu chutné mléko. To, co jsme kupovali, bylo odstředěné a chutnalo jako když do mléka nalijete vodu. Konzervované potravinové zásoby z armádních skladů USA byly k nám tehdy dováženy prostřednictvím organizace UNRRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration - Úřad pro pomoc a obnovu národů), o níž dnešní skauti toho asi vědí moc

málo, proto nejprve uvedu pár základních údajů. Šlo o mimořádnou a opravdu rozsáhlou akci, zorganizovanou po skončení 2. světové války jako jednorázový dar spojenců válkou postiženým zemím. Dodávky zahrnovaly různé zboží a potraviny. Konkrétně šlo o zbylé vojenské zásoby, jako stany, vojenské oděvy, obuv, deky a další vybavení. Vzpomínám si, že mí kamarádi, kteří byli členy Sokola, dostali vojenské bundičky do pasu. Pomoc však zahrnovala hlavně velké množství potravin, dodávaných samozřejmě v konzervách nebo v sušeném stavu. Návrh na tuto pomoc vznikl na schůzce vlád USA, Anglie, Číny a Sovětského svazu již v červnu roku 1943. Potvrzen byl čtyřiačtyřiceti národy s tím, že po skončení války se zboží bude rozdělovat od Ukrajiny na západ, takže i naše republika byla do plánu zahrnuta. Naším generálním zástupcem UNRRY v Praze se stal pan Evžen Löbl. 13

Ihned po skončení války byly vypravovány první transportní vlaky z Francie, které vozily převážně vojenské textilie, auta apod. Naopak potraviny přivážely lodě do přístavu Konstance, kde se překládaly do vagonů těch zemí, kam zásilky směřovaly. V naší republice měly vlaky cílovou stanici Prahu a odtud se pak zboží rozváželo do jednotlivých oblastí státu. Do Prahy trvala cesta každého vlaku čtrnáct dní. Denně přijížděly dva vlaky, první dorazil již 23. července 1945. Každou vlakovou soupravu se zbožím doprovázelo sedm mužů ze speciálně ustavené ozbrojené složky Ministerstva obchodu, která čítala celkem dvě stě mužů a podléhala přímo tehdejšímu ministru Ripkovi. Naše republika po válce vlastnila 50 000 vagónů, ale pro zajištění přepravy to nestačilo. Americká armáda nám proto ještě pronajala 8 000 vagónů - které jsme mimochodem nikdy nevrátili - abychom mohli zabezpečit plynulou dopravu zboží. Transportní vlaky, účelově vyčleněné pouze pro tuto akci, měly nejprve označení řady Zd, později Zs. Z vagónů se sestavovaly soupravy po padesáti kusech a jednoho víceúčelového služebního vozu (tzv. hytláku), který sloužil jako kancelář vlakvedoucího a mladšího průvodčího, ale také jako nocležna pro strážní četu a současně i jako kuchyně, kde se vařilo pro doprovodný personál. Konec vlaku zabezpečoval signalista a brzdař v jedné osobě, který měl stanoviště v malé budce, jíž byly opatřeny poslední vagony nákladních souprav. V budce měl sedátko a kruhovou kovovou brzdu s klikou, aby mohl v případě potřeby pomáhat přibrzďovat vlak. Vlakové soupravy se neustále točily mezi Prahou a rumunskou Konstancí. Táhly je parní lokomotivy značky Consolidation (tzv. buginy), rovněž pronajaté od americké armády. Do konce roku 1945 přepravily vlaky z rumunského přístavu do Prahy neuvěřitelných 800 000 tun potravin a spotřebního zboží! Vlaky měly neustále na trati nastavenu „zelenou“ a zastavovaly krátce jen na hraničních přechodech mezi státy, aby případní zloději neměli možnost je vykrást. Stálé sledování vlakových souprav na trati bez dispečinku bylo sice obtížnější, ale dalo se dobře zjišťovat, kde se vlak nachází, podle vlakvedoucími pravidelně podávaných hlášení. Hlášení také obsahovala záznamy o tom,

když vlak musel nakrátko zastavit k nezbytnému doplnění vody nebo uhlí do lokomotivy. Odjíždějící prázdné vlaky z Prahy měly vždy lichá čísla, naplněné z Konstance pak čísla sudá. Můj otec pracoval na dráze, takže byl obeznámen se zvláštním neobjasněným případem, který se tehdy v souvislosti s dodávkami od UNRRY odehrál. Psal se 14. duben 1946 a v Praze – Libni očekávali vlak číslo 28 N (N = naložený), ale ten stále nepřijížděl. Zpočátku to nikoho příliš neznepokojovalo, protože se občas stávalo, že někde došlo ke zdržení. Bylo jen divné, že o tom nedocházelo žádné hlášení. Opravdový poplach nastal, když vlak nedorazil ani v následujících dnech, ačkoli již přijely následné vlaky, vypravené za číslem 28 N. Po třech dnech telegramů, urgencí a pátrání vyslalo Ministerstvo obchodu do Konstance bezpečnostní komisi, kterou ještě doprovázela speciální skupina určená Ministerstvem vnitra, aby vnesly do případu jasno. V přístavu se podle písemných dokladů potvrdilo, že plně naložený hledaný vlak v pořádku odjel 8. dubna 1946. Také kontroly na všech hraničních přechodech i v dalších stanicích potvrdily, že vlak tudy bezpečně projel, a to až do Štúrova na Slovensku. Tam najednou jeho stopa končila. Všichni si kladli otázku, jak mohl nenávratně a beze stopy zmizet vlak o padesáti vagónech s padesátitunovou lokomotivou a služebním vagónem, obsazeným patnácti zkušenými lidmi posádky, k nimž patřilo sedm mužů ozbrojené ochranky, připravených na možné přepadení vlaku. Znovu bylo nařízeno provést zdlouhavé, ale velmi podrobné prozkoumávání cesty vlaku jak z Prahy do Konstance, tak plně naloženého zpět od odjezdu z přístavu až do místa zmizení. Všechno snažení bylo však marné, vyšetřování neodhalilo vůbec nic nového ani neobvyklého, čeho by si kdokoli v okolí tratě všiml. Prověřovalo se několik verzí, všechny však skončily bezvýsledně. Ani plynoucí čas nevnesl do případu jasno. Závěr? Nikdy se neobjevily žádné části zmizelého vlaku, nikdo z jeho patnáctičlenné posádky se nikdy nevrátil domů a ani o sobě nikdy nedal vědět. Nad vlakem s posádkou se doslova slehla zem a záhadný případ zůstal dodnes neobjasněn. 14

Něco k doplnění: Vyprávění br. Bobra mohu doplnit vlastní vzpomínkou – byl jsem tehdy kluk o něco větší něž ten hoch na obrázku. Bylo to v Praze, bylo myslím jaro roku 1946 a já jsem se pomalu těšil, až skončí první třída – ani ne před rokem jsme se do Prahy přistěhovali z mého rodného města Rakovníka (kde jsem zažil osvobození). Vlčetem jsem se stal až na přelomu 1946/47 a tak nemám vzpomínky na využití potravin UNRRA na táboře. A kromě toho, co se dostalo k rodičům a tím pádem naší rodině domů, si vybavuji nejasně. Důležité pro mě bylo, že jsem se pomalu začleňoval do místní party dětí (na Folimance v Nuslích – Údolí, kde je dnes známá sportovní hala) a tak věci z UNRRY (třeba ta všelijaká pouzdra a šikovné plechovky anebo zvláštní otvíráky), které mezi kluky kolovaly, jsem mohl jen z povzdálí pozorovat, do ruky se mi hned tak něco nedostalo. Ale přece si vybavuji dvě „pochutiny“ – dobrý vajíčkový konzervovaný svítek a nafialovělý rozpustný prášek; pití, co se z něho dalo udělat, mi sice nechutnalo, ale to jsem nesměl dát najevo a vůbec - z té doby mi zůstala rozporuplná pachuť (a to nejen co se jídla týče, vždyť sotva jsme „ochutnali“ skautování v Junáku, zakázali nám to)… Ale: měl jsem kamaráda ve škole, který byl vodní skaut (s ním jsem se učil veslovat na pramičce oni možná měli UNRRU přímo od námořníků - ti jí přece přivezli nejvíc) a díky němu jsem se také naučil píseň „Americký námořník“, jejíž slova i melodie ke mně dodnes vemlouvavě zní: My sloužíme svému národu, my sloužíme na moři, a pro lidská práva, svobodu, naše srdce zahoří. Kdyby každý na svém místě stál, bojový když zazněl ryk, s čistým štítem všude bojoval americký námořník. Vesele se vlajka třepotá, pohrává s ní větru van. Naše lodi plují do světa, brázdí každý oceán. Ať je bouře nebo žhavý den, na stráži stát vždycky zvyk; tak je k boji stále připraven americký námořník. Když na moře lodi vplouvají, v přístavu je lidí dav, a pak bílé šátky mávají námořníkům na pozdrav. A když jejich slavná píseň zní, je to jako vřelý dík, že svobodu vždycky uhájí americký námořník. Pískali anebo broukali jsme si ji i po únoru 1948, třeba při čtení knížek, které tenkrát byly naší hlavní duševní potravou – pochopitelně především ty zakázané anebo nedoporučované (nejvíc Mayovky, ale např. i Tři hoši v Habeši apod.). Půjčovali jsme si je mezi sebou a také vypůjčovali u jedné skvělé paní, která měla bohatou knihovnu a nebála se nás takto „sytit“ (škoda, že jsem si nezapamatoval její jméno a ani nevím, jestli byla skautka nebo sokolka) – díky ní jsme měli kromě jiného bohatý slovník, širší než jen ten ze školní četby o sovětských pionýrech a tak vůbec … Vladislav Jech - Kamzík 15

Originální melodie této hymny amerických námořníků – a je touto hymnou dodnes - je následující (my ji někdy nezpíváme přesně v tomto taktování); podložme si k ní naše česká slova:

Vysvětlení: UNRRA byla založena v r. 1943 během II. světové války pro podporu zemí osvobozených od armád tzv. Osy. Na její činnost přispívalo nakonec celkem 52 zemí, z nichž každá do jejího fondu přispívala 2% svého národního důchodu. V roce 1943 fond činil téměř 4 miliardy US dolarů. Pomoc zahrnovala distribuci potravin a léků a podporu obnovy veřejných služeb, zemědělství a průmyslu. Hlavními příjemci byli: Čína, Československo, Řecko, Itálie, Polsko, Ukrajina a Jugoslávie. UNRRA pomohla navrácení asi 7 milionů uprchlíků do vlasti a provozovala tábory pro asi 1 milion uprchlíků, kteří na repatriaci nereflektovali. Více než polovinu fondu pokryly Spojené Státy. UNRRA svoji činnost v Evropě ukončila 30. června 1947. Zbývající poslední aktivity – převážně pro potřeby Číny – skončily 31. května 1949.

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 90 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 737 537 534 a Jiří Zajíc ([email protected]) . * * Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2011 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 150,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16