Obsah Pranostiky na září Zprávy z radnice Výpis z usnesení Rady města Jemnice Nebyla to ptačí chřipka Co nového na Vysočině? Co se děje Víte, že... STŘED zprovoznil i pevnou krizovou linku Výsledky zápisu do MŠ Také to víte? Magické osmičky – rok 1958 Olympijské hry – Peking 2008 Posvícení Podzimní sklizeň Občanská sonda Grillparzerova báseň o Jemnici Duše žáka Sloh mezi nebem a zemí Kulturní a společenský přehled Program kulturních a společenských pořadů Kino Jemnice Okružní pochod Zpěváci chrámového sboru z polského Reszelu na návštěvě v Jemnici Vlak tažený párou zase v Jemnici Společenská kronika Okénko přírody Vojtěška setá Sportovní okénko Jemnický biketrialista na ME v Belgii Soutěž HI-TEC CUP v biketrialu v Jemnici Obce Jemnického mikroregionu Kulturní kalendář Jemnického mikroregionu Radotice Obrazový seriál
Pranostiky na září
Jaké počasí v září, tak se i březnu vydaří. Bouřka v září - sníh v prosinci. Svatý Václav hady sklízí. Divoké husy na odletu - konec i babímu létu. Na Ludmily světice obouvej střevíce. Po svatém Matouši čepici na uši. Panny Marie narození - vlaštoviček rozloučení. Touží-li září po rose, bude v říjnu bláta po ose. Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.
ZPRÁVY Z RADNICE Výpis z usnesení č. 8/2008 ze schůze Rady města Jemnice ze dne 13.8.2008 Rada města schvaluje: • Ověřovatele zápisu dle návrhu. • V souladu s ustanovením §2 odst.2 vyhlášky 14/2005 Sb., ve znění vyhl. č. 43/2006 Sb., o předškolním vzdělávání a v souladu s § 23 odst. 3 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, výjimku ve dvou třídách mateřské školy, kde jsou zařazeny děti od 5 - 7 let na 25 dětí. • Pronájem nebytových prostor č. 2.16 v Podnikatelském inkubátoru v Jemnici paní Radce Wernerové, bytem Horní Valy 127, Jemnice. • Pronájem nebytových prostor č. 2.08 v Podnikatelském inkubátoru v Jemnici paní Janě Chapčákové, bytem Menhartice 42. • Pronájem nebytových prostor č. 2.10 v Podnikatelském inkubátoru v Jemnici paní Vladimíře Svobodové, bytem U Víta 1000, Jemnice. • Navýšení nájemného na období od 1.1.2009 do 31.12.2009 v bytech ve vlastnictví 2 2 města Jemnice na 26,06 Kč/m a 22,40 Kč/m v bytech se sníženou kvalitou. • Žádost o souhlas vlastníka bytu s rekonstrukcí bytového jádra na náklady nájemníka bez kompenzace nákladů. • Přidělení bytu č. 8 (2+1) na ulici Na Předlískách 1152 v Jemnici. • Přidělení bytu č. 2 (2+1) na Havlíčkově nám. 47 v Jemnici. • Přidělení bytu č. 4 (1+1) na nám.Svobody 36 v Jemnici. • Přidělení bytu č. 11 v DPS, Na Předlískách 1154 v Jemnici. 2 • Žádost o pronájem nebytových prostor o rozloze cca 4 m ve dvoře bytového domu č.p. 77 na nám. Svobody v Jemnici. 2 2 • Záměr směny pozemků p.č. 690/1 o výměře cca 280 m , p.č. 691 o výměře 232 m 2 a p.č. 692/1 o výměře 463 m Jemnice. 2 • Záměr prodeje pozemku p.č. 2825 o výměře 8401 m v k.ú. Jemnice za cenu 7,2 Kč/m s tím, že kupující uhradí veškeré náklady spojené s prodejem. 2 • Záměr prodeje části pozemku p.č. PK 4923/6 o výměře 19 m v k.ú. Jemnice za 2 cenu 350,-Kč/m s tím, že kupující uhradí veškeré náklady spojené s prodejem. 2 • Záměr pronájmu části pozemku p.č. 2050/6, ostatní plocha, o výměře 18 m v k.ú. 2 Jemnice za cenu 4,-Kč/m /rok. • Změnu nájemních smluv vztahujících se k zahrádkám a plochám, na nichž jsou postaveny garáže s tím, že výše nájemného bude stanovena v souladu s ceníkem schváleným Radou města Jemnice. • Označení kulturních památek ve vlastnictví města – měšťanské domy č.p. 36, 75, 77, 96, 98 a soubor objektů vodovodní sítě: vzdušník – tabulkou s nápisem „Kulturní památka“. • Přemístění promítací techniky letního kina do prostor stálého kina. Rada města bere na vědomí: • Petici „za změnu projektu na ozelenění náměstí Svobody v Jemnici“. • Prohlášení města Jemnice o zajištění spolufinancování „Projektu ochrany vod a
•
• • • •
•
povodí řeky DYJE II“, ve výši do 30 mil.Kč a doporučuje zastupitelstvu města ke schválení. 2 Žádost o směny pozemků a to p.č. 573/2 o výměře 267 m , část p.č. 639/9 o výměře 2 cca 190 m , které jsou ve vlastnictví žadatelky za část p.č.690/1 o výměře cca 280 2 2 2 m , p.č.691 o výměře 232 m a p.č. 692/1 o výměře 463 m , které jsou ve vlastnictví města, v k.ú. Jemnice. 2 Žádost o prodej pozemků p.č. 2826 o výměře 1332 m a p.č. 2825 o výměře 8401 2 m v k.ú. Jemnice. 2 Žádost o prodej části pozemku p.č. PK 4923/6 o výměře 19 m v k.ú. Jemnice. 2 Žádost o pronájem části pozemku p.č. 2050/6 o výměře 18 m v k.ú. Jemnice. Pořízení změny č. 2 územního plánu města Jemnice na základě ustanovení § 44 písm.c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, s tím, že veškeré náklady spojené s pořízením této změny uhradí její navrhovatel. Ukončení nájemní smlouvy s paní Věrou Dufkovou na nebytový prostor č. 2.15 v budově Podnikatelského inkubátoru v Jemnici.
Rada města neschvaluje: 2 • Záměr prodeje pozemku p.č. 2826 o výměře 1332 m v k.ú. Jemnice. Ing. Bc. Pavol Bátor, místostarosta města
Nebyla to ptačí chřipka Nebyla to ptačí chřipka, ale prudký jed botulotoxin zvaný klobásový jed, který zavinil hromadný úhyn kachen divokých na rybnících v zámeckém parku v Jemnici na přelomu června a července letošního roku. Několik kachen bylo odesláno na vyšetření do Státního veterinárního ústavu Jihlava, kde bylo negativní vyšetření na „ptačí chřipku“. Následně proběhlo bakteriologické vyšetření ve Státním veterinárním ústavu Praha, kde bylo prokázáno, že šlo o otravu botulotoxinem C, který produkují bakterie Clostridium botulinum. Ty se v rybnících rozmnožily, protože jeho hladina vlivem veder klesla a stojatá voda s minimem kyslíku je pro ně skvělou živnou půdou. Kachnám botulotoxin způsobil ochrnutí nohou a ty se pak utopily. Jelikož se jednalo o mimořádnou jednorázovou událost, žádná nápravná opatření uložena nebyla. Botulotoxin (z latinského botulus = klobása), resp. botulin nebo klobásový jed je toxická směs produkovaná bakterií Clostridium botulinum. Je považována za jeden z nejúčinnějších jedů, možná absolutně nejúčinnější. Jeho smrtelná dávka je 300 pg/kg (100 g ideálně rozdávkovaných by spolehlivě stačilo k vyhubení celého lidstva). Otrava botulinem zapříčiňuje onemocnění nazývané botulismus. Je považován za ideální náplň chemických zbraní, protože bakterie, které tento jed produkují, jsou anaerobní a jed samotný se na vzduchu rychle rozpadá, takže oblast zasažená rozptýlením botulotoxinu do vzduchu bude přibližně do dne opět bezpečná. Botulotoxin se používá též v kosmetice, především na vyhlazování vrásek, má též i využití v lékařství. Velmi dobře se též uplatňuje při léčbě pocení. Velmi známý je pod označením Botox. Pro JL napsala Jana Krejčí, úředník odboru výstavby a životního prostředí
Co nového na Vysočině? Zpráva o činnosti Krajského úřadu Vysočiny je na světě Přiznávám, že když jsme se na jednom zasedání Rady kraje společně s ředitelem úřadu Zdeňkem Kadlecem dohodli, že by bylo vhodné na konci čtyřletého volebního období připravit jakousi shrnující zprávu o činnosti Krajského úřadu Vysočiny jako jednoho z orgánů kraje, ze které by potom mohla vycházet i většina dalších hodnocení, úplně jsem si v té chvíli neuvědomil, o jak rozsáhlý úkol se jedná a jak zajímavých výsledků se dočkáme. Nyní je zpráva hotova a vyvěšena na webových stránkách kraje Vysočina v sekci Tiskoviny kraje. Pokud máte nebo budete mít tu možnost, potom velmi doporučuji si zprávu otevřít a když ne přečíst, tak alespoň prolistovat. Jsem totiž přesvědčen, že se jedná o naprosto unikátní počin a nemám v tuto chvíli povědomí o tom, že by v některém z krajů přistoupili k něčemu obdobnému. Krajský úřad Vysočiny a jeho činnost se ve zprávě naprosto otevřeně otevírá čtenářům a tím tedy občanům. Jsem přesvědčen, že je to správně, že otevřenost úřadů, transparentnost jejich činnosti a zprávy o jejich výkonnosti a potřebnosti jsou nezbytnou podmínkou pro jejich kvalitní práci. Předpokládám i to, že zpráva není hotovým a neměnným materiálem, a že může i na základě připomínek veřejnosti dojít k některým úpravám a vylepšením. Premiér na Vysočině Poslední červnový den a první den červencový jsme měli možnost na Vysočině přivítat předsedu Vlády České republiky Mirka Topolánka. Musím říci, že jsme pana premiéra nijak nešetřili. Setkání se starosty obcí s rozšířenou působností, setkání se starosty obcí sdružených v Energoregionu 2020, setkání se zástupci obcí a sdružení, kteří se dlouhodobě angažují ve snaze asanovat skládku nebezpečného odpadu v Pozďátkách, beseda s dobrovolnými hasiči, předání odměn záchranářům za úspěšný zásah na dálnici D1 při hromadné havárii, velmi otevřená debata s podnikateli uspořádaná ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou a spousta dalších setkání, schůzek a prohlídek, tak lze velmi stručně charakterizovat premiérův dvoudenní pobyt na Vysočině. Všechna setkání byla plná otevřených debat, výměn názorů a hledání dalších možných kroků a řešení. Části návštěvy se navíc zúčastnili i vícepremiér Martin Bursík a ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Osobně jsem měl pocit, že pan premiér vnímá dynamiku rozvoje Vysočiny a že si velmi dobře uvědomuje, že minimálně v případě dalšího osudu výroby elektrické energie z jádra a likvidace skládky v Pozďátkách je nyní na řadě vláda. Pro JL napsal Miloš Vystrčil, hejtman Vysočiny
CO SE DĚJE Víte, že.... někdy neškodí opustit rušnou silnici do Dačic stále bez chodníku, kde se chodci, kteří
jdou do obřadní síně, na hřbitov nebo zde bydlí vyhýbají autům, která zde stále více touto silnicí projíždějí. Dlouhá léta marně požadují vybudování chodníku. Je zde však pohled na dům č.p. 360. Sejděme raději z ulice Želetavská asfaltovou cestou a dojdeme k tomu domu, č.p. 360, bývalému mlýnu pana Jelínka. Mlýn je připomínán již roku 1621. Již je tomu dávno, kdy z rybníka za bývalou čistící stanicí vody, kterému se říkávalo „Randačka“, pod strání vedla strouha, která přiváděla vodu do mlýna. Byla zrušena až při regulaci potoka v letech 1960 – 1963. Do té doby byla pod domem č.p. 373, kde se voda vracela do potoka. Budovy bývalého mlýna koupil pan Fučík, umělecký kovář, který zde v roce 2002 vybudoval ze stodoly kovárnu, opravuje ostatní budovy i obytnou část, která v roce 2004 dostala i novou střechu. Celý objekt dostává spolu s okolím pěkný vzhled. Zdá se, že jeho záměr se daří. Na louce za mlýnem, která ke mlýnu patřila, byla vybudována v letech 1974 – 1977 čistící stanice v tzv. „Akci Z“ a později byly přistaveny i provozní budovy. Bývalý rybník byl upraven a vyčištěn. Čistící stanice vody byla zrušena 31.12.1997 po přivedení vody ze Štítar a demontáž byla provedena v roce 1998. Poté sloužila jako sklad. I prostor za čistící stanicí se změnil k nepoznání. Zmizel přirozený tok potoka, který byl regulován až po Nový rybník s rybníky pod Vlčí horou. A protože se od kovárny pana Fučíka musíte vrátit, využijte i možnosti podívat se ze Želetavské silnice od domu č.p. 831 pana Bulíčky na Podolí a město z trochu netradiční strany. A budete-li mít čas a odvahu, dojdete po stráni, které se říká „Havířina“, nad opuštěným lomem k jámě, zčásti zasypané a zarostlé pozůstatky doby, kdy se v těchto místech těžilo stříbro. Říká se zde u „Havířských jam“. Vpravo směrem k Vlčí hoře pak dnes uprostřed lánu polí, dříve u polní cesty, která zde vedla k Vlčí hoře, stojí opuštěný a chátrající kamenný kříž z roku 1884, tzv. Kalendův, který by si zasloužil přesunout a zachránit. Snad se to někdy podaří, uvidíme. Pro JL napsal Vladimír Hrbek
STŘED zprovoznil i pevnou krizovou linku Dostupnější se od 1. července stala telefonní Linka důvěry, kterou provozuje třebíčské sdružení STŘED. Klienti z celé Vysočiny mohou nově telefonovat i na pevnou linku. K dispozici jim je číslo 568 44 33 11. Stále však funguje mobilní kontakt 775 22 33 11 a e-mail:
[email protected]. „Naši vyškolení pracovníci jsou na příjmu denně od osmi do dvaadvaceti hodin, o víkendech i svátcích. Jsou připraveni poskytnout krizovou pomoc, vyslechnout volajícího, který se potřebuje svěřit se svými problémy, případně podat informaci nebo poradit“, informovala ředitelka STŘEDu Martina Bártová. K přednostem linky patří anonymita, snadná dostupnost, návaznost na další služby i odborná způsobilost jejích pracovníků. „Pomáháme lidem bez rozdílu věku, kteří se na nás obracejí v těžkých životních situacích. Jedná se o domácí násilí, rozchody, partnerské problémy, úmrtí někoho blízkého, sebevražedné jednání, poruchy příjmu potravy, šikanu, ale i poradenství,“ zdůraznila Bártová. Linka důvěry STŘED je registrovanou sociální službou financovanou ze státních dotací
ČR a v rámci dotačního programu „Grantový systém Zdravého města pro rok 2008“ z rozpočtu města Třebíče. Doplňující informace: 568 44 33 11 nebo 775 22 33 11, více na www.stred.info Pro JL napsala Vladimíra Valová
Výsledky zápisu do MŠ Zápis dětí do MŠ proběhl ve dnech 5.5.- 7.5.2008. Zápis se týkal dětí , které dosud MŠ nenavštěvovaly a poprvé nastoupí ve školním roce 2008 - 2009. Bylo vydáno 43 žádostí a k dnešnímu dni si pro rozhodnutí přišlo 39 rodičů. Na celkovém počtu zapsaných dětí se nejvíce podílely děti 3-4leté (70 %) a 5leté děti (30 %). Odklad povinné školní docházky má 6 dětí. Školní rok 2008/2009 bude navštěvovat MŠ 129 dětí, které budou rozděleny do 5 tříd a na doporučení OPP a SPC bude 15 dětí navštěvovat ST pro děti s upraveným vzdělávacím programem. O děti bude pečovat 10 pedagogů a 6 provozních zaměstnanců. Všem dětem přejeme šťastné vykročení do nového školního roku .Těší na Vás učitelky, kuchařky a provozní pracovnice. Pro JL napsalo vedení MŠ
Také to víte? Nedávno uplynulo 50 let od založení podniku Balírny obchodu – Jemča Jemnice. Na náměstí Svobody proběhla velmi zdařilá akce, které se zúčastnila spousta občanů i návštěvníků města. I výstava v Městském muzeu, která je zde instalována, informuje o vzniku, ale i současnosti tohoto podniku v Jemnici. Tento významný podnik v Jemnici se stal součástí našeho města. Za dobu jeho trvání zde získalo zaměstnání více jak 250 lidí. Mnozí zde pracovali dlouhá léta. Zamýšlíme se nad tím, zda jsou dostatečně známy výrobky tohoto podniku v samotné Jemnici? Podrobný katalog seznamuje s celým sortimentem balených čajů, ale je jen jedno místo, kde se dají koupit. Ne všichni to vědí! Není to sice celý sortiment všech výrobků, ale přesto je možné na jednom místě vidět to, co vše se v Jemči balí. Dobrý nápad prodávat na Turistickém informačním centru v Jemnici přispívá vedle bohaté nabídky různých propagačních předmětů, knih, pohlednic, map a dalších věcí nejen o Jemnici, ale i okolí, a také k propagaci Jemča Jemnice, a.s. Je možno si zde čaje, které se v Jemči balí, zakoupit. Po mnoho let se nenašel způsob, jak a kde čaje balené v Jemnici v takové široké nabídce koupit. A tak až budete chtít koupit čaj, zajděte do TIC v Husově ulici v Jemnici, kde od ochotných pracovníků získáte nejen potřebné informace a materiály o Jemnici a okolí, ale i výrobky Jemči Jemnice, a.s. Čaj si však bohužel musíte uvařit doma, ale i to se snad v budoucnu ve spolupráci s nějakým podnikatelem změní. Dobrou chuť. Pro JL napsal Vladimír Hrbek
Magické osmičky - rok 1958 Zápis v jemnické kronice, kde kronikář vylíčil události tohoto roku, je velmi obsáhlý. Jen politickou situaci vylíčil na pěti listech. Pak teprve následuje to, co se stalo zajímavého v našem městě. Ten úvod samozřejmě není předmětem mého článku. A tak začneme hned s tím, co se událo v Jemnici. A nebylo toho málo. Na radnici se konala velká výměna. Předsedou MNV byl zvolen L. Khor a místopředsedou L. Vodňanský. Tajemníkem se stal J. Kubec. Vyměněni byli i členové všech komisí. Jako by se tím život v našem městě od základů proměnil. Další zápisy vyznívají až na některé výjimky velmi optimisticky. Byla vybudována nová školní stravovna v budově soudu. Tam také vzniklo několik tříd, takže mohlo být částečně odstraněno směnování. Zlepšilo se i zdravotnictví. MUDr. Šustáčková se stala druhou praktickou lékařkou ve městě. Do Jemnice také nastoupil zubní lékař dr. Unger. Jemnice už byla spojena se světem celých 24 hodin. Na poště byla totiž zavedena celonoční telefonní služba. Zlepšilo se zásobování obyvatelstva. Prodejny potravin byly vybaveny novým zařízením a lednicemi. Tehdy také vznikla v Jemnici první samoobsluha v domě č.p.105. A v domě č.p. 100 byl zřízen velmi oblíbený bufet. Restaurace U Eisnerů se po opravách stala hotelem „U Lva“. Pořádaly se tu taneční zábavy a odpolední čaje pro mládež. Zlepšení bylo patrno i v dalších oblastech. Jen namátkou vybírám dláždění Kreuzwieserovy ulice a nové chodníky na náměstí, kanalizace ve Velké bráně a na Valech. Dokončeno bylo přírodní divadlo pod zámkem a přístavba tzv. galerie (malého sálu) v sokolovně. Největším zaměstnavatelem lidí z Jemnice a okolí byl závod ČSAO. V roce 1958 zde pracovalo už 147 pracovníků. Bylo rozhodnuto o výstavbě dalších továrních hal. Počet pracovníků se měl zdvojnásobit. Jemnické ženy pracovaly hlavně v závodu Otavan. Podnik Komunální služby v Jemnici převzal všechny soukromé živnosti a provozovny na území města. Dobře si zřejmě vedlo Lidové stavební a výrobní družstvo a cihelna ve Lhoticích. Lesní závod Jemnice se zaměřil na zalesnění všech holin. A to ještě není všechno. Dne 1. dubna 1958 byl založen v Jemnici nový podnik – Balírny obchodu, který dodnes proslavuje naše město po celém světě. Zpočátku se tu balil tzv. těžký koloniál – rýže, luštěniny, kroupy a suché plody. Od roku 1974 se výroba specializovala na balení čaje. Krabičky s logem Jemča dnes najdete v regálech všech obchodů s potravinami. Největší událost roku 1958 v našem městě jsem si nechala na konec. Podle mého to bylo založení JZD. Tato kapitola začíná v kronice slovy: „Po usilovné práci stranických funkcionářů a za pomoci OV KSČ, ONV a agitační skupiny bylo v březnu založeno i v Jemnici Jednotné zemědělské družstvo.“ Už z této věty je patrné, že jemničtí zemědělci se nechtěli nechat jen tak snadno zlomit. Snahy na založení družstva byly vyvíjeny už od roku 1949. Ale marně. Zemědělci ve všech okolních vesnicích už hospodařili společně v JZD. V březnu 1958 byla svolána rozhodující schůze budoucího jemnického družstva. V kronice se píše: „Schůze byla velmi bouřlivá a zemědělci se domnívali, že nemusí respektovat stávající zákony a že si mohou dělat vše podle svého.“ Po odražení všech útoků bylo prý přistoupeno k volbě funkcionářů. Předsedou družstva byl zvolen František Pešl a jeho zástupcem František Finda. Přihlášky tehdy podepsalo 128 zemědělců. Dohromady dali do družstva 842 ha orné půdy. Vstup do družstva odmítlo 12 soukromě hospodařících rolníků. Ale i ti to v nejbližších letech vzdali. Podle zápisů v kronice se zdá, že rok 1958 přinesl lidem v Jemnici jen samá zlepšení. Můžeme tomu věřit, a také nemusíme. Spisovatel Ludvík Kundera napsal v románu „Žert“
větu: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí.“ Děj první části knihy se odehrává právě v padesátých letech 20. století. Víra lidí v lepší budoucnost je pro všechny vládce pohodlná. Blbá nálada se i dnes v mnoha zemích nenosí. Pro JL napsala Jana Jánská
Olympijské hry – Peking 2008 Motto: „Kdo si hraje, nezlobí.“ Sáhnout si na zlato, stříbro či bronz, kdo by po tom nezatoužil. Každý sportovec, který uspěl v národní soutěži a okusil ovace diváků, takové sny dobře zná. Ale nemusíme jen smutně a závistivě myslet na nové světové rekordmany. Vítězit se dá všude a stále. Úspěchy dosažené v různých oblastech života, práce, nebo čase odpočinku může mít na svém kontu každý z nás. Dát si desetkrát jemnický bazén na koupáku, odolat druhé krabičce davidovek, bez pohoršení a s lehkostí zvedat odhozené papírky na chodníku… takových super výkonů lze denně nasbírat bezpočet. Proč se tak neděje? Nerad to říkám, ale asi nám k většímu množství osobních rekordů chybí tribuny s diváky, nestaví se pro nás stupně vítězů a v neposlední řadě finanční stimul je minimální nebo má dokonce i záporné znaménko. Rekordy bez publika a bez odměny se rodí jen tam, kde borcům nejde o slávu a byznys, ale o zdravý životní styl. K šampiónům bez nároku na medaile se přiřadí jen opravdoví nadšenci. A určitě jich není málo. Každá matka, která se věnuje od rána do večera a od večera do rána svým dětem, je takovou skrytou vítězkou nad sebou a svými osobními plány. Každý otec, který se ve stejném čase věnuje rodině, překonal sám sebe a nabídl své síly k budování domova. Každé povolání, každá profese má své nadstandartní možnosti. Jejich uplatněním se vše posouvá do nové kvality. Příkladů je možné uvést bezpočet: Jdete na poštu a máte špatně vyplněnou složenku. Pracovnice vás může „vrátit“ s náležitým poučením a nebo – pokud má čas - vše opravit za vás. Jak si v té chvíli oddechnete, že to úřední martyrium máte za sebou a nepůjde vše vypisovat „dotřetice“, a to ještě s rizikem dalšího přepisu. Naše formuláře jsou plné rafinovaných výjimečností, a tak lze snadno zbavit klienta na každém úřadě veškerého sebevědomí a pocitu základního vzdělání. Vzpomínám si na přijímacího technika v jednom servisu, který ráno otevíral okénko se slovy: „A zase nám propustili celou brodskou psychiatrii.“ A nikdo se neodvážil nic namítnout, protože každý byl rád, že jeho auto milostivě přijal k opravě. Vítězit nad druhými je snadné. Nejtěžší je znovu a znovu překonávat sebe sama. Olympijské hry odezní, stupně vítězů se uloží k ostatním rekvizitám a medaile se dají do vitrín. Naše osobní zápasy s vlastním JÁ však zůstávají na pořadu každého dne. Tyto drobné rekordy se nikdy nedostanou na stránky novin nebo Tv obrazovku. Jedno je však jisté: Jen ty námahy a ta vítězství vstoupí do dějin věčnosti, která přinesou užitek nejen nám, ale i našim bližním. K takovým výkonům jsme vyzváni tím, že jsme byli povoláni k životu. Apoštol národů, sv. Pavel zhodnotil své činny slovy: „Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem zachoval, běh života jsem dokonal…“ Každý nový den je novou výzvou. Sv. Terezie vypověděla, že některé bolestné chvíle prožívala od minuty
k minutě. Ano. Někdy jde vše samo, jindy se zápasí o každé nadechnutí. Důležité je vytrvat a nikdy započatý zápas nevzdát. Biblicky řečeno: „Vždyť ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.“ Náš život má smysl i nadčasový rozměr v každé své fázi i době. P. Josef Brychta, jemnický farář
Posvícení Pečené husy, koláčky, džbánky plné piva nebo vína a taneční zábava - tak si většina z nás představuje tradiční posvícení. Víte ale, jaká je historie posvícení? Podle legendy slavil první posvícení Šalamoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Každý rok v ten stejný den pak pořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení chrámu. Jak již tato legenda naznačuje, posvícení byla výroční slavností, která se slavila v neděli před nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Za starých časů se posvícení slavilo téměř v každé farnosti v jinou dobu. Lidé chodili na posvícení konaná v okolních obcích, nejen aby navštívili své příbuzné a přátelé nebo aby něco utržili prodejem různého zboží, ale také proto, že se jim díky této slavnosti naskýtala možnost dobrého jídla a zároveň odpočinku od práce. A tím, jak se lidé bavili, pracovní morálka trpěla. Císař František Josef II. chtěl nějakým způsobem sjednotit oslavy v celé zemi, a proto roku 1787 vydal nařízení, kterým lidu nařídil slavit posvícení v jeden čas. Termín stanovil na neděli po svátku svatého Havla. Poslušní poddaní přijali toto nařízení velice nadšeně. Od té doby slavili třetí neděli v říjnu tzv. „císařské hody nebo také havelské posvícení“ a mimo nich dál i svoje místní posvícení tzv. „naše posvícení“. To je zlaté posvícení,to je zlatá neděle. Máme maso a zas maso,k tomu kousek pečeně. To je zlaté posvícení,to je zlaté pondělí. Máme maso a zas maso,jako včera v neděli. (z Čech) O posvícení sedlák je pánem, Selka jde pro pivo s velikým džbánem, Ňadra jí voní samým balšámem. (z Klatovska)
Vítáme tě, posvíceníčko, vítáme tě, posvícení, přineslo nám potěšeníčko, přineslo nám potěšení. (z jižních Čech)
Dnes je zlatý posvícení, dnes je zlatá neděle, všecky kola zastavili, ve mlejně se nemele, zejtra zlatý posvícení, potom zlatý pondělí, starý báby ať sou doma, ať tancujou v posteli. (z jižních Čech)
Vo posvícení všecko to voní tak jako v apatyce: tu voní jitrnice, tu zase koláče z pece: ten, kdo by nešel na posvícení, ten by byl blázen přece! To je vám švanda, šumařů banda, všecko se kolem točí, rychtář i panském kočí! (z Vysočiny) Dříve se posvícení slavilo většinou od sobotního večera do úterního rána, někde do čtvrtka, místy dokonce týden tzv. „od starého posvícení do mladého posvícení“, tedy od neděle do neděle. Avšak samotné přípravy na posvícení začínaly mnoho dnů předem čistěním stavení a dvorku. Zároveň s oslavami se konávalo mnoho zásnub a uzavíralo plno sňatků. O posvícení se scházela celá rodina včetně širokého příbuzenstva a všichni svorně zasedali u bohatě prostřených stolů. Obecně platilo: Čím více hostů, tím větší pocta pro hostitelku. Dva dny před posvícením, tedy v pátek, se zabíjela kuřata, kachny a husy, aby bylo dostatek masa. Chasníci postavili na návsi vysokou a rovnou posvícenskou májku ozdobenou pestrými pentlemi jako svědka a strážce nadcházejícího veselí. V sobotu před hodovou nedělí se posílaly přátelům z okolí koláče s pozváním, aby přišli na posvícení či na hody, a proto se zvacím koláčům začalo říkat „zváče“. Zároveň s koláči se pekla posvícenská husa. V neděli zahajoval posvícení slavnostní oběd, který se podával po návratu ze slavnostní mše a dokončení kuchyňské práce, zpravidla až kolem druhé hodiny odpolední. Tradičně nesměly na stole chybět různé koláče, husa nebo kachna se zelím, knedlíky, omáčky a na zapití pivo. Lidé si při obědě vyprávěli a povídali o úrodě, dobytku, o svatbě, o pohřbu, zkrátka se probíralo vše, co se událo od jejich posledního setkání. Po obědě se šlo do kostelíka na požehnání a jen skončilo požehnání, ozvala se hudba z hospody nebo z prostranství, kde byla umístěna májka. Nejdůležitějším symbolem posvícení byla dobře vykrmená posvícenská husa. Ta musela mít hodně sádla. Někde jí kvůli tomu dávali do volete minci, prý aby hodně trávila. Jinde husu krmili šiškami zadělávanými s dřevěným uhlím. Aby měla husa žluté sádlo, dostávala kukuřici. Při zabíjení neměl nikdo husu litovat, mělo se zato, že by se dlouho trápila. Hostům, kteří se vraceli domů, se dávala výslužka (koláče, buchty, zelí a maso). Dana Šulková /zdroj. www stránky/
Podzimní sklizeň Ovoce Ovocné stromy patřívaly mezi velmi uctívané, neboť se věřilo, že každý plodící strom má duši, stejně jako člověk. Zřejmě proto se zachovalo velmi mnoho pověr a zvyků spojených se stromy. Tak například ve Slezsku se věřilo, že by strom plakal po celý rok, pokud by mu někdo při česání ovoce ulomil větvičku. Proto tam při sklizni ovoce všichni dávali velký pozor, aby stromu neublížili. Ve středních, jižních a západních Čechách bývalo zvykem ke kořenům stromu, který rodil málo plodů, zakopat uhynulé domácí nebo hospodářské zvíře. Takový strom se pak prý zastyděl a napřesrok přinesl větší úrodu. Nerodil-li strom žádné ovoce, mohl za to prý had, který žil v jeho kořenech a ubíral mu vláhu (jako v pohádce „O třech zlatých vlasech děda Vševěda“). Aby se hospodář hada zbavil, měl prý pod strom zakopat uhynulé slepé kotě či štěně. Jiným způsobem, jak docílit větší plodnosti stromu. Vykvetl-li a zároveň odkvetl-li strom ve stejném měsíci, čekala se podle jisté pověry hojná úroda. Pokud ale v jednom měsíci vykvetl a v jiném odkvetl, bývala úroda nevalná či dokonce žádná. Při česání ovoce se mělo zpívat, aby nebylo stromu smutno. Smutný strom by prý nepřečkal zimu. Mnoho pověr a zvyků bylo spojeno s česáním především mladých stromků. Na Moravě na Bzenecku měla podle jedné z pověr první ovoce ze stromku utrhnout žena, a to proto, aby v dalších letech hodně rodil. Zatímco na Zábřežsku trhal a jedl první ovoce hospodář. Stejně tak tomu bylo i na Novobydžovsku, kde věřili, že kdyby první ovoce utrhl někdo jiný než hospodář, stromek by následujících sedm let neurodil žádné ovoce. Místy se u mladých stromků nechávalo první ovoce spadnout nebo je jako v Žíželicích hospodář ořezal. Na Hradecku bývalo zvykem, že první ovoce rozdal hospodář žebrákům a tím si prý zajistil dobrou úrodu na další roky. Také se při sklizni nechával jeden plod na stromě. Takový plod se nazýval „zapomnělka“. Zapomnělka se nesměla sníst. Kdo by jí přece jen snědl, byl by od té doby na vše zapomínal. Na Hořicku se ovoce česávalo na sklonku měsíce, protože pak se prý nekazilo a déle vydrželo. První třešně v roce se měla jíst opatrně, aby jí člověk nesnědl i s peckou. Věřilo se, že by poté začal koktat. Len Sklizeň lnu nebývala nikterak jednoduchou záležitostí. Kupříkladu ve středních Čechách se len dříve sekal ručně a z posekaného lnu se dělávaly malé svazky pomocí provázků a povřísel. Po čtrnáct dnů se chodívalo len převracet, aby hezky proschnul. Poté se ze svazků postavily malé snopy a po několika dalších dnech se teprve svážel z pole. Andulka konopí močila, žabka jí do kapsy skočila.
Na druhý den močila len, žabka jí z kapsy skočila ven. Každá hospodyně hleděla, aby byl len vytrhán během prvních zářijových dnů, do oslav svátku narození Panny Marie (8.9.). „Trhačky“ musely len vytrhávat dobře, protože by po nich prý „paběrkovaly divé ženy“. Na Žamberecku se při trhání lnu říkalo: Trhám, trhám len, pojďte žínky ven! Buďte naše pomocnice, dám Vám mouky i krupice, žínky pojďte ven! Když se len dotrhával, nechávalo se několik nejdelších stébel na poli, prý aby byl napřesrok ještě vyšší. Úplně nejdelší stébla pak děvčata splétala do třípramenného copu, který zahrabávaly do země. Tento obřad byl nazýván „děláním věnečku Panně Marii“. Len se dříve pěstoval zejména v severních Čechách a právě tam v některých vesnicích slavili po ukončení jeho sklizně lidovou slavnost spojenou s hudbou, tancem a zpěvem, které se říkalo „koponická“. Povřísla (místy také pobřísla), jimiž se vázaly svazky lnu, bývala nejčastěji zhotovena z dlouhých stébel žita, později z provazu (většinou sisalu), na jehož jednom konci byl malý špalíček pro lepší uchycení a utažení. Vinobraní Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a podzimní setbou. V krajích, kde byly vinohrady, patřilo vinobraní k největším svátkům v roce – zejména pokud byla úroda vína zvláště dobrá. Ženy sbíraly hrozny vína do košů a ty pak odnášely do kádí. Tomu ale předcházel jeden prastarý zvyk. V předvečer svátku narození Panny Marie (8.9.) se především v krajích na jižní Moravě „zarážela hora“. Hlídač - hotař vinohradu nechal ráno v kostele u zpovědi posvětit kytici polních květů. Poté se odebral k vinohradu, kde nabodl na dlouhé bidlo na jeden konec jablko a k němu přivázal kytici. Pak vykopal jámu, položil přes ní takto ozdobené bidlo a rozdělal oheň, na kterém spálil posvěcenou kytici z loňského roku. Nato přišel starosta s hospodářem, třikráte obešli jámu, pokropili jí svěcenou vodou a pomodlili se. Modlitby byli směřované hlavně ke sv. Urbanovi – patronovi všech vinařů. Po modlitbě každý, kdo pracoval na vinici, hodil do jámy tři hrozny vína. V jámě vztyčili ozdobené bidlo a zaházeli jí. Vztyčení bidla značilo, že je vinohrad uzavřen a nikdo do něj nesměl až do vinobraní vstoupit. Dana Šulková /zdroj. www stránky/
OBČANSKÁ SONDA Grillparzerova báseň o Jemnici Většina turistických průvodců uvádí Franze Grillparzera (1791 – 1872) mezi významné
osobnosti Jemnice. Dlouho jsem se nikde nemohl dočíst, kdy vlastně tento významný rakouský dramatik a básník v Jemnici pobýval. První moje domněnka byla, že Jemnici navštívil asi za hraběte F. Stadiona, protože otec hraběte Stadiona, který byl ve Vídni ministrem financí, býval Grillparzerův příznivec. Nedávno jsem však ke své radosti na internetové adrese http://www.zeno.org/Literatur/M/Grillparzer,+Franz/Gedichte/Gedichte/Entzauberung objevil Grillparzerovu báseň, která je datována „1824 Jamnitz im Oktober“. Je pochopitelně německy, proto jsem se ji pokusil přeložit – v jednom řádku dokonce volně, aby si ji po více než sto letech mohli vychutnat i lidé, kteří tu žijí. Báseň líčí básníkovu návštěvu v zámeckém skleníku a nese název Rozčarování. Jemnice se v ní dostává do nečekané souvislosti s Indií. Rozčarování Pod listem se banán tají, krvavě se růže rdí, svlačce palmu objímají, kaktus div mě nezraní. Semkněte se kol mých ramen, už mě rozehřívá plamen pohádkové Indie. Žasnu, v čem to kouzlo je. Když tu náhle vše je jinak: do skel zabubnuje liják přihnaný sem vichřicí. O čem snil jsem, to zde není. Kdepak tropy! Byl to skleník, kus Indie v Jemnici. Grillparzer ovšem v roce 1824 nemohl tušit, že někdy v budoucnosti sem příjdou Indové doopravdy. Snad by ještě stálo za zmínku, že čeští vlastenci mu dlouho nemohli přijít na jméno, zejména po uvedení jeho hry Přemysla Otakara Štěstí a pád v roce 1825. Zde Grillparzer zobrazil českého krále jako nespravedlivého dobyvatele, který byl po zásluze potrestán porážkou a smrtí na Moravském poli. Grillparzer ovšem nebyl proti Čechům, pouze jako poněkud staromódní stoupenec josefinského osvícenství chtěl vzájemnou toleranci a neuznával žádný nacionalismus. Pro JL Milan Růžička, Malá Branka 156
Duše žáka V roce 110. výročí otevření naší školy si častěji vzpomínám na své první učitelské začátky. Do školy v Jemnici jsem byl přeložen po Velikonocích v r. 1953 ze Sterého Města p/L. Jako „zkušenému“ pedagogu (bylo mi tenkrát 19 roků) mi byla svěřena VII. třída. Byl jsem ten rok již čtvrtým třídním. Do třídy chodilo 40 žáků. Z nich 10 propadalo z matematiky, jeden již vycházel, poněvadž dvakrát propadl a měl též trojku z chování.
Byl to vesnický chlapec průměrného vzrůstu, pihatý, s naježenými nazrzlými vlasy, tak jak takové kluky maloval Josef Lada. Když se mu vyučovací hodina nelíbila, přistoupil k oknu, otevřel je, vyskočil na chodník (třída byla v přízemí) a šel se projít do přírody. Od Velikonoc vyučování rychle uteklo a byl tu 30. červen- rozdávání vysvědčení. Vysvědčení jsem měl seřazená podle abecedy. Každého žáka jsem si pozval na stupínek, řekl jsem mu, v čem se má v příštím roce zlepšit a popřál mu hezké prázdniny. Chlapec, o němž byla řeč, byl shodou okolností poslední v abecedě. Poněvadž ze školy již vycházel, popřál jsem mu, aby se měl v dalším životě alespoň tak dobře jako ve škole, poněvadž život mu přinese ještě více starostí nežli škola. Chlapec se rozhlédl po třídě a uvědomil si, že po prázdninách se do školy již nevrátí a začal usedavě plakat. Tenkrát jsem si uvědomil, že i zlobivý žák má duši. Naštěstí to bylo na počátku mé pedagogické dráhy. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že s tímto chlapcem jsem se již nesetkal, ale věřím, že z něj vyrostl dobrý člověk. Pro JL napsal Jan Klimeš
Sloh mezi nebem a zemí Věnováno budově bývalého soudu v Jemnici Je ticho, gotika a zdi jsou sledovány ne očima, ale proti očím. Bělmo jako by skryto nezpozorovalo paradox okenní mozaiky a průvanu. Anděl hodinu po souloži, jeho bělmo, jeho přivřené oči, oltář byl původně postelí ustlanou slepcem, ustlanou hmatem. Ta mozaika, slepec ji vidí dlaní. Gotika klaní se renesanci, klaní se návratu – starcova chůze do schodů, hůl a vana ... Horká koupel, voda bez soli tuto lázeň nezaplnila zcela, a jak by mohla, když lázeňské prostředí zapomnělo na gotiku. - Průvan skrze katedrálu je vnímán, po podlaze smetí a chlad. – Deset let a nakonec jeden den, už pospíchá setkat se se svatým Václavem u vrat. Prý pršelo, daň nikdy neodevzdaná. Kdo byl uspán, kdo probuzen, za účelem získat přízeň soudce, protože první soud bude ukončen předčasně. A poslední nezačne. Opilý rozsudek zazněl: „Gotiko, ukloň se renesanci!“ červenec 2008 F.Ř. Jemnický
KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ PŘEHLED Program kulturních pořadů 5.9.2008 00 20 hodin
Noční soutěž O pohár Barchanu – muži - hasičské cvičiště v Jemnici - pořádá SDH Jemnice
6.9.2008 00 20 hodin
Posvícenská zábava - hrají Kalíšci - Panenská
13.9.2008 00 10 hodin
Soutěž HI-TEC CUP v biketrialu - lokalita Na Jemničkách /směr Dešná – cca 1 km za Jemnicí/
13.-14.9.2008
Dny Evropského dědictví v Jemnici - v rámci EHD budou zpřístupněny kulturní památky: Kostel sv. Stanislava 00 00 00 00 13.-14.9.2008 od 9 do 12 a od 13 do 16 Kostel sv. Jakuba 00 00 00 00 13.-14.9.2008 od 9 do 12 a od 13 do 16 Kostel sv. Víta 00 00 00 00 13.-14.9.2008 od 9 do 12 a od 13 do 16
13.9.2008
Nohejbalový turnaj O pohár obce Panenská 00 30 - prezence od 8 do 8 hod. - hřiště Panenská - občerstvení zajištěno - bližší informace a přihlášky na www.aft.jemnice.cz nebo na tel. 737 925 685
13.9.2008 00 od 14 hodin
Dětské odpoledne - u skautské klubovny v Jemnici - pořádá skautské středisko Jemnice
14.9.2008
Dětské rybářské závody 30 00 - prezence od 12 do 13 hodin - startovné 30,- Kč - k účasti v soutěži není potřeba žádný rybářský lístek - Panenská - spodní nádrž - bližší informace na www.aft.jemnice.cz
21.9.2008 00 15 hodin
Pinocchio – Nosáčkova dobrodružství divadelní pohádka pro děti - vstupné: děti 30,- Kč, dospělí 40,- Kč
22.-27.9.2008
Výstava ručních prací a výpěstků členů klubu tělesně postižených - vestibul KD Jemnice
9
00
00
-16
27.9.2008
Cyklotour - start 8:30 – 10:00 hodin u skautské klubovny v Jemnici - trasy pro treková a silniční kola (12,20,30,50,100 km) - pořádá skautské středisko Jemnice ve spolupráci s AFT Jemnice
Kino Jemnice – září 2008 30
5. sobota Speed Racer začátek v 19 hodin Akční / Sportovní / Rodinný, USA, 2008, 129 minut Všechno dělá na hranici schopností, každý jeho výkon provází maximální riziko nezdaru. Speed, mladý, talentovaný závodník. Agresivní, instinktivní a nebojácný. 30
13. sobota Wanted začátek v 19 hodin Akční, USA, 2008, 110 minut Mladý muž Wesley (Mc Avoy) zjistil, že jeho dlouho nezvěstný otec byl nájemný vrah. A poté, co byl jeho otec zavražděný, byl naverbovaný do staré organizace jeho otce. V hlavních rolích: James McAvoy, Angelina Jolie, Morgan Freeman 20. sobota Letopisy Narnie začátek v 19 Fantasy / Dobrodružný / Rodinný /Velká Británie / USA, 2008, 147 minut Film je natočen podle sedmidílného bestselleru Clive Staples Lewise.
30
hodin
30
27. sobota Sex ve městě začátek v 19 hodin Komedie / Romantický, USA, 2008, 148 Carrie, Samantha, Mirinda a Charlotte jsou zpět a tentokrát na velkém plátně. Čtyři roky po skončení šesté série přichází jeho producenti s dlouho očekávanou celovečerní verzí.
Okružní pochod 26.6.2008 Svaz tělesně postižených v Jemnici uspořádal okružní pochod za historií našeho 00 města. Sraz zájemců byl před zámkem v 17 hodin. Sešlo se celkem 28 účastníků. Průvodcovství se ujal pan Stanislav Brada. Prohlédli jsme si zámek zvenku, seznámili jsme se s jeho prvopočátky se spojením na Podolí, s jeho majiteli. Potom nás čekala cesta kolem hradeb a znovu na náměstí. Vyslechli jsme při cestě kolem synagogy o minulosti židovské komunity, pokračovali jsme kolem kostela sv. Stanislava, hradeb, barbakánu a Malé branky. Pozastavili jsme se i u barbakánu, kde je nyní při hlavním vstupu do města restaurace v původních hradbách. Následoval přesun ke kostelíku sv. Víta, který netrval dlouho. Vyslechli jsme historii kostela, zhlédli kapli sv. Anny, podzemí i chráněnou lípu u Víta. Čekala nás poslední informace a pak krátké občerstvení v blízké restauraci. A tak opět máme na co vzpomínat.Příští rok připravujeme další okružní pochod, při kterém bychom chtěli vidět tyto zmíněné památky otevřené. Pro JL napsal předseda STP Jaroslav Bartík
Zpěváci Chrámového sboru z polského Reszelu na návštěvě v Jemnici Dne 18. července 2008 brzy ráno jsme netrpělivě čekali na příjezd autobusu, který měl dovézt z partnerského města zpěváky Chrámového sboru z polského Reszelu. Ujeli tisíc kilometrů, abychom se setkali. Byli jsme šťastni my, zpěváci Chrámového sboru při kostele sv. Stanislava i polští přátelé, kteří si mohli po daleké cestě odpočinout. Hned po obědě jsme se prošli po Jemnici, protože mimo místostarostu Reszelu p. Janusze Kozoně zde byli všichni poprvé. Seznámení s historií města netrvalo dlouho, protože hned první večer je čekal koncert v kulturním domě, kterého se také zúčastnily Komorní sbor při ZŠ v Jemnici a Chrámový sbor při kostele sv. Stanislava. Všechny tři vystupující sbory báječně zazpívaly, za což jim poděkoval místostarosta Pavol Bátor i místostarosta Reszelu Janusz Kozoň. Poseděli jsme a zazpívali lidové písně od Mazurských jezer, ale také z Čech a Moravy. I plán na další dny pobytu byl velmi bohatý. Ráno po snídani jsme polským autobusem vyjeli za betlémy do Třeště. Viděli jsme jak betlémy v Schumpeterově domě, tak i u řezbáře p. Bukvaje. Zastavili jsme se i u betléma v nadživotní velikosti od Stanislava Brady a Jirky Prokopa. Následoval oběd a výlet na vranovský zámek, kde jsme stihli krásnou prohlídku i projížďku lodí po Vranovské přehradě. Po návratu nás uvítal Otec Josef Brychta na faře. Bylo to skutečně přátelské posezení plné zpěvu při kytaře a harmonice. Děkujeme Vám, Otče. Neděle začala svátečně. Polský sbor zazpíval na druhé mši svaté v kostele sv. Stanislava. Jejich duchovní písně zahřměly naším kostelíkem velice krásnými melodiemi i dynamikou. Ti, kteří na mši byli, nezapomenou. Po mši svaté následoval výlet do Kostelního Vydří. Všichni byli spokojeni, ale znovu je čekal koncert, tentokrát v kostele sv. Víta. Sešly se tu opět tři sbory. Dva jemnické a jeden polský z Reszelu. Celou tuto akci zahájila kulturní pracovnice města Dana Šulková a úplně zaplněný kostelík zněl zpěvem a spontánním potleskem našich vděčných posluchačů. I vám je potřeba poděkovat, vážení a věrní posluchači. Po koncertu jsme se společně sešli u večeře na posledním posezení s vzácnými přáteli. Šlo o to podat si ruku a popřát dobrou noc. Ráno bylo těžké se loučit, slzy se tlačily do očí a každý si uvědomoval hloubku přátelství, které jsme nalezli v obyvatelích z partnerského města Rezselu. Popřáli jsme šťastnou cestu požehnanou Otcem J. Brychtou. Po čtrnácti hodinách přišla od přátel z Reszelu krátká zpráva: „Děkujeme za všechno, jsme doma.“ Také my musíme poděkovat: • Za finanční podporu našim zastupitelům, radě, panu starostovi p. M.
• • • •
Nevěčnému i panu místostarostovi P. Bátorovi. Za duchovní podporu a poskytnutí prostoru fary a kostela sv. Stanislava zdejšímu Otci Josefu Brychtovi. Za zpěv i osobní přístup k reszelským ženskému sboru našich učitelek pod vedením p. B. Bulína. Za přípravu tohoto setkání, za čas, který obětovaly zpěvačky při přípravě občerstvení pro hosty a mužům, kteří tvořili doprovod při akcích, tzn. Chrámovému sboru při kostele sv. Stanislava. Všem nejmenovaným, kteří přispěli na tuto mezinárodní akci svojí účastí. Za přípravný výbor Václav Vyhnálek, Josef Hofbauer a Stanislav Brada
Vlak tažený párou zase v Jemnici V parném nedělním dopoledni 17. srpna 2008 přijel na jemnické vlakové nádraží vlak tažený stařičkou parní lokomotivou. Na nádraží netrpělivě čekala skupina občanů v čele se starostou Jemnice Ing. Miloslavem Nevěčným. Už z dálky bylo vidět i slyšet charakteristický zvuk parního stroje, který byl doprovázen dýmem z komína parní lokomotivy. Do prostoru vlakového nádraží přijel vlak něco před dvanáctou hodinou. Po jeho příjezdu z vagónů vystoupili cestující, kteří se pak procházeli po okolí vlakového nádraží a čekali na odjezd. Mezi cestujícími byli i zástupci Společnosti telčské místní dráhy a České dráhy a.s. Po přivítání panem starostou Ing. Nevěčným si mohli po přepojení lokomotivy celý vlak, včetně lokomotivy, zájemci prohlédnout. Mezi ty, kteří tak učinili, patřil i pan starosta. Vlaková souprava měla také jídelní vůz, kde se bylo možné během cesty občerstvit a zakoupit si pohlednice, na kterých byly lokomotivy, nádraží a také různé reklamní předměty. V asi hodinové přestávce, která nastala, si parní lokomotiva doplnila zásoby vody na svou další cestu, která ji ještě tohoto hezkého parného dne čekala. Vodu lokomotivě poskytli místní hasiči, kteří přijeli s cisternou ke kolejišti. Před odjezdem se občerstvovali i cestující, kteří docela slušně zaplnili přistavené vagóny. Ve dvanáct hodin a padesát sedm minut se dala vlaková souprava tažená parní lokomotivou do pohybu směrem na Moravské Budějovice. Po krátkém zamávání cestujícími, kteří stáli u otevřených oken vagónů, pomalu mizela vlaková souprava provázená kouřem za obzor. Ti, kteří zůstali na jemnickém vlakovém nádraží, si s troškou nostalgie povzdechli a očima, ve kterých se zrcadlila malá slza, se dívali za odjíždějícím vlakem. Pro JL napsal Rudolf Šustr
SPOLEČENSKÁ KRONIKA Blahopřání Zástupci města navštívili paní Marii N e k u l o v o u z Jemnice, která se dne 19.8.2008 dožila 85 let K tomuto významnému životnímu výročí ještě jednou blahopřejeme a do dalších let přejeme hodně zdraví a životní pohody
Vzpomínka
Dne 14. září 2008 si připomeneme 5. smutné výročí, kdy nás navždy opustil náš drahý manžel, tatínek a dědeček pan J o s e f S a l a v a z Jemnice Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi S láskou vzpomínají manželka a synové s rodinou
Vzpomínka Dne 14. září 2008 uplyne 7 roků od úmrtí našeho nezapomenutelného otce pana S t a n i s l a v a S v o j s í k a z Jemnice Věnujte s námi tichou vzpomínku Jménem rodiny Milan z Jihlavy
OKÉNKO PŘÍRODY Vojtěška setá /Medicago satival/ Vojtěška je běžně pěstovaná jetelovina dorůstající výšky přes půl metru. Pěstuje se v mnoha křížencích a ráda zplaňuje. Má ráda slunné polohy a výhřevné, hluboké i písčitohlinité půdy. Použitou rostlinnou částí v léčitelství je květ sbíraný nejlépe počátkem rozkvětu, případně semeno. V potravinářství se využívají zejména mladé listy. K nejdůležitějším obsahovým látkám patří především enzymy proteázy, které štěpí bílkoviny, lipázy – štěpící tuky, amylázy – štěpící škroboviny a koaguláza, které sráží mléko a krev. Emulsin podporuje trávení cukrů, invertáze mění sacharózu v dextrózu, pektináza tvoří z pevné hmoty zeleninový rosol a peroxidáza má oxidační účinky. Dále vojtěška obsahuje salicylovou, kumarovou a hroznovou kyselinu, glykosid tricholin, silici, třísloviny, flavonová barviva, pryskyřice, draslík, fosfor, hořčík a vápník, provitamin A, vitaminy skupiny B, vitaminy C, D, E a K. Vojtěška je jedním z nejlepších protirevmatických prostředků. Zlepšuje metabolismus a celkově zkvalitňuje trávící proces. Odlehčuje detoxikační orgány, ledviny a játra, prohlubuje práci srdečního svalu. Podáváme buď čerstvou šťávu v denní dávce 50 – 60 gramů nebo 4x denně 2 gramy, tj. jedna čajová lžička práškové nati, zapíjíme vodou. Také můžeme vařit běžný čaj, ale léčebně není zdaleka tak účinný. Samostatně podáváme především šťávu a práškovaný květ, do směsí dáváme buď jenom květ nebo celou kvetoucí nať. Při sběru na poli musíme dbát na ochranné lhůty po různých ošetřeních. Také semena musíme používat pouze ze soukromého sběru, protože běžně dostupné semeno na setí je většinou chemicky ošetřeno, a tudíž by působilo toxicky. Klíčení vojtěškového semene: 1 vrchovatou polévkovou lžíci dokonale přebereme a důkladně propláchneme. Necháme okapat a zalijeme 1 litrem vlažné vody. Ráno vodu slijeme (můžeme ji využít na přípravu polévky) a semínka necháme okapat. Potom vložíme do sklenice, přiložíme plátěné víčko a odložíme na temnější teplé místo. Dále semínka 2x denně proplachujeme, necháme vždy okapat a dáme zpět do sklenice. Po 4 dnech se objeví lístečky. Necháme sklenici na plném slunečním světle za čelem doplnění chlorofylu. Lístky rychle zezelenají a jsou připraveny k okamžité spotřebě. Vynikající kombinace šťáv proti revmatizmu: 60 g šťávy vojtěškové, 40 g šťávy celerové (muži) nebo petrželové (ženy) a 200 g šťávy mrkvové, nalačno 3x denně po 100g směsi. Je velikou chybou, že se vlastností vojtěšky velice málo využívá. Při jakémkoli onemocnění látkové výměny je vhodné užívat právě čerstvou šťávu a třeba jen kvůli té ji pěstovat. Užíváme 3x denně jednu čajovou lžičku před jídlem, ne však déle než 30 dní! Abychom měli vždy zásobu, můžeme si vyrobit tinkturu. Vyrobíme ji ze semene – 1 díl pomletého semene nasypeme do 5 dílů 60% lihu (nebo slivovice) a necháme 14 dní v teple a temnu vyluhovat, potom přecedíme a opět v teple a temnu skladujeme. Užíváme 3x denně 8 kapek před jídlem a opět bychom neměli překročit 30 dní užívání. Kúru můžeme provádět jenem jednou za rok!
přípravek z vojtěšky je nabízen pod názvem „Alfaalfa“ běžně v obchodní síti. Pro JL napsal Ing. Bedřich Stehlík
SPORTOVNÍ OKÉNKO Jemnický biketrialista na Mistrovství Evropy v Belgii Začátkem června se konalo mistrovství Evropy v BIKETRIALU v belgickém městečku Aywaille poblíže lázeňského města SPA. Na dobře připravené trati se předvedlo na sto jezdců z devíti zemí Evropy. Soutěžilo se v sedmi kategoriích. Náročný terén plný vysokých kamenů a umělých překážek dostatečně prověřil všechny jezdce a rozhodl o evropských mistrech pro rok 2008. Česká reprezentace získala 1. místo v Poháru národů. O tento úspěch se zasloužili svými individuálními výkony zejména noví mistři Evropy v kategorii 16-18 roků - David Herka z Hodonína a v kategorii 10 – 12 roků Matěj Popelka z Olomouce. Z jemnického Cyklotrialového klubu se na toto mistrovství do kategorie 16 – 18 roků nominoval Josef Táborský, který celou soutěž absolvoval s handicapem po nedávném úraze ruky. V této silně obsazené kategorii 16 jezdců vybojoval 5. místo. Tento jezdec se nominoval i na seriál soutěží mistrovství světa ve Španělsku, Francii a Japonsku, který se pojede koncem července a v srpnu. Pro JL napsal Josef Táborský
Soutěž HI-TEC CUP v biketrialu v Jemnici Zveme všechny příznivce tohoto sportu na soutěž do Jemnice dne 13. září 2008 v lokalitě Na Jemničkách cca 1 km za Jemnicí směr Dešná. Soutěž, která bude začínat v 10 hodin, je pro začínající kategorie, avšak ve volném závodě uvidíte i některé nejlepší jezdce České republiky. Na tuto soutěž jsou zváni i úplní začátečníci, kteří najdou informace nutné pro start na
www.biketrial-jem.ic.cz Pro JL napsal Josef Táborský
OBCE JEMNICKÉHO MIKROREGIONU Kulturní kalendář Jemnického mikroregionu Budkov září 12.10.
Turistika k pramenům potoka Bíhanky VII. Setkání důchodců v KD
Police
7.9. Mladoňovice 3.9. 6.9. 13.9. 14.9. Říjen 19.10.
Poutní místo „Hájek“, tradiční pouť - lunapark v Polici u hasičovny /celý týden / Slavnostní přivítání prvňáčků Taneční zábava – hraje SECRET – sportovní areál Pouťová zábava (KD) Tradiční pouť u Dobré Vody Procesí poutníků k Dobré Vodě Výlov rybníka Císařské posvícení
Radotice To už je zas o rok víc ? Jak ten čas letí, jako by to bylo včera, co jsme zatracovali nebo spíše obdivovali, snad i oslavovali, osvobozovací zásah spojeneckých vojsk, který nás měl ochránit před změnou režimu, jak jsme byli ujišťováni. No a necelé další čtvrtstoletí nato, se režim složil sám. Na nic se nemá spěchat, všechno vyřeší čas. Mocní tohoto světa se dohodli, měli toho již sami plné zuby, a tak mohla nastoupit sametová revoluce. Vítali jsme tuto změnu v očekávání lepších zítřků, jak jsme slýchávali z minula. Ohlédnutím se zjišťujeme, že drtivá většina i mnozí z protagonistů toho nového neměli jasné představy, o co vlastně běží. Dost bylo těch, kteří si představovali kosmetickou úpravu toho, na co byli navyklí. Chvíli se to tak chovalo, fabriky rezervními fondy údajně překlenovaly období, které jak se později ukázalo, bylo stavem trvalým a objevili se první nezaměstnaní. Králikárny, jak byly označeny panelové domy, které byly hodnoceny jako nedůstojné řešení pro bydlení, se pomalu přeměnily na výhodný lukrativní majetek. Majetek v rukou podnikavců, kteří jej za dobrý peníz koupili a za velice dobrý peníz využívají. Právem, je jejich. Vždyť zásada tržního hospodářství, trh vyřeší vše, je nekompromisní. Brzy nato se proto, do té doby u nás ještě neznámí, objevili bezdomovci. Bylo skoro k nepochopení, jak se může stát, že někdo nemá kde bydlet a musí přečkat noc za mrazu bez střechy nad hlavou. Máme o nich téměř dokonalý přehled, a přesto neřešíme, proč jsou, ale jak je vyhnat z míst, kde zatím nalezli jakési lidštější zázemí, poněvadž prý jsou nevzhledni a smrdí. Peníze však nesmrdí nikomu, i když projdou rukama i těchto lidí. Pomalu nám zevšednělo slovo vražda i sebevražda. Zjišťujeme, že čtyřicet tisíc dětí je u nás týráno a bude nutné uvažovat o dětském ombudsmanovi. Dalo by se říct, že je tímto výčtem hnojeno na dobu jen proto, že je to možné svobodně říct, což dříve možné nebylo. Ano, je to nesporný klad této doby. Bylo by jistě potěšitelné, příznivé hovořit o možnostech cest do zahraničí
na dovolené, nablýskaných autech, pěkných domech a je toho mnoho, po čem jsme dříve toužili a bylo to nedostupné, ale dnes to je, kdyby se za tím neskrývala horentní suma zadluženosti obyvatel, z nichž nejméně u poloviny splacení těchto snů nepřichází v úvahu, čímž pozlátko ztrácí svůj lesk. Tehdy byly ctěny hodnoty jiné a to takové, které uspokojovaly ty, kteří přijali nabízenou úroveň života. Nebyli vystaveni v takovém rozsahu tomu co je dnes, vysmívání se pravdě a slušnosti. Bylo to však řečeno na začátku, nikdo nebude nikoho vodit za ruku, je jiná doba, každý se musí starat sám. Stěžovat si, nebo dokonce stýskat je zbytečné a nenajde to pochopení, nejvýš politování, ba i posměch. Chce to nečekat na zázrak a začít s pokorou a prací jakoukoliv. I naše starosti přináší čas, zjišťujeme, že i kapličce je o rok víc, celkem již 128 let a zub času se do ní zahlodal příliš hluboko. Viděna byla nutnost oprav celých částí stavby, další skryté nebo ještě neakutní vady se ukázaly později. Bylo by nezodpovědné toto nevidět a zakonzervovat. Jde o stánek hojně využívaný, kulturní nemovitou památku, kterých nemá obec nazbyt. Lépe na tom není ani kulturní dům, jehož stavba v „Akci-Z“ trvala 8 roků, z toho prvních 5 roků jako nepovolená. Využívání začalo před 34 lety. Dnes již vyžaduje opravu omítek, ploché střechy a sociálního zařízení jako oprav nezbytných. Jistě se na tomto stavu podílela bezúdržbová léta nejistých vlastnických vztahů. Památník obětí I. světové války postavili vděční občané v roce 1924. Dřevěná ohrádka kolem památníku zmizela zcela po roce 1970. Nesčetné pokusy o její obnovení se zdařily v roce 1982 „Akcí Z“. Bylo by dobře připomenout, že u tohoto památníku při této akci byl zbudován první veřejný chodníček v Radoticích. Po 26 letech musí proběhnout celková oprava jak památníku, tak i zděného ohrazení, aby byla navrácena místu důstojnost mu náležející. Je potěšitelné, že všechny tyto potřebné zásahy jsou podpořeny Krajem Vysočina a Ministerstvem kultury ČR, za což jsme vděční. Blahopřejeme jubilantům: N e v ě č n ý František T o b o l k a František T o b o l k o v á Ludmila V a l ch á ř o v á Marie
88 roků 79 roků 77 roků 75 roků Pro JL napsal Jan Vyletěl, starosta obce
OKÉNKO REDAKCE
Uzávěrka příštího čísla je v pondělí 15. září 2008. Ty příspěvky, které dostanu až po určeném termínu, budou otištěny v dalším čísle JL. Své příspěvky můžete poslat e-mailem na adresu
[email protected], donést do městské knihovny, nebo přímo mně na MěÚ v Jemnici, kancelář č. 209. Redakce se zabývá pouze opravou pravopisných chyb, za stylizaci a obsah příspěvků plně odpovídá autor. Rada města Jemnice na svém zasedání dne 20.12.2006 rozhodla, že v JL budou zveřejňovány pouze příspěvky podepsané autorem. V opačném případě nebude příspěvek otištěn. Dana Šulková
