Obecná doporučení pro práci s dětmi s diagnózou ADHD

Pedagogicko-psychologická poradna Královehradeckého kraje, pracoviště Horská 5, 541 01 Trutnov Tel.: 499 813 080, mobil: 605 448 327 e-mail: [email protected]

Obecná doporučení pro práci s dětmi s diagnózou ADHD

HLAVNÍ VÝCHOVNÉ ZÁSADY PRO DĚTI S ADHD A) Vytvořit klidné, citově proteplené prostředí dát najevo lásku, netrestat neláskou B) Stanovit jasný řád, hranice v chování dítěte osobní zájmy a potřeby někdy (dle aktuální situace) podřídit ostatním pravidelný režim dne C) Důslednost důsledně dodržovat stanovená pravidla postupovat laskavě a trpělivě ověřit splnění úkolu v případě snahy zvolit kompromis, který je pro dítě přijatelný D) Sjednocení přístupu k dítěti v rodině i ve škole nejednotný přístup vede k prohloubení problémů, opak přináší úspěch E) Potřeba soustředění se na kladné stránky dítěte objevit a zaměřit se na oblast, ve které je dítě úspěšné umožnit mu prožívat úspěchy, nešetřit pochvalou chválit i za malé, dílčí pokroky povzbuzovat k dalším výkonům dávat mu najevo, že mu věříme, že to dokáže ocenit i jeho snahu podporovat v činnostech, ve kterých má nadání ADHD – velmi ocenit, že vydržely chvilku v klidu, neskákaly do řeči (tím utváříme a posilujeme žádané způsoby chování) vhodná motivace ignorovat negativní chování (pokud to jde) pochválit za to, co udělalo správně spíše pracovat s odměnami, výhodami a pochvalami (s jejich přidělováním a odnímáním), než s tresty (vedou k zatvrzelosti dítěte) Nejlepší cestou jak zabránit negativním projevům chování, předcházet jim! F) Usměrňování aktivity dítěte a přívod přiměřených podnětů nepotlačovat násilně energii u dětí s ADHD nekárat, když např. při čtení nesedí v klidu, kope nohama a vrtí se možnost co největšího volného pohybu „vyběhat se, vyhrát si“ přívod podnětů – nezahlcovat podněty,

příkazy, zákazy (stoupá vznik afektivních reakcí, negativního chování) zadávat jednoduchá, jasně formulovaná, přiměřená a pochopitelná pravidla je-li dítě „zasypáváno“ přívalem pokynů, zákazů nevnímá jejich obsah

Co lze dále použít při výchově dětí s ADHD? Některé poruchy tak výrazné, že je potřeba po poradě s odborníkem (dětský psychiatr, neurolog) použít medikaci pro zklidnění a zmírnění projevů poruchy. Po zklidnění nastupuje neléková terapie. Ale pozor na účinky preparátů, některé zvyšují agresivitu a afektivitu, objevuje se tlumení dítěte, které dostatečně nevnímá školní výuku. Nutné spojení lékaře, rodiny a školy (zpětná vazba). Nutné je ale především dítě dlouhodobě správně výchovně vést tak, aby se dostavil kýžený efekt. Další faktory k ovlivnění projevů poruchy: zásady správné výživy, pitný režim (zavodnění organismu přispívá ke zklidnění), možno po poradě s lékařem i meduňku (pozn. ne nápoje obsahující kofein, který hyperaktivitu spíše podněcuje) stravování – lehká strava, ovoce, zelenina, bílé maso, luštěniny atd., vitamíny řady B, Pyridoxin muzikoterapie nebo arteterapie (střídání rychlé a pomalé hudby), relaxace s následným rozhovorem na prožívání této hudby dramaterapie (může pomoci v odbourávání stresu, napětí, odvádění negativních emocí, prožívání pozitivních emocí atd.) Často jsou rodiče kritizováni ze strany učitelů, prarodičů, obviňováni z nezvládání výchovy, přílišné benevolence, nedostatku péče o dítě atd. Tato kritika pramení z neznalosti problematiky ADHD neschopnosti odlišit její projevy od nekázně. Lidská kvalita se projeví i ve schopnosti přijímat odlišnosti (děti s ADHD za své odlišné projevy nemohou). Nutno rozlišit za co dítě trestat a za co ne (spolupráce rodiny a školy).


Možnosti ovlivnění jednotlivých projevů ADHD v oblasti:

Poruchy motoriky a aktivity a) pohybové uvolnění -nedoporučuje se nutit dítě násilně ke klidu -není vhodné za projevy hyperaktivity kárat, trestat nebo mu dávat za příklad jiné, klidnější dítě -nereagovat na drobný psychomotorický neklid (např., jestli si dítě s něčím hraje, nezakazovat mu to, ale můžeme popřípadě nahradit akupresurními míčky nebo tzv. mačkadly) - dát dítěti prostor a dostatek možností k pohybovému uvolnění nejen o přestávkách, ale i v hodinách - usměrňovat pohyb (závody s autíčky, panák na koberci atd.) b) střídání činností (5-10-20 minut individuálně při učení a hře) - je dobré mít připraven konkrétní „program“ činností, ze kterého vybíráme - střídat zapojované smysly - zapojování i více smyslů (multisenzorický přístup) - dbáme na dokončování činností - při střídání činností dbát na řád, stereotyp, bez chaotičnosti - střídání činností doporučujeme i u domácích úkolů (dítě chvíli čte, píše, pak dokončí čtení) - umožnit změny polohy v průběhu činnosti - činnosti střídat s krátkou relaxací (relaxace tlumí aktivitu, položit hlavu na lavici, sed, leh, možno doprovodit krátkým příběhem, pohádkou) - vhodné bývá zařazení i jógového cvičení pro děti, včetně dechových cvičení - k uvolnění přispívá i pobyt ve vodě, plavání hypoaktivní děti – je dobré zařazovat relaxační a dechová cvičení s aktivační složkou (aby děti nepropadaly do útlumu) c) pracovní tempo hyperaktivní děti - využívat relaxačních technik (střídání aktivity s útlumem, dítě se učí činnosti zpomalovat a přecházet do klidu) hypoaktivní děti - nenutit ke zrychlení tempa pobízením, vyčítáním či vyhrožováním d) přístup k dítěti - když je hyperaktivní, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní

- využívat při drobném neklidu (např. houpání na židli) zklidňující dotyk - využívat oční kontakt při zadávání úkolů - pokud se učiteli nepodaří zachovat klid (nervózní, vzteklý, křičící), je vhodné vysvětlit příčinu tohoto chování - za zklidnění vždy dítě ocenit (uvědomí si, že tento typ chování je správný) - je dobré volit vhodné místo v zasedacím pořádku, vhodné obklopit hyperaktivní dítě dětmi klidnějšími - při projevech šaškování, předvádění se je vhodné naučit spolužáky na tyto projevy nereagovat e) zklidnění - dítěti věnujeme více pozornosti ve chvílích, kdy je klidnější - pro zklidnění je důležitý pravidelný režim a řád (neklid bývá vyvolán nejistotou) - situace během vyučování by měla být jasná, přehledná a měla by mít určitý řád - předem dítě připravit na akce, které nepatří do každodenního, běžného života školy (návštěvy divadla, kina atd.) f) oceňování úspěchů - oceňujeme i projevenou snahu - nekritizujeme, neporovnáváme výtvory dítěte s ostatními, konkrétně oceňujeme to, co se povedlo (zabráníme posměchu ostatních) - vyjadřujeme podporu dítěti tím, že mu věříme a víme, že to dokáže g) jemná motorika - používáme hry pro děti (stavění z různých druhů stavebnic, nesoustředit se jen na Lego, mozaiky, skládačky, puzzle, modelování, navlékání korálků, vyšívání, vystřihování a skládání z papíru, omalovávání, vymalovávání, dokreslování a kreslení – zpočátku větší plochy a různé pozice), různé materiály (křídy, fixy prstové nebo temperové barvy, silné štětce, tužky, pastelky - důležité je i celkové uvolnění (jóga, relaxace, plavání – souhra pohybů), pohyb při hudbě h) kreslení a jiné výtvarné činnosti - vybíráme témata, kde dítě uplatní fantazii a kde není kladen důraz na přesnost provedení - používáme různých výtvarných technik a technik z arteterapie ch) psaní - nesnižujeme hodnocení za úpravu a neúhledné písmo - nenecháváme dítě přepisovat - používáme doplňování do předepsaného textu - testová volba práce s volbou odpovědi - zadávat písemné práce s možností pouze stručných písemných odpovědí i) tělesná výchova - omezujeme soutěže spojené se vzájemným porovnáváním a hodnocením jednotlivců - hledáme oblast, ve které se dítěti daří - činnosti, které činí obtíže, rozfázujeme - dbáme na bezpečnost při cvičení (tyto děti nemívají zábrany)



Poruchy koncentrace pozornosti a paměti a) místo ve třídě v zasedacím pořádku třídy najít vhodné místo (pokud možno méně rušivé, někdy dobré, když dítě sedí samo) dohlédnout, aby dítě mělo na lavicí nezbytně nutné pomůcky (nic navíc, co by odpoutávalo pozornost, ani v lavici) b) prostředí zajistit uspořádané, přehledné a upravené prostředí třídy vhodná změna činnosti (navodit novou situaci) změna pracovní polohy c) zvýšený dohled učitele neopakovat příkazy, lepší dotek, oční kontakt být dítěti oporou (posilovat sebevědomí, žák by měl vědět, že se na učitele může kdykoliv obrátit d) předcházet chybám zarazit dítě při chybě a vysvětlit znova na chybu neupozorňovat (použít např. pozor, opatrně) nenechávat opakovaně přepisovat úkol netrestat učením (…a za trest napíšeš...) e) obtíže se zapamatováním učiva využívat názorné pomůcky (propojení s praktickým životem) přehledné vedení poznámek

využívání multisenzorického přístupu (např. písmena spojená s obrázky, měkké a tvrdé kostky atd. pravidelně opakujeme a shrnujeme podstatné informace. f) vhodná doba práce s dítětem se žákem pracujeme v době, kdy se co nejvíce soustředí je-li unavené, přecházíme k jiné činnosti (po odpočinku, relaxaci) g) domácí úkoly zadáváme pravidelně zpočátku vždy kontrolujeme, zda si úkol skutečně zaznamenalo dodržujeme i řád a způsob zadávání domácích úkolů h) zapomínání a nereagování na pokyny zadáváme stručné a jasné pokyny obsahující jen jednu informaci nebo požadavek pokyny je někdy potřeba zadávat i jiným způsobem (např. obrázkové schéma) kontrolujeme započatou činnost ch) zlepšení koncentrace pozornosti nácvik a pravidelné využívání relaxačních cvičení a her (uvedeno výše) poutavý způsob podání, zajímavá lákavá činnost, forma hry, rozmanitost využívání různé intenzity a zabarvení našeho hlasu (pozor, hlas nezvyšujeme!) paměť cvičíme i pomocí her („Přijela tetička z Číny...“, „Co se změnilo?“, atd.) využití speciálně zaměřených programů (KUPOZ, KUPREV, HYPO aj.), jóga pravidelné oceňování dítěte za chvíle, kdy se mu daří udržet pozornost (posilujeme snahu o zlepšení) vytvořit dítěti bezpečné prostředí, bez pocitu ohrožení



Poruchy řeči, vnímání a myšlení a) poruchy řeči vyhledat kvalitního logopeda nebo foniatra doporučujeme pro domácí nápravu publikace např. „Brousek pro tvůj jazýček“ (F. Kábele), „Zlatý klíček – 100 říkanek ke správné výslovnosti“ (M. Sirůčková) omezená slovní zásoba – dítě co podněcovat nejčastěji k vyprávění, přivádět děti poutavou formou ke čtení, vyprávění podle obrázků, dovyprávění příběhu, nedokončeného vyprávění vlastního příběhu, hra s loutkami, pohotové pojmenování obrázků atd., použití různých her (např. „Řekni opak“, „Řekni to jinak“, „Vytvoř rým“) hry se slovy, kdy přidáním, ubráním nebo přehozením, záměnou písmene vzniká nové slovo (kos – kost, krok – rok, růže – může) b) poruchy vnímání (porušena funkce) cvičení zrakového vnímání vyhledávání rozdílů na obrázcích, „ukrytých“ předmětů na obrázku,

hledání cesty bludištěm (v dětských časopisech) cvičíme pojmy vpravo – vlevo skládání obrázků (puzzle) hry „Co se změnilo?“, „Přihořívá, hoří!“, „Kimovy hry na cvičení zrakové paměti“ starší děti – počítačové programy Dyscom cvičení sluchového vnímání hry zaměřené na rozlišování zvuků (poznat předmět se zavázanýma očima podle zvuku hry na sluchovou orientaci (hledání ukrytého budíku podle zvuku, „Slepá bábo...“,“Kočičko zamňoukej!“, „Pepíku pípni!“, slovní fotbal, vymýšlení slov začínajících na určitou hlásku nebo slabiku atp. cvičení myšlení zařazování her: Všechno lítá co peří má Kuba řekl... Je to pravda, že? Na co myslím? Myslím si slovo, které začíná na písmeno... pantomimické hry Na řemesla Na režiséra Na spisovatele Co sem nepatří (log. myšlení)



o nedávat za příklad spolužáky, neironizovat, neshazovat dítě o pokyny vydávat klidně a jasně, plnění důsledně vyžadovat o věnovat dítěti pozornost, i když je v klidu b) zmírňování impulzivního jednání dítěte o nespěchat, tělesný kontakt (viz metody zklidňování) o je dobré naslouchat pocitům dítěte (jak se cítí, co prožívá atd.) o dát příležitost prožít i kladné emoce o klást reálné cíle

Emoční poruchy a poruchy chování a) vytvoření klidného neafektivního prostředí o neklid učitele se přenáší na dítě o nácvik různých relaxačních technik o vedení rodičů k zamezení prezentace násilí před dítětem (TV, hry na PC, časopisy atd.) o učit se afektivnímu chování předcházet (schopnost odhadnou situaci) o odvést pozornost od záležitosti, která afekt vyvolává, k jiné, zajímavější o pokud afekt vznikl, je dobré jej nechat proběhnout a odeznít (nezasahovat, pokud není afekt ohrožující) o pasivně nevysvětlovat dítěti způsoby chování, ale upřednostňovat aktivní spoluúčast dítěte na vysvětlení (společně navrhujeme řešení a kompromisy), vytváření modelových situací o trest by měl následovat ihned, měl by být odpovídající provinění o dát najevo svůj postoj – co učitel od dítěte očekává (jasná pravidla) o využívat sebehodnocení o nácvik ovládání svých reakcí (např. forma bodování, dlouhodobá činnost)

Řešení výchovných problémů a) zabývat se prevencí (znát mechanismy vzniku konfliktů, typy žáků, kteří mohou být nositeli agresivního chování a jejich „obětí“, sledovat klima třídy a jeho změny a se získanými poznatky umět pracovat ve prospěch třídy) b) stanovit hranice, mantinely ve výchově, „pravidla hry“, za spoluúčasti dětí vytvořit soubor jejich práv a povinností c) předem stanovit možné sankce za překročení hranic (umět manipulovat s udílením odměn, výhod a trestů) d) být důslední e) vhodně řešit konfliktní situace s žáky často probírat, i názorně předvádět (modelové situace, hraní rolí) f) zpevňovat sociálně přijatelné chování, nechat vyhasnout nepřijatelné chování g) vzniklé konflikty neřešit před třídou, ale individuálně, třídu (pokud byla svědkem konfliktu) s výsledky řešení seznámit h) vzniklý afekt (pokud není ohrožující) nechat proběhnout, řešit jej až se dítě zklidní ch) ohrožující afekt řešit ihned, zasáhnout, aby nepokračoval, dítě izolovat od ostatních i) používat metody odvádění agrese, převádění na sociálně přijatelné formy chování (pomocí her, preventivních programů).

Obecná doporučení pro práci s dětmi s diagnózou ADHD

Recommend Documents