OBEC A JEJÍ ROZVOJ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH

OBEC A JEJÍ ROZVOJ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH Jan Holeček Jan Binek Iva Galvasová Kateřina Chabičovská Hana Svobodová

GaREP, spol. s r. o. Společnost pro regionální ekonomické poradenství

Brno 2009

1

Autorský kolektiv: Mgr. Jan Holeček Ing. Jan Binek, Ph.D. PhDr. Iva Galvasová RNDr. Kateřina Chabičovská Mgr. Hana Svobodová

Recenzovali: RNDr. Jaroslav Bičan, vedoucí oddělení rozvoje Městského úřadu Uherské Hradiště Jan Koráb, starosta obce Boleradice, člen zastupitelstva Jihomoravského kraje

© GaREP, spol. s r. o., Brno 2009 náměstí 28. října 3, 602 00 Brno, www.garep.cz

ISBN 978-80-904308-2-2

2

OBEC A JEJÍ ROZVOJ V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH

Tato publikace vznikla v rámci výzkumného projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR s označením WD-39-07-1 Rozvojový interaktivní audit jako první z řady metodických pomůcek pro územní samosprávu. Projekt řešen v období 2007–2011.

Řešitel výzkumu: GaREP, spol. s r.o., společnost pro regionální ekonomické poradenství, Brno

3

4

OBSAH

Úvod .....................................................................................................

7

1. Rozvojový kontext obce .................................................................

9

1.1 Veřejná správa na obecní úrovni ............................................

9

Působnost obecní správy ........................................................

9

Organizační stránka obecního zřízení .....................................

13

1.2 Východiska rozvoje obce .......................................................

16

Ekonomické dispozice ............................................................

17

Lidské zdroje a spolupráce .....................................................

20

Vize rozvoje ............................................................................

21

1.3 Rozvojové rozhodování obce .................................................

21

2. Informační zdroje o obci a jejich praktické využití ....................

31

2.1 Základní pojmy .......................................................................

31

Praktická využitelnost indikátorů ...........................................

32

2.2 Členění informací dle prostorové úrovně ...............................

33

NUTS .....................................................................................

33

LAU ........................................................................................

35

Zjišťování informací ..............................................................

35

Vybrané významné typy statistických šetření .......................

39

Mapové zdroje .......................................................................

42

Jednotlivé oblasti informací ..................................................

44

Obyvatelstvo a sídla ..............................................................

44

Hospodářství ..........................................................................

45

Zemědělství ...........................................................................

46

Průmysl ..................................................................................

47

2.3

2.4

5

Trh práce ...............................................................................

49

Hospodaření obcí ...................................................................

51

Cestovní ruch .........................................................................

52

Životní prostředí ....................................................................

55

Veřejná správa .......................................................................

56

Rozvoj území ........................................................................

57

Dotace ....................................................................................

58

Problematika „pravdivosti“ statistických dat ........................

60

Závěr ...................................................................................................

63

Literatura ...........................................................................................

65

Seznam zkratek ..................................................................................

67

Příloha .................................................................................................

69

2.5

6

ÚVOD Současná sídelní struktura České republiky je charakteristická velkým množstvím malých obcí. Vzhledem ke smíšenému modelu veřejné správy a celkové složitosti veřejné správy je pro starosty obcí, zejména k výkonu své funkce neuvolněné, velmi obtížné v omezeném časovém a personálním prostoru co nejlépe uchopit podstatu obecní samosprávy a nezatěžujícím způsobem získávat podstatné informace pro řízení rozvoje obce. Pro každé rozvojové rozhodování je třeba mít vhodné a aktuální informace, přičemž jejich získání nesmí být časově ani finančně zatěžující. Tato publikace si klade za cíl v souladu s oblastmi zájmu a potřebami jejích adresátů poskytnout základní informace týkající se fungování obce a řízení jejího rozvoje a zejména názornou formou představit informační zdroje ze všech rozvojových oblastí obce. Publikace je tvořena dvěma částmi. První se věnuje základnímu legislativnímu rámci fungování obce a formuluje rozvojová východiska obce. Důraz je kladen na koncepční přístup k posouzení rozvojových dispozic obce. Důležitou podmínkou pro rozvojovou rozvahu je nejen vnímání problémů a rozvojových šancí obce, ale i znalost údajů o stavu jednotlivých oblastí rozvoje obce, včetně podkladů pro srovnání s obcemi jinými, znalost obecnějších vývojových trendů a celkové situace v regionu. Část druhá proto věnuje pozornost různým zdrojům statistických dat a dalších užitečných informací. Odkazy na zdroje jsou doplněny komentářem zohledňujícím jejich využitelnost, v němž jsou také zmíněny nejvýznamnější subjekty v oblasti shromažďování a správy příslušných dat. Tato publikace vznikla v rámci řešení výzkumného projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR s označením WD-39-07-1 „Rozvojový interaktivní audit“. Je první ze série publikací zabývajících se problematikou regionálních disparit, tj. nerovnoměrnostmi v socioekonomické úrovni a rozvojových předpokladech území, a je určena zejména pro představitele obcí a regionů. Cílem projektu je vytvořit metodiku Rozvojového interaktivního auditu, která by umožnila objektivizovat poznání problémů, nalézt vhodné aktéry k řešení či zvolit nejúčinnější rozvojové nástroje.

7

8

1. ROZVOJOVÝ KONTEXT OBCE 1.1 VEŘEJNÁ SPRÁVA NA OBECNÍ ÚROVNI Působnost obecní správy Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů. Tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Každá část území České republiky je součástí území některé obce. 1 Obec má jedno nebo více katastrálních území. Obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.

Vývoj počtu obcí v letech 1921 - 2008 12 000 10 000 8 000 6 000

11 417 11 768 11 459

4 000

8 726

7 511

2 000

4 778

4 100

1980

1990

6 251

6249

2000

2008

0

1921

1930

1950

1961

1970

Obr. 1: Vývoj počtu obcí v ČR v letech 1921–2008 Pramen: Český statistický úřad (v letech 1921, 1930, 1950, 1990, 2000, 2008 stav k 1. 1., v letech 1961, 1970 a 1980 k datu sčítání lidu, domů a bytů)

Určujícím východiskem českého obecního zřízení je tzv. smíšený systém, kdy obce jako jednotky místní samosprávy vykonávají vedle vlastní působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý díl místní státní správy). Podle § 8 zákona o obcích platí tzv. obecná zákonná preference samostatné působnosti, tj. pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. 1

Nestanoví-li zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, jinak.

9

Samostatnou působností je působnost samosprávná, zakotvená v právu na samosprávu a v ústavním ustanovení, podle kterého je obec samostatně spravována zastupitelstvem.2 Právě do této samostatné (samosprávné) působnosti smí stát zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. Aktuální česká zákonná úprava (§ 35 obecního zřízení) obecně vymezuje samostatnou působnost takto: (1) Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. (2) Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi pečuje o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. (3) Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí a) při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, b) v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona. Rozsah samostatné působnosti obce je zároveň rozsah, v jakém lze konat místní referendum jako jediný projev přímé demokracie, jehož obecnou zákonnou úpravu dosud zná český právní řád. 3 Mezi nedílné součásti samostatné působnosti obce jako samosprávné veřejnoprávní korporace dále patří i právo mít majetek a hospodařit s ním (z čehož 2

Tradice dělení působnosti obcí na samostatnou a přenesenou má své počátky v našich zemích již od prvního obecního zřízení z roku 1849. Diskuze týkající se interpretace samostatné působnosti obce probíhají prakticky po celé období platnosti obecního zřízení. (Vedral, J.: Historie a současnost veřejné správy. K vymezení samostatné působnosti obcí. In Veřejná správa 6/2000, s. 2629) 3

Viz ustanovení zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zák. č. 234/2006 Sb.

10

ovšem na straně druhé logicky vyplývá, že stát neručí za hospodaření a závazky obce, pokud tento závazek nepřevezme stát smluvně). Nutno dodat, že ačkoliv se v této oblasti pohybuje obec především ve sféře práva soukromého, zakotvuje zde již zákon o obcích (obecní zřízení) i některá veřejnoprávní omezení (např. zákaz, až na výjimky stanovené v zákoně, ručit za závazky fyzických osob a právnických osob) a povinnosti (např. zveřejnit záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky). S ekonomickou autonomií obecní (místní) samosprávy ovšem souvisí i povinnost všech obcí zajistit přezkoumání hospodaření obce vždy za uplynulý kalendářní rok. 4 Jinak sestavování rozpočtu a závěrečného účtu obce a hospodaření s prostředky tohoto rozpočtu se dále řídí zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Obce mohou při výkonu samostatné působnosti vzájemně spolupracovat. 5 Přenesená působnost obcí je oproti tomu svou podstatou dekoncentrovaná státní správa svěřená obcím zákony na základě ustanovení čl. 105 Ústavy České republiky (Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon); jde tedy o nepřímou místní státní správu. Obec tudíž vystupuje při výkonu přenesené působnosti obdobně jako čistě výkonné orgány státu (klasické orgány státní správy), její činnost má standardně podzákonný, výkonný a nařizovací charakter. V přenesené působnosti tak obec podle platných zákonů vlastně pomáhá státu ve výkonu jeho působnosti a pravomoci, přičemž v míře stanovené zákony se musí řídit nejen právními předpisy, ale též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů. 4

Viz ustanovení zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění zák. č. 413/2005 Sb., zák. č. 138/2006 Sb. 5 Spolupráce mezi obcemi se uskutečňuje zejména na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu, na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí, nebo zakládáním právnických osob podle zvláštního zákona dvěma nebo více obcemi. Obce se nemohou sdružovat podle předpisů o sdružování občanů. Na spolupráci mezi obcemi nelze použít ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení.

11

Je přitom zvláště důležité zdůraznit aktuální rozlišení tří stupňů přenesené působnosti na výkon v základním rozsahu, v rozsahu pověřeného obecního úřadu a v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 6 Zákon umožňuje obcím právě v oblasti přenesené působnosti uzavírat mezi sebou veřejnoprávní smlouvy, na jejichž základě mohou orgány jedné obce vykonávat přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti pro orgány jiné obce (jiných obcí), a současně obsahuje obranné mechanismy pro případ, že obce neplní své povinnosti při výkonu přenesené působnosti. Metodickou a odbornou pomoc ve věcech přenesené působnosti vykonává vůči orgánům obcí krajský úřad. Složitost systému zvyšuje společná úprava jednotlivých oblastí v samostatné i přenesené působnosti či dokonce prolínání a překrývání. 7 Obvyklým modelem je, že vedle povinného zajištění přenesené působnosti v určité oblasti dává zákon obci možnost rozvinout danou oblast v rámci působnosti samostatné. Výkon přenesené působnosti, kdy byly obci svěřeny vybrané činnosti státní správy, je převážně správního charakteru a vedle kancelářských prostor a jejich vybavení obvykle neklade zvýšené nároky na majetek obce. V souvislosti s činnostmi obce přímo upravenými zákonem je nezbytné rozlišit povinnosti a možnosti, přičemž hranice mezi závazností řady činností je stanovena velmi prostupně. Nároky na existenci majetku a jeho správu tak s sebou nese zřízení obecní knihovny, zřízení jednotky dobrovolných hasičů, 8 zřízení škol a školských zařízení, zařízení v sociální oblasti či jiných. Jejich zřízení s sebou přináší řadu obligatorních prvků, které obec musí naplnit. 9 6

Obce s pověřeným obecním úřadem stanovuje v příloze č. 1 zákon č. 314/2002 Sb. Obce s rozšířenou působností určuje zmíněný zákon č. 314/2002 Sb. v příloze č. 2. 7 Příkladem může být situace, kdy obec pořizuje územněplánovací dokumentaci v přenesené působnosti, nicméně zadání či přijetí této dokumentace orgány obce je činností v působnosti samostatné (viz § 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). 8 Zde je třeba odlišit sbor dobrovolných hasičů jako občanské sdružení a zájmovou organizaci od zásahové hasičské jednotky, která v jeho rámci působí a která je majetkově a provozně zabezpečována obcí. 9 Např. dle § 29 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, musí obec v souvislosti s majetkem zabezpečit materiální a finanční potřeby jednotky sboru dobrovolných hasičů obce a požární ochrany a zabezpečit výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení.

12

Rozsah potřebného majetku závisí na rozsahu aktivit a služeb, které chce obec zajišťovat. Bližší upřesnění samosprávné činnosti řeší koncepční dokumenty obce. Tab. 1: Základní charakteristiky území České republiky (bez Prahy) podle počtu obyvatel obce (k 1. 1. 2007) Počet obyvatel obce

Počet obcí celkem

do 1 000

4 917

Počet obyvatel

podíl celkem v% 78,7 1 764 568

Výměra (ha)

podíl celkem v% 19,4 4 492 670

podíl v% 57,3

Počet obyvatel na 1 km2 celkem 39,3

1 000 – 1 499

460

7,4

561 414

6,2

827 916

10,6

1 500 – 1 999

225

3,6

388 877

4,3

475 240

6,1

81,8

2 000 – 2 499

126

2,0

281 223

3,1

275 074

3,5

102,2

2 500 – 2 999

85

1,4

233 234

2,6

228 797

2,9

101,9

3 000 – 4 999

164

2,6

620 815

6,8

455 637

5,8

136,3

5 000 a více

271

4,3 5 248 932

57,7 1 081 760

13,8

485,2

100,0 9 099 063 100,0 7 837 094 100,0

116,1

ČR bez Prahy

6 248

67,8

Pramen: Varianty vymezení venkova a jejich zobrazení ve statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006. Praha: Český statistický úřad, 2008

V oblasti obecní samosprávy existuje vedle zákonných omezení vybraných činností relativně velká oblast pro tvůrčí přístup k řešení rozvoje obce, kdy obec může podnikat, rozličným způsobem investovat, volit služby nad rámec běžného standardu, které bude pro své občany zajišťovat, apod. Otevírá se tak široké pole činností spojených s dispozicemi obce, jejími vizemi a potřebami občanů. To dává prostor pro různé pojetí jejího řízení.

Organizační stránka obecního zřízení Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce (jak již plyne z Ústavy České republiky), jež je složeno z členů zastupitelstva obce (zákon o obcích upravuje též práva a povinnosti členů zastupitelstva obce) a jako vrcholný orgán obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Jako své iniciativní a kontrolní orgány může zastupitelstvo zřídit výbory (vždy zřizuje finanční výbor a kontrolní výbor).

13

Dalšími orgány obce (jejichž existence ovšem již, na rozdíl od zastupitelstva, nemá ústavní základ) jsou: – rada obce (je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu obce; tvoří ji starosta, místostarosta či místostarostové a další členové rady volení z řad členů zastupitelstva obce; rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů v takových případech vykonává její pravomoc až na výjimky starosta; jako své iniciativní a poradní orgány může zřídit komise), – starosta (volený do funkce zastupitelstvem obce z řad jeho členů; zastupuje obec navenek a za výkon své funkce odpovídá zastupitelstvu obce; zastupitelstvo obce může zvolit i více místostarostů a svěřit jim zabezpečování konkrétních úkolů), – obecní úřad (který tvoří starosta, místostarosta či místostarostové, tajemník obecního úřadu, je-li tato funkce zřízena, a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu; rada obce může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení; obecní úřad v oblasti samostatné působnosti plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce, a pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti, v oblasti přenesené působnosti obce vykonává obecní úřad státní správu s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce) – a zvláštní orgány obce. Obce mohou jako svůj zvláštní orgán zřizovat též obecní policii, jejíž zřízení a činnost upravuje zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Zvláštním orgánem obce (nikoliv pouze orgánem rady obce) je též komise, jestliže jí byl starostou po projednání s ředitelem krajského úřadu svěřen výkon přenesené působnosti v určitých věcech, např. povodňová komise podle vodního zákona, bezpečnostní rada obce podle krizového zákona nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí, kterou zřizuje starosta obce s rozšířenou působností. V tomto specifickém případě může být předsedou komise jen osoba, která, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, prokázala zvláštní odbornou způsobilost v oblasti komisi svěřené přenesené působnosti. K pravomocem starosty obce (podrobněji viz § 103 zákona o obcích) je vhodné uvést, že s výjimkou situací, kdy starosta rozhoduje o záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce, platí, že starosta obce nemůže vytvářet sám vůli obce, ale pouze může tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Starosta zastupuje obec navenek, nicméně není tzv. statutárním

14

orgánem obce, neboť obce statutární orgán tak, jak je chápán v soukromoprávních předpisech, nemají. Mezi starostou a místostarostou není v samostatné působnosti žádný vztah nadřízenosti a podřízenosti; při výkonu přenesené působnosti však tento vztah lze zřejmě dovodit, např. z toho, že starosta stojí v čele obecního úřadu. Zmíněný finanční a kontrolní výbor jsou základními kontrolními orgány obce. Zákon o obcích upravuje jejich vznik a fungování v ustanoveních § 117 až 119. Jejich zřízení je povinné, v jejich čelech musí stát zastupitel a výbory musí být nejméně tříčlenné. Jejich členy nemohou být starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu ani osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na obecním úřadu. Členy výboru mohou být i lidé, kteří nejsou občany obce. Výbory mají za úkol provádět dohled nad určenými oblastmi, vykonat dohled, podávat zastupitelstvu zprávy a navrhovat opatření ke zlepšení situace. Pravomoci výborů jsou zákonem striktně omezeny, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Obecně platí, že působnost výborů může být zaměřena pouze na úkoly v samostatné působnosti obce (kontrolní výbor nemůže kontrolovat záležitosti v přenesené působnosti, např. jakým způsobem obecní úřad vede evidenci obyvatel nebo povoluje kácení dřevin rostoucích mimo les). Finanční výbor obce kontroluje dodržování povinností stanovených obci při hospodaření. Povinnosti při hospodaření s majetkem obce stanoví § 38 zákona o obcích. Finanční výbor je oprávněn kontrolovat, zda je majetek obce využíván účelně a hospodárně, v souladu s jejími zájmy a úkoly, zda obec neručí za jiné závazky, než stanoví zákon, zda jsou zveřejňovány majetkové záměry ve smyslu § 39 zákona o obcích. Finanční výbor je rovněž oprávněn kontrolovat dodržování rozpočtu obce a pravidla stanovená pro hospodaření v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Tato kontrolní činnost finančního výboru má charakter preventivní a průběžné kontroly a metodického dozoru. Finanční výbor v rámci preventivní a průběžné kontroly může předkládat zastupitelstvu návrhy na zlepšení hospodaření obce, organizačních složek a případně i příspěvkových organizací v rozsahu poskytnutého příspěvku. O čerpání finančních prostředků z rozpočtu obce ale nerozhoduje, neboť hospodaření podle rozpočtu přísluší radě obce. Finanční výbor může iniciativně navrhovat vhodné čerpání finančních prostředků. Finanční výbor se dále podílí na následné kontrole hospodaření za uplynulý rok. Hospodaření obcí je pak přezkoumáváno z hlediska formální a věcné správnosti krajskými úřady nebo auditorskými firmami. Auditor je povinen projednat s finančním výborem zprávu o přezkoumání hospodaření obce.

15

Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva obce a rady obce. Dále ze zákona kontroluje dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti. Kontrolní výbor dále plní kontrolní úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo obce. O provedené kontrole musí výbor pořídit zápis, který závazně obsahuje údaje o tom, co bylo kontrolováno, jaké nedostatky byly zjištěny a návrhy opatření směřující k odstranění nedostatků. Kontrolní výbor poté předloží zápis zastupitelstvu obce, k zápisu připojí vyjádření orgánu, popřípadě zaměstnanců, jejichž činnosti se kontrola týkala. Opatření k nápravě ukládá zastupitelstvo svým usnesením. Finanční a kontrolní výbory mohou vyřizovat oznámení občana pouze tehdy, pokud mu to zastupitelstvo města uloží. Zápis z kontroly je potom podkladem pro vyřízení podnětu občana zastupitelstvem, radou nebo úřadem. Výbory zastupitelstva jako orgány iniciativní a kontrolní nemají žádnou autonomní rozhodovací pravomoc v oblasti samostatné působnosti obce.

1.2 VÝCHODISKA ROZVOJE OBCE Rozvoj obce jako dlouhodobý proces vyváženého a udržitelného zlepšování situace sídla a jeho okolí je podmíněn koncepčním a promyšleným přístupem k socioekonomickým jevům zde probíhajícím. Základními prvky působícími na možnosti rozvoje obce, ve smyslu aktivní snahy o uvedené zlepšování, jsou její ekonomické dispozice (rozpočtové možnosti a majetková základna), lidské zdroje (představitelé a pracovníci obce, občané a podnikatelé schopni působit jako iniciátoři a realizátoři rozvojových aktivit) a „vize“ rozvoje, tj. vyjádření žádoucího stavu a cílů rozvoje jako součást rozvojové koncepce. To vše v kontextu a součinnosti s širším prostředím ovlivňujícím podmínky rozvoje jako je poloha a dostupnost obce v komunikačních systémech a přírodní prostředí i územně-technická vybavenost.

16

Rozvojové záměry (Projekty)

Vize rozvoje Rozvojová koncepce

Lidské zdroje Kapacity a schopnosti pracovníků obce Zapojení a možnosti místních aktérů

Ekonomické dispozice Rozpočtové možnosti Majetková základna Obr. 2: Schéma základní rozvojové rozvahy obce a formulace vize a rozvojových záměrů Pramen: vlastní zpracování

Ekonomické dispozice Úvodní úvaha nad každou rozvojovou činností obce si klade otázku ekonomické reálnosti, tj. zda si to obec může dovolit, jaké k tomu má hmotné prostředky, jaké budou provozní nároky apod. Musíme tedy analyzovat rozpočtové prostředky a majetek obce, a to nejen samostatně, ale i ve vzájemné vazbě. Rozpočtové hospodaření Hlavním úkolem obce ve finanční oblasti je zajistit dostatek finančních zdrojů na jí svěřené úkoly a na další rozvojové potřeby. V současném modelu financování obce ze základního souboru příjmů (daňové a nedaňové) financují běžný provoz a realizace větších rozvojových akcí je téměř vždy závislá na do-

17

tacích. Zatímco daňové příjmy jsou dané zvnějšku, nabízí příjmy nedaňové širokou škálu možných přístupů, zároveň se jejich maximalizace může ocitat na hraně plnění role obce. Jde především o oblast podnikání či poskytování služeb za úplatu. Uvážlivé hospodaření s obecním majetkem může být vedle plnění strategických cílů významným zdrojem příjmů. Kapitálové příjmy jsou pouze nahodilé a jsou úzce spojeny s prodejem obecního majetku. Nejvýznamnějším ovlivnitelným zdrojem je oblast dotačních příjmů. V praxi se ukazuje, že na dotační příjmy (s výjimkou dotací v rámci souhrnného dotačního vztahu) mají mnohem větší vliv než ekonomické faktory vlivy mimoekonomické (schopnosti managementu obce, informovanost, politické faktory apod.), i když schopnost spolufinancování jako základní podmínky přijetí dotace nelze opominout. 10 Analýza rozpočtového hospodaření je standardním procesem, kdy jsou sledovány a interpretovány z členění příjmů a výdajů vycházející finanční ukazatele. Z nejčastěji používaných ukazatelů lze jako významné pro rozvojové úvahy uvést a okomentovat: – Poměr běžných příjmů 11 a běžných výdajů: Vypovídá o poměru běžných příjmů a běžných výdajů. Říká, zda obci po financování základních činností ještě zbývají prostředky na investice, či ne. Je třeba, aby provozní výdaje byly kryty opakujícími se příjmy. – Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích: Dává jednoznačnou informaci o investiční aktivitě obce. Na rozvoj majetku obce, jako základu pro uspokojování potřeb občanů, je třeba vynakládat určitý podíl z celkových výdajů. Obecně se doporučuje dlouhodobý průměr podílu kapitálových výdajů na přibližně 20–30 %, záleží však na aktuální vybavenosti obce. Lze předpokládat, že větší celkový objem kapitálových výdajů vytváří příznivější podmínky pro další rozvoj obce. To platí jen do jisté míry. Nadměrné kapitálové výdaje mohou svým dopadem na dlouhodobé rozpočtové hospodaření obce naopak destabilizovat finanční rovnováhu obce. – Ukazatel dluhové služby: Vyjadřuje poměr splátek úvěrů (dluhové služby) ke skutečnému objemu běžných příjmů (dluhové základny) za daný kalendářní rok a vypovídá o schopnosti obce uhradit svůj dluh, nebo spíše o každoroční zátěži opakujících se příjmů. 10

V roce 2006 tvořily daňové příjmy 54 % příjmů obcí, nedaňové 10 %, kapitálové 6 % a dotace 30 % (Veřejná správa 1/2008, příloha, s. VII). 11 Běžné příjmy jsou zde chápány jako opakující se příjmy, zjednodušeně řečeno příjmy bez kapitálových příjmů a nenárokových dotací.

18

Majetková základna Majetek obce je základním předpokladem pro výkon samosprávy a významným znakem nezávislosti obce. Je nezbytný pro poskytování veřejných služeb, může sloužit ke zvyšování příjmů pronájmem nebo jednorázově prodejem, lze jej využívat k podpoře podnikání a k regulaci podnikatelské činnosti. Z hlediska rozvojových záměrů je majetek buď základním vstupem, kdy tvoří prostor pro realizaci určité činnosti, nebo vzniká nový majetek jako výstup investičního projektu. Hospodaření s majetkem musí být zejména provázané s koncepčními dokumenty, tj. přispívat k plnění celkových rozvojových cílů obce, a dlouhodobé, tj. sledovat a předjímat vývojové trendy a s předstihem se připravovat na řešení majetkových potřeb obce. Majetkové hospodaření je úzce spojeno s finančním, resp. rozpočtovým hospodařením. Poeticky řečeno, majetek je podnoží pro fungování obce, finanční prostředky (rozpočet) jsou vláhou pro fungování obce. Z toho vyplývá nutnost posuzovat jednotlivé majetkové změny s ohledem na širší ekonomický rámec obce a zejména zohlednit krátkodobé i dlouhodobé dopady rozvojových záměrů do rozpočtového hospodaření. 12 Tab. 2: Vazby finančního a majetkového hospodaření

Vliv finančního hospodaření na majetkové hospodaření

Vliv majetkového hospodaření na finanční hospodaření

Příčiny

Důsledky

Nízká zadluženost

→ možnost financování pořízení majetku

Investiční výdaje

→ zvětšení majetku

Dobré hospodaření s majetkem

→ výdajové úspory, → příjmy z vlastní činnosti

Pořízení majetku

→ zvýšení běžných výdajů (výdaje na údržbu a provoz)

Pramen: vlastní zpracování 12 S majetkovými poměry obcí úzce souvisí reálná možnost získání externích finančních zdrojů (dotací). Ty z obcí, jejichž finanční situace je lepší, si mohou dovolit realizovat (spolufinancovat) větší počet projektů, a tím více podpořit svůj rozvoj. Také si mohou dovolit vyšší podíl spolufinancování, takže by byly v případě zavedení výše vlastního podílu jako hodnoticího kritéria projektů automaticky zvýhodněny oproti obcím s menším rozpočtem a majetkem. (Pramen: Zobecnění názorů ze schůzky starostů dne 6. 12. 2007 s představiteli Regionální rady Jihovýchod ve Velkém Meziříčí)

19

Tabulka schematicky uvádí hlavní vazby mezi majetkovým a finančním hospodařením, kdy dochází k přelévání pozitivních efektů jednotlivých kroků či procesů daných forem hospodaření. Důležitou součástí vzájemné podpory finančního a majetkového hospodaření je sledování různých socioekonomických či jiných trendů a adaptace finančních a investičních strategií. 13 K tomu je třeba, aby obce disponovaly profesionálními dovednostmi umožňujícími komplexní přístup k vyhodnocení souvislostí a k návrhu nejvhodnějších strategií. Lidské zdroje a spolupráce K uskutečnění jakéhokoliv rozvojového záměru jsou třeba jeho realizátoři, tj. lidé, kteří ho vymyslí, shromáždí na něj prostředky, budou řídit jeho realizaci a nakonec ho vyhodnotí. Reálná možnost uskutečnění projektů spočívá jednak v kapacitách na jeho zvládnutí, jednak v ochotě cílových skupin a dalších aktérů na projektu participovat. Existují však značné rozdíly v nárocích investičních a neinvestičních projektů. V obecné rovině můžeme rozlišit několik typů subjektů podle vztahu k řešenému problému či k připravovanému projektu: – podílející se (Shareholders), tj. subjekty, které jsou hlouběji zapojeny do procesu řešení či přípravy, podílí se na něm (např. spolupracující obce a podnikatelé), – zainteresovaní (Stakeholders), tj. subjekty, na které bude jistá aktivita působit (např. občané a jejich sdružení, návštěvníci aj.), – dotčení (Placeholders) myšleno na územním principu, tj. subjekty, v jejichž zájmovém území se aktivita realizuje (např. krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti či národního parku, ministerstvo). Zařazení subjektů do jedné ze zmíněných skupin není absolutní, nýbrž závisí na tématu či situaci. Dochází také k prolínání jednotlivých pozic. Dále můžeme rozlišit aktéry z veřejného sektoru, komerčního (podnikatelského) sektoru a sektoru občanského. Spolupráce aktérů z různých sektorů je motivována 13 Praktickým příkladem přímé souvislosti mezi finančním, majetkovým a strategickým plánováním je situace dvou italských měst, která zažila v sedmdesátých letech trend stěhování lidí z centra měst na jejich okraje. To vedlo během deseti let k vyprázdnění školních budov v centru a k jejich nedostatku na předměstích. V Pratu uvedený trend sledovali, využili vysokých cen nemovitostí v centru, prodali školní budovy a začali stavět na předměstích. Florencie tento trend nevystihla a dostala se do velkých potíží.

20

zejména jejich rozdílnými předpoklady pro poskytování služeb a tedy vhodností pro výkon jednotlivých společenských úloh. Dochází tak k většímu využití silných stránek a eliminaci stránek slabých. Rozvoj souvisí s možnostmi a „silou“ jednotlivých aktérů. Významní aktéři mají obvykle dostatek kapacit lidských či finančních pro podporu vlastního rozvoje, ostatní subjekty, např. malé obce, neziskové organizace, drobní podnikatelé jsou v řadě oblastí silně limitováni. Pro tyto aktéry se spolupráce stává klíčovou příležitostí pro zlepšení vlastní situace.

Vize rozvoje Vize rozvoje vyjadřuje žádoucí stav rozvoje a je jistou esencí rozvojové koncepce. Koncepce (rozvojová strategie) konkretizuje vizi pomocí cílů a souboru opatření, jimiž aktéři budou moci usměrňovat vývoj obce k žádoucímu stavu. Na základě ekonomických dispozic a lidských zdrojů lze stanovit možnosti realizace rozvojových záměrů, na základě koncepce dochází v daných omezeních k výběru takových záměrů, které naplňují vizi a plní koncepci. Podrobnosti o významu a kontextu rozvojové strategie a formulace rozvojových cílů v procesech vyjednávání a o dalších souvislostech jsou uvedeny v další části textu.

1.3 ROZVOJOVÉ ROZHODOVÁNÍ OBCE Každé místo má své neopakovatelné kombinace určitých vlastností, které vytvářejí potenciály jeho přírodního, kulturního a ekonomického rozvoje. Využitelnost těchto potenciálů je závislá na smysluplné aktivitě obyvatel, poloze místa a na velikosti kapitálu, který je k dispozici. Kombinace těchto vstupů do jisté míry předurčuje i optimální strategii chování obcí i celého regionu ve využívání svého bohatství. Při určitém zjednodušení můžeme rozlišit tři základní oblasti rozvojových aktivit obce: – zajištění podmínek pro život obyvatel a podnikání (přímý vliv investiční aktivity převážně infrastruktura), – vytváření prostředí pro rozvoj občanských aktivit (nepřímý vliv), – vytváření prostředí pro rozvoj ekonomických aktivit (nepřímý vliv).

21

Rozvojové zdroje (poloha, atraktivity apod.)

Filozofie politické reprezentace

Úkoly v samostatné a přenesené působnosti (Obce I., II., III. stupně)

Rozvojové cíle (směřování rozvoje)

Vliv zájmových skupin

Populační velikost obce a rozloha území obce

Velikost spádové oblasti z hlediska zajišťování veřejných služeb

Dostupné rozvojové nástroje

Preference obyvatelstva

Obr. 3: Faktory působící na rozvojové rozhodování Pramen: vlastní zpracování

Důležitou součástí činnosti obce je zajišťování veřejných služeb, resp. veřejných statků. Pojmem statky označujeme „předměty, které slouží k uspokojování lidských potřeb“. 14 Ekonomická teorie rozlišuje statky soukromé a veřejné, veřejné statky můžeme dále rozčlenit na čisté a smíšené. Základními kritérii jsou dělitelnost spotřeby a vylučitelnost ze spotřeby. Veřejné (kolektivní) statky jsou statky, u nichž existuje nedělitelnost spotřeby (např. užitek z užívání mostu je stejný pro jednu či deset osob; omezením užívání mostu je jeho kapacita), nevylučitelnost ze spotřeby (např. v případě veřejného osvětlení nemůžeme někomu zabránit užívat tohoto zdroje světla, aniž bychom tak zabránili všem) a nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku (pokud půjde po mostě či pod veřejným osvětlením více osob, nevznikají tak obce žádné další náklady oproti nákladům na udržení funkčnosti tohoto statku s jediným uživatelem). Čisté veřejné statky zcela splňují tyto předpoklady, smíšené veřejné statky mohou být do jisté míry dělitelné či můžeme vyloučit ze spotřeby (což je obvykle spojeno s dodatečnými náklady). Příčiny existence veřejných statků jsou jak objektivní (např. selhání trhu), tak 14

Peková, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. Praha: ASPI, 2005, s. 32.

22

subjektivní (např. tradice). Je třeba odlišovat statky veřejné od statků veřejně poskytovaných, které jsou statky soukromými z různých důvodů (např. prevence, podpora pozitivních jevů) podporovanými subjekty veřejné správy. 15 Poskytování veřejných statků ze strany obce je úzce spojeno s obecním majetkem, V oblasti čistých veřejných statků jde zejména o zajištění veřejného osvětlení, funkčnost veřejných komunikací či ochrana životního prostředí. Typickými smíšenými veřejnými statky je oblast školství či sociálních služeb. Veřejné statky mohou být na obecní úrovni zabezpečovány pomocí rozpočtu obce a příspěvkových organizací obce, pomocí municipálních podniků či pomocí soukromých firem. Volba formy produkce veřejných statků závisí na charakteru statku. V případě nezbytných služeb s potřebou vysoké spolehlivosti je vhodnější municipální podnik. Obec rovněž může zvažovat celkové, či částečné financování veřejných statků. V době evropské integrace jsou veřejné služby vhodným nástrojem pro uplatňování politiky místního rozvoje, protože napomáhají utvářet a zvyšovat přitažlivost jednotlivých oblastí. Pro místní a regionální samosprávy je proto důležité mít fungující veřejné služby za dobré ceny. Aktuálními otázkami jsou zejména řízení veřejných služeb, posouzení jejich účinnosti a jejich slučitelnost s tržním prostředím. 16

V tab. 3 je uvedeno možné členění základních nástrojů obecní politiky. Jedním z klíčových nástrojů řízení je využívání strategických dokumentů a územněplánovací dokumentace, kdy dochází v procesu vyjednávání ke stanovení rozvojových priorit a účelnému využití finančních zdrojů. 17 15

Malý, I.: Veřejné statky a veřejně poskytované statky. In Sborník prací Ekonomickosprávní fakulty Masarykovy univerzity v Brně 1/97. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 40. 16 Informační servis 2/2006. Měsíčník Svazu měst a obcí České republiky. 17 Z názorů obcí na délku trvání výzvy k podání návrhu projektu lze usoudit na míru koncepčnosti řízení dané obce. Běžně vyhlašovaná délka výzvy dva měsíce je obcemi, které mají připraveny projekty, považována za dostatečnou. Pokud ovšem obci koncepce rozvoje (alespoň rámcová) chybí, je doba trvání výzvy příliš krátká na to, aby obec prozkoumala možné aktivity a připravila potřebné náležitosti. (Pramen: Zobecnění názorů ze schůzky starostů dne 6. 12. 2007 s představiteli Regionální rady Jihovýchod ve Velkém Meziříčí)

23

Tab. 3: Nástroje obecní politiky Druh nástroje Administrativní nástroje

Finanční nástroje

− − − − − − −

Infrastrukturní nástroje Informační nástroje

− − −

Forma strategie rozvoje obce územní plán obce obecně závazné vyhlášky stanoviska k umístění ekonomických činností lokalizační podpora a investiční motivace pro podnikatele příspěvky na místní rozvojové projekty pro podnikatele a obyvatele výstavba technické infrastruktury (místní komunikace, plynofikace, kanalizace, odpadové hospodářství) výstavba občanské infrastruktury (byty, sociální a kulturní zařízení, vzdělávání) poradenská a informační centra komunální marketing

Pramen: Rektořík, J., Šelešovský, J., a kol.: Územní samospráva v ČR, SR a Rakousku Příručka pro zastupitele měst a obcí. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 77, upraveno

Mezi další významné nástroje obecní politiky, které nejsou součástí výše uvedeného pramene (Rektořík, Šelešovský 1999), jistě také patří institucionální nástroje. Z tohoto pohledu jsou nejvíce aplikovány dva druhy těchto nástrojů – vytváření dalších obecních institucí bez přímé účasti obce a členství obce spolu s dalšími aktéry v nově vytvořených subjektech. V prvním případě institucionálních nástrojů může daná obec vytvářet a zakládat různé typy subjektů (např. příspěvkové organizace nebo i soukromé společnosti), které jí mohou pomoci řešit různé problémy. V těchto nově vytvářených subjektech má obec většinou 100% podíl nebo rozhodující většinu. Mezi nejčastěji řešená témata patří například odpadové hospodářství, školství, zdravotnictví, doprava či další rozvojové projekty různorodého charakteru. V případě již konkrétního členství obce spolu s dalšími aktéry rozvoje území (subjekty veřejné správy, podnikatelské či neziskové subjekty…) v nově vytvořeném subjektu existuje široká škála možností těchto uskupení. Mezi nejčastěji zakládané subjekty patří například dobrovolné svazky obcí, místní akční skupiny nebo členství obcí v různých asociacích (například Svaz měst a obcí ČR). Určitý potenciál pro budoucí rozvoj má v České republice relativně nový typ spolupráce partnerství veřejného a soukromého sektoru pro-

24

střednictvím PPP (Public-Private-Partnership). Další přehled všech typů členství obcí v různých subjektech je velmi názorně zpracován v publikaci „Spolupráce obcí jako faktor rozvoje“, která je dostupná na http://www.garep.cz.

Vedle standardních nástrojů řízení, kde jde v zásadě zejména o hospodárné dosažení cílů a které vycházejí spíše z kvantitativní stránky procesů, se v posledním desetiletí úspěšně rozvíjí skupina nástrojů tzv. řízení kvality výkonu veřejné správy, kdy jde zejména o optimalizaci nastavení „organizace“ (viz veřejná správa jako realizace politik a jako organizace zajišťující realizaci). Hlavní cíl optimálního nastavení řízení kvality veřejné správy je vždy zaměřen na zefektivnění poskytování služeb řadovému občanovi a na co největší zjednodušení procesů s tím spojených. Nabídka „nástrojů kvality“ je v současné době velmi široká (např. benchmarking, CAF, BSC, ISO, MA 21), jejich využití však vyžaduje personální (ale i finanční) kapacity, které malé obce nemají k dispozici (tyto nástroje jsou také obvykle primárně určeny pro větší správní úřady). Z praxe je patrné, že je aplikují zejména města se správními funkcemi (obce s rozšířenou působností), kraje či úřady státní správy. Jejich základní principy jsou však uplatnitelné i v malých obcích a jejich adaptace pro potřeby malých obcí je otázkou času. Specifikace nástrojů kvality ve veřejné správě Benchmarking – Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR chápe benchmarking jako „techniku trvalého zlepšování, při níž měříme data, ze kterých získáváme poměrové ukazatele výkonu a kvality, které nám umožňují porovnávat a analyzovat procesy či služby za účelem zjistit nejlepší postupy“. Podstatou metody benchmarkingu je měření a analýza procesů a výkonů organizace a hledání nejlepšího řešení prostřednictvím systematického porovnávání s výkonem ostatních. Tato metoda využívá srovnání ukazatele s referenční hodnotou ukazatele celého souboru subjektů sledovaného v dlouhém časovém období. Využití benchmarkingu tak v praxi znamená obvykle sledování dostatečně velkého souboru obcí po dobu několika let a určení průměrných a nejčetnějších hodnot a rozložení hodnot mezi extrémy. Na základě takového souboru již můžeme s jistou mírou objektivity vysledovat tendence a zákonitosti. Bez dlouhodobého benchmarkingu je třeba při interpretaci hodnot zvýšené opatrnosti. Je velmi důležité zajistit hodnověrnost dat (kontrola a úroveň zdrojové základny) a vypovídací schopnost (zda měří to, co má měřit).

25

CAF – Společný hodnotící rámec (Common Assessment Framework) – Model vznikl pod záštitou generálních ředitelů pro veřejnou správu Evropské unie (pilotní verze prezentována v květnu 2000). Model CAF je nástrojem řízení kvality, který umožňuje organizacím prostřednictvím sebehodnocení identifikovat své silné a slabé stránky a oblasti pro jejich zlepšení. Organizace používající CAF bývají označovány jako organizace s dobrou praxí a mohou se tak ucházet o ocenění na národní i mezinárodní úrovni. Model CAF je založen na systému devíti hlavních kritérií činnosti. Kritéria se dělí do dvou skupin. První skupinu tvoří kritéria daná pro předpoklady a podmínky činnosti: (1) vedení a řízení, (2) strategie a plánování, (3) management lidských zdrojů, (4) partnerství a zdroje, (5) management procesů a změn. Druhá skupina kritérií je zaměřena na dosažené výsledky, kdy se hodnotí: (6) klienti/občané, (7) zaměstnanci, (8) společnost, (9) klíčové výsledky činností a výkonnost. Jednotlivá kritéria představují ucelenou oblast činnosti, která se podrobněji posuzuje skupinou dílčích subkritérií (celkově jich je necelých 200). K hodnocení se využívá bodová škála 05. BSC Balance Scorecard – Metoda umožňuje konkretizaci, znázornění a sledování strategií. Původní koncept byl vyvinut na počátku devadesátých let 20. století na Harvard Business School a byl určen nejen pro potřeby podniků, ale i měst, obcí, regionů či neziskového sektoru. Při správném výběru cílů a měřítek objasní BSC strategické směřování a současně umožní jeho měření. Strategické cíle jsou odvozovány z vize a strategie, k cílům se následně přiřazují finanční a nefinanční měřítka. Pro jednotlivé činnosti se vytváří určitý počet měřítek a stanovují se hodnoty, kterých chce úřad dosáhnout. Je snahou měřit i tzv. měkké faktory (např. spokojenost obyvatel, kvalita poskytovaných služeb atd.). Vzniklá tabulka měřítek je právě BSC. 18 ISO Systém managementu jakosti – Cílem norem ISO je podpora kvality. Jádro souboru norem tvoří čtyři mezinárodní standardy uplatnitelné jak v soukromé sféře, tak ve veřejné správě. Tyto normy jsou označované souhrnným názvem Systém managementu jakosti ISO 9000 a řeší management na základě procesního přístupu.

18

Charakteristiky metod CAF a BSC zpracovány s využitím Olšová, P.: Management územní správy. In Obec a finance 1/2005. Dostupné z http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6169357.

26

MA 21 – Místní agenda 21 – Program MA 21 zastřešuje oblast zvyšování kvality veřejné správy a je praktickým způsobem uplatňování principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni. Nezbytnými součástmi fungující MA21 jsou kvalitní strategické plánování a řízení včetně systému financování, průběžná a aktivní komunikace s veřejností budování partnerství, systémové a měřitelné směrování k udržitelnému rozvoji. Kritéria MA 21 a další informace jsou dostupné na http://ma21.cenia.cz/.

Rozvojová strategie obce (někdy také nazývaná Program rozvoje obce) je jedním z hlavních nástrojů rozvoje obce, neboť formuluje, provazuje a nastavuje způsoby uplatnění nástrojů ostatních. Na základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů, zájmových organizací a dalších subjektů v obci se prostřednictvím této strategie formuluje vize a rozvojové cíle obce spolu s aktivitami vedoucími k jejich naplnění. Existence komplexně zpracované strategie rozvoje obce je doménou větších obcí, obce menší obvykle integrují své rozvojové představy ve strategiích rozvoje svazků obcí, jejichž jsou členy. V minulosti zpracovávaly obce své rozvojové strategie jako vstupní krok zapojení do programu obnovy venkova. Vlastní rozvojová strategie je natolik zásadní rozvojový nástroj, že by si ji postupně měly vytvořit všechny obce, samozřejmě v podobě, struktuře a rozsahu dle svých potřeb. Ačkoliv územní samospráva vytváří a užívá rozvojové strategie velmi dlouho, jejich reálná aplikace má stále jisté rezervy. Je třeba zdůraznit, že prvním krokem procesu tvorby obecní strategie by mělo být vytvoření „místního partnerství“, tj. skupiny místních (i jiných) subjektů z různých sektorů a z různých oblastí, kteří se budou podílet na formulaci strategie a budou realizovat rozvojové aktivity. Za hlavní přínosy strategie pro danou obec lze označit: – sladění představ o rozvoji obce, – identifikaci problémů a možných řešení, – formulaci rozvojových záměrů a projektů, – rozvržení (harmonogram) realizace aktivit a identifikaci subjektů na nich se podílejících, – alokaci vlastních finančních prostředků a určení potřeby prostředků vnějších, – východisko pro územní průmět rozvojových aktivit v územním plánu. Pro samotný proces tvorby dané strategie rozvoje území (obec, mikroregion, kraj) jsou v České republice obvykle používány dvě základní metody strategického plánování, tzv. expertní a komunitní metoda.

27

Expertní metoda využívá k navržení rozvojové strategie především znalostí externích odborníků (nejčastěji najatá poradenská firma). Tuto metodu vzhledem ke své velikosti či náročnému vyjednávání s mnoha subjekty využívají zejména jednotlivé kraje, velká města nebo mikroregiony (např. Jihomoravský kraj, město Brno nebo Svazek obcí Boskovice apod.). Při zvolení komunitní metody se naopak do procesu tvorby rozvojové strategie v rozhodující míře zapojují mnohem více místní aktéři (zastupitelé, referenti, manažer…). Pro efektivní uplatnění této metody je vhodné zapojovat relevantní aktéry rozvoje, ale jen do určité míry. Vzhledem k povaze této metody je tudíž vhodnější její aplikace spíše na menších územích, jako jsou malé obce a města či malé mikroregiony. Obě tyto metody mají své výhody i nevýhody, které jsou se základním popisem každé metody naznačeny v tab. 4. Tab. 4: Srovnání expertní a komunitní metody zpracování koncepcí EXPERTNÍ METODA

KOMUNITNÍ METODA Základní znaky

Strategický plán zpracovává skupina najatých expertů, účast představitelů obce či regionu na vzniku koncepčních dokumentu je omezená.

Strategický plán je výsledkem diskuze představitelů obce či regionu, která je vnějším expertem pouze moderována. Skutečnost interpretují místní aktéři, konzultantem je interpretace pouze usměrňována. Neřeší komplexní rozvoj dotčeného území, ale orientuje se pouze na dílčí vybrané problémy. Snaha o takové zachycení skutečnosti, které je pro místní aktéry nejpřijatelnější, nikoli nejobjektivnější.

Skutečnost místním představitelům interpretuje expertní tým. Zaměření strategického plánování na komplexní rozvoj. Snaha o maximálně objektivní postižení skutečnosti.

Adresát Vhodná pro velké regiony (kraje, NUTS II), kde je velké množství subjektů, nebo naopak venkovské mikroregiony, kde je málo subjektů, které by se mohly do procesu strategického plánování zapojit.

Vhodná pro větší mikroregiony s vybudovanou místní a regionální strukturou, případně města a jejich zázemí či obce.

Situační analýza Přílišná podrobnost situační analýzy.

Analýza pouze klíčových problémů. Důraz na bezprostřední zkušenosti představitelů regionu.

Důraz na „objektivní“ statistické údaje.

28

EXPERTNÍ METODA

KOMUNITNÍ METODA 19

SWOT analýza

Na základě diskuze se vytipují klíčové problémy. Na základě statistických dat a hodnocení Místní aktéři (10 až 20 osobností expertů je zpracována SWOT analýza z řešeného regionu) se k jednotlivým (celková, popř. několik dílčích) včetně problémům vyjádří, a to tak, že ke identifikace hlavních vizí budoucího každému problému vytvoří dílčí SWOT rozvoje. analýzu. Její diskuzí se identifikují hlavní vize strategického plánu. Strategická část Vize Dlouhodobé cíle Dílčí cíle Opatření a nástroje (kroky k dosažení dílčích cílů) Aktéři, kteří jsou za realizaci jednotlivých dílčích opatření odpovědní.

Hlavní cíle (záměry) Programy (projekty, cíle) Nástroje (strategie) Opatření (detailní soubor rozhodnutí, definování) Aktéři, kteří jsou za realizaci zodpovědní, časový a finanční rámec pro realizaci.

Stanovení základního finančního a časového rámce pro jednotlivé kroky.

Pramen: Lacina, K.: Veřejná správa a regionální rozvoj. 1. vydání. Kunovice: Evropský polytechnický institut, 2005. 50 s. ISBN 80-7314-070-5. s. 35–36

Obě metody se vzájemně doplňují a v praxi jsou obvykle kombinovány. Nejvhodnějším řešením je zdůraznění té či oné metody v různých částech procesu zpracování dokumentu a využití v těch fázích procesu, v nichž převažují jejich výhody. Expertní metoda je například spolehlivější zejména v analytických částech, tzn., že přesněji vystihne skutečné problémy a jejich podstatu. Může pomoci odhalit skryté problémy a méně znatelné vývojové trendy. Expertní zpracování analytické části předpokládá poskytnutí potřebných informací od jednotlivých aktérů. Uplatnění komunitní metody by pak mělo být dominantní v té fázi, kdy se zvyšující se podrobností strategické části v jednotlivých krocích roste i význam místních zvláštností a individuálních znaků a kdy se použití expertní metody 19

SWOT analýza je komplexní metoda kvalitativního hodnocení rozvojových předpokladů určitého subjektu, kdy rozčleníme faktory rozvoje do čtyř skupin na silné (Strengths) a slabé stránky (Weaknesses), tj. vnitřní faktory, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats), tj. vnější faktory, a to vždy z hlediska subjektu hodnocení.

29

jeví jako poněkud problematické. Volba opatření a aktivit k řešení rozvojových problémů musí být prodiskutována a akceptována subjekty, které se budou na realizaci podílet. Na vhodnost a reálnost uplatnění uvedených metod má klíčový vliv charakter adresáta zpracovávané koncepce.

K uplatnění všech výše popsaných postupů a použití zmíněných nástrojů a realizaci aktivit je třeba znát co nejvíce informací a údajů k dané problematice. Škála informací je velmi bohatá od základních statistických údajů přes různé terénní výzkumy až po specifickou znalost místních reálií, kterou disponují často pouze místní obyvatelé. Informace a jejich znalost by měly tvořit základ veškeré činnosti, která na daném území probíhá. Získání těchto informací ale může být někdy velký problém, a to z mnoha důvodů. Jednou z nejzávažnějších příčin nedostatku informací je velká roztříštěnost jejich zdrojů. Právě tuto problematiku se pokouší řešit následující kapitola této publikace. Vedle prostého odkrytí zdrojů nejdůležitějších dat jsou v ní také naznačeny způsoby jejich praktického použití při rozvoji daného území. Zde je důležité vnímat rozdíl mezi obsahem pojmů informace a znalost. Informace značí poznatek o realitě, sdělení, fakta, zatímco znalost představuje informace a data začleněné do souvislostí. Znalosti umožňují porozumět skutečnosti.

30

2. INFORMAČNÍ ZDROJE O OBCI A JEJICH PRAKTICKÉ VYUŽITÍ 2.1 ZÁKLADNÍ POJMY Základem pro popis a následné hodnocení jevu jsou údaje, z nichž pro ty měřitelné jsou základem data, která tento jev charakterizují. V případě regionálního rozvoje se jedná o statistická data kvantitativní a kvalitativní povahy, popisující socioekonomickou a environmentální situaci daného regionu. Využití těchto primárních dat spočívá v jejich přetvoření na informace, neboli souhrnné vyjádření toho, co dané hodnoty dat znamenají. Z aplikace informací pak vycházejí znalosti, které by měly být posuzovány v kontextuálním (hodnotovém) rámci (prostředí), díky čemuž lze poznat a vyjádřit situaci v daném regionu a případně účinně reagovat na zjištěné příznivé či nepříznivé skutečnosti. Před samotným začátkem prací s informacemi by měl být daný člověk obeznámen se základní terminologií, která se v dané oblasti či dokumentu používá. Vzhledem k oblasti regionálního rozvoje, problematice obcí a zejména širokých dotačních možností a s tím spojených dokumentů bude v tomto materiálu pracováno zejména s pojmem „indikátor“. Pro účely této publikace je používán termín „indikátor“, a to jak s ohledem na frekvenci užití tohoto pojmu v materiálech Evropské unie, tak zejména proto, že v programovacích dokumentech a rovněž při monitorování a evaluaci musí být ke každé charakteristice sociálního nebo ekonomického jevu přiřazeny kromě přesného názvu a definice také: – způsob měření, respektive měrná jednotka, – zdroje informací a periodicita zjišťování, – tam, kde to je relevantní, také: výchozí hodnota, kvantifikovaný cíl, nastavení indikátoru (např. strukturalizace indikátoru podle pohlaví nebo jiných třídicích hledisek, měření změn v čase, postupné naplňování kvantifikovaného cíle, způsoby porovnávání). Z hlediska obsahu i z hlediska funkce v programovacím, monitorovacím a evaluačním procesu má tedy výraz „indikátor“ širší význam než výraz „ukazatel“. Proto je zde výraz „ukazatel“ 20 nahrazen výrazem „indikátor“. Obdobný přístup je zvolen jednotně ve všech programovacích dokumentech. 20

Pojmy „ukazatel“ a „indikátor“ jsou v českém jazyce významově identické. Ve své podstatě označují charakteristiku určitého sociálního nebo ekonomického jevu. Název dané charakteristiky je zpravidla doplněn i o podrobnější metodickou specifikaci (definici).

31

Pojem „indikátor“ může také ve zcela obecném významu znamenat vhodně zvolenou entitu (veličina, hodnota), měřenou nebo získanou výpočtem, která má zřejmý vztah ke zkoumané oblasti. Indikátory pomáhají hlavně monitorovat například vliv lidských aktivit v různých oblastech (životní prostředí, ekonomie, cestovní ruch, zemědělství…).

Praktická využitelnost indikátorů Indikátory umožňují vidět problematické oblasti a ukázat cestu k jejich nápravě. Uplatnění jednotné sady zvolených indikátorů umožní mimo jiné posoudit, jak si daná obec vede ve srovnání s jinými, a usnadňuje poznání jejích silných a slabých stránek. Indikátory, které si společnost vybere, aby mohla vydávat zprávy o sobě pro sebe, mají překvapivou moc. Odráží společně sdílené hodnoty a formují společná rozhodnutí. Důležitou skupinou indikátorů jsou tzv. programové indikátory uplatňované ve strategických (plánovacích) procesech. Ty slouží jako kontrolní nástroj pro vyhodnocování účinnosti a úspěšnosti naplánovaných opatření (například v rámci strategických plánů rozvoje města nebo kraje). Jsou vypracovávány v průběhu plánovacích procesů vždy specificky pro daný účel. Indikátory se v posledních letech také začaly používat v jedné velmi významné oblasti, a to při psaní žádostí o dotaci na projekty financované z Evropské unie. V současném rozpočtovém období EU 2007–2013, v jehož rámci čerpáme významné finanční prostředky ze strukturálních fondů EU, jsou nastavena pravidla pro psaní žádostí o dotaci tak, že se musí v každém projektu určit indikátory, které budou tímto projektem naplněny. V současném programovacím období EU musí již být indikátory vždy součástí návrhu projektu a v případě jeho realizace a podpoření z evropských peněz musí dojít k jejich naplnění. Plnění indikátorů se sleduje v monitorovacích zprávách, které realizátor v průběhu projektu zpracovává, a pokud by kontrola EU zjistila jejich neplnění, může v nejhorším případě dojít až k odebrání dotace. Proto je velmi důležité, aby si případný žadatel o dotaci velmi důkladně rozmyslel návrh budoucích indikátorů, aby náhodou v budoucnosti v případě jejich nenaplnění nedošlo ke komplikacím. V materiálech EU se používá pro označování určitého sociálního nebo ekonomického jevu termín „Indikátor“ (v angličtině „Indicator“, ve francouzštině „Indicateur“).

32

2.2 ČLENĚNÍ INFORMACÍ DLE PROSTOROVÉ ÚROVNĚ Statistické zjišťování informací většinou probíhá dvěma způsoby. První způsob se týká zjišťování kvalitativních dat, která mají nejčastěji podobu zjišťování názorů respondentů na určitá témata a mohou probíhat v jakémkoliv rozsahu, přičemž se zvětšujícím se vzorkem dotázaných se úměrně zvyšuje náročnost organizace daného šetření. Druhý způsob sběru dat se týká statistického zjišťování informací kvantitativní povahy. Zjišťování kvantitativních dat různorodého charakteru probíhá téměř v každé zemi světa a takřka neustále. Potřeba jejich znalosti je pro úspěšné fungování současné společnosti již naprosto nezbytná. V České republice je základní územní jednotkou pro tato statistická šetření obec, dále následují POÚ (pověřené obecní úřady), ORP (obce s rozšířenou působností), okresy, kraje, regiony NUTS 2 a celý stát. Periodicita šetření probíhá nejčastěji od měsíčních ukazatelů (nejčastěji celorepubliková data makroekonomické povahy) přes čtvrtletní, roční (všechny prostorové úrovně) až třeba k ukazatelům za celou dekádu (např. Sčítání lidu, domů a bytů). Vzhledem k významnosti prostorové klasifikace dle jednotek NUTS pro Českou republiku je jí věnována následující podrobnější podkapitola. NUTS V Evropské unii byl systém NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) zaveden Statistickým úřadem Evropské unie (Eurostatem) ve spolupráci s ostatními orgány EU k zabezpečení jednotné unifikované struktury územních jednotek. Od roku 1988 je NUTS používán v legislativě Evropské unie 21 zejména pro úkoly spojené s čerpáním ze strukturálních fondů. Jednotlivé úrovně NUTS jsou vymezeny tak, aby každá úroveň NUTS odpovídala územním jednotkám majícím podobnou velikost. Tato velikost u úrovní NUTS 1, NUTS 2 a NUTS 3 se měří počtem obyvatel a rozlohou. Pro účely regionální politiky je největší důraz kladen na úroveň NUTS 2 a NUTS 3. 21

Nařízení Rady (ES) č. 2052/88 o úloze strukturálních fondů.

33

Obr. 4: Kraje (NUTS 3) a okresy (NUTS 4) České republiky Pramen: Český statistický úřad

Do úrovně NUTS 5 byly klasifikovány obce bez ohledu na velikost, úroveň NUTS 4 tvořily územní celky vytvořené shluky obcí s územím menším než je NUTS 3. Jednotky NUTS 4 a NUTS 5 existovaly pouze do roku 2003, kdy je nahradila jiná klasifikace LAU (blíže o ní viz dále). Česká republika tvoří v systému NUTS samostatnou jednotku NUTS 0 (1). Nové vytvoření 14 krajů 22 v ČR je zařazeno do kategorie NUTS 3 a jejich jednotlivé shluky tvoří osm regionů NUTS 2. Vytvoření těchto regionů, které jsou nyní velmi důležité při čerpání ze současných strukturálních fondů, bylo České republice doporučeno Statistickým úřadem EU. Na základě velikosti NUTS je stanovena obligatornost rozsahu a kvality dat a informací poskytovaných jednotlivými zeměmi orgánům Evropské unie. Pro regiony úrovně NUTS 2 jsou požadavky nejtvrdší. Jedná se zejména o pravidelné poskytování dat o regionalizovaném HDP, o zavedení tzv. regionálních účtů za vybrané sektory a o zabezpečení informací o míře nezaměstnanosti pomocí výběrového šetření pracovních sil. 22

Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajském zřízení).

34

U regionů úrovně NUTS 3 se požaduje regionalizovaný HDP. Vedení regionálních účtů a poskytování informací o míře nezaměstnanosti v předepsané kvalitě se nepředpokládají, neboť by to vzhledem k menší velikosti regionů NUTS 3 bylo velmi nákladné. LAU LAU je zkratka anglického Local administrative unit, tedy místní správní jednotka. Označuje úroveň územní státní správy, která je níže než provincie nebo kraje a podobné velké správní jednotky. V Evropské unii (a Švýcarsku) se tak označují jednotky doplňující na nižší úrovni statistickou soustavu NUTS. Mají přitom dva stupně: LAU 1: dříve označováno jako NUTS 4, jedná se o územní jednotky zahrnující řádově desítky či stovky obcí; jsou užívány v Česku, Estonsku, Finsku, Irsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Maltě, Německu, Polsku, Portugalsku, Řecku, Slovensku, Slovinsku a Spojeném království Velké Británie. V roce 2005 jich v celé EU bylo 3 334. LAU 2: dříve označováno jako NUTS 5, jedná se o obce a v Německu též o obcím nepodléhající území. V roce 2005 jich v celé EU bylo 112 119.

2.3 ZJIŠŤOVÁNÍ INFORMACÍ Základním zdrojem informací jak pro výběr a metodické vymezení indikátorů, tak pro jejich kvantifikaci jsou různá statistická zjišťování Českého statistického úřadu (ČSÚ) České republiky jako nejvýznamnějšího statistického subjektu u nás. Je tomu tak proto, že datové báze ČSÚ jsou rozsáhlejší a soubornější než datové báze jiných institucí. Další předností je to, že zobrazují sociální a ekonomický vývoj ČR v poměrně širokém komplexu, a to jak na základě vlastních statistických zjišťování, tak na základě průběžného využívání informací datových bází dalších institucí. Kromě toho jsou datové báze ČSÚ ve vysokém stupni konzistentní s metodologií EU, což umožňuje provádění mezinárodních komparací. Mezi další subjekty, vedle ČSÚ, které disponují s významnými statistickými zdroji, patří: – jednotlivá ministerstva (MMR, MPSV, MPO, MŽP…),

35

– různé výzkumné ústavy (Ústav zdravotnických informací a statistiky, Ústav pro informace ve vzdělávání, Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Ústav územního rozvoje…), – vysoké školy a jejich vlastní databáze (Masarykova univerzita Centrum pro regionální rozvoj…), – soukromé firmy (INCOMA Research, GfK Praha, GaREP Brno a další). Pro výběr indikátorů na makroekonomické úrovni je možno využít souborných informací ČSÚ, které jsou k dispozici na jeho elektronické adrese (http://www.czso.cz). Podrobnější soubor informací obsahuje i Statistická ročenka ČR, kterou vydává taktéž ČSÚ a kterou je možno využívat jak v knižní formě, tak v elektronické formě. Na Statistickou ročenku ČR navazuje řada podrobnějších statistických výstupů souborného, průřezového nebo odvětvového charakteru. Rozsah těchto informací a přístup k nim je uveden rovněž na výše uvedené adrese ČSÚ. Dalšími vhodným datovým zdrojem například pro výběr indikátorů i pro jejich kvantifikaci jsou regionálně orientované databáze Českého statistického úřadu. Jsou to zejména datové báze dvou typů: – KROK statistika krajů, okresů (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/krajske_rocenky), – MOS/MIS Městská a obecní statistika (http://vdb.czso.cz/xml/mos.html). Databáze KROK obsahuje údaje za okresy, za kraje v územním členění do r. 1999, za nové kraje (NUTS 3), oblasti (NUTS 2) a republiku (NUTS 0) a také za správní obvody (ORP) platné od roku 2003. Data v této databázi mají roční periodicitu. V současné době je zpracováváno do databáze cca 1 050 indikátorů a celkový počet územních celků je 414. Databáze MOS/MIS obsahuje údaje o městech, obcích a jejich částech. Údaje v databázi MOS/MIS (městská a obecní statistika/městský informační systém statutárních měst) mají roční periodicitu. V současné době je zpracováváno do databáze cca 600 indikátorů. ČSÚ umožňuje také na svých stránkách v rámci Veřejné databáze ČSÚ interaktivní grafické a mapové výstupy zvolených ukazatelů v třídění dle krajů a v řadě případů i okresů. Za jednotlivé obce lze zobrazit časové řady v grafech. Vedle obrazových výstupů lze nahlédnout i do podkladových dat pro jednotlivá zobrazení. Uvedená databáze je dostupná na http://vdb.czso.cz/vdb/.

36

Náhled do zobrazení z databáze ukazuje obr. 5.

Obr. 5: Ukázka mapového zobrazení z Veřejné databáze ČSŮ Pramen: http://vdb.czso.cz/vdb/

Nejen výše uvedené zdroje, ale také většina informačních zdrojů v publikaci dále uváděných se většinou vyskytuje v elektronické podobě na veřejně přístupné internetové stránce. Vedle toho některé instituce vydávají i tištěné publikace s různými statistickými daty. ČSÚ má vlastní ediční plán na každý rok zvlášť, v jehož rámci uvádí, který typ publikací bude vydán; dle něho je možné si některé z nich za úplatu objednat. Kromě klasických publikací také vycházejí různá periodika v podobě odborných časopisů a novin. Tyto tiskoviny mohou být různého zaměření. Statistikami, analýzami nebo trendy se zabývají například periodika Statistika nebo Demografie. Oblast veřejné správy je zase hlavním tématem časopisů Veřejná správa nebo Moderní obec. Spektrum tiskovin, které by mohly být důležité pro představitele obcí, krajů, ministerstev, doplňují další, již spíše dílčí příslušné tituly (např. Právní poradce, Práce a sociální politika, Moderní řízení nebo Obec a finance). Starší výtisky některých tištěných periodik jsou také veřejně přístupné na internetu.

37

Stručná historie statistiky a Českého statistického úřadu Dějiny statistiky v českých zemích jsou velmi dlouhé, což dokládá nejstarší dochovaný soupis majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Další historie až do 20. století byla velmi zajímavá, ale pro předmět publikace není příliš podstatná. Tři měsíce po vzniku samostatného Československa přesně 28. ledna 1919 přijalo Revoluční národní shromáždění zákon č. 49, o organizaci statistické služby. Principy tohoto zákona již tehdy odpovídaly principům, na kterých je organizována současná státní statistická služba ČR. V roce 1919 byl založen Státní úřad statistický jako nový orgán pověřený celostátními statistickými šetřeními, mezi něž patřilo i sčítání lidu jako jedno z nejdůležitějších. V období 2. světové války se činnost statistiky v Čechách a na Moravě omezila a odpovídala válečným podmínkám i postavení našeho území. Bezprostředně po skončení 2. světové války byl zřízen Státní úřad statistický s celostátní působností, s cílem obnovit vysokou předválečnou úroveň československé statistiky. Druhá světová válka znamenala velký zásah do národnostní struktury českých zemí, zejména v důsledku odsunu německého obyvatelstva. Po roce 1948 se československá statistika (zejména v ekonomické oblasti) zaměřovala zejména na úkoly národohospodářské evidence a kontrolu plnění plánu. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se obnovily předpoklady pro budování objektivní, nestranné a nestranické státní statistické služby. K 1. 1. 1993 se vznikem samostatné České republiky převzal ČSÚ všechny kompetence národního statistického úřadu. Jeho úkoly a postavení, stejně jako zásady a úkoly fungování státní statistické služby v ČR, upravil zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, který byl novelizován k 1. 1. 2001, ve znění pozdějších předpisů. Od roku 2004 sídlí hlavní ústředí Českého statistického úřadu v moderní budově v Praze 10. Vedle toho existují regionální pobočky ČSÚ, které sídlí v každém krajském městě ČR. Díky tomu mají větší možnost se zaměřovat na statistická šetření daného kraje a eventuální spolupráci s místními aktéry a řešení jejich potřeb v oblasti statistických šetření různorodého charakteru.

38

Vybrané významné typy statistických šetření Statistická šetření mohou nabývat různých podob a v současnosti jich existuje velmi široká škála. Z hlediska periodicity existují šetření pravidelná nebo ad hoc (účelová), z hlediska územního je spektrum též široké (viz kapitoly výše). Způsoby šetření jsou úplné (všichni existující respondenti dané skupiny), nebo neúplné (vybraný vzorek); druhý případ vzhledem k menším nárokům na organizaci bývá častější. S tím také souvisí i určitá opatrnost při interpretaci výsledků. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti šetření tudíž není možné uvádět všechny jejich typy, které v současnosti existují. Proto jsou v další části kapitoly uvedeny pouze ty nejvýznamnější nebo ty, které jsou nějak specifické či jinak významné.

Sčítání lidu, domů a bytů (http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/home) Sčítání je zvláštní statistické zjišťování, při němž jsou k jednomu okamžiku zjištěny údaje o obyvatelstvu, jeho demografických, sociálních a ekonomických charakteristikách, domácnostech, úrovni bydlení, struktuře domovního a bytového fondu na území státu. Jedná se o vyčerpávající, tedy úplné šetření. Sčítání patří k nejstarším statistickým akcím vůbec. Na našem území se soupisy obyvatel nebo některých vybraných skupin obyvatelstva uskutečnily již ve středověku. V historii byly prováděny především k vojenským a daňovým účelům. Rokem 1869 začíná období tzv. „moderních sčítání“, vyznačujících se dodržováním hlavních zásad vytyčených mezinárodními statistickými kongresy a na podkladě konkrétní zákonné normy. Na sčítání v Rakousku-Uhersku pak navazují sčítání v době první republiky a postupně i další sčítání prováděná až do dnešní doby v intervalech cca 10 let. Zatím poslední sčítání lidu, domů a bytů se konalo k 1. 3. 2001. Příští sčítání je prozatím navrhováno (formou návrhu zákona) uskutečnit v roce 2011. Toto navrhované sčítání bude součástí celosvětového programu populačních a bytových censů, které bude koordinováno OSN. Jeho garantem bude jako obvykle Český statistický úřad.

39

Statistické ročenky České republiky (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/krajske_rocenky) Statistická ročenka České republiky patří mezi nejvýznamnější zdroje dat za celou Českou republiku, které lze každý rok zjistit. V jejím případě nejde o klasické šetření, nýbrž o výstup z celé řady sektorových statistik a šetření. Její významnost je podtržena nepřerušenou časovou řadou, kdy tyto publikace vycházejí v periodicitě jednoho roku (první ročenka ČR vyšla v roce 1993 a byla za předcházející rok 1992). Její význam spočívá i v jejím širokém tematickém rozsahu, neboť se v ní objevují základní souborné údaje téměř ze všech hlavních oborů, které jsou například vymezeny pomocí klasifikace CZNACE (do konce roku 2007 to byla klasifikace OKEČ Odvětvová klasifikace ekonomických činností), a mnohé další. Praktická využitelnost statistických ročenek je zvýrazněna existencí jejich územně nižších variant pro každý kraj zvlášť a možností jejich vzájemného porovnání; u vybraných indikátorů jsou údaje i za jednotlivé okresy daného kraje. Bohužel se v těchto ročenkách téměř neobjevují údaje za základní územní jednotky – obce.

Agrocenzus (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/strukturalni_setreni_v_zemedelstvi_ zem_2007) Dalším významným typem sčítání, které opět zajišťuje ČSÚ, je Agrocenzus. Kromě pravidelného výkaznictví z oblasti zemědělství organizuje ČSÚ také mimořádná šetření. V letech 1995 a 2000 proběhla celoplošná zemědělská sčítání. Jedná se o zemědělský cenzus na území ČR, jehož účelem je získání základních údajů o činnosti a struktuře subjektů v zemědělství, lesnictví a rybářství. Občas toto sčítání je spojeno společně se zemědělským sčítáním organizovaným organizací FAO v rámci světového sčítání (např. v roce 2000). Od roku 2003 ale nastaly v Agrocenzu určité změny. Tou nejvýznamnější je jistě jeho rozsah a periodicita. Počínaje rokem 2003 začal Český statistický úřad formou Strukturálního šetření v zemědělství (zemědělský census) aktualizovat údaje jednou za dva roky (2003, 2005, 2007) a za zemědělce, vyhledané při plošném zemědělském sčítání Agrocenzus 2000, které mělo charakter úplného sčítání (všechny dotčené subjekty). Tato šetření ale již probíhají pouze v 70 % subjektů, tzn. ve 4 358 obcích republiky, a pouze u těch, kteří splní určitá kritéria stanovená vždy ke každému Agrocenzu konkrétní vyhláškou.

40

Sčítání dopravy (http://www.rsd.cz/Silnicni-a-dalnicnisit/Intenzita-dopravy) Jelikož je doprava významným a dynamickým odvětvím, které se stále velmi rychle mění, je potřeba i zde sledovat jednotlivé indikátory. Pravidelné statistiky dopravy, jejich jednotlivých komponent (silniční, drážní, letecká a vodní) a infrastruktury vycházejí v každoročních Statistických ročenkách ČR vydávaných Ministerstvem dopravy ČR. Velmi významným šetřením, které v dopravě také probíhá, a to jednou za pět let (1995, 2000, 2005), je sčítání a šetření intenzity dopravy. Toto sčítání zajišťuje Ředitelství silnic a dálnic ČR, což je státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem dopravy ČR. Toto šetření je prováděno na všech typech komunikací (vyjma místních komunikací). Díky tomu může sloužit jako významný podklad pro budoucí plánování rozvoje daného území.

Obr. 6: Ukázka z Celostátního sčítání dopravy na silniční a dálniční síti ČR v roce 2005 centrum Hradce Králové Pramen: http://www.scitani2005.rsd.cz/html/1_kr.htm

41

Mapové zdroje Rozložení vybraných jevů a statistických údajů v území je možné znázornit pomocí kartografických metod, a to jak pomocí klasických „papírových“ map a atlasů, tak pomocí geografických informačních systémů, které v posledních letech zaznamenaly velký rozmach. Geografický informační systém Geografický informační systém neboli GIS je informační systém pro získávání, ukládání, analýzu a vizualizaci dat, které mají prostorový vztah k povrchu Země. Data, se kterými GIS pracuje, se nazývají geodata. Geodata se skládají z jednotlivých geoobjektů, které obsahují dva druhy informací: – prostorové informace (tvar, poloha, topologie), – neprostorové informace (atributy specifické pro každý typ objektu).

Plnohodnotný GIS se stejně jako obecný informační systém skládá ze čtyř součástí: – hardware nejčastěji osobní počítač s monitorem, – software sada programů pro analýzu a vizualizaci geodat, – data nejdůležitější součást GIS, – uživatelé osoby schopné obsluhovat informační technologie. Výhoda GIS, oproti klasickým mapovým dílům, spočívá v jejich dostupnosti, interaktivnosti a aktuálnosti. Možnosti využití GIS jsou velmi široké a lze je využít např. při tvorbě územních plánů, při stavebním řízení a jeho podpoře, při tvorbě informačních serverů s mapovými službami (www.mapy.cz, www.maps.google.com), při podpoře turistiky, cykloportálů a internetových map se zájmovými místy (www.kudyznudy.cz), při vizualizaci a analýzách (např. viditelnosti) dopadu nových staveb na současnou situaci, při dopravních analýzách a analýzách obslužnosti, v krizových a povodňových plánech, při zpracování katastrálních map (www.cuzk.cz), k evidenci chráněných památkových oblastí, biotopů apod.

42

Obr. 7: Ukázka turistické a letecké mapy – území CHKO Moravský kras Pramen: Turistický atlas Česko, Vizovice: SHOCart, 2008. 1:50 000; http://maps.google.com

43

Další doporučené odkazy na mapové zdroje: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/Mapa.aspx?typ=CR&id=0 – Katastrální mapa ČR http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/MapWin.aspx?M_Site=cenia&M_Lan g=cs – Portál veřejné správy České republiky http://jmk.giportal.cz/ – Mapový portál odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje http://www.kr-vysocina.cz/gis.asp – Geografický informační systém kraje Vysočina + mapové a informační portály obcí a krajů ČR 2.4 JEDNOTLIVÉ OBLASTI INFORMACÍ Obyvatelstvo a sídla Oblast obyvatelstva a sídel patří mezi oblasti s největším množstvím sledovaných informací. Hlavním garantem těchto šetření je zejména Český statistický úřad (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide). Zdrojem informací pro charakteristiky z oblasti „obyvatelstvo a sídla“ by měla být statistická data získaná zejména ze Sčítání lidí, domů a bytů (SLBD 1991 a 2001) a průběžná data ČSÚ z dané oblasti (databáze KROK, databáze Městské a obecní statistiky MOS). V oblasti demografie (porodnost, sňatečnost, migrace) je také významným zdrojem Demografický informační portál www.demografie.info, který je provozován absolventy Přírodovědecké fakulty UK v Praze. V oblasti detailních informací z oblasti jednotlivých katastrů obcí existuje Český úřad zeměměřičský a katastrální (www.cuzk.cz), který umožňuje nahlédnutí do katastru nemovitostí, což může být pro představitele veřejného i soukromého sektoru velmi významná věc. Pro vyjádření dynamiky rozvoje není možno vytvořit jednotnou srovnatelnou datovou úroveň. Některé údaje, jako například vyjížďka a dojížďka nebo bytový fond, jsou relevantně získatelné pouze ze SLBD (desetiletý cyklus). Jiné údaje jsou sledovány maximálně do úrovně okresu. Pouze část údajů v odpovídající struktuře je sledována na úrovni obce, ale mnohdy je velmi obtížné sestavit vypovídající časové řady. Z těchto důvodů musí být zdroje informací často kombinovány. Údaje za ORP jsou v současnosti z hlediska obtížně získatelných časových řad hůře použitelné.

44

Další doporučené odkazy na statistická data: http://epp.eurostat.ec.europa.eu – Eurostat – evropský statistický úřad, http://www.uur.cz – Ústav územního rozvoje Brno. Hospodářství Období ekonomické transformace po politických a společenských změnách roku 1989 znamenalo pro oblast statistiky v oblasti „hospodářství“ významné změny, často bohužel k horšímu. Vznik soukromého sektoru byl na jedné straně doprovázen štěpením dřívějších velkých státních podniků na menší jednotky. Na straně druhé rozvíjející se sektor drobných soukromých podnikatelů (fyzických osob) brzy znamenal, při tehdejších metodách zjišťování a zpracování dat, prakticky nezvládnutelný počet jednotek (v té době bez jakékoliv zpravodajské povinnosti). V současnosti asi nejobsáhlejším zdrojem informací o jednotlivých ekonomických subjektech v České republice je informační systém Administrativní registr ekonomických subjektů ARES (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/), který umožňuje vyhledávání těchto subjektů. Zprostředkovává zobrazení údajů vedených v jednotlivých registrech státní správy, ze kterých čerpá data (tzv. zdrojové registry). Účelem provozování aplikace je poskytnout rychlé a obecně dostupné informace o jednotlivých subjektech. ARES pracuje s mnoha dílčími systémy (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, registr dotací CEDR…), mezi nimiž je i velmi důležitý Registr ekonomických subjektů (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/registr_ekonomickych_subjektu). Registr ekonomických subjektů (dále jen RES) je veřejný seznam, který je veden podle § 20 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Ekonomickým subjektem je každá právnická osoba, fyzická osoba s postavením podnikatele a organizační složka státu, která je účetní jednotkou. RES se průběžně aktualizuje a jeho časový stav ke konci měsíce je přístupný na internetových stránkách ČSÚ. Každé čtvrtletí jsou k dispozici informace o počtu evidovaných subjektů, které lze vytřídit podle vybraných základních třídicích hledisek. Blíže k problematice RES je uvedeno v rámečku.

45

Problematika spolehlivosti databáze RES Na základě terénního šetření, hloubkových průzkumů a sond, které byly provedeny v rámci výzkumného úkolu WD-39-07-1, jehož je tato publikace jedním z výstupů, a také detailní analýzy registru ekonomických subjektů ve vybraném území (mikroregion Svitava) lze doložit určitou problematičnost této databáze. Je zde celá řada nepřesností, a to potvrzuje i „pouhý“ evidenční a do jisté míry nezávazný charakter databáze. Jedná se sice o zřejmě nejúplnější registr ekonomických subjektů, který však nezahrnuje informace o podnikatelských aktivitách spadajících do skupiny tzv. svobodných povolání, k jejichž výkonu není třeba registrace ani povolení. Organizace jsou evidovány a vykazovány podle sídla organizace, ne podle místa podnikatelských aktivit. Zásadní problém, který tato situace způsobuje, je pokřivený obraz podnikatelských aktivit na vybraném území, protože v něm chybí informace o lokalizaci často i velmi významné firmy, která je však dle svého sídla registrována v jiném městě (např. v Praze). Doplňování provozoven je možné pouze v individuálních případech na základě obchodního rejstříku, nicméně pro rozsáhlejší analytické práce je takový postup nepoužitelný. Přetrvává problém s aktuálností dat. V RES jsou často evidovány i firmy, které již nepodnikají nebo podnikají pouze v jedné z mnoha pro sebe registrovaných činností. Z hlediska strategického plánování je v konkrétních případech RES použitelný jen jako orientační údaj. Navzdory řadě problémů týkajících se relevance dat jsou však údaje za všechny obce či regiony zatíženy obdobnou chybovostí. Je proto nadále akceptovatelné využívat RES pro komparační analýzy. Zemědělství Venkov tvoří tři čtvrtiny území České republiky a žije v něm čtvrtina obyvatel našeho státu. Nejde samozřejmě jen o plochu a počet obyvatel. Venkovské oblasti jsou také nezastupitelným fenoménem hospodářským, jen samotná zemědělská prvovýroba na sebe váže spoustu dalších podnikatelských aktivit zpracovatelským a potravinářským průmyslem a obchodem počínaje a výrobou strojů a technologii konče. Tyto údaje pak zcela jasně vyjadřují, proč je otázka budoucnosti našeho venkova tak závažná.

46

Jak je výše stručně naznačeno, venkov je složen z mnoha oblastí, které jsou vzájemně propojeny a doplňují se. Jedna z těchto oblastí ale občas převládá; je to zemědělství, které má již od dávné minulosti významný vliv na utváření venkova. Pro pochopení rozsahu zemědělství a jeho jednotlivých pododvětví je důležité znát jeho vývoj, který je nejlépe dokumentován v podobě sledovaných statistických dat. V oblasti statistik zemědělství jsou v současné době nejaktivnější dvě organizace Ministerstvo zemědělství ČR a Státní zemědělský a intervenční fond. Ministerstvo zemědělství ČR (http://www.mze.cz/) a jemu dle zákona podřízený Státní zemědělský a intervenční fond (http://www.szif.cz/) shromažďují statistické informace zejména z oblasti zemědělské a potravinářské výroby, lesního a vodního hospodářství a dotací z Evropské unie a národního rozpočtu. V těchto oblastech lze nalézt například statistické údaje za jednotlivé komodity, právnické osoby nebo i příjemce dotací v jednotlivých krajích. Další doporučené odkazy na statistická data: http://leader.isu.cz/regiony.aspx – Informace o Místních akčních skupinách, http://farmar.eu – Portál farmáře (základní registry MZe), http://www.lfa.cz – Svaz marginálních oblastí, http://www.apic-ak.cz – Agrární poradensko-informační centrum Agrární komory České republiky, http://www.infovenkov.cz – Všeobecné informace o rozvoji venkova, http://www.lesycr.cz – Lesy České republiky, http://www.asz.cz – Asociace soukromého zemědělství České republiky.

Průmysl Česká statistika v oblasti průmyslu na události v 90. letech 20. století reagovala přijetím dvou základních opatření, která měla úzkou návaznost na zkušenosti zemí s vyspělou statistikou práce v systému tržního hospodářství. Prvním mělo být zdokonalení systému podnikového výkaznictví s využitím různých dopočtových metod za malé podniky (fungovalo pouze do roku 1996) a druhým bylo zavedení zcela nového druhu zjišťování – výběrových šetření pracovních sil (VŠPS), prováděných čtvrtletně u domácností a postihujících v zásadě (s určitými výhradami) plnou zaměstnanost v české ekonomice. Za-

47

vedení výběrových šetření pracovních sil se osvědčilo a v současné době jsou v ČR k dispozici data odpovídající platným mezinárodním standardům Eurostatu a Mezinárodní organizace práce (ILO). V současnosti jediná publikace ČSÚ poskytující informace o struktuře zaměstnanosti do úrovně okresů („Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy v krajích a okresech ČR“ – vychází každoročně) uvádí pouze data za celý průmysl a ne za jeho jednotlivá odvětví. Za průmysl ČR je podchyceno asi 80 % pracovníků, za celé národní hospodářství ČR asi dvě třetiny pracovníků. Z uvedeného plyne, že v současnosti u nás neexistují objektivní údaje o struktuře zaměstnanosti podle odvětví národního hospodářství ani na úrovni dnešních okresů; o menších územních jednotkách již nelze vůbec hovořit. Nedostatek informací o měnícím se podnikatelském prostředí byl v ČR impulsem pro vznik společností, které se zaměřily na tvorbu katalogů firem (např. ABC českého hospodářství, InformKatalog atd.). Vedle výše uvedených informačních zdrojů existují i dílčí zdroje za jednotlivá území České republiky, jejichž garanti nejčastěji pochází z řad výzkumných ústavů nebo vysokoškolských pracovišť. Centrum pro regionální rozvoj Masarykovy univerzity (CRR), které vzniklo z iniciativy tří fakult, a to přírodovědecké, ekonomicko-správní a sociálních studií MU, dokázalo například vybudovat objektivní informační systém o českém průmyslu. CRR se podařilo vytvořit databázi činných ekonomických subjektů lokalizovaných až do úrovně obcí (včetně rozmístění detašovaných pracovišť) poprvé k 31. 12. 1999. Databáze je každoročně aktualizována k 31. 12. Kromě samotných pracovníků centra a studentů Masarykovy univerzity ji nejvíce využívají odbory regionálního rozvoje, které byly zřízeny na krajských úřadech, případně další zájemci zabývající se problematikou regionálního výzkumu.

48

Obr. 8: Průmyslové podniky v zázemí Brna s více než 20 zaměstnanci (průměr za roky 2006–2007) Pramen: Územní studie aglomeračních vazeb města Brna a jeho okolí, 2008

Další doporučené odkazy na statistická data: http://www.mpo.cz – Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, http://www.hkcr.cz – Hospodářská komora České republiky, http://www.spcr.cz – Svaz průmyslu a dopravy České republiky, http://www.czechinvest.org – Agentura pro podporu podnikání a investic.

Trh práce Oblastí trhu práce, která patří s ohledem na rozvoj jednotlivých území k velmi sledovaným statistikám, se v České republice nejvíce zabývá Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Český statistický úřad. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV) uveřejňuje v pravidelných intervalech (měsíční, čtvrtletní, roční) na svém portálu (http://portal.mpsv.cz/), který zřídilo zejména pro řešení problematiky trhu

49

práce, podrobné informace o vývoji nezaměstnanosti v úrovních obec (jen do roku 2004), POÚ, ORP, okresy a kraje. 23 Další významné údaje jsou zde uváděny o absolventech, rekvalifikacích nebo mzdách. Největší devízou tohoto portálu vzhledem k analýze a následnému rozvoji daného území jsou statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska, které vycházejí v měsíčních intervalech a podávají ten nejaktuálnější obraz o stavu nezaměstnanosti na daném území. K odhalení trendů jednotlivých ukazatelů jsou zde uváděny i jejich časové řady, které mohou napomoci v predikcích jejich budoucího vývoje.

Obr. 9: Míra nezaměstnanosti v mikroregionu Svitava k 31. 12. 2007 Pramen: Strategie rozvoje mikroregionu Svitava, 2008 Datový podklad: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem

Český statistický úřad také sleduje vybrané charakteristiky z oblasti trhu práce, jako jsou např. zaměstnanost, nezaměstnanost, mzdy nebo životní úroveň (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/trh_prace_a_mzdy), ale zveřejňuje je 23

Podle oficiální metodiky se míra registrované nezaměstnanosti na úrovni ČR, krajů a okresů počítá na základě výsledků výběrového šetření pracovních sil. Míra nezaměstnanosti v obcích, ORP a POU se z důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných na úrovni těchto územních celků počítá na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva.

50

v menší územní podrobnosti (spíše jen za kraje a stát) a v periodicitě pouze čtvrtletní a roční. ČSÚ však proti MPSV klade větší důraz na rozlišení jednotlivých sektorů národního hospodářství (dříve podle OKEČ, nyní nově dle CZ-NACE) a jejich vlastních statistik. Další doporučené odkazy na statistická data: http://www.uiv.cz – Ústav pro informace ve vzdělávání, http://www.cesky-urad-prace.cz/kontakty – jednotlivé pobočky úřadů práce. Hospodaření obcí V oblasti hospodaření obcí, která je velmi důležitá při plánování možností rozvoje dané obce nebo většího území, je nejvhodnějším zdrojem informací Automatizovaný rozpočtový informační systém ARIS (http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/), který zajišťuje informatické funkce vztahující se k datové oblasti účetního a finančního výkaznictví organizačních složek státu, kapitol státního rozpočtu, státních příspěvkových organizací, státních fondů, územních samosprávných celků a jimi zřizovaných příspěvkových organizací v České republice s cílem zajistit pracovníkům Ministerstva financí a ostatních orgánů státní správy potřebné informace pro průběžné hodnocení plnění příjmů a výdajů veřejných rozpočtů a o hospodaření výše uvedených subjektů. Nezastupitelnou funkci v systému ARIS má účelový registr organizací označený zkratkou RARIS. Původně byl určen pouze pro účely zpracování, ale jak vývoj ukázal, obsahuje dnes informace, které jsou využívány v širším kontextu. Subsystém ARISWEB je jeden z prezentačních subsystémů ARIS, který uživatelům zpřístupňuje širokou škálu informací z jeho databází podle definovaných parametrů výběru. Prostřednictvím aplikací subsystému ARISWEB jsou uživatelům dostupné informace o finančních ukazatelích z: – účetních a finančních výkazů jednotlivých subjektů, – sumářů výkazů podle definovaných agregací, – vybraných fakultativních výstupů, a to vše v roční periodicitě v časové řadě od roku 2001.

51

Obr. 10: Celkové příjmy na obyvatele a struktura příjmů v mikroregionu Vranovsko v letech 2001–2004 Pramen: Strategie rozvoje mikroregionu Vranovsko, 2005. Datový podklad: ARIS

Ministerstvo financí průběžně monitoruje hospodaření obcí a zadluženost územních samosprávných celků. Na stránkách ministerstva jsou pod příslušným odkazem v kategorii Veřejná správa / Veřejné rozpočty (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/hosp_kraju_obci.html) uvedeny metodické informace a zprávy o vývoji situace.

Cestovní ruch

Oblast cestovního ruchu a její statistická základna je zajišťována zejména dvěma organizacemi Ministerstvem pro místní rozvoj ČR (dále jen MMR) a Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism (dále jen CzechTourism). Na webovém portálu MMR (http://www.mmr.cz/statistiky-cestovniho-ruchu) lze nalézt základní data o výsledcích cestovního ruchu České republiky za jednotlivé roky, dále poskytují informace zejména o počtu příjezdů zahraničních turistů do ČR a délce jejich přenocování v hromadných ubytovacích za-

52

řízeních, a to jak z hlediska návštěvnosti jednotlivých krajů, tak i z hlediska návštěvnosti jednotlivých typů hromadných ubytovacích zařízení. Také jsou zde umístěny informace o devizových příjmech a výdajích ze zahraničního cestovního ruchu ČR (zpracováno na základě dat České národní banky).

Obr. 11: Územní průměty vybraných objektů v turistickém regionu Jizerské hory Pramen: Akční plán Strategie rozvoje turistického regionu Jizerské hory, 2006

Mnohem významnější zdroj informací v oblasti cestovního ruchu představuje organizace CzechTourism, která je příspěvkovou organizací MMR zřízenou za účelem propagace země jako atraktivní turistické destinace na zahraničním i domácím trhu. CzechTourism se věnuje vedle sběru dat také příjezdovému a domácímu cestovnímu ruchu obecně, dále se zaměřuje na propagaci konkrétních oblastí cestovního ruchu, kterými jsou například lázeňství, kongresová a incentivní turistika a golfová turistika. Hlavní aktivity jsou směřovány do českých regionů; zvyšování jejich návštěvnosti je hlavní prioritou této agentury. Na stránkách CzechTourismu (www.czechtourism.cz) v sekci „Statistiky a trendy“ lze nalézt veškeré datové výstupy, které tato organizace zajišťuje. Zejména se jedná o aktuální statistická data týkající se příjezdového, domá-

53

cího a výjezdového cestovního ruchu České republiky. Uvedeny jsou i statistiky kapacit hromadných ubytovacích zařízení, lázeňské turistiky, platební bilance cestovního ruchu ČR vždy v příslušných obdobích či další tematicky zaměřené kvantitativní zdroje informací. CzechTourism zastřešuje také několik rozsáhlých marketingových šetření. Jedním z významných je šetření na hraničních přechodech, jehož výsledky jsou důležitým podkladem pro sestavení satelitního účtu cestovního ruchu pro ČR. Ten by měl být souhrnem statistických informací o cestovním ruchu, především jeho přínosu pro národní ekonomiku. Ostatní šetření dávají odpovědi např. na otázky typu: které české regiony jsou více navštěvované a z jakých důvodů, a naopak, které jsou méně navštěvované apod. Závěry jsou pak odrazovým můstkem pro zástupce jednotlivých regionů a cestou, na co konkrétně se ve zkvalitňování služeb zaměřit. Problematika statistických dat v oblasti cestovního ruchu Pro posouzení oblasti cestovního ruchu jsou velmi často využívány zejména dva typy veřejně přístupných statistických dat. První typ představují data o účastnících cestovního ruchu – např. počet návštěvníků určité destinace, počet překročení státních hranic (poptávková část systému cestovního ruchu) či kapacita ubytovacích zařízení (nabídková část systému cestovního ruchu). Druhý typ dat nám ukazuje finanční stránku cestovního ruchu – typicky sledovaným ukazatelem jsou příjmy z cestovního ruchu. Kombinací těchto dvou typů mohou vznikat další často sledované ukazatele – např. průměrná útrata návštěvníka v dané destinaci za jeden den často slouží k označení cílové skupiny, která přináší největší zisky a na kterou by se měly managementy destinací nejvíce orientovat. U všech využívaných dat je potřeba brát v úvahu skutečnost, že zahrnují především údaje za tzv. organizovaný cestovní ruch. Údaje za neorganizovaný cestovní ruch se projeví v ukazatelích, které mají většinou nízkou vypovídací schopnost, jako např. počet překročení státních hranic. Data s větší vypovídací schopností u neorganizovaného cestovního ruchu je tak potřeba získat z jiných zdrojů nebo jinou cestou (např. terénním šetřením nebo dotazníkovou anketou). Je také důležitá i ta skutečnost, že data potřebná pro analýzy nebo monitoring jsou často veřejně dostupná (publikovaná v relevantních pramenech) až s určitým zpožděním, a tak se často stává, že při hodnocení situace za uplynulý rok nejsou potřebná data k dispozici, protože ještě nebyla publikována.

54

Další doporučené odkazy na statistická data: http://www.czecot.cz – Turistický server České republiky, http://www.nipos-mk.cz – Statistiky kultury v České republice, http://www.npu.cz – Národní památkový ústav, http://www.kct.cz – Klub českých turistů, http://www.holidayinfo.cz – Horská střediska České republiky. Životní prostředí

Také stav životního prostředí se v České republice po roce 1989 výrazněji změnil. Oproti letům před rokem 1989, kdy se na ekologii a životní prostředí téměř nehledělo, došlo v posledních 20 letech k výraznému zlepšení. Toto zlepšení bylo v 90. letech 20. století bohužel dosaženo zánikem mnoha velkých podniků a ne novými moderními technologiemi. Ty se začaly uplatňovat až na přelomu tisíciletí, kdy začala ekonomika ČR velmi výrazně růst, a přestože začaly vznikat nové podniky, nedošlo již ke zhoršení stavu životního prostředí, a to zejména právě díky aplikování moderních technologií (odsiřovadla, efektivnější čištění vody…). Významně se na tom také podílelo zvýšení povědomí o ekologii a důraz na ni a také přísnější legislativa (např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně životního prostředí a krajiny, nebo zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší). Nejvýznamnějším orgánem, který se v České republice zabývá životním prostředím a zároveň důkladně sleduje jeho jednotlivé komponenty, je Ministerstvo životního prostředí ČR (http://www.env.cz). Toto ministerstvo, které bylo založeno až v roce 1990, vedle své hlavní legislativní úlohy shromažďuje významné statistické údaje z oblasti životního prostředí. Vedle výše naznačené činnosti Ministerstva životního prostředí také zřizuje mnoho příspěvkových organizací (např. Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků, Česká geologická služba…), z nichž jedna má přímo v popisu práce sběr a poskytování statistických údajů životního prostředí České republiky. Tato organizace se jmenuje CENIA česká informační agentura životního prostředí. Na jejích internetových stránkách (http://www.cenia.cz/) může uživatel nalézt vedle vydávané ročenky životního prostředí ČR také mnoho dalších důležitých údajů.

55

Další doporučené odkazy na statistická data: http://www.natura2000.cz/ – Projekt Natura 2000, http://www.stezka.cz/ – Naučné stezky v České republice, http://www.ochranaprirody.cz/ – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, http://www.chmi.cz/ – Český hydrometeorologický ústav. Veřejná správa Veřejnou správu můžeme chápat dvojím způsobem. První způsob znamená, že to je určitý druh činnosti (spravování). V materiálním (funkčním) pojetí je veřejná správa činností státních nebo jiných veřejných institucí, která svým obsahem není ani činností zákonodárnou, ani soudní. Druhý způsob chápání veřejné správy spočívá ve vnímání institucí ji na různých úrovních reprezentujících (správní úřady, zřizované účelové organizace). Ve formálním pojetí (institucionálním, organizačním) je informační platforma velmi široká a provazuje či zastřešuje celou řadu dílčích informačních oblastí a témat. Za „teoretické“ fungování veřejné správy zejména v oblasti legislativy (zákony, novely, vyhlášky) je nejvíce odpovědné Ministerstvo vnitra ČR (dále jen MV). MV pro potřeby fungování veřejné správy zřídilo informační portál veřejné správy České republiky (http://portal.gov.cz/), kde zájemci zejména ze strany té „praktické“ veřejné správy (kraje, obce) mohou sledovat pravidelně aktualizované novinky zejména z oblasti nové legislativy, adresáře institucí veřejné správy a z dalších relevantních oblastí, kterých se veřejná správa dotýká. MV vedle výše zmíněného informačního portálu veřejné správy také zřizuje jiné zdroje, tentokráte zaměřené na identifikaci konkrétních institucí veřejné správy (http://www.epusa.cz nebo http://www.mestaobce.cz). Zde se dají dohledat základní údaje (počet obyvatel, rozloha, vybavenost) o každé obci v České republice a také jejich organizační struktura, kdo je zastupuje navenek (představitelé obce) nebo bližší kontaktní údaje. Další doporučené odkazy na statistická data: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/7205?docid=26 – internetové odkazy na jednotlivá ministerstva České republiky, http://www.mestaobce.cz – internetové odkazy na jednotlivé kraje, okresy a obce,

56

http://www.mvcr.cz – Ministerstvo vnitra ČR, http://www.smocr.cz – Svaz měst a obcí, http://www.nszm.cz – Národní síť zdravých měst, http://www.isu.cz – Informační systém o území, http://vesniceroku.obce.cz – soutěž Vesnice roku. Rozvoj území Vědní obor, který se rozvojem území zabývá v komplexní podobě, se jmenuje regionální rozvoj. Znalost teorií regionálního rozvoje je základním předpokladem pro tvorbu účelné regionální politiky na centrální, regionální i lokální úrovni. Teorie regionálního rozvoje, kterých existuje velké množství a které vznikají přibližně od poloviny 19. století, určují kauzální závislosti mezi ovlivnitelnými i neovlivnitelnými faktory regionálního rozvoje. Často se tyto teorie navzájem doplňují nebo dokonce si navzájem odporují. Oblast regionálního rozvoje, resp. regionální politiky v České republice má ve své kompetenci Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále jen MMR). V oblasti regionální politiky MMR vypracovává a uvádí do praxe koncepční dokumenty a strategie, poskytuje pomoc prostřednictvím podpůrných programů a po živelních a jiných pohromách mimořádného rozsahu a připravuje strategie obnovy postižených území. Na jeho webovém portálu (http://www.mmr.cz) se nacházejí mimo jiné plná znění koncepčních a strategických dokumentů zejména národní úrovně, programové zásady, metodiky a další navazující informace či aktuality. Vlastní statistická šetření regionálního rozvoje samotné MMR příliš nepřipravuje. Určitou snahou o založení vlastní účelové databáze byl vznik webu http://www.regionalnirozvoj.cz, v jehož rámci mělo docházet ke zveřejňování pravidelně aktualizovaných dat z různých dílčích oblastí (ekonomika, lidské zdroje, cestovní ruch…). Do úrovně krajů a okresů se to podařilo za roky 2004 a 2006 díky vytvořenému katalogu informací http://www.regionalnirozvoj.cz/catalogue1/index.htm. Pro úroveň obcí se něco obdobného již vytvořit nepodařilo. Vedle zmíněného katalogu lze na těchto stránkách najít stručné charakteristiky významných teorií regionálního rozvoje nebo odkazy na jednotlivé univerzity v České republice, které se tímto oborem zabývají. MMR, podobně jako jiná ministerstva, zřizuje další subjekty. Jedním z nich je Ústav územního rozvoje (dále jen ÚÚR), který vypracovává ministerstvem

57

svěřené úkoly zejména v oblastech regionální politiky, územního plánování, bytové politiky nebo cestovního ruchu. Z hlediska prostorové úrovně se dlouhodobě věnuje dokumentaci územního plánování za jednotlivé obce (vytvořili vlastní portál územního plánování) nebo monitoringu mikroregionů České republiky. Všechny tyto informace jsou k dispozici veřejnosti na internetových stránkách ÚÚR (http://www.uur.cz). Další doporučené odkazy na statistická data: http://portal.uur.cz – Portál územního plánování – Ústav územního rozvoje, http://leader.isu.cz/regiony.aspx – Informace o místních akčních skupinách, http://www.crr.cz/index.php?lsel=46|231 – Euroregiony České republiky.

Dotace Různorodé formy a systémy dotací (darů, podpor, grantů…) se ve světě vyskytují už mnoho století. V současné době v České republice dotace představují významný zdroj financí pro celou škálu subjektů ze všech možných sektorů (veřejný, soukromý i neziskový). Dotace jsou chápány jako nenávratně poskytnuté prostředky z veřejného rozpočtu, za které neexistuje „protiplnění“. Nenávratné jsou v tom smyslu, že pokud příjemce splní podmínky, za kterých mu byly poskytnuty, nevzniká mu vůči danému rozpočtu žádný závazek. Dotace se obvykle poskytují k podpoře určité žádoucí činnosti. Z předchozího textu je zřejmé, že dotace mohou být poskytovány jak v rámci veřejné správy, tak ze strany veřejné správy subjektům ostatním. Existuje však také řada soukromých subjektů, nadací či velkých firem, které obdobným způsobem jako veřejná správa podporují různé aktivity. Členění dotací Existuje řada typů dotací s odlišnými charakteristikami jejich získávání, využití či vykazování. Typologie dotací podle jednotlivých hledisek umožňuje poskytovatelům vytvářet co nejúčinněji zaměřené dotační programy a tituly.

58

Dotace lze členit z několika hledisek: – podle účelu – účelové (svázány s konkrétní aktivitou), neúčelové (všeobecné; nemají konkrétně vymezené podmínky užití), – podle výše dotace – částka je předem známa, dotace závislé na výkonu, – podle nároku na přidělení – nárokové (spojeny s výkonem určité veřejné služby), nenárokové (příjemce se musí aktivně ucházet), – podle financování výdajů – běžné, kapitálové (financování jednorázových investičních akcí); obdobou jsou dotace neinvestiční a investiční, – podle zúčtování a způsobu vypořádání – prostředky nevyčerpané v rozpočtovém roce musí/nemusí příjemce vrátit, – podle nároků na disponibilní prostředky – dotace poskytnuté na bankovní účet, poskytnuté formou otevření čerpacího limitu u banky, poskytnuté po realizaci projektu, – podle nároku na vlastní prostředky – dotace se spoluúčastí (podíl příjemce na celkově vynaložené částce), bez spoluúčasti. 24 Škála možností dotací je díky Evropské unii, jíž je Česká republika od roku 2004 členem, velmi široká. V souvislosti s členstvím se Česká republika plně vřadila do struktur EU, a to včetně dotačních možností, které za určitých podmínek z toho plynou. Dalšími významnými zdroji dotací v České republice je státní rozpočet, státní mimorozpočtové fondy, rozpočty jednotlivých krajů, obcí či prostředky jiných subjektů včetně soukromých. V souvislosti se současným rozpočtovým obdobím EU 2007–2013 bylo pro Českou republiku vyčleněno velké množství dotačních financí na různorodé aktivity. Většina těchto financí je průběžně rozdělována prostřednictvím operačních programů, jejichž kompletní přehled je umístěn na internetovém portálu (http://www.strukturalni-fondy.cz), který byl pro tyto náležitosti vytvořen. Zde jsou umístěny důležité odkazy na jednotlivé subjekty (regionální rady, ministerstva, fondy…), které tyto dotace administrují, a dají se zde 24

Výhodou dotace s finanční spoluúčastí je motivace příjemce dotace na dosažení vlastních příjmů. Nevýhodou je však, že příjemci může trvat značnou dobu, než zabezpečí potřebnou vlastní finanční spoluúčast nutnou pro poskytnutí dotace. Dotace bez finanční spoluúčasti vede k nadměrným požadavkům na výši dotace. V ČR se dotace bez spoluúčasti používají u nárokových dotací, u nenárokových dotací se většinou vyžaduje finanční spoluúčast příjemce.

59

také nalézt veškeré podmínky potřebné pro přiznání konkrétní dotace. Jelikož se jedná o veřejné dotační prostředky, musí být také zveřejněny všichni příjemci dotací. Na příslušných webových stránkách administrujících subjektů lze tudíž dohledat konkrétní název projektu, jeho žadatele, místo realizace projektu a celkové způsobilé výdaje a z nich vypočtenou a schválenou dotaci na daný projekt. Vedle evropských dotací, jež tvoří v současnosti většinu dotačních peněz, které jsou v České republice k dispozici, existují také dotace na národní úrovni. Orgán, který na všechny dotace, jež jdou ze státního rozpočtu (i přes jiné organizace), dohlíží, je Ministerstvo financí ČR (dále jen MF). Pro jejich důsledný monitoring a transparentnost zřizuje Centrální evidenci dotací z rozpočtu – CEDR (http://cedr.mfcr.cz). Informační systém CEDR slouží jako podpůrný nástroj pro sledování, evidenci, vyhodnocení a kontrolu dotací poskytovaných ze státního rozpočtu. Skládá se z několika částí, které jsou podle svého určení provozovány u poskytovatelů dotací (resorty, agentury), v centru zpracování (MF) a na Ústředním finančním a daňovém ředitelství, finančních ředitelstvích a okresních finančních úřadech. Další doporučené odkazy na statistická data: http://www.szif.cz – Státní zemědělský intervenční fond, http://www.edotace.cz – Průvodce světem finančních podpor, http://www.dotaceonline.cz – Informační servis pro podniky a veřejný sektor.

2.5 PROBLEMATIKA „PRAVDIVOSTI“ STATISTICKÝCH DAT Vypovídací schopnost statistických dat, resp. informací je nutné brát s určitým nadhledem. Jednak nelze zcela vyloučit chyby na straně vstupních dat, jednak každý způsob datového zpracování v sobě nese aspekt interpretace a může zvýraznit či potlačit určité znaky datového souboru. Výsledky ze zpracování hromadně zjišťovaných statistických dat tak jsou sice obrazem reality, ale zdaleka nedokáží postihnout všechny potřebné souvislosti. Kvantitativní datové analýzy nicméně zůstávají jediným prostředkem získávání informací na vyšších prostorových úrovních. V případě lokálních či regionálních analýz je velmi vhodné doplnit poznatky ze statistických zdrojů o poznatky z individuálních terénních šetření a dobrou znalost místních reálií.

60

Největší problémy se statistickými daty jsou zejména v jejich územní struktuře, kdy v drtivé většině případů chybí provázanost zjišťovaných údajů na základní jednotky – obce, nebo zcela chybí možnost sledovat časové řady těchto údajů a hlavně jejich včasná aktualizace. Velkou roli zde také hraje tzv. šedá ekonomika, kdy zejména jednotlivé dílčí údaje z různých oblastí (např. z oblasti cestovního ruchu – kategorie ubytování) jsou díky záměrně nedokonalému výkaznictví zainteresovaných subjektů často natolik zkreslené, že dochází k výrazné deformaci zjišťované situace a tím i k její neodpovídající interpretaci. Sílu, charakter a zejména vývoj místní ekonomiky nelze na základě dostupných statistických dat dostatečně přesně zachytit (např. výkon podniků v obci, počet zaměstnanců v obci apod.). V neposlední řadě je při „čtení významu“ statistických dat problémem určitá rozdílnost v terminologii používané pro jednotlivé statistické ukazatele ve srovnání s odbornou terminologií běžně používanou v daném oboru. V oblasti plánování rozvoje, která není jednoznačně spojena se specifickou odborností, nabývají užívané termíny různých významů a může tak docházet k určitým interpretačním problémům.

61

62

ZÁVĚR Při řízení obce či regionu – a zejména pro jejich dlouhodobý, koncepční a úspěšný rozvoj – je potřeba využívat informace z nejrůznějších tematických oblastí. Je tedy nutné, aby se představitelé obcí a regionů byli schopni orientovat v datech a informacích z jednotlivých oblastí a dokázali tak získat pro svou práci ta nejvhodnější data, která potřebují. V publikaci byly představeny hlavní (tematické) rozvojové oblasti obce či regionu spolu s daty, jež jsou v těchto oblastech k dispozici ve veřejně dostupných databázích. Také zde bylo upozorněno na hlavní úskalí využívání a interpretace statistických dat. Publikace tak může nepřímo přispět k lepšímu poznání situace v daném území, a tím také k účelnějšímu nastavení rozvojových nástrojů či k efektivnějšímu využívání nástrojů stávajících. Důležité je správné využití informací. V současné informační společnosti jsme zavaleni daty a informacemi a nejnáročnějším úkolem je právě zvolit data pro daný subjekt relevantní. Jedním z důležitých cílů této publikace bylo vytvořit vhodné předpoklady pro tento účel.

V dalších fázích řešení projektu budou následovat obdobně laděné publikace týkající se aktérů a nástrojů regionální politiky a jejich vazeb na obce. Bude zpracován i soubor doporučení, jak zhodnotit situaci ve své obci a následně navrhnout cesty k jejímu úspěšnému rozvoji. Naším cílem je, aby tato řada publikací byla pro uživatele co nejužitečnější. Proto prosíme čtenáře, pokud mají zájem doplnit či upravit uvedené informace nebo vyjádřit se k této problematice, aby se zapojili do diskuze se zpracovateli poskytnutím svých námětů, doporučení i požadavků na další důležitá témata.

63

64

LITERATURA Český statistický úřad. URL. [cit. 26. 1. 2009]. Eurostat Quality. [on-line]. Evropský statistický úřad Eurostat. URL . [cit. 26. 1. 2009]. Informační servis 2/2006. Měsíčník Svazu měst a obcí České republiky. [on-line]. Praha: SMO ČR, 2006. Reg. č. MK ČR E 14584. s. 18. URL . [cit. 26. 1. 2009]. LACINA, K.: Veřejná správa a regionální rozvoj. 1. vydání. Kunovice: Evropský polytechnický institut, 2005. 50 s. ISBN 80-7314-070-5. MALÝ, I.: Veřejné statky a veřejně poskytované statky. In Sborník prací Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně 1/97. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 39-52. ISBN 80-210-1713-9. Nařízení Rady (ES) č. 2052/88 o úloze strukturálních fondů (Council Regulation (EEC) No 2052/88 of 24 June 1988 on the tasks of the Structural Funds and their effectiveness and on coordination of their activities between themselves and with the operations of the European Investment Bank and the other existing financial instruments). OLŠOVÁ, P.: Management územní správy. In Obec a finance 1/2005. [online]. URL . [cit. 5. 8. 2009]. PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. vydání. Praha: ASPI, 2005. 528 s. ISBN 80-7357-049-1. REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J., a kol.: Územní samospráva v ČR, SR a Rakousku – Příručka pro zastupitele měst a obcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 174 s., ISBN 80-210-2254-X. Strategie rozvoje mikroregionu Svitava. Brno: GaREP, 2008. Strategie rozvoje mikroregionu Vranovsko. Brno: GaREP, 2005. Územní studie aglomeračních vazeb města Brna a jeho okolí. Brno: Atelier ERA, 2008.

65

Varianty vymezení venkova a jejich zobrazení ve statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006. [on-line]. Praha: Český statistický úřad, 2008. 93 s. URL . [cit. 26. 1. 2009]. VEDRAL, J.: Historie a současnost veřejné správy. K vymezení samostatné působnosti obcí. In Veřejná správa 6/2000, s. 2629. Vyhodnocovací zpráva o stavu cestovního ruchu v Libereckém kraji. Brno: GaREP, 2008.

Jednotlivé internetové stránky všech v textu uvedených odkazů na jednotlivé informační zdroje a instituce. V textu zmíněné zákonné a podzákonné normy.

66

SEZNAM ZKRATEK ARES ARIS BSC CAF CEDR CENIA CRR CZ-NACE ČOV ČR ČSÚ EU FAO GIS HDP ILO ISO KROK LFA LAU MA 21 MIS MOS MF MMF MMR MPO MPSV MU MV

administrativní registr ekonomických subjektů automatizovaný rozpočtový informační systém Balanced Scorecard Common Assessment Framework Centrální evidence dotací z rozpočtu Česká informační agentura životního prostředí Centrum pro regionální rozvoj Masarykovy univerzity klasifikace ekonomických činností čistírna odpadních vod Česká republika Český statistický úřad Evropská unie Organizace OSN pro výživu a zemědělství Geografický informační systém hrubý domácí produkt Mezinárodní organizace práce certifikace systému řízení statistika krajů okresů oblasti s méně příznivými podmínkami klasifikace místních správních jednotek Místní agenda 21 městský informační systém statutárních měst městská a obecní statistika Ministerstvo financí Mezinárodní měnový fond Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo práce a sociálních věcí Masarykova univerzita Ministerstvo vnitra

67

MŽP NUTS OECD OKEČ ORP OSN POÚ RARIS RES RIA SLDB SŘBD UK ÚÚR VDB VŠPS

Ministerstvo životního prostředí klasifikace územních statistických jednotek Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj odvětvová klasifikace ekonomických činností obec s rozšířenou působností Organizace spojených národů pověřený obecní úřad účelový registr organizací registr ekonomických subjektů rozvojový interaktivní audit sčítání lidí, domů a bytů systém řízení báze dat Univerzita Karlova Ústav územního rozvoje veřejná databáze výběrové šetření pracovních sil

68

PŘÍLOHA Ukázka typových otázek pro zjišťování názoru občanů na rozvoj obce v rámci procesu zpracování obecní rozvojové strategie Milí spoluobčané, v měsíci xy roku xxxx začala naše obec zpracovávat Strategii rozvoje obce XY, ve které si chceme vyjasnit budoucí priority našeho rozvoje. Tuto strategii potřebujeme i jako důležitý podklad pro získávání různých dotací pro naše občany, podnikatele i samotnou obec na uskutečnění vybraných rozvojových záměrů. Považujeme za velmi důležité zjistit Vaše názory na to, jaká by měla naše obec být a co pro to všichni můžeme udělat. Proto se na Vás obracíme s žádostí o vyjádření názoru na otázky uvedené v tomto dotazníku. Výsledky průzkumu poslouží jako podklad pro zpracování Strategie rozvoje obce a poskytnuté údaje budou pečlivě vyhodnoceny. O výsledcích budete průběžně informováni. Prováděné šetření je anonymní. Děkujeme Vám za spolupráci a projevený zájem. starosta obce XY Formulujte svůj názor do volného prostoru k otázce.

1. Jak se Vám v obci žije?

2. V obci:

3. Co se Vám na Vaší obci nejvíce líbí?

4. Co se Vám na Vaší obci nelíbí?

5. Jaké služby Vám v obci chybí? …………………………………………

69

6. Pokuste se zhodnotit obec z hlediska níže uvedených podmínek – příklady možností (v každém řádku zakroužkujte číslici, která odpovídá míře Vaší spokojenosti): Velmi Spíše Spíše Velmi Je mi to spokojen spokojen nespokojen nespokojen lhostejné Nabídka 1 pracovních příležitostí 2 Bydlení Nabídka 3 obchodů a služeb 4 Školství 5 Zdravotnictví Kultura a 6 společenský život Sportovní 7 vyžití Veřejná 8 doprava Životní 9 prostředí Péče obce o své 10 prostředí a obyvatele

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

7. Sousedské vztahy ve Vaší obci považujete za:

8. Myslíte si, že obyvatelé obce mají dostatek příležitostí ke vzájemným společenským kontaktům?

9. Jste ochoten/ochotna udělat něco pro rozvoj své obce? Pokud ano, jak se můžete zapojit? ………………………………………

70

10. Představte si, že můžete rozhodnout o využití obecních finančních prostředků. Na co byste je využil/a?

11. Kde pracujete (studujete)?

12. Pokud dojíždíte do jiné obce, jakým způsobem se dopravujete do zaměstnání/do školy?

13. Jste muž, či žena?

14. Jaký je Váš věk?

15. Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání?

16. V jakém odvětví pracujete?

Děkujeme za vyplnění. Vyplněný dotazník prosím odevzdejte do dd.mm.rrrr do příslušných schránek na obecním úřadě nebo na jiné, předem určené místo.

71

72

Obec a její rozvoj v širších souvislostech

Vydavatel: GaREP Publishing, nám. 28. října 3, 602 00 Brno Tisk: Amaprint-Kerndl, s. r. o, Pražská 343/20, 674 01 Třebíč Obálka a sazba: Hana Svobodová, Jan Svoboda Brno 2009 74 stran Vydání první ISBN 978-80-904308-2-2

73

74