Altshuller a TRIZ v sociálních souvislostech Altshullerova metodika TRIZ představuje ruský vrchol v metodách tvůrčí práce v inženýrství. V posledních letech se prosazuje na vrchol i v USA, Evropě i Japonsku. Možná, že může dokonce pomoci i manažerům a podnikatelům. Zmíníme se o osobnosti a díle Altshullera, o možnosti využití metodiky TRIZ mimo technické obory a nastíníme budoucnost. Proč víme málo o Altshullerovi a jeho metodice TRIZ? Když před vysokoškolskými studenty technického či ekonomického směru poprvé vyslovím jméno Altshuller, tak jim to vůbec nic neříká. Když pak zkratku TRIZ vyslovím měkkou ruštinou „Těoria rešenija izobretatělskych zadač“ (teorie řešení vynálezcovských úloh), studenti se většinou rozesmějí a považují to za dobrý vtip. Nejde o vtip, ale o metodiku k řešení technických problémů, která si po 50 letech od svých počátků dobývá dnes uznalé místo i v nejvyspělejší ekonomice světa a ve špičkových firmách, jako jsou Ford Motor, Hewlett-Packard, Dow Chemical, aj. Významnost metodiky TRIZ pro byznys je potvrzována i tím, že se o ní píše také v prestižních amerických byznys časopisech. (Jde o podobný proces uznání, kterým bylo v 70. letech uznáno například tehdy vznikající odvětví osobních počítačů tím, že do něj vstoupila tehdy nejvýznamnější počítačová firma IBM). Američtí organizátoři konferencí o metodice TRIZ dokonce chtěli vybídnout režiséra Spielberga, aby natočil dobrodružný film o životě Altshullera a také o tom, jak jeho pozdější metodika TRIZ uzrávala v ruském gulagu. V 80.letech v České republice referoval o Altshullerově metodice V. Dostál v časopise Podniková organizace. Některé Altshullerovy knihy (minimálně dva tituly v jazyce ruském) byly u nás dostupné v knihkupectví Sovětská literatura v dobách socialismu. Informace o Altshullerovi a jeho díle k nám dnes, do českého manažerského a podnikatelského povědomí, přichází spíše z USA než ze země jeho původu. Co se dozvídají američtí byznysmeni o Altshullerovi a TRIZ? Americký časopis Business 2.0 ve svém červnovém vydání z roku 2003 hned v první větě, zřejmě kvůli Altshullerově někdejšímu pobytu v gulagu, označil Altshullera za disidenta. Američané jsou na světě zřejmě nejschopnější na komercializaci, ale politický rozhled rodilých Američanů uplatňovaný mimo území USA je zpravidla velmi naivní. Podle podobné šablony myšlení by mohli Američané považovat za disidenta i našeho bývalého prezidenta Gustava Husáka, který v 50. letech minulého století strávil ve vězení více let než Altshuller. V jiném článku na internetu, který referuje o TRIZ konferenci, se od bývalého Altshullerova žáka Zlotina v Rusku (nyní vedoucího vědeckého pracovníka vlastní firmy v USA) dočteme, že „Altshuller byl komunista. Nebyl však idiotický komunista toužící po moci, byl komunistou ve smyslu Ježíše Krista, který chtěl pro všechny lidi udělat něco pozitivního.“ (viz http://www.salon.con/tech/feature/2000/06/29/altshuller/print.html - tato adresa bohužel již 1
z internetu zmizela). Ačkoliv Altshuller si byl bezpochyby vědom, že na aplikacích TRIZ lze vydělat dost peněz, naléhal, aby jeho nauka TRIZ (věda samotná) zůstala ve veřejných rukách - stejně jako biologie a matematika jsou vlastnictvím kohokoliv, kdo je schopen je pochopit. V tomto směru byl Altshuller extrémní altruista, nikoliv byznysmen. Časopis Business 2.0 upozornil na zásadní rozdíly v Altshullerově systematickém přístupu a branstormingovém přístupu Alexe Osborna. Na příkladu cukrářské firmy bylo zde ilustrováno hledání technického řešení, Altshullerova matice a čtyřicet heuristik. Článek končí seznamem důležitých firem, které úspěšně aplikovaly metodiku TRIZ. Prestižní časopis Harvard Business Review (HBR, March 2003, s. 120-129) zveřejnil pět výrobkových inovačních šablon (zákonitostí rozvoje techniky), které vycházejí z metodiky TRIZ, a označil je za komplementární metody k existujícím podnikovým postupům. Komplementární metody usnadňují generování nových nápadů a zavádějí disciplínu do obvykle chaotických inovačních procesů. S příchodem metodiky TRIZ a pěti inovačních šablon se nenahrazují všechny dosavadní podnikové metody vývoje výrobků. Nekončí tradiční pozornost zákaznickým potřebám, prostřednictvím nichž získávají firmy kritickou informaci o tržních příležitostech a budoucích ziskových výrobcích. V článku je také uveden stručný životopis Altshullera. Jako důkaz Altshullerovy vrozené tvořivosti je zde zmíněna nejen jeho raná patentová aktivita, ale i příběh z gulagu, kdy měl Altshuller zakázáno v noci spát. Altshuller si proto nalepil na oči cigaretový papír s nakreslenýma otevřenýma očima. Mohl se pak v cele tak jakž takž v sedě v nočním šeru vyspat i před svými strážci, kteří ho občas kukátkem ve dveřích kontrolovali. Lze srovnávat Altshullera s Edisonem? T. A. Edison vyprodukoval za život největší počet patentů (1099) a stal se nepřekonaným (a též nedotknutelným) americkým inovátorským vzorem. Edisonovi nešlo o vynálezy pro vynálezy, ale především o jejich úspěšnou komercializaci. Často se proto cituje Edisonův výrok „Nechci vynaleznout nic, co by se nedalo prodat.“ I přes silnou orientaci na trh se Edison občas také dopustil vážných marketingových chyb. Například chybně odhadl tržní uplatnění fonografu, který sloužil především pro zábavu než jako původně plánovaný kancelářský diktafon. Konečným cílem Altshullera nebylo jen nalézat nová technická řešení, a už vůbec ne vydělávat peníze na jejich komercializaci. Na rozdíl od Edisona chtěl Altshuller též vychovávat ostatní lidi k tvůrčí práci. Proč? Možná proto, že jeho dílo vznikalo těsně po druhé světové válce vyprovokované fašismem. Žid Altshuller tehdy věřil (jak uvádí jeho někdejší žák Viktor Fey), že pokud by ve společnosti bylo přítomno alespoň 5% tvořivých lidí na úrovni Einsteina, pak by se společnost nemohla nikdy přetvořit na společnost fašistickou. Altshullerova genialita Altshullerova genialita při vytváření metodiky TRIZ spočívala • ve schopnosti vidět inženýrské problémy jako technické rozpory (kontradikce) (vynález je dle Altshullera odstranění technického rozporu v technickém problému) • ve schopnosti rozpoznat podobnosti v různých technických situacích.
2
Altshuller dokázal zjistit klíčové podobnosti i bez mezistupně matematického vyjádření, které k tomu v přibližně stejném historickém období potřeboval zakladatel kybernetiky Norbert Wiener, když formuloval svou vědu o řízení a sdělování v technických a živých organismech (vycházely mu stejné matematické rovnice pro řízení protiletadlové palby i pro matematické modelování funkce lidského srdce). Altshuller byl schopen stále se učit ze svých chyb a byl schopen i v poslední dekádě života radikálně přesměrovat svůj výzkum a to mimo svůj původní technický obor. Jak se dozvíme níže, zkoumal a specifikoval osobnostní charakteristiky úspěšných inovátorů. Naopak Edison byl ve své závěrečné etapě života silně fixován na minulost. Například dlouho odmítal změnit výrobu svých válcovitých fonografů, kterým už v té době na trhu velmi účinně konkurovaly ploché gramofonové desky. Nebo například tím, že bránil stejnosměrný proud, na který dříve chybně vsadil. Demonstroval veřejně nebezpečnost střídavého proudu, který prosazovala konkurenční firma Westinghouse, a to dokonce takovým způsobem, že na veřejnosti usmrcoval zatoulané psy a kočky střídavým proudem (mimochodem, tím se zasloužil o zavedení elektrického smrtícího křesla v USA). Altshullerovy omyly Jak je možné, že Altshuller s jeho vysokou inteligencí tak špatně odhadl možné dopady svého někdejšího (fakticky i politického) návrhu z konce 40. let minulého století, kvůli kterému se dostal do gulagu? Poslal tehdy Stalinovi dopis, ve kterém kritizoval stav technické tvořivosti v Sovětském svazu a nabízel mu možnost proškolit ruské techniky v tvůrčích metodách. Nevíme, zda Stalin skutečně přečetl tento dopis a zda Altshullera do gulagu fakticky neposlali jeho kritikou potrefení kolegové. Z historie však víme, že Stalin potřeboval především poslušné lidi, a nikoliv (z podstaty věci) nespolehlivé tvůrčí lidi. Altshullerův záměr prosadit výsledky své práce přes Stalina, neměl proto v žádném případě šanci na úspěch Altshuller strávil šest let v gulagu, odkud vyšel až rok a půl po Stalinově smrti. Altshuller se však dožil zaslouženého úspěchu na národní i světové úrovni. Větší štěstí s dopisy vlivným lidem v Rusku měl seržant Rudé Armády O. A. Lavrentěv, sloužící na Sachalinu. V roce 1949 Lavrentěv navrhl v dopise nejprve Stalinovi a později ÚV KSSS konstrukci průmyslového termojaderného reaktoru. Dopis se dostal až do správných rukou otce sovětské vodíkové bomby A. D. Sacharova (pozdějšího vůdčího disidenta). Ten nahradil Lavrentěvovu izolaci horkého plazmatu od stěn reaktoru elektrostatickým polem polem magnetickým a byl započat tokamak (toroidální komora a magnetické cívky). Jeho architektura zůstala shodná až dodnes. Dopisy vynálezců prezidentům svých států byly odeslány nejen v Rusku, ale i v USA, a také v České republice. Padesát let před Altshullerem poslal mladý poručík Sims zoufalý dopis prezidentovi USA se žádostí o prosazení techniky průběžného zaměřování kanónů u námořního dělostřelectva. Sims měl štěstí v tom, že prezident USA si jeho dopis skutečně přečetl a jako bývalý pracovník námořnictva podstatě vynálezu porozuměl. Generalita amerického námořnictva předtím Simsovy návrhy ze žárlivosti odmítala, demonstrace funkčnosti jeho vynálezu negativně zmanipulovala a prohlásila Simse za hlupáka. Vojenská kariéra poručíka Simse by bývala byla zcela jistě u konce, nebýt zásahu shora. Takového zásahu ani vyslyšení se nedočkal například moravský vynálezce Josef Bedroš z Uherského Hradiště, který v roce 2001 napsal dopis Václavu Havlovi. Prezidentská
3
kancelář samozřejmě není v žádné zemi tou správnou adresou na posuzování technických inovací. Tyto případy však názorně ilustrují, jak obtížné je prosadit nové nápady i v demokratických zemích. Geniální Altshuller se zmýlil ještě jednou ve svém životě. Opět nikoliv v technické, ale v sociálně psychologické oblasti. Začátkem 80. let se s Altshullerovou metodikou podrobně seznámilo několik tisíc ruských inženýrů a studentů (během minimálně padesátihodinových výukových kurzů). Navzdory tomu pouze malé procento z nich dokázalo používat tuto metodiku trvale. Původní předpoklad, že se každý může po zaškolení v metodice TRIZ stát celoživotním tvůrcem-vynálezcem, se nepotvrdil. Altshullerův výzkum inovátorů Altshuller proto inicioval další rozsáhlý výzkum jak historicky významných tvůrčích osobností, tak inženýrů a studentů. Cílem bylo identifikovat typické rysy tvořivé osobnosti a okolnosti jejího formování od dětství až po období naplňování vytyčeného významného životního cíle. Z výzkumu Altshuller zjistil, že k tomu, aby se člověk mohl stát celoživotním tvůrcem-vynálezcem, musí mít následující vlastnosti: • • • • • •
Člověk musí mít významný osobní cíl Musí mít schopnost vytvořit a implementovat akční plán Musí být tvrdě pracující osobností Musí být dostatečně zkušený v používání technik tvořivého řešení problémů Musí být odolný (persistent), držet směr, mít „hroší kůži“ Musí mít schopnost dosahovat užitečných mezivýsledků již ve středních etapách tvůrčího procesu (tzn. přesvědčit okolí, že se nachází „na správné stopě“)
Tyto osobnostní charakteristiky zjištěné Altshullerem se překvapivě kryjí s charakteristikami úspěšných podnikatelů zjištěných v tržní ekonomice. Je Altshullerův TRIZ využitelný i v netechnické praxi? Stručná odpověď zní: částečně. TRIZ neřeší problémy přímo, nabízí systematičnost při hledání alternativ řešení, heuristiky a jiná doporučení k hledání řešení pomocí analogií. Jsou činěny pokusy o využití metodiky TRIZ i v jiných technických oblastech, než pro kterou byla původně metodika vyvinuta. Např. čtyřicet Alshullerových principů (heuristik) se jeho někteří následovníci pokoušeli „znásilnit“ pro využití i v jiných průmyslových oblastech než ve výrobě, například při vývoji softwaru či řízení kvality. Existovaly i pokusy přenést Altshullerovy heuristické principy i do sociální oblasti, což je velmi problematické (viz na internetu www.triz-journal.com, June 2001). Zde byl například osmý Altshullerův princip: „Protiváha – tj. kompenzuj tíhu objektu nadlehčující silou“ nahrazen přeneseným významem „Pošli mladistvé provinilce do prostředí výchovného tábora“. Takové analogie jsou dost „přitažené za vlasy“. Připomínají stav z dob socialismu, kdy vědečtí aspiranti (například i z oboru gynekologie) se za každou cenu snažili ocitovat ve své práci něco z tehdy povinných Marxových spisů. Pomocí „analogií“ (přitažených za vlasy) se z tisíců Marxem popsaných stránek občas něco dalo převést i do moderní doby a odlišného oboru. Tyto „perly“ pak aspiranti a vědci navzájem houfně opisovali, ale jejich praktický význam byl minimální.
4
Poměrně snadno se z technické oblasti do manažerské praxe dají převést jiné principy z TRIZ, jako jsou například principy segmentace (modularizace) nebo princip zpětné vazby. V metodice TRIZ je též velmi důležité rozlišení tzv. technických a fyzikálních rozporů v technických problémech. To analogicky vede k uvědomění si odlišné závažnosti různých druhů rozporů i v ekonomických problémech. Některé ekonomické problémy jsou způsobeny hlubšími příčinami (rozpory) v technických, sociálních a ekonomických systémech (nadsystémech, podsystémech). Například zlepšený ekonomický ukazatel ROA (výnosnost aktiv) za určitých vývojových podmínek v odvětví (při modularizaci výrobku a následnému rozpadu odvětví) vede postupně ke zhoršené ziskovosti podniku. Viz například špatný ekonomický výsledek firmy IBM s počítačem IBM-PC v důsledku nadměrného využívání outsourcingu klíčových komponent PC (hardware i software). Nebo uveďme i jiný případ, kdy ekonomický ukazatel samotný signalizuje spíše opačný výsledek než ten, který se v průběhu času skutečně dostaví. Například i přes rostoucí tržby ze staré technologie v rámci celého odvětví je stará technologie nakonec překvapivě vytlačena technologií novou. Tak tomu bylo při střídání staré technologie ledování novou technologií strojově vyráběného ledu. Tržby ze staré technologie ledování rostly rychleji (plných 18 let po objevení se nové technologie) než tržby ze strojově vyráběného ledu. Teprve pak se trendy tržeb změnily a nová technologie zvítězila na trhu nad starou. Finanční analytici, kteří se soustřeďují jen na finanční ukazatele, museli být změnou trendu tržeb zmateni. Pro ekonomy, manažery i podnikatele je však z Altshullerova díla nejdůležitější historické a metodické poučení: Altshuller měl k dispozici zdokumentovanou databázi až dvou milionů patentů v technice, když z ní analýzou získával a zobecňoval 40 řešitelských doporučení (heuristik, postupů, principů) uplatnitelných v technice. Analogicky můžeme usuzovat i pro sociálně-ekonomickou oblast: Až budeme mít k dispozici bázi znalostí v podobě dvou milionů případových studií z oblasti managementu a podnikání (a také adekvátní nástroje na analyzování této málo formalizované báze), mohou se doporučení pro tvůrčí řešení podnikatelských problémů přiblížit propracovaným a relevantním doporučením pro tvůrčí řešení problémů v technice, jak jsou známy v TRIZ. Například průmyslník Henry Fayol na základě své celoživotní manažerské zkušenosti zformuloval začátkem 20. století 14 principů řízení, které se dnes běžně učí v základních kurzech managementu. Shromáždíme-li a zanalyzujeme-li budoucí bázi cca dvou milionů případových studií, vyprodukujeme zřejmě více manažerských a podnikatelských principů. Důležitý však není jejich počet. Jde o to, aby byly pro management a podnikání tak relevantní, jako jsou pro techniku užitečné Altshullerovy heuristiky. Závěr: Jak viděl budoucnost Altshuller? O Altshullerovi se píše, že začínal jako vědec a skončil jako vizionář. Týden před smrtí v roce 1998 byl Altshuller dotázán, co by se asi stalo, kdyby se jeho metodika TRIZ ve světě skutečně ujala. Odpověděl: „Jestliže lidé dokáží vytvořit silnou teorii, která dovolí porozumět technologické explozi, budou žít v bláznivém, ale vzrušujícím a zajímavém světě.“ TRIZ přirozeně nemůže vyřešit všechny problémy našeho světa. I přes současné snahy o využití metodiky TRIZ i v netechnických oblastech zůstává její použitelnost především v oblasti techniky. Bylo by ale naší nedbalostí nedozvědět o širších možnostech této metodiky.
5
Miroslav Pivoda, Brno Autor děkuje Bohuslavu Bušovovi za upřesňující obsahové i formální připomínky k textu.
6
