Obchodování s cennými papíry v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Obchodování s cennými papíry v ČR Bakalářská práce

Autor:

Miloš Veinlich bankovní management

Vedoucí práce:

Sokolov

Ing. Vladimír Šuchman

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………………………. Miloš Veinlich

V Karlových Varech dne 01. 04. 2011

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Šuchmanovi za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

Anotace Cílem této bakalářské práce je seznámit čtenáře se základními aspekty obchodování s cennými papíry, jakožto ho zároveň uvést do problematiky s tímto investováním související. V této práci jsou popsány základy kapitálových trhů, základy fundamentální, technické a psychologické analýzy a další. Práce je koncipována všeobecně, avšak do hloubky je vždy zaměřována spíše na akcie. Klíčové pojmy: Akcie, cenné papíry, trhy, investice, burzy, investiční instrumenty, výnosnost, fundamentální analýza, technická analýza, psychologická analýza, kapitálový trh České republiky

Annotation: The aim of this thesis is to familiarize readers with the basic aspects of trading in securities, as well as bring it to the problems associated with this investment. This work describes the basics of equity markets, basics of fundamental, technical and psychological analysis, and more. The work is well conceived, but the depth is always focusing more on the shares. Key words: Shares, securities, markets, investments, stock exchanges, investment instruments, returns, fundamental analysis, technical analysis, psychological analysis, Czech Capital Market

Obsah ÚVOD ........................................................................................................ 7 ÚVOD DO PROBLEMATIKY FINANČNÍCH INVESTIC ............... 8 1.

Podstata investic a jejich ekonomický význam ........................................... 8

1.1.

Členění investic............................................................................................ 8

1.1.1.

Přímé investice ......................................................................................... 9

1.1.2.

Portfoliové investice ............................................................................... 10

2.

Právní podstata finančních investičních instrumentů ................................ 11

3.

Základní druhy investičních nástrojů ......................................................... 12

3.1.

Základní (klasické) investiční nástroje ...................................................... 12

3.1.1.

Základní druhy finančních investičních instrumentů ............................. 13

3.1.2.

Reálné investiční instrumenty ................................................................ 15

3.1.3.

Termínové derivátové instrumenty......................................................... 15

3.2.

Cenné papíry fondu kolektivního investování ........................................... 16

3.3.

Strukturované produkty.............................................................................. 16

4.

Aspekty právního vymezení cenných papírů ............................................. 18

5.

Struktura trhu investičních cenných papírů ............................................... 19

5.1.

Trhy primární a sekundární........................................................................ 20

5.1.1.

Primární trhy cenných papírů ................................................................. 20

5.1.2.

Sekundární trhy cenných papírů ............................................................. 21

5.2. 5.2.1.

Trhy veřejné a neveřejné............................................................................ 21 Veřejné trhy cenných papírů .................................................................. 22

5.2.1.1. Veřejné trhy primární ........................................................................... 22 5.2.1.2. Veřejné trhy sekundární ....................................................................... 23 5.2.1.2.1. Veřejné sekundární organizované trhy.............................................. 23 5.2.1.2.1.1. Trhy burzovní ................................................................................. 25 5.2.1.2.1.2. Organizované trhy mimoburzovní ................................................. 27

5.2.1.2.2. Veřejné sekundární neorganizované trhy .......................................... 28 5.2.2.

Neveřejné trhy cenných papírů............................................................... 28 ZÁKLADNÍ FAKTORY INVESTIČNÍ AKTIVITY A

INVESTORSKÉ STRATEGIE ........................................................................ 29 6.

Všeobecné předpoklady investiční aktivity ............................................... 29

6.1.

Bohatství .................................................................................................... 29

6.2.

Kvalita investičního prostředí .................................................................... 30

7.

Faktory individuální investiční strategie.................................................... 30

7.1.

Výnosnost................................................................................................... 31

7.1.1.

Statické hodnocení výnosnosti ............................................................... 32

7.1.1.1. Ukazatele nominální výnosnosti .......................................................... 32 7.1.1.1.1. Celkový výnos ................................................................................... 33 7.1.1.1.2. Míra celkového výnosu ..................................................................... 34 7.1.1.2. Ukazatele reálné výnosnosti ................................................................. 35 7.1.2.

Dynamické metody hodnocení výnosnosti............................................. 35

7.1.2.1. Hodnota peněz v čase ........................................................................... 35 7.1.2.2. Funkční podstata dynamických metod hodnocení výnosnosti ............. 36 7.1.2.3. Možné způsoby použití dynamických metod....................................... 37 7.1.2.3.1. Metoda čisté současné hodnoty ......................................................... 38 7.1.2.3.2. Metoda vnitřní míry výnosu .............................................................. 39 7.2. 7.2.1.

Rizikovost .................................................................................................. 40 Predikce a diverzifikace ......................................................................... 42

7.3.

Likvidita ..................................................................................................... 42

7.4.

Závěry k faktorům individuálních investorských strategií ........................ 43

8.

Analýza akcií podniku ............................................................................... 43

8.1.

Fundamentální analýza .............................................................................. 44

8.1.1.

Analýza na makroekonomické úrovni .................................................... 46

8.1.2.

Odvětvová (odborová) analýza............................................................... 48

8.1.3.

Analýza jednotlivých akciových společností (mikroekonomická)......... 49

8.2.

Technická analýza...................................................................................... 51

8.2.1.

Teoretická východiska technické analýzy .............................................. 51

8.2.2.

Grafická analýza ..................................................................................... 52

8.2.2.1. Základní druhy grafů ............................................................................ 52 8.2.3. 8.3.

Shrnutí technické analýzy....................................................................... 54 Psychologická analýza ............................................................................... 54 OBCHODOVÁNÍ S CENNÝMI PAPÍRY NA KAPITÁLOVÉM

TRHU ČESKÉ REPUBLIKY .......................................................................... 55 9.

Vznik a vývoj současného kapitálového trhu v České republice............... 55

10.

Systém českého kapitálového trhu ............................................................. 55

10.1.

Cenné papíry kapitálového trhu.............................................................. 56

10.1.1. Charakteristika základních druhů cenných papírů ................................ 56 10.2.

Subjekty kapitálového trhu ..................................................................... 59

10.2.1. Burza cenných papírů ............................................................................ 60 10.2.2. Orgán dohledu na finančním trhu.......................................................... 60 10.2.3. Organizátor mimoburzovního trhu ........................................................ 60 10.2.4. Centrální depozitář cenných papírů....................................................... 61 10.2.5. Obchodník s cennými papíry................................................................. 61 10.2.6. Makléř ................................................................................................... 61 10.2.7. Investiční společnost ............................................................................. 61 10.2.8. Investiční fond ....................................................................................... 62 10.2.9. Tiskárna cenných papírů ....................................................................... 62 10.3. 11. 11.1.

Orgány státního dozoru .......................................................................... 62 Způsoby obchodování s cennými papíry v České republice...................... 63 Burzy v České republice......................................................................... 63

11.1.1. Obchodování na Burze cenných papírů Praha ...................................... 63 11.1.2. Obchodování na české burze RM-SYSTÉM ........................................ 64 11.2.

Internetoví brokeři v České republice .................................................... 65 VLASTNÍ NÁZOR AUTORA .............................................................. 67

12.

Proč akcie ................................................................................................... 67

13.

Výběr akcií ................................................................................................. 68 Závěr ........................................................................................................ 70 Seznam použité literatury, zdrojů a pramenů .......................................... 71

ÚVOD

Investice do cenných papírů se postupně i v našem kraji stává již i pro běžné občany častým způsobem jak ukládat své volné peněžní prostředky a zhodnocovat je lépe nežli se stavebním spořením nebo důchodovým připojištěním nežli tomu bylo v minulosti důsledkem nedostatečné informovanosti a vzdělanosti v těchto formách investování či ukládání peněžních prostředků. Z těchto důvodů jsem si zvolil toto téma, kdy jsem se tuto práci snažil koncipovat takovým způsobem, aby začínající potencionální budoucí investor do cenných papírů, dostal po přečtení této práce (díky obsáhlosti tohoto tématu) alespoň všeobecný základní přehled o tom, jak tento systém funguje a jaké základní předměty v sobě skýtá. Snažil jsem se vycházet z vlastních zkušeností, jaké věci mne zajímali před tím, nežli jsem já začínal investovat do cenných papírů, konkrétně do akcií. Vzhledem k této skutečnosti je sice práce koncipována všeobecně na cenné papíry ale směřuje vždy více k akciím nežli k ostatním cenným papírům. Závěrem bych rád poděkoval vedoucímu práce panu Ing. Vladimíru Šuchmanovi, díky kterému mi bylo umožněno zpracovat svou bakalářskou práci na toto téma, díky čemuž jsem nashromáždil mnoho nových zkušeností, informací a investorských dovedností, které jsem se především snažil využít při zpracování této práce, ale určitě mi v budoucnu poslouží také pro efektivnější zhodnocování mého portfolia.

7

ÚVOD DO PROBLEMATIKY FINANČNÍCH INVESTIC 1.

Podstata investic a jejich ekonomický význam Investice realizujeme nákupem investičních aktiv, která znamenají přeměnu peněz v kapitál (nesoucí výnos). Investice můžeme chápat jako obětování dnešní určité hodnoty za účelem získání vyšší. Ne vždy, ale tato budoucí hodnota musí být zcela jistá. Investice jsou významné nejen pro investory, ale také pro fungování finančního i ekonomického systému. Pro investory jsou investice významné především pro možnost rozmnožování a uchovávání jejich bohatství. Přeměnou peněz v různé investiční nástroje získávají nárok na z nich plynoucí výnos. Pro ekonomiku přináší investoři (především domácnosti)

směňováním volných

peněžních

prostředků za finanční

instrumenty, volné peníze firmám, které je mohou investovat do potřebných fyzických statků, čímž se zvyšuje jejich produkční kapacita a vzhledem k tomu i výkonnost celé ekonomiky.

1.1.

Členění investic

Investice lze rozdělit do dvou základních skupin a to na investice: finanční a investice reálné. 

Za reálné investice považujeme: přímé podnikání, nákup movitých věcí,

nákup komodit a nákup nemovitostí. Z čehož vyplývá, že reálné investice jsou vázány na určité konkrétní činnosti nebo předměty hmotného charakteru. 

Do finančních investic patří: peněžní vklady, poskytování úvěrů a půjček,

nákup cenných papírů, další druhy finančních investic. Mohli bychom je tedy charakterizovat tak, že jsou to investice, které mají povahu majetkové nebo většinou jen finanční transakce mezi dvěma ekonomickými subjekty, která je zaznamenána na určité listině, kterou za poskytnutí peněžních prostředků získá osoba, která je poskytla. Ta obsahuje její podmínky a všeobecně se označuje jako "finanční investiční instrument". Subjektu, který takto poskytl, svůj volný přebytkový kapitál tím také vznikají určité nároky. A to:

8

-

právo na podíl ze zisku, který by měl být z této finanční investice vytvořen,

-

právo na předem určenou peněžní odměnu,

-

právo na navrácení majetku,

-

právo se vlastnicky podílet na majetku subjektu, který si kapitál půjčil,

-

právo rozhodovat nebo spolurozhodovat o řízení firmy nebo o způsobu použití těchto vypůjčených finančních prostředků

-

další práva (zejména při smluvních dohodách jsou podmínky v podstatě neomezeny)

Protože tyto finanční investiční instrumenty zaručují svým majitelům různá práva, označují se často jako "cenné papíry". Investoři je obdrží dle toho, o jaké druhy finančních investic se jedná a jaká práva jim z nich vyplývají. Každý druh finančních investičních instrumentů zaručuje svým investorům různé druhy práv, tím nejvýznamnějším právem je právo na výnos (např. na dividendu, úrok). Ten je odměnou investorovi za vložené finanční prostředky na úkor toho, že je nespotřeboval za spotřební předměty nebo služby, ale přeměnil je na finanční kapitál. Zde se může jednat jak o výnosy běžné, plynoucí z jejich držby, tak o výnosy kapitálové,

které,

vznikají u obchodovatelných investičních instrumentů změnami

jejich tržních cen (tudíž mohou být i záporné). Finanční investice jsou tedy investice do finančních investičních instrumentů a to nejčastěji do cenných papírů. Investice můžeme dále členit s ohledem na to, jaké důvody vedou investory k jejich realizaci. Tedy na:

 Přímé investice  Portfoliové investice

1.1.1. Přímé investice Přímé finanční investice se vyznačují tím, že investor své finance investuje se záměrem získat v podniku trvalou majetkovou účast za účelem získání vlivu na jeho řízení. Dá se říct, že se jedná o záměr získat určitý procentní podíl na základním kapitálu podniku. Současně je zřejmé, že čím větší podíl se podaří investorovi ze základního kapitálu podniku získat, tím větší vliv bude mít na jeho řízení. Obecně platí, že pokud

9

se stane investor majoritním vlastníkem, vlastní více než 50 % základního kapitálu, a jeho vliv na podnik se tak stává rozhodujícím. Záleží ovšem i na znění stanov.

1.1.2. Portfoliové investice Jsou investice, kde se investoři snaží vytvořit co nejvyšší zhodnocení obyčejně pouze dočasně volných peněžních prostředků při podstoupení co možná nejnižšího rizika. Toho

dosahují rozložením jejich

kapitálu

do

rozličných finančních investičních

instrumentů s rozdílnými vlastnostmi a emitenty. Takto diverzifikovaná portfolia mohou obsahovat jak krátkodobé, tak dlouhodobé finanční investiční instrumenty, povětšinou veřejně obchodovatelné a tím tedy i dostatečně likvidní cenné papíry.

 Investování do krátkodobých finančních nástrojů Jsou to cenné papíry nejčastěji v podobě dluhopisů nebo krátkodobých úvěrů, u kterých je většinou blízká doba splatnosti, díky čemuž u těchto cenných papírů nehrozí takové riziko jako u dlouhodobých finančních nástrojů. Samozřejmě, pokud máme menší riziko, budeme mít i menší zhodnocení, ovšem díky tomu jsou tyto cenné papíry dobře likvidní i pokud nejsou veřejně obchodovatelné a to právě z toho důvodu, že s sebou nepřináší takové riziko, tudíž se je investoři nebojí nakupovat do svých portfolií a není pak tedy složité je proměnit na peněžní prostředky.

 Investování do dlouhodobých finančních nástrojů Jedná se především o investice do veřejně obchodovatelných cenných papírů. Jak už jsme si řekli, tyto dlouhodobé investice s sebou přináší vyšší riziko znehodnocení našich peněžních prostředků, ale také možnost mnohonásobně vyššího zhodnocení, oproti krátkodobým investicím k čemuž se ještě později vrátíme. Z předchozího je už snad patrné, že tyto investice vyžadují náročnější přípravu nežli krátkodobé investice a to jak z důvodu, že musíme dobře predikovat budoucí vývoj společnosti, které takto naše peněžní prostředky poskytneme, a také zde musíme uvážit faktor měnící se hodnoty peněz v čase1 .

1

Tedy, při výpočtu výnosnosti musíme využít dynamických metod výpočtu, které tento faktor při výpočtu uvažují.

10

2. Právní podstata finančních investičních instrumentů "Investiční aktiva (investiční majetek) lze charakterizovat jako vlastnictví různých druhů investičních instrumentů, jež svým vlastníkům přinášejí v ýnos, a tudíž představují kapitál" 2 , tzn., že peníze přeměňujeme na kapitál jejich investováním. V případě finančních investic se tudíž jedná o směnu do finančních investičních instrumentů, které jsou sice méně likvidní než peníze ale zaručují svým majitelům právo na určitý výnos. Z pravidla dělíme do dvou následujících skupin: 

Majetkové investiční instrumenty

Dokládají, že investor má spoluvlastnický podíl na společnosti, do které investoval, a tím mu vznikají i nároky na podíl ze zisku, který tato společnost vytvořila. Další z práv, které mohou takto vznikat, jsou práva vztahující se k řízení podniku. 

Dluhové (dlužní) instrumenty

Jde pouze o ty finanční investiční instrumenty, které z právního hlediska představují zapůjčení peněz jinému ekonomickému subjektu. Přináší svým držitelům předem smluvně sjednané výnosy pramenící z jejich držení. Tyto podmínky jsou určené předem v emisních podmínkách dluhopisů. Většinou je určena také doba splatnosti a kdy a jakým způsobem jsou peněžní prostředky navráceny věřiteli. Nemusí tak ale být vždy, některé země dovolují emitovat takzvané věčné dluhopisy (nesplatitelné), které nemají stanovenou splatnost.

2

REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s. 19.

11

3. Základní druhy investičních nástrojů Na

vyspělých

finančních

trzích

se

setkáme

s

mnoha

finančními investičními

instrumenty,3 od základních druhů až po takové, které jsou na existenci těchto základních druhů různě závislé.

S přihlédnutím k jejich základním vlastnostem, je lze rozdělit na: 

Základní (klasické) investiční nástroje



Termínované derivátové instrumenty



Cenné papíry fondů kolektivního investování4



Strukturované produkty

3.1.Základní (klasické) investiční nástroje Z obrázku, který vychází, ze základní struktury finančního trhu vyplývá, že vedle základních druhů finančních investičních instrumentů navíc zahrnuje i tzv. investiční nástroje reálné. V současné době, díky hledání nových způsobů financování a dalších způsobů

investování

jsou

vytvářeny

i

takové

druhy

finančních

investičních

instrumentů, které jsou různě provázány s aktivy reálnými. Nejvýznamnější role je zde přisuzována komoditám, měnám a indexům akciových trhů.

3 4

Můžeme setkat i s finančními instrumenty neinvestičního charakteru, např. s šeky, kupony aj. Standardní druhy těchto cenných papírů, nikoli strukturované produkty

12

Obrázek 1: Základní struktura finančního trhu

Pramen: REJNUŠ, O.: Cenné papíry a burzy. 1. vydání, Brno: Vysoké učení technické v Brně – Akademické nakladatelství CERM, 2009. ISBN 978-80-214-3805-7. str. 21, upraveno autorem

3.1.1. Základní druhy finančních investičních instrumentů Jak je zřejmé z předchozího obrázku, můžeme za jednotlivé druhy finančních investičních instrumentů považovat zejména nástroje peněžního a kapitálového trhu, cizí měny a drahé kovy.

 Investiční instrumenty peněžního a kapitálového trhu Mezi

základní

druhy

investičních

instrumentů

peněžního

a

kapitálového

5

trhu

považujeme "klasické" investiční cenné papíry a úvěry. Je to z několika důvodů, 5

Klasické investiční cenné papíry je použito proto, neboť se jedná o investiční nástroje "základních" vlastností a nepojednává se zde o tzv. "strukturovaných produktech", které jsou z právního pohledu také cennými papíry

13

jedním z nich je, že jsou přímo určeny k zabezpečování kreditní a depozitní funkce finančního systému, a protože disponují základními vlastnostmi, které jsou obsaženy v dalších finančních investičních nástrojích, které vznikají na jejich základě. Z toho vyplývá, že "velikost běžných výnosů plynoucích z jejich držby i vývoj jejich tržních cen (kurzů) nejsou "přímo závislé" na žádných jiných investičních instrumentech" 6 . o Úvěry (klasické vklady) Jedná se o smluvně sjednávané, neobchodovatelné investiční instrumenty. Lze je charakterizovat jako jednotlivě sjednávané obchodní smlouvy, kde je za smluvně vymezené období a úrokovou sazbu poskytován určitý objem peněžních prostředků. o Klasické investiční cenné papíry Zde se jedná o převoditelné, a tudíž i obchodovatelné investiční instrumenty kapitálového a peněžního trhu. Vymezení klasických investičních cenných papíru od úvěrů je velice podstatné, a to protože předpoklad pro efektivní fungování finančního trhu je veřejná obchodovatelnost co největšího množství investičních instrumentů. Čímž cenné papíry tento

požadavek

zejména burzovně splňují na rozdíl od

individuálních úvěrových smluv.

 Drahé kovy Jsou to vysoce ceněné vybrané druhy komodit jako zlato, stříbro, platina a paladium. Jsou specifické tím, že mají dlouhodobě stálou tržní hodnotu a v malém objemu mají značnou hodnotu. Investovat do nich lze buď "přímo" nebo pomocí cenných papírů s nimi spojených.

 Cizí měny Také lze řadit mezi finanční investiční instrumenty pro možnost spekulování s nimi na v budoucnu očekávaný pokles /depreciaci/ či stoupání /apreciaci/ kurzu jednotlivých měn mezi sebou.

6

REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s. 22.

14

3.1.2. Reálné investiční instrumenty Charakter reálných investičních instrumentů je oproti finančním, značně odlišný. Přesto se však i těmito instrumenty dá uchovávat bohatství (kapitálové zhodnocení). Z předchozího obrázku č. 1 je patrné, že do reálných investičních instrumentů řadíme především komodity, nemovitosti a některé zvláštní věci movité.

 Komodity Komodity jsou jednoduše řečeno suroviny, které můžeme obchodovat i bez jejich fyzické přítomnosti. Obchodování s komoditami se realizuje přes tzv. futures trading7 (termínové obchodování). Zde se na rozdíl od akcií neobchoduje s podílem na společnosti, ale se surovinami resp. výrobními polotovary, které jsou určené k dalšímu zpracování.

 Nemovitosti Jejich typickou vlastností je dlouhá životnost a pravděpodobná vyšší cena při prodeji než při koupi. Chápeme je tedy po celou dobu držení jako reálná investiční aktiva.

 Movité věci Pokud zahrnujeme movité věci do reálných investičních instrumentů, budou to pouze jejich "speciální" druhy. Především se jedná o umělecká díla, starožitnosti, které se charakterizují především svou vysokou hodnotou a dlouhou délkou své životnosti. Velice dobře jsou hodnoceny sbírky (kolekce předmětů obdobného zaměření).

3.1.3. Termínové derivátové instrumenty Jedná se o derivované investiční nástroje, kde jejich hlavní charakteristický rys je ten, že dokladují existenci takzvaných termínových kontraktů. U těchto termínovaných kontraktů termín vypořádání značně zaostává za okamžikem jejich sjednání. Zde je odlišnost od

obchodů promptních (spotových), u kterých je časová prodleva

vypořádání minimální. V praxi to znamená, že vývoj cen (kurzů) těchto derivovaných

7

Například dnes, mohu nakoupit pšenici, kterou prodejce ještě ani nevypěstoval. Ale nakupuji ji s předem dohodnutým termínem dodání.

15

investičních nástrojů se odvíjí od podkladových aktiv, které jsou v nich zahrnuty a v průběhu života mění svou cenu vzhledem k promptním cenám na trhu. Co se týče jejich rozlišení, rozlišujeme je na derivátové (termínované) kontrakty odvozené

od

různých

finančních

aktiv,

označované

jako

finanční deriváty a

samozřejmě i deriváty odvozené od reálných aktiv. Mezi ně patří zejména komodity. Ty můžeme dále dělit na pevné termínové kontrakty a podmíněné opční kontrakty. "Opční smlouva poskytuje držiteli opce právo buď koupit (jedná-li se o kupní opci), nebo prodat (jedná-li se o prodejní opci), v dohodnutém okamžiku či období předmětné podkladové aktivum za předem stanovenou cenu. Z toho vyplývá, že se jedná o tzv. podmíněné termínové kontrakty, které se od pevných termínov ých smluv liší tím, že pouze držitel opce má právo jejich realizace (tzv. právo volby)" 8 .

3.2.Cenné papíry fondu kolektivního investování U těchto cenných papírů se vývoj jejich tržních cen mění největší měrou na základě hodnoty majetku připadající na jeden podílový list nebo akcii. To znamená, že vývoj závisí na vývoji kurzů (tržních cen) jiných investičních aktiv, než která jsou obsažena v portfoliích, která jsou vytvořena z peněz individuálních investorů. Tyto portfolia mohou tvořit nejen „klasické“ finanční investiční instrumenty ale také hmotná (reálná) aktiva, jakožto mohou obsahovat i jiné akcie jiných podílových fondů kolektivního investování atp.

3.3.Strukturované produkty Takto jsou označovány takové finanční investiční instrumenty, které slučují základní vlastnosti "klasických investičních instrumentů kapitálového a peněžního trhu. Mohou zahrnovat i cenné papíry kolektivního investování s některými atributy derivátových instrumentů různorodých podkladových aktiv. Díky tomu je zde mnoho možností pro vytváření různorodých konstrukcí těchto produktů,

což

dělá

tuto

skupinu

finančních

investičních

instrumentů

celkem

neohraničitelnou a z právního hlediska se na ně dá pohlížet jako na cenné papíry (vklady), ale i jako na zvláštní skupinu derivátových instrumentů. 8

REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s. 324.

16

 Strukturované vklady Tyto vklady mají povahu standardizovaných termínových (bankovních) vkladů, které banka reinvestuje, a vkladatel má možnost podílet se na výnosu (v tomto případě úroku) z předem daného podkladového aktiva. Jedná se o poněkud spekulativní investiční instrumenty, kdy pokud investor správně predikuje budoucí vývoj na trhu, získává větší nežli standardní úrok, pokud je tomu naopak získává nižší než je standardní úrok. Ve většině případů je ale investorům zaručen alespoň minimální úrok a to vzhledem k tomu že ve většině zemí jsou obchodní banky regulovány a také k existujícím, zákonným pojištění vkladů.

 Strukturované dluhové cenné papíry Tyto dluhopisy jsou založeny na obdobném principu jako strukturované vklady. Výnosy jsou taktéž závislé na vývoji podkladových aktiv, což ovlivňuje jak kolísání jejich kurzů (tržních cen) po celou dobu jejich životnosti, tak i způsob jejich splacení v době splatnosti. Rozdílem je zde to, že emitentem nebývá zaručena návratnost původně investované částky (pokud není v emisních podmínkách uvedeno jinak), a také je zde možnost vzniku insolvence emitenta.

 Cenné papíry strukturovaných fondů kolektivního investování Mají obdobné charakteristické rysy jako podílové listy či akcie, ale s tím rozdílem, že výnosy z nich plynoucí se odvozují stanoveným způsobem od předem určených podkladových aktiv. Stejně tak jako u strukturovaných dluhopisů nemusí být ani u těchto fondů zaručena plná návratnost investované částky. Je zde ovšem velice přísná státní regulace fondů kolektivního investování, takže většinou investorům nehrozí absolutní ztráta.

 Sekuritizované pákové deriváty Vysoce

spekulativní

finanční

derivátové

instrumenty,

slučující

některé

atributy

finančních derivátů (především opcí) s atributy "klasických" investičních instrumentů.

17

Vysoká

spekulativnost

pochází

z

využití

finanční

páky,

která

dovoluje

nadproporcionálně participovat na změnách cen. Ovšem jak ve chvíli růstu tak při poklesu. Přitom pokud je vývoj pro investora nepříznivý může zde nastat až totální ztráta vložených investic.

4. Aspekty právního vymezení cenných papírů Z předchozích kapitol můžeme usoudit, že jako cenné papíry jsou v praxi označovány jen některé finanční investiční instrumenty. Zákony jednotlivých států legislativně vymezují "právní dokumenty" jež jsou za cenné papíry prohlášeny.  Všechny legislativně prohlášené cenné papíry se nemusí vždy vztahovat ani pouze k finančnímu systému, ani k finančnímu trhu. například: zemědělské skladištní listy (zde je zjevné, že se jedná o trh komoditní) konosamenty (doklad využívaný v námořní přepravě, který potvrzuje převzetí zboží přepravcem) skladištní listy (potvrzení o převzatém zboží k uskladnění)  Všechny finanční instrumenty (a to bez ohledu na to, zda se jedná o nástroje investiční či neinvestiční povahy) nebývají legislativně považovány za "cenné papíry. Za ně nebývají prohlášeny: bankovní vklady, úvěry, vkladní knížky, většina termínovaných instrumentů a mnoho právních dokumentů (úvěrové smlouvy) využívaných k uzavírání smluvních vztahů.9

9

REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s. 26-27.

18

Obrázek 2: Právní vymezení cenných papírů

Pramen: REJNUŠ, O.: Cenné papíry a burzy. 1. vydání, Brno: Vysoké učení technické v Brně – Akademické nakladatelství CERM, 2009. ISBN 978-80-214-3805-7. str. 27, upraveno autorem

Pozn. k obrázku: Tyto vymezené cenné papíry finančního charakteru obsahují vedle investičních cenných papírů i další druhy, jako např. platební instrumenty. Lze tedy říci, že finanční instrumenty ani jedná-li se o obchodovatelné nástroje investičního charakteru, nemůžeme zaměňovat s cennými papíry. Je to způsobeno tím, že finanční teorie s právním vymezením nemusí vždy naprosto stejně chápat a vykládat pojem cenný papír10 .

5. Struktura trhu investičních cenných papírů Na trzích cenných papírů se obchodují krátkodobé cenné papíry trhu peněžního, a zejména dlouhodobé cenné papíry trhnu kapitálového. K členění těchto trhů se dá přistupovat několika způsoby a z různých hledisek. Nejčastěji používaný způsob je znázorněný na obrázku č. 3.

10

Právní vyložení pojmu cenný papír se v některých zemích může také lišit

19

Obrázek 3: Členění trhu cenných papírů

TRH CENNÝCH PAPÍRŮ TRHY PRIMÁRNÍ TRHY NEVEŘEJNÉ

TRHY SEKUNDÁRNÍ

TRHY VEŘEJNÉ

TRHY VEŘEJNÉ

TRHY NEVEŘEJNÉ

TRHY NEORGANIZOVANÉ

TRHY ORGANIZOVANÉ

(OTC-TRHY)

(BURZOVNÍ resp. MIMOBURZOVNÍ)

Pramen: REJNUŠ, O.: Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 1. vydání, Praha: Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-571-7. str. 22, upraveno autorem

5.1.Trhy primární a sekundární Na základě toho, zda se jedná o nové emise cenných papírů, emitované na trh poprvé, nebo se obchodují cenné papíry již dříve vydané, můžeme rozlišovat mezi primárními a sekundárními trhy cenných papírů, kde nebereme v potaz, zdali se jedná o cenné papíry peněžního nebo kapitálového trhu.

5.1.1. Primární trhy cenných papírů Funkcí primárních trhů cenných papírů je dostávat do oběhu nově emitované cenné papíry a na tomto trhu je směňovat za dlouhodobé peněžní zdroje od investorů. Tito investoři dostávají jako protihodnotu za své peníze od emitentů těchto akcií právě ty nově emitované cenné papíry. Emitenti jsou nejčastěji velké korporace, které se takto snaží obstarat si kapitál například pro rozšíření společnosti, ale také stát nebo obce se

20

zde mohou snažit si „vypůjčit“ peníze od investorů, emisí cenných papírů jako například dluhopisů. Ovšem funkce primárních trhů je značnou mírou ovlivněna a je závislá na fungování silnějších trhů sekundárních, jelikož zájem investorů na těchto nově emitovaných cenných papírech značně závisí na tom, jakou tržní cenu a postavení, mají obdobné (stejné) cenné papíry, které jsou již obchodovány na trhu sekundárním.

5.1.2. Sekundární trhy cenných papírů Na sekundárních trzích se obchodují již dříve emitované a do oběhu uvedené cenné papíry. Sekundární trh zajišťuje funkce stanovení jejich tržních cen a zabezpečování jejich likvidity, což umožňuje investorům relativně snadnou zpětnou přeměnu cenných papírů v hotové peníze, a tak podněcuje jejich zájem o další investice. Na sekundárním trhu se obchoduje převážně s dlouhodobými cennými papíry. Naopak krátkodobé cenné papíry se spíše ve větším množství zobchodují na primárních trzích. Důvodem pro to, je nutnost jejich časté obnovy zapříčiněné jejich krátkou životností. Tedy, obchoduje se zde především například s akciemi velkých korporací, které nemají omezenou životnost, a tudíž není nutno je často obnovovat (nově emitovat), naproti tomu, když si stát vypůjčuje emisí dluhopisů peněžní prostředky, mohou tyto dluhopisy mít splatnost i jen několik měsíců, například státní pokladniční poukázky.

5.2.Trhy veřejné a neveřejné Primární i sekundární obchody se realizují na trzích veřejných a neveřejných. Na veřejný trh má zpravidla přístup každý potencionální zájemce a cenné papíry se zde prodávají za nejvyšší nabídnutou cenu. Naproti tomu na trhu neveřejném se odehrávají přímé obchody mezi předem smluvenými účastníky, kdy se cenné papíry prodávají za dopředu smluvně dohodnutých individuálních podmínek objemu a ceny, jednomu nebo více investorům.

21

5.2.1. Veřejné trhy cenných papírů Veřejný trh cenných papírů můžeme rozlišit na dva rozdílné druhy, a to na:

 Veřejné trhy primární  Veřejné trhy sekundární

5.2.1.1. Veřejné trhy primární Emitenti na veřejných trzích umisťují své cenné papíry různými způsoby. Emitent, své cenné papíry předem inzeruje a očekává tak díky tomu příliv investorů. Existují 3 techniky uvedení cenných papírů na primární trh.: 

Prodej za fixní cenu kdy emitent pevně stanový cenu za jeden cenný papír a pak očekává, jaký bude zájem investorů. Ovšem správně stanovit cenu není jednoduché a to obzvláště pokud není obdobný cenný papír dosud obchodován na sekundárním trhu. Pokud se emitentovi nezdaří korektně stanovit „správnou“ cenu, mohou nastat dvě situace. Pokud cenu nastaví příliš vysoko, investoři nebudou mít zájem, emitent neuspokojí své očekávání, čímž může dojít i k neupsání emise se všemi následnými negativními dopady. Nebo naopak cenu nastaví příliš nízko, čímž bude větší poptávka nežli nabídka a emitent se tak připraví o peněžní prostředky, protože cenné papíry prodal pod jejich tržní cenou.



Tendr – emitent ohlásí celkovou hodnotu cenných papírů a jejich minimální cenu. Investoři mají stanovenou časovou lhůtu, do kdy zasílají nabídky v počtu kusů a ceně přičemž po skončení této lhůty se nabídky seřadí od nejvyšší k nejnižší a začnou se uspokojovat, ovšem ve chvíli kdy je dosaženo celkové hodnoty úpisu, jsou všechny ostatní nabídky odmítnuty. Výsledná cena je určena dle podmínek stanovených v tendru.



Aukce – Zde jsou dva typy aukce: Americká, kde se postupně zvyšuje cena a aukce Holandská, která naopak probíhá postupným snižováním původní vyvolávací ceny.

22

Každý emitent, který chce emitovat akcie na veřejně obchodovatelném trhu, musí získat potřebné povolení od příslušného státního orgánu, což je podrobeno různým předpisům a krokům které je emitent nucen podstoupit. Pro investory je ale zvláště důležité to, že vždy musí v minimálním rámci stanoveném legislativou zveřejnit dokumenty,

umožňující

investorovi

posoudit

vhodnost

či nevhodnost

nabízené

investice. Tedy měli bychom se z těchto dokumentů dozvědět informace o právních poměrech emitenta, hospodářské a finanční situaci, výhledu do budoucna a o účelu pro který budou získané peněžní prostředky emisí cenných papírů použity.

5.2.1.2. Veřejné trhy sekundární Na veřejných sekundárních trzích se obchoduje s již dříve emitovanými cennými papíry, na kterých je mezi sebou zobchodovávají stávající držitelé s novými zájemci o investice do cenných papírů. Tyto trhy dále členíme na: 

Veřejné sekundární organizované trhy



Veřejné sekundární neorganizované trhy

5.2.1.2.1. Veřejné sekundární organizované trhy Na finančním trhu existují dva druhy institucí, které se zabývají organizováním trhu s finančními investičními instrumenty. Těmito institucemi jsou:

 Burzy  Organizované mimoburzovní trhy V České republice jsou to ve všech případech akciové společnosti. Ovšem jinde ve světě existují i jiné možné formy právního uspořádání, například pokud burzy zakládá stát. Obě tyto instituce jsou licencované, konkrétně v České republice tuto licenci mohou získat od centrální banky. Tyto instituce agregují nabídku a poptávku zde obchodovaných investičních instrumentů, následně párují zavedené objednávky

23

(obchodní příkazy), a poté zabezpečují jejich vypořádání. Touto činností přispívají jak k tvorbě tržních cen (kurzů), tak ke zvýšení likvidity trhu. Tyto burzy vykazují jistá specifika  Každá burza má v licenci přesně vymezené činnosti burzy, a to především s čím smí burza obchodovat, a zda může uzavírat promptní nebo i některé termínované obchody atp.  Na burzách se obchoduje v předem přesně vymezených časech a místech. Z tohoto důvodu se předem vydává takzvaný burzovní kalendář. Mimo tyto předem stanovené časy se na burze nedá obchodovat.  Každá burza svými předpisy předem stanovuje účastníky trhu. Jedná se především o burzovní zprostředkovatele a burzovní obchodníky, kteří zde zastupují členské firmy.  Obchoduje se zde metodou oboustranné aukce, kdy jde o vysoce organizovaný způsob obchodování. Účastníci burzy mohou průběžně měnit a upravovat nákupní i prodejní obchodní příkazy, a to jak co se týká objemu obchodu, tak i jimi zadávané ceny.  Předměty obchodu se na burzách fyzicky nenacházejí, obchodují se zde tedy

tzv.

zastupitelné

předměty,

které

jsou

určitým

způsobem

standardizovány, tím pádem jsou vždy navzájem směnitelné. Konkrétně u cenných papírů se musí vždy jednat o takzvané zastupitelné cenné papíry, které zaručují jejich vlastníkům stejná práva.  Je vždy přesně stanoveno nejnižší obchodovatelné množství (tzv. lot), ve kterém (a v jeho násobcích) je možné na burze sjednávat obchody.

24

5.2.1.2.1.1. Trhy burzovní Nejvýznamnější členění těchto burz bývá především podle těch kritérií: A) Z hlediska předmětu jejich činnosti (neboli podle toho s čím obchodují) B) Podle délky časové prodlevy existující mezi uzavíráním obchodů a jejich (fyzickým) vypořádáním A) Rozdělení burz z hlediska předmětu jejich činnosti:

 Burzy komoditní Komoditní, tedy zbožové burzy, do sebe zahrnují především burzy plodinové a dále pak také burzy, kde se obchoduje s ropou, různými druhy kovů atp.

 Burzy devizové Na těchto burzách mezi sebou nejrůznější velké finanční instituce a banky realizují nákupy a prodeje jednotlivých měn. Centrální banky zde také obchodují, ale nejčastěji se záměrem realizace devizových intervencí11 . Nejčastější jsou obchody termínované. Promptní obchody se většinou realizují mimoburzovně.

 Burzy cenných papírů Na těchto burzách se obchodují již dříve vydané veřejně obchodovatelné cenné papíry. Tyto burzy můžeme definovat jako relativně samostatné ekonomické, organizační a technické systémy, které působí na kapitálovém trhu. Na nich vytvářenými kurzy se řídí nejen ostatní obdobně zaměřené sekundární trhy, ale také i trhy primární. Čím je burza významnější, tím se na ní obchodují kvalitnější emise cenných papírů, a zároveň se na ní realizují větší objemy obchodů. Tím se zvyšuje likvidita zde kótovaných cenných papírů, což následně zvyšuje prestiž jejich emitentů, což příznivě působí na kurzy.

11

Díky nimž umí centrální banka řídit výši kurzu domácí měny vůči ostatním měnám

25

Nadnárodní (mezinárodní) burzy se většinou vyznačují tím, že se zde nejen většinou zobchoduje největší objem cenných papírů a dosahuje největších tržních kapitalizací12 , ale také se zde obchodují ve velkých objemech nejen tuzemské cenné papíry, ale také nejkvalitnější cenné papíry prestižních zahraničních firem. Takových je na světě ale pouze několik. Za takové se považují například New York Stock Exchange, International Stock Exchange London, Tokyo Stock Exchange a případně pár dalších. Jejich činnost pak doplňuje celá řada burz dalších. Jako "burzy mezinárodní", které vykazují proti nejvýznamnějším burzám nižší tržní kapitalizaci, nižší objemy obchodů a především se na nich v takové míře neobchodují zahraniční cenné papíry. Těchto burz je po světě daleko více. Další již méně významné burzy najdeme prakticky v každé průmyslově rozvinuté zemi, které označujeme jako "burzy národní", které mohou být ve větších státech doplněny o "burzy regionální".

B) Rozdělení burz dle časové prodlevy existující mezi uzavřením obchodů a jejich vypořádáním Dle těchto kritérií rozlišujeme:

 Burzy promptní Tyto burzy jsou specifické tím, že vypořádání na nich uzavřených obchodů probíhá s časovým odstupem maximálně několika dnů. Můžeme tedy říci, že na těchto burzách obchodujeme, pokud chceme cenné papíry "fyzicky" nakoupit.

 Burzy termínové (finančních, resp. komoditních derivátů) Na těchto burzách probíhá vypořádání až se značným odstupem od doby uzavření kontraktu. Tedy uzavírají se zde tzv. termínové obchody. Uzavřením termínového obchodu nám vzniká tzv. kontrakt, se kterým až do okamžiku vypořádání termínového obchodu můžeme na burze dále obchodovat.

12

Tržní kapitalizaci cenného papíru vypočteme vynásobením počtu emitovaných CP s aktuálním kurzem. Tržní kapitalizace burzy je součet všech tržních kapitalizací CP na ní obchodovaných

26

Tyto burzy lze dále členit ještě na:

 Burzy termínových kontraktů typu "futures" Tyto

burzy

umožňují obchodování s

již uzavřenými kontrakty,

standardizovanými pevnými termínovanými kontrakty,

tedy s tzv.

které mají předem pevně

stanovené podmínky burzovními pravidly, a jsou smluvně potvrzeny oběma stranami v okamžiku provedení obchodu. Vypořádání probíhá až dodatečně v předem stanoveném termínu.

 Burzy opční Zde probíhají obchody s tzv. standardizovanými opčními (podmíněnými) kontrakty, kde jejich vlastník má právo, ale nikoli povinnost v předem dohodnutém termínu zakoupenou opci uplatňovat a tím žádat plnění kontraktu druhou stranou.

5.2.1.2.1.2. Organizované trhy mimoburzovní Důvodů existence těchto trhů je několik. Mezi ně patří především to, že pro některé menší podniky je obchodování na burzách nákladné a příliš složité. Burzy navíc nemají povinnost obchodovat všechny veřejně obchodovatelné cenné papíry13 . Navíc organizátoři mimoburzovních trhů tímto tvoří jistou konkurenci burzám. Mohou účtovat nižší poplatky, používat odlišné obchodní systémy, přizpůsobovat hodiny provozu

svému

obchodnímu

systému,

obchodovat

cenné

papíry

na

burzách

neobchodovatelné atp. Těmito kroky si mohou získat přízeň zákazníků, a tak i v celku úspěšně konkurovat burzám. Jako příklad bychom si mohli v České republice uvést RM-systém, jenž ovšem v roce 2008 získal od ČNB statut burzy. Jako asi nejznámější a nejvýznamnější zahraniční mimoburzovní organizovaný trh bychom si mohli uvést NASDAQ. Vždy ale tyto mimoburzovní trhy musí respektovat zákony dané země a mít příslušnou licenci.

13

To závisí například na tom, zda žadatel splnil všechny podmínky předeps ané burzou.

27

5.2.1.2.2. Veřejné sekundární neorganizované trhy Vzhledem k tomu, že organizované trhy cenných papírů (burzovní i neburzovní) bývají silně regulovány zákonodárstvím, obchoduje se zde pouze s částí obíhajících cenných papírů.

Zbývající cenné

papíry jsou obchodovány na trzích neorganizovaných

prostřednictvím bank a dalších obchodníků s cennými papíry. Tyto prodeje cenných papírů také nazýváme „prodeje přes přepážku“ neboli „OTC trhy (over the counter markets)“ Zde tito zprostředkovatelé nebo banky zprostředkují pro své klienty obchody buď prostřednictvím některého z jejich obchodních partnerů, nebo mohou klientům odprodat cenné papíry z vlastního portfolia, ale také je od nich odkoupit na vrub svého vlastního portfolia.

5.2.2. Neveřejné trhy cenných papírů Na těchto trzích se většinou kupující s prodávajícím předem domluví buď osobně, nebo zprostředkovanou formou. Stejně jako veřejné trhy, se tyto trhy dělí na primární a sekundární v podobném smyslu.

28

ZÁKLADNÍ FAKTORY INVESTIČNÍ AKTIVITY A INVESTORSKÉ STRATEGIE 6. Všeobecné předpoklady investiční aktivity Teorie poptávky po aktivech říká, že existence dostatečné poptávky po finančních investičních nástrojích záleží na faktorech bohatství a kvality investičního prostředí:

6.1.Bohatství Pokud se potencionální investor rozhoduje, zda bude investovat, musí nejprve zvážit, jakými prostředky disponuje. Musí tedy posoudit velikost svého „bohatství“, tedy velikost zdrojů, kterými disponuje. Teprve po posouzení tohoto aspektu, a na základně kladného rozhodnutí bude zvažovat další investiční kritéria, podle kterých se dál rozhoduje, kterým investičním nástrojům dá přednost. Je prokazatelné, že poptávka po různých druzích investičních aktiv reaguje na změny bohatství různě. Obecně lze říct, že pokud bohatství roste, roste i poptávka po nich, ovšem mění se poptávané množství každého jednotlivě sledovaného aktiva jinak. Toto lze měřit elasticitou poptávky vzhledem k bohatství:

V závislosti na velikosti elasticity poptávky dělíme aktiva do dvou základních skupin, a to na aktiva nezbytná a luxusní. o Nezbytná aktiva Jejich procentní růst poptávaného zboží je nižší než procentní růst bohatství neboli

<

1. Tyto aktiva vzhledem k bohatství klesají. Za tyto aktiva jsou považovány především oběživo, vklady na požádanou apod. o Luxusní aktiva Elasticita poptávky po luxusních aktivech je vzhledem k bohatství větší než jedna ( > 1). Pokud se tedy zvyšuje bohatství, zvyšuje se tak tedy i podíl držených luxusních

29

aktiv. Za luxusní finanční aktiva považujeme především dlouhodobé cenné papíry, obligace, apod., ale také drahé kovy jako zlato, stříbro, paládium apod.

6.2.Kvalita investičního prostředí Je

věcí

každého

státu,

stejně

tak

každého

nadnárodního

či mezinárodního

ekonomického společenství, zajišťovat v rámci své legislativy, systému státní regulace a dozoru nad jednotlivými segmenty finančního trhu jeho transparentnost, bezpečnost a stabilitu a tím podporovat pozitivní očekávání investorů. Bez dostatečné důvěry stávajících i potencionálních investorů nelze zajistit ani dostatečnou nabídku úvěrů ani vkladů, stejně tak ne potřebnou poptávku po investičních cenných papírech. Tím by pak samozřejmě nebylo zajištěno efektivní fungování finančního trhu, což by mělo dopad na celkovou funkčnost s ním souvisejícího finančního systému a příslušné ekonomiky. Důležitost těchto regulací a dozorů spočívá obzvláště také na tom, že velkou část investorů zastupují domácnosti a tudíž i tedy ne vždy zcela adekvátně vzdělaní a kvalifikovaní investoři, kteří jsou mnohdy ochotni i při sebemenším náznaku vznikající nejistoty na trhu, své peněžní prostředky začít z finančních trhů stahovat a tedy začít i odprodávat své dříve již zakoupené cenné papíry. Což ovšem následně, v takovém objemu jaký tito investoři na finančních trzích zastupují, vytváří velice negativní dopad, který se následně projeví i na vývoji celého ekonomického systému, kterého je příslušný trh součástí.

7. Faktory individuální investiční strategie Pokud tedy investor dojde k závěru, že jeho bohatství je dostatečně veliké a že by bylo vhodné investovat na finančním trhu, musí následovně u každé z těchto investic zvažovat tři základní a jím neovlivnitelné investiční faktory: 

Výnosnost



Rizikovost



Likvidita

30

I přes to, že tyto faktory působí v úzkých vzájemných souvislostech, je potřeba na každý z nich nahlédnout zvlášť. Dále by bylo vhodné upozornit, že v následujícím pojednání bude pracováno především s investičními nástroji peněžního a kapitálového trhu, a to zejména s obchodovatelnými investičními cennými papíry.

7.1.Výnosnost Při investování narazíme na různé druhy investičních projektů, které jsou realizovány za účelem dosažení rozdílných cílů. Z toho důvodu zde máme různá kritéria pro zhodnocení jejich efektivnosti14 . Finanční investice jsou realizovány především za účelem co nejvyššího zhodnocení do nich investovaných peněžních prostředků, proto je u nich především zohledňováno jako kritérium efektivnosti jejich výnosnost. „Výnosnost finančních investic je investičním kritériem udávajícím míru zhodnocení peněžních prostředků vložených do určitého finančního investičního instrumentu (nebo investičního portfolia) za určité časové období“15 . K měření výnosnosti, tedy efektivnosti investic slouží řada metod, které ovšem obecně dělíme na dvě skupiny: 

Metody statické

Ty v sobě nezahrnují hledisko působení času. Proto jsou všeobecně využívány převážně v případech, kdy při výpočtu výnosnosti investice není hledisko času považováno za významné. Využijeme jich tedy převážně v případech investování do peněžního trhu, nebo v případech, kdy je úroková míra stejná po celou dobu investice. 

Metody dynamické

Tyto metody jsou využívány především u dlouhodobějšího investování, mají oproti metodám statickým daleko větší vypovídající schopnost, a to z toho důvodu, že ve svých výpočtech zahrnují faktor času ve spojení s výší úrokové míry, která existuje na příslušném trhu v období trvání investice. U krátkodobých investic jsou využívány

14

Pokud se bude podnik investicí snažit snížit si náklad, použijeme pro výpočet efektivnosti kritérium nákladové, naopak pokud se bude podnik pokoušet si investicí zvýšit zisk, použijeme pro výpočet kritérium ziskové apod. 15 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s. 38.

31

obvykle pouze tehdy, pokud se na trhu vyskytuje investiční instrument, který v sobě zahrnuje vysoký úrok doprovázený vysokou mírou inflace.

7.1.1. Statické hodnocení výnosnosti Charakteristické pro tyto metody výpočtu je to, že výnosnost je hodnocena bez ohledu na to, v jakých časových obdobích investor jednotlivé, z ní plynoucí příjmy získá. Vzhledem k tomu, že se budeme zabývat finančními investicemi, zaměříme se zde na ustálené ukazatele, které se běžně při výpočtech výnosnosti využívají.

7.1.1.1. Ukazatele nominální výnosnosti Tyto základní ukazatele, nezohledňují vliv inflace, tím jsou snadno zjistitelné, avšak mají menší vypovídající schopnost. 

Běžné výnosy

Charakteristickým rysem je pro ně to, že výnosy z nich plynoucí jsou na základě držby předmětných finančních instrumentů. Za tyto výnosy lze považovat veškeré cash flow (výnosy), které investor obdrží za celou dobu držení těchto instrumentů, mohou to tedy být jak výnosy z úroků poskytnutých úvěrů, dividendy z vlastnictví akcií či inkasované kuponové platby z dluhopisů apod. Dále tyto běžné výnosy členíme dle toho, zda jsou nebo nejsou očištěny od nákladů s nimi souvisejícími na: o Hrubé běžné výnosy (tyto nejsou ještě nijak kráceny) o Čisté běžné výnosy (zde už jsou snížené o daňové odvody16 a další náklady spojené s držbou)

16

Nejčastěji jsou realizovány srážkovou daní. V ČR jsou běžné výnosy z akcií daněny přímo u zdroje daní ve výši 15%. Úrokové výnosy jsou u fyzických osob zatíženy srážkovou daní 15 %, u právnických osob se započítávají do hospodářského výsledku a daněny až s ním.

32



Kapitálové výnosy

Vznikají na základě zobchodování finančních investičních instrumentů, nikoli tedy z jejich

držení.

Tedy

vznikají z rozdílu

nákupní a

prodejní ceny

investičních

instrumentů a toho vyplývá, že mohou být spojovány pouze s obchodovatelnými investičními instrumenty a to především tedy s cennými papíry. Stejně jako u běžných výnosů tyto kapitálové výnosy dělíme na: o Hrubé kapitálové výnosy (opět i zde nejsou ještě nijak kráceny a to ani o náklady spojené s jejich pořízením) o Čisté kapitálové výnosy (které vypočteme tak, že od hrubých kapitálových výnosů odečteme jak náklady spojené s jejich pořízením, tak náklady spojené s jejich pořízením, jako poplatky a v neposlední řadě také daňové odvody17 . Tyto výnosy mohou být kladné i záporné.)

7.1.1.1.1. Celkový výnos Celkový výnos vyjadřuje veškeré příjmy z finanční investice, které investor získá držbou investičního instrumentu. V tomto poměrovém ukazateli jsou zahrnuty jak příjmy běžné,

tak

kapitálové.

Z pravidla je vyjádřen v absolutních (peněžních)

jednotkách. Stejně jako v předchozích případech můžeme pracovat jak s celkovým hrubým výnosem, tak s celkovým čistým výnosem kdy:  Součet

všech

Celkový hrubý výnos hrubých

běžných

i

kapitálových

výnosů

náležících

investorovi

z finančního instrumentu. 

Celkový čistý výnos

Je rozdíl mezi celkovým hrubým výnosem a náklady které souvisí se všemi v něm započtenými výnosy včetně daní.

17

V České republice platí, že pokud držení akcií přesáhne půl roku, je fyzická osoba investor od daně osvobozen.

33

Matematicky se celkový čistý výnos dá vyjádřit takto:

Kde: CVč = celkový čistý výnos ∑BVč = součet čistých běžných výnosů KVč = čistý kapitálový výnos

7.1.1.1.2. Míra celkového výnosu Míra

celkového

výnosu

je

poměrovým ukazatelem,

kterým vyjádříme poměr

celkového čistého výnosu za určité časové období vůči nákladům vynaloženým na jeho pořízení. Takto dostaneme v desetinném vyjádření vyčísleno, kolik korun přinese proinvestovaná jedna koruna buď za celou dobu trvání investice, nebo zpravidla za roční období. Vynásobením míry celkového výnosu stem, dostaneme tzv. výnosové procento. To nám poskytne v procentech výsledek investorova zhodnocení nebo znehodnocení za celé období trvání investice.

Díky těmto vlastnostem bývá obecně

tento ukazatel označován jako „výnosnost“. Příklad výpočtu celkového ročního výnosu u obchodovatelného CP, který během jednoho roku po odečtení srážkové daně měl výnos 100kč. Přičemž byl před 12cti měsíci zakoupen za 10 000kč a následně prodán za 10 500kč. Jiné náklady investor nezaznamenal a vzhledem k tomu že držba přesáhla půl roku, její kapitálový výnos nemusel být zdaněn. Součtem běžného (BV) 100kč a kapitálového výnosu (KV) 500kč který jsme získali odečtením nákupní ceny od prodejní, tedy 10 500kč – 10 000kč = 500kč, dostaneme celkový výnos (CV) 600kč. Konečně míru celkového ročního výnosu vypočteme tak, že celkový výnos vydělíme kupní cenou cenného papíru Tedy míra celkového ročního výnosu bude 0.06, také by se dalo říci, že každá proinvestovaná koruna za rok vydělala šest haléřů. Pokud by, jsme chtěli výsledek v procentech, jednoduše vynásobíme míru celkového ročního výnosu stem a získáme tedy výsledek, že naše investice se za rok zhodnotila o 6 procent.

34

7.1.1.2. Ukazatele reálné výnosnosti Vztah mezi nominálními výnosy a reálnými výnosy je definován Fisherovou rovnicí: Vn = Vr + ∏ Kde: Vn – nominální výnos, Vr – reálný výnos, ∏ vyjádření v peněžních jednotkách

– vliv inflace (v absolutním

7.1.2. Dynamické metody hodnocení výnosnosti Jak už bylo zmíněno, tyto metody jsou oproti statickým metodám hodnocení podstatně složitější. Je to z toho důvodu, že zahrnují i působení faktoru času ve spojení s úrokem, který se na finančním trhu platí za poskytnutí peněz.

7.1.2.1. Hodnota peněz v čase V každém vyspělém státě je nedílnou součástí finančního systému bankovní systém. Tyto

bankovní systémy

poskytují ekonomickým subjektům s volným kapitálem

možnost si je kdykoli investovat (uložit) formou bankovních vkladů. Ty sice nejsou tak výnosné jako jiné druhy finančních investic, naproti tomu ale poskytují investorovi poměrně nízkou rizikovost, což je zapříčiněno hlavně tím, že ve většině zemí jsou bankovní vklady pojištěny. Přináší tak možnost přeměny peněžních prostředků ve finanční kapitál, který přináší výnos. Pro ekonomický subjekt to tedy znamená:  Možnost kdykoli investovat alespoň formou bankovních vkladů, které jsou úročeny odpovídající úrokovou měrou  Pokud jeden ekonomický subjekt drží své peníze v hotovosti, zatímco druhý je vložil do takovéto finanční investice, relativně by se dalo říct, že peníze prvního subjektu postupně v čase ztrácí oproti druhému hodnotu o tzv. opportunity costs, což by se dalo přeložit jako ztráta z příjmu díky nevyužité možné alternativní investici. Pro ekonomický subjekt tedy mají větší hodnotu ty peněžní prostředky, s nimiž může disponovat v současnosti, a tudíž je investovat a získávat z nich dodatečný výnos (úrok), nežli peněžní prostředky, jež má získat až v budoucnosti. 35



Současná a budoucí hodnota investic

Zde na rozdíl od statických metod výpočtu je u peněžních toků (cash flow) zohledňován faktor, že peníze v čase mění svou hodnotu. Dynamické metody tedy tyto peněžní toky časově rozlišují a při výpočtu hodnoty investic je přepočtou k určitému časovému okamžiku.

7.1.2.2. Funkční podstata dynamických metod hodnocení výnosnosti finančních investic Dynamické metody hodnocení výnosnosti lze používat i u již ukončených investic, přesto se většinou právě využívají při přípravě a posuzování investičních příležitostí a zhodnocení, zda se vlastně vyplatí do nich investovat. Pojďme se podívat na příklad porovnání dvou investic jak statickou tak dynamickou metodou hodnocení výnosnosti. Příklad 7.1 Zvažujeme zde dvě alternativní investice se stejnou dobou trvání dvou let a vyžadující investici 100 000 Kč: Varianta A: Dvouletá diskontovaná obligace s nominální hodnotou 120 000 Kč za emisní kurz 100 000 Kč, kterou budeme držet až do doby její splatnosti Varianta B: Nově emitovaná dvouletá kuponová obligace nesoucí roční kuponové platby ve výši 10 000 Kč. Obligaci koupíme za nominální hodnotu 100 000 Kč a držíme jí dva roky do její splatnosti. Otázka bude znít, jak velkého celkového výnosu dosáhneme a která z těchto investicí bude výhodnější. Bude počítáno s neměnnou 10 % tržní úrokovou měrou a počítán bude tzv. celkový čistý výnos.

36

1)

Statický způsob výpočtu:

Varianta A: Zde je zřejmé, že celý výnos získá investor až na konci životnosti obligace, tzn., až na konci druhého roku držby. Celkový čistý výnos tedy vypočteme takto: 120 000 – 100 000 = 20 000 Kč Varianta B: Zde investor obdrží z kuponové obligace celkem dvě platby, a to po prvním roce a na konci druhého roku, kde mu bude zároveň vyplacena jistina. Výpočet tedy bude následovný: 10 000 + (10 000 + 100 000) – 100 000 = 20 000 Kč Z čehož vyplývá, že dle statického hodnocení jsou obě investice stejně výnosné. 2) Dynamický způsob výpočtu: Varianta A: Z důvodu toho, že investor získá celou jistinu i výnos až na konci života této obligace, bude výpočet stejný jako v předchozím případě. Varianta B: Zde by se mohlo zdát, že situace bude opět stejná, tedy že investor po dvou letech získá opět 20 000 Kč výnosu. Ovšem zde je významný rozdíl oproti variantě A, a to ten, že prvních 10 000 Kč obdrží již po roce trvání investice. Toto je podstatné z toho důvodu, že investor tak vlastně rok drží volné peněžní prostředky, které může znovu reinvestovat, a získat tzv. dodatečný úrok. Pokud bychom předpokládali, že by tak učinil na stejnou 10% tržní úrokovou míru, docílil by dodatečného výnosu v podobě 1 000 Kč, takže jeho konečný výnos by oproti statickému hodnocení 20 000 Kč vzrostl na 21 000 Kč. Z uvedeného plyne, že díky dynamickému hodnocení výnosnosti je investiční varianta B výnosnější, a zároveň nám znázornila rozdíl mezi statickým a dynamickým pohledem hodnocení na investice.

7.1.2.3. Možné způsoby použití dynamických metod v procesu investičního rozhodování Ze základních metod dynamických hodnocení výnosnosti u finančních investic jsou považovány za nejvýznamnější tyto dvě:

37

7.1.2.3.1. Metoda čisté současné hodnoty Tato

metoda

je

považována

za

teoreticky

nejpřesnější

metodu

investičního

rozhodování. Její podstatou je porovnání velikosti pořizovací ceny předmětného finančního

instrumentu

se

součtem všech

z něj

diskontovaných na jejich současnou hodnotu,

v budoucnu

získaných

výnosů

která je vztažena ke stejnému

„srovnávacímu“ okamžiku, za který v tu chvíli považujeme realizaci investice. Tato metoda vychází ze vzorce: ČSHi = SHi – IN (Kde: ČSHi je čistá současná hodnota investice, SHi současná hodnota investice, a IN investiční náklady)

Současnou hodnotu investice vypočteme dle vzorce: SHi Kde: (SHi je současná hodnota investice, CF očekávaná částka v budoucnosti, i je diskont „cena příležitosti“, n je čas) Tedy rozdíl mezi čistou současnou hodnotou investice a současnou hodnotou investice je pouze v tom, že od současné hodnoty investice odečteme investiční náklady. Pak tedy platí, že pokud:

ČSHi > 0 Je vhodné investovat ČSHi = 0 Záleží na názoru investora ČSHi < 0 Není vhodné investovat

38

7.1.2.3.2. Metoda vnitřní míry výnosu (metoda vnitřního výnosového procenta) Tato metoda je založena na hledání tzv. vnitřní míry výnosu, při níž současná investice odpovídá velikosti vynaložených investičních nákladů.

Tato metoda vychází ze vzorce:

∑

Jelikož lze vnitřní míru výnosů definovat jako zvláštní případ velikosti úrokové míry, kterážto vede k současné hodnotě investice rovnající se nule (neboli k situaci kdy se diskontované příjmy rovnají investičním nákladům vynaloženým v počátku investice), je evidentní že jelikož ČSHi = SHi – IN, lze předchozí rovnici přepsat do následujícího tvaru:

∑

(Kde: SHi je současná hodnota investice, IRR je vnitřní míra výnosu, CF hodnota budoucích cash flow, IN jsou investiční náklady,

je součet současných

hodnot cash flow plynoucích z investice v jednotlivých ročních obdobích jejího trvání, to jsou tedy hodnoty dílčích součtů cash flow získaných v jednotlivých ročních obdobích trvání investice, n je počet roků trvání investice). Z toho vyplývá, že pokud:

IRR* > požadovaná výnosnost

Je vhodné investovat

IRR* = požadovaná výnosnost

Záleží

na

rozhodnutí

investora IRR* < požadovaná výnosnost

Není vhodné investovat

39

Je vhodné upozornit na skutečnost, že výpočty vnitřní míry výnosu nebývají jednoduché, a to především u dlouhodobějších investic s nepravidelnými, resp. hodnotově proměnlivými cash flow. Pro jejich výpočet používáme tzv. „interakční metodu“, která spočívá v postupném matematickém zpřesňování dosažených výsledků („metoda pokusů a omylů“), k čemuž je potřeba výpočetní techniky, finančního kalkulátoru nebo speciálního software, který je pro výpočet IRR určený.

7.2.Rizikovost Základním cílem investora bývá dosáhnout co nejvyšší výnosnosti jeho investice. V tomto případě bychom mohli riziko s tímto cílem spojit, a tedy říci, že je to nejistota investora

spojená

s tím,

že

se mu nepodaří z daného

investičního

finančního

instrumentu dosáhnout takového výnosu, jaký by chtěl. Při investování se investor setkává s mnoha riziky, často pro něj není jednoduché odhadnout, s jakými riziky bude jeho investiční varianta spojena, a jak budou ohrožovat jeho očekávanou výnosnost. Pokud obchodujeme s veřejně obchodovatelnými cennými papíry, nejčastěji se budeme setkávat s těmito druhy investičních rizik: 

Riziko změn tržní úrokové míry (resp. úrokových sazeb)

Zde tím myslíme nebezpečí budoucího kolísání úrokových měr. Jejich stoupání nebo klesání výrazně ovlivňuje tržní ceny obchodovatelných finančních instrumentů. Toto riziko je součástí nediverzifikovatelného tržního rizika. 

Riziko inflační

Toto riziko spočívá v nebezpečí růstu míry inflace (cenové hladiny), což nepříznivě ovlivňuje reálnou výnosnost finančních investic. Nominální výnosová procenta sice obvykle rostou spolu s inflací, ale tomu nemusí odpovídat hodnoty reálné. Další negativní dopady má zvýšená inflace na zvyšování prakticky všech nominálních úrokových měr. Finanční investiční instrumenty (cenné papíry) vykazují zvýšenou volatilitu svých tržních cen (kurzů), a mohou tak zaznamenat i vysoký pokles. Opět se jedná o nediverzifikovatelné tržní riziko.

40



Riziko události

Riziko události znamená možnost zveřejnění neočekávaných nepříznivých zpráv, jež mohou negativně ovlivnit tržní cenu. Někdy se může stát, že následky těchto událostí nejsou tak rozměrné, aby natolik ovlivnili tržní cenu, ale právě účastníci trhu mohou vyhodnotit informace jako závažnější než doopravdy jsou, a tím, že se začnou v hojné míře zbavovat cenných papírů, se následně dále snižují jejich tržní ceny (kurzy). 

Riziko insolvence, resp. úpadku emitenta

Emitent zde není schopen dostát svých závazků, a to buď z důvodu své dočasné, nebo trvalé platební neschopnosti, která může dojít až k jeho bankrotu. Vzhledem k tomu, že se vždy vztahuje na konkrétní emisi cenných papírů, lze toto riziko diverzifikovat. 

Riziko ztráty likvidity investičního instrumentu

Tento druh rizika vzniká buď následkem obchodování na méně kvalitních trzích, nebo z důvodu náhlé ztráty bonity emitenta. Je to riziko, kdy by investor nebyl schopen (dočasně nebo trvale) přeměnit své investiční instrumenty na peníze, a to za odpovídající cenu a při standardní velikosti transakčních nákladů. V důsledku toho, že toto riziko se týká emitenta nebo trhu, na němž investor obchoduje, je toto riziko diverzifikovatelné18 .  Toto

Riziko měnové

riziko vzniká při investicích do cenných papírů denominovaných v cizích

měnách. Pokud se tedy kurz této měny výrazně změní oproti tuzemské měně, může to negativně ovlivnit výnosnost. Toto je riziko nediverzifikovatelné tržní, ovšem dá se proti němu do jisté míry zajistit19 .  Toto

riziko

Riziko právní se

vyskytuje

především

na

finančních

trzích

nevyspělých

zemí

s nedokonalým právním systémem, nebo vyplývá z neznalosti a tedy nevhodného teritoriálního umístění investic. Týká se to tedy především nemožnosti se domoci 18

Mohlo by se zde jednat i o riziko nediverzifikovatelné tržní, ale dnes je možné obchodovat na trzích prakticky po celém světě a likviditu těchto trhů si předem ověřit. Proto budeme toto riziko považovat celé za diverzifikovatelné. 19 Tyto rizika lze zajistit pomocí CFD a opcemi.

41

plnění dříve sjednaných podmínek v uzavřeném kontraktu. Dá se říct, že se zde jedná o riziko nediverzifikovatelné tržní. Ale jak již bylo řečeno znalostí právního systému nebo vhodným teritoriálním umístěním se dá tomuto riziku částečně vyhnout.  Zde

riziko

Riziko operační vyplývá

přenosových systémů,

z pochybení lidského

faktoru,

výpadků informačních nebo

či účasti podvodných účastníků trhu.

Toto

riziko

není

diverzifikovatelné.

7.2.1. Predikce a diverzifikace Z předchozího je zřejmé, že každá investice s sebou nese určitou míru rizika, některá rizika se prostředním určitých statistických nástrojů dají do jisté míry měřit a predikovat, u jiných, u kterých není dostatek vhodných statistických údajů, investorům nezbývá než rizika subjektivně posoudit na základě vlastních zkušeností, intuice i pocitů založených na tzv. „zaručených zprávách“. Dobrým pomocníkem pro snižování rizika je diverzifikace portfolia, jejíž podstata tkví v úsloví „nesázet vše na jednu kartu“. V podstatě se tedy jedná o rozložení investic do rozdílných cenných papírů, které spolu nemají úzkou souvislost, ale souvislost přece mají. Například rozložením své investice mezi firmu, která se zabývá výrobou a prodejem luxusního zboží, a firmu, která vyrábí obyčejné věci každodenní potřeby. Rozdílnost, a zároveň souvislost mezi nimi, vychází z rozdílné poptávky po jimi vyráběném zboží v jednotlivých obdobích hospodářského cyklu. Každé zboží bude v určitém cyklu více či méně ziskové, ale díky rozložení (diverzifikaci) investice vytvoříme průměr těchto kurzů, které zhodnotily naši investici.

7.3.Likvidita Likvidita je třetím základním faktorem investiční strategie. Stupeň likvidity nám říká, jak rychle jsme schopni přeměnit finanční investiční instrument v hotové peníze. Obecně se dá říci, že čím více je investiční instrument likvidní, tím více se po něm zvyšuje poptávka.

42

7.4.Závěry k faktorům individuálních investorských strategií Z této podkapitoly je zřejmé, že všechny tyto investiční faktory jsou mezi s sebou provázány, vzájemně se ovlivňují a každý investor musí vždy komplexně hodnotit výnos, riziko a likviditu, tedy hledá nejvhodnější optimální poměr těchto faktorů, protože nikdy neexistuje investice, která by dosahovala maximálních hodnot u všech faktorů v prospěch investora. „Za podmínek ceteris paribus (tedy jsou-li ostatní neměnné), je možno definovat čtyři vzájemně související tvrzení“20 1. Poptávané množství aktiv je přímo úměrné bohatství, přičemž tato závislost je silnější u aktiv luxusních než u aktiv nezbytných. 2. Poptávané množství aktiv je přímo úměrné očekávanému výnosu /resp. očekávané míře výnosu/ daného aktiva ve srovnání s aktivy alternativními. 3. Poptávané množství aktiva je nepřímo úměrné riziku spjatému s jeho výnosy ve srovnání s rizikovostí alternativních aktiv. 4. Poptávané množství aktiva je přímo úměrné jeho likviditě ve srovnání s alternativními aktivy.

8. Analýza akcií podniku Při obchodování s akciemi podniku se často setkáváme s investicemi nejen za účelem dosažení pravidelné dividendy a zhodnocení naší investice dlouhodobě, ale také poměrně často i se spekulacemi krátkodobými za účelem dosažení kapitálového zisku na

rozdílech

nákupní

a

prodejní

ceny.

Obě

tyto

varianty

obchodování

spekulace/investice vyžadují určitou míru přípravy, posouzení, a různých analýz podniku. Je dobré si uvědomit, že pokud se jedná o akcie, jedná se o majetkový vstup do podniku, který akcie emitoval a který hospodaří na tržním principu. Tudíž jeho budoucí jak už dividendový tak i kapitálový výnos se bude odvíjet od dosažených výsledků jeho hospodaření. Proto investoři využívají různých analýz, které si buď sami vypracují, zakoupí, nebo stáhnou z internetu a díky nim se snaží lépe predikovat budoucí vývoj. Mohou si tedy díky nim utvářet vlastní názor, které akcie koupit a které

20

REJNUŠ, Oldřich: Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 2001, s. 42.

43

naopak prodat ale také lépe časovat okamžik pro provedení jimi plánovaných transakcí. Lze říci, že s prvním vznikem trhů s cennými papíry, vznikali jistě i snahy o predikci budoucího

vývoje

kurzů

ovšem,

k většímu

rozmachu

analytických

metod

ale

docházelo, až po druhé světové válce. Přičemž následně začínali i v bankách a různých finančních institucích vznikat specializované pozice jako „akciový analytik“ atp. Vznikali také analytické společnosti jako např. Moody´s Investor service 21 . Obsahem této kapitoly bude alespoň nastínit ty nejpropracovanější a nepoužívanější metody, kterými jsou fundamentální analýza, technická analýza a psychologická analýza. Tyto metody analýz jsou velice flexibilní a vždy se analýza přizpůsobuje určité situaci. Proto není možné, abychom si je tu rozebrali naprosto podrobně, poněvadž každá z těchto analýz by svým obsahem vydala minimálně na další takovouto práci. V této podkapitole si tedy nastíníme: 

Fundamentální analýzu



Technickou analýzu



Psychologickou analýzu

8.1.Fundamentální analýza Fundamentální analýza je nejčastěji využívanou metodou při analýze akcií. Důvodem je, že je „flexibilnější“ a to z toho důvodu, že v sobě zahrnuje oproti technické analýze více faktorů, které mohou ovlivňovat vývoj kurzů akcií popřípadě vnitřní hodnotu akcií.22 Fundamentální analýza se mimo jiné snaží, takzvaně nalézt vnitřní hodnotu akcie, tedy říci investorovi zdali, je v určitém čase hodnota akcie podhodnocená nebo nadhodnocená, což pokud by takto získané informace byly v budoucnu pravdivé, na obou by mohl investor profitovat. Jak už prodejem držené nadhodnocené akcie, kterou

21

http://www.moodys.com/ Nelze obecně určit, zda je fundamentální analýza oproti technické analýze lepší nebo horší, obecně se fundamentální analýza využívá u dlouhodobějších investic, naproti tomu technická u krátkodobějších. I přes to, každá z těchto analýz si našla své příznivce i své odpůrce, je tedy na samotném investorovi jak sám posoudí vypovídající schopnost jednotlivých analýz a pro kterou se nakonec rozhodne. 22

44

by jinak investor držel déle a následně prodělával na jejím poklesu, tak i takovým obchodem, kdy investor/spekulant si akcie tzv. „vypůjčí“ od dlouhodobého investora23 , který se orientuje především na zisk z dividend, případně na zhodnocení nebo alespoň udržení hodnoty peněz v čase. Tyto „vypůjčené“ akcie investor/spekulant buď prodá se ziskem v případě, že „predikovaný“ pokles kurzů opravdu nastane, čímž investor dosáhne kapitálového výnosu v rozdílu „výpůjční ceny" za akcii, která v době kdy jsi je vypůjčil a následně prodal, byla vyšší, nežli kurz, za který je později nakoupil a následně „navrátil“ vypůjčiteli, nebo prodělá, pokud kurz oproti predikovanému poklesu stoupá, tudíž je investor/spekulant „nucen“ nakoupit objem vypůjčených akcií za vyšší cenu, než za kterou je při „vypůjčení“ prodal a navrátit je „vypůjčiteli“. Obecně, pro každého i minimálně ekonomicky vzdělaného člověka je zřejmé, že žádný podnik neexistuje v jakémsi izolovaném prostředí, díky čemuž by na něj neplatily (nedopadaly) podmínky a stav v jakém by se nacházel ekonomický systém kolem něj. A právě fundamentální analýza se snaží odpovídat na tyto „složité“ otázky tak, že při sledování celého podniku zahrnuje do analýz i celý systém, jehož je podnik součástí a stejně tak se pokouší analyzovat všechny rozhodující vlivy, které by měli vliv na výsledky podniku. Tyto vlivy neboli faktory si rozčleníme dle nejstandardnějšího pojetí a to na faktory makroekonomické, odvětvové a následně samozřejmě i podnikové neboli mikroekonomické.

Z předchozích informací,

už bychom mohli

pomalu cítit váhu, nedávno řečeného, že není možné v rámci této práce, zcela rozvézt tyto analýzy do jejich posledních detailů z důvodu nejen jejich složitosti, ale především jejich obsáhlosti a různorodosti, kterou získávají při aplikování na každou jednotlivou privátní společnost, na kterou jsou aplikovány. Faktory, které fundamentální analýza zahrnuje, při svých výpočtech jsou: 

Makroekonomické



Odvětvové



Mikroekonomické (podnikové)

23

Tímto nemělo být řečeno, že si opravdu reálně vypůjčí akcie od konkrétního inves tora, většinou tyto obchody zajišťují zprostředkovatelé, kteří tyto akcie mohou vypůjčovat jak z vlastního portfolia, tak z portfolia svých investorů, kde ovšem v případě neočekávaných událostí, vyrovnávají tyto „výpůjčky“ vlastními prostředky.

45

8.1.1. Analýza na makroekonomické úrovni Mnoho makroekonomických aspektů působí na hospodářskou činnost podniku, mezi ty nejvýznamnější a nejdůležitější patří zejména: 

Vývoj reálného výstupu ekonomiky v dlouhém a středním období

Vzhledem k tomu,

že

jsou

kurzy

akcií silně ovlivňovány jak

domácím tak

celosvětovým vývojem ekonomiky, je zřejmé, že kurzy akcií silně reagují na hospodářské poklesy příp. růsty příslušné ekonomiky. Ovšem z dlouhodobého hlediska lze vzhledem k „datům“ získaných z minulosti říci, že tato jejich volatilita je pouze v rámci jejich vývojového trendu, který je možno předpokládat jako několikaprocentní roční růst,

který je způsoben postupným růstem ekonomiky dané země. Ze

střednědobého hlediska ovšem už toto vcelku tolik neplatí, zde se spíše projevují určité etapy hospodářského cyklu dané ekonomiky. Díky tomu, že nabídka a poptávka se z velké části řídí díky budoucím odhadům výsledků a nikoli díky reálným, je díky historickým datům prokazatelné, že vývoje akciových kurzů určitým způsobem předbíhají a jsou zároveň určitým indikátorem budoucího vývoje ekonomiky. Tyto reálné změny akciových kurzů se zároveň také projevují na změnách podnikatelského a spotřebitelského chování a ve výdajích jednotlivých ekonomických subjektů. Díky tomu, že ovlivňují poptávku po zboží, službách a výrobních faktorech, působí zpětně na budoucí vývoj ekonomiky. 

Fiskální politika vlády

Zde se analyzuje správa, řízení příjmů, výdajů a dluhu příslušné vlády dané země. Značný vliv na kurzy akcií mají daně z příjmů fyzických a právnických osob. Ty zapříčiňují nejprve to, že snižují dosažené zisky firem, což se následně promítá do výše vyplácené dividendy a také značně omezuje další rozvoj takovéto společnosti. Při nadměrných daňových sazbách vzniká tzv. transfer pricing, kdy pokud v dané zemi sídlí nadnárodní holdingy, které vlastní v jiných státech s odlišným daňovým zatížením další své společnosti, realizují prostřednictvím nich tzv. skryté kapitálové toky, kdy podstata těchto operací se skýtá v tom, že tyto holdingy realizují prostřednictvím společností v zemích kde je vysoké daňové zatížení pouze symbolický zisk, naproti 46

tomu opravdový reálný zisk přesouvají různými operacemi do společností, které sídlí v zemích s co nejmenším daňovým zatížením. Dále může stát příznivě ovlivňovat vývoj kurzů tak, že bude odkupovat určité produkty, či výrobky, od takovéto akciové společnosti, nebo naopak bude nakupovat u konkurenční společnosti a tím bude kurzy srážet dolu. Dalším možným případem snižování kurzů těchto společností je, pokud bude stát zvyšovat rozpočtový deficit, což vyústí k financování tohoto deficitu emisemi státních dluhopisů a to následně vede k postupnému zvyšování úrokových sazeb. 

Peněžní nabídka

Peněžní nabídka je považována za jeden z nejvýznamnějších faktorů, které ovlivňují chování kurzů akcií. Teorie uvádí několik vysvětlení jejího působení, my si uvedeme ten nečastější a tedy, že pokud centrální banka umožní v rámci své monetární politiky zvýšení peněžní nabídky při zachování konstantní poptávky po penězích, investoři investují část těchto peněžních prostředků do akcií, čímž dojde k vzestupu jejich kurzů. Tento přímí vliv peněz na akciové trhy je označován jako efekt likvidity. 

Úrokové sazby

Obecně lze říci, že vzrůst úrokových sazeb vede k poklesu kurzu akcií a naopak. Opět v tomto faktoru nalezneme několik teorií, které povětšinou vedou k již už řečenému, že růst úrokových sazeb vede k poklesu akciových kurzů a naopak 

Inflace

Akcie se dosti často považují za instrumenty, které jsou vhodné minimálně pro „udržení“ hodnoty peněz v čase, kdy je inflace vysoká. Tento předpoklad je založen na tom, že jejich nominální hodnota a z toho plynoucí výše vyplácených dividend, stejně tak růst kurzů poroste. Provedené výzkumy však „ukazují“, že většina akcií není schopna udržet svou reálnou hodnotu. Pojednává se především o „hypotézu daňového efektu“.

Kde

se

tato

hypotéza zabývá odepisováním investičního

majetku a

ohodnocováním zásob firmy v období inflace. Většinou je metodika stanovená tak, že odepisujeme z pořizovacích cen, tzn., že vzhledem k inflaci reálná hodnota odpisů klesá, což následně zvyšuje daňové zatížení akciové společnosti, to se ale následně

47

projeví na poklesu reálného zisku (po zdanění), poklesu dividend a také samozřejmě v poklesu tržních cen akcií. Obecně růst inflace nevyvolává na akciových trzích žádné pozitivní nálady, zvyšuje celkovou nejistotu v ekonomice, stoupá s ní zároveň i riziko a proto následně s prudčeji rostoucí inflací klesá jak poptávka po akciích tak v souvislosti s tím i jejich tržní cena. 

Mezinárodní pohyb kapitálu

Díky čím dál větší propojenosti kapitálových trhů, a zároveň díky neustálým investory vyhledávaným investičním instrumentům, které by poskytly co nejlepší poměr výnosu, zároveň co nejmenšího rizika a co nejvyšší možné likviditě, se čím dál víc setkáváme s přísuny ale zároveň i odsuny zahraničního kapitálu. Tento spekulativní kapitál může mít obrovský vliv na volatilitu akciových kurzů, navíc tím že kvalitní akciové tituly se obchodují na více světových burzách, mají tyto přísuny a odsuny vliv na kurzy nejen v dané zemi, ale na všech burzách celého světa kde se daná akcie obchoduje. 

Schodky a nerovnováha

Tyto ukazatele mají vypovídající schopnost spíše „trendovou“ tzn., jakým směrem se ekonomika daného státu ubírá. ¨ 

Ekonomické a politické šoky

Veškeré neočekávané politické i ekonomické šoky ovlivňují nepříznivě cenu akcií. Mezi politické šoky bychom zařadili například válečné konflikty, revoluce, demise vlád atp. Mezi ekonomické, určitě zahrneme ropné šoky, vznik hyperinflace, výrazné změny devizových kurzů atp.

8.1.2. Odvětvová (odborová) analýza Odvětvová analýza se soustředí na skutečnost, že jednotlivá odvětví nejsou stejně citlivá na vývoj ekonomiky a hospodářský cyklus. Nemusí se zde pojednávat přímo o určitém odvětví ale také o pododvětví, obory a podobory. Obecně se také odvětvová analýza snaží správně načasovat „vstup“ do investičních instrumentů ve správném čase, tedy například ve vhodném hospodářském cyklu, kde je v budoucnu předpoklad 48

růstu ceny kurzů těchto investičních instrumentů (růst ceny akcií). Zároveň je zde potřeba pohlížet na to, že v některých zemích může být vstup do některých odvětví limitován, například udělováním určitých licencí nebo oprávnění pro provozování té určité činnosti, což může tyto firmy zvýhodňovat tím, že vytváření konkurenční společnosti bude ztížené touto regulací atd., kde tyto podmínky budou jistě kurzy akcií zvyšovat. Naopak tomu bude, pokud například v některé zemi panují státní regulace, které budou vyžadovat po společnosti dodatečné firemní náklady, což může být spojováno například s ochranou životního prostředí atp. Dalším důležitým faktorem pro posuzování je pro investory/analytiky zdali je společnost monopolní, oligopolní, konkurenční.

8.1.3. Analýza jednotlivých akciových společností (mikroekonomická) V této části se fundamentální analýza pokouší zodpovědět především otázku toho, zda je akcie společnosti nahodnocena nebo podhodnocena, a to na základě „kvality firmy“ a predikce jejího budoucího vývoje. Stanovení vnitřní hodnoty akcie provádí účastníci trhu různými způsoby, a proto není neobvyklé, že se setkáváme s rozdílnými výsledky těchto výpočtů. Obrázek 4:Vnitřní hodnota akcie

Vnitřní hodnota akcie se nám snaží říct, zda je aktuální kurz za jeden „kus“ akcie adekvátní vůči její vnitřní hodnotě, tedy zda je její aktuální tržní cena spravedlivá či nikoli. V krátkém časovém horizontu lze považovat vnitřní hodnotu za konstantní a tedy pokud je akcie podhodnocená lze očekávat vzestup jejího kurzu a naopak. V případě pokud chceme predikovat více do budoucnosti a tedy dlouhodobých

49

finančních investic, je potřeba věnovat pozornost i vývojovým tendencím. Mezi tyto etapy patří především mimo jiné 

retrospektivní analýza, která se zabývá počínaje minulými vývojovými trendy přes finanční prostředky, kterými podnik v minulosti disponoval, až po změny vlastníků respektive změny které nastali v jeho organizačním začlenění.



Analýza současné ekonomické situace podniku, zde se už zaměřujeme konkrétně na samotný podnik, v potaz jsou brány především jeho současné náklady a výnosy a další vlivy, které by mohli mít vliv na fungování podniku.



Analýza perspektivní (výhledová)

Tato třetí a finální část fundamentální analýzy se zaměřuje na budoucí vývoj podniku, na jeho perspektivu, v rámci daného odvětví či oboru. Taktéž přihlíží na celkový budoucí výhled ekonomiky, kterého je podnik součástí atp. Fundamentální analýzu je možné provádět mnoha způsoby, například dlouhodobý portfoliový investor, který neplánuje akcie často obměňovat a spíše se bude zaměřovat na pravidelnou výplatu dividend a zhodnocování kapitálu, bude vyžadovat jinou analýzu, nežli spekulant, který bude chtít akcie nakoupit jen krátkodobé a při nejbližším možném zisku je prodat. Fundamentální analýza předpokládá, že každá akcie má svou vlastní vnitřní hodnotu. Tato analýza se postupem dvou postupných kroků, tedy prvně použije finančních analýz, kde se snaží zjistit vnitřní hodnotu a současně predikovat budoucí vývoj a pak tyto údaje srovná s aktuálním kurzem a snaží se z tohoto vyvodit, zda je akcie podhodnocena (impuls k nákupu) nebo nadhodnocena (impuls k prodeji). K výpočtu vnitřní hodnoty akcie existuje celá řada postupů, modelů a výpočtů (dividendový diskontní model, bilanční modely, ziskové modely), které bývají ale často složité a časově tedy náročné. V praxi se dnes využívá relativních ukazatelů, které buď slouží k porovnání akcií mezi sebou, či v dlouhodobějších časových obdobích. Mezi nepoužívanější ukazatele patří P/E ratio (tedy podíl ceny akcie a zisku podniku na akcii), P/S (poměr ceny a tržby na akcii), P/BV ( cena/účetní hodnota)

50

8.2. Technická analýza Technická analýza se oproti fundamentální analýze, která nám říká co obchodovat, liší v tom, že technická analýza říká investorům kdy obchodovat, tedy snaží se stanovit vhodné okamžiky pro nákup nebo prodej jednotlivých akciových titulů. Technická analýza vychází z publikovaných tržních údajů, kterými jsou akciové nebo indexové kurzy,

dále pak

z objemů zrealizovaných obchodů,

případně z dalších veřejně

dostupných informací. Jelikož se historie kurzových měn neustále opakuje a technická analýza jistým způsobem dokazuje, že chování investorů je stále stejné a opakující se, snaží se tedy pomocí časových řad identifikovat jednotlivé vývojové trendy, z nichž predikuje budoucí vývoj kurzů akcií. Z předchozího vyplývá, že technickou analýzu můžeme označit za „analýzu krátkodobou“.

8.2.1. Teoretická východiska technické analýzy Technická analýza využívá různých vědeckých teorií, ale také mnoho empiricky prokázaných poznatků, ze kterých vycházejí jednotlivé analytické metody.



Dowova teorie

Dowova teorie je historicky první ucelenou teorií, která se zaměřuje na problematiku určování vývoje globálních trendů akciových trhů. Vychází z předpokladu, že se vývoj tržní ceny akcií pohybuje stejným směrem, jakým se pohybuje celý akciový trh. Tedy pokud rostou kurzy akcií, roste i trh, pokud klesají, klesá i trh. Charles Dow, po němž je tato teorie pojmenována, založil také dva historicky první akciové burzovní indexy: soudobé „Dow Jones Industrial Average“ a „Dow Jones Transportation Average“ 

Teorie Elliottových vln

Teorie Elliottových vln vychází z předpokladu, že v ekonomice lze nalézt stále dokola opakující se období (střídání období konjunktury s obdobím recese) stejně jako v přírodě (pohyb země kolem slunce, střídání dne a noci), a s tím související střídání nálad investorů, tedy tzv. investičního pesimismu a optimismu. Vychází tak z toho, že vývoje akciových burzovních indexů jsou ovlivněny lidským chováním, což se snaží kategorizovat a definovat do takové podoby, aby mohl následně odhadovat budoucí 51

pohyby

akciového

trhu,

respektive

kurzu

akcií.

Teorie

Elliottových

vln

je

univerzalistická a primárně zaměřená na psychologii trhu.

8.2.2. Grafická analýza Grafickou analýzou akcií můžeme rozumět: 1) Vytváření různých typů grafů na základě časových řad, tržních cen akcií a dle objemů obchodů. 2) Analyzování grafických formací vzniklých v nedávné (i dávné) minulosti za účelem předpovědi budoucích trendových změn. 3) Analyzování, zdali je-li současný trend vzestupný (býčí) nebo sestupný (medvědí).

8.2.2.1. Základní druhy grafů Za základní typy grafů jsou považovány grafy čárové (liniové), grafy čárkové (sloupkové) a grafy svíčkové. 

Čárové (liniové) grafy

Je nejjednodušším typem grafu technické analýzy. Jejich předností je jednoduchost a využívají se především při analýze dlouhodobých primárních trendů. Obrázek 5: obrázek čárového grafu

52



Čárové (sloupové) grafy

Výše sloupku je rozdíl mezi otevíracím a uzavíracím kurzem Obrázek 6: detail sloupového grafu

Obrázek 7: celkový pohled na sloupový graf



Svíčkový graf

Svíčkový graf je také tvořen otevíracími, uzavíracími, minimálními a maximálními kurzy. Tělo svíce tvoří otevírací a uzavírací kurz, u nějž „knoty“ vyjadřují maximální a minimální kurzy. Pokud je uzavírací kurz vyšší než otevírací, potom je tělo svíce bílé, pokud je uzavírací kurz oproti otevíracímu kurzu nižší, je tělo svíce černé.

53

Obrázek 8: detail svíčkového grafu

8.2.3. Shrnutí technické analýzy Technická analýza má velkou řadu zastánců i odpůrců. Já zde především vidím problém ten, že technická analýza se v určité části, jistým způsobem odvolává na to, že historie cenových změn se opakuje, já si ovšem nedovedu představit, jakým způsobem by se tato historie opakovala v případě růstu kurzu akcie, pokud by podnik dlouhodobě nevykazoval zisk.

8.3.Psychologická analýza Psychologická analýza je založena na předpokladu, že akciové trhy jsou pod silným vlivem masové psychologie burzovního publika, které na základě určitých impulsů, ať už negativních nebo pozitivních, ovlivňuje úroveň kurzů. Tyto impulsy vedou totiž k masovým nákupům (pokud jsou pozitivní) nebo k masovým prodejům (pokud jsou negativní).

54

OBCHODOVÁNÍ S CENNÝMI PAPÍRY NA KAPITÁLOVÉM TRHU ČESKÉ REPUBLIKY

9. Vznik a vývoj současného kapitálového trhu v České republice Vznik kapitálového trhu České republiky můžeme datovat od roku 1993, kdy se v červnu tohoto roku začali poprvé veřejně obchodovat cenné papíry z první vlny kuponové privatizace, kde se současně v této době utvářela dnešní podoba českého kapitálového trhu. Oživení24 tohoto českého kapitálového trhu nebylo i přes jeho ne až tak značnou významnost zrovna jednoduché, je to způsobeno značnou provázaností jednotlivých institucí, které běh tohoto kapitálového trhu zajišťují a následně i je velice důležitá legislativa, která zajišťuje běh soudů a jiných kontrolních úřadů. Tyto podmínky po přechodu České republiky na systém tržní ekonomiky naplňovány nebyly, proto bylo vytvoření nově koncipovaného trhu obtížnější. Vzhledem k tomu, rozhodnuto

o

že v době utváření dnešní podoby kapitálového trhu bylo

tom,

v dematerializované

že se cenné papíry budou vydávat v zaknihované tedy

podobě,

založila se specializovaná instituce tedy,

Středisko

cenných papírů Praha, která byla v roce 2010 nahrazena sofistikovanější institucí „centrálním depozitářem cenných papírů25 “. Tato instituce měla především za úkol zastoupit funkce jako evidenci cenných papírů, způsoby realizace obchodů s nimi a všechny ostatní související operace.

10. Systém českého kapitálového trhu Systém českého kapitálového trhu je stejně jako v jiných zemích tvořen:

24 25



Cennými papíry



Finančními institucemi kapitálového trhu a ostatními účastníky



Orgány státního dozoru

Už v meziválečném období probíhalo obchodování na „Pražské burze“. http://www.cdcp.cz

55

10.1.

Cenné papíry kapitálového trhu

Na českém finančním trhu jsou zákonem o cenných papírech a dalšími souvisejícími zákony prohlášeny za cenné papíry: 

Akcie



Zatímní listy



Poukázky na akcie



Podílové listy



Dluhopisy



Investiční kupony



Listinné kupony



Opční listy



Šeky



Náložné listy



Skladištní listy



Jiné listiny, které jsou za cenné papíry prohlášeny zvláštními právními předpisy

10.1.1.



Charakteristika základních druhů cenných papírů

Akcie

Ve smyslu obchodního zákoníku se jedná o cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, zisku a likvidačním zůstatku při jejím zániku. Akcie jsou emitovány na primárních trzích akciovými společnosti z toho důvodu, že si jimi opatřují finanční prostředky, které již v budoucnu nebudou muset vracet, a dále také pro to, že akcie jsou z dlouhodobého hlediska všeobecně před dluhopisy považovány za výnosnější, a přitahují tak širší okruh investorů. Mnozí investoři díky volatilitě těchto cenných papírů s nimi však spekulují na krátkodobých rozdílech kurzů, a tak mohou dosahovat vedle běžných výnosů (dividend) rovněž výnosů

56

kapitálových. To značně zvyšuje likviditu tohoto trhu, díky tomu umožnují kdykoli investovat jakékoli objemy peněžních prostředků na libovolný čas. Kurzy těchto cenných papírů do jisté míry ovlivňuje psychologie investování, ale jednoznačně lze říci, že jak kurzy, tak dividendy jsou závislé na hospodářských výsledcích daného podniku. V České republice je povoleno emitovat dva druhy akcií, akcie kmenové a akcie prioritní. 

Kmenové akcie

S vlastnictvím neboli držbou akcií kmenových vznikají všeobecně 3 základní práva akcionářů:  Právo účastnit se valných hromad akciové společnosti, předkládat na nich návrhy a při hlasování moci uplatnit počet hlasů v závislosti na počtu držených akcií.  Právo na podíl ze zisku tvořený akciovou společností, který je úměrný počtu držených akcií.  Právo na likvidační podíl na likvidačním zůstatku akciové společnosti. Všeobecně lze říci, že tato práva jsou časově neomezená, pokud nebudeme uvažovat případné fúze, akvizice nebo případný úpadek společnosti či snižování základního kapitálu. Tyto akcie „kmenové“ v sobě tedy zahrnují pouze tato základní práva. S jejich držením se samozřejmě investor vystavuje také rizikům ztráty jejich tržní ceny například z důvodu, že zisky společnosti začnou klesat. Pokud společnost dokonce zbankrotuje, pak v tomto případě budou držitelé „kmenových“ akcií uspokojeni až v poslední řadě, nejdříve jsou z majetku společnosti vyplaceny případné dluhy, poté mají nárok na svůj podíl držitelé prioritních akcií a až následně vlastníci kmenových akcií. Proto mají také vlastníci kmenových akcií práva účastnit se valných hromad, a tím se podílet na řízení akciové společnosti, a to jak včetně personálního složení managementu tak i schvalování zásadních strategických plánů.

57



Akcie prioritní

Význam emitování těchto

prioritních akcií je ve zvyšování kapitálu akciových

společností, aniž by se měnil poměr hlasovacích práv, a aniž by se tyto prostředky musely v budoucnu vracet. Tyto akcie s sebou většinou tedy nenesou hlasovací práva, ale oproti kmenovým akciím mají také jisté výhody. Většinou se jedná například o předem určené dividendy, které jsou buď procentuálně pevně stanovené z nominální hodnoty akcií, nebo v souvislosti s vývojem tzv. referenční úrokové sazby, na které vzniká nárok bez ohledu na dosahovaný zisk akciové společnosti. Další výhoda je přednostní právo na likvidačním zůstatku při její případné likvidaci. Další výhodou emisí prioritních akcií při zvyšování kapitálu pro akciovou společnost je taková, že dividenda za tyto akcie nemusí být v případě finančních potíží vyplacena vždy včas a to bez jakéhokoli finančního postihu26 , což je oproti kuponovým platbám plynoucích z obligací výhoda. Emise těchto prioritních akcií musí být vždy v souladu s právní legislativou dané země, a stejně tak i se stanovami akciové společnosti, která je emituje. V České republice nesmí být procentní podíl těchto akcií na základním kapitálu více než 50 %.

 Zatímní listy Tyto cenné papíry představují tzv. nesplacené akcie. Dočasně nahrazují akcie, jež upisovatelé obdrží po založení a zapsání akciové společnosti do (v ČR) obchodního rejstříku. Na základě těchto zatímních listů tak upisovatelé akcie obdrží po zaplacení celého emisního kurzu akcií a zapsání do obchodního rejstříku.

 Poukázky na akcie Poukázky na akcie jsou využívány v případě navyšování základního kapitálu, pokud upisovatelé již zcela splatili emisní kurz předmětných akcií, ale doposud nebyl proveden zápis o zvýšení základního kapitálu akciové společnosti do zákonem stanovené evidence.

26

Ovšem v tento okamžik většinou vlastníci prioritních akcií získávají plná hlasovací práva do doby, než jim je dividenda vyplacena, nebo než valná hromada rozhodne o tomto vyp lacení.

58



Podílové listy

Jejich podmínky upravuje Zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Ty je definuje jako cenné papíry, se kterými je spojen podíl podílníka na majetku v podílovém fondu a právo na vyplacení podílu na zisku z hospodaření s majetkem v podílovém fondu. Tyto cenné papíry mohou být emitovány jak listinné, tak v zaknihované podobě a to jak na doručitele, tak na jméno. 

Dluhopisy

Zákon o dluhopisech v české republice upravuje zákon o dluhopisech27 , který je definuje jako zastupitelné cenné papíry, se kterými je spojeno právo požadovat splacení dlužné částky ve jmenovité hodnotě dluhopisu ke dni jeho splatnosti a vyplacení výnosů z něj vycházejících k předem určeným datům a stejně tak i povinnost emitenta tyto práva uspokojit.

V České republice může být emitentem pouze

právnická osoba a minimální objem takovéto emise nesmí být nižší než částka v českých korunách, která odpovídá 200 000 EUR. U dluhopisů umožňuje česká legislativa oddělení práva a to ve smyslu, že pokud to emisní podmínky nevylučují, může být u dluhopisu odděleno právo na výnos z něj plynoucí a toto právo může být spojeno pouze s kuponem jako cenným papírem. Co se týká jednotlivých druhů dluhopisů, umožňuje česká legislativa emitovat jak standardní podnikové a bankovní obligace, ale také určité zvláštní druhy dluhopisů jako jsou hypoteční zástavní listy, státní a komunální obligace atp.

10.2.

Subjekty kapitálového trhu

Na kapitálovém trhu v České republice se setkáváme s mnoha institucemi a spoustou dalších licencovaných subjektů, jejichž existence je úzce spjata, nebo je dokonce i nezbytná pro funkci kapitálového trhu jako celku. Česká legislativa upravuje tyto subjekty:

27



Burza cenných papírů



Orgán dohledu na finančním trhu



Organizátor mimoburzovního trhu

Zákon č. 530/1990 SB. O dluhopisech ve znění následných novelizací

59



Centrální depozitář cenných papírů



Obchodník s cennými papíry



Makléř



Investiční společnost



Investiční fond



Tiskárna cenných papírů

10.2.1.

Burza cenných papírů

V České republice existuje Burza cenných papírů Praha, a.s. a mimo ní také od roku 2008 RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a.s. Existenci těchto subjektů upravuje Zákon o burze cenných papírů28 , kde říká, že se může jednat pouze o právnickou osobu, jejímž posláním je organizovat na určitém místě a ve stanovenou dobu prostřednictvím oprávněných osob nabídku a poptávku registrovaných cenných papírů,

investičních

instrumentů,

které

nejsou

cennými

papíry,

popř.

jiných

instrumentů kapitálového trhu.

10.2.2.

Orgán dohledu na finančním trhu

Česká národní banka je orgánem, který v České republice vykonává dohled nad finančním trhem. Provádí tedy dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, směnárnami, družstevními záložnami a současně dohled nad nimi v oblasti platebního styku. Snaží se stanovovat pravidla, která by ochránila stabilitu tohoto kapitálového trhu, a současně sleduje, dohlíží a postihuje případné nedodržování stanovených pravidel.

10.2.3.

Organizátor mimoburzovního trhu

Takovýmto organizátorem může dle české legislativy být pouze akciová společnost se sídlem na území české republiky. Která má také povolení od dozorového orgánu kterým je v tomto případě ČNB. V české republice takovýto trh fungoval v minulosti pouze jeden a to RM-SYSTÉM a.s., který byl ovšem již v roce 2008 transformován na burzu a následně přejmenován na RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a.s. 28

Zákon č. 214*1992 SB. ve znění následujících novelizací

60

10.2.4.

Centrální depozitář cenných papírů

Centrální depozitář cenných papírů funguje od roku 1993, kdy byl původně založen jako Burzovní registr cenných papírů s.r.o. a následně v roce 1996 transformován na společnost UNIVYC, a.s. V roce 2009 získala společnost od České národní banky povolení k činnosti centrálního depozitáře na základě čehož se tato společnost, změnila na obchodní firmu Centrální depozitář cenných papírů, a.s. Centrální depozitář nese poslání evidovat cenné papíry, evidovat převody a další všechny ostatní operace související s obchodováním s cennými papíry.

10.2.5.

Obchodník s cennými papíry

Rozsah možností činnosti obchodníka s cennými papíry je obecně vymezen zákonem o cenných

papírech,

které doplňují povolení udělované jednotlivým obchodníkům

Českou národní bankou. Obchodník s cennými papíry může být pouze akciová společnost se sídlem na území České republiky, které svou odbornou činnost mohou vykonávat pouze s pomocí makléře.

10.2.6.

Makléř

Jedná se o fyzickou osobu, která splnila odborné kvalifikační předpoklady a díky tomu obdržela od České národní banky příslušné povolení. Tento makléř může svou činnost vykonávat pouze pro jednoho obchodníka s cennými papíry a musí k němu být v pracovním poměru.

10.2.7.

Investiční společnost

Jedná se o obchodní společnosti mající formu akciové společnosti, jejímž výhradním předmětem podnikání je kolektivní investování, které společnost vykonává na základě povolení od České národní banky. Vzhledem k rozsahu oprávnění vydané komisí pro cenné papíry může investiční společnost být oprávněna:  Shromažďovat

peněžní prostředky

majetek obhospodařovat 61

v podílových

fondech

a

tento

 Obhospodařovat majetek investičních fondů  Obhospodařovat majetek penzijních fondů  Kupovat, prodávat, půjčovat a půjčovat si cenné papíry na vlastní účet

10.2.8.

Investiční fond

Zde se jedná taktéž o obchodní společnost, u které je hlavním předmětem podnikání kolektivní investování. Kde tato společnost obhospodařuje svůj majetek buď sama, nebo

na

základě

obhospodařovatelské

smlouvy

může

svůj

majetek

nechat

obhospodařovat investiční společnost.

10.2.9.

Tiskárna cenných papírů

Listinné registrované, a veřejně nabízené cenné papíry, mohou být tisknuty pouze v tiskárnách, které k této činnosti mají příslušné oprávnění od České národní banky, která je uděluje v souladu se zákonem o cenných papírech.

10.3.

Orgány státního dozoru

Komise pro cenné papíry byla zřízena podle zákona 29 , v roce 1998 a přenesla tak na sebe působnost dozoru nad kapitálovým trhem z Ministerstva financí. Následně byla v roce 2006 přenesena tato funkce na Českou národní banku. Česká národní banka vykonává dozor, rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob. Dále pak vykonává další činnosti, které souvisí s vývojem kapitálového trhu v rámci působnosti, svěřené jí zákonem.

29

Zákon č. 15/1998 Sb. o komisi pro cenné papíry

62

11.Způsoby obchodování s cennými papíry v České republice

Burzy v České republice

11.1.

11.1.1.

Obchodování na Burze cenných papírů Praha

Burza cenných papírů Praha je největším organizátorem trhu s cennými papíry v České republice. Je založena na členském principu, což znamená, že obchodovat na ní můžeme pouze skrz licencovaného obchodníka, který je členem30 burzy. 

SPAD (Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů)

Je to nejvýznamnější segment Burzy cenných papírů Praha, kde se obchodují jen ty vybrané

nejvýznamnější

akcie

a

dluhopisy,

tedy

ty

nejlikvidnější

a

nejobchodovatelnější. SPAD má za úkol zajistit funkčnost burzovního trhu na pražské burze. Umožňuje během otevřené fáze, což je kdykoliv mezi 09:15 až 16:00 nakoupit či prodat akcie pouze v předem určených množstvích tzv. lotech. Vzhledem k tomu, že finančně tyto loty v penězích představují cca. 1 – 5 mil. KČ, obchodují na „SPADu“ především větší investoři. Nabídka i poptávka je na tomto trhu vždy zaručena a to dle burzovních pravidel, tuto nabídku a poptávku mají povinnost v každý okamžik tvořit tzv. tvůrci trhu31 . Vzhledem k jeho likviditě je SPAD kurzotvorným trhem. Obchodování ve SPADU probíhá ve dvou fázích: 

Otevřená fáze SPAD

V této fázi obchodování mají jednotlivý tvůrci trhu povinnost průběžně stanovovat (kotovat) cenu na nákup a prodej těch emisí, pro které tuto činnost vykonávají.

30 31

http://www.pse.cz/Clenove-Burzy/ http://www.bcpp.cz/Obchodovani/SPAD/

63



Uzavřená fáze SPAD

V této fázi nemají tvůrci trhu povinnost stanovovat ani uzavírat obchody, ovšem obchody mohou být uzavírány a to v rámci povoleného rozpětí, které je stanoveno nejlepší kotací při uzavření otevřené fáze a rozšířeno o 10 % oběma směry. 

KOBOS (Kontinuální burzovní obchodní systém)

Je vedlejším trhem pražské burzy, který také slouží k obchodování a vypořádání obchodů s cennými papíry na pražské burze. Vzhledem k tomu, že tento obchodní systém je založen na kontinuálním režimu, je více přístupný pro drobné investory. Není zde omezen počet nakupovaných nebo prodávaných kusů cenných papírů. Pouze tak že minimální nákup nebo prodej je jeden kus CP. Doba obchodování v KOBOSU je od 9:10 do 16:20.32

11.1.2.

Obchodování na české burze RM-SYSTÉM

RM-SYSTÉM, burza cenných papírů, je trhem, kde se obchodují nejvýznamnější české i ale i zahraniční akcie, společností jako například ČEZ, Telefónica O2, Komerční banka, Unipetrol nebo NWR. Od roku 2007 se na burze RM-SYSTÉM obchodují v českých korunách také zahraniční tituly, mezi ty nejvýznamnější patří Volkswagen, Exxon Mobile nebo Deutche Telekom. Burza RM-SYSTÉM je alternativní burzou cenných papírů, která je určena jak pro profesionální investory, tak i pro běžné zájemce o investování. Mezi výhody burzy RM-SYSTÉM patří několik aspektů, mezi ně bych zahrnul například možnost, pokynu easyclick. Tyto obchody jsou poplatkově zvýhodněny, pokud investor, dodrží nákup akcie ve standardizovaném minimálním množství a jeho násobcích tzv. easyclick lotech. Tyto loty jsou ovšem standardizovány tak, aby toto obchodování bylo dostupné pro malé a střední investory. Další z výhod bych uvedl, že online obchody jsou vypořádávány v čase T+0, kdy jsou cenné papíry připisovány na majetkový účet již v době realizace obchodu. K obchodování na této burze můžeme mimo jiné využít aplikace e-broker od společnosti Fio, 32

která

v roce

2006

koupila

100%

podíl akcií tehdy ještě

http://www.fio.cz/akcie-investice/obchodovani-akcie/akcie-cr/obchodovani-prazska-burza-kobos

64

mimoburzovního organizátora trhu s cennými papíry RM-SYSTÉM a.s. V dnešní době společnost se společnost Fio stala i bankou, a stále poskytuje budoucím i stávajícím investorům tuto aplikaci. Jednou z dalších výhod by se dalo považovat pořádání bezplatných seminářů33 společností Fio, po celém území České republiky, ovšem mají pouze dva druhy těchto seminářů34 .

11.2.

Internetoví brokeři v České republice

V České republice je možné obchodovat na Burze cenných papírů Praha a na burze RM- SYSTÉM skrz řadu brokerů. Uvedeme si zde, ty nejznámější a to jsou: Fio banka a Brokerjet České spořitelny. 

Fio banka

Přístup na burzu RM-SYSTÉM, která je zároveň součástí finanční skupiny Fio, zprostředkovává aplikace, kterou poskytuje přímo společnost Fio. Aplikace se nazývá e-broker. Tato internetová aplikace je v České republice nejvíce rozšířená mezi drobnými a středními investory a to také z toho důvodu, že její používání je oproti jiným aplikacím tohoto druhu zcela zdarma. S touto aplikací je možné u nás obchodovat na České burze RM-SYSTÉM, ale také na Burze cenných papírů Praha a to jak na „SPADu“ (Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů) tak na „KOBOSu“ (Kontinuální burzovní obchodní systém). Je možné díky této aplikaci obchodovat také na burzách v USA, Německu a Polsku a také s investičními instrumenty jako jsou ETF nebo Futures případně s dluhopisy atp. Aplikace umožňuje nákupy a prodeje cenných papírů, množství inteligentních pokynů a to jak na českých tak na zahraničních trzích. Poskytuje denně zpravodajství a analýzy makléřů a mnoho dalšího.35

33

http://www.fio.cz/akcie-investice/seminare Těmi jsou, základy obchodování a inteligentní pokyny. Osobně jsem oba tyto semináře navštívil a mohu říci, že se jedná o spíše semináře k ovládání aplikace e-broker, nežli o nabrání odborných znalostí. 35 http://www.fio.cz/akcie-investice/internetove-obchodovani/o-aplikaci-e-broker 34

65

Aplikaci je možné si nejdříve vyzkoušet jako demoverzi36 , a pokud by se investor rozhodl začít investovat reálné peníze, je v tomto případě nucen navštívit jednu z poboček společnosti37 a uzavřít smlouvu. 

Brokerjet České spořitelny

Brokerjet České spořitelny a.s. byl založen v roce 2002 jako dceřiná společnost České spořitelny a.s., která je členem Erste Group, jednoho z předních poskytovatelů finančních služeb ve střední a východní Evropě. Brokerjet neumožňuje na rozdíl od e-brokeru obchodování na burze RM-SYSTÉM, ale pouze na Burze cenných papírů Praha38 . Naproti tomu poskytuje kvalitnější a příjemnější prostředí, ve kterém se snáze orientuje, obzvláště pokud bychom chtěli nakupovat některé zahraniční tituly, u kterých například e-broker od společnosti Fio neposkytuje tak široké informace o emitentovi, historii, hospodářských výsledcích, vývojích dividend atp., které v aplikaci brokerjet pohodlněji najdeme. Cena za to je ovšem taková, že služby poskytované od brokerjetu České spořitelny, jsou dražší nežli u e-brokeru společnosti Fio, viz srovnávací tabulka. Srovnávací tabulka základních poplatků.39

Burza cenných papírů Praha, a.s SPAD Podání pokynu elektronicky za 1 lot RM-Systém, česká burza cenných papírů a.s Poplatek z celkového objemu obchodu v režimu EasyClick Standardní aukční režim – do 750.000 Kč včetně Standardní aukční režim – nad 750.000 Kč

E-broker

Brokerjet

0,10 % z objemu lotu min. 250,- Kč / max. 990,- Kč E-broker

1290 Kč

Brokerjet

0,29 %, max. 3400 Kč

Služba není podporována

0,40 % min. 40 Kč

Služba není podporována

0,20 % + 1.500 Kč

Služba není podporována

36

http://www.fio.cz/akcie-investice/internetove-obchodovani/demo-e-broker http://www.fio.cz/spolecnost-fio/kontakty 38 Mimo to také na burzách USA, Německa a Polska 39 http://www.fio.cz, http://www.brokerjet.cz 37

66

VLASTNÍ NÁZOR AUTORA 12.Proč akcie Investice do akcií je pohodlná, nenese s sebou velké riziko a může to být rozumná cesta jak se zabezpečit do důchodu kvalitněji než s důchodovým připojištěním nebo jak získat peníze rychleji na vlastní bydlení nežli se stavebním spořením. Také vidím možnost, že při pravidelném investování, dostatečném investorském sebevzdělávání a troše štěstí, je určitá šance že bych si do budoucna mohl ve formě dividend a kapitálových výnosů vytvořit takový pravidelný přísun peněz, díky kterému bych třeba už v pětačtyřiceti letech mohl přestat pracovat. Zkusme si představit, že bychom počátkem roku 1990 investovali 10 000 dolarů na spořitelní knížku, termínovaný vklad nebo do průměrného dluhopisu. V roce 2000 tedy za 10 let bychom měli ze spořitelní knížky cca 12 000 dolarů, z termínovaného vkladu nebo dluhopisu cca 15 000 dolarů.40 Pokut bychom ale v roce 1990 investovali 10 000 dolarů do akcií společností EMC Corp., DELL Inc., Cisco Systems, měli bychom při nejvyšším kurzu v roce 2000 u EMC Corp. 14 milionů dolarů, u DELL Inc. 12 milionů dolarů a u Cisco Systems 11 milionů dolarů. Graf akciového titulu Dell Inc. 41

40 41

Akcie a burza Zdroj: http://www.finance.yahoo.com

67

Tyto akciové tituly nejsou sice součástí indexu Burzy cenných papírů Praha ani burzy RM-SYSTÉM, ale dnes se již dají i přes české brokery jako je brokerjet nebo e-broker pohodlně nakupovat, stejně jako jiné dnes možná podhodnocené akciové tituly které mají v budoucnu stejnou možnost růstu, jako měli tehdy tyto. Z českých akciových titulů uvedu například ČEZ, který pokud bychom v roce 2001 nakoupili za 200 000 korun, měli bychom za pouhých 6 let cca 4,5 miliónu korun a k tomu ještě výnosy z dividend. Graf akciového titulu ČEZ.42

Investice do akcií je jednou z nejvýnosnějších investic a je to investice „bez starostí“.

13.Výběr akcií Akcie se vždy snažíme vybírat těch společností, které mají v příštích několika letech potenciál růstu zisku, tudíž i růstu kurzů akcií a které jsou fundamentálně levné, tedy ty, které mají nízký poměr kurz/zisk podniku nebo kurz/účetní hodnota akcie tedy nízké P/E, P/B, atd. Tyto ukazatele lze sledovat například, na www.brokerjet.cz nebo 42

Zdroj: http://akcie.cz

68

ze zahraničních například na www.finance.yahoo.com, www.morningstar.com, nebo www.onvista.de. Vzhledem k tomu, že na akciích obchodovaných na českých burzách se velkým podílem odráží vývoj na nejsilnějších zahraničních burzách, je dobré sledovat ekonomické zprávy ze světa a vývoj těchto světových burz. Mezi nejznámější takto zaměřené webové stránky patří například www.bloomberg.com a také například www.finviz.com kde najdeme zprávy, vývoj burz a vývoj akciových titulů z celého světa. Na důchod bychom měli kupovat akcie starých a velkých společností, které pravidelně zvyšují zisk, kterým neškodí konkurence a které vyplácí pravidelnou nadprůměrnou dividendu. Takové akcie je dobré akumulovat a nezbavovat se jich. Akcie, které budeme nakupovat za účelem jejich krátkodobého držení například 1-4 roky, bych posuzoval především, zdali jsou v současné době fundamentálně levné a jestli tento podnik má v příštím roce potenciál růstu zisku alespoň 20 %. Ve chvíli kdy přestanou být tyto akcie levné, naopak budou předražené a nebudou mít vyhlídku zvyšujícího se zisku, je vhodné je prodat. Je dalších mnoho faktorů, které je dobré zvažovat při nákupu, mě osobně přišla vhod publikace od Benjamina Grahama: Inteligentní investor, Což je jeden z nejznámějších investorů a byl učitelem Warrena Buffetta, který dnes řídí Berkshire Hathaway, díky kterému nashromáždil obrovské jmění a dnes je třetí nejbohatší člověk na světě s přibližně 50 miliardami dolarů43 . Oba tito investoři ve svých výrocích a moudrostech radí, aby člověk nebral v potaz doporučení analytiků, zda akcie prodávat nebo nakupovat, ale aby se řídil vlastním rozumem, a vlastním úsudkem s čímž souhlasím. To už jen z toho důvodu, že analytické společnosti již byly v minulosti několikrát potrestány za uvádění nepravdivých výsledků, analýz a doporučení, kde tyto analýzy či doporučení byly nastaveny tak, aby na tom tyto společnosti nebo spíše majitelé těchto analytických společností profitovali na úkor ostatních.

43

Zdroj: www.forbes.com

69

Závěr

Do této práce jsem se pokusil zahrnout základní informace, o kterých by měl mít potencionální zájemce o investice do cenných papírů alespoň základní přehled a představu co přibližně obnášejí. Vycházel jsem z vlastních zkušeností, ale samozřejmě také z toho co mi nabízela odborná literatura. Je ovšem nutné říct, že i přes mou snahu do této práce uvést co nejvíce informací, není to z důvodu obsáhlosti tohoto tématu možné a tudíž by tedy potencionální čtenář/investor měl pokračovat ve studiu z dalších zdrojů, aby jeho investice byli úspěšné, maximálně výnosné a především aby nebyly ztrátové.

70

Seznam použité literatury, zdrojů a pramenů [1] BENEŠ, Václav; MUSÍLEK, Petr. Cenné papíry a burzy. 1. vyd. 1990. ISBN 80-85341-01-8. [2] BLOCK, F.E; COTTLE, S.; MURRAY, R.F. Analýza cenných papírů. 1. vyd. 1999 ISBN 80-85605-74-0. [3] BRADA, Jaroslav. Technická analýza. 1. vyd. 2000. ISBN 80-245-0096-5. [4] DĚDIČ, Jan; MARČANOVÁ, Jana; VILD, Jan. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. 1. vyd. 2000. ISBN 80-7175-084-0. [5] DRASNAR, George. Hazardní hry. 1. vyd. 1995. ISBN 80-200-0510-2. [6] GRAHAM, Benjamin. Inteligentní investor. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-2471792-0. [7] KOHOUT, Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. vyd. 2008. ISBN 97880-247-2559-8. [8] KONEČNÝ, Ladislav. Akcie a burza. 1. vyd. 2011. ISBN 978-80-860-6233-4. [9] LEE, A.J. Klíč k pochopení cenných papírů. 1. vyd. 1993. ISBN 80-85605-59-7. [10] LEKS, Jaroslav; RENDULOVÁ, Elvíra. Cenné papíry. 1. vyd. 2004. ISBN 80251-0224-6. [11] PAVLÁT, Vladislav. Burzy cenných papírů. 1. vyd. 2003 ISBN 80-239-0230-X. [12] POHL, Tomáš. Vzory smluv. 4. vyd. 2007. ISBN 978-80-7208-622-1. [13] POSPÍŠILOVÁ, Jana; POSPÍŠIL, Michal. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. 1. vyd. 2006. ISBN 80-86775-07-0. [14] REJNUŠ, Oldřich. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 1. vyd. 2001. ISBN 80-7226-571-7. [15] REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. 1. Vyd. 2009. ISBN 978-80-2143805-7. 71

[16] ROGERS, Jim. Žhavé komodity. 1. vyd. 2008. ISBN 978-80-247-2342-6. [17] SOJKA, Zdeněk; MANDELÍK, Petr. Cenné papíry a burzy 1. díl. 1. vyd. 2006. ISBN 80-214-3269-1. [18] SOJKA, Zdeněk; MANDELÍK, Petr. Cenné papíry a burzy 3. díl. 1. vyd. 2006. ISBN 80-214-3269-1. [19] ZEMAN, Václav. Bankovnictví 2. díl. vyd. 2006. ISBN 80-214-3256-X.

Zdroje 44 Burza cenných papírů Praha, dostupné na: www.pse.cz, www.bcpp.cz Centrální depozitář cenných papírů, dostupné na: www.cdcp.cz Burza RM-SYSTÉM, dostupné na: www.rmsystem.cz Fio Banka, dostupné na: www.fio.cz Brokerjet České spořitelny, dostupné na: www.brokerjet.cz Portál akcie.cz, dostupné na: www.akcie.cz Portál ipoint, dostupné na: www.ipoint.cz Portál bloomberg, dostupné na: www.bloomberg.com Portál moodys, dostupné na www.moodys.com Portál onvista, dostupné na: www.onvista.de Portál yahoo finance, dostupné na: www.finance.yahoo.com

44

Ověřeno ke dni 30. 4. 2011

72