Obchodní a bytový dům Convalaria v Brně

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění

Hana Chybíková

Obchodní a bytový dům Convalaria v Brně Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D.

Brno 2014

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Modřicích dne 29. dubna 2014

Hana Chybíková

2

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Ondřeji Jakubcovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky. Zároveň chci poděkovat lidem, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout: architektonickému ateliéru P.A.W., Grym & Škrabal, především Ing. arch. Ludvíku Grymovi, PhDr. Lence Kudělkové, prof. Ing. arch. Vladimíru Šlapetovi, DrSc., společnosti Zepiko spol. s r.o., zejména panu Josefu Brandejskému, Ing. Jiřímu Mikuláškovi a jeho rodině, pracovníkům Moravského zemského archivu v Brně a Archivu města Brna, Bc. Janu Krejčímu a svým rodičům.

3

OBSAH 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 5

2.

PRAMENY A LITERATURA ................................................................................. 6 2.1.

PRAMENY ........................................................................................................ 6

2.2.

LITERATURA .................................................................................................. 7

2.2.1.

POZNÁMKA K AUTORSTVÍ...................................................................... 8

3.

DĚJINY OBJEKTU ................................................................................................ 11

4.

STAVEBNÍ HISTORIE .......................................................................................... 13 4.1.

REGULAČNÍ STAVEBNÍ ČÁRY ................................................................. 14

4.2.

PRVNÍ PROJEKT ........................................................................................... 15

4.3.

SOUSEDKA EMMA RAPATTOVÁ ............................................................. 17

4.4.

PROJEKT OSKARA POŘÍSKY ..................................................................... 18

4.5.

NÁMĚSTÍČKO ............................................................................................... 20

4.6.

PLÁNY STAVITELE FRANTIŠEKA HRDINY ........................................... 21

4.6.1.

PRVNÍ NÁVRH ........................................................................................... 21

4.6.2.

DRUHÝ NÁVRH ........................................................................................ 23

4.7. 5.

REALIZACE ................................................................................................... 24

POPIS REALIZOVANÉHO OBJEKTU ................................................................ 28 5.1.

INTERIÉR ....................................................................................................... 28

5.2.

EXTERIÉR ...................................................................................................... 30

5.3.

STYL ............................................................................................................... 32

6.

REKONSTRUKCE ................................................................................................. 35

7.

STAVEBNÍCI, ARCHITEKT A STAVITEL ........................................................ 38 7.1.

STAVEBNÍCI MANŽELÉ MIKULÁŠKOVI ................................................ 38

7.2.

ARCHITEKT OSKAR POŘÍSKA .................................................................. 40

7.3.

STAVITEL FRANTIŠEK HRDINA ............................................................... 43

8.

BRNĚNSKÉ OBCHODNÍ A BYTOVÉ DOMY TŘICÁTÝCH LET ................... 46

9.

ZÁVĚR.................................................................................................................... 49

POUŽITÉ ZDROJE........................................................................................................ 51 LITERATURA ........................................................................................................... 51 PRAMENY................................................................................................................. 54 DIPLOMOVÉ PRÁCE ............................................................................................... 54 INTERNET................................................................................................................. 55 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 56

4

1.

ÚVOD Obchodní a bytový dům Convalaria je cennou památkou stavební produkce

meziválečného Brna. Byl postaven v místech dřívější městské brány Veselé a stal se tak vstupním objektem do jádra města. Přes podstatný význam objektu o něm prozatím nebyla napsaná žádná komplexnější práce monografického charakteru. Autorka tohoto textu si proto předsevzala tuto mezeru vyplnit. Předkládanou bakalářskou diplomovou práci je možné rozčlenit do dvou neoddělitelně propojených obsahových celků: samotný objekt a s ním související dobový kontext. Významný díl této práce tak tvoří obsáhlá stavební historie, která je doplněná popisy dochovaných plánů, na jejichž základě je možné pozorovat rozdílnost jednotlivých návrhů. Mimo interiérového i exteriérového popisu stavby je složkou rovněž část věnovaná stylu, ve kterém byla Convalaria postavena. Historie rekonstrukce domu potom propojuje minulost se současností. Význam je rovněž přikládán stavební produkci architekta a stavitele objektu, do jejichž tvorby je dům zařazen. Opomenuty nejsou ani postavy stavebníků. Závěrem je představen vzorek čtyř staveb obchodních a bytových domů téže éry, na jejichž základě je objekt zasazen do dobové stavební produkce. Autorka tohoto textu se domnívá, že bez všech těchto aspektů, včetně kontextuálních, by pojednání o Convalarii bylo neúplné a stavbu by nebylo možno plně postihnout. Při vzniku práce byl kladen důraz zejména na sběr archivních materiálů a jejich utříbení, stejně jako na rešerši literatury či poznání objektu samotného.

5

2.

PRAMENY A LITERATURA 2.1. PRAMENY Nejvýznamnějším zdrojem informací ke stavebnímu vývoji obchodního a

obytného domu Convalaria je fond H 755 František Hrdina, stavitel, Brno, který je uložen v Moravském zemském archivu v Brně.1 Ve dvou zvláštních kartonech je k objektu možno nalézt značné penzum dochované textové i obrazové dokumentace. Jsou zde zaneseny žádosti o stavební povolení, zprávy ze zasedání zainteresovaných úřadů, bohatá korespondence, shrnující zprávy, neúplný stavební deník, dobové výstřižky z novin, rozpočty a vyúčtování. Dále je zde uloženo notné množství půdorysů, řezů, exteriérových řešení, detailů a šalovacích nebo účtovacích plánů. Většina z dochovaných archiválií je však nesignovaná a nedatovaná, a to zejména v obrazové části. Pouze ve výjimečných případech jsou plány orazítkovány či podepsány F. Hrdinou, ojediněle i stavebníky. U mnohých dokumentů není možné určit autora, další jsou často totožným či variantním řešením téhož projektu. I přes to jsou právě tyto prameny vysoce cenným materiálem, na jehož základě je předkládaná práce v největší míře vystavěna. Podkladem pro rekonstrukci objektu se potom stala pečlivě uspořádaná dokumentace pro stavební řízení k rekonstrukci domu, jejímž vlastníkem je architektonická kancelář P.A.W., Grym & Škrabal. V Archivu města Brna se žádná dokumentace k objektu Convalarie nenachází. Jinak tomu není ani v archivu Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Brně. V oddělení dějin architektury Muzea města Brna je možno nalézt pouze jednu černobílou fotografii, která je v literatuře v souvislosti s objektem nejčastěji reprodukovaná (viz obr. č. 1). Žádné nové zdroje informací, které by pro tuto práci mohly být přínosné, nevlastní ani potomci stavebníků objektu, rodina Mikuláškova. Možností orální historie v tomto směru využila již Lenka Kudělková, která v roce 2011 provedla se synem stavebníků rozhovor. Významným pramenem informací jsou dobové novinové články. Jejich část, která se zabývá problematikou vzniku malého náměstíčka na křižovatce ulice České,

1

Dále vždy jen MZA.

6

Veselé a Solniční, je uložena v MZA. O otevření novostavby a nabízených službách informují Lidové noviny2 a Moravská orlice.3 Spíše pro dokreslení dobových souvislostí je nutno vnímat články v ilustrované společenské revui Měsíc.4

2.2. LITERATURA Zcela nejzásadnějším sekundárním pramenem k objektu Convalarie je článek Lenky Kudělkové „Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně“, který v roce 2011 publikovala ve sborníku prací Muzea města Brna.5 Autorka zde čerpá z rozhovoru s Liborem Mikuláškem a částečně zpracovává archivní materiál, který je rovněž využitý pro potřeby této práce. Problematická je v článku datace definitivního schválení návrhů zainteresovanými institucemi a vydání stavebního povolení.6 Značný prostor Convalarii věnuje také Jana Oberreiterová-Stará v knize Oskar Poříska editorů Petra Pelčáka a Ivana Wahly.7 Stručněji zpracovává tytéž archivní informace a zasazuje stavbu do širšího kontextu tvorby O. Pořísky. Překvapivě Convalarii ze svého výčtu vynechává Cecílie Hálová-Jahodová v knize Brno: stavební a umělecký vývoj města.8 Nejspíše jako první ji proto zmiňuje v diplomové práci věnované dílu O. Pořísky až Božena Chmelíčková v roce 1978.9 O stavbě pojednává spíše popisně, zasazuje ji do časového přehledu a uvádí jejího stavebníka. U příležitosti sedmdesátých narozenin O. Pořísky se jeho tvorbě věnovali v kratších článcích Evžen Škarda10 a František Uličný.11 Při stém výročí architektova

2

Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. Obchodní palác Convalaria. Moravská orlice. 30. dubna 1939, č. 77, s. 6. 4 Brno má svůj „parfum-bar“. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11, s. 23. Viz k tomu: O páté v Dorotíkově cukrárně. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. Roč. 7, č. 9, s. 18. 5 KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 119–130. ISBN 978-80-863-49-96-3. 6 Více viz poznámka pod čarou č. 67 této práce. 7 PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011. 93 s. ISBN 978-80904806-1-2. 8 HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecílie. Brno: stavební a umělecký vývoj města. 1. vyd. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 370 s. 9 CHMELÍČKOVÁ, Božena. Dílo architekta Oskara Pořísky [diplomová práce]. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1978. 128 s. 10 ŠKARDA, Evžen. Oskar Poříska: 12. 9. 1897. Architektura ČSSR. 1969, s. 42–43. 11 ULIČNÝ, František. Oskar Poříska 70tiletý. Urbanismus a územní plánování. 1967. 3

7

narození byla na přelomu let 1997 a 1998 ve Výstavní síni Obce architektů v Brně uspořádána výstava Architekt Ing. Oskar Poříska, ke které Dušan Riedl sestavil stejnojmenný katalog.12 Jeho součástí je i krátké, leč pozitivní hodnocení Convalarie, jedna exteriérová fotografie a půdorys přízemí. Na základě svého textu poté publikoval článek 100. výročí architekta Oskara Pořísky.13 O výstavě (včetně Convalarie) informovala Kateřina Pažoutová na stranách časopisu Ateliér.14 Okrajově se stavby dotýkají publikace věnované brněnskému funkcionalismu a stavební produkci meziválečného období. Formou téměř slovníkových hesel se tak základní informace o objektu dozvídáme z katalogů O nové Brno,15 přehledové publikaci Brno: architektura 1918–193916 nebo průvodci Brněnský architektonický manuál.17 Convalarii zmiňují ve svých bakalářských pracích také Denisa Kujelová18 a Zuzana Ragulová,19 především tak ale činí v komparativní rovině vůči vlastnímu tematickému zaměření. 2.2.1. POZNÁMKA K AUTORSTVÍ Nejčastějším sporným bodem sekundárních pramenů je určení autora stavby.20 Vladimír Šlapeta v publikaci Die Brünner Funktionalisten uvádí v popisce fotografie

12

RIEDL, Dušan. Architekt ing. Oskar Poříska: 1897–1982 [katalog výstavy]. Brno: Obec architektů, 1997. 32 s. 13 RIEDL, Dušan. 100. výročí architekta Oskara Pořísky. In 55. bulletin Moravské galerie v Brně. Brno: Moravská galerie, 1999, s. 97–100. 14 PAŽOUTOVÁ, Kateřina. „Utajený“ architekt Oskar Poříska: Brno, Výstavní síň Obce architektů, 27. 11. 1997–4. 1. 1998. Ateliér. 1998, č. 4, s. 7. 15 CHATRNÝ, Jindřich – KUDĚLKA, Zdeněk – KUDĚLKOVÁ, Lenka. O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000. 141 s. ISBN 80901969-6-9. Viz k tomu: CHATRNÝ, Jindřich – KUDĚLKA, Zdeněk – KUDĚLKOVÁ, Lenka. O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog II obrazová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000. 444 s. ISBN 80-901969-6-9. 16 PELČÁK, Petr et al. Brno: architektura 1918-1939 = architecture 1918-1939. Brno: Centrum architektury, 2011. 392 s. ISBN 978-80-260-0943-6. 17 HLAVÁČKOVÁ, Petra et al. Brněnský architektonický manuál: průvodce architekturou 1918-1945. Brno: Dům umění města Brna, 2012. 368 s. ISBN 978-80-7009-161-6. 18 KUJELOVÁ, Denisa. Alfa passage [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 50 s. 19 RAGULOVÁ, Zuzana. Městská ubytovací kancelář v Brně [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 50 s. 20 Mimo tento rozkol je rovněž rozdílně uváděno jméno Oskara Pořísky. V některých primárních i sekundárních materiálech je zapsán jako Oskar Pořízka. Tato práce se přiklání k první variantě, k čemu ji vede architektův podpis na jednom z archivních materiálů (viz obr. č. 2 a 3).

8

objektu jako autora Josefa Šolce.21 V rozhovoru V. Šlapety s J. Šolcem z roku 1989 pro Umění a řemesla na jednu z otázek J. Šolc odpovídá: „Tehdy jsem také vypracoval návrh na dům Convalaria pro pana Mikuláška v Brně na nároží České a Veselé ulice, který mi zprostředkoval můj někdejší třídní profesor z průmyslovky Max Kolaja. Tento dům realizoval po mém návratu do Prahy stavitel Matonoha.“22 Od toho později V. Šlapeta sám upouští a ve Funkcionalismu na Moravě uvádí J. Šolce již pouze jako spoluautora O. Pořísky.23 Podobně je tomu v přehledové publikaci Brno: architektura 1918–1939.24 Ze Šlapetova tvrzení v tomto směru pravděpodobně rovněž čerpá čtvrtý díl souboru Brno: staré pohlednice, kde je uvedeno, že Convalarii postavili stavitelé Václav Dvořák a Vilém Kuba podle Šolcova návrhu.25 Informaci o stavitelích objektu tato publikace přejímá ze svazku Brno-proměny města.26 Jak bylo již výše uvedeno, do tvorby Oskara Pořísky zahrnuje Convalarii ve své diplomové práci jako první Božena Chmelíčková. Nejvýrazněji se však o nejčastější připisování stavby tomuto architektovi zasadil Dušan Riedl v roce 1997 výstavou a katalogem o Pořískově tvorbě. Shodně je do Pořískova díla Convalaria zahrnuta v katalogu O nové Brno. Na něj posléze navazuje i nedávno vydaná kniha Oskar Poříska editorů Petra Pelčáka a Ivana Wahly. Totožně činí i Brněnský architektonický manuál. Osobě stavitele Františka Hrdiny se věnuje pouze článek Lenky Kudělkové a titul Oskar Poříska.27 Je tomu tak především proto, že pravděpodobně jako jediní čerpají z Hrdinova archivního fondu v MZA. Autorka této práce se domnívá, že právě na podkladě těchto archivních informací je možné autora Convalarie určit.28 21

Srov. ŠLAPETA, Vladimír. Die Brünner Funktionalisten: Moderne Architektur in Brünn (Brno) : Katalog für eine Ausstellung des Techn. Nationalmuseums in Prag. Innsbruck: Institut für Raumgest. der Techn. Fak. der Univ., 1985. 120 s. 22 ŠLAPETA, Vladimír. Architekt Josef Šolc vzpomíná… Umění a řemesla: čtvrtletník pro otázky lidové umělecké výroby a uměleckého řemesla. 1989, č. 1, s. 60. 23 Srov. JANDÁČEK, Václav – MUSIL, František – ŠLAPETA, Vladimír. Funkcionalismus na Moravě [stavební kniha 2003]. Brno: EXPO DATA, 2003, s. 183. ISBN 80-7293-077-x. 24 Srov. OBERREITEROVÁ, Jana. Obchodní a bytový dům Convalaria firmy Mikulášek: commercial and residential building. In Brno: architektura 1918-1939 = architecture 1918-1939. Brno: Centrum architektury, 2011, s. 186. ISBN 978-80-260-0943-6. 25 Srov. Brno: staré pohlednice=alte postkarten=old postcards IV.: Ulice česká a okolí, Lidická, Štefánikova, Masarykova čtvrť. 1. vyd. Brno: Josef Filip, zal. 1938, 2000, s. 9. 26 Srov. SAMEK, Bohumil a Karel Otto HRUBÝ. Brno-proměny města. 1. vyd. Brno: Blok, 1982, 1 sv. (nestránkován). 27 Z textu druhého jmenovaného však vyplývá, že autorem finálních plánů je O. Poříska. 28 A to rovněž vzhledem k tomu, že výzkum orální historie je v tomto směru dnes již téměř nemožný.

9

Je zcela nepochybně možné, že J. Šolc, jehož jméno v žádných archivních materiálech nefiguruje, pro Mikuláškovy v raných fázích plánování novostavby skutečně jisté návrhy vyhotovil. Ty mohly sloužit jako inspirační zdroj pro pozdější tvůrce. Objekt podle nich ale s jistotou postaven nebyl. Ze Šolcových plánů mohl vycházet architekt O. Poříska. Pro Mikuláškovy vyhotovil návrhy, které byly úředně projednávány, nicméně neschváleny. Z Pořískových plánů nakonec s určitostí těžil F. Hrdina, který stavebníkům své návrhy spíše vnutil. Jak bude v práci dále rozvedeno a potvrzeno, je to právě on, kdo stavbu prováděl a je zároveň autorem definitivních stavebních plánů.

10

3.

DĚJINY OBJEKTU Stavbu multifunkčního objektu Convalarie provázelo od samého počátku jejího

plánování mnoho komplikací, které neskončily ani po jejím definitivním a notně opožděném dostavění. Zprávy o chystaných stavebních akcích byly známy již v roce 1927.29 K definitivnímu srovnání všech účtů došlo až o čtrnáct let později.30 Stavebníkem domu, který se stal významnou součástí centra města Brna, byl podnikatel Alois Mikulášek se svou manželkou Martou. Byli majiteli drogistické a kosmetické firmy Convalaria, podle které objekt pojmenovali. Z průběhu plánování novostavby jsou známé celkem čtyři stavební projekty (viz obr. č. 4). První dochovaný návrh pochází od neznámého autora a vznikl před 16. dubnem 1936, kdy byl regulační stavební komisí zemského hlavního města Brna projednáván. Příznačné je pro něj střídání oblých a hranatých na sebe kumulovaných arkýřových výstupků, spolu s šestipatrovou výškou s jedním suterénem, parterem a odstupujícím závěrečným podlažím. Autorem druhého, tentokrát však nedochovaného návrhu, byl architekt Oskar Poříska. Dozvídáme se o něm z protokolu stavební komise, který byl sepsán 22. května 1937 k žádosti manželů Mikuláškových o povolení novostavby podané 23. dubna téhož roku. Jeho typickým prvkem je hladký průběh jednolitého arkýřového výstupku obytných pater. Poslední dva dochované návrhy pochází od stavitele Františka Hrdiny. První, z jara 1937, je charakteristický svými „zubovitými výstupky“.31 Toto exteriérové řešení ale shledala stavební komise nešťastným, proto byl projekt v srpnu téhož roku změněn na finální, který čerpá z Pořískova řešení. Definitivní návrhy závěrečných pater nicméně vznikly až v červnu 1938. Konečné úpravy exteriéru probíhaly až do listopadu 1938. V rámci projednávání projektů byl zcela zásadním problém rozsahu severní regulační stavební čáry domu do dnešní Solniční ulice. Zainteresované strany nebyly s to se dohodnout, zda by se objekt měl nacházet v rozsahu původní zástavby, couvat o 2 m 5 cm zpět, předstupovat přes ni o 2 m 50 cm či ji regulovat ve zcela odlišném rozsahu. 29

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 30 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 528. 22. listopadu 1941 [dopis]. 31 Toto označení Hrdinou navržených na sebe nakupených arkýřů je přejato z: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 78. Opis. Podání pozměň. plánů Česká 19/21 z 24. /7. 37.

11

Po úspěšném překonání všech problémů a dokončení stavby na jaře 1939 byli jejími majiteli vdova M. Mikulášková spolu se synem Liborem Mikuláškem. Pro potřeby obchodu s kosmetickým a drogistickým zbožím, poradny a „parfum-baru“ Convalaria, využívali

největší

přízemní

obchodní

prostory.

Zároveň bydleli

v mezonetovém bytě pátého patra a střešní nástavby. Ostatní obytné a obchodní místnosti

pronajímali

realitní,

úvěrní

a

bytové

kanceláři

J.

Václavíka,

otorhinolaryngologu P. Záviškovi, Vilému Kupčíkovi pro jeho krejčovský salon, obchodu s klobouky Vlasta, lékaři vnitřních chorob Z. Přikrylovi, pediatričce Zdeně Leypoldové-Červinkové a odbornému závodu s plnicími pery a opravárnou Emy Procházkové.32 V prvním patře byla, po účelném přizpůsobení z obchodní místnosti, otevřena kavárna a cukrárna Aloise Dorotíka, kterou se svou manželkou Květoslavou provozoval až do sedmdesátých let 20. století. Poté se zde nacházelo kadeřnictví.33 V lednu 1953 byla firma Convalaria vymazána z Obchodního rejstříku a objekt přešel na bytovou správu města Brna. Přízemní parfumerie zůstala v provozu až do devadesátých let 20. století. Po roce 1989 byl dům restitučně navrácen rodině Mikuláškových, která jej v lednu 1998 prodala společnosti Zepiko spol. s r.o. Díky jejímu generálnímu řediteli Zdeňku Ohništi proběhla v letech 2006 až 2010 důkladná rekonstrukce stavby. První, druhé a třetí patro bylo přizpůsobeno potřebám redakcí deníků mediální skupiny MAFRA. Přízemní obchodní místnosti jsou pronajímány soukromníkům.

32

Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Slavné brněnské kavárny VIII [online]. 28. 1. 2012 [cit. 21. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/42799-slavne-brnenske-kavarny-viii.html. 33

12

4.

STAVEBNÍ HISTORIE Alois Mikulášek zakoupil se svou ženou Martou v roce 192334 malý šlechtický

palác z druhé poloviny 17. století s orientačním číslem 21 (viz obr. č. 5). Tento jednopatrový objekt v čele bloku domů na rozhraní brněnských ulic Česká, Veselá a U solnice,35 jehož majiteli byli do počátku šedesátých let 19. století členové rodiny Smetanů, přešel koncem téhož desetiletí z majetku hraběte Wladimira na Franze a Ernsta Mittrowské. Od roku 1892 se potom stal vlastnictvím hraběnky Marie Deym ze Stříteže, rozené Harnoncourt-Unverzagt.36 Součástí tohoto objektu byla i menší parcela při Veselé ulici, kde stál dům s orientačním číslem 26, který koupí rovněž přešel na A. Mikuláška (viz obr. č. 6). V dochované dokumentaci pro výstavbu nového domu na této parcele jsou proto oba objekty obvykle souhrnně uváděny pod číslem 21.37 Díky dobré statice a umístění uvnitř hradeb města se stavba přes své značné stáří vyhnula asanaci, která v Brně masově probíhala mezi lety 1896 až 1916 a při níž bylo demolováno asi dvě stě třicet osm objektů.38 Prestiže a vysoké frekventovanosti tohoto místa si byl A. Mikulášek vědom, proto s jeho koupí neváhal. Do přízemní části objektu přemístil svůj obchod s drogistickým a kosmetickým zbožím Convalaria, na který upozorňovala velká reklamní deska osazená nad parterem (viz obr č. 7). Do této doby se jeho prodejna nacházela v dnes již zbořeném objektu v místě, kde se sbíhá ulice Česká a Joštova.39

34

Srov. KOMŮRKA, František. Kronika řemesel, obchodu, živností a výroby v oblasti Obchodní a živnostenské komory v Brně. Olomouc: Hanácká knihtiskárna, 1942, s. 52. 35 Název U solnice nesla ulice od roku 1918, a to podle solního úřadu, který se v ulici kdysi nacházel. V období druhé světové války byla přejmenovaná na Salzamtgasse, v roce 1945 se vrátila ke svému předválečnému pojmenování a od roku 1946 nese název Solniční. Srov. FLODROVÁ, Milena – GALASOVSKÁ, Blažena – VODIČKA, Jaroslav. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. 2. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1984, s. 161. 36 Srov. CZAJKOWSKI, Lenka a Petr CZAJKOWSKI. Šlechtické domy v městě Brně v letech 1779– 1920: prostor uvnitř hradeb. In Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIV. Brno: Magistrát města Brna a Archiv města Brna, 2000, s. 130. ISBN 80-902931-0-7. 37 Tohoto vymezení se drží i předkládaná práce, přičemž však vždy mějme na mysli celou plochu dřívějších propojených objektů Česká č. 21 a Veselá č. 26. 38 Srov. SVOBODOVÁ, Šárka. Stezka Centrum [online]. 2011 [cit. 30. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/stezka/5-centrum. 39 Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 120. ISBN 978-80-863-49-96-3.

13

Prostory nově zakoupené budovy byly tmavé a stísněné, jelikož se v domě nacházely také další podniky.40 Pro reprezentaci Mikuláškova obchodu, který měl ambice stát se oblíbeným podnikem dam všech věkových kategorií,41 tedy nebyly příliš vhodné. Proto se manželé Mikuláškovi rozhodli objekt demolovat a na jeho místě vystavět nový moderní několikapatrový obchodní a bytový dům, který by svou architekturou vhodně reprezentoval inovativního ducha Mikuláškovy firmy.

4.1. REGULAČNÍ STAVEBNÍ ČÁRY Hlavním sporným bodem pro uskutečnění asanace stávající zástavby a udělení stavebního povolení pro plánovanou novostavbu byl rozsah regulační stavební čáry v severním směru do ulice U solnice. Pro tato jednání dokonce vznikl samostatný dokument, který situaci až do října 1937 shrnuje.42 Do roku 1927 platily zastavovací čáry v rozmezí původní zástavby domu č. 21. Při jednání o ustanovení regulačních čar pro budovu soudu na ulici Husové byly v tomto roce43 vytyčeny nové regulační čáry také pro Mikuláškovu parcelu. V ulici Veselé mělo městu připadnout asi 38 m2, v České ulici přibližně 24 m2. Regulační čára severní strany prostoru byla posunuta o 2 m 5 cm jižním směrem. Primárním cílem těchto změn bylo zamezení možnosti odděleného zastavění parcel domů s orientačními čísly 19 a 21 na České a Veselé ulici, které v té době měly samostatné majitele.44 Manželé Mikuláškovi podali v listopadu 1931 Státnímu památkovému úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně žádost o demolici své památkově chráněné budovy. Po prohlídce objektu i jeho dvou sousedních budov na České ulici č. 19 a Veselé ulici č. 24 až České ulici č. 17, který byl majetkem manželů Friedmanových a jenž od nich později pro svůj nájemní a obchodní dům zakoupil stavitel Alois Kuba, byl vysloven nesouhlas ke zbourání. Důvodem byl zachovalý stav objektu, jeho příkladnost a charakteristický

40

Srov. ibid. Viz Brno má svůj „parfum-bar“. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11, s. 23. 42 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 43 „[…] pod dojmem zpráv o chystaných stav. akcích v ul. České 21“. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 44 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 41

14

výraz v obrazu města. Zároveň byla asanace stavby shledána nemožnou, aniž by bylo známo, co na nově uvolněném místě majitelé zamýšlí vybudovat.45 Nelibost k demolici a nové výstavbě vyjádřila rovněž městská rada. Argumentovala příliš malou plochou sousedních domů, které dle jejího posudku nebyly samostatně zastavitelné. Proto navrhla současnou přestavbu všech tří domů, na jejichž rozhraní měla vzniknout pasáž o přibližné šířce 3 m, která by propojovala ulici Českou a Veselou.46 Další podmínkou pro zbourání domu bylo jeho vyškrtnutí ze seznamu památkově chráněných budov,47 ke kterému došlo v prosinci 1931.48

4.2. PRVNÍ PROJEKT V Moravském zemském archivu v Brně jsou uloženy nesignované a nedatované půdorysné návrhy suterénu, přízemí, mezipatra, prvního až čtvrtého i pátého patra a podstřeší, které se svým identickým tvarováním půdorysného rozvržení pater nad přízemím, střídajícím oblá a hranatá na sebe kumulovaná nároží, nepodobají žádným dalším dochovaným návrhům. Projekt je i s mezipatrem šestipatrový s podstřeším a jedním suterénem. Vzhledem k tomu, že po projednání žádosti manželů Mikuláškových o povolení výstavby šestipatrového obchodního a činžovního domu z dubna 1936 jsou již veškeré další návrhy přičiněním regulačních úřadů pouze pro pětipatrový objekt, patří tyto plány k první projektové dokumentaci, která pro nový dům vznikla. Stavbu mělo v suterénu nést deset pilot, v patrech čtrnáct pilířů. Vertikální komunikace měla být tvořena dvojramenným protisměrným schodištěm s podestami a výtahem, který byl oproti pozdějším plánům situován do severní části objektu. V suterénu projekt předpokládal kotelnu s místností pro palivo, malé sklepy nájemníků a prostory pro zázemí sedmi obchodů parteru, které měly být se suterénem propojeny samostatnými vnitřními schodišti (viz obr č. 8). Přízemí měla protínat asi 12 m dlouhá a 2 m 20 cm široká pasáž. Dále se zde mělo nacházet sedm oddělených obchodních místností – největší v čele domu se vstupem z ulice U solnice, další čtyři se samostatnými vstupy z přilehlých ulic. Za

45

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 46 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 50. Protokol 13. /XI. 1931. 47 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 51. Protokol 13. /XI. 1931. 48 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 52. Žádost o určení nové stav. čáry Česká 21, 6. /I. 1932.

15

pasáží bylo vyprojektováno schodiště, místnost pro vrátného a poslední dva obchody se vstupy z postranních průčelí (viz obr. č. 9). V mezipatře, které bylo nejspíše zamýšleno nad přízemím, byla navrhnuta kavárna s kulečníkovou hernou, šatnou, kuchyní, toaletami a odděleným prostorem pro telefon. Celé mezipatro mělo kapacitu sto sedmdesát osob.49 Navíc zde byla z každé strany protějšího schodiště vyprojektována jedna kancelář. Před kavárnu měl v čele domu vystupovat 1 m hluboký betonový balkon (viz obr. č. 10). První až čtvrté patro je v projektu téměř souměrně dispozičně rozděleno na dva totožné byty, každý s vlastním sociálním zařízením a kuchyní se spíží. Jejich součástí měla dále být ložnice, salon, obývací pokoj, hala a pokoj pro služku. Byty otočené směrem do ulice České jsou ve své rozloze ochuzeny o prostor pro výtah a tvarem nepravidelného lichoběžníkového stavebního pozemku (viz obr č. 11). V pátém patře byly navrženy další tři byty. Nejmenší garsoniéra s předsíní a terasou měla mít okna otočená do ulice Veselé. Dvoupokojovému bytu náležela hala, šatna a dvě terasy situované do ulice České. V největším bytě byl načrtnut rozlehlý ateliér, pokoj a ložnice a patřily k němu terasy tři. Těchto šest teras vzniklo odstoupením pátého patra v místech tří půdorysných zaoblení, která objekt z každé strany směrem do ulice U solnice zeštíhlovala (viz obr. č. 12). Podstřeší měl náležet jednopokojový byt, žehlírna, prádelna a přípravna. Jeho odstoupením od předešlého patra měly vzniknout tři odpočinkové terasy. Dům se tak měl směrem od ulice U solnice rozšiřovat, výškově se však jeho hmota měla v závěru zužovat (viz obr. č. 13). Z exteriérového návrhu je patrné, že parter se zaoblenými přerušeními pro vstupy do pasáže i obchodů, měl být celoplošně zasklen.50 Umístění plánovaného mezipatra nad přízemím potvrzuje jeho oddělení od dalších podlaží dominantním zasklením. Na mezipatro měly ve vyšších patrech navazovat zaoblené půdorysné části arkýřových výstupků. Ty mělo střídat souvislé zdivo rohových částí exteriéru. Pouze v závěrečném arkýři, navazujícím na sousední zástavbu, mělo být přerušováno okny. Čelní fronta byla ve druhém až šestém patře navrhnuta jako kompaktní plocha

49

Pozdější návrhy myšlenku kavárny opouštějí a v prvním patře počítají pouze s obchodním prostorem, kde se však nakonec kavárna s cukrárnou skutečně nacházela. 50 S tímto prvkem se setkáváme i u všech pozdějších návrhů.

16

opatřená reklamním štítem. Exteriér byl zamýšlen v důsledně vertikálním charakteru (viz obr. č. 14).51 Dne 16. dubna 1936 předložili Mikuláškovi regulační stavební komisi již zmíněnou žádost o povolení k postavení šestipatrového obchodního a činžovního domu.52 Její součástí mohly být i uvedené podklady. Žádost měla být schválena za předpokladu, že bude regulován objemu stavby a exteriérové řešení. Navrhovaný objekt bylo doporučeno snížit o jedno patro, nad kterým mohl zůstat střešní nástavek. Římsa novostavby musela navazovat na horní římsu nejblíže položeného vyššího domu na České ulici č. 15. Římsa střešní nástavby měla navazovat na výšku domu č. 22 na Veselé ulici a odstupovat od stavebních čar. Stavební linie směrem k ulici České a Veselé měly vést ve shodné vzdálenosti 12 m od protějších objektů a rovnoběžně k nim. Bylo připuštěno uvažovat o navrácení k původní regulační čáře domu č. 21 směrem k ulici U solnice, v žádném případě ale komise nedoporučovala její překročení o nově navrhované 2 m 50 cm.53 Opláštění pohledově exponovaného průčelí bylo nutné zhotovit pečlivě technicky i stavebně, k čemuž byl doporučen obkladový materiál. Jeho vzorek měl být spolu s ukázkou fasádové omítky předložen k posouzení. Značný význam místa dokládá pozornost, která byla věnována také dalším detailům exteriéru budovy. Ke schválení byly požadovány plány pro umístění reklamních štítů na průčelí. Jednalo se rovněž o zhotovení nového chodníku z přírodního kamene, jehož obruba na rozích ulic měla být zřízena v oblouku o poloměru 3 m.54

4.3. SOUSEDKA EMMA RAPATTOVÁ Majitelka domu s orientačním číslem 19 na České ulici Emma Rapattová podala 3. srpna 1936 žádost o povolení novostavby nájemního domu na své parcele. Mikuláškovi s touto sousedkou vedli spor o podmínkách společné zástavby. Návrh E.

51

Na toto exteriérové řešení pravděpodobně posléze navázal F. Hrdina ve svém prvním návrhu. V plánech ale můžeme vyčíst i další prvky, kterých se pozdější projekty drží, jako je propojení obchodů se suterénem vnitřními schodišti, pasáž přízemí, exteriérové zasklení parteru a prvního patra, jeho balkonová deska či střešní nástavba s terasou. 52 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 54. Protokol 25. května 1936 na základě žádosti ze dne 16. /IV. 1936 o povolení k postavení 6tipatr. obchod. a činž. domu. 53 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 52. Žádost o určení nové stav. čáry Česká 21, 6. /I. 1932. 54 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 57, 59. Žádost o stav. povolení ze dne 18. dubna 1936.

17

Rapattové byl stavební komisí zamítnut a plány vráceny s doporučením, aby byly domy č. 19 a 21 zastavěny jedním objektem.55 Při dalším projednání projektů novostavby manželů Mikuláškových 25. června, 2. července a 17. září 1936 připouštěla komise možnost zabrání části veřejného majetku přilehlého prostoru ulice U solnice v přibližné rozloze 1 m 40 cm se záměrem docílení dohody o současném a účelném vyřešení asanace tohoto úseku města. 56 Po dalších debatách mezi manžely Mikuláškovými a E. Rapattovou přerušil A. Mikulášek 22. března 1937 všechna jednání se sdělením, že zakoupil dům na České ulici č. 19 a předloží konečný projekt pro společné zastavění obou parcel jedním objektem.57

4.4. PROJEKT OSKARA POŘÍSKY Manželé Mikuláškovi podali 23. dubna 1937 novou žádost o povolení k výstavbě již pouze pětipatrového obchodního a obytného domu dle předložených plánů58 vypracovaných architektem O. Pořískou.59 Sporná severní stavební čára zde však opět neodpovídala usnesení z roku 1927 a navracela se k jejímu předešlému vymezení hranicí domu č. 21, tudíž o 2 m 5 cm za čáru platnou. Dne 22. května 1937 byl stavební komisí zemského hlavního města Brna k žádosti sepsán protokol.60 Ve vyjádření bylo návrhu vytknuto, že neodpovídá platným předpisům. Hlavní římsa překračovala přípustnou výšku budovy o 5 m vzhledem k dvanáctimetrové šířce přilehlých ulic. I přesto však bylo technickými úředními znalci doporučeno pětipatrovou budovu povolit v tomto rozsahu, jelikož nižší objekt by narušoval architektonický ráz ulic a neodpovídal by dříve stanoveným podmínkám návaznosti na přilehlé objekty. Ze stejných důvodů byly zcela nepřijatelné navrhované arkýře ústící do ulice České a Veselé. Dle tehdejších regulačních zákonů mohly být arkýře vysunuty pouze do ulic širokých nejméně 16 m. Proto měly být nahrazeny celistvým arkýřovým výstupkem v horních patrech kolem obvodu budovy. Jejich maximální hloubka měla být 15 cm,

55

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 58. Žádost o povolení novostavby nájemního domu Česká č. 19 Emmy Rapattové. Podáno 3. /VIII. 1936. 56 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 57 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 70. Stavba Česká 19/21. 58 Plány k této žádosti se bohužel nedochovaly. 59 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 70. Stavba Česká 19/21. 60 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí.

18

respektive 60 cm do ulice U solnice. Nevyhovovala rovněž šířka vnitřního schodiště, které stavebníci přislíbili změnit dle platných směrnic. Problémem bylo i využití závěrečného ustupujícího patra pro obytné účely. Povolen byl pouze střešní nástavek se schodištěm, výtahovou šachtou a prádelnou s příslušenstvím, který by ustupoval o 3 m z obou stran od stavebních čar přilehlých ulic a o 12 m 50 cm od stavební čáry k ulici U solnice, přičemž jeho výška nesměla přesáhnout 2 m 60 cm.61 Tento protokol ze zasedání stavební komise byl sepsán za přítomnosti a souhlasu všech sousedů plánované novostavby a jejich právních zástupců, včetně stavitele A. Kuby.62 Mimo dalších přítomných, mezi kterými byla také M. Mikulášková, je ve zprávě podepsán i O. Poříska (viz obr. č. 2 a 3).63 Z tohoto dokumentu je tak patrné, že předložené plány a návrhy vznikaly v jeho nově vzniklé architektonické kanceláři. Projekt byl dále shledán jako odpovídající veřejným zájmům a technicky proveditelný. Proto bylo stavební komisí městské radě doporučeno udělit manželům Mikuláškovým, po přepracování návrhů s ohledem na předpisy stavebního řádu zákona o stavebním ruchu a výše uvedeným podmínkám, stavební povolení.64 Městská rada 28. května 1937 stavbu domu manželů Mikuláškových povolila, a to v navrhovaných mezích původní stavební čáry domu č. 21. Regulační poradní sbor ale na dodržení platné stavební čáry trval a na základě tohoto rozhodnutí městská rada 11. června 1937 povolení opět zamítla.65 Deset dnů na to vyslovila policejní komise souhlas se změnou regulační čáry ve prospěch návrhu. Městské zastupitelstvo naopak 25. června 1937 změnu nepovolilo.66 Vzhledem k těmto zmatečným událostem předložili Mikuláškovi 30. června 1937 nový kompromisní návrh na posun regulační čáry oproti platné alespoň o 1 m

61

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 65–66. Protokol 22. /V. 1937 na základě žádosti z 23. /4. 1937 manž. Mikuláškových o povolení postavení domu Česká 19/21, dle předložených plánů. 62 A. Kuba spolu se svým bratrem Vilémem Kubou ve stejné době projektoval vedlejší nájemní dům s obchody, jehož výstavba probíhala v letech 1936 až 1937. Srov. PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba: brněnští stavitelé 30. let. Brno: Obecní dům, 2002, s. 114. 63 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 68. Pravda o záležitosti stavby na rohu ulice České a Veselé v Brně. 64 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 67. Protokol 22. /V. 1937 na základě žádosti z 23. /4. 1937 manž. Mikuláškových o povolení postavení domu Česká 19/21, dle předložených plánů. 65 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 70. Stavba Česká 19/21. 66 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí.

19

severním směrem. O necelé dva měsíce později však tuto žádost na základě nesouhlasu sousedů odvolali.67

4.5. NÁMĚSTÍČKO Do sporu o stavební čáru se rovněž zapojila brněnská veřejnost. Především sousedé plánované novostavby, navzdory svému dříve vyslovenému souhlasu, začali agitovat proti podstoupení veřejné plochy soukromému objektu. Debaty se přesunuly hlavně na stránky oblastního tisku. Počátkem února 1938 byl v Lidových novinách a Dnu uveřejněn soukromě inzerovaný článek „Neuvěřitelné stavební poměry v Brně“, který zkresleně informoval o situaci kolem novostavby manželů Mikuláškových a o rozšíření prostranství při styku ulice České, Veselé a U solnice. Snahou anonymních pisatelů bylo veřejnosti namluvit, že vznik nově zamýšleného náměstíčka s parkem na tomto místě je v jejím zájmu (viz obr. č. 15). Proti tomuto článku se ohradila Československá strana lidová68 i tehdejší starosta Brna Rudolf Spazier (viz obr. č. 16). Samotný vznik náměstíčka by byl pro město příliš nákladný. Počítalo se s nutným vkladem asi jednoho milionu korun. Tyto náklady chtěli částečně uhradit majitelé přilehlých domů. Stavitel A. Kuba nabízel městu svou parcelu objektů Česká 17 a Veselá 24 výměnou za několik jiných nemovitostí v centru Brna. Město by pak mohlo nově nabyté místo prodat M. Mikuláškové, která by obratem poskytla plochu 96 m2 účelům náměstíčka. Na místě dnešních dvou samostatných objektů A. Kuby a manželů Mikuláškových by tak vznikl pouze jeden dům. I přesto by takováto transakce byla pro město zcela nevýhodná.69 Veškeré úvahy o vzniku náměstíčka přerušil koncem února 1938 A. Kuba, který odvolal svou nabídku na směnu. Při ústí uličního bloku tedy vznikly dva nezávislé domy samostatných majitelů.70 67

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 70. Stavba Česká 19/21. L. Kudělková ve svém textu věnovaném Convalarii tvrdí: „Teprve tzv. kompromisní návrh, předložený 30. června téhož roku [1937], kde bylo vyznačeno ustoupení čela budovy o 1 m, pak schválily všechny zainteresované instituce. K tomuto datu bylo také vydáno povolení ke stavbě.” V poznámce pod čarou odkazuje, že tyto údaje čerpala z MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 74. Stavba Česká 19/21. Na této, ani na žádných jiných fóliích se ale takováto informace nevyskytuje. 68 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 8. Neuvěřitelné stavební poměry v Brně. Den. 10. 2. 1938. 69 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 21. Městská rada se o náměstíčku nedohodla. Brněnská svoboda. 29. 1. 1938. 70 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 14. Nové náměstíčko v Brně nebude: město zachrání milion. Večerní Moravské slovo. 26. 2. 1938.

20

4.6. PLÁNY STAVITELE FRANTIŠEKA HRDINY 4.6.1. PRVNÍ NÁVRH Manželé Mikuláškovi jednali od května 1937 se stavitelem Františkem Hrdinou o provedení výstavby domu. 71 Po oboustranném schválení a doplnění oferty byla s jeho firmou 8. července téhož roku uzavřena definitivní smlouva na zbourání stávající zástavby, zhotovení plánů s rozpočty a provedení novostavby.72 V důsledku předešlých zdlouhavých jednání začal F. Hrdina, ještě před uzavřením smlouvy a bez vědomí stavebníků, vypracovávat pro objekt vlastní architektonickou studii, kterou posléze Mikuláškovým nabídl.73 Z dopisu M. Mikuláškové, který svému muži zaslala 12. června 1937 je patrné, že se k novému Hrdinovu řešení stavěla spíše skepticky. Poukazovala na fakt, že původní Pořískova myšlenka jednolitého průběhu průčelí Hrdinovou změnou zcela zmizela (viz obr. č. 17). Obávala se, že pokoje obytných pater budou příliš malé a těžce pronajímatelné. Trvala také na tom, aby F. Hrdina k dalšímu rozpracování projektu (především v řešení fasády) přizval O. Pořísku.74 Hotové návrhy stavebníkům F. Hrdina zaslal 22. července 1937.75 Ti je o dva dny později podali k novému komisionálnímu projednání.76 Ve směru do ulice U solnice se plány téměř přesně držely platné regulační čáry, která měla být odchýlena pouze o 65 cm ve směru do ulice Veselé, a to kvůli snaze o symetrické řešení průčelí. Návrh vyhovoval i ostatním opatřením, která byla v dřívějších schvalovacích procesech vyžadována (zejména výškou budovy, její návazností na přilehlé objekty a dispozicí střešní nástavby). Stavební plány k tomuto projektu, které se dochovaly pouze v nesignované podobě, informují především o exteriérovém řešení stavby. Průčelí i komplexní výraz budovy určený na sebe nakupenými hmotami arkýřů („zubovitých výstupků“), byl oproti Pořískovým návrhům jasně vertikální. Do přízemních celoplošně zasklených

71

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 71. Stavba Česká 19/21. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 319. V Brně, dne 7. července 1937 [dopis]. 73 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 73. Stavba Česká 19/21. 74 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 333. Opis dopisu pí. Mikuláškové z 12. /VII. 37, p. Mikuláškovi. 75 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 336. 22. /VII. 1937 [dopis]. 76 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 78. Opis. Podání pozměň. plánů Česká 19/21 z 24. /7. 37. 72

21

obchodů bylo navrženo osm vstupů z přilehlých ulic, nad kterými byl plánován prostor pro textová pole. První patro mělo být rovněž plně zaskleno sdruženými okenními tabulemi. Severní průčelí pak mělo být zakončeno balkonem, který předstupoval v totožné hloubce arkýře druhého až pátého patra. Jižní strana návrhu byla zakončena zapuštěnými lodžiemi se vstupy, které kopírovaly charakter celého podlaží. Průčelí do ulice České opisovalo stranu do ulice Veselé. Výjimkou byl předposlední delší arkýřový výstupek podřízený tvarování parcely. Z tohoto důvodu zde byla navržena, stejně jako jinde v budově, okna horizontálně potrojná, v závěru fronty do ulice České podvojná. V posledních jižních arkýřích měly být, obdobně jako v prvním patře, zapuštěné lodžie se vchody zachovávajícími výraz oken (viz obr. č. 20). Jak dokládá dochovaný půdorys, druhé až páté patro se shodovalo nejen v exteriéru, ale také ve vnitřním rozvržení. Interiér byl podélně rozdělen na dva samostatné byty v každém podlaží. Předpokládaly obývací pokoj, jídelnu s kuchyňským koutem, sociální zařízení, spíž, pokoj pro služebnou, předsíň a dvě ložnice v bytě s okny do ulice Veselé, ložnici a kabinet s okny do ulice České. Na chodbě bylo společné dvojramenné protisměrné schodiště s odpočívadly a výtah se světlíkem, tentokrát již sousedící s přilehlými zdmi následující budovy (viz obr. č. 18). V průčelí do ulice U solnice byla tato patra zakončena francouzskými okny se zábradlím. Nad pátým patrem byl opět navržen střešní nástavek, jehož odstoupením vznikla terasa obkroužená zábradlím. V tomto řešení měla novostavba (s výjimkou parteru) zcela pozbýt dřívějších oblých exteriérových tvarů a stát se striktně vertikálně členěným rohovým objektem (viz obr. č. 19). Stavební komise ve svém jednání, které se na základě těchto plánů 2. srpna 1937 konalo, nicméně prohlásila projekt za značně esteticky nevyhovující, především právě kvůli jeho exteriérovému východisku. Závěr postranních průčelí vyčníval v důsledku „zubovitých výstupků“ o 25 cm přes stavební čáru v ulici České i Veselé. Proto byl doporučen návrat k předešlému horizontálnímu členění a hladkému průběhu fasády. V severním průčelí druhého až čtvrtého patra měl být navrhovaný arkýř zmenšen, v pátém patře se měl zcela vynechat. Pro opláštění fasády byl doporučen světlý obkladový materiál obdélníkového tvaru, který by podtrhoval horizontální výraz objektu a navazoval na sousední Kubovu novostavbu. Podstřeší měla ukončovat pergolová deska. V čele prvního patra, které mělo být vhodněji uspořádáno a odlehčeno, bylo navrženo vyhotovit balkon. Pro všechny tyto nedostatky byl k odpovědi připojen i

22

předešlý Pořískův návrh,77 který snad F. Hrdinovi připomněl jeho úlohu stavitele, nikoliv architekta. Malé odchýlení o 65 cm od severní stavební čáry bylo vzhledem k symetrickému provedení stavby shledáno přípustným. Městská rada tento návrh podpořila a 1. října 1937 odsouhlasila povolení stavby. Policejní komise nicméně 11. října téhož roku trvala na přesném dodržení platné stavební čáry, což 26. října potvrdilo i městské zastupitelstvo. V důsledku toho byla stavba opět zamítnuta.78 Z tohoto odmítnutí vzešel i první spor mezi stavebníky a F. Hrdinou. Manželé Mikuláškovi odmítli za projekt staviteli zaplatit. Argumentovali především Hrdinovým svévolným rozhodnutím pro jeho vyhotovení a úředním neschválením. 4.6.2. DRUHÝ NÁVRH Na základě vznesených připomínek z jednání, které proběhlo 2. srpna 1937, vypracoval F. Hrdina (opět bez vědomí stavebníků) nové pozměněné návrhy. Manželé Mikuláškovi projevili v září 1937 zájem podat je ke stavebnímu jednání.79 Ani 27. září tohoto roku ale stavební plány ke schválení nebyly předloženy, jelikož se F. Hrdina opět dostal se stavebníky do sporu ohledně honoráře za jejich vyhotovení. V případě schválení návrhů nabízeli Mikuláškovi Hrdinovi původní odměnu tři a půl procenta ceny stavebních nákladů. S tímto honorářem stavitel nakonec souhlasil.80 Dochovaná dokumentace situace, půdorysů jednotlivých podlaží, řezů a exteriérového řešení, je signovaná a orazítkovaná Františkem Hrdinou (viz obr. č. 21–24 a 26–33). V řešení sklepa, suterénu, parteru a druhého až čtvrtého patra se tento projekt stal finálním.81 Páté patro se od realizovaného odlišuje. Je tomu tak především z důvodu jeho požadovaného ustoupení jižním směrem. V podlaží byly navrhnuty tři svobodárny, dvě s okny do ulice České, jedna nasměrovaná do ulice Veselé, ve kterých se shodně měl 77

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 78. Opis. Podání pozměň. plánů Česká 19/21 z 24. /7. 37. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 93. Jednání o regulační čáru v ul. České, zejména o čáru směrem do náměstí. 79 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 357–358. V Brně, dne 9. září 1937 [dopis]. 80 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 360–361. V Brně, dne 27. září 1937 [dopis]. 81 První patro a jeden byt ve druhém patře byl změněn na základě požadavků nového nájemníka Aloise Dorotíka. Provozu jeho kavárny s cukrárnou bylo nutno tyto prostory přizpůsobit, avšak detailnější dokumentace se k těmto úpravám nezachovala. Plány pro páté patro a střešní nástavbu byly vyhotoveny v červnu 1938. O nich i o finální stavební dokumentaci ze srpna 1937 pro sklep, suterén, přízemí a první až čtvrté patro je více pojednáno v části věnované interiéru objektu na straně 28–30 této práce. 78

23

nacházet pokoj se spacím koutem, lázeň a předsíň, eventuálně vestavěná skříň na sportovní potřeby. Byt situovaný do ulice Veselé byl prostorově zvýhodněn v důsledku nepravidelnosti parcely. Do všech bytů se mělo vstupovat z podesty u schodiště. V čelní části patra byl potom navrhnut první úsek mezonetového bytu, který vnitřním schodištěm pokračoval v podstřeší. Na 1 m 10 cm hluboký balkon, umožněný dřívějším závěrem pátého patra, byly plánovány dveře z jídelny nebo obývacího pokoje. Dále zde byla navrhnuta přípravna, kuchyň se spíží, z předsíně se rovněž mělo vcházet na toaletu a do pokoje pro služku. Za schody do podstřeší měl být vestavěný šatník (viz obr. č. 28). Podstřeší bylo oproti konečné variantě navrhnuto v poněkud redukované podobě. Od čelní stavební čáry mělo ustupovat o 8 m, vůči pátému patru o 6 m 75 cm, od postranních stavebních čar potom totožně o 2 m 40 cm. Schody z první části mezonetového bytu vedly do předsíně, ze které byl plánován vstup do kabinetu, ložnice, místnosti určené pro přezimování květin, vestavěného šatníku a na toaletu s lázní. Z předsíně byl rovněž navrhnut vchod na terasu se záhony, která byla určena k rekreačnímu využití. Mimo této části bytu (speciálně navržené pro majitele domu) se zde měl nacházet byt domovníka s předsíní, spíží, toaletou a vlastními dveřmi na terasu. Nad výtahovou šachtou a schodištěm měla být nepravidelná valbová střecha, kolem terasy pak trubkové zábradlí osazené rozměrným nápisem upozorňujícím na název domu (viz obr. č. 29). Oproti těmto plánům byl nakonec změněn i exteriér prvního patra. V jeho čele byla původně navržena reklamní balkonová deska sahající hluboko za nároží ke druhému pilíři (viz obr. č. 26).82

4.7. REALIZACE Prvotní lhůta pro dokončení stavby byla F. Hrdinovi stanovena na konec října 1937. Překročení tohoto termínu bylo podmíněno placením pokuty pět set korun za každý nový den zpoždění. Tento rekordní nerealizovatelný termín byl posunut na 30. listopadu téhož roku. I tato lhůta pro výstavbu celého objektu byla poněkud krátká, proto se pracovalo ve dvoudenních pracovních směnách. Veškeré vnitřní i vnější omítky 82

K odstranění balkonu došlo až jeho dodatečným odsekáním ještě v průběhu výstavby, proto je v těchto plánech stále zanesen. Více viz strana 25 a 26 této práce.

24

měly být dokončeny do 30. listopadu 1937, stavitelské práce všech obchodních místností v přízemí, včetně osazení železných konstrukcí výkladních skříní a oken v prvním patře, měly být hotovy do 25. října 1937. Penále za překročení termínu dokončení zůstalo ve stejné výši.83 Jako stavební dozor byl F. Hrdinovi, na základě výslovného přání stavebníků, přidělen stavitel František Křivý.84 Povolení ke zbourání původní zástavby bylo Mikuláškovým uděleno 26. června 1937.85 Klíče od stále stojících objektů č. 19 a 21 byly vyzvednuty 9. července 1937 a 12. července se začalo bourat. F. Hrdina objednal již v této době většinu stavebního materiálu, čímž chtěl předejít průtahům se začátkem výstavby. Dne 22. července byly dokončeny demoliční práce a začalo se s výkopy, které byly ukončeny 10. srpna.86 Již 11. srpna bylo započato s pracemi na betonování základů. O den později vydal F. Křivý příkaz, aby tyto práce byly urychleně zastaveny, jelikož nebylo vydáno nové stavební povolení. Nařízení potvrdil i dopis právníka Mikuláškových Bohuslava Havlíka ze 17. srpna, který F. Hrdinu upozorňoval, že neuposlechnutí a pokračování v pracích jde na stavitelovu odpovědnost.87 Od 18. srpna 1937 do 15. března 1938 tak byla stavba zcela zastavena.88 Rada zemského hlavního města Brna vydala dokonce 14. října 1937 příkaz k zasypání jámy staveniště, proti kterému se stavebníci úspěšně odvolali.89 Dne 8. listopadu 1937 zemřel A. Mikulášek. V důsledku toho převzala veškeré povinnosti spojené se stavbou do svých rukou jeho žena M. Mikulášková, která v jednáních zastupovala rovněž svého nezletilého syna L. Mikuláška. Po obnovení prací na stavbě bylo koncem dubna 1938 ukončeno vybetonování základů, sklepu a suterénu.90 O dva měsíce později byla dokončena také betonáž druhého patra.91

83

MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 71. Stavba Česká 19/21. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 69. Pravda o záležitosti stavby na rohu ulice České a Veselé v Brně. 85 Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Projektová část dokumentace k žádosti o stavební povolení stavby. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno. 86 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 71. Stavba Česká 19/21. 87 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 71. Stavba Česká 19/21. 88 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 370. 23. /3. 1938. Účet. 89 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 363–365. Opis. 2. /11. 37 [dopis a odvolání]. 90 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 375. 13. května 1938 [dopis]. 91 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 383. 15. /VI. 1938 [dopis]. 84

25

Definitivní úpravy exteriéru stavby probíhaly až do listopadu roku 1938. Z května pochází kolorovaný exteriérový návrh, na kterém je arkýřový výstupek v čele domu již ve výšce všech obytných podlaží, vyjma závěrečného ustoupeného, jak tomu bylo i v Hrdinově prvním návrhu. Tedy od druhého patra až po strop patra pátého. V nákresu je stále přítomný balkon v čele prvního patra, který měl být zakončený reklamní plochou. Fronty stavby jsou tmavě konturovány černými meziokenními prostory bočních průčelí, rámováním oken prvního patra a fasádou v lodžiích. Terasa nad pátým patrem je krytá a tušíme zde celkové zakončení budovy reklamní deskou umístěnou na pergole (viz obr. č. 34). Poslední dispoziční půdorysné pozměňovací plány pátého patra a podstřeší byly vyhotoveny v červnu 1938 (viz obr. č. 35 a 36).92 Stavitel doporučil M. Mikuláškové tyto návrhy podat k novému schvalovacímu řízení. K tomu však došlo až v září 1938. Práce na těchto patrech ale pokračovaly i před udělením souhlasu úřadů. V důsledku toho byly M. Mikuláškové vystaveny pokuty ve výši čtyři sta a posléze šest set korun.93 V srpnu 1938 byla ukončena betonáž objektu,94 v říjnu potom hrubá stavba.95 Reklamní balkonová deska prvního patra byla definitivně odstraněna v listopadu 1938, tedy v době, kdy už nebylo možné ji pouze vymazat z plánů, ale bylo ji nutné odsekat ze samotného objektu (viz obr. č. 37). Stalo se tak proto, že majitelé sousedních domů se obávali znehodnocení svých nemovitostí v důsledku jejího stínu.96 Pravděpodobně až po této přeměně vznikly tři nákresy exteriérů, které se zachovaly v nedatované podobě. 97 Hlavní změnou výsledného stavu exteriéru od plánu A je navrhované dělení meziokenní fasády, které bylo načrtnuto v černé barvě (viz obr. č. 38). Plán B předpokládal začátek arkýřového vystoupení již v prvním patře (viz obr. č. 39). Plán C navíc pocitově zatěžkával přízemí a první patro zesílením černých parapetů. Mimo předešlé osazení atiky velkým nápisem „CONVALARIA“ plán zahrnoval rovněž reklamní plachtu po boku fronty a textová pole v severním průčelí volných prostorů, které odráží interiérové členění pater (viz obr. č. 40). 92

O plánech je pojednáno více v kapitole věnované interiéru na straně 30 této práce. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 409. 3. /X. 1938 [dopis]. 94 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 398. 20. /VIII. 1938 [dopis]. 95 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 411. 20. října 1938 [dopis]. 96 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 414–415. 14. listopadu 1938 [dopis]. 97 Dokladem tohoto časového zařazení je absence dříve plánované balkonové reklamní desky prvního patra. 93

26

V zimě 1938 až 1939 se pracovalo v interiérech,98 které pro parfumerii v přízemí a změněnou dispozici kavárny v prvním patře vyhotovil Karel Růžička (viz obr. č. 41– 44).99 Budova byla kolaudována 30. března 1939, téměř o rok a půl později oproti původně plánovanému dokončení.100 Otevření se Convalaria dočkala 22. dubna 1939. Předcházela mu rozsáhlá propagace na stranách denního tisku. Články informovaly o stavbě samotné i službách v domě nabízených.101 Posledním sporem mezi M. Mikuláškovou a F. Hrdinou bylo závěrečné vyrovnání účtů. F. Hrdina se dostal v průběhu výstavby do značného finančního tlaku, musel si vzít úvěr a na jeho základě byl nucen postoupit všechny své pohledávky na Convalarii brněnské filiálce České banky.102 V průběhu roku 1940 F. Hrdina několikrát zaslal M. Mikuláškové vyúčtování, které bylo kolaudováno až v říjnu 1941 a 22. listopadu definitivně doplaceno a srovnáno.103

98

Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 124. ISBN 978-80-863-49-96-3. 99 Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 53. ISBN 80901969-6-9. 100 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 456. 11. dubna 1940 [dopis]. 101 Viz Obchodní palác Convalaria. Moravská orlice. 30. dubna 1939, č. 77, s. 6. Viz k tomu: Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. 102 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 384. 1. VI. 1938 [dopis]. 103 MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 528. 22. listopadu 1941 [dopis].

27

5.

POPIS REALIZOVANÉHO OBJEKTU 5.1. INTERIÉR Obchodní a bytový dům Convalaria se nachází v městské části Brno-střed na

nepravidelné lichoběžníkové parcele č. 605 o výměře 229 m2, kterou svým půdorysem kopíruje. Je zakončením trojúhelníkového bloku domů nacházejícího se uvnitř dřívějších hradeb. Blok je v jižním směru vymezen ulicí Skrytou, v západním Veselou, v severním Solniční a ve východním Českou (viz obr. č. 45). Jeho jediným přímým sousedem je stavba na České a Veselé ulici s orientačními čísly 17 a 24, na kterou plně výškově navazuje. Pětipatrový objekt Convalarie se dvěma podzemními podlažími, obchodním přízemím a odstupující střešní nástavbou protíná asi 10 m dlouhá nejkratší brněnská pasáž spojující ulici Českou a Veselou. Železobetonová monolitická kostra základové desky, stropů, dvaceti čtyř pilot a na ně navazujících pilířů, které mají v uživatelsky exponovaných místech kruhový profil, umožňuje volný půdorys (viz obr. č. 48). Toho je využito především v přízemí a v prvním patře, která jsou celoplošně zasklena pásovými okny.104 Příčky a výplňové zdivo je zhotoveno z keramických cihel.105 Ke vstupu do pasáže, která je široká asi 2 m, vybízejí zaoblená nároží prolomeného přízemí (viz obr. č. 49). Z pasáže je přístupná centrální vertikální komunikace tvořená výtahem a dvojramenným protisměrným schodištěm, které lemuje lesklé železné trubkové zábradlí. Mezi ramena jsou umístěna odpočívadla, v podlaze částečně vyplněná luxferami, odkud je přístupný výtah. Světlík za výtahem sousedí s následující stavbou. V nejspodnějším podlaží se dle plánů ze srpna roku 1937, podle kterých probíhala pozdější rekonstrukce objektu, nacházely sklepy bytů, mandlovna, sušárna, místnost pro smetí, strojovna výtahu106 a kotelna, která byla přístupná vlastním schodištěm z předešlého suterénu (viz obr. č. 22). Zde převažovaly sklady a hygienická zázemí obchodů přízemní části, které odsud byly přístupné samostatnými vnitřními 104

Původní zasklení provedl sklenářský závod Josefa Gattermayera. Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. 105 Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Projektová část dokumentace k žádosti o stavební povolení stavby. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno. 106 Výrobcem výtahů byla firma Schliegl. Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5.

28

schodišti. Dále zde byla místnost pro uhlí a prádelna, jejichž strop byl z části tvořen luxferami z podlahy přízemní pasáže (viz obr. č. 23). V parteru bylo sedm oddělených obchodních prostorů rozličné rozlohy a umístění. Největší se nacházel v čele domu a sloužil jako prodejna kosmetického zboží s „parfum-barem“ a poradnou Convalaria. Do obchodů vedlo osm vstupů, ve shodném počtu z ulice České i Veselé. Obchod číslo tři sousedící s pasáží tak měl vstupy dva (viz obr. č. 25).107 V prvním patře byla plánována velká obchodní místnost o výměře 162 m2, která byla později přizpůsobena účelům kavárny a cukrárny Aloise Dorotíka (viz obr. 26), oblíbeného místa dam a studentů (viz obr. 46). K obchodní místnosti přiléhaly oddělené toalety pro ženy a muže, které byly přístupné ze schodiště. Dále potom dvě kanceláře s okny do ulice Veselé a místnost pro personál do ulice České. Schody k bytům byly přehrazeny uzávěrem, který je měl uchránit od cizích návštěvníků. Druhé až čtvrté poschodí bylo shodně rozděleno na dva rozlehlé byty o výměře 73 m2. Ty byly vybaveny dvěma ložnicemi, sociálním zařízením, pokojem pro služku, kuchyní se spíží, jídelnou a obývacím pokojem. Z ložnic byly přístupné půdorysně zkosené lodžie symetricky směřující do ulice České a Veselé (viz obr. č. 27). Zařízení bytů se detailněji věnuje Lenka Kudělková. Uvádí, že „[p]odlahy pokojů pokrývaly jasanové nebo dubové parkety, v kuchyních bylo linoleum a v koupelnách, ve spížích a na WC bílá šamotová dlažba. Stěny koupelen, zdí u sporáků a u dřezů v kuchyních, WC a spíží byly obloženy světlými obkladačkami, stejně jako emailové zazděné vany v koupelnách.[108] Každá koupelna měla také fayencové umyvadlo a bidet a směšovací baterie na teplou a studenou vodu. Kuchyně byly vybaveny plynovými sporáky se dvěma troubami a dvoudílným fayencovým dřezem. Dveře v bytech byly hladké, leštěné, vyrobené z přírodního dřeva. Ve všech oknech byly jednotné grádlové rolety.“109

107

Půdorys prvního patra ze srpna roku 1937 ale ještě předpokládá jeden z vchodů z ulice U solnice (viz obr. č. 24). Konečná změna se vstupy výhradně z ulice České a Veselé je neznámého data a její půdorysný plán se zachoval v nesignované podobě. 108 Práce malířské a natěračské mimo plochy obkladu, provedla firma J. Vavrečka. Srov. Obchodní palác Convalaria. Moravská orlice. 30. dubna 1939, č. 77, s. 6. 109 KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 124–125. ISBN 978-80-863-49-96-3.

29

V pátém patře, realizovaném dle plánů z června roku 1938, byly tři svobodárny. Každá měla předsíň a vlastní sociální zařízení. V čele patra byla první část rozlehlého mezonetového bytu rodiny Mikuláškových, jehož prostory pokračovaly ve střešní nástavbě přístupné vnitřním schodištěm z předsíně. Zde rovněž se nacházely vestavěné skříně110 a vedly odsud dveře do komory, na toaletu, do kuchyně se spíží, do jídelny a obývacího pokoje se zimní zahradou (viz obr. č. 35). Ve střešní nástavbě potom byla lázeň s toaletou, dva pokoje a zimní zahrada. Dále zde byl byt domovníka s předsíní a toaletou a garsoniéra s předsíní a sociálním zařízením. Kolem nástavby se rozkládala terasa obkroužená železným zábradlím (viz obr. č. 36). Součástí technického zařízení budovy byly rozvody plynu, teplé a studené pitné vody, rozvody užitkové vody a kanalizace. Objekt byl vybaven telefony a radiovými anténami.111 Vytápění zajišťovalo ústřední topení Crittall s topnými „hady“ umístěnými do podlah a stropů.112

5.2. EXTERIÉR Exteriér stavby viditelně odráží interiérové rozvržení především v dělení na jednotlivá patra. Čitelné je to zejména v hlavním průčelí, jehož volnosti je docíleno důmyslným uplatněním možností pilířů železobetonové konstrukce. Pohledově exponované čelo je inspirováno poetismem a připomíná příď parníku s kapitánským můstkem střešní terasy.113 Postranní fronty potvrzují své funkční využití coby obytných prostorů. K celkovému propojení fasády dochází zaoblením nárožních hran v plné výšce budovy, celoplošným zasklením přízemí, pásovými okny prvního patra a krátkým pokračováním pásových oken čela na postranních průčelích druhého až pátého patra (viz obr. č. 47). Budova v exteriéru začíná černým lesklým opaxitovým soklem. Přes čisté rozlehlé skleněné stěny výkladců, které lemují kovové rámy, pokračuje černým 110

Stolařské zařízení provedla firma Františka Kubáska. Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. 111 Elektroinstalační práce, zařízení telefonů a ústředních antén provedla firma inženýra Pavla Ceslínského. Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5. 112 Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 124. ISBN 978-80-863-49-96-3. 113 Parník asociuje i jedna z dřívějších Pořískových staveb, budova Městské ubytovací kanceláře na Nádražní ulici Brně, dnešní Čedok. Zde je tento dojem umocněn využitím kruhových oken a půlkruhového závěru.

30

opaxitovým překladem a římsou ve stejném materiálovém provedení, které konturou přízemní část oddělují od následujících pater. Římsa předstupuje ve stejné hloubce jako arkýř druhého až pátého patra. Objekt dále pokračuje světlým keramickým obdélníkovým obkladem fasády vyvedeným v krémové barvě114 a dvojitě zaskleným pásovým oknem prvního patra, které obrubují bílé rámy (viz obr. č. 48). První patro kopíruje hranice stavebních čar. Na jeho jižních koncích jsou z obou stran domu zapuštěné lodžie se zkoseným půdorysným rozvržením, které jsou ohrazeny zábradlím z matného skla a ze světlých kovových rámů a madel. Zábradlí opět mírně předstupuje a kopíruje hloubku arkýřového výstupku vyšších pater. Skleněné balkonové dveře a okna zde pokračují v duchu zasklení prvního patra. Druhé až páté patro v celé své ploše předstupuje přes stavební čáru. Nejvýrazněji severním směrem o 1m 10 cm a o 30 cm v bočních průčelích. Fronta zakončující uliční blok je (obdobně jako v prvním patře) v patrech celoplošně zasklena pásovými okny, což dodává objektu na celistvosti. Ve směru do ulice České zde jsou čtyři okenní prohlubně s rovným ostěním. Ve třech případech je vyplňují dvoukřídlá sdružená podvojná okna, v závěru pouze samostatné dvoukřídlé. Okenní linie jsou i v místech přerušení fasádovým obkladem lemovány parapety a překlady. Za okny v jižním směru průčelí jsou lodžie zkosené totožně jako v prvním patře, čímž je jejich prostor mírně rozšířen. Zasklení jejich oken a dveří svým vzhledem navazuje na podobu oken těchto pater. Průčelí do ulice Veselé je totožné, pouze s výjimkou závěrečných oken. Ta jsou i zde dvoukřídlá sdružená podvojná. Je tomu tak proto, že parcela domu je nepravidelná s protáhlou stranou do ulice Veselé, čímž byla v ulici České, pro co největší zachování venkovní symetrie, nutná redukce okenních přerušení. Pásy oken hlavních, ale i bočních front, dodávají objektu na jasné horizontálnosti. Římsa pátého patra je osazena kovovým trubkovým zábradlím s matným zasklením, za kterým se nachází bíle omítnutá závěrečná střešní nástavba. Ve svém hlavním průčelí pocitově navazuje na nižší patra dominantním zasklením v podobě francouzských oknem. Jejím ustoupením o 3 m od severní stavební čáry a o 1 m 90 cm od bočních stavebních čar vzniká terasa vhodná k odpočinkovému využití (viz

114

Keramická fasáda novostavby byla z materiálu Rako, který dodaly a zabudovaly Rakovnické a poštorenské keramické závody akciové v Rakovníku. Srov. Palác Convalaria v České ulici v Brně. Lidové noviny. 15. 4. 1939, s. 5.

31

obr. č. 50). Střecha nad nástavbou je plochá. Výjimkou je místo nad schodištěm, kde je malá valbová stříška.

5.3. STYL Brněnská architektura se v meziválečném období vyrovnávala s mnoha rozličnými vlivy. Pomyslnou tečkou za dominantním působením německy mluvící majority byl konec první světové války a připojení dvaceti tří českých obcí k německému centru. Tím vzniklo v roce 1919 Velké Brno s většinovým zastoupením českého obyvatelstva.115 Vyvrcholením nacionálních českých snah se v architektonické produkci (v průběhu necelých dvou desetiletí po konci válečného konfliktu) stal monumentální rondokubismus, tzv. národní „obloučkový“ styl.116 Ve stejné době se zde rovněž začaly projevovat protichůdné tendence přiklánějící se k demokratickému pojetí vídeňské moderny.117 Významným milníkem pro směřování brněnské architektury byl cyklus přednášek Klubu architektů konaných na přelomu let 1924 a 1925 v Praze a v Brně. Mezi přednášejícími byl Johannes Jacob Pietr Oud z holandského hnutí De Stijl, Wlater Gropius z avantgardní školy umění, designu a architektury Bauhaus, největší architekt 20. století Le Corbusier,118 představitel výtvarného purismu Amédée Ozenfant nebo brněnský rodák a čelní autor počátků modernismu Adolf Loos. Ti všichni měli v následujících letech na brněnský architektonický vývoj rozhodující vliv.119 Všechny tendence a směry propagované zmíněnými umělci byly zřejmé na Výstavě soudobé kultury, která se v Brně pořádala při příležitosti desátého výročí vzniku republiky, tedy v roce 1928. Nejen, že vznikl rozsáhlý komplex moderních

115

Srov. SEDLÁK, Jan a Libor TEPLÝ. Ve znamení moderny: architektura 20. století v Brně = In the name of modernism: 20th century architecture in Brno. 1. vyd. Brno: FOTEP, 2004, s. 10. ISBN 80902921-9-4. 116 Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 14. ISBN 80901969-6-9. 117 Srov. KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně: město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vyd. Brno: ERA, 2003, s. 168. ISBN 80-86517-31-4. 118 Vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret. 119 Mimo zmíněných se na světovém výrazu brněnské meziválečné architektury významně podílely také sovětské konstruktivistické tendence nebo Ludwig Mies van der Rohe, který na přelomu dvacátých a třicátých let v Brně postavil honosný rodinný dům, vilu Tugendhat. Opomenut by neměl zůstat ani Američan Frank Loyd Wright, v jehož architektonické kanceláři praktikoval Vladimír Karfík, autor nedostavěného mrakodrapu Domu služeb firmy Baťa, dnešního obchodního domu Centrum.

32

budov brněnského výstaviště, ale rovněž kolonie rodinných domů „Nový dům“, která měla být určujícím příkladem architektonického směřování města. Hlavními otázkami, které před architekty v té době stály, bylo řešení omezených ekonomických možností pro výstavbu, nalézání nových východisek v oblasti sociálního bydlení a vymezení se v rámci širšího kontinentálního kontextu.120 Pro funkcionalismus, jehož manifestem se stalo heslo Louise Henriho Sullivana „forma sleduje funkci“,121 bylo zcela zásadních několik následujících rysů, které v roce 1927 formuloval Le Corbusier. Stavby začaly plně využívat možností nových materiálů, zejména železobetonu. Na základě skeletových konstrukcí, ve kterých nosné zdi nahradily pilíře, mohl být uprázdněn půdorys. Volná průčelí tak mohl tvořit plášť z pásových oken. Pozornost byla směřována také k plochým střechám, na kterých vznikaly terasy se zelení.122 Zdeněk Lukeš uvádí, že „[p]ro první období funkcionalismu se staly typické bílé vápenné omítky,[123] kovové nautické prvky – trubková zábradlí, schodišťové stupně, okenní rámy. Nešlo však o odlidštěnou architekturu. Projektanti mysleli na estetické působení svých staveb, kterým dávali podobu elegantních bílých horizontálních hmot s dokonale promyšlenými proporcemi.“124 Od této rané fáze, hraničící s tvarově zcela očištěným purismem, se v polovině třicátých let začalo pomalu upouštět. Projevovaly se snahy „[…] obohatit příliš zekonomizovanou a ztechnizovanou architekturu o nové emocionálně-estetické prvky.“125 Exteriéry budov se přestaly absolutně podřizovat rozložení interiérů. Fasády začaly být barevnější, pro jejich opláštění se využíval obkladový materiál. Průčelí bylo

120

Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 54. ISBN 80901969-6-9. 121 Tomuto pojmu se kriticky věnuje Jan Michl. Heslo uvádí ve znění „forma neustále následuje funkci“. Srov. MICHL, Jan. Funkcionalismus, design, škola, trh: čtrnáct textů o problémech teorie a praxe moderního designu. Brno: Barrister & Principal, 2012. s. 92–93. ISBN 978-80-87474-48-8. 122 Srov. LUKEŠ, Zdeněk. Architektura 20. století. 1. vyd. Praha: Správa Pražského hradu a DaDa, 2001, s. 23. ISBN 80-86161-40-4. 123 Tzv. „brněnský bílý funkcionalismus“. PELČÁK, Petr. Úvod. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 7. ISBN 978-80-904806-1-2. 124 LUKEŠ, Zdeněk. Architektura 20. století. 1. vyd. Praha: Správa Pražského hradu a DaDa, 2001, s. 23. ISBN 80-86161-40-4. 125 KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 47. ISBN 80-901969-6-9.

33

estetizováno novými formami a útvary, někdy ve vyšších patrech předstupovalo přes patra nižší. Také se začalo užívat režného cihlového zdiva.126 V tomto stylu je navržena i Convalaria. Le Corbusierovy funkcionalistické požadavky jsou jí zcela vlastní. Vzhledem k jejímu vzniku v druhé polovině třicátých let jde ale o pozdní funkcionalismus, což je čitelné především z exteriérového řešení krémového obkladu fasády, zaoblených hlavních nároží či hravě zkosených lodžií. Celá funkcionalistická éra byla ukončena začátkem druhé světové války. Po ní se opět začaly objevovat tendence příklonu k primárně funkčnímu pojetí budov. Ty však byly definitivně přerušeny komunistickým pučem v roce 1948. Zásadní vliv funkcionalismu je však patrný i v dnešní brněnské architektonické produkci.

126

Srov. ibid. s. 55.

34

6.

REKONSTRUKCE V období druhé světové války byl provoz firmy i obchodu Convalaria značně

omezen. Zásadní zlom přišel však až v roce 1945. Z rozhodnutí Národního výboru zemského hlavního města Brna byl podnik 28. listopadu převeden pod národní správu. Ta byla začátkem následujícího roku zrušena. Po Únoru 1948 byla Convalaria zestátněna a 27. ledna 1953 jako soukromý podnik definitivně vymazána z Obchodního rejstříku.127 „Dům na České ulici pak museli majitelé pod nátlakem předat bytové správě města Brna, jejíž „péče“ se negativně projevila na stavebně-technickém stavu budovy.“128 Dne 3. května 1958 byla stavba zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek.129 Od dubna roku 1989 je součástí Městské památkové rezervace Brno.130 Po roce 1989 byl dům navrácen rodině Mikuláškových. V lednu 1998 získal objekt nového majitele, společnost Zepiko spol. s r.o.131 Do této doby prošla budova již několika adaptacemi či rekonstrukcemi, které se však na jejím stavu podepsaly spíše negativně. Při rekonstrukci v roce 1976 byl původní systém vytápění vyměněn za tradiční s článkovými tělesy. Jednou z dalších přestaveb byla i ta ze začátku devadesátých let, kdy byl obnoven obklad fasády a vyměněna okna.132 V červenci 2005 byla architektonickou kanceláří P.A.W., vedenou architekty Ludvíkem Grymem a Jindřichem Škrabalem, zpracována studie na rekonstrukci domu. V říjnu téhož roku Odbor památkové péče Magistrátu města Brna shledal projekt

127

Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 126. ISBN 978-80-863-49-96-3. 128 Ibid. 129 Nemovité památky [online]. 2003 [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list. php?IdReg=160938. 130 Světové dědictví, NKP, chráněná území [online]. 2003 [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: http://monumnet. npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=RM%2C30. 131 Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Výpis z katastru nemovitostí. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno. 132 Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Projektová část dokumentace k žádosti o stavební povolení stavby. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

35

„z hlediska zájmů památkové péče přípustný.“133 Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Brně toto stanovisko následně potvrdil. V dokumentaci pro stavební řízení z 30. září 2006 stojí, že „[p]rojekt rekonstrukce si předsevzal obnovit dům v původním lesku, zároveň jej co možná nejcitlivěji adaptovat pro současné potřeby, odstranit nevhodné nepůvodní prvky, které pouze v případě nutnosti nahradit čitelnými sebevědomými novotvary. Prioritou ovšem zůstává zachování maxima autentických prvků a charakter domu.“134 Na základě tohoto projektu byly v parteru repasovány výkladce obchodů. Také měl být obnoven jeden ze zrušených vstupů z ulice Veselé, k čemuž však nakonec nedošlo. Nebyly obnoveny ani další dva vstupy, zato přibyl jeden nový z pasáže. Projekt se držel již dřívějších dispozičních úprav přízemí, kdy byl počet obchodů jejich rozšířením redukován na pět. Bylo obnoveno stínění a odstraněn nepůvodní vstup do domu. Úpravou prošlo nástupní rameno schodiště, nově bylo vyřešeno ukládání a odvoz domovního odpadu, stávající dveřní mříže byly nahrazeny novými, které se držely původního návrhu. Luxfery v podlaze pasáže byly nově rozmístěny a vyměněny za kulaté. Celkově se přízemí opět více uvolnilo a prosvětlilo (viz obr. č. 56). Sklepy a suterén prošly jen marginálními změnami (viz obr. č. 54 a 55). V nadzemních podlažích byla vyměněna nepůvodní okna za ocelová, dřevěné výplně byly repasovány. V prvním patře došlo k obnovení původní „halové“ dispozice (viz obr. č. 57). Její rozvržení značně kopíruje i třetí patro, prostory jsou zde děleny prosklenými stěnami (viz obr. č. 59). Druhé patro bylo rozčleněno na několik kancelářských místností (viz obr. č. 58). Ve čtvrtém a pátém patře došlo ke zvýšení bytového standardu provzdušněním obytných prostor a rekonstrukcí sociálního zařízení (viz obr. č. 60 a 61). Modernizované interiéry získaly citlivé červenošedé ladění (viz obr. č. 66). Nepůvodní výplně otvorů ve střešní nástavbě byly nahrazeny francouzskými okny a vznikl zde rozlehlý byt (viz obr. č. 62). Dřívější mezonet však již nebylo možno obnovit. Obvodový plášť z keramického obkladu byl přespárován, nesoudržné části byly očištěny a znovu upevněny, chybějící obkladačky byly doplněny identickými replikami. 133

Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Kopie závazného stanoviska OPP MM Brna. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno. 134 Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Projektová část dokumentace k žádosti o stavební povolení stavby. In Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

36

Hlavní průčelí bylo osazeno reklamními tabulemi s logy redakcí deníků sídlících v objektu. Nově byl proveden střešní plášť, terasa a odvodnění střechy. Nepůvodní osobní výtah byl nahrazen novým, který však respektoval původní zasklenou stěnu přilehlého světlíku. Čerstvě byly uspořádány domovní rozvody a umístění osvětlení. Tato zdařilá rekonstrukce Convalarie probíhala až do roku 2010. Architekti dostáli svému závazku a objektu v sebejistém, přesto citlivém řešení obnovy vrátili dřívější důstojnost a třpyt z dob jeho vzniku.

37

7.

STAVEBNÍCI, ARCHITEKT A STAVITEL Za vznikem obchodního a bytového domu Convalaria stojí především čtyři

osoby. První z nich je Alois Mikulášek, který založil firmu na kosmetické a hygienické přípravky Convalaria, podle které byl pojmenován i objekt. V roce 1918 si vzal svou ženu Martu,135 se kterou měl syna Libora.136 Druhým je původní architekt objektu Oskar Poříska a posledním stavitel František Hrdina.137

7.1. STAVEBNÍCI MANŽELÉ MIKULÁŠKOVI A. Mikulášek se narodil v roce 1864 v Bohuslavicích u Zlína jako syn mlynáře. Od tří let, kdy osiřel, byl vychováván strýcem v Březolupech. Měšťanskou školu absolvoval v Napajedlech a drogistou se vyučil v Moravské Ostravě.138 Posléze se stal zástupcem firmy s drogistickým zbožím Johanna Grolicha v Brně. Pro dobrou znalost němčiny byl následně poslán jako zástupce podniku do Švýcarska. V důsledku požáru Grolichovy továrny přišel A. Mikulášek o místo, což ukončilo jeho slibně se rozjíždějící kariéru v tomto podniku. Díky zkušenosti s nelehkými pracovními začátky později založil nadaci, kterou se snažil podporovat ve vzdělání mladé drogistické učně z nemajetných rodin.139 V roce 1906 koupil A. Mikulášek v Kroměříži spolu s Janem Hladíkem továrnu, v níž založili podnik pro výrobu zubních přípravků a past, první tohoto druhu v rakousko-uherské monarchii. Pro zdejší nevyhovující podmínky závod později přesídlil do Uherského Brodu.140 V roce 1911 se A. Mikulášek zcela osamostatnil a o čtyři roky později se přestěhoval zpět do Brna do rodinného domu na dnešní Lidické ulici. Zde pro své zboží 135

Marta Mikulášková, rozená Smyčková, ovdovělá Barboříková se narodila v roce 1892 v Telči. Po smrti Aloise Mikuláška se v roce 1939 znovu vdala za Ferdinanda Lipského. Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 120. ISBN 978-80-863-49-96-3. 136 Libor Mikulášek (1921–2013). 137 Toto rozdělení úlohy architekta a stavitele potvrzuje dopis M. Mikuláškové, který svému muži zaslala 12. června 1937. MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440, fol. 333. Opis dopisu pí. Mikuláškové z 12. /VII. 37, p. Mikuláškovi. 138 Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 119. ISBN 978-80-863-49-96-3. 139 Srov. KOMŮRKA, František. Kronika řemesel, obchodu, živností a výroby v oblasti Obchodní a živnostenské komory v Brně. Olomouc: Hanácká knihtiskárna, 1942, s. 52. 140 Srov. ibid.

38

zřídil výrobnu i prodejnu.141 „Protože Mikulášek byl už tehdy velmi kreativní a zdatný obchodník, začal systematicky hledat nový produkt, s nímž by prorazil na trhu. Zaměřil se na výrobek, v dnešní době zcela běžně používaný - na zubní pastu v tubě, na jejíž zdokonalené receptuře i na vhodném obalu měl v našem prostředí zcela zásadní podíl. Patent na ni přihlásil již v roce 1897.“142 Úspěch Mikuláškovy zubní pasty Chlorodont byl tak velký, že o její nákup projevili zájem i v zahraničí. V roce 1915 na ni A. Mikulášek prodal licenci drážďanské společnosti Beysdorfer Company za sto čtyřicet tisíc rakouských korun, čímž získal kapitál na další rozvoj svého podnikání.143 Výroby zubní pasty se ale nevzdal, pouze pro ni zvolil nový název Libuše (viz obr. č. 69), později Asodont, Jepador či Belladont. Firma poté přesídlila do vhodnějších prostorů na Lidické ulici, ke kterým záhy přibyla ještě pronajatá prodejna na rohu dnešní České a Joštovy ulice. Mikuláškův podnik pro výrobu zubních a kosmetických přípravků s názvem Convalaria byl zapsán do Obchodního rejstříku při c. k. Zemském soudu pro civilní záležitosti v Brně 28. srpna 1915. Prodejna se později přesunula do objektu nacházejícím se v čele bloku domů dělících dnešní Českou a Veselou ulici, jejíhož lukrativního umístění si byl A. Mikulášek jistě vědom. Po asanaci dřívější nevyhovující zástavby se rodina Mikuláškových do nově dokončených prostorů obchodního a bytového domu Convalaria přestěhovala i s prodejnou drogistických a kosmetických výrobků. V přízemním obchodě byl zároveň prostor pro bezplatnou kosmetickou poradnu a „parfum-bar“. Jednalo se o inovativní novinku v oblasti kosmetických služeb, kde si všechny zákaznice mohly za asistence a rad odborníků nechat namíchat zkrášlovací přípravky dle jejich typu pleti. V ilustrované společenské revui Měsíc na tuto novinku upozorňoval článek s přiloženými návrhy interiérů K. Růžičky (viz obr. č. 41 a 42): „Je vlastně samozřejmé, že kultivovaná dáma má mít nejen šaty a klobouk zladěny k svému typu, ale i odstín pudru, červeně a druh voňavky; bohužel však dosud scházel zkušený a odborný rádce. Nuže, nyní je zde a proto je již dnes jisté, že parfumbar „Convalaria“ nejen svou neobyčejně vkusnou výpravou, ale také vším, co na 141

Srov. ibid. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 119. ISBN 978-80-863-49-96-3. 143 Srov. ibid. s. 119–120. 142

39

kosmetickém poli má co poskytnout, se stane střediskem elegantních a kultivovaných dam.“144 Po Mikuláškově smrti 8. listopadu 1937 převzala vedení firmy i dostavbu objektu Convalarie jeho žena M. Mikulášková, která spolu se synem L. Mikuláškem až do definitivního zestátnění podniku v roce 1948 úspěšně vedla firmu. Provoz obchodu s parfumerií v domě Convalaria byl ukončen až koncem 20. století.145

7.2. ARCHITEKT OSKAR POŘÍSKA Oskar Poříska se narodil 12. září 1897 v Brně. Zde na I. české státní reálce složil maturitní zkoušku a následně byl nucen se aktivně účastnit první světové války. Po jejím skončení začal se studii na České vysoké škole technické v Brně, od konce následujícího roku pokračoval na nově vzniklém Odboru architektury a pozemního stavitelství. Odtud v roce 1920 přešel na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Praze, kterou pod vedením Antonína Engela absolvoval v roce 1924. Již v tomto mladém věku se začal věnovat oblastem, které později v jeho tvorbě patřily k ústředním, tedy urbanismu a architektonickým soutěžím. Po ukončení studia se vrátil do Brna a začal pracovat v Oddělení pozemních staveb na Městském stavebním úřadě, kde v téže době působil i Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jaroslav Grunt nebo Bohuslav Fuchs.146 V prvních letech své architektonické činnosti se O. Poříska vyrovnával s několika tvůrčími trendy. Mísily se v něm myšlenky získané studiem architektury v hlavním

městě spolu

s evropskými

dobovými

tendencemi

–

zejména

Le

Corbusierovým purismem a holandským uměleckým hnutím De Stijl. Zároveň jej začalo silně ovlivňovat brněnské prostředí avantgardních funkcionalistů, ve kterém se díky svému pracovišti pohyboval.147 V roce 1926 vstoupil do Klubu architektů, který

144

Brno má svůj „parfum-bar“. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11, s. 23. Srov. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 126. ISBN 978-80-863-49-96-3. 146 Srov. OBERMANOVÁ-STARÁ, Jana. Oskar Poříska (12. 9. 1897–31. 5. 1982): architekt „nebojácné budoucnosti“. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 9–11. ISBN 978-80-904806-1-2. 147 Srov. CHMELÍČKOVÁ, Božena. Dílo architekta Oskara Pořísky [diplomová práce]. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1978, s. 15–16. 145

40

vydával časopis Stavba.148 Výrazným obohacením byly pro O. Pořísku rovněž zahraniční studijní cesty.149 Pro tvorbu O. Pořísky jsou charakteristické dva často se variující rysy, a to cit pro symetrické řešení budov a půdorysně zaoblené formy.150 To je čitelné již v počátcích jeho architektonické činnosti, především u nápaditě výtvarně řešených drobných solitérních staveb čekáren městské pouliční dráhy.151 V téže době O. Poříska navrhl podélnou stavbu obchodních místností na Nádražní ulici, ke které záhy přibyl osobitý objekt městské ubytovací kanceláře s půlkruhově řešeným čelem evokujícím lodní příď. Budova je spojena se vznikem brněnských veletrhů a Výstavou soudobé kultury konané v roce 1928. O. Poříska se zapsal i do její tváře pavilonem Společenstva pekařů.152 Pro stavební úřad architekt pracoval mimo jiné na projektech ústředního městského zahradnictví, ústředních městských autobusových garáží nebo městského desinfekčního ústavu. Ve všech jeho puristických návrzích je čitelný „[…] striktně racionální přístup uvádějící do života hlavní zásady nové architektury: účelný půdorys, provoz, ekonomii i zdravé prostředí staveb.“153 Dalším ústředním tématem Pořískovy produkce byly projekty školních budov, pro které čerpal inspiraci zejména z holandského prostředí. K vrcholům jeho tvorby patří i jedna z nich, Tyršova pokusná škola v Zábrdovicích z let 1931 až 1932. V jejím řešení

cítíme jasnou

symetrii

umožněnou půlkruhovým

spojovacím

krčkem

jednotlivých budov.154 Rozlehlostí i společenským dosahem je nejzásadnějším projektem O. Pořísky areál Sociálních ústavů města Brna v Bohunicích realizovaný mezi lety 1933 a 1935. Architekt se rovněž věnoval problému palčivého nedostatku bytů pro široké vrstvy 148

Spolu s magazínem Život byla Stavba pro tuzemské architekty podstatnou základnou pro získávání informací o světovém avantgardním uměleckém dění. 149 Navštívil Rakousko, Německo, Itálii, Holandsko nebo Belgii. Srov. OBERMANOVÁ-STARÁ, Jana. Oskar Poříska (12. 9. 1897–31. 5. 1982): architekt „nebojácné budoucnosti“. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 9–11. ISBN 978-80-904806-1-2. 150 Srov. PELČÁK, Petr. Úvod. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 7. ISBN 978-80-904806-12. 151 Z čekárenských pavilonů se zachoval jediný na Obilním trhu z roku 1926, který je však v současné době v dezolátním stavu. 152 Srov. OBERMANOVÁ-STARÁ, Jana. Oskar Poříska (12. 9. 1897–31. 5. 1982): architekt „nebojácné budoucnosti“. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 12–14. ISBN 978-80-904806-1-2. 153 Ibid. s. 14. 154 Srov. ibid. s. 14–15.

41

obyvatelstva. V této souvislosti kupříkladu navrhl domy na konci ulice Mášové pro Nadaci Valentina Falkensteinera, které byly dostavěné v roce 1938 a také obytné domy manželů Liškových z téže doby na Štefánikově ulici. Významnou Pořískovou realizací se stala i správní budova městské elektrárny a plynárny na Radlase, která vznikala v letech 1936 až 1939.155 Při plnění úkolů zadaných O. Pořískovi na stavebním úřadě se architekt věnoval i soukromé činnosti. Tak třeba již v roce 1926 vznikla puristicky čistá vila spisovatele Františka V. Kříže v Hroznové ulici nebo v roce 1928 vila Karla Tomeše, starosty města Brna. Definitivně se ale O. Poříska osamostatnil až v roce 1937, kdy odešel z Městského stavebního úřadu a založil si vlastní projekční kancelář.156 Objekt Convalarie se tak stal jednou z prvních realizací vzniklých v jeho osamostatněném ateliéru. Již zkušený architekt zde stál před pro něj zcela novým a závažným úkolem. Musel propojit obytné a obchodní prostory reprezentativního charakteru. Zadání bylo navíc ztíženo úzkým nepravidelným tvarem parcely, elementárností významu místa i komplikacemi ve schvalovacích procesech stavebního řízení. I zde se projevuje Pořískův oblíbený motiv zaoblených půdorysů, a to v nároží objektu. To svým zakulaceným řešením propojuje čelní frontu s postranními a přímo tím vybízí k jejich symetrickému řešení, kterému rovněž napomáhá již rutinně užitá železobetonová konstrukce. Ani s příhodným přirovnáním čela stavby k přídi lodi se zde nesetkáváme poprvé. Spíše výjimečné je opláštění objektu keramickým obkladem, které odkazuje k Pořískově snaze vyrovnat se s přicházejícími změnami proměny stylu v době vzniku budovy, ale i k přihlédnutí k požadavkům schvalovacích úřadů. Ve druhé polovině třicátých let se O. Poříska naplno věnoval architektonickým soutěžím, ve kterých byl často oceňován u nás i v zahraničí.157 Úspěšný byl například i s projektem biskupského gymnázia s konviktem, na jehož finální podobě spolupracoval

155

Srov. ibid. s. 16–18. Srov. RIEDL, Dušan. Architekt ing. Oskar Poříska: 1897–1982 [katalog výstavy]. Brno: Obec architektů, 1997, s. 5. 157 Na reprezentativních výstavách československé architektury v zahraničí získal zlatou medaili za architekturu hned třikrát, a to v roce 1933 v Miláně, v roce 1935 v Bruselu a v roce 1937 v Paříži. Srov. ibid. s. 4. 156

42

s Janem Chomutovským. V této době se začal odklánět od avantgardních tendencí a je u něj patrný příklon k tradicionalismu a civilnosti.158 V období druhé světové války se věnoval stavbám dětských domovů a obytných budov. Zpracovával rovněž urbanistické studie drobnějších moravských měst. Po válce byl nucen svou soukromou kancelář uzavřít, nastoupil do Stavoprojektu a významným způsobem se podepsal na tváři lázeňského centra Luhačovic. V roce 1953 se stal vedoucím urbanistického pracoviště Výzkumného ústavu výstavby architektury v Brně, kde setrval až do svého penzionování v roce 1970. Zemřel ve věku osmdesáti pěti let 31. května 1982 v Brně.159

7.3. STAVITEL FRANTIŠEK HRDINA F. Hrdina patřil k významným brněnským stavitelům meziválečného období. Mimo stavitelství se zabýval rovněž tesařstvím, stolařstvím, zámečnictvím a obchodoval se stavebním dřevem. Živil se také nákupem a parcelací pozemků, výstavbou rodinných domů a jejím pronajímáním či prodejem. První dochované záznamy o Hrdinově praxi sahají do roku 1907. Jako stavitel působil nejprve v Hulíně, později přesídlil do Brna, kde pokračoval s menšími projekty. Již v raných počátcích svého podnikání se zaplétal do právních sporů se svými klienty, ve kterých býval tvrdým a nesmlouvavým obchodníkem. V roce 1920 začal podnikat ve stavitelství spolu s civilním inženýrem Josefem Drozdem. V roce 1926 do jeho majetku přešla firma Dřevovelkoobchod Brno. Začátkem třicátých let se stal společníkem závodu se stavebními hmotami Union a spol., jejímž původním majitelem byl inženýr Alfred Lanna, který však v té době z firmy odešel.160 K absolutnímu osamostatnění se F. Hrdina dopracoval v roce 1930, kdy byla jeho firma zapsána do obchodního rejstříku pod názvem Stavitel František Hrdina, Brno-Žabovřesky, Rumunská 60, podnikání stavitelství a tesařství. Technickým i obchodním vedoucím podniku byl sám F. Hrdina. Mezi jeho realizace patřily především 158

Srov. OBERMANOVÁ STARÁ, Jana. Oskar Poříska (12. 9. 1897–31. 5. 1982): architekt „nebojácné budoucnosti“. In Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 20–21. ISBN 978-80-904806-1-2. 159 Srov. RIEDL, Dušan. Architekt ing. Oskar Poříska: 1897–1982 [katalog výstavy]. Brno: Obec architektů, 1997, s. 4. 160 Srov. DURDOVÁ, Marie. Úvod. František Hrdina, stavitel, Brno (1892) 1907–1952 [prozatímní inventární seznam]. Brno: Moravský zemský archiv v Brně: 2004, s. 1.

43

objekty na vlastních pozemcích podle projektů svých architektů a stavitelů. Méně se věnoval stavbám podle cizích návrhů. I nadále pokračoval v tesařské, zámečnické a kovářské činnosti. Dílny pronajímal živnostníkům, kteří se svými zaměstnanci pracovali pouze pro jeho potřeby. K Hrdinově firmě patřila rovněž stolařská dílna Ruperta Nováka a malířství Josefa Dufka.161 Nejvýznamnějším projektem v jeho stavitelské činnosti byl rozsáhlý návrh multifunkčního paláce Alfa na rohu ulice Poštovské a Jánské v centru Brna. Parcelu objektu F. Hrdina zakoupil 11. února 1930 od Felixe Edlera von Redlich.162 Po asanaci stávající zástavby zde v letech 1931 až 1937163 proběhla výstavba tohoto jednotně vyhlížejícího komplexu pěti domovních jednotek: Jánská 11/13, Poštovská 10, 8, 6 a 4. Ucelený dojem vyvolává především jejich společná devítipodlažní výška, kompaktní exteriérové řešení a vzájemné propojení rozvětvenou pasáží. Autorem původních plánů pro tento celek byl nejvýznamnější brněnský meziválečný architekt Bohuslav Fuchs, jehož projekt byl přepracován Hrdinovou Technickou kanceláří. Realizaci objektu provedl architekt Karel Bezourek.164 Mohutná stavba pasáže Alfa s drobnějším objektem Convalarie, které se stal F. Hrdina v červenci 1937 stavitelem, nabízí hned několik analogií. První je samotná osoba F. Hrdiny, který si v obou případech přivlastnil dříve vzniklé projekty renomovanějších kolegů. Oba objekty vznikly kolem poloviny třicátých let 20. století, tedy v době, kdy se „bílý funkcionalismus“ již vyčerpal a do architektury se vrátily prvky, které neměly pouze striktně funkční, ale i estetický charakter. Shodná je i povaha dřívější zástavby jejich parcel nebo prestiž jejich lokalizace, kdy jsou vstupními objekty do jedněch z nejfrekventovanějších ulic v prostoru vnitřního Brna. Paralelní je multifunkčnost jejich využití, kdy byly obě stavby navrhnuty nejen pro obytné a obchodní využití, ale nacházely se v nich i kavárny, v paláci Alfa navíc kino, později divadlo. Convalaria i Alfa jsou neseny železobetonovou konstrukcí, jejíž nové možnosti poskytly v obou případech prostor pro celkové odhmotnění a svobodomyslnější řešení 161

Srov. ibid. s. 1–2. Srov. KUJELOVÁ, Denisa. Alfa passage [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 21. 163 Srov. ibid. s. 29. 164 Srov. ibid. s. 26. 162

44

zejména přízemních prostor. Stavby tak mohly být proťaty pasážemi, které svou velikostí přiměřeně odpovídají rozlehlosti objektů. Obchodní partery jsou v exteriérech i v pasážích shodně celoplošně zaskleny, čehož je využito pro výkladce. Obdobně jako u Convalarie jsou i v případě Alfy prostorová přerušení pro vstupy do pasáže tvořena zaoblenými nárožími a je zde využito stříbrných kovových prvků. Přestože hmota Convalarie ustupuje až v posledním patře, setkáváme se s podobným motivem i v paláci Alfa, kde masa objektu postupně ubývá dokonce ve třech závěrečných podlažích. Totožné je i celkové zakončení objektů rovnou střechou. Vliv paláce Alfa na obchodní a bytový dům Convalaria je očividný. Patrně je tomu proto, že B. Fuchs byl natolik významná osobnost, jež svým znamenitým umem působila na kolegy. Důvodem je však jistě i přítomnost F. Hrdiny u obou staveb. Kromě těchto dvou významných budov postavil F. Hrdina v Brně ještě několik nájemních a činžovních domů, čímž se zařadil po bok bratrů Kubových, Václava Dvořáka nebo sourozence Ottu a Mořice Eislerovy. V roce 1940 se jeho podnikání rozrostlo o výrobnu parket, oken, dveří a jiných stavebních součástí, které umístil do budovy zakoupené v Ujčově. I zde se F. Hrdina dostal do sporu a nakonec v roce 1945 prodal podnik svému synovi Vladimíru Hrdinovi. V témže roce F. Hrdina se svou rodinou zřídil nadaci, kterou se snažil „podporovat pilné, nadané, nemajetné a snaživé posluchače České odborné průmyslové školy, oddělení stavitelského v Brně po dobu jejich návštěvy na této škole […]“.165 V roce 1949 byla firma spolu s asi třiceti činžovními domy znárodněna a posléze byl F. Hrdina z Brna vyhoštěn.166

165

DURDOVÁ, Marie. Úvod. František Hrdina, stavitel, Brno (1892) 1907–1952 [prozatímní inventární seznam]. Brno: Moravský zemský archiv v Brně: 2004, s. 4. 166 Srov. ibid. s. 5.

45

8.

BRNĚNSKÉ

OBCHODNÍ

A

BYTOVÉ

DOMY

TŘICÁTÝCH LET V období mezi světovými válkami se v Brně výrazně rozvinula stavební činnost soukromých investorů, kteří si najímali funkcionalistické architekty, jejichž moderní stavby měly být výrazem jejich hospodářské vyspělosti. Mezi častá témata této doby patřily mimo jiné i projekty nájemních domů, které ve svém přízemí a prvním patře měly obchodní místnosti. Do skupiny takových objektů můžeme zařadit nejen Convalaraii, ale i několik dalších staveb, které vznikly v průběhu jednoho desetiletí a mají srovnatelný účel i podobu. Typická je pro ně železobetonová konstrukce, která umožňuje celoplošné zasklení parteru s výkladci. Dále také značně odlehčený výraz prvního patra, jehož prohlubně vyplňuje pásové okno. Časté je i dělení přízemí od obchodních místností za pomoci lesklého opaxitového obložení. Od druhého patra objekty shodně prochází obratem jak ve vnitřním uspořádání v obytné místnosti, tak v exteriérovém vzezření, které tuto funkci odráží konvenčnějším rozvržením obvykle oproštěným od jakéhokoliv výraznějšího dekoru. Poslední patra jsou mnohdy ustupující, čímž zvýhodňují přilehlé byty terasami, které zakončují ploché střechy. K objektům tohoto typu můžeme přiřadit rozsáhlý obytný a obchodní dům na Jánské ulici č. 7, který byl podle návrhu Jana Víška postaven mezi lety 1929 a 1930.167 Jeho přízemí, které bylo podřízeno členité parcele, protíná dlouhá pasáž. Nad ním se nacházel nedochovaný balkon prvního patra, na které navazuje plocha dalších čtyř světle omítnutých podlaží.168 Objekt zakončují dvě ustupující patra, kolem kterých je terasa. Kompaktní plocha čistě geometrického průčelí do ulice Jánské je v podlažích nad obchodními místnostmi přerušena pouze okenními otvory, které jsou s pláštěm v jedné rovině (viz obr. č. 71). Z objektu je cítit silný puristický základ, ze kterého architekt ve své tvorbě čerpal. V současné době je však jeho stav poněkud neutěšený, části venkovních výkladců jsou polepeny nevzhlednými reklamními logy, černý opaxitový obklad zcela zmizel a kovové rámy oken prvního podlaží korodují.

167

Srov. Obytný a obchodní dům [online]. 2011 [cit. 15. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/o bjekt/c079-obytny-a-obchodni-dum?filter=type&type=10#!prettyPhoto. 168 Vzpomeňme původně navrhovaný balkon prvního patra Convalarie i její krátkou pasáž.

46

V letech 1931 až 1932 vznikla nedaleká stavba nájemního domu s obchody firmy Wittreich, jejímž autorem je Otto Eisler.169 Dům svým pravoúhle zkoseným okrajem vytváří nároží ulice Orlí a Masarykovy. Čisté fronty výrazně kontrastující se sousední stavbou na Masarykově ulici a jsou symetricky přizpůsobeny své délce. K jejich propojení dochází zejména ve druhém až pátém patře obytných místností, kde na sebe nárožní okna směřující do přilehlých ulic nepřetržitě navazují. První patro obchodního a nájemního domu bylo od ostatních odděleno světlým opaxitem s reklamními štíty, přízemí bylo opět celoplošně zaskleno. Železobetonové pilíře s kruhovými profily jsou (podobně jako v případě Convalarie) estetizovány svou venkovní viditelností (viz obr. č. 72). Nad pozorovatelnou výškou domu i zde ustupuje závěrečné patro. Se vznikem Convalarie přímo souvisí sousední stavba nájemního domu s obchody bratrů Kubových z přelomu let 1936 a 1937.170 Její fronty jsou nasměrovány do ulice České a Veselé. Stavitelům bylo od počátku jasné, že objekt nebude zakončením uličního bloku. Snad i proto navrhli průčelí výrazně vertikalizované světle obloženými kubizujícími polygonálními arkýři, které kontrastují s tmavým keramickým obkladem jejich přerušení. Arkýře, spolu s tlustým dělením prvního patra od parteru a jeho kamenným obložením, výraz domu zatěžkávají. Těmito prvky na sebe stavba upozorňuje kolemjdoucího chodce. Objekt je s Convalarií totožně vysoký včetně střešní nástavby. Jejich rozdílnost, a to i ve vnitřní dispozici, je však nepřehlédnutelná (viz obr. č. 73). Nejvíce se Convalarii podobá nájemní dům s obchody firmy Emanuel Jakob Friedmann z roku 1937 na České ulici č. 12.171 Postranní fronty Convalarie jsou s čelem jeho obytných podlaží výrazově téměř totožné. Liší se pouze barvou okenních rámů. Horizontálně položený keramický obklad i členění oken mají ale stavby shodné. První patro Friedmannova domu, který navrhl architekt Endre Steiner, je zaskleno pásovým

169

Srov. CHATRNÝ, Jindřich – KUDĚLKA, Zdeněk – KUDĚLKOVÁ, Lenka. O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog II obrazová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 266. ISBN 80901969-6-9. 170 PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba: brněnští stavitelé 30. let. Brno: Obecní dům, 2002, s. 114. 171 VALDHANSOVÁ, Lucie. Nájemná dům s obchody firmy Emanuel Jakob Friedmann [online]. 2011 [cit. 15. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c090-najemni-dum-s-obchody-firmyemanuel-jakob-friedmann?filter=type&type=10#!prettyPhoto.

47

oknem odrážejícím protější stavby. Na černý překlad navazuje dnes již změněné prosklené přízemí, ve kterém byly oddělené vstupy do obytných částí domu a do obchodů. Šesté patro odstupuje od stavební čáry a je ohrazené kovovým zábradlím (viz obr. č. 74). Vzhledem k předešlým příkladům domů obdobných funkcí i tvářnosti činí Convalarii výjimečnou zejména její poloha. Dům se nachází při vstupu do ulice České, jedné z nejfrekventovanějších pěších tepen města Brna. Z pohledu směrem k náměstí Svobody je možno vnímat stavbu téměř jako solitérní, čemuž byla přizpůsobena i třetí čelní fronta. Již samotnou přítomností tohoto průčelí se objekt ostatním objektům zcela vymyká, jelikož ty jsou pokračováním linií ulic a na sousední zástavbu obvykle navazují dvěma stranami. Velkou zásluhu na stále trvajícím vybraném vzhledu Convalarie nese i její nedávná příkladná rekonstrukce (viz obr. č. 75).

48

9.

ZÁVĚR Tato práce měla svého čtenáře důsledně seznámit s obchodním a bytovým

domem Convalaria. Jejím cílem nebyla pouze interpretace stavební historie. Měla také objasnit okolnosti, které vznik objektu provázely. Dům se od začátku svého plánování potýkal s mnoha překážkami, jež oddalovaly jeho otevření a plné uvedení do provozu. Nejzásadnějším problémem byla otázka rozsahu stavby v severním směru. Po zdlouhavých jednáních, kdy se majitelé pro svůj plánovaný dům snažili vybojovat více prostoru, byla stavba povolena s malým odchýlením (o 65 cm na rohu ulice Veselé a dnešní Solniční) od stavební regulační čáry schválené v roce 1927.172 Je téměř s podivem, že se dům nakonec dopracoval ke kolaudaci. Zásluhu na tom nese zejména několik osob. Značnou měrou se na úspěšné realizaci objektu zasloužili jeho stavebníci manželé Mikuláškovi, především Marta Mikulášková. Po smrti svého muže Aloise Mikuláška se musela sama vypořádat nejen s vedením jejich firmy s drogistickým a kosmetickým zbožím Convalaria, ale také s dokončením stejnojmenné stavby. Situaci jí neulehčovaly ani spory s provádějícím stavitelem Františkem Hrdinou. Ten po uzavření smlouvy se stavebníky přišel s vlastními návrhy, kterými byli Mikuláškovi zaskočeni. Nakonec se ale k jeho úřady regulovanému východisku přiklonili. Opomenut však nesmí zůstat ani původní autor návrhů Oskar Poříska, z jehož projektu F. Hrdina značnou měrou čerpal. Pro celkové porozumění objektu je nutné znát nejen osudy a tvorbu těchto spoluúčastníků jejího vzniku, ale také dobový kontext. Proto byl čtenář seznámen také s nejcharakterističtějšími novostavbami obdobné funkce třicátých let. Na jejich výčtu je zřejmý stylový vývoj, jakým během desetiletí funkcionalismus prošel a zároveň také výjimečné postavení Convalarie. To spočívá především v exkluzivním umístění parcely, se kterým je spojeno hodnotné exteriérové řešení, jehož autor si byl dozajista vědom závažnosti svého úkolu. Kvalita provedené rekonstrukce, ve které se provádějící architekti byli schopni podřídit původní tvářnosti domu a obnovit jeho dřívější

172

Tento závěr explicitně nesděluje žádná dochovaná dokumentace. Je k němu však možno dojít komparativním měřením a lehkým výpočtem při porovnání situační mapy z roku 1915 (viz obr. č. 6), kde je zanesena původní zástavba v měřítku 1:500 s délkami uvedenými na definitivních půdorysných návrzích.

49

okázalost, je v centru města Brna rovněž spíše ojedinělá. Půjde-li proto všímavý chodec Českou ulicí na náměstí Svobody, Convalaria jeho pohledu jistě neunikne.

50

POUŽITÉ ZDROJE LITERATURA ADLEROVÁ,

Alena. Český

funkcionalismus

1920-1940

[katalog

výstavy]:

architektura, bytové zařízení, užití grafika: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 29. 6.–15.

10.

1978,

Moravská

galerie

v

Brně

1.

11.–31.

12.1978.

Praha:

Uměleckoprůmyslové muzeum, 1978. 80 s. Brno: staré pohlednice=alte postkarten=old postcards IV.: Ulice česká a okolí, Lidická, Štefánikova, Masarykova čtvrť. 1. vyd. Brno: Josef Filip, zal. 1938, 2000, 104 s. CZAJKOWSKI, Lenka a Petr CZAJKOWSKI. Šlechtické domy v městě Brně v letech 1779–1920: prostor uvnitř hradeb. In Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIV. Brno: Magistrát města Brna a Archiv města Brna, 2000, s. 113–145. ISBN 80-902931-0-7. DOSTÁL, Eugen. Zápasy a vítězství moderní architektury: meditace nad dílem arch. Oskara Pořísky. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1939, roč. 8, č. 2, s. 19 – 23. DURDOVÁ, Marie. Úvod. František Hrdina, stavitel, Brno (1892) 1907–1952 [prozatímní inventární seznam]. Brno: Moravský zemský archiv v Brně: 2004, 27 s. FLODROVÁ, Milena – GALASOVSKÁ, Blažena – VODIČKA, Jaroslav. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. 2. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1984, 253 s. HAAS, Felix. Architektura 20. století. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 645 s. HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecílie. Brno: stavební a umělecký vývoj města. 1. vyd. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947, 370 s. HLAVÁČKOVÁ,

Petra

et

al. Brněnský

architektonický

manuál:

průvodce

architekturou 1918-1945. Brno: Dům umění města Brna, 2012, 368 s. ISBN 978-807009-161-6.

51

CHATRNÝ, Jindřich – KUDĚLKA, Zdeněk – KUDĚLKOVÁ, Lenka. O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog I textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, 141 s. ISBN 80-901969-6-9. CHATRNÝ, Jindřich – KUDĚLKA, Zdeněk – KUDĚLKOVÁ, Lenka. O nové Brno: brněnská architektura 1919–1939: katalog II obrazová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, 444 s. ISBN 80-901969-6-9. JANDÁČEK, Václav – MUSIL, František – ŠLAPETA, Vladimír. Funkcionalismus na Moravě [stavební kniha 2003]. Brno: EXPO DATA, 2003, 218 s. ISBN 80-7293-077-x. JANDÁČEK, Václav a Vladimír ŠLAPETA. Český funkcionalismus [stavební kniha 2004]. Brno: EXPO DATA, 2004, 116 s. ISBN 80-7293-113-xx. KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998, 551 s. ISBN 80-7202-388-8. KOMŮRKA, František. Kronika řemesel, obchodu, živností a výroby v oblasti Obchodní a živnostenské komory v Brně. Olomouc: Hanácká knihtiskárna, 1942, 331 s. KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně: město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vyd. Brno: ERA, 2003, 248 s. ISBN 80-86517-31-4. KOULA, Jan Emil. Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století. Praha: Česká grafická unie a. s., 1940, 234 s. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Convalaria není jen konvalinka: z historie firmy a obytného a obchodního paláce Aloise Mikuláška Convalaria v Brně. In Sborník Forum Brunense 2011: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea města Brna, 2011, s. 119–130. ISBN 978-80-863-49-96-3. LUKEŠ, Zdeněk. Architektura 20. století. 1. vyd. Praha: Správa Pražského hradu a DaDa, 2001, 189 s. ISBN 80-86161-40-4. MICHL, Jan. Funkcionalismus, design, škola, trh: čtrnáct textů o problémech teorie a praxe moderního designu. Brno: Barrister & Principal, 2012, 327 s. ISBN 978-8087474-48-8.

52

PAŽOUTOVÁ, Kateřina. „Utajený“ architekt Oskar Poříska: Brno, Výstavní síň Obce architektů, 27. 11. 1997–4. 1. 1998. Ateliér. 1998, č. 4, s. 7. PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, 93 s. ISBN 978-80-904806-1-2. PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba: brněnští stavitelé 30. let. Brno: Obecní dům, 2002, 129 s. PELČÁK, Petr et al. Brno: architektura 1918–1939 = architecture 1918-1939. Brno: Centrum architektury, 2011, 392 s. ISBN 978-80-260-0943-6. PELČÁK,

Petr.

Brněnský

funkcionalismus

dnes.

Československý

architekt:

čtrnáctideník Svazu architektů. Březen 1987, roč. 33, č. 5, s. 1, 4. RIEDL, Dušan. 100. výročí architekta Oskara Pořísky. In 55. bulletin Moravské galerie v Brně. Brno: Moravská galerie, 1999, s. 97–100. RIEDL, Dušan. Architekt ing. Oskar Poříska: 1897–1982 [katalog výstavy]. Brno: Obec architektů, 1997, 32 s. SAMEK, Bohumil a Karel Otto HRUBÝ. Brno-proměny města. 1. vyd. Brno: Blok, 1982, 1 sv. (nestránkován). SEDLÁK, Jan a Libor TEPLÝ. Ve znamení moderny: architektura 20. století v Brně = In the name of modernism: 20th century architecture in Brno. 1. vyd. Brno: FOTEP, 2004, 122 s. ISBN 80-902921-9-4. SEDLÁK, Jan. Náčrt dějin architektury na Moravě 1919 – 1938. In Uměleckohistorický sborník. 1. vyd. Brno: Blok, 1985, s. 78. SEDLÁŘOVÁ, Jitka et al. Výtvarná kultura v Brně 1918–1938 [katalog výstavy] : Mor. galerie v Brně, Pražákův palác, Husova 18: Brno, listopad 1993–únor 1994. Brno: Moravská galerie, 1993, 200 s. ISBN 80-7027-025-x. STANĚK, Luboš. Vyprávění o starých obchodech a živnostech města Brna. 3. vyd. Moravské Knínice: Vigneta print, 2003, 51 s. ŠKARDA, Evžen. Oskar Poříska: 12. 9. 1897. Architektura ČSSR. 1969, s. 42–43.

53

ŠLAPETA, Vladimír. Architekt Josef Šolc vzpomíná… Umění a řemesla: čtvrtletník pro otázky lidové umělecké výroby a uměleckého řemesla. 1989, č. 1, s. 56–62. ŠLAPETA, Vladimír. Die Brünner Funktionalisten: Moderne Architektur in Brünn (Brno) : Katalog für eine Ausstellung des Techn. Nationalmuseums in Prag. Innsbruck: Institut für Raumgest. der Techn. Fak. der Univ., 1985, 120 s. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: 2, L-Ž. 3. značně. rozšř. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993, 782 s. ISBN 80-900648-4-1. ULIČNÝ, František. Oskar Poříska 70tiletý. Urbanismus a územní plánování. 1967. ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská okružní třída. Brno: Památkový ústav, 1997, 175 s. ISBN 80-85032-60-0.

PRAMENY Archiv města Brna, f. U9 – sbírka map a plánů. MZA, f. H 755 František Hrdina, stavitel, Brno, kart. 32, inv. č. 440. Mikulášek Alois a Marta, Brno – provedení stavby činžovního a obchodního domu v Brně, Česká ul. čís. 19–21 – stavební plány, perspektivní skizza, situační plán, technický popis, rozpočet, stavební podmínky, protokoly, korespondence, vyúčtování, výstřižky z novin a deníky obsahující články o sporu o náměstí v horní části České ul., výluka dělníků. 1915–1941. MZA, f. H 755 František Hrdina, stavitel, Brno, kart. 67, inv. č. 946. Česká ul. čís. 19– 21, stavba činžovního domu. 1937–1939. Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno. Lidové noviny. 1939. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7. Moravská orlice. 1939.

DIPLOMOVÉ PRÁCE GALETA, Jan. Obchodní dům Brouk a Babka v Moravské Ostravě [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 113 s.

54

CHMELÍČKOVÁ, Božena. Dílo architekta Oskara Pořísky [diplomová práce]. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1978, 128 s. KUJELOVÁ, Denisa. Alfa passage [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 50 s. MÁČEL, Otakar. Brněnská architektura mezi světovými válkami: 1918 – 1939 [diplomová práce]. Brno: Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1965, 88 s. RAGULOVÁ, Zuzana. Městská ubytovací kancelář v Brně [bakalářská diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 50 s.

INTERNET www.abart-full.artarchiv.cz www.archiweb.cz www.bam.brno.cz www.encyklopedie.brna.cz www.fotohistorie.cz www.ibrno.cz www.maps.google.cz www.monumnet.npu.cz www.nahlizenidokn.cuzk.cz

55

PŘÍLOHY

Obr. č. 1: obchodní a bytový dům Convalaria z křižovatky ulice České, Veselé a Solniční, nedatováno, autor neznámý. Zdroj: PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA (ed.). Oskar Poříska. Brno: Obecní dům, 2011, s. 66. ISBN 978-80-904806-1-2.

56

Obr. č. 2: závěrečný list protokolu sepsaného stavební komisí zemského hlavního města Brna dne 22. května 1937 s podpisem Oskara Pořísky. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 3: detail s podpisem Oskara Pořísky. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

57

Obr. č. 4: přehled projektů pro stavbu Convalarie. Zdroj informací: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 5: fotografie s původní jednopatrovou zástavbou na místě dnešní Convalarie, kolem roku 1905, neznámý autor. Zdroj: Historické fotografie-Brno-Česká [online]. 2011. Dostupné z: http://www.fotohistorie.cz/Jihomoravsky/Brno-mesto/Brno/Brno_-_Ceska/Default.aspx.

58

Obr. č. 6: situační plán z roku 1915 s naznačenou regulací uličního bloku. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

59

Obr. č. 7: fotografie původní zástavby (již s reklamním nápisem firmy Aloise Mikuláška) na místě obchodního a bytového domu Convalaria, 1935, neznámý autor. Zdroj: Historické fotografie-Brno-Česká [online]. 2009. Dostupné z: http://www.fotohistorie.cz/Jihomoravsky/Brno-mesto/Brno/Brno_-_Ceska/Default.aspx.

60

Obr. č. 8: půdorys suterénu pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

61

Obr. č. 9: půdorys přízemí pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

62

Obr. č. 10: půdorys mezipatra pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

63

Obr. č. 11: půdorys prvního až čtvrtého pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

64

Obr. č. 12: půdorys pátého patra pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

65

Obr. č. 13: půdorys podstřeší pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

66

Obr. č. 14: návrh exteriéru pro obchodní a bytový dům Convalaria, asi před dubnem 1936, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

67

Obr. č. 15: novinový výstřižek s článkem „Neuvěřitelné stavební poměry v Brně“ anonymního autora, který byl vydán 9. 2. 1938 ve Dni. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 16: výstřižek článku „Starosta Dr. Spazier opravuje“, který napsal starosta Brna Rudolf Spazier a byl vydán 17. 2. 1938 ve Dni. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

68

Obr. č. 17: kolorovaný návrh exteriéru obchodního a bytového domu Convalaria, pravděpodobně jaro 1937, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 18: plán půdorysného rozvržení druhého až pátého patra obchodního a bytového domu Convalaria, pravděpodobně jaro 1937, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

69

Obr. č. 19: exteriérový pohled na křižovatku České, Veselé a U solniční ulice s přilehlými objekty a plánovanou novostavbou Convalarie, pravděpodobně jaro 1937, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

70

Obr. č. 20: pohled na jednotlivá průčelí plánované novostavby Convalarie, pravděpodobně jaro 1937, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

71

Obr. č. 21: situační plán v centru s navrhovaným objektem Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

72

Obr. č. 22: definitivní půdorysný plán sklepů Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

73

Obr. č. 23: definitivní půdorysný plán suterénu Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

74

Obr. č. 24: půdorysný plán přízemí Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

75

Obr. č. 25: definitivní půdorysný plán přízemí Convalarie, nedatováno, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

76

Obr. č. 26: půdorysný plán prvního patra Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

77

Obr. č. 27: definitivní půdorysný plán druhého až čtvrtého patra Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

78

Obr. č. 28: půdorysný plán pátého patra Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

79

Obr. č. 29: půdorysný plán podstřeší Convalarie, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

80

Obr. č. 30: řez stavbou Convalarie do České ulice, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

81

Obr. č. 31: řez Convalarie s pasáží do ulice U solnice, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

82

Obr. č. 32: průčelí Convalarie do České ulice, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

83

Obr. č. 33: severní fronta Convalarie s reklamním štítem, srpen 1937, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

84

Obr. č. 34: návrh průčelí Convalarie do České ulice, květen 1938, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

85

Obr. č. 35: definitivní pozměňovací půdorysný plán pátého patra Convalarie, červen 1938, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

86

Obr. č. 36: definitivní pozměňovací půdorysný plán podstřeší Convalarie, červen 1938, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

87

Obr. č. 37: návrh na odstranění reklamní balkonové desky prvního patra Convalarie, listopad 1938, autor neuveden. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

88

Obr. č. 38: plán exteriéru Convalarie A, nedatováno, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

Obr. č. 39: plán exteriéru Convalarie B, nedatováno, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

89

Obr. č. 40: plán exteriéru Convalarie C, nedatováno, František Hrdina. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 67, inv. č. 946.

Obr. č. 41: návrh interiéru prodejny, poradny a „parfumbaru“ Convalaria, nedatováno, Karel Růžička. Zdroj: Brno má svůj „parfum-bar“. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11, s. 23.

90

Obr. č. 42: návrh interiéru prodejny, poradny a „parfum-baru“ Convalaria, nedatováno, Karel Růžička. Zdroj: Brno má svůj „parfum-bar“. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11, s. 23.

Obr. č. 43: návrh interiéru cukrárny a kavárny A. Dorotíka, nedatováno, Karel Růžička. Zdroj: O páté v Dorotíkově cukrárně. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. Roč. 7, č. 9, s. 18.

91

Obr. č. 44: návrh interiéru cukrárny a kavárny A. Dorotíka, nedatováno, Karel Růžička. Zdroj: O páté v Dorotíkově cukrárně. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. Roč. 7, č. 9, s. 18.

Obr. č. 45: situace s barevně vyznačeným objektem Convalarie, 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

92

Obr. č. 46: „O páté v Dorotíkově cukrárně“. Zdroj: O páté v Dorotíkově cukrárně. Měsíc: ilustrovaná společenská revue. Roč. 7, č. 9, s. 18.

Obr. č. 47: fotografie exteriéru obchodního a bytového domu Convalaria po rekonstrukci, asi 2009, Ludvík Grym. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

93

Obr. č. 48: fotografie volného parteru obchodního a bytového domu Convalaria během rekonstrukce, asi 2008, Ludvík Grym. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

Obr. č. 49: fotografie pasáže obchodního a bytového domu Convalaria po rekonstrukci, asi 2009, Ludvík Grym. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

94

Obr. č. 50: fotografie střešní nástavby a terasy obchodního a bytového domu Convalaria po rekonstrukci, asi 2008, Ludvík Grym. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

Obr. č. 51: fotografie stavu objektu před rekonstrukcí, nedatováno, neznámý autor. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

95

Obr. č. 37: plán exteriéru C, nedatováno, František Hrdina. Zdroj: grym

Obr. č. 52: fotografie s pohledem na Convalarii z křižovatky ulice České, Veselé a Solniční, kolem roku 1955, neznámý autor. Zdroj: Historické fotografie-Brno-Česká [online]. 2011. Dostupné z: http://www.fotohistorie.cz/Jihomoravsky/Brno-mesto/Brno/Brno_-_Ceska/Default.aspx.

Obr. č. 53: Fotografie interiéru přízemí Convalarie během rekonstrukce, asi 2007, Ludvík Grym. Zdroj: Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

96

Obr. č. 54: půdorys rekonstrukce sklepů Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 55: půdorys rekonstrukce suterénu Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

97

Obr. č. 56: půdorys rekonstrukce přízemí Convalarie s pasáží (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 57: půdorys rekonstrukce prvního patra Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

98

Obr. č. 58: půdorys rekonstrukce druhého patra Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 59: půdorys rekonstrukce třetího patra Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

99

Obr. č. 60: půdorys rekonstrukce čtvrtého patra Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 61: půdorys rekonstrukce pátého patra Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

100

Obr. č. 62: půdorys rekonstrukce střešní nástavby Convalarie (červeně jsou vyznačeny nově navržené konstrukce, žlutě bourané konstrukce), 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 63: návrh rekonstrukce exteriéru Convalarie s průčelím do ulice České, 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

101

Obr. č. 64: návrh rekonstrukce exteriéru Convalarie s průčelím do ulice Veselé, 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

Obr. č. 65: návrh rekonstrukce exteriéru Convalarie s průčelím do ulice Solniční, 2005, P.A.W., Grym & Škrabal. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal. Dokumentace pro stavební řízení: rekonstrukce domu Convalaria, Česká 19/21, Brno.

102

Obr. č. 66: fotografie interiéru po rekonstrukci, asi 2009, Ludvík Grym. Zdroj: Soukromý archiv P.A.W., Grym & Škrabal.

Obr. č. 67: podpis Aloise Mikuláška („V plné úctě Alois Mikulášek“). Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 68: podpis Marty Mikuláškové. Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 69: reklama na zubní pastu Libuše pro periodika. Zdroj: Měsíc: ilustrovaná společenská revue. 1938, roč. 7, č. 10–11.

103

Obr. č. 70: podpis a razítko Františka Hrdiny. Zdroj: Zdroj: MZA, f. H 755, kart. 32, inv. č. 440.

Obr. č. 71: obchodní a bytový dům na Jánské ulici v Brně, datum i autor neznámí. Zdroj: Obytný a obchodní dům [online]. 2011. D ostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c079obytny-a-obchodnidum?filter=type&type=10#!prettyPhoto.

104

Obr. č. 72: nájemní dům s obchody firmy Wittreich na rohu ulice Masarykovy a Orlí v Brně, datum i autor neznámí. Zdroj: Nájemní dům s obchody firmy Wittreich [online]. 2011. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c072-najemni-dum-sobchody-firmy-wittreich?filter=code.

Obr. č. 73: nájemní dům s obchody na České ulici v Brně (stavba vpravo je Convalaria), datum i autor neznámí. Zdroj: Nájemní dům s obchody [online]. 2011. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c089 -najemni-dum-s-obchody?filter=code.

105

Obr. č. 74: nájemní dům s obchody firmy Emanuel Jakob Friedmann na České ulici v Brně, datum i autor neznámí. Zdroj: Nájemní dům s obchody firmy Emanuel Jakob Friedmann [online]. 2011. Dostupné z: http://www.bam.brn o.cz/objekt/c090-najemni-dum-s-obchody-firmyemanuel-jakob-friedmann?filter=code.

106

Obr. č. 75: současný stav obchodního a bytového domu Convalaria, asi 2011, Barbora a Karel Ponešovi. Zdroj: Nájemní dům s obchody a kavárnou (Convalaria) [online]. 2011. Dostupné z: http://www.bam. brno.cz/objekt/c091-najemni-dum-s-obchody-a-kavarnou-convalaria?filter=code#!prettyPhoto.

107