Farníček postní doba 2012 občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a Kyselovice
Úvodní slovo Zdravím Vás, milá čtenářko, milý čtenáři i Tebe malá-milá čtenářko a malý-milý čtenáři, právě v rukou držíte náš nejnovější FARNÍČEK. Naleznete v něm mnohé, od líčení nesčetných akcí a zážitků přes cenné informace pro příští dny a týdny až po omalovánky. Jde o dílko od Vás pro Vás a tímto chci velmi poděkovat všem zúčastněným za ochotu, laskavost a vstřícnost, ale nač zlatit zlato ještě přílišnými slovy…Děkuji! Jelikož pro tentokrát vychází pod mou taktovkou, prosím přijměte předem mou omluvu za případné nedokonalosti, které padají čistě na mou hlavu.. Ale prosím zastavte se na chviličku, zalistujte tímto občasníkem, dejte si například Váš oblíbený čaj s oplatky a dopřejte si na okamžik klid. K tomu přeji samozřejmě Boží požehnání a doplňuji slovy z Knihy knih: „…To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (J 16, 33) Vaše Karolína Olšanská
1
Vzděláváme se: Postoje při bohoslužbě Při společných bohoslužbách nám může i náš postoj pomoci lépe je prožít. Jak se píše v úvodu Misálu: Společné postoje, které všichni účastníci zachovávají, jsou znakem vzájemného společenství a jednoty shromáždění. Vyjadřují totiž smýšlení a city účastníků a podporují je (IGMR 20). Stáním vyjadřujeme úctu, ale také radost, připravenost naslouchat a na slyšené reagovat. Pro rané křesťanství to proto byl běžný postoj při osobní modlitbě i bohoslužbě. Farizeus se postavil v chrámě; celník stál vzadu (srov. Lk 18,11). Při bohoslužbě se stojí od vstupního zpěvu (příp.od příchodu kněze) po vstupní modlitbu. Dále při zpěvu Aleluja a evangeliu, při vyznání víry a přímluvách, příp. při okuřování kadidlem. Pak se stojí od modlitby nad dary po zpěv Svatý, svatý (mimo lavice je možno stát během celé eucharistické modlitby tj. i tehdy, kdy se v lavicích klečí). Nakonec se stojí během závěrečné modlitby a při požehnání. Sezení je poloha vhodná k rozjímání a naslouchání kázání (1 Kor 14,30; Sk 20,9). Je vhodné také pro postoj učitele a předsedajícího. Při bohoslužbě sedíme při čteních a responsoriálním žalmu, při promluvě a přípravě darů a podle okolností též při posvátném mlčení po přijímání. Klečení vyjadřuje pokoru, pokání a klanění. Modlit se vkleče je obecně lidský zvyk, který je dosvědčen i u Ježíše (Mk 13,35; Lk 22,41). Klečí se při eucharistické modlitbě (po zpěvu Svatý, svatý) až po modlitbu Páně a také během zpěvu či recitace Beránku Boží. Klečení je vhodné i během sv. přijímání a k díkůvzdání po sv. přijímání. Ještě jednou shrnuto: Stojí se: Od vstupního zpěvu (příchodu kněze) do konce vstupní modlitby. Sedí se: Během 1. čtení, žalmu a 2. čtení, při písni před evangeliem. Stojí se: Při zpěvu Aleluja před evangeliem a u Evangelia. Sedí se: Při promluvě, příp. chvíli ticha po promluvě. Stojí se: Při Věřím v Boha a přímluvách (při okuřování lidu). Sedí se: Při přípravě obětních darů. Vstává se: Po odpovědi na výzvu „Modlete se bratři a sestry, aby se má …". Klečí se: Od začátku eucharistické modlitby (po zpěvu Svatý, svatý…) mimo lavice je možno stát. Stojí se: Při výzvě k modlitbě Otčenáš do pozdravu pokoje. Klečí se: Při Beránku Boží a Hle Beránek Boží. Stojí se: Při modlitbě po přijímání (jakmile kněz vstane po chvíli ticha). Sedí se: Při farních ohláškách.
2
Stojí se: Při závěrečném požehnání. Poznámka: ze zdravotních důvodů je možno sedět i tehdy, když se má stát či klečet. K tomu, aby se dosáhlo zamýšleného záměru, tj. aby úkony a postoje odpovídaly tomu, co právě konáme (zásada pravdivosti), ale také „aby byly znakem vzájemného společenství a jednoty shromáždění”(IG 20), bude třeba velké trpělivosti, ohleduplnosti a respektu. Prosazování správných postojů by se minulo účinkem, kdyby vyvolalo napětí a rozdělení.
Stalo se Tábor Hovězí 1.- 8. července 2012 byl týden plný radostí, her a skotačení. Už první červencový den jsme dorazili vlakem do Hovězí na Vsetínsku, kam nám byly dovezeny batohy a my jsme se ubytovali. Další den se rozdělovalo do družstev, no spíš to byly kmeny, protože téma letošního táboru znělo „PRAVĚK“. Vytvořily se kmeny s názvy: The Rrrr, Yasha, Zelený zub a Mamuti. Většinu času se chodilo do nedalekého lesa, kde jsme hráli celotáborové hry, jako například: postavení obydlí, výroba zbraní, lov na zvířata, atd. Navštívili jsme i koupaliště, kde jsme se mohli vyřádit. Po návratu z koupaliště jsme byli na farní zahradě, kde se hrály různé hry, a pak na nás čekala večeře a nebo se opékaly špekáčky. A také nesmím zapomenout na diskotéku, na které byly holky oblečené za kluky a kluci za holky. Byla tam i módní přehlídka, při které se všichni pobavili. Vedoucí na tomto táboře byli ti nejlepší vedoucí, které by si přál každý tábor. Poslední den byl pro některé moc smutný, ale všichni jsme byli rádi, že jedeme domů.
Katolická charismatická konference Ve dnech 11.-15.7.2012 proběhla v Brně Katolická charismatická konference na téma: „Máme se proč veselit a radovat“. Konference začala už ve středu 11.7.večerní mší svatou v katedrále na Petrově, kterou celebroval biskup Vojtěch Cikrle. Z našich farností jsme ji navštívili čtyři, a to v pátek dvanáctého, někteří i v sobotu třináctého. Akce probíhala na brněnském výstavišti v obrovských pavilonech, které jsou vybaveny zákoutími potřebnými pro soukromí. Hlavní pořad byl v pavilonu F, kde se konaly všechny akce pro dospělé. Pavilon G sloužil spíše
3
jako jídelna a zázemí pro děti. Celá organizace byla opravdu úžasná. Rodiny s dětmi zde nacházely zázemí a měly přednost v obrovské jídelně. Zároveň mohli rodiče své děti zanechat studentům - dobrovolníkům téměř celý den a mohli se tak plně věnovat modlitbě a přednáškám. I děti měly bohatý program. Mohly si hrát na obrovském koberci, shlédnout divadelní představení Bajaja či Šípková Růženka od Víti Marčíka. Bylo moc hezké pozorovat, jak se zapojují, jejich nadšení bylo nepřehlédnutelné. Mezitím v pavilonu F probíhaly přednášky, každý den dvě, vždy od někoho jiného a na jiné téma, takže jsme měli možnost si poslechnout přednášky od P.Vojtěcha Kodeta, P.Angela Scarana, Katky Lachmanové, P.Daniela Angeho a Veroniky Barátové. Přednášky byly velmi zajímavé a hluboké a o tom, že se líbily a oslovovaly, svědčilo naprosté ticho během nich a bouřlivý potlesk po jejich ukončení. Taktéž bylo možno poslouchat koncerty křesťanské skupiny Filia a Chapela a ve čtvrtek večer posedět u cimbálu Ryzlink. Dále tu byla možnost navštívit stánky všech křesťanských vydavatelství knih a časopisů, občerstvit se a pohovořit u kávy, která tekla celý den. Po celé dny jsme si také mohli zajít na adoraci do adoračního stanu, využít možnosti svátosti smíření či přímluvné modlitby. Žádný večer zároveň nechyběla mše svatá. Paralelně se v pátek večer konaly i jiné akce na různých místech Brna - např. koncert písní k modlitbě v kostele sv.Augustina, divadlo Zraněný pastýř, adorace s komunitou Emmanuel v kostele sv.Tomáše a další. Bylo velmi přínosné, že konference měla tak široké využití. Každý si tu našel to své. Někdo nevynechal přednášky či adorační stan, jiný si zazpíval křesťanské písně nebo si zakoupil knihu. Celá akce byla výborně organizovaná, nechyběly koutky první pomoci, televizní přenos s titulky pro neslyšící a samozřejmě i bezlepkové hostie. Myslím, že každý z nás odjížděl domů plný nadšení a přesvědčení, že příští rok tohle nemůže vynechat.Všichni si s sebou domů přivezli sílu pro vnitřní modlitbu a víru v Pána, a to tak hlubokou, že z ní budeme ještě dlouho čerpat. Tak tedy Bohu díky za takové akce, neboť „skutky milosrdenství jsou jako časté dávky léků na nemocné srdce“ (Benedikt Groeschel).
60 let P. Jana Slívy V sobotu 21. července jsme se vydali do Svitav, kde děkoval za 60 let života P. Jan Slíva. P. Slíva působil před lety jako farář v Břestě. Po malém bloudění v centru města jsem dorazili ke kostelu sv. Jiljí – hned mi byl sympatický Tento hřbitovní kostel je hned vedle fary, kdežto farní kostel se nachází v centru města. Zde setkání začalo v 11:00 mší svatou – nebo spíše mělo začít, ale protože se cestou na oslavy porouchal autobus s poutníky z Dolní Bečvy, začalo se později. Na mši svaté bylo snad šest kněží, včetně
4
svitavského děkana P. Václava Doláka. Promluvu měl P. Petr Šabaka, vojenský kaplan z Moravské Třebové, který se zamýšlel nad posláním kněze a jubilantovi také jménem všech popřál. Po mši sv. jsme přešli na faru, kde bylo připraveno bohaté občerstvení ve velké a pěkně upravené farské stodole. Setkali se zde nejen věřící ze Svitav, ale také alespoň zástupci z těch farností, kde P. Jan působil. Pro zajímavost zde uvádím alespoň ty sídelní působiště: Kaplan v Holešově (1984 – 85), farář v Břestě (1985 – 1994), farář v Prusinovicích (1994 – 98), kaplan ve Valašském Meziříčí (1998 – 99), kaplan ve Vilémově (1999 – 2003), kaplan v Litovli (2003 – 04), kaplan a později administrátor ve Vilémově (2004 – 06), administrátor v Dolní Bečvě (2006 – 2012), kaplan ve Svitavách (2010 – 12) a od letošního července působí jako kaplan v městečku Trnávka. P. Slívovi jsme jménem všech břestských věřících popřáli vše dobré od Pána a také Boží požehnání a zdraví do dalších let. P. Jan všechny srdečně pozdravuje. P. Jiří Putala
Farní výlet na kolech Také letošní léto přineslo účastníkům farního výletu na kolech řadu krásných zážitků. Už tradiční 11. výlet se uskutečnil ve dnech 24. – 28. července 2012. Přes problémy se zajištěním ubytování jsme vyrazili na silnice a cyklostezky v úterý dopoledne, abychom se přemístili do vesničky Nevojice nedaleko Bučovic, kde jsme měli zajištěno celkem pěkné ubytování na místní faře. Cesta do Nevojic přinesla řadu nádherných stoupání a krásných výhledů na hanáckou stranu, i směrem na Ždánický les. Druhý den jsme se rozhodli, že kvůli špatnému počasí navštívíme Bučovice a Slavkov u Brna. Nádherné zámky a jejich zahrady nám zabraly pomalu celý den a to jsme ještě chtěli do Rajhradu, ale počasí nám překazilo plány. Přesto byla spokojenost, denní program byl naplněn a vraceli jsme se spokojeni, v prudké letní bouřce „domů“ na faru. Další den jsme se vydali přes kopečky a Vyškov do Pustiměře. Je to významné poutní místo, ale opět nás trošku potrápilo počasí a prohlídka byla poměrně krátká, načež jsme ujeli před deštěm zpět do Vyškova na oběd. Zpátky z Vyškova jsme jeli jinou, poměrně lehčí cestou zpět do Nevojic. Čtvrtý den nás zavedl do Ždánického lesa. Museli jsme překonat dost tvrdé stoupání z Bučovic do Ždánic, a dále kopečky do Archlebova a Žarošic, které byly cílem našeho putování. Žarošice u Kyjova patří mezi nejvýznamnější poutní místa jižní Moravy a místní pan farář ve svém poutavém výkladu o historii a tradicích nám objasnil, proč tomu tak je. Byli jsme nadmíru spokojení, ale když si člověk uvědomí, že se na tomto místě shromažďují tisíce poutníků z domova i z ciziny, tak nám přišlo trošku líto, že není účasten té atmosféry
5
velké pouti – zde se letos koná 15 září. V Žarošicích jsme se zúčastnili mše sv., kterou sloužil náš pan farář a poté jsme se vydali zpět do Nevojic. Cesta zpět se skládala z dlouhého stoupání na hřeben Ždánického lesa, následovala nádherná hřebenovka po cyklostezce (asi 8 km) a nakonec prudký sešup (asi 6 km) do Bučovic – pozn. tady jsme si najeli rychlostní rekordy kolem 60 – 70 km v hodině. Poslední den výletu jsme se vydali zpět domů. Cesta probíhala za nádherného počasí z Nevojic směrem na Střílky a odtud přes Zdounky a Kroměříž každý domů - do svých obcí, protože jsme byli poskládaní z Chropyně, Žalkovic a Kyselovic. Na závěr bych chtěl vyzvednout sportovní, duchovní i kulturní kvalitu celé akce. I když je to farní akce, nejde jen o modlení, jedná se propojení sportu, kultury i toho duchovního, což k tomu musí vždy patřit. Člověk, když vstoupí do těch kostelů, kapliček nebo katedrál, si při modlitbě úplně jinak uvědomuje význam těch míst, jinak vnímá to prostředí a pokud má dobrého průvodce, jde přímo o vzdělávací akci, poučení, důvod k přemýšlení a vzdát Bohu díky přijde tak nějak samo. Jsem rád, že naše tradice farních výletů trvá a pokusíme se příští rok navázat! Závěrečné poděkování patří panu faráři Jiřímu Putalovi za zajištění ubytování, za účast na akci, duchovní podporu a velkou aktivitu. Dále panu Pavlu Boubelíkovi, který se nám postaral o převoz věcí a morálně nás podpořil. Mgr.Květoslav Machalík
Celostátní setkání mládeže Naše pouť začala v úterý 19. srpna. S celou naší skupinkou, v čele s otcem Jiřím, jsme se sešli na nádraží v Kroměříží, kde jsme potkali i ostatní mladé z našeho děkanátu. Do cíle, tedy do Žďáru nad Sázavou, jsme dorazili asi ve čtyři hodiny odpoledne. Před zahájením setkání jsme se ještě stihli projít po městě. Po procházce jsme šli k zimnímu stadionu, kde program začínal. Dozvěděli jsme se, že každý den ráno budeme mít možnost zúčastnit se společné ranní modlitby a mše svaté. Odpoledne jsme si mohli vybrat z bohatého programu, který nám nachystali zdejší dobrovolníci. Na výběr byl sport, výtvarné dílny, návštěva žďárských domovů seniorů nebo jsme mohli udělat něco málo pro město. Dále byly na programu poutavé přednášky a workshopy. Nejvíce mladých zaujala beseda s režisérem Jiřích Strachem. Pan Strach s námi mluvil na téma „Jak svědčit o Kristu mezi nevěřícími“. Tato přednáška, které se zúčastnilo asi 1400 mladých, byla velmi zajímavá a poučná. Večer jsme si mohli poslechnout přesvědčivá svědectví, pomodlit se růženec a nebo jít na adoraci.
6
V sobotu ve Žďáru probíhala také Pouť rodin. Na tento den pro nás bylo připravených 14 poutních cest v okolí Žďáru a Zelené hory. Program setkání končil v neděli slavnostní mší svatou, při které arcibiskup Jan udělil sedmi zástupcům českých diecézí svátost biřmování. Všichni jsme si CSM užili a odvezli jsme si spoustu krásných zážitků. Škoda, že tyto akce pro mládež bývají jen jednou za pět let.
Pouť do západních Čech V samém závěru prázdnin jsem se dostal s věřícími z rodné obce na třídenní pouť do západních Čech s výjezdem do Německa. Pouť byla trochu ohrožena, ale nakonec jsem naplnili malý autobus a ve středu ráno se vydali směrem „na Plzeň“. Po rychlé cestě po dálnici jsme u zmiňovaného krajského města sjeli na běžnou silnici a začalo malé bloudění. Nejprve, ač byla středa, jsme se ocitli v Úterý – obec poblíž Teplé . Pak jsme po úzkých cestách hledali naši první zastávku, bývalý statek Nový Dvůr nedaleko Toužimi. Zde vznikl před lety nový klášter řádu trapistů. K původnímu „vybydlenému“ statku byly přistavěny další budovy a především neobvyklý, moderně pojatý kostel P. Marie. Je strohý, ale na mne osobně působil dojmem určitého hlubokého pokoje. Více o klášteru lze najít na: www.novydvur.cz. Zde jsme v domě pro hosty slavili mši sv., dále shlédli film o klášterním životě a v malém obchůdku mohli nakoupit knihy a různé klášterní produkty (mimo jiné marmelády a hořčice). Pak jsme se autobusem přesunuly do osady Vidžín, kde bylo zajištěno ubytování. Druhý den nás čekala cesta do Spolkové republiky Německo. Cestou jsme se ještě zastavili v Teplé a v premonstrátském klášteře navštívili knihovnu a kostel. Pak jsem pokračovali přes hranice do města Waldsassen (asi 10 km od Chebu), kde jsme si prohlédli místní klášterní kostel. Poté jsme jeli do nedaleké vesnice Konnersteuth. Zde v letech 1898 – 1962 žila služebnice Boží Terezie Neumannová. Tato prostá, obyčejná žena měla od svých 28 let na svém těle viditelná stigmata – Kristovy rány. O rok později – od září 1927 až do své smrti také nepřijímala žádnou potravu, ani tekutiny. Tedy vlastně přijímala – eucharistii, to byl její jediný pokrm. Navštívili jsme nejprve Tereziin hrob na místním hřbitově, a poté také rodinný dům, ve kterém žila po celý svůj život. Velmi působivé byly fotografie, které dokumentovaly, jak prožívala na svém těle Kristovo utrpení. Pobyt v Konnersteuth jsme ukončili v místním kostele, kde jsme měli mši sv. (Terezie zde byla pokřtěna). A pak už jsme se vraceli na nocleh do Vidžína.
7
Poslední den naší pouti na nás čekal hrad a zámek Bečov a zde velmi vzácný Relikviář sv. Maura – musím říct, že na mě osobně moc zapůsobil. Nejen svou krásou, ale vůbec úžasnou atmosférou s reprodukovanou chorální hudbou. Z Bečova jsem jeli na Svatou Horu u Příbrami. Zde byla opět prohlídka areálu a mše sv. v poutním kostele. A pak už hurá, směr Morava… P. Jiří Putala
Terezie Neumannová
Hvězdicová pouť na Velehradě Už druhým rokem jsem se zúčastnila Hvězdicové pouti na Velehradě. Start byl v Olomouci. P. Jiří nás doprovázel a zároveň nám mluvil do duše katechezí, také zpovídal a byl pro nás opravdu velkou podporou. Celkově to byl skvělý zážitek! Pouť vás nejen obohatí tělesně (zlepšením „fyzičky“), ale také se poznáte s mnoha úžasnými lidmi a především se více přiblížíte našemu Pánu. Nejsilnější zážitek bývá „Na Klimentku“. Jedná se o kopec, kde působili Konstantin s Metodějem a jejich žáci. Tam se všechny proudy poutníků z různých směrů sejdou. Letos nás bylo celkem 454! Večer se jde na ubytování a na další den ráno zbývá už jen pár kilometrů. Někteří odvážlivci si zují boty a jdou celou cestu bosky z pokory. Já šla taky. Cesta je veselá, zpívá se a modlí a pak, když vcházíte na Velehrad a rozezvoní se zvony – to se nedá popsat. Vyvrcholením celé pouti je mše svatá, která vám dodá sílu a je velkým povzbuzením do dalšího života. Člověk vždy odjíždí s přesvědčením, že na problémy všedních dní není sám. Michaela Cihlářová
8
Ministrantská pouť Druhý zářijový víkend se konala na Velehradě pouť pro ministranty z celé diecéze. Samozřejmě nešlo této příležitosti nevyužít. Z Břestu nás nakonec vyrazilo 7 „statečných“. Původní záměr jet autem vzal za své, při tomto počtu, zbývalo tedy jet vlakem do Starého Města a potom autobusem na Velehrad. Už příjezd na Velehrad jsme pojali kondičně a vystoupili o zastávku dříve, abychom alespoň kousek putovali pěšky. Po zaregistrování a rozdělení do skupinek jsme se převlékli do ministrantského oblečení, protože v 10 hod. začínala mše sv. Po mši jsme trochu posvačili a vrhli se do hraní her a plnění úkolů na jednotlivých stanovištích. Každá skupinka měla svůj plán akce, kde měla vyznačena stanoviště pro ni určené a čas kdy se má na něj dostavit. Ale nebylo to jen plnění úkolů, jedno ze stanovišť bylo takové relaxační, skákání na trampolíně, stolní fotbálek nebo možnost si chvíli zahrát badminton. Po této aktivitě se velmi hodilo další stanoviště, totiž jídelna. Podával se řízek s bramborem a k tomu jako zákusek medovník. Po dobrém obědě jsme se vydali opět na bojovou misi. Čekala nás možnost projet se na koloběžce, ale bylo nutno i provětrat trochu své znalosti z liturgie. Ovšem co mělo největší úspěch, a to nejen u nás, byla vystavená vojenská policejní a vojenská technika. Kdy jindy máte možnost držet v ruce opravdový samopal, obléci si na sebe vojenské maskovací oblečení a jako třešničku na dortu si sednout do vojenského džípu Iveco, který je bojově nasazený na misích v Afghánistánu. Bohužel, z časových důvodů a špatné návaznosti spojů, jsme se nemohli účastnit závěrečné adorace. Ovšem cesta zpět nebyla ledajaká. Špatné návaznosti jsme využili na pěší cestu zpět do Starého Města na vlak, který nás pak dovezl až do Břestu. Ministranti Břest
Pomoc sv. Antonína Stalo se to letos v květnu. Šla jsem s kamarádkami z nedělní mše svaté obvyklou trasou po chodníku kolem restaurace Stop, když vtom se jedna z nás sehnula a řekla: „Holky, našla jsem tisícovku.“ Ustrnuly jsme. A pak že na cestě peníze nenajdeš! „To je kdosi nešťastný, že ji ztratil,“ řekla jsem. Za dva dny jsem měla službu v kostele - jsme totiž zapojeni do projektu Zlínského kraje s názvem Otevřené brány. Služba mi začínala v 10 hodin dopoledne. Jako první ten den přišla žena s dítětem v náručí. Znám ji od
9
vidění. Vyšlo najevo, že je to babička s vnoučkem. Ukazovala mu obrazy, oltáře, sochy a tiše si s ním povídala. Protože jiných návštěvníků zatím nebylo, připojila jsem se k nim a tak trochu pomáhala se jmény světců, až jsme se dostali k svatému Antonínovi. „To je svatý Antonín,“ povídám, „patron ztracených věcí.“ Hodně lidí se k němu modlí.“ „Tak to se budu muset taky pomodlit,“ řekla žena – „dcera ztratila tisíc korun, když šla z práce, dělá u Stopky. Je to pro ni velká ztráta v její situaci…“ „Svatý Antoníčku,“ pomyslela jsem si, „pracuješ rychle“ Od 12 do 13hod. jsem měla pauzu. Zamkla jsem kostel a jela domů. Tam jsem popadla sluchátko a zavolala kamarádce – „Vím, kdo pláče pro tu tisícovku.“ Ke konci mé odpolední služby přišla za mnou kamarádka, ještě měla v očích slzy a vyprávěla mi o radosti mladé paní, které se vrátilo to, co považovala za ztracené. Zázraky kolem nás se dějí stále, ale možná je jen neumíme pojmenovat
Co nás čeká Sobota 6. října – Děkanátní pouť na sv. Hostýn Program pouti 15:00 Modlitba sv. růžence (zajišťují naše farnosti) 16:00 adorace 17:00 mše sv. s otcem arcibiskupem. Ježíš říká: "proste a bude vám dáno..." Přijměme pozvání otce arcibiskupa na prosebnou pouť s úmyslem: Za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Letos je pouť na sv. Hostýně, který si připomněl výročí 100 let od papežské korunovace milostné sochy P. Marie. Máme tedy možnost „uzavřít“ poutní sezonu u Matky Boží na sv. Hostýně. Srdečně také zvu všechny ministranty. Autobus pojede dle rozpisu, je možné se připojit k pěší pouti, která bude z Břestu vycházet v 7:30 hodin od kostela.
Neděle 7. října - Růžencová pobožnost v Chropyni. I letos bude mše sv. o 1. neděli v říjnu v Chropyni obětována za členy modlitebního společenství Živého růžence. Odpoledne ve 14:30 bude v kostele společná Růžencová pobožnost a po té jste srdečně zváni na faru setkání farního společenství. Bude pro nás připravené povídání o Celostátním setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Říjen je v katolické církvi měsícem růžence. Už mnohokrát to byla právě modlitba růžence, která změnila osudy lidí i dějiny národů. Památka P.
10
Marie Růžencové připomíná vítězství křesťanů nad Turky u řeckého pobřeží v zálivu u Lepanta. Turci od počátku XV. stol. postupně ovládli celý východní středozemní prostor. Na podrobeném území se na křesťanech dopouštěli ukrutností a mnohé odváděli do otroctví. Z podnětu papeže byla vytvořena protiturecká Liga, která se s nimi střetla v námořní bitvě u Lepanta 7. října 1571. Turci měli v bitvě výraznou početní převahu. Za této velmi vážné situace pomohla modlitba růžence, ke které všechny křesťany vyzval papež Pius V. Výsledná porážku Turků měla velký význam pro celou křesťanskou Evropu a o rok později ustanovil papež Pius V. památku P. Marie Vítězné, později přejmenovanou na památku P. Marie Růžencové. Roku 1716 po vítězství nad Turky u Petrovaradina (dnes v Srbsku) byla rozšířena na celou církev. Při potvrzení svátku v r. 1883 papež Lev XIII. přidal do Loretánských litanií invokaci „Královno posvátného růžence – oroduj za nás.“
Koncert 18.října ZUŠ Chropyně zve na Koncert žáků ZUŠ ve čtvrtek 18. října v 17 hodin v kostele sv. Jiljí v Chropyni.
Neděle 21. října – Biřmování v Chropyni Mše sv. s udílením svátosti biřmování začne v 10 hodin dopoledne a svou účast přislíbil otec biskup Josef Hrdlička.
Některé příspěvky byly redakčně zkráceny, případně upraveny. Vydala: Duchovní správa ŘKF Chropyně, Břest, Kyselovice a Žalkovice. Komenského 31 CHROPYNĚ. Tel. 739 344 061, 603 747 898. E-mail:
[email protected]
11
Omalovánky pro děti: Noe přivádí zvířata na palubu Archy.
12
