občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a Kyselovice

Farníček Září 2011 občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a Kyselovice

Úvodní slovo Po prázdninách opět začíná škola a po letním období přichází podzim. Od Velikonoc, kdy vyšlo poslední číslo Farníčku, se toho v našich farnostech a obcích mnoho událo. Něco z toho je připomenuto v našem farním občasníku. Jak uţ je v září tradicí, nejvíce prostoru je věnováno prázdninám, tedy různým poutím, výletům, ale také třeba farnímu táboru. Dále jsme také slavili dvoje Hody: 25. července v Břestě u sv. Jakuba, kde si zároveň místní hasičský sbor připomínal 120 let od svého zaloţení. Druhé Hody byly u sv. Jiljí v Chropyni a zde se zase vzpomínalo 750 let od první písemné zmínky o Chropyni. Ale chtěl bych se více zastavit u jiné události. Na jaře do našeho kalendáře přibyl jeden blahoslavený a sice papeţ Jan Pavel II., kterého prohlásil blahoslaveným jeho nástupce Benedikt XVI. Stalo se to v neděli 2. května a měli jsme moţnost tuto událost sledovat i prostřednictvím ČT 24. Sám Jan Pavel II. během svého ţivota blahořečil 1.282 křesťanů a svatořečil 456 svatých. Dále bych chtěl připomenout, ţe prohlásil sv. Cyrila a Metoděje, slovanské věrozvěsty za spolupatrony Evropy. Byl téţ znám jako papeţ, který přicházel a putoval za věřícími po celém světě. Máme někdy dojem, ţe světci jsou z dávných dob a ţe leccos z jejich ţivota je pouze legenda. Jan Pavel II. je dokladem, ţe i dnes ţijí mezi námi světci. Je nám blízký nejen dobou, ve které ţil, ale také svým původem – vyrůstal v sousední zemi a mluvil slovanským jazykem. Navíc většina z nás jsme se s ním mohli setkat – byť jen na dálku při jeho návštěvách v naší zemi, nebo při generálních audiencích během různých poutí do Říma. Byl pro nás svědkem naděje a na tuto cestu, tj. cestu ke svatosti nás také zval. Říká se o svatých, ţe jsou pátým evangeliem. Ţivot svatých totiţ působí a pro jejich okolí je nepřehlédnutelný. Zvláště pak myslím světce naší doby. Mezi ně nepochybně patří i Jan Pavel II. Blahoslavený Jene Pavle, oroduj za nás. P. Jiří

Stalo se Představujeme: V tomto krátkém článku bychom Vám chtěli představit p. Josefa Lambora, nového děkana a probošta v Kroměříţi, který vystřídal po řadu let ve farnosti působícího p. Josefa Říhu. Narodil jsem se 26.11.1955 ve Zlíně. Vyrůstal jsem v Kaňovicích, vesnici na Zlínsku, která patří do farnosti Velký Ořechov. Mám dvě sestry. Mladší z nich, Julie, mne uţ delší dobu doprovází, vytváří důleţité zázemí na faře a jako pastorační asistentka pomáhá ve farnosti. Věřící rodina, příklad rodičů, modlitby mnohých a přátelství výborných kněţí – to vše mi pomáhalo v mém rozhodování se pro kněţství. Kdyţ jsem v roce 1974 po maturitě na gymnáziu v Uherském Brodě podal přihlášku do kněţského semináře v Litoměřicích, nebyl jsem ani pozván na přijímací pohovory. Čekala mne dvouletá vojenská sluţba v Plzni na Slovanech. Nová ţádost o přijetí do semináře byla úspěšná. Tak jsem mohl v letech 1976 – 1981 studovat teologii a 27. 6. 1981 jsem v olomoucké katedrále přijal kněţské svěcení. Mé první kaplanské místo bylo v Ostravě - Porubě, po dvou letech pak v Moravské Ostravě. Na podzim roku 1985 jsem se stal administrátorem farnosti Postřelmov. V roce 1991 jsem nastoupil do Přerova, po deseti letech do Kyjova a po dalších deseti letech přicházím do farnosti sv. Mořice a farnosti Hradisko. Vím z vlastní zkušenosti, ţe pro farníky není lehké, kdyţ se po určité době musí rozloučit se svým knězem, se kterým uţ ledacos proţili, a přijmout nového duchovního správce. Je to úděl mnoha farností, protoţe z různých důvodů, především z nedostatku kněţských povolání, je nutné častější stěhování kněţí. Není to jednoduché ani pro kněze samotného, protoţe určitým způsobem zapouští kořeny ve farnosti, kam je poslán, navazuje vztahy a buduje farní rodinu, kterou pak musí opustit. Ale patří to k jeho kněţskému poslání, aby byl k dispozici svému biskupovi a pracoval tam, kam jej on pošle. Převzato z farního listu Trio – zkráceno.

Pouť do Medžugorje V pátek 6. května odjelo pět poutníků z farností Chropyně a Ţalkovice do Medţugorje. V autobuse byli kromě našeho pana faráře ještě dva kněţí – otec Petr a otec Pavel, takţe o nás bylo cestou dobře duchovně postaráno. Na poutní místo jsme přijeli v sobotu dopoledne. Po ubytování a krátkém odpočinku nás nejdříve čekala přednáška pana Mráčka a potom jsme se vydali na Podbrdo. Tuto kamenitou cestu, při které jsme se modlili růţenec, absolvovali někteří poutníci bosi. U sochy Panny Marie, místě, kde se před 30 lety vizionářům zjevovala, byla chvíle pro tiché rozjímání. Večerní program, který byl kaţdý den stejný, začínal modlitbou radostného a bolestného růţence a zpívanými loretánskými litaniemi, které

2

nám v místním jazyce obzvlášt´mile zněly. Pak následovala mše svatá, po ní modlitba slavného růţence, modlitba 7 otčenášů a modlitba za uzdravení těla a duše. V sobotu a ve středu byla ještě adorace. Domů jsme se vracívali cestičkou mezi vinicemi za svitu měsíce. Kaţdý den začínal českou mší svatou v kapli za kostelem. Pak jsme navštěvovali zajímavá společenství v okolí nebo jsme se zúčastnili různých přednášek. Jako první jsme zavítali do Majčina sela (Matčiny vesničky), která byla zaloţena v roce 1993 původně pro válečné sirotky. V současné době se zde řádové sestry starají asi o 50 dětí, které postrádají domov. V centru pro narkomany Cenacolo jsme si vyslechli svědectví dvou mladých muţů, kteří se vyléčili. Oba pocházejí z muslimských rodin, jeden nedávno přijal křest. Toto centrum zaloţila sestra Elvíra z Itálie. Měli jsme také příleţitost setkat se s vizionářkou Vickou, které se Panna Maria ještě denně zjevuje a oznamuje jí poselství. Panna Maria neustále vybízí k obrácení, k modlitbám za mír ve světě, ale také za mír v srdcích a v rodinách. Vybízí také k postu ve středu a v pátek, a to o chlebě a vodě. Ve dvoraně Jana Pavla II. měl přednášku františkán otec Danko. Z jeho myšlenek nás zaujalo: nedívat se na druhé negativně; být pokorný; nejdůležitější je účast na mši svaté, dále pak Jak můţeme obrátit druhého: přijmout ho takového jaký je; všechno mu odpustit; mít ho rád; modlit se za něj. Mezi působivé záţitky patřila návštěva tzv. „hradu“ – komplexu romantických staveb z bílého kamene, který nechali vybudovat manţelé Nancy a Patric. Původně ţili v Americe. Nancy byla právnička, její manţel podnikatel. Jednou se jim dostalo do rukou poselství Panny Marie z Medţugorje. Oba se obrátili a celý majetek věnovali na vybudování této stavby, slouţící k různým duchovním účelům. Ţijí zde jiţ 17 let. Dále byla také vyslyšena prosba matky, která se za svého syna modlila 48 let! V závěru naší poutě jsme ještě vystoupili na horu Križevac. Při namáhavém výstupu jsme se modlili kříţovou cestu. Podnět k jejímu vybudování dal otec Slavko Barbarič, který v roce 2000 u 14. zastavení zemřel. Celou dobu našeho pobytu jsme měli nádherné počasí, vnímali jsme krásu okolní přírody – mnoţství vinohradů, fíkovníky, mohutné skalnaté hory lemující medţugorské údolí. Plni vděčnosti jsme se v pátek ráno vrátili domů. Zdravo Maria, kraljica miru ! pí. Rozsypálková

Děkanátní pouť V sobotu 28. 5. 2011 se na sv. Hostýně uskutečnila pouť farníků z kroměříţského děkanátu, aby společně děkovali a prosili za své rodiny a za nová duchovní povolání, která by z jejich děkanátu vzešla. Navzdory deštivému počasí a teplotám, které se za jarní jen stěţí daly označit, se na sv.

3

Hostýně sešlo mnoho poutníků. Z farností kroměříţského děkanátu připutovaly autobusy pestré skupiny farníků – děti, mladí i dříve narození, celé rodiny a jejich kněţí. Společný program poutě začal v 9 hodin poboţností Cesty světla, jejíţ texty jsou dílem otce arcibiskupa Jana Graubnera. Nová Cesta světla má 14 zastavení, která začínají u sochy kříţe u spodních hostýnských schodů a lemují hostýnský kopec nahoru směrem k bazilice. Vedení poboţnosti se ujali otcové Tomáš Klíč a Petr Utíkal, kteří dokázali seskupený dav poutníků i mezi kapkami deště pořádně povzbudit a naladit do správné poutní nálady. Mše svatá začala v 10:30 hodin. Hlavním celebrantem byl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Kolem oltáře se sešla rovněţ řada dalších kněţí z děkanátu a naši ministranti z Břestu měli čest slouţit u oltáře taktéţ. Bazilika se pro poutníky stala ochrannou před venkovním deštěm, větrem, mlhou a zimou a mše svatá pak kaţdému z nás nabídla posilnění i na duchu. Po bohosluţbě se většina poutníků rozhodla posilnit se obědem a teplým čajem v poutních domech, které potom doslova praskaly ve švech. Posilněni fyzicky, vydali jsme se poté zpět do baziliky na společnou adoraci a závěrečné poţehnání. Program adorace si připravila morkovická farnost v čele s o. Josefem Červenkou. Byla to opravdu nabitá a věřím, ţe nejen pro mě, velmi obohacující hodina před vystavenou eucharistií. Po společném rozloučení v bazilice jsme se vydali zpátky k autobusům. Poutníci všech farností našeho vozu se po nějaké chvíli přece jen sešli dohromady a se svatohostýnskými pozdravy pro další členy našich rodin jsme vyjeli směrem domů. Díky za tuto pouť! Jana Rozsypálková

1. svaté přijímání v našich farnostech Břest Dne 22.5.2011 jsme v našem kostele sv. Jakuba společně slavili mši svatou, při které poprvé přijalo Tělo Páně sedm dětí. A to čtyři děvčátka a tři chlapci. Chtěli bychom poděkovat Otci Jiřímu za přípravu a pěknou slavnost, ale také katechetce Marušce Hyánkové. Poděkování patří také p. Bodlákové a Uhlířové, které k slavnostnímu rázu přispěly nádhernou výzdobou interiéru kostela. Za hudební doprovod také děkujeme zpěvákům a mladým nadějným muzikantům z Břestu. Touto cestou Vás prosíme o modlitby za tyto děti, aby na tento den vzpomínaly jako na krásný začátek setkávání se s Pánem Jeţíšem. Prosme všichni, ať přijetí prvního sv. přijímání není poslední a tyto děti vytrvají a rostou ve víře. Za Vaše modlitby děkují rodiče.

4

Chropyně Neděle 19.června 2011 byla v naší farnosti velmi slavnostní. V kostele sv. Jiljí se konalo se 1.svaté přijímání, kdy přistoupily poprvé ke stolu Páně dvě dívky Markétka a Terezka z Chropyně a Zářičí. Děti se na tento den připravovaly jak v náboţenství s katechetkou pí. Jurečkovou, tak s otcem Jiřím v náboţenství. Předcházela tomu i společná přípravná setkání rodičů s dětmi a panem farářem po čtvrteční mši svaté. Holky dostávaly na kaţdý týden nějaký úkol a za přítomnost na mši svaté dostávaly část svíčky, kterou měla na konci kaţdá jinak, ale hodně velkou. Samotný obřad byl velmi slavnostní, zpestřený krásným zpěvem. Taky kostel byl pro tento den krásně nazdobený květinami a za tuto slavnostní atmosféru všem, kteří se na ní podíleli, děkujeme. Markétka a Terezka budou mít na tento svůj „VELKÝ DEN“ jistě velmi krásné vzpomínky. R.H.

Kyselovice V neděli 12. června přistoupily poprvé ke stolu Páně čtyři děti z Kyselovic – Aneta Olšanská, Jiří Cihlář, Markéta Cihlářová a Veronika Kulhanová, na coţ se dlouho připravovaly v hodinách náboţenství a s panem farářem P. Jiřím Putalou vţdy v úterý po mši svaté. Na přijetí svátosti eucharistie se společně s ostatními se připravovala i Veronika Hánečková, která z důvodu nemoci nemohla tuto svátost přijmout. První svaté přijímání je oslavou celé farnosti. V Kyselovicích se konalo po dvou letech. Mladší i starší farníci nám rodičům dětí pomohli s úklidem a výzdobou kostela, za coţ jim patří velký dík. Největší poděkování patří našemu panu faráři P. Jiřímu Putalovi a naší kostelnici paní Ludmile Skřebské. Ing.Alena Cihlářová

Výlet pro děti z náboženství Jako kaţdý rok nemohla být i v letošním roce porušena tradice a naši ţáčci základní školy si nenechali ujít příleţitost „pálit školu“. Akce se účastnilo i několik předškoláků a „poškoláků“. Den věnovaný této slavnostní příleţitosti byl zpestřen vycházkou k našim jiţním sousedům. Tak jak a kam to vlastně bylo? Po dobrém nedělním obědě se řada z nás chca i nechca zvedala z pohovky a tím narušila svůj poobědový spánek a vydala se na pěší výlet do Skaštic. Od fary jsme se vydali spolu s naším panem farářem přes Rajčudu rovnou cestou za nosem na jih. Polní cesta byla pěkně vyšlapaná, coţ lákalo k hrám typu „BOMBA“. Do hry jsme se zapojili samozřejmě všichni, školáci i neškoláci i pan farář lehal po výkřiku „BOMBA“ okamţitě k zemi, aby nebyl diskvalifikován. Ve Skašticích mají pěkný rybníček, sám pan starosta se svou rodinou nás přišel přivítat (hned nás bylo téměř jednou tolik) a dokonce kostelní zvony vyzváněly k srdečnému uvítání delegace ze sousední obce.

5

Museli jsme velmi ocenit výklad o historii kostela, který nám byl poskytnut a prohlídka kostelní věţe byla pro nás také hlubokým záţitkem. Poté jsme se vydali směrem k fotbalovému stationu Skaštice, kde jsme se věnovali dalším sportovním hrám. Závěr akce patřil návštěvě nově zbudované místní restaurace. Pak jiţ nezbývalo neţ se rozloučit a vydat se zpět. Sluníčko svítilo, hlad rostl, kroky jsme tedy natahovali, jak jen to bylo moţné, zpáteční cesta velmi rychle ubíhala. Rádi jsme se zase vraceli do své rodné vísky. Před Břestem nás jiţ vítali příznivci této akce, další na farním dvoře s občerstvením, které nám velmi chutnalo, hned jsme se svěřovali se svými dojmy, kterých nebylo málo. Pak jsme se konečně pustili jak do pálení školy, tak do špekáčků. Co říci na závěr. Vůbec jsme nelitovali, ţe jsme přerušili nedělní popolední klid a naopak jsme byli rádi, ţe jsme mohli všichni spolu strávit pěkné odpoledne. Jana Hanáková

Farní tábor Pohled účastníka Letošní rok se tábor konal ve druhém červencovém týdnu v Horní Lhotě. Ubytováni jsme byli na faře. Na fotbalovém hřišti nás vedoucí rozdělili do čtyř druţstev. Program byl velmi pěkně připravený. Celý tábor se odehrával v duchu westernu, po celou dobu probíhaly různé soutěţe zaměřené na toto téma. Program byl také zpestřen i jinými aktivitami jako je: výlet do Luhačovic, výšlap na nedalekou horu, diskotéky, koupání v bazénech, zpěvy, stezka odvahy, opékání špekáčků, turnaje ve fotbale, šátky atd. Během tábora vznikla soutěţ, kdo nejdéle zůstane v posteli podobné rakvi. Přes počáteční časy kolem 10 minut nakonec zvítězil Vojta Hanák s časem 1:13:04. Další zábavou nám bylo oddávání a pohřby. Na návštěvu za námi přijel i pán farář, se kterým jsme měli mši svatou. Také jsme museli jednou pomáhat místnímu panu farářovi s překládáním dřeva. Po celou dobu nám výborně vařil sbor kuchařek. Na konci tábora byli všichni patřičně odměněni. Došlo k ohodnocení měst, které si kaţdé druţstvo průběţně stavělo ze surovin, které vyhrálo při soutěţích. I odjezd z tábora byl napínavý. Málem nám ujel vlak, ale naštěstí jsme ho stihli a odjeli jsme domů. Vojta Hanák

Pohled vedoucích – „Divoký tábor“ Sluneční ţár, pot, přetékající batohy, netrpělivé přešlapování ustaraných a zároveň těšících se rodičů, katastrofické vize v očích vedoucích a asi 22 členné (zprůměrováno, jelikoţ tento počet se během našeho pobytu měnil jako na horské dráze) „stádo“ skotačivé, neposedné, rozverné, ubreptané mládeţe. Tak nějak by se dal charakterizovat náš odjezdový den, tedy 8. červenec 2011.

6

Z pozice vedoucího však musím zdůraznit, ţe pro nás takový dětský tábor obvykle začíná jiţ asi půl roku před tímto datem, jelikoţ zorganizování ubytování, stravy a programu pro zcela neorganizovanou skupinu dětí, a především těch adolescentních, je úkolem pro sebevraha. Ale jelikoţ se v naší farnosti pár takových vedoucích – „sebevrahů“ našlo (Eva Dlabajová, Jarek Motal, Jana Rozsypálková), kteří s pomocí sil Pepka Vláčila a mé maličkosti dokázali to, co se můţe zdát nezkušenému čtenáři nemyslitelné – zaţít a přeţít. A s překvapením nás vedoucích se to v Horní Lhotě u Luhačovic zaţívalo a přeţívalo hezky. (A kdyţ uţ jsem nakousla to zaţívání, měla bych zmínit jména dalších odváţných ţen, a to paní Burešovou, Novákovou, Hladilovou a hlavně paní Motalovou, které statečně dokázaly nést tíhu táborové vařečky). Tábor byl letos skutečně divoký - neboť co můţe být více divokého neţ samotný Divoký Západ? Děti jsme proto rozdělili do skupinek, přičemţ kaţdé druţstvo představovalo obyvatele města, které si měly vytvořit na svém území (tím byla polystyrenová deska). Za kaţdou splněnou hru pak podle umístění obdrţely určitý počet surovin, které mohly libovolně proměnit za jimi poţadovanou budovu, tedy přesněji papírový plánek, a vytvořit tak díky svým úspěchům model města. Táborníci měli za úkol vyrobit co nejlepší opratě k dostavníku, přenést tajné zprávy přes celnici, ukázat, jak se dokáţou poprat se svým strachem, získat zpět indiány odcizenou whisky, ulovit bizony a spoustu dalších soutěţních disciplín. Pokud jsme zrovna nebojovali v celotáborových hrách, věnovali jsme se vodním radovánkám na nedalekém koupališti, protahovali naše mladé nohy na túrách po krásách tamního okolí, hráli si na lázeňské pány a paničky v nedalekých Luhačovicích, opékali šťavnaté špekáčky, povalovali se, klábosili... a moţná i zaţívali první nevinné táborové lásky .

7

A takto náš čas plynul - pro někoho pomalu, pro jiné rychle – aţ dospěl k 16. červenci, odjezdovému dnu, plného sluneční záře, potu, přetékajících batohů, ještě více těšících se rodičů, spokojených vedoucích a také naší mládeţe, která snad bude ještě dlouho v dobrém vzpomínat na pár prázdninových dnů, které jsme pro ně připravili, za coţ patří díky nejen nám vedoucím, ale také paním kuchařkám, panu faráři a především Tomu, který nás po celou dobu ochraňoval a vedl v dobrém, tedy Bohu díky! Petra Žáková

Hvězdicová pouť na Velehrad Nedávno jsem měla čest zúčastnit se hvězdicové pouti na Velehrad. Jednalo se zvětší části o pěší pouť. Z mnoha konců naší zemně putovaly lidé na Velehrad. Patřili jsme ke skupině, která vycházela ráno ve středu 24. srpna z Olomouce. Původní počet 12 poutníků, jenţ zvládly cca 37km, se druhý den rozrostl aţ na 27. To se mířilo z Křenovic do Cetechovic, coţ obnášelo asi 25km. Třetí den se svými 27km byl směřován do Buchlovic se zastávkou na hoře sv. Klimenta, kde proběhlo setkání s dalšími poutníky. To jiţ šlo 395 věřících. Po celou cestu nás provázelo slunné počasí. Večer jsme vţdy rádi uvítali ubytovaní, které bylo vydařeně zorganizované. V Buchlovicích místní dokonce doplnili naše občerstvování ducha také výbornými pozemskými dobrotami. A v tom malebném místě proběhl i zábavný večer, s písněmi a vyhlašováním cenných titulů jako miss pajda či něčeho jako nejlepší poutní píseň a její pěvci. Naše putovaní vyvrcholilo 8km cestou na „Vele-hrad víry“. Konečnou část od poutního kříţe šli ti, kdo mohli, na boso, coţ stejně jako celá tato pouť mělo pro mne úţasnou symboliku pokory, pokání, odevzdanosti Bohu. Kaţdý den nás posilovala mše svatá, takţe i vyvrcholení přišlo v podobě bohosluţby v plné katedrále. K pěším se totiţ připojili i další věřící, kteří se dopravili pohodlnějšími způsoby. Po mši následovala přijetí nových členů do

8

společenství čistých srdcí a volnější program, kterého se naše skupina, jiţ zvětší části neúčastnila. Mimo pár škrábanců, modřinek a puchýřů, které k delším cestám nedílně patří jsem si odnesla mnoho milých a vtipných záţitků s více neţ sympatickými lidmi a hlavně duševní klid, jistý druh sounáleţitosti a pocit uchvacující blízkosti Boţí lásky. K.Olšanská

Valašsko 2011 V roce 2001 vyjelo několik nadšených cykloturistů po vlastní ose aţ do rodného kraje našeho bývalého pana faráře P. Františka Beníčka. Nikoho tenkrát nenapadlo, ţe by se tato parta nadšenců v různých obměnách mohla kaţdoročně vydávat za dalším a dalším putováním po krásách naší vlasti. Letos, věřte nebo ne, uţ to bylo po 10., takţe jubilejní putování a popět do rodného kraje, ale tentokrát našeho současného pana faráře P. Jiřího Putaly. Kaţdoročně nám trasu a náplň plánuje pan Machalík. Na náročnou cestu na Valašsko, aţ do Hovězího na kole, nás vyjelo v úterý ráno 26.7.2011 z Chropyně, z Ţalkovic a z Břestu celkem deset „zdatných“ cyklistů. Po mši svaté v Břestě jsme vyjeli z naší placaté Hané a kousek za Zahnašovicemi jsme poznali, ţe kopečky existují, a ţe některé jsou dlouhé a některé vysoké . Cestou na Valašsko jsme navštívili ve Štípě poutní chrám Narození Panny Marie. Ve Slušovicích nás opustila Zuzanka, ze zdravotních důvodů. Cestou ze Slušovic do Vizovic jsme dostali první spršku a vyzkoušeli si rychlé oblékání pláštěnek . Do Hovězího jsme dorazili před večerem, kde nás uvítal místní pan farář P. Vlastimil Vaněk se slovy „Chovejte se tu jako doma“ a bylo nám hned jasné, ţe se nám tu bude líbit. Druhý den nás čekala cesta aţ na Slovensko do Turzovky a na horu Ţivčáková. Do Velkých Karlovic jsme se svezli vlakem. Dál uţ se pokračovalo na kole a pěšky na horu Ţivčáková (poutní místo, kam kaţdou sobotu a neděli přicházejí tisíce poutníků), kde jsme v Kapličce Panny Marie královny v 11 hod. společně slavili slovensko-českou mši svatou. Během mše sv. se spustila průtrţ mračen. Nás pěší zachránil místní pan farář a dovezl nás do Turzovky ke kolům. Déšť však začal ustával aţ v Makově a horská prémie se konala bez pláštěnek. Aby toho nebylo málo, tak ve Velkých Karlovicích začalo pršet znovu a déšť nám prověřil nepromokavé boty a různé druhy pláštěnek. Příjezdem do Hovězího nás přivítalo krásné počasí, kde celý den nekáplo . Po náročném dni jsme ukecali vedoucího, ţe přesun do Roţnova vzdáváme a ţe si druhý den uděláme jen výlet do Vsetína a další den pojedeme domů a tak si pobyt v Hovězí prodlouţíme. Výlet do Vsetína byl spojen s komentovanou prohlídkou kostela Nanebevzetí Panny Marie, prohlídkou zámku a muzea a dobrým obědem v restauraci „Valášek“. Radim s Davidem měli vlastní trasu, kromě Vsetína i na Kohútku a přehradu Bystřička. Před večerem jsme se sešli

9

v kostele sv. Maří Magdalény v Hovězí při adoraci, kterou vedl o. Jiří a po té jsme slavili mši svatou. Po mši svaté nám o. Jiří pověděl něco o historii zdejšího kostela a na závěr nám ukázal nedaleký dům a zajímavost - z okna tohoto domu je při otevřených chrámových dveří vidět aţ na svatostánek. Tento vzácný pohled patřil Jiřímu Putalovi  a Pán Bůh si ho nejenom touto cestou povolal k sobě. Páteční cesta zpět byla opět díky počasí nejistá. Radim to vzal nekratší cestou domů. Ostatní jsme společně jeli do Valašského Meziříčí. Danka se svezla i s kolem vlakem do Přerova. Já jela autem. David to vzal přes Bystřici. Pět statečných se vydalo po cyklostezce Bečva domů. Cestu aţ na průtrţ mračen, jeden nepěkný úsek cyklostezky zvládli perfektně a na závěr cyklovýletu ujeli 95 km!!!! Díky Bohu jsme celý výlet zvládli. Nikomu se nic nepřihodilo, aţ na jeden defekt, který kluci zvládli. Déšť nás tentokrát provázel skoro denně, tak pro velký úspěch by jsme si mohli příští rok valašsko zopakovat, tentokrát stranu Roţnovskou, ale jen Bůh ví co nás čeká . M.B.

Noc kostelů poprvé v Chropyni O Noci kostelů jsem věděla jen to, ţe je to hromadná akce pořádaná v jeden večer na území celé republiky i v okolních zemích. Ţe je to akce, která má otevřít kostel lidem netradičně, jinak. Letos tento den připadl na 27. květen 2011. Kdybych tyto řádky psala ještě den před Nocí kostelů, byly by plné slov jako nervozita, strach, obavy. Ale od chvíle, kdy dozněla poslední slova i poslední tóny, od chvíle, kdy první Noc kostelů tady u nás v Chropyni skončila, mi tento poslední květnový páteční večer splývá se slovy úleva, spokojenost, krása, pohoda a klid, den na který já osobně patrně dlouho nezapomenu. Pamatuji se moc dobře uţ na první slova paní Zmeškalové, která se rozpovídala o historii našeho kostela od ambonu tak poutavě, ţe nahoře „u nás“ na kůru bylo během chvilky po nervozitě, všichni jsme se zaujetím ztichli a poslouchali. Ţádné netrpělivé přebíhání not očima, ţádné předehrávání, jen neskutečný klid a pokoj. Do takové atmosféry se nádherně zpívalo. Chtěla jsem napsat, ţe to zpívalo skoro samo, ale nebyla by to pravda. Za kaţdou skladbou jsou schovány hodiny a hodiny mravenčí práce, hodiny času ukradeného z vlastního osobního volna docela různorodé skupinky lidí. Zpěv - to byla jen jedna malá část večera. Krásné tóny se rozléhaly kostelem i díky ţákům Základní umělecké školy Chropyně, kteří vykouzlili se svými hudebními nástroji nádhernou atmosféru. Příčné flétny, kytary, trubka …a mezitím vším neúnavná a precizní paní učitelka Mgr. Jana Milotová, která tu sama hrála, tu doprovázela na klávesy či přímo na varhany. To vše dohromady byl vlastně profesionální výkon od dětí školou povinných!

10

Ten večer nezněly ale jen tóny, četla se i krásná slova a to slova z knihy knih Písma Svatého. Kolik jmen bych tady musela uvést, abych nezapomněla na nikoho, kdo s obrovskou chutí a nezměrnou ochotou přiloţil ruku k dílu. Byl by to dlouhý seznam jmen, kdo se ten večer zapojil a pomohl. Své jméno v tomto výčtu by si totiţ určitě zaslouţily i všechny ochotné a hodné ruce, které kostel uklidily, připravily, nazdobily. Jejich neúnavná celoroční práce je i není vidět a i bez nich by to nešlo …. Na závěr uvedu to nejdůleţitější jméno. Je tady někdo, kdo přišel s nápadem, se do noci kostelů zapojit, kdo to celé vymyslel, zorganizoval, zajistil… Byl to „P. Jiří Putala“ a byl to „on“, kdo se přiznal, ţe se bál, strašně bál, jestli to všechno dobře dopadne…. ale to jsme se, pane faráři, báli všichni! Díky za podporu, díky za pomoc a snad příště… D.J.

Hody v Chropyni V pátek 2.9.2011 jsme se v podvečer sešli v kostele s. Jiljí, abychom se příjemně naladili při pohodové hudbě, hloubavý textech a s doprovodným slovem Evy Henychové na nastávající sváteční dny, kterými začalo třídenní slavení hodů v Chropyni. Zpěvačka a kytaristka Eva Henychová na svých koncertech oslovuje publikum všeho věku, ale především lidi přemýšlivé, tázající se a hledající. V recitálu zazněly nejen písně z posledního alba Sinaj, ale i další písně. Kaţdý zná horu Sinaj a Eva tuto horu poznala ve svém ţivotě a pak se chtěla i na tuto horu podívat ve skutečnosti… a její poznání: „V ţivotě nemusíme vidět všechno, stačí si tu svoji Sinaj najít v sobě.“ A další zkušenost: „… všechno je jinak…“ Určitě stojí za to si recitál poslechnout nebo si zakoupit některé z CD. I my jsme tuto moţnost měli. Po recitálu měl kaţdý moţnost s Evou prohodit pár slov a zjistit, jak je to zajímavá ţena, velice příjemná, empatická … a stále vypadá jako dívenka . Kdo nemohl přijít nebo by si chtěl zakoupit některé CD, která Eva Henychová vydala, můţe na: http://www.evahenychova.cz/. V neděli 4.9.2011 nás zvony svolaly na devět hodin do kostela sv. Jiljí ke slavení hodové mše svaté, které bylo zároveň i poděkováním za úrodu. Na začátku mše do našeho farního kostela přišli v průvodu ministranti, krojovaní a dva kněţí, abychom společně slavili mši svatou.. Hlavním celebrantem byl novokněz P. Lukáš Jambor. V úvodu mše se nám krátce představil a hned jsme poznali, ţe to nebude obyčejná mše. V promluvě pochválil muţský sbor, který v některých částech obohatil mši svým zpěvem i ve smíšeném projevu. Upomněl nás, ţe děkování za úrodu je důleţité, protoţe jsou místa na zemi, kde je nedostatek nejen potravy, ale i vody. Příhodou z oslavy po primiční mši nám objasnil, jak je důleţité spoléhat se na Boţí vedení,ţe nás má Pán Bůh pevně v rukou. Nejen nás, ale

11

i ty, kteří v něj nevěří. Mnozí z nás se dozvěděli něco o sv. Patrikovi, kterého si zvolil jako jednoho z patronů. V obětním průvodu jsme přinášeli dary, které nám dala země a děkovali jsme za ně. Celou mši svatou jsme zpívali píseň k svatému Jiljí, jeţ pro nás byla premiérou. Byla to nádherná mše svatá s mnoha myšlenkami při promluvě. Velmi pěkný, bezprostřední projev P. Lukáše, který oslovil nejen malé, ale určitě i tu nejstarší generaci. Kdo neviděl a neslyšel, neuvěří. A kdo by chtěl, můţe se za P. Lukášem vypravit do Rajnochovic a nebo jej zas někdy rádi pozveme do Chropyně . Poboţnost před vystavenou Nejsvětější Svátostí oltářní vedl opět P. Lukáš Jambor. Děkovali jsme Pánu za vše co nás v uplynulém roce potkalo. Poté se nám P. Lukáš znovu a blíţe představil a řekl nám jaká byla jeho cesta k kněţskému povolání. Dozvěděli jsme se, ţe primiční obrázky nejsou zadarmo, ale kdyţ na ně narazíme v kancionálu, tak se máme za ně pomodlit. Na závěr poboţnosti jsme přijali novokněţské poţehnání. Po poboţnosti a poţehnání nás paní Zmeškalová seznámila s historií kostela, který je zasvěcen sv. Jiljí a je zařazen do projektu „Otevřené brány“. Jiţ po mši svaté a znovu po poboţnosti jsme byli pozvání na odpolední posezení na faře, které bylo velmi příjemné a hezké ukončení hodování . M.B.

Další akce, slavnosti a poutě, které proběhly Pouť u sv. Vody u Kostelce v neděli 29. května 2011 Křtinská pouť 2. – 5. června Boží Tělo: Břest – čtvrtek 23. června v 17 hodin; Chropyně – sobota 25. června v 17 hodin; Ţalkovice – neděle 26. června v 10 hodin; Kyselovice – neděle 26. června v 17 hodin. Adorační den farnosti Břest – sobota 6. srpna Adorační den farnosti Kyselovice – neděle 14. srpna Pouť farnosti Chropyně na sv. Hostýn v pondělí 15. srpna Pouť farností Břest, Kyselovice a Ţalkovice na sv. Hostýn v úterý 30. srpna Poutní zájezd k P. Marii pomocné u Zlatých Hor – sobota 10. září

Plánujeme, čeká nás: Dožínky v Břestě – neděle 18. září Sportovní den 24. září Pěší pouť na sv. Hostýn – sobota 24. září, příp. středa 28. září Hody v Kyselovicích – neděle 2. října Některé příspěvky byly redakčně zkráceny, případně upraveny. Vydala: Duchovní správa ŘKF Chropyně, Břest, Kyselovice a Ţalkovice. Komenského 31 CHROPYNĚ. Tel. 739 344 061, 603 747 898. E-mail: [email protected]

12