ZPRAVODAJ KYJOVSKÁ FARNOST
II/2012 ÚVODEM Drazí farníci, léto uteklo jako voda, před několika dny začal podzim a zanedlouho vstoupíme do měsíce října, měsíce zasvěceného Panně Marii skrze modlitbu svatého růžence – modlitbu, která je pro nás mocnou duchovní zbraní v úsilí o dobrý křesťanský život a v zápase o víru. Právě letošní říjen je významný i tím, že začneme prožívat také rok víry vyhlášený Svatým Otcem u příležitosti 50. výročí zahájení II. vatikánského koncilu. Při křtu v mimořádné formě římského ritu na otázku kněze: „Co žádáš od Boží Církve?“ odpovídá kmotr, jako zástupce křtěnce: „Víru“. „A co Ti dá víra?“ „Život věčný.“ Svatý Otec dává vyhlášením roku víry příležitost putující Církvi znovu a intenzivněji uvědomit si tuto důležitou pravdu o významu a dosahu pokladu víry: „Víra v Ježíše Krista je tedy definitivní cestou k dosaže-
PODZIM ní spásy.“ (Apoštol. list k zahájení roku víry Porta fidei). V naší místní církvi budeme příští rok slavit 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a děkovat Bohu za dar víry, kterou nám tito věrozvěstové skrze své misijní nasazení zprostředkovali. Jako přípravu na toto jubileum jsme prožívali rok křtu, nyní končí rok biřmování a čeká nás rok Eucharistie. Možná nás napadne otázka: „A není těch „roků“ trochu moc najednou?“ Přesto se tato témata krásně prolínají a doplňují. Svátost křtu člověku vlévá nadpřirozenou ctnost víry (k pravdivé, skutečné víře potřebujeme osvícení Ducha Svatého). Biřmování upevňuje víru přijatou ve křtu a posiluje v nás především ty dary Ducha Svatého, které jsou nutné, abychom dokázali víru žít i v „nepříznivých“ podmínkách. Eucharistie, jakožto sv. přijímání, má povahu duchovní hostiny. Smyslem pozemských hostin by mělo být, kromě přijetí pokrmu, především 1
utužení přátelství mezi hostitelem a hosty i mezi hosty navzájem. Totéž působí duchovně Eucharistie. Přijímáme zde Vykupitele – Boha, který je současně „hostitelem“. Posiluje se tak vnitřní spojení s Bohem, rozmnožuje se Boží život v duši, započatý v nás při křtu, posiluje se nadpřirozený dar víry. Tři iniciační svátosti uvádějí člověka do plnosti života z víry. Nesmíme však opomíjet ani ostatní svátosti, které Boží život v duši taktéž rozmnožují (či obnovují), a které jsou nadpřirozeným darem na cestě ke spáse. V současné době tu a tam zaslechneme ve zprávách o úsilí zachránit některý vzácný živočišný druh před vyhynutím. Toho je možné dosáhnout jedině vytvořením vhodných životních podmínek a především zajištěním podmínek pro rozmnožování. Hlavním úkolem křesťana je zachovat mnohem větší vzácnost – víru, a to víru živou, protože víra je prospěšná a dá život věčný jedině tehdy, je-li živá (a žitá). V první řadě se to týká každého osobně. Jedině pokud máme živou víru ve svém srdci, může přecházet na ostatní. Proto nám všem přeji, aby rok víry i blížící se oslava jubilea víry v našich zemích byla významným krokem ke stále novému objevování a rozmnožování pokladu živé víry. P. Jan
Modlitba růžence V měsíci říjnu konáme RŮŽENCOVÉ POBOŽNOSTI. Rozjímavý růženec se modlíme před večerní mší svatou v pondělí, ve středu a v pátek. Přicházejte v hojném počtu a pamatujte na společnou modlitbu růžence také v kruhu rodiny. pastorační rada Po prázdninové přestávce se dne 10. 9. 2012 opět setkali členové pastorační rady Kyjovské farnosti. Věnovali se především chystaným akcím v následujících několika měsících, o kterých budete včas informováni. Členové rady také společně vyhodnocovali již uspořádané akce, zejména celostátní „Noc kostelů“, do které se letos kyjovská farnost zapojila poprvé. V rámci této akce byly zpřístupněny kostel Nanebevzetí Panny Marie, gymnazijní kaple sv. Josefa Kalasanského a kaple sv. Josefa nad muzeem. Další akcí, kterou se členové pastorační rady zabývali, byl „Farní den“. Řešilo se především, jak zlepšit organizaci jeho budoucích ročníků. vítejte doma „Vítejte doma, pane generále!“ V neděli 2. září 2012 zazněla tato slova ve Vlkoši ve chvíli, kdy nad hřbitovem přelétly dva armádní gripeny, kdy se sešel velký dav těch, kteří přišli vzdát poctu vlkošskému rodákovi, armádnímu generálu 2
Sergeji Janu Ingrovi, jehož mnozí označují za jednoho z největších hrdinů čes. národa minulého století. Ingrovým posledním přáním bylo, aby byl pohřben v rodné obci Vlkoši, což se mu splnilo až 56 let poté, kdy v roce 1956 zemřel v Paříži. Generál Ingr prošel všemi třemi odboji: 1. Legionářskou misí v Rusku r. 1915, kde mu bylo sympatické pravoslaví, proto si vzal jméno Sergěj. 2. Protinacistickým odbojem, za 2. sv. války byl ministrem obrany exilové vlády E. Beneše v Londýně. 3. V Radě svobodného Československa usiloval o to, aby se naše země zbavila komunismu. Když se Klement Gottwald v roce 1948 dostal k moci, v dopise oznámil, že nesouhlasí s takovou změnou vlády, a odstoupil z funkce velvyslance v Haagu. V tom by mohl být morálním vzorem i dnešním politikům, řekl Petr Něnička, který zasvětil vlkošské Military muzeum právě generálu Ingrovi a obětavě v něm pracuje. Také ministr obrany Alexandr Vondra, který se zúčastnil pietní slavnosti, řekl: „A je to přesně ten muž, jenž může být vzorem pro mladou generaci.“ O převezení ostatků S. J. Ingra, který v roce 1948 emigroval do Londýna a v nepřítomnosti byl degradován na vojína, usiloval léta jeho syn Jiří. Díky němu a dalším občanům Vlkoše, Československé legionářské obci, Vojenskému historickému ústavu i Ministerstvu obrany se to podařilo až nyní… 3
„Generál Ingr byl dobrá poctivá duše, byl velký vlastenec!“, vzpomněl s úctou válečný veterán podplukovník Alois Dubec, jenž sloužil za II. světové války u RAF, který přijel spolu s ostatními, aby generálu Ingrovi vzdali ty nejvyšší pocty. Rovněž vojenský kaplan mjr. Mgr. Jaroslav Knichal, který sloužil za generála Ingra ve vlkošském kostele mši sv., zdůraznil ve své promluvě jeho velký smysl pro čest, spravedlnost, pravdu, jeho statečnost a hlavně hlubokou lásku ke své vlasti. Když jsme pak ještě hovořili po obřadu, vyprávěl, že je u vojáků, kteří vyjedou na misi do zahraničí, často svědkem toho, jak v cizí zemi, kde na ně dolehne tíseň, pocit nebezpečí, opuštěnosti, až tam, při pohledu na naši vlajku mnohdy se slzami v očích mu říkají: „Už víme co znamená slovo vlast, pocit sounáležitosti se svou zemí, láska a zodpovědnost za svůj národ …“ A tento vojenský kaplan je jim nejen oporou, ale i vzorem, neboť sám o sobě prohlašuje, že není jenom kněz, ale také občan této země, je na to hrdý a umí to říct vždy na správném místě, až z toho někdy má i nepříjemnosti. Církev přece má také svůj podíl na tomto úsilí, na této výchově k vlastenectví, která nám dnes tolik schází. O to víc si vážíme takových kněží. A právě v současnosti, kdy zuří nenávistná kampaň proti církvi a restitucím, vyzývá generální sekretář ČBK Mons. Tomáš Holub kněze i věřící, aby se o tento problém inten-
zivně zajímali, rozuměli mu, vedli diskusi a podpořili své biskupy. Na všechno se mohou dotázat na Tiskovém středisku ČBK nebo i v Katolickém týdeníku. Již se našla i skupina lidí – osobnosti kulturního a společenského života, kteří si uvědomují současné nebezpečí a vyjadřují církvi svou podporu. My všichni, kteří máme stejný názor, se k nim můžeme (a měli bychom) přidat, např. na Facebooku. Je to naše povinnost nejen křesťanská, ale i občanská, neboť jak řekl sv. Jakub: „Víra bez skutků je mrtvá.“ A k tomu nám dopomáhej Bůh i přímluvy sv. Václava, který je vzorem naší státnosti, jaká by měla být! L. H.
dílniček, ale hlavně ve společnosti našich nejbližších, našich dětí. Celé odpoledne zahájil pan starosta František Lukl a všechny přítomné srdečně přivítal. Po jeho úvodních slovech na pódium zavítali Spievanka a Zahrajko, dva zástupci z krajiny Spievankovo, které k nám poslala královna této krajiny, aby rozsévali radost, lásku a dobrou náladu zpěvem a hrou. Představení, při němž byli hlavními postavami Richard Čanaky a Mária Podhradská (můžete ji znát z pohádek „Sedmero krkavců“ nebo „Sen o krásné panně“), patřilo především těm nejmenším. Pomocí kufříku spolu s dětmi objevovali spoustu krásných věcí a zvířat. Mohli jsme si s nimi zazpívat mnoho krásných písniček a ukazovaček. Věříme, že i rodiče si zde našli to svoje a pobavili se díky komickému vystoupení. Po skončení představení na pódiu vystřídali Spievanku a Zahrajka rytíři z občanského sdružení „Dračí úsvit“ a předvedli své šermířské umění. Drátěné košile, přilbice, halapartny a samozřejmě meče - a nechyběla ani malá ukázka pravého boje. Po vystoupení si měli děti možnost vyzkoušet, jak náročné bylo nosit všechnu tu výzbroj, a také si spolu zašermovat, samozřejmě pouze s maketami mečů. Během celého odpoledne mohly děti skotačit na trampolíně nebo na-
hurá škola! Začal nový školní rok. Pro spoustu lidí, zejména dětí, je to začátek něčeho úplně nového - docházka do mateřských nebo základních škol, nástup do nových středních škol a internátů. Abychom tuto změnu a přechod do nového prostředí co nejvíce zpříjemnili, uskutečnila se v sobotu 8. září 2012 akce s názvem „Hurá škola“. Pod záštitou Města Kyjova a za spolupráce s různými městskými organizacemi jsme se snažili všem zpříjemnit sobotní odpoledne. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli všichni prožít krásné chvíle u písniček a 4
fukovací skluzavce, zajezdit si na elektrických autíčkách a motorkách či se jen tak projet na odrážedlech. Každý si mohl vyrobit krásnou záložku do knihy dle vlastní fantazie nebo papírové sluníčko. Velký úspěch mělo také malování zvířecích motivů na obličej. Za malý dobrovolný příspěvek mohl také každý ochutnat pravé domácí buchty, které pekly ženy z Kyjovské farnosti. Jako památku na celé odpoledne si děti odnesly, kromě zážitků, též odznáčky s motivy obrázků dětí ze základních škol nebo balónky nafouklé heliem, které se za pomoci dobrovolníků ze sdružení Omega plus vypouštěly do vzduchu se vzkazem pro nálezce. Celé odpoledne se nám náramně vydařilo a věříme, že všichni si přišli na své, dobře se bavili a zpříjemnili si tak vstup do dalších dnů. Chtěl bych touto cestou moc poděkovat všem, kteří se zapojili do přípravy a podpořili tak Centrum pro rodinu, a to buď finančně nebo hmotným příspěvkem ve formě buchet. Velký dík také patří společenství seniorů, kteří se během akce starali o stánek s občerstvením. Dále pak sdružení Omega plus za pomoc při nafukování a rozdávání balonků a v neposlední řadě patří poděkování všem mladým, kteří dělali dozor nad dětmi a dávali celému odpoled5
ni řád a systém. Richard Čanaky a Mária Podhradská ještě druhý den svým zpěvem doprovodili nedělní mši svatou v 9:00. Mše svatá se tím oživila a oslava Boha tak dostala nový rozměr. V mnohých z nás jejich zpěv zanechal radost a dojetí. Po mši svaté si zájemci mohli zakoupit CD s Čanakyho písněmi a chválit Pána hudbou i doma. Kdyby náhodou někdo nevěděl, kdo je Richard Čanaky, a jak se dostal ke zpěvu chval, má možnost si o něm všechno přečíst na jeho osobním webu www.richardcanaky. sk. Najdete zde také ukázky z Čanakyho tvorby, modlitební nástěnku či svědectví a příběhy. RŠ síla vody Milí bratři a sestry, před pár dny jsem shlédla na YouTube film s názvem: „Voda - její úžasné vlastnosti a síla lidské mysli“. Jde o ruský film o výzkumu vody vědci z celého světa. Výzkumníci zjistili, že voda má schopnost restrukturalizace v závislosti na okolí, má informační a fotografickou paměť. Sledovali vodu při mnoha různých pokusech, například ji zmrazili na -73 stupňů a sledovali její krystaly, které se lišily v závislosti na různých výchozích podmínkách. Výsledky byly udivující, navíc se dají prakticky využít
ženy mnohé případy uzdravení. Ve zmiňovaném filmu jsou také ukázány struktury krystalů vody, u které se modlili křesťané, budhisté a muslimové. Nejkrásnější krystaly vznikly při křesťanském žehnání. Film o vlastnostech vody nás nutí přemýšlet o svém životě, o svém jednání a vztahu k druhým. Může nás velice obohatit. Marie Fialová
i v našem životě, protože se sami skládáme z téměř 90 % z vody. Uvedu jeden pokus japonského výzkumníka: do tří kádinek nasypal rýži a zalil ji vodou. K první každý den přišel, poklonil se a poděkoval jí. K druhé každý den přišel a řekl nenávistné slovo. Třetí si vůbec nevšímal. Výsledek: do měsíce první začala kvasit a krásně voněla. Druhá zčernala a třetí shnila. Tuto zkušenost bychom mohli přenést do chování k lidem v našem okolí, hlavně k dětem. Vůbec je zajímavá reakce vody na slova; k největšímu „informačnímu“ znečištění dochází tam, kde se mluví hrubě a nenávistně. Na druhou stranu slova, která ji dokáží nejlépe očistit, jsou dvě: láska a vděčnost. Když místo slova „voda“ doplníte slovo „duše“ či „srdce“, sami vidíte, jak důležité je naše chování. Navíc - kdo ze sebe vypouští zlo, sám jím trpí nejvíce (znečistí vodu v sobě, při dlouhodobém působení záporných emocí se díky tomu může rozvinout nemoc). Síla posvěcení a modlitby je vědecky doložena. Svěcená voda má velice stabilní strukturu a může dál předávat své vlastnosti. Stačí 10 g svěcené vody nalít do 60 litrů vody z kohoutku, a vodá má přesto stále vlastnosti svěcené vody. Navíc má blahodárné účinky na naše zdraví a podporuje i růst rostlin. Jsou dolo-
nažďár! „Duchu Boží, dej nám sílu růst tak jako strom Tvojí mocí“ …právě tyto slova hymny Celostátního setkání mládeže rozezvučely ulice jindy poklidného městečka – Žďáru nad Sázavou. Do centra brněnské diecéze se sjelo ve dnech 14. – 19. srpna na 6 000 mladých. Mezi nimi jsem byla i já a hrstka lidí z naší farnosti. Po celý týden nás čekal jak společný i individuální program. V nabídce byla celá škála zajímavých přednášek a koncertů. Společně jsme každý den také slavili se stovkou kněží a biskupy mši svatou a naslouchali jsme svědectvím. Jeden z nejzajímavějších okamžiků setkání byl čtvrteční večer. Přiblížil se nám život blahoslavené Chiary Luce Badano. Překvapilo mě, jak pěkně a zajímavě dokázali Chiařini přítomní rodiče vyprávět o své již zesnulé dceři. Získali si obdiv celého publika a nekonečný potlesk. 6
Podobný úspěch mělo také kázání arcibiskupa Duky nebo vystoupení Prague Cello Quartet. Prostě radost, pokoj, láska, mladí křesťané a smysluplně prožitý týden prázdnin. Přesně tak by se dalo těch pár nezapomenutelných hodin popsat. Nezbývá mi víc než jen dodat: „Kéž poznají nás po ovoci!“ účastnice CSM Magdaléna K. cestou dvou bratří V letošním roce se konal VII. ročník výtvarné soutěže Cestou dvou bratří. Tato soutěž má již svou tradici a je neodmyslitelnou součástí Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. Soutěž byla vyhlášena pro čtyři kategorie: mateřské školy, 1. – 3. třída ZŠ, 4. – 5. třída ZŠ a ZUŠ. Námětem prvních dvou kategorií bylo nakreslit, jak si autoři představují putování Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Děti mohly také čerpat ze skutečnosti a ztvárnit člověka, který je má moc rád a na kterého se těší. Děti ze druhých dvou kategorií se snažily zpodobnit Konstantina při vymýšlení hlaholice nebo nakreslit událost, kdy ony samy někomu odpustily. Odborná osmičlenná komise vedená Adolfem Bornem měla těžký úkol, když musela z celkového počtu 1 559 obrázků vybrat z každé kategorie pouze 15 prací. Oceněné 7
práce byly vystaveny v prostorách Stojanova gymnázia na Velehradě. Obrázky si lze také prohlédnout na www.velehrad.eu/dny-lidi-dobrevule/cestou-dvou-bratri-vytvarnasoutez. Výstavu prací na Velehradě obdivuji každým rokem. Proto jsem motivovala děti, se kterými pravidelně pracuji, ať již v hodinách náboženství nebo ve schóličce Pampelišky, aby se soutěže také zúčastnily. Vyprávění o putování Konstantina a Metoděje na Moravu i o tom, kterak pro nás Konstantin vymýšlel úplně nové písmo, děti velmi zaujalo a své obrázky vytvářely s velkým zaujetím a nadšením. Úsilí našich dětí nakonec přineslo své plody - mezi oceněnými pracemi, v kategorii MŠ, jsou i tři obrázky dětí ze Sobůlek: 2. místo: Samuel Obr, 3 roky Vždy se těším na večer, když mi maminka čte z mojí nejoblíbenější knížky o Míčkovi Flíčkovi. 12. místo: Daniel Kopeček, 6 let Teším se na moji maminku, která se na mě pořád usmívá. 14. místo: Monika Janíčková, 6 let - Moc se teším na svou sestřičku, že si bude se mnou hrát. Už se těším na další ročník výtvarné soutěže, která bude součástí významného jubilea příchodu věrozvěstů na Moravu. Mgr. Jitka Obrová
zlé pirátky z filmu Piráti z Karibiku a my museli běhat, házet kostky nebo hrát karty. Ten večer jsme předváděli vlastní krátkometrážní filmy a došlo také na předávání Oscarů - toho nejvyššího získala skupinka s názvem Ginger Oscars. No a byl tu poslední táborový den, kdy jsme v brzkých hodinách šli bojovat proti všem zlým, které jsme potkali, abychom získali insignie, což se nám podařilo. A už jen rozloučení a odjezd domů. Co si pamatovat? Rok 2012, srpen, 40 mladých křesťanů, jeden cíl - týden smysluplně strávených prázdnin! tábornice Zdika a Terka, Katka a Magda
Hollywood „Žijeme len raz, práve tu a práve teraz, slnko svieti rovnako na všetkých z nás….“ Slova této písně nás provázela celým táborovým týdnem stráveným v Hollywoodu. Hned poté, co jsme přijeli do filmového studia Bratřejov, se nám přestavili režiséři a producenti, kteří nám kladli otázky. Podle odpovědí si nás vybrali do skupinek. Celý týden jsme se pak ocitali v různých filmových prostředích. Objevili jsme se v Době ledové, kde jsme se s Kubou a Ondrou podle dědova deníku učili rozpoznat stopy zvířat. Další den nás čekala škola - do lavic jsme zasedli s Harrym Potterem, kterému jsme pomáhali posbírat suroviny na pečení dortů. Pak nás zase překvapili elfové z filmu Pán Prstenů, s nimiž jsme hádali hádanky a bojovali proti Zlu. Objevily se také indiánky s atmosférou filmového Vinettoua. Ten den jsme hledali papírky, abychom sestavili zprávu, po obědě jsme v lese brodili přes písečný rybník, lezli přes lana, uspořádali ruky, nohy do počtu, prolézali pavučiny, hledali kameny a pak se snažili zpěvem, občerstvením a pohodlím získat totem. Večer byl táborák v lese, hráli jsme hry, zpívali, opékali, bavili se, a pak šli v klidu spát. Ale zanedlouho nás vzbudili na noční hru... Předposlední den nás překvapily
lovci mamutů Celotáborovou hru na námět knihy Eduarda Štorcha ,,Lovci mamutů“ jsme prožili ve dnech 20. – 29. července na faře v Rychnově na Moravě. Poté, co jsme se dopravili mikrobusem na místo našeho prázdninového pobytu, byly děti rozděleny do dvou družstev – rodů. Obě skupiny si pak zvolily název pro svůj rod, byli to Orli a Vlci, a taktéž bojový pokřik, který by zahnal případné nepřátele a dodal odvahy našim lovcům. Večer skládali jednotliví členové rodu do rukou náčelníka slavnostní slib, při kterém slíbili, že budou hájit čest svého rodu, chránit přírodu a poslouchat svého náčelní8
ka. Tak mohli být přijati do družiny Lovců mamutů, což bylo stvrzeno předáním talismanu se svým jménem. Každé ráno vyráželi stateční lovci na sběr bobulí a kořínků (byly to víčka od pet-lahví, které jsme vždy k ránu rozházeli po celé budově a nebo na louce před budovou). Překvapilo mě, že tato hra neomrzela děti po celou dobu tábora, některé už ráno číhaly s nachystanou igelitkou za dveřmi pokoje, aby ihned po zaznění prvních tónů naší táborové hymny ,,Mamutí křik“ vyrazily do terénu, aby nasbíraly co nejvíce bobulí. Musím podotknout, že i my dospěláci jsme se při této hře velmi bavili, a sice každodenním vymýšlením rafinovanějších skrýší, z nichž některé do poslední chvíle nebyly objeveny . Před každou etapou byl dětem přečten příslušný úryvek z knihy jako motivace, úkol byl poté sdělen ústně náčelníkem – sachemem. Hodnocení bylo zaznamenáváno na nástěnce do tabulky se stylovými obrázky. Za jednotlivé etapy obdrželi členové rodu diplomy. Během celého prázdninového pobytu byl pro děti připraven bohatý program plný napětí a dobrodružství. Děti například stavěly totem, šily si dobové oblečení, vypalovaly obrázky do dřeva, vytvářely pravěké šperky, učily se střílet z luku a 9
kuše, lovily ryby, učily se rozdělat oheň v přírodě a taktéž uvařit pro všechny oběd v kotlíku, musely najít posvátný strom (noční hra), učily se poznávat léčivé rostliny a ošetřit raněné. V závěru tábora pak skládaly různé zkoušky, jejichž složení bylo nezbytnou podmínkou závěrečného obřadu přijetí mezi ,,dospělé lovce“. Zkoušku mlčenlivosti se nikomu nepodařilo splnit, je však chvályhodné, že se o to alespoň někteří odvážlivci pokusili. Všem lovcům se podařilo složit některé z dalších zkoušek (zručnosti, ohně, síly, ranhojičství, stopař, bylinkář, dřevařská, lovecká), proto mohli být nakonec přijati mezi dospělé muže a ženy. Mamuta jsme sice neulovili, přesto si myslím, že na tábor budeme všichni dlouho vzpomínat, a já se už se těším na další prázdniny strávené mezi prima kamarády. sachem Jitka Obrová andělé v hábitu „Byla to doba fanatizmu, kdy se tříbily charaktery, a já se skláním před statečností a vírou sester, jejich láskou k Bohu a člověku. Obstály přes všechnu zlobu, střídanou sliby a lákadly, aby svůj hábit odložily. V dnešní době nejistoty a neklidu buďme jejich následovníky.“ Citát pochází z homílie kardinála Duky ze dne 7. září 2012 při oteví-
rání muzea v obci Bílá Voda u Javorníka. Vzpomínám na svůj zážitek se sestřičkami v Bílé Vodě. Bylo to v roce 1986, kdy sestřičky potřebovaly sehnat průmyslovou pračku, a protože to nebyl komunál, byl problém pračku sehnat. Přes různé známé se nám ji nakonec podařilo sehnat - a nastal nový problém, jak dostat pračku do Bílé Vody. Využil jsem služby svého prostorného Wartburga a s kamarádem jsme se vydali na sever, směr Bílá Voda. Přiznám se, že jsem o komunitě sester moc nevěděl; o to víc jsem byl překvapen, v jakém prostředí sestry žily, jak nás přijaly a jak se o nás postaraly. Stručně nás seznámily se svým životem a provedly nás všude, kam měly návštěvy přístup. Bylo to něco, na co člověk nikdy nezapomene! Všude vzorný pořádek, laskavé přijetí a desítky usmívajících se a dobře naladěných sestřiček. Prošli jsme tak výrobnu hostií, které tam pekly, i ostatní místa, kde sestřičky plnily své každodenní úkoly. Samozřejmě že sestřičky jenom nepracovaly, ale také se modlily. Zavedly nás do svého kostela, který nám připadal jako brána do nebe. Zajímavostí pak bylo to, že sakristie už ležela na polském území. Poslední zastávkou naší prohlídky byl hřbitov, kde byly pochovány sestřičky, které už ukončily svou po-
zemskou pouť. Díky režimu, který u nás vládl, mnohé i předčasně. Po občerstvení v jejich prosté a útulné jídelně byla beseda, která nebrala konce. Mimo jiné se nám také svěřily, že potřebují cement na opravu chodníků. Jelikož jsme měli známosti ve Zlatých Horách, kde jsme sháněli mramor na presbytář našeho farního kostela, tak se nám podařil i tento cement sehnat a do týdne dopravit do kláštera. Měli jsme velkou radost, že pro ně můžeme udělat alespoň něco. Nechápal jsem, proč komunisté takové nevinné a poctivé sestry uklidili někde do zapomenutých krajin a nechali je hlídat komicky vypadajícími estébáky, kteří kontrolovali každého, kdo do Bílé Vody přijel. Od té doby už uběhlo čtvrt století. Sestřičky již nepotřebují pračku, ani cement, ale my potřebujeme jejich modlitby a oběti za naši vlast a církev, která je znovu vytlačována na okraj naší společnosti. Nechť příklady statečných sester a mučedníků obou totalit jsou nám vzorem i v dnešní době provázené podvody, intrikami a přímými útoky na církev. Jedině návrat ke křesťanským kořenům našeho národa a celé Evropy nás může z této velmi nebezpečné krize vyvést. Bez Božího požehnání je marné lidské namáhání. Pavel Trávník
10
modlitba za rodinu Můj Pane, děkuji ti, že při mně stojíš v těžkých chvílích mého života, že mne Tvá otcovská dlaň laská svou útěchou, že mne pozvedáš do své náruče. Dej prosím, ať dokážu přijímat z Tvé svaté ruky nejen vše krásné a dobré, ale i zkoušky Tebou seslané, kterými mne učíš procházet. Dej, ať je přijímám s pokorou v srdci a nereptám proti Tvé vůli. Provázej mne, Pane, nadále svou ochranou a požehnáním. Opatruj mé milované děti a vnuky. Nedopusť, aby ztratily víru v Tebe – svého Boha, Otce stvořitele a dárce života. Buď Pane, milostivý celému mému rodu, odpusť mu provinění, chraň ho od všeho zlého. Bože, provázej nás svou láskou. Žehnej mé rodině i celému lidskému pokolení. Amen. Ludmila Ježová palčivá otázka Od června 2012 probíhají v rámci činnosti Centra pro rodinu přípravy snoubenců na manželství. Jedním z témat je i přirozené plánování rodičovství (PPR). V rámci tohoto semináře si povídáme o postoji církve k antikoncepci a o symptotermální metodě, která umožňuje rozpoznat plodné dny ženy a podle toho buď předcházet nebo docílit těhotenství. Církev doporučuje manželům,
11
kteří si nepřejí přijmout další dítě, abstinenci v plodném období. Snoubenci se často ptají, jaký je rozdíl mezi abstinencí a použitím např. kondomu. A proč abstinence v plodném období je v pořádku, zatímco použití kondomu nebo přerušované soulože je hřích? Je důležité si uvědomit, že účel nesvětí prostředky a není jedno, jakou metodu pro předcházení těhotenství použijeme. Hlavní rozdíl je ten, že pokud se miluji s kondomem v plodný den, pozměňuji plodnost (Boží dar) v neplodnost. Pokud se nemiluji, nic nepozměňuji. Pohlavní styk má být úplné odevzdání se a přijetí jeden druhého – tím se obnovuje manželský slib. Pokud používám kondom, odmítám plodnost a nepřijímám druhého tak, jak je, v jeho celistvosti. Vyjadřuji řečí těla: „Odmítám tvou plodnost, nechci ji.“ Dále kondom i přerušovaný styk narušují intimní objetí technickými požadavky. Neumožňují setrvat v milostném objetí, protože potom stoupá pravděpodobnost nechtěného těhotenství (u kondomu až na 14 %). A ještě jeden detail: výrobci kondomů nejsou firmy, které by podporovaly rodinu a křesťanské hodnoty. Jejich reklamní slogany zní: „Kdykoli, kdekoli, s kýmkoli“. Umožňují pohodlný mimomanželský styk a profitují z něho. Jsem
ráda, že jejich výrobky není potřeba kupovat. Svoboda a odpovědnost jdou ruku v ruce. Antikoncepce však umožňuje „svobodu“ bez odpovědnosti – se všemi negativními důsledky, jaké to pro společnost má. Manželé, kteří zvolí PPR za svůj životní styl, se učí rozumět své plodnosti a chápat ji jako dar. Doba abstinence může být impulzem k dvoření, povídání si a učení se vyjadřovat lásku i jinými způsoby než intimním splynutím. Pomáhá udržet touhu jednoho po druhém. Církev odmítá antikoncepci, protože je přesvědčena, že antikoncepce ničí lásku. Víme, že láska je nejvyšším Božím přikázáním a Boží přikázání neslouží k omezování lidí, ale naopak jim umožňují žít v pravé svobodě a radosti Božích dětí. Symptotermální metoda PPR je vysoce spolehlivá, vyžaduje však určité úsilí se jí naučit. Zájemci mohou absolvovat kurz nebo zakoupit učebnici u následujících organizací: Liga pár páru (www.lpp.cz), Centrum naděje a pomoci (www.cenap. cz). Z. I. hřích U posledního soudu nám budou sečteny všechny hříchy. Znamená to, že na nás Bůh „vytáhne“ všechno, co jsme za svůj život pokazili?
To mi taky vrtalo hlavou, než jsem pochopila sílu odpuštění. Odpuštění by mělo fungovat tak, že když odpustím, zapomenu. Říct „já ti opustím, ale nezapomenu“ vlastně znamená, že teď jsem ti odpustil, ale jakmile bude vhodná chvíle, omlátím ti to o hlavu. A dobrý Bůh nikdy neschovává naše hříchy, ale utápí je v moři svého milosrdenství. Někde jsem se dočetla, že hřích je v nějakém překladu minutí cíle - možná bych dodala sejití z cesty k němu. To mi celkem pomohlo k jeho pochopení. Proč? Občas jsem měla dojem, že tím, že se přiznávám k hříchu, jako kdybych se přiznávala „já jsem ta špatná“. V duchu se se mnou moje svědomí pere: „Vždyť já se snažím, jo, občas něco pokazím, ale Bůh furt chce, abych se k něčemu přiznávala, něco špatného na sobě hledala.“ Ale přiznání hříchu není pro Boha, nýbrž pro nás, abychom si uvědomili, že míříme jinam, než chce Pán. Naším cílem je Bůh a cesty, které k němu vedou. Ale než se přes ty křoviska prodereme k té správné … Pokud porušujeme desatero, je to zlé. Ale i obejití něčeho, co si myslíme, že se nás netýká, je sejití ze správné cesty. Nejsme odpovědni pouze za to, co děláme, ale i za to, co neděláme. Jako farnost bychom měli fungovat jako rodina – rodina,
12
ve které se cítím dobře, milovaná, se svými starostmi i radostmi. Kdosi mi kdysi řekl, že mše nejsou osobní, chybí svědectví, kdy Bůh pomohl. Chybí osobní, konkrétní přímluvy, že mám problém. Ale dovedu si představit, že by s problémem předstoupil někdo konkrétní a řekl např.“ já mám problémy s dluhy“. V ten moment si zkuste představit, že se nad hlavami ostatních objeví komiksové bubliny s jejich myšlenkami. Kolikrát by tam bylo „pomoz si sám“, „to se mne netýká“? A kolik by bylo těch upřímných „Pane, pomoz mu“, „já mu pomůžu“, nezatížených kritikou? A myslíte, že to není hřích? Řeknete si, vždyť já nemám jak bych mu pomohl. Ale vždy je možnost modlitby, povzbuzení. Proto ses v dané situace ocitl, protože jsi nástrojem Boží moci, abys pomohl. My lidé většinou víme, co bychom měli udělat, ale mezi tím, kdy nás to napadne, a momentem, než to uděláme, je chvilka, ve které většinou dovedeme vymyslet výmluvu, proč to neudělat. Představte si, že byste byli v roli Ježíše, který potká samařskou ženu. Asi bychom ji minuli. Říkáte si – já nemám na to, přesvědčit ji jako Ježíš – ale když to víš, proč pro to nic neděláš, neprosíš o sílu šířit dobro mezi lidi, které potkáváš? Pros a věř. Víte, Bůh nemá problémy s na13
šimi hříchy (selháními), ale s naší malou vírou. Vírou v to, že můžeme konat to, co on – věříš tomu? Bůh chce v nás mít pokračovatele Ježíšova díla, a ne pilné návštěvníky bohoslužeb. Pokud z této cesty uhýbáme, hřešíme. On ten hřích je vlastně taková naše pojistka, kterou se vypneme, když se nám do něčeho nechce. Ježíš byl bez hříchu, protože nikdy nepoužil pojistku – to se mne netýká. A co dědičný hřích, to jsme podědili, máme to v genech, co s tím? Ale toto zdědění spočívá v tom, že mí předkové si nesou určitý předsudek, špatné porozumění, které předali dál. Řekla bych, že je to předání špatného výkladu dobra. A v naší moci je z každého hříchu, který si uvědomíme, se poučit. Před zpovědí zpytujeme hříchy, vyznáváme je – to je naše úloha. Bůh nám je odpouští. A skutečně věříte, jste přesvědčeni, že už je po rozhřešení nemáte a můžete v tu chvíli začít lépe? Já osobně, když vyjdu ze zpovědnice, ještě než se začnu modlit pokání, prosím Pána, aby mi na prázdné místo, které zůstane po odpuštění hříchu, vložil svou milost. Každý hřích sebou nese i důsledek, a když nekonáme, co bychom měli, ochuzujeme se i o pokoj, který nám z vykonaného dobrodiní vyplyne. HLT
budoucímu manželovi Anonymní dopis zaslaný americkému časopisu ALL About Issues. Ačkoliv dosud přesně nevím, kdo jsi, často na Tebe myslím. Jak asi právě žiješ? Záleží mi na tom, víš, protože způsob, jakým žiješ teď, určuje, jakým mužem se staneš… Mužem, se kterým strávím zbytek svého života. Zřejmě, z nějakých podivných důvodů, nepřichází mužnost u mužů automaticky. Někteří stráví celý svůj život tím, že se snaží dokázat svou mužnost lovem, sportem a rychlou jízdou a naneštěstí také pohlavní aktivitou. Nám ženám se to zdá zvláštní, že chce někdo pohlavním stykem dokázat, že je muž. Pro nás to je jen důkaz, že dozrál do puberty a nepovažujeme to samo o sobě za velký úspěch. Stát se mužem je mnohem složitější proces. Je divné, že i dnes se chce většina kluků oženit s dívkou, která svou sexualitu respektuje. Neradi si svou budoucí ženu představují v náručí jiného, nebo jako předmět vtipů mezi kluky v šatně tělocvičny. Vytahují se s takovými děvčaty, ale nežení se s nimi. Chtějí si vzít děvče, které „to nikdy nedělalo“ nebo „dělalo a lituje toho“, které chápe, že sexualita musí mluvit řečí trvalé, oddané lásky - děvče, jako jsem já. Proč bych si měla chtít vzít někoho takového, někoho, kdo si chce vzít pannu, ale utrácí své mládí tím, že připravuje děvčata o panenství, aby dokázal svou mužnost? Není v mých očích „pravým mužem“ - je sobecký, nezralý kluk hnaný nejistotou, ne láskou - a mne nezajímá.
Chci od Tebe víc. Chci, abys respektoval svoji sexualitu tak, jako já respektuji svou. Chci, abys byl opravdový, vyrovnaný muž, ne slaboch, který používá ženy k tomu, aby zakryl svou nejistotu. Takový by přece nemohl mít všechny ty ženy a najednou milovat mne. Možná, že je „dobrý“ v posteli, ale v lásce nestojí za nic. Chci, aby ses opravdu učil milovat. Učit se milovat znamená učit se dát druhého na první místo. Sukničkáři nejde v první řadě o dobro druhého. Zneužije děvče tím, že svým tělem slibuje stálý vztah, ale o stálý vztah mu nejde. Vystavuje děvče nebezpečí nákazy ošklivými chorobami - chorobami, které může později přenést i na svou ženu. To není milování. Skutečný muž miluje ženy, všechny ženy, a chce to, co je pro ně nejlepší. Nedopustí, aby jeho vlastní touha rozhodovala o jeho jednání. O svém jednání chce rozhodovat raději on sám. Chci, aby ses naučil sebeovládání. Je to pro mne velmi důležité. Nechci si vzít muže, který se nedokáže ovládat. Takoví muži jsou špatnými manžely. Ten, kdo neumí říci v sexu „ne“, to ve čtyřiceti nebude umět o nic lépe než v osmnácti. Znám ženy, které si dělají starosti, kdykoliv jejich manžel přijme atraktivní sekretářku. To nechci. Co by to bylo za manželství, kdybych Tě nemohla s důvěrou pustit ani na služební cestu? Zkrátka, nemyslím, že se vyplatí žít tímto způsobem. Společnost Ti tvrdí, že se šidíš o vrchol své sexuality. Tvoje mlčení může mezi kluky, kteří se vytahují, provokovat. Možná, že
14
Ti i nějaké děvče, s kterým jsi chodil, nabídka CPR KYJOV řeklo, že asi nejsi normální, protožes pondělí - neděle, 8:00 – 20:00 je nezval do postele. V hloubi duše však musíš vědět, že pohlavní styk Za příznivého počasí je otevřena farní zahrada bez trampolíny. nedokáže Tvou mužnost. Je to jen k zlosti, že to zřejmě neví nikdo jiný pondělí, 16:00 – 17:30 kromě Tebe. Pravidelné kurzy keramiky pro Ale někdo to ví. Já to vím a já jsem každého. konečně ta jediná, na které záleží. Ne, nejsem tak omezená, jako ti, co pondělí, 19:00 – 20:30 tvrdí, že si vezmou jen pannu nebo Tanec a rozjímání při poslechu panice. Dnešní společnost nepodpožalmů – Izraelské tance. ruje panenství, zvláště ne mužské panenství. Dokážu odpustit chyby v Tvé úterý, 17:30 – 19:00 minulosti. Záleží mi však na Tvé buSetkávání těhotných maminek – doucnosti, která začíná dneškem. Až se s Tebou setkám, chci najít muže, uvolňovací cvičení, sdílení, poradenství. který se vědomě rozhodl čekat… z lásky ke své budoucí rodině a odpostředa 17. října 2012, 15:00 – vědnosti k našemu manželství. Chci, 16:30 abys byl opravdovým mužem, který získal schopnost ovládání, zralost Kurz Pedigu pro začátečníky i poa velkorysost, které čekání přináší. kročilé – výrobky z proutí a ratanu. V šatně mezi kluky Ti asi nezískají středa, 15:00 – 18:00 popularitu, ale mně se líbí. Udělají z Tebe lepšího manžela a lepšího otce. Při hezkém počasí otevřena zahraTo je pro mne „sexy“. Já jsem se po da i s trampolínou pro všechny. Po celá ta léta zdržela pohlavní aktivity telefonické domluvě možný i jiný termín. a nebylo to z nedostatku příležitosti. Měla jsem dost zájemců a nebylo čtvrtek, 9:00–12:00 vždy lehké říci „ne“. Vím, že to ani Za každého počasí prostory CPR pro Tebe není vždycky lehké. Ale pro maminky s dětmi. posílí to naše manželství. Sexualita bude našim vzájemným darem, naší čtvrtek, 16:00 – 19:00 vlastní „řečí“. Bude patřit nám dvěma a ne „nám a všem, s kterými jsme kdy Při hezkém počasí otevřena zahrada i s trampolínou pro všechny. Po chodili“. Děkuji, že na mne čekáš. Slibuji Ti, telefonické domluvě možný i jiný termín. že toho nebudeš litovat. Převzato z webu Společenství čiswww.cprkyjov.estranky.cz tých srdcí (http://www.spolcs.cz) 15
informace neděle 21. října MISIJNÍ NEDĚLE Den modliteb za misie. Koná se sbírka na misie. neděle 28. října farní kostel v 9:00 Mše svatá u příležitosti 94. výročí vzniku naší republiky za živé a zemřelé členy PTP. Slouží P. Jaroslav Nesvadba, působící ve Vídni. pondělí 29. října fara v 16:00 Setkání seniorů čtvrtek 1. listopadu slavnost Všech svatých (doporučený zasvěcený svátek) Mše svaté ve farním kostele ráno v 6:45 hod. a večer v 18:30 hod. pátek 2. listopadu Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Mše svaté ve farním kostele ráno v 6:45 a večer v 17:00. Pobožnosti za zemřelé na hřbitovech v neděli 4. listopadu Bukovany 13:30 Sobůlky 14:00 Boršov 14:30 Kyjov 15:00
neděle 11. listopadu Martinské hody Mše svatá ke cti sv. Martina bude sloužena v 10:30 ve farním kostele. V kapli v Sobůlkách bude rovněž mše svatá. čtvrtek 15. listopadu farní kostel v 9:00 Mše svatá koncelebrovaná kněžími kyjovského děkanátu (za zemřelé kněze, kteří působili ve farnostech našeho děkanátu, a rodáky z farností našeho děkanátu). neděle 25. listopadu slavnost Ježíše Krista Krále Obnova zasvěcení lidstva Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu bude po ranní a deváté mši svaté. neděle 2. prosince 1. neděle adventní Začíná liturgický cyklus „C“. Vstupujeme do 3. roku přípravy na 1 150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, který je zasvěcen svátosti oltářní - eucharistii.
Redakční rada: o. Svatopluk Pavlica (
[email protected]), Jiří Berka (berka@ mnd.cz), Ondřej Krajtl (
[email protected]). Své příspěvky můžete doručit komukoli z výše uvedených nebo do schránky v kostele. Zpravodaj vydává Římskokatolická farnost Kyjov nepravidelně pro vlastní potřebu. Neprodejné. http://www.kyjov.dekanat.cz
Soutěž – tajenka Centrum pro rodinu Kyjov pro Vás připravilo tajenku. V tabulce uvedené dole naleznete 22 slov spojených s kostelem, mší svatou a věřícími, kteří účastní se mše svaté. Každé slovo má své číslo, které je napsáno u všech jednotlivých písmen, ze kterých se pak slovo skládá. Pro představu, jak by měla výsledná slova vypadat: K 100
O 100
S 100
T 100
E 100
L 100
N 100
Í 100
K 100
Pokud snad někdo nebude moci jednotlivá slova seskládat, tak na webových stránkách CPR Kyjov (www.cprkyjov.estranky.cz) naleznete nápovědu. Výsledná slova pak napište na list papíru a vhoďte nejpozději do neděle 9. prosince 2012 do krabice vzadu v kostele nebo do schránky na faře s označením TAJENKA. Ze správných odpovědí, bude vylosován jeden šťastlivec, který získá odměnu. A 1
J 6
Ě 22
S 17
I 13
Á 19
L 7
N 20
Z 15
N 14
I 3
O 20
A 14
L 19
V 21
R 3
T 21
R 20
R 11
Á 18
S 21
C 22
H 6
A 17
B 3
T 21
A 1
R 10
N 4
E 7
A 16
M 2
R 17
V 22
L 15
L 16
S 18
K 15
I 12
L 13
L 18
G 5
O 12
N 9
E 4
I 16
K 11
Á 12
K 7
E 6
T 15
U 5
Ř 19
B 1
K 13
V 16
K 21
O 2
M 5
I 18
L 5
I 22
B 2
I 17
I 11
T 4
Á 21
Á 6
A 15
M 3
K 11
N 17
A 21
V 5
K 14
A 11
E 22
L 12
I 17
C 16
K 1
I 5
N 17
Ě 9
I 3
N 12
O 7
L 14
N 21
C 13
N 22
O 3
T 17
K 8
D 22
K 10
K 9
E 8
I 5
A 2
P 22
O 21
Ů 10
A 8
E 16
L 11
O 19
A 13
A 15
E 21
E 5
T 7
L 8
A 14
M 17
C 3
Z 9
H 13
T 20
K 12
N 12
Í 4
S 7
U 3
E 15
O 22
Á 20
E 11
A 12
Č 4
N 15
N 6
N 2
Z 22
M 18
P 14
A 5
P 8
C 12
A 15
T 17
T 19
S 21
N 5
