„Živohošťská farnost – její historie a současnost“ V září 2007 byla k příleţitosti 950. výročí první písemné zmínky o Ţivohošti (1057 – 2007) vydána kniha „Živohošťská farnost – její historie a současnost“, jejíţ autorem je Ing. Miroslav Král, který během posledních tří let věnoval této knize asi 3000 hodin práce. Kniha je jakousi regionální vlastivědou ţivohošťské farnosti. Obsahuje podrobnou historii všech vsí a osad této farnosti (Čím, Hněvšín, Chotilsko, Kobylníky, Křeničná, Lipí, Malčany, Moráň, Poličany, Sejcká Lhota, Ţivohošť). Popisuje významné historické události v jejím obvodě - včetně těch, které se týkají událostí válečných, konče tragickými událostmi v posledních dnech 2. světové války. Jsou v ní kapitoly popisující mlýny, pivovary, počátky hasičstva, historii místního školství, historii i samotné farnosti – včetně posloupnosti ţivohošťských farářů od roku 1361 (s pojednáním o některých významnějších) i současná působnost staroknínského faráře. Velká část knihy je věnována i historickým památkám – kostelu sv. Fabiána a Šebestiána v Ţivohošti, ţivohošťskému misálu z konce 14. století, kapličkám, památným kříţům, sochám a pomníkům, jiţ neexistující Drtinově rozhledně, hradu Ostromeč, Psaným skalám u Poličan atd. Rozsáhle pojednává i o tamějších významných rodácích a osobnostech – např. o profesoru UK PhDr. Františku Drtinovi, blízkém příteli T. G. Masaryka, jeho synovi JUDr. Prokopu Drtinovi, který byl ministrem spravedlnosti v letech 1945 – 1948 a poté 12 let vězněn, dále o méně známém Jiřím Sedmíkovi, ruském legionáři a tajemníku T. G. Masaryka za jeho pobytu v Rusku během první světové války, který se později stal tajemníkem ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše a nakonec byl za odbojovou činnost v roce 1942 nacisty popraven a o dalších významných osobnostech (P. František Rákosník, Stanislav Šťástka, Filipina Drtinová – Hasmanová). Při zpracování knihy autor vycházel ze studia archiválií a literatury ve státních archivech v Praze (včetně studia fondu řádu kříţovníků), Příbrami a Benešově, depozitáři dobříšského muzea, knihovnách na Dobříši, v Příbrami i Praze. Zdrojem informací byly i rozhovory a rozsáhlá korespondence s potomky významných rodáků a osobností i s dalšími zajímavými lidmi. Bylo to ke stovce lidí. Nebyli to jen rodáci a lidé ţijící na území ţivohošťské farnosti, ale i lidé mající k tomuto kraji i jiné vztahy – kdysi zde ţili, nebo zde ţili jejich předkové, jsou majiteli zdejších nemovitostí atp. Řada z nich autorovi zapůjčila a často i věnovala materiál (knihy, časopisy, výstřiţky z novin, fotografie, pohlednice, různé další doklady atp.), který mu umoţnil knihu obohatit.
1
Bližší údaje o jejím vydání Název knihy : Ţivohošťská farnost – její historie a současnost Autor : Ing. Miroslav Král jazyková korektura : Antonín Podzimek, radní Středočeského kraje Vydala Obec Chotilsko a Římskokatolická farnost Ţivohošť v nakladatelství ALL DIRECT Praha, s. r. o. Graficky upravila a vytiskla tiskárna Petr Dvořák, Dobříš Vydání první, Hubenov 2007 ISBN 978–80–239–9128–4 Náklad : 2000 výtisků Formát knihy : B5 (větší neţ A5 a menší neţ A4), tvrdé desky, vázaná, 336 stran, v textu cca 170 fotografií a obrázků, křídový papír Cena knihy : 290,- Kč + poštovné a balné. Knihu lze objednat na obecním úřadě v Chotilsku písemně, telefonicky nebo e-mailem.
Několik ukázek z knihy „Živohošťská farnost – její historie a současnost“ Ukázka č. 1 (str. 105 - 106) : ........................V dřívějších dobách byl tento mlýn, který byl asi 1 km vzdálen od centra Čími
ve směru na Moráň, pojmenováván názvem „U Meredy“ (či „Meredy“) a to zřejmě podle názvu potoka, jehoţ vodu mlýn vyuţíval pro pohon mlýnského kola. Po dlouhou dobu v tomto mlýně působil rod Havlíků. Jako mlynář zde v druhé polovině 19. století hospodařil Jan Havlík ( 4. 4. 1830, 20. 10. 1898). („Obecní matrika spojených obcí Čími, Moráně a Malčan“, 1870 – 1910, uloţená ve Státním okresním archivu Příbram)
Havlíkův mlýn v 30. letech 20. století v popředí mlýnské kolo na vrchní vodu s vantroky, těsně za ním dvoupodlaţní mlýnice (fotografii mlýna zapůjčila Milena Vokrouhlíková, roz. Havlíková)
2
Ukázka č. 2 (str. 67) : ...........................V roce 1753, za opata Bernarda Slavíka (1742 – 1768), byla Křeničná pro
malou výnosnost prodána hraběti z Bubna a od tohoto roku byla v zemských deskách vedena jako samostatný statek. („Památník okresu Dobříšského“, II. část, Ludvík Kopáček, 1898, str. 131)
V roce 1787 vlastnil Křeničnou Jan Antonín Koc z Dobrše, který tehdy vlastnil Sejckou Lhotu a manství Ctiborovské a Nosákovské v Čími. (článek L Kopáčka „Deskový statek Lhota Sejická se Sudovicemi a Kříţovem“, měsíčník „Brdský kraj“, roč. V., 1913, str. 86)
V polovině 19. století se Křeničná dostala s těmito manstvími ke slapskému panství........
Petřinův statek v Křeničné čp. 7 pravděpodobně ve 20. letech 20. století, od r. 1935 statek Kříţův (fotografii zapůjčil Miloslav Kříţ z Křeničné) Ukázka č. 3 (str. 72) :
....................Moráň byla neveliká ves, která se rozkládala po obou stranách Vltavy. Její větší část se nacházela na levém břehu při ústí Meredského potoka (zvaného často Mereda). Od 14 století patřila benediktinskému klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle. Moráň, pohled z protějšího pravého břehu Vltavy (pohlednici „foto Dvořák – Davle“ z 30. let 20. stol. zapůjčil Zdeněk Dědina ze Sejcké Lhoty) Pozn. : Na pohlednici je na protější levé straně Vltavy vidět potahová
stezka pro šífařské koně (tzv. „navigace“, táhnoucí se těsně podél břehu řeky).
3
Sídlem majitele Moráně se později stal benediktinský klášter sv. Jana pod Skalou – viz údaje uvedené v předchozí kapitole „Křeničná“. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1390, kdy je Moráň připomínána v nejstarším urbáři benediktinského kláštera a kdy součástí Moráně byly i Malčany. („Paměti obce Čími, Moráně a Malčan“, Ludvík Kopáček, Příbram 1905, str. 52 – 53)
Roku 1605 byla Moráň emfyteutickým právem po určitý čas rozdělena na dva statky – Moráň a Malčany. Na památném moráňském mlýně byl na počátku 17. století mlynářem Vít Muráňský (původně se Moráň jmenovala Muráň), který byl v roce 1616 opatem kláštera ve Svatém Janě pod Skalou propuštěn z poddanství. V roce 1626 to bylo rozšířeno i na jeho manţelku a potomky. V roce 1648 prokázal Vít Muráňský velké sluţby při obléhání Prahy Švédy. Poţádal proto samotného císaře o potvrzení svého propuštění z poddanství, coţ císař Ferdinand III. (1637 – 1657) učinil listem ze 7. 10. 1650. Od tohoto termínu byla Moráň svobodnickou usedlostí (resp. svobodnickým dvorem) a náleţela ještě roku .............. Ukázka č. 4 (str. 87 a 202) :
.....................14. října roku 1271 darovala královna Kunhuta, choť krále Přemysla Otakara II., kostel v Ţivohošti i s podacím právem řádu kříţovníků s červenou hvězdou. Darován byl společně s kostely v Řevnicích a Vladislavicích a s 16 vesnicemi. Bylo to v témţe roce, co se jí narodil syn Václav, pozdější český král Václav II. („Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae“, díl II., Josef Emler, str. 1178 – 79, odst. „2696) 1271, 14. Oct.“; Ţivohošť je zde uváděna jako „Sywohotz“)
Ţivohošťský kostel sv. Fabiána a Šebestiána před napuštěním Slapské přehradní nádrţe (kolorovanou fotografii zapůjčil Ludvík Štantejský z Nové Ţivohoště)
Přemyslovský dvorec v Ţivohošti patrně zanikl se slávou posledních Přemyslovců. V 15. století patřila pravděpodobně část vsi Ţivohošť ke hradu Ostromeč (kromě svobodných usedlostí) a část (kolem roku 1521) k Netvořicům. Poté v letech 1571 – 1850 byly obě části Ţivohoště součástí panství v Tloskově. („Místopisný slovník historický Království českého“, August Sedláček, Praha 1998).............
4
Ukázka č. 5 (str. 215 – 216) :
....................................Lze předpokládat, ţe výzdobou podobné rukopisy pocházejí z téţe dílny a tak ţivohošťský misál mohl být dílem např. třech rukou – písaře, od něhoţ pochází písmo, kaligrafa, který provedl perokresby a iluminátora, od něhoţ pochází iniciály. Zajímavý je i kalendář misálu, uvedený v jeho úvodu. Vedle latinských názvů měsíců má i středověké české názvy. Místo ledna je uveden „hruden“, jako šestý měsíc „czrwnecz“, kdeţto sedmý měsíc je „czrwen“. Uvedenými církevními svátky neodpovídá kalendář přesně textu vlastního misálu a zřejmě je staršího data neţ vlastní misál. Vzadu na listech přilehlých k deskám je moţné si přečíst následující vepsaný záznam, v kterém se uvádí, co v roce 1444 náleţelo k záduší kostela sv. Fabiána a Šebestiána : „Letha 444 (tj. r. 1444) Našli sau se registra stará czo k zádussy Swatych Fabiana a Ssebestyana w ţiwohossti czo se dotyczce lesu y poli luk y rzeky czo kdo drţi tuto porzad farni starssi dali sau sobie pro lepssi pamět poznamenati a do tiechto knieg sepsati ….“ Uvedený záznam je v misálu nejstarší. Jeho originál je na níţe uvedené fotografii.
Záznam na listě přilehlém k deskám ţivohošťského misálu z roku 1444 (digitální fotografie zajištěná Mgr. Milanem Němečkem r. 2005 v Národní knihovně v Praze)
Po tomto záznamu následuje konkrétní výčet nemovitostí s uvedením hranic pozemků. Uvedenými zápisy do misálu si tehdy správcové farních obcí snaţili pojistit majetek kostela. Významnými byly záznamy týkající se řeky, která byla velice důleţitá v hospodářském ţivotě této oblasti. Ze záznamu lze předpokládat, ţe fara nebyla tehdy obsazena, jinak by záznam do misálu provedl sám farář................................... Ukázka č. 6 (str. 249 – 250) :
.......................Na památku slavného rodáka prof. PhDr. Františka Drtiny, ţáka a přítele T. G. Masaryka, byla na vrchu Besedná (496 m n. m.), leţícím napravo při silnici z Chotilska do Ţivohoště, postavena dřevěná rozhledna s kamennou podezdívkou o celkové výšce 22 metrů. O postavení rozhledny, která byla slavnostně otevřena v neděli dne 11. července 1926 a pojmenována jeho jménem, se zaslouţila řada přátel prof. Drtiny a různé spolky a korporace.
5
(článek řídícího učitele čelinské školy Karla Dolejše „Drtinova rozhledna“, čas. „Od stříbrných hor“, roč. I., str. 106; oficiální pozvánka ke slavnostnímu otevření „Drtinovy rozhledny“ z roku 1926)
Finanční prostředky na stavbu rozhledny byly získány především vyhlášenou veřejnou sbírkou, na které se podíleli přátelé i rodina zesnulého. Přispěl i president republiky T. G. Masaryk částkou 10 tis. Kč. (broţura „Chotilsko“, Stanislava Krejčíková, vydaná nákl. OÚ Chotilsko r. 2003)
Pozemek na území katastrální obce Křeničná (parcelu č. 154/2) o rozloze 11 arů 28 m² (tj. 1 128 m², resp. 313,5 sáhů), na kterém byla postavena rozhledna, věnovali manţelé František a Josefa Petřinovi z Křeničné čp. 7. Dar byl uskutečněn formou trhové smlouvy ze dne 7. 7. 1926, kdy uvedený pozemek byl manţeli Petřinovými prodán chotilské tělocvičné jednotě Sokol za 50,- Kč. Za kupující stranu trhovou smlouvu podepsali starosta chotilského Sokola bratr Jan Hrbek, statkář z Chotilska a jednatel Sokola bratr Bohumil Koudelka, učitel z Korkyně. (Smlouva trhová čj. 664/26 ze 7. 7. 1926, podepsaná u notáře Stanislava Černého z Dobříše při úředním jednání v Novém Kníně; „Pamětní kniha obce Chotilska s osadami“, zal. r. 1935, záznam kronikáře Františka Jarůška)
Velice pěkný článek ke slavnostnímu otevření „Drtinovy rozhledny“ napsal v měsíčníku „Vltavské Proudy“ tehdy dvacetiletý Josef Šámal ( 1906, 1967 v Chicagu, USA), rodák z hubenovského mlýna na Bukevnici a budoucí redaktor agrárního „Venkova“. S nebývalým vlasteneckým zaujetím připomenul osobnost zemřelého hněvšínského rodáka prof. PhDr. Františka Drtinu, na jehoţ počest byla rozhledna postavena a pojmenována jeho jménem. Současně v něm informuje čtenáře o připravované slavnostní události - otevření „Drtinovy rozhledny“ na Besedné dne 11. 7. 1926..................... Ukázka č. 6 (str. 273 –274) :
.........................Večer 6. 3. 1910 trávil prof. Drtina ve Vídni ve společnosti s T. G. Masarykem. Bylo to v předvečer Masarykových 60. narozenin (T. G. M. se narodil 7. 3. 1850). Srdečně si popovídali, Masaryk uvařil Drtinovi čaj a tak je tímto způsobem společně oslavili. O jeho ţivotním jubileu psal náš i zahraniční tisk, avšak sám Masaryk ho následující den (tj. 7. 3. 1910) oslavil jen svou prací ve vídeňské sněmovně. („František Drtina“, Sylva Součková, Praha 2004, str. 83 – z dopisu prof. F. Drtiny manţelce Olze)
Prof. PhDr. František Drtina (fotografie z pozvánky slavnostního odhalení pamětní desky prof. Drtiny v Hněvšíně dne 13. 6. 1937, kterou autorovi knihy zapůjčila Blanka Honzáková z Prahy; shodná fotografie je uvedena v čas. „Od stříbrných hor“, roč. IX., 1936/37, č. 10, str. 146)
V srpnu 1910 se prof. Drtina zúčastnil v Příboře prázdninového kurzu určeného pro další vzdělávání učitelů, který byl organizován jiţ od roku 1904. Iniciátorem kurzů byl i on sám. Společně s T. G. Masarykem na nich i přednášeli. („František Drtina“, Sylva Součková, Praha 2004, str. 84)
6
V červnu 1911 se konaly nové volby do říšské rady, opět jim předcházely předvolební mítinky a stranické schůze. Česká strana pokroková (tj. tzv. realisté) získala ve volbách pouze jeden hlas. Ten byl „věnován“ T. G. Masarykovi, neboť spřátelená sociální demokracie záměrně v jeho volebním obvodě nepostavila svého protikandidáta. Pro Františka Drtinu tím jeho „poslancování“ skončilo....................... Ukázka č. 7 (str. 295) :
.....................Postupně byl JUDr. Prokop Drtina vtahován do politiky za Československou stranu národně socialistickou, do které nakonec vstoupil a stal se členem jejího předsednictva. Na jejím sjezdu, který se konal v Praze v Lucerně 17. května, vystoupil s proslovem „Nemůţeme ţít s Němci pohromadě“. Téma proslovu bylo velice aktuální, vycházelo z negativních zkušeností, kdy přes 90% našich spoluobčanů německé národnosti volilo před válkou nacistickou Henleinovu stranu a spolupodílelo se tak na rozbití Československé republiky. JUDr. Prokop Drtina, ministr spravedlnosti v letech 1945 - 1948 (fotografie z knihy „Psáno osudem a politikou“, Sylva Součková, Praha 2002; shodná fotografie je uvedena v čas. „Květen“, roč. II., č. 28 z 13. 7. 1946)
V srpnu 1945 proţil asi 10 dní u bratrance Zdeňka v Hněvšíně, kde mj. pracoval na své knize „A nyní promluví Pavel Svatý“, ve které byly shrnuty jeho projevy z Londýna a která vyšla tiskem v prosinci 1945. Stal se poslancem Prozatímního národního shromáţdění a byl jím od jeho ustavující schůze konané dne 29. října do 6. listopadu 1945. 6. listopadu 1945 byl JUDr. Prokop Drtina jmenován po prof. dr. Jaroslavu Stránském ministrem spravedlnosti v druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Prof. Stránský se stal ministrem školství a osvěty a členem předsednictva vlády. Jako ministr spravedlnosti odjíţdí Prokop Drtina v čele československé delegace do Norimberku na zasedání Mezinárodního vojenského soudu, který soudil hlavní nacistické zločince ....................
7
