ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST DEŠTNÁ

darován nejmenovanou ženou z Jindřichova Hradce, a který je nyní v Národní galerii v Praze pod názvem „Assumpta z Deštné.“ Záznam Petra Světeckého opsal v třeboňském archivu archivář PhDr. František Navrátil pro svého přítele PhDr. Josefa Klika v Deštné. František Kvapil

svislé šrafování = červená vodorovné šrafování = modrá

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST DEŠTNÁ PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO DNES Bratři a sestry, v neděli 12. června 2011 slavíme Letnice – slavnost seslání Ducha svatého. Ve sdělovacích prostředcích často čteme či slyšíme, že někdo pokračuje v duchu zakladatele, že máme vychovávat mládež v duchu Dona Boska apod. Co to znamená – jednat v duchu někoho? Máme tím na mysli, abychom jednali tak, jak by jednala ta osoba. Když se Pán Ježíš loučil s apoštoly a přikazoval jim, aby v jeho díle pokračovali po celém světě, dobře věděl, že by to sami nezvládli. Slíbil jim, že jeho Duch bude stále s nimi: „Budu za vás prosit Otce, aby vám seslal Ducha pravdy.“ V té chvíli apoštolé asi sotva chápali, co Kristus Pán tím Duchem pravdy míní, ale pochopili to později. My ze Skutků apoštolů víme, co se událo v Jeruzalémě o svátku Letnic. Tolikrát se Pán Ježíš apoštolům po svém Zmrtvýchvstání ukázal, mluvil s nimi, pojedl s nimi, ale oni se stále báli, stále se schovávali. Vzpomínka na Velký pátek – na Golgotu – byla ještě příliš živá. Mysleli si: Když zabili našeho Mistra a Pána, mohou zabít i nás! A tak neměli odvahu jít lidem na oči, aby na ně neukazovali a nekřičeli: Tys přece také chodil s tím Ježíšem z Nazareta, tys přece také uvěřil v Ježíše! Ani se jim nemůžeme divit, že se tak báli. Vždyť i dnes, i mezi námi, jsou takoví, kteří leckdy nemají odvahu přiznat svou víru v Ježíše Krista. A pak se stalo něco podivuhodného. Ti bázliví, ustrašení apoštolé se najednou rozohnili. Hořeli touhou povědět všem lidem, že Pán Ježíš žije. Jdou ven mezi lidi a mluví

Zpravodaj Deštenska

s takovým nadšením a zápalem, že lidé žasnou. Žasnou – a jejich srdce se rozhoří. Oheň nadšení se z apoštolů přenáší i na ně. Mnoho se jich dává ten den pokřtít na znamení, že věří v Krista Pána a že chtějí žít podle jeho učení. Moji drazí, takto působí v lidech Duch svatý. Pán Ježíš slíbil Ducha pravdy, a svůj slib splnil. Posílá svého svatého Ducha, aby dodal apoštolům sílu, radost, odvahu a nadšení pro svatou věc Boží. Dnes je doba apoštolského působení dávno za námi. Dnes je sotva kde na zemi ještě místo, kam by radostná zvěst o Pánu Ježíši nepronikla. A buďme si jisti, že kamkoliv přišlo poselství evangelia, přijali je tam a uvěřili, bylo to dílo Ducha svatého. Duch svatý stále pomáhá všem, kdo hlásají víru v Krista Pána kdekoliv na světě. Ano, Duch svatý působí ve světě i v nás stejně mocně, jako za časů apoštolských. Vede a chrání svatou Kristovu Církev, jinak by nevydržela všechny těžkosti, které za dva tisíce let své existence zakusila. Působení Krista Pána za jeho života na této zemi bylo omezeno. Mohl kázat jen tam, kde právě byl. Jeho svatý Duch však není omezen ani prostorově ani časově. Kristovo slovo mohli slyšet jen ti lidé, kteří byli kolem něho v doslechu. Duch svatý působí po celé zemi, není nijak a ničím omezen. Jak si můžeme Ducha svatého aspoň obrazně představit – pokud to vůbec jde? Je to Duch, v jehož síle Kristus Pán jednal a stále jedná. Duch svatý je vnímatelný – a přece nehmatatelný. Je neviditelný – a přece každému blízký. Bratře milý, sestřičko drahá, věříš tomu? Kdosi přirovnal působení Ducha svatého v nás k působení růže. Tak jako růže nepotřebuje lidských slov, ale osloví člověka svou vůní, přitahuje a ovlivňuje člověka Duch svatý vůní svých sedmi darů: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. Dejme se vést Duchem svatým, a bude z nás vyzařovat pokoj, radost z odpuštění vlastních hříchů, a také my sami budeme rádi odpouštět našim viníkům. A m e n . Váš služebník a duchovní otec P. Jan Špaček POŘAD BOHOSLUŽEB V ČERVNU V DEŠTNÉ (kostel sv. Ottona): - Středa 1.6.2011 v 17 h – středa po 6. neděli velikonoční - Pátek 3.6.2011 v 17 h – památka sv. Karla Lwangy a druhů; PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI (po mši sv. – výstav Velebné svátosti, adorace, litanie k BSJ, zásvětná modlitba, svátostné požehnání) - Neděle 5.6.2011 v 11 h – SLAVNOST NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - Středa 8.6.2011 v 17 h – středa po 7. neděli velikonoční -2-


- Pátek 10.6.2011 v 17 h – pátek po 7. neděli velikonoční - Neděle 12.6.2011 v 11 h – SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO (Boží hod svatodušní) – končí doba velikonoční - Středa 15.6.2011 v 17 h – památka sv. Víta, mučedníka - Pátek 17.6.2011 v 17 h – pátek 11. týdne v mezidobí - Neděle 19.6.2011 v 11 h – SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - Středa 22.6.2011 v 17 h – středa 12. týdne v mezidobí - Čtvrtek 23.6.2011 v 19 h – SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ (Boží Tělo) – po mši svaté bude eucharistický průvod kolem kostela a požehnání Městu Deštná - Pátek 24.6.2011 v 17 h – SLAVNOST NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE - Středa 29.6.2011 v 17 h – SLAVNOST SV. PETRA A PAVLA, apoštolů - Pátek 1.7.2011 v 17 h – SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA (po mši sv. – výstav Velebné svátosti, adorace, litanie k BSJ, zásvětná modlitba, svátostné požehnání) - Neděle 3.7.2011 v 11 h – 14. neděle v mezidobí V neděli 12.6.2011 o slavnosti seslání Ducha svatého proběhne při mši svaté obnova milosti přijaté při biřmování. V neděli 12.6.2011 se bude konat při mši svaté kostelní sbírka na potřeby diecéze. Za vaše dary upřímné Pán Bůh zaplať!

BOHOSLUŽBY V ČERVNU NA ČERVENÉ LHOTĚ U NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE: - Neděle 5.6.2011 v 16 h – 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - Neděle 19.6.2011 ve 14 h – SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE (poutní mše svatá) - Neděle 3.7.2011 v 16 h – 14. neděle v mezidobí

CÍRKEVNÍ SŇATKY V ČERVNU NA ČERVENÉ LHOTĚ: - Sobota 4.6.2011 v 13:30 h – snoubenci MUDr. Jana Chmelíková & Ing. Michal Matlas (oddavky – církevně-kanonické manželství) - Sobota 11.6.2011 v 10:30 h – snoubenci Ing. Kateřina Drsová & Ing. Vít Mašek (oddavky) - Sobota 2.7.2011 v 11:00 h – snoubenci Iveta Bidařová & Ondřej Špaček (oddavky – církevně-kanonické manželství)

POUTNÍ MŠE SVATÉ V ČERVNU VE FARNOSTI DEŠTNÁ: - Neděle 19.6.2011 ve 14 h – filiální kostel Nejsvětější Trojice na Červené Lhotě (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE) -3-


- Neděle 26.6.2011 v 11:30 h – kostelík sv. Jana Křtitele u lázní v Deštné (SLAVNOST NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE); mše svatá ve farním kostele sv. Ottona v Deštné NEBUDE !!!

KULTURA, ZAJÍMAVOSTI A VOLNÝ ČAS NAŠE MĚSTO OPĚT OŽIVUJE! Nedávno jsem byl osloven, ať napíši něco o svých zážitcích, z mé brigády pro V.A.N. Group internacional plus s.r.o. Byl jsem tam u natáčení filmu s hollywoodskou hvězdou Tomem Cruisem. Zážitky, které jsem zde zažil jsou velmi zajímavé. Kdybych se rozhodl o nich psát, bylo by to na dlouho a na více stránek. Rozhodl jsem se proto napsat o našem městě. Naše město se opět probouzí. Je to už pár let, kdy se odtud vytratily veřejné akce, zvyky a kulturní dění. Před dvěma lety jsem se pokusil obnovit masopustní rej, který se vůbec nevydařil. Ten den pokračoval pak v místním KD, kde se to naštěstí zachránit podařilo. S pomocí našeho nynějšího starosty jsme po dlouhé době zrealizovali také pálení čarodějnic. Tento rok se nám podařilo opět uspořádat tyto dvě akce, které se vydařily až na opět nezdařený masopustní rej na náměstí. Naše město ožilo na těchto kulturních akcí, které už opadly. V tomto roce se postarají místní (jak si říkají) maminy o Den Dětí, který se bude konat na hřišti 4.6.2011. V tomto roce bych rád s pomocí přátel a pokud by se nám podařilo domluvit se s městem a TJ Sokolem Deštná uspořádal Halloween v místním sále. V našem městě už dlouho nikdo nespatřil také májku, kterou bychom s pomocí SDH Deštná mohli po domluvě postavit. Mým snem je zde obnovit všechny staré zvyky, které tu kdysi bývaly. Jenže každý si řekne tak to udělej, vždyť na tom nic není udělat nějakou akci. Není to tak jednoduché je okolo toho spousty lítání. Proto s pomocí vás všech by se to podařilo. Pak by se naše město opět stalo takým jaké, kdysi bývalo. Určitě si říkáte, že když jste byli ještě malí a mladí, že tu kdysi bývalo spousty věcí a spousty akcí. Tak proč je znovu nezrealizovat? Stačí jen chtít a s pomocí nejdál dojdeš. Proto bych rád vše s vaší pomocí zrealizoval a obnovil tu tak staré zvyky, které už opadly. Kamil Šindelář _____________________________________________________________________________________

NÁPOJ LÁSKY Kdo z nás by někdy nesnil o báječném kouzelném nápoji, který by člověka omladil, uzdravil, nebo mu přinesl lásku. Právě v tomto krásném, ještě jarním období bych Vám ráda vyprávěla o takovémto milostném příběhu z nového nastudování opery Gaetana Donizettiho „Nápoj lásky“ v Národním divadle v Praze. Premiéra této komické opery byla už v roce 1832 v Pařížské opeře a 1887 u nás v Praze v Národním divadle. Děj současného představení je přenesen do 20. století do malé italské vesničky. O žních se zdejší mládež veselí, tančí a povídají si různé příhody. Krásná dívka jménem Adina vypráví všem známou historii o Tristanu a Isoldě a jejich lásce, ke které jim pomohl kouzelný nápoj. Do Adiny je bezhlavě zamilován prostý, ale upřímný chlapec Nemorino, kterého však ona zcela přehlíží. Adina se svou přítelkyní Gianetou flirtují s karabiniery v čele se seržantem Belcorem, kterému nabízejí víno a -4-


Adina ho zve na milostnou schůzku. Mezitím přijíždí do vesnice léčitel a mastičkář „Doktory Dulcamara“, který všem nabízí své zázračné produkty jako masti a likéry na krásu, mládí a proti všem bolestem. Nešťastný Nemorino se ho zeptá, zda nemá též kouzelný nápoj na lásku. Doktor mu jej hned prodá a ujišťuje ho zaručeným účinkem, i když je to jen obyčejné víno. Po několika doušcích vyhledá Nemorino Adinu, ale ta se mu vysměje a přede všemi slibuje seržantovi sňatek. Vesničané se radují z budoucí svatby a tančí a pijí víno. Zoufalý Nemorino žádá doktora o další nápoj, na který si vypůjčí peníze od seržanta. V očekávání účinků nápoje zpívá Nemorino nádhernou milostnou píseň „Una Furtiva Lagrima“ (Tajná slza). Doktor prosí Adinu, aby se jí zželelo Nemorina a vesničané mysleli, že tak učinil jeho nápoj. Adina přináší zprávu, že umírá strýc Nemorina ve městě a vrací jeho dluh seržantovi, který se svou posádkou je odvelen jinam. Adina přijme tedy lásku Nemorina a doktor vítězně oznamuje všem, že jeho zázračný nápoj zapůsobil. Nemorino získává dědictví po strýci a nabízí Adině skvělý život. Láska tedy zvítězila – „Buď pochválen nápoj lásky“. Sbor vesničanů zpívá o radosti a štěstí v životě lidském. Moderní pojetí komické opery zasazené do 20. století bylo velmi nezvyklé, protože opera byla složena o více než 100 let dříve. Například mládež zde jezdila na motorce a doktor přijel na jeviště autem. Úlohu Nemorina lyricky krásně předvedl mladý operní pěvec Aleš Briscein. Zvláště krásná byla jeho stěžejní milostná árie s doprovodem harfy a fagotu, ve které vynikli i známí pěvci Enrico Causo, Luciano Pavarotti a též Peter Dvorský. Opera bude hrána v Národním divadle do konce roku 2011. Myslím, že by se mnohým milovníkům hudby v Deštné tato lehká komická opera o lásce velmi líbila. Možná bude někdy uvedena i v Jindřichově Hradci na 3. nádvoří hradu. Letos podle předběžného plánu zde bude koncem léta uvedena „Prodaná nevěsta“ od Bedřicha Smetany. Eva Kadlecová

Připomínáme, že se v Deštné v bývalých svatojánských lázních, v kostelíčku sv. Jana Křtitele koná další jarní benefiční koncert a to v sobotu, dne 11. června 2011 v 16. hod. Předtančení v orientálním stylu se svíčkami a závoji bude velmi pěkné a všichni účinkující, zejména pěvecký sbor „Lípa“ z Kamenice nad Lipou předvedou zajímavý program. Těšíme se na Vaši návštěvu. Hudební soubor sv. Jana Křtitele v Deštné

KINO V DEŠTNÉ - pokračování - 2. díl -5-


....léta šla a my jsme se snažili, stále něco v kině vylepšovat. Největším snem bylo širokoúhlé promítání. První studii vypracoval v roce 1974 arch. Bedřich Pivec, který má v Deštné vilku a jezdil sem na dovolenou a později zde trávil i důchod. Kamenem úrazu však byl nedostatek peněz provozovatele (MNV), který musel zajistit jiné důležitější akce - a tak se náš návrh a tato studie nesetkaly s pochopením. Tak jsme se alespoň snažili zpříjemnit prostředí v hledišti - zbavit se kamen, která vyhřívala vždy jen nejbližší okolí a zavést jiné topení. Tenkrát bylo v kurzu teplovzdušné topení. Objeli jsme s promítači několik kin, kde takové topení měli a přesvědčili jsme provozovatele k jeho instalaci. Agregát na naftu byl umístěn vzadu na dvoře za kinem - bývalý vepřín JZD. Stále nás strašila v hlavě myšlenka na širokoúhlé promítání, ale to bylo ve stávajícím kině nemožné, pro malé rozměry šíře kina, ale alespoň jsme docílili vybudování rozšířeného promítání. V roce 1976 došlo k havarijnímu stavu elektrické instalace a hrozilo zastavení promítání. Využili jsme tohoto stavu k malé rekonstrukci kina. Byla pořízena nová el. instalace do zdí, rozvaděč na nouzové osvětlení, křemíkové usměrňovače a oponové automaty, vybudováno rozšířené promítání, pořízena nová křesla pro promítače, opravena podlaha, pořízeny nové zelené sedačky a tmavozelené sametové opony a obložení stropu. Celá tato rekonstrukce (129 tisíc Kč) se konala během let 197678 za provozu, jen s malými, většinou zimními přestávkami, kdy kino v zimních měsících (prosinec a leden) nepromítalo z úsporných důvodů a pro malou návštěvnost. Rekonstrukci prováděl částečně Okresní stavební podnik v Jindřichově Hradci, částečně stavební četa důchodců a zaměstnanců. V říjnu 1977 odešel ze zdravotních důvodů z kina jeden z jeho zakladatelů, pokladník Josef Fiala - pracoval v kině nepřetržitě 36 let, nedbal na bolesti těla a v kině býval vždy mezi prvními; chodil často do kina, i když už nemohl pracovat. Do konce roku 77 pracovala v kině ve funkci pokladní Eva Strachotová (Capouchová) a od 1.1.1978 převzala tuto funkci Jitka Šváchová. Promítači byli stále Miroslav Drs a Ivan Závodný, uklízečka a uvaděčka Marie Nováková, vedoucí Růžena Fischerová. 3.5.1978 zahájilo vylepšené kino opět promítání. Ale neusnuli jsme na vavřínech a v roce 1980 byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení - splachovací záchody (stavební četa důchodců za 20 tisíc Kč). V roce 1981 byl pořízen diaprojektor - převodem z kina v Českých Velenicích a zakoupeny 4 ovladače pro nouzové osvětlení - z toho 2 pro divadelní ochotníky a stmívač, rovněž pro divadelní ochotníky. Na propagaci se už nepoužívají tzv. slepky z filmových letáčků, ale propagační letáky tiskne Tiskárna v Jindřichově Hradci a rozesíláme je po všech okolních vesnicích. Přesto je, zvláště v zimních měsících návštěvnost slabá. Tržbu získáváme různými přehlídkami atraktivních filmů a filmů pro děti především v létě, hrajeme zvláštní představení pro okolní pionýrské tábory a pod. Sál je stále vytápěn naftou - roční spotřeba cca 1500 - 2000 l nafty. Byla to, po zdražení nafty velmi drahá záležitost a tak byl za 6 tisíc Kč pořízen nástavec na topení uhlím. Od června 1983 dlouhodobě onemocněl promítač Miroslav Drs - pracoval v kině 15 let - nebyla naděje na úplné uzdravení a tak byl přijat nový praktikant Jiří Rozsíval, který v roce 1984 úspěšně složil promítačské zkoušky v Klánovicích. V roce 1985 se v březnu a dubnu v kině nehrálo - promítací stroje byly dovezeny do Meopty Plzeň k úpravě na xenonové výbojky namísto doposud používaných uhlíků. -6-


Protože však většina divácky přitažlivých filmů byla uzpůsobena jen k širokoúhlému promítání, přesvědčili jsme nakonec Ing. Karla Chalupského k vypracování projektu, který konzultoval s Ústřední půjčovnou filmů v Praze. Došlo k další velké přestavbě. Stavební práce vedl za dozoru Ing. Chalupského promítač Ivan Závodný se stavební četou MNV (F. Tomšů, K. Chytra, K. Koktavý, P. Pígl, S. Pígl, Z. Tomšů ...) Začalo se za provozu v roce 1986. Z bývalého průjezdu v čp. 61 se budovala vstupní hala a instalovalo se ústřední topení v kině a v celé budově čp. 61, které zatím nebylo dáno do provozu. V roce 1987 byly postaveny základy pro novou kabinu, v roce 1988 byla provedena výměna vchodových dveří do budovy kina, vybudováno nové sociální zařízení ve vstupní hale a zahájeno topení z vedlejší kotelny. 2. září 1989 byl promítán poslední film - pro děti k zahájení školního roku; a začalo se s přestavbou sálu. Nejprve byla vyklizena půda - kulisy divadelních ochotníků byly převezeny z větší části už do nového sálu kulturního domu a část do bývalého výkupního podniku, židle ze sálu se přendaly do vstupní haly. Došlo ke stržení stropu, který byl pronesen o 20 cm a hrozil zřícením, strop byl mírně zvýšen a do konce roku byl zhotoven nový krov a krytina. V roce 1990 a 1991 se stále na přestavbě kina pracovalo; promítací plátno se muselo umístit obráceně, vybudovalo se stupňovité hlediště se stávajícími sedačkami a kabiny byly vybudovány včetně jednoho bytu na dvoře za kinem. 24. června 1993 byla provedena konečně kolaudace přestavěného širokoúhlého kina, které odpovídalo současným požadavkům. Kino si vzal do pronájmu promítač Ivan Závodný a chod kina zajišťoval se svou rodinou. V předsálí kina provozoval bufet, kde se čepovalo hlavně pivo. Bufet byl otevřen i ve dnech, kdy se v kině nehrálo. Měli jsme krásné moderní kino, ale nebyli návštěvníci. Kino hrálo jen v letních měsících, kdy byla návštěvnost větší, v zimě bylo kino zavřené. Např. v roce 1998 a 1999 se za celý rok promítalo jen 12 filmů. Příjem ze vstupného nestačil uhradit náklady na půjčovné filmů. Obec provozovateli přispívala na chod kina tím, že neplatil nájemné ze sálu, spotřebu el. energie a ponechala mu předsálí k pohostinské činnosti, která částečně dotovala náklady. V roce 2001 se v kině promítalo jenom 6 filmů, které navštívilo 118 diváků. Tržba činila 4.989 Kč, náklady: kontrola promítaček 2 200 Kč, telefony 400 Kč, dovoz filmů 2 040 Kč, odesílání filmů 570 Kč, půjčovné 8 565 Kč, mzda za promítání 1 350 Kč, ostatní mzda vč. úklidu 900 Kč, celkem 16 025 Kč. Ztráta činila 11 036 Kč. Obec, podle dřívějšího rozhodnutí, doplatila na provoz kina 10 tisíc Kč a usneseno, že v březnu 2002 bude do zastupitelstva pozván provozovatel Ivan Závodný a rozhodne se o dalším osudu kina. V roce 2002 na svém zasedání 28. března zastupitelstvo obce rozhodlo provozování kina ukončit s tím, že pan Závodný promítací stroje zakonzervuje a zastupitelstvo osloví mladé stavbaře v Deštné, aby navrhli další využití kinosálu. Tak v roce 2002 skončilo naše pracně vybudované, krásné kino. Fischerová ROK RŮŽE -7-


Rožmberský presbytář kostela v Deštné Je známo, že bavorští kolonisté, přišlí do staroslovanské osady Deštná, přinesli sebou v té době už v Bavorsku rozšířený kult svatého Ottona, biskupa z Bamberku, svatořečeného v roce 1189. Pravděpodobně, spolu s vytýčením nového městiště, určili kolonisté i vhodné místo pro kostel, na ostrohu nad údolím s protékající říčkou. Kostel byl z počátku dřevěný, až bohatá jindřichohradecká komenda řádu německých rytířů dokázala na místě dřevěného kostelíka postavit kamenný chrám v románském slohu. Byl tehdy i útočištěm obyvatel při vpádu nepřátelského vojska. Trhová ves Deštná, s důležitým komunikačním brodem na křižovatce stezek Chýnov-Soběslav a Hradiště (potom Tábor) – Jindřichův Hradec, se stávala lidnatější. Proto noví majitelé Rožmberci (1364) uvažovali o rozšíření kostela. Došlo k tomu pravděpodobně kolem roku 1380, za vlády Oldřicha I. z Rožmberku. Stavbu gotického presbytáře, přizděného k velké lodi stávajícího kostela, prováděla rožmberská stavební huť, zaměstnaná i stavbou farního kostela sv. Petra a Pavla, r. 1380 v Soběslavi. Nasvědčují tomu typizované tvary žeberních dílů, tesaných podle základních tvarů, užívaných jak v soběslavském kostele, tak v klenbě deštenského kostela. U nás jsou zajímavá klenební žebra, ukončená na konzolách. Vlevo od oltáře je tesaná tvář vousatého muže s čepicí (snad znamení zkušeného stavitele?), na pravé straně je na konzole hlava jakoby mouřenína. Za oltářem konzoly představují dvě ženské hlavy. Zajímavé jsou gotické třídílné sedile a nástěnný sanktuář s původními dvířky. Na střeše presbytáře je sanktusní věžička se zvonem. Deštná má důvod vážit si stavebního odkazu Rožmberků! F.K.

KVĚTEN V LETECKÉM MUZEU DEŠTNÁ OČIMA KHL Květen je měsícem mnoha podob. Dobře ho znají zamilovaní, vojenští historici, ale také zahrádkáři, turisté či cestovatelé. Když to vezmu podle našeho Klubu historie letectví, tak květen nám opravdu splnil všechna naše očekávání. Ba přímo mnohem víc! Vždyť komu se kdy poštěstí být u archeologického výzkumu německého stíhacího letounu s přesnou datací a jménem pilota?!? Začnu však popořadě. Jako každoročně jsme se 8. května zúčastnili s naším Klubem v J. Hradci městských oslav Dne vítězství. Během pietního aktu -8-


u Památníku letců na nábřeží L. Stehny zazněla informace, že se letošní v pořadí již „XVIII. setkání čs. válečných letců“ uskuteční v sobotu 27. srpna 2011. Jaký bude přesně program ještě není rozhodnuto, ale jednou z možností je návštěva Leteckého muzea v Deštné (dále LMD) leteckými veterány. To se však rozhodne s definitivní platností až v průběhu července. Že je hostům Setkání co zajímavého nabídnout se mohlo během dubnových víkendů a května přesvědčit téměř sedm set platících návštěvníků aviatické expozice muzea, včetně dalších zhruba sto padesáti hostů slavnostního zahájení nové sezony, ke kterému došlo v sobotu 30. dubna 2011. Možná jste také někteří zaznamenali, že úspěch našeho muzea vyvolal diskusi v médiích, se zastoupením např. hejtmana Jihočeského kraji Mgr. Jiřího Zimoly, starosty města J. Hradec Ing. Stanislava Mrvky či ředitele Muzea Jindřichohradecka PhDr. Jaroslava Pikala, a to o přesunutí expozice Leteckého muzea např. do prostor Jezuitské koleje v J. Hradci. Nyní je oficiální vyjádření na nás s Klubem. Když jsem dal na dané téma v pondělí 23. května hlasovat na klubové schůzi, všichni jsme se jednohlasně shodli na tom, že chceme s muzeem 100% zůstat v Deštné. Pokud o nás vedení města, potažmo zastupitelé Deštné, budou stát. Jsme sice téměř všichni z klubu hradečáci, ale Deštná se nám díky vřelému a přátelskému přijetí stala téměř druhým domovem. Proto nechceme nikam odcházet a naopak dál pokračovat v rozvoji i propagaci Leteckého muzea po celé České republice i v zahraničí. Konkrétním příkladem je instalace nového velkého reklamního poutače LMD u silnice I. třídy v Soběslavi, kterou v částce téměř 10.000 Kč zafinancoval náš Klub, včetně dalších financí za celoroční pronájem této plochy. Jeho rozměry 280 x 150 cm i zvolený motiv by měly být dalším z konkrétních lákadel pro turisty i místní obyvatele, kteří se budou pohybovat mezi Táborem a Č. Budějovicemi. Další reklamní panely jsou plánovány i na řadě dalších míst našeho okresu, včetně ploch, na které získalo město Deštná grant od Jihočeského kraje. Když už jsem se zmínil o pozitivech měsíce května, nerad bych zapomněl na událost, která se také dotýká našeho Leteckého muzea v Deštné. Jde o akci, která se uskutečnila v pátek 13. května 2011. Ten den jsme spolu s Muzeem Jindřichohradecka provedli oficiální archeologický výzkum německého stíhacího letounu Focke Wulf Fw-190 poblíž Otína u J. Hradce. K akci byl dále přizván profesionální pyrotechnik kpt. v. z. Karel Ludvík, otec a syn Ivo a Jiří Šaškové z Prahy, pamětnice sestřelu letounu p. Jiřina Kárová, včetně majitelů zkoumaného pozemku rodiny p. Věry Klimešové a řada dalších. Po mnoha letech pátrání jsme se tak vydali do míst, kde jsme v dubnu letošního roku dokázali pomocí magnetometru a díky zkušenostem archeologického terénního technika p. Antonína Majera vytipovat místo předpokládaného dopadu stíhačky FW 190 A-8, která byla sestřelena 24. srpna 1944 před 12,40 hodin v souboji s americkým bombardovacím letounem B-24 Liberator. Během celodenního výzkumu jsme kromě velkého množství fragmentů plechů nalezli torzo zadní části trupu s ostruhovým kolečkem, 3 kyslíkové lahve, několik přístrojů z kabiny včetně hodin, kompletní masivní podvozkovou nohu, palubní zbraně s množstvím munice ráže 13 a 20 mm, list vrtule a především nárazem poškozený motor BMW 801D-2. Jak v německých archívech dopátral Jiří Šašek - „Pilotem nalezeného letounu byl dvaadvacetiletý Fw. Hubert Engst od 6. letky II.(Sturm)/JG 300. Tomu se nejprve ve spolupráci s Uffz. Willi Reschkem podařilo sestřelit jeden Liberator, ale po zásahu obrannou palbou musel ze svého hořícího Fw 190 A-8 (W. Nr. 681361) „žlutá 7“ vyskočit na padáku s lehkými popáleninami v obličeji se zachránil. Engst již v té době patřil k ostříleným veteránům a -9-


byl patrně jediným pilotem své jednotky, jenž s ní létal od jejího založení v létě 1943 až do května 1945. Za dosažené úspěchy byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě, avšak sám byl během své bojové kariéry čtyřikrát sestřelen.“ Po odvysílání exkluzivní reportáže v České televizi z autorské dílny Aleše Hazuky v pondělí 16. května 2011 se v Muzeu Jindřichohradecka, kde jsou fragmenty letounu uloženy, rozpoutalo mediální „peklo“, které jsem za dvacet let své archeologické praxe doposud nezažil. V souvislosti s reportážemi také často zazněla informace o našem Leteckém muzeu v Deštné. Protože jsme během výzkumu objevili součástky z FW-190 zhruba v množství jedné korby nákladního auta, bylo po dohodě s ředitelem Muzea Jindřichohradecka rozhodnuto, že část exponátů bude dlouhodobě vystavena v muzeu v Deštné. Pokud se budete mít zájem přijít podívat na fragmenty tohoto německého bojového stroje během jeho konzervace, kontaktujte mě prosím na adrese či telefonu našeho Muzea Jindřichohradecka. Jinak vás již nyní zvu do rozšířené aviatické expozice v Deštné, kde se také časem objeví fragmenty z Focke Wulfu stíhacího pilota Huberta Engsta. Když budete číst tyto řádky, bude náš Klub na své v pořadí již patnácté zahraniční expedici, tentokrát na území Německa, Belgie, Lucemburska a snad ještě o trochu víc. O tom však až v některém z příštích příspěvků ve Zpravodaji. Informace o muzeu i aktivitách našeho klubu najdete na webových stránkách: www.khl-jhradec.cz. Těšíme se s Vámi na setkání! Vladislav Burian, KHL Foto 1: Výzkum fragmentů sestřeleného stíhacího letounu Fw-190 A8. (Foto: Vladimír Vondrka, archiv KHL) Foto 2: Instalace reklamního panelu Leteckého muzea u silnice I. třídy v Soběslavi. (Foto: M. Šafránek, archiv KHL)

- 10 -


SLOUPEK DEŠTENSKÉ KNIHOVNY V ČERVNU VZPOMÍNÁME 3. června 1801 - František Škroup - 210 let od narození byl český hudebník, dirigent a hudební skladatel. Narodil se v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. S hudbou se seznámil prostřednictvím svého otce a již od 8 let veřejně vystupoval s hrou na flétnu. V letech 1812 – 1813 byl vokalistou v pražské Loretě a Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Praze absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 začal studovat na pražské universitě práva. Aby si na studium vydělal, vyučoval hudbě a zpěvu a vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia však nedokončil. Do popředí jeho zájmu se dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper. 23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro něj podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek, ty však již nedosáhly takového úspěchu. V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem

- 11 -

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST DEŠTNÁ

Recommend Documents