občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a Kyselovice

Farníček prázdniny 2013 občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a Kyselovice

Úvodní slovo Drazí a Vážení, Čekají Vás klasická témata i překvapivější články, neb ač jsme v čase mezidobí, neznamená to, že si nějak odkroutíme čas od Velikonoc k Adventu, ale po seslání Ducha sv. jsme byli společně s apoštoly poslání do světa hlásat radostnou zvěst. A i když je nutné uznat, že se to lehce řekne a těžce dělá, tak dalším nepopiratelným faktem je, že máme Božího otce a co nás může ohrozit, pokud máme takové kontakty?! Stačí věřit, ta nejlepší kniha na světě tvrdí, že víra hory přenáší. Stačí věřit a ztotožnit svou vůli s vůlí Boží, neb on to s námi myslí vždy dobře, mnohdy lépe než my sami. Já jsem docela zvyklá nestíhat, ale pokud musím čekat na někoho, kdo se loudá, je to nanejvýš nemilé a to se žel osudu stalo mé blízké známé. Málem díky tomu zdržovateli vyrostala ze svých 168 cm na 2 metry a na místo určení došla o dost později, než bylo v jejím plánu. Byla vytočená více než klíště, když v ten okamžik nečekaně kolem projížděl přítel, kterého měsíce neviděla. Jeden z těch lidí, jehož přítomnost se dá specifikovat jedině slovem zázrak. A víte co, on se nejen zastavil, ale i zůstal. Někdy se hold stává, že to co nám není po chuti, vede k obrovskému mlsání. Takže Bohu díky za každý den, jen on ví, co nás v něm čeká. Já se dokonce ani nezlobím na České dráhy, neb když vezmu v úvahu zážitek své kamarádky, kolika lidem myslíte, že velké zpoždění přineslo milé střetnutí? Přeji Vám tedy krásné mezidobí plné Boží lásky a šťastných zpoždění. S díky všem podílejícím se na tomto čísle Farníčku a s díky každému čtenáři, Vaše Karolína Olšanská

Modlitba na prstech ruky 1. Palec je prst směrem k vám. Proto se začínáme modlit za ty, kteří jsou vám nejblíže. Jsou to lidé, které si pamatujeme nejlépe. Modlitba za naše milované je "sladká povinnost." 2. Další prst je ukazováček. Modlete se za ty, kdo učí, vzdělávají a léčí. Do této kategorie patří učitelé, profesoři, lékaři a kněží. Potřebují podporu a moudrost, aby určovali ostatním správný směr. Vždy na ně pamatujte ve svých modlitbách. 3. Další prst je nejvyšší. Připomíná naše vůdce. Modlete se za prezidenta, poslance, podnikatele a vedoucí pracovníky. Jsou to lidé, kteří řídí osud našeho národa a ovlivňují veřejné mínění, právě oni potřebují Boží vedení. 4. Čtvrtý prst je prsteníček. Mnozí se budou divit, ale je to náš nejslabší prst, každý učitel klavíru, to může potvrdit. Ten je tam, aby nám připomněl modlitbu za slabé, za ty, kteří se potýkají s problémy a za nemocné. Oni potřebují vaše modlitby ve dne i v noci. Modliteb pro ně nebude nikdy příliš mnoho. A je to pozvání i k modlitbě za manželské páry. 5. A konečně je tu náš malý prst, nejmenší ze všech. Musíte se vnímat malými před Bohem a bližními. Jak říká Bible, "poslední budou první." Malíček nám připomíná, abychom se modlili za sebe. Poté, co jste se modlili za všechny ostatní, oni budou moci lépe pochopit, jaké jsou vaše potřeby a jak se na ně dívat z pravého pohledu. Papež František

Každý týden nedělní mše sv. a sv. přijímání. Další z důležitých prvků duchovního života, nad kterým se zamyslíme, je sv. přijímání a tedy mše svatá. Velikost daru eucharistie potvrzují světci, kteří po mnoho let nic nejedli a nepili a žili pouze ze sv. přijímání. Sv. příjímání je to nejvíc, co nám Ježíš v předvečer své smrti dal. Je to jeho oběť, jeho Tělo. Aby květina mohla růst, je potřeba ji zalévat a také dodávat živiny, které si zpravidla bere z půdy. Pokud ji ovšem dám do temného sklepa, kde nesvítí slunce, bude spíše živořit než růst. Podobně to platí v duchovním životě. Naše úsilí je důležité, ale Bůh nám dává růst a je tedy potřeba vystavit se Jeho moci a lásce, kterou nejplněji zažíváme ve sv. přijímání. Ke mši sv. se scházíme v kostele a můžeme se na něj dívat z různých pohledů. Při ekumenických bohoslužbách během studia jsem si uvědomil, že kostely evangelických církví jsou vnímány spíše jako místo setkání – lidé se srdečně vítali a zdravili. Pak je pro ně kostel místo kázání, zpěvu a společných

2

modliteb. Chápání kostela v katolické církvi je jiné. Kostel je dům, který byl postaven na prvním místě k modlitbě a společné bohoslužbě. Je tedy místem ke ztišení, což ale nefunguje automaticky. Někdy jsme roztrpčení, že se „návštěvníci“ kostela neumí chovat a hlasitě se zde baví a ruší druhé. Ale my sami věřící (a také my kněží) někdy v kostele polohlasem řešíme věci, které v danou chvíli nejsou vůbec důležité. Tím nechci říct, že v kostele musíme sedět jako zařezaní, ale spíše to, že mnoho věcí se dá probrat v sakristii, nebo před kostelem, kde si rádi popovídáme, co je nového a podobně. Pokud jsem zvyklý v kostele mluvit, pak je to pro mne téměř obyčejné místo. Snažím-li se naopak v kostele chovat tiše, bude mne už samotná budova vybízet ke ztišení. Se sv. přijímáním souvisí také tzv. eucharistický půst. Když bývaly dříve mše sv. jenom ráno (před liturgickou reformou), byl půst před přijímáním od půlnoci. Později, po zavedení večerních bohoslužeb, byl stanoven na tři hodiny a v dnešní době platí půst jednu hodinu před sv. přijímáním. Je to drobnost, ale také má svůj význam. K dobrému prožití mše sv., ale i modlitby patří příprava. Sv. Karel Boromejský říká: „Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se, nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane na mysli tisíc věcí, které ho odvádějí do Boha. Ale co dělá předtím s sakristii, než se odebere do chóru, nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k soustředění?“ Je přirozené, že když se zastavím, derou se mi na mysl věci, které jsem nestihl a ještě je musím udělat. Jsou lidé více disponování pro modlitbu a zase tací, kteří chvíli neposedí a stále mají nějakou činnost. Přesto je potřeba usilovat o ztišení a pokud to zkusím, časem to půjde snáz, nebo vydržím být klidný zase o maličko déle. Každý s tím bojujeme pořád dokola. K lepšímu soustředění v modlitbě i při mši sv. se doporučuje „vžít se do Boží přítomnosti“ tj. připomenout si, že jsem před živým Pánem. Vždy pomůže přijít trochu dřív a třeba se pomodlit kousek růžence. Přiběhnout v půli čtení sice ještě neznamená, že jsem na mši sv. nebyl, ale je otázka, co si odnesu. Je to jako s návštěvou. Někdo slíbí, že se u vás zastaví. Přiběhne o 10 minut později, mezi hovorem s vámi ještě telefonuje a dívá se po hodinkách a máte dojem, že vás moc nevnímá. Jeho tělo už je sice na místě, ale duše ještě nedorazila… Jsou věřící, kteří z různých důvodů nemohou přistoupit ke sv. přijímání – ať už proto, že si nenašli čas na zpověď, nebo mají překážku např. v civilním sňatku. Jak velmi pěkně připomněl o. arcibiskup ve svém pastýřském listě, v těchto situacích můžeme využít aspoň duchovní přijímání (viz Kancionál 042). Duchovní přijímání navíc můžeme vykonat také při každé, byť jen kratičké návštěvě kostela, nebo při společné modlitbě růžence v kostele. Stejně jako příprava, moc prospívá duchovnímu životu díkůvzdání po přijímání, nebo po mši sv. Moc se mi líbí v Chropyni zvyk, kdy mnozí věřící se po mši chodí ještě modlit do kaple P. Marie Lurdské. Jistě je potřeba jít domů a zamknout kostel, ale ta chvíle osobního poděkování po mši sv. není velkým

3

zdržením a přitom má velký význam. Pár modliteb k díkůvzdání před časem vyšlo ve Farníčku. Velmi pěknou pomůckou je sešitek krásných modliteb, který vyšel nedávno a sestavil jej o. arcibiskup. Obsahuje i přípravné modlitby před mší sv. Ze života sv. faráře Arského se vypráví tento příběh. Sv. Jan Vianney si všiml jednoho sedláka, který vždy ráno vstoupil do kostela, chvíli postál a pak odešel. Jednou se ho zeptal: co tam ráno vždy v kostele děláte? On odpověděl: Modlím se, než začnu svou práci. A jak se modlíte, co říkáte Pánu Bohu?: Nic, jen se na něj dívám a on se dívá na mne. K dobrému prožívání mše sv. také napomáhá adorace – tiché setrvání před Ním. Existovaly dříve a někde i dnes tzv. eucharistická bratrstva, jejichž členové se zavazovali k jedné hodině adorace týdně. Ne vždy je to možné, ale aspoň kratičkou zastávku můžeme zvládnout. I to je způsob modlitby, jdu-li kolem kostela třeba cestou do obchodu, nebo na hřbitov, můžu krátce pozdravit Pána ve svatostánku. Často je pro nás snazší pomodlit se během dne několik krátkých modliteb, než třeba dvě dlouhé. Ve městech jsou kostely přes den zpravidla otevřeny, aspoň po mříž, na vesnicích je to trochu složitější a možná na to ani nejsme zvyklí, ale třeba si časem zvykneme. Žijeme v době svobody vyznání, je možnost sledovat bohoslužby i v rozhlase a televizi. Bohu díky za tuto možnost, které využívají především nemocní a staří. Přesto pokud můžeme, nevynechejme společnou mši sv. v kostele. Rozdíl mezi bohoslužbou v rozhlase a kostele je asi jako mezi „procházkou na čerstvém vzduchu“ a dokumentu v televizi o krásné přírodě… P. Jiří Putala

Hodnota maličkostí Každý den můžeme v modlitbě uvažovat o množství příležitostí, které před námi vyvstávají: „Velké příležitosti se naskýtají zřídka, ale malé jsou docela běžné a – jak řekl Spasitel – nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým (Mt 25,21). Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte k slávě Boží (1 kor 10,31). Právě maličkosti rozhodují o tom, jestli dílo bude dokonalé, a tedy hodné oběti Pánu. Nestačí, aby určitá činnost byla dobrá (práce, modlitba…), ale musí být také dobře dokončena. Práce odbytá, vykonaná nešikovně a nedbale, je důkazem duchovní ochablosti a vlažnosti křesťana. Vkládání lásky do drobností pro Boha si žádá pozornost, obětavost a velkodušnost. „Co je malé, zůstává malé, avšak kdo je věrný v malém, zůstává věrný ve velkém.“(sv. Augustýn) Láska dodává malým činům význam. Bez lásky by nemělo smysl snažit se dbát o malé věci, stalo by se to mánií nebo farizejstvím. Láska k Bohu se projevuje důvtipem, činorodostí, snahou ve všem nacházet příležitost projevit lásku Bohu a sloužit druhým. Pán není lhostejný vůči lásce, která dokáže pronikat i maličkosti. Není mu například lhostejné, jestli jej

4

v okamžiku, kdy vejdeme do kostela nebo procházíme kolem, ze všeho nejdřív pozdravíme; jestli se snažíme chodit včas na mši svatou, nejlépe ještě o několik minut dříve; jestli před ním přebývajícím ve svatostánku poklekáme; jestli se v jeho přítomnosti projevujeme důstojně a dokážeme se ztišit (neklábosíme a nerušíme ostatní). Když spatříme někoho, jak zbožně pokleká před svatostánkem, pomyslíme si: Má víru a miluje Boha! Duch umrtvování se obvykle projevuje drobnými oběťmi během dne, ke kterým patří vytrvalý boj s chybami a tím, co mě ohrožuje, střídmost v jídle, dochvilnost, láskyplné jednání s druhými, včasné vstávání, neodkládání práce, udržování pořádku ve věcech a péče o pracovní nářadí, vděčnost za jídlo, které dostaneme, odolávání vrtochům. Aby byla naše láska dokonalejší a hrdinštější, je nutné soustředit se také na nejmenší detaily každodenního života. Povinnost „být bratrem všem“ znamená, že budeš dělat malé skutky druhým, aniž by si toho všimli, s touhou sloužit tak, aby se jim cesta zpříjemnila. Někdy bude třeba jevit skutečný zájem o to, co nám říkají (umět naslouchat), jindy se budeme muset povznést nad osobní starosti a věnovat se lidem kolem sebe, nehněvat se pro malichernosti. Budeme se muset varovat nedůtklivosti, projevovat srdečnost, poskytnout neokázalou pomoc a ulevit druhému, prosit Boha za potřebného, vyhýbat se jakékoliv kritice, být vždy vděční. To vše je v možnostech každého. Pokud budeme pozorní v maličkostech, dokážeme plně prožívat každý den, budeme umět dávat smysl každému okamžiku jako přípravě na věčnost. Aby se tak dělo, prosme často Pannu Marii a volejme: Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás… nyní i v každé obyčejné a nepatrné situaci našeho života. Rozmluvy s Bohem - Francisco Fernández-Carvajal, sobota 9. týdne

Povolání ke svatosti „Všem vám, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti“ (Řím 1,7). Jednou z cest, jak se stát svatým, je duchovní život. Každý věřící je na určitém stupni duchovního života. Někomu stačí, že přistupuje „pravidelně“ jednou za rok ke svátosti smíření a přijme jednou za rok Nejsvětější svátost oltářní, nejlépe v čas velikonoční. Některým stačí k duchovnímu životu jít jednou za týden na mši svatou, modlit se naučené modlitby, někdy jen ty z dětství, k svátosti smíření přistupuje častěji a i Tělo Kristovo přijímá častěji. Co se děje ve farnosti, je naprosto nezajímá… Věřím, že takových farníků je málo a dobře víme, že by to asi ke svatosti bylo málo a tak někteří hledají a „…kdo hledá, nalézá…“ (Lk 11,10). Dobrá duchovní četba je dobrý prostředek, ale ne jediný. Duchovně lze růst v různých duchovních společenstvích, díky duchovním a charismatickým obnovám. V hledání té správné cesty se máme často obracet k Bohu a ptát se na cestu: „Pane, kam mám jít a co mám dělat?“ Někdo ve svém hledání vystřídá několik a různých duchovních formací, společenství a cvičení, než najde takové, které je mu blízké. Důležité je nebýt přelétavý a zakotvit si nějaký řád, jinak z nás bude neřád, který neví, co

5

chce. Jednou z možností duchovní obnovy, kterou jsem si na cestě k Bohu a v povolání ke svatosti zvolila já, je OPUS DEI. Duchovní obnova by měla být pravidelná i intenzívní a to Opus Dei nabízí. Pravidelná REKOLEKCE - malá duchovní obnova - je jedenkrát za měsíc (tři hodiny vč. mše svaté) a intenzívní duchovní cvičení jedenkrát za rok (od čtvrtka večer do neděle odpoledne). Velmi důležité na duchovním cvičení je ztišit se, naslouchat, rozjímat, chválit, děkovat, prosit … zpytovat si svědomí - vykonat generální roční svátost smíření. Po návratu z dobrého duchovního cvičení jsme plni drobných předsevzetí a je Bohu milé, když se nám podaří aspoň některá z nich uskutečnit. Není nutné žít v představě, že k Bohu musíme kráčet mílovými kroky, ale stačí jen po malých krůčkách a plnit každý den maličkosti, které nás vedou ke svatosti. Opus Dei je instituce katolické církve založená sv. Josemaríou Escrivou. Posláním Opus Dei je šířit poselství, že práce a běžné okolnosti života jsou příležitostmi pro přiblížení se k Bohu, pro službu druhým a pro posvěcování společnosti. Více na www.opusdei.cz M.B.

Stalo se 1. svaté přijímání v Chropyni Když jsem v září přebírala po pí Jurečkové nelehký úkol vést děti po cestě víry, dostala jsem úlohu ještě důležitější, a to připravit prvokomunikanty na první setkání s Ježíšem ve svátosti eucharistické. Společnými silami jsme se celý rok v náboženství na toto první svaté přijímání připravovali nejen rozumově, kdy jsme se snažili poznat život našeho Pána a důvody jeho oběti na kříži, ale také jsme se na toto setkání chystali duševně, abychom udělali Kristu místo ve svém srdci. Takto připraveni jsme se s krásně oděnými: Barunkou Ludvíkovou a Lukáškem Hradilem, sešli 19. května 2013 před kostelem sv. Jiljí, kde jsme si sdělili ještě poslední důležité informace a plni očekávání jsme se slavnostním průvodem vydali vstříc bližšímu setkání se Vzkříšeným Pánem. Jako znamení Boží radosti z těchto dvou dětiček, které se rozhodly pro Ježíše vytvořit ve svém srdci domov, se ukázalo po dlouhé době deštivých dnů opět na obloze sluníčko, které tento krásný den ještě více povzneslo a vykouzlilo na tváři nejednoho z nás zářivý úsměv. Kéž svátost Těla a Krve Vzkříšeného Pána tyto děti posiluje v každodenním životě a kéž se jim častým přistupováním k ní snažíme dát příklad i my věřící. K tomu ať nám pomáhá Pán! Sylvie Šujanská

6

150 let pěveckého sboru Moravan Pěvecký sbor Moravan stopadesátiletý, přesto stále mladý, zpíval krásně v sobotu 1. června v kině Nadsklepí v Kroměříži a oslavil tak významné výročí založení zboru. Popřát a zazpívat přijely i dva spřátelené pěvecké sbory – „Suchovský levácký sbor“ ze Slovenska a pěvecký sbor „Slavoš“ z Berouna. Oba sbory předvedly skvělý repertoár, mj. zazněly skladby Eugena Suchoně, A. Dvořáka, W. A. Mozarta, A. Moyzese a dalších. Srdce milovníků sborového zpěvu zejména potěšil program sboru Moravan. Současný dirigent, pan Miroslav Uhlíř s omlazeným sborem slavili opravdový úspěch. Skladby jako Exultate justi nebo Panis Angelikus společně s hlasy sólistek Pavly Radostové a Pavly Mlčákové byly pozoruhodné a posluchači je odměnili zaslouženým potleskem. Také město Kroměříž ocenilo současného i bývalé dirigenty sboru – pana M. Macka, pana A. Hudečka a paní Horkou. Jsme hrdi na to, že někteří členové sboru jsou občané Chropyně a Zářičí a přejeme jim a celému pěveckému sboru hodně dalších úspěchů, mladých členů, zdraví a sil do příštích let. Už se těšíme, že tento nám tak milý pěvecký sbor uslyšíme také v Chropyňském kostele na některém z vánočních koncertů. FK

Děkanátní pouť do Svatyně Božího milosrdenství V roce víry a eucharistie jsme se zúčastnili pouti s poděkováním za dar víry do Svatyně Božího milosrdenství v Krakově – Lagewnikách. 8. května z Kroměříže vyjely dva plné autobusy s poutníky. První zastávku jsme učinili ve Wadovicích, rodišti blahoslaveného Jana Pavla II. Krátce jsme si prohlédli baziliku Obětování Nejsvětější Panny Marie, ve které byl Jan Pavel pokřtěn. Poklonili jsme se jeho ostatkům (krvi). Pak jsme navštívili muzeum a rodný dům Jana Pavla II. Po opuštění Wadovic jsme již směřovali k hlavnímu cíli naší cesty. Svatyně Božího milosrdenství je impozantní stavba a nabízí také neskutečně silný duchovní zážitek. Mše Svatá, kterou celebroval P. Josef Červenka, byla nádherná a umocnila náš zážitek. Prohlédli jsme si hrob sestry Faustiny Kowalské a na vlastní oči jsme viděli čarovný obraz Božího Milosrdenství, který nechala namalovat sestra Faustina podle přání Pána Ježíše. Pak jsme prošli jednotlivé kaple, které reprezentují některé národy. Ve slovenské kapli nás přivítala řádová sestra, která nás velmi zasvěceně seznámila s odkazem sestry Faustiny. Prošli jsme krásnou německou kapli, podívali jsme se také do netradičně a velmi zajímavě zdobené kaple maďarské. Nahlédli jsme také do pravoslavné kaple. Vše jsme ukončili společnou modlitbou Korunky v bazilice. Cestou zpět jsme navštívili poutní místo Kalwaria Zebrzydowska, kde se nachází františkánský klášter a bazilika Panny Marie Andělské. Někteří z nás se vydali na krátkou cestu do kopce navštívit aspoň jedno zastavení

7

křížové cesty. Můžeme říci, že z pouti jsme přijeli naplněni pokojem, pokorou a vírou v nekonečné Boží milosrdenství. J. a A. C.

Izrael - cesta do svatých míst Izrael, ačkoli se jedná o zemi nevelké rozlohy, je zemí značně diskutovanou. Jedná se o zemi, která z mnoha důvodů oslovuje značné množství lidí. Jako židovský stát se Izrael objevil na mapě světa nedávno, historie tohoto území je však mnohem starší. Proto nejen lidé židovského vyznání upínají svou pozornost k těmto místům, ale i křesťané vzhlížejí k jejich dávné historii. Počátkem května tohoto roku se i mě naskytlka možnost navštívit zemi, se kterou jsou pevně spjaty kořeny naší víry. Proto bych se chtěla podělit o své zážitky i s Vámi. Naše pouť začala příletem do Tel Avivu, největšího a zároveň nejmodernějšího města v Izraeli. Přestože Tel Aviv svými výškovými budovami z dáli na první pohled budí dojem moderní metropole, jedná se o město, ve kterém se dokonale snoubí historie se současností. I když moderní budovy vyrůstají z historické zástavby, lze zde vycítit kouzlo starobylosti, a to zejména ve starověkém přístavu Jaffě. Naše kroky následně směřovaly do Betléma, do chrámu Narození Páně. Právě zde jsem si poprvé uvědomila, že jsem se ocitla na místě mě tolik známém, přesto pouze zprostředkovaném skrze Bibli. Na místě narození Krista, které bylo označené „Betlémskou hvězdou“, mě ovládla radost a štěstí. Dalším cílem naší cesty byla řeka Jordán a Galilejské jezero, opět místa pevně spjatá s působením Krista. I my jsme si na místě Ježíšova křtu omyli nohy a prostřednictvím Písma jsme mohli prožít sílu těchto míst. Cílem naší cesty byla i další místa klíčových biblických událostí, jako nasycení zástupů nebo ustanovení Petra jako hlavy prvotní církve. Pobývali jsme v místech, kde Jozue z koruny stromu vyhlížel Krista, na Hoře pokušení i v Getsemanské zahradě. Všechna tato místa silně ovlivňovala naše srdce. Nejpůsobivějším cílem naší výpravy byl samotný Jeruzalém, město, ve kterém se střetává hned několik náboženství. Jeruzalém mě uchvátil zejména svou historickou architekturou. Z nepřeberných pamětihodností lze vyzdvihnout několik nezapomenutelných míst. Působivý pohled se nám naskytl na rozlehlý židovský hřbitov, rozprostírající se v údolí uprostřed města, a stejně tak nelze opomenout návštěvu Chrámové hory, kde se v současnosti nachází dvě mešity a Zeď nářků. Jeruzalém představuje město, se kterým je pevně spjata křesťanská víra, neboť právě zde byl Kristus vydán na smrt. I my jsme si prošli Via Dolorosa, neboli „cestu utrpení“. Ta se vine úzkými uličkami starého Jeruzaléma počínaje klášterem Ecce Homo a vede až ke kostelu sv. Hrobu. To je cesta, kterou šel Ježíš nesa svůj kříž. Od soudní budovy Pilátovi až k hoře zvané Golgota se nalézá 14 zastavení určených k rozjímání. Tuto cestu jsem

8

z celé poutě vnímala nejintenzivněji. Zejména stanutí na Golgotě, na místě Ježíšova skonu, zcela posunulo a prohloubilo mé vnímání této události, jejího významu v prožívání víry. Vedle okouzlujících přírodních krás našemu prostředí neznámých, jako tolik inspirativní prostředí pouště a Mrtvého moře, zážitků kulturních, jako setkání se s rozličnými vírami, na mne z celé cesty nejvíce zapůsobil její duchovní rozměr. Stanuli jsme na místech, na kterých se odehrávaly stěžejní události naší víry a mohly jsme prostřednictvím němých svědků - okolní krajiny a pamětihodností – intenzivně prociťovat svou víru. Pro mne byla tato cesta velmi inspirativní, neboť prohloubila mé vnímání. Proto bych každému, ať už se jedná o člověka věřícího nebo víru hledajícího, přála navštívit tato nezapomenutelná místa. H. Vymětalová

Vzpomínka na manžele Jurečkovy Na manžele Jurečkovy mám pěknou vzpomínku. Začalo to jednou velmi nepříjemnou věcí – ztratil jsem peněženku. Nemrzela mne ani tak ztráta peněz, ale měl jsem tam fotku své zemřelé manželky a také medailku P. Marie. Moc mne mrzelo, že bych o ně přišel. Vzpomínal jsem, kde všude jsem byl. Šel jsem se zeptat do obchodu, prohlížel jsem i popelnice, modlil jsem se, abych peněženku našel, třeba bez peněz, ale nic. Třetího dne – myslím, že to byl pátek, jsem šel večer do kostela. Seděl jsem před mší sv. v lavici a přišel za mnou p. Jaroslav Jurečka a zeptal se: „Vrátila ti už moje manželka tu peněženku? – Našel jsem ji před obchodem.“ Po mši sv. mi pí Anna Jurečková peněženku skutečně vrátila. Bylo v ní vše - peníze, fotka i medailka. Moc jsem děkoval P. Marii, že peněženku našel poctivý člověk, kdyby to byl někdo jiný, asi už bych ji víckrát neviděl. Ctitel P. Marie

Co nás čeká Cyrilometodějské slavnosti VELEHRAD Konají se při příležitosti výročí 1.150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou. Moravu. Podrobnější program je na plakátech a také na webu: http://www.velehrad.eu. Ve čtvrtek 4. července je od 19:30 tradiční Večer lidí dobré vůle a program pokračuje v kostele až do půlnoci. Hlavní poutní den je 5. července, mše sv. jsou v 6, 7 a 8 hodin v bazilice. Slavnostní poutní mše sv. je v 10:30 hodin na nádvoří před bazilikou. Hlavním celebrantem bude papežský legát kardinál Josip Bozanič ze Záhřebu. Koncelebrovat budou čeští biskupové. Během poutě bude příležitost k přijetí svátosti smíření v bazilice. Naši biskupové nás srdečně zvou.

9

Děkanátní pouť 13. července I letos nás otec arcibiskup Jan zve na pouť s úmyslem: Za obnovu rodin a nová duchovní povolání. V letošním roce jsou tyto poutě na Velehradě s programem: v 15 hodin modlitba sv. růžence, v 16 hodin adorace, v 17 hodin mše sv. s otcem arcibiskupem. Mimo tradiční program bude možnost prohlídky církevního Stojanova gymnázia na Velehradě s programem pro mládež a ministranty. Na pouť pojede autobus, předpokládaný odjezd kolem 13 hodin.

Katolická charismatická konference 2013 Motto: "On je hostem u hříšného člověka" (Lk 19,7) Katolická charismatická konference je setkání věřících s bohatým programem, v němž neschází každodenní slavení mše sv. v radostné atmosféře, přednášky zajímavých hostů, společná modlitba a zpěv, dělený program, možnost ztišení v adoraci a přijetí svátosti smíření a také různá setkání. Během dne je připraven rovněž program určený pro děti. Na letošní konferenci přislíbili účast: P. Vojtěch Kodet O.Carm., Kateřina Lochmanová, Charles Whitehead a jiní. Mše sv. bude mj. slavit o. biskup Vojtěch Cirkle a Miloslav kardinál Vlk. Koná se ve dnech 10. – 14. 7. v Brně na Výstavišti, podrobnosti na plakátech, nebo http://konference.cho.cz/

Adorační den Farnost Břest má adorační den tradičně 6. srpna, letos připadá na úterý. V Kyselovicích je adorační den ve středu 14. srpna.

Poděkování za úrodu Poděkování za úrodu je v našich farnostech naplánováno: Žalkovice – neděle 25. srpna, Břest – neděle 15. září.

Hody Hody u sv. Jakuba v Břestě letos budou v neděli 28. července. V Chropyni u sv. Jiljí jsou hody v neděli 1. září (spojené s poděkováním za úrodu) a v Kyselovicích při příležitosti sv. Andělů strážných v neděli 29. září.

10

Cyklopouť farnosti Břest k 1.150 výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velehrad K letošnímu 1.150 výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velehrad se koná na různých místech spousta akcí (sledujte webové stránky velehrad.eu), z nichž si každý může vybrat. Přesto bychom udělali k tomuto výročí naši farní akci, na kterou samozřejmě zveme všechny i z ostatních farností. Na neděli 4. srpna 2013 připravujeme cyklistickou pouť na Velehrad. Cestou tam pojedeme po trase, která má nejnižší převýšení – tj. Břest – Kroměříž – Kvasice – Otrokovice – podél Baťova kanálu do Starého Města – odtud po poutní cestě růžence na Velehrad. Zde se u posledních zastavení pomodlíme růženec (ti, kteří dojedou auty, se k nám zde mohou připojit). Po obědě navštívíme výstavu „Cyril, Metoděj a Veligrad“ v Archeoskanzenu na Modré“. Rovněž zajistíme komentovanou prohlídku na Velehradě. Pouť zakončíme mší svatou v 15 hodin. Na zpáteční cestě se mohou zdatnější vydat přes Bunč, ostatní zpět po stejné trase, příp. jen do Starého Města a poté již vlakem. Pouť se uskuteční jen za příznivého počasí, jinak v náhradním termínu. Bližší podrobnosti budou včas na plakátku. Hana Hrabalová

Pomoc obětem povodní: Sbírkové konto: č. ú. 11998822/0800 u České spořitelny, VS 906, Dárcovská SMS: DMS CHARITAPOMOC na číslo 87 777 Cena jedné DMS je 30 Kč, z toho Charita ČR obdrží 27 Kč. Charita děkuje všem, kteří pomoc podpořili a prosí o podporu další dárce, kterým není osud lidí postižených povodněmi lhostejný.

Nabídka dodávky energie od „Kristýn služebník“ Na podzim loňského roku vyhlásil „Kristýn služebník“, který pracuje pro olomoucké arcibiskupství, konkurz na dodavatele elektřiny a plynu pro farnosti olomoucké arcidiecéze. Protože se jedná o „velkou zakázku“, byly domluveny výhodnější ceny, než na jaké dosáhne jednotlivá farnost či právnická osoba. Od ledna 2013 tedy farnosti olomoucké arcidiecéze postupně přechází pod jednoho dodavatele elektřiny a jednoho dodavatele plynu (jedná se o dvě různě firmy). „Kristýn služebník“ nabízí odběr takto nasmlouvané energie také domácnostem. Podrobnější informace budou na nástěnce, kde jsou uvedeny i kontakty. Smlouva je na dva roky a podmínky jsou výhodné zvláště při vyšším odběru, u menšího odběru není rozdíl v ceně tak velký.

11

Některé příspěvky byly redakčně zkráceny, případně upraveny. Vydala: Duchovní správa ŘKF Chropyně, Břest, Kyselovice a Žalkovice. Komenského 31 CHROPYNĚ. Tel. 739 344 061, 603 747 898. E-mail: [email protected]

12